Navštivte nás nás na na

ŽIVOT V KRISTU Časopis Apoštolské církve, ročník 19, 1/2007

z .c na v s rke ná aci te k iv ls št sto av o N .ap w

w

w

Sjezd mládeže a sesterská konference

ŽIVOT V KRISTU

Úvodník

Vcházej s úctou do Božího domu Nevíte, N ít že ž jste j t Boží B ž chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? (1K 3,16) Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého. (Kaz 4,17) Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, poněvadž jsi poskvrnil mou svatyni všelijakými ohyzdnými a ohavnými modlami, ani já ti nic neslevím a nebude mi tě líto, ani já nebudu znát soucit (Ez 5,11)

D

razí bratři, milé sestry, vítám vás u lednového čísla našeho časopisu. Začátek roku je vždy přitažlivý, plný očekávání a nových nadějí. Lidé si dávají různá předsevzetí a rozhodnutí, co vše budou dělat lépe. Současně je to i čas mnohých otázek: „Jaký tento rok bude, co nového přinese?“ I v Božích očích je počátek roku něčím významným. Ne náhodou Bůh stanovil jako první měsíc v roce právě ten, kdy vyvedl svůj lid z egyptské poroby. Nový rok začíná vysvobozením z trápení a novou nadějí k životu. Bůh dává svému lidu naději a žehná mu, Boží lid má pozorně zvažovat toto Boží jednání a v poslušnosti reagovat. V konečném důsledku tedy záleží na nás, jak se nám bude žít – a tedy i jaký bude tento rok. Mé zamyšlení na tento měsíc (a v podstatě na celý letošní rok) vychází z výše uvedených veršů. Je nám v nich připomínáno, že jsme Boží svatyní, tedy místem, kde přebývá Bůh. A to je dobrá zpráva. Jako křesťané toužíme po Boží blízkosti. V našich modlitbách, písních i častých kázáních vyjadřujeme touhu být blízko našemu Pánu. Na druhou stranu je tato skutečnost pro lid Boží silně zavazující. Už prorok Malachiáš se ptá: „Kdo obstojí, až On se ukáže?“ Boží svatyně má svou historii: Na počátku patřila Bohu celá země a On se v ní procházel ve vánku denním. Stejně tak i kniha Zjevení líčí situaci, kdy chrám již nebude zapotřebí, Bůh všemohoucí a Beránek budou opět chrámem. Jen v čase, kdy je svět poznamenán hříchem, je chrám (a tím spíše jeho svatyně) místem odděleným. Hospodinovy oči byly „na tento dům upřeny ve dne i v noci“. Nehledě na to, zda šlo o chrám v době starozákonního Izraele nebo o dnešní Církev, vždy jde o místo oddělené a svaté. Hospodin vyžadoval bohoslužbu podle přesně defino-

vaného řádu, každé vybočení bylo potrestáno. Kdysi po vybudování Božího chrámu sestoupila Boží sláva, byl to tenkrát nepopsatelně silný okamžik. Ve Starém zákoně to byl oheň z nebes, který sestoupil na oběť, v Novém zákoně se ukázaly ohnivé jazyky nad hlavami apoštolů i všech ostatních učedníků. Jako křesťané jsme „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“. Boží chrám je tedy místem Boží moci – apoštol Pavel vidí ideál v tom, že Boží moc bude usvědčovat hříšníky (1Kor 14,24– 25). Zrovna tak se ten samý chrám může stát místem beznaděje, prázdnoty a karikaturou původního záměru, místem, nad kterým ostatní potřásají hlavou (Ž 44,15). Záleží na nás samých. Píšu o tom všem proto, abychom získali správný pohled na církev. Stejně jako chrám Staré smlouvy je i dnešní církev svatým místem, většina principů vztahujících se na chrám platí i dnes. Pamatujme ovšem na to, že tím chrámem není bohoslužebná místnost, ve které se každou neděli schází místní sbor, ale jsme jím my – ať jsme kdekoli. I dnešní církev čelí nebezpečí, že svatyni poskvrní a přivodí na sebe Boží hněv. Čelíme dvojímu nebezpečí. Jedno spočívá v tom, že se staneme uzavřeným společenstvím izolovaným od problémů světa. Ztratíme schopnost oslovit dnešní společnost, v (možná) upřímné snaze o svatost se staneme lidmi, kteří zakonzervovali zkušenosti a požehnání minulých desetiletí. Strach z „Pána, který je tvrdý a přísný“, způsobí, že zakopeme hřivnu a přestaneme být světlem. Druhé nebezpečí spočívá v tom, že se světu příliš přiblížíme. Jsou dnes rozličná hnutí, která bojují za „nenáboženskou církev“. To se projevuje ve stylu života, bohoslužeb, věroučných důrazech. Takoví křesťané se stávají slušnými lidmi s křesťanským světovým názorem, avšak bez Boží moci usvědčující hříšníky. Noví lidé se obracejí na základě příjemné atmosféry a přátelských vztahů, nikoli na základě Kristova kříže. Obávám se, že i toto nebezpečí je pro nás aktuální. Pozoruji, že takovýto sbor se stále více stává společenským centrem, místem rozličných aktivit a setkávání, příjemným prostředím, ve kterém se i hříšníci cítí dobře. Vím, že i chrám v Ježíšově době měl své „nádvoří pohanů“ – prostor, kam mohli přijít i nežidé, pokud chtěli vzdát úctu Bohu Izrae-

2

le. I dnešní církev má své „nádvoří pohanů“ – řadu aktivit, kterými se snaží sloužit dnešní společnosti. To vše je v pořádku. Nejen v pořádku, ale velmi důležité. Jsem hluboce přesvědčen, že máme hledat způsoby, jak zprostředkovat evangelium světu. Ale současně jsem znepokojen, když vidím, jak se církev proměňuje v kulturní dům. Věřím, že existuje cesta, na které je možné kráčet v Boží moci bez kompromisů a současně být „in“ – totiž rozumět dnešní době a mít relevantní odpovědi na její problémy. Svatyni lze poskvrnit i nedobrými vztahy mezi křesťany. Máme často sklony bojovat proti viditelným hříchům (drogy, kouření, smilstvo) a podcenit hříchy méně viditelné: Lidé žijící dlouhodobě ve vzájemném neodpuštění, neláska, pomluva a podobné. Pamatujme, že „hněv Boží se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí“. Máme stále ještě citlivé srdce na Boží přítomnost? Nebo již zhrubla a přestali jsme vnímat okamžiky, kdy se Duch svatý cítí zarmoucen? Církev jako svatyni vnímáme taktéž ze širší perspektivy: Jsme jednou z řady církví v našem národě, jednou z mnoha v Evropě. Tento měsíc, konkrétně 22. dne se v Praze uskuteční Ekumenická bohoslužba, při níž představitelé církví podepíší tzv. Chartu Oecumenicu. Jde o dokument, který sestavila konference evropských církví společně s Radou evropských biskupských konferencí a představuje závazek ke spolupráci mezi rozličnými církvemi na našem kontinentu. Vedení naší církve se rozhodlo tento dokument nepodepsat. Prohlášení, které bylo k této události sepsáno, si můžete přečíst v tomto čísle časopisu, navíc je uveřejněno i na našich webových stránkách, a proto se nebudu rozepisovat o podrobnostech. Chci jen zdůraznit, že právě protože se vnímáme jako Boží svatyně, nechceme přistoupit na žádné závazky, o nichž máme pochybnosti. Tím samozřejmě neříkáme NE ekumenické spolupráci. Jsme otevřeni ke vztahům s druhými církvemi a i nadále je budeme v rozumné míře rozvíjet. Tyto řádky píši v době, kdy si náš národ připomíná Mikulášskou tradici. Mikuláš je postupně vytlačován svým příbuzným ze Západu Santa Clausem, a tak není divu, že se červeně oblečená postava s vlídnou tváří a bílým plnovousem na nás usmívá ze všech možných stran. Nedávno jsem se zahleděl do jedné takové tváře na jakési reklamě a přemýšlel jsem, jaké vlastnosti lidé vtiskli této pohádkové postavě. Určitě je ke Pokračování na str. 4

ŽIVOT V KRISTU

Sloupek

Obsah Foto na titulní straně: Pavel Motyka Úvodník Vcházej s úctou do Božího domu Téma čísla Sjezd mládeže a konference sester Proč je to někdy tak těžké Jak jsem si užila konferenci sester Mé postřehy Náš směr - Ježíš Sjezd mládeže, Brno 06 Vzpomínky na Sjezd mládeže 2006 Fotománie - Fotosoutěž - Fotogalerie Reakce na sjezd mládeže Aktuálně Prohlášení Apoštolské církve Ze života církve Zpráva z konference Global University Dobré manželství není samozřejmost Zakládání nových sborů a služba v Bílovci Sbory se představují Rozhovor s Pavlem Motykou Aktuality v VOŠMT Slavnost modlitby Čtenáři píší Poklady nejsou jen pod listím Mé úmysly nejsou úmysly vaše... Svatba mé sestry Satisfakce po třiceti letech Dětem Ahoj děti Kvíz Zamlklý muž Svědectví Našla jsem Boží lásku Komiks Muž, který objevil El Dorádo

2 4 5 9 9 10 11 11 12 14 14 15 16 17

Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. (1K 15,51–58)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Dovolte, abych vám jménem redakce poděkoval za spolupráci s námi v minulém roce. 17 – Každý zaslaný článek či dopis je pro nás důležitý. Náš časopis je především o vás, vaší práci a prožitcích. Proto s vděčností za roky uplynulé vyhlížíme další rozvíjení kontaktů s vámi i v roce 19 letošním. Jsem osobně potěšen, že letošní rok otevírá číslo obsahově 19 19 více než zdařilé: Seminář Ivanky Apetauerové z konference sester, ohlasy na celocírkevní sjezd mládeže v Brně či fotosoutěž 20 20 – to vše jsou vynikající aktivity budující jednotlivce či naši církev jako celek. Vřele vám doporučuji následující stránky k přečte22 ní! Na počátku roku je rozumné bilancovat rok uplynulý. Proto23 že z hlediska celocírkevní či mezidenominační práce jde o období relativně krátké, dovolím si navázat na léta předcházející. 23 Když jsem začal před deseti lety naši církev zastupovat na Ekumenické radě církví (ERC), odpovídalo směřování této organi24 zace logicky zájmům a cílům nejpočetnějších členských církví. Jsem rád, že se naše církev svými modlitbami i praktickým úsilím mohla podílet na změně, které jsem se mohl účastnit krok Život v Kristu - časopis Apoštolské církve za krokem. Postupně i početně menší evangelikální církve zaŠéfredaktor: Rudolf Bubik čaly uplatňovat více a více svůj hlas a docházelo i k obměně ve Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil vedení ERC. V současné době může i naše církev prezentovat Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák na této úrovni své postoje mnohem viditelněji, nežli tomu bylo Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: v minulosti. Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc Prostřednictvím práce na výše uvedeném poli jsem se mohl tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] postupně dostávat do kontaktu s mediální sférou, což mne poUzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, sléze dovedlo spolu s bratrem Karlem Káňou k zastupování respektive poslední pracovní den předtím. naší církve v Radě Trans World Radia (TWR), jediného rádia Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 protestantských církví v České republice. Aktuálně je angažmá tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] naší církve jak v TWR samotném, tak co se týče podílu na jeho Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, pořadech, poměrně značné. pro předplatitele 19 Kč, poštovné 7 Kč, Pokud by můj sloupek nebyl omezen, mohl bych pokračovat pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. dále jak ve výčtu rozvíjejících se aktivit naší církve na mezidePodávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě nominační úrovni, tak změn, které vidíme jako výsledek celocírč. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 kevních modliteb, především pak duchovního boje vedeného Jak objednat časopis bratrem biskupem. Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Takto jen poukážu na úvodní slova apoštola Pavla, ve kterých Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. rozvíjí skutečnost, že jsme věčné bytosti. Ve světle tohoto poS prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení znání nás nemusí deprimovat ani neúspěchy ani dočasná stagbuď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé nace. „Vždyť víme, že naše práce není v Pánu marná!“ jednotlivé číslo.

Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234

A. Navrátil

3

ŽIVOT V KRISTU

Úvodník, Téma čísla Pokračování ze str. 2 každému vlídný, splní každé přání, je spravedlivý ale současně i dostatečně shovívavý k našim neřestem, tajemný, milující, hlavně je ale naším výtvorem, projekcí našich představ. Napadlo mne, zda si takto někdy nepředstavujeme našeho Pána a Boha. Zda náhodou neuctíváme představu boha, který je dobrý, hodný, který pomůže a nikdy neublíží, který splní naše přání. Ne, nikdy ne-

propadněme podobné představě! Náš Bůh je svatý. On je milující, svou lásku dostatečně projevil tím, když poslal Pána Ježíše Krista, aby na kříži zemřel za naše hříchy. Jeho láska ale neznamená bezmeznou shovívavost. On je stále tím, kdo určuje pravidla hry. On je tím, v jehož přítomnosti je těžké obstát. On stále ještě „Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka“ (Ž 113,7) ale současně nás vede, abychom „byli svatí, jako On je svatý“ (1Pt 1,16).

Připomeňme si proto na počátku nového roku, že jsme Boží svatyní. Svatyně opravdu není Dům kultury, stejně jako Hospodin není Santa Claus. Duch svatý byl vylit na učedníky, nikoli na sympatizanty. Mějme ve svaté úctě církev, vcházejme do Boží svatyně s respektem! Přeji vám hojnost opravdové Boží přítomnosti v tomto roce!

