Následování Boţího plánu pro tvůj ţivot. Kenneth E. Hagin

Následování Boţího plánu pro tvůj ţivot

Kenneth E. Hagin

1

Předmluva Ţijeme v době, kdy není čas na to, hrát si na církev, nebo na zahrávání si s ďáblovými triky v našich ţivotech. Jsou tu poslední dny. Konec všeho se blíţí. Jsou před námi zásadní roky, protoţe teď musí být vykonána velká práce a má být sklizena velká ţeň duší. Nikdy pro nás nebylo důleţitější, abychom se osvobodili od všeho, co nás v minulosti svazovalo. Nikdy nebylo tak klíčové, abychom byli citliví na vedení Ducha Svatého, a aby kaţdý z nás následoval Boţí plán pro svůj ţivot. Je čas dát věci do pořádku, přátelé. Je čas vzít sluţbu Bohu váţně a být vším, čím nás Bůh chce mít. Kdyţ budeš kráčet vpřed v poslušnosti Bohu, tak tvá minulá selhání a nedostatky, které ti bránily chodit v Duchu, nebudou schopné zadrţet to, co Pán ustanovil, ţe se má ve tvém ţivotě naplnit. Pokud uděláš svou část tím, ţe se budeš připravovat a budeš poslušný, tak ani všechny lidské tělesné plány ani všichni démoni v pekle nezabrání tomu, aby se Jeho plán naplnil. Nic tě nebude moci odchýlit ani odvést tvou pozornost od toho, co Bůh vyhlásil pro tvůj ţivot!

„Nebo já nejlépe znám myšlení (plány), kteráž myslím o vás, říká Hospodin, myšlení o pokoji a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec žádostivý. Když mne vzývat budete, a půjdete, a modlit se mně budete, tedy vyslyším vás. A hledajíce mne, naleznete, když mne hledat budete celým srdcem svým.“ Jeremiáš 29, 11 - 13

Ó Pane, ukaž mi to, co nevidím. Nauč mě to, co neumím. A připrav mě na to, co jsi pro mě připravil.

2

1. kapitola Běţme svůj závod Proto i my, OBKLOPENI takovým OBLAKEM SVĚDKU, odloţme kaţdou zátěţ i hřích, jenţ nám tak snadno bývá překáţkou, a s vytrvalostí BĚŢME ZÁVOD, který leţí před námi. Ţidŧm 12,1 Bůh pro tebe připravil specifický závod, který můţeš běţet jen ty sám. Je to duchovní závod, který souvisí s boţským osudem, který pro tebe Bůh naplánoval. Bible nemluví jen o tom, ţe máš svůj závod běţet, ale také o tom, ţe ho máš dokončit (2. Tm 4,7). Jinak řečeno, máš naplnit Boţí plán a záměr pro svůj vlastní ţivot. Nemáš tedy běţet závod někoho jiného, protoţe Bůh kaţdému z nás určil jiný směr a jiný postup. Proč je tak důleţité následovat Boţí plán pro naše ţivoty? Jak můţeme úspěšně běţet svůj závod a jak můţeme svůj běh dokončit? Bible nám na tyto otázky dává odpověď. Velký oblak svědků Nejprve si ale všimněme něčeho důleţitého v Ţidům 12,1. Tento verš říká, ţe svůj závod neběţíme nepozorovaně. Bible nám říká, ţe zatímco běţíme tento duchovní závod, tak jsme „obklopeni velkým oblakem svědků“. Kdo do tohoto velkého oblaku svědků patří? To nám prozrazuje 11. kapitola listu Ţidům. Víme, ţe autor knihy Ţidům (já věřím, ţe to byl Pavel) tento list nenapsal ţidovským křesťanům takovým způsobem, ţe by ho dělil na kapitoly a verše. Kdyţ tedy čteme Ţidům 12, tak si musíme uvědomit, ţe zde Pavel stále ještě mluvil o „hrdinech víry“, o kterých mluvil v Ţidům 11. Kdyţ Pavel v Ţidům 11 tyto hrdiny víry vyjmenovával, tak začal u Ábela a pokračoval vyprávěním o Enochovi, Noem, Abrahamovi a Sáře, Izákovi, Jákobovi, Josefovi, Mojţíšovi, atd. Na konci kapitoly se pak Pavel na všechny tyto hrdiny víry odkázal, kdyţ řekl: „ A nikdo z NICH…skrze víru obdrţeli dobré svědectví…“ (Ţd 11, 39). Hned v dalším verši Pavel řekl: „Proto i my, obklopeni takovým OBLAKEM SVĚDKU…“ (Ţd 12, 1). Takţe ti muţi a ţeny víry, o nichţ Pavel mluvil v Ţidům 11, jsou součástí oblaku svědků, o němţ se Pavel zmiňuje v Ţidům 12, 1. Co má Pavel na mysli, kdyţ říká, ţe jsme tímto oblakem svědků „obklopeni“? Překlad bible „Living Bible“ tento verš parafrázuje takto: „Protoţe máme takovýto ohromný zástup muţů a ţen víry, kteří nás pozorují z tribun…, běţme s vytrvalostí ten konkrétní závod, který nám Bůh dal.“ Pavel pouţil ilustraci běhu závodu, aby popsal, jak máme na naší křesťanské cestě následovat Boţí plán pro svůj ţivot. Předloţil nám obraz řeckých atletických soutěţí, které se v Pavlově době konaly, a které byly podobné současným Olympijským hrám. Během těchto řeckých soutěţí byli běţci obklopeni lidmi, kteří je sledovali z tribun a povzbuzovali je. Takţe v Ţidům 12, 1 Pavel v podstatě říká: „Všichni tito hrdinové, které jsem právě vyjmenoval, spolu se všemi dalšími věřícími, kteří kdy zemřeli, se na nás dívají z nebeských tribun, zatímco my běţíme náš duchovní závod.“ Ten velký oblak svědků v nebi spolu s kaţdým věřícím na zemi jsou všichni součástí Boţí rodiny, o které Pavel mluví v Efezským 3, 14 a 15: „Kvŧli tomu tedy klekám na kolena před Otcem našeho Pána Jeţíše Krista, z něhoţ se nazývá veškerá rodina na nebi i na zemi.“ Ať je ti povzbuzením vědomí toho, ţe zatímco běţíš svůj závod, tak máš rodinu, která tě na nebeských tribunách povzbuzuje! 3

Tento ohromný zástup muţů a ţen víry tě nesleduje, kdyţ běţíš svůj přirozený závod na této zemi. Nezajímají se o přirozené věci ţivota. Nesledují tě například v době, kdy se zabýváš svými kaţdodenními povinnostmi. Nezajímají se o to, jestli sis koupil nové oblečení nebo nové auto nebo o to, kolik máš peněz v bance. Sledují tě během tvé křesťanské cesty, kdyţ běţíš svůj duchovní závod. Zajímá je, jestli následuješ Boţí plán pro svůj ţivot nebo ne. Před lety jsem zaţil nadpřirozenou zkušenost, která mi dala zjevení a odhalila mi realitu tohoto oblaku svědků, který nás sleduje z nebeských tribun. Na jednom semináři v roce 1968 mi sestra Jeanne Wilkersonová, uznávaná biblická učitelka a prorokyně (která jiţ odešla k Pánu), prorokovala, ţe na podzim toho samého roku zakusím zkušenost podobnou té Enochově, při níţ budu vytrţen do nebe. Enoch byl vytrţen v těle – jeho fyzické tělo bylo odneseno ze země (Gen 5, 24, Ţd 11,5). Mně ale sestra Wilkersonová prorokovala, ţe budu odnesen v Duchu, a ţe přijmu zjevení od Boha. Nedělal jsem vůbec nic pro to, abych se pokusil to proroctví naplnit. Prostě jsem pokračoval ve sluţbě Bohu. Na podzim toho roku pak moje jediná sestra Oleta zemřela na rakovinu ve věku pouhých 55 let. Oleta jiţ předtím jednou nemocná byla a téměř z toho zemřela jiţ tehdy. Kdyţ jsem se tehdy za ní modlil, tak byla uzdravená. Tou dobou byla duchovním miminkem v Kristu, takţe mohla být uzdravena skrze mou víru ve Slovo. Kdyţ ale později onemocněla znovu, tak jiţ duchovním miminkem nebyla, a proto skrze mou víru jiţ uzdravena být nemohla. Nemůţeme druhé lidi nekonečně dlouho nést svou vlastní vírou, protoţe Bůh očekává, ţe kaţdý z nás ve víře poroste. Moje sestra tedy na podzim toho roku zemřela. V podstatě to proběhlo tak, ţe toho večera, kdy moje sestra naposledy vydechla, byla celá naše rodina shromáţděná kolem její postele. Následující ráno kolem 1:30 jsem leţel v posteli a uvaţoval o tom, jaké to asi pro mou sestru bylo, kdyţ její duch opustil její tělo a ona vystoupila do nebe, aby byla s Pánem. Vybavila se mi chvíle, kdy mi dne 16. srpna 1933 přestalo tlouct srdce a já jsem leţel na smrtelné posteli. Kdyţ mi tehdy přestalo tlouct srdce, tak můj duch opustil mé tělo a kdyţ jsem se podíval dolů, tak jsem viděl své tělo leţet na posteli. Viděl jsem, jak mě matka drţí za ruku. Pak jsem zase pomyslel na svou sestru. Kdyţ zemřela a opustila své tělo, musela se podívat dolů na nás na všechny, kteří jsme byli shromáţděni kolem její postele, a vidět naší lásku a zájem. Kdyţ jsem o tom přemýšlel, tak náhle stropem projel zářivý zlatý kuţel světla z nebe velký zhruba jako výtahová šachta. Kdyţ se mě to světlo dotklo, tak můj duch opustil mé tělo. Stoupal jsem vzhůru tím kuţelem světla, jako kdybych jel vzhůru výtahem, aţ jsem se dostal do nebe. V nebi jsem uviděl svou sestru, jak mluví s Jeţíšem. Kdyţ jsem k nim přišel, tak Jeţíš přestal mluvit s ní a podíval se na mě. Kdyţ se Jeţíš na mě podíval, tak se moje sestra otočila, aby uviděla, na koho se Jeţíš dívá, a spatřila mě. To první, co mi sestra řekla, bylo: „Kene, nebuď tak špatný z toho, ţe ses za mě nemohl modlit modlitbu víry. Z určitého důvodu ses ji modlit nemohl.“ (Ten důvod mi neprozradila.) Někdy nám Bůh nezjeví důvod, proč někteří lidé své uzdravení nepřijmou. V Deuteronomiu 29,29 stojí: „Věci skryté jsou Hospodina, Boha našeho…“ Moje sestra mi řekla, ţe uţ viděla babičku a dědečka - rodiče mé matky. Také řekla, ţe viděla svého vnuka Jasona, který zemřel ve třech letech. Potom řekla: „Kennethe, viděla jsem Ann.“ Ann byla její dcera, která zemřela v důsledku autonehody v pouhých 25 letech a zanechala po sobě dvě malé děti. Sestra pokračovala: „První věc, kterou Ann řekla, byla: Jak se má Bill a děti? (Bill byl Annin manţel.) To, ţe se Bill znovu oţenil, jsem jí neprozradila.“ Pak mi sestra řekla něco, co mi připadalo jako skutečné zjevení. Řekla mi: „Víš, lidé tady nahoře se nezajímají o přirozenou stránku ţivota lidí na zemi. Nezajímá je, jestli si koupíš nové šaty nebo oblek nebo kolik peněz máš v bance. Zajímají se o duchovní věci. Neví nic o tom, co se děje ve tvém ţivotě v přirozené oblasti, ale ví o všem duchovním, co děláš. Ví o tom, kdyţ učiníš rozhodnutí pro Krista.“ Moje sestra mluvila o tom oblaku svědků v nebi, který nás sleduje, zatímco běţíme svůj duchovní závod. To bylo to zjevení, o kterém mi sestra Wilkersonová předtím prorokovala, ţe 4

ho během této zkušenosti přijmu. Před touto zkušeností, při níţ jsem byl vytrţen do nebe, jsem měl jen záblesk tohoto zjevení. Sestra mi také řekla: „Kene, prosím tě, promluv s ____ (a zmínila jméno svého nejmladšího syna). Tebe poslechne.“ Ten syn, o němţ sestra mluvila, kdysi znal Boha a měl na svém ţivotě Boţí povolání do sluţby. Pak ale od Boha utekl a po mnohá léta jiţ s Ním obecenství neměl. Sestra řekla: „Řekni mému synovi, ţe jsem ti řekla, ţe nikdy nebude šťastný, a ţe se mu v ţivotě nebude dařit do té doby, neţ svůj ţivot poddá Pánu. Řekni mu, ţe ve chvíli, kdy svůj ţivot Pánu znovu zasvětí, o tom budu vědět. My tady nahoře víme o tom, co se duchovně děje na zemi.“ Po této zkušenosti jsem se synem své sestry promluvil, tak jak mě o to poţádala. Ačkoliv potom určitý krok vstříc Bohu udělal, tak ještě Bohu nezasvětil svůj ţivot úplně. V důsledku toho se mu po mnohá léta nic nedařilo, tak jak to moje sestra předpověděla. Potom během jednoho z našich Campmeetingů ( slavnostní konference sluţby RHEMA, pořádaná kaţdoročně vţdy po dobu 1 týdne v měsíci červenci – pozn. překl.) syn mé sestry úplně poddal svůj ţivot Pánu a odpověděl na Boţí povolání do sluţby! Díky Bohu za to, ţe moje sestra v nebi o tom momentu, kdy její syn znovu zasvětil svůj ţivot Jeţíši, věděla. Teď se raduje z toho, ţe její syn usiluje o to běţet svůj závod a následovat Boţí plán pro svůj ţivot! Mimochodem, kdyţ sestra Wilkersonová prorokovala, ţe budu vytrţen do nebe jako Enoch, a ţe přijmu zjevení, tak se také zmínila o tom, ţe bude ještě jedna osoba, která zaţije podobnou nadpřirozenou zkušenost. Tou osobou byl můj starší bratr Dub. Dub zaţil podobnou zkušenost tu noc, kdy jsem byl do nebe vytrţen i já. Dub byl také vytrţen do nebe a také mluvil s naší sestrou, tak jako jsem s ní krátkou chvíli před ním mluvil já. V době, kdy toto Dub zaţil, ho nikdo nemohl obvinit z předuchovnělosti! Dub duchovním věcem moc nerozuměl a jeho zkušenost v nebi ho vyvedla z míry. Druhý den mi volal a říkal mi o tom. Neměl ani ponětí o tom, ţe já jsem měl tu noc podobnou zkušenost. Dub mi řekl: „Kdyţ jsem přišel nahoru do nebe, tak jsem uviděl naší sestřičku. Mluvila s Jeţíšem a vypadala moc hezky. Řekla mi: Dube, promluv si s ____ (a zmínila jméno svého nejstaršího syna). Neposlechne nikoho jiného neţ tebe. “ Nejstarší syn mé sestry také odešel od Pána. Dub si s Oletiným nejstarším synem promluvil. Ačkoliv se ten mladý muţ nerozhodl okamţitě potom, co s ním Dub mluvil, tak později svůj ţivot Pánu znovu vydal a teď Pánu slouţí. O této zkušenosti, kterou jsem zaţil v nebi, vám vypravuji proto, aby se vám Ţidům 12,1 stalo reálnějším. Má sestra je jen jednou z mnoha osob v oblaku svědků, kteří nás z nebeských tribun pozorují. Apoštol Pavel a další osobnosti Bible jsou také součástí té velké společnosti, která nás sleduje. Další apoštolové – Petr, Jakub a Jan – nás sledují také! Ti všichni nás pozorují, zatímco běţíme svůj duchovní závod! Pokud někteří vaši blízcí odešli domů k Pánu, tak si můţete být zcela jistí, ţe vás pozorují, zatímco běţíte svůj závod. Povzbuzují vás k následování Boţího plánu pro váš ţivot, protoţe chtějí, abyste dokončili svůj běh. Pamatuji se na to, kdyţ jsem sledoval svého syna Kena na středoškolském závodě v běhu. Stál jsem na tribuně blízko trati, a kdyţ Ken běţel blízko mě, tak jsem ho začal povzbuzovat. Nějaký jiný běţec Kena dobíhal, a proto jsem volal: „Běţ, Kene! Dobíhá tě!“ Ken mě slyšel, jak mu fandím, a zdálo se mi, ţe mu to dodává vnitřní sílu. Zrychlil své tempo a předběhl všechny běţce téměř o 20 metrů! Tým mého syna vyhrál v běţecké štafetě první místo. Vědomí toho, ţe mu jeho táta fandí, pomohlo Kenovi v tomto závodě k maximálnímu výkonu. Stejným způsobem se i my můţeme rozhodnout udělat maximum pro to, abychom běţeli svůj duchovní závod, zatímco nás povzbuzuje naše rodina na nebeských tribunách, a abychom ten běh, který pro kaţdého z nás Bůh připravil, dokončili!

5

Odloţte kaţdou zátěţ Jak tedy můţeme běţet svůj závod takovým způsobem, aby se Boţí plán v našich ţivotech naplňoval, a aby nebe jásalo? Podívejme se znovu do Ţidům 12,1: „…ODLOŢME KAŢDOU ZÁTĚŢ I HŘÍCH, jenţ nám tak snadno bývá překáţkou, a S VYTRVALOSTÍ BĚŢME ZÁVOD, který leţí před námi.“ Překlad Living Bible nám dává jasnější obrázek toho, co to znamená „odloţit kaţdou zátěţ a hřích“. Ţidům 12,1 (překlad Living Bible) 1 Protoţe nás z tribun sleduje tak obrovský zástup lidí víry, SVLÉKNĚME SE Z ČEHOKOLIV, co nás ZPOMALUJE nebo DRŢÍ ZPÁTKY a obzvláště z těch HŘÍCHŮ, které SE NÁM TAK PEVNĚ OBALÍ KOLEM NOHOU, a které nám PODRAZÍ NOHY, a běţme s vytrvalostí ten konkrétní závod, který Bůh ustanovil kaţdému z nás. Zamyslete se nad tím, jak je oblečený běţec během Olympijského závodu. Neběţí přeci v kabátu, ţe? A neběţí ani ve svém běţném venkovním oblečení. Proč? Protoţe by ho to zpomalovalo. Určitě také běţec nejprve neuběhne polovinu závodu v kabátu, aby ho aţ pak sundal s tím, ţe by řekl: „Tenhle kabát mě zdrţuje.“ Kdyby tohle udělal, tak nemá šanci v závodě vyhrát! V přirozené oblasti by kabát běţce zpomalil a zabránil by mu vyhrát závod. V duchovní oblasti je to stejné. Hřích tě zpomalí, bude ti podráţet nohy a můţe ti bránit běţet tvůj duchovní závod. Víte, hřích ve vašem ţivotě vám bude nejen překáţkou v obecenství s Bohem, ale také otupí vašeho ducha a způsobí, ţe budete méně reagovat na vedení Ducha Svatého. Právě proto způsobí hřích, se kterým se nejedná, to, ţe člověk ţije jen v přirozené oblasti a mine Boţí nejlepší plán pro svůj ţivot. Je také velmi jednoduché příliš se zaplést do legitimních záleţitostí ţivota – věcí, které jsou samy o sobě dobré, ale nejsou tím, do čeho konkrétně tebe Bůh povolal. V tomto ţivotě existuje celá řada věcí, které nejsou nezbytně špatné, ale mohou tě zpomalit ve tvém konkrétním duchovním závodě. Zabrání ti v duchovním růstu a v naplňování Boţích záměrů pro tvůj ţivot. Proto nám Bůh v Ţidům 12,1 říká, abychom odloţili všechny zátěţe a hříchy, které nám podráţejí nohy a duchovně nás zpomalují. A měli bychom je odloţit teď, aby nám nebránily naplnit Boţí plán pro naše ţivoty. Pokud budeme čekat s odloţením těchto zátěţí aţ do doby, kdy jsme se jiţ pomalinku proloudali polovinou svého závodu, tak riskujeme to, ţe bychom jiţ nikdy nemuseli dokončit svůj běh a naplnit Boţí plán pro svůj ţivot (2. Tm 4,7). Všimni si, ţe Ţidům 12,1 říká, ţe ty jsi tím, kdo musí odloţit tyto zátěţe a hříchy, které ti brání a zdrţují tě na tvé křesťanské cestě. Bůh ti samozřejmě pomůţe. Tvůj pomocník Duch Svatý přebývá v tobě a dává ti sílu a schopnost být poslušný Bohu (Jan 14,26). Bůh ale neudělá to, ţe by On sám z tebe tento „kabát“ – zátěţe a hříchy, které tě zpomalují – strhnul a za tebe ho odloţil stranou! To budeš muset udělat ty. Proto mají někteří lidé s běţením jejich závodu problémy. Neodkládají totiţ všechno, co je zpomaluje a drţí zpátky. Neodkládají stranou ten hřích, který „se pevně obaluje kolem jejich nohou a podráţí jim nohy“. Další příčinou toho, ţe lidé mají někdy potíţe s běţením jejich duchovního závodu, je, ţe neběţí ten závod, o kterém Bůh řekl právě jim, ţe ho mají běţet. Nenásledují Jeho plán a záměr pro své ţivoty. Kdyţ se toto stane, tak se jejich závod můţe stát obtíţným a obtěţkaným břemeny. Bůh ale nechce, aby ten závod, který nám připravil On sám, byl obtíţný a obtěţkaný břemeny.

6

Matouš 11, 28-30 28 Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtěţkáni, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a najdete odpočinek pro své duše. 30 Vţdyť MÉ JHO JE PŘÍJEMNÉ a MÉ BŘEMENO LEHKÉ. Obtíţe, kterým čelíme, zatímco běţíme svůj závod, mnohdy nejsou způsobené ani Boţím břemenem, které by na nás On vloţil, ani naší snahou naplnit Jeho vůli pro naše ţivoty. Mnohokrát jsou potíţe, jimţ čelíme, důsledkem toho, v čem jsme selhali my, a to tím, ţe jsme neodloţili všechno, co nám bránilo. Stejně jako by sis odloţil kabát a odhodil ho na zem, se tedy rozhodni odloţit kaţdý špatný motiv, sobeckou ambici, tělesnou inklinaci a ţádost těla, které by ti ve tvém závodě bránily. Odloţ stranou zátěţe a hříchy jako jsou pýcha, rozpolcenost mysli, duchovní lenost a strach. Odhoď všechny tyto zátěţe a hříchy daleko od sebe a odmítni si je znovu na sebe vzít. Jestliţe chceš co nejlépe běţet svůj duchovní závod a s radostí svůj běh dokončit, tak to budeš muset udělat. Běţme svůj závod s vytrvalostí Teď se podívejme na poslední část Ţidům 12, 1: „…S VYTRVALOSTÍ běţme závod, který leţí před námi.“ Svou cestu si můţeme zkomplikovat a svému duchovnímu růstu můţeme zabránit také tehdy, kdyţ svůj závod neběţíme s vytrvalostí. Běţet závod s vytrvalostí můţe být výzvou. Kdyţ člověk touţí po tom, vidět ve svém ţivotě naplnění Boţích plánů a záměrů, tak je velmi jednoduché stát se netrpělivým. Lidé dokáţí být velmi zaměření na čas. Kdyţ mnohdy od Pána slyšíme něco ohledně Jeho plánu s námi, tak chceme, aby se to naplnilo okamţitě. Při běţení svého duchovního závodu se ale musíme naučit trpělivosti. Víte, Bůh se nepohybuje v oblasti času. Bible říká, ţe u Pána je jeden den jako tisíc let (2.Petrův 3,8). Bůh nemá ţádný čas, ţádné hodiny, dny ani roky. To, co se nám můţe zdát jako dlouhý časový úsek, se z Boţí perspektivy můţe jevit jako okamţik. Proto je tolik důleţité naučit se odpočívat v zaslíbeních Boţího Slova bez ohledu na časové limity. Kdyţ se naučíme vstupovat do odpočinku víry, tak tím Pánu dáváme svobodu přivést Jeho plány v našich ţivotech k naplnění. Kdyţ někdy Bůh věřícím něco řekne ohledně Svých plánů pro jejich ţivoty, tak se to lidé snaţí přivést k naplnění svým vlastním úsilím. Tím, ţe toto dělají, můţou tzv. zabahnit vody. Co tím myslím? Jinými slovy se dá říci, ţe můţou bránit Boţímu plánu, takţe Bůh jiţ nemá svobodu dělat to, co dělat chce. Měli by tedy prostě zůstat ve víře ohledně Boţího plánu a nechat Boha, aby sám naplnil to, co jim zaslíbil. K tomu, aby naplnili svou část, je zapotřebí jen to, aby se s pomocí Slova a vedení Ducha Svatého připravovali. Kdyţ jsem byl mladý v Pánu, tak jsem zabahnil vody Boţího plánu více neţ jednou. Kdyţ mi Pán řekl něco ohledně mé sluţby, tak jsem hned vyskočil a snaţil jsem se to okamţitě udělat. Pokaţdé, kdyţ jsem tohle udělal, tak to, co mi Pán řekl, nefungovalo. Teď by si někdo mohl pomyslet: No, to jen dokazuje, ţe k tobě ve skutečnosti nemluvil Pán. Ale Pán ke mně mluvil. Já jsem jen správně neodhadl načasování, a tím jsem Boţímu plánu bránil. Kdyţ se mi jednou Jeţíš ukázal ve zjevení, tak mi řekl: „Kdyţ se snaţíš následovat Mé vedení, tak bych byl radši, kdybys byl pomalejší neţ rychlejší. Kdyţ budeš pozadu, tak Mě alespoň daleko vpředu stále uvidíš. Kdyţ ale budeš příliš rychlý a předběhneš Mě, tak uţ Mě vůbec neuvidíš a dostaneš se pryč z cesty.“ Jak jsem rostl v Pánu, tak jsem se naučil Ho nepředbíhat a dovolit Mu přivést k naplnění Jeho záměry se mnou, zatímco jsem zůstával věrný v přípravě. Také jsem se naučil zjišťovat 7

ohledně Boţího plánu nejen co Bůh naplánoval, ale také jsem pokračoval v modlitbách dokud jsem nezjistil kdy a jak se to má stát. Víte, to, ţe vám Pán něco řekne, neznamená, ţe chce, abyste to udělali okamţitě. A neznamená to ani to, ţe chce, abyste to udělali příští týden, měsíc nebo dokonce ani příští rok. Je to skutečně tak. Bůh připravil plán pro tvůj ţivot, ale ty nejsi vţdy připravený k tomu naplnit další krok tohoto plánu. Bůh tedy stráví jakkoliv dlouhý potřebný čas k tomu, aby tě rozvinul a vytrénoval, dříve neţ přivede k naplnění to, co ke tvému srdci promluvil. Příprava pro Jeho záměry Dny přípravy nejsou nikdy ztraceným časem. Mohou být určité důleţité lekce a pravdy, které se ještě potřebuješ naučit, abys úspěšně naplnil Boţí plán pro svůj ţivot. A to, aby ses připravil a zakotvil v Boţím Slově, vyţaduje čas (2. Tm 2, 15). Nicméně doba, v níţ se člověk připravuje, není vţdy jednoduchá, neboť je někdy potřeba zaplatit určitou cenu. Z tvé perspektivy nemusí být čas přípravy vţdy pohodlný, protoţe musíš zemřít svým vlastním touhám a svému načasování a dovolit Bohu, aby tě připravil. Přestoţe se čas přípravy můţe zdát být těţkým a nepohodlným, tak je součástí závodu, který ti Bůh připravil. A v době přípravy se vyplatí být věrný, a to i za cenu oběti z tvé strany. Neboť kdyţ jsi důkladně připraven a dokázal jsi Bohu, ţe ti můţe důvěřovat, tak tě pak bude moci povýšit a umístit tě na místo, které pro tebe připravil – místo větší zodpovědnosti, pomazání a sluţby. Na druhou stranu, pokud se během přípravné doby dostatečně nepřipravíš, tak nebudeš připraven učinit další krok v Boţím plánu pro svůj ţivot. Pokud jsi zanedbal čas svého tréninku a zabýval se jen přirozenými záleţitostmi, tak se můţe stát, ţe se otevřou dveře Boţí příleţitosti a ty to ani nerozpoznáš. A pokud ses nepřipravil, tak nebudeš moci těmito dveřmi projít a vstoupit do další fáze Boţího plánu pro svůj ţivot. Víte, náš duchovní závod je často podoben štafetovému běhu v přirozené oblasti. Ve štafetovém závodě běţec soutěţí dokud se nedostane k určité metě, u níţ předá štafetový kolík dalšímu běţci. Podobně i u křesťanského závodu existuje obvykle několik fází a kaţdou novou fázi většinou předcházejí období přípravy. Naše vlastní poslušnost na kaţdém kroku cesty a naše věrnost v připravování se ve Slově jsou většinou tím, co rozhodne o délce času mezi jednotlivými fázemi, případně i o tom, zda vůbec někdy k další fázi postoupíme. Mnohokrát lidé slyší od Boha ohledně další fáze jejich závodu a předpokládají, ţe v tom, o čem k nim Bůh mluvil, mají začít jednat okamţitě. Protoţe však ještě není čas anebo se ještě plně nepřipravili tak, jak měli, tak jim to ve chvíli, kdy vykročí dělat to, co jim Bůh řekl, nejde příliš dobře a rozbijí si pusu. Víte, Bůh má jednak cestu, ale má také načasování. A odklonit se od Boţího načasování znamená odklonit se od Boţí vůle. Biblickým příkladem někoho, kdo předběhl Boţí načasování a zabahnil vody Boţího plánu, je Mojţíš. V době, kdy Mojţíš ţil ve faraónově paláci v Egyptě, rozpoznal Boţí povolání na svém ţivotě vysvobodit Izrael z otroctví. Ale Boţí plán vysvobození byl pravděpodobně zdrţen v důsledku toho, ţe Mojţíš Boţí načasování předběhl a snaţil se to způsobit svým vlastním způsobem a ve své vlastní síle. Kdyţ bylo Mojţíšovi čtyřicet let, tak zabil Egypťana, který bil ţidovského otroka. To nebyl Boţí plán, ani Jeho způsob vysvobození Izraele! Zpráva o tom, co Mojţíš udělal, se rychle rozšířila. Kdyţ se o tom doslechl faraón, tak začal usilovat o jeho smrt. Mojţíš musel běţet na poušť, aby si zachránil ţivot (Exodus 2,11-15). Bylo zapotřebí hodně času ţivota na zadní straně pouště, neţ se Mojţíš naučil dostatečné trpělivosti k tomu, aby si ho Bůh mohl pouţít k naplnění boţského plánu vysvobození Izraele. Aţ za čtyřicet let Bůh konečně řekl Mojţíšovi, ţe je čas vysvobodit Izraelce z rukou Egypťanů.

8

I ze svého vlastního ţivota vám můţu dát příklad situace, při níţ jsem Boha předběhl. V polovině čtyřicátých let Bůh jiţ do mého srdce vloţil mnoho z toho, co teď ve sluţbě dělám. Věděl jsem ve svém duchu, ţe Bůh má pro mě na práci něco jiného neţ pastorování. A tak jsem v roce 1944 opustil sbor, který jsem pastoroval, a odešel do sluţby cestujícího sluţebníka v domnění, ţe Boţí načasování začátku této další fáze mé sluţby, bylo právě tehdy. Vstoupil jsem ale do cestující sluţby v době, která nebyla Boţím časem. Proto se věci nedařily. Nerozumějte mi špatně. Bůh poţehnal můj rok v cestující sluţbě tak hodně, jak jen mohl. Měli jsme několik dobrých shromáţdění, na nichţ byli lidé spaseni a pokřtěni v Duchu Svatém. Věděl jsem ale, ţe jsem do nové fáze Boţího plánu vstoupil předčasně. Proto jsem zacouval zpět na místo, kde jsem to minul, a vrátil jsem se k pastorování. Ačkoliv tedy tou dobou ke mně Bůh skutečně ohledně mé sluţby mluvil, tak ještě nebyl čas, aby se ty věci naplnily. Boţí načasování toho, ţe mi Bůh dal do srdce vstoupit do cestující sluţby, bylo aţ o pět let později. (Něco z toho, co mi řekl, se však naplnilo mnohem později a něco z toho se stále ještě naplňuje!) Po uplynutí dalších pět let jsem se naučil jiţ dost na to, abych řekl: „Tentokrát se nepohnu, dokud nebudu mít v duchu svědectví, ţe je čas se pohnout.“ Proto jsem pokračoval v pastorování svého posledního sboru aţ do začátku roku 1949, kdy Duch Svatý ujistil mého ducha, ţe je čas do cestující sluţby vstoupit. Za ty roky jsem se naučil takto jednat v kaţdé oblasti svého ţivota. Nepohnu se, dokud nedostanu signál od Ducha Svatého. Zjistil jsem, ţe kdyţ tento signál dostanu a jednám podle toho, co mi řekl Bůh, tak se Boţí plán vţdy daří hladce. Například dnes dělám ve své sluţbě věci, o kterých mi Bůh řekl jiţ před lety, ţe je mám dělat. Ale jen to, ţe jsem tehdy slyšel od Boha, neznamenalo, ţe jsem to hned začal dělat. Kdybych okamţitě začal jednat v tom, co mi Bůh řekl, abych dělal, tak bych se odchýlil od Boţího načasování. Tato sluţba by trpěla a část Boţího plánu pro můj ţivot by byla výrazně ohroţena. Namísto toho jsem počkal aţ do chvíle, neţ získám ve svém duchu signál ohledně toho, kdy mám ohledně Boţího plánu jednat. Potom jsem jednal na základě toho, co jsem věděl ve svém duchu. Protoţe jsem počkal, tak pokaţdé, kdyţ jsem jednal v něčem, co mi řekl Bůh, to šlo tak hladce, ţe mě to udivilo. Bylo to proto, ţe jsem se pohnul na základě Boţího plánu v Boţím čase. Před dlouhou dobou jsem se naučil nesnaţit se svým vlastním přirozeným porozuměním vymýšlet, jak a kdy se Boţí plán naplní. Například během posledních třech let svého pastorování koncem čtyřicátých let jsem v určitých obdobích očekával na Boha v modlitbě po hodiny a dny, abych se s Ním setkal a zjistil Jeho vůli pro svůj ţivot. Kdyţ jsem očekával na Boha, viděl jsem v Duchu různé aspekty své sluţby, které se naplnily aţ v posledních letech. Neviděl jsem však celý obrázek toho, co všechno bude moje sluţba zahrnovat. Kdybych se v té fázi svého duchovního vývoje dozvěděl o tom, co se dnes v mé sluţbě děje, tak by mě to vyděsilo. Bůh nám neříká Svůj plán s námi celý najednou. Často nám můţe ukázat jen kousíčky Svého plánu, protoţe bychom nebyli schopni porozumět nebo unést víc neţ jen záblesk toho, co pro nás připravil (Jan 16,12). Neměl jsem ani potuchy o tom, jak Bůh naplní to, co mi ukázal ohledně mé sluţby, a tak jsem prostě celou tu záleţitost předal do Jeho rukou. A kdyţ jsem ho věrně poslouchal krok za krokem, tak ve Svém čase On sám přivedl k naplnění to, co mi zjevil před více neţ čtyřiceti lety. Člověk musí být trpělivý, aby počkal aţ Bŧh naplní Svůj záměr s jeho ţivotem. Je čas a chvíle pro všechny věci (Kaz 3,1) a ten čas není vţdy teď. Proto Bible říká: „…S VYTRVALOSTÍ běţme závod, který leţí před námi.“ (Ţd 12,1). Někdo by mohl říci: „Ale změní se někdy věci? Já vím, ţe mě Bůh připravuje a chci být věrný. Ale zdá se, ţe jsem na tomto místě přípravy moc dlouho. Bude to někdy jinak?“ Jen pokračuj v důvěřování Pánu z celého srdce a běţení svého závodu s trpělivostí. Nesnaţ se vymyslet, jak a kdy Bůh naplní Svůj plán s tebou. Modli se za to a On ti bude vţdy zjevovat to, co budeš potřebovat vědět k tomu, abys udělal další krok. Jen se nauč odpočívat ve víře a plynout s Duchem Svatým. 9

Buď spokojený v tom být věrným a důvěřovat Bohu, ţe upozorní tvého ducha, aţ bude čas učinit další krok v Jeho plánu pro tvůj ţivot. Ať je Bŧh tím, kdo uskuteční Svou vůli ve tvém ţivotě. A aţ bude čas posunout se do další fáze v Jeho plánu pro tebe, tak budeš důkladně vystrojený – ne jen napůl připravený – udělat to, do čeho tě povolal. Musíš si uvědomit, ţe do plného potenciálu toho, co Bůh pro tebe připravil, nevstoupíš ani zítra ani příští týden nebo měsíc. Ale kdyţ se budeš věrně připravovat a budeš se učit poddávat se vedení Ducha Svatého, tak do toho, co pro tebe Bůh naplánoval, vstoupíš. Nevejdeš do plnosti Boţího plánu okamţitě, jako kdybys vstupoval dveřmi. Vstoupíš postupně, krůček za krůčkem, a kdyţ budeš věrný a poslušný, tak budeš stále postupovat vpřed do své Bohem naplánované budoucnosti. A jednoho dne konečně budeš stát v plnosti Boţích poţehnání a záměrů pro svůj ţivot. Aţ toho bodu dosáhneš, tak se podíváš zpět na čas své přípravy a řekneš: „Díky Bohu za ty dny přípravy! Díky Bohu, ţe jsem věrně poslechl Boha!“ Aţ s trpělivostí poběţíš svůj závod, tak také pamatuj na to, ţe nemáš běţet závod někoho jiného. Nerozhlíţej se po ostatních, jak jsou na tom ve svých závodech, a nesnaţ se dostat se na jejich dráhu. Dovol Bohu, ať mluví k tobě ohledně toho, kde jsi ve svém závodě ty. Najdi ten závod, který Bůh připravil pro tebe. Odloţ zátěţe a hříchy, které by ti bránily poslouchat Boha. A potom běţ svŧj závod s očima upřenými na cíl – cenu vysokého Boţího povolání v Kristu Jeţíši (Fp 3, 14). Zaměř se na to následovat Boţí plán pro svůj ţivot a dokončit svůj běh s radostí.

