Návrhy prováděcích právních předpisů k návrhu zákona o ozbrojených silách České republiky

Návrhy prováděcích právních předpisů k návrhu zákona o ozbrojených silách České republiky 1. Nařízení vlády č. /1999 Sb., o střeţení objektů důleţitých pro obranu státu (společné nařízení vlády se zákonem o zajišťování obrany České republiky) 2. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se stanoví zobrazení vojenského znaku, národního rozlišovacího znaku a znaku Hradní stráţe, způsob označování vojenského materiálu vojenským znakem a mezinárodně platným rozeznávacím znakem, zobrazení vojenského stejnokroje a vojenských odznaků a jejich nošení a označování vojenské techniky národním rozlišovacím znakem, nebo státním symbolem, anebo znakem Hradní stráţe (společná vyhláška se zákonem o průběhu základní, nebo náhradní sluţby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze) 3. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se stanoví druhy a kategorie vojenských vozidel, schvalování jejich technické způsobilosti, provádění technických prohlídek vojenských vozidel a zkoušek technických zařízení vojenských vozidel 4. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se stanoví kategorie vojenských plavidel, schvalování technické způsobilosti a provádění technických prohlídek vojenských plavidel a zkoušek technických zařízení vojenských plavidel 5. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., o schvalování technické způsobilosti vojenských letadel, provádění technických prohlídek vojenských letadel a zkoušek technických zařízení vojenských letadel 6. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se vymezují určená technická zařízení pouţívaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení 7. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se stanoví rozsah přípravy řidičů vozidel ozbrojených sil České republiky, kvalifikační předpoklady vojenského zkušebního komisaře řidičů a vzory vojenského řidičského průkazu a průkazu vojenského zkušebního komisaře řidičů 8. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se stanoví rozsah odborné způsobilosti, podmínky k získání oprávnění k vedení vojenského plavidla, kvalifikační předpoklady vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel a vzory průkazů k vedení vojenských plavidel a vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel 9. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se stanoví kategorie vojenského leteckého personálu, jejich kvalifikace a rozsah odborných znalostí a vzor průkazu vojenského leteckého personálu 10. Vyhláška Ministerstva obrany č. vojenského leteckého personálu

/1999 Sb., kterou se stanoví zdravotní způsobilost

11. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné sluţbě (společná vyhláška se zákonem o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech /branný zákon/)

Návrh Nařízení vlády ze dne ........1999 o střeţení objektů důleţitých pro obranu státu Vláda nařizuje podle § 28 odst. 2 písm. c) zákona č. ... /1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky a podle § 14 odst. 3 zákona č. ... /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky §1 Objekty důleţité pro obranu státu jsou: a) velkosklad pohonných hmot a maziv ČEPRO a.s. Hněvice, b) velkosklad pohonných hmot a maziv ČEPRO a.s. Loukov, c) velkosklad pohonných hmot a maziv ČEPRO a.s. Šlapánov. §2 Objekty důleţité pro obranu státu podle § 1 střeţí vojáci Armády České republiky v počtu 350 osob. §3 Zrušuje se: 1. Vládní nařízení č 21/1958 Sb., jímţ se provádí branný zákon, ve znění zákona č. 72/1990 Sb. a zákona č. 164/1992 Sb. 2. Vládní nařízení č. 41/1961 Sb., o ubytování ozbrojených sil. 3. Vládní nařízení č. 42/1961 Sb., o vyvlastnění k účelům obrany, ve znění vládního nařízení č. 44/1963 Sb. 4. Vládní nařízení České a Slovenské Federativní Republiky č. 382/1991 Sb., o pouţití vojáků v činné sluţbě Československé armády při střeţení objektů zvláštního významu a k ochraně státních hranic. §4 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Odůvodnění

Obecná část Nařízení vlády se vydává na základě a v mezích příslušných zmocnění zákona č. .../1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky a zákona č. ... /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. Podle zákona o zajišťování obrany České republiky a zákona o ozbrojených silách České republiky vláda nařízením určí objekty důleţité pro obranu státu, kterými mohou být pozemky, stavby a další objekty strategického významu. Jejich určení včetně stanovení počtu vojáků armády k jejich střeţení je nezbytné z důvodu kontinuity zabezpečení tohoto úkolu. Úseky státních hranic střeţené vojáky armády, pouţití vojáků armády a způsob jejich povolání k plnění úkolů Policie České republiky a k záchranným pracím a stanovení počtů vojáků armády potřebných k plnění uvedených činností bude prováděno ad hoc v souvislosti se vzniklou situací, kterou bude nezbytné řešit, podle časových a věcných potřeb. V současné době je nezbytné právním předpisem upravit střeţení objektů pro obranu státu, které je zaloţeno pouze usnesením vlády č. 206 ze dne 27. března 1996. Ochrana objektů různě nazývaných, například zvláštní důleţitosti, od svého vzniku v roce 1952, byla svěřena tehdejšímu Ministerstvu národní bezpečnosti. Úkoly s touto ochranou spojené plnila 14 let Vnitřní stráţ, která byla v roce 1962 reorganizována a podřízena velitelství Pohraniční a Vnitřní stráţe. Střeţení objektů převzalo Ministerstvo národní obrany v roce 1965 v souvislosti s převedením Pohraniční stráţe z působnosti Ministerstva vnitra. V roce 1972 byla Pohraniční stráţ převedena zpět k Ministerstvu vnitra, ale ochrana objektů zvláštní důleţitosti zůstala v působnosti Federálního ministerstva národní obrany. Dále rozhodovala o střeţení objektů Rada obrany státu, například v roce 1977 na své 26. schůzi souhlasila s tím, aby střeţení bylo ponecháno v působnosti Federálního ministerstva národní obrany. Následně předsednictvo vlády ČSSR svým usnesením č. 45 ze dne 2. března 1978 upravilo vzájemný poměr mezi státními organizacemi a stráţními jednotkami Československé lidové armády při střeţení objektů. Aţ v roce 1991 zákonem č. 227/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů, byla stanovena moţnost pouţít vojáky v činné sluţbě se souhlasem vlády České a Slovenské Federativní Republiky při střeţení objektů zvláštního významu a k ochraně hranic s tím, ţe podrobnosti stanoví vláda nařízením. Vláda vydala k tomuto ustanovení nařízení č. 382/1991 Sb., o pouţití vojáků v činné sluţbě Československé armády při střeţení objektů zvláštního významu a k ochraně státních hranic. Toto nařízení stanovilo, ţe počty vojáků, objekty zvláštního významu a úseky státních hranic stanoví vláda na ţádost ministra vnitra ČSFR předloţenou v dohodě s ministrem obrany. Bliţší podmínky upraveny nebyly. Na základě usnesení vlády České republiky č. 125/1994 a č. 349/1994 Armáda České republiky střeţila 15 objektů důleţitých pro obranu státu. Dalším usnesením č. 206/1996 vláda vyslovila souhlas s postupným sniţováním počtu objektů střeţených armádou a rozhodla nadále střeţit pouze tři objekty. Jednalo se o velkosklady pohonných hmot a maziv ČEPRO a.s. v Hněvicích, v Loukově a Šlapánově. Náklady na zabezpečení stráţních jednotek Armády České republiky jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany.

Zvláštní část K§l 3

Pro obranu státu mají význam některé objekty jiţ v míru. Zásoby pohonných hmot a maziv uskladněné v uvedených třech velkoskladech mají strategický význam z hospodářského a vojenského hlediska. V jednotlivých časových obdobích a situacích (např. v průběhu ţivelních pohrom nebo jiných krizových situacích) bude jejich význam vzrůstat. Pro jejich strategický charakter, v souladu se zákonem o zajišťování obrany České republiky, se navrhuje jiţ v míru určit uvedené tři velkosklady pohonných hmot a maziv, jako objekty důleţité pro obranu státu. K§2 Počet vojáků se stanoví podle dosavadních zkušeností a také v závislosti na moţném vyuţití technických prostředků ochrany a.s. ČEPRO a Správy státních hmotných rezerv. K§3 Zrušení vládního nařízení č. 21/1958 Sb. se navrhuje v souvislosti s přijetím nového branného zákona. Vládní nařízení č. 21/1958 Sb. provádělo branný zákon č. 92/1949 Sb., který byl novou právní úpravou zrušen. Zrušení vládního nařízení č. 41/1961 Sb. a vládního nařízení č. 42/1961 Sb. se navrhuje v souvislosti s přijetím zákona o zajišťování obrany České republiky. Citovaným zákonem byl zrušen zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky, ve znění zákona č. 101/1964 Sb., zákona č. 17/1976 Sb., zákona č. 367/1990 Sb. a zákona č. 15/1993 Sb., který obsahoval zmocnění pro jejich vydání. Zrušení nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 382/1991 Sb. se navrhuje zrušit proto, ţe neodpovídá zmocnění obsaţenému v § 14 odst. 3 nového zákona o ozbrojených silách České republiky. K§4 Účinnost nařízení vlády se navrhuje shodně s účinností zákona o zajišťování obrany České republiky a s účinností zákona o ozbrojených silách České republiky.

4

Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne .............. kterou se stanoví zobrazení vojenského znaku, národního rozlišovacího znaku a znaku Hradní stráţe, způsob označování vojenského materiálu vojenským znakem a mezinárodně platným rozeznávacím znakem, zobrazení vojenského stejnokroje a vojenských odznaků a jejich nošení a označování vojenské techniky národním rozlišovacím znakem, nebo státním symbolem, anebo znakem Hradní stráţe Ministerstvo obrany stanoví podle § 31 odst. 5 zákona č. /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, podle § 8 odst. 2 zákona č. /1999 Sb., o průběhu základní, nebo náhradní sluţby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze. HLAVA PRVNÍ VOJENSKÝ ZNAK A ZNAK HRADNÍ STRÁŢE §1 (1) Vojenský znak tvoří dva pravoúhle zkříţené meče, jejichţ rukojeti jsou dole, přičemţ meč z pravé strany je pod mečem z levé strany. Rukojeti i čepele obou mečů jsou hladké bez vroubkování a rukojeti jsou kulovitě zakončeny. (2) Znak Hradní stráţe tvoří tři štíty s vyobrazením Českého lva bílé barvy na červeném poli, Moravské orlice červenobílé barvy v modrém poli, Slezské orlice černé barvy ve ţlutém poli, který je doplněn zlatými lipovými listy. (3) Vyobrazení vojenského znaku a znaku Hradní stráţe je uvedeno v příloze č. 1. HLAVA DRUHÁ OZNAČOVÁNÍ VOJENSKÉHO MATERIÁLU VOJENSKÝM ZNAKEM §2 (1) Vojenský materiál se označuje vojenským znakem, evidenčním číslem a číslem vojenského útvaru, vojenského zařízení nebo vojenského záchranného útvaru. Evidenční číslo se umísťuje za vojenský znak a je provedeno ve velikosti do 10 mm. (2) Způsob označení vojenského materiálu vojenským znakem se stanoví v závislosti na druhu materiálu a jeho pouţití v ozbrojených silách České republiky; raţením, tiskem barvou, vypalováním, leptáním, vulkanisovaním nebo nalepením evidenčního štítku s předtištěným vojenským znakem. Vojenský materiál se označuje tak, aby následným pouţíváním nedošlo k odstranění vojenského znaku, evidenčního čísla a čísla vojenského útvaru, vojenského zařízení nebo vojenského záchranného útvaru. (3) Vojenský znak a evidenční číslo se umisťuje na viditelných místech vojenského materiálu. (4) Velikost vojenského znaku pro označení vojenského materiálu se určí podle velikosti označovaného předmětu. 5

(5) Vojenský materiál určený k humanitárním účelům se označuje i mezinárodně platnými rozeznávacími znaky pro vojenskou zdravotnickou sluţbu, vojenský duchovní personál a civilní ochranu 1). Mezinárodním rozeznávacím znakem vojenské zdravotnické sluţby a vojenského duchovního personálu je červený kříţ na bílém poli. Mezinárodním rozeznávacím znakem civilní ochrany je rovnostranný modrý trojúhelník na oranţovém pozadí. Vyobrazení mezinárodních rozeznávacích znaků vojenské zdravotnické sluţby, vojenského duchovního personálu a civilní ochrany jsou uvedeny v příloze č. 2. HLAVA TŘETÍ NOŠENÍ VOJENSKÉHO STEJNOKROJE A VOJENSKÝCH ODZNAKŮ §3 Vojenský stejnokroj (1) Vojenský stejnokroj tvoří stanovené součástky výstroje určené pro jednotné vystrojení vojáků. Sloţení součástek stejnokroje lze předepsaným způsobem kombinovat. Vnější vzhled stejnokrojů je charakterizován barvou, střihem, hodnostním označením, vojenskými odznaky, rukávovými znaky, domovenkou a stejnokrojovými knoflíky. Kromě čepice se státním znakem je moţné k vojenskému stejnokroji nosit baret příslušné barvy podle druhu vojska. (2) Vojenský stejnokroj je určen pro a) vojáky pozemních sil - v barvě zelené nebo v zeleném potisku, b) vojáky vzdušných sil - v barvě modré nebo v zeleném potisku, c) vojáky v základní nebo náhradní sluţbě ve vojenských záchranných útvarech a vojáky v záloze povolané na vojenské cvičení k těmto útvarům - v barvě šedé, d) vojáky Vojenské kanceláře prezidenta republiky - v barvě modré, e) vojáky Hradní stráţe - v barvě šedé a modré. (3) Vojenské barety příslušné barvy jsou určeny pro a) vojáky mírových sil Organizace spojených národů - v barvě světle modré, b) příslušníky Vojenské policie - v barvě černé, c) vojáky vzdušných sil - v barvě tmavě modré, d) vojáky brigád rychlého nasazení - v barvě červené, e) vojáky průzkumných a výsadkových jednotek - v barvě tmavě zelené f) vojáky pozemních sil - v barvě světle zelené g) vojáky logistických útvarů - v barvě šedé h) vojáky vojenského záchranného útvaru - v barvě oranţové (4) Vyobrazení vycházkových, reprezentačních, sluţebních a polních vojenských stejnokrojů je uvedeno v příloze č. 3. (5) Vyobrazení rukávového znaku, odznaku na čepici a domovenky je uvedeno v příloze č. 4. Hodnostní označení a stejnokrojové doplňky §4 (1) Hodnostní označení se dělí na 1)

Dodatkový protokol k Ţenevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I.), sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb.

6

a) kovové, b) tištěné, c) vyšívané. (2) Kovovým hodnostním označením jsou zlatové nebo stříbřité hvězdy, zlatové hodnostní pásky a stříbřité hodnostní knoflíčky. (3) Tištěné hodnostní označení je na černé nebo hnědé folii; tištěné hodnosti jsou v barvě šedé nebo okrové. (4) Vyšívaným hodnostním označením jsou hvězdy zlatové nebo stříbřité barvy a hodnostní knoflíčky stříbřité barvy. §5 Hodnostní označení na náramenících (1) Muţstvo a poddůstojníci na náramenících stejnokrojů nosí a) vojín - čistý nárameník, b) svobodník - jeden hodnostní knoflíček, c) desátník - dva hodnostní knoflíčky, d) četař - tři hodnostní knoflíčky. (2) Sbor rotmistrů na náramenících stejnokrojů nosí a) rotný - jednu velkou stříbřitou třícípou hvězdu, b) rotmistr - dvě velké stříbřité třícípé hvězdy, c) nadrotmistr - tři velké stříbřité třícípé hvězdy, d) štábní rotmistr - čtyři velké stříbřité třícípé hvězdy. (3) Sbor praporčíků na náramenících stejnokrojů nosí a) podpraporčík - jednu velkou stříbřitou pěticípou hvězdu, b) praporčík - dvě velké stříbřité pěticípé hvězdy, c) nadpraporčík - tři velké stříbřité pěticípé hvězdy, d) štábní praporčík - čtyři velké stříbřité pěticípé hvězdy. (4) Sbor niţších důstojníků na náramenících stejnokrojů nosí a) podporučík - jednu velkou zlatovou třícípou hvězdu, b) poručík - dvě velké zlatové třícípé hvězdy, c) nadporučík - tři velké zlatové třícípé hvězdy, d) kapitán - čtyři velké zlatové třícípé hvězdy. (5) Sbor vyšších důstojníků na náramenících stejnokrojů nosí a) major - jednu velkou zlatovou pěticípou hvězdu a hodnostní pásek, b) podplukovník - dvě velké zlatové pěticípé hvězdy a hodnostní pásek, c) plukovník - tři velké zlatové pěticípé hvězdy a hodnostní pásek. (6) Sbor generálů na náramenících stejnokrojů nosí a) brigádní generál - jednu velkou zlatovou pěticípou hvězdu a lemovku, b) generálmajor - dvě velké zlatové pěticípé hvězdy a lemovku, 7

c) generálporučík - tři velké zlatové pěticípé hvězdy a lemovku, d) armádní generál - čtyři velké zlatové pěticípé hvězdy a lemovku. (7) Vyobrazení hodnostního označení na náramenících je uvedeno v příloze č. 5. §6 Drobné stejnokrojové doplňky (1) Drobné stejnokrojové doplňky jsou určeny k označení příslušnosti k druhu vojsk, určitého vojenského útvaru nebo zvýraznění vojenského stejnokroje. (2) Drobné stejnokrojové doplňky tvoří rozlišovací znaky, znaky, odznaky, domovenky, podbradníky, lemovky, lampasy, výšivky, stejnokrojové knoflíky, jmenovky, šňůry, šátky, rukávové znaky a rukávové pásky. Státní a resortní vyznamenání se nosí na stejnokroji ve stanoveném pořadí 2). HLAVA ČTVRTÁ OZNAČOVÁNÍ VOJENSKÉ TECHNIKY NÁRODNÍM ROZLIŠOVACÍM ZNAKEM ČESKÉ REPUBLIKY, STÁTNÍM SYMBOLEM, ANEBO ZNAKEM HRADNÍ STRÁŢE §7 (1) Národní rozlišovací znak České republiky (dále jen “národní rozlišovací znak”) pouţívaný na vojenské technice je kruhového tvaru, rozdělený na tři stejnoměrné klíny bílé, červené a modré barvy. (2) U vojenský materiálu, který je opatřen taktickým maskovacím nátěrem, je národní rozlišovací znak proveden pouze konturou s vypuštěním barevnosti. (3) S ohledem na zabezpečení dobré viditelnosti národního rozlišovacího znaku na barevném pozadí v celém rozsahu barevné sytosti odstínů se provede konturování národního rozlišovacího znaku následovně a) při světlém pozadí - bílé a červené pole (například na bílé ploše) konturováno modře, b) při tmavém pozadí - modré a červené pole (například na standardním khaki nátěru) konturováno bíle. (4) Vyobrazení národního rozlišovacího znaku je uvedeno v příloze č. 6. (5) Velikost provedení národního rozlišovacího znaku je určena jako jedna pětadvacetina nejdelšího rozměru prostředku. Výsledný průměr národního rozlišovacího znaku se zaokrouhlí nejbliţšímu provedení podle tabulky uvedené v příloze č. 7. (6) Národní rozlišovací znak musí být umístěn na vojenské technice tak, aby všechna ostatní označení byla umístěna vpravo nebo vlevo anebo pod národním rozlišovacím znakem, přičemţ jiné označení nesmí být větší neţ národní rozlišovací znak. (7) Ustanovení odstavce 6 se nevztahuje na vojenskou techniku vojenské zdravotnické sluţby, vojenského duchovního personálu a civilní ochrany. §8 (1) Na vojenských vozidlech je národní rozlišovací znak situován tak, ţe modrý klín je vpředu ve směru obvyklého pohybu, červený klín je dole, bílý na hoře a rovina dotyku červeného a bílého klínu je orientována horizontálně.

2)

§ 12 odst. 1 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republiky

8

(2) Na silničních a upravených silničních vozidlech je národní rozlišovací znak umístěn na dveřích kabiny vojenského vozidla symetricky na obě strany. (3) Na tancích je národní rozlišovací znak umístěn po obou stranách střelecké věţe v ose horizontálně nastavené hlavně tak, aby při jízdě byl modrý klín orientován vpředu. U vyprošťovacího tanku je národní rozlišovací znak umístěn v přední části na boku korby ve vzdálenosti jedné třetiny od přední části vozidla. (4) Na vojenských bojových vozidlech je národní rozlišovací znak umístěn v přední polovině střelecké věţe v ose horizontálně nastavené hlavně a dále na boku korby ve vzdálenosti jedné třetiny od přední části vozidla. (5) Na speciálních nosičích zbraní je národní rozlišovací znak umístěn na obou stranách střelecké věţe v její přední polovině v ose horizontálně nastavené hlavně a dále na boku korby ve vzdálenosti jedné třetiny od přední části vozidla. (6) Vyobrazení umístění národního rozlišovacího znaku na vojenských vozidlech, tancích, vojenských bojových vozidlech a speciálních nosičích zbraní je uvedeno v příloze č. 8. §9 (1) Na vojenských letadlech je národní rozlišovací znak umístěn na křídlech a svislých ocasních plochách, výjimečně na trupu. Je vţdy orientován modrým klínem vpředu, ve směru letu, přičemţ rozhraní bílého a červeného barevného pole musí být rovnoběţné s podélnou osou vojenského letadla a červené barevné pole musí být blíţe k podélné ose. (2) Na vojenských dopravních letadlech a vrtulnících určených pro přepravu ústavních činitelů je v designu pouţita trikolóra shora v barvách bílá-červená-modrá. V přední části vojenského dopravního letadla můţe být umístěn velký státní znak v barevném provedení. (3) Vojenská letadla a vrtulníky se označují nad okny nebo pod kabinou pilota nápisem “CZECH AIR FORCE”. (4) Na křídlech vojenských letadel je národní rozlišovací znak umístěn na dolním i horním povrchu nosné soustavy a to na pravé i levé straně od osy trupu ve třech pětinách poloviny rozpětí nosné plochy od osy trupu, měřeno kolmo od osy trupu. Na vojenských letadlech s měnitelnou geometrií šípovitosti křídel je národní rozlišovací znak umístěn na křídlech v poloze odpovídající pro přistávací manévr, respektive start tohoto letadla. (5) Na svislé ocasní ploše vojenského letadla je národní rozlišovací znak umístěn z obou stran svislé ocasní plochy tak, ţe modré barevné pole je orientováno vpředu ve směru letu a červené barevné pole směrem dolů, přičemţ rozhraní bílého a červeného barevného pole je rovnoběţné s podélnou osou vojenského letadla. Je-li svislých ocasních ploch na vojenském letadle více, je umístěn národní rozlišovací znak na vnější straně krajních ploch nebo na dominantní ocasní ploše z obou stran. U motýlkově uspořádaných ocasních ploch vojenského letadla je národní rozlišovací znak umístěn na viditelném místě bočních stran trupu. (6) Na vrtulnících je národní rozlišovací znak umístěn na bočních stranách trupu v místě největší šířky nebo u rovnoběţného provedení boků trupu zpravidla ve vzdálenosti 40 % jeho celkové délky, měřeno od jeho přední části. (7) V případě, ţe je národní rozlišovací znak umístěn na tmavém barevném poli taktického maskovacího nátěru je proveden se ve světle šedé barvě; při umístění na světlém barevném poli taktického maskovacího nátěru je proveden v tmavě šedé barvě.

9

(8) Při pouţití maskovacího nátěru povrchu vojenského letadla je nutno dodrţet zásadu, aby národní rozlišovací znak byl vţdy vyznačen uvnitř jednoho z barevných polí. (9) Vyobrazení označování vojenských letadel národním rozlišovacím znakem a státním symbolem je uvedeno v příloze č. 9. § 10 (1) Na vojenských plavidlech je národní rozlišovací znak umístěn v jedné třetině od přídě vojenského plavidla a nejméně jeden metr nad čarou ponoru. (2) Na vojenských plavidlech, u kterých nelze dodrţet zásadu o umístění národního rozlišovacího znaku podle odstavce 1, je umístěn národní rozlišovací znak na zadní části vojenského plavidla. (3) Umístění státní vlajky na vojenském plavidle se řídí zvláštním právním předpisem 3). § 11 Znak Hradní stráţe se na vojenské technice uţívané Hradní stráţí umísťuje a) u vojenských vozidel uprostřed v horní části předního skla, b) u motocyklů na přední části kapotáţe. § 12 Odchylné označování vojenské techniky v odůvodněných případech povoluje ministr obrany České republiky a u Hradní stráţe náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky. HLAVA PÁTÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 13 Zrušuje se: Oznámení ministerstva národní obrany o označování materiálu vojenské správy vlastnickým znakem, oznámeno v čísle 247/1948 Ú. l. § 14 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Ministr obrany:

Příloha č. 1 k vyhlášce č. Vyobrazení vojenského znaku a znaku Hradní stráže

3)

§ 16 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.

10

/1999 Sb.

Tvar vojenského znaku

11

Tvar znaku Hradní stráţe

Příloha č. 2 k vyhlášce č. Vyobrazení mezinárodních rozeznávacích znaků vojenské zdravotnické sluţby, vojenského duchovního personálu a civilní ochrany 12

/1999 Sb.

13

14

Příloha č. 3 k vyhlášce č. Vyobrazení vycházkových, reprezentačních, sluţebních a polních vojenských stejnokrojů 15

/1999 Sb.

Příloha č. 4 k vyhlášce č. Vyobrazení rukávového znaku, odznaku na čepici a domovenky

16

/1999 Sb.

Příloha č. 5 k vyhlášce č. Vyobrazení hodnostního označení na náramenících 17

/1999 Sb.

18

19

Příloha č. 6 k vyhlášce č. Vyobrazení národního rozlišovacího znaku České republiky 20

/1999 Sb.

21

22

23

Příloha č. 7 k vyhlášce č. Tabulka pro určení výsledného průměru národního rozlišovacího znaku 24

/1999 Sb.

České republiky

Příloha č. 8 k vyhlášce č. Vyobrazení umístění národního rozlišovacího znaku České republiky 25

/1999 Sb.

na vojenských vozidlech, tancích, vojenských bojových vozidlech a speciálních nosičích zbraní

26

27

28

Příloha č. 9 k vyhlášce č. Vyobrazení označování vojenských letadel národním rozlišovacím znakem 29

/1999 Sb.