Sjezd mládeže a konference sester

4

Martin Moldan, zástupce biskupa

ŽIVOT V KRISTU

Konference sester

Moje máma to dělala jinak… Konference sester o vztazích mezi generacemi Olomouc 13. – 14. 10. 2006 Ivana Apetauerová

Proč je to někdy tak těžké? (péče o stárnoucí rodiče)

Z

Boží milosti žiji s Pánem Ježíšem neobrácená, učit ji Boží principy, to bylo už dvacet sedm let a musím říct, že nesmírně těžké. Časem jsem poznávala, že i když to nebyl život snadný a jed- to bude většinou na mně. noduchý, nevyměnila bych jej za život před Protože maminka bydlela sama, tak jsme obrácením. Je to úplně jiná dimenze, je to každý víkend, jak to bylo naplánováno, jezBoží škola, někdy docela těžká, ale nádher- dili k ní. To znamená, že jsme neměli s manná a stojí za to. želem žádný prostor být sami. Přes týden Když jsem se připravovala a modlila za chodil do práce, kde býval dlouho do večetéma „Proč je to někdy tak těžké?“, otevře- ra, potom začala služba a na víkend jsme la jsem si také knihu Rút a zjišťovala, proč jezdili k mamince. Když se maminka obráobě nevěsty šly s Noemi. Myslím si, že dnes tila, jezdila zase ona k nám, aby byla v obeby šlo málo nevěst se svou tchyní do země, cenství. Víkendy byly pořád plné, nebyli kterou by neznaly a vůbec nevěděly, co je jsme nikdy sami a mně, mladé ženě, začatam čeká. Noemi ani neměla po lidské strán- lo časem vadit, že jsme pořád ve třech. Pak ce co nabídnout, žádné bohatství ani nic jsme do toho měli ještě děti, a tak jsme nipodobného. Ale ony měly nádherný vztah. kdy neměli s manželem na sebe čas. Bylo to dáno tím, jak se chovali její synové, Jednou jsme měly konflikt, už nevím, kteří svým jednáním ukazovali manželkám kvůli čemu to bylo, jestli kvůli dětem nebo na Boží principy. Moábské ženy ty princi- kvůli vaření, jak už to mezi ženskými bývá. py neznaly a určitě to Rút muselo nesmírně Řekla jsem: „Františku, prosím tě, pojď nám zaujmout a musela se v Božích principech poradit, pojď něco udělat, vidím, že to není cítit dobře. Myslím, že nevěsty musely vi- dobré a že to takhle mezi mnou a mamindět, jak se Noemi chová Božím způsobem kou nemůže být.“ On si nás pozval nahoru ke svému manželovi a ke svým synům a i to do pracovny (říkala jsem si, tak to je vážné) je určitě oslovilo. Nejenže synové měli úctu, a řekl nám: „Milé dámy, můžete se připravit ale určitě i Noemi měla úctu ke svému na to, že vás Pán Bůh vezme do školy a že muži, a tím vlastně i k Bohu, a určitě v tom to nebude pořád jen tak, že maminka bude správném měřítku ke svým synům. jezdit jenom na víkend, ale že tady může být i na delší dobu.“ Já jsem to ustála, ale Manželova maminka maminka říkala: „Pane Bože, jenom to neV krátkosti bych vám řekla, jak jsem pro- dopusť.“ Bylo mi úplně fyzicky zle, a tak žívala službu ženy a tchyně. Nebudu pou- jsem říkala: „Františku, tys nás strašil, že? žívat slovo tchyně, protože moje tchyně to Pán Bůh přece takový není, on přece ví, že nikdy neměla ráda, já jsem ji tak nikdy ne- bychom to nezvládly.“ Odpověděl mi: „Ne, nazývala, proto budu mluvit o mamince. já jsem tě nestrašil.“ Musím se přiznat, že Vdávala jsem se jako nevěřící. Můj man- jsem se dva dny modlila a říkala jsem: „Pane, žel uvěřil rok po svatbě, a já za dva roky. ty přece nejsi tak hrozný, ty víš, že bych to Manželova maminka (tatínek už nežil) uvě- nezvládla. Budu hodná, budu dělat všecko, řila po našem usilovném evangelizování asi co ty budeš chtít, ale toto na mě nedopoušpo půl roce. Byli jsme tři dospělí krátce zno- těj.“ Byla jsem na začátku, ještě jsem Boha vuzrození a mohu říct, že začátky opravdu neznala. nebyly snadné, protože můj muž, jestli ho Ale Pán Bůh to neudělal tak, že by to na trošku znáte, je velice přísný, ale i laskavý. nás hned druhý den hodil a že by nás hned On všelicos o Bohu věděl, já jsem byla na vzal do své školy, protože věděl, že bychom začátku a mamince už bylo sedmdesát. Mě- neobstály ani jedna, ani druhá. On to pomanit paní, která žila celý život v katolicismu ličku postupně vedl. Začalo to tak, že asi po

5

půl roce si maminka zlomila kotník a nemohla být sama doma, tak byla u nás. Kotník se hojil, ale trvalo to dlouho. Takže první škola byla kotník. Ustáli jsme to z Boží milosti. Druhou školou byla operace oka. To jsme už vůbec nemohli počítat s tím, že by mohla být delší dobu sama. Po operaci oka je třeba se o pacienta starat po všech stránkách, protože nemůže dělat vůbec nic. Pak měla operaci druhého oka, a to byla třetí škola. Postupně nás Pán Bůh do něčeho uváděl a já jsem buď obstála, nebo neobstála. A do toho, v čem jsem neobstála, mě Pán Bůh vrátil zpátky, protože bychom nemohly jít dál. Tak to trvalo několik let. Moje selhání mě hodně tisklo k Bohu, protože jedině u něj jsem mohla získat sílu jít dál a být takovou, jakou mě Pán Bůh chce mít – pokornou, milující, laskavou. Pán Bůh věděl, jak to bude pokračovat, já jsem to ani vědět nechtěla. Modlila jsem se, ať v tom, co se máme naučit, obstojíme: „Pane, ať není v pohanění tvé jméno“, protože jsem nebyla schopna se pokořit nebo něco naučit. Něco nám chybí Jednou před Vánocemi jsem viděla, že tomu našemu vztahu s maminkou něco chybí. Že sice chodíme do shromáždění, vystupujeme jako skutečně věřící, ale mezi námi bylo něco, co nebylo úplně čisté, nedokázala jsem to přesně pojmenovat. Bylo to v době, kdy František odjel do Izraele, takže jsme neměly nad sebou jakoby soudce a já jsem věděla, že to musím vyřešit s Pánem sama. Dva dny jsem se modlila: „Pane, prosím tě, navoď nějakou atmosféru, ať to můžeme s maminkou otevřít, ať si můžeme znovu kleknout před tebou a dát ty věci do pořádku, ať je to mezi námi takové, abys ty z toho mohl mít radost.“ Opravdu jsem dva

ŽIVOT V KRISTU

Konference sester dny bojovala. Pán Bůh nenavozoval žádnou atmosféru, kdy bych viděla, že za maminkou mohu přijít. Šla jsem nahoru spát a věděla jsem, že zase prožiji takovou hroznou noc, že jsem Pána Boha neposlechla, že jsem neudělala to, co jsem měla udělat. Tak jsem sešla dolů a modlila jsem se: „Pane, pomoz mi. Já to udělám, já to rozseknu, otevřu, ať vyčistíme ten náš vztah.“ Šla jsem za maminkou a řekla jsem jí: „Cítím, že mezi námi něco je, nedokážu to popsat. František tady není, tak co říkáš, kdybychom si prostě klekly. Řekni mi napřed, co proti mně máš, abych si to mohla uvědomit a aby to mohlo z mého života jít pryč.“ Maminka byla překvapená. Vždycky byla ochotná se modlit, což bylo výborné, tak jsme si klekly a ona mi řekla všechno, co jí, jako starému člověku, vadí. Říkala, že vidí, že život už má za sebou a že se cítí mnohdy neužitečná, někdy jakoby navíc a takové ty věci, které jsem si já, mladý člověk, mnohdy neuvědomovala, protože jsme měli službu, tři děti, spoustu návštěv, prostě bylo toho hodně. Pán Bůh mi dal milost, že jsem se opravdu mohla pokořit, obejmout ji a vyznat všechno před Bohem. Byla to taková pěkná chvíle na modlitbách a tehdy se něco zlomilo. Mamince jsem řekla: „Mami, prosím tě, dovol, abych ti i já něco řekla,“ protože najednou jsem poznala, že mě maminka nepřijala jako dceru. Řekla jsem jí to a prosila jsem ji, aby mi řekla před Bohem pravdu, jestli mě přijala nebo ne. Ona mi řekla: „Máš prav-

du, já jsem tě nepřijala.“ I ona mě poprosila za odpuštění, že jsem neměla místo v jejím srdci. Pán Bůh to uzdravil, protože věděl, že nás čeká něco daleko těžšího. Odpuštění Na tomto místě bych se chtěla trošičku zdržet u toho, jak je v každém vztahu důležité odpuštění, protože žádný vztah se neobejde bez lásky, bez úcty, ale ani bez odpuštění. V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; (Fp 2,3). Je důležité, aby se žena odpoutala od dětí, když odcházejí z domova, aby je odevzdala do Božích rukou a jejich partnerovi. Stejně tak je důležité, když nastane situace, kdy rodiče potřebují pomoc, aby svět viděl, že jsme těmi, kteří jsou ochotni a schopni se o rodiče postarat. Je to velké svědectví, kdy nejsme jako ti, kteří své rodiče někam odkládají. Samozřejmě, že to někdy není možné. Někdy děti nemohou mít rodiče u sebe a vynahrazují jim to jinak, ale je hodně důležité, aby jim projevovaly nadále lásku a úctu, kterou rodiče potřebují. I velmi staří lidé jsou hodně citliví na to, zda mají dostatek lásky a úcty. Co to je odpuštění? Každý z nás během života je někým zraněn a nelze se tomu vyhnout. Někteří nás zraní záměrně a někteří nás zraní, aniž by si to uvědomili. Pán Bůh nás vede k tomu, abychom odpustili těm, kteří nás zranili, a také, abychom byli

6

ochotni a schopni odpustit sami sobě, když jsme udělali něco, co se Pánu Bohu nelíbí a co nás delší dobu drtí, co si nejsme sami schopni odpustit. Věřím tomu, že každý z nás někdy udělal něco, kdy si pak říkal: Jak jsem to mohl udělat? Proč jsem to udělal? Věřím, že je to Boží milost, která nám ukazuje, že Pán Bůh nám odpustil. Pán Ježíš za nás umíral, odpustil nám všechny naše hříchy a ukázal nám cestu, jak odpustit a odpouštět. A také, když člověk neodpustí, svazuje sám sebe. Je to zdroj nesmírné bolesti, když člověk žije v neodpuštění a omlouvá si to tím, že ten druhý nebyl v právu a podobně. Odpuštění je něco, co se musíme naučit, pokud chceme žít v Boží přítomnosti a z Boží milosti. Odpuštění je pro život nesmírně důležité. Důsledkem neodpuštění je hořkost. Když člověk žije v hořkosti, vidí vše ze svého pohledu a ne z pohledu druhého člověka. Cítí se ukřivděný a narůstá v něm nepokoj, zloba, hořkost. S tím nemůžeme žít, nemůžeme čekat, že Pán Bůh s námi bude jednat dál, když necháme tyto věci ve svém životě. Naše vzájemné odpouštění s maminkou Pán Bůh naplánoval přesně na tu dobu, kdy jsme byly samy, věděl, co nás v budoucnu čeká. Přišly další roky, ve kterých jsem prožívala nejtěžší zkoušky ve svém životě. Maminka onemocněla Alzheimerovou nemocí, tzn. že začala postupně ztrácet jasný rozum, začala být trošku pomatená a dělala věci, které by dřív neudělala a které jí byly cizí. V podstatě za to nemohla. Na mně bylo, abych zachovala úctu a lásku i k takovému člověku. Takto nemocný člověk vidí všechny ostatní lidi v daleko pozitivnějším světle než toho, kdo se o něho stará. Já jsem pro ni byla jako takový malý nepřítel, protože jsem po ní chtěla, aby ráno vstala a oblékla se. Byla schopna to udělat, ale nechtělo se jí. Od lékařů jsem věděla, že pokud nebude vstávat, zůstane ležet, půjde to k horšímu a bude to náročné. Staří lidé nechtějí pít, proto jsem ji nutila, aby pila, a ona mi to za zády vylévala. To byly situace, kdy jsem potřebovala hodně trpělivosti. Musím říct, že jsem někdy neobstála. Někdy jsem hodně plakala před Bohem, že to nevydržím, a prosila jsem, aby mi pomohl. Vždycky, když jsem k Bohu přišla s pokorou, Pán Bůh mi pomohl. Ale když jsem přišla s tím, že nejsem ochotna, tak jsem se v tom musela pěkně zmáchat, protože Pán Bůh věděl, že to je úkol pro mě a že tím mám projít. Později jsem nemohla chodit ani do shromáždění, protože maminka už nebyla schopná tam sedět. V těchto dnech mě to hodně přimklo k Bohu. Čerpala jsem

ŽIVOT V KRISTU

Konference sester od něj, byl mi pomocí a jistotou. Opakovala jsem si slovo, že „milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému“ a že Pán Bůh na člověka nenaloží víc, než unese. To byla stěžejní slova, která mě často držela. Když už jsem nemohla dál, otevřela jsem si Slovo a tam jsem si to znovu a znovu četla. Pán Bůh je ten, který je věrný a nedává nám zkoušky jenom proto, že by se mu to líbilo, ale dává nám je proto, že nás chce něčemu naučit, chce protříbit náš charakter, chce, abychom byli podobní jemu. Já vím, že kdyby mě Pán Bůh touto školou neprovedl a kdyby mě tak nepokořoval a kdyby mě nepostavil do situací, kterých jsem se tak děsila, dnes bych na tomto místě nestála. Není to moje vítězství, není to moje dobrota, není to nic ze mě, je to jen Boží milost. Maminka nakonec zůstala ležet a bylo to hodně těžké proto, že už jsem se o ni nemohla starat sama, ale potřebovala jsem pomoc. Proto mi pomáhala celá rodina. Paní doktorka, která k nám docházela, mi říkala: „Možná by bylo dobré, abyste maminku na čas někam dali, vy si potřebujete odpočinout.“ I o tom jsme uvažovali. Modlila jsem a říkala: „Pane, tak jsem chtěla vždycky od toho utéct, a teď, když by se to mělo stát, to nemohu udělat.“ I manžel mi říkal: „Přece jsi udělala, cos mohla, tak to věděl. školu budu Ale viděla ěděl Jsem za tu šk l nesmírně í ě vděčděč Bohu h b d patřit.“ ř Al děl jsem, žže to udělejme něco, aby sis mohla odpočinout, ná. Tak se toho nebojte, kdyby na to člověk nemyslí až tak vážně. Modlili jsme se s ním aby to pro tebe nebylo tak těžké.“ Ale Pán měl být sám, tak by se mohl lecčeho bát, ale za to, aby mu Pán Bůh dal milost. A Pán Bůh nám ke všemu, když mu dáme prostor, s Bohem je to něco úplně jiného. Bůh mu ji skutečně dal a tou operací ho dává sílu. Mohu říct k Boží slávě, že maminprovedl. Ale těžko můžete někomu vnuka mohla v pokoji zemřít doma mezi svými. Mí rodiče tit, aby přijal Pána Ježíše. Můžete se za něj Jednou ráno, když jsme ji našli tak, jak jsme Povím vám ještě o svých rodičích. Vyrůs- jen modlit a ukazovat mu svým životem, co ji uložili, s takovým nádherným pokojným tala jsem jako nevěřící a své rodiče jsem máte vy a co on nemá. Protože tatínek má výrazem, tak jsem opravdu měla radost a ří- měla ráda. Když jsme s manželem uvěřili, silnou cukrovku, přišel o nohu. Nemá lehký kala jsem: „Bože, toto je tvoje dílo, které ty tak jsme samozřejmě mým rodičům svědči- život, ale od Pána Boha si stále drží odstup. sis učinil s ní i se mnou.“ li. Oni říkali, je to fajn, že věříte, vidíme, že Věřím tomu, že dostane milost. Nevím, jak bych obstála podruhé, bála vám to pomohlo zachránit manželství (naše Moje maminka byla vlažná katolička. bych se toho, ale vím, že Pán Bůh je nesmír- manželství, přestože jsme chtěli být jako Když jsme jí svědčili o Pánu Ježíši, o tom, ně milosrdný, že když se mu člověk odevzdá manželé spolu, se nevyvíjelo tak, jak jsme že i ona potřebuje smíření s Bohem, říkaa když ho prosí o to, aby ho proměňoval si to představovali, a rodiče věděli, že jsme la: „Co ty mi budeš povídat. Já dělám lidem a formoval tak, jak to potřebujeme, On to měli velké problémy, ale když jsme uvěřili, dobře, s nikým se nehádám, pomáhám, niučiní. Učiní to tím nejjemnějším způsobem, viděli, že se náš vztah změnil a hodně zlep- koho jsem nezabila, přece Pán Bůh to musí i když se nám to zdá někdy hodně tvrdé. šil), ale my si žijeme svůj život a nebudeme brát v potaz.“ Já jsem jí říkala: „Mami, dobChtěla bych všechny, kdo máte starší ro- fanatici. Nadále jsme jim projevovali lásku, ře, tys nikoho nezabila, ale Pána Boha neudiče, povzbudit, abyste svůj vztah k nim kterou si nechali projevovat a o Bohu jsme ctíváš.“ Viděla jsem, že to nepřijímá, že to založili na Bohu, jak si to Pán Bůh přeje. moc nemluvili. spíš mezi námi vytvářelo hradbu, tak jsme Abyste věděli, že to je to, co On po vás chce, Můj tatínek měl asi před deseti lety na o tom pak už moc nemluvili, jenom občas abyste je opravdu milovali, ctili a nečeka- tlustém střevě zhoubný nádor. Když jsme jsme prohodili třeba něco o tom, kde jsme li, že vám to budou oplácet stejnou láskou. za ním chodili do nemocnice, můj manžel byli nebo co jsme zažili, jak nám Pán Bůh Často jsem toužila po tom, aby mě mamin- tatínkovi řekl: „Dědečku, vy víte, že to s vá- pomohl. Rodiče to všechno přijímali, ale ka někdy pochválila, ale to se nikdy nesta- mi není jednoduché, a kdyby si vás Pán Bůh s odstupem. lo. Když jsem někdy běžela za svým mužem povolal, kam půjdete?“ Tatínek byl napřed Asi před třemi lety se stalo, že našli maa říkala: „Víš, všechny ostatní chválí, ale to, hrdina, ale potom, když se blížila operace, mince nádor na střevech. Prošla chemoteže já tady neustále peru, uklízím a vařím, je říkal: „Když mě Pán Bůh provede tou ope- rapií, ale ta nezabrala tak, jak si lékaři předvšechno jako by marné...“ Vždycky mě upo- rací, když mě tady nechá, já do toho vašeho stavovali, takže měla metastázy v celém těle. kojoval a říkal mi: „Ale Pán Bůh to ví.“ A On shromáždění budu chodit, já tomu vašemu Z nemocnice ji odvezli do hospice. Hos-

