Návrh na vyhlášení přírodního parku Okolí Budče

Bohemia centralis, Praha, 30: 139–160, 2010

Návrh na vyhlášení přírodního parku Okolí Budče Nature Park Budeč – a proposal of a new protected area Václav Cílek¹, Jiří Sádlo² a Vít Zavadil³ 1

Geologický ústav AV ČR, Rozvojová 269, Praha 6, CZ-165 00; e-mail: [email protected]

2

Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, Průhonice, CZ-252 43; e-mail: [email protected]

3

ENKI o.p.s., Dukelská 145, Třeboň, CZ-379 01; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. The landscape protection is traditionally focused on undisturbed, often hilly areas located mostly in the chain of frontier mountains. However a new type of protected area – nature park – is intended as “close to nature” area where recreational activities are either the main reason or second main reason (after nature) of protection. The area of Budeč is located some 15 km north of the Prague in deep gorge developed in Proterozoic quartzites, greywackes and shales. These rocks are overlaid by Carboniferrous arcoses, Upper Cretaceous sandstones and calcareous sandstones, Tertiary and Quaternary fluviatile gravels, Young Pleistocene loess and Holocene sediments. The area consists of a mosaic of highly diversified biotopes ranging from floodplain wetland to rock scree fields, pastoral slopes and sunny, dry rock steppes. The vicinity of Budeč belongs to a classical cultural landscape with a number of archaeological sites and the oldest complete building on the area of CR – pre-romanesque rotunda of Budeč. The nature park is proposed to be established for several reasons – to prevent urban sprawl in this area, to protect complex biotopes and to preserve symbolic and national identity values as well. ▒ Key words: landscape ecology, Zákolanský potok, Budeč, Central Bohemia

Úvod Přírodní park (zkracováno jako PřP) je definován zákonem č. 114/1992 Sb., a to v §12, odst. 3, tedy v témže paragrafu jako krajinný ráz, k jehož ochraně má mimo jiné sloužit. Podle tohoto odstavce citujeme: „K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který 139

BOHEMIA CENTRALIS 30

není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.“ Server středočeské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (www.prahaastrednicechy.ochranaprirody.cz) uvádí, že „Přírodní park nemá povahu zvláště chráněného území ve smyslu ustanovení § 14 zákona 114/92 Sb. Území nepožívá plné zvláštní ochrany některého ze zvlášť chráněných území, ale také již nikoli jen obecné ochrany. Přichází v úvahu pro území, v němž jsou soustředěny významné estetické a přírodní hodnoty. Přírodní park vymezuje zákon 114/92 Sb. velmi volně, což umožňuje využití této kategorie pro ochranu a usměrňování využívání částí krajiny, které nemají parametry velkoplošných a maloplošných zvláště chráněných území.“ Přírodní park odpovídá někdejšímu statutu tzv. oblasti klidu. V roce 1992 se všechna dosavadní místa vyhlášená jako oblasti klidu legislativně stala přírodními parky. Metodika V tomto textu používáme argumenty více autorů (zejména Cílek 2006, Ložek 2006, Krinke 2006, Mourek et al. 2006, Sádlo 2006, Štorch 2006, Vavřín 2006, Zavadil 2006a, b, Zavadil et Baier 2006, Zavadil et al. 2006, Žďárek 2006) publikované ve sborníku „Budeč 1100 let /905–2005/ II. Příroda – krajina – člověk“ a sborníku „Budeč 1100 let /905–2005/ I. Archeologie a historie“ (Kuchyňka 2005, Morkes 2005, Sláma 2005a,b). Dále pak čerpáme i z jiných prací. V textu ovšem tyto autory necitujeme při každé zmínce, ale všechny použité prameny uvádíme v seznamu literatury. V textu používáme kromě termínu Přírodní park Okolí Budče (dále PřP OB) také pracovní označení Budečsko, které se týká okolí Budče v širším slova smyslu zhruba mezi Stehelčevsí, Velkými Přílepy, Kralupy nad Vltavou a Kamenným Mostem. V předkládaném návrhu používáme odborné termíny pro krajinářské hodnocení podle autorů Vorel et al. (2004). Navrhovaný záměr PřP Okolí Budče má posílit místní soudržnost, identitu a identifikaci obyvatel se svou krajinou, a tím snížit riziko degradace hodnot oblasti (scénáře Spálená země a Klondike, viz dodatek na str. 157–160). Projekt dále počítá s možností vzestupu ekonomické síly (scénáře Klondike a Prosperita). Vůči této možnosti je projekt flexibilní, ačkoli ji nepokládá za nezbytnou podmínku. Za optimální předpokládá vývoj blízký scénáři Pohoda s možností pružných přechodů ke scénáři Prosperita. Prakticky to znamená, že koncepce Přírodního Parku nechce plošně konzervovat současný stav nebo se ochranou přírody vracet do dávno minulého stavu tradiční venkovské krajiny,

140

Václav Cílek, Jiří Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení přírodního parku Okolí Budče

ale je připravena reagovat na vývoj krajiny a urbanismu v celé oblasti mezi Prahou, Kladnem a Kralupy nad Vltavou. Krajinářská a urbanistická východiska ochrany a řízeného rozvoje Budečska Za krajinářsky hodnotné části Budečska je nutno pokládat především údolí potoků, ve kterých je situována většina zdejších obcí. Tato část území má velkou hodnotu přírodovědnou i kulturní a zároveň se hodí jak k životu místních lidí, tak k rekreaci obyvatel jiných částí středních Čech. Rozvoj těchto území musí být proto takový, aby dosavadní hodnoty neničil, nýbrž je tvůrčím způsobem rozvíjel. Naopak plošiny jež údolí oddělují, a které dnes představují zemědělskou krajinu (viz obr. 6 v barevné příloze), vynikají v širokých lokálních i dálkových pohledových scenériích půvabem nezastavěné krajiny. Zde předpokládáme zachování území pro zemědělství, neporušení krásy nezastavěné krajiny a rozvíjení krajinářské hodnoty krajiny promyšleným strukturováním. Cílem je vytvořit malebnou kulturní krajinu, v níž lidská sídla jsou součástí a jedním z hlavních základů místní krajinné estetiky. Přírodní park proto podchycuje především kvalitní části údolí, která vyžadují větší péči při ochraně krajiny a při změnách územních plánů. Avšak horizont by také neměl být pohledově znečištěn. Cílem PřP je nabídnout lidem vlídné prostředí k životu. Sílící urbanizace této části středních Čech znamená tlak zejména developerů na zástavbu všude na Budečsku a celkem bez ohledu na kvalitu krajiny a na možnost jejího dalšího využití (viz „sídliště“ Holubí Háj Holubice-Kozinec a návrhy na zástavbu polí mezi Holubicemi, Svrkyní a Zákolany). Je samozřejmě otázkou, zda a k jaké výstavbě by skutečně došlo. Na území přírodního parku by ale měly být eliminovány hrubé zásahy do krajinného rázu, které představuje především nová zástavba, jež organicky nenavazuje na původní sídla anebo pohlcení původních sídel do tzv. „sídelní kaše“. Stejně tak by měly být z PřP vyloučeny velkosklady zboží pro kamionovou dopravu apod. Ta vedle ztráty krajinných hodnot (oblast krajinného rázu) představuje i ztrátu identity celého území. Např. v Rakousku přijaly některé regiony zásadu, že povolují jen dva nové domy za rok. To jim umožňuje pozvolna budovat sídlení obraz a zároveň začleňovat nové příchozí do místních komunit, zatímco u suburbií naopak hrozí vytváření nové, nesourodé a někdy konkurující si společnosti. V kvalitních a již osídlených částech Budečska je proto třeba regulovat případnou zástavbu městského typu včetně průmyslu a rovněž velkoplošnou zástavbu vesnickou (satelitní zahradní čtvrti apod.). Zástavbu je třeba omezovat na využití již existujících továrních ruin apod. (brownfields) a na plochy mimo PřP (které ovšem mohou být v majetku obcí zároveň účastných v PřP). Prakticky to znamená, že se obce mohou omezeně rozrůstat převážně s využitím 141


