Návratnost investic do lidského kapitálu v Kraji Vysočina

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií _____________________________________________________

Návratnost investic do lidského kapitálu v Kraji Vysočina Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Milan Palát, Ph.D.

Bc. Kateřina Čížková Brno 2014

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu této diplomové práce Ing. Milanu Palátovi, Ph.D. za odborné rady, vedení při tvorbě práce a především za jeho vstřícný a ochotný přístup v závěrečných fázích.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Návratnost investic do lidského kapitálu v Kraji Vysočina“ vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v kapitole „Zdroje“.

V Brně dne 28.dubna 2014

_______________________

Abstrakt Čížková, K. Návratnost investic do lidského kapitálu v Kraji Vysočina. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita, 2014. Hlavním cílem diplomové práce je výpočet individuální míry návratnosti investice do lidského kapitálu, který je v práci reprezentován vzděláním. První část práce se zabývá základní terminologií lidského kapitálu, vznikem a vývojem Teorie lidského kapitálu propagované Chicagskou školou, a také definicí nákladů a výnosů. Druhou část práce tvoří mikroekonomická analýza základních ekonomických indikátorů jako je vzdělanostní struktura populace, mzdová struktura nebo míra nezaměstnanosti v Kraji Vysočina. Poslední část práce se zabývá samotným výpočtem míry návratnosti Zkrácenou metodou. Výpočet je doplněn o odhad výnosnosti, prostřednictvím vnitřního výnosového procenta (IRR) a čisté současné hodnoty (NPV). Klíčová slova Lidský kapitál, Zkrácená metoda, Čistá současná hodnota, terciární vzdělání.

Abstract Čížková, K. Rate of return on investment in human capital in Vysočina region. Diploma thesis. Brno: Mendel University, 2014. The main target of my diploma thesis is individual rate of investment return on investment in human capital, which is represented education in this diploma thesis. The first part is focused on basic terminology of human capital, origin and development of Theory of human capital promoted by Chicago school of economics and especially definition of costs and returns. The second part of the thesis deals with micro-economic analysis of basic economic indicators such as the structure of population according to education, wage structure and rate of unemployment according in Vysočina region. The last part deal with calculation rate of return using Shortened method. Calculation rate of return is completed about estimate productivity using Internal rate of return (IRR) and Net present value (NPV). Keywords Human capital, Shortened method, Net present value, tertiary education.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 3 1 Cíl práce ......................................................................................................................... 6 2 Data a metodika ............................................................................................................. 7 3 Teoretická část ............................................................................................................... 9 3.1 Lidský kapitál ......................................................................................................... 9 3.2 Historie a vývoj lidského kapitálu ........................................................................ 11 3.3 Druhy kapitálu ...................................................................................................... 13 3.4 Vymezení pojmu lidský kapitál ............................................................................ 14 3.4.1 Vlastnosti lidského kapitálu ........................................................................... 17 3.4.2 Specifika lidského kapitálu ............................................................................ 18 3.5 Investice do lidského kapitálu............................................................................... 19 3.5.1 Formy investic do lidského kapitálu .............................................................. 20 3.6 Náklady a výnosy z investic do vzdělání .............................................................. 31 3.6.1 Náklady .......................................................................................................... 32 3.6.2 Výnosy ........................................................................................................... 34 3.7 Návratnosti investic do lidského kapitálu ............................................................. 37 3.7.1 Metody výpočtu ............................................................................................. 38 3.8. Výnosnost investic do lidského kapitálu ............................................................. 42 3.9 Poptávka po lidském kapitálu ............................................................................... 44 3.10 Ekonomický pohled na vysokoškolské vzdělání ................................................ 45 3.11 Systém terciární vzdělávání v ČR ....................................................................... 46 4 Praktická část ............................................................................................................... 49 4.1 Základní charakteristika území ............................................................................. 49 4.2 Vzdělanostní struktura .......................................................................................... 50 4. 3 Lidský kapitál z mikroekonomického hlediska ................................................... 52 4.3.1 Výnosy terciárního vzdělání v Kraji Vysočina .............................................. 52 4.3.2 Míra nezaměstnanosti .................................................................................... 55 5 Výpočet míry návratnosti............................................................................................. 61 5.1 Základní předpoklady pro výpočet míry návratnosti ............................................ 61 6 Odhad míry výnosnosti vysokoškolského studia ......................................................... 66 6.1 Výpočet vnitřního výnosového procenta .............................................................. 67 6.2 Výpočet čisté současné hodnoty ........................................................................... 69 7 Komparace zjištěných výsledků .................................................................................. 71 8 Závěr ............................................................................................................................ 74 9 Zdroje ........................................................................................................................... 78 10 Seznamy obrázků a tabulek ....................................................................................... 81 11 Přílohy........................................................................................................................ 82

2

Úvod Téma mojí diplomové práce jsem si zvolila z toho důvodu, že lidský kapitál, který je v diplomové práci reprezentován zejména vzděláním, považuji za základ formování osobnosti každého jedince. A také proto, že současná společnost se dostala do podoby, kdy o ní můžeme hovořit jako o znalostní společnosti. Základním předpokladem znalostní společnosti je svoje znalosti nejen vlastnit, ale také je využívat. Není tedy umění informace získat, ale umění je tyto informace využít ve svůj prospěch. Současná společnost vybízí k tomu, aby vzdělání bylo základním prvkem k dosažení ekonomického rozvoje a celkového hospodářského růstu země na všech jeho územních úrovních. V takovém kontextu považuji pochopení důležitosti vzdělání, a tedy podporu rozvoje lidského kapitálu, za základní cíl k posunu významnosti České republiky v rámci Evropy. Dalším důvodem výběru této problematiky je aktuálnost, které téma lidského kapitálu v této době vykazuje. Již s nástupem ekonomické krize, která zasáhla i Českou republiku, se došlo k závěru, že vzdělání a osobní rozvoj jsou důležité pro úspěch. Toto se prohloubilo, když ekonomická krize zasáhla i trh práce. Investice do lidského kapitálu tak získala ještě důležitější rozměr a stala se hlavním nástrojem, jak uspět na pracovním trhu ve velké konkurenci dalších jedinců, kteří se také ocitli na straně nezaměstnaných. Můžeme říci, že cílem novodobé společnosti je vyvíjet tlak na člověka prostřednictvím zvyšování jeho výkonnosti. A právě úroveň vzdělání můžeme považovat za jeden z hlavních atributů, který představuje jeho konkurenční výhodu oproti ostatním jedincům, a tak zvyšující se šanci na úspěch jak na trhu práce, tak ve svém osobním životě. Primárním pojmem této práce je lidský kapitál. Lidský kapitál má mnoho podob, my se proto musíme zamyslet, co vlastně můžeme považovat za lidský kapitál? Z pohledu jedince, který se s tímto pojmem setkává poprvé, se určitě vybaví jako první vzdělání. Ale není to jen vzdělání, které může ovlivnit lidskou výkonnost. Patří sem také osvojování různých dovedností již na začátku lidského života, tedy před nástupem do vzdělávacího procesu. Může se zdát, že některé vlastnosti a dovednosti se naučíme

3

automaticky, bez toho aniž bychom měli cíl nebo bylo naším záměrem se tyto dovednosti naučit. Ale i takovéto dovednosti mohou tvořit náš lidský kapitál. Některé dovednosti se staly důležitými s nástupem a následným dynamickým vývojem moderních, především informačních technologií, které nás také doprovázejí již od povinné školní docházky. Jedná se zejména o požadavky rozumět práci s těmito technologiemi (zejména práci s počítačem). A tak se dostávám k tomu, že ne pouze školní vzdělání zvyšuje objem našeho lidského kapitálu. Patří sem také takzvané další vzdělání, které již můžeme považovat za dobrovolné, s cílem prohloubit si své dovednosti. S využitím těchto technologií může mít problém zejména starší generace, která na těchto technologiích „nevyrůstala“. Jelikož zaměstnavatelé vyžadují vyšší pracovní výkony v podobě komplikovanějších úkolů, zvyšují se tak požadavky na kvalitu pracovní síly. Na tuto skutečnost zareagoval i trh v podobě organizace různých vzdělávacích kurzů, které si studující platí z vlastních finančních prostředků. Můžeme tak říci, že vzdělání jak školní, tak následné v podobě dalšího vzdělávání se stalo fenoménem dnešní doby. Z toho také vyplývá neustálý nárůst počtu studentů na vysokých školách, a také zvyšující se počet soukromých vysokých škol. Hlavním důvodem nárůstu soukromých škol v posledních deseti letech je, že veřejné vysoké školy nemohou současnou poptávku po vzdělávání uspokojit. Nabízí se tak otázka, jestli zvýšení kapacity umožňující získat bakalářský nebo magisterský titul, nepovede naopak k poklesu úrovně terciárního typu vzdělání. V úvodní části této práce se zabývám základní literaturou, která se pojmu lidský kapitál věnuje. Na začátku práce objasňuji celý vývoj Teorie lidského kapitálu a jeho hlavní představitele, kteří se zasloužili o posun této problematiky do popředí zájmu společnosti. V další části objasňuji jednotlivé formy investic do lidského kapitálu a především formulaci nákladů, které musíme během zvyšování objemu kapitálu vynaložit. Podstatnou část věnuji výnosům, které jsou z hlediska rozhodování důležitější, protože výnosy mají dlouhodobější charakter než náklady. Jedná se zejména o to, že náklady musí být vynakládány v průběhu každého studia, ale výnosy získáváme ihned po jeho ukončení, tedy po celý zbytek našeho života.

4

Praktická část je rozdělena do dvou sekcí. V první sekci se zabývám vzdělanostní

strukturou

v Kraji

Vysočina

a

analýzou

lidského

kapitálu

z mikroekonomického hlediska. Mikroekonomický pohled na lidský kapitál zahrnuje analýzu mzdové struktury, a také zjištění úrovně míry nezaměstnanosti. Cílem analýzy je poukázat na výnosy podle věku a vzdělání a vymezit rozdíl mezi nimi, který považujeme za ušlý zisk. Z pohledu teorie lidského kapitálu se tento ušlý zisk řadí mezi náklady jedince, který se rozhodne pro vzdělání. Toto je základ pro rozhodování, zda danou investici uskutečnit nebo ne. V druhé části se zabývám již samotným výpočtem míry návratnosti investic do vzdělání. Vzhledem k omezeným zdrojovým datům na straně nákladů musím považovat tento výpočet pouze za odhad, který se má přiblížit ke skutečnému výsledku. Existují tři základní metody výpočtu míry návratnosti – Propracovaná metoda, Zkrácená metoda a Metoda regrese. Pro výpočet jsem vybrala Zkrácenou metodu. Tento výpočet je doplněn o odhad míry výnosnosti investice do vzdělání. Výpočet provádím prostřednictvím vnitřního výnosového procenta a čisté současné hodnoty. Tyto dvě metody jsou považovány za alternativní způsoby výpočtu výnosnosti investic do lidského kapitálu. Jsou odvozeny od Propracované metody. Tento výpočet může zjednodušit rozhodování jedince, zda pokračovat dále ve studiu.

5

1 Cíl práce Hlavním cílem diplomové práce je posouzení individuální míry návratnosti investic do lidského kapitálu v Kraji Vysočina. Lidský kapitál je v této práci reprezentován vzděláním, které je dostatečně kvantifikované. Míra návratnosti je vypočtena pomocí Zkrácené metody. Tato míra návratnosti je zjišťována z pohledu tří situací, ve kterých se jedinec může během svého života vyskytnout. Jedná se o rozhodování absolventa střední školy, který uvažuje o studiu na vysoké škole. Konkrétně porovnávám návratnost investic absolventa střední školy v případech, kdy se rozhodne pro bakalářské studium ve standardní délce 3 let, nebo v případě jeho rozhodnutí pokračovat po absolvování střední školy v magisterském studiu, jehož délka je 5 let. Poslední možností, kterou v rámci návratnosti investic dalšího studia sleduji, je rozhodování absolventa bakalářského studia pokračovat v navazujícím magisterském studiu v délce dvou let. Nedílnou součástí je stanovení základních předpokladů, ze kterých se bude během výpočtu vycházet. Míra návratnosti je doplněna o odhad míry výnosnosti. Jedná se pouze o odhad, protože některé zdroje pro výpočet jsou nedostupné, a proto nebyly do odhadu zahrnuty. Odhad výnosnosti je zjištěn prostřednictvím Čisté současné hodnoty a Vnitřního výnosového procenta. Na základě všech zjištěných výsledků dojde k jejich komparaci v závěrečné části práce. Dílčími cíli této práce je zpracování odborné rešerše, která se zabývá tématikou lidského kapitálu. Na základě zjištěných informací budu analyzovat vzdělanostní strukturu obyvatel v Kraji Vysočina. Dalším cílem je analýza lidského kapitálu z mikroekonomického hlediska. Jedná se o analyticko-syntetické výstupy na základě zjištěných údajů o mzdové struktuře a obecné míře nezaměstnanosti ve sledovaném území.

6

2 Data a metodika V této diplomové práci jsou obsaženy standardní metody, které se používají při tvorbě vědecké práce. Jedná se o metody logické a empirické. Jejich použití je důležité pro stanovení hlavního cíle i cílů vedlejších, které jsem si stanovila v této práci. Z logických metod jsem uplatnila ve velké míře analýzu a syntézu. Syntéza byla využita v literární rešerši. Analýzu jsem použila zejména v praktické části, při analyzování základních ekonomických charakteristik. V poslední části jsou využity metody komparace a dedukce, které slouží k interpretaci zjištěných výsledků z praktické části práce. Práce je rozdělena do dvou oddílů. Teoretická část práce je vytvořena sumarizací informací, které jsem využila během studia odborné literatury o daném tématu. Praktická část je rozdělena do dvou úseků. V prvním úseku je vytvořena analýza vzdělanostní struktury v Kraji Vysočina. Dále jsem se pokusila o analýzu lidského kapitálu z mikroekonomického hlediska. Zde se jedná zejména o zhodnocení stavu mzdové struktury a úrovně míry nezaměstnanosti v Kraji Vysočina. Hlavní část praktické části diplomové práce se zabývá výpočtem míry návratnosti investice. Pro výpočet je použita Zkrácená metoda

r∗ =

AE i − AE j S i AE j

,

(1)

kde AE jsou průměrné výdělky na i-té nebo j-té úrovni vzdělání a S je doba vzdělání. Při výpočtu index i bude patřit jedinci s vysokoškolským vzděláním a index j bude náležet jedinci se středoškolským vzděláním. Nedílnou součástí je také odhad výnosnosti investic do vzdělání. Při tomto výpočtu je použita následující rovnice Čisté současné hodnoty (NPV – Net present value). Tyto metody jsou v modifikované podobě používány i při zjišťování výnosnosti investic v dalších oblastech, při rozhodování, zda investovat

PV = E 0 +

E3 En E1 E2 + + + ... + (1 + r )1 (1 + r ) 2 (1 + r ) 3 (1 + r ) n

7

,

(2)

kde E značí rok očekávaných budoucích dodatečných výdělků v jednotlivých letech, n je očekávaná délka toku výdělků a r je úroková míra. Další rovnicí je rovnice Vnitřního výnosového procenta (IRR – Internal rate of return)

PV = E0 +

En E1 E2 + + ... + = 0, 2 n (1 + p) (1 + p) (1 + p)

(3)

kde p značí vnitřní výnosové procento z investice, E jsou očekávané budoucí výdělky a n je očekávaná doba, po kterou budou výdělky získávány. Zdrojem dat, která jsou v diplomové práci použita je Český statistický úřad. Pro mé využití jsem aplikovala data z „Výběrového šetření pracovních sil“ (VŠPS), které Český statistický úřad provádí již od roku 1992 po celém území České republiky formou dotazníkového šetření. Od roku 2002 je dotazník VŠPS plně harmonizován se standardem Eurostatu1. Tyto časové řady poskytují informace o numerických hodnotách proměnných v jednotlivých po sobě jdoucích obdobích různé délky. Nejčastěji se jedná o roky, čtvrtletí nebo měsíce. (Hušek, 2007, s. 18) Dalším výrazným zdrojem, který jsem musela využít, vzhledem k neexistenci dat pro určení nákladové složky na studium byl longitudinální výzkum „Studium na vysoké škole 2004“. Tento výzkum byl veden pod záštitou Akademie věd ČR v rámci řešených projektů oddělení Sociologie vzdělání. Jelikož tato data pocházejí z roku 2004, musela být upravena pomocí inflace na hodnotu nákladů pro rok 2011. Data inflace pro rok 2005-2011 jsem použila z informací České národní banky.

1

Eurostat je statistickým úřadem Evropské unie. Jeho sídlem je Lucemburk. Úkolem Eurostatu je předkládat harmonizovaná statistická data na úrovni celé EU a zároveň poskytovat statistické srovnání regionů (NUTS) a členských států.

8

3 Teoretická část 3.1 Lidský kapitál Lidský kapitál byl a je důležitým prvkem ekonomického rozvoje, ale v průběhu let se podstatně změnil pohled na jeho úlohu v tomto procesu. V současné době se úloha lidského kapitálu dostává do popředí a společnost je nucena k neustálému zvyšování svých znalostí a dovedností. Hlavním důvodem je, aby si jedinec tímto způsobem dokázal udržet jistou konkurenční výhodu na současném trhu práce, kde je důležitý nejen lidský kapitál nabytý v průběhu školního vzdělání, ale také se zvyšuje úloha lidského kapitálu získaného v průběhu praxe. Z toho vyplývá, že lidský kapitál přináší užitek nejen pro společnost, ale i pro jedince, který se rozhodne pomocí tohoto kapitálu zvýšit svoji produktivitu. Za hlavní výrobní faktory jsou považovány půda, přírodní zdroje, práce a kapitál. A právě jedna z forem kapitálu - lidský kapitál, se tak podílí na ekonomickém rozvoji země. Filipová (2008, s. 3) však poukazuje na to, že tvorba a akumulace kapitálu je sice nutnou podmínkou ekonomického růstu, nikoliv však jedinou. Pro žádoucí efekt lidského kapitálu na ekonomický růst je třeba zajistit tvorbu takového lidského kapitálu, který nejlépe odpovídá požadavkům trhu. To potvrzuje Lisabonská rada pro konkurenceschopnost a sociální obnovu, která tvrdí, že základem bohatství každé země je přírodní, finanční a lidský kapitál. Výsledkem je zvýšená produktivita, ke které jsou výše zmíněné vstupy použity.2 Definice Teorie lidského kapitálu podle Veselého (2006, s. 10) je vysvětlena jako analogie mezi investicemi do fyzického a lidského kapitálu a je založena na myšlence, že produktivitu a budoucí příjmy lze zvyšovat nejen investicemi do strojů, budov nebo například do dopravních prostředků, ale také investicemi do vzdělání lidí. Pojem lidský kapitál zahrnuje veškeré investice, které člověk investuje sám do sebe. Přispívá tedy, jak ke zvýšení svého potenciálního uplatnění na pracovním trhu, tak i ke zvýšení hodnoty jako člověka samotného. V současné době stále ještě převažuje myšlenka, že člověk investuje čas do svého sebevzdělávání pouze s vidinou budoucích

2

Lisabon Council Policy Brief. Launch of European Human Capital index. 2006, s. 7.

9

vyšších výdělků a opomíjeny jsou soukromé výnosy, jako je větší spokojenost se svým životem, nebo lepší společenské postavení a kvalitnější zdraví. Podstatou původní Teorie lidského kapitálu byla myšlenka, že příjmy jednotlivce jsou odvozeny od jeho schopností a dovedností, a ty jsou odvozeny od dosaženého vzdělání. Toto lze jednoduše vyjádřit posloupností: vzdělání → lepší schopnosti a dovednosti → vyšší příjmy. Tato posloupnost byla kritizována pro svoji jednoduchost a také fakt, že některé dovednosti jsou do určité míry geneticky předurčeny, a také záleží na predispozici kulturní a sociální. Tedy záleží na tom, v jakých podmínkách jednotlivec žije. Podle Veselého (2006, s. 11) je tedy vzdělání pouze jednou ze složek, které přispívají k dosažení vyšších příjmů. Byl tak vytvořen model, který více odpovídá skutečnosti. Bere v úvahu také rodinné prostředí ve kterém člověk vyrůstá jako faktor, který také dokáže ovlivnit další přístup ke vzdělávání jedince: vzdělání a další faktory (sociální a kulturní prostředí) → lepší schopnosti a dovednosti → vyšší příjmy. Toto potvrzuje i Machová (2012, s. 12), která uvádí rodinu a zejména rodiče jako základní determinant přístupu jejich potomků ke vzdělání. Poukazuje na rozdílné strategie „dělníků“ a „vysokoškoláků“. Zatímco strategie dělníků je považována čistě za strategii materiální, kdy se orientují pouze na příjem. Naopak strategie vysokoškoláků je zaměřena na úspěch ve vzdělávacím systému a vzdělání je chápáno jako základní předpoklad sociálního statusu a budoucího úspěchu. Tato strategie je tedy označována jako statusová. Jiný pohled na lidský kapitál zaujímá signalizační teorie. Tato teorie bere pouze v úvahu schopnosti jedince, které jsou primární při získání další úrovně vzdělání. V případě této práce se další úrovní vzdělání rozumí získání vysokoškolského titulu. Podle Brožové (2003, s. 39) je pro firmy racionální interpretovat vysokoškolské vzdělání jako signál vyšších schopností potencionálního pracovníka. To vypovídá nejen o úrovni znalostí a dovedností, ale také o schopnosti myšlení a komunikace, o adaptibilitě a o ochotě učit se, o spolehlivosti a motivaci. Odpůrci signalizační teorie, ale vytýkají myšlenku posuzovat a následně diferencovat jedince pouze z pohledu jejich vzdělání, jehož výsledkem by mělo být jejich rozdělení na schopnější a méně schopné pracovníky.