7

ŽIVOT V KRISTU

Konference sester pic je zařízení, kde se umírá. V nemocnici jí řekli, že jde na rehabilitaci. To bylo asi před rokem, kdy jsem prožívala, že mi umírá maminka a že je nespasená. Pro mě bylo nesmírně těžké to, že umírá nespasená. Celých dvacet let, co jsme jí svědčili, jsem se nemodlila za to, aby rodiče měli dlouhý život, ale za to, aby je Pán Bůh nenechal odejít ze světa nespasené. A prosila jsem, ať si k tomu použije všechny možné způsoby, jenom ať je zachrání. Když jsme za maminkou chodili do hospice, František jí řekl: „Babičko, vy potřebujete smíření.“ A ona říká: „Tak se za mě doma pomodlete a já si to tady vyřeším sama.“ Ona nechtěla. V tom hospici pracují řádové sestry, péče tam byla velice pěkná a přístup k lidem byl také velice pěkný, ale to pomáhalo jenom k tomu, aby lidé prožili konec života důstojně, ale nesloužilo to k tomu, aby byli zachráněni. Když jsem se dozvěděla, že maminka umírá, věděla jsem, že za ní musím jít, že v těch posledních hodinách mám být s ní. Věděla jsem to naprosto jasně, ale bála jsem se. Nevěděla jsem, co jí řeknu. Nemohla jsem jí říct: „Mami, ty umíráš.“ Nevěděla jsem, jak to Pán Bůh povede. Když jsem za ní přišla, tak spala. Píchali jí už morfium. Sestřička (nebyla to řádová) se mě ptala: „Vy jdete takhle na noc?“ A já jsem říkala: „Sestři, já musím.“ – „Proč musíte?“ – „No víte, já mám ještě takovou službu, musím mamince ještě jednou říct o Pánu Ježíši, ona potřebuje spasení.“ Ona se tak na mě podívala a říká: „Potřebujete kněze?“ – „Ne, to zvládnu sama.“ Pak jsem si uvědomila, co jsem jí vlastně řekla. Věděla jsem, že to sama nezvládnu, ale že to Pán Bůh zvládne, pokud dá milost. Ta sestřička z toho byla asi vykulená, protože jsem se potom dozvěděla, že to vyprávěla doktorce. Já jsem se moc modlila, plakala jsem před Pánem a prosila jsem, abych věděla, jak to mám mamince říct, jak ji mám oslovit. Měla jsem velký strach, takový strach jsem snad ještě nikdy v životě neměla; věděla jsem, že jde o hodně. Když se maminka probudila, byla překvapená, že tam jsem. Už ani nevím jak, prostě jsem si k ní přilehla a začala jsem jí vyjadřovat úctu a lásku, kterou jsem jí potřebovala říct, o které jsem jí v životě neřekla, a prosila jsem Pána Boha, aby ji skrze ta slova nějak obměkčil. Když je člověk pod vlivem morfia, pořádně nevnímá a neustále upadá do spánku, ze kterého se ho těžko budí. Modlila jsem se, aby Pán Bůh dal milost, když jí budu říkat něco, co bude pro ni důležité, aby se probrala. Říkala jsem jí: „Mami, já mám moc na srdci, když

se jednou postavíš před Boha, abys mohla být přijatá. Já vím, žes byla hodná, žes pro nás dělala všechno, ale ty potřebuješ smíření s Bohem.“ Ona už nebyla schopná se se mnou modlit, tak jsem jí řekla: „Mami, dám ti nějaké otázky, a když s tím budeš souhlasit celým svým srdcem, tak mi řekni ano, nebo mi stiskni ruku.“ Vzpomínala jsem, co bych jí měla říct a nakonec jsem jí řekla: „Víš, že jsi hříšná a že potřebuješ Boží milost a že jenom Pán Bůh je ten, který ti může odpustit? Jsi si vědoma, že celý tvůj život nebyl takový, jaký by měl být, a že jsi také dělala věci, které se Pánu Bohu nelíbily a že jsi taky ublížila?“ Bylo to hrozně těžké říkat mamince, ale já jsem to musela udělat. Ona mi na všechny otázky, jestli s tím souhlasí a jestli by to tak chtěla a jestli chce být v Boží přítomnosti, odpověděla ANO a usnula. Spala takovým pokojným spánkem. Celou noc jsem tam byla s ní a protože jsem si nebyla jistá, jestli to bylo opravdové, prosila jsem Boha, ať mi dá nějaké znamení, že ji přijal, ať mě nenechá v nejistotě. Maminka se o půl páté ráno v posteli posadila (neposadila se už hodně dlouho), byla celá rozzářená a říká: „Mně je tak dobře.“ Měla takový pokojný výraz, jako jsem u ní nikdy v životě neviděla. Když to řekla, tak jsem usnula, protože jsem věděla, že to, zač jsem se modlila, Pán Bůh naplnil. Ráno přišla paní doktorka a říká: „Vaše maminka vypadá úplně jinak.“ Řekla jsem jí: „Víte, paní doktorko, s ní se něco stalo, ona se znovu narodila.“ Paní doktorce zazářily oči a říká: „Vy jste ta věřící, že jo?“ „No jsem.“ A ona říká: „Sestřička mě informovala. Když jsem zjistila, že jste z té Apoštolky, tak jsem se zaradovala.“ Měla jsem takovou radost, protože to byla doktorka, která patřila do křesťanských sborů a jezdila tramvají kolem naší modlitebny. Říkala: „Vždycky, když ti lidé tam vystupují, si všímám, že jsou jiní než ti, kteří jedou dál.“ Ona mě tam objala a řekla: „Já jsem tak vděčná za to, že jste s maminkou mohla mluvit. Ona ani kněze nechtěla, a když jsem se snažila já, taky nechtěla slyšet. Jsem tak vděčná za to, že jste to i té nevěřící sestřičce řekla, že za maminkou jdete jenom kvůli tomu.“ Mezi námi vzniklo nádherné pouto. Maminka jakoby v hospici nemohla pokojně zemřít. Toužila jít domů. A protože tatínek je bez nohy a sestra měla z umírání hrozný strach, nechtěli ji vzít domů. Doktorka mi ještě řekla: „Víte, je ještě jeden problém. Já ani nevím, jestli by maminka ten transport přežila, ale pokusme se jí splnit poslední přání. Já vím, že tu vaši sest-

8

ru nemůžeme přinutit, aby si ji vzala, to není snadné.“ Tak jsme se za to společně s paní doktorkou modlily. Pak jsem zavolala sestře a řekla jsem jí, že si myslím, že bychom to zvládly a maminku jsme odvezli domů. Mamince se na tři dny úplně rozsvítilo. Jednu noc s tátou vzpomínali na to, jak se poznali, kde všude byli, měla úplně jasnou mysl. Věřím tomu, že to pomohlo i tatínkovi, když ji měl u sebe, on se toho také moc bál. Věřím tomu, že když mohla doma pokojně zemřít, že to bylo z Boží milosti a že to bylo dobré i pro moji nevěřící sestru. Byla jsem tam několik dní a se sestrou jsme se střídaly. V neděli ráno mi zavolala, že maminka v noci zemřela. Je to bolest, když vám zemře maminka, ale je to něco úplně jiného, když víte, kam odešla, když víte, že je dobojováno. Sestra mi řekla: „Víš, ona ani nekřičela.“ A já jsem říkala: „Proč by měla křičet? Vždyť odešla domů.“ Ona to nechápala. Díky Bohu Chtěla bych z tohoto místa poděkovat Pánu Bohu za to, že On je nejenom milosrdný, ale že je věrný a že i když v nedokonalosti stojíme na tom místě, kam nás postavil, nenechá nás padnout tak, abychom nepovstali, že nás provede všemi zkouškami. Chtěla bych, aby každá zkouška nás něčemu naučila, aby nás to nepoložilo a aby Pán mohl být oslaven. Věřím tomu, že Pán Bůh si poradí i s mým tatínkem. Nevím, jak to dopadne, ale já mu důvěřuji. Kdykoli jsem prožívala těžké chvíle, tak jsem říkala: „Pane, já ti mohu jenom důvěřovat. Vím, že ty jsi ten, který všechno dokáže obrátit v dobré.“ Tak bych vás chtěla ještě jednou povzbudit a poděkovat Bohu, že mě posílil a že mi taky odpustil, protože jsem skutečně někdy nestála tak, jak bych měla. Že mi odpustil ty věci, které jsem se tak dlouho učila a kterým jsem se tolik bránila. Když se bráníme zkouškám, tak nestojíme proti zlému, ale stojíme proti samotnému Bohu. V každé zkoušce je dobré se poddat a podvolit a hledat Boží vůli a to, co nás Pán Bůh chce naučit. Chci vám popřát, abyste, kdykoli budete ve zkoušce, věděli, že to není útok zlého, ale že to je Boží milost, že Pán Bůh chce, abychom jemu byli blíž. Ze zvukového záznamu přepsala Ludmila Raszková.

ŽIVOT V KRISTU

Konference sester

Jak jsem si užila konferenci sester

A

tak mi jednoho pátečního večera manžel oznámil, že bude hlídat děti a já ať si vezmu auto a jedu na konferenci sester. Moc se mi nechtělo, měla jsem obavy, že to bude akce typu: jsme jiné než muži, slabší, citlivější, tak to přijměme atd. Ale manžel mě rychle vyvedl z omylu. Tentokrát bylo náplní konference téma vztahů snacha – tchyně a děti vs. rodiče. To mě zaujalo, neboť vztahy s tchyní potřebují modlitby, a také jsem doufala, že dostanu odpověď na otázku, jak jednat s babičkami, které jsou velmi náročné, slušně řečeno, a které si z mého pohledu, pohledu třiatřicetiletého člověka, neskutečně „vymrčují“ a využívají mou maminku. Konkrétní odpověď jsem nedostala, ale věřím, že se jednou vydám do Brna za sestrou Ivou Apetauerovou a na toto téma podrobněji podiskutujeme. Chtěla bych vědět, zda je možno starým lidem vytyčit nějaké hranice anebo musíme jen útrpně snášet veškeré jejich vrtochy v rámci verše cti otce i matku svou (mimochodem jsem se dozvěděla, že se tento verš vztahuje i na tchyni a tchána). Seminář sestry Maňky Bubikové jsem nestihla, ale v příspěvku Pavla Bubika jsem si uvědomila, kolik je pravdy na tom, že nelze mít úžasný vztah s Bohem, nectím-li rodiče, a že mezigenerační vztahy jsou také Božím dílem. I když mě Duch svatý neusvědčoval ze špatných postojů vůči mým rodičům, v každém případě to byly myšlenky, které mě velmi oslovily. Ráda bych v tomto ohledu chtěla dobře vychovat své děti. V sobotu měla první seminář Iva Apetauerová a povídala o tom, jak ve stáří pečovala o své rodiče a tchyni. Viděla jsem, že procházela podobnými věcmi, jako moje maminka. Mohla jsem si uvědomit, že jsem poněkud „mimo“ a že vlastně moje nevěřící maminka pečuje o dvě třiaosmdesátileté babičky téměř biblicky, i když je to na úkor jejího zdraví a „zaslouženého“ odpočinku. Jak říkala sestra Iva, Bůh to vidí. Modlím se, ať to Pán mojí mamince počítá k dobrému. A pak to vypuklo. Seminář sestry Alenky Šelongové byl úplně super, neboť mě totálně rozložil. Jak tak chodím s Pánem už deset let, zjistila jsem, že má zvláštní smysl pro humor. I když si kolikrát myslím, že chyby dělají jen ti kolem mne, stejně vím, že až budu toužit po změně, Pán začne u mě… A tak jsem byla snad každým slovem usvědčovaná z toho, že za to, jak vypadá

můj vztah s manželovou maminkou, nesu zodpovědnost i já. Došla jsem už do stavu, kdy jsem si říkala, že maminka je prostě „taková“ a hotovo, a už jsem se za ten vztah ani nemodlila. A pak si sestra Alenka přijde se zcela revoluční myšlenkou: Lhostejnost je přímý důsledek pohřbeného hněvu. A bylo to venku. Uvědomila jsem si, že je to skutečně pravda. Jak mě vytáčelo, když jsem manželovi jako správná novomanželka každý den vařila oběd do termosky, aby neměl v práci hlad, a maminka mou snahu ocenila slovy: „Jiříčku, ty jsi zase zhubnul…“ Jakože plynule přibíral. A tak se mi vybavily další a další situace, které mě mrzely a vedly k postoji totální lhostejnosti. Dnes vím, že takové vztahy Pán nechce. Jenže je to běh na hóóódně dlouhou trať, jak mi k mé nevelké radosti potvrdily svými svědectví-

mi i sestřičky, které jsem měla na skupince. Některou prostě tchyně přijala až po třiceti letech, jinou až na smrtelné posteli – zkrátka růžové vyhlídky. Ale na druhou stranu, nebudu-li očekávat změnu našeho vztahu, nic se nezmění. Ale Bůh je mocný. A perlička na závěr: Na konci konference jsme se rozdělily do skupinek, kde jsme se sdílely nad zadanými otázkami. Byla jsem pověřená vedením jedné ze skupinek, ale jak konference postupovala kupředu, stále více jsem si uvědomovala, že na vedení skupinky fakt nemám. Vždyť čím jsem mohla povzbudit, poradit, když… A tak se stalo, že jsem při hodnocení skupinky musela přiznat, že všechny sestry byly v pohodě a že jediný, kdo potřeboval radu a pomoc, jsem byla já – vedoucí… Jednotlivé semináře budou přepsány v časopise. Můžete si je přečíst a jsem přesvědčena, že se v nich najdete, ať už jste tchyně nebo snachy… Užijte si to také! Pán vám požehnej! Ivana Bartíková, AC Olomouc

Mé postřehy

B

yla jsem na sesterské ké konferenci v Olomouci. Mohla jsem jet jenom na sobotu, ale i přesto jsem si odnesla mnoho povzbuzení a požehnání. Slovo bylo jasné a konkrétní do našich životních situací. Jen pár myšlenek za všechny: Hovořilo se mimo jiné i o vztahu snachy a tchyně. Snaše máme dávat lásku, dokázat ji přijmout za svou dceru. Ta láska má být vidět i navenek. Lhostejnost je pohřbený hněv. Další slovo bylo o vztahu k nemohoucím rodičům. Je třeba jim projevovat lásku a úctu, což není vždy lehké. Důsledek neodpuštění je hořkost. Pozor na ni, odděluje nás od Boha. Ale Bůh na nás nenaloží více, než uneseme. Je jen škoda, že nás tam bylo tak málo, protože to určitě mělo každému co říci. Alena Makovičková AC Brno

9

ŽIVOT V KRISTU

Sjezd mládeže

Připrav se na setkání s Ježíšem 5. Sjezd mládeže Apoštolské církve Brno 16. – 18. 11. 2006

Náš směr – Ježíš!

