Návštěva kronikáře města Chebu
V úterý 9. února 2010 přijal pozván í na besedu do domova mládeže Integrované střední školy Cheb p. Jindřich Turek. Seznámil nás se svojí prací, ve které zaznamenává již 17 let zajímavé a důležité události, týkající se našeho města z oblasti sportu, kultury a společenského dění. Připomněl, že v kronice je zmínka i o naší škole. Za nejvýznamnější událost, kterou do kroniky vepsal, považuje osazení věží kostela sv. Mikuláše historickými replikami věžních helmic, na něž Cheb čekal dlouhých 64 let. Své vyprávění obohatil ukázkami z rodinné kroniky, kterou píše od svých mladých let. Setkání se 43. Kronikářem města Chebu bylo příjemným zpestřením všedních dnů v domově mládeže.
Březen: Čižinskému Filipovi, Ondičovi Janovi, Fehérpatakyové Lucii, Nováčkové Šárce, Maříkovi Martinovi, Kořínkové Lence, Schmiedovi Robinovi, Plavnickému Danieli, Chutkerashvili Natii
Duben: Herčíkovi Romanovi, Pavlovičovi Davidovi, Sucháčkovi Miroslavovi, Gebelovi Lukášovi, Březinové Lucii, Wilhelmové Petře, Režné Ludmile, Sloupovi Jakubovi, Bauerovi Radkovi
Maturitní ples
29.ledna 2010 se uskutečnil v Sadové kavárně ve Františkových Lázních maturitní ples 2.NA naší školy. Začátek byl v 19:30 h, potom pokračoval programem, který si připravili žáci této třídy, v níž byli zastoupeni i žáci ubytovaní na domově mládeže – jmenovitě: Šárka Nováčková, David Pavlovič, Jozef Fekiač a Daniel Vlačuha. Program začal předtančením a stužkováním žáků .Dále následoval tanec s učiteli, poté s rodiči a následné zpívání studentské hymny. Potom vystoupení břišní tanečnice, které se mně osobně moc líbilo a pak už se pokračovalo volnou zábavou návštěvníků plesu.V programu bylo také vystoupení imitátora Michaela Jacksona. Po tomto vystoupení nás překvapila neočekávaná návštěva M .Jacksona juniora, která byla více než působivá.Půlnoční překvapení bylo ve stylu Novozélandských válečníků a Šmoulů, které se žáci snažili napodobit a myslím, že se jim to celkem povedlo.Po těchto dvou vystoupeních následoval volný tanec maturantů, učitelů, rodičů a hostů. Celý program plesu bych hodnotil jako povedený, ale je to můj subjektivní názor. David Pavlovič
Zimní sněhové radovánky... Dne 3. a 4. února 2010 se uskutečnila akce našeho domova mládeže ve stavění sněhových staveb. Této akce se zúčastnilo 8 žáků, kteří se s chutí pustili do stavění miniatury našeho intru a přerostlé želvy. Všichni jsme si mysleli, že to bude jednoduché, ale opak byl pravdou. Nejtěžší bylo vymýšlení toho, co se bude vlastně stavět. Po hlasování jsme se všichni domluvili na želvě a zmenšenině našeho intru. Po domluvě jsme se tedy všichni pustili do práce. Ze začátku nám práce šla pěkně od ruky, ale pořádně jsme se u toho zapotili. Těžké bylo z velké hromady sněhu vytvořit tvary, které by alespoň trochu vyhovovaly našim představám. Stavba trvala dohromady asi 4 hodiny, ale výsledek stál zato. A tímto bychom chtěli poděkovat všem, kdo se na této práci podíleli. Ondřej Nídl a Lucie Fehérpatakyová, DM
XXI. zimní olympijské hry
byly nejvýznamnější zimní sportovní akcí letošního roku a konaly se ve dnech 12. 2. – 28. 2. 2010 ve Vancouveru v Kanadě.
Víte, že Kanada:
Je federace 10 provincií a 3 spolkových teritorií? Oficiální řeči jsou angličtina a francouzština. Hraničí se Severním ledovým oceánem, Atlantikem, USA a Tichým oceánem. Hustota osídlení patří k nejnižším na světě – 3,26 obyvatel /km. Nejdelší řekou je Mackenzie a měří 4241 km. Největší jezero na kanadském území je Velké Medvědí jezero a jeho rozhoha činí 31 328 km, což je téměř polovina rozlohy České republiky? Nejvyšší hora Kanady je Mount Logana – 5959 metrů. Český olympijský výbor poslal na ZOH 93 sportovců. Výprava stála více než 36 miliónů Kč. V tomto oblečení jsme české reprezentanty viděli na ZOH.