10

3.2 Historie a vývoj lidského kapitálu Počátky teorie lidského kapitálu můžeme nalézt již v 18. století v díle Adama Smithe „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“, kde poprvé zmínil úlohu lidského kapitálu především pro ekonomický růst prostřednictvím zvýšení produktivity pracovní síly. V kapitole, která se věnuje různému využití kapitálu mluví o čtyřech možných způsobech jeho využití. Jedná se o opatření surovin, zpracování těchto surovin, převoz surovin a rozdělování surovin a výrobků. Zdůrazňoval využití lidského kapitálu prostřednictvím práce. Podle Smithe (2001, s. 90) vede rozvoj lidského kapitálu ke zvýšení produktivity práce. V kapitole věnované mzdě a zisku při různém způsobu vynakládání práce a kapitálu také poukazuje na to, že následná výše mzdy je závislá na tom, jaké náklady byl ochoten jedinec vynaložit na své vzdělání. Investici do lidského kapitálu zde srovnával s nákupem „stroje“. Tato teorie vychází z předpokladu, že kapitál vynaložený na nákup výrobního stroje se před jeho opotřebením vrátí. To srovnával s osobou, která vynakládá investice do lidského kapitálu: Práce, kterou se učí jedinec vykonávat, mu bude vynášet nejen obvyklou mzdu za obyčejnou práci, ale navíc mu ještě uhradí veškeré náklady na učení. (Smith, 2001, s. 91) Z této teze vyplývá, že vzdělanější zaměstnanec je pro celý pracovní kolektiv přínosnější než méně vzdělaný, jelikož je schopen usnadnit, a také urychlit práci podobně jako výkonnější stroj oproti opotřebovanějšímu a zastaralému stroji. Upozorňoval také na omezenost lidského života, kdy návratnost investic do lidského kapitálu by se měla vrátit v „přiměřeném čase“. Je tedy snahou, aby se investice do lidského kapitálu vrátily v co nejkratší době. O největší přínos ve vývoji lidského kapitálu se zasloužili propagátoři Chicagské školy, jejichž vrcholem činnosti bylo vytvoření ekonomické teorie lidského kapitálu. Teorie lidského kapitálu vznikla v 60. letech 20. století. Podle této teorie existuje přímý vztah mezi vzděláním (kvalifikací) a produktivitou. (Palán, 2010, s. 113) Z toho vyplývá, že s vyšším vzděláním dochází k růstu produktivity. Podle Kadeřábkové (2001, s. 2) je ústředním metodologickým principem Chicagské školy objasňování ekonomických procesů na bázi principu maximalizace čisté výhody ekonomického subjektu v tržním prostředí. Jejím vznikem začalo takzvané „Imperiální období“, kdy se výzkum začal zaměřovat do mimoekonomických oblastí. (Holman, 2005, s. 419)

11

Zmínila bych především Teorii preferencí Gary Stanley Beckera, která byla založena na rozhodování lidí v neekonomických oblastech lidského života, kam také řadil lidský kapitál. Hlavní myšlenkou jeho teorie je, že lidské chování je nutné posuzovat vždy podle úsilí člověka maximalizovat svůj užitek na základě svého souboru preferencí. (Holman, 2005, s. 441) Závěr jeho teze je takový, že člověk se chová v ekonomických i neekonomických oblastech (například vzdělání a výchova) na základě stejných principů. Rozhodující principy mohou být značně subjektivní, a proto lze jen obecně kvalifikovat, o jaké principy se jedná. Co se týče investic do lidského kapitálu, tak stěžejním dílem v této oblasti je Beckerův „Lidský kapitál“. V tomto díle se věnoval investicím do vzdělání a zdraví. Je zde také možné najít odpovědi na základní otázky týkající se funkce lidského kapitálu a jeho vlivu na ekonomický růst. Například se zabýval otázkou: Proč rostou výdělky klesajícím tempem v závislosti na růstu pracovních zkušeností? Došel ke zjištění, že od určité doby, již další znalosti nejsou pro člověka natolik výnosné, jako informace získané na začátku vzdělávacího procesu. Tedy s růstem objemu lidského kapitálu dochází k poklesu jeho budoucí návratnosti. Základem jeho teorie byla myšlenka, že člověk je ztělesněným lidským kapitálem. Jeho produktivnost roste v závislosti na investicích do lidského kapitálu. (Holman, 2005, s. 442) Důležitou součástí jeho zájmu o lidský kapitál bylo zjištění návratnosti investic do lidského kapitálu. Podle Beckera výnosy lidského kapitálu zjistíme tak, že srovnáme mzdu nekvalifikovaného pracovníka se mzdou pracovníka s vyšším vzděláním, tedy i s vyšší kvalifikací. Rozdíly v jejich mzdách považoval za výnosy z lidského kapitálu. Nedílnou součástí jeho výzkumu byla snaha zjistit, z jakého důvodu jsou lidé ochotni investovat do lidského kapitálu. Došel k závěru, že lidé budou investovat do té doby, dokud si budou jisti, že se jejich investice v budoucnu přemění na výnosy. Samotný pojem „lidský kapitál“ poprvé použil Milton Friedman. Dalším zástupcem Chicagské školy, který se věnoval lidskému kapitálu je Theodore W. Schultz. Schultz se zaměřil především na vztah lidského kapitálu k chudobě. Tento vztah byl základem pro vznik jeho „Teorie chudoby“. Mluvil zde o „kvalitě populace“. Tento pojem představuje podle Schultze populaci, která je přímo závislá na kapitálu. Dospěl k závěru, že pokud jednotlivcům investování do vzdělání

12

svého a svých dětí přinese výnosy, budou tyto investice uskutečňovat. (Urbánek, 2009, s. 12) Jak Becker, tak Schultz zastávali názor, že investice do vzdělávání přinese jednotlivci větší výnos v podobě vyšších výdělků, které představují odměnu za větší objem znalostí a schopností, a tak i zvýšenou produktivitu jejich práce. (Filipová, 2007, s. 6) Dalším ekonomem, který se zabýval lidským kapitálem byl Jacob Mincer. Jeho stěžejním dílem je „Schooling, Experience and Earnings“. Předmětem této práce je vztah mezi vzděláním a získanými pracovními zkušenostmi, které se následně projeví ve výši výdělku. Dospěl k závěru, že lidé, kteří mají vyšší vzdělání mají menší předpoklad ztráty zaměstnání, než lidé s nižším vzděláním.

3.3 Druhy kapitálu Veselý (2006, s. 9) vymezuje existenci mnoha typů kapitálů, které se používají především v oblastech, jako jsou rozvojová studia nebo trvale udržitelný rozvoj. Problémem je, že mnohé kapitály nemají jasnou definici, která by jasně určovala jejich použití, a tak se často může jejich využití překrývat. Je možné rozlišovat tyto typy kapitálu: •

Přírodní kapitál

•

Fyzický kapitál

•

Finanční kapitál

•

Sociální kapitál

•

Lidský kapitál

•

Kulturní kapitál

V Obr. 1 jsou zobrazeny vazby mezi jednotlivými druhy kapitálu.

13

Obr. 1 Typy kapitálu a jejich vztah k vědění

Zdroj: Veselý, 2006, s. 10, vlastní úprava

Jelikož je tato práce věnována pouze lidskému kapitálu, tak se budu zmiňovat právě jenom o této formě kapitálu. Z obrázku je patrné, že lidský kapitál je tvořen takzvaným životným věděním, tedy tím, jehož předmětem je člověk, který se vzdělává. Základem tohoto vědění jsou znalosti, které jsou považovány za explicitní a dovednosti, které jsou implicitní.

3.4 Vymezení pojmu lidský kapitál Existuje velké množství definic lidského kapitálu, které jsou více či méně kvalitně zpracované a berou v úvahu všechny složky kapitálu. Ze všech definic zcela jistě vyplývá, že záleží na velikosti kapitálu, který člověk vlastní. Můžeme zde sledovat přímou úměru. Jelikož čím větší kapitál člověk vlastní, tím větší prosperitu z jeho vlastnictví může očekávat během svého života. Z velké části tak záleží čistě na jednotlivci, jak v průběhu života bude rozvíjet svůj kapitál, tedy do něho investovat. V této části bych zmínila nejpoužívanější definice lidského kapitálu a poukázala na některé jejich společné znaky. Lidskému kapitálu se ve velké míře věnuje Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD), proto musím v první řadě

14

zmínit její definici lidského kapitálu. Podle OECD lidský kapitál představuje spojení vrozeného talentu, znalostí, dovedností a schopností jednotlivců se vzděláním, které usnadňují vytvoření osobního, sociálního a ekonomického blahobytu. (Keeley, 2009, s. 29) Vlastnosti a schopnosti jsou dány faktory, které jsme zdědili, jsou tedy vrozené a my je nedokážeme ovlivnit. V další fázi již záleží na každém jedinci, jestli tyto vrozené dispozice bude dále rozvíjet působením prostředí ve kterém žije a zejména vzděláním. Co jedinec nedokáže ovlivnit je prostředí, v jakém vyrůstá, tedy i rozvíjí svůj lidský kapitál. Jak jsem již zmínila, tak primárním sociálním prvkem pro kvalitní rozvoj lidského kapitálu je rodina. V dnešní době je také důležité finanční zabezpečení rodiny, jelikož studium může představovat dlouhodobou finanční zátěž také pro ostatní členy rodiny. Proto prostředí dokáže rozvoj lidského kapitálu ovlivnit pozitivně, ale i negativně, například v důsledku nepříznivých sociálních podmínek, kdy není jedinci umožněn rozvoj lidského kapitálu. K rozšíření definice lidského kapitálu přispěl Pierre Bourdieu. Bourdieu považoval za lidský kapitál jakoukoliv kapacitu schopnou reprodukovat zisk a reprodukovat sama sebe ve stejné či rozšířené podobě. (Mazouch, 2011, s. 1) Z českých autorů se ve velké míře o konstrukci základní definice lidského kapitálu zasadil Jiří Kameníček (2003, s. 16), který definuje lidský kapitál jako školní vzdělání, dodatečné jazykové kurzy, výdaje na lékařskou péči, přednášky o dobrých mravech. Výdaje na tyto aktivity považuje již za investice do lidského kapitálu. Z této definice vyplývá, že lidský kapitál nemusí zahrnovat pouze formální školní vzdělání, ale také kurzy, které mohou přispět ke spokojenosti člověka se sebou samým (například rozhled v oblasti kulturní nebo sociální). Předpokladem je, že školní vzdělávání probíhá v mladším věku, tedy v době, kdy má jedinec nárok na studium zdarma (v České republice je jako hranice určen věk 26 let). Další vzdělávací kurzy jedinec absolvuje již v pozdějším věku. Filipová (2007, s. 5) považuje lidský kapitál za souhrn znalostí a dovedností člověka, které jsou vytvářeny školním vzděláním, dalším vzděláním v průběhu života a praxí užitečnou při produkci zboží a služeb.

15

Podle Kadeřákové (2001, s. 2) znamená lidský kapitál souhrn lidských bytostí a jejich vlastností. Existují dva principy, ze kterých teorie lidského kapitálu vychází. Prvním je, že lidé jsou aktiva, jejichž hodnotu lze zvýšit v procesu investování. Druhý princip říká, že přístupy z hlediska lidského kapitálu v rámci firmy musí být podřízeny základním cílům organizace, to znamená jejímu poslání, koncepci budoucího rozvoje, dílčím cílům a strategickým plánům. Veselý (2006, s. 9) uvažuje o lidském kapitálu jako o vědění vtěleném v lidech. Tento kapitál lze rozdělit na znalosti (poznatky a informace, které jedinec má, a které je schopen nějakým způsobem vyjádřit) a poznávací i výkonové dovednosti, které jsou aktuálními schopnostmi konkrétního člověka a jsou tedy nepřenositelné. Lidský kapitál, jako vědění vtělené v lidech, poukazuje na jednu z hlavních vlastností lidského kapitálu, a to, že lidský kapitál je nepřenosný a je spjat pouze s člověkem, který jej vlastní. V ekonomické oblasti je lidský kapitál chápán jako dovednosti a talent pracovní síly, jež má přímý vliv na úspěch společnosti, potažmo na její celkový hospodářský rozvoj. Kapitál můžeme chápat jako určitou formu investice. Toto pojetí kapitálu souvisí se dvěma odlišnými typy ekonomických aktivit – investice versus spotřeba. Dle Veselého (2006, s. 5) investice představují takové užití zdrojů, které umožňuje zvýšení či udržení zisku v budoucnosti. Oproti tomu spotřeba znamená bezprostřední uspokojení potřeb v přítomnosti, ovšem bez možnosti finančních zisků v budoucnosti. Z toho vyplývá, že v určitém případě je výhodnější odložit okamžitou spotřebu a investovat finance a čas do vzdělání, které sice nepřináší bezprostřední prospěch v okamžiku vzdělávacího procesu, ale může výrazně zvýšit uspokojení potřeb v budoucnosti. Z výše uvedeného vyplývají následující obecné znaky kapitálu v ekonomické oblasti: •

Orientace na budoucnost. Kapitál představuje investici do budoucna a slouží k uspokojení budoucích potřeb.

•

Produktivnost. Kapitál, respektive investice do něj, umožňují efektivnější dosahování cílu a uspokojování budoucích potřeb.

•

Element času. Akumulace kapitálu je dlouhodobou záležitostí.

•

Nutnost údržby. Kapitál se v průběhu času znehodnocuje a vyžaduje neustálé udržování nebo náhradu.

16

•

Vzácnost. Kapitál je vzácným zdrojem, o který se vede soutěž a konkurenční boj. (Veselý, 2006, s. 6)

Podle Mertla a Vychové (2007, s. 15) se většina definic lidského kapitálu neomezuje pouze na úroveň vzdělání, ale i na schopnost efektivního využití znalostí. Nevýhodou je, že zaměřují svou pozornost pouze na jeho vlastnosti, které přinášejí ekonomické efekty. Tyto definice na něho pohlížejí spíše jako na základní faktor produkce a odklánějí se od jeho role v oblasti spotřeby.

3.4.1 Vlastnosti lidského kapitálu Vlastnosti lidského kapitálu můžeme rozdělit podle toho, jaký je jejich vliv na osobu, která je vlastníkem lidského kapitálu. Vlastnosti lidského kapitálu jsou základním determinantem jeho kvality. Dělí se tedy na vlastnosti neekonomické povahy a ekonomické povahy. Podle OECD3 může mít rozvoj lidského kapitálu i přínosy, které nemůžeme považovat za ekonomické. Vzdělanost může vést k tomu, že lidé jsou se sebou více spokojeni a tak i více šťastni. Důležitá je také skutečnost, že vzdělaní rodiče usilují o to, aby jejich děti dosáhly také určitého stupně vzdělání. Můžeme tak říci, že rozvoj lidského kapitálu současné generace podporuje vzdělání budoucí generace.4 Mezi vlastnosti, které mají také vliv na neekonomickou stránku lidského bytí, můžeme zařadit lepší zdraví, jelikož vzdělanější lidé více dbají na zdravější způsob stravování a pohybové aktivity. Také sem patří čas na odpočinek a relaxaci, které jsou bezpodmínečnou součástí udržení lidského zdraví. Tato vlastnost je důležitá zejména z důvodu vlivu zdraví na pracovní výkon jednotlivce, a tak na výkon celé ekonomiky. S kvalitou zdraví souvisí prodlužování délky života, kterou můžeme považovat za další vlastnost lidského kapitálu. Prodlužující se délka života vede k tomu, že jednotlivci jsou schopni vysokých pracovních výkonů ve věku, který byl v minulosti považován již za post-produktivní. S touto situací může také souviset stále se prodlužující doba odchodu 3

OECD: The well-being of Nations – The role of human and social capital. 2001, s. 4 OECD – (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) Mezivládní organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, která vznikla v roce 1961. Úkolem organizace je koordinace ekonomické a sociálně-politické spolupráce členských zemí. 4

17

do důchodu, se snahou co nejvíce využít produktivitu lidí i v pozdějším věku. Mezi ekonomické vlastnosti lidského kapitálu patří především prosperita jednotlivce, tedy jaký má lidský kapitál vliv na kvalitu života. Předpokladem je, že jednotlivci s vyšším vzděláním mají vyšší kvalitu života než lidé s nižším vzděláním. Prosperitu jednotlivce tedy můžeme chápat jako jeho schopnost obstarat si základní předměty lidského bytí, které budou prostředkem k jeho obživě a k obživě jeho rodiny.

3.4.2 Specifika lidského kapitálu Základním specifikem lidského kapitálu, v kterém se odlišuje od ostatních forem kapitálu je, že není dělitelný a nemůžeme ho jednoduše prodat nebo vyměnit. Specifikem je také vlastnictví lidského kapitálu. Vlastnictví lze určit velice komplikovaně. Vlastníkem může být osoba, ale také region nebo stát, ve kterém tato osoba žije a kde dochází k užitku z tohoto kapitálu. Významné je, že lidský kapitál se na rozdíl od ostatních forem lidského kapitálu neopotřebovává, ale naopak s časem dochází k jeho nárůstu. Specifický je také zisk, který můžeme získat z lidského kapitálu. Takový prospěch nemusí být pouze ve formě vyšších příjmů nebo ekonomického růstu, ale může také přinést snížení kriminality nebo nezaměstnanosti. Investice do kapitálu neslouží jen jako zvýšení konkurenceschopnosti, ale také jako prostředek k uspokojení potřeb. Já osobně nesouhlasím s tvrzením, že lidský kapitál nelze prodat. Za produkt lidského kapitálu jedince také považuji například ochranné známky, patenty nebo licence. Jedinec, který se zasadil o vznik patentu, ho může v budoucnu prodat, a tak prodat i část svého lidského kapitálu. Níže je uveden souhrn specifik lidského kapitálu podle Veselého (2006, s. 11): •

Lidský kapitál je nepřenosný, zaniká smrtí jednotlivce a k jeho využití je třeba jeho nositel osobně,

•

lidský kapitál nelze prodat, ani jej nikomu věnovat,

•

jednotlivec nemůže rozprostřít své riziko jako vlastníci fyzického kapitálu,

•

je efektivní investovat do zisku lidského kapitálu v mládí, protože zde je třeba nejméně času na jeho získání.

18

3.5 Investice do lidského kapitálu Z ekonomického hlediska lze návratnost investic do lidského kapitálu chápat jako prosperitu jednotlivce a národní ekonomiky.5 S investicemi do lidského kapitálu souvisí poměrně nový pojem v oblasti ekonomiky, a to znalostní ekonomika. Tento pojem nemá zcela jasné vymezení, ale můžeme říci, že podstatou znalostní ekonomiky jsou poznatky, které využijeme ve všech sférách a oblastech lidského života. Z toho vyplývá, že znalostní ekonomika úzce souvisí s investováním do lidského kapitálu a společně mají významný vliv na celkový rozvoj hospodářského růstu. Rozvoj znalostní ekonomiky je podmíněn intenzivní podporou produkce, uchování, osvojování a užití poznatků, které jsme získali především studiem na vysoké škole. (Severová, Šrédr, 2010) Lze říci, že čím více je společnost vzdělaná, tím větší má šanci v konkurenci ostatních států, tím větší bude její hospodářský růst a tím rychleji se přiblíží ke konceptu „znalostní společnosti“.6 Záleží tedy i na jednotlivých vládách států, jak se postaví k tomuto konceptu, a tedy jaká bude jejich podpora vzdělanosti obyvatelstva. Základem teorie lidského kapitálu jsou investice, které jedinec uvažuje vložit do vzdělávání. Investování může být dlouhodobého charakteru, ale můžeme investovat (vzdělávat se) také krátkodobě prostřednictvím dalšího vzdělávání, mezi které řadíme dodatečné krátkodobé kurzy. Kameníček (2003, s. 15) vysvětluje investice do lidského kapitálu jako aktivity, které se projevují trvalým nebo opakovaným vlivem na naše peněžní či psychické příjmy. Urbánek (2009, s. 13) ve své knize „Návratnost investic do vysokoškolského vzdělávání“ definuje obecné kategorie investic do lidského kapitálu. Jeho základní tezí je tvrzení, že u vzdělání se náklady vyskytují v průběhu vzdělávacího procesu. Tedy v době, kdy se studenti aktivně účastní výuky ve škole. Výnosy jsou očekávány poté během dalšího života absolventa.

5

OECD: Human capital: How what you know shapes your life. 2007, s. 2 Znalostní ekonomika je „ekonomika, ve které mají tvorba a využívání znalostí dominantní podíl na tvorbě blahobytu. Nejedná se však pouze o rozšiřování existujících znalostí, ale především o efektivním používání a využití všech typů znalostí ve všech ekonomických aktivitách. 6

19

Obecné kategorie investic podle Urbánka (2009, s. 13) jsou: •

Předškolní investice do lidského kapitálu, které zahrnují zdroje při péči o dítě a rozvoj dítěte v předškolním věku,

•

Formování vzdělávání, do kterého přechází jedinec z předchozí kategorie,

•

Investice do vzdělávání na trhu práce, volba zaměstnání, vzdělávání zaměstnanců a pracovní úsilí po dobu pracovního života jedince,

•

Další podpůrné vzdělávací aktivity během života jedince.

Během poslední doby roste zájem o návratnost investic do vzdělání z pohledu podniků. Důvodem jsou narůstající problémy s financováním vysokoškolského vzdělání díky nárůstu počtu studentů. Hlavním důvodem myšlenky přenesení částečného financování vzdělání na samotného studenta je fakt, že vysokoškolské vzdělání přináší studentům v budoucnu vysokou soukromou míru návratnosti především v podobě vyšších výdělků.

