1
Nástroje U-Teorie: Cesty, které nás poučí Součástí projektu New Path to InclUsion Network/Sítě pro nové cesty k začlenění bylo využití metody U-teorie, vyvinutou Otto Scharmerem v institutem www.presencing.com. Je to inovativní model změny sociálních struktur, postavený na ochotě lidí vystoupit ze svých obvyklých modelů uvažování a chování. Na stránkách institutu je o modelu uvedeno následující: “U-teorie předkládá tvrzení, že kvalita výsledků, které produkujeme v sociálním systému (jakéhokoliv typu), je přímo úměrná kvalitě vědomí jednotlivých účastníků, pracujících na výsledku.” Tato teorie má spoustu nástrojů, které pomáhají dosáhnout změnu. Jedním z nich jsou Cesty, které nás poučí. Mohou se stát důležitým tématem či nástrojem pro zkoumání tématu inkluze v komunitě. Abychom se ponořili do nových zkušeností, zorganizovali jsme a podnikli tři dvoudenní naučné cesty do míst s dobrou praxí v inkluzi – do Hamburku, Madridu a Wailsu (link na výstup z sensing journeys). Také jsme uskutečnili čtyři půldenní mini cesty, které nás poučí, které byly součástí třetího multiplikačního modulu v Ostholstein v severním Německu. (link na multiplikační kurz) V průběhu těchto cest jsme pozorovali, naslouchali a vedli dialogy, abychom se dozvěděli více o tom, jak se daří uskutečňovat inkluze v místní komunitě. Více o dialozích a Cestách, které nás poučí se dozvíte na stránce Otto Scharmer (http://www.presencing.com/permissions). Než jsme se na cesty vydali, více jsme se seznámili s tímto nástrojem i s materiály týkajícími se jeho využití.
Východiska Cesty, které nás poučí se snaží vytáhnout účastníky z jejich denní rutiny, umožňují jim zažít a uvidět svou vlastní organizaci nebo systém, ve kterém se nacházejí, skrze pohled ostatních účastníků procesu. Tyto cesty zavedou účastníky na místa a spojí je s lidmi, kteří jsou nejvíc relevantní pro zodpovězení otázky, na kterou se snaží odpovědět. Tyto cesty umožní: Dostat se do prostředí, která jim nejsou známá Dostat se do jiného kontextu Získat adekvátní zkušenosti
Účel Hlavním cílem je zprostředkovat prolomení vzorců naslouchání a nazírání věcí tím, že se dostaneme do “kůže někoho jiného”, uvidíme věc z jiné perspektivy.
Hlavní principy Ponořit se hluboko do problému nás nutí využít tři typy naslouchání: 1. Naslouchat ostatním: abychom zjistili, jaké informace nám chtějí přinést.
2
2. Naslouchat sobě: abychom viděli, co se v nás děje a co nového se v nás rodí. 3. Naslouchat tomu, co přichází: zaslechnout to, co se vyjevuje v komunitě nebo v celku,
se kterým jsme ve spojení. Najděte místa, kde je největší možnost něco se naučit. Setkat se s lidmi, v jejich přirozeném prostředí nás učí už jen tím, že pozorujeme, co se tam děje. Cokoli, co uvidíte, vezměte jako počátek, jako východisko pro následné dotazování, abyste se dozvěděli co nejvíce o pravém životním kontextu účastníků, lidí, se kterým tam přijdete do kontaktu. Pozorujte, pozorujte, pozorujte. Zapomeňte na posuzování, na cynismus a spojte se se svým smyslem pro přijetí a pravou zvídavost. Bez schopnosti nereagovat na cynismus a posuzování se všechny pokusy vytvořit dobrý dialog promění v nicotu. Pokud se toho dokážeme zbavit, dostaví se schopnost neposuzování a otevření se zkoumání, tzv. zvídavému rozhovoru a schopnost nechat se překvapit. V souvislosti s naším projektem napsal John O'Brien: „Cesty, které nás poučí, které se dějí v rámci projektu New Paths to InclUsion Network/Sítě pro nové cesty k začlenění, jsou živým zdrojem pro inovátory. Abychom co nejlépe využili tuto příležitosti, musímebýt otevření. Takováto otevřenost je jiná, než ta mechanická, která automaticky přinese řešení nebo si všímá nedokonalostí jiných. Pokud zapomeneme na požadavky a na současné příběhy, pak se podíváme novýma očima, otevřeme také srdce a uvidíme světy, ve kterých je možná spolu-účast, světy, se kterými ostatní zápasí. Naše cesta tak obohatí současné příběhy.“
Využití a výstupy
rozšíření povědomí o různých aspektech systému a vztazích v něm zvýšení povědomí a různých pohledech na věc různých účastníků systému propojení mezi účastníky a ostatními zúčastněnými nápady pro prototypy využití nástrojů naslouchání
Využití nápadů pro pole inkluze V projektu New Path to InclUsion Network/ Sítě pro nové cesty k začlenění se v našich Cestách, které nás poučí soustředíme na zkoumání různosti přístupů, kterými se organizace a rodiny lidí s postižením (nebo jiných opomíjených skupin) snaží společně vyvářet smysluplné příležitosti v komunitě.