10

2. kapitola Udrţování se v ţivotě naplněném Duchem Proto nebuďte nerozumní, ALE CHÁPEJTE, CO JE PÁNOVA VULE (nebo záměr). Neopíjejte se vínem, v němţ je prostopášnost, ale BUĎTE NAPLŇOVÁNI DUCHEM. Mluvte k sobě navzájem v ţalmech, chvalozpěvech a duchovních písních, zpívejte a hrajte svým srdcem Pánu. Vţdycky za všechno děkujte Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Jeţíše Krista a poddávejte se jedni druhým v Boţí bázni. Efezským 5, 17-21 Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé, vzájemně se předcházejte uctivostí, v pilnosti nepolevujte, BUĎTE VROUCÍ DUCHEM, sluţte Pánu. Římanům 12, 10-11 Mnoho křesťanů v ţivotě zápasí s tím, ţe nevědí, jaká je Boţí vůle pro jejich ţivoty. Bůh do svých lidí vkládá specifický směr ohledně Svých plánů a záměrů pro jejich ţivoty. Ale dokonce i v obdobích, kdy se zdá, ţe jim Bůh nic specifického ohledně Svého plánu neříká, mohou věřící znát a činit Boţí vůli v kaţdodenním ţivotě jednoduše tím, ţe budou činiteli Slova. Všimněte si, ţe náš text říká: „Proto nebuďte nerozumní, ALE CHÁPEJTE, CO JE PÁNOVA VULE. Neopíjejte se vínem, v němţ je prostopášnost, ale BUĎTE NAPLŇOVÁNI DUCHEM“ (Ef 5,17-18). Tyto verše nám říkají, ţe vědět, jaká je Boţí vůle pro naše ţivoty, moţné je. Jedno je jisté, ţe je totiţ Boţí vůlí to, aby věřící přetékali plností Jeho Ducha. Jak se pozná, jestli je určitý člověk plný Ducha Svatého? Někdo řekl: „Jsem naplněn Duchem Svatým, protoţe jsem před mnoha lety promluvil v jazycích.“ Ale D. L. Moody jednou řekl: „Ţít z minulých zkušeností je jako ţít ze zvětralé many.“ S tím souhlasím. Efezským 5,18 říká: „…Neopíjejte se vínem, v němţ je prostopášnost, ale BUĎTE naplňováni Duchem.“ Jinými slovy, být naplněn Duchem znamená být naplněn teď v přítomném čase. Je to trvale probíhající proces, ne něco, co se stalo jednou někdy v minulosti. Učenci řečtiny nám říkají, ţe řecký výraz v Efezským 5,18 „buďte naplňováni Duchem“ znamená, buďte znovu a znovu naplňováni Duchem Svatým. Jinými slovy, máme si udrţovat trvalou zkušenost s naplněním Duchem Svatým. Boţí vůlí pro naše ţivoty je být trvale plni Duchem Svatým k přetékání. Všimněte si výrazu z Římanům 12,11 „vroucí duchem“. Jiný překlad říká: „Ať váš duch hoří“ (Weymouthův překlad). Překlad Revised Standard Version říká: „Buďte hořlaví Duchem.“ Moffattŧv překlad říká: „Udrţujte si ţár.“ Ten se mi líbí nejvíc. To je Pánova vůle pro naše ţivoty. Jinými slovy, to je to, co On chce, abychom dělali: Udrţovat si ţár Ducha Svatého. Být naplněn Duchem a udrţovat si ţár je Boţí vŧlí pro nás, protoţe je to napsané v Jeho Slově. A my víme, ţe Boţí Slovo je Boţí vŧlí. Ţidům 1,1-2 1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, 2 ale v těchto posledních dnech MLUVIL K NÁM SKRZE SVÉHO SYNA, jehoţ ustanovil za dědice všeho… Bible je Bůh osobně mluvící k nám. A Bible říká, ţe Boţí vůlí pro nás je „být vroucí duchem“ nebo udrţovat si ţár Ducha Svatého (Ř 12,11). Jiný překlad (Goodspeed) překládá Římanům 12,11 takto: „Buďte v ohni spolu s Duchem“. Římanům 1,7 říká: „Všem, kteří jsou v Římě, milovaným Boţím, povolaným svatým…“ Apoštol Pavel napsal dopis Římanům církvi v Římě, ale lze ji aplikovat na kaţdého z nás, kdo patříme k Církvi Pána Jeţíše Krista, ať jsme kdekoliv. Bůh chce, aby si kaţdý z nás udrţoval ţivot naplněný Duchem, a aby byl vroucí duchem či udrţoval si ţár. Udrţování si ţivota naplněného Duchem je stejně tak součástí následování Boţího plánu pro tvůj ţivot, jako získání specifického směru od Pána ohledně něčeho, co chce, abys udělal. 11

Například bys mohl získat specifické nasměrování od Boha o části Jeho plánu pro svůj ţivot a poslechnout. Ale pokud bys poslechl Jeho nasměrování čistě jen jako povinnost, tak by to ještě nebylo Boţí nejlepší pro tvůj ţivot. Nebyla by v tom ţádná vroucnost ducha ani ţár a byla by to těţká jízda! Jinými slovy by bylo těţké Boţí vůli pro tvůj ţivot naplnit. Ne, Bůh chce, abys byl plný k přetékání Jeho Duchem a udrţoval si ţár! To je Boţí vůlí – Jeho záměrem – pro tvůj ţivot, protoţe Bůh ví, ţe kdyţ budeš plný k přetékání Jeho Duchem, tak bude mnohem jednodušší následovat Jeho plán pro tvůj ţivot. Udrţování si ţáru je rozpoznatelné Podle Efezským 5,18-21 je naplnění Duchem neboli vroucnost ducha rozpoznatelná. Pokud by rozpoznatelná nebyla, tak bys nikdy nevěděl, jestli v ţáru Ducha Svatého jsi nebo nejsi. Ve Skutcích 6,1-3 vidíme muţe, kteří byli vybraní k určité práci pro Boha, protoţe byli k přetékání naplněni Duchem Svatým. Hořeli Duchem a bylo to rozpoznatelné.

Skutky 6,1-3 1 V těch dnech, kdyţ se rozmnoţoval počet učedníků, pak nastalo reptání helénistů proti Hebrejům, ţe jejich vdovy jsou při kaţdodenní sluţbě zanedbávány. 2 Dvanáct apoštolů tedy svolalo shromáţdění učedníků a řeklo: „Nesluší se, abychom my opustili Boţí slovo a slouţili u stolů. 3 Proto ze sebe, bratři, vyberte sedm MUŢŮ DOBRÉ POVĚSTI, PLNÝCH DUCHA SVATÉHO A MOUDROSTI, kterým svěříme tu práci. Na počátku Církve v Jeruzalémě měli věřící všechny věci společné (Skutky 2,44). Apoštolové dohlíţeli nad Církví a starali se o přirozené i duchovní povinnosti. Ve chvíli, kdy se někteří cítili být při kaţdodenní sluţbě zanedbáváni, řekli apoštolové učedníkům: „…„Nesluší se, abychom my opustili Boţí slovo a slouţili u stolŧ…bratři, vyberte sedm MUŢŦ DOBRÉ POVĚSTI…“ (Skutky 6,2-3). Všechny peníze se slívaly do jedné pokladnice a apoštolové potřebovali někoho, kdo se o ty peníze postará a bude slouţit u stolů. Apoštolové chtěli sedm muţů, kteří měli poctivou pověst. Zcela určitě nechtěli, aby se o peníze staral někdo, kdo neměl dobrou pověst! Učedníci nehledali sedm poctivých muţů venku ve světě mezi hříšníky, hledali je mezi křesťany. Nezdá se vám zvláštní, ţe i mezi křesťany museli říct: „Vyhledejte ty, kdo jsou poctiví“? Je zjevné, ţe i v Církvi byli lidé, kteří neměli pověst poctivosti! Dobrá pověst bylo to, co učedníci hledali. Jinými slovy: poctivost a celistvost člověka jsou rozpoznatelné. Tyto kvality se dají na ţivotě člověka rozpoznat. Všimněte si druhé vlastnosti, kterou u těchto sedmi asistentů měli učedníci hledat: „vyberte ze sebe sedm muţŧ…PLNÝCH DUCHA SVATÉHO…“ (Skutky 6,3). Podobně jako je rozpoznatelná dobrá pověst, je také rozpoznatelné naplnění Duchem Svatým k přetékání. Kdyţ jsou věřící naplněni Duchem Svatým k přetékání, jsou vroucí duchem nebo jinak řečeno - jsou v ohni Ducha Svatého. Třetí vlastnost, kterou učedníci hledali, byla moudrost (v. 3). Potřebovali poctivé muţe plné Ducha Svatého. Ale bez moudrosti, zejména v jednání s penězi, mohli ti vybraní muţi způsobit v obchodních záleţitostech církve nepořádek. Všimněte si jak je tato pasáţ Skutků 6 spjata s Římanům 12,11: „V PILNOSTI NEPOLEVUJTE, buďte vroucí duchem, sluţte Pánu“. Spojení „v pilnosti nepolevujte“ znamená doslovně být pilným ve spravování finančních otázek. Z této příčiny jsou někteří křesťané po finanční stránce v nepořádku – chybí jim moudrost. Věřící moţná přijali křest v Duchu Svatém, ale i přesto jim chybí moudrost a mohou věci zkazit.

12

Ve skutečnosti se člověk bez moudrosti dostane do problémů duchovně, psychicky, fyzicky a finančně. Bez moudrosti by ses mohl dostat do problémů ve svém manţelství, v dalších vztazích a také ve své sluţbě či práci. Bez moudrosti nebudeš moci úspěšně následovat a naplnit Boţí plán pro svůj ţivot. Ale tobě moudrost chybět nemusí. Bible říká, ţe můţeme mít moudrost jednoduše tak, ţe o ní ve víře poprosíme Boha (Jakub 1,5). Bůh ti chce dát moudrost a způsobit, abys prosperoval v kaţdé oblasti svého ţivota. Ve Skutcích 6,1-3 jsme viděli, ţe poctivost, moudrost a plnost Ducha Svatého jsou vlastnosti, které mohou být viděny či rozpoznány. Jinak řečeno, to, zda někdo je či není plný Duchem k přetékání rozpoznatelné je, protoţe existují určité vlastnosti, které Duchem naplněný ţivot doprovází. První vlastností ţivota naplněného Duchem je: „Mluvte k sobě navzájem v ţalmech, chvalozpěvech a duchovních písních, zpívejte a hrajte svým srdcem Pánu.“ (Ef 5,18). Pokud jsi plný Ducha a udrţuješ si ţár, tak budeš mít v srdci píseň. A pokud máš v srdci píseň, tak nebudeš moci jinak, neţ ji ústy promluvit, protoţe Bible říká, ţe ústa mluví z plnosti srdce (Mt 12,34, L 6,45). Všimněte si, ţe Efezským 5,18 říká: „Mluvte k SOBĚ navzájem v ţalmech, chvalozpěvech a duchovních písních…“ Mluvení z vnuknutí Ducha Svatého v ţalmech, chvalozpěvech a duchovních písních je něco, co děláš z vlastního srdce – sobě a Bohu. Ţalm je duchovní báseň nebo óda. Někdy se rýmuje, někdy ne, ale vţdy obsahuje prvek poezie. Ve Starém zákoně je 150 ţalmů, které byly dané Duchem Boţím. Mnoho z nich bylo daných ţalmistovi Davidovi skrze dar proroctví nebo inspiraci Ducha Svatého. A pokud je budeš číst pozorně, tak zjistíš, ţe mnoho z nich bylo Davidovi daných pro jeho vlastní uţitek, aby ho povzbudily ve sloţitých okolnostech. Tyto ţalmy jsou také k našemu uţitku v současné době (2. Tm 3,16). A stejně jako tyto ţalmy byly dané k povzbuzení Davidovi, tak Duch Svatý udělá to samé pro tebe! Dá ti ţalm, který tě povzbudí uprostřed zkoušek a zápasů a pozvedne tvého ducha tak, aby sis udrţel ţár! Ţalm, chvalozpěv nebo duchovní píseň můţe být nadpřirozená promluva, kterou ti dá Duch Svatý. Nemusí to být jen ţalmy, chvalozpěvy a písně zapsané ve zpěvníku. Skutečnou pravdou je, ţe velmi mnoho písní ze zpěvníků není vůbec daných Duchem Svatým. Nejsou zcela biblické a některé jsou plné nevěry. Ale ţalmy, chvalozpěvy a duchovní písně, které dává Duch Svatý, se ti zapisují do srdce a slouţí tvé duši, protoţe jsou inspirované. A dříve neţ si to stačíš uvědomit, tak zjistíš, ţe je zpíváš nebo promlouváš svými ústy. Víš, ty nemůţeš být naplněn Duchem bez mluvení. Efezským 5,18-19 18 Neopíjejte se vínem, v němţ je prostopášnost, ale buďte NAPLŇOVÁNI DUCHEM. 19 MLUVTE k sobě navzájem v ţalmech, chvalozpěvech a duchovních písních, zpívejte a hrajte svým srdcem Pánu. Skutky 2,4 4 A všichni byli NAPLNĚNI DUCHEM SVATÝM a začali MLUVIT jinými jazyky… Skutky 10,45-46 45 Věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, tedy uţasli, ţe dar DUCHA SVATÉHO je VYLIT i na pohany. 46 Slyšeli je totiţ, jak MLUVÍ JAZYKY a VELEBÍ BOHA… Mluv tedy stále v jazycích a veleb Boha! A buď trvale naplněný Duchem Svatým, mluv k sobě v ţalmech, chvalozpěvech a duchovních písních. To je Boţí vůle pro tebe.

13

Udrţování si ţáru tě ovlivní duchovně, duševně i fyzicky Pokud si udrţíš ţivot naplněný Duchem, tak tě to ohromným způsobem ovlivní v kaţdé oblasti ţivota. Samozřejmě tě to ovlivní duchovně, ale ovlivní tě to také psychicky. Kdyţ si udrţíš ţivot naplněný Duchem, tak budeš ostřejší a jasnější ve svém myšlení. A být naplněn Duchem k přetékání tě ovlivní i fyzicky. Toto je Boţí vůle pro tvůj ţivot – být trvale v ţáru Boţího Ducha! Je velmi lehce rozpoznatelné, jestli je někdo v pořádku fyzicky nebo psychicky. Například, pokud se někdo necítí dobře, tak prostě není sám sebou. Není tak ostrý, jak by mohl být. To, jestli je člověk unavený nebo se necítí dobře se dá rozpoznat z výrazu obličeje. I duchovní zdraví se dá rozpoznat. Ve skutečnosti je duchovní zdraví člověka stejně rozpoznatelné jako jeho zdraví fyzické. Jeden z průkopníků letničního hnutí ţijící ve Velké Británii ilustroval tento fakt jednou osobní zkušeností ze své minulosti. Kdyţ se to stalo, byl tento sluţebník pastorem v Anglii. Obnovil právě kontakt se svým přítelem, který byl sluţebníkem na misijním poli a poprvé za sedm let se vrátil domů. Přijel domů lodí, a proto ho tento pastor uvítal v přístavu. Okamţitě poté, co se přivítali a začali spolu mluvit, se ten misionář podíval na tohoto pastora a zeptal se: „Co se s tebou děje?“ „Co tím myslíš?“ Odpověděl pastor a začal se obhajovat. „Se mnou nic v nepořádku není.“ „Nejsi duchovně v pořádku“, odpověděl misionář. Později si tento pastor pomyslel. On zjevně poznal, ţe se mnou něco není v pořádku. Něco je skutečně v nepořádku. Nejsem duchovně tam, kde bych měl být. Ale v čem je problém? Potom měl uvnitř ve svém duchu odpověď. Ve městě, které mělo přes milión obyvatel, byla jeho církev jedinou církví plného evangelia. Potom ale přišel člověk, který zde ve městě zaloţil další dílo, a on se kvůli tomu rozčílil. Část jeho sboru začala chodit do té nové církve plného evangelia, protoţe byla blíţe jejich bydlišti. Pastor toho dlouhodobě zavedeného sboru začal projevovat zlou vůli vůči tomu druhému pastorovi, protoţe si myslel, ţe nový pastor napadl jeho území. Ale kdy se stalo město s více neţ miliónem obyvatel jeho územím? Bible říká, ţe země a její plnost patří Pánu, ne nějakému sluţebníkovi! Sluţebníci by měli být rádi, kdyţ někdo zaloţí novou církev v jejich městě, protoţe tím můţe být přivedeno do Boţího Království víc duší! Nerozumějte mi špatně. Jistě není v pořádku, aby například nějaký sluţebník přišel do sboru někoho jiného, ukradl mu ovečky a ve stejné ulici zaloţil novou církev. To by nebylo chození v lásce a pokládání bliţního přednějšího sebe. Sluţebníci by se měli chovat eticky a chodit spolu vzájemně v lásce. Ale i na opačné straně silnice se můţeš dostat do příkopu. Například pastor této zavedené církve měl ve sboru pouhých 250 členů ve městě s více neţ miliónem lidí. Nová církev byla zaloţená o mnoho mil dále na druhé straně města, a přesto se kvůli tomu pastor zavedené církve naštval a duchovně ho to ovlivnilo. Víte, váš duch ví o duchovních věcech víc neţ vaše hlava. Tento pastor ve svém srdci věděl, kde to minul. A kdyţ si uvědomil svou chybu, šel za novým pastorem ve městě a řekl mu, ţe ho miluje, a ţe si váţí jeho i jeho sluţby. Pak pozval nového pastora na jedno ze svých shromáţdění. Poté, co pastor té zavedené církve učinil tento krok, se dostal znovu do ohně pro Boha. Víte, co se týče udrţování se v ţivotě naplněném Duchem, jde o mnohem víc, neţ o poskakování, smích a řvaní v Duchu Svatém. Určitě je to jeho součástí, ale jde o mnohem víc. Ty můţeš být poţehnán na shromáţdění, kde je Boţí Duch v mocné manifestaci, ale to ještě nemusí znamenat, ţe je všechno v tvém ţivotě duchovně v pořádku. Udrţování si ţáru znamená udrţování si duchovního zdraví. A to zahrnuje naplnění Duchem k přetékání v kaţdém dni tvého osobního ţivota. To je to, co měl Pavel na mysli, kdyţ řekl: „…nebuďte nerozumní, ale chápejte, co je Pánova vŧle… buďte (trvale) naplňováni Duchem“ (Ef 5,17-18). Jinak řečeno: udrţte si ţár! 14

Mnozí křesťané jsou v zajetí toho, ţe se snaţí od Boha získat specifický směr a zapomenou na to, být činiteli Slova. Ale být činitelem Boţího Slova je Boţí vůlí stejně tak jako poslechnout specifický směr, který lidé od Boha mohou přijmout. Choď ve světle Boţího Slova Boţí Slovo nám říká, ţe máme mezi sebou chodit v lásce. To znamená, ţe chození v lásce je Boţí vůlí pro naše ţivoty. Bible říká, ţe kdyţ nechodíme v lásce, tak nechodíme ve světle (1. Janův 2,11). Přesto to tolik křesťanů míjí a selhává při chození ve světle Boţího Slova – Jeho vŧle – co se týče chození v lásce! Jak mohou očekávat, ţe přijmou specifické nasměrování od Boha, a ţe budou následovat Boţí plán pro své ţivoty, kdyţ chodí v duchovní tmě a nevidí kam jdou! Pamatuji se na zkušenost ze sboru ve Farmersville, který jsme s manţelkou pastorovali před více neţ padesáti lety. V letničních kruzích jsme zpívávali jeden chorál: „Máš řeky, které jsou nepřekonatelné? Hory, jimiţ se nemůţeš provrtat? Bůh je odborníkem na věci nemoţné a co jiná síla nemůţe, to on můţe udělat.“ Během jednoho shromáţdění v tomto Farmersvillském sboru řekl jeden z diakonů: „Zazpívejme můj oblíbený chorál.“ A všichni začali zpívat tuto píseň. Během toho, kdy všichni zpívali, ten diakon skákal a řval radostí. Byl tak šťastný, ţe málem přepadl přes lavici. Ale po cestě domů ze shromáţdění se jeho manţelka zmínila o tom, ţe jeden z jejich synů potřebuje nové boty. Kdyţ to řekla, tak tento diakon přímo vybouchnul a zařval: „Ty myslíš, ţe jsem vyrobený z peněz? Před pár měsíci jsme mu jedny boty koupili!“ Samozřejmě tento diakon nezváţil to, ţe rostoucí chlapec vyroste z bot velice rychle! Místo toho se rozčílil a řval na svou manţelku. Ohromuje mě, ţe někdo můţe poskakovat a zpívat „máš řeky, které jsou nepřekonatelné“ a potom vyvádět kvůli páru bot! Co se stalo? Tento diakon nechodil v lásce a nezachoval si ţár! Boţí vůlí je, abychom si zachovali obecenství s Ním kaţdý den, mluvili k sobě navzájem v ţalmech, chvalozpěvech a duchovních písních, zpívali a hráli svým srdcem Pánu (Ef 5,18). To se netýká jen chvíle, kdy jsme ve sboru. Je řeč o postoji srdce, který si udrţujeme všude, kde jsme. Pokud jsi plný Ducha, budeš mít ve svém srdci píseň, ať jsi v církvi, doma nebo v práci –ať jsi kdekoliv. To je znamení ţivota naplněného Duchem. Efezským 5,20 20 VŢDYCKY za všechno DĚKUJTE Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Jeţíše Krista. Další známkou ţivota naplněného Duchem je srdce plné díkůvzdání Bohu ať čelíte jakýmkoliv okolnostem. 1.Tesalonickým 5,18 18 Za všech okolností buďte vděční, neboť toto je BOŢÍ VULE v Kristu Jeţíši pro vás. Někteří lidé si myslí, ţe kdyţ se jim stane něco zlého, tak za to mají děkovat Bohu. Ne, ty nemáš děkovat Bohu za to, co ti udělal ďábel. Ale uprostřed testů a zkoušek můţeš vzdávat díky Bohu, protoţe víš, ţe tě z kaţdého testu a zkoušky vysvobodí. Neustálé vzdávání díků Bohu – dokonce i uprostřed testů a zkoušek – je Boţí vůlí pro tvůj ţivot. Bible říká, ţe Boţí vůlí pro nás je Mu děkovat a ne reptat, odmlouvat a stěţovat si. Pokud budeš reptat a stěţovat si na své okolnosti, tak budeš poraţen, protoţe to znamená, ţe nejsi ve víře a dostal ses do negativní oblasti ţivota. Ale pokud budeš děkovat Bohu a sčítat všechna poţehnání, dostaneš se do pozitivní oblasti ţivota a Bůh se bude moci pohnout ve tvůj prospěch. Jakub 1,2 2 Povaţujte to jen za radost, bratři moji, kdyţ upadáte do různých zkoušek (různých druhů testů a zápasů). 15

Všimněte si, ţe Jakub netvrdí, ţe testy a zkoušky přicházející do našich ţivotů jsou radostné. Říká, abychom je povaţovali jen za radost. A pokud to budeš uprostřed testů a zkoušek povaţovat za radost, tak se začneš radovat s postojem díkůvzdání Bohu. Tento verš jsem pochopil, kdyţ jsem byl mladým Baptistou. Nevěděl jsem o křtu v Duchu Svatém, ale byl jsem před tím uzdraven a povstal jsem ze smrtelné postele. Byl jsem mladým kazatelem, který právě začínal ve sluţbě, a procházel jsem tvrdým testem své víry. Byl jsem tou dobou navštívit farmu svého dědečka a vzpomínám si, ţe jsem se odešel do stodoly modlit. Pak jsem udělal přesně to, co říká Jakub v tomto verši: Povaţoval jsem to všechno za radost. Věděl jsem, ţe stojím na skále – na Boţím Slově – a tak jsem se podíval ďáblovi do tváře a prostě jsem se začal smát. Někdo se mě zeptal: „Cítil ses na to, začít se smát?“ Ne, necítil jsem se na to, začít se smát. Ve skutečnosti jsem se cítil na to, začít plakat. Ale začal jsem se smát ve víře, protoţe jsem v srdci věděl, ţe podle Slova mám vítězství. V té době jsem nikdy předtím neviděl nikoho křičet, skákat nebo tancovat v Duchu Svatém. Ale kdyţ jsem chválil Boha za stodolou svého dědečka, tak jsem se přesně takto radoval. Jednal jsem na základě Jakuba 1,2. Choval jsem se tak, jako ţe Boţí Slovo je pravda, protoţe ono je pravda. Radoval jsem se ve víře, povaţoval to za veškerou radost a počítal s tím, ţe mám vítězství. Zatímco jsem chválil Boha za stodolou svého dědečka, řekl jsem ďáblu: „Klidně si posluţ a vynaloţ tlaku kolik chceš. Ale čím to bude tvrdší, tím víc budu křičet a chválit Boha.“ A pokračoval jsem ve chválení Boha aţ do té doby, neţ to břemeno odešlo a útlak nepřítele byl pryč. Brzo na to se má situace téměř okamţitě změnila k lepšímu. Kdybych však zůstal na té negativní straně a naříkal a stěţoval si na zkoušku, kterou jsem procházel, nebyl bych jí prošel vítězně. Nezaţil bych v té dané okolnosti Boţí nejlepší. Víte, je jednoduché se smát, křičet, skákat a tancovat na církevním shromáţdění. Ale kdyţ jsi skutečně naplněný Duchem Svatým, tak jsi motivovaný Jím a jsi vroucí v duchu a neustále hoříš Bohem. A můţeš děkovat Bohu uprostřed jakýchkoliv okolností. Pokud procházíš testem nebo zápasem, tak nemáš děkovat Bohu za tu danou zkoušku. Můţeš Mu ale děkovat za to, ţe máš další příleţitost ověřit si Jeho věrnost a procvičit si a rozvinout svou víru. To je Boţí vůle pro tvůj ţivot. Efezským 5, 18 21-22 18 …ale BUĎTE NAPLŇOVÁNI DUCHEM… 21 a PODDÁVEJTE SE jedni druhým v Boţí bázni. 22 Manţelky, PODDÁVEJTE SE svým muţům jako Pánu. Další známkou ţivota naplněného Duchem je pokora. Bůh chce, abychom byli zlomení a mírní. Nechce, abychom měli drsnou osobnost, která způsobuje, ţe neustále trváme na tom, aby to bylo po našem. Některým lidem dělá veliké potíţe podřídit se druhým lidem. Kdyţ ale hoříš Duchem Svatým, tak je to jednoduché. Všimněte si verše 22: „Manţelky, poddávejte se svým muţŧm jako Pánu“ (Ef 5,22). Pavel zde pouţívá slovo „poddávat se“ ve spojitosti s manţeli. Stejné slovo pouţívá v 21. verši v souvislosti s tím, aby se věřící poddávali jedni druhým. Někteří lidé vytrhují Efezským 5,22 z kontextu a snaţí se změnit jeho význam. Jeden člověk mi jednou řekl: „Sláva Bohu, ţe jsem hlavou své rodiny! Řekl jsem své manţelce: Budeš dělat to, co ti řeknu, nebo ti zakroutím krkem! “ Zní to jako někdo, kdo je naplněný Duchem Svatým k přetékání? Ne, takovýto postoj je od Boha asi tak, jako já jsem astronaut! Jeden pastor mi jednou řekl: „Já se nikdy nepostím. Prostě to nemohu dělat. Ve skutečnosti jezdím na oběd domů kaţdý den, protoţe musím mít tři teplá jídla denně. A kdyţ přijedu domů a má manţelka nemá připravené jídlo, tak za to musí tvrdě zaplatit.“ 16

Pomyslel jsem si: Ten člověk by potřeboval být spasen! Tento pastor moţná odpověděl na Boţí povolání na svém ţivotě a dokonce je moţná i ve sluţbě, do které ho Bůh povolal. Nenásledoval ale Boţí plán pro svůj ţivot z celého srdce, protoţe nebyl vroucí v duchu a nechodil v lásce. Řekl jsem jiţ dříve, ţe udrţování si ţivota naplněného Duchem ovlivní kaţdou oblast tvého ţivota – ducha, duši i tělo. Na druhou stranu nezŧstávání v naplněnosti Duchem tě zase v kaţdé oblasti ţivota ovlivní negativně. Například tento pastor nerozsuzoval sám sebe a zemřel v mladém věku. To pro něj nebyla Boţí vůle, on však nechodil ve světle Slova a nerozsuzoval se. Bible říká: „Kdybychom se totiţ rozsuzovali sami, nebyli bychom souzeni“ (1.K 11,31). Bible říká, ţe se manţelky mají poddávat svým manţelům jako Pánu (Ef 5,22). Také říká, ţe se věřící mají poddávat jedni druhým (v. 21). Znamená to, ţe máme jedni druhým šéfovat? Ne, Efezským 5,22 neznamená, ţe manţel má být manţelce šéfem, a ţe se k ní má chovat drsně. Bůh chce, abychom byli poučitelní Slovo „poddat se“ znamená jednoduše odevzdat se jedni druhým. To je z přirozeného pohledu na věc někdy obtíţné. Pokud jsi ale naplněný Duchem a udrţuješ si ţár, tak je to jednoduché, neboť vroucí duch ti pomáhá drţet tělo pod nadvládou ducha. To je Boţí vůle pro tvůj ţivot. A kdyţ budeš své tělo drţet pod nadvládou ducha, tak se ti Boţí specifická vůle a nasměrování pro tvůj ţivot bude stávat jasnější a jasnější. Někteří křesťané selhávají v podřizování se jedni druhým a lehce se uráţejí. Někteří věřící se například urazí tím, co sluţebník káţe nebo učí ze Slova. Někteří se urazí na tolik, ţe opustí sbor. Ale my se musíme jedni druhým poddávat a musíme se poddávat Slovu! Musíme si zachovat postoj poučitelnosti. Pokora je znamením ţivota naplněného Duchem. A bez pokory a poučitelného ducha budeš sám sobě duchovně bránit v naplňování Boţího plánu pro svůj ţivot. Jsem ve sluţbě jiţ přes padesát pět let a udivuje mě, kolik křesťanů mluvících v jazycích je nepoučitelných. Vychloubají se tím, ţe mluví v jazycích. Zcela jistě jsem rád, ţe v nich mluví. Ale příliš mnoho z nich se tzv. zastavilo u dveří, přestoţe měli vstoupit dál a chodit s Bohem. Moţná spolu nemusíme souhlasit v kaţdém podruţném aspektu Bible. Můţeme si však udrţet správný postoj – správného ducha – jedni vůči druhým a můţeme se jedni druhým podřizovat. Samozřejmě, ţe kdyţ se lidé dostanou do doktrinální chyby, tak musíme stát na straně pravdy v postoji lásky. Neměli bychom se ale hádat ohledně nepodstatných problémů a otázek jako je: „Je to hřích pít limonádu?“ To se můţe zdát extrémní, ale lidé se na to skutečně ptali. Takové otázky nevedou k ničemu jinému neţ k doktrinálnímu bludnému kruhu. Jinak řečeno, netýkají se vůbec spasení člověka. Řekl jsem jiţ dříve, ţe udrţování si ţáru je udrţováním si duchovního ţivota. A jeden způsob, jak si udrţet silný duchovní ţivot plný Ducha Svatého, je udrţet si těsné obecenství s Bohem skrze modlitbu. Skutky 4,13-17 23-24 29-31 13 Kdyţ tedy (Saduceové) VIDĚLI Petrovu a Janovu SMĚLOST a shledali, ţe jsou to neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, ţe byli s Jeţíšem. 14 A kdyţ viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti nim řekli. 15 Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven, a radili se spolu. 16 Říkali: „Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě je přece známo, ţe se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůţeme popřít. 17 ABY SE TO ALE MEZI LIDMI VÍCE NEŠÍŘILO, DURAZNĚ JIM POHROZME, aby uţ vůbec nemluvili a neučili v Jeţíšově jménu… 17

23 Kdyţ tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněţí a starší. 24 A kdyţ to bratři uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli… 29 …Pane, pohleď na jejich výhrůţky a DEJ SVÝM SLUŢEBNÍKŮM mluvit tvé slovo SE VŠÍ SMĚLOSTÍ, 30 kdyţ budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého sluţebníka Jeţíše. 31 A KDYŢ SE MODLILI, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromáţděni, a VŠICHNI BYLI NAPLNĚNI DUCHEM SVATÝM a MLUVILI BOŢÍ SLOVO SE SMĚLOSTÍ. Tato pasáţ Písma mluví o stejné skupině lidí, která před tím přijala dar Ducha Svatého ve Skutcích 2 a začala mluvit v jazycích, jak jim Duch dával promlouvat (Sk 2,4). Všimněte si ale Skutků 4,31: „A kdyţ se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromáţděni, a všichni byli NAPLNĚNI DUCHEM SVATÝM a mluvili Boţí Slovo se smělostí.“ Tito lidé byli Duchem Svatým naplněni jiţ dříve ve Skutcích 2, ale Bůh chtěl, aby zŧstali naplňováni. Všimněte si, co se stalo ve Skutcích 4, kdyţ se to místo otřáslo a všichni byli naplněni Duchem Svatým. Říká se, ţe: „…mluvili Boţí Slovo se SMĚLOSTÍ“ (v. 31). Pokud si chceš udrţet ţivot naplněný Duchem, zachovej si ducha smělosti skrze modlitbu. Zachovej si také absolutní poslušnost Boţímu Slovu a Jeho plánu pro tvůj ţivot – tomu, co On vloţil do tvého srdce, abys dělal. K naplnění Boţí vůle je zapotřebí poslušnost a zasvěcení se Úplný Boţí plán pro svůj ţivot nenaplníš celý najednou. Naplňování Boţího plánu pro tvůj ţivot je cesta poslušnosti a věrnosti v chození krok za krokem ve světle toho, co víš, ţe chce, abys kaţdý den udělal. Kaţdodenní poslušnost Bohu a Jeho Slovu, dokonce i v malých věcech, ti pomůţe udrţet si ţivot naplněný Duchem. Pokud si chceš udrţet ţivot naplněný Duchem, musíš si také udrţet postoj zasvěcení se Bohu. Pokud něco v současnosti chybí v charismatických kruzích, tak je to nedostatek vyučování o zasvěcení se a posvěcení. Zasvěcení a posvěcení se pro vykonávání Boţí vůle je trvalý proces. Jinak řečeno, k naplňování Boţí vůle se nezasvětíš jen jednou a napořád a potom jiţ na to nikdy nebudeš muset myslet. Ne vţdy musíš znát kaţdý specifický detail toho, co Pán chce, abys dělal. Měl bys ale vţdy být ochotný udělat cokoliv, co chce, a jít kamkoliv, kam On chce, abys šel. Nebudeš moci naplňovat Boţí plán pro svůj ţivot, pokud nebudeš ochotný udělat cokoliv, o co tě poţádá. V roce 1941 jsme s manţelkou jako pastoři předčasně opustili Farmersvillský sbor. Jinak řečeno, odešli jsme mimo Boţí vůli. Po dva roky jsem cestoval z místa na místo a pak nás Bůh poslal zpět do Farmersvillu dokončit duchovní práci, kterou nám tam svěřil. Kdyţ jsme tam byli podruhé, dokončili jsme práci, kterou jsme měli udělat jiţ poprvé. Nakonec přišel čas, kdy nám Bůh řekl, abychom odešli a vstoupili do cestovatelské sluţby. Později během mé sluţby bylo období, kdy jsem zápasil s myšlenkou vrátit se zpět do Farmervillského sboru. Někdy dokonce i během hluboké zimy jsem vstal ve tři nebo ve čtyři hodiny ráno a modlil se. Cítil jsem, ţe se mnou Bůh potřetí jedná ohledně toho, vrátit se zpět do toho sboru. „Ne, Boţe“, protestoval jsem, „já se tam zcela jistě nechci potřetí vrátit“. Kdyţ si jdu obvykle v noci lehnout, tak usnu okamţitě, jakmile se má hlava dotkne polštáře. Ale po týdny jsem zápasil s tou myšlenkou jít zpět do Farmersville a ztratil jsem tím mnoho nočního spánku. Nakonec jsem se vzdal a řekl: „Dobře Pane. Pokud chceš, abych šel zpět do Farmersville, tak půjdu.“ Jakmile jsem to řekl, tak jsem slyšel Pána tak zřetelně, jako někoho, kdo by byl fyzicky přítomný v té místnosti. Řekl: „Já nechci, abys šel zpět do Farmersville. Chci jen, abys byl ochotný tam jít.“ 18

Pomyslel jsem si: Drahý Pane, proč jsem tak dlouho bojoval? Kdyţ pomyslím na všechny ty hodiny, kdy jsem se modlil, ţe ten sbor nechci pastorovat. Mohl jsem si ušetřit tolik starostí, kdybych jen byl ochotný poslouchat Boha! Pak mi Pán řekl ještě něco, co mě překvapilo, a bylo by pro tebe moc dobré, abys tomu také věnoval pečlivou pozornost. Řekl: „Synu, kdybys nebyl ochotný jít zpět do toho sboru, nemohl bych si tě pouţít v jiných oblastech, v nichţ si tě chci pouţít.“ Kdybych nebyl tehdy ochotný jít zpět do Farmersvillského sboru, tak by si mě Bůh nemohl dnes pouţívat tak, jak si mě pouţívá. Víte, musíte být ochotní udělat cokoliv, co po vás Bůh chce, jinak si vás nebude moci pouţít vůbec. Někdy budete muset při následování Boţího plánu pro svůj ţivot udělat některé věci, které byste raději nedělali. Pokud ale poslechnete Boha krok za krokem kaţdý den tím, ţe budete chodit ve světle Jeho Slova, a ţe budete vytrvalí v modlitbách, poslušní a zasvěcení, tak zůstanete hořlaví Jeho Duchem a nakonec Boţí plán pro svůj ţivot naplníte.