C

htěla bych se s vámi podělit několika slovy o zážitky z 5. Sjezdu mládeže AC, který se tento rok konal v Brně. Sjezd mládeže měl svůj osobitý náboj pod vedením Ducha svatého, který tam mocně jednal s každým přítomným od začátku až do úplného zakončení, kdy se všichni rozjeli zpět do svých domovů. Jsem ráda, že i celá olomoucká mládež na tomto sjezdu mohla být, protože sama vím, jak je povzbuzující a nezapomenutelnou zkušeností každé setkání mladých lidí v církvi s živým Bohem, navíc za přítomnosti skvělých chválících skupin, jakými byly Jóšafat z Českého Těšína a domácí brněnská chválící skupina. Sjezd byl velmi dobře připraven nejen ze strany organizátorů, ale i ze strany domácí-

ho sboru, za což bych hned v úvodu chtěla všem velmi poděkovat. Ale teď již k samotnému průběhu Sjezdu. Z pracovních důvodů jsem s částí mládeže přijela až druhý den v pátek ráno. Uvítali mě mladí lidé zaposlouchaní do přednášky bratra Aleše Navrátila z Olomouce. Paralelně probíhaly další kvalitně vedené semináře, z nichž si každý odnášel řadu nových poznatků. Po přednášce následovalo vyhodnocení fotosoutěže pod vedením Danky Navrátilové z Olomouce a následovně jsem se od druhé poloviny mládeže dozvěděla, jak skvělé bylo kázání bratra biskupa předešlý večer společně s chválami. Všichni byli plni očekávání, jak Bůh bude dále jednat, a já také. Po společné odpolední hře za městem, kterou

Odpolední hra v přírodě

10

doprovázelo nádherné podzimní sluníčko, jsme večer všichni zažili něco úžasného, slovy těžko popsatelného – setkání s živým Bohem. Na výzvu, která vedla k lítosti nad hříchem s následným pokáním, již dal pastor Lubomír Folvarčný z Karviné, reagoval postupně celý nabitý sál, kdy mladí lidé v slzách a modlitbách vyznávali svoje hříchy Bohu. A nevyhnulo se to ani mně. Byla tam naprosto úžasná atmosféra, v níž Bůh zcela hmatatelně, citlivě a individuálně odpovídal skrze rozhodnutí každého mladého člověka na jeho prosby. Byla jsem nadšená z toho, co jsem viděla, z toho, že mladí touží po Bohu opravdově a bez přetvářek. Tento večer byl ještě pro mne umocněn i opětovným setkáním s mými učiteli, božími služebníky, kteří mne vedli a byli vzorem při studiu na Vyšší odborné a misijní škole v Kolíně, s manželi Andreou a Jasonem Morissonovými z USA, kteří se vrátili zpět do České republiky. Bůh jednal i další den. Pastor Tomáš Hasmanda z Valašského Meziříčí měl pro nás další povzbudivé kázání, že i když uděláme cokoliv neúmyslně nebo špatně, stále budeme dětmi, které mají geny Boha, v něhož jsme uvěřili. Další prostor byl věnován skupinkám, kdy jsme v pěti lidech rozebírali úsek z Nového zákona 1. Petrova 2,1–17, a dále jednotlivým seminářům, např. o Afghánistánu, prorocký seminář nebo seminář pro dívky apod. Osobně jsem byla nadšená i ze setkání vedoucích mládeže, které vedl zástupce biskupa Martin Moldan společně s pastorem Jirkou Pospíšilem z Vyškova. Bylo velmi podnětné slyšet, kde a v které mládeži se co děje, jak se mladí zapojují do akcí pro svoje nevěřící kamarády i vrstevníky či veřejnost. Celý sjezd byl zakončen modlitbami a chválami, kde jsem vnímala, že tu nestojíme a nechválíme jako hromádka neštěstí, ale jako Boží vojáci hrdi na svého velitele! A tak, kdykoli si zalévám čaj nebo kávu v porcelánovém hrnečku, který jsme na sjezdu dostali, znovu se ocitám na místě, kde jsme všichni jako jedno tělo stáli před naším Bohem a setkali se s jeho neskonalou láskou k nám… Hana Kolouchová, vedoucí mládeže AC Olomouc

ŽIVOT V KRISTU

Sjezd mládeže

Sjezd mládeže, Brno 06

M

áme za sebou b 5. Sjezd d mládel d níků ptali, co se jim kromě stísněného prože AC, který se letos konal v Br- storu ještě na Sjezdu líbilo. Mnoho z nich ně. A jaký že vlastně byl? Mnozí bylo nadšeno celkovou atmosférou. Viděli by řekli, stačilo by do brněnské modliteb- jednat Ježíše mezi sebou. Ať to již bylo skrny nalít slunečnicový olej a mohli jsme ze velký výběr seminářů, chval nebo kázání. se prodávat jako sardinky v plechovce. Téma, které sjezd provázelo „Připrav se na Počet byl doslova rekordní, téměř o sto setkání s Ježíšem“ nejen že splnilo očekáváúčastníků překročil minulé sjezdy, a to ní lidí, kteří na Sjezd přijeli, ale sám Ježíš už je co říci! Kdyby to tímto směrem po- se za něj postavil a ukazoval, co chce děkračovalo i nadále, jsme za chvíli v Sazka lat mezi mladými. Celkový kontext Sjezdu aréně... :-) byl zaměřen hlavně na Ježíše. Dát mu co Počet účastníků je jistě hřejivý, ale jsme největší prostor, aby mohl činit to, co sám církví Boha živého, a proto jsme se mládež- uzná za vhodné. A díky lidem, na jejichž ži-

votech se zrcadlí Boží přítomnost, Sjezd nabral ty pravé obrátky! Organizace vzhledem k malému prostoru a vysoké návštěvnosti tu a tam trochu pokulhávala, ale i tak musíme ocenit brněnský sbor, který se s tím vypořádal heroicky. Nesmíme zapomínat, že ještě dva měsíce před sjezdem byla plánovaným místem Břeclav. A tudíž chválu musíme dát nejen odboru mládeže, ale rovněž místnímu sboru! Co na závěr? Přeci citaci jednoho z vás: „Moc, moc, moc Vám všem děkuji za tento Sjezd. Nebyla to marná práce. Bůh se mě dotýkal skrze Ducha svatého, je mocný a miluje nás. Bůh Vám všem žehnej!“ Tomáš Süss, AC Varnsdorf

Vzpomínky na Sjezd mládeže 2006

N

a Sjezd jsem se velmi těšila těšila, protože jsem čekala, že Bůh bude jednat a mé očekávání se splnilo. Jsme v našem sboru malinká mládež a těšila jsem se i na lidi, které jsem dlouho neviděla. Organizátoři dělali vše v rámci svých možností, aby se nám Sjezd líbil… nafouknout pro nás malou modlitebnu už mezi jejich možnosti nepatří… Duchovní program a slova byla velmi podobná věcem, které se právě kážou ve sboru. Asi nejvíc mě oslovilo slovo bratra Lumíra Folvarčného – Pokání. Uvědomila jsem si, jak nutnou roli v životě pokání hraje, a toto kázání působilo i na lidi kolem mě. Většina z nich přemýšlela o svém životě a o věcech, které nejsou zrovna v pořádku, a přicházeli dopředu, aby se za ně služebníci mohli modlit. Bůh je oslovoval a dával se jim poznat. Doufám, že rozhodnutí učiněná na Sjezdu s Boží pomocí vydrží a budou trvat déle než týden. Druhým silným zážitkem byla hra, kterou si brněnští pro nás připravili na páteční odpoledne. Její pravidla jsem zcela pochopila asi až půl hodiny před koncem, ale vedla mě k zamyšlení. Naším úkolem bylo spolupracovat s ostatními skupinami – ale všichni měli za to, že úkolem je být co nejrychlejší, a nejprve si chtěli všechno nechat pro sebe, místo aby sdíleli informace, které dostali. My jsme začali sdílet informace až velmi pozdě, takže hra pro nás nedopadla nijak slavně, ale rozhodně měla silnou myšlenku. Nejzvláštnější byla pak jedna skupinka, kterou jsme požádali o výměnu informací, ale oni nám řekli, že už nic nepotřebují, že mají všechny potřebné údaje,

Také bych chtěla zmínit i velmi kvalitní semináře, které byly k dispozici. Jsem ráda, že si teď zpětně můžu poslechnout ty, které jsem nestihla. Určitě přinášely témata, a šli si po svých. Ale v cíli se už neukáza- která jsou palčivou otázkou pro mladé lidi, li včas. Hra byla odpískaná a pomalu jsme kteří někdy nevědí, jak přesně se na ně dívat scházeli z kopce mezi posledními. A tam z pozice křesťana – homosexualita, okultisjsme potkali tuto sebejistou skupinku, jak mus, oblékání, islám, terorismus. utíká nahoru, a nebyli schopni pochopit, že Myslím, že celocírkevní Sjezd mládeže je po všem – že sice navštívili všechna sta- je velmi přínosnou akcí pro podporu dunoviště, ale „Ježíš“ – tedy představitel cílové chovního růstu mladých lidí a ráda pojedu mety už nahoře není… Dotazujte se Hospodi- i příští rok. na, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. (Iz 55,6) Kateřina Fridrichová, AC Hustopeče

Bratr biskup se modlí za účastníky konference

11

ŽIVOT V KRISTU

Sjezd mládeže

Fotománie - Fotosoutěž - Fotogalerie 16. – 19. 11. proběhlo v Brně celostátní a šla jsem je za asistence bratra Martina setkání naší mládeže, kde se skončila první Moldana roztřídit a vybrat tři nejúspěšnějetapa tohoto fotoprojektu, jehož mottem ší, k mému překvapení i potěšení se do čela byl verš z Janova evangelia: „To světlo ve dostala moje dcera Jitka, která se fotogratmě svítí a tma je nepohltila.“ fování věnuje teprve půl roku. Hned za ní Celý projekt jste mohli od samého za- ale byl opět Pavel Motyka a na třetím místě čátku sledovat na internetu a už tam bylo Pavlína Veselá spolu s mým synem Honzou. patrné, že Bůh mu žehná, že je opravdo- (Tak mi udělali radost oba.) A pak už bylo vou evangelizací. V době, kdy vrcholil, těs- hodně lidí takřka na stejné úrovni, prostě ně před ukončením hlasování o nejlepší každého oslovovalo něco jiného, byla v tom snímky, se stal nejnavštěvovanější stránkou pestrost, a v tom je právě kouzlo tohoto z nabídky na webu Apoštolské církve. Tak projektu. Každý se dívá na svět trochu jinak, se stalo, že se mnoho lidí teprve dovědělo, muži jinak než ženy, a každý z nás vnímá že takové stránky na internetu existují a že svět kolem sebe i podle toho, co už prožil je tam kromě fotogalerie i dost zajímavého nebo o čem sní a po čem touží. Tak se stalo, čtení. 15. 11. správce našich stránek, Tomáš že se ve fotogalerii ocitly snímky, které jsou Pohanka, zastavil hlasování a výsledek nám zadumané i rozverné, až technicky strohé pověděl, že bezkonkurenčně nejúspěšněj- i poetické, ale ke každému z nich je přiřaší fotografie nám zaslal Pavel Motyka ml., zen veršík, který se vztahuje ke světlu. Světhned za ním následovaly fotografie Alenky lo je jedno ze slov, které se vine Biblí dosloSoukupové a jedna moc pěkná fotografie va od první kapitoly až po ty poslední, skrze Karla Cuchala. A pak už bylo pořadí trochu toto slovo lze sdělit celé evangelium, a to zamíchané, ale když se podíváte na inter- byl smysl fotoevangelizace. Někdo nemusí net, uvidíte, že bez odezvy nezůstala takřka být výmluvný, ale může mluvit k ostatním žádná fotografie. Stejnou zkušenost jsme právě tímto způsobem. Pokud se chcete poměli v Brně, kde si i účastníci setkání mlá- dívat sami, najdete všechny fotografie na deže mohli vybrat své favority. Tam mě tro- internetové adrese www.apostolskacirkev. chu zaskočili, protože, když jsem si vyzved- cz/galerie. Tam se musíte podívat po galela lístečky, na které všichni psali své typy, rii jménem Fotománie. Já teď budu hledat další uplatnění celé galerie – zájemcům ji mohu poslat celou nebo i jenom na CD pro ty, kteří si chtějí vybrat jenom něco. A znáte to, do sboru přijde někdo jenom se podívat nebo jenom na nějakého známého počkat a nechce s nikým mluvit a jenom tak postává v předsálí a prohlíží, jak to tam vypadá. Právě třeba tam se naše fotogalerie uplatní. Nebo máte nevěřící přátele nebo rodinu. Jim můžete věnovat kalendář, plný pěkných fotek a textů, které už samy vzbudí jejich zvědavost. Už při přípravě jsem se s tímto setkávala, když jsem měla obývák zaplněný fotografiemi a lepila jsem je na bílé čtvrtky s texty, bylo jedno, jestli přišel věřící nebo nevěřící člověk na návštěvu, všichni se u fotek zastavili, prohlíželi, četli, co k nim patří a nevěřící se tázali, jestli to všechno fakt je takto napsané v Bibli, že je to zajímavé. No a já jsem už jen volně mohla navázat na to, co oni nakousli. Bylo to moc milé a požehnané. Se stejnou odezvou jsem se setkala i v kopírkách a ve fotolabu. Abychom ale mohli vidět, jak na fotografie hledí odborníci, přizvala jsem k tomu Dana Navrátilová prezentuje dva muže a dvě ženy, kteří se fotografií zavýsledky fotosoutěže bývají pořádně a už delší dobu. Tři z nich jsem vůbec neznala – jednoho z nich mi do-