3
V knize “Creating Bule Space” popisuje Hans Meissner1 tyto cesty jako nástroj, ktorý pomáhá vnořit se hluboko do zkušeností a organizačních praktik individualizované podpory, která:
Poskytuje pohled na to, jak může být individualizovaná podpora vytvořena, navrhnuta a zavedena Roznítí kreativní myšlení o tom, jak organizace, jako ta vaše, může přistupovat k inovaci Přinese rámec pro úvahy nad tím, jak prakticky rozvinout individualizovanou podporu Osvětlí rozdíly v tom, jak různé organizace navrhují a zavádějí svou individualizovanou podporu Pomůže pochopit, jak řídit a vést procesy, které podporují změny a inovace Učí nás vidět, jak nás dotace podporují (nebo také ne) v procesu poskytování individualizované podpory
Jak cesty uskutečnit LIdé a místa Skupina se rozdělí do pod-týmů o 3-7 účastnících. Složení skupiny je důležité, protože různý pohled zúčastněných ovlivňuje výsledek těchto cest. V projetku New Path to InclUsion Network/ Sítě pro nové cesty k začlenění jsme cestovali v malých skupinkách většinou sedmi lidí, které jsme občas rozdělili ještě na menší (1-4 lidi). Při tom bylo velmi užitečné, že jsme měli zastoupeny různé země Evropy, různé sociální služby a také různé úrovně. Dva pohledy, které naše cesty velmi obohatily, byly: pohled matky mladé ženy s psychickým postižením a pohled sebe-obhájce z Rumunska s potížemi v myšlení, který po většinu života žil v ústavu. Najděte si místa, kde víte, že se hodně naučíte. Celá skupina účastníků jede na různá místa, aby získala vhled do: různých pohledů klíčových zúčastněných stran různých aspektů systému míst, kde jsou lidé nevyslyšeni, většinou je nikdo neposlouchá nebo nevidí Dobrý způsob, jak získat povědomí o systému, je podívat se na věc z pohledu lidí na kraji systému – to mohu být lidé, kteří používají služby více než ostatní nebo jiným způsobem. Na úrovni systému to mohou být lidé se speciálními požadavky na inkluzi a příspěvky. Např. lidé s poruchou autistického spektra, kteří chtějí mít přístup k pracovním příležitostem ve společnosti. Nebo lidé s vysokou mírou potřebné podpory.