Jaké bylo nejlepší umístění našich olympioniků na ZOH? Martina Sáblíková
1. místo – rychlobruslení 3 000 m a 5 000 m 3. místo – rychlobruslení - short track 1 500 m
Lukáš Bauer 3. místo – běh na lyžích – 15 km volně Šárka Záhrobská 3. místo – alpské lyžování – slalom Lukáš Bauer, Jiří Magál, Martin Koukal, Martin Jakš – 3. místo – běh na lyžích - štafeta 4 x 10 km
A tady máme maskota příštích ZOH, které se budou konat v Soči v Rusku.
Jak vlastně funguje? Stačí zaplatit vstupné kolem dvou stovek, nasadit si speciální brýle a najednou se vám svět kouzelné Pandory zjeví plasticky, jako by byl všude kolem vás a nejen na plátně. Divák se stává součástí děje a má pocit, že by se postav nebo předmětů mohl
dotknout, jak jsou blízko. A přitom jsou vzdálené i desítky metrů. Může za to moderní technologie zvaná 3D, která umí lidský mozek dokonale oblafnout. 3D brýle Bez speciálních brýlí byste viděli jen rozmazaný obraz, proto v kině dostanete dvoubarevné brýle s polarizačními filtry. Jedna očnice je vybavena filtrem, který propouští pouze horizontálně kmitající světlo, druhá pak výhradně vertikálně. Avatar Po celém světě denně miliony fanoušků navštěvují kina a chtějí jen jediné: Vidět konečně trhák Avatar. Je mnoho zajímavostí o megafilmu, které jste možná ani netušili, např. scénář k filmu napsal James Cameron v roce 1995, tedy 14 let před londýnskou premiérou. Rozpočet na film činil zhruba 300 milionů dolarů. V celém megafilmu Avatar je použito přibližně 1700 trikových záběrů, na jeho výrobě se podílelo celkem 5010 lidí. Pravá premiéra filmu se konala 10. prosince 2009 v Londýně. Příběh lásky kosmického mariňáka Jake Sullyho a domorodky Neytiri se odehrává v budoucnosti v roce 2154. Domorodí obyvatelé Pandory, příslušnici národa Na´vi, měří tři metry.
Drakiáda Za ideá l ního podz imního poča sí uspořá da l domov ml á deže „Dr a k iá du“. Kona l a se V LISTOPADU 2009 na k opci z a Kr a j ink ou. Sl uníčk o se z a ča l o uk a z ov a t v pl né k r á se a přil á k a l o sedm z á v odník ů. Po sest a v ení a dr obný ch úpr a v á ch model ů se mohl a sout ěž odst a r t ov a t . Na k opci by l y už od z a čá t k u k v idění na pína v é boj e. O bez chy bný v ý k on se post a r a l Pa t r ik Pr ok op, k t er ý se umíst il na 1. míst ě s l ét a j ící r y bou a dobře se da řil o i pir á t ov i. Na k onec se v šichni poděl il i o sl a dk é z l a t é meda il e. At mosf ér a by l a sk v ěl á .