12

poručili z redakce našeho časopisu, to byl Tomáš Solařík, a on sehnal další dva – Libora Helešice a Renatu Hasilovou. Z našeho sboru mi pomohla Iva Haderková. Toto jsou naši porotci: Tomáš Solařík Počátky fotografování v roce 1996 kompaktem, po přečtení fotografického časopisu v čekárně u zubaře byl pohlcen fotografováním. V roce 1997 fotil Freidzona v Břeclavi a tam si čichnul k reportážní novinářské fotografii a k adrenalinovému pocitu, kdy jen on může fotit a nikdo jiný. Fotil potom i další celocírkevní akce pro časopis Život v Kristu. Pořídil si postupně lepší aparáty a snažil se o úspěch v soutěžích ve fotočasopisech, po nějaké době se i něco málo povedlo. V roce 2000 externí fotograf deníku Rovnost, baví ho reportáže a focení ohňostrojů. Od roku 2002 fotí svatby a letos už i jako živnostník, ale není to jeho hlavní zdroj příjmu. Také spolupracuje s kadeřnickým studiem, pro které občas vyfotí nějaký účes nebo módní přehlídku. Libor Helešic První kontakt s temnou komorou v roce 1988, vyvolávání černobílých fotografií na vojně pod příslibem dovolenky. Vážnější práce od roku 1995, a sice krajinná fotografie, zátiší a městská zákoutí, zatím kompaktem. V roce 1997 ovlivněn fotografickým časopisem pořizuje lepší přístroje a ještě hlouběji proniká do tajů fotografování, zajímá se i o reportážní foto a posílá své snímky do fotosoutěží, kde zaznamenává také občasný úspěch. V roce 2002 absolvoval fotografický workshop na Šumavě, zaměřený na krajinnou fotografii. V současné době občas fotí svatby a pořizuje reportážní fotografie do kroniky AC Břeclav. Na další tvorbu mu nezbývá čas... Renata Hasilová Fotím od dětství, více na VŠ (mám zemědělku Brno, obor zootechnika), pak až od r. 1999 – to mi dvě milé sestry ve sboru věnovaly Canon FTb, na který jsem fotila následných šest let, od loňského podzimu jsem byla bez foťáku (dosloužil) a teď mám nově Canon 30D. První výstavu jsem měla ve Valticích na TIC v rámci prezentace Miniklubu (klub pro maminky na rodičovské dovolené při ECM Valtice) v roce 2003, totéž v roce 2004. V roce 2004 a 2005

ŽIVOT V KRISTU

Sjezd mládeže jsem měla výstavu v Café Courier v Brně na Jakubském náměstí (křesťanská kavárna), v roce 2006 na Freakfestu v Červeném Kostelci (pořádá JesusFreak a KS Hradec Králové) a v kavárně Alfa (Dům na půl cesty v Litoměřicích, baptisté). Kromě fotek jako takových používám fotky i třeba na záložky či pohlednice s verši a letos jsem se pustila do kalendářů... i když jen neoficiálně – pro kamarády a jejich kamarády... kalendář najdeš na http://zbynek.bloguje.cz. Iva Haderková Fotí jenom amatérsky, ale má cit pro estetiku a umí vnímat detaily a souvislosti. Proto posuzovala fotografie ne z technické stránky, ale z toho, jakým dojmem působí a jak moc vyjadřují verš, který k nim patřil. Právě ona upozornila na to, že některé fotografie jsou nádherné, ale tématicky trochu utíkají, což v konečném důsledku není na závadu, protože jejich kvalita určitě najde někoho, koho osloví. Iva je vizážistka a její práci můžete najít např. na www.ehairstudio.net.

Jejich vyhodnocení dopadlo takto:

3. Alena Soukupová 235 bodů + Tomáš Pohanka 235 bodů

Vyhodnocení fotosoutěže Výsledky čtyřčlenné poroty, tvořené těmi- B) Vítězné fotografie to porotci Renata Hasilová 1. Jitka Navrátilová – kříž 309 bodů Iva Haderková (viz foto na této straně) Libor Helešic 2. Petra Vohlídalová – chodba 308 bodů Tomáš Solařík 3. David Král – záře stromu 299 bodů

Já jsem jim všem za jejich ochotu pomoct A) Vyhodnocení autorů, kteří zaslali více nám velmi vděčná. Děkuji jim i za drobné než tři fotografie. Výsledek je součet postřehy, kterými mohli alespoň malinko všech bodů všech fotografií daného auněkteré nezkušené inspirovat a upozornit tora vydělen počtem fotografií, které auna drobnosti, které ale udělají velmi mnoho tor do soutěže zaslal. pro celkový dojem. Porotci hodnotili celkový dojem z fotografie, nápad, způsob zpra- 1. Jitka Navrátilová 272 bodů cování a to, jak vystihuje snímek verš, který 2. Pavel Motyka 260 bodů k němu byl vybrán.

Výsledky hlasování na internetu 1. Pavel Motyka – všechny fotografie (viz titulní strana) 2. Alena Soukupová – všechny fotografie 3. Karel Cuchal – On je světlo na cestě mé Výsledky hlasování v Brně 1. Jitka Navrátilová 2. Pavel Motyka 3. Pavlína Veselá a Jan Navrátil Jestli jste zvědaví, jaké téma bude pro příští rok, tak pozor, zde je: 1. Korintským 13. kapitola – je celá o lásce a láska a milování bude klíčový motiv dalšího ročníku, protože je to i klíčový motiv Bible. Půjde mnohem více o lidi, což je mnohem náročnější pro fotografy, ale proč dělat jenom snadné věci, když vím, že v církvi je spousta talentovaných lidí, kteří si s tím umí poradit! A tak přeji všem, kteří se do toho pustí, hodně radosti a požehnání a sama se těším na kalendář a pohlednice nebo záložky, které nám z té spousty pěkných snímků jistě udělá naše nakladatelství. Zároveň prosím všechny, které tento projekt zaujal, aby pomohli se sháněním šikovných porotců na příští rok, ať máme každý rok změnu, i se sháněním financí, protože kvalita je a bude závislá na prostředcích, které se podaří sehnat.

„...Kristus má trpět a jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.“ (Sk 26,23)

13

Dana Navrátilová, AC Olomouc

ŽIVOT V KRISTU

Sjezd mládeže, Aktuálně

Reakce na sjezd mládeže

Naše církev nedávno vydala dvě oficiální prohlášení, která uvádíme níže v plném znění.

PROHLÁŠENÍ APOŠTOLSKÉ CÍRKVE K PŘIPRAVOVANÉMU PODPISU ád bych se touto cestou podělil o to, co DOKUMENTU „CHARTA OECUMENICA“ jsme prožili na sjezdu mládeže v Brně. Na tento sjezd se sjelo nejvíce mladých lidí za V lednu roku 2007 mají církve sdružené v Ekumenické radě církví včetně Římjeho existenci. Když jsme ho na týmu odboru mlá- skokatolické církve podepsat výše jmenovaný dokument. deže AC plánovali, věděli jsme, že chceme, aby to Naše církev se od podpisu distancuje z těchto důvodů: byl čas s naším drahým Pánem. Takové setkání je jednou za rok a lidé přijíždějí ze vzdálených míst. 1) Církve se v dokumentu „zavazují jít vstříc cíli, kterým je eucharistické společenO to je těžší připravit to tak, aby z toho všichni ství“. Ve světle skutečnosti, že věrouka Římskokatolické církve jí jednou provždy mohli vzít užitek a aby tam Duch svatý měl co nejzapovídá sdílení eucharistie s naprostou většinou církví, jde potom ze strany víc prostoru. Jsem moc rád, že se mnozí jedinci, ale těchto církví o jednostranný závazek. i sbory za sjezd modlili. Bylo to poznat, a tak jsme 2) Stejně tak „závazek rozvíjení vztahů s islámem“ je jednostranný. – Muslimové domohli prožívat Boží přítomnost. Hned první večer kument nepodepisují. jsem věděl, že mi Bůh otvírá životy lidí, za které 3) Rovnost vztahů a z nich vyplývajících závazků považujeme za jeden ze základse modlím. Druhý večer to bylo ještě intenzivnější, ních pilířů ekumenické spolupráce. Dokument „Charta Oecumenica“ tento prinmnozí činili v pláči pokání a vydávali se Bohu do cip popírá. Její podpis se může stát nebezpečným precedentem demonstrujícím rukou. Byl to Duch svatý při práci. Jsem Pánu velmi nerovnost vztahů v rámci ekumenického hnutí. vděčný za to, že jsem mohl vidět velmi mladé lidi V Havířově 7. 12. 2006 (12–15 let), jak činí pokání. Dík patří také brněnskému sboru, který se o nás Rudolf Bubik postaral, i když se to letošním rekordem zkomplibiskup Apoštolské církve kovalo. Počet účastníků se zastavil na 236. Takový počet jsme nečekali, a tak tam bylo husto. Na druhou stranu je povzbudivé vidět, jak se křesťané PROHLÁŠENÍ APOŠTOLSKÉ CÍRKVE K PŘÍPADU MASOVÉHO VRAHA mačkají a tlačí, aby mohli chválit Boha. Náš Bůh Z HAVLÍČKOVA BRODU je mocný Bůh a miluje lidi v našich mládežích, ale taky ty, kteří ho ještě nepoznali. Česká republika je v současnosti právem znepokojena výše uvedenou tragédií. Příští rok se můžeme těšit do Břeclavi. Máme Jsme přesvědčeni, že je tu čas ne ukazovat na vraždícího jednotlivce ale společentam víc prostoru, a jestli se chceme drát za Ježíšem, ské klima, ve kterém vyrůstal a páchal své zločiny. tak nás musí být 400 :-) V naší zemi pokračuje demontáž židovsko-křesťanských morálních hodnot, kteZa team OM AC rou již započal komunistický režim. Petr Rattay, AC Břeclav Legalizace potratů, homosexuálního soužití i neutuchajícího úsilí o legalizaci euthanasie přináší na jedné straně falešný pocit opojné svobody – „padly staletí Modlete se, prosím, za ty, kteří reagovali na vý- platné zákazy“. Na druhé straně si začíná vybírat svoji daň. – Ve společenském vězvy a rozhodli se změnit některé věci ve svém živo- domí klesá hodnota lidského života a klasické morální hodnoty jsou relativizovátě – ať jim v tom Bůh mocně požehná a ať mohou ny. přinést hojné ovoce. Stejný proces probíhal ne tak dávno v Německu, kdy proslulí filosofové tohoto národa relativizovali hodnotu lidského života a připravovali tak půdu pozdějšího Hitlerova holocaustu. á jako rodič jsem pozvání na sjezd uvítala Historické precedenty dostatečně jasně ukazují, kam společenský proces v naší proto, že Filip se cítí líp mezi staršími dětmi. zemi a potažmo většině současné Evropy směřuje. V tomto období také více hledá odpovědi na I dnes je odpovědí známá výzva Jana Ámose Komenského: „Národe český, vrať klíčové životní otázky a hledá i svou identitu. Tuto se ke Kristu!“ akci jsem proto uvítala i jako příležitost k navázaní V Havířově 7. 12. 2006 vztahů mezi dětmi, které spojuje společná víra v Ježíše Krista. Jsem ráda, že Filip taky dost pozitivně Rudolf Bubik zhodnotil tuto akci, hlavně chvály, mohl se sdílet biskup Apoštolské církve se svými problémy na modlitbách a věřím, že Bůh při něm stojí a povede ho v další cestě za ním. ProPlné znění „Charty Oecumenicy“, ke kterému se vztahuje první z článků, je možžíval zrovna jedno z nejtemnějších období, vidím né najít na internetu. obrovské duchovní útoky a právě to mě utvrzuje redakce v tom, že nic se neděje náhodou. Jana

R

J

14

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve 2. Ve druhé části tohoto semináře promluvil proděkan Global University dr. Garry Seevers o ucelené vzdělávací koncepci Global University. Vzdělávací koncepce začíná obrácením člověka ke Kristu a po vzestupné spirále ho vede jak k odpověde dnech 3. až 5. listopadu 2006 se III. Prezentace vzdělávacích možností nému křesťanství, tak i k akademické dov Budapešti konala konference (Erickson, Szabo, Seevers) spělosti. Global University (dříve ICI UniverTřetí seminář s názvem „Prezentace vzdě- 3. Ve třetí části semináře pak ještě bratr sity). Za Českou republiku se konference lávacích možností“ moderoval Daryel ErickErickson promluvil o novém programu zúčastnili předseda Rady při VOŠMT Aleš son. B.Th. (bakalář teologie), jenž Global UniNavrátil a ředitel VOŠMT Milan Buban. 1. V první části hovořil Joe Szabo, který na versity vyvinula ve spolupráci s britskou Pořadateli konference byli ředitel misie Global University pracuje v Centru pro Mattersey Hall. Assemblies of God ve střední Evropě James evangelizaci a učednictví. Toto centrum Sabella a ředitel Global University pro Evvydává vzdělávací materiály pro nově ob- IV. Jednolité kurikulum ropu Daryel Erickson. rácené, kteří byli dříve muslimy, římskýČtvrtý seminář s názvem „Jednolité Organizační stránky se zhostili manželé mi katolíky nebo hinduisty apod. kurikulum“ (doslova „bezešvé“ – „seamBuckleyovi, misionářský pár Assemblies of God v Budapešti. Cílem konference bylo obnovit rozhovory o tom, jak může zahraniční misie Assemblies of God napomoci rozvoji biblického vzdělávání v zemích střední Evropy.

Zpráva z konference

Global University v Budapešti

V

I. Jak poznat příležitosti, které nám připravil Bůh (Daryel Erickson) První seminář na téma „Jak poznat příležitosti, které nám připravil Bůh“ vedl ředitel Global University v Evropě Daryel Erickson. Přečetl slovo z Efezským 5,15–16 (kral.): Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou. Příležitost – to je ten nejvhodnější okamžik, který nám Bůh připravil k akci, řekl Erickson. Příležitosti od Boha mají následující vlastnosti: 1. Jsou dočasné. Vzpomeňme si na promarněnou příležitost Izraele v době Mojžíše, když odmítli vejít do zaslíbené země a pak museli na novou příležitost čekat čtyřicet let. 2. Jsou nepředvídatelné. 3. Jsou různorodé, přicházejí stále jinak. 4. Vyžadují naši reakci. 5. Ne vždy si jich všimneme okamžitě, zvláště když přicházejí v době žalu nebo zkoušek. Vzpomeňme si na Lazarův hrob, Daniela ve lví jámě nebo Spasitele na kříži. II. Překážky a výzvy křesťanského vzdělávání ve střední Evropě dnes (Dittmar Mittelstadt) Druhý seminář na téma „Překážky a výzvy křesťanského vzdělávání ve střední Evropě dnes“ vedl ředitel Global University ze SRN Dittmar Mittelstadt. Mimo jiné výzvy Mittelstadt upozornil na velký rozmach islámu v Německu, kde je v současné době 2500 mešit.