19

3. kapitola Zasvěcení se Boţímu plánu Tehdy Jeţíš přišel s učedníky na místo zvané Getsemane a řekl jim: „Posaďte se tu, zatímco se odejdu tamhle modlit.“ Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a tu se začal rmoutit a mít velikou úzkost. Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná aţ k smrti. Zŧstaňte tu a bděte se mnou.“ Pak poodešel kousek dál, padl na tvář a modlil se: „Otče mŧj, je-li to moţné, ať mě ten kalich mine! Avšak NE JAK CHCI JÁ, ALE JAK TY CHCEŠ. Potom přišel k učedníkŧm a nalezl je, jak spí. Řekl tedy Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice připraven, ale tělo je slabé.“ Potom odešel podruhé a modlil se: „Otče mŧj, jestliţe mě tento kalich nemŧţe minout, ale musím ho vypít, AŤ SE STANE TVÁ VULE.“ Matouš 26, 36-42 V této pasáţi Matouše 26 vidíme Pána Jeţíše Krista, jak se ve svém modlitebním ţivotě modlí modlitbu zasvěcení se. Tyto verše nám dávají příklad Jeţíšova zasvěcení se, kdyţ se vydal k tomu činit vůli Otce. O čem to Jeţíš mluvil, kdyţ se modlil v Getsemanské zahradě: „…je-li to moţné, ať mě ten kalich mine…“ (Mt 26,39)? Jeţíš věděl, ţe je před Ním kříţ. Věděl, ţe se má brzy obětovat za hřích v náš prospěch (Ţd 9,26). Pomyslete na všechny hříchy spáchané lidstvem během věků – na všechnu tu nemorálnost, bezuzdnost, vraţdy a nenávist! Bible říká, ţe Jeţíš byl učiněn hříchem místo nás, abychom se my stali Boţí spravedlností v Něm (2. K 5,21). Ale v Getsemanské zahradě, kde věděl, ţe jde na kříţ, se ten čistý a neposkvrněný Boţí Syn z vyhlídky nést hřích celého lidstva a zaţít oddělení od Boha stáhnul zpět. Není divu, ţe kdyţ se blíţily závěrečné hodiny, tak byl Jeţíš zarmoucený a bylo mu těţko (Mt 26,38 Mk 14,34). Přestoţe Jeţíš věděl, ţe Jeho zástupná smrt za lidstvo byla důvodem Jeho příchodu na zem, tak zápasil s pokušením stáhnout se zpět pryč od kříţe (L 22,44). Pro Jeţíše to nebylo jednoduché naplnit Otcův plán, který s Ním měl. Ve skutečnosti bylo to, ţe měl jít na kříţ nechat se ukřiţovat za hříchy světa, kalichem hořkosti, který měl vypít. Jeţíš ale věděl, ţe výsledkem vykoupení bude spasení lidstva, a tak se pro radost, která byla před Ním, vydal vůli Svého Otce (Ţd 12,2). Jeţíš se modlil modlitbu zasvěcení se a vydání se: „…Otče mŧj, jestliţe mě tento kalich nemŧţe minout, ale musím ho vypít, AŤ SE STANE TVÁ VULE“ (Mt 26,42). Bůh hledá věřící, kteří se odevzdají a zasvětí sami sebe Bohu, aby naplnili Jeho plán pro svůj ţivot, tak jak to udělal Jeţíš v Getsemane a během Své pozemské sluţby. Pánovy oči prohledávají zemi, aby našly lidi, jejichţ srdce jsou Mu zasvěcená (2. Pa 16,9). Bůh hledá lidi, kteří řeknou to, co Jeţíš: „Ať se nestane má vůle, Otče, ale Tvoje.“ Všimněte si také, ţe se Jeţíš tuto modlitbu nemodlil jen jednou. Modlil se v podstatě tu samou modlitbu třikrát (Mt 26,39 42 44). Vidíte, ţe modlitba zasvěcení se není jednorázová modlitba, tak jako modlitba víry. Modlitba zasvěcení se je modlitba, kterou se modlíte po celý svůj ţivot. Boţí plán pro svůj ţivot budete moci následovat jedině tehdy, kdyţ budete neustále zůstávat v postoji zasvěcení se a absolutního vydání se Pánově vůli, ať uţ by byla jakákoliv.

20

Nedostatek zasvěcení se při věřících Zdá se, ţe některým křesťanům v současnosti chybí hluboké zasvěcení se k tomu, činit Boţí vůli. Nedávno jsem přemýšlel o rozdílu mezi mými zkušenostmi z kruhů plného evangelia před padesáti lety a nyní. Kdyţ jsem si porovnal věřící plného evangelia tehdy a nyní, uvědomil jsem si, ţe před padesáti lety nebylo mezi křesťany naplněnými Duchem zdaleka tolik nemocí, jako jich je teď. Vzpomněl jsem si na ty mocné projevy Ducha Svatého, které jsme zaţívali na svých shromáţděních. Pohyb Ducha Svatého byl také mnohem mocnější a v trvalejším projevení tehdy neţ nyní. Kdyţ jsem o tom přemýšlel, tak Boţí Duch promluvil k mému duchu: „Ano, a také bylo mnohem větší zasvěcení se Mých lidí.“ Ať se to do nás dostane! Ať uţ se rozhodneme zasvětit se k poslušnosti nebo k neposlušnosti Bohu, ovlivní to také kaţdou další oblast našich ţivotů! Jsem zcela přesvědčen o pravdivosti toho, co mi Pán řekl. Zasvěcení se věřících bylo před padesáti lety mnohem hlubší, neţ jaké je teď. Ocenění a úcta věřících vůči Boţím věcem a vůči pohybu Ducha Svatého byly také mnohem hlubší. A výsledkem bylo, ţe Bůh poctil tuto hloubku zasvěcení se a úcty tím, ţe Svému lidu dával veliké projevy Ducha Svatého. Současní věřící potřebují větší zasvěcení se a vydání se Bohu. Ve sborech, které jsem pastoroval ve 40. letech, jsme se na konci téměř kaţdého shromáţdění shromaţďovali u oltáře a modlili se. Často jsme zpívali starou píseň: „Máš vše, co ti patří vydané na obětním oltáři?“ Teď se jiţ takové písně příliš nezpívají, ale někteří by potřebovali věnovat pozornost poselství některých těch starých biblických písní. Zdá se, ţe mnozí věřící jsou ochotni poloţit na oltář některé věci, ale ne všechny! Ale tím, ţe se naprosto nezasvětili Boţí vůli namísto své vlastní, má Boţí plán pro jejich ţivot překáţku a jsou před nimi zadrţena mnohá Jeho poţehnání. Sluţebníci musí vyučovat o zasvěcení se, aby byla lidská srdce rozdmýchána k tomu, vydat všechno Bohu a zasvětit se plně k následování Boţího plánu pro své ţivoty. Zvaţ své vlastní zasvěcení se Pánu. Zvaţ, jestli jsi nebo nejsi schopen říct ze svého srdce: „Pane, udělám cokoliv, o co mě poţádáš. Půjdu kamkoliv mi řekneš, abych šel. A jestliţe mi řekneš, abych zůstal tam, kde jsem, tak to udělám. Ať mě povedeš kamkoliv, ponesu druhým dobrou zprávu o Jeţíši Kristu.“ Víte, musíte být ochotni udělat cokoliv, co Bůh chce, abyste udělali. Musíte se zavázat k tomu poslouchat Boha a činit kaţdodenně Jeho vůli po celý zbytek ţivota. Od té doby, kdy jsem se v šestnácti letech znovuzrodil, jsem rozuměl důleţitosti úplného zasvěcení se Pánu. Jsem křesťanem přes půl století a stále se modlím stejnou modlitbu zasvěcení se, kterou jsem se modlil před více neţ padesáti lety. Stále se modlím: „Pane, půjdu kamkoliv budeš chtít. Pokud budeš chtít, abych šel do Afriky, půjdu tam. Pokud budeš chtít, abych zůstal tam, kde jsem, zůstanu zde. Udělám přesně to, co Ty budeš chtít, abych udělal.“ Nikdy neříkej Nikdy ! To neznamená, ţe jsem nikdy neudělal chybu v naprosté odevzdanosti dělat to, co po mě chce Bůh. Pamatuji si, ţe kdyţ jsem byl mladým pastorem, tak jsem se jednou zúčastnil biblické konference. Během rozhovoru s několika dalšími pastory o jednom konkrétním sboru jsem prohlásil: „Řeknu vám jednu věc! Já bych tento sbor nikdy nepastoroval.“ Hádejte, co jsem dělal ani ne dva roky na to! Pastoroval jsem přesně ten sbor, o kterém jsem prohlásil, ţe bych ho nikdy nepastoroval! Touto zkušeností jsem se naučil dobrou lekci. Naučil jsem se, ţe to, co se mi nechce dělat, můţe být přesně tím, co Bůh ve Své moudrosti potřebuje, abych dělal. Víte, Boţí myšlení je vyšší neţ naše (Iz 55,9). Jeho cesty jsou výše neţ naše cesty a On vidí celý obrázek. Takţe je to věc důvěry Bohu v tom, ţe On ví, co je pro nás nejlepší.

21

Po této zkušenosti jsem se rozhodl, ţe jiţ nikdy neřeknu: „Pane, poţádej mě, abych udělal cokoliv, kromě tohoto. Tohle je ta jediná věc, kterou nikdy neudělám.“ A usiloval jsem o to udrţet své srdce zasvěcené Bohu. Pamatuji se na jednoho z absolventů RHEMY, který se naučil tu samou lekci. Předtím neţ absolvoval, řekl tento člověk lidem, ţe by nikdy nedělal pastora. A prošel celým školním rokem v RHEMĚ přesvědčený o tom, ţe ho Bůh povolal jako evangelistu. Kdyţ jsem ale na slavnostní absolventské ceremonii na něj poloţil své ruce, tak jsem pro něj přijal slovo od Pána. Začal jsem se smát v Duchu a řekl jsem: „Ty jsi řekl, ţe nikdy nebudeš pastorovat, ale budeš!“ Pak jsem poloţil ruce na jeho manţelku a znovu jsem se začal smát v Duchu. Řekl jsem jí z vnuknutí Ducha Svatého: „A ty jsi řekla, ţe bys nikdy nebyla manţelkou pastora. Ale budeš jí a budeš moc spokojená a vděčná, ţe jí jsi!“ Brzy po absolvování jel ten muţ po jedné vesnické silnici a modlil se ohledně dalšího kroku od Pána. A Duch Boţí mu řekl: „Jdi okamţitě domů. Do třiceti minut ti zavolá jeden člověk a poţádá tě, abys šel pastorovat sbor v malém městě v Oklahomě. Chci, abys ten pastorát přijal.“ Okamţitě odjel domů. Brzy po návratu domů zazvonil telefon. Přesně tak, jak Pán řekl, poţádal ten člověk na telefonu tohoto absolventa RHEMY, aby šel pastorovat sbor v tom malém městě. Absolvent RHEMY poslechl Boha a nabídku přijal. Ten muţ se svou manţelkou začali pastorovat a za svou poslušnost byli poţehnaní. Zjistili, ţe jsou spokojení a plní radosti, kdyţ následují Boţí vůli, přestoţe to znamená dělat něco, o čem prohlásili, ţe to dělat nikdy nebudou! Buď ochotný udělat pro Boha cokoliv Je pro tebe důleţité, abys byl ochoten udělat cokoliv, co ti Bůh řekne. Neochota poslechnout Boha můţe zabránit nebo opozdit naplnění Jeho plánu ve tvém ţivotě. Pravdivost tohoto výroku je vidět ve svědectví, které jsem jednou slyšel o jednom celonárodně známém evangelistovi z kruhu plného evangelia. Tento evangelista uváděl, ţe se znovuzrodil a byl naplněn Duchem Svatým ve třinácti letech. Tou dobou také pocítil povolání do sluţby. Nicméně se tento evangelista jako mladý křesťan obával, ţe jestliţe odpoví na povolání do sluţby, tak ho Bůh pošle do Číny. Ve své přirozené mysli se rozhodl, ţe Čína je místem, kam by nikdy nechtěl jet. Po mnoho let tento mladý muţ zápasil s představou, ţe ho Bůh pošle do Číny. Vyhýbal se tomu, přiblíţit se Bohu, protoţe pak nechtěl slyšet to, co by mu Bůh řekl. Proto se bránil duchovnímu růstu a po léta se toulal odpadlý a mimo Boţí vůli, a to jen proto, ţe byla jedna věc, kterou nebyl ochoten udělat – jet jako misionář do Číny. Několikrát během těch let, kdy utíkal pryč od Boha, zašel tento mladý muţ do církve, šel dopředu k oltáři modlit se a dočasně se znovu zasvětil Bohu. Víte, člověk se můţe zasvětit Pánu dočasně. Ve chvíli, kdy se modlí, to můţe myslet váţně. Ale skutečný test přichází, kdyţ od oltáře vstane a má poslechnout Boha a udělat něco, co udělat nechce. Pokud se jednalo jen o povrchní zasvěcení se Pánu, tak se člověk ze závazku, který právě učinil, stáhne a pokračuje v dělání si toho, co on sám chce. V době, kdy mu bylo jiţ téměř třicet let, šel na jednom večerním probuzeneckém shromáţdění znovu k oltáři vydat svůj ţivot Bohu. Tentokrát to myslel se sluţbou Bohu váţně, ať by to mělo přinést jakoukoliv oběť. Kdyţ vyprávěl o tom, co se mu jako mladému stalo, řekl: „Okamţitě kdyţ jsem se vrátil zpět do obecenství s Bohem, jsem byl znovu vystaven otázce, jestli odpovím na Boţí povolání do sluţby.“ Víte, to nadpřirozené povolání bylo na ţivotě toho mladého muţe po všechny ty roky, kdy od Boha utíkal, protoţe dary a povolání Boţí jsou neodvolatelná (Ř 11,29). Bůh na něj prostě čekal, aţ Mu kompletně zasvětí svůj ţivot. Evangelista pokračoval: „Tentokrát jsem prostě zvednul ruce a zvolal: Dobře Pane, vzdávám se! Půjdu do Číny, jestli chceš! Půjdu kamkoliv chceš. Ať se neděje moje vůle, ale Tvoje. 22

Okamţitě jsem slyšel, jak Pán říká tak hlasitě, ţe jsem myslel, ţe to slyší všichni v místnosti: Nechci, abys jel do Číny. Jen chci, abys tam byl ochotný jet. “ Jakmile se ten člověk plně vydal Bohu, stal se jedním z předních evangelistů v tomto národě. Ale víte, on by nemohl být evangelistou ve Spojených Státech, tak jak ho k tomu Bůh povolal, kdyby nebyl ochoten být evangelistou kdekoliv, kam by ho Bůh povolal, včetně Číny. To samé je pravdou v ţivotech kaţdého z nás. Budeme zaţívat plnost Boţího plánu a plnou míru Jeho pomazání a poţehnání ve svých ţivotech, pouze pokud budeme ochotní Ho poslechnout ve všech oblastech svých ţivotů. Víte, Bůh chce, abychom byli plně vydaní Jeho vůli. Ví, ţe pokud nebudeme ochotní Ho poslouchat v jedné oblasti, tak se tato neochota přenese do dalších oblastí ţivota a zabrání nám běţet náš závod, který pro nás připravil. Téměř všechno, co nyní dělám, moje přirozená mysl nechtěla dělat v době, kdy ke mně Bůh ohledně toho poprvé promluvil. V jedné době jsem dokonce nechtěl ani kázat! Neţ jsem byl spasen, kdyţ jsem byl malým klukem, jsem se chtěl stát právníkem. A pokud jste si toho někdy v mém kázání a vyučování všimli, tak často „obhajuji svůj případ“ velice podobně jako by to dělal právník, pouze s tím rozdílem, ţe svůj případ dokazuji Písmem. Já se to nějak nesnaţím dělat. Je to prostě součást mé osobnosti. Kdyţ mi bylo devět nebo deset, chodíval jsem často do městského soudu, neboť jsem rád seděl v ochozech a poslouchal právníky, jak se dohadují ohledně svých případů. A jak jsem je poslouchal, byl jsem si jistý, ţe bych odvedl lepší práci neţ někteří z nich! Pak jsem se ale znovuzrodil - 22. dubna 1933, dvacet minut před osmou hodinou v jiţním pokoji v ulici North College Street číslo 405 ve městě McKinney v Texasu, kdyţ jsem leţel na smrtelné posteli paralyzovaný nevyléčitelnou krevní chorobou a zdeformovaným srdcem. A první věc, kterou jsem řekl, byla: „Pane, dostaň mě z této smrtelné postele a já půjdu kázat.“ To byl jiný způsob jak říct: „Ne moje vůle, Pane, ale Tvoje.“ Byl to můj mladický způsob modlení se modlitby vydání a zasvěcení se. O šestnáct měsíců později mě Pán nadpřirozeně pozvedl poté, co jsem se modlil modlitbu víry. A od té doby káţu! Od té doby jsem se modlil modlitbu zasvěcení se nespočetněkrát. Kdyţ jsem například pastoroval svůj poslední sbor ve Vanu v Texasu, tak se mnou Pán začal jednat ohledně změny, která přicházela do mé sluţby, a která mě měla vyjmout z pastorační sluţby do sluţby cestovatelské. Příchod této změny jsem vnímal ve svém duchu jiţ několik let. Bůh mě připravoval na další fázi mé sluţby. V tomto bodě našeho ţivota jsem se svou rodinou ţil pohodlněji neţ kdykoliv v předchozích letech sluţby. Vydělával jsem víc peněz neţ kdy předtím v ţivotě. Bydleli jsme v nejlepším pastorském domě neţ kdy předtím. Jezdil jsem nejlepším automobilem neţ kdy předtím a oblékali jsme se do nejlepšího oblečení od doby, kdy jsem začal se sluţbou. A nejen to. Lidé ve sboru se mnou jako s pastorem byli spokojení. Členové staršovstva v tom sboru mi jednou řekli: „Bratře Hagine, byli bychom rádi, kdybys tady zůstal jako pastor navěky.“ Kdyby mi Bůh řekl, ţe chce, abych pokračoval v pastorování tohoto malého sboru napořád, tak bych proti tomu nic nenamítal. Nemusel jsem ve sboru jednat s ţádnými zásadními problémy, naše společenství rostlo, a zbýval čas na relaxaci a uţívání si obecenství s rodinou a s přáteli. Pak se mnou ale Pán začal jednat ohledně odchodu do cestovatelské sluţby. To byl kalich, který jsem nechtěl vypít! Zaopatřoval jsem manţelku a dvě děti a nechtěl jsem odejít z bezpečí pastorování. Pastoroval jsem dvanáct z patnácti let své sluţby. Odchod do cestovatelské sluţby byl pro mě velkým krokem víry do neznáma. Chci, abyste věděli, ţe jsem se modlil více neţ jednou a prosil Pána, aby ode mne ten kalich vzdálil. Strávil jsem dva roky tím, ţe jsem se za to modlil! Mluvil jsem o tom s Bohem kaţdý den. 23

Několikrát jsem se ohledně toho modlil celou noc. Kdyţ se rozednívalo, tak jsem pořád chodil tam a zpátky uličkami v modlitebně a mluvil k Bohu ohledně toho, ţe budu raději pastorovat, neţ abych šel do cestovatelské sluţby. Říkal jsem Bohu: „Pane, všichni jsou se mnou jako s pastorem spokojení. Já a moje rodina si tady uţíváme ţivot. Všechno je v pořádku.“ Tolika slovy jsem Bohu říkal: „Pane, proč mě nenecháš na pokoji? Nenarušuj můj pohodlný ţivot, který tu mám.“ Ale prostě se mi nepodařilo přimět Boha k tomu, aby změnil názor! Víte, Bible říká: „…darŧ a povolání Bŧh přece nelituje“ (Ř 11,29). Takţe jsem se nakonec vzdal Boţí vůli a řekl Mu: „Ať se nestane moje vůle, Otče, ale Tvoje“. V roce 1949 jsem udělal zásadní krok víry a odešel do cestovatelské sluţby. Kdyţ jsem v cestovatelské sluţbě začínal, tak jsem netušil, jak dobré výsledky přinese vypití tohoto kalichu poslušnosti! Ano, narazili jsme na tvrdá místa, která jsme museli překonávat, a po určitou dobu to šlo ztuha. Ale za ta léta nás Bůh poţehnal vysoko nad naše představy, protoţe jsme byli poslušní Jeho plánu a ne svým vlastním touhám. Kaţdý z nás někdy v ţivotě musel vypít některé kalichy, které by raději minul. Kdyţ ale víme, ţe ten daný kalich je pro nás Boţí vůlí, tak můţeme odpočívat v jistotě, ţe výsledek bude pro naše dobro a k Boţí slávě. Proto musíme zůstat otevření pro Boţí vůli a modlit se přesně tak, jak se modlil Jeţíš: „Ať se nestane moje vůle, Otče, ale Tvoje.“ Mnozí křesťané nikdy Bohu nevydali všechno. Jsou ochotní učinit Jeţíše Pánem části svého ţivota. Někdy nejsou ochotní ztratit kontrolu nad určitými oblastmi ţivota, kterých se ráda drţí jejich tělesná přirozenost. Někteří věřící vyznávají, ţe všechno poloţili na oltář, ale ve skutečnosti části sebe sama Pánu nedávají. Je tak moc důleţité učinit jednou provţdy kvalitní rozhodnutí jít naplno za Bohem a následovat Jeho plán pro svůj ţivot. Toto rozhodnutí bude tvé duši kotvou, která tě udrţí v Boţí dokonalé vůli, aţ se ďábel pokusí vnést do tvého ţivota svá nejlepší pokušení, aby tě rozptýlil a odklonil od Boţího plánu. Víš, ďábel na tebe přijde s lákavými nabídkami – pouţije svá nejlepší pokušení se snahou odvrátit tě od poslouchání Boha. Pokud jsi nikdy plně všechno Pánu nevydal, tak se vydáváš nebezpečí, ţe tě ďáblova pokušení přesvědčí, a ţe budeš usilovat o to, naplnit svou vlastní vůli a tělesné sklony a touhy, a ţe pro sebe úplně mineš Boţí nejlepší plán. Křiţovatka rozhodnutí Mnozí křesťané jsou právě teď ve svých ţivotech na křiţovatce. Jinak řečeno, čelí rozhodnutím, která ovlivní směr jejich ţivotů. Jsou na křiţovatce, na níţ se musí rozhodnout, jestli se plně zasvětí Boţí vůli, ať uţ je Bůh poţádá o cokoliv, co mají udělat. Věřící stojící na křiţovatce se mohou rozhodnout následovat cestu svých vlastních plánů a tuţeb. Ta cesta se můţe zdát být široká a světlá a rozevírat se přímo před nimi a být vidět tak daleko, kam jen oči dohlédnou. Pokud ale budou pokračovat v přimykání se ke svému vlastnímu porozumění a neposlušnosti vůči Bohu, tak je ta přímá a široká cesta nakonec zavede do tmy. Jinak řečeno, věřící, kteří si nevyberou dokonalou Boţí vůli, zaţijí v ţivotě zápasy, které pro ně Bůh nikdy nepřipravil. Na druhou stranu můţe být cesta, kterou Bůh připravil poslušným věřícím, úzká a vést přes hory a hlubokými údolími. Boţí cesta můţe mít ohyby a zatáčky, které někdy zastiňují lidem výhled. Věřící, kteří následují Boţí cestu, moţná vţdy nevidí příliš daleko dopředu, protoţe následování Boha je chození ve víře a v poslušnosti krok za krokem. Ale přes všechny ty obtíţe, které na cestě poslušnosti leţí, čeká na ty, kteří se rozhodnou chodit Boţími cestami, tak ohromná budoucnost v Pánu! Můţeš říct: „Ne, já asi ani nechci jít tou úzkou cestou plnou zatáček, kdy nevidím to, co je přede mnou! Nevím, kam vede. Tu druhou cestu vidím rozvinutou před sebou a širokou. Kdyţ ale půjdu tou úzkou cestou volby Boha, tak neuvidím za hory. Ta cesta poslušnosti se zdá být hrbolatá a těţká.“ 24

Ale cesta poslušnosti je tou cestou, kterou si musíš vybrat, pokud chceš následovat Boţí plán pro svůj ţivot. A kdyţ si vybereš poslouchat Boha, tak tě On sám vybaví mocí a schopností přelézt přes hory, kterým právě čelíš, i přes hory, které ještě nevidíš, a čekají na tebe vpředu. Tvá cesta bude jasnější a jasnější a mnoho dalších ţivotů bude ovlivněných pro Jeţíše díky tvé poslušnosti. Neboť jen na cestě poslušnosti Bůh zjevuje Svou slávu a tvá síla je tam den za dnem obnovována. A aţ dokončíš svůj běh a setkáš se tváří v tvář s Jeţíšem, tak budeš tak moc rád, ţe jsi poslechl Boha! Kaţdý z nás v ţivotě zaţije mnoho křiţovatek - některé budou zásadnější neţ ostatní. Na kaţdé křiţovatce musíme obnovit svůj závazek nečinit svou vlastní, ale Pánovu vůli. Proto se během svého chození s Pánem musíme znovu a znovu modlit modlitbu zasvěcení se a vydávat se mu k plné poslušnosti Jemu a Jeho Slovu. Zasvěťte se plně Pánu. Přestoţe byste ve své přirozené mysli raději následovali vlastní plány a touhy, povaţujte sami sebe za mrtvé tělesným sklonům. A ačkoliv se někdy můţe zdát těţké říct ne své vlastní vůli a plánům, tak konečný výsledek poslušnosti přivede vašeho ducha k radosti. Vaše cesta bude prosperovat a budete naplnění nade vše, co si vaše přirozená mysl můţe představit. Ţivot proţitý chozením v těle se prostě s ţivotem podle Boţího dokonalého plánu vůbec nedá srovnat! Modli se ze srdce tuto modlitbu vydání se Bohu: Pane, vydávám se Ti. Ať se v mém ţivotě děje Tvá vůle. Ať nikdy nezapomenu na to, ţe jsem se ti plně odevzdal. Zavazuji se k tomu, stát se tím, koho si můţeš pouţívat – zasvěceným a odděleným pro Tvé záměry. Zaplatím cenu tím, ţe zapřu tělo. Pokud mě povoláš v noční době, půjdu na kolena a budu se modlit. Pokud nikdy nebudu viděn lidmi a vţdy budu jen pracovat za scénou, tak budu pořád věrný. Odkládám stranou kaţdou osobní ambici. Budu tím, kdo chodí v Duchu a ve Tvé dokonalé vůli. Ve jménu Jeţíše se Tvá vůle naplní v mém srdci, v mém ţivotě i v mé sluţbě. Kdyţ uctíváš Pána spolu s ostatními věřícími a projevuje se přítomnost Ducha Svatého, tak je jednoduché říct tato slova a vydat svůj ţivot Pánu. Ale v hodině zkoušky a zápasu, kdyţ se tě okolnosti snaţí mrštit tím nebo oním směrem, se drţ pevně toho samého vydání se. Udrţ si to samé zaměření mysli, vůle a úmyslu a řekni s jistotou: „Já budu chodit se svým Otcem. Já mu dovolím naplnit Svůj záměr v mém ţivotě.“ Zůstáváním v odevzdanosti dokonce i ve chvílích, kdy je to těţké, se naučíš velkou lekci poslušnosti, zasvěcení se a víry. A kdyţ se rozhodneš kaţdodenně poslouchat Boţí vůli a běţet závod, který Bůh pro tebe připravil, tak se staneš poţehnáním pro mnohé. A Bůh tě povede na široké otevřené místo – místo hojnosti v kaţdé oblasti tvého ţivota!

25

4. kapitola Učíme se být vedeni Duchem Svatým Neboť všichni, kdo jsou vedeni Boţím Duchem, ti jsou Boţí synové. Římanům 8,14 Kaţdé Boţí dítě se můţe naučit být vedeno Duchem Svatým. Ta nejbohatší Boţí poţehnání čekají na ty, kteří následují Jeho Ducha, namísto toho, aby byli vedeni jen svými smysly a okolnostmi. Abys však mohl být veden Duchem, budeš se muset zasvětit Boţímu plánu pro svůj ţivot namísto následování plánu, který si sám vymyslíš. Pokud máš být poslušný Bohu, tak je zcela nejdůleţitější naučit se být veden Duchem Svatým. Pokud neumíš rozlišit, co Pán říká tvému duchu, pak to pro tebe bude těţké následovat Jeho plán a záměr pro svůj ţivot. Tak je to jednoduché. Bůh tě vede skrze tvého ducha Jak můţeme rozlišit Pánovo vedení a naučit se s Ním spolupracovat tak, abychom následovali Jeho plán pro naše ţivoty? Zaprvé musíme rozumět tomu, ţe nás Bůh kontaktuje a jedná s námi skrze našeho ducha. Víte, Bůh není fyzická bytost, a proto nereaguje na hlas naší tělesné přirozenosti. A není ani mysl, a proto nereaguje na hlas našeho intelektu nebo emocí. Tady to mnozí lidé míjí. Snaţí se dosáhnout k Bohu skrze svou mysl a pocity. Říkají: „Ó, kdybych tak jenom mohl během modlitby cítit Boţí přítomnost!“ Ale to, co potřebují ve skutečnosti udělat, je ukřiţovat své tělo, obnovit si mysl Boţím Slovem a během očekávání na Pána na modlitbě se vnitřně ztišit (Ga 5,24 Ř 12,2). Potom by Duch Svatý reagoval na volání jejich ducha. Bůh je Duch, duchovní Osobnost (Jan 4,24). Člověk je také duchovní bytost. Člověk je duch, má duši (která zahrnuje mysl, vůli a emoce) a ţije v těle (viz. Gn 1,26-27 2.K 5,1-4 1.Te 5,23 Ţd 4,12). Duchovní člověk neboli vnitřní člověk je věčná část člověka, která dává vnějšímu člověku barvu a osobnost. A je to právě vnitřní člověk věřícího – jeho duch – který slyší, co říká Boţí Duch. Bible říká: „LIDSKÝ DUCH je světlo od Hospodina, to propátrá všechny nejvnitřnější útroby“ (Př 20,27 – ekum.). Bible také říká, ţe Boţí Duch vydává svědectví našemu duchu (Ř 8,16). Jinými slovy, Duch Svatý si pouţije našeho ducha, aby nás vedl a osvěcoval ohledně Boţí vůle pro naše ţivoty. Nekomunikuje s námi přímo skrze naši mysl nebo naše tělo, protoţe přebývá v našem duchu. Proto s námi komunikuje skrze našeho ducha. Můţeme očekávat, ţe nás Duch Svatý bude vést a směrovat tak, abychom mohli naplnit Boţí plán a záměr pro své ţivoty. Bible nám říká, ţe „…všichni, kdo jsou vedeni Boţím Duchem, ti jsou Boţí synové“ (Ř 8,14). Všimněte si, ţe neříká: „Všichni, kdo jsou vedeni myslí nebo tělem, ti jsou Boţí synové.“ A tento verš neříká ani toto: „Všichni, kdo jsou vedeni proroky nebo někým jiným, kdo jim říká, co mají dělat, ti jsou Boţí synové.“ Ačkoliv je někdy dobré vyhledat moudrou radu od někoho, koho duchovně respektuješ, tak bys pro sebe neměl hledat Boţí vedení u lidí. To je nebiblické. Jako křesťané máme všichni Boţího Ducha a kaţdý jsme zodpovědný za to, rozlišit Pánovo vedení pro sebe. Máme být vedeni Duchem Svatým v souladu s Boţím Slovem, ne vedením či názory jiných lidí. 26