3.5.1 Formy investic do lidského kapitálu Základem lidského kapitálu je vzdělávání. Vzdělávání je tedy považováno za nejdůležitější formu investic do lidského kapitálu. V terminologii lidského kapitálu se jedná o školní výuku. Ale můžeme říci, že vzdělávat se začínáme ještě před nástupem do primárního vzdělání. Protože vzdělávat se v určitém smyslu začínáme již od narození. Jak? Už malé dítě se vzdělává tím, že si osvojuje základní úkony, tedy například, že se učí chodit a mluvit. Kdyby toto vzdělávání bylo hned zpočátku zanedbáno, tak se může stát, že v takovém trendu bude jedinec pokračovat i při osvojování ostatních forem lidského kapitálu, počínaje školní výukou a konče nástupem na pracovní místo. Tato forma lidského kapitálu – tedy osvojování si základních lidských dovedností, je v odborné literatuře lidského kapitálu zcela opomíjena a věnuje se pouze formě lidského kapitálu, která začíná školní výukou, tedy vzděláváním ve věku jedince od 6 let a výše. Z tohoto vyplývá rozdělení vzdělávání na dvě etapy. Jedná s o počáteční vzdělání, které probíhá do prvního vstupu jedince na trh práce. Druhou etapu tvoří další vzdělání, za které je považováno veškeré vzdělání po jeho nástupu na trh práce. (Mertl,Vychová, 2007, s. 16) Kromě školní výuky níže popisuji další tři

20

formy lidského kapitálu – výcvik na pracovním místě, všeobecný výcvik a specifický výcvik.

3.5.1.1 Školní výuka Podle Teorie lidského kapitálu je školní výuka první formou lidského kapitálu, do které jedinec v rámci svého života investuje. Do lidského kapitálu začínáme investovat již v primárním vzdělávání. V dalších stupni studia, v sekundárním vzdělávání, dále zvyšujeme svůj kapitál. Ale za nejcennější kapitál je považován ten, který získáváme v průběhu terciárního vzdělání. Především z toho důvodu, že tento stupeň studia již absolvuje menšina obyvatel, a tak kapitál získaný v průběhu vysokoškolského

studia může považovat jedinec za přidanou

hodnotu.

Za

nejobjemnější, co se týče objemu kapitálu, který získáme v průběhu studia, považujeme školní výuku. Nejvíce informací získáváme v průběhu absolvování primárního a sekundárního vzdělání. V průběhu terciárního vzdělání jsou informace také obsahově hodnotné, ale v této fázi již záleží na délce terciárního studia. Při prodloužení doby studia se k nám již nedostává takový objem informací, jako v začátcích studia na vysoké škole. Nevýhodou školního vzdělání je skutečnost, že student během pobytu ve škole pracuje, ale za své výkony, za svou práci, nepobírá peníze. (Kameníček, 2003, s. 47) Tato skutečnost je hlavním předmětem rozhodování, zdali investovat další čas do vzdělávání. Studenti sice mají možnost pracovat před absolvováním školy, nebo v průběhu školy, tedy po vyučování. Ale vzhledem k jejich nižší výkonnosti, ve srovnání s tou, kterou by byli schopni dosáhnout, kdyby se plně věnovali práci na hlavní pracovní poměr, jsou jejich výdělky podstatně nižší. Rozdíl mezi tím, co by si vydělali, kdyby se plně věnovali práci na hlavní pracovní poměr a mezi výdělkem, který jsou schopni získat během studií, můžeme považovat také za náklad. Poplatky za konzultace, dopravu a ubytování, jsou další přímé náklady. Čisté příjmy studentů lze definovat jako rozdíl mezi skutečnými výdělky a mezi přímými náklady na studium (Kameníček, 2003, s. 47). Toto lze definovat výrazem: W = MP − k ,

(4)

21

kde MP je aktuální mezní produkt, k představuje přímé náklady. V případě vyjádření MP0, jako potenciálního mezního produktu, kterého by student dosáhl, kdyby se plně věnoval pouze práci, lze rovnici zapsat ve tvaru: W = MP0 − ( MP0 − MP + k ) = MP0 − C ,

(5)

kde C představuje součet přímých a nepřímých nákladů. Čisté výdělky studentů bývají často záporné k > MP. Tím se studenti liší od většiny osob, kteří absolvovali výcvik na pracovním místě.

3.5.1.2 Výcvik na pracovním místě Základem kapitálu zaměstnanců jsou vědomosti a dovednosti, které získali v průběhu svého studia. Předpokládá se, že tyto dovednosti budou v zaměstnání dále prohlubovat. Objem získaných vědomostí a dovedností je však podmíněn vynaložením nákladů jednotlivce. Podle Kameníčka (2003, s. 24) náklady tvoří cena času a hodnota výkonu školitelů, výuka, kterou provádějí spoluzaměstnanci, použitý materiál a vybavení pracoviště. Specifická je délka pracovního výcviku. Délka je rozdílná podle náročnosti profese na objem znalostí, tedy mírou kvalifikace, která je důležitá pro výkon určité profese. Míra kvalifikace se u každé profese může lišit. Výcvik kvalifikovanějšího pracovníka, například lékaře, trvá tedy déle, než výcvik řidiče nákladního automobilu. Můžeme říci, že délka pracovního výcviku také souvisí s následnou odpovědnosti budoucí vykonávané práce. I v případě pracovního výcviku stejně, jako u školního vzdělávání, opět dochází k tomu, že při delším pobytu na jednom pracovním místě se snižuje počet informací, které jsou důležité pro výkon profese. Lze říci, že zaměstnanci, kteří na určitém pracovním místě setrvávají delší dobu, jsou pro zaměstnavatele výhodnější z pohledu ušetřených nákladů na další vzdělávání. Jelikož jejich praxe se stala silnou konkurenční výhodou v porovnání s absolventy, na které je důležité vynaložit dodatečné náklady spojené se vzděláním k výkonu určité profese. Výcvik na pracovním místě se dále dělí na všeobecný výcvik a specifický výcvik. Převážná část výcviku nepatří ani mezi dokonale specifický, ani mezi dokonale

22

všeobecný, ale vyšší měrou zvyšuje produktivitu ve firmách, které tento výcvik poskytují, a proto spadá spíše do sféry definice specifického výcviku. Zbývající část výcviku zvyšuje produktivitu práce v ostatních firmách, a tudíž spadá do oblasti definice všeobecného výcviku. (Becker, 1993, s. 17) V případě neexistence pracovního výcviku a při situaci dokonale konkurenčního trhu práce i trhu produktu, by mzdy pracovníků byly pevně dány a nebyly ovlivňovány aktivitou a výkonností pracovníků. Jelikož základním cílem firem je dosažení zisku, tak by se v tomto případě firma dostala do stavu, kdy by se hodnota mezního produktu rovnala mzdám. To znamená, že náklady by se rovnaly výnosům. Tuto situaci lze vyjádřit vztahem:

MP = W ,

(6)

kde W se rovná mzdám nebo výdajům a MP se rovná hodnotě mezního produktu nebo příjmům. V takové situaci se firmy nezabývají vztahem mezi současnými a budoucími podmínkami, které mohou na trhu práce nastat. K tomuto jevu může docházet především proto, že pracovníci, kteří mohou být přijímáni pouze na jednu přesně stanovenou periodu (to znamená například na dobu určitou), a také proto, že budoucí mzdy a mezní produkty dané firmy nezávisí na současném chodu a chování firmy v současnosti. Rovnováha při této situaci lze vyjádřit vztahem:

MPt = Wt ,

(7)

kde index t označuje pořadí příslušného období. Tato rovnováha bude záviset pouze na tocích v každém jednotlivém období. V případě existence pracovního výcviku ve firmě dojde ke snížení aktuálních příjmů a ke zvýšení aktuálních výdajů. Za jakých podmínek je tedy pro firmy výhodné investovat své finance do pracovního výcviku svých zaměstnanců? Tímto předpokladem je, že dojde ke zvýšení budoucích příjmů nebo ke snížení budoucích nákladů, tedy výdajů na pracovní výcvik. Když dojde k diskontování současných výnosů a nákladů můžeme definovat vztah: n −1

Rt

∑ (1 + i ) t =0

t +1

n −1

=∑ t =0

Et

(1 + i )t +1 ,

(8)

23

kde n vyjadřuje počet jednotlivých period, i značí úrokovou míru, Rt a Et vyjadřují výdaje v období t. V případě, že by firma uvažovala investici do výcviku pouze během nástupního období (můžeme uvažovat například zkušební dobu), tak by se celkové výdaje v tomto období vyrovnaly mzdám navýšeným o výdaje na výcvik. V následujících obdobích by se výdaje rovnaly pouze mzdám, protože výcvik by již v těchto obdobích nebyl součástí výdajů. Tržby by se za těchto okolností rovnaly mezním produktům a došlo by tak k modifikaci rovnice číslo 7, která je uvedena výše: n −1

MP0 + ∑ t =1

n −1 MPt Wt = W + k + ∑ 0 t t , (1 + i ) t =1 (1 + i )

(9)

kde k měří výdaje na výcvik, n vyjadřuje počet jednotlivých period, i značí úrokovou míru a W se rovná mzdám nebo výdajům a MP se rovná hodnotě mezního produktu nebo příjmům. V případě definovaní nového období (periody) ve tvaru: n −1

G=∑ t =1

MPt − Wt

(1 + i )t

,

( 10 )

může být výše zmíněná rovnice číslo 7 znázorněna ve tvaru:

MP0 + G = W0 + k ,

( 11 )

zde se objevuje problém v podobě k, které vyjadřuje pouze současné výdaje na výcvik a zahrnuje tak pouze čas, který pracovník stráví výcvikem. Jeho součástí tak není čas, který by bylo možné využít k tvorbě mezního produktu. Rozdíl mezi tím, co by mohlo být vyprodukováno (MP0`) a tím, co je skutečně vyrobeno (MP0), odpovídá nákladům nevyužité příležitosti v případě času, který jsme strávili pracovním výcvikem. Součet těchto nákladů při nevyužití příležitosti a výdajů, které byly vynaloženy na výcvik je definován jako C v následující rovnici:

′ MP0 + G = W0 + C ,

( 12 )

24

kde MP0` vyjadřuje potenciální produkt, G značí míru výnosu firmy poskytující výcvik a C představuje celkové náklady, které byly na výcvik vynaloženy. Celkově tak rozdíl mezi G a C představuje rozdíl mezi výnosem a náklady, které byly do pracovního výcviku investovány. Rovnice ukazuje, že mezní produkt se bude rovnat mzdám nástupního období, jen když se výnos vyrovná s náklady, čili kdy se G bude rovnat C. Mezní produkt bude větší, nebo menší, než mzdy podle toho, je-li výnos nižší nebo vyšší než náklady. (Becker, 1993, s. 18)

3.5.1.3 Všeobecný výcvik Dle Kameníčka (2003, s. 27) je všeobecný výcvik specifický tím, že přináší užitek všem firmám s výjimkou těch, které jej poskytují. Tento výcvik totiž zvyšuje mezní produkt také v jiných firmách než pouze v té, která tento výcvik poskytla. V dokonale konkurenčním prostředí na trhu práce je tento jev pravděpodobný, protože pro zaměstnance je jednoduché přejít ke konkurenční firmě a nabídnout jí svůj kapitál nabytý ve firmě, která ho financovala. Firmy jsou ochotné poskytovat tento výcvik právě za situace dokonalé konkurence především tam, kde je poptávka po tomto výcviku komplementem práce. Lidé by pak preferovali možnost absolvovat jej spíše na pracovišti, než ve specializované firmě nebo škole. (Kameníček, 2012, s. 28) Dovednosti a zejména vědomosti, které jsou získané v průběhu praxe ve firmě, která na vzdělávání svých pracovníků vynaložila své vlastní náklady, tak může v budoucnu využít jiná firma. A to v případě získání takto vzdělaného pracovníka. Hlavní výhodou této firmy je ušetření jejich nákladů na dodatečné vzdělání, které již byly poskytnuty první firmou. Zde se nabízí otázka, proč by firma měla investovat ze svých finančních prostředků, s hrozbou budoucí možné ztráty takto odborně vzdělaného pracovníka? Je zcela jisté, že hrozba ze ztráty takového zaměstnance je vyšší než krátkodobý výnos takto kvalifikovaného pracovníka ve prospěch firmy, která dodatečné vzdělání financuje. Jak uvádí Kameníček (2012, s. 28) firmy by mohly poskytovat všeobecný výcvik pouze tehdy, pokud by za něj nemusely hradit žádné náklady. Předpokladem je,

25

že tento výcvik by měli hradit lidé, kteří se tohoto výcviku přímo zúčastňují, tedy osvojují si nové dovednosti, a tak si zvyšují kvantitu svého kapitálu. V budoucnosti se dá předpokládat, že takto nabytý kapitál povede ke zvýšení jejich mzdy. Takto zvýšená mzda tak bude tvořit výnosy pracovníků a může tak dojít k navrácení nákladů, které vynaložili ke zvýšení své kvalifikace ve firmě. V následujícím Obr. 2 můžeme vidět situaci v případě pracovníka, který se zúčastní všeobecného výcviku a pracovníka, který je nekvalifikovaný z hlediska nákladů a výnosů vynaložených na všeobecný výcvik. Wu

a MRPu představují

mzdovou sazbu a příjem z mezního produktu práce pracovníka, který se dobrovolně nezúčastní výcviku. Wt a MRPt představují stav, kdy se pracovník právě účastní pracovního výcviku. Důsledkem toho je pokles mzdové sazby (wt < wu) a pokles příjmu z mezního příjmu (MRPt < MRPu). Toto snížení je dáno vynaloženými náklady na tuto přípravu, která mzdu nedokáže pokrýt. Po skončení všeobecného pracovního výcviku dochází ke zvýšení mzdové sazby a příjmu z mezního produktu na úroveň MRPp a Wp. Firma musí po absolvování výcviku zvýšit pracovníkovi mzdu na tuto úroveň, protože pracovník může přejít k jiné firmě. Tato vyšší mzdová sazba již pokrývá pracovníkovi a absolventovi pracovního výcviku náklady, které musel na tuto přípravu vynaložit.

Obr. 2 Náklady a výnosy všeobecného pracovního výcviku

Zdroj: Brožová, 2012, s. 37

26

Z Obr. 2 je patrné, že mzdy rostou vždy stejně jako mezní produkt, firma tak může poskytovat tento výcvik pouze v případě, že celý výcvik bude hradit pouze zaměstnanec. V takovém případě však firma nemůže očekávat, že se v budoucnu zvýší její výnos z tohoto pracovníka, když se na jeho výcviku nepodílela. V každé časové periodě se tedy mzda rovná meznímu produktu a můžeme tak definovat vztah: n −1

G=∑ t =1

MPt − Wt

(1 + i )t

= 0,

( 13 )

rovnice lze zjednodušeně zapsat ve tvaru (v případě potenciálního produktu):

′ MP0 = W0 + C ,

( 14 )

nebo ve tvaru (v případě skutečného produktu):

MP0 = W0 + k ,

( 15 )

z rovnice číslo 14 vyplývá, že absolventi pracovního výcviku hradí tento výcvik prostřednictvím své snížené mzdy. Dostávají tak nižší mzdu než v případě, že by se pracovního výcviku nezúčastnili. Tato mzda je nižší než jejich současný mezní produkt.

Vztah mezi výdělkem a věkem Výcvik je důležitým činitelem ve vývoji relace mezi věkem a výdělky. Z Obr. 3 vyplývá, že pracovníci, kteří se žádného výcviku nezúčastnili, pobírají výdělky ve stejné výši bez ohledu na svůj věk. Tato skutečnost je v grafu vyjádřena křivkou UU. Lidé, kteří investují svůj čas a finanční prostředky musí počítat se sníženou mzdou v průběhu výcviku. Po skončení výcviku však dochází k velkému zvýšení mzdy, a tak ke kumulaci výnosů ze získaného kapitálu v závislosti na zvyšujícím se věkem. Tuto situaci znázorňuje křivka T'T'. Je patrné, že v mladším věku rostou výdělky rychleji než v pozdějším věku.

27

Obr. 3 Vztah mezi výší výdělku a stářím

Zdroj: Becker, 1993, s. 23, vlastní úprava

3.5.1.4 Specifický výcvik Dokonale specifický výcvik Kameníček (2003, s. 33) definuje dokonale specifický výcvik jako výcvik, který zvyšuje produktivitu ve firmách, které výcvik poskytují více než v ostatních. Dokonale specifický výcvik je charakteristický tím, že produktivita pracovníků, kteří tímto specifickým výcvikem prošli, bude významná pouze pro firmy, které tento výcvik financovaly. To znamená, že když pracovník přejde z firmy, která dokonale specifický výcvik poskytla, do jiné konkurenční firmy, tak nedojde ke zvýšení jeho produktivity. Jak jsem již zmínila výše, tak nevýhodou dokonale specifického výcviku je ztráta vyškoleného pracovníka, protože v tom okamžiku přijde firma o výhodu v podobě zvyšování své produktivity, kterou nabízí pracovník formou svého zvýšeného lidského kapitálu. Cílem firmy je tedy udržet si takto vyškoleného pracovníka. Vyškolený pracovník zůstane u stejné firmy, pokud bude motivován formou zvýšené mzdy oproti pracovníkům, kteří specifický výcvik nepodstoupili. V případě, že by firma tomuto pracovníkovi mzdu nezvýšila, tak by se vystavila většímu riziku, že by tento zaměstnanec přešel do konkurenční firmy. Firma by tak přišla o náklady, které do

28

výcviku vložila. Z výše uvedeného lze definovat rovnováhu firmy, která poskytuje dokonale specifický výcvik ve tvaru:  n −1 MPt − Wt  ′ MP0 = +G = ∑ = W0 + C , t  ( 1 + i ) t = 1  

( 16 )

kde C představuje náklady na výcvik poskytnutý pouze při nástupu, MP0' představuje nevyužitou příležitost mezního produktu osoby, která daný výcvik absolvuje, W0 je mzda vyplácená absolventům výcviku, Wt a MPt představují mzdu a mezní produkt v období t. Jak uvádí Kameníček (2012, s. 35), tak by se vždy W mělo rovnat mzdě, kterou by zaměstnanec mohl pobírat v jiné firmě. Rozdíl MPt - Wt představuje plný výnos z výcviku za období t a G vyjadřuje aktuální hodnoty výnosů. Rovnováha v dlouhém období znamená, že výnosy se rovnají nákladům, které byly vynaloženy na výcvik. (Kameníček, 2012, s. 35) Z toho vyplývá, že pokud firma platí veškeré náklady na výcvik, tak by měla také pobírat veškeré výnosy z toho plynoucí. Zde však lze uvažovat, že částečné náklady na výcvik nese i zaměstnanec v průběhu specifického výcviku, když v tomto období pobírá za svoji práci sníženou mzdu. V následujícím Obr. 4 můžeme podrobně vidět vývoj mzdy a příjmu z mezního produktu. Mzda, kterou pracovník pobírá během pracovního výcviku je na úrovni Wu. Jelikož firma tento výcvik financuje, tak takový pracovník představuje pro danou firmu nižší mezní příjem (MRPt). Po skončení pracovního výcviku uvažujeme, že firma bude chtít kompenzaci za tyto náklady, a tak nemusí zvyšovat takto vyškolenému pracovníkovi mzdu na úroveň wp. Ale jelikož je cílem firmy si takového pracovníka udržet, tak přistoupí na zvýšení mzdy na úroveň wp', která je sice nižší než mzda na úrovni wp, ale zároveň vyšší než wu. Firma se tak o náklady na specifický výcvik podělí se svým zaměstnancem.

29

Obr. 4 Náklady a výnosy specifického výcviku

Zdroj: Brožová, 2012, s. 38

Přístupy z hlediska lidského kapitálu v rámci firmy musí být podřízeny základnímu cíli organizace. Tedy jejímu poslání, zvolené koncepci budoucího rozvoje, dílčím cílům a strategickým plánům. Všeobecná forma lidského kapitálu se vztahuje k vytváření schopností, které jsou použitelné ve všech firmách a odvětvích, zvyšuje tedy produktivity pracovních sil pro všechny firmy. Specifická forma se vztahuje k vytváření schopností, které mohou být použity pouze v určité firmě a produktivita pracovníka se zvyšuje pouze pro danou firmu.

Důležitým ukazatelem, jaké je využití lidského

kapitálu firmou, je Index lidského kapitálu. Tento index slouží k posouzení toho, jak dobře organizace dokáže využít schopnosti jedince, jeho znalosti a zkušenosti. Čím vyšší hodnoty tento ukazatel dosahuje, tím lépe dokáže organizace řídit lidský kapitál.7 Jak jsem zmínila výše, tak hodnota tohoto ukazatele může být zvýšena právě prostřednictvím výcviku zaměstnanců.

7

EDEREF, P., SCHULER, P., STEPHAN, W. Lisabon Council: The European Human Capital Index: The challenge of Central and Eastern Europe. 2007, s. 5

30

Nedokonale specifický výcvik Výcvik, který není dokonale specifický znamená, že v případě přechodu vyškoleného pracovníka do jiné firmy by se zvýšila i produktivita firmy, která by se nepodílela na výcviku tohoto pracovníka. Z toho vyplývá, že mzda tohoto pracovníka by se musela i v této firmě zvýšit vzhledem ke zvýšené produktivitě, kterou by pracovník firmě přinesl. Kameníček (2012, s. 37) pohlíží na takový výcvik jako na součet dvou komponent. Těmito komponentami jsou dokonale všeobecný výcvik a dokonale specifický výcvik. Jak jsem již zmínila, tak firmy se nákladově nepodílejí na všeobecném výcviku. Ze specifického výcviku platí pouze část, jelikož z části se na nákladech podílí pracovník. Z toho vyplývá, že náklady na nedokonale specifický výcvik jsou přímo úměrné podílu specifického výcviku. Uvedené závěry lze zapsat formou rovnice ve tvaru:

MP ′ + G = W + C ,

( 17 )

kde G měří výnos, který firmy inkasují od svých pracovníku, C představuje celkové náklady.