Pracovní skupina konference

Zleva: Milan Buban, Aleš Navrátil, James Sabella

15

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve less curriculum“) vedl Keith Heermann, tvoří specializované skupiny (pro biblické 4. Také se mluvilo o tom, že došlo k posunu v myšlení potenciálních uchazečů o stuspolupracovník dr. Seeverse. Navázal na školy, distanční vzdělávání, program Masdium na biblické škole. V době po samejeho myšlenky a detailně popsal jednot- ter‘s commission apod.). Jednolité kurikutové revoluci přicházeli do škol studenti livé fáze komplexního programu Global lum celoživotního vzdělávání duchovních s jediným cílem studovat Bibli a sloužit University, které na sebe plynule navazu- bude dále propracováno a aplikováno na Bohu. V dnešní době se stále víc uchazejí. Smyslem jednolitého kurikula je cyk- specifické podmínky v jednotlivých zemích či ptají na možnosti bakalářského studia, lický vzdělávací vzestup, kdy evangeliza- střední Evropy. získání titulu apod. ce, učednictví a výuka v životě křesťana 5. Silný důraz byl kladen na to, aby školy vyplynule po spirále rostou do hloubky i do Moje závěry a postřehy trvale vedly studenty k osobní evangeli1. Konference se odehrávala v přátelském kvality. duchu. V rozhovorech o přestávkách zaci. mezi semináři nebo v době osobního vol- 6. Ve vzdělávání je třeba se zaměřit na tyto V. Vzdělávací strategie pro střední Evropu na jsme upevnili dobré pracovní vztahy. sociální skupiny: muslimové, Romové, na všech úrovních ženy na mateřské dovolené, vězni. Pátý, poslední seminář „Vzdělávací stra- 2. VOŠMT zamýšlí uzavřít s Global University Dohodu o transferu kreditů (Credit 7. Když jsme mluvili o tom, jak funguje tegie pro střední Evropu na všech úrovTransfer Agreement), který umožní naEZDRÁŠ – náš program celoživotního ních“, který vedl James Sabella, měl prakšim studentům získat titul B.A. vzdělávání duchovních, z četných „gratutický záměr: najít způsob další spolupráce lací“ jsme zjistili, že naše církev je jediná, mezi institucemi poskytujícími biblické 3. Ze zpráv z jednotlivých zemí jsme se dokterá takovýto ucelený systém má. vzdělávání. Přítomní zástupci se shodli na věděli o všeobecném poklesu počtů stuformě konferencí ve dvouletých intervalech. dentů denního studia v biblických škoMgr. Milan Buban, M.A. lách. Propad denních studentů školy Kromě pracovníků v biblickém školství buředitel VOŠMT často řeší rozvojem programů dálkového dou též přizváni evangelisté z projektů zaa distančního studia. kládání sborů. V rámci konferencí se též vy-

Dobré manželství není samozřejmost Národní týden manželství (NTM) v České republice 12. – 18. února 2007

S

nadno se může stát, že jeden druhé- želství se všemi negativními dopady na děti ho bereme jako samozřejmou věc... těchto párů a dalšími negativními jevy. V současnosti se u nás rodí více Co kdybychom se pokusili změnit obraz jak 30% dětí mimo manželství. církve a ukázat, že nám tato situace není Na 100 nově uzavřených manželství při- lhostejná a že máme v oblasti podpory padá přibližně 65 rozvodů. manželství co nabídnout? 47% párů uvádí jako důvod rozvodu rozCo kdyby pro vás někdo zorganizoval dílnost povah, 20% neuvádí příčinu vůbec. kampaň, díky níž by se média a vaše okolí Rozvody, kterých je každý rok více jak 33 dozvědělo, že vám záleží na manželství a co tisíc, přijde ročně o jednoho z rodičů přes děláte jako společenství pro rozvoj zdra20 tisíc dětí, které tím samy získávají nega- vých partnerských vztahů? tivní zkušenost s manželstvím. Text v rámečku rozhodit někde do článPrůměrná délka trvání manželství v ČR ku: je 13 let. Cílem Národního týdne manželství je vyZhruba 70% rozvádějících se párů má tvořit prostor, kde bychom si připomněděti. li, že spokojené manželství není samozřejOd roku 1990 bylo v naší zemi provede- most, ale vztah, který bychom měli rozvíjet no kolem 850 tisíc umělých přerušení těho- – alespoň jeden týden v roce. tenství. Plodnost a ochota mít děti je v naší zemi Budeme iniciovat každoroční týdentrvale na velmi nízké úrovni. ní kampaň, která by pro manžele v naší Dochází k výraznému nárůstu kohabita- zemi byla jakousi připomínkou: Když žijete ce (soužití nesezdaných párů) jako alterna- v manželství, měli byste se o něj starat, protože tivy manželství, přičemž četnost rozpadu dobré manželství není samozřejmost. Doufáme těchto vztahů je mnohem vyšší než u man- v to, že tato kampaň má potenciál vzbudit

166

celonárodní a mediální zájem o problematiku rozvoje a podpory manželství. Celá myšlenka NTM je založena na jednoduchém, ale geniálním faktu, že kolem Valentýna jsou novináři vděční za jakékoli aktivity zaměřené na vztahy, o nichž by mohli psát. Pokud ve svém společenství uspořádáte nějakou akci na podporu manželství v tomto termínu, my pro vás v médiích zorganizujeme kampaň, která bude reagovat na to, co ve svém okolí v tomto směru děláte. Připravíme pro společenství křesťanů tiskové zprávy, které by si mohli přizpůsobit podle svých potřeb a nabídnout sdělovacím prostředkům jako součást celonárodní iniciativy, pro níž chceme získat podporu vrcholných politiků, celebrit i dalších osobností a získat tak média? Mnoho křesťanských společenství během roku organizuje své vlastní akce zaměřené na podporu manželství – semináře, kurzy, přednášky, manželské večery, obnovy manželských slibů atd., ale ví o nich jen velmi málo lidí. Naším cílem je ukázat, že jako církev máme v této oblasti co nabídnout a koncentrovat toto sdělení chytrým a profesionálním způsobem. Většina manželství se nerozpadá ze závažných důvodů. Partnerské vztahy nefungují kvůli tomu, že lidé nemají zájem jeden o druhého. Manželé prostě často neví, jak o své vztahy pečovat. Možná si někdo řekne: „Tohle by mohlo být pro nás. Třeba je pro mě a mou ženu

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve, Sbory se představují ještě nějaká naděje.“ A možná ho napadne: „Hm, to jsem nevěděl, že ta církev dělá něco takového, že existuje něco jako Manželské večery... Místo kázání dělají něco skutečně užitečného... Možná tam půjdu.“ Nebo si řekne: „Tohle je pěkná hloupost. Nemůžete přece lidem říkat, jak si mají zařídit život.“ Nebo: „Zajímavé, třeba bych si o tom mohl koupit nějakou knížku...“ Proto chce být NTM také velmi praktickou kampaní, která se bude zaměřovat na principy láskyplných partnerských vztahů, na náměty a programy, které mohou pomoci jak vám, tak partnerským dvojicím ve vašem okolí. Připojit se může každý a může tak učinit jakýmkoliv kreativním a originálním způsobem. Chceme vytvořit prostor nejen pro aktivity, které pomohou lidem posílit jejich partnerské vztahy, ale i pro navázání přátelství s těmi, kteří ještě nebyli osloveni evangeliem. I když má týden pouze sedm dní, i za tuto krátkou dobu lze připravit půdu pro práci v oblasti zdravých partnerských vztahů během následujících měsíců nebo celého roku. Týden manželství může pomoci jak párům ve vašem sborovém společenství, aby našly způsob, jak pracovat na svých manželských vztazích, tak může pomoci naplnit zcela praktickou a základní potřebu lidí kolem, kterou kvalitní manželství bezesporu je. Pokud víte o někom, komu ve vašem okolí leží na srdci právě oblast manželských vztahů, zkuste s ním o myšlence NTM a možných aktivitách ve svém městě promluvit a zorganizovat třeba i jen něco malého. Během týdne manželství můžete uspořádat besedu, workshop, kázání, zábavně poučný večer, obnovu manželských slibů nebo vymyslet tisíc jiných nápadů. Ať už to ale bude cokoli, dejte o sobě vědět na adresu [email protected]. Tyto informace pak můžeme předat médiím a doporučit vám, jak nejlépe využít mediálních nástrojů v rámci NTM. Chcete-li se zapojit do soutěže o nejzajímavější a nejoriginálnější námět na týden manželství, otevřte si stránku www. tydenmanzelstvi.cz, klikněte na „Nápady“ a napište, co připravujete. Můžete tak inspirovat druhé a zároveň zjistit, co připravují ostatní, a ohodnotit je. Zároveň na této stránce najdete další informace o kampani, mediální balíček, praktické náměty, seznam připravovaných událostí a mnoho dalšího.

Zakládání nových sborů a služba v Bílovci

R

ád bych vás informoval, že zhruPartnerským přínosem NLI bude cyklus ba před rokem jsme spolu s devíti vzdělávacích konferencí pro vedoucí, kteostatními sbory naší oblasti vstou- ří budou nový sbor zakládat. Mimo to už pili do příprav projektu zakládání sborů. dnes NLI kontaktuje svoje spolupracující Začalo to jedním setkáním pastorů v Ko- církve v Anglii i ve Spojených státech tak, líně, kam byli prostřednictvím Staška Bu- aby každý náš sbor měl jeden partnerský bika pozváni dva zástupci organizace NLI sbor v zahraničí, který mu bude pomocí při (Next Level International) z Anglie, kteří zakládání nového sboru – ať už modlitbami, byli partnery při zakládání sborů na Cho- radou či vysláním krátkodobých misijních mutovsku a později na Jihlavsku. Pro zají- týmů. mavost – organizace NLI je misijní službou Záměr, se kterým my vstupujeme do tosboru v Bedworthu, odkud pochází Pete hoto projektu, je založení sboru v Bílovci. Read a někteří zřejmě znáte i Iana Greena, Do Bílovce pravidelně dojíždějí různí naši který NLI vede. Na tomto setkání nabízeli služebníci více než deset let a tato služba svoje partnerství pro nový projekt zakládá- zažívala nejrůznější období, jejichž součásní sborů. Někteří pastoři naší oblasti tím tí bývala i stagnace. Jsem vděčný Pánu, že se byli silně osloveni a po společných modlit- před dvěma lety této práce ujal Pavel Bubik, bách jsme se shodli, že chceme společně do který přibral řadu našich lidí, a každý týden takového projektu jít. Na rozdíl od zaklá- tam dojíždí pět až šest služebníků. Nadto dání sborů v Čechách se tento projekt ne- vidím, že tato služba znovu přináší ovoce bude vyvíjet formou stanic jednoho mateř- růstu a tvoří se skvělý základ pro budoucí ského sboru, ale každý sbor v naší oblasti sbor. K založení sboru nás sice čeká ještě bude mateřským sborem pro nově vznika- dlouhá cesta, ale už dnes po té cestě jdeme. jící sbor. To znamená, že toužíme založit Součástí našich příprav je modlitební 10 nových sborů v Moravskoslezském kra- setkání každý měsíc, které je vždy v jiném ji, přičemž každý z nich bude vycházet z již sboru se záměrem, aby se shromáždili lidé existujícího sboru. Přesto budeme spojeni z našich sborů do jednoho sboru a modlili do jednoho společného procesu vzdělávání se a žehnali tomu sboru a místu, kde se pláa společné spolupráce s NLI. Koordináto- nuje založit sbor. rem projektu na naší straně je bratr Bohuš Sikora, který má tuto průkopnickou práci Petr Špok, pastor AC Havířov Sborové listy, září – říjen 2006 na srdci.

Rozhovor s Pavlem Motykou, pastorem sboru AC Oldřichovice

P

Jak vlastně sbor vznikl a jak velký je avle, mohl bys představit sebe dnes? a svou rodinu? Manželka i já pocházíme ze Slezské církSe svou manželkou Emilií (46) jsme spolu v manželské smlouvě 27 let. ve evangelické a.v. (SCEAV). Tam jsme taky Mně bylo letos 52 let. Bůh nás obdařil tře- uvěřili a přijali Ježíše do svých životů. Mnomi dětmi. Nejstarší Monika (26) je již dva ho let jsem vedl mládež a později sloužil roky vdaná a bydlí se svým manželem Rí- slovem na biblických hodinách, manželka šou (32) v Bystřici, což je asi 12 km od nás, sloužila dětem na nedělní besídce. Díky charismatickému probuzení mlásynové Marek (24) a Pavel (21) studují v Brně. Všichni jdou za Pánem a podle svých deže v osmdesátých letech vznikla skupinobdarování se zapojují ve sboru. Bydlíme ka bratří a sester, kteří začali prožívat nové o.s. Sdružení generací, v rodinném domku v Oldřichovicích spo- věci v oblasti duchovních darů. Mnozí byli Petr Činčala, PhD., koordinátor NTM lečně s maminkou Milky, která už potřebu- pokřtěni ve vodě i Duchem svatým, a toto se už pak nevešlo do mantinelů SCEAV. je trvalou péči.