České republiky a státním symbolem

Odůvodnění Obecná část 30

Vyhláška stanoví zásady a pravidla pro označování vojenského materiálu vojenským znakem, pouţívání národního rozlišovacího znaku a státních symbolů České republiky na vojenských vozidlech, vojenských letadlech a vojenských plavidlech a způsob vnějšího označení vojenského stejnokroje a stejnokrojových doplňků a jejich nošení. Právní rámec pro tuto úpravu je dán ustanovením § 31 zákona o ozbrojených silách České republiky a ustanovením § 8 zákona o průběhu základní nebo náhradní sluţby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, které zmocňují k vydání této vyhlášky. V současné době je upraveno vnější označení vojenského stejnokroje a stejnokrojových doplňků a označování vojenské techniky národním rozlišovacím znakem pouze interními normativními akty. Pro označování vojenského materiálu dosud platí jiţ zastaralé oznámení Ministerstva národní obrany pod č. 247/1948 Ú.l., o označování materiálu vojenské správy vlastnickým znakem.. Pro Vojenskou policii platí vyhláška Ministerstva obrany č. 58/1996 Sb., kterou se stanoví zevní označení, sluţební průkaz vojenského policisty, barevné provedení a označení dopravních prostředků Vojenské policie. Z realizace návrhu vyhlášky nevyplývají zvýšené nároky na bilanci pracovních sil ani ekonomické nároky na státní rozpočet. Rozsah a forma nároků nedoznává oproti dosud platným opatřením podstatných změn. Realizace všech ustanovení v návrhu je jiţ v současnosti finančně zabezpečena v rozpočtové kapitole Ministerstva obrany. Zvláštní část K§1 Popisuje se vzhled vojenského znaku a znaku Hradní stráţe, které jsou vyobrazeny v příloze č. 1. K§2 Stanovují se zásady a pravidla pro označování vojenského materiálu vojenským znakem, jeho umístění a nanášení na různé druhy materiálu. Z hlediska evidenčního se vojenský materiál označuje evidenčním číslem a číslem toho vojenského útvaru nebo zařízení, které jej pouţívá. Pro označování vojenského materiálu určeného k humanitárním účelům ve smyslu Dodatkového protokolu k Ţenevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I.) se pouţívají mezinárodně rozeznávací znaky zdravotnické sluţby, duchovního personálu a civilní ochrany. Jejich provedení je vyobrazeno v příloze č. 2. K§3 Podle dosud platné úpravy jsou podrobnosti o vojenském stejnokroji stanoveny v interním normativním aktu. Z obecného hlediska se vymezuje vnější vzhled vojenských stejnokrojů. Dále se stanoví jeho barevné provedení pro vojáky jednotlivých sloţek ozbrojených sil, ale i jednotlivých druhů vojsk. Obdobně je provedeno rozlišení příslušnosti k jednotlivým druhům vojsk podle barevného rozlišení vojenských baretů. Vyobrazení vojenských stejnokrojů v příloze č. 3, které jej charakterizují na veřejnosti, umoţní jejich jednoznačné odlišení od uniforem nebo stejnokrojů různých organizací. Součástí vojenského stejnokroje je příslušná čepice označená čepicovým znakem. Na vojenském stejnokroji můţe být dále umístěna zmenšená vlajka České republiky jako rukávový znak, domovenka s nápisem CZECH REPUBLIC nebo znak Hradní stráţe. Vyobrazení rukávového znaku a domovenky je uvedeno v příloze č. 4. K § 4 aţ 6

31

Hodnostní označení, které je vyobrazeno v příloze č. 5, je zpracováno na základě hodností stanovených v zákoně o vojácích z povolání a zákoně o průběhu základní nebo náhradní sluţby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze. Oproti stávajícímu stavu dochází ke změně některých hodností. Drobné stejnokrojové doplňky slouţí k rozlišení druhů vojsk, označování příslušnosti k určitým vojenským útvarům a ke zvýraznění stejnokrojů. K § 7 aţ 12 Národního rozlišovacího znak České republiky je proveden v barvách státní vlajky České republiky nebo konturou v kruhovém tvaru podle barevnosti podkladu, na který se znak umísťuje. Výsledný průměr národního rozlišovacího znaku České republiky je odvozen od velikosti označované vojenské techniky. Orientace národního rozlišovacího znaku České republiky je dána tak, aby ve směru jízdy napodobovala vlající vlajku. Umisťování znaku se liší podle druhu vojenského vozidla. Vojenská letadla se označují národním rozlišovacím znakem České republiky na křídlech a svislých ocasních plochách. Vrtulníky se označují na obou stranách trupu. Vojenská dopravní letadla a vrtulníky určená pro přepravu ústavních činitelů mohou být označena státními symboly. Národní rozlišovací znak České republiky se na vojenských plavidlech umisťuje v závislosti na konstrukci trupu lodě. Plavidla mohou být také označována státní vlajkou. Znak Hradní stráţe se na vozidlech uţívaných Hradní stráţí umísťuje na čelním skle a u motocyklů na přední části kapotáţe. Pro účely prezentací vojenských letadel v zahraničí nebo pro plnění zvláštních úkolů je moţné, aby ministr obrany České republiky povolil výjimku ze stanoveného označování vojenské techniky. U Hradní stráţe můţe takovou výjimku povolit náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky. K § 13 a 14 Zrušuje se dosud platné oznámení Ministerstva národní obrany o označování materiálu vojenské správy vlastnickým znakem, oznámeno v čísle 247/1948 Ú. l. a stanoví se účinnost vyhlášky ke stejnému datu jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky a zákona o průběhu základní nebo náhradní sluţby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.

Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne ........... kterou se stanoví druhy a kategorie vojenských vozidel, schvalování jejich technické způsobilosti, provádění technických prohlídek vojenských vozidel a zkoušek technických zařízení vojenských vozidel č.

Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem dopravy a spojů stanoví podle § 32 odst. 3 zákona /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

32

ČÁST PRVNÍ DRUHY A KATEGORIE VOJENSKÝCH VOZIDEL §1 Druhy vojenských vozidel (1) Vojenská vozidla jsou vojenská bojová vozidla, vojenská zabezpečovací vozidla a vojenská zvláštní vozidla. Tato vozidla jsou určena k zabezpečení úkolů ozbrojených sil České republiky (dále jen “ozbrojené síly”) a jsou registrována pod vojenskou poznávací značkou. Technickou způsobilost vojenských vozidel schvaluje Vojenská policie 4). (2) Vojenským bojovým vozidlem se rozumí vozidlo, které je vyrobené a určené k výcviku a plnění bojových úkolů ozbrojených sil. (3) Vojenským zabezpečovacím vozidlem se rozumí vozidlo, které je vyrobené a určené k výcviku a plnění dopravních a přepravních úkolů v ozbrojených silách. (4) Vojenským zvláštním vozidlem se rozumí vozidlo, které je vyrobené a určené k výcviku a k plnění záchranářských, diagnostických, ţenijních a speciálních úkolů ozbrojených sil. §2 Vojenská vozidla uvedená v § 1 musí z hlediska konstrukce, provedení a výbavy splňovat technické podmínky stanovené v části druhé aţ čtvrté této vyhlášky. Kategorie vojenských vozidel §3 Vojenská vozidla se dělí pro účely stanovení technických podmínek do těchto kategorií a) kategorie vojenských bojových vozidel – VBV, 1. Vojenské bojové vozidlo - pásový bojový prostředek 2. Vojenské bojové vozidlo - pásový speciální prostředek 3. Vojenské bojové vozidlo - kolový bojový prostředek 4. Vojenské bojové vozidlo - kolový speciální prostředek

VBV - PBP, VBV - PSP, VBV - KBP, VBV - KSP,

b) kategorie vojenských zabezpečovacích vozidel 1. kategorie VL - motorová vozidla, která mají dvě nebo tři kola, 2. kategorie VM - motorová vozidla určená pro přepravu osob, která mají nejméně čtyři kola, 3. kategorie VN - motorová vozidla určená pro přepravu věcí, která mají nejméně čtyři kola, 4. kategorie VT - traktory, 5. kategorie VO - přípojná vozidla, c) kategorie vojenských zvláštních vozidel - VZV, zahrnuje ostatní vozidla, která nelze zařadit do kategorií VL, VM, VN, VT , VO a do kategorie VBV, 1. Vojenské zvláštní vozidlo - kolový záchranářský prostředek (VZV-KZP) 2. Vojenské zvláštní vozidlo - pásový záchranářský prostředek (VZV-PZP) 3. Vojenské zvláštní vozidlo - speciální prostředek (VZV- SP)

4)

§ 3 písm. k) zákona č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění zákona č. 39/1995 Sb.

33

§4 Vozidla kategorie VL a)

b)

c)

d)

e)

(1) Do kategorie VL patří motorová vozidla kategorie VL1 se dvěma koly (dále jen “dvoukolová”) a s motorem se zdvihovým objemem válců nepřevyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu, kategorie VL2 se třemi koly s motorem se zdvihovým objemem válců nepřevyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu, kategorie VL3 se dvěma koly (dále jen “dvoukolová”) s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu, kategorie VL4 se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu (motocykl s postranním vozíkem), kategorie VL5 se třemi koly umístěnými souměrně k podélné střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu.

(2) Do kategorie VL se zahrnuje téţ jízdní kolo s trvale zabudovaným hnacím motorem (motokolo) s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 20 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu.

§5 Vozidla kategorie VM Do kategorie VM patří motorová vozidla a) kategorie VM1 - jsou určena pro přepravu jen sedících osob a jejich zavazadel a která mají nejvýše devět míst k sezení včetně místa řidiče; celková hmotnost nesmí převýšit 3,5 t a prostor pro zavazadla nesmí být větší neţ prostor pro přepravu osob; do tohoto prostoru se nezapočítává prostor získaný sklopením nebo přechodnou demontáţí sedadel, b) kategorie VM2 - mají devět a více míst pro cestující, jejichţ celková hmotnost nepřevyšuje 5 t, c) kategorie VM3 - mají devět a více míst pro cestující, jejichţ celková hmotnost převyšuje 5 t. §6 Vozidla kategorie VN (1) Do kategorie VN patří motorová vozidla a) kategorie VN1 - jejichţ celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t, b) kategorie VN2 - jejichţ celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 12 t, c) kategorie VN3 - jejichţ celková hmotnost převyšuje 12 t. (2) Do této kategorie se zahrnují téţ: 34

a) speciální automobily určené pro vykonávání určitých prací, b) tahače určené k taţení návěsů nebo přívěsů. (3) U tahače určeného ke spojení s návěsem, se za hmotnost uvaţovanou pro klasifikaci vozidla povaţuje hmotnost tahače v pohotovostním stavu, zvětšená o hmotnost odpovídající maximálnímu statickému svislému zatíţení, kterým působí návěs na tahač a tam, kde to přichází v úvahu, zvětšená dále o maximální hmotnost vlastního nákladu tahače. §7 Vozidla kategorie VT Do kategorie VT patří traktor s koly nebo pásy, nejméně se dvěma nápravami, jehoţ funkce je dána taţnou silou, konstrukčně určené pro taţení, tlačení, nesení nebo pohon určitých nářadí, strojů nebo přípojných vozidel určených pro uţívání v ozbrojených silách; můţe být proveden pro přepravu nákladu a doprovodné obsluhy. §8 Vozidla kategorie VO (1) Vojenským přípojným vozidlem se rozumí vozidlo, které je určeno pro přepravu vojenského materiálu, případně osob, nemá vlastní zdroj pohonu a zpravidla nemá hnací nápravy. Je určeno k taţení motorovým vozidlem nebo tahačem, případně traktorem a) b) c) d)

(2) Do kategorie VO patří přípojná vozidla kategorie VO1 - s jednou nápravou, jejichţ celková hmotnost nepřevyšuje 0,75 t, kategorie VO2 - jejichţ celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t, pokud nepatří do kategorie VO1, kategorie VO3 - jejichţ celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 10 t, kategorie VO4 - jejichţ celková hmotnost převyšuje 10 t.

(3) Návěs je taţené vozidlo, jehoţ náprava nebo nápravy jsou umístěny za těţištěm vozidla (při rovnoměrném rozloţení nákladu), a které je vybaveno spojovacím zařízením, umoţňujícím přenášet vodorovné a svislé síly na taţné vozidlo. Jedna nebo více náprav můţe být poháněna taţným vozidlem. Pro klasifikaci návěsů pro zařazení do příslušné kategorie je určující součet jeho povoleného zatíţení náprav. (4) Přívěs je taţené vozidlo nejméně s jednou nápravou, vybavené spojovacím zařízením, které se můţe pohybovat svisle (vzhledem k přívěsu) a řídí směr přední nápravy nebo náprav a nepůsobí významným zatíţením na taţné vozidlo. Jedna nebo více náprav můţe být poháněna taţným vozidlem. (5) Přívěs s centrální nápravou je taţené vozidlo vybavené taţným zařízením, které se nemůţe pohybovat svisle vzhledem k přívěsu a mající nápravu nebo nápravy umístěny v blízkosti těţiště vozidla (při rovnoměrném rozloţení nákladu) tak, aby na taţné vozidlo působilo jen malé statické svislé zatíţení (buď nepřevyšující 10 % zatíţení odpovídajícího celkové hmotnosti přívěsu, nebo zatíţení maximálně 10 kN, a to podle toho, která hodnota je menší). a) b) c) d)

(5) Přípojná vozidla traktorů se dělí do těchto kategorií: kategorie VOT1 - jejichţ celková hmotnost nepřevyšuje 1,5 t, kategorie VOT2 - jejichţ celková hmotnost převyšuje 1,5 t, avšak nepřevyšuje 3,5 t, kategorie VOT3 - jejichţ celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 6,0 t, kategorie VOT4 - jejichţ celková hmotnost převyšuje 6,0 t.

35

§9 Vozidla kategorie VBV Do kategorie VBV patří bojová vozidla nebo jejich strojové spodky, která jsou pro tyto účely speciálně vyrobena a nelze je zařadit do kategorií VL, VM, VN, VT a VO, nebo VZV a) vojenské bojové vozidlo - pásový bojový prostředek (VBV – PBP) je vozidlo na pásovém podvozku se zbraňovým kompletem, které slouţí k vedení bojové činnosti, b) vojenské bojové vozidlo - pásový speciální prostředek (VBV – PSP) je vozidlo na pásovém podvozku se speciální účelovou nástavbou, které neslouţí k přímému vedení bojové činnosti, c) vojenské bojové vozidlo - kolový bojový prostředek (VBV – KBP) je vozidlo na kolovém podvozku se zbraňovým kompletem, které slouţí k vedení bojové činnosti, d) vojenské bojové vozidlo – kolový speciální prostředek (VBV – KSP) je vozidlo na kolovém podvozku se speciální účelovou nástavbou, které neslouţí k přímému vedení bojové činnosti. § 10 Vozidla kategorie VZV Do kategorie VZV patří ostatní vojenská vozidla, která jsou pro tyto účely speciálně vyrobena a nelze je zařadit do kategorií VL, VM, VN, VT ,VO a VBV a) vojenské zvláštní vozidlo - kolový záchranářský prostředek (VZV-KZP) je vozidlo na kolovém podvozku, které slouţí k provádění záchranářských prací b) vojenské zvláštní vozidlo - pásový záchranářský prostředek (VZV-PZP) je vozidlo na pásovém podvozku, které slouţí k provádění záchranářských prací c) vojenské zvláštní vozidlo - speciální prostředek (VZV- SP) je vozidlo postavené na strojovém spodku vojenského zabezpečovacího vozidla nebo vojenského bojového vozidla, které slouţí k provádění speciálních úkolů v rámci ozbrojených sil. § 11 Terénní vozidlo (1) Terénní vozidlo je motorové vozidlo patřící do vozidel kategorie VM a VN se zvýšenou průjezdností. (2) Vozidla podle odstavce 1 se označují doplňkovým písmenem G (např. VN3G). ČÁST DRUHÁ SCHVALOVÁNÍ TECHNICKÉ ZPŮSOBILOSTI § 12 Všeobecná ustanovení (1) Technickou způsobilost vojenských vozidel schvaluje Vojenská policie, která rozhoduje o zařazení vozidla do příslušné kategorie a o způsobu a rozsahu schvalovacích zkoušek (2) Schvalovací zkoušky se provádí u zkušebny pověřené Ministerstvem obrany (dále jen “ministerstvo”) podle příslušných mezinárodních předpisů a norem ČSN. V případě potřeby lze nařídit provedení specifických zkoušek u právnické osoby pověřené k provádění homologačních a schvalovacích zkoušek vozidel podle zvláštního předpisu 5). 5)

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 299/1996 Sb. a vyhlášky č. 4/1998 Sb.

36

(3) Vojenská vozidla dodaná hromadně za účelem jejich provozování podléhají schválení typu vojenského vozidla. (4) Vojenská vozidla dodaná jednotlivě za účelem jejich provozování, která se neshodují se schváleným typem vojenského vozidla, podléhají individuálnímu schválení technické způsobilosti. (5) Náklady spojené se schválením technické způsobilosti vojenského vozidla hradí dodavatel vojenského vozidla. § 13 Schvalování technické způsobilosti typu vozidla (1) Typem vojenského vozidla se rozumí vozidla shodného provedení, vyrobená týmţ výrobcem která jsou výrobcem oficiálně shodně označena (výrobní značkou, výrobcem, typem, kódem vozidla VIN, obchodním označením apod.). Typovému schválení podléhají vozidla, jejichţ celkový počet určený pro ozbrojené síly v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců činí šest a více kusů. (2) Schválení technické způsobilosti typu vojenského vozidla se provádí podle konečného provedení prototypu, nebo vozidla z ověřovací série, nebo dovezeného vzorku vozidel, příslušné technické dokumentace a ţádosti dodavatele vojenského vozidla (dále jen dodavatele). (3) Dodavatel k ţádosti o schválení technické způsobilosti vojenského vozidla, která obsahuje základní údaje o dodavateli a o vozidle, předkládá dále: a) celkový technický popis vozidla, b) základní technické údaje o vozidle, včetně stanovení uţitečné a celkové hmotnosti a povoleného zatíţení náprav, c) schéma elektrické instalace vozidla, d) schéma brzdové soustavy vozidla, e) schéma vzduchové (hydraulické) soustavy vozidla, f) seznam výbavy a výstroje (výzbroje) vozidla, g) příručku pro řidiče (návod pro obsluhu a údrţbu), h) stanovené seřizovací a další hodnoty, i) hodnoty geometrie řízení, j) kopie homologačních protokolů, k) doporučující vyjádření materiálového hospodáře (uţivatele) k předpokládanému počtu vozidel nakupovaných ministerstvem v daném roce (popřípadě v době platnosti schválení technické způsobilosti) a k předpokládanému zařazení vozidel do ozbrojených sil a ke způsobu provozování vozidla po zavedení do ozbrojených sil. (4) Vojenská policie můţe poţadovat další doklady a technickou dokumentaci podle upřesnění. (5) Ke schválení technické způsobilosti vojenského bojového vozidla nebo vojenského zvláštního vozidla předkládá dodavatel dokumentaci, na základě upřesnění ministerstva, podle druhu a určení vozidla. (6) K ověření technických a provozních parametrů se poskytuje Vojenské policii, na dobu nutnou k provedení zkoušek, vojenské vozidlo, které má být schváleno. Dále můţe vyţadovat provedení dalších zkoušek, včetně jízdních a provozních a stanovit upřesňující podmínky pro jejich provedení. (7) Vojenská policie zahájí řízení o schvalování technické způsobilosti typu vojenského vozidla, jeho součástí, vybavení a příslušenství dnem, kdy došla Vojenské policii ţádost, která splňuje poţadované

37

náleţitosti, a která je doloţena poţadovanými doklady. Vojenská policie rozhodne o ţádosti ve lhůtě 90 dnů od zahájení řízení. (8) Vojenská policie schválí technickou způsobilost typu vojenského vozidla za předpokladu: a) splnění technických podmínek pro vojenská vozidla, b) kladného výsledku schvalovacích zkoušek u pověřené zkušebny, popřípadě u právnické osoby pověřené k provádění homologačních a schvalovacích zkoušek vozidel podle zvláštního předpisu 5). (9) Vojenská policie na základě schválení technické způsobilosti vojenského vozidla vydá dodavateli osvědčení o technické způsobilosti typu vojenského vozidla. Zároveň vystaví základní technický popis vojenského vozidla. (10) Technická způsobilosti typu vojenského vozidla pro potřeby ozbrojených sil se uděluje zpravidla na jeden rok, nejdéle však na tři roky. Stanovená doba platnosti technické způsobilosti se zapíše do osvědčení o technické způsobilosti typu vojenského vozidla. Tuto lze prodlouţit na základě ţádosti dodavatele a za podmínek stanovených Vojenskou policií, a to včetně doplňkových zkoušek. (11) Kaţdé vojenské vozidlo, s výjimkou vojenských bojových vozidel a vojenských zvláštních vozidel, odpovídající schválenému typu vojenského vozidla, musí mít dodavatelem vystaven technický průkaz vozidla, kde je zápisem potvrzena shodnost vojenského vozidla se schváleným typem vojenského vozidla. Technický průkaz vozidla je tiskopis, jehoţ vzor je stanoven Ministerstvem vnitra České republiky. (12) Způsob vyplňování osvědčení o technické způsobilosti typu vojenského vozidla, Základního technického popisu vojenského vozidla a Technického průkazu vojenského vozidla je obdobný jako způsob stanovený zvláštním právním předpisem 5). (13) Vojenská policie při schvalování technické způsobilosti rozhodne, zda vojenské vozidlo vzhledem ke své konstrukci a jízdním vlastnostem bude označeno tabulkou s vojenskou poznávací značkou, nebo kmenovým číslem a smluveným (věţovým) číslem. § 14 Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vojenského vozidla (1) Jednotlivým vojenským vozidlem se rozumí vojenské vozidlo jednotlivě vyrobené nebo dovezené za účelem jeho uţívání v ozbrojených silách, které se neshoduje se schváleným typem vojenského vozidla. Takové vojenské vozidlo podléhá individuálnímu schválení technické způsobilosti. (2) Technickou způsobilost jednotlivě dodaného vojenského vozidla schvaluje na základě ţádosti dodavatele Vojenská policie. Při jejím schvalování postupuje obdobně jako v § 14. § 15 Schvalování přestavby vojenského vozidla (1) Přestavbou vojenského vozidla se rozumí změna některé jeho podstatné části mechanismu nebo konstrukce, nebo taková úprava provozovaného vojenského vozidla, při níţ došlo ke změně a) podvozkové části, hmotnosti, kategorie vozidla, rozměrů a obsaditelnosti, druhu a uţití vozidla, řízení vozidla nebo brzd, b) druhu pohonu motoru (změna druhu pohonných hmot), c) typu motoru, d) druhu karoserie nebo nástavby.

38

(2) Jestliţe u vojenského vozidla byla provedena přestavba podle odstavce 1, musí být před jeho uvedením do provozu po této přestavbě opět schválena jeho technická způsobilost. Při jejím schvalování se postupuje obdobně jako v § 14.

§ 16 Schvalování technické způsobilosti pevné nástavby vojenského vozidla, výměnné nástavby vojenského vozidla nebo pracovního stroje neseného (1) Pevná nástavba (dále jen “nástavba”) můţe být nákladní všeobecného účelu, nákladní speciální nebo speciální a je určena pro vícestupňovou výrobu vozidel. (2) Výměnná nástavba můţe být nákladní všeobecného účelu, nákladní speciální nebo speciální a je určena pro pouţití na vozidlech k tomu účelu přizpůsobených. (3) Pracovní stroj nesený je určen pro provádění specifikovaných prací nebo činností a lze jej namontovat na vozidlo k tomu určené a uzpůsobené. (4) Schvalování technické způsobilosti typu nástavby, výměnné nástavby nebo osvědčování typu pracovního stroje neseného se provádí obdobným způsobem jako schvalování technické způsobilosti typu vojenského vozidla. Při schvalování technické způsobilosti jednotlivé nástavby, výměnné nástavby nebo osvědčování plnění technických podmínek jednotlivého pracovního stroje neseného se postupuje obdobně jako v § 14. (5) Při montáţi schválené nástavby na vozidlo výrobce dané nástavby doplní potřebné údaje do technického průkazu vojenského vozidla vystaveného výrobcem strojového podvozku daného vozidla. (6) Výměnná nástavba podle odstavce 2 nebo pracovní stroj nesený podle odstavce 3, jejichţ technická způsobilost byla samostatně schválena podle odstavce 4, mohou být pouţity jen na vozidle k tomuto účelu upravenému a schválenému a jako celek musí splňovat technické podmínky stanovené touto vyhláškou. (7) Výrobce typu výměnné nástavby a výrobce typu pracovního stroje neseného vystavuje ke kaţdému výrobku osvědčení o technické způsobilosti na základě schváleného základního technického popisu dané nástavby nebo daného pracovního stroje neseného. § 17 Schvalování technické způsobilosti součástí a příslušenství vojenského vozidla (1) Samostatnému schválení technické způsobilosti nepodléhá příslušenství, které je s vozidlem schváleno v rámci schváleného typu vojenského vozidla nebo individuálního schválení. (2) Doplňkovým příslušenstvím a výbavou se rozumí technický celek, ústrojí nebo díl vozidla, kterým je vozidlo opatřeno nad rámec jeho schváleného typu a provedení, a jehoţ pouţití na vozidle není povinně předepsáno mezinárodními předpisy, vojenskými normami nebo touto vyhláškou, a které při provozu vozidla ovlivňují jeho aktivní a pasivní bezpečnost a ţivotní prostředí. U doplňkového příslušenství a výbavy, které jsou samostatně homologovány podle mezinárodních předpisů (EHKOSN) Vojenská policie schválí jejich uţití (umístění a zabudování) na vozidle.

39

(3) Vojenská policie schvaluje typ doplňkového příslušenství a výbavy vozidla podle odstavce 2 na ţádost výrobce z hlediska jeho funkce, tvaru, zapojení a zástavby apod. do vozidla podle předloţených vzorků a příslušné dokumentace. a) b) c) d)

e) f) g) h) i)

(4) K ţádosti o schválení technické způsobilosti výrobce musí předloţit celkový technický popis výrobku včetně jeho vyobrazení, výkresovou dokumentaci (sestava s kusovníkem), další technickou dokumentaci podle povahy a účelu výrobku (funkční schéma, elektrické schéma apod.), dokumentaci dodávanou s kaţdým výrobkem, která musí obsahovat účel pouţití výrobku, návod k jeho montáţi na vozidle, schéma elektrického zapojení vlastního výrobku a jeho připojení k elektrickému systému vozidla, návod na obsluhu a údrţbu, seznam záručních a pozáručních opraven (servisů), protokoly o technických zkouškách pro schválení technické způsobilosti provedených pověřenou zkušebnou, homologační protokol pověřené homologační zkušebny, pokud výrobek podléhá homologaci podle příslušných zvláštních předpisů, prohlášení o tom, ţe výrobek splňuje technické podmínky stanovené touto vyhláškou, a pokud ţádá výjimku z některých podmínek, pak její specifikaci se zdůvodněním, v případě dováţeného výrobku doklad výrobce o shodnosti výrobku se schváleným (homologovaným) typem, návrh umístění schvalovací značky a štítku nebo dalšího značení výrobku.

Vojenská policie můţe poţadovat předloţení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska orgánů hygienické sluţby, protipoţární ochrany, bezpečnosti práce, uloţit provedení provozních zkoušek a stanovit podmínky pro tyto zkoušky. (5) Výrobce doplňkového příslušenství a výbavy vozidla podle odstavce 2 je povinen poskytnout ministerstvu výrobek s poţadovanou dokumentací k provedení schvalovacích i kontrolních zkoušek u pověřené zkušebny. Tyto zkoušky se provádějí na náklady výrobce. (6) Kaţdý výrobek podle odstavce 2, jehoţ technická způsobilost byla schválena jako typ, a který se shoduje se schváleným typem, musí být opatřen minimálně znakem výrobce, označením výrobku a schvalovací značkou. (7) Ke kaţdému výrobku, pokud to jeho povaha a určení vyţaduje, musí být přiloţen v českém jazyce návod pro obsluhu a údrţbu výrobku, návod k jeho montáţi na vozidlo a schéma připojení k elektrickému systému vozidla, případně jiné podmínky stanovené při schvalování jeho technické způsobilosti, včetně potvrzení shodnosti se schváleným typem. (8) Zjistí-li Vojenská policie po schválení technické způsobilosti daného výrobku podle odstavce 2 jeho konstrukční nebo výrobní závady negativně ovlivňující bezpečnost silničního provozu nebo negativně působící na ţivotní prostředí, uloţí výrobci nebo dovozci jejich odstranění, a určí k tomu přiměřenou lhůtu. Za tím účelem můţe uloţit provedení kontrolních provozních zkoušek na náklady výrobce. Při zjištění nedostatků můţe Vojenská policie v odůvodněných případech pozastavit platnost nebo odebrat schválení technické způsobilosti a zakázat pouţívání výrobku v ozbrojených silách.