3.6 Náklady a výnosy z investic do vzdělání Náklady a výnosy terciárního studia mohou být hodnoceny stejným způsobem jako náklady a výnosy, které plynou z jiných forem kapitálu. Náklady nebo-li investice do terciárního vzdělávání, můžeme dělit na přímé a nepřímé investice. Budoucí výnosy, které nám z této investice plynou, dělíme na peněžní nebo nepeněžní formu. Před tím, než se jedinec rozhodne pro další studium, by si měl porovnat náklady a výnosy, které mu terciární vzdělání přinese. Proto můžeme říci, že se tento jedinec chová jako každý investor, který chce vložit peníze do určitého podnikatelského záměru. Jedná se tedy o typické investiční rozhodování. Takové rozhodování také předpokládá prvotní porovnání soukromých nákladů, které musejí být na investici vynaloženy, s výnosy, které jedinec v budoucnu z této investice očekává. V případě dobré investice by měly být výnosy vyšší než prvotní náklady.

31

Důležitá, při rozhodování zda investovat do vzdělání, je doba, tedy čas, který chceme studiu věnovat. Zde platí pravidlo klesající návratnosti. Každá další časová

jednotka (rok) přináší relativně nižší výnos než předchozí. (Urbánek, 2009, s. 47) Podle Urbánka (2009, s. 13) je hlavním důvodem poklesu návratnosti investic především to, že investice do vzdělání podléhají zákonu klesajících výnosů. To znamená, že dodatečné znalosti a schopnosti vyprodukované v procesu vzdělání se s růstem jeho rozsahu zmenšují. Dalším důvodem je, že náklady rostou a výnosy klesají tím více, čím vyšší úrovně vzdělání je dosaženo. Nárůst nákladů je způsoben především omezeným časem, který má jedinec k dispozici. V případě, že se rozhodne pro studium v pozdějším věku než je obvyklé, tak dochází k posunu doby, kdy by se mohl věnovat plně práci a zkracuje se mu tím doba, kterou by mohl využít na získání výnosů z této investice.

3.6.1 Náklady Náklady na vzdělání se odlišují od výnosů tím, že se vyskytují v průběhu studia a bez nich by nebylo možné celý vzdělávací proces podstoupit. Náklady na studium se mohou vyskytovat ve dvou formách, a to jako náklady veřejné, které jsou poskytovány z veřejných rozpočtů a náklady soukromé, které si hradí sám jedinec, který studuje. Dá se předpokládat, že s celkovým růstem nákladů bude klesat počet jedinců, kteří si budou moci dovolit studovat na vysoké škole. Tedy jedinců, kteří budou ochotni investovat do terciárního vzdělání, ale raději dají přednost získat výnosy ze středoškolského vzdělání a hned nastoupit do práce. 3.6.1.1 Přímé náklady Mezi přímé náklady, které jsou současně také soukromé, patří výdaje přímo související s výukou. Jsou to tedy náklady, bez kterých bychom nemohli začít studovat. Přímými výdaji může být například školné, placení různých školních poplatků (například členství v knihovně) nebo nákup studijních pomůcek (učebnice, knihy). Co se týče výdajů na školné, tak v České republice je zatím studium do 26 let věku jedince

32

hrazeno v případě studia na veřejné vysoké škole státem. Dalším poplatkem, který můžeme označit jako přímý je poplatek za překročení standardní doby studia.8 V případě studia na soukromé vysoké škole si již musí školné hradit každý sám ze svých prostředků. Do budoucna je předpoklad, že školné může být zavedeno i na veřejných vysokých školách, protože je snahou toto prosadit v reformě školství. Všechny tyto náklady musí vynaložit jedinec, který se přímo účastní vzdělávacího procesu. U nás ale může být zprostředkovatelem financí také rodič, v případě, že si jedinec denního studia nemůže na tyto investice sám zajistit finanční prostředky. Druhou skupinou jsou přímé náklady označované jako veřejné. Zde se jedná o výdaje hrazené z veřejných rozpočtů. V případě veřejné vysoké školy sem lze zahrnout opět školné, dále se jedná o výdaje na sociální a zdravotní pojištění, jehož plátcem je do 26 let věku studenta stát. Dalším veřejným nákladem je nižší nebo žádná daň z příjmů, která nemůže být vyměřena studentovi, který nepracuje.

3.6.1.2 Nepřímé náklady Nepřímé náklady jsou označovány jako náklady obětované příležitosti. Za míru této hodnoty považuje ekonomická teorie ušlé čisté výdělky absolventa střední školy po dobu vysokoškolského studia, které by byl schopen získat na trhu práce, kdyby na něj vstoupil hned po dokončení střední školy. (Brožová, 2012, s. 27) V případě, že jedinec uvažuje o terciárním studiu, tak za ušlou mzdu můžeme považovat průměrnou mzdu středoškolsky vzdělaného jedince.

V současné době je průměrná mzda absolventa

9

střední školy 16 600,- Kč . Průměrný plat vysokoškoláka je v až o 6 % vyšší než průměrný plat středoškoláka. Rozdíl mezi vysokoškoláky a středoškoláky se v posledních letech zvyšuje. Vysokoškoláci jsou lépe placeni, ovšem plat středoškoláků

8

Zákon 111/1998 Sb. Zákon o vysokých školách říká, že standardní doba studia včetně praxe je nejméně tři a nejvýše čtyři roky u bakalářských oborů. U magisterských studijných oborů jsou nejméně čtyři a nejvýše šest roků. Magisterský studijní program může navazovat na bakalářský studijní program; v tomto případě je standardní doba studia nejméně dva a nejvýše tři roky. 9 Rozhlas.cz : Vysokoškoláci mají oproti středoškolákům v průměru o 6 000 Kč vyšší platy,. Dostupné z www: <(http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/vysokoskolaci-maji-oproti-stredoskolakum-vprumeru-o-6000-korun-vyssi-platy--1066235)>

33

se téměř nemění.10 V případě, že by docházelo i k

vysokému nárůstu platů

středoškoláků, tak se může poptávka po vysokoškolském vzdělání snižovat, protože bude docházet k nárůstu nepřímých nákladů na vzdělání.

3.6.1.3 Utopené náklady Specifickým případem jsou takzvané utopené náklady, mezi které patří výdaje na ubytování nebo stravování. Člověk tyto náklady ponese, ať už zvolí jakoukoli variantu: bude navštěvovat vysokou školu nebo vstoupí na trh práce. (Brožová, 2012, s. 27) Tyto náklady můžeme také nazývat životními náklady, které musíme bezprostředně vždy vynaložit.

3.6.2 Výnosy Při rozhodování, zda investovat je hlavním předpokladem, že v budoucnu se nám z této investice vrátí určité výnosy. Absolvent vysoké školy může nabídnout svému budoucímu zaměstnavateli i celému pracovnímu trhu vyšší kvalifikaci, a tak i vyšší lidský kapitál. Stále platí předpoklad, že jedinec s vyšším vzděláním by měl úměrně svému vzdělání získat lepší pracovní místo, a tak i vyšší finanční ohodnocení za jeho práci. Základní rozdíl mezi náklady a výnosy je ten, že náklady musíme investovat v okamžiku rozhodnutí pro další vzdělání, zatímco výnosy z terciárního vzdělání můžeme očekávat až po ukončení studia nebo případně až za několik let po vystudování. Výnosy z terciárního vzdělání lze rozdělit na soukromé výnosy a společenské výnosy.

3.6.2.1 Soukromé výnosy Základním soukromým výnosem je vyšší příjem oproti jedincům se středoškolským nebo nižším vzděláním. Předpokládá se, že znalosti, které získá v průběhu studia budou oceněny vyšším finančním příjem. Jak ještě zmíním v další 10

Investnet.cz :Vše o platech: Kolik lidí dosáhne na průměrný plat?Jaký příjem mají vysokoškoláci? Dostupné z www: <(http://www.investnet.cz/finance/vse-o-platech-kolik-lidi-dosahne-na-prumerny-platjaky-prijem-maji-vysokoskolaci.html)>

34

části, záleží také na rozhodnutí, jakému oboru se chce jedinec věnovat, protože výše výdělků se může lišit. Dalším výnosem, který jedinec získá dalším studiem je zvýšený objem vědomostí, tedy větší lidský kapitál. Ten může jedince uspokojit jak zvýšenými výdělky, tak i jistou vnitřní spokojeností se svojí osobou. Jedná zejména o uspokojení z práce, kterou vykonává a také z lepších podmínek jejich života. (Urbánek, 2010, s. 13) Stále ještě platí, že čím vyšší vzdělání, tím lepší pracovní místo. Vzdělanější lidé mají také větší šance na zaměstnání a větší možnost si zaměstnání vybrat. Z výše uvedeného vyplývá, že kromě peněžních výnosů můžeme z terciárního vzdělání získat i výnosy nepeněžní. Se ziskem lepšího pracovního místa také souvisí, kromě uspokojení z odvedené práce, dobré psychické zdraví, ale i kvalitnější fyzické zdraví. Vzdělanější lidé tak ve větší míře pečují o udržení obou složek zdraví, protože ztráta zdraví pro ně v budoucnu může znamenat ztrátu pracovního místa. V tom případě, že by jedinec nemohl kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu práci vykonávat. Výnosy z investice se mu tak v případě ztráty zaměstnání nemusí vrátit. Vomáčková a Barták (2007, s. 12) uvádějí, jako další nepeněžní výnosy, prohloubení názorové tolerance a ochoty naslouchat, posílení schopností řešit problémy, vyšší stupeň adaptibility a flexibility, a také vyšší míru zapojení do občanských aktivit. Podle Brožové (2012, s. 27) jsou investice do vzdělání zároveň investicemi do společenské pozice: Vzdělání pomáhá dosáhnout lepší společenské pozice a pozice sama je potom nástrojem (prostřednictvím nových společenských kontaktů, lepšího přístupu k informacím) dalšího zvyšování budoucích příjmů. S určitou společenskou pozicí je také spojen sociální, kulturní a politický nadhled, který dozajista předurčuje určitý životní styl. V tomto bodě již můžeme mluvit o kulturní dimenzi lidského kapitálu. Brožová uvádí (2003, s. 35), že vzdělaní lidé si osvojují určitý standard chování a jednání, oblékání i vyjadřování a vytvářejí tak vztahy a kulturní prostředí, ve kterém žijí. Šíří kolem sebe hodnoty kultury, které předávají dalším generacím. V takovém případě již můžeme mluvit o výnosech, jako o výnosech společenských. Urbánek (2007, s. 51) tyto výnosy také označuje jako vedlejší přínosy vzdělání (externality).

35

Následující Obr. 5 ukazuje náklady a výnosy z terciárního vzdělání. Křivka HH zobrazuje vývoj výdělků jedince, který se rozhodne po ukončení střední školy začít pracovat. Křivka CC pak zobrazuje vynaložené náklady a pozdější výnosy, když se jedinec rozhodne pro studium na vysoké škole. Součet přímých a nepřímých nákladů znázorňuje celkové náklady vynaložené na studium. Plocha nazvaná jako dodatečné výdělky představuje rozdíl mezi křivkami HH a CC (tedy mezi výdělky vysokoškoláka a středoškoláka). Z Obr. 5 vyplývá, že křivka CC je více rostoucí než křivka HH, a tak se vzdálenost mezi těmito dvěma křivkami zvyšuje. Obr. 5 Náklady a výnosy terciárního vzdělání

Zdroj: Brožová, 2012, s. 28, vlastní úprava

Při porovnávání nákladů a výnosů jsou hlavním problémem různá časová období, ve kterých jsou náklady investovány a výnosy z investice přijímány. Mezi náklady a výnosy existuje časový posun, jelikož náklady musíme vynaložit na začátku investice, ale výnosy z investice (studium) nám budou plynout až po skončení studia. Aby bylo možné porovnat náklady a výnosy vysokoškolského vzdělání v přítomnosti, je nutné budoucí výdělky diskontovat. Časová diference je důvodem pro uplatnění čisté současné hodnoty toku budoucích výnosů. (Brožová, 2012, s. 28) Toto diskontování je

36

dáno preferencí času. Z této časové preference vyplývá, že jedinec většinou dá přednost současné spotřebě, protože budoucí spotřeba pro něj představuje určitou nejistotu. Z toho vyplývá, že člověk preferuje současný užitek před užitkem očekávaným v budoucnu. Dle Brožové (2012, s. 29) má budoucí spotřeba naopak pro člověka nižší současnou hodnotu, proto i očekávané budoucí důchody mají dnes hodnotu nižší. Mírou časové preference je úroková míra. O využití metody čisté současné hodnoty budu hovořit v následující části.

3.7 Návratnosti investic do lidského kapitálu V posledních letech se začínají objevovat iniciativy ze strany politiků, aby se studenti podíleli na financování svého studia. Důvodem je především nárůst počtu vysokoškolských studentů, a tak prohlubující se problém s financováním tohoto vzdělání. Nahlíží se zejména na fakt, že vysokoškolské vzdělání je předpokladem budoucí vyšší soukromé míry návratnosti. Dalším možným problémem může být, zda společnost neprodukuje příliš vysokoškolsky vzdělaných jedinců, kteří později nemohou najít pracovní uplatnění na své úrovni vzdělání, a tak zůstávají pracovat na pozicích, které jsou určeny pro jedince se středoškolským vzděláním. Teorie lidského kapitálu definuje investování do lidského kapitálu jako jakoukoliv aktivitu vedoucí ke zvyšování kvality nabízené práce. (Brožová, 2012, s. 24) Tvůrci Teorie lidského kapitálu pohlíží na výdaje na vzdělání jako na investici, protože tyto výdaje jsou vynakládány s předpokladem budoucích dodatečných výnosů v podobě zvýšených výdělků. Výnosy lidského kapitálu zjišťujeme tak, že porovnáme mzdu pracovníka s nižším vzděláním a mzdu pracovníka s vyšším vzděláním. Machová (2012, s. 7) uvádí existenci několika faktorů, které přímo ovlivňují rozhodování absolventů, zda budou pokračovat ve studiu nebo vstoupí na trh práce. Jedná se o časovou preferenci, věk, náklady a rozdíl v příjmech. Lidé, kteří se spíše orientují na přítomnost a požadují výnosy hned, vykazují nízkou současnou hodnotu budoucích příjmů. Tito lidé tak jsou ochotni investovat do vzdělání v omezené míře.

37

Z toho vyplývá, že vyšší současné hodnoty dosahují jedinci, kteří jsou zaměřeni na budoucnost. Stejně tak vyšší současné hodnoty dosahují mladí lidé, kteří mají předpoklad delšího časového období pro čerpání budoucích výnosů z investice do vzdělání. Za náklady, které nelze přesně kvantifikovat jsou považovány náklady psychické, které jsou spojené s náročností studia. Při růstu těchto nákladů dochází ke snížení úrovně čisté současné hodnoty. Teorie lidského kapitálu se mimo jiné zabývá také výpočtem návratnosti investic. Na takové úrovni vzdělání jsou těmito náklady přímé náklady, které financuje sám student, a také případné ušlé výdělky, které by mohl získat, když by se rozhodl pracovat. Za výnosy, z takto investovaných prostředků, jsou považovány vyšší výdělky oproti jedincům, kteří mají nižší vzdělání. Z toho vyplývá, že výnosy vysokoškolsky vzdělaných jedinců se porovnávají se středoškoláky.

3.7.1 Metody výpočtu Propracovaná metoda Propracovaná metoda porovnává diskontní míru nákladů spojených s investicí s diskontovanými výnosy, které investice vytváří. (Urbánek, 2007, s. 63) Investicemi jsou myšleny přímé náklady a ušlé výdělky po dobu studia. Za výnosy jsou považovány větší výdělky oproti středoškolsky vzdělaným jedincům (v případě porovnávání výnosnosti magisterského studia oproti středoškolskému studiu). Rovnici propracované metody můžeme vyjádřit jako: −t −t ∑ [E1 (t ) − E0 (t )](1 + r ∗ ) − ∑ [E0 (t ) + C (t )](1 + r ∗ )

R−E

G−E

t =G − E

t =1

kde

= 0,

E0(t)

= výdělek středoškoláka,

E1(t)

= výdělek vysokoškoláka,

C(t)

= přímé náklady,

E

= věk na začátku terciárního vzdělání,

G

= věk při ukončení terciárního vzdělání,

38

( 18 )

R

= věk při odchodu do penze,

r*

= míra návratnosti investice do vzdělání

sh

= délka terciárního vzdělání (sh = G-E)

N

= roky pracovního života vysokoškoláka (N = R-G)

Cílem je dosáhnout co nejvyšší diskontní míry, jelikož čím vyšší je diskontní míra, tím je investice do vzdělání výhodnější. Urbánek uvádí, že při výpočtu pomocí propracované metody je důležité rozlišovat mezi soukromou, společenskou a fiskální mírou návratnosti investic do vzdělání. Při zjišťování soukromé míry návratnosti investic bereme v úvahu soukromé náklady jako například náklady studenta. Mezi soukromé výnosy musíme počítat například výdělky po zdanění. Co se týče společenských nákladů, jedná se o náklady na vzdělání (školné) a na straně výnosů to jsou hrubé výdělky před zdaněním. Specifické je určení fiskální míry návratnosti, která zahrnuje náklady a výnosy, které vznikají státu, když se podílí na podpoře terciárního vzdělání. Výpočet s využitím propracované metody je náročnější na statistická data, protože k výpočtu potřebujeme informace o výdělcích jedinců podle stupně vzdělání, ale i věku. Dalším problémem při výpočtu je zjištění nákladů spojených se studiem, jako jsou výdaje na školné. Tyto výdaje mohou být u každého jednoho studenta rozdílné a výpočet tedy předpokládá určitou míru subjektivity. Při tomto výpočtu nejsou uvažovány některé skutečnosti, které jsou běžně v praxi důležité například při stanovení výše mzdy. Následující Obr. 6 popisuje vývoj výdělků, které s věkem rostou. A také se zvyšuje rozdíl mezi mzdou vysokoškoláka a středoškoláka ve vyšším věku

39

Obr. 6 Vývoj výdělků v závislosti na věku a vzdělaní při použití propracované metody

Zdroj: Psacharopoulos, 2007, s. 322, vlastní úprava

Zkrácená metoda V případě, že nemáme k dispozici výdělky podle věkových skupin, můžeme použít výpočet prostřednictvím zkrácené metody, kdy použijeme následující vzorec:

r∗ =

AE i − AE j S i AE j

,

( 19 )

kde AE jsou průměrné výdělky na i-té nebo j-té úrovni vzdělání a S je doba vzdělání. Při výpočtu index i bude patřit jedinci s vysokoškolským vzděláním a index j bude náležet jedinci se středoškolským vzděláním. Touto metodou lze vypočítat soukromou i společenskou míru návratnosti. Pro přesnější výsledky můžeme použít vztah:

r∗ =

ln( AEi ) − ln( AE j ) Si

,

( 20 )

Tato metoda je méně náročná na potřebná data, než předchozí metoda. Dle Urbánka (2007, s. 68) metoda vychází z předpokladu, že výdělky nezávisí na věku jedince. Odhady v pozdějším věku jsou tedy nevýhodou. Další nevýhodou je velká citlivost na

40

to, jakým způsobem jsou počítány průměrné výdělky. Metoda je tedy užitečná v případě, kdy hledáme pouze hrubý odhad. Protože zcela opomíjí skutečnost, že výše výdělků je závislá nejen na dosaženém vzdělání, ale i na věku jedince.

Metoda regrese Metoda regrese je také nazývána metodou funkce příjmů. Metoda vychází z Mincerovy výdělkové funkce. Její podstatou je odhad regresní rovnice, do níž lze dosadit příslušná data (vzdělání, pracovní zkušenosti a podobně) a vypočítat regresní koeficienty, z nichž lze potom dále kalkulovat míru návratnosti investice do vzdělání. (Urbánek, 2005, s. 24). Mincerova rovnice má tvar:

ln W = a + bS + cEXP + dEXP ě + Xf + e , kde

( 21 )

W

= výdělky,

a

= absolutní člen,

S

= délka vzdělání v rocích,

EXP

= délka pracovních zkušeností v rocích,

X

= vektor ostatních faktorů ovlivňujících výdělky,

e

= náhodná složka,

b,c,d

= regresní koeficienty, nejdůležitější je koeficient b, který znázorňuje průměrnou míru návratnosti do vzdělání.

V případě zkoumání lidského kapitálu z mikroekonomického hlediska, kam řadíme i Mincerovu mzdovou regresi, je mzda vysvětlována úrovní vzdělání a pracovních zkušeností, případně bývají doplňovány další charakteristiky zaměstnance (pohlaví, věk, rodinný stav) a pracovního místa jako například charakter práce nebo klasifikace zaměstnání. (Machová, 2012, s. 10) Na stejném principu je založeno i další možné měření úrovně lidského kapitálu. Tento přístup měření nemá český ekvivalent, proto bývá označován jako LIB (labour-income-based).11

11

MULLIGAN, B.C., SALA-I-MARTIN, X. Measuring aggregate human capital, 1995, s. 3

41

3.8. Výnosnost investic do lidského kapitálu Specifickým rysem při zjišťování výnosnosti investic do lidského kapitálu je, že výnosy z lidského kapitálu mají dlouhodobý charakter. Proto při výpočtu musíme brát v úvahu, že hodnota peněž v čase má klesající charakter. Pro takovéto výpočty se využívají takzvané dynamické metody, které zohledňují faktor času. Mezi dynamické metody patří metoda čisté současné hodnoty a metoda vnitřního výnosového procenta. Tyto metody mají především pomoci jednotlivci při rozhodování, jestli do lidského kapitálu investovat nebo ne.