1
Na konci tohoto dokumentu naleznete alternativní reflektivní cvičení od Hanse Meissnera
4
Čas Délka takové cesty závisí na velikosti oblasti, kterou jste si zvolili. Je vhodné si na to vyčlenit jeden den, pokud by se jednalo jen o nějaký workshop anebo několik dní či týdnů (rozvržených do jednoho měsíce), pokud se jedná o větší projekty. Zorganizovali jsme čtyři půl denní mini cesty jako součást workshopu a sérii tří dvoudenních cest, abychom prozkoumali možnosti inkluze v komunitě. Naše zkušenosti ukázaly, že je lepší podniknout delší cesty, věnovat tomu čas a strávit alespoň půl dne na jednom místě. Ještě delší cesty tak 2 - 3 dny, by byly ještě lepší. Dalo by se uskutečnit i sérii cest do různých míst se stejnou otázkou. V našem projektu se pouze několik lidí zúčastnilo všech cest, někteří se zúčastnili třeba jen jedné. Doporučili bychom zformovat konzistentní skupinky lidí, kteří by prošli všechny cesty s cílem zahrnout do nich různé perspektivy pohledu na věc – v našem případě sebe-obhájce a matky. Materiály Pokud to není hostitelům nepříjemné, pak je dobré si natáčet videa nebo fotit. Je to užitečné pro následnou rozpravu skupiny. Je také vhodné si nasbírat jiné materiály, pokud to hostitel umožní a dovolí. Tužka a deník nebo blok pro poznámky je důležitý. Na počátku našich cest proto dostal každý účastník krásný deník. Prokázalo se, že je to velmi hodnotný nástroj pro zachycení dobrých nápadů či myšlenek pro následný rozhovor nad deníkem, ve kterém jsou zachyceny otázky, které vyvstaly.
Proces Krok 1 Identifikovat místa s největším potenciálem: najít lidi, místa, organizace a skupinu s novou perspektivou. My jsme začali hledáním projektů v Evropě, které umožňují inkluzi v komunitě. V průběhu prvního roku projektu jsme našli dobrou komunitu díky průzkumu a osobním doporučením členů naší sítě. Povedlo se nám identifikovat pár zajímavých projektů a pak vybrat místa, kam pojedeme. Krok 2 Připravit se jako skupina zodpovězením otázek:
Z jakého kontextu vychází naše zkušenost? Kdo jsou klíčoví “hráči”, se kterými se chystáme mluvit? Jakou otázku chceme prozkoumat? Co očekáváme? Co předpokládáme? Sdílejte vaše nejpřekvapivější dosavadní zkušenosti.
5
Začněte tím, že si vytvoříte krátký dotazník (7-10 otázek), které vás povedou rozhovorem. Dotazník si můžete v průběhu rozhovoru měnit podle toho, jak se vám proměňuje situace. Připravte na návštěvu také hostitele: sdělte mu důvod a záměr návštěvy. Měl by se také dozvědět, že získat vhled do jejich “normálního” života bude velmi prospěšné pro skupinu, která přijede. Bude to lepší než připravovat nějakou prezentaci; pokuste se vyhnout tomu, aby došlo k převyprávění jejich normálního života někým z hostitelů. Důležité je zažít jejich běžné denní činnosti na vlastní kůži. Krok 3 Malé skupinky cestují k hostiteli. Důvěřujte své intuici a pokládejte autentické otázky, které vyplynou z konverzace. Klást autentické otázky je důležité zvlášť pro přesměrování pozornosti na hlubší systemické vztahy, které jsou ve hře. Při rozhovorech používejte hluboké naslouchání. Když je v rozhovoru zodpovězena vaše otázka, nevystřídejte jí další otázkou, ale zůstaňte chvíli v tématu původní otázky a pokuste se vycítit, jaké téma se s ní zrcadlí. Ukázkové otázky pro cesty: Jaké osobní zkušenosti a poznatky vám cesta přinesla? S jakými výzvami nebo otázkami/problémy jste byli konfrontováni? Proč tyto problémy existují? Jaké jsou výzvy v rámci většího systému? Co je překážkou? Kde jsou největší zdroje úspěchů a změny? Jak by měl vypadat lépe fungující systém? Co by mělo pro vás a pro systém jako celek největší účinnost, pokud by se to zavedlo? Pokud byste mohli změnit jen pár věcí v systému, co by to bylo? S kým bychom ještě měli mluvit? Krok 4 Po návštěvě reflektujte a mluvte o tom, co jste viděli. Abyste zachytili co nejvíce, je dobré vést rozhovor a reflexi hned po každé návštěvě. Nezapínejte telefony, dokud nedokončíte zpětné vazby. Na tento krok si naplánujte dost času, abyste se hned po cestě nerozutekli. Na jednu dvoudenní cestu je dobré mít jeden a půl nebo dvě hodiny na závěrečný rozhovor skupiny. Můžete využít následující otázky. Nejdříve na ně každý odpoví sám do svého poznámkového sešitu a pak je prodiskutujte společně. Několik nápadů na otázky: Co mne nejvíce oslovilo, co vystoupilo na povrch? Co bylo nejpřekvapivější, co bylo nejvíc neočekávané?