40

ČÁST TŘETÍ TECHNICKÉ PODMÍNKY, KONSTRUKCE A PROVEDENÍ VOJENSKÝCH VOZIDEL § 18 Vojenská bojová vozidla Vojenská bojová vozidla zaváděná do ozbrojených sil po dni účinnosti této vyhlášky musí splňovat technické podmínky stanovené vojenskými normami pro tato vozidla. § 19 Vojenská zabezpečovací vozidla Vojenská zabezpečovací vozidla, zaváděná do ozbrojených sil po dni účinnosti této vyhlášky musí splňovat technické podmínky, stanovené vojenskými normami pro tato vozidla. U těchto vozidel lze ke specifickým podmínkám jejich provozu udělit výjimky podle § 21, za předpokladu, ţe jejich konstrukce a provedení zajistí i s udělenou výjimkou bezpečnost provozu. § 20 Vojenská zvláštní vozidla (1) Vojenská zvláštní vozidla zaváděná do ozbrojených sil po dni účinnosti této vyhlášky a postavená na strojových spodcích vojenských zabezpečovacích vozidel musí splňovat podmínky stanovené touto vyhláškou pro vojenská zabezpečovací vozidla. (2) Vojenská zvláštní vozidla postavená na strojových spodcích vojenských bojových vozidel kategorie VBV - PBP a VBV - PSP a zaváděná do ozbrojených sil po dni účinnosti této vyhlášky musí splňovat podmínky stanovené vojenskými normami pro tato vozidla. (3) Vojenská zvláštní vozidla, zavedená do ozbrojených sil dne účinnosti této vyhlášky musí splňovat podmínky, stanovené v technických přejímacích podmínkách, které byly určeny pro jednotlivé typy zaváděných zvláštních vozidel. § 21 Výjimky (1) Ţádost o povolení výjimky z technických podmínek vojenského vozidla musí obsahovat základní údaje o ţadateli, údaje o vozidle, pro které se povolení výjimky ţádá, z jaké technické podmínky se výjimka poţaduje a odůvodnění poţadované výjimky. (2) Výjimky platné pro schválený typ vojenského vozidla platí i pro vozidla schvalovaná jednotlivě. (3) Kaţdá povolená odchylka nebo výjimka musí být stručně a výstiţně vyznačena v technickém průkazu vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak. (4) Vzhledem ke specifickým podmínkám provozu vojenských zabezpečovacích vozidel v ozbrojených silách, lze připustit ve zvlášť zdůvodněných případech tyto výjimky a) v kategorii VL  1. kryty kol a lapače nečistot 

2. světlomety vozidla

 41

b) v kategorii VM  1. ovládací a kontrolní zařízení  2. homologace výhledů z místa řidiče     

3. dálkové seřizování vnějších zrcátek 4. kryty kol a lapače nečistot 5. homologace kabiny řidiče a karoserie vozidla 6. homologace vnitřních výčnělků 7. homologace vnějších výčnělků

    

8. homologace sedadel 9. světelná zařízení 10. světlomety vozidel 11. vybavení vozidel tachografem 12. homologace zajišťovacího zařízení proti neoprávněnému pouţití

 

13. homologace nárazníků 14. homologace bezpečnostních pásů a jejich kotevních úchytů

c) v kategorii VN 1. ovládací a kontrolní zařízení 2. homologace výhledů z místa řidiče 3. dálkové seřizování vnějších zrcátek 4. kryty kol a lapače nečistot 5. homologace kabiny řidiče a karoserie vozidla 6. umístění poznávací značky 7. homologace vnitřních výčnělků 8. homologace vnějších výčnělků 9. homologace sedadel 10. světelná zařízení 11. světlomety vozidel 12. vybavení vozidel tachografem 13. homologace zajišťovacího zařízení proti neoprávněnému pouţití 14. homologace nárazníků 15. přední a zadní ochranné zařízení proti podjetí 16. boční ochranná zařízení 17. homologace bezpečnostních pásů a jejich kotevních úchytů 18. odrazové desky zvláštního značení 19. barevné provedení taţné tyče 20. zařízení ke spojování vozidel d) v kategorii VO 1. kryty kol a lapače nečistot 2. světelná zařízení 42

3. 4. 5. 6.

přední a zadní ochranné zařízení proti podjetí boční ochranná zařízení odrazové desky zvláštního značení homologace vnějších výčnělků

e) v kategorii VT  1. světlomety vozidla,  2. kryty kol a lapače nečistot. (5) Výjimku z technických podmínek pro brzdy, emise škodlivin ve výfukových plynech, vnější hluk a odrušení vozidla v kategorii vojenských zabezpečovacích vozidel nelze udělit. ČÁST ČTVRTÁ DOPLŇKOVÁ VÝSTROJ A VYBAVENÍ VOZIDEL § 22 Ochranné přilby Ochranné přilby řidiče a spolujezdců vozidel kategorie VL a jejich doplňkové příslušenství vyrobené po 1. 1. 1986 musí být homologovány podle zvláštního předpisu nebo doporučené technické normy 6). § 23 Výrobní (tovární) štítky, výrobní čísla a homologační čísla (1)Vojenská zabezpečovací vozidla, jejichţ technická způsobilost byla schválena, musí mít na snadno přístupném místě v přední části vozidla dobře čitelný a trvanlivý výrobní (tovární) štítek s kódovým číselným a písmenným označením výrobce a typu vozidla VIN, který nesmí být snadno odstranitelný; dále musí být na štítku uvedeny zejména tyto údaje: a) celková hmotnost, b) celková hmotnost jízdní soupravy (u taţných vozidel), c) nejvyšší přípustná hmotnost připadající na jednotlivé nápravy, d) (mimo vozidel kategorií VL1, VL3 a VL4), e) u vozidel kategorie VM1 celková hmotnost nebrzděného přípojného vozidla, f) číslo typového schválení technické způsobilosti k provozu . Pokud ve výrobním čísle VIN není zakódován rok výroby nebo modelový rok, musí být rok výroby nebo modelový rok uveden na výrobním štítku. Některé údaje mohou být uvedeny i na zvláštním samostatném štítku. (2) Na snadno přístupném místě vozidla musí být čitelně vyraţeno výrobní číslo podvozku; na karosérii osobních automobilů a vozidel bez samostatného podvozku výrobní číslo karosérie; na motoru výrobní číslo motoru. (3) Není-li výrobní číslo podvozku, karosérie nebo motoru čitelné nebo vůbec zjistitelné, nebo nelze-li je bezpečně určit, musí být vyraţeno nové číslo přidělené Vojenskou policií. § 24 6)

Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 176/1960 Sb., o Dohodě o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel, Ţeneva 1958 (EHK č. 22), EN 1078.

43

Značení některých údajů na vozidle (1) Vojenská zabezpečovací vozidla(s výjimkou dvoukolových a jejich přípojných vozidel, přívěsů kategorií VO1 a VO2 a vozidel kategorie VT) musí mít na vhodném místě vyznačen předepsaný tlak v pneumatikách. (2) Vojenská zabezpečovací vozidla jeţ jsou vybavena spojovacím zařízením, musí mít v blízkosti tohoto zařízení zřetelně a kontrastně vyznačenu celkovou hmotnost přípojného vozidla, které je moţno bezpečně táhnout za všech provozních podmínek. (3) Vojenská zabezpečovací vozidla se vznětovým motorem hodnotu korigovaného součinitele absorpce.

musí mít na

štítku vyznačenu

(4) Ostatní nápisy, které musí být vyznačeny na vnějším povrchu karosérie vojenských zabezpečovacích vozidel, musí mít rozměry písmen a číslic alespoň výšky 24 mm (popř. 35 mm), tloušťku 6 mm; barva nápisu musí být černá. (5) Štítky umístěné na vojenském vozidle, které jsou nezbytné pro obsluhu vozidla, pokud nejsou v provedení piktogramovém, musí být v českém jazyce. § 25 Hasicí přístroje (1) Vozidla kategorií VM,VN, VT musí být vybavena hasícími přístroji v souladu s ustanovením zvláštního právního předpisu 7). (2) Vozidla kategorie VBV a VZV musí být vybavena minimálně jedním hasícím přístrojem, a to v závislosti na účelu pouţití daného vozidla. § 26 Přenosný výstraţný trojúhelník Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci musí být vojenská motorová vozidla, s výjimkou dvoukolových motorových vozidel, jednonápravových traktorů s přívěsem, vybavena přenosným výstraţným trojúhelníkem schváleného typu podle zvláštního právního předpisu 8). § 27 Další výbava vojenských vozidel (1) Kaţdé vojenské vozidlo musí být vybaveno prostředky a pomůckami, s jejichţ pomocí je moţno opravit běţné závady vzniklé na vozidle. a) b) c)

d) 7 ) 8 )

(2) Vozidla kategorií VM a VN musí mít tuto minimální výbavu: náhradní elektrické pojistky, pokud jsou v elektrické instalaci pouţívány, po jedné od kaţdého uţitého druhu, po jedné náhradní ţárovce od kaţdého druhu ţárovky pouţívané pro vnější osvětlení a světelnou signalizaci vozidla, příruční zvedák schváleného typu o nosnosti rovnající se alespoň zatíţení nejvíce zatíţené nápravy vozidla nebo rovnající se hmotnosti zvedané části z celkové hmotnosti vozidla při zvedání této části způsobem stanoveným výrobcem pro pouţití zvedáku, klíč na matice (šrouby) kol, § 103 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb. Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 27).

44

e) náhradní kolo (ráfek s pneumatikou) s takovým upevněním drţáku, které zajišťuje, ţe síla při snímání kola z drţáku nebo vkládání do drţáku nepřesáhne 490 N; tato povinnost se nevztahuje na vozidla, která mají opatřena všechna kola pneumatikami zvláštní konstrukce umoţňující nouzové dojetí po defektu; tahač návěsu můţe mít náhradní kolo umístěno na připojeném návěsu. Pro traktory platí ustanovení tohoto odstavce, s výjimkou písmene e) obdobně. (3) Přívěsy o celkové hmotnosti větší neţ 750 kg a návěsy musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru upevněné v drţáku, který zajišťuje, ţe síla při snímání kola z drţáku nebo vkládání do drţáku nepřesáhne 490 N; souprava tahače s návěsem můţe v případě stejných rozměrů pneumatik a stejného provedení kola mít jedno společné náhradní kolo. (4) Vozidla kategorií VL3, VL4 a VL5 musí mít tuto minimální výbavu a) jednu náhradní pojistku, b) po jedné náhradní ţárovce od kaţdého druhu ţárovky pouţívané pro vnější osvětlení a světelnou signalizaci vozidla. (5) Kaţdé vojenské vozidlo poháněné vlastní motorickou silou musí být vybaveno příslušným druhem lékárničky podle ustanovení zvláštního právního předpisu 1), a to podle druhu vozidla pro poskytnutí předlékařské dočasné první pomoci. Obsah lékárničky musí být uloţen v samostatném pouzdře s charakteristickým označením. Lékárnička musí být ve vozidle uloţena v takovém prostoru, aby na ni nemohlo dopadat přímé sluneční světlo (záření). Úloţný prostor pro lékárničku musí být suchý a čistý a musí být snadno přístupný. U vozidel pro hromadnou přepravu osob musí být lékárnička umístěna na označeném a přístupném místě v prostoru vozidla pro osoby. Provozovatel vozidla je povinen lékárničku udrţovat v řádném stavu, přičemţ doba pouţitelnosti jednotlivých druhů zdravotnických potřeb je omezena: a) dezinfekční roztoky a sterilní obvazové materiály dobou jejich expirace (ţivotnosti), b) ostatní obvazové materiály nejdéle pět let od data jejich expirace, pokud nemají porušený obal. (6) Je-li vozidlo kategorie VN a VO vybaveno vázací soupravou pro upevnění nákladu, musí být souprava schválena. ČÁST PÁTÁ TECHNICKÁ NEZPŮSOBILOST VOZIDEL K PROVOZU A VYŘAZOVÁNÍ VOZIDEL Z PROVOZU § 28 (1) Neodpovídá-li schválené vojenské vozidlo technickým podmínkám stanoveným pro jeho provoz v takové míře, ţe ohroţuje bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuje pozemní komunikaci a znehodnocuje ţivotní prostředí, nesmí být pouţito v provozu po dobu, pokud závady nejsou odstraněny. (2) Pro vojenská zabezpečovací vozidla se za závady podle odstavce 1 pokládají zejména: a) nedosahuje-li účinek brzd stanoveného limitu nebo rozdíl brzdných sil na obvodu jednotlivých kol téţe nápravy je větší neţ 30 % z vyšší hodnoty, b) je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdného účinku, c) vůle řízení převyšující povolenou maximální hodnotu nebo deformace řídicího ústrojí, d) zjevné deformace náprav, e) podstatné poškození čelního skla (např. poškrábání stěrátky, u vrstveného skla popraskání), 45

f) převyšuje-li opotřebení nebo poškození pneumatik přípustnou mez, g) poškozené pérování a tlumiče pérování, h) zjevné unikání paliva nebo oleje, i) nesvítí-li potkávací, obrysové nebo brzdové světlo u vozidla alespoň na straně přivrácené ke středu vozovky nebo směrová světla nebo nesplňují-li předepsanou svítivost, j) nemoţnost přepnutí dálkových světel na potkávací, k) chybně seřízené nebo poškozené světlomety s potkávacími světly a světlomety a svítilny se světly do mlhy způsobující oslnění a chybně zapojená jednotlivá světla, l) pouţití jiného neţ schváleného bezpečnostního skla, m) poškození nebo deformace podvozku nebo karosérie, která mohou bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu, n) převyšuje-li objemový obsah oxidu uhelnatého (CO) nebo koncentrace nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech záţehového motoru anebo přípustná kouřivost vznětového motoru nebo vnější hluk vozidla povolenou hodnotu, o) pevně zabudované neschválené příslušenství ovlivňující aktivní bezpečnost vozidla a ţivotní prostředí, (3) Pro vojenská bojová vozidla a vojenská zvláštní vozidla se za závady podle odstavce 1 pokládají zejména: a) nedosahuje-li účinek brzd limitu stanoveného pro tato vozidla b) je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdného účinku, c) vůle řízení převyšující povolenou maximální hodnotu nebo deformace řídicího ústrojí, d) zjevné deformace náprav a pásového pohybového ústrojí e) podstatné poškození čelního skla (např. poškrábání stěrátky, u vrstveného skla popraskání), podstatné poškození skel periskopů a výhledů z vozidla f) převyšuje-li opotřebení nebo poškození pneumatik nebo pásového pohybového ústrojí přípustnou mez, g) poškozené pérování a tlumiče pérování, h) zjevné unikání paliva, oleje, nebo jiných provozních kapalin, i) nesvítí-li stanovené osvětlení vozidla, j) poškození nebo deformace podvozku nebo karosérie, která mohou bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu, o) pevně zabudované neschválené příslušenství ovlivňující aktivní bezpečnost vozidla a ţivotní prostředí, § 29 Vyřazování vojenských vozidel z provozu (1) Vojenská vozidla mohou být vyřazena z provozu, má-li vozidlo splněnou normu ţivotnosti, která byla pro daný typ stanovena, popř. není-li jeho oprava rentabilní nebo nelze-li vozidlo dále vyuţít, (2) Vojenská vozidla musí být dočasně vyřazena z provozu, není-li splněna některá z podmínek stanovených pro provoz vozidla. § 30 Vozidlo se dočasně vyřadí z provozu: a) jsou-li na něm zjištěny závady v jejichţ důsledku je vozidlo nezpůsobilé k provozu, b) nesouhlasí-li údaje uvedené v osvědčení o registraci nebo technickém průkazu se skutečností,

46

c) jsou-li údaje v osvědčení o technického průkazu nebo technického průkazu nečitelné, přepisované nebo jsou-li tyto doklady značně poškozeny. ČÁST ŠESTÁ PROVÁDĚNÍ PRAVIDELNÝCH TECHNICKÝCH PROHLÍDEK, MĚŘENÍ EMISÍ VOJENSKÝCH VOZIDEL A PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ VOJENSKÝCH VOZIDEL § 31 (1) Pro provádění pravidelných technických prohlídek a měření emisí vojenských vozidel, mimo vozidel kategorie VBV a VZV, platí obdobně zvláštní právní předpis 9). (2) Zkoušky technických zařízení vojenských vozidel se provádí podle zvláštního právního předpisu 10). ČÁST SEDMÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 32 (1) Bojová vozidla, která byla zavedena do provozu v ozbrojených silách do dne účinnosti této vyhlášky a splňují podmínky stanovené v technických přejímacích podmínkách určených pro jednotlivé typy zaváděných bojových vozidel se povaţují ode dne účinnosti této vyhlášky za vojenská bojová vozidla. (2) Vozidla určená k výcviku a plnění dopravních a přepravních úkolů, která byla zavedena do provozu v ozbrojených silách do dne účinnosti této vyhlášky a splňují podmínky stanovené v technických přejímacích podmínkách určených pro jednotlivé typy zaváděných zabezpečovacích vozidel se povaţují ode dne účinnosti této vyhlášky za vojenská zabezpečovací vozidla. § 33 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Ministr obrany:

7)

10)

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se vymezují určená technická zařízení pouţívaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení.

47

Odůvodnění Obecná část Vyhláška vymezuje jednotlivé druhy a kategorie vojenských vozidel, schvalování jejich technické způsobilosti, provádění technických prohlídek a provádění zkoušek technických zařízení vojenských vozidel. Právní rámec pro tuto úpravu je dán ustanovením § 32 zákona o ozbrojených silách České republiky, který zmocňuje k vydání takovéto úpravy. Podmínky provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích jsou upraveny v současné době zákonem č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích a vyhláškou Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou Ministerstva dopravy č.103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

48

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb. v ustanovení § 11 odst. 7 vymezuje vojenské vozidlo a stanoví, ţe jeho technická způsobilost se schvaluje podle zvláštního právního předpisu, který je zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska pravidelných technických prohlídek a měření emisí silničních vozidel pak vyhláška Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb. stanoví v ustanovení § 1 odst. 4, ţe vojenská vozidla nepodléhají technickým prohlídkám a měření emisí. Z hlediska zajištění bezpečnosti a plynulosti na pozemních komunikacích je však nezbytné, aby i vojenská vozidla byla technicky způsobilá k tomuto provozu. Z tohoto důvodu a z důvodu absence takovéto speciální právní úpravy bylo nezbytné ji zakotvit do zákona o ozbrojených silách České republiky a bliţší úpravu provést příslušnými vyhláškami obdobně, tak jak stanoví stávající platná právní úprava pro silniční vozidla. Technická způsobilost vojenských vozidel zaváděných do ozbrojených sil byla schvalována Vojenskou policii podle obecně platné právní úpravy. Pokud se týká silničních vozidel pouţívaných v ozbrojených silách vztahuje se na ně právní reţim stanovený vyhláškou Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb. a vyhláškou Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb. Z realizace návrhu vyhlášky nevyplývají zvýšené ekonomické nároky na státní rozpočet vzhledem k tomu, ţe veškerá opatření jsou realizována podle obecně platné právní úpravy a jsou jiţ průběţně kaţdoročně rozpočtována v kapitole Ministerstva obrany. Zvláštní část K§1a2 Vojenská vozidla se rozčleňují na jednotlivé druhy a podrobně se definují. Stanovuje se kdo schvaluje jejich technickou způsobilost a jaké podmínky musí tato vojenská vozidla splňovat. K § 3 aţ 11 Druhy vojenských vozidel se rozčleňují do jednotlivých kategorií a jednotlivé kategorie definují. Druhy vojenských vozidel a jejich kategorie nebyly dosud blíţe specifikovány. Tato specifikace odpovídá charakteru uţití jednotlivých druhů vojenských vozidel především z hlediska jejich provozu. K § 12 Technickou způsobilost vojenských vozidel schvaluje Vojenská policie, která v rámci schvalovacího řízení bude zařazovat vojenské vozidlo do příslušné kategorie. Zároveň se vymezuje u jakých zkušeben se provádí schvalovací zkoušky a která vojenská vozidla podléhají individuálnímu nebo typovému schválení. K § 13 Stanovuje co je to typ vojenského vozidla a jaký počet vozidel je potřebný k typovému schválení. Stanoví se jaké podklady předkládá dodavatel vojenského vozidla s ţádostí o schválení technické způsobilosti Vojenské policii. Vymezují se podmínky za jakých Vojenská policie schválí technickou způsobilost typu vojenského vozidla, doklady o schválení technické způsobilosti a jejich platnost. K § 14 Vymezuje se co je jednotlivé vojenské vozidlo a postup pro schválení jeho technické způsobilosti. K § 15 Vymezuje se pojem přestavba vojenského vozidla, schválení jeho technické způsobilosti a postup při schvalování. K § 16 Definuje se pevná a výměnná nástavba vojenského vozidla, pracovní stroj nesený a způsob schvalování jejich technické způsobilosti. 49

K § 17 Vymezuje se doplňkové příslušenství a výbava vojenského vozidla, které podléhají samostatnému schválení technické způsobilosti. Stanovují se podklady které dodavatel předkládá ke schválení technické způsobilosti doplňkového příslušenství a výbavy vojenského vozidla. K § 18 aţ 20 Stanovují se technické podmínky, které musí jednotlivé druhy vojenských vozidel splňovat z hlediska jejich konstrukce a provedení. Vojenská bojová vozidla a vojenská zvláštní vozidla, pokud jsou postavena na strojových podvozcích upravených silničních vozidel a vojenských bojových vozidel kategorií VBV-KBP a VBVKSP, musí splňovat podmínky stanovené touto vyhláškou. Vojenská bojová vozidla kategorií VBV-PBP a VBV-PSP a vojenská zvláštní vozidla, pokud jsou postavena na strojových podvozcích vozidel kategorií VBV-PBP a VBV-PSP, musí splňovat podmínky stanovené příslušnými vojenskými normami v návaznosti na normy armád NATO. K § 21 S ohledem na specifika provozu vojenských vozidel se vymezují výjimky z jejich technických podmínek a stanovují se náleţitosti ţádosti o udělení výjimky. K § 22 aţ 27 Vymezují se technické podmínky pro doplňkovou výstroj a vybavení vojenských vozidel, zejména pro ochranné přílby, výrobní čísla a štítky, homologační čísla, značení některých údajů na vozidle, hasících přístroje, pro výstraţný trojúhelník a další výbavu vojenských vozidel. K § 28 Stanoví se, kdy je vojenské vozidlo nezpůsobilé k provozu a kdy z hlediska stanovených závad nesmí být pouţito v provozu. K § 29 a 30 Stanoví se, za jakých podmínek lze vojenské vozidlo vyřadit trvale nebo dočasně z provozu. K § 31 Při provádění pravidelných technických prohlídek a měření emisí vojenských vozidel s výjimkou vojenských bojových vozidel a vojenských zvláštních vozidel se bude postupovat obdobně podle právní úpravy o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel. Zkoušky technických zařízení vojenských vozidel se budou provádět podle vyhlášky Ministerstva obrany, kterou se vymezují určená technická zařízení pouţívaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení. K § 32 Vzhledem k tomu, ţe do dne účinnosti vyhlášky byla do provozu v ozbrojených silách zaváděna vojenská vozidla splňující podmínky stanovené v technických přejímacích podmínkách pro jednotlivé typy, je potřebné je podřadit pod určitou kategorii vojenských vozidel. K § 33 Účinnost vyhlášky se navrhuje stanovit ke stejnému datu jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky.

50

Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne ........... kterou se stanoví kategorie vojenských plavidel, schvalování technické způsobilosti a provádění technických prohlídek vojenských plavidel a zkoušek technických zařízení vojenských plavidel č.

Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem dopravy a spojů stanoví podle § 34 odst. 6 zákona /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. ČÁST PRVNÍ VOJENSKÁ PLAVIDLA A JEJICH KATEGORIE §1 Vojenská plavidla

(1) Vojenská plavidla jsou všechny druhy plavidel, plovoucích strojů, plovoucích zařízení a bojových vozidel, které jsou zavedeny a uţívány v ozbrojených silách České republiky (dále jen “ozbrojené síly”) a jsou určeny k překonávání vodních toků, k pohybu či k práci na vodním toku, nebo k plnění specifických úkolů ozbrojených sil na vodních tocích. (2) Vojenská plavidla se rozdělují do kategorií a) vojenské lodě, b) vojenské plovoucí stroje, c) vojenské plovoucí zařízení, d) obojţivelná vojenská bojová vozidla. (3) Vojenskou plavbou se rozumí provozování vojenských plavidel na vodní cestě. §2 Vojenské lodě (1) Vojenské lodě jsou plavidla zavedená do výzbroje a určená k pouţívaní v ozbrojených silách k přepravě osob, nákladu či manipulaci s vojenskými plovoucími zařízeními či stroji bez vlastního pohonu k plnění specifických úkolů ozbrojených sil. 2) Vojenské lodě se rozdělují do kategorií a) lodě s vlastním strojním pohonem, b) malá plavidla s vlastním strojním pohonem do 150 kW, c) malá plavidla bez vlastního pohonu.

51

§3 Vojenské plovoucí stroje (1) Vojenské plovoucí stroje jsou plavidla zavedená do výzbroje a určená k pouţívaní v ozbrojených silách a jsou vybavená mechanickým zařízením a určená k plnění specifických vojenských prací na vodních cestách. (2) Vojenské plovoucí stroje se rozdělují do kategorií a) s vlastním pohonem, b) bez vlastního pohonu. §4 Vojenská plovoucí zařízení (1) Vojenská plovoucí zařízení jsou zejména plošiny, pontonové mosty a jim podobná plovoucí zařízení bez vlastního pohonu, která jsou v rámci vojenské techniky pouţívána v ozbrojených silách k plnění specifických vojenských úkolů. K zajištění jejich pohybu po vodní cestě jsou pouţívány vojenské lodě a pohyb těchto zařízení je prováděn pomocí čelního posunu, bočního postrku nebo taţením, případně vzájemnou kombinací těchto způsobů. (2) Vojenská plovoucí zařízení se rozdělují do kategorií a) pontonové mosty, b) pontonová soulodí, c) plovoucí prámy, d) plovoucí lávky. §5 Obojţivelná vojenská bojová vozidla (1) Obojţivelná vojenská bojová vozidla jsou vojenská bojová vozidla určená k vedení bojové činnosti nebo k přepravě osob nebo vojenského materiálu, jeţ jsou schopna pomocí vlastního pohonu plavat na vodním toku. (2) Obojţivelná vojenská bojová vozidla se rozdělují do kategorií a) obojţivelná vojenská bojová vozidla na pásovém podvozku, b) obojţivelná vojenská bojová vozidla na kolovém podvozku, c) ostatní obojţivelná vojenská vozidla. ČÁST DRUHÁ VOJENSKÉ LODNÍ LISTINY §6 (1) Vojenská plavidla podléhají evidenci a jsou vybavena vojenskými lodními listinami s výjimkou vojenských plavidel uvedených v § 2 odst. 2 písm. c) a § 5. (2) Vojenské lodní listiny jsou a) jízdní rozkaz vojenského plavidla, 52

b) lodní osvědčení vojenského plavidla, c) lodní denník - pouze u vojenských plavidel uvedených v § 2 odst. 2 písm. a) a v § 3, d) zvláštní povolení k provozu vojenského plavidla, e) osvědčení obojţivelného vojenského bojového vozidla. (3) Rozsah vybavení lodními listinami pro jednotlivé kategorie vojenských plavidel určuje Ministerstvo obrany (dále jen “ministerstvo”) v zápisu do vojenského plavebního rejstříku při vydání osvědčení vojenského plavidla. (4) Ztráta nebo znehodnocení lodní listiny musí být neprodleně oznámeny ministerstvu. ČÁST TŘETÍ SCHVALOVÁNÍ TECHNICKÉ ZPŮSOBILOSTI, PROVÁDĚNÍ TECHNICKÝCH PROHLÍDEK VOJENSKÝCH PLAVIDEL A PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ VOJENSKÝCH PLAVIDEL §7 Schvalování technické způsobilosti vojenských plavidel provádí ministerstvo při jejich zavádění do ozbrojených sil v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem 1). §8 (1) Kontrola technického stavu vojenského plavidla se provádí vţdy před provozem na vodní cestě. O výsledku kontroly se provádí zápis do jízdního rozkazu vojenského plavidla. (2) Za řádný technický stav a bezpečnost plavidel v provozu odpovídá provozovatel. §9 Zkoušky technických zařízení vojenských plavidel se provádí podle zvláštního právního předpisu 2). § 10 Technické podmínky pro přestavbu jiţ schválených vojenských plavidel Přestavba vojenských plavidel k jiným účelům, neţ ke kterým byla schválena jejich technická způsobilost, není povolena s výjimkou vojenských plavidel uvedených v § 2.

1) 2)

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských cestách. Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se vymezují určená technická zařízení pouţívaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení.

53

ČÁST ČTVRTÁ USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ § 11 Vojenská plavidla, která byla zavedena do pouţívání v ozbrojených silách do účinnosti této vyhlášky, jsou povaţována ode dne účinnosti této vyhlášky za vojenská plavidla uvedená v § 1. § 12 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Ministr obrany:

54

Odůvodnění Obecná část Vyhláška vymezuje jednotlivé kategorie vojenských plavidel, schvalování jejich technické způsobilosti, provádění jejich technických prohlídek a provádění zkoušek technických zařízení pouţívaných na vojenských plavidlech. Právní rámec pro tuto úpravu je dán ustanovením § 34 zákona o ozbrojených silách České republiky, který zmocňuje k vydání takovéto vyhlášky. Vymezení jednotlivých kategorií plavidel provozovaných na vodních cestách, jejich způsobilost k provozu a další otázky s tím spojené vymezuje zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě a vyhláška Ministerstva dopravy č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel na vnitrozemských cestách. Z hlediska ustanovení § 47 zákona o vnitrozemské plavbě ve vazbě na ustanovení § 9 aţ § 21 se tato vztahují na plavidla Armády České republiky pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Tímto zvláštním předpisem se, z hlediska právní síly ve vztahu k zákonu o vnitrozemské plavbě, stal zákon o ozbrojených silách České republiky. Ten pro potřeby ozbrojených sil a z hlediska specifik pouţívaných vojenských plavidel vymezil problematiku schvalování jejich technické způsobilosti a jejich evidenci. Nezbytnost vymezení jednotlivých kategorií vojenských plavidel v této vyhlášce vychází ze skutečnosti, ţe obecná právní úprava nevystihuje jednotlivé typy vojenských plavidel pouţívaných v ozbrojených silách při plnění specifických úkolů. Pokud se týká schvalování technické způsobilosti vojenských plavidel bude tento proces probíhat obdobně podle obecné právní úpravy tak, aby byly dodrţeny veškeré technické normy a předpisy, a to jak z hlediska plavební bezpečnosti, bezpečnosti osob a ochrany ţivotního prostředí. Při tom budou schvalovací orgány Ministerstva obrany spolupracovat s orgány Ministerstva dopravy a spojů a Státní plavební správy. Realizace návrhu vyhlášky si nevyţádá zvýšené nároky na bilanci pracovních sil ani ekonomické nároky na státní rozpočet, neboť veškerá opatření s tím spojená jsou průběţně realizovaná podle obecné platné právní úpravy.

Zvláštní část K§1 V obecné rovině se vymezují vojenská plavidla pouţívaná v ozbrojených silách a rozdělují se do jednotlivých kategorií. Zároveň se vymezuje pojem vojenská plavba. K § 2 aţ 5 Definují se jednotlivé druhy vojenských plavidel podle příslušné kategorie.