Metoda čisté současné hodnoty Čistá současná hodnota (NPV – Net present value) vyjadřuje součet budoucích finančních toků, které plynou z nějakého aktiva. Čistou současnou hodnotu můžeme diskontovat tak, že pro peněžní toky zohledníme diskontní sazbu, která vyjadřuje inflaci.12 Čistá současná hodnota může dosáhnout i záporného výsledku. To znamená, že investice nebyla úspěšná, tedy že investice je ztrátová. Pro výpočet čisté současné hodnoty musíme nejdříve určit vhodnou diskontní sazbu, pomocí které budou diskontovány budoucí hodnoty nákladů a výnosů. Tak dojdeme k hodnotě současné hodnoty. Čistou současnou hodnotu zjistíme odečtením současné hodnoty očekávaných peněžních příjmů a odečtu současnou hodnotu peněžních výdajů. Současnou hodnotu očekávaných budoucích výdělků vypočteme pomocí vzorce:

PV = E0 +

E1 E2 E3 En + + + ... + , 1 2 3 (1 + r ) (1 + r ) (1 + r ) (1 + r ) n

( 22)

kde E značí rok očekávaných budoucích dodatečných výdělků v jednotlivých letech, n je očekávaná délka toku výdělků a r je úroková míra. Při rozhodnutí investovat do terciárního vzdělání bereme v úvahu jak náklady, tak výnosy, které z této investice plynou. Brožová (2009, s. 29) uvádí, že při použití současné hodnoty jsou náklady zohledněny jako negativní výdělky. Tedy po dobu studia na vysoké škole budou dodatečné výdělky negativní sumou přímých a nepřímých nákladů investice 12

Čistá současná hodnota:< http://www.byznysslovicka.com/ekonomika_management/npv>

42

nasbíraných v letech vysokoškolského studia. Po ukončení vysoké školy budou mít výnosy z investice již kladnou hodnotu. Při rozhodování zdali investovat do lidského kapitálu je důležitým kritériem vztah PV > 0. Z tohoto vztahu vyplývá, že jedinec by se měl rozhodnout investovat, když je čistá současná hodnota budoucích dodatečných výnosů větší než nula. Když je čistá hodnota kladná, tak investice do vzdělání je racionální. V případě záporné hodnoty se do vzdělání nevyplatí investovat, jelikož náklady převyšují výnosy. Tato metoda výpočtu je považována na nejpřesnější, protože s využitím diskontování uvažuje také faktor času a výsledné toky peněz, které souvisejí s investicí.

Metoda vnitřního výnosového procenta Druhou rozhodovací metodou je metoda vnitřního výnosového procenta (VVP nebo IRR – Internal rate of return). Vnitřní výnosové procento z investice je taková míra výnosu, při které je čistá současná hodnota investice do lidského kapitálu rovna nule, nebo při které se čistá současná hodnota budoucích dodatečných výdělků vyrovná s náklady na investici. (Brožová, 2012, s. 30) Následující rovnice poukazuje na to, že rovnice NPV a IRR jsou si velice podobné. Rovnice vnitřního výnosového procenta má tvar: PV = E0 +

En E1 E2 + + ... + = 0, 2 (1 + p) (1 + p ) (1 + p) n

( 23 )

kde p značí vnitřní výnosové procento z investice, E jsou očekávané budoucí výdělky a n je očekávaná doba, po kterou budou výdělky získávány. Jak uvádí Brožová (2006, s. 30), rozdíl mezi dvěma výše zmíněnými rovnicemi je ten, že na rozdíl od úrokové míry r v rovnici (21) nyní zjišťujeme, pro jakou úrokovou míru platí p, že čistá současná hodnota budoucích nákladů a výnosů z investice je právě rovna nule. Rozhodovacím kritériem při použití této metody je vztah mezi vnitřním výnosovým procentem p a úrokovou mírou r. Úroková míra je v tomto vztahu chápána jako hodnota zapůjčeného kapitálu a platí p = r. Jestliže platí p > r znamená to, že investice do lidského kapitálu je zisková. V opačném případě p < r je investice do lidského kapitálu ztrátová. Podle Brožové (2012, s. 30) se vyplatí využít všechny investiční příležitosti až do bodu

43

v němž je p = r, aby byla investice stále zisková. Výhodou metody vnitřního výnosového procenta je, že bere v úvahu faktory jako je čas nebo peněžní toky po celou dobu existence investice, tedy po celou dobu studia. Nevýhodou použití této metody je, že nelze zjistit budoucí výnosy, které bychom z investice do lidského kapitálu získali. Brožová (2012, s. 31) odvozuje z výše uvedených modelů následující závěry: •

čím delší je tok očekávaných budoucích výdělků, tím pravděpodobnější je, že čistá současná hodnota investice bude kladná (PV > 0). Z tohoto plyne, že investice, které jsou na vzdělání vynaloženy ve vyšším věku mají nižší současnou hodnotu a nižší vnitřní výnosové procento,

•

čím nižší jsou náklady na investici do lidského kapitálu, tím je zisková pro větší počet lidí. Tedy pokud by se snížily náklady na investování, lze očekávat zvýšení zájmu o studium,

•

čím větší jsou rozdíly ve výdělcích mezi středoškoláky a vysokoškoláky, tím více lidí bude chtít investovat do vysokoškolského vzdělání.

3.9 Poptávka po lidském kapitálu Jak jsem již zmínila, tak typickým rysem lidského kapitálu je pravidlo klesající návratnosti. Tedy čím déle jedinec studuje, tím méně výnosů z tohoto vzdělání získává. Podle Kadeřábkové (2001, s. 3) existují hlavní dvě příčiny. Investice do lidského kapitálu podléhají zákonu klesajících výnosů. A náklady rostou a výnosy klesají tím více, čím vyšší úrovně vzdělání je dosaženo. Z těchto závěrů vyplývá, že s časem se snižuje poptávka po dalším lidském kapitálu, jelikož člověk má omezený čas, který by mohl již věnovat získávání výnosů z předešlého vzdělání. Následující Obr. 7 ukazuje, kdy je vhodné ještě investovat do lidského kapitálu.

44

Obr. 7 Křivka poptávky po lidském kapitálu

Zdroj: Kadeřábková, 2001, s. 4

Investice se vyplatí v případě, je-li míra výnosnosti značená jako r vyšší než úroková míra značená jako i. V případě racionálně uvažujícího jedince bude investovat až do bodu, kdy se mezní míra výnosnosti r bude rovnat úrokové míře i, tedy r = i. Rovnovážné body označené jako 1, 2 a 3 značí výši úrokové míry a jí odpovídající výši investice. Při vyšší úrokové míře je výhodnější menší počet let, při nižší úrokové míře naopak vyšší. (Kadeřábková, 2001, s. 4) Tyto křivky mohou také vysvětlovat, proč lidé investují do kapitálu rozdílnou výši nákladů, ale také to, proč jedinci se stejným vzděláním mají z tohoto vzdělání rozdílné výnosy. Můžeme říci, že hlavní příčinou jsou rozdílné schopnosti a vrozené dispozice, které má každý člověk rozvinuté v jiné míře.

3.10 Ekonomický pohled na vysokoškolské vzdělání Z ekonomického hlediska můžeme být vysokoškolské vzdělání chápáno jako statek. Pojem statek je chápán jakou souhrn zboží a služeb produkovaných a poskytovaných za účelem uspokojení určitých potřeb. (Adámek, 2012, s. 53) Za jednu z těchto potřeb je považováno i vzdělání, které můžeme považovat, jak za potřebu

45

jednotlivce nebo celé skupiny. Vzdělání je chápáno jako veřejný statek, jelikož o jeho spotřebě a produkci se rozhoduje veřejnou volbou. Další důvodem vymezení vzdělání jako veřejného statku je, že k jeho spotřebovávání dochází kolektivně. To znamená, že dochází k uspokojování potřeb dané společnosti bez ohledu na to, zda je chtějí jednotlivci spotřebovávat nebo ne. Financování veřejných statků je zajišťováno z veřejných rozpočtů. Jedná se tedy především o stát. Podle Urbánka (2007, s. 23) patří terciární vzdělávání i do smíšených statků. Je to dáno tím, že jednotlivec si přivlastňuje část výnosů, ale část výnosů také připadá společnosti. Hlavními podmínkami pro definování vzdělání jako veřejného statku jsou tři základní charakteristiky. Tyto podmínky jsou, aby vzdělání jako statek vykazovalo nedělitelnost, nevylučitelnost ze spotřeby a nesoutěživost mezi těmi, kteří tento statek spotřebovávají. Hlavním problémem těchto statků je možnost přetížení. V případě vzdělání tomuto jevu můžeme čelit prostřednictvím regulace počtu přijímaných studentů ke studiu nebo zavedením poplatků za studium. Urbánek (2007, s. 25) uvádí, že poplatky nejsou definovány tržní cenou, ale pouze jako nástroj regulace přebytečného spotřebitele. Co se týče smíšených statků, tak v takovém případě se pohlíží na to, z čeho je studium financováno. Jestli z daní nebo z poplatků. Jedinci, kteří daný statek nevyužívají, pokládají financování z daní jako nespravedlivé.

3.11 Systém terciární vzdělávání v ČR Cílem každého státu je získání konkurenční výhody, v podobě vzdělané společnosti, oproti jiným státům. Trendem je výrazný rozvoj technologií, a proto je snahou mít dostatečný počet kvalifikovaných osob, které budou schopny tyto technologie řídit a vytvářet zmiňovanou konkurenční výhodu. Ale co je cílem jedince, který je ochoten obětovat čas a další náklady na získání takového vzdělání? Cílem jedince je také, stejně jako u firmy nebo státu, získání konkurenční výhody na trhu práce. Stále ve společnosti platí názor, že vysokoškolsky vzdělaný jedinec má menší riziko ztráty pracovního místa, které se může v budoucnu objevit. Můžeme říci, že

46

jedinec si tak „pojišťuje“ možné finanční problémy při zajištění rodiny v případě ztráty zaměstnání. V této souvislosti můžeme opět hovořit o trendu, kdy je snahou dosažení a následné udržení konceptu „vzdělanostní společnosti“. Současné financování vysokého školství je financováno ze státního rozpočtu. Jak uvádí Brožová (2003, s. 41) je tato exkluzivní závislost zároveň bariérou jeho rozvoje a růstu. Navíc nejistota kolem každoročního rozpočtového vyjednávání jsou prvkem nestability systému. Financování vysokého školství také způsobuje sociální nerovnost v dostupnosti vysokoškolského vzdělání. Pouze 7 % studentů pochází ze sociálně slabších rodin. Zde se opět projevuje vliv prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá. Můžeme zde hovořit o takzvaném „mezigeneračním přenosu“, kdy sociálně-ekonomické postavení jedince je částečně dané tím, že jedinec „kopíruje“ chování svých rodičů, tedy získává jejich vzorec chování, mezi které patří ve většině případů neochota vzdělávat se. Dochází k paradoxu, kdy sociálně slabší, kteří nestudují, celoživotně přispívají formou daní na studium finančně zaopatřenějších jedinců. Podle Urbánka (2007, s. 21) dochází v posledních letech k transformaci tradičního systému vysokého školství na terciární sektor vzdělání a jako důvod uvádí tyto faktory: •

změna povahy vztahu vysokého školství ke společnosti jako celku,

•

změna vztahu vysokého školství k ekonomickému vývoji společnosti,

•

vznik masového vysokého školství.

Současnou situaci v terciárním školství lze shrnout několika slovy: velké množství studentů (stále se zvyšující počet takzvaných věčných studentů), nižší finanční prostředky, které připadají na každého studenta, a také stále diskutovaná snižující se kvalita vysokoškolského vzdělání, která zcela jistě souvisí také s nárůstem soukromých vysokých škol. S růstem počtu absolventů je důležité poukázat na myšlenku, kterou uvádí Filipová (2008, s. 24), že důležitým předpokladem efektivního využití lidského kapitálu je zajištění tvorby takového lidského kapitálu, který odpovídá potřebám a struktuře ekonomiky. Současná situace ve školství ukazuje, že tento předpoklad efektivního využití lidského kapitálu není schopna dosáhnout, jelikož ve velké míře produkuje čerstvé absolventy, kteří sice disponují znalostmi a dovednostmi, ale tyto

47

nejsou schopni uplatnit se na trhu práce. Ke zvýšenému počtu absolventů vysokých škol, kteří později nenalézají uplatnění, zcela jistě také přispívá nárůst počtu soukromých škol. Zvyšující se počet vysokých škol uvádí Tab. 1:

Tab. 1 Vývoj počtu vysokých škol

Veřejné vysoké školy

2001/02 2004/05 2007/08 24 24 25

2008/09 26

2009/10 26

Státní vysoké školy

4

2

2

2

2

Soukromé vysoké školy

17

36

43

45

45

Celkový počet vysokých škol

45

62

70

73

73

Zdroj: Adámek, 2012

V České republice se pod pojmem terciární vzdělání rozumí všechny typy státem uznaného vzdělání, které přímo navazuje na úplné střední všeobecné vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání, které je vždy zakončené maturitní zkouškou. Terciární vzdělání tedy zahrnuje vysokoškolské a vyšší odborné vzdělání. Jak jsem již zmínila výše, tak do terciárního vzdělávání patří kromě vysokoškolského vzdělání i vyšší odborné vzdělání, ale vzhledem k charakteru mojí práce se budu věnovat pouze charakteristice vysokoškolského vzdělání. V České republice je vysokoškolské studium rozděleno do tří úrovní. První úroveň tvoří bakalářské studium. Bakalářské studium je v Bílé knize definováno jako studium využívající soudobé odborné poznatky a metody, spolu s potřebnými teoretickými základy a tvůrčí činností, představuje množinu programu s více či méně aplikačním zaměřením, které umožňují uplatnění na trhu práce. Druhý stupeň terciárního vzdělávání představuje magisterské studium, které je podle Bílé knihy zaměřeno na získávání teoretických i praktických poznatků, založených na vědecké, výzkumné a další tvůrčí činnosti. Nejvyšším stupněm vysokoškolského studia je doktorské studium. Jeho cílem je výzkum a vývoj a především samostatná tvůrčí činnost.

48

4 Praktická část 4.1 Základní charakteristika území Území Kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů (POÚ). Základní samosprávnou jednotkou jsou obce, kterých je v kraji 704 (aktuální počet). Průměrná populační velikost obce na Vysočině je 732 obyvatel, což je nejméně ze všech krajů ČR. V kraji jsou nejčetněji zastoupeny obce s počtem obyvatel menším než 500. Statut města má v současnosti 34 (33 měst + statutární město) obcí kraje, což je v rámci ČR vzhledem k velikosti kraje mírně podprůměrné. V následující Tab. 2 můžeme vidět vývoj počtu obyvatel během let 2000-2011. Na konci roku 2000 bylo v Kraji Vysočina přihlášeno k trvalému pobytu celkem 513 742 obyvatel. V následujících letech byl pozorován pokles obyvatel. Tento pokles můžeme zdůvodnit především vnitřní migrací obyvatel za prací, ve velké míře do zázemí větších měst, která mohou nabídnout více pracovních příležitostí. Co se týče věkové struktury, můžeme sledovat vývojový trend patrný v celé ČR, a to pokles počtu dětí a nárůst počtu obyvatel v post-produktivním věku. Z toho vyplývá, že populace vykazuje regresivní typ věkové struktury. Důvodem je pokles plodnosti a porodnosti, a také prodlužující se délka života související s kvalitní zdravotnickou péčí. V takovém případě, generace obyvatel nad 65+ převažuje nad počtem obyvatel ve věku 0-14 let. Mezi lety 2000-2011 došlo k poklesu počtu dětí o 13 710. Počet obyvatel v důchodovém věku zaznamenal nárůst o 14 071. V budoucnu můžeme předpokládat další zvýšení obyvatel v této věkové kategorii. Problémy tak můžeme očekávat v oblasti sociální politiky a péče o seniory, která je již v současné době kapacitně nedostačující.

49

Tab. 2 Vývoj počtu obyvatel podle věkové struktury v Kraji Vysočina

2000

2002

2004

2006

2008

2010

2011

Celkem

513 742

510 602

510 114

511 645

515 411

514 569

511 207

0-14 let

89 041

84 525

80 612

76 939

74 907

74 698

75 331

15-64

353 942

354 637

356 854

359 781

362 238

358 013

351 776

65 +

70 759

71 440

72 648

74 925

78 266

81 858

84 830

Zdroj: Český statistický úřad – demografická ročenka kraje Vysočina, vlastní zpracování

4.2 Vzdělanostní struktura Následující Obr. 8 ukazuje vývoj počtu obyvatel podle vzdělání. Je patrné, že v Kraji Vysočina dochází ke zlepšování vzdělanostní struktury obyvatelstva. Od roku 2000 můžeme pozorovat vysoký nárůst vysokoškolsky vzdělaných osob, které v kraji tvoří 13,2 % populace. Toto zvýšení téměř o polovinu může být způsobeno vyšší dostupností vysokoškolského vzdělání, a také požadavky trhu práce. Naopak dochází ke snižování osob pouze se základním vzděláním, jehož pokles je v celém sledovaném období o 8,6 %. Dá se předpokládat, že obyvatelstvo z této skupiny se přesouvá do kategorie obyvatelstva se středním vzděláním bez maturity. Ale i přesto můžeme zaznamenat pokles i u této kategorie. To může být opět způsobeno měnící se situací na pracovním trhu, kdy většina zaměstnavatelů požaduje vzdělání ukončené maturitní zkouškou.

Obr. 8 Obyvatelstvo dle věkových skupin a nejvyššího dosaženého vzdělání v Kraji Vysočina

Zdroj:Český statistický úřad - Výběrové šetření pracovních sil, vlastní zpracování

50

Následující Tab. 3 poukazuje na změnu v počtu středoškoláků a vysokoškoláků v pěti okresech Kraje Vysočina. Je patrné, že vyšší nárůst v počtu zaznamenali vysokoškoláci, a to téměř o 30 % v každém okrese. Nejvíce stoupl počet vysokoškoláku v okrese Havlíčkův Brod, ve kterém se tento nárůst projevil poklesem středoškoláků o 14 %. Opačný případ je patrný v okrese Žďár nad Sázavou. Tab. 3 Nárůst mezi počty středoškoláků a vysokoškoláků v okresech Kraje Vysočina

Středoškolské vzdělání 2001

2011

Havlíčkův Brod

22 633

Jihlava

Vysokoškolské vzdělání

změna v %

2001

2011

změna v %

26 318

14

4 789

7 083

32,4

24 855

29 268

15,1

6 288

9 316

32,5

Pelhřimov

16 754

19 398

13,6

3 737

5 417

31

Třebíč

25 671

28 519

10

6 520

9 062

28,9

Žďár nad Sáz.

27 653

30 732

10,02

7 406

10 171

27,19

Zdroj: Český statistický úřad, Sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001 a 2011, vlastní zpracování

Tab. 4 nám ukazuje zastoupení obyvatel podle oboru vzdělání. Nejmenší počet obyvatel vykazují obory jako přírodní vědy, matematika a informatika. Do budoucna se může předpokládat nárůst absolventů zejména v oboru informatika, jelikož poptávka po těchto absolventech stoupá oproti ostatním oborům. S nárůstem počtu obyvatelstva, které jsem zmiňovala výše, je také předpoklad zvýšení počtu absolventů ve zdravotnických oborech a oborech zaměřujících se na sociální péči. K opačné situaci bude docházet v oblasti vzdělávání v zemědělství, což je již patrné z uvedené Tab. 4. Tato situace může být odůvodněna tím, že zemědělství je v současné době spíše ztrátovým podnikáním.

51

Tab. 4 Obyvatelstvo ve věku 15 let a více podle hlavních oborů vzdělání (v tis.) v ČR

Obory vzdělání vzdělání a výchova humanitní vědy a umění společenské vědy, obchod a právo přírodní vědy, mat. a informatika technika, výroba a stavebnictví zemědělství a veterinářství zdravotní a sociální péče služby

celkem

2002 muži

265,6

54,3

211,3

299,9

53,6

246,3

87,7

43,2

44,5

191,4

73,8

117,6

1284,9

237,9

1047,0

1426,3

293,0

1133,3

90,1

49,3

40,8

164,6

94,2

70,4

3244,5

2459,0

785,5

3448,7

2644,6

804,1

436,5

258,9

177,6

376,1

193,9

182,1

319,9

34,6

285,3

400,9

46,9

354,0

514,2

210,7

303,5

641,5

271,9

369,6

ženy

celkem

2009 muži

ženy

Zdroj: Český statistický úřad – Statistiky trhu práce, vlastní zpracování

4. 3 Lidský kapitál z mikroekonomického hlediska Z mikroekonomického hlediska je možné sledovat vliv lidského kapitálu na trh práce. Předmětem zkoumání je především vliv vzdělání a dovedností na výši mzdy a uplatnění na trhu práce, a také vliv vzdělání na hodnotu míry nezaměstnanosti. Za hlavní ekonomické důsledky vyššího vzdělání je dosažení vyšší mzdy, a také předpoklad nižší nezaměstnanosti.

4.3.1 Výnosy terciárního vzdělání v Kraji Vysočina Za výnosy terciárního vzdělání mohu považovat pouze mzdy, které jsou diferencované podle věku a vzdělání. Se zvyšujícím se věkem, který také představuje získané roky praxe, dochází ke zvýšení mzdové úrovně. Na výši mzdy pracovníka má také vliv úroveň vzdělání, což můžeme vidět v Tab. 5, kde jsou zobrazeny průměrné

čisté roční mzdy podle věku a vzdělání v roce 2011.