Jak nás Duch Svatý vede? První a nejpřednější způsob, kterým Bůh vede Své děti, je skrze vnitřní svědectví. Římanům 8,16 mluví o vnitřním svědectví: „Sám Duch DOSVĚDČUJE NAŠEMU DUCHU, ţe jsme Boţí děti.“ Ve chvíli, kdy se znovuzrodíš, ti dá Duch Svatý na vědomí, ţe jsi Boţí dítě tím, ţe to dosvědčuje tvému duchu. Ty nevíš, ţe jsi Boţí dítě proto, ţe ti někdo prorokoval, ţe jsi spasený. A nevíš, ţe jsi znovuzrozený ani proto, ţe ti někdo řekl: „Podle mého názoru jsi křesťan.“ Ne, to, ţe jsi Boţím dítětem, poznáš tak, ţe Boţí Duch svědčí tvému duchu, ţe jsi znovuzrozený. Moţná nebudeš schopen někomu dalšímu vysvětlit, jak víš, ţe jsi spasený, ale prostě to někde dole uvnitř sebe víš. Víš, ţe ses stal novým stvořením v Kristu (Ř 10,9-10 2.K 5,17). Vnitřní svědectví je způsob, kterým tě Duch Svatý vede při nejdůleţitější události, která se ti kdy můţe stát, kdyţ se staneš Boţím dítětem. Proto je logické, ţe vnitřní svědectví bude primárním způsobem, kterým tě bude Duch Svatý na tvé křesťanské cestě vést i nadále. V mém vlastním ţivotě i sluţbě jsem téměř vţdy veden vnitřním svědectvím. Ano, byly chvíle, kdy jsem měl okázalá vedení, jako jsou vize, ale většinou jsem veden vnitřním svědectvím. To je způsob číslo jedna, kterým Bůh vede všechny Své děti. Kdyţ usiluješ o to, následovat Boţí plán pro svůj ţivot, tak se mnohokrát stane to, ţe tvůj duch bude skrze vnitřní svědectví znát věci, o nichţ tvá hlava neví. Tvůj duch ty informace pochytí od Boţího Ducha, který v tobě přebývá. Někdy můţe být těţké vysvětlit druhé osobě logickým způsobem, jak můţeš něco vědět skrze vnitřní svědectví Ducha Svatého. Prostě to vnitřně víš. Není to fyzický pocit. Je to duchovní smysl či vnímání. Například, kdyţ byl Pavel vězněm na palubě lodi, která mířila k Římu, řekl: „Muţi, VIDÍM, ţe tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich ţivotech“ (Skutky 27,10). Pavel neřekl: „Duch Svatý ke mně promluvil“ ani „Měl jsem vizi“. Řekl: „Vnímám, ţe této plavbě hrozí velké nebezpečí.“ Je evidentní, ţe Pavel měl ohledně této plavby vnitřní svědectví nebo duchovní vnímání. Jeho duch to poznání pochytil od Ducha Svatého, který v něm přebýval. Druhý způsob, kterým nás Duch Svatý vede, je vnitřní hlas, kterému se také říká malý tichý hlásek. Věděl jsi, ţe tvůj vnitřní člověk má hlas, stejně jako ho má tvůj vnější člověk? Hlasu tvého ducha se říká svědomí. Vnitřní hlas – hlas vnitřního člověka – není slyšet fyzickýma ušima, tak jako hlas vnějšího člověka. Hlas vnitřního člověka slyšíš uvnitř sebe, ve svém duchu. Tvůj duchovní člověk k tobě bude mluvit skrze malý tichý hlásek tvého svědomí a předá tvé mysli informaci, kterou přijme od Ducha Svatého přebývajícího v tobě. Třetí způsob, kterým tě Duch Svatý vede, je autoritativní hlas Ducha Svatého. Ačkoliv se Duch Svatý můţe rozhodnout k věřícímu tímto autoritativním hlasem promluvit, tak nemáme hlasy vyhledávat. Tyto věci se dějí tak, jak si přeje Duch Svatý (1.K 12,11). Mezi vnitřním hlasem tvého vlastního ducha a slyšitelným hlasem Ducha Svatého existuje zřetelný rozdíl. Kdyţ k tobě promluví Duch Svatý, tak je to autoritativnější. Autoritativní hlas Ducha Svatého můţeš slyšet buď uvnitř sebe, ve svém vnitřním člověku, nebo ho můţeš slyšet nahlas. Můţe se to zdát být tak reálným, jako kdybys slyšel člověka, který k tobě nahlas mluví. Víte, kdyţ k vám mluví Duch Svatý, tak se to můţe skutečně zdát akustické, i kdyţ to nikdo jiný, kdo je s vámi ve stejné místnosti, neslyší. To se děje proto, ţe Duch Svatý nemluví v oblasti smyslŧ, protoţe nemá fyzické tělo. On je Duch, duchovní osobnost, a mluví v duchovní oblasti. Ty jsi také duchovní bytost. Kdyţ tedy slyšíš Ducha Svatého promluvit, tak Jeho hlas slyšíš svým duchem. A Jeho hlas je v duchovní oblasti akustický. Duchovní věci jsou stejně tak reálné jako materiální věci. Ve skutečnosti je duchovní oblast dokonce reálnější, neţ oblast přirozená, protoţe Bůh, který je Duch, stvořil materiální, 27

přirozenou oblast. Pokud máš tedy úspěšně následovat Boţí plán pro svůj ţivot, tak se musíš stát více zaměřeným na Ducha neţ na mysl či na tělo. Příliš mnoho křesťanů stráví celé své ţivoty zaměřením jen na to, co jim říkají přirozené smysly. Jsou soustředění na smysly a na vedení tělem, a v důsledku toho se často stanou duchovně hluchými. Dalo by se říci, ţe se jim ucpou duchovní uši, neboť nevěnují pozornost Duchu Svatému, který je v nich, a jejich srdce jsou plná přirozených záleţitostí. Jiní křesťané nikdy od Boha nic neslyší proto, ţe oni jsou těmi, kteří neustále mluví. Pořád mluví a neoddělí si čas na to, poslouchat, co se jim Pán snaţí skrze ducha říci. A existují dokonce křesťané, kteří ani nevědí o tom, ţe nějaké duchovní uši mají, nebo ţe by měli od Ducha Svatého očekávat, ţe jim něco řekne! Rozvíjej svého ducha, abys poznával Boţí vůli Příliš často je naším problémem při následování Boţího plánu pro naše ţivoty to, ţe jsme selhali v tom, abychom dostatečně vytrénovali svého ducha. Strávili jsme většinu ţivota v duševní a fyzické oblasti a rozvíjeli svůj intelekt na úkor našeho srdce. Kdyţ zanedbáme rozvoj svého ducha, tak se intelekt dostane na trůn našich ţivotů. A dá se říct, ţe náš duch, který je naší součástí, jeţ má dominovat a řídit naši mysl i tělo, je uzamčený ve vězení a není mu dovoleno fungovat. Duch Svatý se ale neustále snaţí dát nám do naší mysli skrze vnitřní svědectví své vedení – kdybychom si jen dali čas s tím, rozvíjet svého ducha a naslouchat. Je jedna důleţitá věc, kterou by sis měl zapamatovat, pokud se má tvůj duch rozvinout. Musíš si usmyslet, ţe si vţdy zachováš vnímavé svědomí. Nepřekračuj své svědomí. Na místo toho si zvykni vţdy okamţitě poslechnout svého ducha. Pamatuj na to, ţe tvé svědomí je hlasem tvého ducha a popisuje tvé mysli to, co Boţí Duch říká tvému srdci. Kdyţ budeš své svědomí vytrvale překračovat, tak se stane bezcitným na rozpoznání naléhání Ducha Svatého. Duchovní věci se pro tebe stanou nejasnými a tvé svědomí uţ pro tebe nebude dobrým průvodcem. Jakmile tvé svědomí vyschne, bude pro tebe těţké rozlišit Pánovo vedení a následovat Jeho plán. Kdyţ usiluješ o rozvíjení svého ducha, tak také pamatuj na to, aby ses ujistil, ţe nejsi vedený svým tělem. V tom to mnozí křesťané míjí. Činí rozhodnutí na základě své vlastní tělesné přirozenosti, tuţeb a sklonů. A protoţe jejich duch není sladěný s Duchem Svatým, který v nich přebývá, tak míjejí věci Ducha, které pro ně Bůh v jejich duchovním závodě připravil. Rozvoji tvého ducha také zabrání to, ţe dopustíš, abys byl veden svou duší – svými pocity, přirozeným argumentováním a emocemi. To je další oblast, v níţ to křesťané často míjí. Emocionálně se nadchnou pro plány a touhy, které si sami vymysleli, a potom sami sebe přesvědčí o tom, ţe je k tomu vede Pán. Ve skutečnosti jsou však vedeni svými emocemi a ne svým duchem a jejich emoce je vedou pryč z cesty. Při rozvíjení ducha je také důleţité nenechat se vést vnějšími okolnostmi. Kdyţ jsem byl mladým pastorem, tak jsem znal pastory, kteří byli vedeni okolnostmi. Kdyţ čelili ve svých sborech problémům, říkávali věci jako například: „Pokud se mi někdy vůbec podaří dostat návštěvnost Nedělní školy tam, kde byla dříve, tak potom odejdu.“ Nebo řekli: „Jakmile se zlepší stav financí sboru, tak přijmu jiný pastorát.“ Ale tito pastoři byli vedeni přirozenými okolnostmi spíše neţ Duchem Svatým. Jako pastor jsem nikdy nedovolil, aby mě okolnosti ovlivňovaly. Vůbec mě neznepokojovalo, kdyţ se sníţila návštěvnost Nedělní školy nebo poklesly sbírky. Nikdy jsem si nedovolil být motivovaný zástupy nebo penězi nebo jakoukoliv jinou přirozenou okolností. Kdyţ jsem ve sborech, které jsem pastoroval, čelil problémům, řekl jsem si prostě: „Já si neověřuji Boţí vůli vnějšími okolnostmi. Ověřuji si jí tím, co On říká k mému duchu. Bůh mi řekl, abych tento sbor pastoroval, a já nebudu zpochybňovat Jeho úsudek. Nebudu si klást 28

otázku, jestli mi řekne, abych příští týden nebo měsíc odešel. To není má věc, je to Jeho věc. Zůstanu zde, dokud mi On neřekne, abych odešel. Pokud Bůh chce, abych šel někam jinam, má dost rozumu na to, aby o tom se mnou mluvil. Je inteligentní bytostí, stejně jako já. Porozumím tomu, co mi říká. Jsem s Bohem v kontaktu a jsem otevřený Jeho vedení. Aţ bude čas pohnout se dál, tak mi dá signál. Budu to vědět uvnitř sebe skrze vnitřní svědectví.“ Takto jsem se choval ve svých necelých šedesáti letech sluţby, zatímco jsem následoval Boţí plán pro svůj ţivot. Rozhoduji se stejně tak podle toho, co Pán neříká, jako podle toho, co říká. Jinak řečeno, ţiji podle principů Boţího Slova a podle vedení Ducha Svatého ve svém duchu. Pokračuji prostě ve směru, o kterém mi Pán jiţ řekl, dokud On neuzná za vhodné určit mi ve Svém plánu pro můj ţivot a sluţbu směr nový. Nesnaţím se iniciovat nový směr sám. Při rozvoji tvého ducha a ujišťování se o Boţím směru pro tvůj ţivot ti také pomůţe usilovat o jednotu a shodu s lidmi kolem sebe, kteří jsou duchovně vyspělí. Buď opatrný na to, pohnout se určitým směrem, kdyţ ti, kteří jsou ti blízcí, a které duchovně respektuješ, s tebou nejsou v jednotě ohledně toho, ţe máš vedení od Pána. Například první církev praktikovala biblické principy jednoty a shody při činění některých rozhodnutí, zejména týkajících se sluţby. Takový příklad vidíme ve Skutcích 13, kde byli Pavel a Barnabáš odděleni pro sluţbu.

Skutky 13,1-3 1 V církvi, která byla v Antiochii, pak byli NĚKTEŘÍ PROROCI A UČITELÉ, jako Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, který byl vychován společně s tetrarchou Herodem, a Saul. 2 A kdyţ (ONI) konali sluţbu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Saula (Pavla) a Barnabáše pro dílo, k němuţ jsem je povolal. 3 Tehdy na ně (ONI) po půstu a modlitbě vloţili ruce a propustili je. Bible neříká, jak v tomto případě Duch Svatý promluvil. Jeden z proroků mohl promluvit pod inspirací Ducha Svatého v proroctví. Nebo mohl někdo slyšet autoritativní hlas Ducha Svatého. Nezáleţí však ve skutečnosti na tom, jak Duch Svatý promluvil. Pointa je v tom, ţe všech těchto pět sluţebníků, kteří byli na tomto shromáţdění v Antiochii, bylo ve shodě ohledně toho, ţe oddělit Barnabáše a Pavla pro práci ve sluţbě, bylo Pánovým vedením. Je pravdou, ţe někdy budeš muset při následování Boţího plánu pro svůj ţivot udělat některá rozhodnutí sám. Nemusíš se neustále ptát všech lidí kolem sebe, jak si myslí, ţe by ses měl rozhodnout. V určité situaci Bůh nemusí ostatním říci, co chce, abys udělal ty. Příliš mnoho křesťanů nechává ostatní, aby jim říkali, co mají dělat, protoţe nechtějí převzít zodpovědnost za to, aby sami hledali u Boha nasměrování. Kaţdý věřící má ale zodpovědnost za to, přijmout od Pána nasměrování pro svůj ţivot. Na druhou stranu čteme ve Skutcích 13, ţe všichni, kdo v tom byli zapojení, souhlasili s tím, jaké bylo Pánovo vedení, a potom podle toho jednali. Proto je jistě biblické, aby ti, kterým duchovně důvěřuješ, byli s tebou v souhlasu, kdyţ děláš zásadní rozhodnutí, které velmi ovlivní tvůj ţivot. To ale neznamená, ţe máš nechat druhé, aby převzali zodpovědnost za přijetí nasměrování pro tvůj ţivot. Nicméně je mnohdy moudré zváţit radu lidí, kteří znají Pána, a kterým na tobě záleţí. Ve svém vlastním ţivotě mám několik lidí, v jejichţ duchovní ţivot mám největší důvěru. A jsou doby, kdy s nimi mluvím ohledně rozhodnutí, která musím učinit. Bible říká: „Kdeţ není dostatečné rady, padá lid, ale spomoţení jest ve mnoţství rádcŧ“ (Př 11,14). Také je důleţité, aby s tím, ţe tě Pán vede tím daným směrem, souhlasili lidé, jejichţ ţivoty budou tímto rozhodnutím ovlivněné. Například na počátku čtyřicátých let, kdyţ se mnou Pán začal jednat ohledně toho, vrátit se zpět k pastoraci sboru ve Farmersville (dříve jsem ten sbor opustil mimo Boţí vůli), jsem chtěl, aby toto rozhodnutí potvrdila má manţelka. 29

Tou dobou jsem pastoroval jiný sbor a s myšlenkou vrátit se zpět do Farmersvillského sboru jsem zápasil asi měsíc. Někdy jsem se ve svatyni modlil a břemeno za Farmersvillský sbor na mě přišlo tak silně, ţe jsem vstal a fyzicky vyběhl ven z budovy. Snaţil jsem se před tím břemenem utéct. Říkal jsem neustále Pánu: „Já se tam nechci vrátit a být tam pastorem!“ Víte, někdy vaše tělo a mysl rebelují proti tomu, o co vás Pán ţádá, abyste udělali. A kdyţ se snaţíte poslouchat i své fyzické smysly a mysl i svého ducha, tak se vám to můţe pořádně zamíchat. Takţe jsem se nakonec modlil: „Pane, pokud chceš, abychom se vrátili do Farmersvillu, tak to ukaţ také mojí manţelce.“ Brzy na to jsme s Orethou umývali nádobí a já jsem se jí zeptal: „Miláčku, nemluvil s tebou Pán ohledně něčeho?“ „Ne, aspoň o ničem nevím“, odpověděla. „No, kdyby ti něco řekl, tak mi o tom dej vědět“, řekl jsem jí. Čekal jsem asi třicet dní a jednou ráno, kdyţ jsme spolu opět umývali nádobí, jsem se své manţelky zeptal: „Slyšela jsi něco od Pána?“ Oretha řekla: „Ne, neslyšela.“ Někdy lidé od Pána slyšeli, ale nerozpoznali to jako Pánovo vedení. Zeptal jsem se jí tedy: „Máš nějaké vedení, abychom v tomto sboru rezignovali a šli pastorovat jiný sbor?“ „Ne“, řekla ona. „Máš ve svém srdci něco ohledně sboru ve Farmersville?“, zeptal jsem se. „Ó“, řekla, „myslela jsem si, ţe to je jen ze mě.“ Víte, ona měla něco od Pána a jenom to nerozpoznala. „Dovol mi, abych ti dal jednu otázku“, řekl jsem. „Chceš, abychom šli pastorovat zpět do Farmersville?“ „Ach ne!“, vykřikla. „Tisíckrát ne!“ Řekl jsem: „No, tak to tedy nemohlo být z tebe, ţe? Ty tam jít nechceš.“ „Myslím, ţe máš pravdu“, odpověděla. Z přirozeného pohledu na věc se ani jeden z nás dvou zpět do toho sboru vrátit nechtěl. Oba jsme však poslechli Boha a šli a během pastorování toho sboru jsme byli šťastnější neţ kdy před tím v ţivotě. Protoţe jsme poprvé opustili ten sbor předčasně, tak Bůh nemohl uskutečnit to, co chtěl. Jako výsledek naší poslušnosti se tam vrátit mě však Bůh mohl naučit tomu, jak toto společenství duchovně rozvinout, a to více neţ ve sborech, které jsme pastorovali předtím. Naučili jsme se tam mnohé hodnotné lekce. Boţí cesta je vţdy tou nejlepší! Ale pointa, ke které se snaţím dostat, je, ţe Pán s námi oběma jednal skrze vnitřní svědectví, abychom šli zpátky do Farmersvillského sboru. S Orethou jsme se shodli na tom, ţe nás Pán tímto směrem vede. Kdykoliv je to moţné, tak by to takto mělo být v případě, ţe daným rozhodnutím bude ovlivněno více osob. Mohou být chvíle, kdy ostatní nesouhlasí s nasměrováním, o kterém vnímáš, ţe tě jím Pán vede. S konečnou platností musíš podle svých nejlepších schopností Pánovo vedení následovat. Kdyţ s tebou ale ostatní nesouhlasí, tak buď velmi opatrný a ujisti se, jestli je to vedení opravdu od Pána. Získej ve svém duchu jasné Boţí nasměrování dříve neţ budeš jednat Je důleţité nebýt při činění rozhodnutí, která ovlivní tvůj ţivot, příliš rychlý. Pamatuj, co mi Jeţíš řekl: „Byl bych radši, kdybys byl pomalejší neţ rychlejší.“ Proto pokud si máš rozvinout ducha, abys pak mohl rozpoznat Boţí plán pro svůj ţivot, tak si musíš vyhradit dostatek času, kdy se budeš modlit, do té doby neţ budeš mít ve svém duchu jasné Boţí nasměrování. 30

U mnoha křesťanů je potíţ v tom, ţe kdyţ přijmou nějaké nasměrování týkající se Boţího plánu pro své ţivoty, tak toto zjevení smísí se svými vlastními pocity a myšlením. Následují své vlastní lidské myšlení a úplně minou Boţí myšlení ohledně té dané záleţitosti. Pak ten plán nedopadne dobře, oni jsou zmatení a uvaţují o tom, jestli kdy vůbec slyšeli od Boha. Jediný způsob jak zabránit tomu, aby se to nestalo, je dostat se do Boţí přítomnosti na dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby sis odfiltroval své lidské emoce a myšlenky a poloţil je před Boha na oltář. Potom se modli a rozjímej Slovo do té doby, neţ uslyšíš ve svém duchu od Pána a budeš uvnitř vědět co máš dělat. To, co si potřebuješ uvědomit, je, ţe Boţí myšlenky jsou mnohem větší neţ lidské myšlenky (Iz 55,9). A Jeho myšlenky najdeš v Boţím Slově. Proto rozjímání a neustálé krmení se Boţím Slovem obnovuje tvou mysl, tak aby přišla do souladu s tvým duchem. Víš, ten hlas, který k tobě mluví ve Slově, je ten samý hlas, který tě vede skrze tvého ducha. Takţe kdyţ jsi ve Slově, tak se zaostřuje tvé duchovní vnímání a tvá schopnost slyšet v duchu Boţí hlas. Proto je očekávání před Pánem na modlitbě a ve Slově ţivotně důleţité, pokud chceš chodit po Boţích cestách podle Jeho myšlení, spíše neţ podle svého vlastního přirozeného rozumování. Kdyţ jsem byl ještě na své křesťanské cestě mladý, tak jsem se naučil dát si čas s tím, očekávat před Pánem na modlitbě a ve Slově, dokud mi nebylo v duchu jasné, co chce, abych udělal. Někdy jsem očekával na Boha na modlitbě ohledně Jeho nasměrování po několik dní. Ve skutečnosti jsem se někdy modlil po několik měsíců dříve, neţ jsem učinil zásadní rozhodnutí ve své sluţbě. Tím nemyslím, ţe jsem byl celou tu dobu na kolenou a modlil se. Stále jsem si hleděl svých kaţdodenních záleţitostí. Kdykoliv jsem však mohl, tak jsem se modlil, mnohokrát po celou noc. Hodně z toho času jsem se modlil v jazycích. Ve skutečnosti je jedním z největších vkladů, které Bůh zaopatřil pro věřící, kdyţ hledají Boţí plán pro svůj ţivot, křest v Duchu Svatém s důkazem mluvení jinými jazyky (Skutky 2,24). Bible říká, ţe kdyţ se modlíš neznámým jazykem, tak se modlí tvůj duch (1.K 14,14). Zatímco se modlíš v jiných jazycích, jak ti Duch dává promlouvat, tak tvůj duch aktivně komunikuje s Bohem. To je ohromné zmocnění k modlitbě, protoţe právě skrze tvého ducha ti Bůh dává vedení. První Korintským 14,2 říká, ţe kdyţ se modlíš v jazycích, tak mluvíš k Bohu tajemství. Kdyţ tedy hledáš Pána ohledně vedení a nasměrování, tak ti Duch Svatý pomůţe promodlit tajemství Boţího plánu pro tvůj ţivot, kdyţ se budeš modlit v jiných jazycích. Ve své vlastní křesťanské zkušenosti jsem zjistil, ţe modlení se v jiných jazycích je jedním z nejlepších způsobů, jak ztišit tělo a dostat mysl na neutrál, tak abych slyšel, co říká můj duch. Víte, svou myslí můţete hlučet naprosto stejně jako svýma rukama nebo nohama! A kdyţ na vás vaše mysl křičí – neustále vás bombarduje svými duševními myšlenkami nebo ďáblovými lţemi – tak neuslyšíte, co vám Duch Svatý říká k vašemu duchu. Za ta léta se jiţ pro mě stalo jednodušším ztišit svou mysl a tělo během modlitby. Dříve mi to trvalo alespoň hodinu a půl modlitby v jazycích, neţ se má duše a tělo ztišily. Teď mi to uţ trvá jen několik minut. Víte, duchovní věci se musí procvičovat naprosto stejně jako věci přirozené. Například baseballoví hráči na jaře trénují, aby se připravili na nadcházející baseballovou sezónu. Podobně platí, ţe čím více očekáváte před Pánem a modlíte se v jiných jazycích, tím je pro vás jednodušší ztišit se a poslouchat své srdce. Samozřejmě to pro tělo není jednoduché. Tvé tělo se nezbytně nebude chtít modlit. Je mnohem jednodušší dívat se na televizi nebo navštívit bar Susie Q nebo Joe Blow dole ve tvé ulici, neţ se přimět k modlitbě, ţe? Pokud máš ale přijmout Boţí moudrost a nasměrování pro svůj ţivot, tak budeš muset své tělo drţet pod nadvládou svého ducha a pilně se odevzdávat modlitbě (1. K 9,27 1. Pt 4,7).

31

Kdyţ jsem hledal Boţí vedení ohledně různých rozhodnutí, tak jsem se někdy modlíval noc za nocí po dobu několika týdnů. Nepřestal jsem do doby, kdy jsem měl v duchu jasné vedení ohledně toho, co Pán chce, abych udělal. Po celou dobu, kdy jsem se modlil, jsem měl vytaţenou svou „duchovní anténu“. Víte, co tím myslím? Jinak řečeno, byl jsem neustále bdělý v duchu, abych slyšel, co mi Bůh říká. Ty si také můţeš vytáhnout svou duchovní anténu jednoduše skutkem víry. Uvnitř sebe se vztáhni svým duchem k Bohu. Jakmile to uděláš, tak zkontaktuješ Boha Otce, který je Duch, a On ti do tvého ducha odpoví. Kdyţ jsem se během těch prodlouţených modlitebních období modlil, tak někde hluboce zevnitř ze mě povstalo poznání ohledně toho, co Bůh chce, abych udělal. Pánova moudrost a vedení se ve mně vytvarovaly a nabraly jasnou podobu a nakonec jsem uvnitř sebe přesně věděl, jakým směrem se mám vydat. Jakmile to bylo v duchu jasné, tak uţ ze mě nikdo toto poznání Boţího plánu nemohl dostat pryč. Bylo to moje! Získání jasného Boţího nasměrování ve tvém duchu je tím, co tě pronese k vítězství aţ přijdou zkoušky. Pokud s jistotou nevíš, jaká je pro tebe v určité záleţitosti Boţí vůle, tak by tě mohly jednoduše zviklat nepříznivé a protikladné okolnosti. Pokud nemáš ve svém duchu jasné Boţí nasměrování a přesto učiníš rozhodnutí, tak bys mohl vyplýtvat mnoho času potácením se tam a zpět ve strachu, jestli jsi náhodou neminul Boha. Bez poznání Boţí vůle pevně zakotveného ve tvém duchu by se dalo říci, ţe popluješ na vlnách okolností, jeden den nahoru a druhý den dolů. A nakonec se odchýlíš od kursu, protoţe budeš veden přirozenými okolnostmi spíše neţ vedením Ducha Svatého ve svém duchu. Poznání Boţí vůle ve tvém duchu je tvou kotvou, která tě udrţí v kursu, ať proti tobě povstane cokoliv. Zbav své srdce všech překáţek Učiň tedy svým celoţivotním záměrem rozvinout svého ducha a vţdy získat v duchu jasné Boţí vedení a nasměrování dříve neţ uděláš nějaký tah. Pamatuj si ale tohle: Tohoto cíle dosáhneš jen tehdy, kdyţ se ve svém srdci zbavíš všeho, co by mohlo být překáţkou pro tvŧj modlitební ţivot. Pokud své srdce nezbavíš překáţek, tak strávíš mnoho času modlením se bez jakýchkoliv výsledků. Co můţe bránit tvému modlitebnímu ţivotu? Jeţíš nám jednu překáţku uvádí v Markovi 11,25. Poté, co v Markovi 11,24 mluvil o modlitbě víry, Jeţíš říká, ţe neodpuštění je překáţkou k získání vyslyšení modliteb. Marek 11,24-26 24 Proto vám říkám: Věřte, ţe všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali a budete to mít. 25 A KDYŢ SE POSTAVÍTE K MODLITBĚ, ODPOUŠTĚJTE, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše prohřešky vám. 26 Jestliţe však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky vám. Kdyţ se modlíte – odpouštějte. Proč to Jeţíš řekl? Protoţe věděl, ţe pokud si budeme v srdcích shromaţďovat vůči někomu neodpuštění, tak budou naše modlitby neúčinné. Pokud nebudeš praktikovat chození v Boţí lásce a nebudeš rychlý k odpouštění, tak velmi zabráníš rozvoji svého ducha a své schopnosti přijmout vedení a nasměrování od Pána – protoţe tě vede právě tvým srdcem či duchem. První list Petrův zmiňuje další překáţku modlitebního ţivota věřícího. 1. Petrův 3,7-9

32

7 Podobně muţi, ţijte s nimi (se svými manţelkami) v porozumění a prokazujte ţenskému pohlaví čest jakoţto slabší nádobě a jako spoludědičkám milosti ţivota, ABY VAŠE MODLITBY NEMĚLY PŘEKÁŢKU. 8 Konečně, buďte všichni jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a přátelští. 9 Neodplácejte zlo zlem, ani zlořečení zlořečením, ale naopak ţehnejte, neboť víte, ţe jste povoláni k tomu, abyste zdědili poţehnání. Verš 7 říká, ţe manţelé mohou bránit svým modlitbám, kdyţ neprokazují svým manţelkám čest jako spoludědičkám milosti ţivota. Pravdou je, ţe bránit svému modlitebnímu ţivotu a svému duchovnímu vývoji mohou bránit oba – manţel i manţelka – tím, ţe spolu nechodí v lásce. To je absolutní pravda! Tento biblický princip platí také pro kaţdého věřícího. Jinak řečeno, pokud své srdce nezbavíš kaţdého kousíčku zaujatosti, zlé vůle nebo neodpuštění, tak blokuješ komunikační kanál mezi sebou a Bohem. Toto nejsou jediné překáţky tvého modlitebního ţivota a rozvoje tvého ducha, bránící úspěšnému následování Boha v ţivotě. Tvůj modlitební ţivot bude mít překáţku, pokud neodhodíš všechno, co je pro tebe osobně svázaností – kaţdou zátěţ a hřích, který by se ti snaţil zabránit běţet tvůj duchovní závod podle tvých nejlepších schopností (Ţd 12,1). Nezataras tedy příval Boţího poţehnání, slávy a vedení! Nedrţ se zátěţí a hříchů, které ucpávají tok Jeho Ducha ve tvém ţivotě. Dostaň tyto věci pryč ze své mysli a srdce. Čiň z nich pokání a dej je pod krev Jeţíše. Postarej se o všechny překáţky svého modlitebního ţivota dříve neţ začneš hledat Boha ohledně vedení v určité záleţitosti. Pak budeš mít jistotu, ţe je tvé srdce čisté a v pořádku, a ţe budeš moci slyšet, co ti Duch Svatý říká. Dovol Bohu, aby odstranil překáţky ze tvé cesty Jakmile jsi jiţ získal ohledně určité záleţitosti Boţí vedení, tak se nezabývej zdánlivě nepřekonatelnými překáţkami, které by ti stály v cestě při následování Jeho plánu. Kdyţ budeš pokračovat v hledání Pána ohledně moudrosti a poslouchat Ho na kaţdém kroku cesty, tak On sám odstraní kaţdou překáţku, a to takovými způsoby, které tě udiví. Například si pamatuji, ţe jednou se mnou Bůh začal jednat dva roky dopředu ohledně pastorování jednoho konkrétního sboru. Začal jsem tento sbor chytat ve svém duchu a zeptal jsem se Pána: „Ty se mnou mluvíš ohledně pastorování tohoto sboru?“ Kdyţ jsem pokračoval v modlitbě za tuto záleţitost, nabyl jsem přesvědčení, ţe Pán chce, abych tento konkrétní sbor pastoroval. Pak jsem se modlil: „Pane, vidím několik zásadních překáţek, které blokují cestu k tomu, abych kdy pastoroval tento sbor. Z přirozeného pohledu tyto překáţky vypadají jako nepřekonatelné hory. Takţe to, abych tam mohl pastorovat, budeš muset zařídit Ty.“ Někteří vedoucí toho sboru byli proti mé sluţbě, kvůli poselství víry a uzdravení, které jsem kázal. V minulosti se mě snaţili konfrontovat tím, ţe se se mnou chtěli hádat a argumentovat tím, čemu věří oni. Já jsem ale zůstával potichu a nechal jsem je, ať se hádají. (Před dlouhou dobou jsem se rozhodl, ţe budu chodit v lásce, ať uţ v ní ostatní chodit budou či ne!) Řekl jsem tedy Pánu: „Já nevezmu to, co jsi ke mně mluvil ohledně pastorování tohoto sboru, a nebudu se sám snaţit přivést to k naplnění. Nikomu neřeknu ani slovo. Zůstanu prostě vydaný pastorování sboru, který pastoruji teď, a budu pozorovat, jak to Ty sám zařídíš.“ A Bůh to přesně tak udělal! K mému nejvyššímu údivu mě o dva roky později právě ti vedoucí, kteří mi tak zásadně oponovali, poţádali, abych přišel jejich sbor pastorovat! Kdyţ jsem se ohledně této záleţitosti vytrvale modlil a důvěřoval Bohu, tak se On sám postaral o kaţdou překáţku.

33

Důvodem toho, ţe jsem Bohu mohl takto důvěřovat, ţe se o tu situaci postará, bylo to, ţe jsem ho předtím hledal na modlitbě do té doby, neţ jsem měl ve svém duchu pokoj ohledně toho, ţe pastorovat tento konkrétní sbor, bylo pro mě Boţí vůlí. Praktické vhledy do promodlení tajemství Boţího plánu Naučit se očekávat před Pánem a promodlit tajemství Boţího plánu pro naše ţivoty je nesmírně důleţité. Jeden ze způsobů, jakým to můţeme dělat, je modlením se v jiných jazycích. Bible říká, ţe kdyţ se modlíme v jazycích, tak se modlíme tajemství k Bohu: „Neboť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu (nikdo mu totiţ nerozumí) a duchem mluví tajemství“ (1. K 14,2). Moffatŧv překlad říká, ţe se modlíme „Boţská tajemství v Duchu“. Mnoho ze špatných věcí, které se nám dějí, nebo dobrých věcí, které by se nám měly dít a nedějí se, jsou výsledkem našeho minulého selhání v promodlení Boţího plánu. Víte, Bůh pro nás do budoucnosti naplánoval mnoho věcí, abychom se tak za ně mohli během modlitby v Duchu modlit v dostatečném předstihu. (V Duchu se můţeme modlit i v jazycích i v našem rodném jazyku, pokud se modlíme z vnuknutí Ducha Svatého.) Ve skutečnosti je to, co se ve tvém ţivotě děje v současnosti, ať uţ dobrého nebo zlého, výsledkem toho, co jsi v minulosti promodlil nebo nepromodlil. A to, co se v tvém ţivotě stane v budoucnosti, bude výsledkem tvého současného modlitebního ţivota. Někdy tě Duch Svatý bude pobízet k tomu, modlit se ohledně určitých věcí týkajících se Jeho plánu pro tvůj ţivot. Budeš mít pomazání nebo vnuknutí Ducha Svatého k modlitbě. Kdyţ ale budeš pobídky Ducha Svatého ignorovat a zaměstnáš se přirozenými záleţitostmi, tak toto pomazání odejde a budeš si klást otázku, jestli jsi ho kdy vůbec vnímal! Pokud budeš pobídky Ducha Svatého ignorovat opakovaně, tak Ducha Svatého zarmoutíš a On s tebou ohledně té záleţitosti uţ nebude jednat. Zaměř se tedy na to, abys byl vţdy citlivým na tyto jemné pobídky Ducha Svatého. Vyhraď si čas na očekávání před Pánem na modlitbě a ve Slově, abys objevil Jeho vedení a nasměrování pro svůj ţivot. Očekávej před Ním dostatečně dlouho aţ do té doby, kdy se tvá mysl ztiší a přestane být aktivní. Očekávej na modlitbě dostatečně dlouho na to, aby všechny tvé fyzické smysly a emoce byly v zajetí a nemohli ti jiţ dominovat. Pak budeš schopen slyšet od svého ducha. Také to, ţe budeš trávit čas v Boţí přítomnosti tím, ţe budeš Pánu slouţit chválami a uctíváním, ztiší tvou mysl a posílí tvého ducha. Proto ti k rozvoji tvého ducha velmi pomůţe trávit mnoho času ve sluţbě Pánu. Co to znamená sluţba Pánu? Znamená to setrvávat v Jeho přítomnosti, milovat a uctívat Ho za vše, čím je, a za vše, co pro tebe udělal. Znamená to pít z Jeho slávy a moci a dovolit Mu, aby prosákl kaţdou část tvé osobnosti. Sluţba Pánu ti také pomůţe k tomu, slyšet Jeho hlas. Například ve Skutcích 13,2 se říká: „A KDYŢ (někteří proroci a učitelé v Antiochii) KONALI SLUŢBU PÁNU a postili se, ŘEKL DUCH SVATÝ…“ (Skutky 13,2). Kdyţ uctíváš Pána, tak vytvoříš takový druh atmosféry, v níţ můţe Duch Svatý promlouvat k tvému srdci. Kdyţ trávíš čas tím, ţe prostě miluješ a uctíváš Pána, tak je mnohem jednodušší ztišit svou mysl a své emoce a zaměřit se na Jeţíše. Jestliţe chceš tedy proţívat intimní obecenství s Pánem a slyšet, co ti říká, tak trav mnoho času ve sluţbě Jemu. Ztišení tvé mysli a tvého těla ti můţe trvat určitý čas. Proto Písmo říká: „UPOKOJTEŢ SE, a vězte, ţeť jsem já Bŧh…“ (Ţalm 46,11). Vyhraď si čas na utišení svého těla. Ať se tvá mysl upokojí. Ať se tvé emoce poddají, tak aby vůbec ţádná emoce nezabarvovala tvé myšlenky. Jakmile se jednou tvá mysl a tvé tělo utiší, naslouchej zcela dole uvnitř ve své nejvnitřnější podstatě tomu, co ti Duch Svatý říká. Ačkoliv se ti někdy bude zdát, ţe je tvá mysl v mlze, tak ti Pán osvítí ducha a dá ti vedení, které potřebuješ. 34

