Návrh modelu sociální služby DOMY NA PŮL CESTY
Model služby byl navržen v rámci Závěrečné zprávy č. 1 projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v MSK“, CZ.1.04/3.1.00/A9.00019.
a) vymezení typických nepříznivých situací, na které služba reaguje -
Mladý dospělý se nachází v nestabilním rodinném prostředí (sociálně slabá rodina, prarodiče na místě rodičů, pěstounská rodina). Dosažení zletilostí je příležitost pro opuštění „rodiny“, kterou tento mladý člověk využije a odchází. Nejprve zkouší „štěstí“ u svých kamarádů či vzdálené rodiny, poté buďto přichází do služby domu na půl cesty, nebo bohužel pokračuje do vězení a do DPC přichází až odtud. Nepříznivá sociálních situace je u velké části uživatelů služby stejná: nestabilní rodinná situace (často nemají kde bydlet ani rodiče uživatelů DPC, mladí lidé tedy často řeší i krizové situace svých rodinných příslušníků), ukončená školní docházka spojená s nedostatečnou kvalifikací (ve většině případů mají mladí dospělí ukončen pouze první ročník učňovského oboru), zkušenosti s trestnou činností a návykovými látkami (v lepším případě se jedná o drobné krádeže a užívání marihuany), neschopnost hospodaření s finančními prostředky, neznalost základní sebeobsluhy, často také vyloučení z evidence úřadu práce (v poslední době se situace zlepšuje- úřad práce již používá i vyloučení na „pouhé“ tři měsíce- původně bylo jen šest). Většina uživatelů z této skupiny má nedostatek ošacení, nemají finanční prostředky na zajištění stravy a úhradu nákladů za službu, až do vyřízení první sociální dávky.
-
V případě příchodu dítěte z dětského domova je situace uživatele paradoxně stabilnější a tento uživatel je zpočátku více připraven na přechod do samostatného života. Totéž se týká příchodů ze ZDVOP. Tyto děti jsou alespoň teoreticky připraveny na to, co je čeká. Přinášejí si sebou „odchodné“- a to ve formě finanční i věcné podpory (nádobí, povlečení, oblečení, aj.).
-
V případě uživatele, který přichází z vězení je situace relativně odlišná. Jedná se o dvě skupiny uživatelů. Jedna z nich jsou vlastně pokračovatelé z prvního příkladu. Druhou skupinu však tvoří mladí lidé s relativně dobrým rodinným zázemí, kteří však zpět do této rodiny nemohou kvůli narušeným vztahům vrátit. K narušení vztahů došlo většinou před nástupem výkonu trestu, tedy v průběhu konání trestné činnost.
-
Ukončení ústavní výchovy (DD, VÚ, VT) nebo NRP – objevuje se vakuum kam jít, co se životem dál, jak to v něm dělat, co je /není normální, s kým to sdílet, o koho se opřít, komu věřit. Častá je absence vzorů nebo ztotožnění se se vzorci chybnými.
-
Sociálně znevýhodněné prostředí rodiny či její absence zcela - mladí lidé z rodin, které selhaly, děti z nich byly opakovaně umísťovány do ústavních výchov a zpět se vraceli do rodin, vzory chování a žebříček hodnot v rodině nejsou společensky normální – nepracuje se, kriminalita, násilí v rodině, AT závislosti, zanedbaná péče /výchova, rodina děti vyhazuje pro jejich nepřijatelné chování nebo jí opouštějí oni sami pro trvalé konflikty, napětí, neshody a nepřijetí.
-
Jde vesměs o vnitřně hluboce zraněné a traumatizované lidi, kteří své trauma „zapomněli“ a nevědomě jej promítají do každodenního jednání. Zpravidla nedůvěřují světu, nejsou vybaveni osobní silou a vůlí překonávat překážky, schází jim sebevědomí a ocenění, nesou si zakořeněné pocity (a prožitky) opakovaného selhávání, chybných vzorů, se kterými se ztotožnili. Jsou „zralí“ pro pomoc psychosociálních terapií (aniž si jsou této skutečnost vědomi).
-
Služba DPC jim nabízí jen malý díl toho, co potřebují, dočasný azyl /ochranu a bezpečný prostor, možnost zkusit žít jinak, vidět se jinak, měnit své přijaté vzory, chovat se tak, jak je to běžné ve většinové
společnosti (začleňovat se, uplatňovat se v ní). b) specifikace potřeb, na které služba reaguje Uživatelé naší služby mají tyto potřeby: - bydlení (bezpečné zázemí, soukromí, možnost stabilizace) -
uznání (dokončit vzdělání, rekvalifikaci, získat práci)
-
finanční zabezpečení (vyřídit osobní doklady, evidenci na úřadě práce, sociální dávky, sirotčí důchod, a jiné)
-
prevence trestné činnosti - (uhradit škodu poškozeným, spolupráce s probační službou, výkon veřejně prospěšných prací)
-
sebeobsluha (naučit se hospodařit a nepodléhat vlivu „přátel“, splácet své dluhy a nedělat si další, naučit se nakupovat a vařit, naučit se základní hygienické návyky, naučit se prát a žehlit)
c) optimální počet uživatelů s ohledem na ekonomickou udržitelnost provozování služby, charakter služby a cílovou skupinu
-
Optimální je 2. fázový systém služby (1. fáze komunitní, ubytování „pod jednou střechou“, soukromé a společné prostory, s možností potkávání se v běžných situacích, s možností přirozených kontrolních mechanismů, 2. fáze samostatné bydlení v bytě, s podporou ambulantní nebo terénní.