52

Tab. 5 Průměrné čisté roční mzdy podle věku a vzdělání v ČR

Věk do 19 let od 20 do 24 let od 25 do 29 let od 30 do 34 let od 35 do 39 let od 40 do 44 let od 45 do 49 let od 50 do 54 let od 55 do 59 let od 60 do 64 let od 65 a více let

Průměrné čisté roční výnosy středoškolské bakalářské magisterské 155 004 194 208 207 648 230 592 238 200 254 772 295 032 269 700 314 124 410 952 279 660 345 660 502 392 269 148 327 168 515 304 262 884 316 008 482 028 260 424 311 700 451 236 264 288 306 096 438 756 282 996 314 124 462 216 244 824 268 500 418 752

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování a výpočet13

V Tab. 5 pocházejí statistické údaje z roku 2011, při stanovené sazbě zdravotního pojištění 4,5 % a sazbě sociálního pojištění 6,5 % pro zaměstnance. Pro přepočet z hrubé mzdy jsem použila kalkulátor čisté mzdy serveru idnes.cz. Můžeme vidět, že v závislosti na rostoucím věku stoupá mzda u všech tří vzdělanostních kategorií v důsledku zvyšující se praxe získané v zaměstnání. Z těchto údajů je patrný velký rozdíl mezi mzdou méně kvalifikovaného pracovníka a více kvalifikovaného pracovníka. S vyšším věkem se diferenciace mezi mzdami středoškoláků a vysokoškoláků zvyšuje. V době, kdy absolvent vysoké školy vstupuje na pracovní trh, tak se jeho roční mzda pohybuje kolem 230 000 Kč a před odchodem do důchodu se jeho mzda zvýší až na úroveň 418 000 Kč za rok. Z toho vyplývá, že nárůst během pracovního života může být až 45 %. Středoškoláci mohou dosáhnout nárůstu mzdy během pracovního života kolem 40 %. Následující Obr. 9 lépe zachycuje dynamiku vývoje mezd podle věku a vzdělání. Nejnižší přírůstky můžeme sledovat v případě středoškolského vzdělání. Vyšší odborné a bakalářské vzdělání nevykazuje příliš vysoký rozdíl ve mzdách oproti středoškolskému, když budeme brát v úvahu delší dobu studia, kterou musel pro získání tohoto stupně vzdělání absolvovat. Nejvyšší nárůst mzdy u těchto dvou skupin je mezi 25. a 34. rokem, tedy po absolvování studia a získání praxe. Magisterské studium je mzdově ohodnoceno nejvyšší mzdou, která podle 13

Kalkulátor čisté mzdy v roce 2011. Dostupné z:< http://kalkulacky.idnes.cz/cr_kalkulator-ciste-mzdy2011.php>

53

Českého statistického úřadu může průměrně dosahovat až 43 000 Kč. Nejvyšší nárůst je pozorován mezi 35. až 45. rokem. Z pohledu finančního ohodnocení lidského kapitálu je tedy výhodné zvyšovat objem lidského kapitálu až na úroveň magisterského studia. Avšak průměrné hodnoty příliš neukazují na skutečné mzdy, které se na současném pracovním trhu vyskytují. Od tohoto věku u všech tří vzdělanostních skupin mzdy klesají. Poslední mírné zvýšení můžeme vidět kolem 55. roku věku. To může být dáno délkou praxe nebo také tím, že v tomto věku se lidé často nacházejí na vedoucích pracovních pozicích, které jsou ohodnoceny vyšší mzdovou hladinou.

Obr. 9 Průměrné čisté měsíční mzdy v závislosti na věku a vzdělání v ČR

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování

Rozdíl ve mzdách můžeme pozorovat také podle vystudovaného oboru. Tab. 6 udává, kterou oblast je nejvýhodnější vystudovat až na úroveň terciárního studia. Největší rozdíl mezi výnosy z vysokoškolského a středoškolského studia můžeme vidět v obchodním odvětví, a to 64 %. Naopak nejmenší rozdíl můžeme je v oblastech realit a stavebnictví. Nejvyšší nástupní průměrné hrubé mzdy absolventů středních škol jsou v informačních technologiích (22 870,- Kč), bankovnictví (21 488,- Kč) nebo marketingu a reklamě (21 333,-Kč). U absolventů vysoké školy lze očekávat vyšší příjem. Nejvyšší mzdu dostávají absolventi v informačních technologiích (32 144,- Kč), v marketingu a reklamě (27 479,- Kč) nebo energetice (27 347,- Kč). V následujících letech lze

54

předpokládat, že nejvyšší výdělky budou nadále získávat absolventi informačních technologií, jelikož poptávka po znalcích tohoto oboru stále převažuje nabídku.

Tab. 6 Rozdíl mezi platy absolventa SŠ a VŠ podle odvětví v ČR

Kategorie

Rozdíl mezi výdělkem absolventa po VŠ a SŠ

Průměrný plat absolventa SŠ (Kč)

obchod automobilový průmysl elektrotechnika a energetika informační technologie doprava, spedice, logistika ekonomika, finance, účetnictví marketing, reklama, PR bankovnictví administrativa strojírenství stavebnictví a reality

64 % 41 % 41 % 41 % 37 % 31 % 29 % 27 % 25 % 22 % 16 %

15 244 19 121 19 456 22 870 17 361 20 636 21 333 21 488 16 345 20 088 20 003

Průměrný plat absolventa magisterského studia (Kč) 24 943 26 987 27 347 32 144 23 829 27 029 27 479 27 259 20 470 24 507 23 205

Zdroj: www.platy.cz

4.3.2 Míra nezaměstnanosti Na Obr. 10 můžeme vidět vývoj nezaměstnanosti pro vybrané tři skupiny obyvatel podle vzdělání. Jedná se o obecnou míru nezaměstnanosti, která je podle

Českého statistického úřadu definována jako podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle. Od počátku sledovaného období u všech tří vzdělanostních skupin klesala nezaměstnanost až do roku 2008, kdy míra nezaměstnanosti u všech skupin dosáhla minimální hodnoty v celém sledovaném období 2004-2011. Od tohoto roku se začínaly postupně projevovat důsledky ekonomické krize, kterou byla Česká republika zasažena. U všech vzdělanostních skupin stoupla míra nezaměstnanosti téměř o polovinu. To znamená, že u vysokoškolsky vzdělaných jedinců byla míra nezaměstnanosti v roce 2008 1,7 %, ale již v průběhu roku docházelo k prohlubování nezaměstnanosti a v roce 2009 dosáhla již 3 %. Samozřejmě v porovnání s ostatními skupinami můžeme říci, že

55

tato míra nezaměstnanosti je stále ještě nepatrná. V roce 2010 došlo k mírnému poklesu míry nezaměstnanosti u vysokoškoláků, u ostatních dvou skupin nezaměstnanost opět stoupala. Nejvyšší nárůst můžeme vidět u skupiny jedinců se středoškolským vzděláním bez maturity. Tato situace je dozvukem ekonomické krize z minulých let, jelikož můžeme předpokládat, že tito jedinci tvořili majoritní pracovní sílu v podnicích, které za krize museli svoji podnikatelskou činnost ukončit. Od poloviny roku 2010 však můžeme sledovat přesně opačný trend, tedy začala klesat nezaměstnanost středoškoláků bez maturity. Míra nezaměstnanosti zbývajících dvou skupin začala naopak stoupat. U středoškoláků míra nezaměstnanosti dosáhla právě v tomto zmiňovaném období nejvyšší hodnoty za celé sledované období, a to 5,4 %. Míra nezaměstnanosti u vysokoškoláků se vrátila na úroveň míry z roku 2006, kdy dosahovala také 3,1 %.

Obr. 10 Obecná míra nezaměstnanosti podle vzdělání v Kraji Vysočina

Zdroj: Český statistický úřad - Výběrové šetření pracovních sil, vlastní zpracování

Jak jsem již zmínila, tak hlavní příčinou zvyšující se míry nezaměstnanosti je hospodářský cyklus. O roku 2008 se ekonomika dostala do recese, která vyvrcholila hospodářskou krizí. Dalším významným problém, který má za následek zvyšující se míru nezaměstnanosti je nepružnost trhu práce. Na trhu se vyskytuje pracovní síla, ale vykazuje vzdělání v jiných oblastech než v těch, které jsou v současné době považovány za perspektivní. Z toho vyplývá, že struktura pracovní síly je jiná, než požaduje trh práce.

56

V Obr. 11 můžeme vidět zajímavé zhodnocení zaměstnatelnosti absolventů14 v letech 2008-2011. Je patrné, že nejvyšší míry nezaměstnanosti dosahují absolventi hned po skončení studia, tedy nejdéle do půl roku. Tato situace může být vyvolaná zvýšenou poptávkou po práci, jelikož na pracovním trhu se objeví v jeden okamžik více absolventů než je možná poptávka po pracovní síle. To je důsledkem většího nárůstu absolventů vysokých škole v posledních letech. Další problém většiny čerstvých absolventů je nízká nebo žádná praxe, kterou zaměstnavatelé ve většině případů vyžadují. V letech 2008 a 2009 mohla být vysoká míra nezaměstnanosti také způsobena ekonomickou krizí, která se v těchto letech plně projevila na trhu práce. Výrazný nárůst počtu čerstvých absolventů ucházejících se o práci na úřadech práce do značné míry potvrzuje fakt, že v době ekonomické krize patří absolventi k lidem, kteří jsou nezaměstnaností

nejvíce

ohroženi.

Pro

srovnání

v celé

ČR

vzrostl

počet

nezaměstnaných mezi dubnem 2008 a dubnem 2011 o necelých 63 %. (Koucký, Zelenka, 2011, s. 20) Během následujících 6 měsíců nezaměstnanost absolventů prudce klesá. Podle Kouckého a Zelenky (2011, s. 21) se ve školním roce 2010/2011 přihlásilo na úřadech práce během prvního půlroku po absolvování téměř 11,5 % absolventů, zatímco v druhém půlroce to bylo již 4,5 % a během druhého roku 2,2 %. Tento pokles může být také způsoben přijetím pracovního místa, které je určeno pro méně kvalifikované. Absolvent, tak sníží své požadavky na pracovní místo a přijme to, které je dostupné.

14

Nezaměstnaným absolventem je na úřadu práce registrovaný uchazeč o zaměstnání, který absolvoval školu nejdéle před dvěma roky. Datum ukončení studia odpovídá dni úspěšného vykonání poslední státní zkoušky.

57

Obr. 11 Zaměstnatelnost absolventů vysokých škol podle doby od dokončení studia v ČR

Zdroj: Koucký, Zelenka, 2011, s. 22

Další možností, jak porovnávat míru nezaměstnanosti absolventů, je podle dosaženého stupně vzdělání na vysoké škole, která je zobrazena na Obr. 12. Od počátku sledovaného období míra nezaměstnanosti absolventů vysokých škole všech stupňů klesala až do krizového roku 2007, kdy se na pracovním trhu projevila krize, a důsledkem bylo snížení poptávky po pracovní síle, jak jsem již zmiňovala výše. V dalších letech začala míra nezaměstnanosti růst, ale i tak můžeme říci, že nezaměstnanost vysokoškoláků byla stále pod hodnotou míry nezaměstnanosti celé ČR. Zatímco u bakalářů vzrostla míra nezaměstnanosti z 3,8 % v roce 2008/2009 na 5,6 % ve školním roce 2009/2010 a poté poklesla na 5,4 % ve školním roce 2010/2011. (Koucký, Zelenka, 2011, s. 22) Tento pokles můžeme zdůvodnit především zvýšenou poptávkou po absolventech s bakalářských vzděláním. Zaměstnavatelé většinou preferují tuto skupinu zejména z důvodu nižších nákladů na pracovní sílu oproti absolventům s magisterských vzděláním. U skupiny absolventů s magisterských vzděláním můžeme od roku 2008 sledovat pouze nárůst míry nezaměstnanosti, která se od roku 2008, kdy dosahovala hodnoty 2,6 % postupně zvýšila na hodnotu 4,3 % ve školním roce 2010/2011. V posledních dvou letech se tak výrazněji zhoršila situace u magistrů, jejichž nezaměstnanost se zvýšila o 65 % ve srovnání se 42 % u bakalářů. (Koucký, Zelenka,

58

2011, s. 22) Zmíněná míra nezaměstnanosti je ve srovnání s celorepublikovou mírou nezaměstnanosti stále ještě na nízké úrovni. Dá se tedy předpokládat, že počet vysokoškoláků se bude v dalších letech nadále zvyšovat. Můžeme ale docházet k tomu, že se zvyšujícím se počtem absolventů bude klesat počet volných pracovních míst, kde by mohl být uplatněn tento typ vzdělání. V současné době je to již patrné v některých oborech. Tato situace bude zmíněna v dalším grafu, kde převažuje spíše poptávka po jedincích se středoškolským vzděláním. To bude mít za následek, že vysokoškoláci budou mít zájem i o pracovní místa, která jsou prvotně určena středoškolákům. Důsledkem toho bude nižší kvalifikovaná práce, a tak nižší mzda, se kterou se budou muset absolventi spokojit. Obr. 12 Míra nezaměstnanosti absolventů podle stupně vysokoškolského vzdělání v ČR

Zdroj:Koucký, Zelenka, 2011, s. 22

Na Obr. 13 můžeme vidět míru nezaměstnanosti absolventů podle oboru vzdělání. V celém sledovaném období si nejnižší míru nezaměstnanosti udržují absolventi právnických a lékařských fakult. Naopak nejhůře jsou na tom absolventi zemědělských a přírodovědeckých fakult. Co se týče zemědělských fakult, tak míra nezaměstnanosti, která na přelomu let 2002/2003 dosahovala téměř 14 % se během následujících let 2007 a 2007 snížila až na úroveň 4,2 %. Naopak nezaměstnanost u

59

přírodovědeckých fakult v tom samém období prudce vzrostla. V roce 2008 také došlo k nejvyššímu prohloubení míry nezaměstnanosti u ekonomických a technických fakult. Tuto situaci můžeme vysvětlit úpadkem průmyslu a podnikatelského sektoru během ekonomické krize, kde většina absolventů těchto oborů nalézá uplatnění. Ve školním roce 2010/2011 došlo k největšímu zhoršení v případě přírodovědeckých fakult, a to o plných 168 %. U ekonomických, technických a zemědělských fakult došlo ke zhoršení míry nezaměstnanosti o 120 % až 140 %. (Koucký, Zelenka, 2011, s. 23) Do budoucna můžeme předpokládat, že s oživením hospodářství po ekonomické krizi, dojde ke zvýšení poptávky právě po absolventech technických fakult. Obr. 13 Míra nezaměstnanosti absolventů podle oborového zaměření fakult v ČR

Zdroj: Koucký, Zelenka, 2011, s. 23

Při analýze mzdové úrovně jsem došla ke zjištění, že vysokoškoláci mají vyšší mzdu než středoškoláci. Proto se vyplatí vynaložit investice do dalšího vzdělávání. V případě

míry

nezaměstnanosti

vykazují

středoškoláci

opět

vyšší

míru

nezaměstnanosti než vysokoškoláci, ale do budoucna musíme počítat se zvyšující se úrovní míry nezaměstnanosti vysokoškoláků, především z důvodu nárůstu jejich počtu a nemožném uplatnění na trhu práce v některých oborech studia.

60

5 Výpočet míry návratnosti

5.1 Základní předpoklady pro výpočet míry návratnosti 1) Použití zkrácené metody Při výpočtu míry návratnosti použiji Zkrácenou metodu z důvodu menší náročnosti na potřebná data, než v případě použití Propracované metody. Vzorec pro výpočet zkrácenou metodou je

r∗ =

AE i − AE j S i AE j

,

( 24 )

kde AE jsou průměrné výdělky na i-té nebo j-té úrovni vzdělání a S je doba vzdělání. Při výpočtu index i bude patřit jedinci s vysokoškolským vzděláním a index j bude náležet jedinci se středoškolským vzděláním.

2) Teorie lidského kapitálu Při výpočtu míry návratnosti jsou v Teorii lidského kapitálu za přímé náklady považovány náklady, které financuje sám student, a také případné ušlé výdělky, které by mohl získat, kdyby se rozhodl pracovat. Za výnosy, z takto investovaných prostředků, jsou považovány vyšší výdělky oproti jedincům, kteří mají nižší vzdělání. Z toho vyplývá, že výnosy vysokoškolsky vzdělaných jedinců se porovnávají se středoškoláky.

3) Veřejná vysoká škola Při výpočtu návratnosti nebude uvažováno se školným, které by student platil v případě navštěvování soukromé školy.

4) Délka studia Při výpočtu míry návratnosti potřebuji délku studia. Jelikož porovnávám míru návratnosti ve třech situacích, ve kterých se jedinec může během života vyskytnout, tak

61

také musím uvažovat o třech různých délkách studia. Při zjišťování míry návratnosti magisterského studia, použiji dobu 5 let, která je standardem v České republice. V případě bakalářského stupně, použiji standardní délku studia 3 roky. V případě navazujícího studia použiji při výpočtu 2 roky.

5) Délka ekonomicky aktivního života Předpokladem je, že jedinec začne studovat na vysoké škole v 19 letech, bakalářské studium ukončí ve 22 letech a magisterské studium absolvuje ve 24 letech. Dalším předpokladem je, že jakmile dokončí studium, začne pracovat a získávat tak výnosy a to po celou dobu nepřetržitě až do dosažení věku 64 let. Z toho vyplývá, že tento jedinec bude ekonomicky aktivním po dobu 40 let v případě, že se stane absolventem magisterského studia, které standardně trvá 5 let. V případě, že se rozhodne zapojit do pracovního procesu již po ukončení bakalářského studia, tak se doba jeho ekonomické aktivity prodlouží o další dva roky, tedy na 42 let, za předpokladu trvání bakalářského studia 3 roky.

6) Definování nákladů Při zjišťování nákladů na studium bylo mým prvotním záměrem použít dotazníkové šetření. Vzhledem k nízké návratnosti jsem musela přistoupit k využití další zdrojové základny, odkud bych data mohla čerpat. Data, která byla k dispozici, jsem použila z výzkumu pořádaného Akademií věd ČR pod vedením Petera Matějů, který se nazývá „Studium na vysoké škole 2004“, které provedl Matějů právě v roce 2004. Vzhledem k tomu, že náklady z roku 2004 neodpovídají současnosti, budu muset tyto náklady zvýšit o inflaci až do sledovaného roku 2011. K výpočtu potřebuji hodnotu přímých nákladů a nepřímých nákladů. Obr. 14 ukazuje náklady, které byly zjištěny analýzou „Studium na vysoké škole“. V roce 2004 mají přímé náklady hodnotu 302,Kč za měsíc a nepřímé náklady jsou 3 175,- Kč. Vzhledem k tomu, že výzkum byl prováděn mezi studenty prvních ročníků lze předpokládat, že jejich náklady by se v dalších letech studia zvyšovaly. S touto skutečností není pří výpočtu uvažováno.

62

Obr. 14 Průměrná výše výdělků studenta vysoké školy v ČR

Zdroj: Finardi, 2007, s. 13

V následující Tab. 8 je znázorněn přepočet přímých a nepřímých nákladů na hodnotu v roce 2011, která byla zjištěna z předchozího grafu a jejich následná přepočtená hodnota pro rok 2011. Výsledkem přepočtu na současnou hodnotu jsou přímé měsíční náklady ve výši 359,- Kč a nepřímé měsíční náklady ve výši 3 785,- Kč.

Tab. 7 Míry inflace v letech 2005-2011

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

-

1,9

2,5

2,8

6,3

1,0

1,5

1,9

přímé náklady

302

307

315

324

344

348

353

359

nepř. náklady

3 175

3 235

3 316

3 409

3 623

3 659

3 714

3 785

inflace

Zdroj: Česká národní banka

Jelikož se jedná pouze o měsíční náklady, musím je převést na náklady roční. Při výpočtu nákladů na studium literatura uvádí, že tyto náklady se uvažují pouze na 10 měsíců v roce, tedy v době, kdy se student aktivně účastní výuky ve škole. Do celkových nákladů musím také jako nepřímé náklady ještě započítat jednotlivé mzdy,

63

jako ušlý výdělek, podle věku a vzdělání. Pro vysokoškoláka bude tedy za ušlou mzdu považována mzda středoškoláka a analogicky i v dalších případech. Celkové roční náklady studenta jsou tedy: Přímé náklady: Nepřímé náklady:

359 * 10 3 785 * 10

=

3 590,- Kč

= 37 850, - Kč

_____________________________________________________

41 449,- Kč

Celkové náklady:

V hodnotě 41 449,- Kč není započítána ještě výše mzdy, která je považována za součást nepřímých nákladů. Jelikož mzda není konstantní, ale podléhá diferenciaci na základě zvyšujícího se věku, a také s délkou praxe, tak celkové náklady včetně ušlé mzdy uvádím až při samotném výpočtu. Konkrétní částky jsou uvedeny v Příloze 3.

7) Definování Příjmů Příjmy pro výpočet míry návratnosti investic do vzdělání jsou tvořeny mediány mezd osob podle vzdělání. Tab. 8 Mediánové mzdy podle stupně vzdělání v ČR

středoškolské

2004 19 191

2006 20 919

2008 23 653

2010 24 020

2012 23 311

bakalářské

20 668

22 771

26 100

26 942

26 523

magisterské

26 831

30 008

34 370

34 906

32 912

Zdroj: Český statistický úřad – Hrubé měsíční mzdy podle pohlaví a vzdělání

Ze získaných údajů vypočtu soukromou míru návratnosti. Míra návratnosti určuje míru výnosnosti. Dochází tak k porovnání soukromých nákladů, které byly na investici vynaložené a soukromých výnosů, které z investice plynou. Míru návratnosti budu počítač ze tří úrovní vzdělání – středoškolské, bakalářské a magisterské. Pro výpočet použiji mediánové mzdy z roku 2012 z Tab. 8.