6
Co se mne nejvíce dotklo/oslovilo? Pokud by navštívené sociální pole/systém, bylo zvíře, co by to bylo? Kdyby mohlo mluvit, co by řeklo? Pokud by se mohlo proměnit, v co by to bylo? Co je tím zdrojem, který dovolí tomuto sociálnímu poli rozvíjet se a kvést? Co jsou omezující faktory, které zabraňují rozvoji? Když jste se pohybovali mezi polem hostitele a svým vlastním, čeho jste si všimli? Jaké nápady tato zkušenost přinesla pro případný prototyp?
Krok 5 Uzavřete svou zkušenost tím, že také zašlete svým hostitelům e-mail (nebo jinou formu zpětné vazby), kde vyjádříte klíčové momenty, které si odnášíte ze setkání, stačí jedna nebo dvě věty, přidejte také poděkování. Pokud jste fotografovali, připojte také jednu fotografii. Krok 6 Po jednodenní cestě prodiskutujte na nejbližší schůzce skupiny, co jste společně zažili. Pokud jste měli vícedenní cestu, naplánujte schůzku mezi jednotlivými cestami, abyste každou cestu uzavřeli. Struktura setkání skupiny na rozhovor: Sjednoťte skupinu tím, že si připomenete, kde jste byli, s kým jste mluvili, co jste dělali. Diskutujte o poznatcích a zachyťte nové nápady. Také je dobré požádat účastníky Cesty, která nás poučí, aby napsali zprávu o své cestě a připojili fotografie. Je to dobrý způsob, jak dokumentovat cestu a sdílet poznatky.
Zdroje https://www.presencing.com/tools/sensing-journey Scharmer, Otto (2009): U-Teorie: Učit se z budoucnosti, která se vyjevuje. Berrett- Koehler: San Francisco. Meissner, Hans (2014): Creating a blue space. Podpora praxe inovativní podpory pro lidi s problémy s poruchou vývoje. Inclusion Press: Toronto
7
Příklad jedné cesty, která nás poučí v rámci projektu New Paths to InclUsion Network První cesta (link na článek New Path to InclUsion – Cesta, která nás poučí) nás ve dnech 13. 15. listopadu přivedla do Hamburgu v Německu. Naše skupina měla sedm členů z různých zemí Evropy, kteří pracují ve oblasti lidí s postižením. Členem byla také matka mladé ženy s postižením a Beth Mount z USA, která se již dlouhou dobu zabývá komunitní prací zaměřenou na člověka. Spali jsme v příjemném hotelu Stadthaus-Hotel (http://www.stadthaushotel.de/en/ ), kde již více než 20 let pracují společně lidé s postižením a bez postižení. Setkali jsme se s velmi přátelskými službami a viděli jsme, jak je důležité mít dostupné služby, kde jsou hosté vítáni. První projekt v pořadí nás zavedl organizace Leben mit Behinderung Hamburg, do 10-tého poschodí do kanceláře pana Detlefa Scheele, ministra práce a sociálních věcí, rodin a integrace. Jednou týdně v úterý přijdou jeho týmu pomáhat tři lidé s výrazným postižením se svými pracovními asistenty, jejichž úkolem je připravit stůl a zasedací místnost pro ministerskou schůzku. Strávili jsme s nimi ráno a dívali jsme se na jejich pravidelné ranní přípravné práce, při tom jsme měli možnost promluvit jak s lidmi s postižením, tak s jejich pracovními asistenty, ale také s pracovníky kanceláře ministra. Sdělují nám, že stoly a místnost nikdy před tím nebyly tak pěkně vyzdobeny. Mnoho dveří, které bývají většinou zavřené, jsou otevřené, když tito lidé procházejí kolem do zasedací místnosti. Každé úterý při pracovní přestávce pijí společně se zaměstnanci kávu. Když někdy