Nedovol si stát se duchovně líným a přestat poslouchat, co ti Pán říká do tvého ducha. Kdyţ se staneš duchovně letargickým, tak můţeš dopadnout tak, ţe budeš následovat své vlastní duševní touhy, a po celou tu dobu si myslet, ţe následuješ Boţí plán pro svůj ţivot. Musíš se učit rozlišovat mezi svými duševními myšlenkami a touhami a Pánovým vedením ve svém duchu. Aby ses to naučil, tak musíš být dobře zakotvený ve Slově, které je tou jedinou věcí, která dokáţe rozdíl mezi duší a duchem určit (Ţd 4,12). Zakotvení se ve Slově ti také pomůţe rozpoznat hlas Satana. Ďábel se bude snaţit namlouvat lstivé lţi tvé mysli, aby tě podvedl (Jan 8,44 Zjevení 12,9). Nicméně, pamatuj si, ţe Bůh mluví k tvému duchu a to, co ti řekne je vţdy v souladu s Jeho Slovem. Prozkoumej tedy vţdy své vedení ve světle Bible. Bůh tě nikdy nepovede ani jediný krok mimo principy Svého Slova. Před učiněním kroku, o kterém uvaţuješ, také prozkoumej své motivy. Poloţ si otázku: Proč chci tohle udělat? Chci to udělat pro svŧj sobecký uţitek nebo jen proto, ţe to dělá někdo jiný? Chce to udělat moje duševní přirozenost nebo to po mě chce Bŧh? Někdy je k zodpovězení těchto otázek zapotřebí setrvat v Boţí přítomnosti dosti dlouhou dobu. Nemůţeš je vţdy zodpovědět během jedné modlitební chvíle. Někdy to trvá dlouhá období v očekávání před Pánem na modlitbě, neţ se vyčistí tvé motivy a neţ se tvé priority utřídí podle Slova, abys pak mohl rozlišit mezi povykem své duše a hlasem svého ducha. Kdyţ se ale uvnitř sebe dostatečně ztišíš a budeš rozjímat Boţí Slovo a modlit se dostatečně dlouho v Duchu, tak se dostaneš hlouběji do Ducha a budeš schopen rozlišit mezi svou duší a svým duchovním člověkem. Budeš schopen rozpoznat rozdíl mezi svými vlastními přáními a touhami a tím, co pro tebe chce Bŧh. Potom úplně zevnitř z tebe povstane nasměrování a vedení. A budeš moci s jistotou říci: „Teď uţ vím, co mám dělat! Toto mi vybral Pán. V minulosti mě mé vlastní emoce a má lidská osobnost vedly špatnou cestou. Teď jsem ale slyšel Pánův hlas ve svém duchu. A i kdyţ se celý svět postaví proti mně a řekne, ţe to tak není, tak já vím, co Bůh chce, abych dělal!“ A kdyţ poslechneš Boţí vůli a budeš následovat Jeho plán, tak si budeš uţívat poţehnání, která pro tebe zaopatřil. Pravdou je, ţe sluţba svému vlastnímu duchu – neustálé krmení ducha rozjímáním Boţího Slova a obecenstvím s Pánem – je tím nejdůleţitějším, co můţeš pro rozvoj svého ducha udělat, tak aby ses ujistil ohledně Boţí vůle pro svůj ţivot. Jen tehdy můţeš ţít v hojnosti, kterou pro tebe Bůh zaopatřil. Mnoho křesťanů to míjí tím, ţe zůstávají jen v duševní a fyzické oblasti. Zapomínají na to, ţe duchovní oblast je kořenem, stonkem a půdou, ze které vyrůstá vše ostatní, a úplně se rozrušují ve své mysli a v emocích. A pobíhají tam a nazpátek a hledají někoho, kdo jim dá duševní, přirozenou radu. Kdyby se však jen zastavili, vnitřně se ztišili a měli obecenství s Pánem, tak by Ho začali slyšet, jak mluví k jejich srdci. Pokoj, spokojenost a upokojení by plynuly z jejich ducha do jejich mysli a emocí. Všechny jejich otázky by se rozplynuly a vypadaly by jako nic a dokonce i jejich těla by zareagovala radostí a zdravím. Někdo by mohl říct: „No, já uţ se modlím dlouhou dobu a ještě jsem nic neslyšel.“ Potom se nepohni do té doby, neţ uslyšíš! Dál hledej Pána ve Slově a na modlitbě. Někdy jiný by mohl říct: „Dám Bohu jen takhle dlouhou dobu na odpověď. Pokud do té doby neodpoví, budu to muset udělat po svém.“ Ne, takhle to nefunguje. Nemůţeš Bohu dát své časové omezení. Pokud to zkusíš, tak určitě půjdeš špatným směrem! Musíš očekávat před Pánem ve víře, ţe ti odpoví ve Svém čase a Svým způsobem. Pokud chceš být vedený Duchem Svatým, tak buď vţdy ochotný odpovědět na Jeho vedení, i kdyţ by nesouhlasilo s tvým lidským rozumováním, očekáváními nebo touhami. Nebraň své schopnosti rozlišit Jeho vedení špatným myšlením nebo sobeckou ambicí. Zůstávej poučitelný a otevřený ve svém srdci pro cokoliv, co by ti Pán řekl. A kdyţ to uděláš, tak tě naučí Svým způsobům a povede tě do Svého plánu pro tvůj ţivot. 35

Ve svém vlastním ţivotě jsem se před dlouhou dobou rozhodl vţdy okamţitě reagovat na vedení Ducha Svatého. A kdyţ jsem si během těch let vyhradil čas na hledání Pána ve Slově a na modlitbě ohledně nasměrování, tak mi Bůh vţdy dal odpověď. Duch Svatý dosvědčoval mému duchu Boţí plán a uvnitř sebe jsem věděl, ţe jsem přijal Boţí nasměrování ohledně té dané záleţitosti. Věděl jsem to lépe, neţ jak znám své vlastní jméno! I ty můţeš při přijímání nasměrování od Ducha Svatého zaţívat stejný úspěch. Chci ale zdůraznit tento fakt: Poznání Boţí vůle a chození v Boţí vůli je závislé na tvém modlitebním ţivotě a na tvém zakotvení se ve Slově. Čím více času budeš trávit v očekávání před Pánem ve Slově a na modlitbě, tím si budeš jistější tím, jaký další krok máš udělat. To, co ve tvém ţivotě není od Boha, z tebe v Boţí přítomnosti postupně odpadne. Dojdeš do bodu, kdy uţ těmi zátěţemi a hříchy, které tě v minulosti přinutily klopýtat, nebudeš obtěţovaný. A zjistíš, ţe jsi schopen chodit v jasně nadefinované vůli Otce. Kdyţ budeš praktikovat promodlování tajemství Boţího plánu pro svůj ţivot podle Slova, tak tě Pán vezme v oblasti modlitby hlouběji, neţ jsi kdy předtím byl. Nemluvím o nějaké mystické oblasti, kde poletuješ jako oblak na nebi a jsi příliš duchovní na to, aby ses k čemukoliv hodil na této zemi! Mluvím o tom, ţe se naučíš uţívat si intimnější úroveň společenství s Pánem. Věci Boţího Ducha se pro tebe stanou reálnější neţ přirozený svět, který je kolem tebe. Takhle by to mělo být u kaţdého věřícího. Chození v Duchu by mělo být pro Boţí dítě normální. Pro věřícího by mělo být vedení Duchem Svatým a chození vírou stejně přirozené, jako je pro ryby plavání v moři a pro ptáky létání v oblacích. Víte, vy můţete být na Ducha Svatého přebývajícího ve vás tak vyladěni, ţe v kaţdé ţivotní situaci budete přesně vědět, co vám říká, kdyţ Ho budete hledat ohledně vedení a nasměrování. Vytvoříte si s Bohem fungující vztah. Co myslím tím fungujícím vztahem? Myslím tím to, ţe se se svým Nebeským Otcem stanete tak blízkými, ţe se stane přirozeným o všem s Ním mluvit, právě tak jako dítě mluví se svým pozemským otcem. Neuděláte ţádné zásadní rozhodnutí dříve, neţ se Ho na to zeptáte a On neudělá nic, co by se vás týkalo, bez toho, aby vám o tom nejprve řekl. Během své křesťanské cesty jsem si takový blízký, fungující vztah s Pánem vytvořil. Udrţuji se zasvěcený Boţí vůli, ať uţ by byla jakákoliv. Vţdy jsem se ale cítil ve svobodě promluvit si s Ním právě tak jako mluví syn se svým otcem. Například co se týče některých záleţitostí, které nebyly tak zásadní, jsem se Pána zeptal: „Pokud proti tomu něco nemáš, mohl bych to udělat takhle?“ A Pán mi řekl: „Nic proti tomu nemám. Není to sice přesně to, co jsem měl na mysli, ale pokud to chceš takhle udělat, tak je to v pořádku.“ Na druhou stranu byly chvíle, kdy mi Pán řekl: „Ne, nepros mě, abys to tak mohl udělat. Nebylo by to to nejlepší.“ A tak jsem důvěřoval Jeho moudrosti a poslechl Ho. Intimní vztah s Pánem můţeš mít tehdy, kdyţ zůstaneš ve Slově, a kdyţ zůstaneš „rozmodlený“ a poddaný vedení Ducha Svatého. Bůh chce, abys rozvíjel svého ducha, aby sis s Ním mohl uţívat blízké obecenství. A kdyţ budeš očekávat v Jeho přítomnosti na modlitbě, v tom svatém místě sladkého obecenství, tak někdy v Duchu zachytíš záblesky Jeho plánu pro tebe, kdyţ ti bude ukazovat věci, které mají přijít (Jan 16,13). Nedovol satanu, aby zmařil Boţí plán pro tebe! Kdyţ budeš trávit čas v Pánově přítomnosti, tak tím vstoupíš nejen do nové dimenze obecenství s Ním, ale získáš také větší porozumění ohledně své autority a moci ve Jménu Jeţíše k zastavení satanových strategií ve tvém ţivotě. To je extrémně důleţité, protoţe satan se bude snaţit nejlépe jak bude moci zmařit naplnění Boţího záměru pro tvůj ţivot. Mluvil k tobě Pán skrze Své Slovo a Svého Ducha ohledně Svého plánu pro tebe? Snad jsi čekal a čekal na to, aţ se to, co mluvil k tvému srdci naplní, a ještě se nic nestalo. Je potřeba, abys hledal Pána a ověřil, jestli je tvůj nedostatek výsledků způsobený satanovými strategiemi 36

proti tobě. Pokud to tak je, tak musíš ke své hoře – k jakémukoliv problému nebo okolnosti, kterou satan proti tobě pouţívá – mluvit a přikázat jí v mocném Jménu Jeţíše, aby šla z cesty (Marek 11,23). Víte, často máme v modlitbě duchovní bitvy, kterými musíme zaplatit, kdyţ drţíme své území stáním na Slově proti nepříteli, který chce zabránit naplnění Boţího plánu pro naše ţivoty. Nemluvím o duševní ani o fyzické bitvě. Mluvím o stání proti duchovním silám temnoty ve Jménu Jeţíše, kdyţ bojujeme dobrý boj víry skrze Boţí Slovo (Ef 6,12 1. Tm 6,12). Kdyţ uplatňujeme svou Bohem danou autoritu v Jeţíšově Jménu, tak prosazujeme vítězství nad ďáblem, které nám Jeţíš jiţ koupil na kříţi (Ko 2,15 Ţd 2,14). To je ten druh boje, o kterém Pavel mluví v Prvním Timoteovi. 1. Timoteovi 1,18 18 Toto přikázání ti ukládám, můj synu Timoteji, podle předešlých proroctví o tobě, abys skrze ně BOJOVAL DOBRÝ BOJ. V mé sluţbě byly doby, kdy se zdálo, ţe se proti mně spikli všichni démoni pekla, aby mi zabránili v následování Boţího plánu pro můj ţivot. Například prvních pět měsíců potom, co jsem opustil svůj poslední sbor a odešel do cestovatelské sluţby, se zdálo, ţe musím stát proti více démonům, neţ v těch předchozích patnácti letech dohromady. Všude, kam jsem se podíval, jsem čelil tlaku a opozici od nepřítele. Ďábel se mě snaţil odvést z toho místa sluţby, které pro mě Bůh naplánoval. Já jsem to však překonal tím, ţe jsem vytrvale na modlitbě uplatňoval svou autoritu v Jeţíši Kristu. Víte, Bible tomu říká dobrý boj víry, protoţe někdy musíme pevně a s vytrvalostí drţet svou pozici navzdory nepříteli (Ef 6,1118). Ve svém ţivotě můţeš udělat totéţ. Například pokud ti duch deprese a útlaku způsoboval, ţe se tvůj duch stal líným a tvá mysl nejasnou, tak musíš nepříteli ve Jménu Jeţíše přikázat, aby zastavil své jednání proti tobě. Přikaţ satanově moci, aby byla zlomena nad kaţdou oblastí tvého ţivota. Drţ svou pozici navzdory nepřítelovým strategiím skrze Boţí Slovo a mocné Jméno Jeţíš. Současně s tím drţ pevně své vyznání víry, ţe Boţí záměry se ve tvém ţivotě naplní. Začni říkat: „Pán ke mně mluvil, a proto se to ve Jménu Jeţíše stane!“ Kdyţ chodíš v této oblasti autority v Jeţíši Kristu, tak se ţádný člověk, ţádný nepřítel, ţádný démon ani ţádná okolnost nebude moci postavit mezi tebe a naplnění Boţího záměru s tvým ţivotem. A kdyţ se zaměříš na to, abys rozvíjel svého ducha, a abys vţdy následoval vedení Ducha Svatého, tak budeš ve stále větší míře chodit ve vítězství a zaţívat plnost Boţího plánu pro svůj ţivot. Sdílel jsem se o různých způsobech, kterými tě Duch Svatý můţe vést, a o některých biblických principech, které ti, kdyţ se jimi budeš řídit, pomůţou úspěšně následovat vedení Ducha Svatého. Pamatuj si ale, ţe duchovní věci vyţadují trénink, zcela tak, jako věci přirozené. Nepospíchej tedy a nebuď odrazený, pokud nevyrosteš a nerozvineš svou duchovní vyspělost v těchto záleţitostech přes noc. Duševně a fyzicky jsi se také nevyvinul přes noc, ţe? Nenastoupil jsi v jednom týdnu do první třídy základní školy a v dalším týdnu nematuroval! Nevyspěl jsi přes noc. Stejně tak i tvůj duchovní vývoj zabere nějaký čas. Pokračuj tedy prostě v pilném hledání Pána pro nasměrování a vedení pro svůj ţivot. Pamatuj na to, uplatňovat svou Bohem danou autoritu v Jeţíši Kristu k zastavení satanových pokusů zmařit Boţí plán pro tvůj ţivot. Nejdůleţitější ze všeho je však to, abys trávil mnoho času v Boţí přítomnosti, rozjímal Jeho Slovo, uctíval Ho a modlil se v Duchu. Nebuď mrzutý, pokud to několikrát mineš. Prostě pokračuj v duchovním růstu a v rozvíjení svého ducha. Odmítni chodit podle své přirozené mysli a pros Pána, aby Své myšlenky učinil tvými myšlenkami. Kdyţ budeš zakořeněný a zakotvený ve Slově a budeš si vyhrazovat čas pro naslouchání svému duchu, tak ti Bible zaslibuje, ţe se naučíš být vedený Duchem Svatým!

37

5. kapitola Různé způsoby vedení Ducha Svatého Aţ však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiţ mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit bude vám oznamovat i věci, které mají přijít. Jan 16,13 Mluvili jsme jiţ o třech základních způsobech, kterými Duch Svatý vede věřící: vnitřní svědectví, malý tichý hlásek a autoritativní hlas Ducha Svatého. Teď chci ukázat některé příklady těchto různých způsobů vedení Ducha Svatého při následování Jeho plánu pro naše ţivoty.

Bůh tě osobně povede Nejprve ze všeho mi ale dovol zdůraznit, ţe přijetí Boţího nasměrování pro tvůj ţivot, je tvou osobní zodpovědností. Bůh tě chce osobně vést a směrovat v kaţdé oblasti tvého ţivota, tak abys mohl úspěšně běţet svůj duchovní závod, který pro tebe připravil. Bůh tě nepovede a nebude tě směrovat skrze jiné lidi, i kdyţ si občas někoho pouţije, aby ti potvrdil to, co uţ máš ve svém duchu. On tě povede Svým Duchem. Někteří křesťané nechtějí převzít zodpovědnost za to, hledat sami pro sebe Boţí vedení. Hledají jednoduchou cestu. Nechtějí se spoléhat na svůj osobní vztah s Bohem, protoţe k duchovnímu vývoji je zapotřebí čas a úsilí. Byli by raději, aby někdo jiný hledal Boha místo nich a řekl jim, co mají dělat. Takoví lidé míjejí Boţí nejlepší pro svůj ţivot, protoţe Bůh je skrze druhé lidi nepovede. Kromě toho Bůh touţí po tom, mít osobní vztah s kaţdým ze Svých dětí. Bůh nikoho z nás nepovolal k tomu, abychom druhým lidem říkali, co mají dělat. I kdyţ můţeme někomu pomoci poskytnutím moudré rady, která je v souladu se Slovem a s Duchem Svatým, tak Bůh chce, aby Jeho děti byly vedené Duchem Svatým, který v kaţdém z nich přebývá. Jak jiný by byl ţivot lidí, kdyby prostě přijali zodpovědnost za to, naslouchat a dávat pozor na to, co kaţdému z nich Duch Svatý říká! Kdyby se jen lidé naučili následovat vedení Ducha Svatého, tak by se mohli vyhnout tolika zápasům a obtíţím. Ve Skutcích 27 vidíme biblický příklad velké zkoušky, které lidé čelili jen proto, ţe nevěnovali pozornost varování Ducha Svatého. Duch Svatý dal Pavlovi, vězni převáţenému lodí do Říma, moudrou radu týkající se hrozícího nebezpečí. Ve skutečnosti byl Pavel moţná jediný na palubě, kdo byl ochoten slyšet od Boha. Varoval lidi, kteří měli tuto plavbu na starost, o přicházejícím nebezpečí. Skutky 27,10-14,20-21 10 Pavel jim domlouval: „Muţi, VIDÍM, ţe tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich ţivotech!“ 11 Ale setník více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi, neţ tomu, co říkal Pavel. 12 A protoţe přístav nebyl vhodný k přezimování, většina radila, aby se odtud vyplulo, zda by nějak nemohli k přezimování dorazit do krétského přístavu Fénix, čelícího jihozápadnímu i severozápadnímu větru. 13 A KDYŢ ZAČAL LEHCE VANOUT JIŢNÍ VÍTR, zdálo se jim, ţe se mají drţet svého předsevzetí, a tak zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty. 38

14 Zanedlouho však od ní udeřil bouřlivý vítr zvaný Euroklydon… 20 Kdyţ se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala na nás nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, ţe se zachráníme. 21 A kdyţ uţ byli dlouhou dobu bez jídla, tehdy se Pavel postavil uprostřed nich a řekl: „Muţi, měli jste mě poslechnout, nevyplouvat z Kréty a ušetřit si toto neštěstí a škodu.“ Všimněte si, ţe Pavel v 10. verši neřekl: „Duch Svatý ke mně promluvil.“ Řekl: „Vidím.“ Pavel musel mít vnitřní svědectví nebo duchovní vnímání ohledně potenciálního přicházejícího nebezpečí, pokud by se plavili dále po moři před zimou. Kdyby muţi, kteří měli plavbu na starost, Pavla poslechli, byli by zachránili svou loď! Oni však nechtěli poslouchat. Okolnosti se zdály být příznivé jiţní vítr lehce vanul, a proto vypluli. Brzy ale na loď a na její pasaţéry přišla ohromná bouře. Tato bouře byla tím nebezpečím, které Pavel vnímal ve svém duchu dříve, neţ vypluli. Kvůli té bouři přišel vniveč veškerý náklad. Stejně tak loď. A stejně by dopadl i kaţdý člověk na palubě, kdyby se ti, kdo měli zodpovědnost, nerozhodli naslouchat Pavlovým slovům, která mluvil, neţ se loď potopila (Skutky 27,22-26,30-38). Protoţe ti lidé nakonec poslechli to, co Duch Svatý řekl Pavlovi, tak Bůh ušetřil ţivot kaţdého člověka na lodi (Skutky 27,44). O kolik to ale mohlo být lepší, kdyby poslouchali to, co Bůh skrze Pavla říkal, hned od začátku! Stejné věci se dějí i dnes. Lidé často začnou naslouchat Bohu, aţ kdyţ se dostanou doprostřed ţivotních bouří a nemají se kam jinam obrátit. Dostanou sami sebe do situace, v níţ buď budou naslouchat Bohu a uposlechnou Jeho nasměrování nebo se potopí. Ţivotní bouře přicházejí na kaţdého z nás. Nicméně některým z nich bychom se mohli úplně vyhnout, kdybychom jen naslouchali Pánovu vedení! Můţeme si vybrat. Ano, můţeme čekat do té doby, kdy s námi budou zcela zmítat bouřlivé větry ţivota, a pak začít naslouchat Duchu Svatému. O co by ale bylo lepší vybrat si to, ţe budeme Jeho pobídkám věnovat pozornost, i kdyţ jiţní vítr lehce vane a všechno jde hladce, abychom se tím mohli vyhnout bouřce! Převezmi tedy zodpovědnost za to, rozlišit Pánovo vedení sám pro sebe. Nauč se rozpoznat a následovat vnitřní svědectví Ducha Svatého. Máš uvnitř sebe Pomocníka, který ti pomůţe vyhnout se v ţivotě zbytečným zdrţením a léčkám a povede tě bezpečně po stezce Boţího plánu, kdyţ budeš Pána hledat celým svým srdcem. Vnitřní svědectví Dovolte mi dát vám několik příkladů způsobů, kterými Duch Svatý vede Své děti. Také vám dám několik praktických principů, které vám pomůţou následovat ve vašich ţivotech vedení Ducha Svatého. Mohl bych zmínit stovky případů ze svého vlastního ţivota a sluţby, které ukazují, jak mě Duch Svatý vedl skrze vnitřní svědectví, coţ je primární způsob, kterým Bůh Svůj lid vede. Například skrze vnitřní svědectví jsem věděl, ţe mám zaloţit Biblické tréninkové centrum RHEMA nějakou dobu předtím, neţ jsem to promluvil skrze vnuknutí Ducha Svatého na Campmeetingu v roce 1973. Byl jsem si skrze vnitřní svědectví jist tím, ţe Bůh chce, abych zaloţil výcvikovou školu sluţebníků, zcela stejně, jako kdyby se mi Jeţíš ukázal ve vizi a řekl mi přímo, abych ji zaloţil. Například v roce 1950 se mi Jeţíš opravdu ukázal. Během této vize se mnou mluvil ohledně sluţby a dal mi speciální uzdravovací pomazání. Já jsem ale měl zcela stejnou jistotu skrze vnitřní svědectví, ţe mám zaloţit Biblické tréninkové centrum, jakou jsem měl skrze vidění Jeţíše, ţe mám mít uzdravovací sluţbu. Věděl jsem prostě uvnitř sebe skrze vnitřní svědectví, ţe Boţí vůlí pro mě bylo zaloţit tréninkové centrum pro sluţebníky, přestoţe jsem to původně nechtěl udělat. Skrze vnitřní svědectví jsem byl také veden k současnému místu areálu RHEMY v Broken Arrow. Víte, během prvních dvou let jsme centrum provozovali v církvi Sheridan Assembly 39

v Tulse. Při zaloţení RHEMY jsme neměli vlastní budovu. V prvním roce absolvovalo jen padesát osm studentů, účast však rychle vzrostla a během druhého roku jsme museli najít prostory pro více studentů. Proto jsme v roce 1976 začali pro Biblické tréninkové centrum RHEMA shánět stálé prostory. Věděli jsme, ţe prostory, které vybereme, budou muset mít kapacitu na to, aby se daly s růstem počtu studentů rozšiřovat. Nechtěli jsme kaţdoročně odmítnout stovky studentů. Pak mi jeden přítel podnikatel řekl: „Moţná jsem našel vhodné místo pro školu v Broken Arrow.“ A tak jsme s manţelkou vyjeli do Broken Arrow, abychom se na to podívali. V momentě, kdy jsme objeli roh ulice a já uviděl kancelářskou budovu a sklad (nyní Rookerovo pamětní auditorium a Administrativní budova sluţby Kennetha Hagina), jsem vnímal signál Ducha Svatého a oţivení ve svém duchu. Skrze vnitřní svědectví jsem věděl, ţe jsme našli to správné místo. Moje manţelka měla to samé vnitřní svědectví. Nezaţili jsme ţádné okázalé zjevení. Ale uvnitř jsme oba dva prostě věděli, ţe Pán říká: „To je ono!“ A tak jsme ten pozemek koupili a přesídlili sluţbu a tréninkové centrum do Broken Arrow. A to nebylo jednoduché rozhodnutí. Byl to pro nás gigantický krok víry. Ten pozemek byl z větší části neudrţovaný a věděli jsme, ţe k vybudování areálu RHEMY bude zapotřebí spousta peněz. Ale přes to, jak to vypadalo přirozeně, jsme poslechli Boha. A věci se pro nás vyvinuly dobře. Za ta léta od doby, kdy jsme nastěhovali své kanceláře do Broken Arrow, jsme krok za krokem vybudovali současný areál RHEMY a dokázali jsme tak to, o čem mnozí řekli, ţe to nemůţe být uděláno. Všechno to ale začalo poslechnutím vnitřního svědectví Ducha Svatého. A teď jedna postranní poznámka k tomuto vyprávění, která vám ukáţe, jak je důleţité drţet se vnitřního svědectví. Před lety jsem se od jedné starší letniční ţeny dozvěděl, jak do Broken Arrow v prvních letech dvacátého století přišly Letnice. Říkala mi o mladém farmářském chlapci jménem Rupert Bailey, který byl v prvním Letničním sboru v Broken Arrow pokřtěný Duchem Svatým. Tento mladík ţil na farmě, která se nacházela v místě, kde teď stojí Biblické tréninkové centrum RHEMA. I kdyţ byl Rupert jen teenager, tak měl silnou touhu po tom, vidět probuzení ve své generaci a v generacích budoucích. Kdyţ Rupert nepracoval s otcem na farmě, tak trávil hodiny modlením se na travnatém pahrbku v místě, kde bylo později vybudováno Studentské vývojové centrum číslo 1. Den za dnem se modlil a sténal za ztracené duše. Jednoho dne po modlitbě se Rupert na tom travnatém pahrbku postavil a z vnuknutí Ducha Svatého prorokoval: „Přímo z tohoto místa vzejde velké Boţí dílo, které zasáhne svět!“ Sláva Bohu! Není divu, ţe kdyţ jsem uviděl ten pozemek, tak to bylo, jakoby Duch Svatý v mém duchu způsobil elektrický výboj! Poslechnutí vnitřního svědectví ohledně zakoupení tohoto pozemku v Broken Arrow bylo zásadní k tomu, aby se Pánovo slovo, které bylo prorokováno téměř před jedním stoletím, naplnilo! A také to byl důleţitý krok k mému úspěšnému následování Boţího plánu pro můj ţivot a sluţbu v těchto posledních dnech. Úspěch je vţdy výsledkem následování vedení Ducha Svatého. Kdyţ se mi Jeţíš jednou ukázal ve vizi, tak mi řekl: „Pokud se naučíš následovat vnitřní svědectví, tak tě učiním bohatým (hojně zaopatřeným). Povedu tě všemi záleţitostmi ţivota, finančními i duchovními.“ Pán má zájem o kaţdou oblast našich ţivotů. Chce, abychom prosperovali a uţívali si úspěch, kdyţ následujeme Jeho plán pro své ţivoty. Pamatuji si na jednoho člověka, který v polovině sedmdesátých let navštívil RHEMU, a který měl velký finanční uţitek z toho, ţe následoval vnitřní svědectví. Řekl mi, ţe brzy po Druhé světové válce investoval 14 000 dolarů do chemické společnosti. Tehdy to bylo hodně peněz. Tento muţ uvedl: „Můj účetní revizor i můj burzovní makléř mi radili, abych do té společnosti neinvestoval. Já jsem ale měl ohledně toho ve svém duchu tak dobrý pocit, ţe jsem tu investici přesto provedl.“ Ten „dobrý pocit“ v duchu tohoto člověka, nebyl fyzický pocit. Bylo to duchovní vnímání – vnitřní svědectví Ducha Svatého – které ho povzbuzovalo ty peníze investovat. Prvních deset let poté, co ten muţ investoval své peníze do chemické společnosti, to nevypadalo, ţe provedl moudrou investici. Vysvětloval: „V jednu dobu jsem mohl prodat své 40

akcie a dostat asi polovinu svých peněz zpátky. Kdybych prodal své akcie o několik let poté, mohl jsem získat zpět svou původní investici. Pomyslel jsem si: No, určitě jsem touto investicí minul Boha!“ Ten muţ se ale drţel svého původního vnitřního svědectví, které ho vedlo k investování těchto peněz. Neměl ve svém duchu ţádnou změnu směru, a tak prostě nechal své akcie být a čekal, co se s jeho investicí stane. O mnoho let později tato chemická společnost konečně začala vykazovat známky úspěchu. V době, kdy se mnou ten člověk mluvil, uplynulo třicet let od doby, kdy své peníze investoval. Řekl mi: „Stále vlastním ty samé akcie v té chemické společnosti. A kdybych dnes své akcie prodal, tak bych za ně dostal kolem čtyř miliónů dolarů!“ Čtyři milióny dolarů není špatný návrat ze čtrnáctitisícové investice! Přesto to prvních deset let na dobrou investici nevypadalo. Dosti dlouhou dobu si ten muţ myslel, ţe minul Boha. Ale ten muţ neminul Boha! Třicet let není v Boţích očích dlouhý čas. V tomto případě stačilo třicet let na to, aby ten muţ sklidil plný uţitek z poslušnosti vedení Ducha Svatého, aby ty peníze investoval. Následovat vnitřní svědectví se vyplatí, bez ohledu na to, jak dlouho trvá, neţ sklidíš uţitky své poslušnosti. Pokud se naučíš ho následovat, tak vţdy vystoupíš na vrchol dané situace. Pán vţdy neuzavírá Své účty kaţdou sobotu večer nebo prvního příštího roku. Řeknu ti ale tohle: pokud zůstaneš s Pánem, tak dříve či později Boţí Slovo – včetně vedení Ducha Svatého – zvítězí a ty se dostaneš na vrchol! Buď poslušný kontrolkám ve svém duchu! Někdo by mohl říci: „Snaţím se následovat vnitřní svědectví. A udělal jsem plány v domnění, ţe mě Pán vede určitým směrem. Stále mám ale ohledně toho ve svém duchu neklid. Co bych měl dělat?“ Pokud s jistotou uvnitř nevíš, ţe máš Pánovo nasměrování a načasování, tak nevykračuj. Můţe to jen znamenat, ţe máš Jeho plán více promodlit nebo ţe jsi správně neodhadl Jeho načasování. Buď jen vytrvalý a nadále Ho hledej ohledně vedení aţ do chvíle, kdy si budeš jistý. Čekej aţ do chvíle, kdy budeš mít v duchu úlevu, znamenající, ţe jiţ je čas vykročit podle Boţího plánu. A pokud se začneš určitým směrem pohybovat a pak budeš mít v duchu kontrolku, tak se zastav! Ta kontrolka nebo nepokoj ve tvém duchu je značkou STOP od Pána, a ačkoliv ty tomu v tu chvíli moţná nebudeš rozumět, tak On má dobrý důvod, proč ti ji ukazuje. Víte, Bůh zná budoucnost. A On ti vloţí do ducha kontrolku, jestliţe uvidí, ţe jdeš směrem, který by ti uškodil, nebo ti zabránil naplnit Jeho plán pro svůj ţivot. Kdyţ ti Pán vloţí do ducha kontrolku, tak je nanejvýš důleţité, abys hledal Boha do doby, neţ zjistíš, co ta kontrolka znamená. Pokud to neuděláš a půjdeš dál tím samým směrem, tak budeš zcela jistě trpět důsledky toho, ţe jsi nevěnoval pozornost varování Ducha Svatého. Například jsem viděl pastory, kteří to minuli tím, ţe nedávali pozor na kontrolky ve svém duchu. Namísto vyhrazení si času na hledání Boha a na ztišení jejich mysli, emocí a těla, tak aby mohli slyšet, co jejich duch říká, vykročili ve sluţbě špatným směrem. Někdy dokonce mimo Boţí vůli vyměnili sbory. Některým z těch pastorů to trvalo roky, neţ se dostali zpátky do cesty Boţího plánu. Jiní se nikdy zpátky nedostali. Někteří i nadále tápali v ţivotě i ve sluţbě, protoţe je jejich špatný krok přivedl k tomu, ţe začali pochybovat o tom, jestli jsou schopní správně slyšet Boha. Díky Bohu, ţe mŧţeme od Boha slyšet! Je ale potřeba, abychom Ho hledali aţ do doby, kdy jsme si jistí, ţe jsme od Něj skutečně slyšeli! A pokud to mineme, tak je potřeba, abychom Mu nadále důvěřovali, ţe nás naučí, jak Ho příště slyšet přesněji. Budu s vámi sdílet případ jednoho pastora, který to ve sluţbě minul. Kdyţ mi bylo dvacet dva let a pastoroval jsem svůj první sbor plného evangelia, tak jsem navštívil jednoho pastora plného evangelia v blízkém městě. Kdyţ jsem přijel před pastorský dům, tak jsem ke svému 41

údivu uviděl pastorovo auto, za nímţ byl zapojený přívěs naplněný veškerým jeho nábytkem a majetkem. Přistoupil jsem k tomu pastorovi a zeptal se: „Co se děje?“ Pastor odpověděl: „Rezignoval jsem ve svém sboru.“ Okamţitě, jak to řekl, jsem ve svém duchu skrze vnitřní svědectví věděl, ţe to míjí. Bylo mi ale pouhých dvacet dva. Ten člověk byl dost starý na to, aby mohl být mým otcem. Nechtěl jsem prostě vyhrknout: „Míjíš to!“, pokud by mi Bůh specificky neřekl, ţe mu to mám říct. Pomyslel jsem si: Copak neví, ţe to míjí? Pomohl jsem mu zabalit poslední dvě věci do přívěsu. Kdyţ bylo vše naloţeno, tak mi ten pastor potřásl rukou a rozloučil se. Pak ten pastor řekl něco, co mi ukázalo, ţe si není jistý tím, ţe dělá správnou věc. Řekl: „Doufám, ţe to nemíjím.“ Nikdy nezapomenu na pohled jeho tváře a na tón jeho hlasu, kdyţ to říkal. Pak potřásl hlavou, nastoupil do auta ke své ţeně a odjel pryč. Já jsem tam jen stál na silnici a téměř jsem plakal. Uvnitř jsem se cítil tak zle, zatímco jsem se díval, jak jedou pryč, mimo Boţí vůli. Ten pastor to měl vědět uvnitř, ţe to míjí, ne proto, ţe byl sluţebníkem, ale protoţe byl Boţím dítětem. Kaţdé Boţí dítě můţe očekávat, ţe bude vedené Duchem Svatým. Šel jsem domů a řekl své manţelce: „Bratr ten a ten rezignoval ve svém sboru a přijal pastorát v jiném městě.“ Moje manţelka řekla: „Copak neví, ţe to míjí?“ Víte, moje manţelka není kazatelka, ale také ve svém duchu zachytila, ţe ten pastor minul Boha. Odpověděl jsem: „Určitě to míjí! Není to ale moje zodpovědnost říct mu to, ledaţe by mi to Pán řekl.“ Víte, v této oblasti potřebujete moudrost. Podle toho, jak ten pastor mluvil, jsem věděl, ţe kdybych mu řekl, ţe vnímám, ţe to míjí, tak by to nepřijal. Věděl jsem, ţe se mu Bůh snaţil říct, aby zůstal tam, kde je. Kdyţ ten pastor ale neposlechl Boha, tak by určitě neposlechl mě, pastora s polovičním věkem oproti němu. Pastorát sboru, ze kterého tento pastor odešel, převzal jiný sluţebník. Během následujících měsíců se přihodila řada nešťastných věcí. Konečným výsledkem bylo to, ţe se o sedm měsíců později ten původní pastor, který ve sboru rezignoval, vrátil zpátky. Tento pastor nebyl nikdy v ţivotě tak vděčný, jako tehdy, kdyţ se vrátil zpátky do svého sboru! A zůstal tam jako pastor ještě po mnoho dalších let. Během doby, kdy byl pryč, ale sbor trpěl. Kvůli problémům, které nastaly během těch sedmi měsíců, se jeho shromáţdění zmenšilo na polovinu původní velikosti. Kdyby ten pastor poslouchal Boha a zůstal tam, kde byl, tak se mohl tomu nepořádku vyhnout. A namísto trpění by jeho shromáţdění pravděpodobně duchovně prospívalo a početně rostlo. Pastoři nejsou těmi jedinými, kteří někdy selţou v naslouchání kontrolek ve svém duchu a v důsledku toho pak trpí. Jsem si jistý, ţe kaţdý z nás udělal chyby, kterým jsme se mohli vyhnout, kdybychom byli dostatečně citliví ve svém duchu na to, abychom slyšeli varování Ducha Svatého! Pokud tedy jdeš v ţivotě určitým směrem a máš v duchu neklid, tak nepokračuj dál. Zastav se a hledej Boha, abys zjistil, co přesně tvému duchu říká. Nevyhledávej okázalé vedení Na druhou stranu, pokud uvnitř sebe víš skrze vnitřní svědectví, co Bůh chce, abys dělal, tak nečekej, aţ ti Bůh dá nějaké okázalejší vedení. Poslechni vnitřní svědectví. Jinak řečeno, kdyţ Bůh dosvědčuje tvému duchu skrze Ducha Svatého, abys šel určitým směrem, tak buď opatrný na to, abys to vnitřní svědectví neignoroval z důvodu, ţe chceš, aby tě vedl okázalejším a zjevnějším způsobem, jako například vizí nebo navštívením anděla. Je obzvláště jednoduché se takto zachovat, pokud tě Bůh vede směrem, kterým tvé tělo jít nechce.