17

ŽIVOT V KRISTU

Sbory se představují Začátkem roku 1992 skupinka odešla ze chodit a to jí bylo 11 měsíců a pak úspěšně Nevidím nějakou zvláštnost. Nechceme Slezské církve a v květnu 1992 jsme se stali odmaturovat z elektroniky, automatizace být zvláštní, chceme být originální. Kažsborem AC. Od začátku se scházíme v bu- a dalších předmětů. Po sametové revoluci dý sbor je originál a nechtějme se srovnádově bývalé obřadní síně, kterou jsme pak jsem se stal mistrem a celkem se mi rýso- vat s jinými sbory. Hleďme na Ježíše Krista od města odkoupili. Koncem roku 1992 nás vala kariéra. Ale Pán měl pro mě přichys- jako na toho, který jde před námi a náslebylo 30 členů a 11 dětí. V současné době táno něco jiného. V roce 1992 jsem prožil dujme ho na tom místě, kam nás Bůh pomáme 66 členů, 46 dětí a spolu s přáteli se slovo ze 2. knihy Mojžíšovy 32,34: A ty nyní stavil. Trochu jinak to vypadá ve městě blížíme ke sto padesáti. jdi a veď lid, jak jsem ti řekl. Hle, můj posel a trochu jinak na vesnici. Věříme, že invespůjde před tebou. Tady jsem uviděl, že přijde tice do dětí přinese v budoucnu ovoce, proJak ses dostal k pastorování vašeho sbo- den, kdy skončím práci v železárnách a bu- to podporujeme práci nedělní besídky a tadu pracovat na plný úvazek v církvi. V lis- ké aktivity Royal Rangers a mládeže. Nějaká ru? Tak to byla celkem zajímavá cesta. Vyučil topadu 92 jsem byl ustanoven pastorem ve zvláštnost by se přece jenom našla. Určitě jsem se elektrikářem a nastoupil do údržby sboru a od dubna 93 jsem byl uvolněn na nikde nemají národního velitele RR, ten je válcoven v Třineckých železárnách. Při prá- plný úvazek. totiž jenom jeden a je u nás ve sboru. Jsem ci jsem vystudoval večerně průmyslovku, Pánu nesmírně vděčný za jeho službu. Váš sbor je výjimečný zastřešením proa tak získal úplné střední odborné vzdělání. Jedna příjemná vzpomínka z té doby. Jako jektu Přístav Oldřichovice. Jak vypadá situCo ti přináší radost a co naopak smukaždý maturant i já jsem měl týden studij- ace dnes? tek? ního volna před maturitou. Jenže to jsem Projekt Filadelfie Přístav-Oldřichovice byl Raduji se z velkého počtu spolupracovníještě nevěděl, že budu maturovat dvakrát. podrobně popsán v dubnovém čísle Života ků ať už mezi dětmi, mládeží, v Royalu, ale V tomto týdnu jsem stačil naučit Moniku v Kristu. Je to velká Boží milost, že se ten- také mezi starší generací. Raduji se z toho, to projekt rozjel a do toho přístavu moh- že jsme sbor všech generací, že na shroly připlout dvě rodiny a spolu s nimi dnes máždění jsou jak malé děti, mládež, středuž 11 dětí. Jsem vděčný Bohu za tyto rodiny, ní generace, tak i ti nejstarší, kteří přicházekteré si vzaly děti z dětských domovů do jí, abychom společně chválili našeho Pána pěstounské péče. Musím také vzpomenout a hledali jeho tvář. Raduji se z toho, když další rodinu, která není zapojena do toho přicházejí noví lidé, rozhodnou se pro Ježíprojektu a taky letos si vzala dvě děti z dět- še a jejich růst je zřejmý všem. ského domova do pěstounské péče. NeseŽel, přicházejí i chvíle kdy ne všechno jde me je na modlitbách a chceme jim pomoct tak, jak si představuji a smutek mi přináší nést tento úkol, který přijaly od Pána. Dnes to, jak se mnohdy dáme omámit tímto svěu domků je vidět i slyšet děti, jak dovádějí, tem. Lhostejnost a vlažnost jsou největšími je tam smích a někdy i pláč, ale to všechno hasiči Božího ohně v nás. Všichni umíme ukazuje na to, že je tam život. zpaměti verš z Ev. Janova 3,16 o tom, jak Bůh miloval svět a dal jediného syna, ale A ještě něčím je váš sbor zvláštní? bylo by dobré naučit se zpaměti i verš ze Zjevení Janova 3,16, kde Ježíš říká: Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Na to bychom neměli zapomínat. Za co by se čtenáři mohli modlit? Budeme vděčni všem, kteří si ve svých modlitbách vzpomenou na Oldřichovice a budou se přimlouvat za projekt Přístav-Oldřichovice, za ty rodiny, které se rozhodly vzít si děti z dětských domovů do pěstounské péče. Mnozí čtenáři se poslední tři roky modlí za mne i za naši rodinu a já bych chtěl všem za to ze srdce poděkovat. Onemocněl jsem a potřebovali jsme Boží pomoc a uzdravení. Bůh slyšel volání a mnohé věci se pohnuly k lepšímu. Věřím, že Bůh se nikdy nezpozdí a bude mít poslední slovo. Modlíme se, aby Boží moc zasáhla skrze naši službu i okolní vesnice a abychom byli sborem, ve kterém lidé poznají Boží lásku a prožijí jeho dotek. Děkuji za rozhovor. Ptal se Jirka Bartík

188

ŽIVOT V KRISTU

Aktuality z VOŠMT, Čtenáři píší

Slavnost modlitby

D

ne 15. listopadu proběhlo na VOŠMT v Kolíně slavnostní setkání k 10. výročí založení modlitebního řetězce. V pondělí 13. listopadu 1996 se několik studentů biblické školy setkalo s batrem biskupem v jeho kanceláři, kde hovořili o probuzení v Pensacole... Jejich rozhovor byl přerušen mocným Božím dotykem, který je vedl k naléhavým modlitbám, jenž v obměněné podobě trvají dodnes, kdy si připomínáme toto neobyčejné setkání s Bohem. Nejprve ke shromáždění promluvil bratr biskup Rudolf Bubik. Hovořil o Abrahamově setkání s Bohem a zdůraznil nezbytnost přebývání v Boží přítomnosti. Po krátké přestávce následoval blok modliteb a po obědové pauze celou slavnost završila svědectví přímých účastníků vylití Ducha. Vladimíra Lasotová

Hledáte krásný dárek pro své milované? ! PRÁVĚ VYCHÁZÍ !

NOVÉ CD

GOSPEL & WORSHIP VOŠMT 2006 V prodeji od 4. prosince 2006 ! kontakt: [email protected] tel: + 420 731 125 720 cena 70Kč,- + poštovné a balné

Poklady nejsou jen pod listím

J

e obyčejný, podzimní den a já se vydá- notou – lidi. Vidím, že můj život není vždy vám se svým synem Jakubem nasbírat speciální výpravou, abych je našla. Často kaštany pro zvířata. Prohrabuji palicí procházím kolem člověka bez povšimnutí, i nohama opadlé listí a raduji se z každého a už vůbec si nevšímám jeho osobního žihnědého záblesku, který naznačuje mož- vota…, ne vždy v něm vidím ten poklad, co nost dalšího plodu. Člověk žasne nad tím, vidí Bůh. jak nás můžou těšit takové malé poklady, když jsou našim cílem. Nebýt této speciálProhrabuji a jsem ráda, že jsem nenašla ní výpravy, šla bych touto cestou, aniž bych jen kaštany, ale něco víc – pravou tvář svési všimla stromu, natož jeho plodů. Hrabu ho srdce. a přemýšlím, že stejně tak lhostejně nebo se zájmem můžu přehlížet či vyhledávat Marta Šišková, ty skutečné poklady s nevyčíslitelnou hodAC Uherský Brod

Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje

O

d září loňského roku jsem proží prožívala docela těžké období svého života. Uvědomovala jsem si, že je nesmírně důležité odpouštět druhým, ale také že je to někdy velmi těžké. Věřím, že mě Pán přes to všechno chtěl učit něčemu, s čím jsem do té doby neměla vážné potíže. Uvědomovala jsem si, že nelze v sobě stále držet nějaká zranění a na lidi hrát, že jsem úplně v pohodě a bez problémů. Když jsem toto období prošla se slzami, bolestí, zlostí a následným odpuštěním, které bylo velmi důležité a nezbytné, ocitla jsem se najednou před zkouškou dospělosti, a to maturitou. Písemnou a praktickou maturitu jsem zvládla velmi úspěšně. Větší část maturity jsem měla za sebou, ale přede mnou byla ještě horší část – ústní maturita. Jelikož jsem už některé otázky uměla, začala jsem se učit týden před posledním zvoněním, a pak nastal čas svaťáku, kdy jsem se ještě pečlivěji připravovala na den D. Dalo by se říct, že jsem nedělala nic jiného, než se učila, jedla a spala :-). A konečně nastal čtyři roky očekávaný den. Byla jsem docela klidná, ale i přesto jsem si přála už to mít za sebou. Byla jsem zkoušena ke konci posledního dne maturity. Tento den byl pro mě „šokem“, setkala jsem se s nespravedlností ze strany zkoušejících – zkrátka něco, co jsem nikdy nečekala. Přišla jsem domů s pláčem a zlostí zároveň, vypnula si mobil

19

a nechtěla být nikým rušena. Ještě teď na to vzpomínám s těžkým srdcem. I toto období jsem musela projít, zapomenout a odpustit. A pak následovaly přijímačky na dvě vysoké školy a jednu vyšší odbornou školu. Asi od února jsem se modlila za přijetí na VŠ, ale hlavně ať se dostanu tam, kde mě chce mít Pán. A pokud se nedostanu na žádnou z těchto tří škol, bude to znamení, že mám jít na biblickou školu do Kolína. Netoužila jsem po biblické škole, mojí velkou touhou bylo dostat se na VŠ ekonomickou. Mým oblíbeným předmětem na obchodní akademii bylo účetnictví, proto jsem měla podanou přihlášku na obor Účetnictví a daně – a to jsem chtěla dál studovat. Na Ostravskou univerzitu (Filozofická fakulta, obor Poradenství v sociální práci) jsem nebyla přijata. Trošku mi to bylo líto, ale částečně jsem to čekala. Za dva týdny mě čekaly další přijímačky, tentokrát na VŠB-TU, Ekonomická fakulta, v Ostravě. Celé dva týdny jsem se připravovala na matematiku, které jsem se asi nejvíc obávala. Nevím proč, ale byla jsem přesvědčena, že se na tuto školu dostanu. Dokonce jsem si představovala, že za tři roky budu mít titul Bc. a možná po dalších dvou letech budu Ing. :-). Ale vždy v těchto mých představách mi z ničeho nic přicházel na mysl verš z Izajáše 55,8: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší cesty nejsou cesty moje“, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Z přijímaček jsem se vrátila s dobrým pocitem a nabyla jsem ještě větší jistoty, že se na tuto školu dostanu. Vždyť koneckonců to byla moje vysněná škola. Mamku jsem ubezpečovala, že tam určitě budu přijatá. Vadilo mi, když moje mamka vždy zareagovala s nicneříkajícím: „Hmm. No, uvidíme“. Mamčina reakce mě zneklidňovala a překvapovala, jako kdyby z toho neměla radost. O několik dní později jsem zjistila přes internet, že na školu přijata nejsem. Těžce jsem to nesla a neobešlo se to bez slz. V tento den mi mamka vysvětlila, proč tak zvláštně reagovala. Když se za mě před přijímačkami na ekonomku modlila, dostala slovo z Matouše 19,29: „A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ Mamka byla tím slovem zaskočena, protože byla pro ekonomku a měla pocit, jakoby Bůh chtěl, abych šla na biblickou školu. Nic mi neřekla a čekala, jak to dopadne. Teprve teď jsem si uvědomila verš, který mi stále přicházel na mysl z Izajáše 55,8 a vše jsem pomalu začínala chápat. Začala jsem pomalu brát na vědomí, že zřejmě Bůh mě chce mít na biblické škole. Ale byla tady ještě třetí možnost – Vyšší odborná škola sociální v Ostravě. Tato škola měla být takovou pojistkou v případě, že se na VŠ nedostanu. Ale ani na tuto školu jsem nebyla přijata, a to z důvodu „nedostačující kapacity oboru“. A to už mi bylo jasné, že to Pán nechtěl. Po mnohých vnitřních bojích a rozhodování, zda hledat práci či jít na biblickou školu, jsem se konečně rozhodla a dodatečně podala přihlášku na VOŠMT do Kolína. Bůh mou modlitbu slyšel a vzal vážně a nasměroval mne podle své vůle. My nevidíme, co bude za hodinu, ale Bůh vidí dopředu, vidí náš celý život a taky ví, co je pro nás nejlepší, i když se nám to někdy vůbec nelíbí. Bůh nás miluje, má s námi své plány, a proto nás taky učí a vede cestou, která je pro nás nejlepší a dovede nás k cíli. I když jsem celý rok měla velmi těžký, plný problémů, bojů, Bůh mě vším vítězně provedl a držel mě ve všech těžkých chvílích. Od 1. září nastupuji na biblickou školu a jsem v očekávání, co Pán má pro mě připraveno a kam dál bude směřovat můj život.

Svatba mé sestry

A

hoj čtenáři, ář chtěla h ěl b bych h ti povědět ědě jedno malé svědectví. V práci jsme měli celé září hodně práce, která byla spojena s dokončováním tropické haly. Byl poslední zářijový týden, pondělní rána byla v práci většinou veselá. Ani toto pondělí nebylo výjimkou. Vedení podniku vyřídilo zaměstnancům vzkaz, který obsahoval informace o tom, že koncem týdne přijedou dva dlouho očekávané kamióny rostlin z Kostariky. Jakmile přijedou, nastupujeme v plné polní do práce a jdeme sadit rostliny do haly a neberou se ohledy na to, že někdo nemůže. Moje oči se zalily slzami, protože pro mě to znamenalo, že nemůžu na svatbu své sestry, která byla 30. září. O přestávce jsem si zalezla na chvilku pryč od ostatních, brečela jsem a modlila jsem se. Dala jsem to Bohu, ale z hlavy jsem to nemohla dostat. Celé pondělí jsem se z novou zprávou prala a snažila jsem se s tím vyrovnat. Modlila jsem se, protože to jediné mi přineslo trochu klidu a naději. Moje rodina tuto novinu brala sportovně, považovali ji za planý poplach a nechtěli si připustit, že se to může stát. Jak dny v týdnu ubíhaly, zvětšovala se jistota, že rostliny v pátek skutečně přijedou a když jsme přišli v pátek do práce, už na nás čekaly dva kamiony. Jelikož vedení podniku na vyložení kamionů a následné sázení nahnalo všechny zaměstnance kromě ošetřovatelů, tak to byl blázinec, chaos, zmatek, vzduch byl plný napětí, ruchu, nervozity, občas jadrných výrazů, které doprovázel smích a vtipy, ale s ubývajícími silami se nálada lepšila. Celý

den jsem pobíhala po hale a jen ukazovala, kam která rostlina přijde a co je třeba sadit. Byla jsem po celém dnu docela psychicky vyčerpaná. Večer jsem šla domů zkontrolovat svatební přípravy. Doma byla podobná atmosféra jako v práci, jen se k tomu přidaly slzy. Loučila jsem se s rodiči a nevěstou v naději, že v sobotu odpoledne dorazím na svatbu hned, jak skončím v práci. Vyrazila jsem k babičce aranžovat svatební květiny. Udělala jsem tak pět kroků a zazvonil mi telefon, na druhém konci byl ředitel. Utírala jsem si slzy a snažila se uklidnit, aby nepoznal po hlase, že jsem ubrečená. Ředitel byl velmi stručný, řekl mi, že vzhledem k tomu, jaký jsme podali dnes v hale pracovní výkon, a díky tomu, že se udělal velký kus práce, můžu jít zítra na svatbu. A on už si s tím zbytkem, který je třeba zasadit, poradí. Byla jsem v šoku, děkovala jsem mu. Nechápala jsem, že jeho tvrdé srdce, které žije jen prací, změnilo názor. Až po pár minutách mi „docvaklo“, že je to dílem Boha, našeho táty, který se stará o všechny naše potřeby. Eva Marková, AC Zlín, Kapky listopad 06

Satisfakce po třiceti letech

M

y už z tebe to pánbíčkářství vy- mi soudruhy zamlátíme!“ zařval na mě obtloust- povězeno studo„ lý vyšetřovatel Veřejné bezpeč- vat. Zkrátka jsem nosti. Uvědomil jsem si tragédii této chvíle. to měl ve svých V hlavě mi šumělo, tváře mě pálily po ně- kádrových matekolika silných fackách a hlavně jsem poci- riálech. Jen díky ťoval intenzívní strach. Bylo mi sedmnáct velké Boží miloslet, už rok jsem patřil nebeskému králov- ti jsem se po roce ství a poprvé jsem seděl u výslechu. Věděl čekání dostal na jsem, že ty facky a urážky snesu, ale čeho studia. jsem se skutečně obával bylo, že mě vylouV roce 1977 nečí ze střední školy, kde jsem tehdy studoval. bylo jednoduché Tolik úsilí mě stálo se vůbec na nějakou tu být křesťanem. Pavlína Špoková, AC Havířov střední školu jen dostat. Protože můj otec Ostatně není to Sborové listy, září– říjen 2006 v r. 1968 nesouhlasil se vstupem sovětských jednoduché ani teď, ale přece jen vás nikdo vojsk a následnou okupací naší vlasti, bylo nevylije ze školy nebo zaměstnání jen proto,