vnitřních rezerv v intravilánu (využití brownfields). Např. v centru Zákolan a Otvovic se citlivá nová zástavba hodí a už tam i je. Lze si snadno představit vývoj urbanistiky právě opačný k cílům PřP. Nelze vyloučit, že bez uvážlivého řízení urbanistiky by vývoj osídlení využíval naopak právě údolí (např. vzhledem k cenám pozemků), kde by rozšiřováním vesnic mohly vyrůst nové čtvrti, ale patrně i velkosklady typické pro celé okolí Prahy apod. Úměrně k tomu by nutně vzrostla doprava na existujících silnicích, které jdou většinou právě údolími a přes obce. Nutnost rozšiřování silnic by znamenala další negativní zásah do života obcí. Dopravní zátěž je již neúnosně přetížená a rozšiřovat silnice v úzkých údolích by znamenalo značný problém např. na úkor boření stávající zástavby. S těmito počiny se dnes bohužel běžně setkáváme. Teprve až se údolní části krajiny změní v soustavu suburbií nebo víceméně v souvislou zástavbu a většina přírodních partií bude likvidována, dojde na zemědělskou půdu na plošinách, kde se dodatečně začnou budovat ve fádním plochém terénu parky a rekreační objekty. Podobným scénářům je ovšem žádoucí se vyhnout a návrh PřP je dobrým prostředkem, jak se jich vyvarovat. Krajinářská koncepce PřP Základem koncepce PřP je paprsčitá struktura tamní krajiny. Zcela zásadní pro PřP OB jsou dvě návrší, a to jednak centrálně situované návrší oddělující údolí mezi Zákolany, Blevicemi a Zeměchy, a dále návrší jihozápadně od Zákolan s Národní kulturní památkou Budeč ve svém středu. Ramena tvoří jednotlivá údolí, která jsou krajinářsky a ochranářsky nejkvalitnější. Návrší s paprsčitou strukturou údolí tvoří významnou oblast krajinného rázu značně odlišnou od širšího okolí. Každé údolní rameno je zakončeno některou z obcí, její pozice se však může lišit tím, zda se příslušná obec rozhodne do PřP spadat (zejména obce s esteticky kvalitní tradiční zástavbou, např. Trněný Újezd) nebo chtějí ležet mimo a s PřP jen sousedit. Závěr údolí ukončený obcí vytváří významné místo krajinného rázu. Další obce jsou včleněny do vnitřní části PřP (např. Blevice, Kováry, Otvovice, Zákolany). Zmiňovaná údolí jsou z krajinářského hlediska velice cenná. Zde, v intravilánech obcí, je omezená výstavba či přestavba jednotlivých budov možná. Není však žádoucí realizovat a rozvíjet především developersky výhodnou výstavbu ani na plochách polní krajiny nad údolími tak jak se stalo v sídlišti Holubí Háj v Holubicích – Kozinci. Jmenované sídliště Holubí Háj je smutným příkladem negativně dotčeného krajinného prostoru, který by se neměl v žádném případě opakovat v PřP Okolí Budče a ani v jeho sousedství. Tato výstavba zcela narušila estetickou i historickou charakteristiku krajinného rázu a harmonický soulad jednotlivých prvků krajinné scény a negativně poznamenala i identitu samotné obce s nevýhodami venkova a bez výhod velkoměsta. 142


Vymezení PřP ve variantách je patrné z přiložené mapy.

Obr. 1. Přírodní park Okolí Budče – vymezení hranic (tenká plná čára – větší varianta, tečkovaná čára – menší varianta, tlustá plná čára – vymezení prostřední varianty, šedá oblast – přír. park Okolí Okoře) Obr. 1. Nature park „Okolí Budče“ – a proposal of delimitation of boundaries (thin solid line – larger version, dotted line – smaller version, thick solid line – delimitation of intermediate version, grey area – nature park Okolí Okoře).

Nejkvalitnější částí krajiny Budečska jsou zejména: • Okolí akropole s rotundou Sv. Petra a Pavla na Budči; rotunda na Budči tvoří jedinečný znak krajinného rázu, tedy ojedinělý znak v rámci státu – významná kulturní dominanta krajiny (viz obr. 9 v obrazové příloze). • Plochy staré zástavby ve většině obcí včetně historických průmyslových objektů (Trněný Újezd, Slatina, Zákolany, Holubice, Debrno, Otvovice, Koleč, Zeměchy) tvoří rovněž významné kulturní dominanty krajiny. • Části potočních údolí se zachovalou vegetačně pestrou nivou. • Skalnaté a většinou zalesněné strmé údolní svahy. • Mírnější svahy s loukami a křovinatými mezemi. 143


Posledně tři jmenované části krajiny oplývají vysokou hodnotou přírodní charakteristiky krajinného rázu. Naproti tomu nezastavěné hřbety, návrší a plošiny nad údolími tvoří volnou, přehlednou, méně výraznou krajinu, která však opticky funguje jako zarámování obrazu. Je proto sice relativně méně významná, přesto však je právě kvůli této rámující funkci nepostradatelná. Dalším východiskem krajinářské koncepce je koncept „Středočeského Toskánska“ uvedený v územním plánu obce Zákolany. Tento koncept nemá do české krajiny vnášet cizí a exotické vzory, ale vytvořit podobnou tvář zemědělské krajiny, jaká kdysi existovala ve velké části Evropy. Toskánsko je jen inspirací jakožto oblast, kde se tato struktura uchovala a funguje dodnes. Základem této koncepce je využít spojení přírodních a kulturních hodnot. Ve volné krajině nad zářezy údolí postupně obnovovat některé staré cesty (viz např. obr. 11 v barevné příloze) a doplňovat zeleň především v podobě protierozních opatření. Dále pak výsadby alejí podél cest. Zmiňovaný koncept by bylo logické rozšířit i do okolí obce Holubice. Případně lze obnovit historické cesty, které lze odečíst z historických map až k památnému Kozineckému háji kolem vrchu Ers. V této oblasti již obnova započala. Rozvoj krajiny a její ochrana Záměr předpokládá aktivní podporu a vzájemnou koordinaci všech přítomných i nově vznikajících historických vrstev krajiny. Tradiční přístup k ochraně krajiny předpokládá ochranu všeho starého a historického (a často již málo životaschopného) před vlivem aktivit mladších, modernějších a většinou agresivně životaschopných. Takový přístup bývá možný v některých typech maloplošných chráněných území, do osídlené kulturní krajiny se však nehodí. Hodnota historických prvků krajiny zde nutně spočívá v jejich běžném používání, proto je potřeba hledat způsob, jak mohou staré a nové prvky fungovat společně. Jde o dilema, které dobře známe např. z vybavení vlastních bytů – dům plný cenných starožitností a pečlivě udržovaný v historickém stylu je k životu nepohodlný, ale stejně nepříjemné by bylo žít v domě neustále průběžně vylepšovaném nejmódnějšími výstřelky. Někde mezi těmito extrémy je dům pohodlně zařízený, a něco podobného platí i pro krajinu. Koncepce PřP předpokládá takový způsob péče o krajinu, který dbá o památky a přírodu, ale dovoluje stálý inovativní vývoj krajiny tím, že hledá pro starší prvky vhodné uplatnění v současném životě. Budečsko je k právě představenému stylu rozvoje územím velmi vhodným. Je to proto, že na Budečsku, stejně jako např. na Kladensku, je vývoj krajiny nepřetržitý a není zde jednoznačně patrná stará „krajinná vrstva“ zásadně odlišná od vlivů moderních. Budečsko např. v kultuře zahrnuje památky od Přemyslovců přes celý středověk až po současnost. Ráz krajiny zde utváří jak např. románský kostel Sv. Petra a Pavla na Budči či původně rovněž románský, 144