Luk á š Chl ebek , DM
Kadeřnická soutěž se konala v sále restaurace U Křížovníků 27.ledna 2010 od 8:00 do 12:30 h. Soutěžící – žáci 3. roč. učebního oboru Kadeřník - měli jako první úkol vytvořit společenský účes, na který měli 70 minut času. Po přestávce následoval druhý úkol,a to střih pánský,na který měli soutěžící 60 minut. Nemohl být používán strojek, jen na postranní partie (kontury). Po stanoveném čase porota, složená z učitelů odborného výcviku, ohodnotila předvedené účesy. Soutěžící byli šikovní, účesy se mi líbily. Soutěž byla hezky zorganizována. Śkoda, že zrcadla byla postavená tak, že nešlo vidět na všechny. Pro lepší atmosféru bych pustila hudbu. Na soutěž se byli podívat žáci 1. a 2. roč. učebního oboru Kadeřník a také žáci základní školy. Ti si mohli nechat udělat od druhých ročníků zaplétané copánky. Model Václav Dych, který je ubytován v našem domově mládeže, řekl: „Soutěž byla úchvatná. Bylo to prostě bombastické.“ Modelem byla také Irena Šmídová, jejíž účes vám představíme. Myslím, že jsme se mohli nechat inspirovat na příští rok. Markéta Malinkovičová
Na flámu
Těch pár z nás, co mají trochu zájem o kulturu, se vydalo do chebského divadla shlédnout představení Na flámu. Příběh se snad ani popsat nedá, jak byl zamotaný. Jednalo se o (v tom nejlepším slova smyslu) naprostou frašku, kde se to převleky, záměnami, milostnými trojúhelníky, čtyřúhelníky a obřími mluvícími ptáky jen hemží. Po stránce režijní, technické a v neposlední řadě herecké bylo vše kvalitně řemeslně odvedeno a diváci se dobře bavili. Příště bychom se tam rádi podívali znova. Martin Čarný
Chebská velikonoční pověst
Krajinou zní zpěv z mnoha hrdel: „Aleluja!“. „Aleluja!“ Opakuje celá příroda. Bylo svěží jaro. Po silnici k chebským pramenům šla skupina žen, který si cestou vesele vyprávěly. Některé z nich nesly rance, jiné košíčky a opět jiné postrkávaly vozíčky, ve kterých byly v řadách umístěny dlouhé, úzkohrdlé, hliněné, žlutohnědé láhve s ouškem. Všechny ženy pospíchaly k léčivým pramenům, aby tam naplnily své prázdné nádoby a vrátily se s omlazující vodou do hrazeného města. Jedna z žen šla daleko za ostatními, byla unavena, nestačila jim. Postavy byla vysoké a štíhlé, tváře měla bledé, až průhledná byla její pleť. Oči měla veliké a podivně lesklé. S velikou námahou nesla raneček se třemi lahvemi. Když již nemohla dále, usedla na mez u cesty, kde sluníčko nejtepleji laskalo zemi. Její pohled padl na hvězdičky podbělu, které již vystrčily zářivé hlavičky, pak na jívy pokryté chlupatými kočičkami a na lístky, ze kterých se prášil žlutý pyl. Na osikách spatřila nachově tečkované květy, břízky rozmarně kolébaly uvolňující se jehnědy a na maďalech pukala leskle hnědá očka žlutozelenými štěrbinami. „ Jak krásné je jaro,“ zašeptala žena, „všude se rodí nový život, jenom moje údy vadnou a mé děťátko doma umírá. Otec nás opustil před dvěma roky a bez něho život je tak nemilosrdný a tvrdý. Jen sám Bůh mi může pomoci. “ Sotva domluvila, přiběhl po cestě čistě bílý beránek a tulil se k ní svou měkkou, chundelatou hlavičkou. Žena zvířátko pohladila, pousmála se a jen tak, z náhlého rozmaru, zavěsila svůj raneček beránkovi kolem krku. Sotva že zavěsila, odcupitalo milé zvířátko po silnici přímo směrem k městu. Žena honem povstala, spěchala za beránkem lehkým krokem, tak lehkým jako kdysi za dávných let, kdy bývala ještě zdráva a šťastna. Beránka dohonila teprve u Mostecké brány, a když ho chtěla pohladit, zmizel. V