K§6

55

Vymezují se jednotlivé vojenské lodní listiny a určuje se, která plavidla jsou jimi vybavena. Jakými vojenskými vodními listinami bude ta která kategorie vojenských plavidel vybavena, bude uvedeno ve vojenském plavebním rejstříku. K § 7 aţ 10 V jednotlivých ustanoveních jsou stanoveny podmínky schvalování technické způsobilosti vojenských plavidel, kontroly technického stavu a bezpečnosti a provádění zkoušek technických zařízení, včetně určení moţnosti přestavby vojenských plavidel k jiným účelům. K § 11 Stanoví se, ţe veškeré druhy resp. kategorie plavidel pouţívané v ozbrojených silách před účinností této vyhlášky jsou povaţovány za vojenská plavidla ve smyslu části první této vyhlášky. K § 12 Účinnost se stanoví stejným dnem jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky.

56

Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne ......... o schvalování technické způsobilosti vojenských letadel, provádění pravidelných technických prohlídek vojenských letadel a zkoušek technických zařízení vojenských letadel č.

Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem dopravy a spojů stanoví podle § 35 odst. 5 zákona /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. ČÁST PRVNÍ VOJENSKÁ LETADLA A JEJICH KATEGORIE §1 Vojenská letadla

a) b) c) d) e)

Vojenská letadla se dělí na vojenské letouny, vojenské vrtulníky, vojenské bezpilotní prostředky vojenská ultralehká letadla pro plnění speciálních úkolů, vojenská letadla lehčí vzduchu. §2 Vojenské letouny

(1) Vojenské letouny se podle určení dělí na a) víceúčelové taktické, b) speciální. (2) Víceúčelové taktické letouny jsou určeny pro plnění bojových úkolů obrany vzdušného prostoru, přímé podpory činnosti ostatních druhů vojsk a plnění speciálních úkolů. (3) Speciální vojenské letouny se podle určení dále dělí na a) dopravní, b) cvičné, c) speciálního určení, (4) Dopravní letouny jsou určeny k zabezpečení přepravy osob a vojenského materiálu. (5) Cvičné letouny jsou určeny k výcviku a zdokonalování posádek letadel. (6) Letouny speciálního určení jsou určeny k plnění speciálních úkolů a) fotogrammetrické snímkování, b) radiotechnický průzkum, c) radiační a chemický průzkum. 57

§3 Vojenské vrtulníky (1) Vojenské vrtulníky se dělí na a) úderné, b) bojové podpory, c) speciální a dopravní. (2) Úderné vrtulníky jsou určeny k ničení malorozměrných, zodolněných a pohyblivých cílů, k podpoře činnosti ostatních druhů vojsk, k plnění přepravních úkolů a vedení průzkumu. Pro plnění úkolů jsou vybaveny zbraňovými systémy. (3) Vrtulníky bojové podpory jsou určeny k přepravě a vysazování aeromobilních jednotek a materiálu, plnění úkolu průzkumu, retlansace a navádění ostatních druhů letectva, plnění záchranných úkolů. (4) Speciální a dopravní vrtulníky jsou určeny k přepravě osob a materiálu, a zdokonalování posádek vrtulníku, vedení průzkumu a plnění speciálních úkolů.

výcviku

§4 Vojenské bezpilotní prostředky Létající prostředek určený pro plnění bojových úkolů, který je řízen dálkově nebo autonomně. §5 Vojenská ultralehká letadla Létající prostředek určený k plnění speciálních úkolů bojového pouţití. §6 Vojenská letadla lehčí vzduchu Létající prostředek určený k plnění speciálních úkolů bojového pouţití. ČÁST DRUHÁ SCHVALOVÁNÍ TECHNICKÉ ZPŮSOBILOSTI VOJENSKÝCH LETADEL §7 Způsob schvalování typu letadla nebo leteckého technického zařízení (1) Typ vojenského letadla nebo vojenské letecké techniky (dále jen “vojenská letecká technika”) zaváděného do uţívání v ozbrojených silách České republiky (dále jen “ozbrojené síly”) schvaluje Ministerstvo obrany (dále jen “ministerstvo”), na základě výsledků posouzení a ověření shody vlastností letecké techniky, s poţadavky stanovenými technickými normami na bezpečnost letecké techniky. (2) Ministerstvo můţe pověřit posouzením a ověřením shody vlastností letecké techniky právnickou osobu s příslušným oprávněním. (3) Kategorie výrobků vojenské letecké techniky podléhající schválení jsou uvedeny v příloze č. 1. §8 Doklady předkládané při schvalování vojenské letecké techniky 58

(1) Pro účely schvalování typu vojenské letecké techniky předkládá výrobce nebo dovozce tyto doklady a) dokumentaci o splnění poţadavků stanovených technickými předpisy nebo normami na bezpečnost vojenské letecké techniky a na ochranu ţivotního prostředí, b) doklad o splnění technických předpisů nebo norem, podle kterých bylo při konstrukci vojenské letecké techniky nebo její části postupováno, c) technické údaje o vojenské letecké technice nebo její části potřebné pro vydání osvědčení o letové způsobilosti, d) osvědčení o schválení typu vojenské letecké techniky nebo její části, vydané schvalovacím orgánem podle zvláštního právního předpisu2) nebo jiným státem pro leteckou techniku nebo pro leteckou techniku zaváděnou do uţívání v ozbrojených silách z civilního sektoru, včetně dokumentace pro schválení vojenské letecké techniky nebo její části se zajištěním změnové sluţby, e) úplnou provozní dokumentaci vojenské letecké techniky nebo její části zaváděné do uţívání v ozbrojených silách. §9 Rozhodování o technické způsobilosti vojenské letecké techniky (1) O způsobilosti vojenské letecké techniky rozhoduje ministerstvo na základě ţádosti a) výrobce nebo dovozce, jedná-li se o nově vyrobenou vojenskou leteckou techniku, b) provozovatele, jedná-li se o vojenskou leteckou techniku jiţ provozovanou. (2) O schválení letové způsobilosti vojenské letecké techniky vydá ministerstvo osvědčení. Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 2. (3) Podmínkou schválení letové způsobilosti je shoda vojenské letecké techniky s jiţ schváleným typem letadla nebo techniky a ověření letové způsobilosti vojenského letadla. (4) Posuzování a ověřování shody vojenské letecké techniky a letové způsobilosti vojenského letadla provádí ministerstvo. Ministerstvo můţe touto činností pověřit právnickou nebo fyzickou osobu, která splňuje podmínky uvedené v § 10. (5) Ověřování letové způsobilosti zajišťuje výrobce nebo dovozce u ministerstva na svůj náklad. § 10 Posuzováním a ověřováním shody vlastností vojenské letecké techniky a letové způsobilosti vojenského letadla můţe být pověřena právnická nebo fyzická osoba, která splňuje tyto poţadavky a) je technicky a stavebně vybavena k posuzování a ověřování shody vlastností nebo k posuzování a ověřování letové způsobilosti vojenské letecké techniky nebo její části nebo ke kontrole letové způsobilosti vojenského letadla nebo jeho částí, b) má technická zařízení potřebná k posuzování a ověřování shody vlastností vojenské letecké techniky nebo její části a kontrole letové způsobilosti vojenských letadel nebo jeho částí, c) zajistí, aby práce při posuzování a ověřování shody vlastností nebo při posuzování a ověřování letové způsobilosti vojenské letecké techniky nebo při kontrole letové způsobilosti vojenského letadla prováděly fyzické osoby odborně způsobilé, a které mají povinnost zachovávat státní, obchodní nebo sluţební tajemství. § 11 Zkušební vojenské letadlo 59

Zkušební vojenské letadlo, pro které nebylo dosud vydáno osvědčení, nebo vojenské letadlo, které nesplňuje podmínky letové způsobilosti v důsledku změny účelu v jeho uţívání, nebo vojenské letadlo, které pozbylo letovou způsobilost, můţe být pouţito ke zkušebnímu létání jen na základě souhlasu a za podmínek stanovených ministerstvem. § 12 Přestavba schválené vojenské letecké techniky (1) Přestavba schválené vojenské letecké techniky se provádí na základě poţadavku ozbrojených sil. Ministerstvo zabezpečí zpracování technických poţadavků pro studii přestavby vojenské letecké techniky a zpracování studie zadá právnické osobě s příslušným oprávněním. Předloţená studie je po vyhotovení podrobena oponentnímu řízení. (2) Po schválení studie ministerstvem se zpracuje projektová dokumentace na jejímţ základě se realizuje prototypová zástavba na vojenské letecké technice. Po ověření letové způsobilosti vojenské letecké techniky je realizována sériová zástavba. ČÁST TŘETÍ PROVÁDĚNÍ TECHNICKÝCH PROHLÍDEK VOJENSKÝCH LETADEL A ZKOUŠEK TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ VOJENSKÝCH LETADEL § 13 Provádění technických prohlídek vojenských letadel (1) Vojenská letadla evidovaná ve vojenském leteckém rejstříku podléhají technickým prohlídkám a kontrolám potřebným k obnovení letové způsobilosti ve lhůtách a rozsahu stanovených ministerstvem. (2) Zjistí-li ministerstvo při kontrole letové způsobilosti, ţe vojenské letadlo nesplňuje podmínky letové způsobilosti, zastaví jeho provoz do doby, dokud nebude znovu splňovat letovou způsobilost. (3) V případě zjištění trvalé letové nezpůsobilosti vojenského letadla rozhodne ministerstvo o jeho letové nezpůsobilosti a odejme osvědčení. § 14 Provádění zkoušek technických zařízení vojenských letadel a techniky Zkoušky technických zařízení vojenských letadel a techniky se provádí podle zvláštního právního předpisu 11). ČÁST ČTVRTÁ USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ § 15 (1) Na směsi jimiţ jsou plněny protipoţární systémy vojenských letadel se vztahuje zvláštní právní předpis 12). (2) Na všechna měřidla pouţívaná ve vojenské letecké technice, která mají vliv na bezpečnost letu, ochranu zdraví, ţivotního prostředí se vztahuje zvláštní právní předpis 13).

11)

Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., kterou se vymezují určená technická zařízení pouţívaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení. 12) § 4 odst. 6 zákona č. 86/1995 Sb., o ochraně ozónové vrstvy Země. 13 ) Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii.

60

(3) Na kategorie výrobků vojenské letecké techniky uvedené v příloze č. 1 uplatňuje ministerstvo systém vládního zabezpečování jakosti. § 16 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Ministr obrany:

Příloha č. 1 k vyhlášce č. /1999 Sb. Kategorie výrobků vojenské letecké techniky podléhajících schválení Výrobky, které mohou být pouţity ve vojenské letecké technice a podléhají schválení nebo uznání způsobilosti jsou: 1. Přístroje a) pro kontrolu a řízení letu, b) pro kontrolu chodu motoru, c) pro astronomickou navigaci, 61

d) palubní hodiny, e) pro kontrolu draku letadla, f) hydraulických soustav, g) pneumatických soustav, h) elektrických soustav, i) palivových soustav, j) protipoţárních soustav, k) klimatizačních soustav, l) odmrazovacích soustav, m) kyslíkových soustav, n) leteckých zbraňových systémů a záchranných prostředků pilota, o) letecké munice. 2. Přistávací zařízení 3. Spojovací, radionavigační a radiolokační systémy 4. Systémy radioelektronického boje 5. Průzkumné systémy 6. Letecké zbraňové systémy 7. Záchranné prostředky pilota 8. Leteckou munici 9. Pozemní zdroje elektrické energie 10. Pozemní hydraulické zdroje 11. Pozemní zdroje stlačených plynů 12. Prostředky pro vlekání letadel 13. Pozemní radiokomunikační zařízení 14. Pozemní radionavigační zařízení 15. Pozemní radiolokační zařízení 16. Pozemní počítačová zařízení pro řízení letů 17. Pozemní zařízení pro kontrolu a řízení pohybu letadel po zemi 18. Palubní a pozemní prostředky objektivní kontroly 19. Letištní světelná pozemní návěštidla 20. Letecké světelné majáky 21. Zdroje napájení světelných soustav 22. Pozemní zabezpečovací zařízení 23. Pozemní záchytná zařízení letadel 24. Palubní a pozemní manipulační prostředky 25. Výstroj leteckého personálu 26. Letecké trenaţéry a simulátory 27. Vojenská výsadková technika Příloha č. 2 k vyhlášce č.

MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY PRAHA

62

/1999 Sb.

OSVĚDČENÍ O LETOVÉ ZPŮSOBILOSTI

Typ letadla (zařízení): Identifikační číslo : Výrobní číslo: Rok výroby:

.......................................................... ........................................................... ........................................................... ..........................................................

---------------------Datum vystavení

Datum

-------------------------------------Podpis a razítko oprávněného pracovníka

Hodnocení

Platí do

63

Podpis oprávněného pracovníka

Místo pro zvláštní záznamy:

Odůvodnění Obecná část Vyhláška vymezuje jednotlivé kategorie vojenských letedel, způsob a podmínky schvalování jejich technické způsobilosti, provádění technických prohlídek vojenských letadel a provádění zkoušek technických zařízení a techniky pouţívaných na vojenských letadlech. Právní rámec pro tuto úpravu je dán v ustanovení § 35 zákona o ozbrojených silách České republiky, který zmocňuje k vydání takovéto vyhlášky. 64

Schvalování technické způsobilosti letadel a výrobků letecké techniky upravuje zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon o civilním letectví. Přestoţe se tato právní úprava ve vymezeném rozsahu vztahuje v určených oblastech na vojenské letectví, pak schvalování způsobilosti letadla a výrobků letecké techniky je v citovaných právních předpisech vztaţeno k civilnímu letectví. Se zřetelem k určité absenci právní úpravy schvalování technické způsobilosti vojenských letadel a technických zařízení vojenské letecké techniky bylo nezbytné tuto oblast upravit zákonnou formou a bliţší úpravu provést v této vyhlášce. Samotný proces a podmínky schvalování technické způsobilosti vojenských letadel bude obdobný, jako v obecné právní úpravě. Přitom budou dodrţovány veškeré technické normy a předpisy České republiky, ale i standardy a doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví, vydané na základě článku 37 Úmluvy č. 147/1947 Sb., o mezinárodním civilním letectví, ve znění přijatém Českou republikou pro vojenské dopravní letouny a standardy a doporučení NATO pro ostatní vojenské letadla. Schvalování technické způsobilosti vojenských letadel bude sledovat letovou způsobilost a bezpečnost vojenských letadel, bezpečnost osob a ochranu ţivotního prostředí. Při schvalovacím procesu budou orgány Ministerstva obrany spolupracovat s orgány Ministerstva dopravy a spojů a s Úřadem pro civilní letectví. Do současnosti byly veškeré otázky spojené s touto činností řešeny podle obecné právní úpravy ve spolupráci s orgány Ministerstva dopravy a spojů a Úřadem pro civilní letectví. Realizace návrhu vyhlášky si nevyţádá zvýšené ekonomické nároky na státní rozpočet, neboť veškerá opatření s tím spojená jsou průběţně realizována podle obecné platné úpravy a jsou jiţ průběţně kaţdoročně rozpočtována v kapitole Ministerstva obrany.

Zvláštní část K § 1 aţ 6 Vymezují se jednotlivé druhy vojenských letadel a jejich kategorie u kategorií vojenských letadel se pak vymezuje jejich určení a pouţití. K§7 Vojenská letadla nebo vojenskou leteckou techniku bude schvalovat Ministerstvo obrany v souvislosti s poţadavky stanovenými technickými normami a standardy na bezpečnost letadel a letecké techniky a to jak z hlediska vnitrostátních, tak i mezinárodních. U vojenských letadel s výjimkou dopravních bude nezbytné, v souvislosti se vstupem České republiky do Severoatlantické aliance, dodrţovat i standardy NATO. Přitom posouzením shody vlastností vojenských letadel a vojenské letecké techniky bude moci být pověřena právnická osoba s příslušným oprávněním. Zároveň se obdobně, jako v obecné právní úpravě, vymezují v příloze kategorie vojenské letecké techniky, které podléhají schválení. Jedná se o výrobky pouţívané ve vojenských letadlech, jejichţ způsobilost musí být schválena z důvodů letové způsobilosti a bezpečnosti vojenského letadla. K § 8 aţ 10 Letová způsobilost vojenského letadla se schvaluje na základě ţádosti výrobce nebo prodejce, který současně s touto ţádostí předkládá pro účely schvalovacího řízení vojenského letadla stanovené doklady, technickou dokumentaci a osvědčení vydaná jinými schvalovacími orgány. Na základě posouzení a ověření shody vojenského letadla nebo techniky a ověření letové způsobilosti Ministerstvem obrany vydá v případě kladných výsledků schvalovanému typu vojenského letadla nebo techniky osvědčení o letové 65

způsobilosti. Posuzováním a ověřováním shody vojenského letadla nebo techniky a posouzením letové způsobilosti vojenského letadla můţe být pověřena právnická nebo fyzická osoba které je k těmto činnostem technicky a stavebně vybavena, má potřebná technická a diagnostická zařízení a je k těmto činnostem odborně způsobilá. Náklady spojené s pověřením letové způsobilosti hradí výrobce nebo dovozce vojenského letadla nebo letecké techniky. K § 11 Vojenské letadlo u něhoţ se ověřuje letová způsobilost, nebo u něhoţ dochází ke změně účelu uţití a nebo jehoţ letovou způsobilost je nezbytné ověřit po jejím pozbytí se povaţuje za zkušební vojenské letadlo. K provedení letových zkoušek resp. zkušebnímu létání je moţné takovéto letadlo pouţít jen na základě souhlasu Ministerstva obrany a při dodrţení podmínek, které ministerstvo stanoví pro kaţdý jednotlivý případ. K § 12 Přestavba vojenských letadel a vojenské letecké techniky se provádí na základě poţadavků odborných sloţek ozbrojených sil, nejnovějších poznatků a výsledků vývoje a výzkumu vojenské letecké techniky a poznatků z praxe. Přestavba se provádí na základě schváleného projektu zpracovaného právnickou osobou s příslušným oprávněním. Po provedené prototypové zástavbě se ověřuje letová způsobilost vojenského letadla nebo vojenské letecké techniky a v případě jejího schválení ministerstvem se provádí sériová zástavba. K § 13 a 14 Technické prohlídky a kontroly vojenských letadel a vojenské letecké techniky se provádí z důvodu zajištění bezpečnosti letového provozu, bezpečnosti osoba a majetku v závislosti na počtu letových hodin nebo počtu pracovních hodin vojenského letadla nebo vojenské techniky. Lhůty a rozsah provádění technických prohlídek je pro kaţdý typ vojenského letadla nebo vojenské letecké techniky rozdílný a bude stanovován ministerstvem individuálně v provozní dokumentaci, na základě v ní uvedených záznamů. Zkoušky technických zařízení pouţívaných ve vojenských letadlech a ve vojenské letecké technice budou prováděny podle vyhlášky Ministerstva obrany, kterou se vymezují určená technická zařízení pouţívaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení. K § 15 Z hlediska zajištění bezpečnosti leteckého provozu je nezbytné v protipoţárních systémech pouţívat takové směsi a látky, které budou účinné v případě havárií a nepředvídaných událostí. Jedná se o látky jejichţ výroba, dovoz a vývoz je, z hlediska ochrany ozónové vrstvy Země zakázána, avšak tento zákaz se pro zajištění bezpečnosti leteckého provozu nevztahuje. Zároveň je nezbytné z hlediska letové způsobilosti, bezpečnosti letu, ochrany zdraví a ţivotů osob a ţivotního prostředí pouţívat ve vojenských letadlech a ve vojenské letecké technice taková měřidla a zařízení, které splňují podmínky zákona o metrologii a z hlediska své jakosti mohou být pouţita v rámci vojenské letecké činnosti. K § 16 Účinnost vyhlášky se navrhuje stanovit ke stejnému datu jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky.

66

Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne ............. kterou se vymezují určená technická zařízení pouţívaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení. Ministerstvo obrany stanoví podle § 36 zákona č. republiky.

/1999 Sb., o ozbrojených silách České

ČÁST PRVNÍ URČENÁ TECHNICKÁ ZAŘÍZENÍ §1 Základní ustanovení Technická zařízení podléhající státnímu dozoru orgánů Ministerstva obrany (dále jen “ministerstvo”) jsou určená technická zařízení tlaková, plynová, elektrická, zdvihací, ochranná a ostatní, která jsou konstruována a vyráběna k pouţití s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech. §2 Zařízení tlaková (1) Zařízení tlaková jsou : a) parní a kapalinové kotle (dále jen "kotle"), jejichţ konstrukční přetlak přesahuje 0,05 MPa a teplota pracovní látky převyšuje bod varu při tomto tlaku a nízkotlaké parní a teplovodní kotelny o výkonu větším neţ 1 MW, b) tlakové nádoby stabilní (dále jen "tlakové nádoby"), jejichţ nejvyšší pracovní přetlak převyšuje 0,05 MPa, a které obsahují plyn, páry nebo ţíravé, jedovaté a výbušné kapaliny o jakékoliv teplotě nebo ostatní kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při přetlaku 0,05 MPa, c) tlakové nádoby k dopravě plynů (dále jen "nádoby na plyny"), jejichţ kritická teplota je niţší neţ +50 oC, nebo plynů u nichţ při teplotě +50 oC je absolutní tlak par vyšší neţ 0,3 MPa, d) potrubí, jehoţ jmenovitý průměr je větší neţ 25 mm a pracovní látkou jsou hořlavé, ţíravé, jedovaté, výbušné nebo ekologicky nebezpečné látky o nejvyšším pracovním přetlaku větším neţ 0,05 MPa, nebo ostatní plyny a páry o nejvyšším pracovním přetlakem vyšším neţ l MPa, e) bezpečnostní zařízení zajišťující sledování a dodrţení přetlaků, teplot a úrovní hladiny, kde jejich moţné nedodrţení stanovených mezí ohroţuje bezpečnost vyhrazených tlakových nebo plynových zařízení a zařízení určená k odkalování kotlů. (2) Tlakovými zařízeními podléhajícími státnímu odbornému dozoru orgánů ministerstva nejsou a) kotle pracující s radioaktivními látkami nebo kotle umístěné v prostředí s neutronovým tokem,

67

b) kotle o objemu do 10 l včetně, u nichţ bezpečnostní součin z konstrukčního přetlaku v MPa a objemu v litrech nepřevyšuje 10, c) tlakové nádoby pracující s radioaktivními látkami nebo tlakové nádoby umístěné v prostředí s neutronovým tokem, d) tlakové nádoby do 10 l včetně , u nichţ bezpečnostní součin z konstrukčního přetlaku v MPa a objemu v litrech nepřevyšuje 10, e) tlakové nádoby z trubek i nekruhových průřezů o nejvyšším vnitřním rozměru do 100 mm včetně bez sběračů, popř. se sběrači, pokud sběrač z trubky i nekruhového průřezu nemá vnitřní rozměr větší neţ 150 mm včetně, f) topná tělesa pro parní a vodní (kapalinové) vytápění, g) ostatní potrubí, jeho rozšířené části a tlakové nádoby do něho vestavěné (určené například k uvolňování tlaku nebo jako zásobníky), jejichţ vnitřní průměr (D) nepřesahuje trojnásobek vnitřního průměru (d) největší připojené trubky (D je menší neţ 3d), h) tlakové části strojů a technických zařízení, které nejsou samostatnými tlakovými nádobami (např. válce pístových strojů, skříně parních turbín, větrníky pístových čerpadel, chladiče kompresorů, tlaková pouzdra zapouzdřených rozvoden apod.), i) ohřívače vzduchu, prašníky a čističe plynu vysokých pecí, j) nafukovací nekovová zařízení, u nichţ vnitřní přetlak zajišťuje jejich tvar a tuhost (např. pneumatiky, plováky apod.), k) nádoby na plyny o tlakovém objemu do 0,22 l včetně, l) nevratné tlakové nádoby pro aerosoly a podobné pouţití, m) sériově vyráběné vodárny a expanzomaty pro ústřední vytápění a ohřev uţitkové vody o objemu nádoby do 100 l včetně. §3 Zařízení plynová (1) Zařízení plynová skupiny A jsou zařízení a) pro výrobu plynů, kde plyn je hlavním výrobním produktem, včetně zařízení, kterými se plyn upravuje popřípadě zkapalňuje nebo vypařuje, b) ke skladování plynů, c) k plnění nádob na dopravu plynů, d) bateriových tlakových stanic jako souhrnného celku slouţícího k odběru plynů, e) kompresorových stanic, f) regulačních stanic, g) k rozvodu plynů hořlavých, jedovatých, zdraví škodlivých, inertních a hoření podporujících, s výjimkou vzduchu, s pracovním přetlakem vyšším neţ 5,0 kPa, h) pro spotřebu plynů spalováním s jednotkovým výkonem vyšším neţ 50 kW, tj. průmyslové pece, spotřebiče a zařízení plynového otopu kotlů a pece s řízenou atmosférou. (2) Zařízení plynová skupiny B jsou 68

a) jednoduché tlakové stanice, jako součást souhrnného funkčního celku, slouţícího k odběru plynu z nejvýše dvou kovových tlakových lahví na dopravu plynů, b) zařízení k rozvodu hořlavých plynů s pracovním přetlakem nepřevyšujícím 5,0 kPa, c) zařízení pro spotřebu plynů spalováním s jednotkovým výkonem nepřevyšujícím 50 kW. (3) Plynovými zařízeními podléhajícími státnímu odbornému dozoru orgánů ministerstva nejsou a) zařízení, kde plyny vznikají jako vedlejší produkt, b) zařízení, kde plyny vznikají jako meziprodukt, který se dále zpracovává na jiné neţ plynné produkty, c) zařízení pro přepouštění plynů, d) jednotlivé tlakové nádoby pro dopravu plynů včetně příslušenství, e) tlakové nádoby, které jsou součástí samostatných strojů, přístrojů nebo hasicích zařízení, f) chladicí a mrazící zařízení, g) samostatně pracující kompresory a vývěvy, které nejsou napojeny na pevně namontovaná potrubí plynů, h) samostatně pracující regulátory, redukční ventily a regulační zařízení průmyslových pecí a spotřebičů, i) rozvody médií, které jsou součástí strojů a zařízení, rozvody pro měřicí a regulační techniku, rozvody pro klimatizační zařízení a odtahy spalin, j) zařízení pracující se vzduchem jako s provozním médiem, s pracovním přetlakem do 1,0 MPa, k) zařízení ve kterých se plyny spotřebovávají jiným způsobem neţ spalováním, l) svářecí a pájecí soupravy, řezací a pálící stroje a samostatně pracující hořáky (např. laboratorní a sklářské kahany). (4) Za plyny se zde povaţují látky, jejichţ kritická teplota je niţší neţ +50 oC nebo látky, u nichţ je při teplotě +50 oC absolutní tlak par vyšší neţ 0,3 MPa, včetně směsí plynů. §4 Zařízení elektrická Zařízení elektrická jsou zařízení a) pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie, b) určená k ochraně před účinky atmosférické a statické elektřiny.