později barokně přestavěný kostel Sv. Václava v Dřetovicích (obr. 12 v barevné příloze), tak železnice z 19. století, halda dolu Jan v Otvovicích, ale zároveň i současná zástavba. To vše je třeba nejen tolerovat, ale i chránit a vytvářet takové prostředí, kde to vše může existovat společně. Charakter evropské krajiny, jež není divočinou, se odvíjí od způsobu obhospodařování. Ten závisí na změnách politické a ekonomické situace. Ve změněných socio-ekonomických podmínkách se tak mění i krajinný ráz a většinou se s tím v měřítku celé krajiny nedá mnoho dělat. Zbývá pak chránit či přímo konzervovat alespoň některé vybrané lokality. Přesto lze chránit nikoliv jeden určitý krajinný ráz, ale pečovat o krajinu jako o dynamický systém v čase velkých socio-ekonomických změn. V evropské krajině, která stojí někde mezi přírodním a kulturním fenoménem, je zapotřebí kromě základních a obecně známých (což neznamená respektovaných) funkcí jako je ochrana podzemních vod, půdního fondu, lesních porostů atd. zavést také určitý management, či hospodaření s prostorem, krásou, autenticitou a pamětí krajiny. Tedy udržovat identitu krajiny. Neponičená krajina a pěkná města, kam se sjíždějí turisté, žijí z generacemi nashromážděné pokladnice krásy. Krajinná krása je z tohoto pohledu i ekonomická kategorie. Vymezení území Navrhované území je možno vymezit dvojím způsobem: po jasně viditelných liniích jakými jsou komunikace či vodní toky a nebo po stabilních hranicích katastrů. Jako nejvhodnější se jeví kombinace obojího. Navrhujeme dvě základní varianty, o jejichž definitivní podobě nechť rozhodne samospráva a státní správa. Větší varianta: jihozápadní okraj území ohraničen úsekem dálnice Praha–Slaný pod jejímž náspem leží rybník – cenná ornitologická a batrachologická lokalita. Na jihu je území ohraničeno k.ú. Dřetovice, posléze dále na východ k.ú. Libochovičky až po silnici Malé Číčovice–Libochovičky. Odtud přes Libochovičky až po jižní okraj Kovár vede hranice navrhovaného území podél hranice PřP Okolí Okoře. Dále po hranici tohoto PřP do obce Hole, odtud po komunikaci Hole–Svrkyně na komunikaci Velké Přílepy–Kozinec, na východě přiřadit památný vrch Ers s hranicí po polních cestách, odtud přes Kozinec do Holubic. Z Holubic po komunikacích do Debrna, dále po komunikaci do Kralup nad Vltavou a polní cestou přes vrch Nehošť do Minic. Odtud komunikací přes Mikovice a Zeměchy do obce Olovnice. Odtud po komunikaci do Slatiny. Ze Slatiny polní cestou přes kótu 276 na silnici Blevice–Koleč. Z Kolče polní cestou jižně od zámku k železniční trati a po trati západním směrem až k dálnici Praha–Slaný. Menší varianta: z Libochoviček silnicí směr Kováry, od křižovatky Kováry–Dřetovice po komunikaci č. 101 až po hranici k.ú. Kováry, pak na jihozápadě po hranici k.ú. Kolče až po Týnecký potok odtud po potoce do Týnce a dále po komunikaci z Týnce do Zákolan. Na západě pak po hranici k.ú. Zákolany až po k.ú. Blevice. Odtud po hranici k.ú. Blevice západně po komunikaci Koleč–Blevice; z této komunikace polní cestou ke kótě 276 a odtud severovýchodním směrem po k.ú. Blevice až k potoku, který pramení severně od Blevic. Po 145


tomto potoce, který lemuje silnici až po křižovatku Blevice–Slatina–Olovnice. Zřejmě by bylo vhodné zahrnout i Slatinský rybník. Odtud hranice stejná jako ve větší variantě až po Minice. Odtud po komunikaci č. 240 na křižovatku Holubice–Tursko, dále pak po komunikaci do Holubic. Z Holubic po komunikaci k Trněnému Ujezdu a odtud po hranici okresu Kladno jižním směrem až po hranici PřP Okolí Okoře. Lze uvažovat i o prostřední variantě, která zahrnuje celé k.ú. Zákolan a Libochoviček, nezahrnuje však k.ú. Dřetovice.

Všechny varianty lze kombinovat, tedy větší variantu je možno mírně zmenšit, respektive menší variantu zvětšit atd. S hranicí lze pohybovat především v okolí Libochoviček a Dřetovic, dále pak u Kolče, případně i na nezastavěných pláních mezi Holubicemi a Svrkyní. Zvláště cenné objekty a lokality, památná místa, společenstva a druhy organismů V této rozsáhlejší kapitole chceme referovat o jednotlivých krajinářsky, ochranářsky a památkářsky významných prvcích krajiny uvažovaného PřP. Následující výčet ovšem není a nemůže být úplný. Z výčtu vyplývá, že Budečsko zdaleka není běžnou krajinou nebo dokonce zničenou periferií velkých měst. Naopak, toto území se může chlubit množstvím pozoruhodností, jejichž význam lze dobře zúročit nejen ve vztahu k rekreaci, ale především v místních lidech i v nově příchozích vytváří povědomí o svérázné identitě této oblasti. Výsledkem celé řady geologických i antropogenních procesů je určitý krajinný ráz, který má několik výraznějších vrstev – základní přírodní a na ni naloženou pravěkou, raně středověkou, industriální, socialistickou a současnou polohu. Každá z nich určitým, obvykle smíšeným způsobem, tedy pozitivně i negativně ovlivnila původně chudou, téměř mýtickou oblast mezi Prahou a Kladnem, tedy mezi tak výraznými lokalitami jako je Turské pole s mohylami Krliš a Ers, rotundou v Holubicích, Budčí, Homolkou u Stehelčevsi, dřetovickým návrším, Makotřasy, rotundou ve Vrapicích a Libušínským hradištěm. Krajina na pobřeží křídového moře. Pro střední Čechy zhruba mezi Kutnou Horou a Kladnem je charakteristické, že úroveň současného povrchu se na řadě míst blíží úrovni tzv. transgresního (transgrese je zaplavování pevniny mořem) křídového povrchu. Znamená to, že terén má podobu, kterou měl v době okolo zaplavení pevniny druhohorním mořem. Na předpolí Minického hradiště u Kralup nad Vltavou je odkryta křídová kapsa s příbojovými štěrky a valouny, které tam uložilo moře v dobách, kdy zaplavilo pevninu. Na kraji pole nad Kováry směrem k Trněnému Újezdu bylo nalezeno několik buližníkových valounů o průměru až 40 cm, jejichž povrch je charakteristicky jemně vybělen a zdrsněn drobnými depresemi, což je znakem 146


toho, že byly opracovány v mořském příboji. Rovněž některé izolované kameny v horní části svahu nad Kováry mají zahlazený, příbojem otlučený povrch. O činnosti příboje svědčí i štěrčíkové polohy vázané na nepravidelně vyvinuté polohy křídového vápence v okolí Holubic – izolované úlomky těchto vápenců až vápnitých pískovců a slepenců se dají sbírat i na Kovárských stráních. Kromě toho byl v horní části zarostlé vozové cesty pod pohřebištěm na Týnici (t. Týnec) v předpolí budečského hradiště nalezen výchoz křídové příbojové facie tvořený 20–40 cm mocnou polohou valounů, v nichž převládají okolní vybělené proterozoické fylity, ale nalézají se i větší klasty buližníků. V roce 2005 byl ve svahu nad silnicí do Kolče odkryt profil, ve kterém se střídaly červenofialové polohy písčitých až prachovitých jílovců se světlejšími, světle béžovými kaolinickými polohami. Profil je hodnocen jako součást bazálního křídového souvrství. V tomto případě jde patrně o přeplavené lateritické zvětraliny, tedy o sedimenty vzniklé na blízké pevnině a spláchlé vodními toky do moře. Hloubková eroze toků a vznik terasového říčního systému. Jde o hlavní geomorfologický proces v rámci čtvrtohor. Skalnatý kaňon blízké Vltavy vznikl teprve v průběhu posledního zhruba 0,8 milionu let a teprve v závislosti na něm došlo k přehloubení mělkých údolí bočních toků jako je Zákolanský a Knovízský potok. Sprašové závěje se od Blevic (kde bývala cihelna těžící spraš; viz obr. 13 v barevné příloze) táhnou směrem k severnímu okraji Zákolan, ale v drobnějších výchozech je možné je nalézt na řadě míst na západním svahu Zákolanského potoka, ale ne na jeho východním svahu, což je pravděpodobně způsobeno směry větrů v průběhu poslední ledové doby, z níž pochází hlavní masa spraší v pražském okolí. Dál na východ např. v okolí Holubic se spraše opět objevují. Slavnou světoznámou lokalitou je hluboká sprašová rokle u Zeměch. Ta dnes společně s menším profilem v Sedlci u Kutné Hory představuje dva nejlepší profily sedimenty poslední doby ledové. Zeměchy se v posledních letech staly cílem několika mezinárodních výzkumů a směřují do pozice evropského srovnávacího profilu. Buližníkové skalky a suťové osypy výrazně vystupují pod skalním defilé na východním svahu údolí nad Kováry. V původním, těžbou neovlivněném stavu včetně skalní věže, kterou se nám již nepodařilo nalézt, jsou nakresleny na obraze O. Lebedy „Skály u Kovár“ z roku 1896. Zdejší hlavní suťové pole tvoří oválný osyp pod skalami o délce asi 80 m a šikmé šířce přes 30 m. Suť je uspořádána podle velikosti s největšími kameny v dolní partii. Podle porostních příznaků se nejedná o podmrzlou, ale spíš jen o mírně podchlazenou suť. Podchlazení bývá indikováno lemem mechů a lišejníků, které rostou v místech, kde studený vzduch vytéká ze sutě a kondenzuje vzdušnou vlhkost, jež se v podobě drobných kapiček sráží na kamenech a vytváří tak předpoklady pro růst nižších rostlin. Jižně od suťového osypu v horní třetině údolí je 147