ruce jí zůstal jen raneček s lahvemi. Doma na ni čekala horečkou rozpálená dceruška, která dychtivě pila svěží, šumící vodu, jen vodu, stále jen vodu po dlouhé řadě smutných dní. Ačkoliv dceruška stále byla nemocna, přec od toho dne slabá matka již radostněji šila sváteční šaty z těžkého brokátu, z měkkého sametu a z lehkých krajek až pozdě do noci pro šťastné lidi města, bez reptání, bez zloby a bez závisti. Matka cítila, že se jí zmocnila nová důvěra, poněvadž denně, když se s plnými láhvemi vracela od pramenů a únavou přemožena se oddělila od ostatních žen, objevil se jí krásný beránek, vždy na stejném místě a pokaždé jí odnesl raneček, až k Mostecké bráně a pak náhle zmizel. Tak tomu bylo den co den, až po Velký pátek, kdy se matky zmocnil smutek a jen váhavě šla pro vodu. Když se vracela, snažila se pokračovat v cestě s ostatními ženami, ale na obvyklém místě ji přemohla nevýslovná slabost a sotva se zastavila, přiběhl k ní beránek s červenou skvrnou uprostřed prsou. I tehdy, jako jiné dny, cupital beránek s břemenem až k Mostecké bráně a tam zmizel. Matce bylo smutno, nevýslovně smutno. Rozechvěna nesla svůj raneček,a když již doma otevírala dveře, vysmekl se jí z ruky, vypadly z něho dvě lahve, které se rozbily a voda z nich vytekla. „Co dám nyní své dcerušce?“ zabědovala matka a rozčileně uchopila poslední láhev. Běžela k postýlce. Dceruška v ní ležela klidná a bledá, ne rozpálená od horečky rozpálená jako jiné dny. „Anežko, Anežko!“ volala matka, ale dceruška sebou ani nepohnula. Matka se váhavě dotkla dceřiných chladných rukou a marně je tiskla vší silou. Anežka se nepohnula. „Voda, zázračná voda,“ zašeptala tiše matka a pomalu nalévala do cínového šálku z poslední přinesené láhve. Nalévala, nalévala, ale z láhve nic nevyteklo, celou láhev nahnula nad šálkem a tu z ní vyteklo několik červených kapek jako krev. „S boží milostí“ povzdechla matka a přiblížila cínový šálek k bledým dětským rtům. Červené kapky se rozlily a malou štěrbinou úst vnikl život do chladného těla. Děvčátko pootevřelo oči a zcela slabě se pousmálo. Uplynulo deset let a opět bylo jaro, slunce svítilo a na známé silnici k chebským pramenům znělo radostné: „Aleluja“. Na tom místě, kde chudá švadlena kdysi potkávala beránka, stála kaplička, která se nyní vysvěcovala v den samého vzkříšení. Veliký a slavností byl průvod, který obešel kapli. Zpěv, nebesa, kněží, lid a v čele lidu s velikou svící v ruce šla švadlena a vedle ní její dcera v bílých šatech, v nejkrásnějších šatech, které její matka kdy v životě ušila. Za nimi šli nejurozenější občané města, pro které chudá švadlena šila krásu a vznešenost. Náhodou šel kolem starý poutník, který přišel z cizího kraje a vyptával se, aby lépe rozuměl, co viděl. Odpověděli mu: „Zasvěcujeme kapli, kterou dala vystavěti chudá švadlena, poněvadž se jí uzdravila její dcera.“ „Šetřila deset let a mnoho urozených rodin pomáhalo, všichni, kterým šila bez závisti a s láskou nejkrásnější šaty na světě.“ „Vidíte tu dívku v bílém? To je její dcera Anežka. Vidíte, jak je krásná? Dnes se loučí se světem, zítra vstoupí do kláštera sv. Kláry.“ „Ano, aby žila ještě ušlechtilejším životem, než její matka.“ Takto vysvětlovaly různé hlasy celou událost poutníkovi, který se připojil k dlouhému průvodu a s nimi zpíval: „Aleluja!“ Kaplička chudé švadleny při františkolázeňské silnici ve Slatině přečkala věky a ještě dnes, kdo se zbožnou myslí bude vyzváněti v ní o Velikonocích, se prý uzdraví.