§5 Zařízení zdvihací (1) Zdvihací zařízení skupiny A jsou zařízení s vysokým rizikem nebezpečí úrazu osob nebo jejich ohroţení a) zdvihadla, pojízdná zdvihadla a jeřáby s motorovým pohonem o nosnosti 1000 kg a více, b) zdvihadla, pojízdná zdvihadla s ručním pohonem o nosnosti 5000 kg a více, 69

c) hydraulické ruky, d) pohyblivé pracovní plošiny s výškou zdvihu nad 1,5 m, e) výtahy, které jsou trvalou součástí budov a objektů, f) stavební výtahy, jimiţ se dopravují také osoby, g) regálové zakladače a stohovací jeřáby, h) pohyblivé schody a chodníky, i) lyţařské vleky, j) zdvihací ústrojí pro manipulaci s kontejnery řady ISO. (2) Zdvihací zařízení skupiny B jsou zařízení s niţším rizikem nebezpečí úrazu osob nebo jejich ohroţení a) zdvihadla, pojízdná zdvihadla a jeřáby do nosnosti 1000 kg s motorovým pohonem, b) zdvihadla, pojízdná zdvihadla a jeřáby o nosnosti 1000 kg aţ 5000 kg s ručním pohonem, c) zdvihací ústrojí dopravních vozíků a nakladačů určených pro zdvihání a přepravu břemen pomocí prostředků pro vázání, zavěšení nebo uchopení, d) zdvihací rampy, plošiny, stojanové zvedáky a zvedací čela, jimiţ se zdvíhají břemena, e) jevištní tahy, f) vrátky, které jsou pouţity jako zařízení ke zvedání břemen, g) stavební výtahy nákladní se zakázanou dopravou osob, h) svisle posuvná vrata s motorovým pohonem, i) prostředky pro vázání, zavěšení nebo uchopení břemen o nosnosti nad 100 kg pouţívané u zdvihacích zařízení. (3) Zdvihacími zařízeními podléhajícími státnímu odbornému dozoru orgánů ministerstva nejsou a) zdvihadla, pojízdná zdvihadla a jeřáby o nosnosti do 1000 kg s ručním pohonem, b) zdvihací zařízení, která jsou neoddělitelnou součástí technologických linek, strojů nebo automatických systémů pro manipulaci a skladování, c) zdvihací zařízení sestavovaná jednorázově pro montáţní účely, transport apod., d) zdvihací zařízení sestavovaná výlučně pro reklamní, výstavní nebo výzkumné účely, e) kontejnery ISO. §6 Zařízení ostatní a ochranná (1) Zařízení ostatní jsou zařízení určená k zabezpečení činnosti ozbrojených sil. (2) Zařízení ochranná jsou zařízení zajišťující bezpečnost osádek a obsluh a osobní ochranné prostředky. ČÁST DRUHÁ 70

PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK URČENÝCH TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ §7 Zkoušky určených technických zařízení se provádí ve vojenských zařízeních určených ministerstvem. §8 Zkoušky technických zařízení se provádí v závislosti na jejich technickém stavu a charakteru provozu, nejméně však v rozsahu a lhůtách stanovených příslušnými technickými předpisy nebo normami. ČÁST TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ §9 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Ministr obrany:

71

Odůvodnění Obecná část Vyhláška vymezuje určená technická zařízení podléhající státnímu odbornému dozoru orgánů ministerstva a provádění zkoušek těchto zařízení. Právní rámec pro tuto úpravu je dán ustanovením § 36 zákona o ozbrojených silách České republiky, který zmocňuje k vydání takovéto vyhlášky. Státní dozor v této oblasti je vymezen zákonem č. 176/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) citovaného zákona se působnost orgánů státního odborného dozoru (Český úřad bezpečnosti práce, Inspektoráty bezpečnosti práce) nevztahuje na technická zařízení podléhající podle zvláštních předpisů dozoru orgánů na úseku národní obrany. V rámci Ministerstva obrany byla tato problematika do současné doby upravena interními předpisy. Vzhledem k tomu, ţe se ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 176/1968 Sb. odvolává na zvláštní předpis byla tato činnost zapracována do zákona o ozbrojených silách České republiky (§ 7) a technická zařízení podléhající státnímu odbornému dozoru orgánů Ministerstva obrany vymezena na základě zmocnění § 36 tohoto zákona. Realizace návrhu vyhlášky si nevyţádá zvýšené nároky na bilanci pracovních sil ani ekonomické nároky na státní rozpočet, neboť veškerá opatření s tím spojená jsou jiţ průběţně realizována. Zvláštní část K§1 V obecném slova smyslu se v tomto základním ustanovení vymezují skupiny technických zařízení, která jsou konstruována a vyráběna pro pouţití v ozbrojených silách. K § 2 aţ 6 V těchto ustanoveních se stanovují jednotlivé druhy tlakových, plynových, elektrických, zdvihacích, ochranných a ostatních zařízení, které podléhají státnímu odbornému dozoru orgánů Ministerstva obrany. K§7a8 Z hlediska bezpečnosti pouţívání technických zařízení, která jsou vymezena v předchozích ustanoveních a pouţívána s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech budou tato zkoušena ve vojenských výzkumných a zkušebních zařízeních. Zkoušky budou prováděny v závislosti na technickém stavu těchto technických zařízení podle příslušných technických předpisů a norem vztahujících se k jednotlivým druhům technických zařízení v rozsahu a lhůtách stanovených pro ně. K§9 Účinnost se stanoví stejným dnem jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky. Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne ............... kterou se stanoví rozsah přípravy řidičů vozidel ozbrojených sil České republiky, 72

kvalifikační předpoklady vojenského zkušebního komisaře řidičů a vzory vojenského řidičského průkazu a průkazu vojenského zkušebního komisaře řidičů č.

Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem dopravy a spojů stanoví podle § 37 odst. 9 zákona /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. ČÁST PRVNÍ VÝCVIK ŘIDIČŮ VOZIDEL OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY §1 Úvodní ustanovení

(1) Příprava řidičů vozidel ozbrojených sil České republiky (dále jen “řidič”) je zaměřena k získání a) příslušné skupiny řidičského oprávnění 14), b) vojenského řidičského průkazu pro příslušné skupiny oprávnění řízení vozidel ozbrojených sil České republiky (dále jen “vozidlo ozbrojených sil”). (2) Příprava řidičů se provádí ve výcvikových zařízeních vojenských a civilních autoškol 15). Ve vojenské autoškole můţe být prováděna dílčí část přípravy řidičů; zbývající část přípravy můţe být smluvně zabezpečena v civilní autoškole. V takovém případě vystupuje vojenská autoškola jako mateřská a předvádí ţadatele o příslušnou skupinu řidičského oprávnění 14) ke zkoušce. (3) Do přípravy řidičů se zařazují vojáci a občanští zaměstnanci, pro které je řízení vozidel ozbrojených sil nezbytné k výkonu zastávané, popřípadě plánované funkce a splňují zdravotní způsobilost pro řízení vozidel ozbrojených sil 16). (4) Příprava řidičů musí respektovat technologický charakter výuky technických předmětů. Praktický výcvik musí být prováděn na technice, která odpovídá technickému rozvoji vozidel zaváděných do ozbrojených sil. To platí i pro simulační a trenaţérovou techniku. §2 Rozsah přípravy řidičů k získání skupiny řidičského oprávnění Pro přípravu řidičů k získání skupiny řidičského oprávnění 14) a provádění zkoušek z odborné způsobilosti platí zvláštní právní předpisy 17).

14

) § 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, ve znění vyhlášky č. 3/1972 Sb., vyhlášky č. 174/1980 Sb., zákon č. 12/1997 Sb. a vyhlášky č. 65/1998 Sb. 15) § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. 16) Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné sluţbě, § 6 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 87/1964 Sb. 17) Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel, § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 12/1997 Sb.. o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 174/1980 Sb., o provádění zkoušek z odborné způsobilosti ţadatelů o řidičské oprávnění.

73

§3 Rozsah přípravy řidičů k získání vojenského řidičského průkazu

(1) Do přípravy řidičů k získání vojenského řidičského průkazu se zařazují drţitelé příslušné skupiny řidičského oprávnění 14). (2) Příprava zahrnuje výuku předpisů o silničním provozu, o bezpečnosti silničního provozu, nauku o konstrukci vozidla, ochraně ţivotního prostředí, zdravotnickou přípravu, teorii řízení, techniky jízdy, praktický výcvik v řízení a údrţbě vozidel ozbrojených sil. Praktický výcvik v řízení a technice jízdy vozidel ozbrojených sil je zaměřen i specifiku plnění úkolů ozbrojených sil. Rozsah výuky a praktického výcviku je uveden v příloze č. 1. (3) Přípravu jsou oprávněni provádět jen drţitelé osvědčení pro učitele řidičů, a to v rozsahu uvedeném v osvědčení 18). (4) Zdravotnickou přípravu a praktický výcvik v poskytování první pomoci jsou oprávněni provádět lékaři a absolventi středních zdravotnických škol, učitelé odborných předmětů v oboru ošetřovatelství a zdravotnictví na středních zdravotnických školách, instruktoři, specialisté a absolventi speciální zdravotnické přípravy zaměřené na výuku ve výcvikovém zařízení. (5) Příprava řidičů je zakončena zkouškou z teoretické a praktické části, kterou provádí vojenský zkušební komisař řidičů. Pro provádění zkoušek platí přiměřeně zvláštní právní předpis 19). (6) V případě úspěšného sloţení zkoušky vydá Vojenská policie řidiči vojenský řidičský průkaz s vyznačením příslušné skupiny oprávnění k řízení vozidel ozbrojených sil. Vzor vojenského řidičského průkazu je uveden v příloze č. 2. §4 Příprava řidičů k řízení vojenských bojových vozidel

(1) Do přípravy řidičů k řízení vojenských bojových vozidel na pásovém podvozku se zařazují drţitelé řidičského oprávnění skupiny B nebo T 14); do přípravy řidičů k řízení vojenských bojových vozidel na kolovém podvozku se zařazují drţitelé řidičského oprávnění skupiny C 14). (2) Pro provádění přípravy řidičů vojenských bojových vozidel a její zakončení platí obdobně § 3 odst. 2 aţ 6. §5 Zdokonalovací výcvik řidičů

(1) Zdokonalovací výcvik řidičů slouţí k zvyšování jejich odborné připravenosti a provádí se jedenkrát v kalendářním měsíci. Řidič, který v kalendářním měsíci nenajel s vozidlem ozbrojených sil alespoň 50 km, musí absolvovat praktický výcvik v jejich řízení v rozsahu nejméně dvou hodin. (2) Obsahem zdokonalovacího výcviku řidičů je školení předpisů o silničním provozu, o bezpečnosti silničního provozu, ochraně ţivotního prostředí, zdravotnická příprava, teorie řízení a technika jízdy a údrţba vozidel.

ČÁST DRUHÁ KVALIFIKAČNÍ PŘEDPOKLADY VOJENSKÉHO ZKUŠEBNÍHO KOMISAŘE ŘIDIČŮ

18) 19)

§ 12 aţ 14 vyhlášky Federálního ministerstva vnitra č. 55/1991 Sb. Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 174/1980 Sb.

74

§6

(1) Vojenského zkušebního komisaře řidičů můţe vykonávat pouze příslušník Vojenské policie, který je zdravotně způsobilý, je drţitelem řidičského oprávnění skupiny C a E nebo D a E 14), s nejméně pětiletou praxí, a je drţitelem osvědčení pro učitele řidičů vozidel, a který úspěšně absolvoval odborný kvalifikační kurz pro vojenské zkušební komisaře řidičů. (2) Odborný kvalifikační kurz vojenského zkušebního komisaře řidičů je zakončen zkouškou před komisí určenou náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. (3) V případě úspěšného absolvování odborného kvalifikačního kurzu a sloţení zkoušky vydá Vojenská policie průkaz vojenského zkušebního komisaře řidičů (dále jen “průkaz komisaře”). Vzor průkazu komisaře je uveden v příloze č. 3. (4) V průkazu komisaře jsou uvedeny předměty, které je vojenský zkušební komisař řidičů oprávněn přezkušovat. Průkaz komisaře se vydává na dobu 5 let. Po uplynutí této doby můţe být platnost průkazu komisaře prodlouţena na dalších 5 let, v případě, ţe vojenský zkušební komisař řidičů splňuje kvalifikační podmínky uvedené v odstavci 1 a úspěšně absolvuje zdokonalovací kurz pro vojenské zkušební komisaře řidičů. ČÁST TŘETÍ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ §7 Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999. Ministr obrany:

Příloha č. 1 k vyhlášce č. ... /1999 Sb. Rozsah výuky a praktického výcviku Číslo tématu

Předmět výcviku, téma

Technická příprava 1 2 3

Nauka o konstrukci a ošetřování vozidel Praktické ošetřování Provoz vozidel

Řidičská příprava 4 5 6

Pravidla silničního provozu Teorie bezpečné jízdy Řidičský trenažér Praktická jízda

Zdravotnická příprava Základy první pomoci 7 Závěrečné prověření znalostí

Počet hodin stanovených pro příslušnou skupinu vojenského řidičského průkazu A 20 4

B 20 4

C 20 4

C-1 20 4

D 14 8

E 6 2

T 20 4

VBV-K VBV-P 70 70 54 54

8 8 30 / 4 / 26 / / 2

8 8 44 / 2 2 40 /

8 8 44 / 2 2 40 /

8 8 72 / 4 2 66 /

4 2 30 6 10 / 14 2

4 / 20 4 6 / 10 2

8 8 6 / 2 / 4 /

13 3 32 / 4 / 28 2

13 3 32 / 4 6 22 2

/

/

/

2

2

/

2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

75

CELKEM HODIN

52

66

66

94

48

30

28

106

106

Poznámka: A

B

C

C-1

D

E

T

VBV-K

VBV-P

motocykl

osobní do 3,5 t

nákladní do 7,5 t

nákladní nad 7,5 t

autobus

přípojné vozidla nad 750 kg

traktor

vojenská bojová kolová vozidla

vojenská bojová pásová vozidla

U vojenských bojových vozidel na kolovém podvozku je minimální počet praktické jízdy 160 km. U vojenských bojových vozidel na pásovém podvozku je minimální počet kilometrů: - na řidičském trenaţéru 40 km. - praktické jízdy 80 km. Uvedené počty plánovaných hodin výuky jsou minimální.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. ... /1999 Sb.

Vzor vojenského řidičského průkazu

Titulní strana

Zadní strana SKUPINY OPRÁVNĚNÍ K ŘÍZENÍ

VOJENSKÝ ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ

A B C D E T

PŘÍJMENÍ JMÉNO RODNÉ ČÍSLO MÍSTO NAROZENÍ

________________________ ________________________ ________________________ ________________________ ________________________ ________________________

OPRÁVNĚNÍ K ŘÍZENÍ BOJOVÝCH VOZIDEL TYPŮ:

TRVALÝ POBYT

ZVLÁŠTNÍ ZÁZNAMY: VYDALA VOJENSKÁ POLICIE

DNE

PODPIS

AL 000 000 76

77

Příloha č. 3 k vyhlášce č. .../1999 Sb.

Vzor průkazu vojenského zkušebního komisaře řidičů

Titulní strana

Zadní strana titulní strany

MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY

Jméno a příjmení (titul) :

......................................................... Číslo sluţebního průkazu:

......................................................... Číslo a série řidičského průkazu:

PR ŮKAZ

......................................................... S oprávněním pro skupiny:

vojenského zkušebního komisaře řidičů

......................................................... Vydal:

......................................................... Dne: L.S.

EVIDENČNÍ ČÍSLO:

78

Podpis

Druhá strana

Zadní strana druhé strany

Přiděleno razítko:

Je oprávněn zkoušet ţadatele o řidičské oprávnění z předmětů: Předpisy o silničním provozu v rozsahu skupin: ...................................................... L.S. ______________________ Teorie řízení a techniky jízdy v rozsahu skupin: ....................................................... L.S. ______________________ Nauka o konstrukci a údrţbě vozidel v rozsahu skupin: ........................................................ L.S. ______________________ Praktický výcvik v řízení vozidel a jejich údrţbě v rozsahu skupin: ....................................................... L.S.

Protokol číslo:

Průkaz můţe být drţiteli odňat orgánem Vojenské policie.

Odůvodnění O b e c n á č á s t: Vyhláška upravuje přípravu řidičů vozidel ozbrojených sil k získání příslušné skupiny řidičského oprávnění, přípravu k získání vojenského řidičského průkazu k řízení vozidel ozbrojených sil, přípravu 79

řidičů vojenských bojových vozidel, zdokonalovací výcvik řidičů vozidel ozbrojených sil a kvalifikační předpoklady pro činnost vojenského zkušebního komisaře řidičů. Zároveň jsou v příloze uvedeny vzory vojenského řidičského průkazu a průkazu vojenského zkušebního komisaře řidičů. Právní rámec pro tuto úpravu je dán ustanovením § 37 zákona o ozbrojených silách České republiky, který zmocňuje k vydání takovéto vyhlášky. Ke speciální úpravě výuky a přípravy řidičů vozidel armády, zdokonalování jejich odborné způsobilosti a jejich evidenci zmocňuje rovněţ ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ale pouze ve vztahu k vojákům v činné sluţbě. Vzhledem k tomu, ţe jsou v ozbrojených silách zaměstnáváni i občanští zaměstnanci ve funkcích profesionálních řidičů speciálních vozidel ozbrojených sil je nezbytné uvedenou právní úpravu vztáhnout i na ně. Příprava řidičů vozidel ozbrojených sil, kteří nebudou mít příslušné řidičské oprávnění k řízení příslušné skupiny motorových vozidel, bude probíhat v souladu s platnou právní úpravou obsaţenou ve vyhlášce Federálního ministerstva dopravy č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel. Tento výcvik bude zakončen předepsanou zkouškou před zkušebním komisařem dopravního inspektorátu Policie České republiky. Pokud se týká přípravy řidičů vozidel ozbrojených sil, k získání vojenského řidičského průkazu, bude tato výuka navazovat na základní přípravu a bude rozšířena o specifika která jsou nezbytná pro řízení vozidel ozbrojených sil z hlediska zabezpečování úkolů ozbrojených sil, plnění bojových úkolů, humanitárních úkolů a úkolů souvisejících s mezinárodními závazky, kterými je Česká republika vázána. Nemalá pozornost bude věnována při této přípravě praktickému zvládnutí řízení vozidel ozbrojených sil, zejména s ohledem na jejich speciální pouţití. Do této přípravy budou zařazováni jak řidiči vozidel ozbrojených sil po získání příslušného řidičského, tak i řidiči, kteří řidičské oprávnění jiţ vlastní. Tato příprava bude prováděna ve výcvikových zařízeních pod vedením odborníků - učitelů a bude zakončována zkouškou před vojenským zkušebním komisařem řidičů. Činnost vojenského zkušebního komisaře bude moci vykonávat pouze příslušník Vojenské policie, který splní předepsané kvalifikační předpoklady. Realizace návrhu vyhlášky si nevyţádá zvýšené nároky na bilanci pracovních sil ani ekonomické nároky na státní rozpočet, neboť uvedená činnost je jiţ v současné době zabezpečována z kapitoly Ministerstva obrany. Z v l á š t n í č á s t: K§1a2 Vzhledem k tomu, ţe do výcviku řidičů vozidel ozbrojených sil budou zařazováni jak vojáci v činné sluţbě tak i občanští zaměstnanci, kteří nevlastní řidičské oprávnění příslušné skupiny je nezbytné při tomto výcviku postupovat v souladu s platnou právní úpravou obsaţenou ve vyhlášce Federálního ministerstva dopravy č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel. Do tohoto výcviku budou zařazováni pouze osoby které splní podmínky zdravotní způsobilosti pro řízení motorových vozidel stanovené vyhláškou Ministerstva obrany o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné sluţbě a v § 6 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. Samotný výcvik řidičů bude respektovat technologický charakter výuky technických předmětů, nejnovější poznatky vědy v této oblasti, potřeby ozbrojených sil a poţadavky ze strany NATO. Praktický výcvik bude prováděn na simulační a trenaţérové technice a na vozidlech pouţívaných v ozbrojených silách. Zkoušky řidičů budou prováděny v souladu s vyhláškou Federálního ministerstva vnitra č. 174/1980 Sb., o provádění zkoušek z odborné způsobilosti ţadatelů o řidičské oprávnění. K§3

80

K tomu, aby vojáci v činné sluţbě a občanští zaměstnanci mohli řídit vozidla ozbrojených sil, bude slouţit příprava řidičů. Na základě jejího absolvování ve výcvikových zařízeních bude po sloţení předepsané zkoušky před vojenským zkušebním komisařem řidičů vydán Vojenskou policí vojenský řidičský průkaz pro příslušnou skupinu oprávnění k řízení vozidel ozbrojených sil. Tento vojenský řidičský průkaz je platný jen s řidičským průkazem. Bez něho nemohou výše uvedené osoby vozidla ozbrojených sil řídit, i kdyţ vlastní řidičský průkaz příslušné skupiny řidičského oprávnění. Odborná příprava řidičů bude prováděna odborníky, kteří jsou drţitelé osvědčení pro učitele, v rozsahu stanoveném v příloze č. 1 této vyhlášky, s ohledem na specifika plnění úkolů ozbrojených sil a pouţívaných vozidel. Teoretická část přípravy bude zaměřena na předpisy o silničním provozu a jeho bezpečnosti, technické údaje o vozidlech, teorie řízení a techniku jízdy, ochranu ţivotního prostředí a zdravotnickou přípravu. Praktická část přípravy bude zaměřena na techniku jízdy v silničním provozu i v terénu a údrţbu vozidel. Výcvik v technice jízdy bude natolik náročný, aby řidič vozidla ozbrojených sil byl schopen zvládnout plnění úkolů při obranyschopnosti státu a úkolů, které budou plněny v rámci společných úkolů s armádami NATO. K§4 Výcvik řidičů vojenských bojových vozidel na pásovém nebo kolovém podvozku budou moci absolvovat drţitelé řidičského oprávnění příslušné skupiny. Rozsah odborné přípravy je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky. Odlišnost bude v praktické části výcviku z ohledem na specializaci jednotlivých druhů vojenských bojových vozidel a specifika plnění výcvikových, bojových a humanitárních úkolů plněných s nimi. Odborná příprava bude v případě jejího úspěšného absolvování zakončována zkouškou před vojenským zkušebním komisařem řidičů. V případě jejího sloţení bude řidiči vojenského bojového vozidla vydán vojenský řidičský průkaz s oprávnění pro řízení příslušného druhu vojenských bojových vozidel. K§5 K průběţnému zvyšování teoretických znalostí řidičů vozidel ozbrojených sil se uskutečňuje jedenkrát za měsíc zdokonalovací výcvik. Jeho obsahem je školení předpisů o silničním provozu a jeho bezpečnosti, teorie řízení a techniky jízdy, zdravotnická příprava, nauka o ochraně ţivotního prostředí, informace o nově zaváděných vozidlech do ozbrojených sil. Součástí je i výcvik na simulační a trenaţérové technice. U řidičů, kteří nenajeli v kalendářním měsíci alespoň 50 km v silničním provozu nebo v terénu, se provádí tzv. kondiční jízdy nejméně v rozsahu dvou hodin. K§6 Vojenský zkušební komisař řidičů bude přezkušovat řidiče vozidel ozbrojených sil, kteří jsou jiţ drţitelé řidičského oprávnění a připravovali se v rámci přípravy k řízení vozidel ozbrojených sil příslušné skupiny. Činnost vojenského zkušebního komisaře řidičů bude moci vykonávat pouze příslušník Vojenské policie při splnění předepsaných kvalifikačních předpokladů, absolvování odborného kvalifikačního kurzu a sloţení předepsané zkoušky. Zkouška bude skládat před komisí odborníků pro jednotlivé oblasti činností (předpisy o silničním provozu a jeho bezpečnosti, o teorii řízení a technice jízdy, o údrţbě vozidel, o konstrukci vozidel, o ochraně ţivotního prostředí atd.). V případě, ţe úspěšně sloţí předepsanou zkoušku z předmětů na jejichţ přezkušování se připravoval, vydá mu Vojenská policie průkaz vojenského zkušebního komisaře řidičů s vyznačením předmětů, které je oprávněn přezkušovat. Tento průkaz platí po dobu pěti let a můţe být prodlouţen o dalších pět let, jestliţe vojenský zkušební komisař řidičů splňuje nadále předepsané kvalifikační předpoklady a úspěšně absolvuje zdokonalovací kurz pro vojenské zkušební komisaře řidičů. K§7 Účinnost se stanoví stejným dnem jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky.

81

82

Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne ........... kterou se stanoví rozsah odborné způsobilosti, podmínky k získání oprávnění k vedení vojenského plavidla, kvalifikační předpoklady vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel a vzory průkazů k vedení vojenských plavidel a vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel

č.

Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem dopravy a spojů stanoví podle § 38 odst. 8 zákona /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. ČÁST PRVNÍ PODMÍNKY K ZÍSKÁNÍ OPRÁVNĚNÍ K VEDENÍ VOJENSKÉHO PLAVIDLA §1

(1) Vůdcem vojenského plavidla můţe být a) osoba starší 18 let, b) zdravotně způsobilá, c) odborně způsobilá. (2) Zdravotní způsobilost osoby ţádající o výkon činnosti vůdce vojenského plavidla (dále jen “ţadatel”) se posuzuje podle zvláštního právního předpisu 20). (3) Odborná příprava ţadatele se provádí ve výcvikových zařízeních v předepsaném rozsahu teoretické výuky a praktického výcviku pod vedením vojenského učitele vůdců vojenských plavidel. §2 (1) Po absolvování předepsaného rozsahu teoretické výuky a praktického výcviku sloţí ţadatel zkoušku, sloţenou z teoretické a praktické části, před vojenským zkušebním komisařem vůdců vojenských plavidel. (2) V případě úspěšného sloţení zkoušky potvrzené vojenským zkušebním komisařem vydá Ministerstvo obrany (dále jen “ministerstvo”) ţadateli průkaz k vedení vojenských plavidel pro určitou kategorii vojenských plavidel 21). Vzor průkazu vůdce vojenského plavidla je uveden v příloze č. 1. (3) Průkazem vůdce vojenského plavidla prokazuje jeho drţitel způsobilost k vedení určité kategorie vojenského plavidla. 20)

Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné sluţbě, Vyhláška Ministerstva dopravy č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel. 21) Vyhláška Ministerstva obrany č. /1999 Sb., o schvalování technické způsobilosti vojenských plavidel, technických prohlídek vojenských plavidel a zkoušek technických zařízení vojenských plavidel.

83

provádění

ČÁST DRUHÁ ROZSAH ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI VŮDCE VOJENSKÉHO PLAVIDLA §3 (1) Odborná způsobilost vůdce vojenského plavidla je dána rozsahem teoretických znalostí z výuky odborných předmětů a praktických zkušeností z výcviku v plavbě s vojenským plavidlem. (2) Výuka odborných předmětů je sloţena z výuky a) pravidel plavebního provozu, b) plavební nauky, c) konstrukce vojenského plavidla, d) ochrany ţivotního prostředí, e) zdravotnické přípravy, (3) Praktický výcvik v plavbě vojenským plavidlem zahrnuje i praktickou údrţbu vojenského plavidla. §4 Zdravotnickou přípravu a praktický výcvik v poskytování první pomoci jsou oprávněni provádět lékaři a absolventi středních zdravotnických skol, učitelé odborných předmětů v oboru ošetřovatelství a zdravotnictví na středních zdravotních školách, instruktoři, specialisté a absolventi speciální zdravotnické přípravy zaměřené na poskytování první pomoci ve vodě. ČÁST TŘETÍ KVALIFIKAČNÍ PŘEDPOKLADY VOJENSKÉHO ZKUŠEBNÍHO KOMISAŘE VŮDCŮ VOJENSKÝCH PLAVIDEL §5 (1) Vojenským zkušebním komisařem vůdců vojenských plavidel můţe být voják z povolání starší 22 let nebo osoba starší 22 let, která a) má středoškolské nebo vysokoškolské vzděláním v příslušné odbornosti, b) je zdravotně způsobilá 20), c) má nejméně čtyřletou dobu praxe ve vedení vojenského plavidla, d) absolvovala odborný kvalifikační kurz pro vojenské zkušební komisaře vůdců vojenských plavidel zakončený zkouškou. . (2) Zkoušky vojenských zkušebních komisařů vůdců vojenských plavidel provádí zkušební komise sloţená ze zástupců ministerstva a Ministerstva dopravy a spojů. (3) V případě úspěšného absolvování odborného kvalifikačního kurzu pro vojenské zkušební komisaře vůdců vojenských plavidel a sloţení předepsané zkoušky vydá ministerstvo průkaz vojenského

84

zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel. Vzor průkazu vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel je uveden v příloze č. 2. §6 Průkaz vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel obsahuje odborné předměty a kategorie vojenských plavidel, které je vojenský zkušební komisař oprávněn přezkušovat. Průkaz se vydává na dobu dvou let. Po uplynutí této doby můţe být jeho platnost prodlouţena na další dva roky v případě, ţe vojenský komisař vůdců vojenských plavidel splňuje podmínky zdravotní způsobilosti a zúčastňuje se pravidelně odborného a metodického shromáţdění vojenských zkušebních komisařů vůdců vojenských plavidel. ČÁST ČTVRTÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ §7 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Ministr obrany:

Příloha č. 1 k vyhlášce č.

85

/1999 Sb.

Vzor průkazu vůdce vojenského plavidla Strana č. 1

Fotografie drţitele průkazu

MINISTERSTVO OBRANY PRŮKAZ Jméno příjmení : ……………………. vůdceavojenského plavidla

Serie : “V” Evidenční číslo průkazu : 00 00 000

Rodné číslo : ………………………......

Datum vydání : Podpis a razítko vydávajícího orgánu

Platí pro skupiny : A

B

C

D

E

Strana č. 2 Skupiny vojenských plavidel : A lodě s vlastním strojním pohonem B malá plavidla s vlastním strojním pohonem do 150 kW plovoucí stroje s vlastním pohonem C D plovoucí stroje bez vlastního pohonu E plovoucí zařízení F obojţivelná vojenská bojová vozidla Úřední záznamy :

86

Platnost od :

F

Příloha č.2 k vyhlášce č. Vzor průkazu zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel Strana č. 1

Fotografie drţitele průkazu

Serie : “V” Evidenční číslo průkazu : 00 00 000 Datum vydání : Podpis a razítko vydávajícího orgánu

MINISTERSTVO OBRANY PRŮKAZ zkušebního komisaře Jméno a příjmení : ……………………. vůdců vojenských plavidel Rodné číslo : ………………………......