v buližnících vyvinut mohutný mrazový srub o výšce až 6 m a délce kolem 50 m. Tyto skalní sruby a pod nimi ležící suťové akumulace vznikají v teplejších obdobích ledových dob a zejména na sklonku glaciálu či již ve starém holocénu, kdy během teplejšího, ale stále ještě chladného klimatu dochází zejména na osvícených horních hranách údolí k tání sněhu a zatékání do puklin. V noci voda mrzne, zvětšuje objem a v mnohonásobně se opakujících cyklech trhá skály a vytváří osypy. Sutě tedy vznikají v meziledové době (v holocénu) průběžně opadáváním kamenů hlavně za oblevy a jejich tvorba dosud neskončila. Problém mladé eroze. Charakter každé pravěké zemědělské krajiny je určován zápasem o vodu a půdu, tedy o správné zacházení se srážkami a erozí. Na Budečsku se nachází již zmíněná sprašová rokle u Zeměch, dále mohutná erozní rokle nad posledním domem Kovár pod Budčí, a také nečekaně hluboká skalní rokle o hloubce asi 7 m, která sleduje poruchové pásmo v silicifikovaném proterozoiku (východní svah Kovár nad domem u Štorchů). Když procházíme boky údolí, nalézáme celé skupiny erozních roklí. Podle analogie z Německa, z Kokořínska a dalších území musíme usuzovat na mohutnou mladou erozi, mnohde jen o stáří několika set let. Ta bývá obvykle způsobena nikoliv jenom odlesněním, ale intenzivní pastvou, ve které se vyšlapané stezky domácí zvěře stávají zárodkem struh a rýh, které se mohou velice rychle proměnit do hlubokých roklí. Eroze ze svahů údolí zaplňují a agradují nivy vodních toků. Jeden z důsledků tohoto procesu je lokální podmáčení, vznik dočasných mokřadů za výplavovými kužely, které hradí nivu a pohřbení archeologických památek do hlubších částí nivy. Lomy a dolování stavebního kamene. Lomy jsou v dané oblasti téměř všudypřítomné na každém vhodném odkryvu stavebního kamene. Dolování kamene má rovněž některé méně nápadné formy. Jedná se např. o rozbíjení volně ležících kamenů, které se projevují stopami po širokých dlátech. Tímto způsobem je např. upraveno i „lože sv. Václava“, kde se dá jen těžko rozhodnout, zda se jedná o nedotěžený zbytek původně většího kamene nebo úmyslnou romantizující úpravu kamene, aby se více tvarem podobal „lehátku“. V okolí Libušiny vyhlídky ve svahu hradiště nad zákolanskou návsí a na dalších místech pozorujeme vyhrabávání sutí, které se projevuje mělkými, plochými depresemi. Naproti tomu zcela zanikly jámy po těžbě křídových vápenců na místě zpracovávaných na pálení vápna na návrší u Holubic a nerozeznatelné jsou rovněž podobné jámy, které měly být přímo na budečském hradišti. Uhelné doly (www.montanya.org). V údolí Zákolanského potoka směrem ke Kralupům nad Vltavou ležela ústí řady štol uhelných dolů. Začátky dolování na Kladensku se vztahují právě k Otvovickému údolí, kde bylo zaznamenáno důlní podnikání už v roce 1720. Uhlí bylo dobýváno velmi primitivním způsobem. Do svahů otvovického údolí byly raženy chodby ve sloji, která zde vycházela na povrch a nakopané uhlí se vyváželo na kolečkách. Pro usnadnění jeho dopravy byly chodby raženy s mírným stoupáním směrem od jejich ústí. 148


Před ústím štol se uhlí třídilo prohazováním na sítech. Po r. 1756 se otvovické doly staly největšími uhelnými doly ve středních Čechách. V Otvovicích je zachován systém hald dolů Felix-Jan a František zarostlých první generací lesa. Největší halda dolu Felix-Jan je nalezištěm pyritu a zkamenělých zbytků prvohorních stromů. Je kryta řídkou březinou odolávající silně kyselé půdě a vyskytuje se zde vzácná houba hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus). Halda splývá s okolím a tvoří v současné době pozitivní hodnotu krajinného rázu. Staré cesty. V okolí budečského hradiště, ale i na celém Budečsku je zachováno množství polních cest, někdy i úvozových, vzniklých většinou už ve středověku, ale některé mohou být ještě starší. Např. Dřetovická cesta vedla od akropole na Budči přes návrší Týnice po náhorní plošině směrem k Dřetovicím. Dnes je rozorána, ale její počátek na Týnici a konec u Dřetovic je v terénu dobře patrný. Je zakreslena na všech starších mapách a je patrná jako tmavý široký pruh na snímcích leteckého mapování. Je možné, že má jako snadná spojnice nepřekonávající žádné údolí ještě pravěký základ. Obnova této cesty by zvýšila hodnotu rysu krajinného rázu. Stejně hodnotná by byla i obnova dalších starých cest, blíže je o nich pojednáno v práci Cílek (2006). Zvýšilo by to estetickou, historickou i přírodní hodnotu krajinného rázu. Obnova starých cest je součástí platných územních plánů některých obcí, jejichž katastry zasahují do navrhovaného PřP. Všechny staré cesty, úvozy, valy apod. lze vyhlásit jako archeologické památky. Je to práce pro archeology do budoucna. Terasování polí. Ve středočeské krajině běžně nalézáme terasové úpravy svahů několika generací. Na leteckých snímcích jsou tyto útvary dobře čitelné a početné. Zejména v okolí Budče je výrazný systém terasových mezí. Tvoří nápadný krajinný celek. Václavovo lože, osamělý, uměle přitesaný kámen tvaru lůžka v lese nad železniční tratí v Zákolanech. V okolí je řada buližníkových skalek (viz obr. 8 v barevné příloze). Václavovo lože doplňuje historickou charakteristiku krajinného rázu. Skalní defilé nad Kováry je tvořeno několika vyššími buližníkovými skalkami, které umožňují pěkný výhled na hradiště, pod nimi leží suťové pole a dál k jihu výrazný mrazový srub. Významná přírodní hodnota. Čedičové sloupky jako patníky na cestě u nádraží v Zákolanech jsou původem ze Slánské hory. Je to zdánlivě úplný detail, ale představují jednu z posledních drobných technických památek tohoto typu ve středních Čechách a je nutné je zde zachovat. Kovárské stráně (obr. 7 v barevné příloze) – chráněné území, těsně za hranicí navrhovaného PřP (ale již v PřP Okolí Okoře). Lokalita se nachází na bývalé vinici a v sadech, význačný je zejména výskyt hlaváčku jarního (Adonis vernalis) a další teplomilné a suchomilné flóry. Je zde i studijní plocha pro 149


výzkum populační genetiky silenky nadmuté (Silene vulgaris) mezinárodního významu (Elansary et al. 2010) Kolečská stráň (též Katovka, U Katovky neboli Cikánská stráň) – silicifikované zlomové pásmo, botanická lokalita, v okolí drobné vřesoviště a kavylová louka. Výskyt smilu písečného (Helichrysum arenarium) a bělozářky liliovité (Anthericum liliago). Významná přírodní hodnota. Svah pod Budčí – břidličná stráň k ústí Dřetovického potoka, algonkická břidlice. Lokalita je význačná mnoha druhy teplomilných rostlin. V háji se vyskytuje vzácná houba chřapáč Quéletův (Helvella queleti). Významná přírodní hodnota. Svah od Budče k údolí Týnického potoka – výskyt tří vzrostlých mahalebek (Prunus mahaleb), které by samy o sobě měly být vyhlášeny jako památné stromy; teplé křovinaté stráně; ornitologicky a herpetologicky cenná lokalita. Významná přírodní hodnota. Kováry – skály v údolí proti Budči. Lokalita teplomilné vegetace, roste zde např. bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Významná přírodní hodnota. Blevice – vysoké meze západně od první zatáčky silnice severně od obce. Lokalita představuje jedno ze dvou známých nalezišť vzácného pelyňku pontického (Artemisia pontica) v kladenském okrese a tvoří významné místo krajinného rázu. Spolu s alejí směrem k Blevickému a Slatinskému rybníku vytvářejí vysoké meze harmonické měřítko krajiny. Za rybníkem u Blevic navíc roste hlaváček jarní. Okolí Blevic tvoří severozápadní okraj návrhu PřP a má vysokou estetickou hodnotu krajiny. Otvovice 1 – výslunná stráň u polní cesty k obci Zeměchy. Lokalita významná hromadným výskytem černohlávku velkokvětého (Prunella grandiflora). Významná přírodní hodnota. Otvovice 2 – strmá stráň nad silnicí ve východní části obce. Lokalita teplomilné květeny, např. pryšce sivého (Euphorbia sequieriana). Významná přírodní hodnota. Otvovická skála – chráněné území, skály s bohatou teplomilnou květenou, např. koniklec luční (Pulsatilla pratensis), hlaváček jarní (Adonis vernalis), řebříček štětinolistý (Achillea setacea), křivatec český (Gagea bohemica) (Špryňar et Münzbergová 2006) nebo kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus). Významná přírodní hodnota. Studánky – především je nutno připomenout studánku Sv. Václava na JZ okraji obce Týnec; významná byla také studánka pod kaplí Sv. Gotharda u Holubic, jejíž obnova a údržba by byla žádoucí. Minice – Minická skála, chráněné území, spilitový svah s polštářovými lávami a teplomilnou květenou. Významná přírodní hodnota. 150