Od masopustu k Velikonocům Slovo masopust – na Moravě fašank – původně vzniklo z románských jazyků, zřejmě z latiny. Carne (maso),vale (odejít). Největší oslava masopustu v Evropě je benátský karneval a světoznámý je karneval v Rio de Janeiru. Tradice slavení masopustu se drží v českých zemích od 13. stol. Masopust se drží od Tří králů až do popeleční středy. Velikonoce jsou pohyblivý svátek. Letos připadnou na 4. – 5. dubna 2010. Tradice a zvyky v Čechách l. Tučný čtvrtek – většinou se jedlo vepřové se zelím, tím začíná masopust. 2. Masopustní neděle – slavila se tancem. 3. Taneční pondělí – Mužovský bál – směli tančit jen ženáči a vdané, svobodná chasa směla jen přihlížet. 4. Masopustní úterý – chodily maškary, hl. postavou byl šašek. Někde chodil medvědář S medvědem, končila zábava, pochovávala se basa. Začíná 40-denní půst do Velikonoc. Nejedlo se maso, vejce, nemastilo se a ženy oblékaly černé nebo modré kroje. 5. Popeleční středa – rozsypával se po stavení popel z loňských kočiček – aby nebolela hlava a někde chodila maškara s lucerničkou, hledala ztracený masopust. Pak se slavily jen neděle. l. Černá neděle (smutná nebo liščí) – hospodyně pekly v noci pro děti preclíky, věšely je na stromy, jako že je nechala pro děti liška. 2. Pražná neděle – jedlo se pražmo – pražený hrách, obilí nebo klasy. 3. Kýchavná neděle – věřilo se, že kýcháním začíná mor. Pro odvrácení moru v Čechách se začalo říkat „Pozdrav Pámbů“. 4. Družebná neděle – končilo předení lnu. Ženy se veselily, jedla se pučálka (naklíčený pražený hrách), popíjelo se, jenom se nesmělo tancovat, aby nepřišel požár, nemoc, neúroda. 5. Smrtná neděle – vynášela se Morana (smrtka) na znamení konce zimy. Někde se stínala hlava kohoutovi, protože sice denní světlo večer prodloužil, ale ráno tmy neubral a denní světlo kokrháním nepřivolal. 6. Květná neděle – světily se nové ratolesti kočiček na památku vjezdu Krista do Jeruzaléma. Kdo nechtěl být zapomnětlivý, tři spolkl a matky švihly děti proutky, aby nebyly líné.
Předvelikonoční týden: 1. Modré pondělí - všude se bílilo. 2. Šedivé úterý - obyčejný den. 3. Škaredá (sazometná) středa. Kdo se o škaredé středě mračí, bude se mračit každou středu v roce, takže pozor na to! A vymetaly se saze. 4. Zelený čtvrtek - jí se hrách, nemá se nic půjčovat a nesmí se nikdo hádat. Dříve se také nosilo smetí na křižovatku cest, dávalo se mladé osení do postele, aby se domu vyhnuly blechy. Zvony odletěly do Říma a kluci řehtačkami místo zvonění ohlašovali poledne a večer. 5. Velký pátek - země se otvírá a je tam spousta pokladů, ale POZOR, aby se nezavřela dřív vyjdete. Nesmí se pracovat se zemí, aby měl Ježíš v hrobě klid. Nesmí se nic půjčovat, přijímat, prodávat, kupovat, aby byl v domě dostatek. 6. Bílá sobota – Vzkříšení. 7. Velikonoční neděle – Boží hod velikonoční. Peče se beránek, barví se vajíčka, pletou se pomlázky. Za svítání se chodilo pro vodu. Kdo přišel první,měl všeho v hospodářství nejvíc. 8. Velikonoční pondělí - a je to tady! Velikonoce!!! Hurááá!! Kluci vytasí pomlázky, holky jim za vyšlehání a koledování dají vajíčka…..
Anketa Kolik velikonočních zvyků dodržuješ? • • • • •
Všechny!! Skoro všechny. Jeden - barvení vajíček Žádný, ale chtě(a) bych. Žádný a nic slavit nechci!!!
Masopustní posezení Pokusili jsme se navázat na některé masopustní tradice. Bylo to výborné. Holky a kluci s paní vychovatelkou připravili na pohoštění zelné placky i pečená plněná jablka. A na přípitek uvařili ovocný punč. Sešli jsme se všichni, pozvání přijali i vedoucí vychovatelka a vedoucí učitel. Naučili jsme se, zahráli na housle, zvonkohru i rytmické nástroje a zazpívali lidový masopustní popěvek z 19. Století. Pak jsme ochutnali připravená jídla a bylo vynikající. Všechno se nám líbilo. Potom kluci hráli na kytary a housle a zazpívali tradiční české písničky. Kryzh Volodomyr, DM
Velikonoční jarmark 2010
Pod vedením vychovatelek vytvořili žáci v kroužcích našeho domova mládeže různé velikonoční dekorace – perníčky, ozdobné kraslice, keramické podložky, provedené ubrouskovou technikou a ozdobné květináče. V sobotu 27. 3. 2010 se v chebském muzeu konal tradiční velikonoční jarmark, kterého jsme se společně s houslařskou školou s úspěchem zhostili. Dokladem toho jsou následující fotografie.
Ukázky z kreativní tvorby našich žáků