-
Optimální počet DPC 1. fáze (cca 15 osob, vhodný počet pro komunitu, 1-2 lůžkové pokoje), 2. fáze (cca 5-6 osob ve dvou bytech).
-
Doporučená velikost domů na půl cesty se dá stanovit od 15 do 20 osob. Větší koncentrace osob snižuje dostatečnou oporu sociální kontroly pracovníků.
d) optimální počet pracovníků s ohledem na ekonomickou udržitelnost provozování služby, charakter služby a cílovou skupinu -
Doporučení z praxe: počítáme-li s provozem 24hodin pro DPC s kapacitou 19 uživatelů je základní nastavení 7 úvazků pracovníků v přímé práci, (tento počet umožní čerpání dovolené, vzdělávání, porady, supervize aj.)
e) optimální provozní doba -
První fáze - 24 hodin Příklad ze služby: Službu domu na půl cesty je nutné provozovat nepřetržitě. V našem domě jsme se roky snažili najít jinou cestu, ale nikdy se to nevyplatilo. Uživatelé se opravdu často nacházejí v bouřlivém období svého života. V situaci, kdy se zklidňují a začínají dodržovat pravidla, přecházejí „trénovat“ do cvičného bytu. Během roku se nám několikrát stalo, že noční službu měl pracovník ze služby azylového domu, který je nebral až tak vážně. V těchto obdobích však prokazatelně docházelo k porušování Domovního řádu. Porušování řádu však mělo velký vliv na všechny uživatele služby (i na ty, kteří jej neporušovali). Nadměrné užívání alkoholických nápojů vedlo k únavě uživatelů v průběhu dne, klienti tak nemohli pracovat na svých cílech, docházelo k prohlubování závislostí na alkoholu. Dalším aspektem
tohoto porušování bylo i to, že pít se naučili i ti z uživatelů, kteří dosud alkohol nepili. Uživatelé také utráceli peníze ze sociálních dávek, poté neměli co jíst a neměli jsme prostředky pro nácvik hospodaření, vaření. Stejně zvládne narušit i jediný uživatel závislý na návykových látkách. Určitý „noční“ stabilní dohled nad pravidly je tedy opravdu potřeba, alespoň část problémů totiž dokáže potlačit či jim předejít. -
Druhá fáze - uživatel se s SP domlouvá, SP má pružnou 8h pracovní dobu Příklad ze služby: Služba je poskytována v tréninkových bytech a uživatel má nastaveno setkání se sociálním pracovníkem využití zázemí domu na půl cesty
f ) optimální výsledek práce služby směrem k uživatelům (včetně kvantifikace) -
výsledek práce není vždy měřitelný, v sociální práci lze kvantifikovat potřeby uživatele, nabídnutou podporu, poskytnutou podporu (druh, počet, čas), lze kvantifikovat počty: pracuje, rekvalifikuje se, studuje, splácí dluhy, není však měřitelné, co bylo „poskytnuto a vloženo“ a neprojevilo se hned, může se projevit za dlouho dobu pomalu a postupně nebo se nemusí projevit vůbec, neznamená to, že byla sociální práce špatná, chybná (nabízí se přirovnání k terapii psychosomatických onemocnění, pacient se léčí s různými výsledky: rychlá viditelná změna, nepatrné posuny, neposunuje vůbec).
-
Poskytovatelé služeb DPC se shodli na tom, že velkou roli na změnách v postojích uživatele hraje vybudovaný vztah, důvěra a působení pracovníka v bezpečí tam, kde to klient zná (externista zde může mít situaci ztíženou, na druhou stranu má výhodu nezávislého, mlčenlivého, bezpečného)
-
potřeby k řešení směrem ke službě: o potřebnost podpory pro pracovní uplatnění (systém podporovaného zaměstnávání, dohody s firmami o vyčleněných pracovních místech) o potřebnost podpory pro dosažení běžného bydlení po ukončení služby (př. dobré praxe z terénního programu AS Prevence „bezdomovectví“ v OV: vlastník bytu XY – nájemce je poskytovatel služby – podnájemcem je uživatel v rámci poskytování služby, pokud uživatel „funguje OK“, stává se po dohodě, kterou zprostředkuje organizace, on nájemcem bytu (uživatel bydlí tak, jak je běžné, má zodpovědnost, ze služby odchází, nepotřebuje ji, pozn.: je to optimální příběh, ne všichni uživatelé dosáhnou, ale podstatné, že je daná cesta / možnost a rovněž velká motivace pro uživatele) o psycho-sociálně-terapeutické potřeby uživatelů, potřeby na dovednosti pracovníka, systém průběžného vzdělávání pracovníků
psychoterapeutické
o obložnost služby 75% dané kapacity, je zachován preventivní charakter služby, poskytovatel neudržuje ve službě uživatele, kteří službu „už nepotřebují“ nebo opakovaně nenaplňují daná pravidla služby -
Mladý člověk, který bydlí v obecním bytě. Má práci (nebo spíš má zajištěny sociální dávky a s financemi umí efektivně hospodařit. Má základní vybavení domácnosti. Svou domácnost dokáže zdárně obhospodařit, umí uvařit základní jídla, vyprat své oblečení. Umí se účinně bránit manipulaci a nenechává se strhnout ke svému zadlužování, trestné činnosti či zneužívání návykových látek. V případě potíží umí najít vhodnou pomoc. Udržuje vztahy s rodinou a kamarády.