64

a) Míra návratnosti bakalářského studia r* = ( AEi – AEj ) / S * AEj r* = ( 26 523 – 23 311) / 3 * 23 311 r* = 3 212 / 69 933

r* = 4,6 %

b) Míra návratnosti magisterského studia vůči bakalářskému r* = ( AEi – AEj ) / S * AEj r* = ( 32 912 – 26 523) / 2 * 26 523

r* = 12 %

c) Míra návratnosti magisterského studia vůči středoškolskému r* = ( AEi – AEj ) / S * AEj r* = ( 32 912 – 23 311) / 5 * 23 311

r* = 8,2 %

V následující Tab. 9 můžeme vidět zjištěné míry návratnosti investic do vzdělání z pohledu tří daných situací. Při použití Zkrácené metody bylo zjištěno, že jako nejvýhodnější se jeví po absolvování bakalářského studia pokračovat dále v magisterském studiu. V Takovém případě byla zjištěna míra návratnosti investic 12 %. Jako nejméně výhodné je, podle použité metody výpočtu, absolvování pouze bakalářského studia po střední škole. Míra návratnosti v této situaci je pouze 4,6 %.

Tab. 9 Komparace výsledků míry návratnosti investic do vzdělání

Míra návratnosti

VŠ mgr. / SŠ

VŠ bc. / SŠ

VŠ mgr. / VŠ bc.

8,2 %

4,6 %

12 %

Zdroj: vlastní tvorba, výpočty v programu Excel

65

6 Odhad míry výnosnosti vysokoškolského studia Pro výpočet výnosnosti studia nemohu použít všechny mnou zmiňované náklady a výnosy, které jsem vyložila v literární rešerši. Musím brát v úvahu pouze náklady a výnosy, které lze číselně kvantifikovat. Výnosy, jako lepší společenské postavení, lepší zdravotní stav nebo psychická spokojenost, jsou sice také důležité při rozhodování o budoucím studiu, ale pro výpočet nejsou použitelné. Proto budu tento výpočet považovat pouze za přibližný odhad výnosnosti studia, vhledem k omezené zdrojové základně. Při odhadu výnosnosti budu uvažovat při rozhodování o budoucím studiu ze tří úrovní, ve kterých se jedinec během života může ocitnout. Jedná se o rozhodnutí, zda ze střední školy nastoupit na bakalářské studium, nebo ze střední školy dosáhnout až magisterského titulu. Pokusím se také porovnat výnosnost v případě rozhodování pokračovat po ukončení bakalářského stupně na magisterské studium. Při odhadu výnosnosti budu používat pouze soukromé výnosy a náklady, jelikož většina metod, které se zabývají výnosností lidského kapitálu, nebere v úvahu společenské výnosy a náklady, zejména z toho důvodu, že jsou opět obtížně zjistitelné nebo je vůbec nelze kvantifikovat. Cílem této části je tedy zjištění soukromé výnosnosti studia na třech výše zmíněných úrovních. Pro snadnější rozhodování o investici, zda dále pokračovat ve studiu, slouží také v případě Teorie lidského kapitálu výpočet Vnitřního výnosového procenta a Čisté současné hodnoty. Základním předpokladem je, že do vzdělávání budeme investovat v případě, že po skončení investice se nám vrátí alespoň vložené náklady na danou investici. Pro své výpočty budu považovat za výnosy budoucí příjmy, kterých jedinec dosáhne v případě vystudování daného stupně vzdělání. V případě magisterského studia bude výnosem rozdíl mezi mzdou středoškoláka a mzdou absolventa magisterského stupně studia. Pro účely výpočtu použiji údaje z Výběrového šetření pracovních sil v Kraji Vysočina, které pravidelně zajišťuje Český statistický úřad. Konkrétně jsem využila průměrné hrubé mzdy podle věku a vzdělání. Pro účely přesnějšího odhadu jsem tyto hrubé mzdy přepočetla na průměrné čisté mzdy za rok. V Tab. 10 jsou uvedeny rozdíly ve mzdách mezi jednotlivci se středoškolským a magisterským

66

vzděláním. Další výnosy mezi bakalářským a středoškolským vzděláním a mezi magisterským a bakalářským vzděláním uvádím příloze této práce.

Tab. 10 Výnosy magisterského studia

Věk do 19 let od 20 do 24 let od 25 do 29 let od 30 do 34 let od 35 do 39 let od 40 do 44 let od 45 do 49 let od 50 do 54 let od 55 do 59 let od 60 do 64 let

Průměrné čisté roční výnosy středoškolské magisterské 155 004 194 208 230 592 238 200 295 032 269 700 410 952 279 660 502 392 269 148 515 304 262 884 482 028 260 424 451 236 264 288 438 756 282 996 462 216

rozdíl 36 384 56 832 141 252 222 732 246 156 219 144 190 812 174 468 179 220

Zdroj: Český statistický úřad – Výběrové šetření pracovních sil, vlastní zpracování

6.1 Výpočet vnitřního výnosového procenta Předpokladem pro výpočet pomocí této metody je stanovení několika východisek. Musíme předpokládat, že jedinec začne studovat na vysoké škole v 19 letech, bakalářské studium ukončí ve 22 letech a magisterské studium absolvuje ve 24 letech. Dalším předpokladem je, že jakmile dokončí studium, začne pracovat a získávat tak výnosy a to po celou dobu nepřetržitě až do dosažení věku 64 let. Z toho vyplývá, že tento jedinec bude ekonomicky aktivním po dobu 40 let v případě, že se stane absolventem magisterského studia, které standardně trvá 5 let. V případě, že se rozhodne zapojit se do pracovního procesu již po ukončení bakalářského studia, tak se doba jeho ekonomické aktivity prodlouží o další dva roky, tedy na 42 let, za předpokladu trvání bakalářského studia 3 roky. Pro výpočet vnitřního výnosového procenta (IRR) použiji následující vzorec, který jsem již zmínila v kapitole Metody výpočtu.

67

PV = E0 +

En E1 E2 + + ... + = 0, 2 (1 + p) (1 + p ) (1 + p) n

( 25 )

kde p značí vnitřní výnosové procento z investice, E jsou očekávané budoucí výdělky a n je očekávaná doba, po kterou budou výdělky získávány. Pro výpočet vnitřního výnosového procenta použiji údaje z Přílohy 3, kde jsou znázorněny náklady a výnosy podle věku a vzdělání a jejich růst. Výnosy jsou rozdíly mezi mzdami jednotlivých stupňů vzdělání. Celkové náklady tedy jsou v 1. roce studia 196 444. To znamená součet přímých a nepřímých nákladů a ušlé mzdy. Ušlá mzda zde představuje mzdu středoškoláka v 19 letech, která je 155 004,- Kč. V dalších letech se mzda zvyšuje, a tak dochází i ke zvýšení nákladů na další roky studia. 1. rok

41 440 + 155 004 = 196 444,- Kč

2. rok

41 440 + 194 208 = 235 648,- Kč

3. rok

41 440 + 238 200 = 279 640,- Kč

4. rok

41 440 + 269 700 = 311 140,- Kč

5. rok

41 440 + 279 660 = 321 100,- Kč

Po dosazení příslušných údajů z Přílohy 3, kde jsou zobrazeny náklady za celou dobu ekonomicky aktivního života jedince, do rovnice vnitřního výnosového procenta15 zjistíme hodnotu vnitřního výnosového procenta pro případ rozhodnutí po střední škole pokračovat v magisterském studiu na vysoké škole.

15

Tři tečky v daném výpočtu (…) znamenají tři čísla, které jsem použila z důvodu zkrácení rovnice.

68

196444 235648 235648 235648 235648 36384 + + + + = + (1 + rmgr / ss ) 1 (1 + rmgr / ss ) 2 (1 + rmgr / ss ) 3 (1 + rmgr / ss ) 4 (1 + rmgr / ss ) 5 (1 + rmgr / ss ) 6 56832 56832 141252 141252 222732 + + ... + + + ... + + 7 8 12 13 (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) 17 +

222732 246156 246156 219144 + ... + + + ... + + 18 22 23 (1 + r ) mgr / ss ) (1 + r ) mgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) 27

+

219144 190812 190812 174468 + ... + + + ... + + 28 32 33 (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) 37

174468 179220 179220 + ... + + + ... 38 42 (1 + rmgr / ss ) (1 + rmgr / ss ) (1 + r mgr / ss ) 43

Výnosnost magisterského studia je tedy 9 %. Vnitřní výnosové procento lze analogicky zjistit i pro další stupně, proto do následující tabulky uvádím pouze jejich výsledky a podrobný výpočet je uveden v Příloze 5.

Tab. 11 Výsledky výpočtu IRR

VŠ mgr. / SŠ

VŠ bc. / SŠ

VŠ mgr. / VŠ bc.

9%

5%

15 %

IRR

Zdroj: vlastní tvorba, výpočty v programu Excel

6.2 Výpočet čisté současné hodnoty Pro výpočet čisté současné hodnoty jsem použila výnosy a náklady z Přílohy 3. Jejich diskontované hodnoty jsou znázorněny v Příloze 4. Jako diskontní sazbu pro výpočet jsem použila hodnotu 0,25 % stanovenou Českou národní bankou pro rok 2011. Při výpočtu čisté současné hodnoty platí stejné předpoklady jako v předchozím případě: Jedinec začne studovat v 19 letech, bakalářské studium ukončí v 22 letech a magisterské studium absolvuje v 24 letech. Začne pracovat hned po škole až do dovršení 64 let. Vzorec pro výpočet NPV je:

69

PV = E0 +

E3 En E1 E2 + + + ... + , 1 2 3 (1 + r ) (1 + r ) (1 + r ) (1 + r ) n

( 26 )

kde E značí rok očekávaných budoucích dodatečných výdělků v jednotlivých letech, n je očekávaná délka toku výdělků a r je úroková míra.

Dosazením diskontovaných nákladů z Přílohy 4, která je uvedena v příloze, získám čistou současnou hodnotu pro magisterské studium. PV =

36384 56832 56832 141252 141252 + + + ... + + + ... + 6 7 8 12 (1 + 0,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025)13

+

222732 222732 246156 246156 219144 + + ... + + + ... + + 17 18 22 23 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 27

+

219144 190812 190812 174468 174468 + ... + + + ... + + + ... 28 32 33 37 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 38

+

179220 179220 179220 179220 179220 + +. + + − 42 43 44 45 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 46

 196444 235648 235648 235648 235648  = −  + + + + 1 2 3 4 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 5   (1,0025)

Čistá současná hodnota pro magisterské studium je 5 576 490,- Kč. Čistou současnou hodnotu pro další stupně vzdělání lze opět analogicky vypočítat, proto zde uvádím pouze výsledky a podrobné výpočty jsou uvedeny v Příloze 6.

Tab. 12 Výsledky výpočtu NPV

NPV

VŠ mgr. / SŠ

VŠ bc. / SŠ

VŠ mgr. / VŠ bc

5 576 490

1 070 628

4 505 863

Zdroj: vlastní tvorba, výpočet v programu Excel

70

7 Komparace zjištěných výsledků Ze zjištěných výsledků vyplývá, že při použití Zkrácené metody se jako nejvýhodnější jeví po absolvování bakalářského studia pokračovat dále v magisterském studiu. Tato míra návratnosti investice je 12 %. Podle použité metody výpočtu je nejméně výhodné absolvování pouze bakalářského studia po střední škole. Míra návratnosti je v tomto případě pouze 4,6 %. Tato soukromá míra návratnosti investice poměřuje soukromé náklady a soukromé výnosy z investice do lidského kapitálu. Proto hlavním činitelem, který ovlivňuje dosažené výsledky, jsou průměrné hrubé výdělky podle vzdělání. Pro přesnější výsledky jsem použila pro výpočet místo průměrných hrubých výdělků hodnoty mediánových mezd podle vzdělání. Dalším cílem práce byl odhad výnosnosti, jehož výsledky potvrdily, že jako nejvýnosnější je pokračovat po absolvování bakalářského studia na magisterské studium. Výpočty ve všech třech sledovaných stupních rozhodování dosáhly při výpočtu Čisté současné hodnoty kladných čísel. Investici do vzdělání lze považovat za přijatelnou, pokud je Čistá současná hodnota větší nebo rovna nule. Při vzájemném porovnání více investic je pro nás přijatelnější ta investice, která vykazuje vyšší hodnotu NPV. Z výsledků Vnitřního výnosového procenta je patrné, že nejvíce rentabilní je absolvování magisterského studia po bakalářském stupni vysoké školy. Vnitřní výnosová míra v tomto případě je 15 %. Nejméně rentabilní je investice pouze do bakalářského studia, jehož Vnitřní výnosové procento bylo zjištěno na úrovni 5 %. Tři roky obětované dalšímu vzdělávání, jsou tak méně výhodné než 5 let studia magisterského stupně. Důvodem je především nepatrné zvýšení mzdy po ukončení bakalářského studia v porovnání s absolventy střední školy. V porovnání s budoucí mzdou se tak náklady na bakalářské studium jeví jako nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu absolventi magisterského studia mohou hned po absolvování počítat s poměrně vysokou mzdou, v porovnání se mzdou jedinců s bakalářským studiem. Současný trh práce tedy nabízí lepší ocenění lidského kapitálu získaného za pětileté studium na vysoké škole. Podle Teorie lidského kapitálu z výše uvedeného vyplývá, že je efektivní obětovat současnou spotřebu tím, že jedinec dá přednost studiu a odloží vstup na trh

71

práce. V tom případě může získat vyšší hodnotu spotřeby budoucí. Při zvyšujícím se počtu absolventů magisterského studia, se ale může tato skutečnost změnit a jedinci s bakalářským vzděláním se dostanou do popředí zájmu zaměstnavatelů. Protože lidský kapitál nabytý v průběhu dalších dvou let magisterského studia, podle Teorie lidského kapitálu není tak objemný, jako v prvních třech letech bakalářského studia. Přijetím zaměstnance s bakalářským vzděláním tak mohou zaměstnavatelé ušetřit náklady. Z výsledků je také patrné, že nejvyšší vliv na zjištěné výsledky má diferencovaná mzda středoškoláků a vysokoškoláků, která patří do výnosové složky. Nákladová složka je nejvíce ovlivněna výší ušlých výdělků, které patří do nepřímých nákladů. Ušlé výdělky tvoří podstatnou část těchto nepřímých nákladů. Hlavním problémem zjištěných výsledků je, že se jedná pouze o mnou vypočítanou míru návratnosti a výnosnosti investice do vysokoškolského studia a považuji ji pouze za odhad. Vzhledem k nekvalitní zdrojové základně nelze tento odhad interpretovat podrobněji. Hlavním nedostatkem je nízká dostupnost kvantifikovaných nákladů, které by se daly použít pro přesnější výpočet těchto dvou ukazatelů. Dalším problémem jsou nedostatečné informace o obecné míře nezaměstnanosti podle daných věkových skupin a vzdělání. Tento ukazatel jsem chtěla použít pro výpočet míry zaměstnanosti. Při uvažování, zda dále studovat na vysoké škole nebo vstoupit na pracovní trh a pobírat tak výnosy hned, může být zjištěná hodnota návratnosti investic pouze orientační také z toho důvodu, že každý obor studia může dosahovat jiné hodnoty míry návratnosti. To jsem již zmiňovala v praktické části při analýze mezd, kdy dosahují rozdílné úrovně mzdy absolventů právnické fakulty a v jiné úrovni se pohybují mzdy absolventů ekonomických škol. V případě právnických oborů můžeme předpokládat vyšší míru návratnosti a také výnosnosti, než jsou mnou zjištěné výsledky. Tyto míry by v budoucnosti mohlo ovlivnit zavedení školného. V případě zavedení školného by tak dále klesla návratnost u oborů s předpokládanou nižší budoucí mzdou. Z toho by vyplynula také nízká poptávka po těchto oborech. Při rozhodování o budoucím studiu by se měl jedinec dobře zamyslet nad výběrem oboru. Jelikož v případě řádného neukončení vysokoškolského studia může být investice ztrátová. To znamená, že Čistá současná hodnota by v takovém případě

72

byla záporná. Důvodem je, že v případě předčasného ukončení ztratí jedinec možnost získat vyšší finanční ohodnocení za svou práci a dostane se tak na úroveň mzdy jedince se středoškolským vzděláním. Dalším problémem možného snížení těchto měr je délka prodloužení studia, než je standardní doba. V případě bakalářského studia se tedy jedná o dobu delší než 3 roky a v případě magisterského studia se jedná o dobu delší než 5 let. V takovém případě vzroste nákladová stránka investice, která má podstatný vliv na konečnou hodnotu výsledku. Dobré rozhodnutí a uvážení je tedy předpokladem, že náklady vložené do studia se nám v budoucnu vrátí a investice se tak stane výnosnou.

73

8 Závěr V rámci diplomové práce jsem se zabývala objasněním pojmu lidského kapitálu, který považuji za základní determinant lidského rozvoje. V literární rešerši jsem zmínila mnoho definic lidského kapitálu, ale osobně se nejvíce ztotožňuji s definicí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, která definuje lidský kapitál jako spojení vrozeného talentu, znalostí, dovedností a schopností jednotlivců se vzděláním, které usnadňuje vytvoření osobního, sociálního a ekonomického blahobytu. Z toho vyplývá, že vlastnosti a schopnosti jsou vrozené, takže lidé objem svého lidského kapitálu mohou ovlivnit jen částečně. Z českých autorů, kteří se ve velké míře věnovali danému tématu, se ztotožňuji také s definicí Veselého (2006), který uvažuje o lidském kapitálu jako o vědění vtěleném v lidech, ze které vyplývá základní vlastnost lidského kapitálu oproti ostatním druhům kapitálu a to, že lidský kapitál je nepřenosný a je spjatý pouze s člověkem a jeho osobou. Dalšími specifiky lidského kapitálu, které jsou zmínila v literární rešerši jsou: lidský kapitál je nedělitelný, nemůžeme ho prodat či vyměnit. Nebo také skutečnost, že lidský kapitál se neopotřebovává. V další části literární rešerše jsem se poměrně podrobně zabývala jednotlivými formami investic do lidského kapitálu. Tyto formy můžeme dělit na školní výuku a výcvik na pracovním místě. Podle Teorie lidského kapitálu je školní výuka považována za první formu investice do lidského kapitálu. V prvním a sekundárním vzdělání získáváme nejvíce kapitálu. Z pohledu přidané hodnoty je však nejkvalitnější lidský kapitál získaný v průběhu terciárního vzdělání, jelikož tohoto vzdělání se účastní minoritní část populace. Jak jsem již uvedla, další formou investic je výcvik na pracovním místě. Zde je předpokladem rozšíření znalostí a dovedností, které jsme získali právě ve školní výuce. Pracovní výcvik se dělí na všeobecný pracovní výcvik a specifický pracovní výcvik. Všeobecný pracovní výcvik je ten, který přináší užitek všem firmám s výjimkou těch, které tento výcvik poskytují. Naopak specifický výcvik je typický tím, že zvyšuje produktivitu ve firmách, které výcvik poskytují. Nedílnou součástí práce byla také identifikace nákladů a výnosů do vzdělání. Zde bych ráda poukázala zejména na rozdíl mezi náklady a výnosy lidského kapitálu. Náklady mají krátkodobý charakter, jelikož jsou vynakládány pouze v průběhu studia,

74

tedy v době, kdy se student aktivně účastní výuky ve škole. Zatímco výnosy mají dlouhodobý charakter, protože je absolvent pobírá po celou dobu jeho pracovního života. Tedy ve fázi, která je z pohledu věku jedince označována jako ekonomickoaktivní fáze. Náklady lze dělit na náklady přímé a nepřímé. Přímé náklady můžeme dále dělit na náklady soukromé a veřejné. Mezi veřejné přímé náklady patří výdaje přímo související s výukou – školné, placení školních poplatků (například členství v knihovně), dále náklady na nákup studijných pomůcek (učebnice a knihy). Jsou to tedy náklady, bez nichž by jedinec nemohl studovat, a tak musí být bezprostředně hrazeny. Soukromými přímými náklady jsou myšleny výdaje hrazené z veřejných rozpočtů. Lze sem tak zahrnout výdaje na sociální a zdravotní pojištění nebo snížená daň z příjmů studentů. Co se týče nepřímých nákladů, jsou označovány také jako náklady obětované příležitosti. Za míru této obětované příležitosti jsou považovány ušlé

čisté výdělky absolventa střední školy po celou dobu studia vysoké školy. Specifickým případem jsou takzvané utopené náklady, mezi které patří výdaje na ubytování nebo stravování. Jsou to tedy náklady, které musí člověk vynaložit vždy, ať už se jedinec rozhodne pro další studium nebo hned po střední škole vstoupí na trh práce. Výnosy ze vzdělání, stejně tak jako náklady, dělíme na soukromé a společenské. Soukromým výnosem je vyšší příjem oproti jedincům se středoškolským vzděláním. Tedy s vyšším objemem lidského kapitálu je předpoklad vyššího finančního ohodnocení za vykonávanou práci. Kromě výnosů peněžních můžeme očekávat z investice do vzdělání i výnosy nefinančního charakteru. Jedná se například o lepší psychické nebo fyzické zdraví, dále například prohloubení názorové tolerance, vyšší stupeň adaptibility, a také vyšší míra zapojení do občanských aktivit. Jelikož bylo hlavním cílem mé práce zjištění návratnosti investic do lidského kapitálu, tak jsem se zabývala i metodami výpočtu. Teorie lidského kapitálu považuje za základ Propracovanou metodu nebo Zkrácenou metodu. Hlavní rozdíl mezi těmito metodami je rozdílná náročnost na požadované statistické zdroje. Proto jsem pro můj výpočet návratnosti investic použila právě Zkrácenou metodu, která je méně náročná na požadovaná data.