Obce se starou zástavbou, zejména Dřetovice, Trněný Újezd, Slatina, Debrno, Koleč a Holubice jsou architektonicky cenné a esteticky působivé. Dokládají historickou charakteristiku krajinného rázu a dotvářejí prostorovou konfiguraci prvků krajinné scény. Typické jsou robustní statky se sýpkami, které zpravidla tvoří pohledovou dominantu obcí, ale také drobnější zástavba domků, které mají zejména ve svahovém terénu rozmanité přístavky, terasy, opěrné zídky apod., což pak ze vsi vytváří malebnou drůzu navazujících staveb. Podobně cenné však po úpravě mohou být staré průmyslové objekty, kterým je dnes ve světě rovněž přiznávána hodnota (např. v Otvovicích a Zákolanech). Průmyslové objekty dotvářejí historickou charakteristiku krajinného rázu a dají se hodnotit také jako kulturní dominanta krajiny, byť nijak starobylá. Kostely, kaple a hřbitovy jsou v obcích připomínkou toho, co snadno nepomíjí, ale i toho, co už dávno minulo. Zvlášť významný je zejména budečský kostel Sv. Petra a Pavla a rotunda v Holubicích. Na Budči studoval Sv. Václav, pobývala zde Drahomíra a údajně i Krok. Toto zvlášť významné místo je spojeno se vznikem české státnosti. Na Budči je pohřben mj. slavný český buditel, pedagog a vědec Karel Slavoj Amerling. Další velmi důležitou románskou stavbou je kostel narození Panny Marie v Holubicích s cennými gotickými nástěnnými malbami. Estetickou hodnotu krajiny zvyšuje již na samém okraji navrhovaného PřP kostel na návrší v Dřetovicích (obr. 12 v barevné příloze). Tvoří zároveň i zdaleka viditelnou kulturní dominantu krajiny. Okraj parku by měl procházet zbytkem tzv. královské cesty z Velvar do Prahy kolem kapličky Sv. Gotharda nedaleko Holubic. Památný je i barokní kostelík Narození Sv. Jana Křtitele v Zeměchách a gotický kostelík Sv. Jakuba většího v Minicích. Esteticky zvlášť působivé je panorama Slatiny s obrovským pozdně barokním statkem na místě bývalé tvrze nad obcí. Údajně je tento statek určen k demolici. Vznikla by tak nenávratná škoda. Židovský hřbitov v Blevicích. Kulturně cenný hřbitov pravděpodobně vznikl v prvé polovině 17. století, nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1720. Zachovalo se na něm asi 300 náhrobků barokního a klasicistního typu. Hrobnický domek dnes slouží jako rekreační chalupa, což je dobrý příklad netradičního soužití starých a nových historických vrstev. Hrobová jáma na Týnici. Hromadný hrob desítek mužů dosud neobjasněného původu a stáří. V každém případě se jedná o významné pietní místo. Minické hradiště. Hradiště patrně z doby halštatské se nachází nad údolím Rusavky (t. Holubický potok) poblíž Minic. Patrné jsou jen valy. Voda se údajně do hradiště přiváděla z pramene pod kapličkou Sv. Gotharda. Další památná místa. Údolí táhnoucí se od zříceniny hradu Okoř (obr. 10 v barevné příloze), přes Kovárské údolí a staroslavnou Budeč až do Zákolan, je 151


místem zrodu moderní české krajinomalby. Ateliér profesora pražské Akademie výtvarných umění Julia Mařáka sem pravidelně zajížděl v průběhu celých 90. let 19. století. Tato oblast v sobě ideálně spojovala klíčová témata 19. století: národní identitu (Budeč jako základ české státnosti), náboženství (Sv. Václav a jeho tradice v české společnosti), vzdělanost (Karel Slavoj Amerling a jeho Budečská škola), historie (zřícenina hradu Okoř – obr. 10 v barevné příloze), krajina (Okořské údolí, Kovárské stráně atd.), průmysl (Zákolany – nové továrny, Otvovice – haldy po těžbě uhlí), sociální otázky (Ladislav Zápotocký – Budečský a dělnické hnutí v této lokalitě). V průběhu 90. let zde vznikly první čistě impresionistické obrazy, které jsou dodnes jedním z klíčových pilířů českého moderního malířství. Mezi žáky Mařákova ateliéru patřili např. Antonín Slavíček, František Kaván, Otakar Lebeda a Alois Kalvoda. Posledně jmenovaný malíř na Mařákovu školu ubytovanou v Zákolanech vzpomíná a popisuje dojmy, které na ni tento kraj učinil. V českém moderním krajinářství neexistuje jiné místo, které by se takovým způsobem vrylo do jeho tváře. Pozoruhodné není jen množství obrazů a kreseb, které zde vznikly a jejich vysoká umělecká kvalita, ale zejména fakt, že toto místo fascinovalo celou generaci umělců, jejichž tvorba je dodnes obdivována a vysoce ceněna. Zákolany: rodiště spisovatele a politika Antonína Zápotockého, bydliště žurnalisty a dělnického aktivisty Ladislava Zápotockého. Otvovice: současnou kulturní vrstvu reprezentuje místní rodačka zpěvačka Lucie Bílá. Slatina: Z významných osobností se ve Slatině narodil r. 1836 vlastenecky orientovaný katolický kněz – děkan slánský – Josef Kandler, kameník František Kdýr (pomník Josefa Jungmanna v blízké Olovnici), podnikatel a vynálezce František Beneš a akademický malíř Jaroslav Brožovský. Debrno: rodiště českého hudebního historika a přítele Bedřicha Smetany Josefa Srba-Debrnova. Biodiverzita a ochranářsky cenné druhy živočichů Záměr vytvořit PřP Budečsko podporují i výsledky faunistického výzkumu, který dokazuje překvapivou druhovou rozmanitost této pozoruhodné oblasti středočeské krajiny. Biodiverzita (druhová rozmanitost) je vázána na mimořádně rozvinutou geodiverzitu a to jak ve smyslu, že území je tvořeno souborem vápnitých, intermediárních i kyselých ploch (vápnité pískovce, vulkanity, buližníky), tak i ve smyslu morfologické členitosti, kdy blízko vedle sebe mohou existovat jak vyprahlé skalky a bývalá vřesoviště, tak i údolní mokřady. Ptactvo – jen v okolí Zákolan bylo zjištěno při jediné exkurzi 53 druhů ptáků (Žďárek, 2006). Zavadil (nepublik.) zde zjistil navíc i výskyt vzácnějších druhů, např. luňáka červeného (Milvus milvus), jestřába lesního (Accipiter gentilis), krahujce obecného (Accipiter nisus), datla černého (Dryocopus martius) a sluky lesní (Scolopax rusticola). Na Budečsku hnízdí ptáci typičtí pro 152