Platí pro skupiny : A

B

C

D

E

F

Strana č. 2 Vojenský zkušební komisař vůdců vojenských plavidel je oprávněn provádět výuku v kurzech a přezkušovat ţadatele o vydání průkazu “Vůdce vojenského plavidla” pro skupiny plavidel vyznačených na titulní straně. Platnost průkazu je omezena na dobu dvou let od jeho vydání.

Úřední záznamy :

87

/1999 Sb.

Odůvodnění Obecná část Vyhláškou se stanoví rozsah odborné způsobilosti k vedení vojenského plavidla, podmínky k získání oprávnění k vedení vojenského plavidla, kvalifikační předpoklady pro činnost vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel a vzory průkazů k vedení vojenských plavidel a vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel. Právní rámec pro tuto úpravu je dán ustanovením § 38 zákona o ozbrojených silách České republiky, který zmocňuje k vydání takovéto vyhlášky. Vymezení způsobilosti k vedení plavidel provozovaných na vodních cestách vymezuje zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě v ustanoveních § 24 aţ 27 a vyhláška Ministerstva dopravy č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel. Z hlediska ustanovení § 47 zákona o vnitrozemské plavbě se shora uvedená ustanovení § 24 aţ 27 vztahují na vůdce a členy posádek plavidel Armády České republiky pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Tímto zvláštním právním předpisem se, z hlediska právní síly ve vztahu k zákonu o vnitrozemské plavbě, stal zákon o ozbrojených silách České republiky. Ten pro potřeby ozbrojených sil a z hlediska specifik plnění úkolů vymezil v ustanovení § 38 podmínky odborné způsobilosti k vedení vojenského plavidla a další otázky s tím související. Zároveň v tomto ustanovení zmocnil Ministerstvo obrany k vydání této vyhlášky v dohodě s Ministerstvem dopravy a spojů. Rozsah odborné způsobilosti k vedení vojenského plavidla včetně praktického výcviku je dán specifikou vojenských plavidel, potřebami zajišťování obrany státu a plněním úkolů ozbrojených sil. Při tomto výcviku je, kromě odborných znalostí a praktických zkušeností, kladen důraz na dodrţování podmínek bezpečného vyuţívání vodních cest a ochranu ţivotního prostředí. Samotný výcvik k výkonu činnosti vůdců vojenských plavidel je zakončován zkouškou z teoretické a praktické části. V případě jejího úspěšného sloţení je vydáván průkaz vůdce vojenského plavidla pro určitou skupinu vojenských plavidel. Vzor tohoto průkazu je uveden v příloze č. 1. Tyto zkoušky budou prováděny před vojenským zkušebním komisařem vůdců vojenských plavidel, který pro tuto činnost musí splňovat předepsané kvalifikační předpoklady. Při splnění těchto kvalifikačních předpokladů je vydán zkušebnímu komisaři průkaz jehoţ vzor je uveden v příloze č. 2. Realizace návrhu vyhlášky si nevyţádá zvýšené nároky na bilanci pracovních sil ani ekonomické nároky na státní rozpočet, neboť veškerá opatření s tím spojená jsou jiţ průběţně realizovaná.

88

Zvláštní část K§1a2 Vymezují se podmínky, které musí osoba ţádající o výkon vůdce vojenského plavidla splnit, aby mohla získat oprávnění k vedení vojenského plavidla. Věková hranice je stanovena na 18 let. Zdravotní způsobilost se bude u vojáků v činné sluţbě posuzovat podle podmínek stanovených vyhláškou Ministerstva obrany o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné sluţbě a u ostatních osob (občanských zaměstnanců) podle vyhlášky Ministerstva dopravy č. 224/1995 Sb. Odborná příprava, skládající se z teoretické a praktické části, bude prováděna ve vojenských výcvikových zařízeních. Po jejím absolvování a úspěšném sloţení zkoušky před vojenským zkušebním komisařem vůdců vojenských plavidel vydá Ministerstvo obrany vůdci vojenských plavidel průkaz k vedení vojenských plavidel, kterým jeho drţitel prokazuje svou odbornou způsobilost. K§3a4 Rozsah odborné způsobilosti vůdce vojenského plavidla vychází ze specifik vojenských plavidel a plnění specifických úkolů ozbrojených sil při zajišťování obranyschopnosti státu. Rozsah teoretických znalostí je zaměřen na pravidla plavebního provozu, plavební nauku, konstrukci vojenského plavidla, ochranu ţivotního prostředí a zdravotnickou přípravu. Při tom se stanovuje, kdo je oprávněn zdravotnickou přípravu včetně praktického výcviku provádět. Praktický výcvik v plavbě s vojenským plavidlem je zaměřen na získání takových zkušeností a dovedností, aby vůdce vojenského plavidla zvládl i ty nejsloţitější úkoly plněné ozbrojenými silami. K§5a6 Vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel bude vykonávat osoba, která má jiţ potřebné teoretické znalosti a praktické zkušenosti. Z tohoto hlediska vycházejí kvalifikační předpoklady. Zkušebním komisařem se můţe stát voják z povolání nebo osoba (občanský zaměstnanec) starší 22 let se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním v příslušné odbornosti, splňující zdravotní způsobilost, nejméně s čtyřletou praxí ve vedení vojenského plavidla, která absolvovala odborný kvalifikační kurz zakončený zkouškou. Zkoušky vojenských zkušebních komisařů vůdců vojenských plavidel, z teoretické a praktické části, bude provádět komise sloţená z odborníků Ministerstva obrany a Ministerstva dopravy a spojů. Po úspěšném sloţení této zkoušky vydá Ministerstvo obrany průkaz vojenského zkušebního komisaře vůdců vojenských plavidel s platností na dva roky. Další prodlouţení platnosti průkazu je moţné při splnění stanovených podmínek. K§7 Účinnost se stanoví stejným dnem jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky.

89

Návrh VYHLÁŠKA Ministerstva obrany ze dne ............... kterou se stanoví kategorie vojenského leteckého personálu, jejich kvalifikace a rozsah odborných znalostí a vzor průkazu vojenského leteckého personálu č.

Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem dopravy a spojů stanoví podle § 40 odst. 3 zákona /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. ČÁST PRVNÍ KATEGORIE VOJENSKÉHO LETECKÉHO PERSONÁLU §1 Vojenský letecký personál

a) b) c) d)

Vojenský letecký personál tvoří výkonní vojenští letci, vojenský obsluhující personál, pozemní vojenský letecký personál. studenti Vojenské akademie fakulty letectva a protivzdušné obrany státu studijního oboru leteckého pilotního a studijního oboru řízení, pouţití a zabezpečení letectva, zaměření letového provozu, kteří se studiem a praktickým výcvikem připravují na činnost vojenského leteckého personálu. §2 Výkonní vojenští letci

(1) Výkonní vojenští letci se dělí a) pilot - velitel letounu, b) pilot - velitel vrtulníku, c) druhý pilot, d) pilot - operátor, e) navigátor, f) palubní technik, g) palubní radiotelefonista, h) palubní operátor, i) pilot bezpilotního prostředku. (2) K výkonným vojenským letcům patří rovněţ pilotní ţáci - studenti uvedení v § 1 písm. d) a ostatní členové posádky, kteří provádějí letecký výcvik.

90

(3) Výkonní vojenští letci se dělí do těchto výcvikových skupin a) piloti, b) navigátoři, c) palubní telegrafisté, d) palubní technici, e) palubní operátoři. (4) Piloti se zařazují do těchto kategorií a) pilot - velitel letounu, b) pilot - velitel vrtulníku, c) druhý pilot letounu, d) druhý pilot vrtulníku, e) pilot operátor, f) pilot operátor bezpilotních prostředků. (5) Palubní technici se zařazují do těchto kategorií a) palubní technik, b) palubní technik - vysazovač. (6) Palubní operátoři se zařazují do těchto kategorií a) palubní operátor průzkumných a fotogrammetrických prostředků, b) palubní operátor prostředků REB a speciálních prostředků, c) palubní operátor pro letové ověřování prostředků radiotechnického zabezpečení. §3 Vojenský obsluhující personál (1) Vojenský obsluhující personál tvoří a) palubní průvodčí, b) doprovodný personál. (2) Doprovodný personál tvoří a) technický doprovodný personál při zkušebních, zalétávacích letech nebo přepravních letech, b) zdravotnický doprovodný personál, c) ostatní doprovodný personál, který tvoří specialisté záchranné sluţby a výsadkové přípravy. §4 Pozemní vojenský letecký personál (1) Pozemní vojenský letecký personál tvoří a) personál stanovišť letových provozních sluţeb,

91

b) technický personál.

(2) Personál stanovišť letových provozních sluţeb se dělí na a) řídící letového provozu, b) ostatní personál stanovišť letových provozních sluţeb. (3) Technický personál se zařazuje do kategorií a) personál inţenýrsko letecké sluţby, b) personál sluţby radiotechnického zabezpečení letectva, c) personál leteckého technického a provozního zabezpečení, d) personál letištního zabezpečení, e) personál metrologických laboratoří , středisek metrologie a odborného technického dozoru. (4) Personál inţenýrsko letecké sluţby se dělí na následující specializace a) specialista pro drak a motor, b) specialista pro elektrické a speciální vybavení letadel, c) specialista pro leteckou výzbroj, d) specialista pro radiové a radiotechnické vybavení letadel. ČÁST DRUHÁ KVALIFIKACE VOJENSKÉHO LETECKÉHO PERSONÁLU §5 Kvalifikace výkonných vojenských letců (1) Kvalifikace výkonných vojenských letců se dělí na a) třídnost, b) bojová pouţitelnost, c) typová kvalifikace, d) další kvalifikace. (2) Výkonní vojenští letci mohou z hlediska třídnosti dosáhnout kvalifikaci a) bez třídy, b) 3. třídy, c) 2. třídy, d) 1. třídy. (3) Výkonní vojenští letci mohou z hlediska bojové pouţitelnosti dosáhnout kvalifikaci a) bez bojového pouţití, b) s omezeným bojovým pouţitím,

92

c) plně bojově pouţitelný. (4) Výkonní vojenští letci mohou z hlediska typové kvalifikace dosáhnout kvalifikací pro konkrétní typy vojenských letadel. (5) Výkonní vojenští letci mohou z hlediska dalších kvalifikací dosáhnout kvalifikace a) instruktor, b) inspektor, c) zalétávací pilot, d) zkušební pilot. §6 Kvalifikace vojenského obsluhujícího personálu (1) Kvalifikace palubních průvodčích je dána znalostmi a praktickými dovednostmi s nouzovými a záchrannými prostředky pro konkrétní typ vojenského letadla a znalostmi a dovednostmi z poskytování zdravotnické pomoci a minimálními teoretickými znalostmi o stavbě a konstrukci konkrétního typu vojenského letadla, pouţívání jeho výstroje a jeho palubních systémů. (2) Kvalifikace doprovodného personálu vyplývá ze stanovených činností, které doprovodný personál vykonává na palubě vojenských letadel. Kvalifikace pozemního vojenského leteckého personálu §7 (1) Řídící letového provozu mohou dosáhnout kvalifikaci pro a) letištní řízení, b) přibliţovací radarové řízení, c) přesné přibliţovací radarové řízení, d) oblastní řízení, e) oblastní radarové řízení, f) radarové řízení bojového pouţití, g) vedoucího řídící letového provozu, h) instruktorskou činnost, i) inspektorskou činnost. (2) Ostatní personál vojenských stanovišť letových provozních sluţeb můţe dosáhnout kvalifikaci a) asistent řídícího letového provozu, b) asistent přípravy a opravy dat, c) kontrolor traťové přípravy - specialista Letecké informační sluţby, d) instruktor. §8 (1) Kvalifikace technického personálu se dělí na a) třídnost, 93

b) typovou kvalifikaci, c) další kvalifikaci. (2) Technický personál můţe dosáhnout třídnosti a) bez třídy, b) 3. třídy, c) 2. třídy, d) 1. třídy. (3) Technický personál můţe z hlediska typové kvalifikace dosáhnout kvalifikaci pro konkrétní typ vojenského letadla. (4) Technický personál můţe dosáhnou další kvalifikace a) technik I. stupně, b) technik II. stupně, c) technik III. stupně d) instruktor, e) inspektor. Kvalifikační předpoklady instruktora a inspektora výkonných vojenských letců a pozemního vojenského leteckého personálu §9 (1) Pro získání kvalifikace instruktor výkonných vojenských letců musí být splněny tyto požadavky a) úspěšné absolvování kurzu pro tuto kvalifikaci podle příslušné kategorie výkonného vojenského letce, b) odborná způsobilosti s kvalifikací 1. třídy té odbornosti, pro kterou má být kvalifikace instruktora přiznána, c) absolvování letového výcviku na daném typu vojenského letadla; posloupnost a rozsah letového výcviku se stanovuje v závislosti na typu vojenského letadla. (2) Instruktor výkonných vojenských letců je oprávněn, po získání této kvalifikace, provádět praktický letecký výcvik vojenských výkonných letců, v rozsahu přiznaných oprávnění podle vycvičenosti a odbornosti pro přiznané typy vojenských letadel. (3) Pro získání kvalifikace inspektor výkonných vojenských letců musí být splněny tyto poţadavky a) zastávat příslušnou funkci, nebo být drţitelem inspektorského pověření, b) být drţitelem příslušné kvalifikace instruktora. (4) Inspektor výkonných vojenských letců je oprávněn, po získání této kvalifikace, teoreticky i prakticky přezkušovat výkonné vojenské letce a instruktory výkonných vojenských letců k získání průkazu způsobilosti, v rozsahu přiznaných oprávnění podle vycvičenosti a odbornosti pro přiznané typy vojenských letadel.

94

§ 10 (1) Pro získání kvalifikace instruktor pozemního vojenského leteckého personálu musí být splněny tyto poţadavky a) úspěšné absolvování kurzu pro tuto kvalifikaci podle příslušné kategorie pozemního vojenského leteckého personálu, b) stanovená doba výkonu činnosti, pro kterou má být kvalifikace instruktora vydána, c) prokázání schopnosti provádět výcvik pro příslušné kategorie pozemního vojenského leteckého personálu. (2) Instruktor pozemního vojenského leteckého personálu je oprávněn, po získání této kvalifikace, provádět výcvik pozemního vojenského leteckého personálu, v rozsahu přiznaných oprávnění. (3) Pro získání kvalifikace inspektor pozemního vojenského leteckého personálu musí být splněny tyto poţadavky a) zastávat příslušnou funkci, nebo být drţitelem inspektorského pověření, b) být drţitelem příslušné kvalifikace instruktora. (4) Inspektor pozemního vojenského leteckého personálu je oprávněn, po získání této kvalifikace, teoreticky i prakticky přezkušovat pozemní vojenský letecký personál a instruktory pozemního vojenského leteckého personálu k získání průkazu způsobilosti, v rozsahu přiznaných oprávnění. § 11 Průkaz způsobilosti vojenského leteckého personálu Dosaţená kvalifikace se vojenskému leteckému personálu vyznačuje v průkazu způsobilosti vojenského leteckého personálu. Vzor průkazu způsobilosti vojenského leteckého personálu je uveden v příloze č. 1. ČÁST TŘETÍ ROZSAH ODBORNÝCHZNALOSTÍ VOJENSKÉHO LETECKÉHO PERSONÁLU § 12 (1) Odborná příprava vojenského leteckého personálu se člení na teoretickou přípravu a praktický výcvik. (2) Teoretická příprava se provádí v rozsahu studijních programů pro studijní obory připravující jednotlivé kategorie vojenského leteckého personálu podle zvláštního právního předpisu 22).

22 )

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Školský zákon.

95

(3) Praktický výcvik se provádí podle rozsahu jako základní, pokračovací a bojový. Praktický výcvik se provádí na vyčleněných vojenských letadlech a vojenské letecké technice. (4) Rozsah odborných znalostí pro příslušnou kvalifikaci jednotlivých kategorií vojenského leteckého personálu je uveden v příloze č. 2.

ČÁST PÁTÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 13 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

Ministr obrany:

96

Příloha č. 1 k vyhlášce č.

/1999 Sb.

Vzor průkazu vojenského leteckého personálu Vnitřní strana průkazu II

II

MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY

MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY

MINISTRY OF DEFENCE CZECH REPUBLIC

MINISTRY OF DEFENCE CZECH REPUBLIC

III č./No

II

OSVĚDČENÍ PLATNOSTI

PRŮKAZ

STAMENT OF VALIDITY

LETECKÉHO PERSONÁLU PŘÍLOHA K PRŮKAZU LETECKÉHO PERSONÁLU ATTACHMENT TO THE AVIATION PERSONNEL LICENCE

AVIATION PERSONNEL LICENCE IV Jméno, příjmení / Full, name

V Rodné číslo / Personnel No.

III

Průkaz č./Licence No.

XI

Platnost do Valid to

XII

Poznámky / Remarks

VI Podpis držitele / Signature of holder Datum / Date

99-10-01

Podpis / Signature

Razítko / Stamp

Vnější strana průkazu

VII Vydáno v souladu s normami ICAO Ministerstvem obrany ČR. Potvrzení o zdravotní způsobilosti je zahrnuto v tomto průkazu a doba jeho platnosti odpovídá době platnosti průkazu. Issued in accordance with the Standards of ICAO by Ministry of Defence Czech republik. The period of the Medical Assessment currency corresponds with the validity period of the License.

X Kvalifikace / Ratings letištní řízení / TWR CONTROL: v českém jazyce / In The Czech language only

Tento průkaz způsobilosti je platný pouze ve spojení s Osvědčením platnosti označeným stejným číslem. Držitel tohoto průkazu je oprávněn uplatňovat práva specifikovaná průkazem a Osvědčením platnosti. This license is valid only connection with a Statement of Validity carrying The identical license number. The holder of this license is hereby authorized to exercise the privileges specified in the license and in the Statement of Validity. IX Razítko / Stamp

VIII Podpis / Signature

97

Datum 1. vydání / date of first issue

Příloha č. 2 k vyhlášce č. /1999 Sb. Rozsah odborných znalostí vojenského leteckého personálu Část I. Rozsah odborných znalostí výkonných vojenských letců pro jednotlivé kvalifikace Zde budou vymezeny odborné znalosti výkonných vojenských letců pro jednotlivé typy vojenských letadel s ohledem na jejich třídnost v kombinaci na jejich bojovou pouţitelnost a ve vazbě na jejich další kvalifikaci. Vzhledem k rozsahu této úpravy (cca 200 stran) se v této fázi předkládání materiálu zatím uvedená problematika neuvádí. Bude zpracována obdobně jako část II. a III. Část II. Rozsah odborných znalostí personálu stanovišť letových provozních sluţeb A. Řídící letového provozu 1. Kvalifikace – letištní řízení. Pro získání kvalifikace ţadatel musí a) úspěšně absolvovat předepsanou teoretickou přípravu a absolvovat zácvik pod dozorem instruktora na konkrétním pracovišti stanoviště letových provozních sluţeb, který musí trvat nejméně 160 hodin nebo 4 týdny, podle toho co je delším obdobím, nebo b) v případě, ţe je jiţ drţitelem průkazu způsobilosti s jinou platnou kvalifikací, doba zácviku musí trvat nejméně 80 hodin nebo 2 týdny, podle toho co je delším obdobím, nebo c) v případě, ţe je jiţ drţitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu a kvalifikací letištní řízení avšak pro jiné stanoviště letových provozních sluţeb, doba zácviku musí trvat nejméně 40 hodin nebo jeden týden, podle toho, co je delším obdobím, d) prokázat schopnost vykonávat činnosti vyplývající z kvalifikace. 2. Kvalifikace – přibliţovací radarové řízení. Pro získání kvalifikace ţadatel musí a) být drţitelem průkazu způsobilosti s kvalifikací pro letištní řízení, b) úspěšně ukončit předepsaný kurz pro ţádanou kvalifikaci, c) absolvovat zácvik na konkrétním pracovišti letištního stanoviště letových provozních sluţeb pod dozorem instruktora, který musí trvat nejméně 240 hodin nebo 6 týdnů, podle toho, co je delším obdobím, nebo d) v případě, ţe je jiţ drţitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu s kvalifikací přibliţovací radarové řízení pro jiné stanoviště, doba zácviku musí trvat nejméně 80 hodin nebo 2 týdny, podle toho, co je delším obdobím, e) prokázat schopnost vykonávat činnosti vyplývající z kvalifikace.

3. Kvalifikace – přesné přibliţovací radarové řízení. Pro získaní kvalifikace ţadatel musí

a) být drţitelem průkazu způsobilosti s kvalifikací pro přibliţovací radarové řízení, b) úspěšně ukončit výcvikový kurz pro tuto kvalifikaci, c) absolvovat zácvik pod dozorem instruktora na konkrétním pracovišti stanoviště letových provozních sluţeb, který musí obsahovat nejméně 100 přesných radarových přiblíţení, nebo d) v případě, ţe je jiţ drţitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu s kvalifikací přesné přibliţovací radarové řízení pro jiné stanoviště, zácvik musí obsahovat nejméně 25 přesných radarových přiblíţení, e) prokázat schopnost vykonávat činnosti vyplývající z kvalifikace. 4. Kvalifikace – oblastní řízení. Pro získání kvalifikace ţadatel musí a) úspěšně absolvovat předepsanou teoretickou přípravu a absolvovat zácvik pod dozorem instruktora na konkrétním pracovišti střediska oblastní sluţby řízení, který musí trvat nejméně 240 hodin nebo 6 týdnů, podle toho, co je delším obdobím, nebo b) v případě, ţe je jiţ drţitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu s jinou platnou kvalifikací, doba zácviku musí trvat nejméně 160 hodin nebo 4 týdny, podle toho, co je delším obdobím, c) prokázat schopnost vykonávat činnosti vyplývající z kvalifikace. 5. Kvalifikace – oblastní radarové řízení. Pro získání kvalifikace ţadatel musí a) být drţitelem průkazu způsobilosti pro oblastní řízení, b) úspěšně ukončit výcvikový kurz pro tuto kvalifikaci, c) absolvovat zácvik pod dozorem instruktora na konkrétním pracovišti střediska oblastní sluţby řízení, který musí trvat nejméně 240 hodin nebo 6 týdnů, podle toho, co je delším obdobím, d) prokázat schopnost vykonávat činnosti vyplývající z kvalifikace. 6. Kvalifikace – radarové řízení bojového pouţití. Pro získání kvalifikace ţadatel musí a) úspěšně absolvovat teoretickou přípravu a speciální výcvikový kurz pro ţádanou kvalifikaci, b) absolvovat zácvik pod dozorem instruktora na konkrétním pracovišti stanoviště navedení, který musí trvat nejméně 320 hodin nebo 8 týdnů, podle toho, co je delším obdobím, nebo c) v případě, ţe je jiţ drţitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu s kvalifikací radarového řízení bojového pouţití pro jiné stanoviště, doba zácviku musí trvat nejméně 40 hodin nebo jeden týden, podle toho, co je delším obdobím, d) prokázat schopnost vykonávat činnosti vyplývající z kvalifikace. 7. Kvalifikace – vedoucí řídící letového provozu. Pro získání kvalifikace ţadatel musí a) být drţitelem průkazu způsobilosti pro přesné přibliţovací radarové řízení, b) úspěšně absolvovat kurz pro tuto kvalifikaci, 2

c) prokázat schopnost koordinovat činnost pracovišť stanoviště (střediska) při řízení letového provozu. B. Ostatní personál vojenských stanovišť letových provozních sluţeb Kvalifikace – asistent řídícího letového provozu, asistent přípravy a opravy dat, kontrolor traťové přípravy - specialista Letecké informační sluţby. Pro získání kvalifikace ţadatel musí a) úspěšně absolvovat předepsanou teoretickou přípravu a absolvovat zácvik pod dozorem instruktora na konkrétním pracovišti stanoviště (střediska) letových provozních sluţeb, který musí trvat nejméně 160 hodin nebo 4 týdny, podle toho, co je delším obdobím, nebo b) v případě, ţe je jiţ drţitelem průkazu způsobilosti avšak pro jiné stanoviště letových provozních sluţeb, doba zácviku musí trvat nejméně 40 hodin nebo jeden týden, podle toho, co je delším obdobím, c) prokázat schopnost vykonávat činnosti vyplývající z příslušné funkce. Část III. Rozsah odborných znalostí technického personálu A. Personál inţenýrsko letecké sluţby, sluţby radiotechnického zabezpečení letectva, leteckého technického a provozního zabezpečení, letištního zabezpečení 1. Kvalifikace - technik I. stupně. Této kvalifikaci odpovídá: a) vyšší kvalifikační úroveň příslušné odbornosti, pro níţ se předpokládá praxe v oboru vojenského letectví na úrovni technika II. stupně, ukončené vysokoškolské vzdělání technického směru se sloţením odborné zkoušky a pět let praxe, ukončené vyšší odborné vzdělání technického směru s maturitou se sloţením odborné zkoušky a sedm let praxe, případně ukončené úplné střední odborné vzdělání se sloţením zkoušky a osm let praxe, b) za odbornou zkoušku se povaţuje získání l. třídy a její obnova kaţdé tři roky. 2. Kvalifikace - technik II. stupně. Této kvalifikaci odpovídá a) střední kvalifikační úroveň příslušné odbornosti, pro níţ se předpokládá praxe v oboru vojenského letectví na úrovni technika III. stupně, ukončené vysokoškolské vzdělání technického směru se sloţením odborné zkoušky a tři roky praxe, ukončené vyšší odborné vzdělání technického směru s maturitou se sloţením odborné zkoušky, případně ukončené úplné střední odborné vzdělání se sloţením zkoušky a pět let praxe, b) za odbornou zkoušku se povaţuje získání 2. třídy a její obnova kaţdé tři roky. 3. Kvalifikace - technik III. stupně. Této kvalifikaci odpovídá a) základní kvalifikační úroveň příslušné odbornosti, pro níţ se předpokládá vyšší odborné vzdělání technického směru s maturitou se sloţením odborné zkoušky, případně ukončené úplné střední odborné vzdělání se sloţením odborné zkoušky, popřípadě odborné vzdělání a absolvování kurzu; u absolventů civilních škol se vyţaduje odborné zaškolení a absolvování vojenského odborného kurzu, 3

b) za odbornou zkoušku se povaţuje získání 3. třídy a její obnova kaţdé tři roky. B. Personál metrologických laboratoří a středisek metrologie 1. Kvalifikace - technik I. stupně. Této kvalifikaci odpovídá nejvyšší kvalifikační úrovni, pro níţ se předpokládá ukončené vysokoškolské vzdělání technického nebo přírodovědného směru a tři roky praxe v oboru, vyšší odborné vzdělání technického nebo přírodovědného směru s maturitou a pět let praxe v oboru, případně ukončené úplné střední odborné vzdělání a osm let praxe v oboru na úrovni technika II. stupně. 2. Kvalifikace - technik II. stupně. Této kvalifikaci odpovídá střední kvalifikační úrovni, pro níţ se předpokládá ukončené vysokoškolské vzdělání technického nebo přírodovědného směru a jeden rok praxe v oboru, vyšší odborné vzdělání technického nebo přírodovědného směru s maturitou a jeden rok praxe v oboru nebo úplné střední odborné vzdělání technického směru a jeden rok praxe v oboru, případně úplné střední všeobecné vzdělání a tři roky praxe v oboru na úrovni technika III. stupně. 3. Kvalifikace - technik III. stupně. Této kvalifikaci odpovídá základní kvalifikační úrovni pro níţ se předpokládá odborné vzdělání, popřípadě odborná příprava a absolvování kurzu, u absolventů civilních středních škol, kteří mají ukončené úplné střední vzdělání nebo střední odborné vzdělání se vyţaduje odborné zaškolení a absolvování vojenského odborného kurzu; pro pracovníky se základním vzděláním se poţaduje jeden rok praxe v oboru a absolvování vojenského odborného kurzu. C. Personál odborného technického dozoru Kvalifikační předpoklady pro pracovníky odborného technického dozoru jsou a) revizní technik elektrických zařízení podle § 6 a 7 vyhlášky č. 50/1978 Sb. Vzdělání vyučen, střední odborné, úplné střední odborné, vysokoškolské v oborech elektro, odborná praxe v délce jeden aţ tři roky, odborná zkouška podle vyhlášky č. 50/1978 Sb. před komisí odborného technického dozoru. b) revizní technik elektrických zařízení podle § 9 vyhlášky č. 50/1978 Sb. Vzdělání vyučen, střední odborné, úplné střední odborné, vysokoškolské v oborech elektro, odborná praxe v délce dva aţ čtyři roky v objektech bez nebezpečí výbuchu, odborná praxe v délce tři aţ sedm roků v objektech s nebezpečím výbuchu, odborná zkouška podle vyhlášky č. 50/1978 Sb. před orgánem státního odborného technického dozoru. c) revizní technik pro revizní zkoušky určených technických zařízení Vzdělání vyučen, střední odborné, úplné střední odborné, vysokoškolské, odborná praxe v délce jeden rok, zkouška na závěr kurzu revizních techniků pro revizní zkoušky určených technických zařízení.