pomocníci nemohou přijít, jsou postrádáni, protože zaměstnanci rádi přeruší svůj rušný, naplněný pracovní den a stráví pár chvil s lidmi s postižením. To je to, čím jim oni “platí” za možnost pracovat v ministerské kanceláři. To, co je v tomto malém podporovaném zaměstnání nejvíce zajímavé, je cílová skupina. Podporuje lidi s velmi vysokou mírou potřebné podpory, kteří jsou tradičně bráni jako neschopní jakékoli práce i v chráněném zaměstnání nebo chráněné dílně. Jsou to lidé, kteří jsou považováni za ty, kteří mají být jen v denním stacionáři či v ústavu. Tato skupina je přímou ukázkou toho, co Otto Scharmer nazývá “uživatelé na okraji”, jsou to ti, kdo užívají služby více než ostatní lidé se specifickými potřebami. V rámci projektu chodí 70 lidí z různých denních stacionářů pracovat celkem na 38 míst v různých organizacích, např. ZOO nebo doručování květin z místního květinářství. Začínají tak, že chodí jednou týdně na pár hodin, žádný velký úvazek, ale obrovský rozdíl v kvalitě jejich života. A změna pohledu na takovéto lidi ze strany komunity. Tento projekt změnil pohled na tento problém a dopadl nad očekávání. Samozřejmě tento projekt je potřeba pokrýt odborníky, kteří vědí, na jaké dveře zaklepat, aby jim bylo otevřeno. Je to výzva pro ostatní v komunitě – a také pro nás – abychom se podívali jinak na tyto lidi, považované za neschopné práce. Je možno je zaměstnat dokonce lépe, než jsme předpokládali. Překážkou v zaměstnání takovýchto lidí nebyl překvapivě nedostatek pracovních příležitostí, ale nedostatek personálu a jejich času a zdrojů organizace.
8
Tento krátký vhled to začátku naší Cesty, která nás poučí dává představu, jak silný dojem si z takovéto cesty můžeme odnést. (link na zprávu z cesty do Hamburku)
9
Cvičení alternativní reflexe (Meissner, 2014) Pracovní tabulka níže vám může pomoci navrhnout otázky, které můžete využít, když budete plánovat návštěvu nějakého místa. JAKÝ DOJEM NA MNE UDĚLALA HOSTITELSKÁ ORGANIZACE Čím je rozdílná nebo v čem je stejná hostitelská organizace? Co mne nejvíce překvapilo v hostitelské organizaci? Jaké nové nápady zajiskřili, když jsem byl v hostitelské organizaci? Jak návštěva ovlivnila prototyp? Změnila jej, nasměrovala jinam? KULTURA, HODNOTY, VEDENÍ Jakou kulturu vedení má hostitelská organizace? Jak to podporuje nebo kazí inovativní proces? Jak se hostitelská organizace dívá na lidi se znevýhodněním? Jak hostitelská organizace začlenila individualizovanou podporu do své organizace? ÚČAST/ZÁVAZKY Jak jsou jedinci a rodiny začleněny do procesu inovace v individualizované podpoře? Jak jsou přímí pracovníci začleněni do návrhů individualizované podpory a do jejich uvedení do praxe? Jak hostitelská organizace zapojila ostatní zúčastněné strany a
10
sdružení? ZNALOSTI/ STRUKTURA Co já/my chceme/potřebujeme vědět o inovaci a individualizované podpoře? Jak se hostitelská organizace připravuje na inovace? Jakou má hostitelská organizace organizační strukturu? Jak to pomáhá nebo poškozuje inovace? Jakým výzvám musela organizace čelit (a překonat), když vytvářela individualizovanou podporu? Jakou strategii použila hostitelská organizace k tomu, aby vybudovala lidské zdroje na využití pro individualizovanou podporu?