zachovalé přírodní prostředí, např. krutihlav obecný, cvrčilka zelená a cvrčilka říční, ťuhýk obecný, konipas horský, slavík obecný, sedmihlásek hajní, lejsek šedý, rákosník zpěvný, žluna zelená a žluva hajní. Bývá pozorován i ledňáček říční, krkavec velký a volavka popelavá. Opakovaně byl pozorován i dudek chocholatý. Plazi a obojživelníci – v oblasti je hojný slepýš křehký (Anguis fragilis) a ještěrka obecná (Lacerta agilis), podél vodotečí užovka obojková (Natrix natrix). Nejvzácnějším plazem v oblasti je užovka hladká (Coronella austriaca), která se vyskytuje v okolí Kovár a přímo na Budči. Všichni zjištění plazi patří mezi zvláště chráněné živočichy. V zájmovém území bylo dále zjištěno šest druhů obojživelníků. Ropucha obecná (Bufo bufo) je v současné době nejhojnějším druhem žáby. Dříve to byla ropucha zelená (Bufo viridis), ta však v posledních deseti letech mizí. Skokan hnědý (Rana temporaria) v oblasti také rapidně ubývá. Skokan skřehotavý (Rana ridibunda) žije v regionu na více místech stále dosti běžně. Čolek obecný (Triturus vulgaris) byl pozorován jen v okolí Dřetovic a kuňka obecná (Bombina bombina) nebyla zjištěna po roce 1989. Území trpí úbytkem extenzivně obhospodařovaných vodních ploch. Bylo by žádoucí je obnovit. Bezobratlí – v Zákolanském potoce dosud žije silná populace raka kamenáče (Austropotamobius torrentium), který byl až donedávna považován za výhradního obyvatele čistých vod a jednoho z našich nejohroženějších živočichů. Nově zde byl zaznamenán také rak říční (Astacus astacus). Potok byl vyhlášen jako EVL (evropsky významná lokalita v rámci soustavy NATURA 2000) právě pro raka kamenáče. V oblasti navrhovaného PřP se vyskytují i velcí vzácní brouci jako roháč obecný (Lucanus cervus) nebo tesařík obrovský (Cerambyx cerdo). Jejich larvy potřebují k životu odumírající staré duby, což dosvědčuje zachovalost starých porostů. Rozšířil se tu i zlatohlávek Oxythyrea funesta, který byl ještě před 20 lety považován za vyhynulého. Z motýlů se běžně vyskytují např. přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) aj. Byly pozorovány i vzácnější druhy jako batolec duhový (Apatura iris) nebo perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia). V celé oblasti jsou poměrně hojné čtyři druhy čmeláků spolu s jejich sociálním parazitem pačmelákem cizopasným (Psithyrus rupestris). Na několika lokalitách (např. Zeměchy) byl zaznamenán výskyt vzácného pavouka sklípkánka pontického (Atypus muralis). (Podrobnější faunistické údaje jsou uvedeny ve sborníku Budeč 1100 let II. Příroda – krajina – člověk.) Mokřadní biotopy u Zeměch jsou významnou ornitologickou lokalitou s pestrým druhovým složením. V rozsáhlých rákosinách v místě někdejších rybníků hnízdí např. početná populace rákosníka zpěvného (Acrocephalus 153


palustris), 5–8 párů chřástala vodního (Rallus aquaticus) a 2 až 3 páry pochopa rákosního (Circus aeruginosus). Rozsáhlé rákosové plochy jsou významným nocovištěm např. kriticky ohroženého druhu strnada lučního (Miliaria calandra). Protahují zde i vzácné druhy jako cvrčilka slavíková (Lucustella luscinioides) a modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula). Při okrajích lokality hnízdí slavík obecný (Luscinia megarhynochos) a na okolních stráních bramborníček černohlavý (Saxicola torquata). Magnetem pro ptáky z okolí je ornitology udržované napajedlo (potůček – pravobřežní přítok Knovízského potoka). Druhová skladba ptáků je zde tedy výrazně jiná než v údolí Zákolanského potoka. Vzácné druhy rostlin. Na Budečsku roste (nebo v nedávné minulosti rostlo a současný výskyt není znám) přes 50 ohrožených druhů rostlin. Valnou většinou jsou to druhy skal a stepních strání, tedy teplomilné a suchomilné druhy, jejichž výskyt je omezen na nejteplejší přirozená stanoviště, jakých je dnes na našem území minimum a stále ubývají. Z nejvzácnějších jsou to např. kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), česnek tuhý (Allium strictum), kostival český (Symphytum bohemicum) a hlaváček jarní (Adonis vernalis). Vyskytují se zde i některé vzácné polní plevele (hospodářsky ovšem zcela neškodné) jako šklebivec přímý (Misopates orontium), který byl kdysi doložen od obce Zeměchy, ale v regionu byl opakovaně pozorován i v současné době. Druhy rostlin na Budečsku nepůvodní, ale zdomácnělé. Tyto druhy reprezentují nejmladší vrstvu imigrací. Některým z nich je vhodné již přiznat domovské právo, třebaže jejich ochranný statut bude vždy nízký a naopak mnohde bude vhodné tyto vitální druhy odstraňovat. Jsou to zejména trnovník akát (Robinia pseudo-acacia), štětička srstnatá (Virga strigosa) a bělotrn statný (Echinops exaltatus). Akáty a akátiny se staly typickým prvkem v údolích Budečska. Akát se dnes často označuje jako druh pro přírodu nebezpečný, cizorodý apod., z PřP je však téměř neodstranitelný a navíc zde má svou kulturní historii. Severní okolí Prahy je ve střední Evropě klasickým územím pěstování akátu, akát je zde svého druhu kulturní památkou. Akátiny zde byly vysazovány na skalnaté svahy, bezlesé alespoň posledních tisíc let, akát je zde tedy skoro stejně nepůvodní, jako domácí druhy dřevin. Je tedy větší důvod akát aspoň místy udržet, než jej z PřP systematicky odstraňovat. Višeň mahalebka (Prunus mahaleb) je jihoevropský druh višně, jinde v Čechách vzácný, na Budečsku však velmi hojný a dávno zdomácnělý. Pěstoval se patrně pro plody, kterými se dobarvovalo víno. Uvažovalo se dokonce o tom, že je v severním okolí Prahy druhem původním, ale pravděpodobnější je jeho pěstování a postupné zplanění. Mahalebka se stala typickým druhem Budečska. Štětička srstnatá (Virga strigosa) je dalším přistěhovalcem, typickým pro celé Kladensko a velmi zde hojným. Bělotrn statný (Echinops exaltatus) je vysoký modře kvetoucí „bodlák“ hojný mezi Otvovicemi a Minicemi. Je příkladem právě invadujícího druhu, pravděpodobně jako pozůstatek dřívějšího pěstování v zahradách. 154


Závěr Ve středních Čechách existuje několik příkladů dobře zachovaných kulturních krajin s ještě pravěkým základem. Patří mezi ně např. Hostomická kotlina pod Hřebeny, Kouřimsko a okolí Budče. Všechna tato místa jsou sice obklopena lidskými sídly a zemědělskou krajinou, ale boky místních kopců a zejména skalnatá údolí hostí mozaiku stanovišť s bohatou flórou a faunou. Nejedná se však jenom o seznam ohrožených druhů, ale o samotný ráz krajiny, která má v některých partiích předindustriální nebo raně industriální charakter. Tyto územní celky jsou v současné době silně ohroženy zejména špatně naplánovanou suburbanizací a proměnou v amorfní plochy nové výstavby postupně přičleňované k Praze. Kulturní význam oblasti zejména mezi Okoří a Budčí je značný hlavně ve dvou časových řezech – v období vzniku samostatného českého království v 10. století a v období národního obrození v 19. století. Tehdy se díky poutím a táborům lidu na Budči i činnosti krajinářů Mařákovy školy stala zdejší krajina jedním ze základů české moderní identity. Základní ráz území je určen místy skalnatými údolími místních potoků, které můžeme vnímat jako menší analogie vltavského údolí, jehož nivní část však na rozdíl od Budečska byla zcela přetvořena úpravami řeky a zástavbou nivy. Středočeská krajina obecně představuje na rozdíl od např. Pošumaví či Podkrkonoší opomíjený fenomén. Při detailnějším pohledu ve zdánlivě zcela přetvořené krajině nalézáme neobvykle bohatý ekosystém vázaný na silně vyvinutou geodiverzitu. Předpokládáme, že význam této krajiny bude do budoucnosti širší veřejností teprve rozeznán. Tento proces již začal např. vytvářením frekventovaných cyklotras. Považujeme proto za potřebné, aby celkový ráz krajiny byl chráněn alespoň v rámci navrženého přírodního parku. Navrhovaný PřP OB park je především ochranou krajinného rázu před rušivými zásahy do krajiny (satelitní výstavba, rozsáhlé liniové stavby, sklady a s tím spojená zvýšená doprava). Ale záměr v žádném případě nebrání běžnému rozvoji obcí spojenému s řízenou výstavbou v intravilánu i v extravilánu. Cílový stav můžeme vyjádřit jako malebnou, hospodářskou krajinu, v níž lidská sídla funkčně i esteticky doplňují hodnotné přírodní prostředí. Až bude samospráva a státní správa zvažovat, zda přijmout či nepřijmout určité celky krajiny či obce do návrhu PřP Okolí Budče, dovolujeme si připomenout na úplný závěr slova historika prof. Otto Urbana, který je pohřben rovněž na Budči: „Jsme-li obráceni jenom do minulosti a vnímáme jen minulost a myslíme v minulostních pojmech, anebo naopak plánujeme-li jen budoucnost, vidíme-li jen rozměr budoucnosti, tak se můžeme snadno dostat do situace, kdy ztratíme normální přirozenou půdu pod nohama“.