4

Odůvodnění Obecná část Vyhláška vymezuje kategorie vojenského leteckého personálu, stanoví jejich kvalifikace, rozsah odborných znalostí a vzor průkazu vojenského leteckého personálu. Právní rámec pro tuto úpravu je dán ustanovení § 40 zákona o ozbrojených silách České republiky, který zmocňuje k vydání takovéto vyhlášky. Zákonná úprava leteckého personálu je provedena v ustanoveních § 18 aţ 22 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví. Ustanovení § 23 citovaného zákona pak stanoví, ţe tato část se vztahuje i na vojenský letecký personál. Zákon o civilním letectví však zmocňuje k vydání prováděcího předpisu pouze Ministerstvo dopravy a spojů. Vzhledem ke specifikám kvalifikace, rozsahu odborných znalostí a odborné způsobilosti jednotlivých kategorií vojenského leteckého personálu bylo nezbytné odkázat se v zákoně o ozbrojených silách České republiky na úpravu obsaţenou v zákoně o civilním letectví, ale zároveň zakotvit zmocňovací ustanovení k vydání této vyhlášky. Realizace návrhu vyhlášky si nevyţádá zvýšené nároky na bilanci pracovních sil ani ekonomické nároky na státní rozpočet, neboť opatření související s touto právní úpravou jsou jiţ v současné době zabezpečována z kapitoly Ministerstva obrany. Zvláštní část K § 1 aţ 4 Z obecného hlediska se vojenský letecký personál člení na výkonné vojenské letce, vojenský obsluhující personál, pozemní vojenský letecký personál a studenty Vojenské akademie fakulty letectva a protivzdušné obrany státu příslušných studijních oborů, kteří se teoretickou přípravou a praktickým výcvikem připravují na činnost vojenského leteckého personálu. Z hlediska tohoto členění se pak výkonní vojenští letci, vojenský obsluhující personál a pozemní vojenský letecký personál člení do jednotlivých kategorií. K § 5 aţ 11 Při činnosti vojenského leteckého personálu mohou osoby vykonávající leteckou činnost v jednotlivých kategoriích dosáhnout různých kvalifikací. Zejména se jedná o třídnost, tj. specializace podle rozsahu odborných znalostí, přičemţ nejvyšší je specialista 1. třídy, typovou kvalifikaci, tj. specializace na určité konkrétní typy vojenských letadel a letecké techniky a další kvalifikaci tj. moţnost získání kvalifikace instruktora, který je oprávněn zaškolovat osoby k činnostem, ke kterým je oprávněn nebo nejvyšší kvalifikaci inspektora, který je oprávněn přezkušovat osoby z teoretické a praktické části a vyjadřovat se k jejich odborné způsobilosti. Dosaţená kvalifikace vojenského leteckého personálu se vyznačuje v průkazu způsobilosti vojenského leteckého personálu, který je uveden v příloze č. 1. K § 12 5

Základním předpokladem pro výkon činností vojenského leteckého personálu je jejich odborná způsobilost. Tuto odbornou způsobilost mohou získat teoretickou přípravou a praktickým výcvikem. Teoretická příprava a praktický výcvik bude z hlediska zákona o ozbrojených silách České republiky prováděn ve vojenských útvarech, zařízeních a školách nebo v civilních školách a školských zařízeních České republiky. Rozsah teoretické přípravy je dán studijními programy zaměřenými k tomu, aby absolvent této přípravy získal takové znalosti a dovednosti ke sloţení zkoušky z odborné způsobilosti pro příslušnou kategorii vojenského leteckého personálu. Rozsah odborných znalostí pro příslušnou kvalifikaci jednotlivých kategorií vojenského leteckého personálu je pak vymezen v příloze č. 2. K § 13 Účinnost se stanoví stejným dnem jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky.

6

Návrh V Y H L Á Š KA Ministerstva obrany ze dne ............ kterou se stanoví zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví podle § 40 odst. 4 zákona č. /1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky. §1 Zdravotní způsobilost (1) Zdravotní způsobilost je základním předpokladem k výkonu činnosti vojenského leteckého personálu. (2) Zdravotní způsobilost se posuzuje u a) uchazečů o přijetí do Vojenské akademie fakulty letectva a protivzdušné obrany státu (dále jen “fakulta letectva”) studijního oboru leteckého pilotního a studijního oboru řízení, pouţití a zabezpečení letectva, zaměření řízení letového provozu při lékařských prohlídkách před přijetím ke studiu, b) studentů Vojenské akademie fakulty letectva studijních oborů uvedených pod písmenem a) při lékařských prohlídkách v průběhu studia a při přezkumném řízení 23), c) vojáků v činné sluţbě a občanských zaměstnanců vykonávajících činnost vojenského leteckého personálu při lékařských prohlídkách; u vojáků v činné sluţbě při přezkumném řízení 23), d) vojáků mimo činnou sluţbu, kteří vykonávali činnost vojenského leteckého personálu, při přezkumném řízení 23).

(3) Zdravotní stav vojenského leteckého personálu se posuzuje podle platných lékařských postupů včetně nutných laboratorních a speciálních vyšetření. §2 Lékařské prohlídky (1) Při lékařských prohlídkách se ověřuje a doplňuje anamnéza, provádí se klinické a psychofyziologické vyšetření, jehoţ rozsah a metodika závisí na druhu poţadovaného vyšetření a na časových a jiných moţnostech a vydává se posudek o zdravotní způsobilosti.

(2) Odborné lékařské nálezy musí být potvrzeny primářem nebo odborným lékařem v daném oboru. Zpravidla jsou pouţívány odborné lékařské nálezy Ústavu leteckého zdravotnictví nebo Ústřední vojenské nemocnice. (3) Minimální povinný rozsah vyšetření je uveden v příloze č. 1.

23)

Zákona č.

/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).

7

§3 Jednotnost posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu Jednotnost posuzování zdravotní způsobilosti k činnosti vojenského leteckého personálu se zajišťuje podle seznamu nemocí a vad s výčtem jednotlivých nemocí a vad a jim odpovídajícím stupněm zdravotní způsobilosti vyjádřeným značkou příslušné letecké zdravotní klasifikace. Seznam nemocí a vad je uveden v příloze č. 2.

§4 Stupně zdravotní způsobilosti (1) Stupeň zdravotní způsobilosti k činnosti vojenského leteckého personálu se vyjadřuje následujícími leteckými zdravotními klasifikacemi: a) letecká zdravotní klasifikace “schopen leteckého výcviku jako.......”, značka LA(Ţ), LA-ŘL(Ţ) se stanovuje u těch posuzovaných osob, jejichţ zdravotní stav, psychické kvality a psychofyziologické předpoklady skýtají relativně vysokou záruku úspěšného zakončení leteckého výcviku a dlouhodobého výkonu letecké sluţby v dané výcvikové skupině výkonných letců nebo výcviku a dlouhodobé činnosti v řízení letového provozu, b) letecká zdravotní klasifikace “neschopen leteckého výcviku jako......”, značka LD(Ţ), LD-ŘL(Ţ) se stanovuje u těch posuzovaných osob, jejichţ zdravotní stav, psychické kvality a psychofyziologické předpoklady nedávají záruku úspěšného zakončení leteckého výcviku a výkonu letecké sluţby nebo výcviku a výkonu činnosti v řízení letového provozu, c) letecká zdravotní klasifikace “schopen dalšího leteckého výcviku”, značka LA(Ţ), LA-ŘL(Ţ), se stanovuje u těch posuzovaných studentů fakulty letectví, posluchačů škol a kursů pro ostatní výcvikové skupiny letců, jejichţ zdravotní stav a psychofyziologické předpoklady i stupeň osvojování letových návyků dávají relativně vysokou záruku úspěšného pokračování v leteckém výcviku a výkonu letecké sluţby v dané výcvikové skupině nebo v řízení letového provozu, d) letecká zdravotní klasifikace “neschopen dalšího leteckého výcviku”, značka LD(Ţ) a LDe) ŘL (Ţ) se stanovuje u těch posuzovaných osob, jejichţ zdravotní stav a psychofyziologické předpoklady nezaručují úspěšné dokončení leteckého výcviku nebo výcviku v řízení letového provozu, f) letecká zdravotní klasifikace “schopen letecké sluţby na nadzvukových letounech”, značka LA 1 , se stanovuje u pilotů, jejichţ zdravotní stav, výkonnost a odolnost proti nepříznivým vlivům létání jsou slučitelné s výkonem letecké sluţby, při níţ se v plném rozsahu uplatňují vlivy výšky letu a velkých zrychlení, pouţívají se soupravy výškového vybavení s výškovým kompenzačním oděvem a přetlakovou kyslíkovou maskou nebo utěsněnou přilbou. Při prvním posouzení lze tuto zdravotní klasifikaci přiznat aţ po úspěšném ukončení nácviku přetlakového dýchání v Ústavu leteckého zdravotnictví, g) letecká zdravotní klasifikace “schopen letecké sluţby na všech typech podzvukových letadel",”značka LA 2 , se stanovuje u pilotů, jejichţ zdravotní stav, výkonnost a odolnost proti nepříznivým vlivům létání jsou slučitelné s výkonem letecké sluţby, při níţ se uplatňují vlivy výšky letu a velkých zrychlení, nikoli však na nadzvukových letounech, h) letecká zdravotní klasifikace “schopen letecké sluţby na všech typech dopravních, cvičných a ostatních letounů a na bojových typech vrtulníků”, značka LB, se stanovuje u pilotů, u nichţ byly zjištěny některé poruchy zdraví ve stadiu kompenzace umoţňující však výkon letecké sluţby na všech typech dopravních a spojovacích letadel, na proudových cvičných letounech a na bojových typech vrtulníků,

8

h) letecká zdravotní klasifikace “schopen letecké sluţby na turbovrtulových dopravních letounech a na dopravních a ostatních vrtulnících”, značka LC, se stanovuje u pilotů, u nichţ byly zjištěny poruchy zdraví, které jsou slučitelné pouze s výkonem letecké sluţby u dopravního a ostatního letectva, i) letecká zdravotní klasifikace “schopen letecké sluţby na všech typech letadel, značka LA(O), se stanovuje u výkonných letců všech ostatních výcvikových skupin, jejichţ zdravotní stav je slučitelný s výkonem letecké sluţby, při níţ se uplatňují vlivy výšky letu, v omezené míře vlivy zrychlení, a často se uplatňuje vliv déletrvajících letů, j) letecká zdravotní klasifikace “dočasně neschopen letecké sluţby”, značka LD, se stanovuje u těch výkonných letců, u nichţ byly zjištěny poruchy zdraví, které nejsou slučitelné s výkonem letecké sluţby, nevylučují však moţnost návratu plné nebo sníţené schopnosti k další letecké sluţbě po uplynutí stanovené doby. Dočasnou neschopnost k letecké sluţbě lze stanovit zpravidla na dobu nejdéle 12 měsíců. Dodatek určující časový interval do dalšího přezkumu je třeba vţdy uvést formou “před uplynutím .... měsíců znovu přezkoumat”, k) leteckou zdravotní klasifikaci “trvale neschopen letecké sluţby”, značka LDv, lze stanovit v těchto případech: 1. byla-li zjištěna nemoc nebo vada, která je podle vyjádření odborníků nevyléčitelná, nezlepšitelná a neslučitelná s výkonem letecké sluţby, 2. byla-li zjištěna i přechodná porucha zdraví a nejsou-li podle vyjádření odborníků reálné předpoklady k získání nové adaptace pro výkon další letecké sluţby ani na jiném, méně náročném letadle, l) letecká zdravotní klasifikace “schopen jako ......” , značka LA-ŘL, se stanovuje u těch řídících letového provozu, jejichţ zdravotní stav odpovídá zdravotní klasifikaci alespoň “schopen s omezením prvního stupně” nebo letecké zdravotní klasifikaci připouštějící schopnost k letecké sluţbě, a umoţňuje výkon funkcí v orgánech pro řízení letů bez omezení, m) letecká zdravotní klasifikace “schopen jako ....., s omezením”, značka LC-ŘL, se stanovuje u těch příslušníků orgánů pro řízení letů, jejichţ zdravotní stav je narušen, ale odpovídá zdravotní klasifikaci “schopen s omezením prvního stupně”, takţe vyţaduje občasné úlevy ve sluţbě, připouští však vzhledem ke zkušenostem posuzovaného výkon funkce řídícího letového provozu s určitými omezeními. Omezení se uvádí konkrétně, n) letecká zdravotní klasifikace “dočasně neschopen jako.....”, značka LD-ŘL, a “trvale neschopen jako ......”, značka LDv-ŘL, se stanovují při zjištění poruch zdraví, které činí posuzovaného dočasně nebo trvale neschopným vykonávat funkce řídícího letového provozu. (2) Letecká zdravotní klasifikace se stanoví při vstupním vyšetření a při přezkumném řízení. (3) Letecké zdravotní klasifikace lze změnit podle změn zdravotního stavu.

§5 Zdravotnická dokumentace pro potřebu posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu (1) Pro potřebu posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu se předkládá tato zdravotnická dokumentace:

9

a) dotazník o ţadateli vystavuje uchazečům o přijetí do fakulty letectví příslušná střední škola, kterou ţadatel navštěvuje; u ţadatelů z řad vojáků v činné sluţbě příslušný sluţební orgán 24), b) výcviková charakteristika ţadatele, který vykonává leteckou nebo jinou příbuznou činnost; vystavuje příslušná organizace Aeroklubu České republiky, Letecké amatérské asociace nebo Svazu balonového létání; nevystavuje se u řídících letového provozu, c) protokol o vyšetření výkonného letce nebo řídícího letového provozu, který vystavuje přezkumná komise Ústavu leteckého zdravotnictví při kaţdém celkovém vyšetření a posouzení schopnosti k létání nebo ke sluţbě v řízení letového provozu, d) zpráva o výsledcích léčení výkonného letce nebo řídícího letového provozu, kterou vystavuje odborné oddělení Ústavu leteckého zdravotnictví nebo Ústřední vojenské nemocnice pro potřebu ošetřujícího lékaře, e) záznam o výsledcích zvláštní dispenzární péče, který vystavuje příslušné odborné oddělení Ústavu leteckého zdravotnictví, f) lékařská a velitelská charakteristika, kterou vystavuje výkonným letcům velitel a lékař oddělení zdravotnického zabezpečení letového provozu posádkové ošetřovny při kaţdém odeslání k pravidelnému nebo mimořádnému celkovému vyšetření, g) letecká zdravotnická dokumentace u letecké základny a vojenská zdravotní kníţka nebo jí nahrazující zdravotní dokumentace. (2) Pro přezkumné řízení s osobami uvedenými v § 1 odst. 2 se zpracovává a) osvědčení o jejich nemoci, b) jejich charakteristika pro přezkum, c) zpráva ošetřujícího lékaře o jejich zdravotním stavu, d) rozhodnutí přezkumné komise. §6 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem l. října 1999.

Ministr obrany:

Příloha č. 1 k vyhlášce č.

24 )

Zákon č.

/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

10

/1999 Sb.

Minimální povinný rozsah vyšetření přehled vyšetřovacích metodik používaných při letecké lékařské posudkové činnosti

1. Interní vyšetření Zásady. Rozsah vyšetření musí postačovat k tomu, aby se posuzující lékař mohl odpovědně vyjádřit o schopnosti vyšetřovaného k letecké sluţbě, a to jako pilota, jiného člena osádky nebo pracovníka, který podléhá leteckému lékařskému posuzování. Uvedená metodika je metodikou základní. Při nejasném výsledku vyšetření je nutno pouţít další vyšetřovací způsoby klinické a laboratorní medicíny. Ani metodiky, ani způsob posuzování jednotlivých vyšetření nejsou konečné a mohou být podle nejnovějších výsledků vědy zrušeny nebo doplněny, popř. se můţe lišit způsob posuzování. Metodiky a) b) c) d) e) f)

Anamnéza Aspekce Poklep plicní, srdeční a břišní Poslech plicní, srdeční, nad velkými cévami, štítnou ţlázou. Pohmat hrudníku, srdce, břicha, krajiny ledvin, štítné ţlázy, uzlin, velkých cév. Měření srdeční frekvence: na arteria radialis - vleţe po ustálení frekvence, - vstoje ihned po změně polohy, - po námaze 15 dřepů, návrat ke klidu. g) Měření krevního tlaku: - vleţe “skoroklidová” hodnota, - vstoje ihned po změně polohy. Poznámka. Měření se provádí podle návrhu Světové zdravotnické organizace (SZO), stejně tak i zápis hodnot. h) Vyšetření laboratorní: - EKG – 12 svodů (vyšetření v klidu vleţe). Vyšetření se provádí s registrací 3 standardních a 3 unipolárních augmentovaných končetinových svodů a 6 základních Wilsonových svodů (V1 aţ V6). - Zátěţové vyšetření podle Mastera (opakovaný výstup na stupínek, počet výstupů podle věku a hmotnosti) - 24 hodinové monitorování EKG podle Holtera - EKG vyšetření po podání medikamentů (atropin, digitalis, sedativa apod.) - Fonokardiografické vyšetření - Echokardiografické vyšetření - Ultrazvukové vyšetření cév - Ultrazvukové vyšetření orgánu dutiny břišní - Vyšetření koţní teploty 11

- Vyšetření vitální kapacity plic a FEV - Vyšetření moče na bílkovinu, glukózu, urobilinogen, ketolátky a na krev (Heptaphan) - Vyšetření krve na kyselinu močovou, bilirubin, ALT, AST, GMT, celkový cholesterol, glykémii, eventuálně i podrobnější vyšetření parametrů glycidového a lipidového metabolismu - Vyšetření na základní hematologické parametry (Le, Erc, Hb, Htk, Hb konc. A odvozené parametry). - Při jakémkoli podezření na nějakou závaţnější odchylku nebo nemoc je nutno provést další vyšetření podle moţností a podle posudkových potřeb. 2. Neurologické vyšetření Cílem neurologického vyšetření je pomocí obecně pouţívaných i speciálních metodik odhalit osoby s niţší odolností vůči zatěţujícím vlivům vyplývajícím z letecké sluţby, která je způsobena změnami v činnosti jejich centrální i periferní nervové soustavy nebo zvýšenou pohotovostí k těmto změnám (jakými jsou zejména zvýšená záchvatová pohotovost, poruchy vigility, poruchy vědomí z různých příčin a vertebrogenní poruchy) a vyřadit je z výběru nebo z další letecké sluţby. a) Vyšetření uchazečů o přijetí do leteckého výcviku (přípravy ŘLP) aa) Rozbor rodinné anamnézy (věk a povolání rodičů, závaţné choroby rodičů, sourozenců, popř. dalších příbuzných, zejména se zaměřením na dědičné choroby nervové) a rozbor osobní anamnézy (porod, psychosomatický vývoj, prodělané choroby, zejména nervové soustavy se zaměřením na infekce CNS, úrazy hlavy, úrazy páteře a poruchy vědomí, poruchy spánku, křeče, konfliktní situace, profese). ab) Vlastní vyšetření: - aspekce; - topické neurologické vyšetření (mozkové nervy, horní a dolní končetiny, břicho, páteř, stoj, chůze, čití, psychomotorická a vazomotorická dráţdivost); - u uchazečů o pilotní výcvik elektroencefalografické vyšetření systémem 10/20 v podélném,příčném a kruhovém zapojení (nativní záznam s 4minutovou hyperventilací). b) Kontrolní vyšetření výkonných letců a ŘLP ba) Pravidelné vyšetření v rámci PKÚLZ Rozbor lékařské a velitelské charakteristiky, rozbor rodinné a osobní anamnézy se zřetelem na změny od posledního vyšetření, rozbor letecké anamnézy se zaměřením na odolnost vůči zatěţujícím vlivům vyplývajícím z letecké sluţby a na letecké nehody. Studium letecké zdravotnické dokumentace vyšetřovaného (výsledky minulých vyšetření v ÚLZ, zápisy ve zdravotní kníţce). Objektivní vyšetření neurologické v rozsahu jako za a), kromě vyšetření elektroencefalografického, které se provádí u pilotů vţdy po uplynutí 10 let letecké sluţby. bb) Mimořádné vyšetření výkonných letců Rozsah tohoto vyšetření je přizpůsobován důvodu vyšetření (výběr na nový typ letadla, vyšetření po letecké nehodě, vyšetření při nervových obtíţích). Provádí se v rozsahu pravidelného vyšetření v rámci PKÚLZ a doplňuje se podle důvodu vyšetření laboratorním 12

vyšetřením (FW, KO, BWR, moč), rtg snímky lebky a páteře, vyšetřením očního pozadí, vyšetřením vestibulárního aparátu, vyšetřením elektroencefalografickým, popř. mozkovou scintigrafií, CT mozku, CT páteřního kanálu, MRI, elektromyografií, vyšetření mozkomíšního moku apod. 3. Psychofyziologické a psychiatrické vyšetření Cílem psychofyziologického a psychiatrického vyšetření uchazeče o vydání lékařské zprávy o zdravotní způsobilosti k výkonu letecké sluţby (sluţby ŘLP) je: - vyloučení přítomnosti psychopatologických jevů a procesů, neslučitelných s výkonem profese člena leteckého personálu - stanovení kvality kognitivních funkcí, dynamiky chování a osobnostních předpokladů pro výkon profese člena leteckého personálu. K tomuto účelu se kromě řízeného pohovoru pohovoru pouţívají dotazníky a výkonové testy, umoţňující kvalitativní a kvantitativní hodnocení úrovně: - motivace a zájmů - vloh - dovedností - senzomotorické regulace - vlastností pozornosti - paměťových funkcí - představivosti - intelektu - učení - rozhodování pod časovým tlakem a při sekundární zátěţi - emoční aktivace - struktury osobnosti - skupinové interakce Skladba testovacího algoritmu je přizpůsobena: - charakteru konkrétní letecké profese - aktuálnímu stavu rozvoje psychosociálních věd. Psychofyziologické a psychiatrické vyšetření se provádí: a) Při výběrovém vyšetření: - uchazečů o přijetí do VA-FL a PVO, studijní obor letecký pilotní a studijní obor řízení, pouţití a zabezpečení letectva, zaměření letového provozu, - uchazečů o přijetí do řad výkonných letců a obsluhujícího personálu jiných výcvikových skupin mimo piloty, - pilotů určených k přecvičení na vyšší typ letadla, - osob navrhovaných k zařazení do funkcí v řízení letového provozu. b) Při pravidelném kontrolním vyšetření výkonných letců a ŘLP : - vyšetřovaných na lůţku z věkových důvodů. c) Při mimořádném diagnostickém posouzení: - u neurotických stavů s poruch, - u psychosyndromů po organickém postiţení CNS nebo podezření na ně, 13

-

u výskytu jakékoli jiné psychopatologie nebo podezření na něj, u stavů závěţnější únavy, u maladaptačních syndromů nebo podezření na ně, u výskytu závislosti alkoholové, lékové nebo jiné nebo při podezření na ni, u stavů po leteckých nehodách a předpokladech k nim, u neuspokojivých výsledků v pilotním nebo jiném leteckém výcviku, u stavů nápadných změn chování nebo letecké výkonnosti, u změn motivace pro výkon vojenské letecké sluţby nebo podezření na ně.

Stanovení co nejexaktnějších závěrů při psychofyziologickém a psychiatrickém vyšetření je vyhodnocování všech tzv. objektivních informací o vyšetřovaných. Nedílnou součástí těchto informací jsou velitelské a lékařské charakteristiky a všechny objektivní materiály a zprávy zpracované po letecké nehodě a předpokladu k ní. 4. Chirurgické vyšetření Cílem vyšetření je zjistit a posoudit celkový tělesný rozvoj a prodělaná nebo existující chirurgická onemocnění a úrazy, pokud mohou narušovat schopnost k letecké sluţbě. a) Antropometrická měření: - Výška; - Hmotnost, - Obvod hrudníku (při vdechu, výdechu a ve středním postavení hrudníku), - Výška sedu (provádí se pouze při výběrovém vyšetření a před nácvikem přetlakového dýchání), - Délka dolních končetin - Hodnocení stavu výţivy: 1) podle Brocka (rozdíl mezi změřenou a ideální hmotností v %): - lehčí otylost = 11 aţ 24% nadhmotnosti; - závaţnější otylost = 25 aţ 99% nadhmotnosti; - těţká otylost = 100% a více % nadhmotnosti; 2) hodnocení pomocí “Body Mass Indexu” BMI podle vzorce: hmotnost v kg BMI = -------------------------------(výška v m) 2 Zásady hodnocení: - Podhmotnost - Normální tělesná hmotnost - Nadhmotnost (mírná otylost) - Střední otylost - Těţká otylost -

= do 17,99 = 18 – 24,99 = 25 – 29,99 = 30 – 39,99 = 40 a více

Obvod hrudníku (při vdechu, výdechu a ve středním postavení hrudníku). Měří se pouze při výběrovém vyšetření a před nácvikem přetlakového dýchání, - Výška sedu (měří se při výběrovém vyšetření a před nácvikem přetlakového dýchání), 14

-

Délka dolních končetin (měří se pouze při výběrovém vyšetření a před nácvikem přetlakového dýchání). 5. Ušní, nosní a krční vyšetření

ORL orgány se vyšetřují podle běţných klinických norem se zaměřením na vyloučení barofunkčních potíţí středouší i vedlejších nosních dutin, na funkci vestibulárního aparátu (dále jen VA) a na stav sluchu. Vyšetření má probíhat v určeném pořadí. § Pracovní postup

1. Vyšetření ORL orgánů. 2. Vyšetření vedlejších obličejových dutin (diafanoskopie eventuálně i rtg snímek), které je v případě potřeby nutno doplnit výstupem v podtlakové komoře. Obvykle se pouţívá výstup do 3000 m a sestup rychlostí 20m/s. 3. Orientační impedancmetrie. 4. Vyšetření VA, které se provádí metodou posturografie s pouţitím stabilometrické plošiny. V indikovaných případech se provádí elektronystagmografické vyšetření s počítačovou analýzou (je-li patologický nález při posturografii). 5. Vyšetření sluchu a) Při výběru uchazečů o přijetí do VA – FL a PVO - vyšetření sluchu šepotem na vzdálenost nejméně 5 m, - tónové audiometrické vyšetření. b) Při pravidelných vyšetřeních výkonných letců, řídících letového provozu a obsluhujícího personálu - vyšetření sluchu šepotem na vzdálenost nejméně 5 m - tónové audiometrické vyšetření, nejméně jednou za 3 roky po zahájení letecké sluţby (sluţby v ŘLP). Častější vyšetření indikuje lékař (např. u osob sledovaných ve zvláštní dispenzární péči pro poruchy sluchu) - vyšetření leteckou slovní audiometrií v indikovaných případech. 6. Oční vyšetření Vyšetřování stavu zrakových orgánů i jeho zrakových funkcí má být prováděno vţdy ve stejném pořádku. Oční lékař má mít dostatečné klinické zkušenosti a má pouţívat vţdy stejné vyšetřovací metody. Pouze za těchto podmínek je moţno zjistit nebo porovnávat zlepšení nebo zhoršení mezi jednotlivými vyšetřeními a nálezy. Proto má velký význam organizace speciálních pracovišť i rozmístění jednotlivých zařízení a pracovní postup. Vyšetření je nutno provádět v místnosti dostatečně světlé, dlouhé nejméně 5 aţ 6 m; kromě toho je třeba, aby byla k dispozici i temná komora. Postup vyšetření: Vyšetření začíná barvocitem, poněvadţ pro zjištění této funkce není nutná adaptace. Dále následuje: - noční vidění; - zraková ostrost do dálky; - zraková ostrost na blízko; 15

-

latentní dalekozrakost konvergence, akomodace; rovnováha očních svalů (heteroforie); hloubkové vidění.