20

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší že jste věřící. Dávno jsem onomu příslušníkovi VB odpustil, taktéž spolupracovníkovi StB, který na mě donášel. Přece jen už uplynulo třicet let. Ale jedna myšlenka, která mi probleskla hlavou při prvním výslechu, mi zůstala po celou tu dobu pevně vtištěna do mysli. Napadlo mě, jaké by to bylo, kdyby se ten surový vyšetřovatel místo bušení do mého obličeje, raději vyptával na Pána Boha a jeho království. Tehdy, v době komunistického útisku, v časech tzv. normalizace, ta má myšlenka byla téměř absurdní. Nikde nebyl ani záblesk naděje, že komunismus v Rusku padne a že naše země jednou bude svobodná. Nebylo myslitelné, abych na Václavském náměstí rozdával Bible a hovořil s kolemjdoucími o Ježíši Kristu. Okamžitě bych skončil v tom lepším případě na psychiatrii, v tom horším ve vězení. Ani se mi nezdálo o tom, že jednou napíši a zveřejním knihu o Božích věcech. Dnes se ale stala obrovská věc, mám svůj velký a požehnaný den. U nás ve sboru stojím v jedné malé službě. Ona to není služba v pravém slova smyslu, je to spíše velká radost. Jednoduše stojím na chodníku před budovou, kde máme bohoslužby, a vítám všechny, kdo k nám přicházejí. Už jsem takto sloužil několik let ve Victory Church International, takže to pro mne není nijaké novum. Co se však dnes nestalo. Stojím před venkovními dveřmi, vítám, rozdávám bombóny, když si to ke mně namíří policista. Chlap jako hora v uniformě a s pistolí na opasku. Rozbušilo se mi srdce. Znáte to, i když jste nic neprovedli, člověk vždycky trošku znejistí před uniformovaným příslušníkem. A už je přede mnou a já se mu dívám do jeho milé a usměvavé tváře. Rázem jsem klidnější, takto se přece nechová člověk, který by mi chtěl ublížit. Opatrně, až pokorně a stydlivě se mě začíná vyptávat na to, jaká jsme církev a v co věříme. Během necelých pěti minut mu mohu svědčit o naší víře. Nejlepší přichází na konec. Dojatě mi vypráví, jak věří, že je jeden pravý a dobrý Bůh. Že sice mnoha věcem vůbec nerozumí, ale že je rád, že existuje Hospodin. Dychtivě se mě vyptává na spoustu duchovních věcí a já cítím, jak je hladový po poznání. Domlouváme se, že se někdy zastaví na naše shromáždění. Teď mám pro změnu slzy v očích já. Před třiceti lety ze mě chtěli policajti víru vymlátit, dnes se mi policista na ulici svěřuje se svou vírou v našeho Stvořitele. Úžasné. Náš Bůh je velký a krásný ve všem, co činí. Petr Vlček, 1. sbor AC Praha

EZDRÁŠ, program dalšího vzdělávání duchovních pracovníků, Vás zve na tři semináře (každý v hodnotě 2 kreditů): 1. Vybraná témata mediálních studií (18. až 20. 1. 2007) Témata a vyučující: – Vliv médií na společnost – Petr Raus (Trans World Radio, redakce v Brně) – Tvorba scénářů včetně praktických cvičení – Kateřina Hodecová (Trans World Radio, redakce v Brně) a Lucie Endlicherová (Rádio Proglas) 2. Principy zakládání sborů (22. až 26. 1. 2007) Vyučující: Rob Schroeder – misionář letniční církve v Německu (BFP) Martin Moldan – zástupce biskupa Apoštolské církve Stanislav Bubik – senior Apoštolské církve 3. Křesťanská rodina (29. 1. až 1. 2. 2007) Vyučující: Martin Moldan – zástupce biskupa Apoštolské církve Bližší informace a přihlášky na tyto semináře najdete na http://www.vosmt.cz v sekci EZDRÁŠ nebo na adrese: Milan Buban Mobil: 737 125 720 E-mail: [email protected]

21

ŽIVOT V KRISTU

Dětem a) přiznal se b) losovali a los padl na Jonáše jak víte, začátkem prosince proběh- c) řekl jim to hlas z nebe lo druhé – celostátní kolo soutěže biblických znalostí O poklad Krále králů. 4) Jak dlouho byl Jonáš v břiše velké Ne všichni jste si mohli vyzkoušet své ryby? znalosti, proto vám dnes nabízím ta- a) ani se tam nevešel, vůbec tam nekovou malou „ochutnávku“ toho, jaké byl to bylo. Je tu část otázek kategorie A, b) několik hodin, víc by nevydržel která byla pro děti 7 – 8 let staré, a po- c) tři dny a tři noci tom část kategorie C pro děti 11 a 12 let staré. Tak se pusťte do toho a uvi- 5) Ninivský král dal vyhlásit díte, že když se pořádně dáte do čtení a) půst pro muže Bible, že to zvládnete taky. Budu se b) půst pro všechny lidi i zvířata na vás na všechny těšit příští rok, vaše c) veselici na Jonášovu počest teta Dana 6) Jak se zachoval Jonáš, když Bůh zaO POKLAD KRÁLE KRÁLŮ chránil Ninive? a) měl radost JONÁŠ b) děkoval Bohu KVÍZ – KATEGORIE A c) byl hrozně naštvaný

Ahoj děti,

a) ano b) ne Sk 1,13–14 3) O Letnicích Petr plný Ducha svatého kázal a ten den se k učedníkům přidalo mnoho lidí, kteří uvěřili. Kolik lidí uvěřilo? a) 500 b) 2 000 c) 3 000 Sk 2,41 4) Když byli učedníci naplněni Duchem svatým, čekal je úžasný a bezstarostný život. Je to pravda? a) ano b) ne Sk 4,1–3; 5,17–18

5) Každý, kdo uvěřil a začlenil se do prvotní církve, byl povinen prodat svůj majetek a rozdělit se o něj s ostatními křesťany. Je to pravda? a) ano 1) Bůh poslal Jonáše na dalekou cestu. 7) Jak se jmenovala rostlina, která vy- b) ne Sk 5,1–4 V Bibli se dočteme, že cestoval rostla nad Jonášem? a) s celou svou rodinou a) fíkovník 6) Když Filip přiběhl k vozu etiopb) pořád, protože byl námořník b) datlovník ského dvořana, zaslechl slova Písma. c) sám c) skočec Kterého proroka dvořan předčítal? a) Joele 2) Lodi, na které byl Jonáš, hrozilo SKUTKY b) Davida ztroskotání, protože KVÍZ – KATEGORIE C c) Izaiáše Sk 8,30 a) začala veliká bouře b) v lodi byla díra 1) Ze které hory byl Ježíš vzat do 7) Prvním mučedníkem pro Ježíše byl c) ohrožovala ji velryba nebe? Jan Křtitel. Je to pravda? a) z Olivové hory a) ano 3) Jak napoprvé poznali lodníci, že b) z hory Sínaj b) ne Sk 8,1 bouře začala kvůli Jonášovi? c) z hory Sión Sk 1,9–12 8) Jak se jmenoval učedník, který se 2) Ježíš měl bratry modlil za osleplého Saula v Damaš(sourozence), kteří ku, aby zase viděl a byl naplněn Duse spolu s učedníky, chem? Ježíšovou matkou a) Ananiáš Marií a jinými že- b) Šimon nami vytrvale mod- c) Nikánor Sk 9,10–11 lili v horní místnosti v Jeruzalémě po 9) Když se Saul obrátil, vrátil se do Jeodchodu Pána Je- ruzaléma. Všichni učedníci se ho báli žíše do nebe. Je to kromě jednoho, který se ho ujal. Kdo pravda? to byl? a) Kornélius b) Filip c) Barnabáš Sk 9,26–27

22

ŽIVOT V KRISTU

Kvíz, Svědectví Poznáš hledanou osobu?

Zamlklý muž Ano. Pojmenovali mě „Zisk“ a má matka tehdy řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Byl jsem vydobyt na Hospodinu. Milovali mne. Opečovávali mne. Říkali mi, že jsem jejich nadějí a miláčkem. Rodiče mi ukazovali, jak žít a jak to bylo dřív lepší, ale jak se to celé pokazilo. Teď je to však dobré, protože mají mne a já podle Božího zaslíbení porazím nepřítele Můžete mi říci, proč jste založil a přinesu vykoupení. Ale pak se něco toto město? Byl jsem tulák a poutník a puto- nepovedlo a mě vyhnali. val jsem po zemi Nód. Nód znamená Co se vám vlastně stalo? „Poutníků“. Už jsem nechtěl pořád něHospodin mne nepřijal. Obětoval kam utíkat. Štvalo mě to, a tak jsem založil město. Už nebudu utíkat! Už jsem Hospodinu a On mou oběť nese nebudu štvát! Mám své jisté, mám přijal. Byl jsem zemědělec a přinesl tady hlavní slovo. Už žádný útěk od jsem oběť z toho, co jsem měl. Hospodin se mi zjevil a řekl mi: „Proč se rodiny a žádné utiskování. zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? CožVás odmítla rodina? Jaká je vaše ro- pak nebudeš přijat, budeš-li jednat dobře? Pokud nebudeš jednat dobdina?

N

edávno jsem se dostal do jednoho města. Život v tomto městě byl svou kvalitou a morálkou podobný našim městům. Zjistil jsem, že je možné mluvit s jeho zakladatelem, a tak jsem toho hned využil. Pozval mne dál a při čaji jsem se mohl začít vyptávat.

Našla jsem Boží lásku

V

yrůstala jsem v neúplné rodině spo- né očekávání naší Kristýnky zmařilo zatčení lečně se třemi mladšími sourozen- Františka a vzetí na patnáct měsíců do vězeci. Vím, že jsem své mamince při- ní. Po jeho návratu bylo Týnce devět měsíců nášela spíše více starostí i přesto, že o mě a my se rozhodli naši lásku zpečetit sňatříká, že se na mě mohla spolehnout. Bě- kem. František však prošel změnou, o které hem dospívání jsem často utíkala z domu já neměla tušení. Ve vězení uvěřil v Pána Jev domnění, že snad u přátel najdu něco žíše Krista a já, ze světa nedůvěry v kohokolepšího, víc vzrušujícího, než když budu liv a cokoliv, jsem měla před sebou spousty sedět doma. Zájmy, které jsem měla v niž- otazníků. František začal chodit do AC a já ším věku, mě už nelákaly, a tak setkává- za tím hledala jen záminky, jak nemuset být ní s novými lidmi mi připadalo zajímavěj- se mnou. Bylo to pro nás těžké období plné ší. Začala jsem experimentovat s drogami otázek, nechápání, nedůvěry, ale i zvědaa po pěti letech závislosti na nich jsem vosti, která nakonec zvítězila. Byla jsem odse seznámila s Františkem, svým manže- hodlaná zjistit vše o církvi, kam chodí, o lilem. Po několika měsících vztahu jsme se dech, se kterými se stýká, i o Bohu, kterého společně rozhodli, že se dáme na cestu postavil na první místo i před rodinu, což abstinence. jsem chápala ze všeho nejméně. Všechno se A věřím, že už tenkrát to Bůh takto na- ale seběhlo rychleji, než jsem myslela, a i já plánoval. Odstěhovali jsme se do Čech, kde najednou stála uprostřed shromáždění a ve jsem po pár měsících otěhotněla a radost- svém srdci cítila doteky Ducha svatého a tu

23

ře, ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty však máš nad ním panovat.“ Pak jsem se setkal s Hospodinem ještě jednou a musel jsem utéct. Promiňte, nějak tomu nerozumím. Je za tím něco víc? Je. Zabil jsem bratra. Jej a jeho oběť totiž Hospodin přijal. To neměl dělat. Já jsem byl první. Já jsem byl vydobyt na Hospodinu. On byl jen vánek a marnost. Nezabili mne, ale učinili ze mne štvance. Zde jsem se zastavil a našel pevný bod. Toto je moje. Zde je můj zisk. Zmlkl a díval se kolem. Poděkoval jsem za rozhovor a šel. Přemýšlím nad tímto mužem. Měl na sobě něco jako znamení. Martin Kop Správná odpověď z minulého čísla: apoštol Pavel

lásku, kterou dává Bůh a kterou jsem hledala v partě kamarádů. Vzali jsme se s Františkem a v ten rok nám Bůh požehnal druhým dítětem – Samuelem a nechala jsem se pokřtít. O dva roky později se nám ještě narodil Davídek. Dnes mohu s jistotou říct, že Bůh si mě vybral už dávno, kdy jsem ještě netušila, že je, a On už měl se mnou plán. Vším, čím jsem do té doby prošla se svým mužem, tím vším nás provázel On – náš Bůh. Mirka Novotná, AC Havířov

David Collier se narodil roku 1758 v Paříži. Jako většina tehdejších dětí vyrůstal ve velice skromných poměrech, bez možnosti vzdělání. Většina lidí té doby žila na samé hranici bídy a největší starostí bylo, jak a kde sehnat chléb.

Svého otce David nikdy nepoznal. Žil pouze s matkou, která se o něho dobře starala. Byla příkladnou křesťankou a lidé si jí vážili pro její laskavost, čestnost a pevné zásady. Přezdívali jí „Zbožná Charlotte“ a David často slyšel, jak se za něho modlí.

Když bylo Davidovi dvanáct let, matka mu náhle zemřela. Tak se stalo, že malý, nadaný chlapec skončil jako většina dětí, o které neměl nikdo zájem, na ulici.

Prostředí, ve kterém teď David vyrůstal, bylo plné zápachu, špíny a násilí. Nakonec se z něho stal obratný zloděj, který si svými kousky vydobyl své pevné místo v pařížském podsvětí. Říkalo se mu „Rošťák“ a těšil se značnému zájmu policie, které však prozatím stále unikal.

Jednoho večera se David vloupal do velkého domu v přepychové čtvrti Marais. Ve chvíli, kdy se chystal prchnout s nacpaným zlodějským vakem, se otevřely dveře. Na útěk bylo pozdě. Odhodil lup a vytáhl nůž.

Pan de Vanett, kterému dům patřil, se však zloděje nelekl. Sáhl do kapsy a vytáhl pistoli. Současně s tím vešla do místnosti dívka, kterou probudil hluk v domě. Její pohled byl spíše zvědavý než vyděšený a David si všiml, že je velmi hezká.

„Kdo je to, otče?“ zeptala se. „Zloděj!“ nepřestával de Vanett mířit pistolí. „Pak bude mít docela určitě nějaké jméno?“ obrátila se dívka na mladíka. „Pochybuji, že by ti je řekl!“ ušklíbl se de Vanett, ale zloděj se směrem k jeho dceři mírně uklonil: „Jmenuji se David Collier, slečno!“

„Collier?“ sklonil de Vanett překvapeně pistoli. „Snad ne syn Zbožné Charloty?“ „Ano, to byla moje matka,“ přisvědčil mladík. „Pak jí tedy poděkuj, že tě nepředám policii. Nechci, aby jméno ženy, jejíhož odkazu si vážím, bylo taháno po soudech!“ ukázal pistolí ke dveřím.

David prošel se sklopenou hlavou kolem dívky, která jej nepřestávala svým trochu zvědavým pohledem sledovat. „Vím, že to, co dělám, není správné!“ otočil se na ni ve dveřích. „Ale…, děkujte Bohu, slečno, že jste nikdy nepoznala, co je to hlad!“