42

Ačkoliv někdy Bůh vede Své děti skrze vize a jiná okázalá vedení, tak není naší zodpovědností říkat Pánu, jak nás má vést. Nemáme ţádné biblické právo na to vyhledávat vize, hlasy nebo anděly, a to, aby k nám mluvili. Nicméně, máme právo nárokovat to, co nám Bible zaslibuje. A Bible nám slibuje, ţe nás Duch Svatý povede a uvede nás do veškeré pravdy (Jan 16,13 Římanům 8,14). Proto musíme ze Slova zjistit, jak nás Bůh vede a směruje Svým Svatým Duchem. Potom ho musíme hledat ohledně vedení, ať uţ nám ho chce dát jakýmkoliv způsobem. Já jsem udělal chybu, kdyţ jsem zpochybňoval vnitřní svědectví a hledal okázalejší vedení v době, kdy se mnou Bůh jednal ohledně návratu k pastorování Farmersvillského sboru. Jak jsem řekl, ani Oretha ani já jsme se nechtěli vrátit zpět do toho sboru. To shromáţdění jsme milovali, ale nic jiného se nám na tom městě nelíbilo. Poté co jsme se s Orethou shodli na tom, ţe nás Pán vede vrátit se zpět do Farmersville, jsme tu záleţitost svěřili do Pánových rukou, aby to On sám uskutečnil. Méně neţ dva měsíce na to mi zavolal jeden z členů výboru toho sboru a řekl: „Náš pastor právě rezignoval. Zváţil bys to, ţe by ses vrátil zpět a pastoroval náš sbor?“ Neřekl jsem tomu členovi výboru, co ke mně Pán mluvil. Jen jsem řekl: „No, já nevím. Ve vašem sboru máte kongregační vedení. Vaši lidé k tomu mají co říci, protoţe by mě museli zvolit.“ „To je důvod, proč ti volám“, odpověděl člen výboru. „Lidé neustále chodí za členy výboru a říkají: Zjistěte, jestli by se jako pastor nevrátil zpět bratr Hagin “ A tak jsem jel na několik dní do Farmersvillského sboru kázat. A zatímco jsem tam byl, tak mě shromáţdění zvolilo zpět jako pastora. Ale i kdyţ jsem uvnitř věděl, ţe mám být příštím pastorem, dovolil jsem své mysli, aby mě stahovala zpět do přirozené oblasti. Začal jsem přemýšlet: Chci se sem opravdu vrátit? Kromě lidí nemŧţu přijít na jednu jedinou věc, která by se mi na tomto místě líbila. A začal jsem zpochybňovat vnitřní svědectví. A tak jsem se pokoušel o to, aby mi Bůh dal okázalejší vedení tím, ţe jsem se tři dny postil a stále dokola jsem se modlil: „Ó, Boţe, pohni se! Mluv ke mně!“ Myslím, ţe jsem chtěl, aby mi napsal zprávu na oblohu nebo mi na mraky nakreslil obrázek! Myslel jsem si, ţe by mi přinejmenším pomohla vize nebo proroctví k tomu, abych si byl jistý ohledně Boţí vŧle v tomto rozhodnutí. Byl jsem právě ve třetím dni půstu a modliteb, kdyţ ke mně Pán promluvil. Byl jsem na kolenou a modlil se: „Ó, Pane, dej mi znamení!“, kdyţ ke mně náhle promluvil malým tichým hláskem. Pán řekl: „Zvedni se odsud! Ţádné znamení ti nedám. Právě jsi ztratil svůj čas tím, ţe jsi se postil a modlil za nějaké okázalé znamení. Uvnitř sebe uţ víš, co máš dělat, tak to udělej!“ Odpověděl jsem: „Ano, Pane!“ A uţ jsem Mu ohledně té záleţitosti neřekl ani jedno další slovo. Jen jsem poslechl to, co uţ mi řekl a přijal pastorát Farmersvillského sboru. A dopadlo to tak, ţe jsme byli díky své poslušnosti ohromně poţehnaní. Z této zkušenosti jsem se naučil lekci. Uţ jsem nikdy u Pána nevyhledával okázalé vedení. Aţ dlouho po této zkušenosti jsem měl vizi. Kdyţ jsem ji ale měl, tak jsem se za ní nemodlil k Bohu. Naučil jsem se být spokojený s tím následovat vedení Ducha Svatého, ať ho dá jakýmkoliv způsobem, který chce On. Většinou mě však vede skrze vnitřní svědectví. Malý tichý hlásek Řekl jsem, ţe kdyţ jsem se postil a modlil ohledně Farmersvillského sboru, tak ke mně Pán promluvil malým tichým hláskem. Malý tichý hlásek našeho vlastního ducha je druhou nejčastější formou, kterou Pán vede Svůj lid skrze Ducha Svatého. Můj duch zachytával hlas Ducha Svatého, a to byl způsob, kterým mě tehdy Pán vedl. Dovolte mi dát vám další příklad ze svého ţivota, kdy mně Pán vedl malým tichým hláskem. V roce 1970 jsme byli s manţelkou v New Yorku a pořádali shromáţdění v různých městech. 43

Jednu neděli, zatímco jsem nesl naše věci do hotelu, ve kterém jsme bydleli, jsem se začal cítit fyzicky nemocný. Kdyby se to stalo někomu jinému, tak by to vůbec nic nemuselo znamenat. Ale víte, já jsem třicet šest let předtím vstal ze smrtelné postele a během těch třiceti šesti let jsem neměl chřipku ani bolest hlavy. (Teď uplynulo více neţ padesát pět let a stále jsem neměl chřipku ani bolest hlavy – a nikdy je mít nehodlám! Nechlubím se sám sebou. Chlubím se Jeţíšem! On je tím Uzdravitelem!) Kdyţ se na mě v minulosti snaţily zaútočit symptomy nemoci, tak jsem jednoduše jednal na základě Marka 11,24, tak jak jsem to udělal, kdyţ jsem byl uzdraven poprvé. A vţdy, kdyţ jsem se dříve modlil modlitbu víry, tak jsem byl buď okamţitě uzdraven, nebo jsem se ihned začal cítit lépe. Modlil jsem se tedy modlitbu víry jako vţdy. Tentokrát se to ale rychle nezlepšilo! Kdyţ jsem dorazil do hotelového pokoje, tak jsem si lehl na postel, a cítil jsem se tak, ţe kdybych to neudělal, tak bych spadl na podlahu. Jak jsem tam leţel, tak jsem začal hledat Pána, abych zjistil, proč má modlitba víry nefungovala. Řekl jsem: „Pane, kdyţ jsem se modlil, tak jsem s Tebou nenavázal spojení. Vím, ţe Ty to nemíjíš. Nikdy se neměníš a nikdy neselháváš. Takţe vím, ţe jsem to někde minul já. Řekni mi tedy, Pane, kde jsem to minul?“ Pán mi odpověděl, ale ne slyšitelným hlasem, ale malým tichým hláskem mého ducha. (Můj duch zachytil hlas Ducha Svatého.) Pán řekl: „Poloţ na sebe své vlastní ruce a budeš uzdraven. Před dvaceti lety a čtyřmi dny jsem se ti ukázal a řekl jsem ti: Uzdravující moc je ve tvých rukou. “ A tak jsem nemarnil čas a poloţil na sebe ruce! Okamţitě jsem cítil teplý ţár, který šel z mých rukou do mého ţaludku a rozprostřel se do celého těla. Ihned jsem se začal cítit lépe. Pak mi Pán řekl: „Ty jsi s tou uzdravovací sluţbou neudělal to, cos měl. Ona je součástí tvého povolání.“ Víte, asi na pět let jsem se tehdy stáhnul ze vzkládání rukou na nemocné. Uzdravovací sluţba však byla součástí Boţího plánu pro můj ţivot. „Vrať se teď zpět do Tulsy a začni znovu“, řekl mi Pán. „Řekni lidem, co jsem ti řekl ve vizi v roce 1950 – ţe jsem ti dal uzdravovací pomazání pro sluţbu nemocným. A kdyţ Mě poslechneš a začneš vkládat ruce na nemocné, tak na tebe přijde silnější uzdravovací pomazání a zůstane při tobě.“ Od té chvíle jsem začal být Pánu poslušný ohledně uzdravovací sluţby a Jeho slova se naplnila. Začal jsem se pohybovat v silnějším uzdravovacím pomazání. Autoritativní hlas Ducha Svatého Jiný způsob, kterým Duch Svatý vede svůj lid, je autoritativní hlas Ducha Svatého. V mém ţivotě byly chvíle, kdy Duch Svatý promluvil k mému duchu hlasem, který se zdál být slyšitelný, ačkoliv ho lidé kolem mě neslyšeli. Mnohokrát jsem slyšel ten autoritativní hlas Ducha Svatého a ptal jsem se lidí kolem: „Slyšeli jste to?“ Pro mě byl ten hlas reálný. Lidé obvykle řekli: „Ne, nic jsme neslyšeli.“ Zastávám názor, ţe Filip slyšel slyšitelný hlas Ducha Svatého ve Skutcích 8,29: „DUCH tedy ŘEKL FILIPOVI: Jdi blíţ a připoj se k tomu vozu. “ Ať ten hlas byl či nebyl slyšitelný pro někoho jiného, tak jsem přesvědčen, ţe pro Filipa slyšitelný byl. Jiný biblický příklad, kdy Duch Svatý k němu mluvil, se nachází ve Skutcích, v desáté kapitole. Petr měl právě vizi, zatímco se modlil na střeše domu. V této vizi mu Bůh řekl, ţe spasení skrze Jeţíše Krista je přístupné i pohanům (Skutky 10,10-16). Skutky 10,19-20 19 A kdyţ Petr přemýšlel o tom vidění, ŘEKL MU DUCH: „Hle, tři muţi tě hledají. 20 Proto vstaň, sejdi dolů a jdi s nimi bez rozpaků, protoţe já jsem je poslal.“ 44

S největší pravděpodobností promluvil Duch Svatý k Petrovi autoritativním hlasem (v.19). Kdybyste byli s Petrem na té střeše, tak byste pravděpodobně Ducha Svatého mluvit neslyšeli. Ale ten autoritativní hlas Ducha Svatého byl pro Petra slyšitelný. Zřetelně slyšel, co mu Duch Svatý řekl. Z vlastní zkušenosti jsem zjistil, ţe pravda je takováto: Většinou, kdyţ ke mně Bůh Svým Svatým Duchem promluví slyšitelně, tak to znamená, ţe je přede mnou tvrdá plavba. Pán ke mně mluví autoritativním hlasem Ducha Svatého, abych se pevně drţel aţ udeří bouře. Kdyţ tak silný druh vedení nepotřebuji k tomu, abych se drţel, tak ke mně tak obvykle nemluví. Většinu času, kdyţ nepotřebuji silné vedení, tak mě vede jen vnitřním svědectvím. Tento princip vidíme například v pasáţi, kterou jsme právě četli. Podívej se na to, co se Petrovi stalo po tom, co k němu Duch Svatý promluvil. Kdyţ Petr kázal evangelium Kornéliovi a celé jeho domácnosti, tak Bůh kaţdého z nich slavně spasil a pokřtil je v Duchu Svatém (Skutky 10,44-46). Pak ale Petr duchovně čelil tvrdým časům. Po této nadpřirozené zkušenosti s pohany byly Petrovy činy zpochybňované ostatními ţidovskými bratry. Bible říká, ţe „…kdyţ Petr přišel do Jeruzaléma, odporovali mu ti, kteří byli z obřízky“ (Skutky 11,2). Petr musel obhajovat to, co udělal, kdyţ kázal evangelium pohanům, tím, ţe vysvětloval: „…DUCH MI tedy ŘEKL, ABYCH ŠEL…“ (Skutky 11,12). Petr zjevně potřeboval okázalejší vedení Ducha Svatého skrze autoritativní hlas, které ho podrţelo, kdyţ čelil opozici od ţidovských věřících. V té době byli ţidovští věřící proti tomu, aby byli pohané zahrnuti do Nové smlouvy. Nevěděli, ţe je to součástí Boţího plánu vykoupení. Několikrát během mého ţivota a sluţby, kdyţ byla přede mnou tvrdá plavba, ke mně Bůh promluvil autoritativním hlasem. Například v roce 1946 jsem zvaţoval moţnost přijmout pastorát v malém sboru ve městě Van v Texasu. Jednoho dne jsem se ptal Boha ohledně Jeho vůle v té záleţitosti. Okamţitě jsem slyšel slyšitelný hlas Ducha Svatého, jak mluví k mému duchu. Bylo to pro mě tak jasné, jako kdyby promluvil někdo, kdo by stál vedle mě. Ten hlas řekl: „Ty jsi příštím pastorem sboru ve městě Van. A bude to poslední sbor, který kdy budeš pastorovat.“ Brzy jsem zjistil, proč ke mně Pán promluvil slyšitelně. Kdyby mi nedal tak zjevné vedení, tak bych ten sbor opustil, ještě neţ bych ho začal pastorovat! Sbor ve Vanu byl, jak tomu kazatelé říkají, „problémový sbor“. Kvůli různým problémům bylo jeho shromáţdění rozděleno do dvou skupin. Přišel jsem se svou rodinou kázat, aby shromáţdění mohlo hlasovat o tom, jestli mě chtějí jako svého pastora. Rychle jsem zjistil, ţe není jednoduché kázat shromáţdění, které uprostřed sboru nakreslilo imaginární čáru – polovina sboru na jedné straně proti druhé polovině na straně druhé! Atmosféra byla tak chladná a ponurá, ţe se zdálo, jako kdyby se kaţdé slovo, které jsem kázal, odrazilo zpět od zadní zdi jako gumový míč a udeřilo mě do tváře. Myslel jsem si, ţe budu kázat jen ve středu večer. Avšak členové výboru naplánovali, aniţ by mi o tom dali dopředu vědět, ţe budu kázat od středy do neděle večer. To znamenalo, ţe se kaţdý večer musela má rodina stěhovat z domu jednoho diakona do druhého. Jinak by ti diakoni na sebe ţárlili! Kdyby to nebylo tak patetické, tak by to bylo legrační. Řekl jsem své ţeně: „Kdybych nevěděl, ţe je v tomhle Bůh, tak bych nás všechny naloţil do auta a zmizel z města, aniţ bych o tom někomu řekl!“ Jediný důvod, proč jsem tam zůstal, byl, ţe jsem chtěl poslechnout Boha. Proto ke mně Bůh promluvil autoritativním hlasem Ducha Svatého. Mělo mě to v tvrdých chvílích udrţet pevným. Členové sboru měli volby v neděli večer. Kromě dvou hlasů pro mě hlasovali všichni. Někdo řekl: „To je zázrak! Tito lidé se neshodují na ničem!“ Jeţíš mi ale řekl, ţe budu příštím pastorem té církve, a proto mě to nepřekvapilo. Nikdy jsem tomu sboru neřekl, ţe jsem slyšel hlas z nebe. Jen jsem vstal a přijal ten pastorát tak vděčně, jak jsem jen mohl, i přes ten fakt, ţe na mě moje mysl i mé fyzické smysly křičely, abych odešel dříve neţ začnu! 45

Prvních šest měsíců pastorování toho sboru bylo tvrdých. Bývalý pastor byl stále ve městě. Navštěvoval polovinu sboru, u které měl jako pastor přízeň, a vybíral od nich desátky. A kterémukoliv členovi sboru, kterého potkal, říkal: „Bůh ten sbor nemůţe poţehnat, protoţe tam mám být pastorem já.“ Jednou za čas tento bývalý pastor pořádal shromáţdění v jiném městě a mě se na chvíli ulevilo. Vţdy, kdyţ byl pryč, tak jsem to dokázal rozpoznat. Sborová shromáţdění probíhala jinak duchovní atmosféra se rozsvítila a lépe se kázalo. Nikdo mi ale také nemusel říkat, ţe se ten bývalý pastor vrátil zpátky do města. Začal jsem v neděli ráno kázat a okamţitě jsem si pomyslel: Bratr ten a ten je zpátky ve městě. Atmosféra byla znovu chladná a vnímal jsem, jak se má slova odráţejí od zadní zdi jako gumové míče. Po kaţdém večerním nedělním shromáţdění jsem říkal své ţeně: „Kdybych nevěděl, ţe Bůh chce, abych pastoroval tento sbor, tak bych si pronajal kamión, o půlnoci do něj naloţil všechen náš majetek a odjel bez toho, abych o tom komukoliv řekl. Příští den by přišli, našli pastorský dům prázdný a mysleli by si, ţe uţ přišlo vytrţení!“ Během těch šesti měsíců jsme zápasili. Bylo to tvrdé, ale kdyţ jsem zůstal vytrvalý a chodil v lásce vůči lidem, včetně bývalého pastora, tak bylo vše stále lehčí. Rozhodl jsem se, ţe se budu snaţit tomuto bývalému pastorovi pomoci jakkoliv budu moci. A v průběhu doby jsem měl příleţitost být pro něj poţehnáním. Láska vţdy vítězí! Tento pastor a jeho manţelka se se sborem usmířili a potom šli a úspěšně zaloţili sbor v jiném městě. A přestoţe pro mě a mou rodinu bylo prvních několik měsíců ve Vanském sboru tvrdou plavbou, tak jsme byli v následujících několika letech díky své poslušnosti Bohu velice poţehnáni. Slyšitelný hlas Ducha Svatého jsem slyšel také v květnu roku 1950. Slyšel jsem hlas, který ke mně mluvil z nebe v anglickém jazyce. Byl to Jeţíš, který ke mně mluvil skrze Ducha Svatého (Jan 16,13). Jeţíš mi řekl: „Nezemřeš, ale budeš ţít. Chci, abys učil Můj lid víře. Já jsem tě učil víře skrze Své Slovo a dovolil jsem ti projít určitými zkušenostmi. Ty ses víře naučil i z Mého Slova, i ze zkušenosti. Teď jdi a uč Můj lid tomu, co jsem tě naučil. Jdi učit Můj lid víře!“ Snaţil jsem se být tomuto nebeskému hlasu poslušný. To je jeden z důvodů, proč tak moc vyučuji o víře. Mám to dělat! Pro mě je to součástí poslušnosti Boţí vůli pro můj ţivot. Po této nadpřirozené zkušenosti jsem poslechl Boha a vrátil se zpět do cestovatelské sluţby. A v těch ranných letech cestovatelské sluţby jsem projíţděl nahoru a dolů po návrších a planinách východního Texasu a kázal o víře v době, kdy o ní nikdo jiný nekázal. Byl jsem kritizován, perzekuován a mluvilo se o mě, ale mě to nikdy ani trochu neznepokojovalo. Pán mi dal skrze slyšitelný hlas Ducha Svatého pověření, a tak jsem pořád vytrvale kázal o víře. Zaměřil jsem se na to, abych poslechl Pána a následoval Jeho plán pro svůj ţivot ať se děje cokoliv. Toto bylo jen několik příkladů mnohých chvil v mém ţivotě, kdy ke mně Pán promluvil autoritativním hlasem Ducha Svatého, aby mě připravil na to, co mělo přijít v Jeho plánech se mnou do budoucna. To je biblické. Bůh nám ukáţe budoucí věci Víte, Bůh nám ve Svém Slově zaslibuje, ţe Duch Svatý věřícím ukáţe budoucí věci: „Aţ však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy…BUDE VÁM OZNAMOVAT I VĚCI, KTERÉ MAJÍ PŘIJÍT“ (Jan 16,13). Věřící mohou nárokovat Jana 16,13 a očekávat, ţe jim Bůh zjeví Svůj plán pro jejich individuální ţivoty. Samozřejmě ti Pán neukáţe všechno, co má přijít. Neukáţe ti Svůj úplný plán pro tvůj ţivot celý najednou od začátku do konce. Chce, abys chodil vírou a ne viděním (2. K 5,7). Kdyby ti ukázal všechno, tak bys chodil viděním a ne vírou. A bez víry by ses mu nemohl zalíbit (Ţd 11,6). 46

Na čemkoliv, co je nadpřirozené, včetně Boţího plánu pro naše ţivoty, bude vţdy určitá míra tajemství. Dokonce i apoštol Pavel řekl: „Částečně totiţ poznáváme a částečně prorokujeme“ (1. K 13,9). Pavel také řekl: „…Nyní totiţ vidíme jako v zrcadle, zastřeně…“ (1. K 13,12). Kdyţ chodíme s Bohem, tak k tomu potřebujeme víru. Čas od času ti ale Pán ukáţe záblesk budoucnosti. Kdyţ zůstaneš ve vyladění na Jeho Ducha, tak Bůh upozorní tvého ducha na ty z věcí, které mají přijít, o nichţ potřebuješ vědět, aby ses mohl přichystat a být pro Jeho budoucí plány pro tebe připraven. Záblesky budoucnosti skrze slovo moudrosti Bůh také můţe zjevit Svůj plán pro budoucnost skrze slovo moudrosti. Slovo moudrosti je jedním ze sedmi darů Ducha Svatého, uvedených v První Korintským 12,8-10. Slovo moudrosti můţeme definovat jako nadpřirozené zjevení skrze Boţího Ducha týkající se boţského plánu a záměru mysli a vŧle Boţí. Slovo moudrosti můţe přijít různými způsoby, jako jsou sny, vize a slyšitelný hlas Ducha Svatého. Rozlišující charakteristikou slova moudrosti je, ţe vţdy mluví o budoucnosti. Můţe být dáno proto, aby zjevilo část Boţích plánů pro budoucnost, dalo věřícímu nasměrování nebo potvrdilo boţské povolání. Přestoţe se slovo moudrosti viditelněji a častěji projevuje u lidí, kteří stojí v úřadu proroka, tak se někdy můţe projevit i v ţivotech ostatních věřících, podle přání Ducha. Nicméně, bez ohledu na to, jestli laik vůbec někdy přijme nebo nepřijme slovo moudrosti, tak podle Jana 16,13 mŧţou všichni věřící očekávat, ţe jim Duch Svatý dá vedení ohledně věcí, které mají v jejich ţivotech nastat. Dovolte mi dát vám biblický příklad situace, v níţ dal Bůh někomu slovo moudrosti. Bůh dal slovo moudrosti Josefovi, aby mu zjevil Své plány pro něj do budoucnosti. Kdyţ byl Josef ještě teenagerem, tak mu Bůh ukázal záblesk budoucnosti skrze dva sny. Josefovi se zdálo, ţe bude jednoho dne vládnout nad svými bratry a dokonce i nad svými rodiči (Gen. 37,5-10). Josefovi bratři na něj ţárlili a prodali ho jako otroka Izmaelitským (Gen. 37,27-28). Ačkoliv Bůh dával Josefovi zdar dokonce i v otroctví, tak byl nakonec falešně obviněn a uvrţen do vězení (Gen. 39,7-20). Josef strávil ve vězení mnoho let. Obvykle by se člověk, který stráví tolik času ve vězení neprávem, stal zahořklým. Většina lidí by to vzdala a zapomněla na to, co jim Bůh řekl. Víte, kdyţ Pán někomu dá slovo moudrosti, tak ten člověk často nemá ani tušení o tom, jak dlouho to bude trvat, neţ se to slovo naplní. Také nemusí nezbytně vědět, co všechno dalšího se musí stát, aby se to slovo mohlo naplnit. Nebo se můţe naplnit naprosto odlišným způsobem, neţ jaký ten člověk očekával. Proto je důleţité, aby věřící nechali naplňování slova moudrosti v Pánových rukou a jenom zůstávali ve víře ohledně toho, co jim Pán řekl. To udělal Josef. Po léta vše vypadalo beznadějně, ale Josef zůstal Bohu věrný. A proto, ţe Mu zůstal věrný, se nakonec slovo moudrosti, které přijal jako teenager, naplnilo. Bůh Josefa velice povýšil a učinil ho premiérem největšího národa té doby (Gen. 41,38-41). A Josef se nakonec dočkal naplnění snů, které přijal od Pána, kdyţ se mu jeho bratři poklonili jako druhé největší autoritě Egypta (Gen. 42,6). Mohl bych sdílet několik příkladů ze svého vlastního ţivota, kdy mi Pán dal vedení skrze slovo moudrosti. Někdy přišlo slovo moudrosti skrze autoritativní hlas Ducha Svatého. Několikrát mě Bůh vzbudil za úsvitu slyšitelným hlasem Ducha Svatého a řekl mi něco o budoucnosti, abych se mohl připravit na to, co má přijít. Například v roce 1956 jsem pořádal shromáţdění v Kalifornii. Jakmile jednoho rána vyšlo slunce, tak jsem se okamţitě v posteli posadil. Bylo to, jako by se mně někdo dotknul. Slyšel jsem slyšitelný hlas Ducha Svatého, který zněl tak jasně, jako kdyby vedle mě někdo stál v mé loţnici. Slyšel jsem tato slova: „Přichází recese – ne jen ekonomický útlum – ale recese. Připrav se na ní.“ 47

V následujících měsících po této zkušenosti jsem se nepřipravil tak, jak jsem měl. A protoţe jsem nevěnoval pozornost varování Ducha Svatého, tak jsem skončil tím, ţe jsem finančně trpěl. Bůh mi i přesto později pomohl dostat se z finanční tísně, do které jsem se dostal tím, ţe jsem Ho neposlechl. Podobná událost přišla v roce 1974, ale tentokrát jsem to, co mi Duch Svatý řekl, abych udělal, poslechl. Bylo to v prvním roce Biblického tréninkového centra RHEMA, kdyţ jsme ještě byli v Tulse ve sboru Sheridan Assembly. Jednou ráno v 5:45 jsem se v posteli posadil. Pán mi řekl: „Do národa přichází ekonomická rána. Připrav se na ní. Pokud uděláš to, co ti řeknu, tak sice pocítíš následky této rány, ale nebudou mít na tebe takový vliv, jako na ostatní lidi.“ Poznamenal jsem si přesné instrukce, které mi Pán dal. Pán řekl: „Za prvé, přestaň být zapojený v evangelizacích, do kterých jsem tě nikdy nevedl, abys se v nich angaţoval. Za druhé, sniţ objem vyplácených mezd tím, ţe propustíš tolik a tolik lidí z řad svých zaměstnanců (a řekl mi přesně, kolik lidí mám propustit). Za třetí, ušetři ve výdajích. Ať sluţba vyţije z devadesáti procent přicházejících peněz a zbylých deset procent ušetři.“ Okamţitě jsem začal být Pánovým instrukcím poslušný. Zavolal jsem svému zeti Buddymu, který byl v té době manaţerem mých kanceláří, a řekl jsem mu: „Chci se dnes ve 14:00 sejít se všemi zaměstnanci.“ Kdyţ jsem šel na to setkání, tak jsem si vzal svůj papír, na kterém jsem měl napsáno, co mi Pán řekl. Řekl jsem zaměstnancům: „Přátelé, musím vám říct, co mi dnes ráno Pán řekl.“ A přečetl jsem jim to, co jsem měl napsané. Řekl jsem jim: „Udělám přesně to, co mi Pán řekl, ţe mám udělat. Nikdy jsem se nedostal do potíţí, kdyţ jsem Ho poslechl. Ve skutečnosti jsem se dostal do potíţí vţdy, kdyţ jsem Ho neposlechl. Nechci trpět následky toho, ţe Ho neposlechnu.“ Následoval jsem tedy Pánovy instrukce. Propustili jsme ten počet pracovníků, který nám Pán řekl. Také jsme odstoupili z různých evangelizací, o kterých nám Pán nikdy neřekl, abychom s nimi začali. Protoţe jsem Pána poslechl, tak všechno dopadlo dobře. Také jsem začal šetřit deset procent příjmu sluţby, jak mě Bůh nasměroval. Potom, v roce 1976, jsme si uvědomili, ţe je potřeba zakoupit majetek pro nový areál RHEMY a pro ředitelství sluţby. Kdybych neposlechl Boha a nezačal jiţ v roce 1974 šetřit těch deset procent, tak bychom neměli v ruce peníze na to, zakoupit pozemek v Broken Arrow! Bůh nás varoval ohledně věcí, které měly přijít, slovem moudrosti skrze autoritativní hlas Ducha Svatého a my jsme Jeho instrukce poslechli. Díky Pánovým instrukcím tato sluţba zaţila jen málo z ekonomického tlaku, který v roce 1975 přišel na celý národ. Prošli jsme touto ekonomickou ránou bez finančního souţení a byli jsme schopni naplnit Boţí plán přestěhováním se na nové místo v Broken Arrow. Poslušnost Bohu vţdy přináší uţitek! Při směrování věřících do Boţího plánu pro jejich ţivoty můţe také Duch Svatý dát člověku slovo moudrosti, aby ho ujistil ohledně jeho boţského povolání a pověření. Například jsem jednou slyšel o tom, ţe Pán dal nadpřirozeně jedné misionářce slovo moudrosti skrze jazyky a výklad, aby jí potvrdil její povolání. Tato ţena slouţila v Indii po sedm let a pak se odrazená vrátila do Spojených Států. Jednoho dne tato misionářka mluvila o misii na malé biblické vysoké škole. Najednou se jeden student postavil a začal mluvit v jazycích. Kaţdý čekal, ale nepřišel ţádný výklad. Nicméně ta misionářka, která seděla na stupínku, začala plakat. Byla zjevně poselstvím v jazycích hluboce zasaţena. Misionářka se nakonec postavila a přišla ke kazatelně. „Toto poselství není potřeba vykládat. Ta promluva v jazycích byla pro mě!“, zvolala ta ţena. „Ten člověk mluvil dialektem lidí z Indie, kterým jsem slouţila po sedm let. Víte, můj misijní výbor to ještě neví, ale já jsem cestovala a promlouvala po zemi, abych vybrala peníze pro jiné misionáře. Mým záměrem bylo se do Indie jiţ nikdy nevrátit.

48

Bůh ale ke mně právě promluvil a potvrdil tímto poselstvím v jazycích mé povolání. Pán řekl: Povolal jsem tě do Indie. Měla bys jít zpět a slouţit tam. “ Potom ta misionářka studentům řekla, co jí Pán v tom poselství řekl ohledně její budoucí sluţby v Indii. Slovem moudrosti dal Bůh této misionářce nasměrování a potvrdil její povolání do Indie. Ta ţena se skutečně do Indie vrátila. Ve skutečnosti tam strávila dalších třicet pět let v poslušnosti Boţí vůli pro svůj ţivot. Dal jsem vám několik příkladů ze Slova, z mého vlastního ţivota a z ţivotů jiných lidí, abych vám ukázal některé způsoby, kterými nás Duch Svatý vede, aby nám odkryl Svůj plán pro naše ţivoty. Pamatujte, ţe primárním způsobem, kterým nás Pán vede, je vnitřní svědectví. Někdy nás můţe vést i okázalejšími způsoby, ale my bychom neměli vyhledávat hlasy, sny ani vize. Máme jen hledat Pána a očekávat, ţe budeme vedeni Duchem Svatým, tak jak nám zaslibuje Bible. Ty sám máš osobní zodpovědnost za to, čekat před Pánem ve Slově a na modlitbě, abys přijal Jeho nasměrování pro svůj ţivot. Jen důvěřuj Duchu Svatému, ţe ti dá vedení jakýmkoliv způsobem, který On uzná za vhodný. Zůstaň citlivý na Jeho vedení a poslouchej to, co ti říká, ţe máš udělat, aby ses tak připravil na budoucí věci. Pokud se udrţíš a zůstaneš ochotný a poslušný, tak tě vezme krok za krokem do plnosti Boţích plánů a záměrů pro tvůj ţivot!