155


Poděkování Tato práce vznikla za přispění projektu MŽP SP/2d1/141/07 „Rekultivace a management nepřírodních biotopů v ČR“, dále pak obcí Zákolany a Holubice, města Kralupy nad Vltavou a především Statutárního města Kladna. Literatura Baše M. a Cílek V. (2006): Krajina domova v době rozpadu města a přeměny venkova. – Příloha časopisu Veřejná zpráva 19/06, Praha, p. I–XII. Blažíčková-Horová N. (ed.) (1999): Julius Mařák a jeho žáci. – Praha. Cílek V. (2006): Krajina v okolí Budče: reliéf, paměť a hodnota. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 38–62. Dobeš V. (2006): Pohled na rozvoj z budečské perspektivy. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 218–236. Elansary H. O., Muller K., Olson M. S., Štorchová H. (2010): Transcription profiles of mitochondrial genes correlate with mitochondrial DNA haplotypes in a natural population of Silene vulgaris. – BMC Plant Biology 10: 11. Gojda M. (2000): Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny. – Academia, Praha, 238 p. Hadač E. (1982): Krajina a lidé. Úvod do krajinné ekologie. – Academia. Praha, 152 p. Hnilička P. (2005): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. – ERA. Brno, 131 p. Hruška E. (1945): Příroda a osídlení. Biologické základy krajinného plánování. – Knihovna „Architektury“, 152 p., Praha. Hruška E. (1946): Krajina a její soudobá urbanizace. – B. Pyšvejc, Brno, 64 p. Hulíková V. (2009): Otakar Lebeda (1877–1901). – Praha. Kolektiv (1930): Československá vlastivěda. – Díl I. Příroda. –Sfinx, 640 p., Praha. Kolektiv (2000): Téma pro 21. století. Kulturní krajina, aneb proč ji chránit? – MŽP, 243 p. Krinke L. (2006): Herbářové sběry pana Antonína Roubala v okolí Budče. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 88–96. Kuchyňka Z. (2005): Minulost skrytá v hlubinách. – In: Kuchyňka Z. (red.): Budeč 1100 let /905– 2005/. I. Archeologie a historie: 11–22. Ložek V. (2006): Okolí Budče v nejmladší geologické minulosti. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 29–37. Ložek V. et al. (2006): Návrh na vytvoření přírodního parku Budeč. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 352–353. Ložek V., Kubíková J., Špryňar P. a kol. (2005): Střední Čechy. Chráněná území ČR XIII. – AOPK ČR, EkoCentrum Brno, 902 p., Praha. Morkes (2005): Karel Slavoj Amerling a budečská tradice v českém školství. – In: Kuchyňka Z. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. I. Archeologie a historie: 142–147. Mourek J., Zavadil V., Fischer D., Štambergová M., Hoffmannová K. (2006): Dva druhy raků v Zákolanském potoce. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 146–164. Prach K. a kol. (2006): Botanika a ekologie obnovy. – Zprávy České botanické společnosti, Materiály 21: 1–254. Praha. Sádlo J. (2006): Složitá cesta z Libušína na Budeč a zpátky přes Pchery, Theodor, Brandýsek, Zákolany, Stehlečeves, Švermov a Mayrovku čili Trvale udržitelná suburbie. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 184–203. Sláma J. (2005a): Budeč v době vlády prvních přemyslovských knížat. – In: Kuchyňka Z. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. I. Archeologie a historie: 47–69. Sláma J. (2005b): Kníže sv. Václav a jeho tradice v českých dějinách. – In: Kuchyňka Z. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. I. Archeologie a historie: 121–141.

156

Václav Cílek, Jiří Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení přírodního parku Okolí Budče Špryňar P., Münzbergová Z. (2006): Přírodovědná vycházka do údolí Zákolanského potoka. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 113–138. Štorch P. (2006): Širší okolí Budče v geologické minulosti. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 8–28. Tomeš J. M. (1996): Pohled na české krajinářství let 1890–1910. – Umění 44: 374–390. Urban O. M. (2003): Z Okoře přes Kováry do Zákolan. – Posel z Budče, 20: 2–7. Vavřín M., Vavřínová O. (2006): Budeč a okolí z hlediska zpracování územního plánu pro obec Zákolany. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 213–217. Veselý J. ed. (1954): Ochrana československé přírody a krajiny II. – NČSAV, 705 p., Praha. Vorel I., Bukáček R., Matějka P., Culek M., Sklenička P. (2004): Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. – Msc., 21 pp. [depon. in OŽP MěÚ Kladno] Wittlich P. (1982): Česká secese. – Odeon, Praha. Zachař M. (2002): Mařákova škola. – Praha. Zavadil V. (2006a): Obojživelníci okolí Budče. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905– 2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 165–167. Zavadil V. (2006b): Plazi okolí Budče. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 168–170. Zavadil V., Baier J. (2006): Vzácné houby okolí Budče. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 139–143. Zavadil V., Brejška M., Brejšková L. (2006): Avifauna vodních nádrží na Dřetovickém potoce. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeč 1100 let /905–2005/. II. Příroda, krajina, člověk: 175–180.

Dodatek Sociologická východiska ochrany a řízeného rozvoje Budečska. Navrhujeme Přírodní park Okolí Budče. Cílem návrhu je zachovat přírodní, estetické, kulturní a sociální hodnoty Budečska, ale přitom nebránit takovému jejich vývoji, které dosavadní hodnoty neničí, ale dále je tvůrčím způsobem rozvíjí a proměňuje. Návrh se tedy chce na jedné straně vyhnout omezením plynoucím z intenzivnějších forem územní ochrany přírody, ale na druhou stranu nechce připustit zničení této krajiny její neřízenou exploatací nebo i její systematickou a záměrnou přeměnou v standardní řadovou součást vznikající pražsko-kralupsko-kladenské městské aglomerace. Předkládaný návrh v oblasti rozvoje společnosti v daném území vychází z analýzy, kterou zdokumentoval Dobeš (2006) na základě výsledků projektu strategického plánování, realizovaného městem Kladnem v roce 2003. Jako základní dvě proměnné budoucího vývoje oblasti Kladenska (včetně celé oblasti mezi Kladnem, Kralupy a Prahou) byly identifikovány: (a) výkonnost místní ekonomiky, která určuje kupní sílu obyvatel a možnost investovat do dalšího rozvoje v regionu i mimo něj (b) soudržnost místní komunity, která určuje množství sociálních vazeb, identitu obyvatel (např. jako „lokální/regionální patriotismus“) a míru jejich ochoty uvažovat o místní krajině jako o hodnotě a angažovat se v její ochraně i rozvoji.