75

Od Propracované metody jsou odvozeny další metody výpočtu, které jsem použila při zjišťování míry výnosnosti. Jedná se o metodu Vnitřního výnosového procenta a Čisté současné hodnoty. V praktické části jsem se zabývala analýzou Kraje Vysočina z hlediska vzdělaností struktury. Došla jsem k závěru, že v kraji dochází ke zlepšování vzdělanostní struktury obyvatelstva. Současný podíl vysokoškoláků na celkovém počtu obyvatel je 13,2 %. Naopak došlo k poklesu obyvatelstva se základním vzděláním. Z analýzy vyplynulo, že obyvatelstvo z této kategorie, se přesouvá do kategorie se středním vzděláním bez maturity. A obyvatelstvo z této kategorie se opět přesouvá do kategorie s vyšším vzděláním. Tato situace je způsobena měnícími se požadavky trhu práce. Další částí práce bylo provedení analýzy lidského kapitálu z mikroekonomického hlediska. V této části jsem zkoumala vliv vzdělání na výši mzdy, a také jeho vliv na výši míry nezaměstnanosti. Při posouzení diferenciace mzdové úrovně byl zjištěn patrný rozdíl mezi mzdami středoškoláků a vysokoškoláků. Tento rozdíl se nadále zvyšuje s délkou praxe. Nejvyšší nárůst mzdy vysokoškoláka byl zjištěn mezi 35. až 45. rokem. Co se týká vlivu lidského kapitálu na míru nezaměstnanosti, tak se ve velké míře podílela na zvýšení nezaměstnanosti ekonomická krize, která postihla obyvatele všech pozorovaných úrovní vzdělání. Dalším následkem zvýšení míry nezaměstnanosti je nepružnost trhu práce. Na pracovním trhu se vyskytuje pracovní síla, která má však vzdělání v jiných oblastech než v těch, které jsou v současné době považovány za perspektivní. Z toho vyplývá, že struktura pracovní síly je jiná, než kterou poptává trh práce. Poslední částí diplomové práce byl samotný výpočet, jehož cílem bylo zjištění soukromé míry návratnosti investice do lidského kapitálu, který byl v mé diplomové práci reprezentován terciárním vzděláním. Při použití Zkrácené metody bylo zjištěné, že jako nejvíce výhodné je absolvování magisterského studia po bakalářském stupni vysoké školy. Míra návratnosti v je 12 %. Jako nejméně výhodné je absolvování pouze bakalářského studia po střední škole. Míra návratnosti v této situaci je pouze 4,6 %. Pro přesnější výpočet jsem použila mediánové mzdy místo průměrných hrubých mezd. Tyto

76

výsledky poukazují na to, že je vhodné investovat do vzdělání, ale vždy musíme počítat s jinou mírou návratnosti. Dalším cílem byl odhad výnosnosti investic, kterým bylo zjištěno, že každé další vzdělání je pro jedince výnosnou záležitostí. Proto jsem také porovnala jednotlivé úrovně, a jejich výnosnost pro jedince mezi sebou. Investici do vzdělání lze považovat za přijatelnou, když Čistá současná hodnota vykazuje kladná čísla. Všechny stupně vzdělání dosáhly kladné Čisté současné hodnoty, a také vysokou hodnotu Vnitřního výnosového procenta. Při vzájemném porovnání se jako nejrentabilnější jeví pokračování v magisterském studiu po bakalářském stupni vzdělání. Vnitřní výnosová míra dosáhla hodnoty 15 %. Nejméně výnosné je absolvování pouze bakalářského studia, jehož Vnitřní výnosové procento je pouze 5 %. Ze zjištěných výsledků měr návratnosti a výnosnosti vyplynulo, že tři roky obětované dalšímu vzdělání jsou tak méně výhodné než 5 let studia magisterského stupně. Především z důvodu, že náklady na bakalářské studium jsou nepřiměřeně vysoké v porovnání s budoucí mzdou. Naproti tomu absolventi magisterského studia mohou hned po absolvování, a také s prodlužující se délkou praxe, počítat s poměrně vysokou mzdou v porovnání s bakaláři. Podle Teorie lidského kapitálu je tedy výhodnější obětovat současnou spotřebu s vidinou vyšší spotřeby v budoucnu. Problémem při výpočtu byla omezená zdrojová základna, ze které jsem mohla

čerpat údaje. Nedostatečné jsou statistické údaje o obecné míře nezaměstnanosti podle daných věkových skupin a vzdělání na úrovni kraje, kterou bych použila pro výpočet míry zaměstnanosti. Při rozhodování o investici by se měl jedinec dobře zamyslet nad výběrem oboru. Hrozí tak menší riziko dřívějšího ukončení vysoké školy. V takovém případě by totiž Čistá současná hodnota byla záporná a investice by se tak stala ztrátovou. Dalším rizikem je také prodloužení standardní doby studia, která by měla vliv na hodnotu zjištěných měr návratnosti a výnosnosti. Jelikož jeho hodnota by se s delším studiem snižovala. Další vzdělání je tedy při současných podmínkách pracovního trhu přínosné, ale záleží na disciplíně jedince, aby návratnost a výnosnost tohoto vzdělání nesnižoval svým chováním ve vzdělávacím systému.

77

9 Zdroje Literatura ADÁMEK, V. Financování veřejných vysokých škol. Brno: Tribun EU s.r.o., 2012, 256 s. ISBN 978-80263-0234-6. BECKER, GARY S. Human capital: a theoretical and empirical analysis, with speciál reference to education. Chicago: Univerzita of Chicago Press, 1993, 390 s. ISBN 978-0-226-04120-9 BROŽOVÁ, D. Kapitoly z ekonomie trhů práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2012, 288 s. ISBN 978-80-245-1880-0 BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 140 s. ISBN 80-86429-16-4 FILIPOVÁ, L. Lidský kapitál a jeho efektivní využití jako zdroj ekonomického růstu v České republice. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008, 95 s. ISBN 80-86729-38-9 HOLMAN, R. Ekonomie. Praha: C. H. Beck, 2005, 709 s. ISBN 80-7179-891-6 HUŠEK, R. Ekonometrická analýza. Praha: Oeconomica, 2007, 367 s. ISBN 978-80-245-1300-3 KAMENÍČEK, J. Lidský kapitál – úvod do ekonomie chování. Praha: Karlova univerzita, 2003, 248 s.

ISBN 80-246-0449-3 KAMENÍČEK, J. Lidský kapitál bohatství, které v nás dřímá. Praha: Karolinum, 2012, 230 s. ISBN 978-80-246-2139-5 MACHOVÁ, Z. Komparace úrovně lidského kapitálu evropských ekonomik s využitím modelu multikriteriálního hodnocení variant. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2012, 75 s. ISBN 978-80-86729-81-7 MAZOUCH, P., FISCHER, J. Lidský kapitál – měření, souvislosti a prognózy. Praha: C.H. Beck, 2011, 116 s. ISBN: 978-80-7400-380-6. MERTL, J., VYCHOVÁ, H. Úloha vzdělání a zdraví v ekonomickém Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2007, 171 s. ISBN 80-86729-32-9

rozvoji.

Praha:

PALÁN, Z. Lidské zdroje – výkladový slovník. Praha: Academia, 2002, 280 s. ISBN 80-200-0950-7 SEVEROVÁ, L., ŠRÉDR, K. Znalostní ekonomika. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2010, 115 s. ISBN 978-80-213-2131-1. SMITH, A. Pojednání a podstatě a původu bohatství národů. Praha: Literární institut, 2001, 986 s. ISBN 80-56389-15-4 URBÁNEK, V. Financování vysokého školství. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2007, 163 s. ISBN 978-80-245-1313-3.

78

URBÁNEK, V. Lidský kapitál a očekávaná návratnost investic do vysokoškolského vzdělání v České republice a zemích Evropské unie. Liberec: Technická univerzita, 2005, 210 s. ISBN: 80-7372024-8 URBÁNEK, V. Návratnost investic do vysokoškolského vzdělání: komparace očekávaných a reálných výdělků I.. Liberec: Technická univerzita, 2009, 171 s. ISBN 978-80-7372-556-3 URBÁNEK, V. Návratnost investic do vysokoškolského vzdělání: komparace očekávaných a reálných výdělků II.. Liberec: Technická univerzita, 2010, 150 s. ISBN 978-80-7372-697-3 VESELÝ, A. Teorie mnohačetných forem kapitálu. Praha: Edice PSSS, 2006, 24 s. ISSN 1801-5999 VOMÁČKOVÁ, H., BARTÁK, M. Ekonomický rozměr lidského a sociálního kapitálu. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2007, 129 s. ISBN: 978-80-7044-955-4

Internetové zdroje ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Statistická ročenka Kraje Vysočina. [online] 2011[cit. 20.1.2013]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/krajpubl/631011-11-r_2011-xj ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Výběrové šetření pracovních sil. [online] 2011 [cit. 20.1.2013]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Vzdělanostní struktura Kraje Vysočina. [online] 2011[cit. 4.5.2013]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/vzdelanostni_struktura_obyvatelstva_v_kraji_vysocina

EDERER, P. Launch of European Human Capital index. Lisbon Council [online] 2006 [cit. 3.3.2013]. Dostupné z: : http://www.lisboncouncil.net/initiatives/human-capital.html EDERER, PL, SCHULER, P., STEPHAN, W. The European Human Capital Index: The challenge of Central and Eastern Europe. [online] 2007 [cit. 29.4.2013]. Dostupné z www: http://www.lisboncouncil.net/initiatives/human-capital.html FINARDI, S. Analýza dopadu odstranění hranice 26 let na systém terciárního vzdělání. [online] 2008 [cit. 10.5.2012]. Dostupné z: http://www.finardi.cz/analyza_26_let-print.pdf INVESTMENT.cz. Vše o platech: Kolik lidí dosáhne na průměrný plat?. [online] 2012 [cit. 3.5.2013]. Dostupné z: http://www.investnet.cz/finance/vse-o-platech-kolik-lidi-dosahne-na-prumerny-platjaky-prijem-maji-vysokoskolaci.html KADEŘÁBKOVÁ, B., SOUKUP, A. Teorie lidského kapitálu a jeho vliv na konkurenceschopnost. [online] 2001 [cit. 28.4.2013]. Dostupné z: http://www.agris.cz/Content/files/main_files/59/136966/kaderabkova.pdf

KOUCKÝ, J., ZELENKA, M. Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2011. [online] 2011 [cit. 9.5.2013]. Dostupné z: http://www.strediskovzdelavacipolitiky.info/download/Absolventi_V%C5%A0_2011.pdf

79

MEDEK, T. Vysokoškoláci mají oproti středoškolákům v průměru o 6 000 Kč vyšší platy.[online] 2012 [cit. 3.5.2013]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/vysokoskolaci-majioproti-stredoskolakum-v-prumeru-o-6000-korun-vyssi-platy--1066235

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. [online] 2001 [cit. 1.5 2013]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/pdf/bilakniha.pdf MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, Zákon 111/1998 Sb. Zákon o vysokých školách. [online] 2012 [4.5. 2013]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakon-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach MULLIGAN, B.C., SALA-I-MARTIN, X. Measuring aggregate human capital. [online] 2000 [cit. 10.5.2013]. Dostupné z www: http://www.nber.org/papers/w5016 OECD, Human Capital: how what you know shapes your life. [online] 2007 [cit. 28.4.2013]. Dostupné z: http://www.oecd.org/insights/humancapitalhowwhatyouknowshapesyourlife.htm OECD, The well-being of Nations – The role of human and social capital. [online] 2001 [cit. 28.4.2013]. Dostupné z: http://www.oecd.org/edu/country-studies/1870573.pdf PLATY.CZ, Nejvíce se vyplatí studovat technikům a ekonomům. [online] 2013 [cit. 4.5.2013]. Dostupné z: http://www.platy.cz/analyzy/nejvice-se-vyplati-studovat-technikum-a-ekonomum/50077 PSACHAROPOULOS, G. Returns to Education: An Updated International Comparison Comparative Education, Vol. 17, No. 3. (Oct., 1981 [online] 2007 [cit. 1.5.2013]. Dostupné z: http://alihme.wikispaces.com/file/view/Psacharopoulos-comparative+education-1981.pdf

80

10 Seznamy obrázků a tabulek Seznam obrázků Obr. 1 Typy kapitálu a jejich vztah k vědění .................................................................. 14 Obr. 2 Náklady a výnosy všeobecného pracovního výcviku .......................................... 26 Obr. 3Vztah mezi výší výdělku a stářím......................................................................... 28 Obr. 4 Náklady a výnosy specifického výcviku ............................................................. 30 Obr. 5 Náklady a výnosy terciárního vzdělání ............................................................... 36 Obr. 6 Vývoj výdělků v závislosti na věku a vzdělaní při použití propracované metody ........................................................................................................................................ 40 Obr. 7 Křivka poptávky po lidském kapitálu .................................................................. 45 Obr. 8 Obyvatelstvo dle věkových skupin a nejvyššího dosaženého vzdělání ............... 50 Obr. 9 Průměrné čisté měsíční mzdy v závislosti na věku a vzdělání ............................ 54 Obr. 10 Obecná míra nezaměstnanosti podle vzdělání ................................................... 56 Obr. 11 Zaměstnatelnost absolventů vysokých škol podle doby od dokončení studia... 58 Obr. 12 Míra nezaměstnanosti absolventů podle stupně vysokoškolského vzdělání ..... 59 Obr. 13 Míra nezaměstnanosti absolventů podle oborového zaměření fakult ................ 60 Obr. 14 Průměrná výše výdělků studenta vysoké školy ................................................. 63

Seznam tabulek Tab. 1 Vývoj počtu vysokých škol ................................................................................. 48 Tab. 2 Vývoj počtu obyvatel podle věkové struktury v Kraji Vysočina ........................ 50 Tab. 3 Nárůst mezi počty středoškoláků a vysokoškoláků v okresech Kraje Vysočina . 51 Tab. 4 Obyvatelstvo ve věku 15 let a více podle hlavních oborů vzdělání (v tis.) v ČR 52 Tab. 5 Průměrné čisté roční mzdy podle věku a vzdělání v ČR ..................................... 53 Tab. 6 Rozdíl mezi platy absolventa SŠ a VŠ podle odvětví v ČR ................................ 55 Tab. 7 Míry inflace v letech 2005-2011 ......................................................................... 63 Tab. 8 Mediánové mzdy podle stupně vzdělání v ČR .................................................... 64 Tab. 9 Komparace výsledků míry návratnosti investic do vzdělání ............................... 65 Tab. 10 Výnosy magisterského studia ............................................................................ 67 Tab. 11 Výsledky výpočtu IRR ...................................................................................... 69 Tab. 12 Výsledky výpočtu NPV ..................................................................................... 70

81

11 Přílohy Příloha 1 Příloha 2 Příloha 3 Příloha 4 Příloha 5 Příloha 6

Rozdíl mezi mzdou středoškoláka a bakaláře Rozdíl mezi mzdou bakaláře a absolventa magisterského studia Náklady a výnosy podle věku v jednotlivých stupních studia Diskontované náklady a výnosy Výpočet vnitřního výnosového procenta Výpočet čisté současné hodnoty

Příloha 1 Rozdíl mezi mzdou středoškoláka a bakaláře Průměrné čisté roční výnosy Věk středoškolské bakalářské do 19 let 155 004 od 20 do 24 let 194 208 207 648 od 25 do 29 let 238 200 254 772 od 30 do 34 let 269 700 314 124 od 35 do 39 let 279 660 345 660 od 40 do 44 let 269 148 327 168 od 45 do 49 let 262 884 316 008 od 50 do 54 let 260 424 311 700 od 55 do 59 let 264 288 306 096 od 60 do 64 let 282 996 314 124

rozdíl 13 440 16 572 44 424 66 000 58 020 53 124 51 276 41 808 31 128

Zdroj: Český statistický úřad – Výběrové šetření pracovních sil, vlastní zpracování

Příloha 2 Rozdíl mezi mzdou bakaláře a absolventa magisterského studia Průměrné čisté roční výnosy Věk bakalářské magisterské rozdíl do 19 let od 20 do 24 let 207 648 230 592 22 944 od 25 do 29 let 254 772 295 032 40 260 od 30 do 34 let 314 124 410 952 96 828 od 35 do 39 let 345 660 502 392 156 732 od 40 do 44 let 327 168 515 304 188 136 od 45 do 49 let 316 008 482 028 166 020 od 50 do 54 let 311 700 451 236 139 536 od 55 do 59 let 306 096 438 756 132 660 od 60 do 64 let 314 124 462 216 148 092 Zdroj: Český statistický úřad – Výběrové šetření pracovních sil, vlastní zpracování

82

Příloha 3 Náklady a výnosy podle věku v jednotlivých stupních studia věk 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 ∑

VŠ mgr. / SŠ VŠ bc / SŠ VŠ mgr. / VŠ bc. t výnosy náklady výnosy náklady výnosy náklady 1 196 444 196 444 2 235 648 235 648 3 235 648 235 648 4 235 648 13 440 249 088 5 235 648 13 440 249 088 6 36 384 13 440 22 944 7 56 832 16 572 40 260 8 56 832 16 572 40 260 9 56 832 16 572 40 260 10 56 832 16 572 40 260 11 56 832 16 572 40 260 12 141 252 44 424 96 828 13 141 252 44 424 96 828 14 141 252 44 424 96 828 15 141 252 44 424 96 828 16 141 252 44 424 96 828 17 222 732 66 000 156 732 18 222 732 66 000 156 732 19 222 732 66 000 156 732 20 222 732 66 000 156 732 21 222 732 66 000 156 732 22 246 156 58 020 188 136 23 246 156 58 020 188 136 24 246 156 58 020 188 136 25 246 156 58 020 188 136 26 246 156 58 020 188 136 27 219 144 53 124 166 020 28 219 144 53 124 166 020 29 219 144 53 124 166 020 30 219 144 53 124 166 020 31 219 144 53 124 166 020 32 190 812 51 276 139 536 33 190 812 51 276 139 536 34 190 812 51 276 139 536 35 190 812 51 276 139 536 36 190 812 51 276 139 536 37 174 468 41 808 132 660 38 174 468 41 808 132 660 38 174 468 41 808 132 660 40 174 468 41 808 132 660 41 174 468 41 808 132 660 42 179 220 31 128 148 092 43 179 220 31 128 148 092 44 179 220 31 128 148 092 45 179 220 31 128 148 092 46 179 220 31 128 148 092 7 189 464 1 139 036 1 852 080 667 740 5 363 264 498 176

Zdroj: vlastní výpočet

83

Příloha 4 Diskontované náklady a výnosy Věk 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 ∑

t 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46

VŠ mgr. / SŠ VŠ bc / SŠ VŠ mgr. / VŠ bc. výnosy náklady výnosy náklady výnosy náklady 195 954 195 954 234 474 234 474 233 889 233 889 233 306 13 306 246 613 232 724 13 274 245 998 35 843 13 240 22 603 55 847 16 285 39 562 55 708 16 244 39 464 55 569 16 204 39 365 55 430 16 163 39 267 55 292 16 123 39 169 137 082 43 113 93 970 136 740 43 005 93 735 136 399 42 898 93 502 136 059 42 791 93 269 135 720 42 684 93 036 213 475 63 257 150 218 212 943 63 099 149 844 212 412 62 942 149 470 211 882 62 785 149 097 211 354 62 628 148 726 232 999 54 919 178 080 232 417 54 782 177 636 231 838 54 645 177 193 231 260 54 509 176 751 230 683 54 373 176 310 204 857 49 661 155 197 204 346 49 537 154 810 203 836 49 413 154 424 203 328 49 290 154 038 202 821 49 167 153 654 176 159 47 338 128 821 175 720 47 220 128 500 175 282 47 103 128 179 174 845 46 985 127 860 174 409 46 868 127 541 159 072 38 119 120 953 158 675 38 024 120 652 158 280 37 929 120 351 157 885 37 834 120 051 157 491 37 740 119 751 161 377 28 029 133 348 160 975 27 959 133 016 160 573 27 889 132 684 160 173 27 820 132 353 159 774 27 750 132 023 6 706 839 1 130 348 1 734 945 664 318 4 998 473 492 610

Zdroj: vlastní výpočet

84

Příloha 5 Výpočet vnitřního výnosového procenta 196444 235648 235648 13440 13440 13440 + + = + + 1 2 3 4 5 (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) 6 +

16572 16572 44424 44424 66000 + + ... + + + ... + + 7 8 12 13 (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss )17

+

66999 58020 58020 53124 53124 + ... + + + ... + + + 18 22 23 27 (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) 28

... +

+

51276 51276 41808 41808 31128 + + ... + + + ... + + 32 33 37 38 (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) (1 + rbc / ss ) 42

31128 + ... = (1 + rbc / ss ) 43

IRR bc/ss = 5 %

249088 249088 22944 40260 40260 + = + + + ... 1 2 3 4 (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) 5 +

96828 96828 156732 156732 + + ... + + + ... + 9 10 14 (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc )15

+

188136 188136 166020 166020 + + ... + + + ... + 19 20 24 (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) 25

+

139536 139536 132660 132660 + + ... + ++ + ... + 29 30 34 (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) 35

+

148092 148092 148092 148092 148092 + +. + + = 39 40 41 42 (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) (1 + rmgr / bc ) 43

IRR mgr/bc = 15 %

85

Příloha 6 Výpočet čisté současné hodnoty

NPV =

13440 13440 16575 16572 44242 + + ... + + + ... + + 4 5 9 10 (1 + 0,025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025)14

+

44242 66000 66000 58020 58020 + ... + + + ... + + + ... + 15 19 20 24 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 25

+

53124 53124 31276 51276 41808 41808 + + ... + + + ... + + + 29 30 34 35 39 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 40

+ ... +

 196444 31128 31128 31128 235648 235648  = + + −  + + 44 45 46 1 2 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 3   (1,0025)

NPV bc/ss = 1 070 628

NPV =

22944 40260 40260 96828 + + ... + + + ... + 3 4 8 (1 + 0,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 9

+

96828 156732 156732 188136 188136 + + ... + + + ... + + 13 14 18 19 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 23

+

166020 166020 139536 139536 1132660 + ... + + + ... + + + ... + 24 28 29 33 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 34

+

 249088 132660 148092 148092 249088 + + ... + −  + 38 39 43 1 (1,0025) (1,0025) (1,0025) (1,0025) 2  (1,0025)

NPV mgr/bc = 4 505 863 Kč

86

  = 