49

6. kapitola Poslušnost Bohu nic nestojí – vyplatí se! Před mnoha lety, kdyţ jsem byl v cestovatelské sluţbě, jsem na většinu shromáţdění jezdil autem. V té době to bylo vhodnější, protoţe jsem s sebou do auta mohl vzít všechny své knihy a kazety s vyučováním. Jednou jsme s manţelkou cestovali skrze stát Missouri a na dálnici jsme uviděli veliký billboard, na kterém stálo: „Nic to nestojí – vyplatí se to!“ Poselství billboardu se týkalo reklamy, ale já jsem řekl své ţeně: „To se dá aplikovat i duchovně. Vydat se Bohu tě nic nestojí – vyplatí se to.“ Někteří křesťané, Bůh poţehnej jejich vzácná srdce, neustále mluví o tom, čeho se oni museli vzdát a co všechno je to stálo být křesťanem. Raději bych slyšel osla, jak o půlnoci hýká v plechové stodole, neţ poslouchat lidi, kteří takto mluví! Poslouchat Boha a zasvětit Mu ţivot tě nic nestojí. Vyplatí se to! Kdyţ neposlechneš Boha, tak tě to bude něco stát. Můţe tě to stát dolary a centy. Můţe tě to stát nemoc, chorobu a předčasnou smrt. Můţe tě to stát bolest srdce a lítost. Ale, díky Bohu za to, ţe v dokonalé Boţí vůli je člověku tak moc dobře - na tom místě, kde jsi plně odevzdaný, plně zasvěcený a zcela poddaný Boţí vůli! Poslouchat Boha je prostě o mnoho lepší, neţ Ho neposlouchat. Neposlušnost zhasíná světlo Člověk můţe neposlechnout něco specifického, o čem mu Bůh řekl, aby to udělal. To je neposlušnost. Člověk ale také můţe neposlouchat Bibli, Boţí zjevenou vůli, a to je také neposlušnost. A bude ho to něco stát. Vzpomínám si na to, kdyţ se mnou Bůh prvně začal jednat ohledně hříchu dělání si starostí. Byl jsem na smrtelné posteli, paralyzovaný v důsledku zdeformovaného srdce a nevyléčitelné krevní choroby. Dříve neţ jsem mohl ve víře přijmout uzdravení pro své tělo, tak jsem musel jednat s hříchem dělání si starostí, protoţe starosti a stres brání víře člověka. Byl jsem teprve patnáctiletý chlapec. Můţete říci, ţe děti si neumějí dělat starosti. Ale ano, děti si umějí dělat starosti. Dá se říci, ţe děti jsou jen replikami svých rodičů a dělají to, co vidí dělat své rodiče. Já jsem se naučil dělat si starosti ve velmi ranném věku. Moje matka a babička byly mistryně světa v dělání si starostí, a já jsem se pravděpodobně umístil na třetím místě hned za nimi dvěma! Znovuzrodil jsem se na smrtelné posteli a slíbil jsem Bohu, ţe nikdy nebudu pochybovat o ničem, co si přečtu v Jeho Slově. Kdyţ jsem si ale začal číst Písmo, tak jsem se zarazil u Matouše v 6. kapitole a trvalo mi to šest měsíců, neţ jsem se z té kapitoly dostal, protoţe jsem z ní byl pod ohromným usvědčením. Matouš 6,25 27-28 31 25 Proto vám říkám: NEMĚJTE STAROST o svůj ţivot, co byste jedli a co pili, ani o své tělo, co byste si oblékali. Není snad ţivot víc neţ pokrm a tělo víc neţ oděv… 27 Kdo z vás můţe PEČLIVÝM STARÁNÍM přidat ke své výšce jediný loket? 28 Proč si tedy DĚLÁTE STAROSTI s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují, ani nepředou… 31 NEMĚJTE tedy STAROSTI. Neříkejte: „Co budeme jíst?“ nebo „Co budeme pít?“ anebo „Co si oblečeme?“ Slíbil jsem Pánu, ţe nikdy nebudu pochybovat o ničem, co si přečtu v Jeho Slově. Řekl jsem Mu: „Kdyţ budu číst Tvé Slovo a porozumím mu, tak Ti slibuji, ţe ho uvedu do praxe.“ Kdyţ 50

jsem ale došel k Matoušovi 6, tak se duchovně řečeno zdálo, ţe světlo pohasíná, protoţe jsem Matouše 6 do praxe neuvedl. Můţeš říci: „No, já jsem ale Bohu neslíbil, ţe nikdy nebudu pochybovat o Jeho Slově, a ţe vţdy uvedu do praxe to, co si přečtu a porozumím tomu.“ Jestliţe jsi ale spasen, tak o Boţím Slově pochybovat nemáš. Někteří lidé si myslí, ţe jsou v bezpečí, kdyţ neposlouchají Boţí Slovo a nevydají se tomu být mu věrnými. Jestliţe jsi ale Boţí dítě, tak od tebe Bůh vyţaduje víru, ať jsi se zavázal věřit Mu nebo ne. Matouš 6,25 říká: „…Nemějte starost o svŧj ţivot…“ Bible, kterou jsem si četl zatímco jsem byl na smrtelné posteli, měla dole malou poznámku, na které stálo: „Nedělejte si starosti o budoucnost.“ Jinak řečeno, Jeţíš sám říkal: „Nestarejte se!“ Kdyţ jsem si uvědomil, ohledně čeho se mnou Pán jedná, řekl jsem v údivu: „Proč, Pane, vţdyť pokud mám takto ţít, tak nikdy nebudu úspěšným křesťanem.“ Myslel jsem si, ţe bez starání se a úzkostlivosti se nedá ţít, a proto jsem svou Bibli zavřel. Do té doby mi bylo všechno v Boţím Slově jasné a zřetelné a bylo to pro mě poţehnáním. Kdyţ jsem se ale rozhodl nechodit ve světle toho, co mi Bůh ve Svém Slově ukázal, tak se vše stalo temným, zmateným a nejasným. Pomyslel jsem si: Budu číst dál, jen přeskočím Matouše 6. A tak jsem četl dál. Dokonce jsem začal studovat antikrista! Téma antikrista pro mě nebylo problémové, a kdyţ jsem o něm četl, tak mě to neusvědčovalo. Dělání si starostí ale problémem bylo, a kdyţ jsem o tom četl, tak mě mé svědomí pronásledovalo, protoţe jsem v této oblasti Slovo nepraktikoval. Víš, dokud nebudeš chodit ve světle toho, co uţ víš, tak od Boha nedostaneš víc světla. Nestarej se tedy o věci, kterým v Boţím Slově nerozumíš. Dohlédni jen na to, abys praktikoval to, co znáš. Zbytek se o sebe postará. Nakonec jsem Pánu řekl: „Promiň mi, ţe jsem si dělal starosti a byl plný úzkostlivosti. Vím, ţe mi odpustíš, protoţe První Jan 1,9 říká, ţe pokud Ti svůj hřích vyznám, tak jsi věrný a spravedlivý, abys mi ho odpustil a očistil mě od veškeré nespravedlnosti. Slibuji Ti, Pane, ţe uţ si ani jeden den svého ţivota nebudu dělat starosti.“ Bůh je mým svědkem, ţe v mnohých letech, které od té doby uplynuly, jsem sice k tomu byl bolestivě pokoušen, ale starosti jsem si nedělal. Poslouchat Boha a Jeho Slovo se prostě vyplatí. Skutečností je, ţe pokud nebudeš chodit ve světle Boţího Slova, tak pro tebe bude velmi těţké chodit v Boţí specifické vůli, kterou pro tebe má, a následovat Jeho plán a záměr pro svůj ţivot. Drahý příteli, Bůh má dokonalý plán pro tvůj ţivot a tento plán zahrnuje chození ve světle Jeho specifické vůle, kterou pro tebe má. Zahrnuje však také chození ve světle Jeho svatého psaného Slova. Uzdravení je součástí Boţího plánu pro tvůj ţivot Například je Boţím dokonalým plánem pro tebe to, abys chodil v boţském zdraví. Pokud onemocníš, tak je tu pro tebe uzdravení, ale Boţí nejlepší je, abys chodil ve zdraví. Bůh pro nás nemá o nic méně pod Novou smlouvou, neţ co udělal pro Svůj lid pod Starou smlouvou. Ve skutečnosti Bible říká, ţe v Kristu máme novou a lepší smlouvu zaloţenou na lepších zaslíbeních (Ţd 8,6). Ve Staré smlouvě Bůh Izraeli řekl: „Odejmu z tvého středu nemoc“ (Ex. 23,25). Exodus 23,25-26 25 Slouţit pak budete Hospodinu Bohu svému, a poţehná chlebu tvému i vodám tvým, a ODEJMU NEMOC Z PROSTŘEDKU TVÉHO. 26 Nebude, která by potratila, ani neplodná v zemi tvé, POČET DNU TVÝCH DOPLNÍM. Všimněte si, ţe Pán neřekl Izraelcům, ţe nikdy nezemřou. Řekl: „Počet tvých dnů doplním.“ To znamenalo, ţe měli ţít a zemřít bez nemoci a choroby, protoţe v předchozím verši řekl: „Odejmu z tvého středu nemoc.“ 51

Někteří lidé si ve svém přirozeném myšlení poloţí otázku: „No, kdyby tohle byla pravda – jestli Izraelité mohli ţít svobodní od nemocí a chorob – tak jak by vůbec mohli umírat?“ Starozákonní patriarchové, kteří ţili v zaopatření smlouvy, neumírali nemocní nebo na nějakou chorobu. Dá se říci, ţe se prostě opotřebovali – sláva Bohu! Mnohokrát si nejprve zavolali své děti, vkládali na ně ruce a ţehnali jim. Potom jednoduše řekli: „Je čas, abych jiţ šel.“ A odevzdali ducha a šli do slávy! Někdo řekne: „Ano, ale to bylo pod Starou smlouvou. To náleţelo jen Izraeli. Církvi to nenáleţí.“ Právě jsme ale v Ţidům 8,6 četli, ţe v Kristu máme novou a lepší smlouvu zaloţenou na lepších zaslíbeních! O co by byla Nová smlouva lepší, neţ Stará smlouva, jestliţe by oni měli tu výsadu ţít svobodní od nemoci a choroby a my bychom tu samou výsadu neměli? Jednou jsem viděl v kanceláři pastora sboru, ve kterém jsem pořádal shromáţdění, cedulku, na níţ stálo: „Byl jsem bohatý a byl jsem chudý. Být bohatým je lepší.“ Parafrázoval jsem si to na: „Byl jsem zdravý a byl jsem nemocný. Být zdravým je lepší.“ Protoţe máme novou a lepší smlouvu zaloţenou na lepších zaslíbeních, tak musí zahrnovat všechno, co zahrnovala Stará smlouva a k tomu něco navíc, jinak by nebyla lepší. Poslušnost má svou cenu Všimněte si, ţe Boţí zaslíbení uzdravení pro Izraelce bylo podmíněné. Bylo podmíněné jejich zasvěcením se a poddáním se Boţímu Slovu a Bohu samému. Kdyţ se Bohu a Jeho Slovu zasvětili a poddali, tak On naplnil Svou část smlouvy a odstranil z jejich středu nemoc a způsobil, aby si uţili na zemi dlouhý ţivot. Víte, poslouchat Boha a Jeho Slovo nic nestojí – vyplatí se to. Bůh chce, abychom se podřídili Jeho Slovu, které je Jeho zjevenou vůlí pro člověka. Chce ale také, abychom se podřídili Jeho vůli nebo plánu pro naše individuální ţivoty. Mluvím o naplnění tvého místa sluţby v Boţím království. Pokud budeš Boha poslouchat v kaţdé oblasti svého ţivota, tak tě to nebude stát, ale vyplatí se ti to! Jednou jsem slyšel jednoho sluţebníka říci: „Kázání nebo vyučování Bible nebo diskutování o biblických pravdách je jako výstup na vrcholek hory. Jestliţe budeš vystupovat po jedné straně hory, tak získáš jeden pohled. Pokud polezeš po druhé straně, tak získáš úplně jiný pohled.“ To je určitě pravda. Například, kazatelé často káţou o Boţí lásce, coţ je biblické. Díky Bohu, Bůh je láska. Bible to říká, ţe Bůh je láska (1.Jan 4,8). Věděl jsi ale, ţe ta samá Bible říká, ţe Bůh je jako hořící oheň (Deut. 4,24 Ţd 12,29)? Věděl jsi, ţe Bible také říká, ţe soud začíná u Boţího domu, a ţe jestliţe je spravedlivý stěţí zachráněn, tak co přijde na bezboţné a hříšné (1.Pt 4,17-18)? Mnoho lidí nerado slyší o tom úhlu Boha, který se týká soudu. Raději by slyšeli, ţe Bůh je láska, a ţe můţou dělat cokoliv chtějí – klít, kouřit, pít, páchat cizoloţstvo – a Bůh nad tím prostě přimhouří oko. Lidé, kteří takové věci dělají, nejsou ani v nejmenším zasvěceni Bohu. Jsou zasvěceni tělu, světu a ďáblu. Jistě, Bůh je láska. Bible říká: „Neboť Bŧh tak miloval svět, ţe dal svého jednorozeného Syna, aby ţádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný ţivot“ (Jan 3,16). Bůh nám dal dar Svého Syna, co jsme ale s tím darem udělali? Vzpírat se Bohu a Jeho Slovu přináší soud. Lidé uvádějí soud sami na sebe, kdyţ vytrvale neposlouchají Boha a Jeho Slovo. Někteří lidé si myslí, ţe můţou dělat všechno, co chtějí, a ţít jakýmkoliv způsobem ţivota chtějí, a ţe je Bůh bude mít pořád rád. Díky Bohu za to, ţe je má rád, ale za špatné jednání se přesto musí platit pokuta. Pokud odejdeš od Boha a potom činíš pokání a vrátíš se k Němu, tak tě Bůh miluje dostatečně na to, aby tě přijal zpátky, očistil tě a dal tě do pořádku, pokud Mu to dovolíš. Jestliţe ale budeš v činění zla a v neposlušnosti vytrvale pokračovat, tak tě to bude něco stát. Lidem se mnohokrát dějí zlé věci a oni se ptají: „Udělal tohle Bůh?“ Ne, častokrát lidé otevírají dveře ďáblu skrze svou vlastní neposlušnost. Nerozumějte mi špatně. Jen to, ţe procházíte zkouškami a zápasy nemusí nezbytně znamenat, ţe jste v neposlušnosti. Ďábel se tě bude snaţit napadnout, dokonce, i pokud budeš 52

uprostřed Boţí dokonalé vůle. Bude se snaţit zjistit, z čeho se duchovně skládáš a jestli opravdu ve Slově věříš tomu, o čem tvrdíš, ţe tomu věříš. Pokud ale budeš ve víře v Boţí Slovo obhajovat svou pozici, tak přijde výplatní den, protoţe poslouchat Boha a být věrný Jemu a Jeho Slovu nic nestojí, ale vyplatí se to! Slouţit Bohu se vyplatí! Vyplatí se odevzdat se Pánu! Vyplatí se vydat ţivot – všechno, čím jsi, všechno, co máš, to, kým se chceš stát – Bohu. Bůh odměňuje věrnost Kdyţ se odevzdáme Pánu a dovolíme Mu dělat v našich ţivotech cokoliv, co chce, tak to někdy v tu chvíli vypadá, jako ţe platíme vysokou cenu. Často skutečně musíme zaplatit cenu, abychom mohli Boha poslechnout. Díky však Bohu za to, ţe z dlouhodobého pohledu na věc se poslouchat Boha velice vyplatí. Dovolte mi dát vám ilustraci z Bible, která ukazuje, ţe i kdyţ se Boţí plán nezdá v tu chvíli zrovna nejjednodušším, tak se nakonec poslušnost Bohu vyplatí. V Genesis, v kapitolách 37 aţ 50, čteme záznam o Josefovi a o ceně, kterou musel zaplatit, aby poslechl Boha. Víte o problémech, které Josef měl. Bůh dal Josefovi sny ohledně Svého plánu pro jeho ţivot. Josefovi bratři na něj začali ţárlit a chtěli ho zabít, ale jeden z bratrů zasáhl, a tak místo toho prodali Josefa do otroctví. Pak řekli svému otci Jákobovi, ţe jejich bratra roztrhala dravá zvěř. Josef byl vzat do Egypta jako otrok a po mnohé perzekuci a tvrdém ţivotě strávil sedm let ve vězení za zločin, který nespáchal. Pak vyloţil sny faraónovu vrchnímu číšníkovi a pekařovi. Číšníkovi řekl, ţe jeho sen znamená, ţe bude navrácen do své pozice a pekařovi řekl, ţe jeho sen znamená, ţe přijde o hlavu. Josef poţádal číšníka, aby na něj pamatoval, aţ se vrátí do své pozice, ale on na Josefa zapomněl. V té době uţ byl Josef pět let ve vězení. A strávil tam pak ještě dva roky, neţ byl konečně propuštěn. Kdyţ si Josef uvědomil, ţe na něj číšník zapomněl, tak měl příleţitost k tomu, vzdát se snu, který mu Bůh dal. Místo toho však zůstal věrným. Kdyby byla na místě Josefa většina lidí, tak by řekli: „Poslechl jsem Boha a zachoval jsem se laskavě k číšníkovi a co jsem za to dostal? Zapomněl na mě. Slouţit Bohu se prostě nevyplatí.“ Josef ale zůstal věrným, a kdyţ později vyloţil Faraónův sen, tak byl povýšen na místo premiéra Egypta! Josefova poslušnost se vyplatila, i kdyţ jsem si jist, ţe v určitých chvílích se cena za chození v Boţí vůli pro jeho ţivot zdála být příliš vysoká. Kdyţ přišlo sucho a v Izraeli nastal hlad, tak Josefův otec Jákob poslal své syny do Egypta koupit obilí. Neposlal však svého nejmladšího syna Benjamina. Josef a Benjamin byli jeho nejmladší synové, které mu porodila Ráchel. Jákob jiţ ztratil Josefa a nechtěl ztratit i Benjamina Josef své bratry poznal, kdyţ si přišli koupit obilí, oni ho však nepoznali. Nejprve Josef obvinil své bratry z toho, ţe jsou zvědové a mluvil k nim drsně. Josef pracoval na plánu, jak uvidět znovu svého otce a svého bratra Benjamina. Genesis 42,12-15,19,20,24 12 Jimţ zase (Josef) řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země. 13 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří sluţebníků tvých bylo, synů muţe jednoho v zemi Kananejské, a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není. 14 I řekl jim Josef: To jest, coţ jsem mluvil vám, kdyţ jsem řekl: Špehové jste. 15 Touto věcí zkušeni budete: Ţiv jest Farao, ţe nevyjdete odsud, aţ přijde sem bratr váš mladší…. 19 Jste-li šlechetní muţi, jeden bratr váš ať jest ukován v ţaláři, v němţ jste byli, vy pak jděte a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich. 20 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak… 53

24 …a (Josef) vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich. Bratři se vrátili domů ke svému otci Jákobovi s omezenou zásobou obilí a řekli mu o všem, co se stalo. Kdyţ mu řekli, ţe premiér Egypta uvěznil Simeona, a ţe jim nedá více obilí, dokud neuvidí Benjamina, tak Jákob posmutněl. Řekl jim: „…Mne jste zbavili synŧ: Josefa není, Simeona nemám, a Benjamina vezmete. NA MNEŤ JSOU SE TYTO VŠECKY VĚCI SVALILY“ (Gen. 42,36). Jákob si myslel, ţe okolnosti jdou proti němu, zatímco Bůh pracoval na tom, aby se vyvíjely v jeho prospěch! Jákob se chystal riskovat ztrátu Benjamina, aby mohl přeţít hlad, a zdálo se to jako příšerná cena, která musela být zaplacena. Kdyţ se ale Jákob poddal, tak Bůh vše vedl k jeho dobru a z dlouhodobého pohledu se Jákobovo rozhodnutí poslat Benjamina do Egypta vyplatilo. Poslouchat Boha a Jeho Slovo a podřizovat se v ţivotě Jeho vedení se vţdy vyplatí. Jak jsem ale řekl, tak tě něco bude stát neposlušnost. Neuč se poslušnosti tou těţší cestou Znám příběh jednoho velmi vzdělaného denominačního kazatele, který před První světovou válkou zaţil ohromný úspěch a slávu jako cestující sluţebník. Vydal několik knih a byl ţádaným mluvčím po celém světě. Bydlel ve velkém domě v jiţní Kalifornii a vlastnil knihovnu v hodnotě tisíců dolarů. Jezdil těmi nejlepšími auty a v několika různých bankách měl tučná spořící konta. Tento sluţebník navštívil několik charismatických modlitebních shromáţdění v Kalifornii, na nichţ poznal pravdu ohledně křtu v Duchu Svatém. Řekl: „Poznal jsem, ţe Bůh chce, abych byl naplněn Duchem Svatým s důkazem mluvení v jiných jazycích. Jednou večer, kdyţ jsem na jednom z těchto modlitebních shromáţdění očekával na Pána, tak na mě sestoupil Duch Svatý a já se začal zadrhávat a promlouvat v jiných jazycích. Pak jsem začal přemýšlet o tom, co se děje. Pomyslel jsem na to, co si moje denominace myslí o charismaticích nebo o těch, kdo mluví v jazycích. Mysleli si, ţe ten, kdo mluví v jazycích, je v nějaké sektě. Pomyslel jsem si: Co tohle udělá s mým postavením v církvi? Jak to ovlivní mŧj příjem? Kdyţ jsem si pohrával s těmito myšlenkami, tak ode mě pomazání odešlo tak rychle, jako kdyby uletěl ptáček. Věděl jsem, ţe Bůh chce, abych byl naplněn Duchem Svatým, ale řekl jsem: Ta cena, kterou bych za to musel zaplatit, je příliš vysoká. Ztratil bych svou prestiţ a zastání od své denominace. Kdyţ ode mě odešlo pomazání, tak jsem se z toho shromáţdění nenápadně vytratil.“ Ještě před koncem toho samého měsíce měl tento sluţebník své příští shromáţdění a těţce během něj onemocněl. A v následujících dvou letech utratil veškeré své jmění za doktory a za nemocniční péči ve snaze o své uzdravení. Stav tohoto sluţebníka se stále zhoršoval, doktoři však nebyli schopní zjistit, v čem je problém. Nakonec leţel na smrtelné posteli v charitativní nemocnici, protoţe uţ si nemohl zaplatit ani účet za nemocnici. Ztratil celé své veliké jmění a stal se případem pro charitu. Někdo se zeptal: „Myslíš si, ţe na něj Bůh seslal nemoc?“ Ne! Tisíckrát ne! To na něj nevloţil Bůh. Kdyţ je ale člověk v neposlušnosti vůči Bohu a Jeho Slovu, tak je na území ďábla, kde ho ďábel můţe napadnout. Tento sluţebník poţádal svého bratra, aby ho naloţil na vlak, aby mohl odjet domů a strávit své poslední dny na farmě své matky v Texasu. Jeho bratr si musel peníze na vlak půjčit, ale poslal tedy svého bratra do Texasu, aby tam mohl umřít. Lékaři řekli, ţe zemře dříve, neţ do Texasu dojede, ale nestalo se to. Na vlakovém nádraţí na něj čekala sanitka, aby ho odvezla na farmu jeho matky. Ten sluţebník se zaradoval, ţe vidí svou matku, které jiţ bylo přes osmdesát. Někdo jiný pro ní farmařil na jejím pozemku a na farmě ţil devatenáctiletý mladík, který jí pomáhal 54

s kaţdodenními záleţitostmi. Tento mladík se stal zdravotní sestřičkou tohoto sluţebníka, protoţe ten sluţebník zeslábl natolik, ţe se nemohl ani otočit v posteli. Jednou řekl tento devatenáctiletý mladík tomuto sluţebníkovi: „Reverende, proč nedovolíte Pánu, aby vás uzdravil?“ „Co myslíte tím uzdravil?“ zeptal se sluţebník. „Bible říká: Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomaţou ho olejem v Pánově jménu. Modlitba víry uzdraví nemocného a Pán ho pozdvihne…(Jakub 5,1415). Tento světově uznávaný sluţebník, který studoval na univerzitě a v semináři, se zeptal: „To je opravdu v Bibli? Doneste mi mou Bibli a najděte mi ten verš.“ „Já neumím číst“, odpověděl ten mladík. „Jak tedy víte, ţe je tohle v Bibli?“ ptal se sluţebník. „Protoţe jsem slyšel, jak na to kázal můj pastor.“ „Váš pastor kázal na tento verš? On maţe lidi olejem a modlí se za jejich uzdravení?“ „Ano.“ „Vezměte mě tedy k němu“, řekl sluţebník. Několik muţů vyrobilo tomu sluţebníkovi postel a naloţili ho dozadu do starého Forda modelu T. Jeli s ním na venkov na shromáţdění do altánu z chrastí, kde kázal pastor tohoto mladíka. (Altán z chrastí jsou jen čtyři vztyčené kůly, na kterých je drátem připevněné chrastí, které cloní sluníčko!) Tento sluţebník uvedl: „Slyšel jsem tohoto pastora kázat a on potom přišel ke mně k autu a pomazal mě olejem a modlil se. Kdyţ se domodlil, řekl jsem: To je ono, sláva Bohu! Jsem uzdravený. “ Neţ se dostali zpět domů z toho shromáţdění, tak byla půlnoc. Vnesli toho sluţebníka do domu a on řekl své matce: „Mami, udělej mi nějaké biskvity a trochu té dobré omáčky a šunku. Chci něco pojíst.“ Jeho matka odpověděla: „Synu, dva roky jsi nejedl ţádné pořádné jídlo. Tak velké jídlo nemůţeš jíst.“ „Ale ano, můţu. Bůh mě uzdravil.“ „No, a jak se cítíš?“ zeptala se ho. „Bible říká, ţe jsem uzdravený. Podle Slova jsem uzdravený.“ Od toho okamţiku byl ten sluţebník zcela uzdravený. Začal znovu nabírat sílu a začal psát články do různých časopisů o svém uzdravení. Pak mu lidé začali telefonovat, aby pořádal shromáţdění. Těsně předtím, neţ odjel, aby mluvil na celoměstském shromáţdění v určitém městě, řekl ten devatenáctiletý mladík, který mu pomáhal: „Reverende, neţ odjedete, tak byste měl dovolit Bohu, aby vás pokřtil v Duchu Svatém.“ Vzpomněl si na to, co se stalo před dvěma lety, kdy utekl pryč od Boha a nezaplatil cenu, a řekl tomu mladíkovi: „Ano, máte pravdu. Nepojedu nikam slouţit, dokud mě Bůh nepokřtí v Duchu Svatém.“ A díky Bohu za to, ţe byl pokřtěn v Duchu Svatém a mluvil v jiných jazycích. Tento sluţebník se pak stal světoznámým kazatelem plného evangelia. Kdyţ se podřídil Bohu a Jeho Slovu, tak mu to Bůh vynahradil a obnovil to, co ztratil. Nikdy jsem tohoto sluţebníka neslyšel kázat, ale četl jsem některé jeho spisy a byly skvělé. Lidé, kteří ho znali, mi řekli, ţe kdyţ přišel jeho čas, aby šel domů k Pánu, tak si prostě sednul a začal zpívat: „Slétni dolů, sladký povoze“ a odešel domů, sláva Bohu! Pánova cesta je vţdy tou nejlepší! Pánova cesta je cestou poţehnání, ochrany a vítězství dokonce i uprostřed nejtěţších ţivotních testů a zkoušek. Poslouchat Boha a Jeho Slovo nic nestojí, vyplatí se to! Poslušnost Boţímu Slovu a Jeho plánu pro vaše ţivoty vám vyplatí veliké dividendy.

55

Boţí Slovo je Boţí vůlí Jak jsem jiţ řekl dříve, tak se někteří křesťané tak moc snaţí získat od Boha specifické nasměrování ohledně toho, co On chce, aby dělali, ţe zapomenou na to být činiteli Slova. Bible má například hodně co říct o neodpuštění, a přesto z nějakého důvodu mnozí věřící odpuštění neaplikují takovým způsobem, jaký Bible vyučuje. Odpuštění se má aplikovat oboustranně. Jinak řečeno, kdyţ to někdo mine, tak mu máš odpustit, ale jestliţe to v některé oblasti svého ţivota mineš ty, tak to musíš odpustit i sám sobě. Pokud se to nenaučíš, tak budeš po zbytek svého ţivota pro Boha a chození s Ním ochromený a handicapovaný. První Jan 1,9 říká: „Vyznáváme-li však své hříchy, Bŧh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti.“ Jestliţe jsi činil pokání a vyznal svůj hřích Bohu, tak Bible říká, ţe On je věrný a spravedlivý, aby ti odpustil a očistil tě od vší nespravedlnosti. A Bůh si nebude pamatovat, ţe jsi kdy něco špatného udělal (Iz 43,25). Ţidům 8,12 12 Neboť se slituji nad jejich nepravostmi a NA JEJICH HŘÍCHY ANI NA JEJICH NEZÁKONNÉ ČINY SI JIŢ NIKDY NEVZPOMENU. Jestliţe si Bůh nepamatuje tvé hříchy, tak proč by sis je měl pamatovat ty? Nemělo by to velký smysl připomínat Bohu své hříchy, kdyţ On uţ na ně zapomněl. Izaiáš 43,25-26 25 Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a NA HŘÍCHY TVÉ NEZPOMÍNÁM. 26 PŘIVEĎ MI KU PAMĚTI, suďme se spolu, oznam ty, podlé čeho bys mohl spravedliv býti. Všimněte si verše 26: „Připomeň mi to…“ (ekum.). Jinými slovy máme Bohu připomínat to, co řekl ve Svém Slově. Jistě to máme připomínat Bohu proto, ţe nám to přikázal. Máte to ale také připomínat sami sobě. Pokud nebudeš sám sobě připomínat Boţí Slovo týkající se odpuštění hříchů, tak bys mohl podlehnout ďáblovým obviňováním, která by se proti tobě snaţil vznést tím, ţe by ti připomínal tvou minulost a chtěl by tě tak drţet v zajetí selhání a poráţky. Zapomeň na minulost – Bůh chce, abys byl úspěšný! Jakmile vyznáš svůj hřích Bohu a přijmeš odpuštění, tak ti bude ďábel zcela jistě ukazovat tvou minulost jako fotografii. Ale ve skutečnosti jí skutečně je – jenom obrázkem – protoţe tvůj hřích poté, co jsi ho Bohu vyznal, jiţ neexistuje. Bible říká: „Já, já sám SHLAZUJI přestoupení tvá PRO SEBE…“ (Iz 43,25). Všimněte si té fráze „pro Sebe“. Bůh neřekl, ţe zahladí tvá přestoupení a nevzpomene na tvé hříchy kvůli tobě. Nerozuměj mi špatně, ty přijmeš z Boţího odpuštění uţitek. On ale řekl: „Já zahladím tvá přestoupení a nevzpomenu na tvé hříchy kvůli Sobě.“ On nevzpomene na tvé hříchy kvůli tomu, aby z toho On sám měl uţitek tím, ţe tě bude moci poţehnat, pomoci ti a demonstrovat ti Svou velikou lásku a milosrdenství, kterou k tobě má. Filipským 3,13-14 13 Bratři, já nemám za to, ţe bych jiţ uchvátil, ale činím jediné: ZAPOMÍNAJE NA TO, CO JE ZA MNOU, a vztahuje se k tomu, co je přede mnou, 14 ţenu se k cíli, k vítězné odměně Boţího povolání shůry v Kristu Jeţíši. Apoštol Pavel to napsal Filipské církvi. Mluvil zde sám o sobě, tyto verše se však dají aplikovat na kaţdého věřícího. 56

Dříve neţ bude kaţdý věřící moci pokračovat v cestě s Bohem a dosáhnout svého úplného potenciálu ve sluţbě nebo v čemkoliv, do čeho ho Bůh povolal, tak bude muset zapomenout na minulost a především na své minulé chyby. Všimněte si co dalšího Pavel o sobě řekl, kdyţ psal Timoteovi. 1. Timoteovi 1,12-16 12 Jsem tedy vděčný Tomu, který mě zmocnil – Kristu Jeţíši, našemu Pánu – ţe mě povaţoval za věrného a postavil mě do této sluţby. 13 Předtím jsem byl rouhač, pronásledovatel a trýznitel, ale dostalo se mi milosrdenství, neboť jsem to činil nevědomě a v nevíře. 14 Milost našeho Pána se tedy nesmírně rozhojnila spolu s vírou a láskou, která je v Kristu Jeţíši. 15 To slovo je spolehlivé a hodné úplného přijetí, totiţ ţe Kristus Jeţíš přišel na svět, aby spasil hříšníky, z nichţ já jsem první. 16 Ale proto se mi dostalo milosrdenství, aby Kristus Jeţíš na mně jako prvním ukázal veškerou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému ţivotu. Přečtěme si dále, co Lukáš pod inspirací zapsal ohledně Pavla či Saula z Tarsu v knize Skutků. Skutky 7,58 58 Potom ho (Štěpána) vyhnali ven z města a kamenovali ho. Svědkové tehdy odloţili své pláště u nohou mladíka jménem Saul. Skutky 8,1 1 A Saul jeho zabití schvaloval… Skutky 9,1-2 1 Saul však ještě stále dychtil po výhrůţkách a po vraţdění Pánových učedníků. Přišel k nejvyššímu knězi 2 a vyţádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby kdyţ tam najde nějaké muţe nebo ţeny té cesty, mohl je přivést svázané do Jeruzaléma. Díky Bohu za to, ţe Boţí milosrdenství Pavla zasáhlo a znovuzrodil se a stal se novým stvořením v Kristu. Druhá Korintským 5,17 říká: „Proto, jestliţe je někdo v Kristu, je nové stvoření. STARÉ VĚCI POMINULY, hle, vše je nové!“ To je to, o čem Pavel mluvil ve Filipským 3,13: „…ZAPOMÍNAJE NA TO, CO JE ZA MNOU, a vztahuje se k tomu, co je přede mnou.“ Skrze nové narození Pavel jiţ neměl ţádnou minulost. A v Boţích očích stál Pavel před Bohem zcela spravedlivý – jako kdyby v jeho ţivotě hřích nikdy neexistoval. Pavel se ale musel naučit zapomínat. Konec konců před svým obrácením způsobil Církvi ohromnou pohromu. Z Písma víme, ţe schvaloval Štěpánovu smrt, a ţe ohroţoval další učedníky Jeţíše Krista. Kdyby se Pavel nenaučil zapomínat, tak by nikdy nemohl naplnit Boţí povolání a stát v úřadu nebo ve sluţbě, do které ho Bůh povolal. My se také musíme naučit zapomínat, jinak bychom totiţ nemohli úspěšně následovat Boţí plán pro své ţivoty. Odpusť sám sobě Je naprosto stejně špatné být neochotný odpustit sám sobě jako být neochotný odpustit druhým. Selhání v neodpuštění druhým i sám sobě a v zapomenutí na minulé chyby ti zabrání přijímat od Boha, duchovně růst a být tím, kým tě Bůh chce mít. Po jednom shromáţdění, které jsem pořádal před několika lety v Texasu, ke mně přistoupila jedna paní, kdyţ jsem odcházel z budovy, a řekla: „Bratře Hagine, chtěla bych, aby ses za mě modlil.“ „Za co?“ zeptal jsem se jí. 57

„Musím ti to říct?“ odvětila. „Ano, nebudu se modlit, jestliţe nebudu vědět za co, protoţe se s tebou nemohu shodnout a mít na něco víru, kdyţ nevím, za co věřím.“ „No dobře, řeknu ti to,“ odpověděla. „Nebudeš se mi ale smát, ţe?“ „Ne. Moţná se budu smát spolu s tebou, ale nebudu se smát tobě.“ Řekla: „Jsem znovuzrozená a naplněná Duchem Svatým asi osm let. Můj manţel ještě není spasený.“ „Neţ jsem se znovuzrodila,“ pokračovala, „tak jsem měla výbušnou povahu. Byla jsem prudká a dokázala jsem se rozčílit kvůli kaţdé hlouposti. Nedávno můj manţel, který je milý gentleman, přišel domů a choval se jakoby byl opilý. Já jsem se na něj naštvala, přestala se ovládat a začala na něj ječet. Pak zařval: Já nejsem opilý! Jen si z tebe dělám srandu. Myslel jsem si, ţe by to byla legrace, kdybych přišel domů a předstíral, ţe jsem opilý. To mě rozčílilo více neţ cokoliv jiného“, pokračovala ta ţena, „a pak jsem mu to teprve dala vypít. Ječela a řvala jsem na něj a pak jsem šla do naší loţnice a práskla dveřmi. Kdyţ jsem trochu vychladla, tak mi bylo tak trapně kvůli některým věcem, které jsem řekla. Klekla jsem si tedy a modlila se téměř celou noc: Drahý Boţe, odpusť mi. Příští ráno jsem u snídaně řekla svému muţi: Miláčku, chtěla bych, abys mi odpustil. Modlila jsem se téměř celou noc a vím, ţe Bůh ve svém Slově říká, ţe mi odpustí. Chci ale, abys mi odpustil také ty. Můj muţ řekl: No, jestli je někdo, kdo by měl prosit o odpuštění, tak jsem to já. Já bych měl prosit tebe, abys mi odpustila, protoţe já jsem to celé začal. Můţu za to já a ne ty. Shodli jsme se na tom, ţe jsme na tom oba měli část viny, a ţe si prostě vzájemně odpustíme“, řekla ta ţena. Řekl jsem jí: „Ještě jsi mě o nic nepoţádala. Jen jsi mi něco řekla. Za co se tedy potřebuješ modlit?“ „No“, řekla, „chtěla jsem, jestli by ses nemodlil, aby mi Bůh dal nějaký pocit, abych věděla, ţe mi odpustil.“ Začal jsem se smát. Vůbec jsem nemohl přestat. „Sestro, víš, co jsi mi právě řekla? Právě jsi mi řekla, ţe máš víc víry a jistoty ve svého nespaseného manţela neţ v Boha! Poprosila jsi svého muţe, aby ti odpustil a on to udělal. A tím to pro tebe bylo uzavřené. Ale nedokáţeš věřit Bohu v Jeho Slovu. Bůh říká: Vyznáváme-li však své hříchy, Bŧh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti (1.Jan 1,9). Pokračoval jsem: „Kdyţ tvůj manţel řekl: Odpouštím ti , tak jsi nepoklekla a nemodlila se k Pánu: Dej mi nějaký pocit, abych věděla, ţe mi manţel odpustil. Ne, jen jsi odpuštění od svého manţela přijala. Máš víc důvěry ve slovo svého nespaseného muţe neţ v Boţí Slovo.“ „Teď uţ to vidím“, řekla. „Ţádat tě, aby ses modlil k Bohu, aby mi dal nějaký pocit, který by mi dokázal, ţe mi odpustil, byla chyba. Prostě na to, ţe jsem tě prosila o modlitbu, zapomeň.“ Ve chvíli, kdy začala odcházet pryč, jsem na ní zavolal. „Vrať se zpátky. Víš, v čem je tvůj problém?“ „Ty to víš?“ zeptala se. „Určitě to vím.“ „Tak mi to řekni.“ Řekl jsem jí: „Nejsi ochotná odpustit sama sobě, ţe ses rozčílila. Bůh ti to odpustil, tvůj manţel ti to odpustil a ty jsi odpustila svému manţelovi. Neodpustila jsi to ale sama sobě. Odpusť sama sobě, ţe ses rozčílila a přestaň to proti sobě mít. Poměrně brzo se budeš cítit dobře. Nebudeš se muset modlit, aby ti Bůh dal nějaký pocit.“ Asi za dva nebo tři dny se ta ţena na shromáţdění vrátila a ani jsem se jí nemusel ptát, jestli sama sobě odpustila. Její tvář zářila. Vypadala jako neónová tabule, zapnutá v noci! Byla plná úsměvů, protoţe se naučila odpouštět sama sobě. Mnozí křesťané nejsou ochotní odpouštět sami sobě své minulé chyby – svou neposlušnost Bohu a Jeho vůli. Někteří křesťané chtějí dokonce sami sebe potrestat tím, ţe se vzdají snu, 58

který Bůh vloţil do jejich srdcí, aby ho naplnili. Ale jak často říkám, u Boha se nepočítá chyba, kterou jsi v minulosti udělal, ale to, co jsi udělal potom. Pamatuj, ţe apoštol Pavel řekl: „Ţenu se k cíli, k vítězné odměně Boţího povolání shŧry v Kristu Jeţíši“ (Fp 3,14). Nemůţeš se ale hnát k cíli k vítězné odměně, jestliţe jsi neudělal první krok: „…ZAPOMÍNAJE na to, co je za mnou…“ (Fp 3,13). Ať uţ jsi Boha v minulosti neposlechl jakkoliv, tak Bůh chce, abys dnes byl Jeho Slovu a Jeho vůli pro svůj ţivot poslušný. Kdyţ se vydáš Boţímu svatému psanému Slovu a Jeho plánu a záměru pro svůj ţivot, tak budeš těţit veliké dividendy. Z dlouhodobého hlediska tě poslušnost Bohu nebude nikdy nic stát, ale vţdycky se vyplatí!