V osvětlené místnosti se vyšetřují i spojivky víček a bulbu. V temné komoře se vyšetřují zevní oční adnexa, spojivky, rohovka, přední komora, duhovka, čočka, sklivec, oftalmoskopie očního pozadí, skiaskopie. V zatemnělé místnosti se vyšetřuje zorné pole (kinetická nebo statická perimetrie). V zásadě se vţdy nejdříve vyšetřuje oční funkce a potom anatomický stav zrakového orgánu. -

-

U ţadatelů o přijetí do VA – FL a PVO se vyšetřuje: barvocit; zraková ostrost do dálky a do blízka; rovnováha očních svalů (heteroforie, krycí zkouška, zjevné šilhání atd.); akomodace a konvergence; hloubkové vidění; noční vidění zorné pole; refrakce; anatomický stav zrakového ústrojí (zevní segment, adnexa, optické prostředí, oční pozadí). Při kontrolním vyšetření výkonných letců se vyšetřuje: ostrost do dálky a do blízka; zevní segment, adnexa; optické prostředí; oční pozadí; nitrooční tlak

Ostatní zrakové funkce se vyšetřují podle potřeby s vyuţitím vyšetřovacích metod dle současného stavu poznání v oftalmologii i leteckém lékařství. 7. Rentgenologické vyšetření a)

U uchazečů o přijetí do VA – FL a PVO studijní obor letecký pilotní se v indikovaných případech zhotovují:

-

snímek lebky v AP projekci k posouzení paranazálních dutin a poměrů na spánkové kosti; - snímek hrudníku formátu 35 x 35 cm; - boční a předozadní snímek hrudní páteře; - boční a předozadní snímek LS páteře formátu 30 x 40 cm, kde je zároveň moţno posoudit poměry v břišní dutině;

16

b) Při pravidelném vyšetření výkonných letců, řídících letového provozu a obsluhujícího personálu u přezkumné komise u ÚLZ se zhotovuje rtg snímek hrudníku pouze při klinické nebo epidemiologické indikaci c) U pilotů při prvním nácviku přetlakového dýchání se zhotovuje standardní snímek hrudníku formátu 35 x 35 cm. Po skončení nácviku následuje skiaskopická kontrola hrudníku. d) U výkonných letců po katapultování a po havárii se při kontrolním přešetření v ÚLZ zhotovují snímky páteře , popř. se provádějí jiná doplňující rtg vyšetření podle klinických příznaků a indikací odborných oddělení. e) Jiná rtg vyšetření u všech předcházejících skupin se provádějí jen na základě klinicky odůvodněné indikace a na návrh odborného oddělení. f) Po letecké katastrofě se na poţádání patologa zhotovují snímky rukou, popřípadě i jiné snímky k posudkovým účelům. 8. Zubní vyšetření Při zubním vyšetření se provádí prohlídka dutiny ústní a zubů způsobem obvyklým v zubním lékařství, přičemţ se zachovává tento postup: a) anamnestické vyšetření, b) vyšetření obličeje (zachování souměrnosti, kůţe obličeje, jizvy, koţní píštěle, zduřeniny, otoky apod.), c) zevní vyšetření obličeje se doplňuje vyšetřením podčelistních lymfatických uzlin, zjišťuje se pohyblivost kloubní hlavičky a moţnost otevírání úst, d) zkontroluje se stav rtů, sliznice rtů, tváří a dásní. Pozornost se věnuje kontrole slinných ţláz, sliznice patra, jazyka a sublinguálních prostor, e) zjišťuje se, zda u vyšetřovaného není porušena artikulace řeči. Stanovuje se, o jakou vadu jde, a zaznamenávají se případné vývojové anomálie, f) zkontroluje se vývoj, tvar a stav chrupu, zaznamenávají se všechny nálezy na zubech, zjistí se vitalita zubů, u podezřelých se zhotovuje rtg snímek, g) na konec vyšetření se určuje artikulační koeficient v procentech. Od 100% úplného chrupu se odečítají stanovená procenta za kaţdý chybějící zub podle schématu, %

%

2 8

3 7

5 6

3 5

3 4

5 3

2 2

2 1

2 1

2 2

5 3

3 4

3 5

5 6

3 7

2 8

8 2

7 3

6 5

5 3

4 3

3 5

2 2

1 2

1 2

2 2

3 5

4 3

5 3

6 5

7 3

8 2

a to dvojnásobně, protoţe antagonista chybějícího zubu je také vyřazen z funkce. Je-li chybějící zub nahrazen snímací náhradou, odpočítává se polovina příslušného procenta, je-li nahrazen snímací protézou, odpočítává se polovina příslušného procenta. Nálezy se zaznamenávají, navrhuje se léčení a úprava a stanovuje se klasifikace. 9. Zátěžová vyšetření 17

V klinické praxi se uplatňují funkční neinvazivní vyšetřovací metody, zejména zátěţové testy. Provádějí se ke zjištění výkonnosti kardiovaskulárního a respiračního systému nebo ke zjištění poruchy některé z jejich funkcí. a) Zátěţové elektrokardiografické vyšetření. Indikace: a) z diagnostických důvodů: - tam, kde nelze z klinického a EKG vyšetření v klidu jednoznačně stanovit nebo vyloučit diagnózu ICHS, - k odhalení “latentní ICHS” při epidemiologických a preventivních studiích, - k přesnějšímu posouzení prognózy nemocných s ICHS. ab) k posouzení funkční výkonnosti. Vyšetření se provádí na bicyklovém ergometru standardní metodikou, schválenou vědeckou radou ředitele ÚLZ. Při preventivním vyšetření výkonného letce (ŘLP) se provádí vyšetření do subjektivního maxima se snahou docílit 100% maximální srdeční frekvence (pokud nebude indikováno přerušení testu). Během vyšetření se provádí: - plynulé klinické vyšetřování; - plynulé sledování EKG na monitoru; - periodický záznam EKG ve stanovených fázích; - plynulé sledování srdeční frekvence; - periodické měření krevního tlaku a dechové frekvence. Vyšetření se provádí při pravidelném vyšetření na lůţku v ÚLZ. V indikovaných případech se provádí: a) hypoxické testy ke zjištění odolnosti vůči střednímu poklesu barometrického tlaku. Nejčastěji se provádí výstup v podtlakové komoře do výšky 5000 m bez kyslíku po dobu 30 min. Během testu se sleduje: subjektivní a objektivní stav vyšetřovaného, TF, TK, dýchání, EKG, popř. EEG. Je moţno pouţít i jiné typy hypoxického testu (výstup do 5.500 nebo 6000 m nebo do 7.500 m s Lotigovým testem), b) pasivní posturální zkouška na zjištění ortostatické oběhové odolnosti. Vyšetření se provádí na sklopném stole a během vyšetření se sleduje: subjektivní a objektivní stav vyšetřovaného, TF, TK, dýchání, EKG, c) spiroergometrické a spirometrické vyšetření k přesnému stanovení kardiopulmonální a pulmonální výkonnosti v indikovaných případech a u všech uchazečů o přijedí do VA – FL a PVO, o zařazení do výcviku jiných výcvikových skupin výkonných letců a obsluhujícího personálu, d) echokardiografické vyšetření ( 1 + 2 DE a Dopplerovské vyšetření ) ke zjištění strukturálních a některých funkčních poruch kardiovaskulárního systému, e) stresové echokardiografické vyšetření - v indikovaných případech,

18

f) 24 hodinový záznam EKG (Holter) pro komplexní analýzu elektrokardiogramu v dlouhodobém sledování, g) 24 hodinový záznam krevního tlaku, h) celotělová pletysmografie (Body test), i) thaliová (techneciová) scintigrafie

(zátěţová)

j) koronární angiografie s levostrannou ventrikulografií Je moţno pouţít také další zátěţové vyšetřovací metody podle současného stavu poznání v medicíně i v leteckém lékařství. Příloha č. 2 k vyhlášce č. /1999 Sb. Seznam nemocí a vad Seznam nemocí a vad je zpracován podle trojmístného číslování podrobného seznamu mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti ve znění 10. revize. Podrobně jsou zpracována ta onemocnění, následné stavy po nich a vady, které se běţně vyskytují v letecké lékařské posudkové činnosti. Vzhledem k rozsahu této úpravy (cca 200 stran) se v této fázi předkládání materiálu zatím uvedená problematika neuvádí.

19

Odůvodnění Obecná část Činnost vojenského leteckého personálu mohou vykonávat osoby, které jsou k takovéto činnosti zdravotně způsobilé. Posuzovaní zdravotní způsobilosti leteckého personálu rámcově vymezuje § 22 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví. Tato úprava se podle ustanovení § 23 citovaného zákona vztahuje i na vojenský letecký personál. U stanovení § 22 odst. 9 zákona o civilním letectví zmocňuje Ministerstvo dopravy a spojů k vydání prováděcího předpisu, kterým se stanoví podrobnosti o posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu. Tato úprava se však z hlediska specifických činností vojenského leteckého personálu nemůţe v plném rozsahu vztáhnout na posuzování jejich zdravotní způsobilosti. Z tohoto důvodu bylo nezbytné v zákoně o Armádě České republiky, části týkající se vojenského leteckého personálu, zakotvit zmocnění k vydání vyhlášky v dohodě s ministerstvem zdravotnictví k posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu. Toto zmocnění je zakotveno v § 23 zákona o armádě a tím je dán právní rámec pro vydání této právní úpravy. Na základě tohoto zmocnění vyhláška upravuje posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu. Konkrétně se jedná o vymezení osob, u kterých se zdravotní způsobilost posuzuje, vymezení minimálního rozsahu vyšetření respektive přehledu vyšetřovacích metodik pouţívaných při lékařské letecké posudkové činnosti, a jednotnost posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu. Dále se stanoví stupně zdravotní způsobilosti jednotlivých kategorií vojenského leteckého personálu a rozsah předkládané zdravotnické dokumentace pro potřebu posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu. Realizace návrhu vyhlášky si nevyţádá zvýšené nároky na bilanci pracovních sil ani ekonomické nároky na státní rozpočet, neboť veškerá opatření s tím spojená jsou průběţně realizována podle obecné platné úpravy a jsou jiţ průběţně kaţdoročně rozpočtována v kapitole Ministerstva obrany. Zvláštní část K§1 Jedním z předpokladů pro činnost vojenského leteckého personálu je potřebná zdravotní způsobilost osoby která ji vykonává. Z tohoto hlediska se vymezují osoby u kterých se zdravotní způsobilost posuzuje a v jakých případech. 20

K§2 Vymezuje se rozsah zdravotních prohlídek při posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu a z hlediska jednotlivých vyšetřeních při letecké lékařské posudkové činnosti se stanoví v příloze jejich metodiky. Veškeré odborné lékařské nálezy pro posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu budou potvrzovány primářem nebo odborným lékařem v daném oboru. Odborné lékařské nálezy budou vydávány lékaři a primáři Ústavu leteckého zdravotnictví, jako specializovaného pracoviště pro leteckou lékařskou posudkovou činnost, a Ústřední vojenské nemocnice. V případě, ţe v těchto zdravotnických zařízeních nebude odborný lékař pro určitou specializaci bude odborný lékařský nález vyţádán u jiného zdravotnického zařízení.

K§3a4 K tomu, aby zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu byla posuzována jednotně slouţí stanovené stupně zdravotní způsobilosti vyjádřené značkou příslušné letecké zdravotní klasifikace ve vazbě na seznam nemocí a vad, které se vyskytují v letecké posudkové činnosti. Tento seznam nemocí a vad je uveden v příloze vyhlášky. Kaţdé jednotlivé nemoci a vadě uvedené v seznamu odpovídá příslušné letecká zdravotní klasifikace resp. stupeň zdravotní způsobilosti. K§5 Stanovuje se jaká zdravotnická dokumentace se předkládá pro potřebu posuzování zdravotní způsobilosti vojenského leteckého personálu a jaká dokumentace se zpracovává pro přezkumné řízení. K§6 Účinnost se stanoví stejným dnem jako účinnost zákona o ozbrojených silách České republiky.

21

Návrh Vyhláška Ministerstva obrany ze dne 1999 o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné sluţbě Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví podle § 12 odst. 7 a § 37 odst. 7 zákona č. /1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), podle § 39 zákona č. /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky a podle § 3 odst. 2 zákona č. /1999 Sb., o vojácích z povolání: §1 Zdravotní způsobilost (1) Zdravotní způsobilost je základním předpokladem k výkonu vojenské činné sluţby. (2) Zdravotní způsobilost k vojenské činné sluţbě se posuzuje při odvodním a přezkumném řízení, při preventivních prohlídkách vojáků v činné sluţbě, při vyšetřeních ţadatelů o povolání do sluţebního poměru vojáka z povolání a k výkonu některých speciálních odborností. §2 Lékařské prohlídky (1) Při lékařských prohlídkách u odvodního a přezkumného řízení se ověřuje a doplňuje anamnéza, provádějí se antropometrická měření, orientační chemické vyšetření moče, fyzikální vyšetření interního charakteru včetně změření krevního tlaku a tepu, orientační vyšetření sluchu a zraku včetně barvocitu, popřípadě další odborná vyšetření podle aktuálního zdravotního stavu. (2) Preventivní prohlídky vojáků v činné sluţbě zahrnují a) vstupní lékařské prohlídky vojáků nastupujících vojenskou činnou sluţbu nejpozději do 4 týdnů po nástupu. Obsahem těchto prohlídek je anamnéza rodinná, osobní, pracovní a epidemiologická, antropometrická měření, orientační chemické vyšetření moče, fyzikální vyšetření interního charakteru včetně změření krevního tlaku a tepu, orientační vyšetření neurologické, smyslových orgánů a stavu chrupu, b) roční lékařské prohlídky a výstupní lékařské prohlídky vojáků v činné sluţbě před ukončením vojenské činné sluţby. Obsah lékařské prohlídky je obdobný jako u vstupní lékařské prohlídky; c) mimořádné lékařské prohlídky vojáků v činné sluţbě vykonávajících speciální vojenské odbornosti, u nichţ byly zjištěny nedostatky ohroţující bezpečnost práce v důsledku jejich zdravotního stavu nebo jestliţe výkon speciálních činností, pro které bylo provedeno posouzení zdravotní způsobilosti, byl přerušen déle jak na 3 měsíce. §3 22

Stupně zdravotní způsobilosti (1) Pro jednotnost posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné sluţbě se stanoví v příloze 1 - seznam nemocí a vad, zdravotní hlediska a jim odpovídající stupeň zdravotní způsobilosti vyjádřený značkou příslušné zdravotní klasifikace. (2) Zdravotní klasifikace a) Schopen (značka A) se stanoví brancům, odvedencům, vojákům mimo činnou sluţbu a vojákům v činné sluţbě. Vyjadřuje schopnost vykonávat vojenskou činnou sluţbu bez omezení s výjimkou některých speciálních vojenských odborností, pro které se stanoví další upřesňující hlediska v příloze 2 - diferencované poţadavky na tělesnou výšku a hmotnost, a v příloze 3 - diferencované zdravotní poţadavky pro speciální vojenské odbornosti a ţadatele, povolávané do sluţebního poměru vojáka z povolání, b) Schopen, ne pro I - III (značka BI - BIII) se stanoví brancům, odvedencům, muţstvu a poddůstojníkům, jejichţ zdravotní stav umoţňuje běţnou pracovní aktivitu a dovoluje vykonávat vojenskou činnou sluţbu s omezením pro určité funkce, které vyţadují zvýšené nároky na fyzickou zdatnost (BI), duševní činnost a intelektové kvality (BII), přesnost a pohotovost smyslových orgánů (BIII). Zdravotní klasifikace BI - BIII můţe být stanovena v různých kombinacích nebo i v rozsahu všech 3 skupin omezení, c) Schopen s omezením prvního stupně (značka CI) se stanoví rotmistrům, praporčíkům, důstojníkům a generálům, jejichţ zdravotní stav dovoluje vykonávat vojenskou činnou sluţbu u všech druhů vojsk a sluţeb, ale omezuje výkon některých funkcí a vyţaduje poskytování krátkodobých úlev, d) Neschopen v míru, schopen s omezením druhého stupně za stavu ohroţení státu a válečného stavu (značka C2) se stanoví rotmistrům, praporčíkům, důstojníkům a generálům, kteří nejsou pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav po dobu delší neţ 12 měsíců schopni vykonávat vojenskou činnou sluţbu v míru nebo jejichţ zdravotní stav dovoluje vykonávat vojenskou činnou sluţbu jenom při podstatných a trvalých úlevách, e) Dočasně neschopen (značka D) se stanoví brancům, odvedencům, muţstvu a poddůstojníkům, jejichţ zdravotní stav jim nedovoluje po určitou dobu vykonávat vojenskou činnou sluţbu; jde o přechodnou zdravotní klasifikaci, f) Trvale neschopen (značka Dv) se stanoví brancům, odvedencům a vojákům, jimţ zdravotní stav trvale nedovoluje vykonávat vojenskou činnou sluţbu. §4 Posudek o zdravotní způsobilosti (1) Posudek o zdravotní způsobilosti vydávají na základě lékařské prohlídky a dalších odborných vyšetření lékaři odvodních a přezkumných komisí, lékaři posádkových zařízení zdravotní péče a lékaři vojenských nemocnic nebo Ústavu leteckého zdravotnictví (dále jen “posuzující lékaři). Posudek musí obsahovat zdravotní klasifikaci odpovídající zjištěnému zdravotnímu stavu. Je podkladem pro stanovení odvodního nebo přezkumného rozhodnutí o schopnosti k výkonu vojenské činné sluţby nebo vyjadřuje zdravotní způsobilost k povolání 23

ţadatele do sluţebního poměru vojáka z povolání anebo k výkonu speciální vojenské odbornosti. (2) Posuzující lékaři si mohou vyţádat od ošetřujícího lékaře výpis ze zdravotní dokumentace s údaji nezbytnými pro posouzení zdravotní způsobilosti. (3) V případě neúplných nebo rozporných lékařských nálezů, lékařských nálezů starších neţ 3 měsíce anebo při zjištění nemocí nebo vad uvedených v příloze 1, u nichţ je povinné odborné vyšetření, posuzující lékaři odesílají posuzovaného na odborná vyšetření do zdravotnických zařízení, která určí. (4) U osob, které byly odsouzeny pro závaţná sociální selhání, sledované a léčené v psychiatrických zařízeních pro poruchy osobnosti, intelektu, chování, adaptace, závislosti na alkoholu a jiných psychoaktivních látkách a dále u osob, které absolvovaly zvláštní školu pro mentálně postiţené, se před vydáním posudku provádí odborné psychiatrické vyšetření. §5 Posuzování zdravotní způsobilosti při přezkumném řízení Přezkumné řízení se provádí a) při podstatné změně zdravotního stavu, b) trvá-li neschopnost k vojenské činné sluţbě pro nemoc nebo úraz déle neţ 3 měsíce u vojáků v základní sluţbě nebo déle neţ 6 týdnů u vojáků v náhradní sluţbě anebo déle neţ 12 měsíců u odvedenců, vojáků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní sluţba a u vojáků v záloze, c) u vojáků z povolání trvá-li podpůrčí doba pro jejich neschopnost k vojenské činné sluţbě pro nemoc nebo úraz jiţ 6 měsíců a není-li předpoklad ukončení této neschopnosti do dalších 6 měsíců a při kaţdém návrhu na výjimečné prodlouţení podpůrčí doby, d) ve všech případech, kdy přezkumná komise při předchozím přezkumném řízení stanovila provést nové přezkumné řízení, e) je-li třeba posoudit, zda onemocnění nebo úraz vznikly nebo se zhoršily při výkonu vojenské činné sluţby nebo v přímé souvislosti s ní. Přímá souvislost se stanoví v případech, kdy výkon vojenské činné sluţby byl hlavní, převaţující a nejpodstatnější příčinou vzniku nebo závaţného zhoršení zjištěné poruchy zdraví. §6 Posuzování zdravotní způsobilosti ţadatelů pro povolávání do sluţebního poměru vojáka z povolání (1) Zdravotní stav ţadatele, který poţádal o povolání do sluţebního poměru vojáka z povolání se posuzuje ve vojenské nemocnici příslušné podle místa jeho trvalého pobytu, pokud jde o letecké specialisty v Ústavu leteckého zdravotnictví. (2) Obsahem vyšetření je a) ověření a doplnění anamnestických údajů, 24

b) antropometrická měření, c) fyzikální vyšetření interního charakteru včetně změření krevního tlaku a tepu, d) vyšetření EKG, e) laboratorní vyšetření moče a krve (moč chemicky + sediment, krevní skupina + Rh, ALT, AST, bilirubin celk., glykemie, cholesterol celk.), f) rtg hrudních orgánů (vyšetření můţe být nahrazeno rtg snímkem ne starším neţ 6 měsíců), g) vyšetření očí, zrakové ostrosti, barvocitu a orientační vyšetření zorného pole, h) vyšetření řeči, hlasu a sluchu, i) vyšetření dutiny ústní a stavu chrupu, j) orientační vyšetření chirurgické, neurochirurgické, psychiatrické a koţní, k) vyšetření gynekologické (vyšetření můţe být nahrazeno odborným nálezem ošetřujícího ţenského lékaře ne starším neţ 1 měsíc), l) vyšetření psychologické. (3) U ţadatele, který má konat sluţbu v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil nebo v zahraničí v epidemiologicky závaţných nebo klimaticky obtíţných podmínkách, se dále provádí vyšetření na oddělení nemocí z povolání vojenské nemocnice, doplněné o laboratorní vyšetření krve (sedimentace erytrocytů, krevní obraz a diferenciál, GMT, HbsAg) a odběr krve pro uloţení vzorku krevního séra v sérové bance Armády České republiky. (4) U ţadatele posuzovaného pro sluţbu v zahraničí se provádějí další vyšetření podle poţadavku přijímajícího státu. 5) Pro vydání kladného posudku musí zdravotní stav ţadatele odpovídat zdravotní klasifikaci Schopen podle sloupce II přílohy 1 a dále poţadavkům uvedeným v příloze 2 a 3. (6) Posudek, který obsahuje odpovídající zdravotní klasifikaci a vyjádření ke způsobilosti pro povolání vydá předseda přezkumné komise vojenské nemocnice nebo předseda přezkumné letecké komise Ústavu leteckého zdravotnictví; jeho platnost se stanoví na dobu 6 měsíců. §7 Posuzování zdravotní způsobilosti pro výkon speciálních vojenských odborností (1) Speciálními vojenskými odbornostmi jsou zejména řidiči vozidel ozbrojených sil, vůdcové vojenských plavidel, potápěči, výsadkáři, pyrotechnici, operátoři protitankových řízených střel, raketové a radiolokační techniky, průzkumníci, radioví specialisté. (2) Posuzování zdravotní způsobilosti pro výkon speciálních vojenských odborností se provádí podle zdravotních hledisek uvedených v příloze 1. Pro kladný posudek musí zdravotní stav specialisty odpovídat zdravotní klasifikaci Schopen, popřípadě Schopen, ne pro I nebo Schopen, ne pro III. (3) Stupeň tělesného rozvoje musí splňovat poţadavky stanovené v příloze 2. Zdravotní stav musí dále odpovídat zdravotním poţadavkům stanoveným v příloze 3. 25

(4) Zdravotní způsobilost specialistů se posuzuje před zahájením odborného výcviku a při preventivních prohlídkách popřípadě při vyšetření ve vojenských nemocnicích nebo v Ústavu leteckého zdravotnictví. (5) U speciálních vojenských odborností se zvýšenými nároky na odolnost psychických funkcí a osobnostní kvality se provádí psychologické vyšetření v lékařsko-psychologických odděleních vojenských nemocnic. (6) Posudek o zdravotní způsobilosti obsahuje závěr a) zdravotně způsobilý k navrhované činnosti, b) zdravotně způsobilý k navrhované činnosti jen za určitých podmínek v posudku jednoznačně vyjádřených, c) zdravotně nezpůsobilý k navrhované činnosti. §8 Zdravotnická dokumentace pro posuzování zdravotní způsobilosti Pro posuzování zdravotní způsobilosti se stanoví tato zdravotnická dokumentace a) lékařské vysvědčení ţadatele o povolání do sluţebního poměru vojáka z povolání a před zařazením na některé speciální vojenské odbornosti, b) osvědčení o nemoci, které je základním dokumentem pro přezkumné řízení s vojáky v činné sluţbě. Osvědčení obsahuje podrobné údaje o zdravotním stavu a posudkový závěr přezkumné komise, za jeho vystavení odpovídá příslušný lékař posádkového zařízení zdravotní péče, vojenské nemocnice nebo Ústavu leteckého zdravotnictví, c) charakteristika vojáka z povolání pro přezkumné řízení. Charakteristika obsahuje základní údaje o trvání neschopnosti ke sluţbě a stanovisko velitele k moţnosti dalšího uplatnění vojáka z povolání podle navrţené zdravotní klasifikace. §9 Zrušuje se předpis Federálního ministerstva obrany evid.zn. Všeob-P-41 (práv.) Lékařské posuzování schopnosti k vojenské činné sluţbě a přezkumné řízení v ČSLA, registrovaný v částce 34/1981 Sb. § 10 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999.

26

Důvodová zpráva Obecná část Vyhláška Ministerstva obrany se vydává na základě a v mezích příslušných zmocnění zákona č. /1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), zákona č. /1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky a zákona č. /1999 Sb., o vojácích z povolání. Podle § 12 odst. 7 branného zákona má stanovit způsob posuzování zdravotní způsobilosti branců k vojenské činné sluţbě při odvodu a stupně zdravotní způsobilosti a podle § 37 odst. 7 branného zákona způsob posuzování zdravotní způsobilosti odvedenců a vojáků k vojenské činné sluţbě při přezkumném řízení, stupně zdravotní způsobilosti a základní dokumentaci pro přezkumné řízení. Podle § 39 zákona o ozbrojených silách České republiky má stanovit zdravotní způsobilost řidičů vozidel ozbrojených sil a vůdců vojenských plavidel a podle § 3 odst. 2 zákona o vojácích z povolání posuzování zdravotní způsobilosti pro povolávání do sluţebního poměru vojáka z povolání. Posuzování schopnosti k vojenské činné sluţbě a provádění přezkumného řízení je dosud upraveno v interním předpisu Ministerstva obrany z roku 1981. I kdyţ jeho vydání bylo oznámeno ve Sbírce zákonů v částce 34/1981 Sb., neodpovídá tento právní stav ústavním předpisům. Vyhláškou bude předpis zrušen. Provádění vyhlášky nebude vyţadovat zvýšené ekonomické nároky na státní rozpočet ani na bilanci pracovních sil. Objem činností je shodný s objemem činností prováděných podle rušeného interního předpisu Ministerstva obrany. Zvláštní část K§la2 Základní podmínkou pro stanovení schopnosti občana vykonávat vojenskou činnou sluţbu je objektivní a nestranné zjištění jeho zdravotní způsobilosti. Ta se zjišťuje a posuzuje při lékařských prohlídkách v rámci odvodního a přezkumného řízení a při preventivních prohlídkách vojáků v činné sluţbě. Vyhláškou se stanoví obsahová náplň těchto prohlídek a okruh vojáků, kterých se prohlídky týkají. K§3a4 Základním úkolem vojenské posudkové činnosti je zjistit stav posuzovaného a stanovit stupeň jeho zdravotní způsobilosti nebo nezpůsobilosti k vojenské činné sluţbě, který je vyjádřen odpovídající zdravotní klasifikací. Ta je poprvé stanovena při odvodu a dále potom při přezkumném řízení. 27

Pro jednotnost posuzování schopnosti k vojenské činné sluţbě a pro jednotnost chápání posudkových závěrů všemi lékaři jsou zdravotní klasifikace vyjádřeny přesnými slovními formulacemi a značkami. Detailní podrobnosti jsou uvedeny v přílohách. V § 4 je stanoven okruh lékařů, kteří jsou oprávněni vydávat posudek o zdravotní způsobilosti. Kdo poskytuje základní zdravotní péči a kdo se rozumí ošetřujícím lékařem stanoví zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Základní zdravotní péči podle tohoto zákona poskytuje posádkové zařízení zdravotní péče. Doba platnosti lékařských nálezů by zpravidla neměla přesáhnout 3 měsíce, coţ je běţně pouţívaná zásada i v civilní posudkové činnosti. Posudek je podkladem pro vydání odvodního nebo přezkumného rozhodnutí. K§5 Při přezkumném řízení se podle branného zákona posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců a vojáků k vojenské činné sluţbě na základě závaţných změn jejich zdravotního stavu, které vedou ke změně schopnosti vykonávat vojenskou činnou sluţbu. U jednotlivých skupin vojáků podléhajících přezkumnému řízení se stanoví doby, kdy toto řízení musí být provedeno s přihlédnutím k délce vykonávané vojenské činné sluţby. K§6 Významné místo ve vojenské lékařské posudkové činnosti zaujímá zjišťování a posuzování zdravotní způsobilosti občanů při povolávání do sluţebního poměru vojáka z povolání.S ohledem na závaţnost posudkových závěrů lékařské vyšetření se provádí ve spádových vojenských nemocnicích nebo v Ústavu leteckého zdravotnictví. K§7 V zhledem k tomu, ţe v ozbrojených silách jsou funkce, které kladou zvýšené zdravotní a psychické nároky na jejich vykonávání, posuzuje se přísněji zdravotní způsobilost k jejich výkonu. Zdravotní způsobilost se posuzuje také před zahájením odborného výcviku speciálních vojenských odborností. K§8 Zdravotnická dokumentace zabezpečuje objektivitu lékařského posuzování a je podkladem pro rozhodování o schopnosti nebo neschopnosti k vojenské činné sluţbě. K § 9 a 10 Zrušuje se interní předpis Ministerstva obrany a stanoví se účinnost vyhlášky shodně s účinností zákonů, k jejichţ provedení se vydává.

28

29