157


Na základě tohoto rozlišení byly určeny čtyři hraniční vývojové scénáře, které se liší vysokou respektive nízkou hodnotou obou zmíněných faktorů. Tyto scénáře mapují krajní možnosti, mezi nimiž se bude vývoj oblasti pohybovat. Označení scénářů je úmyslně metaforické a nadsazené, aby dobře vystihlo důsledky pro krajinu a společnost. I. Spálená země. Tento scénář je příběhem malé soudržnosti komunity a ekonomického propadu. Ke vzniku tohoto stavu vedou špatné vztahy a nedůvěra mezi lidmi, ztráta hodnot, úpadek vzdělávání, špatné hospodaření, zadlužování, populismus a korupce. Spálená země ve svém závěru znamená všestranný úpadek i násilí. Krajina mezi Kladem a Prahou se stává společensky, ekonomicky i esteticky podřadným přechodovým územím, městskou periferií využitelnou jen díky sílící koncentraci ve všech ohledech podřadných aktivit jako je např. skládkování. II. Klondike. Tento scénář je příběhem malé identity a slabé soudržnosti komunity, ale výkonné místní ekonomiky. Je příběhem ekonomického růstu za každou cenu, prosazení osobních zájmů na úkor druhých, a opět i korupce a nedůvěry mezi lidmi. Kladensko ekonomicky prosperuje pod přívalem nových investic. Ze zón ekonomického rozvoje jsou vytěsňováni starousedlíci, kterým chybí pocit bezpečí anebo síť finančně dostupných služeb. V závěru příběhu scénáře se Kladno stává součástí Prahy. Úměrně k růstu městské aglomerace ztrácejí menší celky jako Budečsko (ale pak i Kladno samo) svou autonomii a identitu, stávají se pouhou součástí velkoměsta, jeho vnější čtvrtí neboli exurbií. III. Prosperita. Tento scénář je příběhem silné místní identity a soudržnosti při výkonné místní ekonomice. Podobně jako ve scénáři Klondike je rychlého ekonomického růstu dosahováno masivními investicemi do infrastruktury a podnikání, investice ale respektují zájmy komunity včetně ochrany životního prostředí. Na Kladensko se daří v rámci strategického partnerství s předními světovými podniky a univerzitami přilákat vývoj a výrobu špičkových technologií. Důraz je kladen na kvalitní celoživotní vzdělávání, podporován je i spolkový život a služby pro znevýhodněné občany. Rozvíjí se polycentrická struktura města i regionu a jsou tak posilovány místní komunity. Scénáře Klondike i Prosperita není obtížné sestavit, protože dobře zapadají do současných politik vlivných zájmových skupin. IV. Pohoda. Tento scénář je příběhem silné místní identity a soudržnosti při málo výkonné místní ekonomice. Pohoda má některé počáteční trendy shodné se scénářem Spálená země. Nepříznivý vývoj komunitu semkne a Kladensko se stává sice ekonomicky „chudším“ regionem, ale v němž je zároveň díky soudržnosti komunity paradoxně dosahována vysoká kvalita života. Výraz „chudší“ je nutné chápat jen v kontextu této doby, která za „bohatší“ území považuje ty oblasti, kde vznikají nové, zdánlivě honosné stavby. Ve skutečnosti 158


je řada těchto objektů postavena méně kvalitně, takže v měřítku dalších dvaceti let můžeme být konfrontováni s úplně opačným stavem, kde opravené a svému účelu navrácené středy sídel budou obklopené pustnoucími suburbiemi s dosluhujícími inženýrskými a komunikačními sítěmi. Plánovaná rozhodnutí i události, které přicházejí, lze podle převažujících tendencí přiřazovat jednotlivým scénářům. Jak se již nyní ukazuje, bude nutno do budoucna s každým z těchto scénářů počítat, třebaže patrně žádný nenastane ve své extrémní podobě na celé ploše Budečska. Jednotlivé scénáře se totiž uplatňují spíše mozaikovitě a mohou se lišit např. v různých obcích různě podle aktivit zastupitelstva nebo vlastníků, ale i podle celospolečenských vlivů, které nelze snadno z nižší úrovně ovlivnit. Za nejméně pravděpodobný lze pokládat scénář Spálená země, přesto lze najít i příběhy a úseky krajiny vystihující tendence tohoto scénáře. Například devastace zámku s hospodářskými budovami v Kolči začala už v době, kdy tu byl státní statek. A pokračovala po roce 1990, kdy se komplex stal zástavou za nesplácený úvěr. (Ke scénáři Spálená země směřují i plány na zástavbu u Holubic, Kolče a ve Slatině.) Záměr PřP Okolí Budče má posílit místní soudržnost, identitu a identifikaci obyvatel se svou krajinou, a tím snížit riziko degradace hodnot oblasti (scénáře Spálená země a Klondike). Dále počítá s možností vzestupu ekonomické síly (scénáře Klondike a Prosperita). Vůči této možnosti je záměr flexibilní, ačkoli ji nepokládá za nezbytnou podmínku. Za optimální pokládá vývoj blízký scénáři Pohoda s možností pružných přechodů ke scénáři Prosperita. Prakticky to znamená, že nechce plošně konzervovat současný stav nebo jej ochranou přírody vracet do dávno minulého stavu tradiční venkovské krajiny, ale je připraven reagovat na vývoj krajiny a urbanismu v celé oblasti mezi Prahou a Kladnem. Příklady a inspirace z okolí Prahy Dají se uvést příklady dobře fungující příměstské krajiny v okrajových částech Prahy a pražského okolí. Přírodní park Okolí Okoře vzhledem k jeho blízkosti není potřeba blíže představovat. Stojí za povšimnutí, že jeho vznik rozhodně neznamenal nějaké ochromení oblasti přísnými ochranářskými pravidly, ale naopak přinesl rozvoj rekreace a turistiky, což dělá obcím dobrou reklamu, přináší jim to finance a zároveň to do budoucna pro místní obyvatele vytváří příjemné životní prostředí. A naopak, novodobá zástavba mimo PřP, ať již vilek, sídlišť či anonymních hal turisty pouze odrazuje a region upadá. Prokopské údolí na jihozápadním okraji Prahy je dnes obklopeno sídlišti z obou stran, přitom samo je chráněno (většinou jako rezervace). Údolí je intenzivně využíváno z rekreaci zejména lidmi z okolních sídlišť. Při tak velké návštěvnosti byly obavy, že během několika let nastane značný pokles druhového bohatství, objeví se odpadky apod., a tím klesne kvalita 159


prostředí. Přesto území stále – po cca 15 letech – má vysokou kvalitu a působí dojmem přírodní oázy. Není to příměstí, je to ostrov venkovské krajiny. Z Hlubočep, dříve nepříliš udržované vesnice na periferii, se stalo centrum spojující sídliště na obou stranách údolí. Jedním z projevů je např. úroveň restaurací a podobných zařízení. Staré a tradiční hospody v obci zůstaly, tradici si nepotřebují dokazovat přestavbami a jak místní, tak výletníci to tak chtějí. Zároveň vznikla široká škála nových podniků, což odpovídá různorodé klientele (od pizzerie po jednoduché a tím oblíbenější občerstvení pro výletníky). Oproti tomu samotná sídliště v okolí mnohde stále působí nezabydleně a nevybaveně, s výjimkou stanic metra jsou skoro bez obchodů a bez kultury. Niva Vltavy mezi Libní a Podhořím, případně na opačném břehu mezi Holešovicemi a Podbabou byla dlouho bez většího využití. Teprve povodně jednoznačně ukázaly, že využití musí být hlavně rekreační, protože na intenzivní zástavbu není pomyšlení. Osou území je nyní asfaltovaná cyklostezka po obou březích, Vltavu překonává po lávce u ZOO, pak pokračuje a v Podbabě je přívoz, na oba konce stezky navazuje metro, kde lze přepravit bicykl. Území vzniklo spontánní součinností nezávislých aktivit, výsledkem je pestrá krajina oživená množstvím atrakcí a zajímavých míst. Je zde k vidění tréning kanoistů, jinde mají koně a u nich hospodu, je tu park Stromovka, tenisové kurty, naproti je ZOO a za ní rezervace se skalní vegetací. Přitom je to vlastně úzký pruh kolem řeky, těsně okolo bydlí lidé, ale provoz kolem řeky se jich nedotýká, pokud tam sami nejdou sportovat nebo na procházku. Sám příklad je samozřejmě nepřenosný, ale ukazuje, že k pestrému i ekonomicky výnosnému využití území stačí podchytit a vhodně směrovat zájem podnikatelů i veřejnosti. Buštěhrad a jeho okolí tvoří bohužel příklad opačný. Směrem na Číčovice, Bouchalku, Vrapice, Hřebeč i Kladno je město obestavěno novou nekoordinovanou zástavbou; někde vznikají domy bez ladu a skladu. Směrem k Lidicím vidíme jen chátrající zemědělské objekty, kde se mj. konají i nechvalně známé buštěhradské trhy a autosalon. Ze všech ostatních stran pole bez polních cest, ze západní strany oplocená pověstná Buštěhradská halda a oplocený závod POLDI. Zástavbou není (zatím?) Buštěhrad obklopen směrem k Libochovičkám, ale tady je zase krajina rozťata dálnicí Praha–Slaný a pohledově znečištěna trojím vedením elektrického napětí. Není kam jít do okolí, v městě samém rovněž. Ani Muzeum Oty Pavla, ani náročná oprava zámku Buštěhrad odříznutý ze všech směrů prostě nespasí. A to ještě hrozí zbourání jedné z historických dominant města – barokního pivovaru. Většina občanů je tím pobouřena, ale ne všichni. Panují zde zjitřené vztahy. Ale řadoví občané nemohou nic dělat: zájmy soukromé zahraniční firmy lze těžko ovlivnit a může zde vznikat scénář „Spálené země“.

K tomuto příspěvku patří barevné obrazové přílohy č. 6–13. Recenzovali: Prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc. Mgr. Lukáš Krinke

160

Návrh na vyhlášení přírodního parku Okolí Budče

Recommend Documents