59

7. kapitola Cesta lásky je nejlepší cestou Láska nikdy neselhává…

1. Korintským 13,8 (NIV)

Chceš úspěšně následovat Boţí plán pro svůj ţivot a činit na zemi Boţí vůli? Pokud chceš jít po cestě, která ti zaručí, ţe tě zavede do jistého vítězství a úspěchu v ţivotě, tak následuj cestu lásky – a to Boţí lásky. Apoštol Pavel, kdyţ mluvil o lásce, řekl: „…a já vám ukáţu ještě mnohem vyšší cestu“ (1.K 12,31). Cesta lásky je nejlepší cestou – mnohem vyšší cestou – protoţe Bůh je láska a láska nikdy neselhává. Láska je ze srdce. Je ovocem obnoveného lidského ducha. Proto můţe láska růst. Jak můţe člověk růst a rozvíjet se v Boţí lásce? Bible říká: „…v našich srdcích je rozlita Boţí láska skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“ (Ř 5,5). Jestliţe jsme znovuzrození, tak uţ je Boţí láska v našich srdcích. Rosteme v ní ale tím, ţe jí vyznáváme a jednáme na základě ní. Jednou jsme s manţelkou pořádali shromáţdění v západní části země, kde jsme se znovu setkali s mladým párem, se kterým jsem se jiţ dříve seznámil na setkání pro pastory. Oba manţelé byli ordinovanými sluţebníky. Po mém kázání nás tento pár pozval, abychom s nimi pojedli. V restauraci mi manţelka tohoto mladého sluţebníka řekla: „Bratře Hagine, ty jsi mě zmátl.“ „Ne“, řekl jsem, „já jsem tě nezmátl. Byla jsi zmatená ještě dříve neţ jsem přijel. Světlo Boţího Slova ti to jen ukázalo. O co se ale jedná?“ Řekla: „Ve svém dnešním poselství jsi citoval První Janův 3,15: Kaţdý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah, a víte, ţe ţádný vrah nemá věčný ţivot, který by v něm zŧstával “. „Ano, správně“, odpověděl jsem. „Přiznávám svou vinu. To jsem řekl.“ Během sluţby vám Duch Svatý mnohdy dá slova, která jste neplánovali říct. Ta slova prostě vyjdou z vašeho ducha skrze inspiraci Ducha Svatého. Například ve chvíli, kdy jsem tehdy citoval Prvního Jana 3,15 tomuto shromáţdění, jsem řekl: „Bible říká, ţe kdokoliv nenávidí svého bratra – to znamená včetně tchýní – je vrah.“ „No, já nenávidím svou tchýni“, pokračovala. Věděl jsem, ţe to, ţe tato ţena nenávidí svou tchýni, ve skutečnosti není pravda. Namísto toho, aby dovolila ve svém ţivotě vládnout Boţí lásce, tak dovolila vládnout svému lidskému rozumování a svému tělu. Chození v těle vás vţdycky přivede do potíţí. Řekl jsem jí: „No, jestliţe nenávidíš svou tchýni, tak jsi vrah a nezůstává v tobě věčný ţivot. Kdyby v tobě byl věčný ţivot, tak by v tobě byla Boţí přirozenost a Boţí přirozeností je láska. Byla by tedy v tobě Boţí láska.“ „Co mám tedy dělat?“ ptala se zoufale ta ţena. Odpověděl jsem jí: „Sestro, podívej se mi do očí a řekni: Nenávidím svou tchýni. A během toho pozoruj, co se děje ve tvém duchu – ve tvém srdci.“ Ona tedy řekla: „Nenávidím svou tchýni.“ „Kdyţ jsi to řekla, tak co se dělo dole ve tvém duchu?“ „Něco tam dole mě tam škrábe “, řekla. „No samozřejmě“, řekl jsem jí. „To je Boţí láska. Svírá tě a snaţí se upoutat tvou pozornost. Ty ale namísto toho, aby ses jí poddala, prostě dovoluješ své mysli poletovat všude moţně a svému tělu dovoluješ, aby ti vládlo.“ „Co mám dělat?“ V tu chvíli uţ byla skutečně zoufalá. Řekl jsem: „Chovej se tak, jako bys svou tchýni milovala, protoţe jí miluješ.“ Tak velikou část svých ţivotů ţijeme v těle, ţe mnohokrát zapomínáme na to, ţe jsme ve skutečnosti duchovní bytosti. Nejsme fyzické bytosti a nejsme ani duševní bytosti. My jsme duch, máme duši a ţijeme v těle. 60

K tomu, aby sis byl více vědomý duchovních věcí, a aby se pro tebe Boţí věci staly reálnějšími, ti pomůţe, kdyţ o sobě budeš přemýšlet jako o duchovní bytosti, protoţe jí jsi (1.Te 5,23). Ve skutečnosti by ti pomohlo říct to nahlas: „Jsem duch, mám duši a ţiji v těle.“ Bible říká: „…v našich srdcích je rozlita Boţí láska skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“ (Ř 5,5). Boţí láska je rozlitá v našem srdci či duchu. Není rozlitá v naší duši ani v těle. Chození v lásce ve spojení s uzdravením Tato ţena nás s manţelkou po mém posledním shromáţdění pozvala do svého domu na občerstvení. Pozvala také svou tchýni. Ten večer si nás ta ţena ve svém domě vzala stranou a řekla: „Měl jsi pravdu. Není to tak, ţe bych svou tchýni nenáviděla. Můj tchán a tchýně jsou úţasní lidé. Jsou to křesťané a milují Boha. Uvědomuji si, ţe ve mně neustále byla Boţí láska. Jen jsem jí nedovolila, aby mi dominovala.“ Tento mladý pár měl tři děti. Nejmladším dítětem byla dívka, které bylo něco mezi třemi a čtyřmi roky. První dva roky svého ţivota byla tato dívka v perfektním zdravotním stavu. Pak ale začala mít epileptické záchvaty. Její rodiče jí brali k předním zdravotním specialistům po celém světě. Jeden z nejlepších doktorů v tomto oboru na této malé dívce provedl testy a řekl jejím rodičům, ţe její případ je tím nejhorším, který viděl za třicet osm let své lékařské praxe. Ta malá dívka musela uţívat léky, ale ani ty záchvaty nezastavily. Způsobily jen, ţe byly méně intenzivní. Rodiče usilovali o to, přijmout pro své malé dítě uzdravení. Jednou večer jsme se chystali do církve, kdyţ nás tato ţena zavolala a poţádala nás, abychom se přišli modlit za tu malou dívku. To dítě bylo v počáteční fázi dalšího epileptického záchvatu. Obvykle nenavštěvujeme kaţdého, kdo nás o to poţádá, protoţe kdybychom to udělali pro jednoho, tak bychom to museli udělat pro kaţdého a neměli bychom čas na nic jiného neţ na to, abychom se modlili za lidi. Kdyţ nám ale Bůh řekne, abychom šli, tak Ho poslechneme a jdeme. Ten večer nám Pán řekl, abychom šli a po cestě do církve tuto rodinu navštívili. Zatímco jsme tam jeli, ke mně Pán promluvil, a bylo to tak skutečné, jako kdyby někdo seděl na zadním sedadle. Nebyl to slyšitelný hlas, protoţe ho moje ţena neslyšela. Pán řekl: „Nemodli se za to dítě. Nemaţ to dítě olejem. Nevkládej na to dítě ruce. Aţ tam dorazíš, tak řekni její matce: Ve Staré smlouvě jsem řekl, ţe pokud Můj lid bude chodit podle Mých ustanovení a dodrţovat Má přikázání, tak odejmu nemoc z jejich středu a počet jejich dní doplním. “ Jeţíš to parafrázoval v jazyce Nové smlouvy v Janovi 13,34: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého.“ Pán pokračoval: „Pak jí řekni, ţe jestli bude chodit v Mém přikázání lásky, tak z jejího středu odstraním nemoc a počet jejích dní doplním. Řekni jí: Řekni satanovi: „Satane, já chodím v lásce. Dej své ruce pryč od mého dítěte!“ “ Kdyţ jsme dorazili, tak jsem udělal přesně to, co mi Pán přikázal. Sotva jsem domluvil, tak se matka otočila směrem ke svému malému dítěti a řekla: „Satane, já chodím v lásce. Dej své ruce pryč od mého dítěte!“ Já i moje ţena jsme svědky, ţe záchvat toho dítěte přestal tak rychle, jako lousknutí prsty. Okamţitě se zastavil – přímo v té vteřině, kdy matka toho dítěte řekla tato slova. O pět let později, kdyţ té dívce bylo osm let, byla stále uzdravená. Byla krásná, šťastná a plná ţivota a nikdy uţ neměla další záchvat. Její matka mi řekla, ţe během těch pěti let se dvakrát ukázaly nějaké slabší symptomy. Zeptal jsem se jí: „A co jsi dělala?“ „Řekla jsem: Ne, ne, to neuděláš, satane. Já chodím v lásce. “ Někdo řekne: „Ano, pro ní to fungovalo, ale já v lásce nechodím.“ Ona v ní také nechodila, činila však pokání a vrátila se zpět do chození v lásce. 61

Pokud se dostaneš z chození v lásce, tak se do něj rychle navrať tak rychle, jak jen můţeš. Kaţdý krok ven z lásky je hřích. A kaţdý krok učiněný bez lásky je krok špatným směrem. Selhání v chození v lásce ti zabrání v následování Boţího plánu pro tvůj ţivot. Já jsem byl uzdravený před více neţ padesáti pěti lety v McKinney v Texasu jako baptistický chlapec, zatímco jsem si četl metodistickou Bibli své babičky. Povstal jsem ze smrtelné postele uzdravený ze dvou závaţných problémů s orgány. Mé tělo bylo téměř plně paralyzované v důsledku zdeformovaného srdce a měl jsem nevyléčitelnou chorobu krve. Faktem je, ţe doktor Robason, pátý lékař zabývající se mým případem řekl: „Synu, budu k tobě upřímný. I kdybys neměl zdeformované srdce a ochrnutí, tak by se pro tebe tahle nevyléčitelná krevní choroba sama o sobě stala osudnou.“ Za všechna ta léta od doby, kdy jsem přijal své uzdravení, pokračuji ve studiu Boţího Slova ohledně víry a uzdravení. A víru a uzdravení samozřejmě nemůţete studovat bez studování lásky, protoţe Bible říká, ţe víra pracuje skrze lásku. Učinil jsem svou neustálou praxí, abych si nikdy nedovolil mít ve svém srdci vůči nikomu ani nejmenší kousek zaujatosti nebo zlé vůle. Stává se mi, ţe uplyne pět aţ sedm let, během nichţ neproţívám ţádné nepohodlí ve svém těle a z tohoto pohledu ani nevím, ţe ho mám. Jediné chvíle, kdy jsem byl napaden nemocí, byly, kdyţ jsem jednal bláznivě a nestaral se o své tělo, nebo kdyţ jsem nechodil v lásce. Vaše tělo je pořád smrtelné a musíte se o ně starat. Pokud se o něj starat nebudete, tak dáváte prostor nemoci, aby ho napadla. Například byly chvíle, kdy mi manţelka řekla: „Miláčku, měl by sis vzít kabát. Kdyţ káţeš, tak se vţdy rozpálíš a jít rozpálený ven do zimy není příliš dobrý nápad.“ Někdy jsem jí neposlechl a přesně to jsem udělal – vyšel jsem ven do chladu poté, co jsem kázal jako hrom, sevřelo se mi hrdlo a začalo mě bolet v krku. Pak jsem musel činit pokání ze své hlouposti, dříve neţ jsem mohl být uzdraven. Nic váţného ale se mnou nebylo během těchto více neţ padesáti pěti let v nepořádku, kromě chvílí, v nichţ jsem minul Boha a dostal se z chození v lásce. Chození v lásce vůči Bohu Rozumějte tomu, ţe existuje více způsobů, jak se dostat z chození v lásce. Nejen ţe bychom měli chodit v lásce jedni vůči druhým, máme ale také milovat Boha. To znamená, ţe bychom Ho měli mít na prvním místě. Kdyţ jsi v neposlušnosti, tak nechodíš v lásce vůči Bohu. Bible říká: „…Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ (Mt 22,37). Byly chvíle, kdy jsem se dostal z chození v lásce vůči Bohu a upadl do neposlušnosti ohledně Boţího plánu pro svůj ţivot. Kdyţ nechodíš vůči Bohu v lásce a v poslušnosti, tak nenásleduješ Boţí plán pro svůj ţivot. Kdyţ jsem se ale dostal do neposlušnosti, tak jsem běţel co nejrychleji k tomu, dostat se zpět do lásky. V tu minutu, kdy jsem se do lásky znovu dostal, mi bylo okamţitě dobře. Musel jsem ale činit pokání, stejně tak, jako i ty budeš muset činit pokání, pokud neposlechneš Boha a Jeho Slovo a odejdeš z lásky. Kdyţ jsi v neposlušnosti, tak to víš. A jestliţe jsi v neposlušnosti, tak nečekej s pokáním. Učiň pokání rychle a navrať se zpět do lásky. Cesta lásky je nejlepší cestou, protoţe cesta lásky je Boţí cestou. Vím, ţe je moţné chodit v boţském zdraví. Chodím v boţském zdraví více neţ padesát pět let. Boţské zdraví je Boţí vůlí pro Jeho děti. „Jak to děláš?“ zeptal se mě kdosi. Chodím v lásce. Nechlubím se sám sebou, chlubím se Jeţíšem. Chlubím se Slovem. A pokud na tom místě nejsi, tak chci, aby ses na místo chození v boţském zdraví dostal. Bůh není přijímač osob. Nedává mi před tebou přednost. Dává přednost komukoliv, kdo je vydaný Jeho Slovu. Jeţíš řekl: „Milujete-li mně, zachovávejte má přikázání“ (Jan 14,15). Pokud jsi vydaný věření a činění Boţího Slova, tak budeš chodit v lásce vůči Bohu a vůči svým bliţním. A budeš naplňovat Zákon. Římanům 13,8 8 Nikomu nedluţte nic, neţ abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. 62

Mnozí lidé vytrhávají tento verš z kontextu a říkají, ţe mluví o tom, ţe si nemáme nic kupovat na splátky. To ale tento verš neříká. Kdyţ si něco koupíš na splátky, tak nikomu nic nedluţíš do té doby, neţ je splátka splatná. A kdyţ jí zaplatíš, tak nikomu nic nedluţíš. Dluţíš někomu něco tehdy, kdyţ svou splátku nezaplatíš. Kdyţ budeš studovat tento verš pečlivě, tak porozumíš tomu, ţe ve skutečnosti říká, ţe druhým dluţíš to, ţe je máš milovat, a ţe je to dluh, který nikdy nesplatíš. Musíš ostatní milovat neustále. Láska naplňuje zákon Všimni si poslední části tohoto verše: „…neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.“ Jinak řečeno, jestliţe chodíš v lásce, tak chodíš v Boţí vůli pro svůj ţivot a bude pro tebe jednoduché následovat Jeho plán a záměr pro svůj ţivot. Zamysli se nad tím. Pod Starou smlouvou mohl Boţí lid naplnit Zákon a nemoc se od nich vzdálila a počet jejich dnů byl doplněn. Ale pod Novou smlouvou ten, kdo chodí v lásce, také naplnil Zákon. Jestliţe mohu pod Novou smlouvou naplnit Zákon, tak bych měl dosáhnout těch samých výsledků, jakých dosáhli lidé pod Starou smlouvou: uzdravení a boţského zdraví. Jestliţe nedosáhnu stejných výsledků, tak je Bůh nespravedlivý. Římanům 13,9-10 9 Vţdyť to „Nezcizoloţíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš ţádostivý“ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, je shrnuto v tomto slově: „Budeš milovat svého bliţního jako sám sebe.“ 10 LÁSKA NEPUSOBÍ BLIŢNÍMU NIC ZLÉHO, PLNOSTÍ ZÁKONA JE TEDY LÁSKA. Stará smlouva měla Desatero přikázání. Nová smlouva má jedno přikázání. Někdo se mě zeptal: "Chceš říct, ţe nemáme dodrţovat Desatero přikázání?“ To jistě ne. Jestliţe chodíš v lásce, tak nebudeš porušovat ţádná přikázání. To je to, co Pavel řekl v Římanům 13. Jestliţe chodíš se svým bliţním v lásce, tak ho nezabiješ. Jestliţe ho miluješ, tak o něm nebudeš říkat leţ. Ve skutečnosti Bible říká: „…láska přikrývá všechna přestoupení“ (Př 10,12). Pokud vidíš někoho, jak něco dělá špatně, tak bys o tom neměl říkat druhým, abys ho vystavil hanbě a ztrapnil ho. Ne, měl by ses za něj modlit a pomoci mu, protoţe láska přikrývá mnoţství hříchů. Jestliţe chodíš v lásce, tak nikdy neporušíš ţádné z přikázání, která byla dána, aby drţela hřích na uzdě. Láska je tedy jediným přikázáním, kterým se máš zabývat. Láska je naplněním Zákona. To je důvod, proč jsem řekl, ţe kdyţ to minu a dostanu se pryč z lásky, tak běţím zpět do chození v lásce tak rychle, jak jen můţu, protoţe kdyţ chodím v lásce, tak naplňuji Zákon. A Bůh řekl těm, kdo naplňují Zákon: „Odejmu nemoc ze tvého středu a počet tvých dnů doplním.“ Vţdy jsem byl tedy dvojnásob opatrný ohledně jedné věci – ujistit se, ţe chodím v lásce. Jak jsem řekl, tak si nikdy nedovoluji mít ani nejmenší kousek zaujatosti, zlé vůle nebo špatného pocitu v srdci vůči komukoliv. Nedovolím negativním pocitům vůči druhým, aby se mě ani na chvíli dotýkaly. Chci následovat Boţí dokonalý plán pro svůj ţivot a zaţívat Jeho nejlepší poţehnání. To bych nemohl dělat, kdybych nechodil v lásce. Jednou pro mě jeden evangelista pořádal shromáţdění a není pochyb o tom, ţe mi uškodil. Neřeknu, co mi udělal, protoţe by to nebylo k budování. Ďábel řekl mé mysli: „Kdybych byl tebou, tak uţ bych pro něj nevybral ani jednu sbírku.“ Kdyţ jsme měli shromáţdění kaţdý večer, tak bylo naším zvykem vybírat sbírku pro evangelistu nebo hostujícího mluvčího v úterý, v pátek a v neděli večer. Ostatní večery jsme vybírali sbírku na pokrytí ostatních nákladů shromáţdění. Kdyţ to ďábel řekl k mé mysli (věděl jsem, ţe to byl ďábel, protoţe to nebyla láska, takţe ke mně nemohl mluvit Bůh), tak jsem řekl: „Víš co, pane ďábel, já pro něj udělám sbírku kaţdý večer.“ 63

Víte, Bible říká: „…MILUJTE své nepřátele! ŢEHNEJTE těm, kdo vás proklínají, KONEJTE DOBRO těm, kdo vás nenávidí, a MODLETE SE za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují“ (Mt 5,44). Jiný verš říká, ţe máme odplácet za zlé dobrem (1.Te 5,15). Udělal jsem tedy pro tohoto evangelistu sbírku kaţdý večer, přestoţe mi uškodil. Řekl jsem ďáblu: „Jestli mi o něm řekneš ještě něco, tak pro něj vyberu dvě sbírky kaţdý večer.“ Ďábel uţ se nezmínil ani slovem. On nechce, aby ţádný kazatel nedostal dvě sbírky za večer! Je dostatečně naštvaný, kdyţ dostanou během kaţdého večera jednu. Můj sbor byl tehdy menší, neţ některé ze sborů, v nichţ ten evangelista kázal, a tak jsem se zeptal, kolik průměrně dostává během kázání na jedné sérii shromáţdění. Já jsem mu dal třikrát tolik a třetinu z toho jsem mu dal ze své vlastní kapsy. To je chození v lásce a to je to, co Bible říká, ţe máme dělat. Chceš zůstat zdravý a v pořádku a být poţehnaný a schopný úspěšně následovat Boţí plán pro svůj ţivot? Pak dělej to, co ti říká Slovo, a choď v lásce. Galatským 5,14 14 Vţdyť CELÝ Zákon se naplňuje v jednom slově, totiţ v tomto: „Budeš milovat svého bliţního jako sám sebe.“ Pokud si nebudeš u jakéhokoliv biblického předmětu dávat pozor, tak se můţeš dostat do příkopu na jedné straně silnice nebo na druhé, namísto toho, abys jel středem. Například někteří lidé se dostanou do příkopu na jedné straně a říkají: „No, budeme jenom chodit v lásce.“ A nikdy k ničemu nezaujmou jasné stanovisko. Mnohokrát ale lidem nepomůţeš, pokud nezaujmeš jasné stanovisko. Někdy k nim musíš mluvit pravdu v lásce. Pak je můţeš vyučovat a pomáhat jim, obzvláště jsi-li sluţebníkem. Někdy musíš lidi milovat natolik, abys jim řekl pravdu – biblickou pravdu. Víte, láska není vţdy tichá a tolerantní k hříchu. Jistě, Bůh je láska. Jak jsem ale řekl, tak u Boha existuje i místo pro soud. Znamená to, ţe On není Bohem lásky? Ne, Bůh je vţdy láska a vţdy dělá správnou věc. 1. Korintským 5,1-5 1 Vůbec se proslýchá, ţe je mezi vámi smilstvo, dokonce takové smilstvo, jaké nemá jméno ani mezi pohany – ţe někdo má manţelku svého otce! 2 A vy jste nadutí, neţ abyste se raději dali do truchlení, aby ten, kdo spáchal takový skutek, byl vyloučen z vašeho středu. 3 Já jsem totiţ – jako tělem vzdálený, ale duchem přítomný – jiţ rozhodl o tom, kdo to spáchal, jako bych byl přítomen: 4 Ve jménu našeho Pána Jeţíše Krista, aţ se shromáţdíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Jeţíše Krista, 5 vydejte takového satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v den Pána Jeţíše. To, aby byl tento člověk vydán satanovi k záhubě těla, nebylo Boţím nejlepším. Boţím nejlepším ale nebylo ani to, aby tento člověk ţil v hříchu. Kdyby sám sebe nesoudil a neodloţil hřích, tak pokud by s tím něco neudělala láska, tak by skončil v pekle. Takţe to byl ve skutečnosti skutek Boţího milosrdenství, aby byl ten člověk vydán satanovi k záhubě těla, aby tak rozpoznal ve svém ţivotě hřích a činil pokání. Někdo, kdo znal Boha, ale odpadl, se obvykle k Bohu vrátí, jakmile jeho tělo začne trpět. To není Boţí nejlepší, ale jistě je to lepší, neţ jít do pekla. A Pavel, skrze lásku a milosrdenství Ducha Svatého, vydal tohoto člověka satanovi, aby zabránil tomu, aby nešel do pekla. To byla láska, ne nenávist. Poslušnost je cesta lásky Předpokládejme, ţe byste měli malého čtyřletého chlapce a uviděli byste ho, jak si hraje se zápalkami. Pokárali byste ho tedy a řekli: „Synu, tohle nedělej. Mohl bys podpálit dům a zabít sám sebe a další lidi.“ Co kdyby vám váš syn nevěnoval pozornost a za dva nebo za tři dny by udělal to samé. Pak byste ho jiţ naplácali a řekli mu: „Řekl jsem ti, abys to nedělal. Uţ to nikdy nedělej.“ 64

Pak byste ho ale za několik dní chytli znovu a uţ by dokonce zapálil oheň. Tentokrát byste mu tedy naplácali pořádně. Rozdíl by byl v tom, ţe tentokrát by se uţ naučil dobrou lekci a uţ by si se sirkami nikdy nehrál. Udělali byste to proto, ţe ho nenávidíte? Ne, udělali byste to proto, ţe ho milujete a máte zájem o jeho dobro. Udělali byste to proto, abyste ho ochránili.“ Někdy musí pastor dělat velmi podobnou věc se členy svého sboru. Pastor, který v případě potřeby koriguje svůj sbor, to dělá z lásky, kvůli tomu, aby lidé mohli chodit v Boţí vůli pro své ţivoty. Jednou jsem přijal pastorát jistého sboru. V tom sboru nebyl vůbec ţádný řád. Mladí lidé v tom sboru nebyli spasení a nebylo divu, protoţe jejich rodiče prostě svým dětem dovolili, aby dělali co chtějí. Seděli tam a hlasitě se bavili během mého kázání. Po tři nebo čtyři měsíce jsem jim domlouval jemně, protoţe jsem tam byl nový a nechtěl jsem způsobit velký rozruch. Stále jsem mluvil o tom, jak je potřeba chovat se v Boţím domě slušně. Potom, kdyţ uţ jsem tam byl asi pět měsíců, se někteří mladí začali bavit tak hlasitě, ţe jsem je slyšel během toho, kdy jsem se snaţil kázat. Kaţdý se na ně díval, jak se baví vzadu v modlitebně. Zastavil jsem se tedy přímo uprostřed kázání a řekl: „Mluví tu někdo?“ Někteří lidé ze sboru přikývli. „Poslouchejte!“ Řekl jsem a zavřel jsem svou Bibli. „Poslouchejte mě pozorně.“ Nechtěl jsem je ztrapnit, ale měli sami moc dobře vědět, ţe se během církevního shromáţdění nemá mluvit. „Chtěl bych vám teď něco říct“, pokračoval jsem. „Asi čtyři měsíce k vám všem mluvím ohledně mluvení nahlas během shromáţdění. Teď se vy, rodiče, podívejte na své hodinky, protoţe právě od této vteřiny platí, ţe jestliţe některé z vašich dětí bude mluvit nahlas v církvi nebo se nebude slušně chovat a bude vyrušovat, tak ho nechám zavřít za narušování veřejné bohosluţby a půjde do vězení.“ Řekneš si: „Tohle má být láska?“ Jistě, to je láska. Jestliţe necháš své děti, aby pokračovaly ve špatném chování, tak budou náchylné k tomu, skončit v pekle. Pokračoval jsem: „Nechám ho zavřít a vy, rodiče, za něj budete muset zaplatit pokutu.“ V těch dnech jsme mívali okresní farmu, a pokud jsi nemohl svou pokutu zaplatit, tak sis jí mohl odpracovat. Tehdy totiţ bylo období ekonomické deprese. Řekl jsem: „Pokud za něj pokutu nezaplatíte, tak si jí bude muset odpracovat na okresní farmě.“ V minulosti byli tito mladí lidé kvůli špatnému chování káráni, nic se s tím ale nikdy nedělalo, protoţe někteří starší řekli: „Musíme přeci jednat v lásce.“ Ty děti ale zůstaly stejně špatnými jako kdy předtím. Zakončil jsem to shromáţdění a začal jsem mluvit s jednotlivými rodiči těch teenagerů. Přišel jsem k jednomu muţi a dva diakoni byli mými svědky. „Bratře H____, chtěl bych s tebou mluvit osobně. Slyšel jsi, co jsem řekl od kazatelny, ale chtěl jsem s tebou promluvit i osobně. Jestliţe tvé dcery budou i nadále vyrušovat bohosluţbu, tak je nechám zavřít do vězení.“ Ten muţ zahanbeně sklonil hlavu, pak se na mě podíval a tekly mu po tvářích slzy. „Bratře Hagine, máš pravdu. Tohle je Boţí dům. Snaţil jsem se s nimi mluvit a přimět je k tomu, aby se chovaly slušně, ale nepodařilo se mi to.“ Věděl jsem, v čem byl jeho problém. On se snaţil své dvě dcery kárat, ale jejich matka jim dovolovala chodit ven zadním oknem domu a být celou noc venku. Kdyţ je doma rozdělení a neshoda, tak jistě přijdou problémy. Řekl: „Souhlasím s tebou, bratře Hagine. Udělej to a nechej je zavřít. Pokutu za ně zaplatit nemůţu, takţe si to budou muset odpracovat na okresní farmě.“ Pak jsem šel za dalším rodičem, za jednou vzácnou paní. Její manţel nebyl spasený a nikdy do shromáţdění nepřišel. Řekl jsem jí: „Nechám M____ zavřít, protoţe co se týče špatného chování a mluvení v církvi patří k těm nejhorším.“ Ona řekla: „Bratře Hagine, snaţím se dávat na svou dceru pozor a pokaţdé, kdyţ se na ní otočím, tak se chová slušně.“ Řekl jsem: „Ano, já jsem ale na pódiu a vím, ţe tě pozoruje. V tu chvíli, kdy vidí, ţe otáčíš hlavu, se narovná a začne se chovat slušně.“ 65

„No, ale pokaţdé kdyţ se já podívám…“, oponovala ona. Řekl jsem: „Myslíš si, ţe ti lţu? Jen se zeptej lidí, kteří sedí v její blízkosti. Měla by sedět s tebou v přední řadě. Ve skutečnosti byste měli mít všechny děti s sebou tam dole. Ostatní se také chovají špatně, ale ona je nejhorší. A pokud to udělá znovu, tak jí nechám zavřít do vězení. Vím, ţe pokutu zaplatit nemůţeš. Bude si to muset odpracovat na farmě.“ Říkáte si: „Tohle má být láska?“ Absolutně to je láska, protoţe vyučovat a trénovat děti je láska. Pokud děti nejsou vyučené poslušnosti, tak jak budou kdy moci růst v poslušnosti Bohu a Jeho Slovu? Jak budou kdy moci úspěšně následovat Jeho plán pro své ţivoty, kdyţ nedokáţou poslouchat ani své rodiče nebo svého pastora? Tato vzácná paní odpověděla: „Dobře, bratře Hagine, ale kdybych nechala děti sedět se mnou vepředu, tak bych si nemohla uţít shromáţdění.“ „Proč ne?“ zeptal jsem se. „No, protoţe oni se pořád baví a pošťuchují se.“ Právě před chvílí mi řekla, ţe její děti v církvi nemluví! Tato ţena v církvi tančila v Duchu Svatém a byla pro zbytek sboru poţehnáním. Já jsem jí ale řekl: „Pro tento sbor bys byla mnohem větším poţehnáním, kdybys tolik netancovala a více dohlíţela na své děti.“ Kdyţ to shromáţdění skončilo a šli jsme s manţelkou spát, tak se Oretha vzbudila, protoţe slyšela, jak někdo pláče. Vstala a podívala se ven z okna a uviděla tuto vzácnou ţenu, jak ve dvě hodiny ráno sedí na schodech církve, pláče a naříká. Moje ţena řekla: „Já tam půjdu za ní a postarám se o ní.“ Řekl jsem: „Ne, tím bys všechno zkazila. Ona se snaţí získat si náš soucit. Myslí si, ţe odvoláme to, co jsme řekli. Lituje sama sebe, protoţe jsem jí řekl, ţe by pro sbor byla větším poţehnáním, kdyby přinutila své děti sedět vedle sebe a chovat se slušně.“ Také jsem mluvil s další rodinou. Manţel nikdy nevstoupil dovnitř do církevní svatyně. Vţdy zůstal venku. Manţelka byla spasená a naplněná Duchem a vodila s sebou do sboru své dvě dcery. Vyšel jsem ven, abych si promluvil s manţelem. Vzal jsem si s sebou dva diakony, přistoupil jsem k němu a řekl: „Pane H____, chci s vámi mluvit. Dám vaše teenagery zavřít za narušování veřejné bohosluţby, jestliţe se nesrovnají a nezačnou se chovat slušně.“ Pan H___ řekl: „No, jedna věc je jistá. Vy a tito diakoni nejste neustále jen na této církevní půdě.“ On mi vyhroţoval. Přistoupil jsem k němu tedy nos na nos – s celými svými 138 librami – a řekl jsem: „Jedna věc jistá je! Ţe se nikoho nebojím a nemám se za co stydět.“ Kdyţ jsem tohle udělal, tak pohrouţil svou hlavu a začal mluvit jiným tónem. Řekl: „Máte pravdu. Máte pravdu. Ale moje děti nejsou jediné.“ Řekl jsem: „Ne. Nejsou jediné, ale jsou téměř nejhorší. Teď se budou muset všechny chovat slušně.“ Představte si to, ţe během šesti týdnů jsme měli kaţdého jednoho z těch mladých lidí spaseného a naplněného Duchem Svatým! Co se stalo? Láska je získala. Mohli jsme jim dovolit se dál nechovat slušně a pravděpodobně by ani jeden z nich nebyl spasen. Získali jsme je ale k oltáři, kde hledali Boha, protoţe se ztišili a začali naslouchat Bibli. Láska tedy neznamená, ţe nezaujmeš ke věcem jasné stanovisko, pokud je to potřeba, protoţe někdy je potřeba jasné stanovisko zaujmout. Slyšel jsem, jak lidé o svých dětech říkají: „Musíme je získat, a proto musíme chodit v lásce a dovolit jim, aby dělaly, co chtějí.“ Ne, ne! To není láska zcela stejně, jako není láska nechat malé dítě, aby pokračovalo ve hře se sirkami! Mohlo by skončit tím, ţe se upálí k smrti. Láska by ho zastavila a vrátila ho zpět na správnou cestu. Efezským 6,1-3 1 Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, protoţe to je spravedlivé. 2 „Cti svého otce i matku“, to je přeci první přikázání se zaslíbením: 66

3 „aby ti bylo dobře a abys ţil dlouho na zemi.“ Já jsem své děti nikdy nemusel moc plácat. Kdyţ jsem to ale dělal, tak jsem jim nejprve přečetl Bibli, a to tyto verše z Efezským 6,1-3. Trénoval jsem je k poslušnosti, aby mohly úspěšně následovat Boţí plány a záměry a naplnit Boţí povolání pro své ţivoty. Říkával jsem jim: „Chceš, aby ti bylo dobře? Kdyţ jsi nemocný, tak ti dobře není. Chceš ţít dlouho na zemi?“ „Ano“, říkávaly. „No, a proto ti musím naplácat. Neplácám tě proto, ţe chci. Plácám tě proto, ţe pro tebe ze srdce chci to nejlepší.“ Pamatuji si na to, kdyţ bylo Kenovi asi šest let. Jednou ráno jsem mu řekl: „Synu, chtěl bych, abys po snídani vynesl koš.“ Ten večer, po tom, co jsme se všichni modlili a četli si společně Slovo, jsem studoval a Ken mi řekl: „Tati, chci s tebou mluvit.“ Začal plakat a řekl: „Tati, najdi ten verš a přečti to tam, kde se mluví o dlouhém ţivotě a o tom, ţe člověk nebude nemocný, a o tom, ţe děti mají poslouchat rodiče.“ Našel jsem to tedy a přečetl mu to. Začal plakat ještě silněji a řekl: „Já jsem dnes ráno nevynesl ten koš, jak jsi mi to řekl. Je mi to líto.“ Myslel jsem si, ţe ho vynesl, ale vynesla ho jeho matka. Já jsem ho jen viděl prázdný a předpokládal, ţe ho vynesl on. Ken ale řekl: „Řekl jsi mi, abych ho vynesl, ale neudělal jsem to. Chci, abys mi to odpustil.“ Ve skutečnosti řekl: „Naplácej mi.“ Řekl jsem: „Ne. Nenaplácám ti. Neřekl jsem ti, ţe kdyţ ho nevyneseš, tak ţe ti naplácám. Jen jsem ti řekl, abys ho vynesl. Ne, nenaplácám ti. Já ti odpouštím, synu, ale teď si klekneme a poprosíme Pána, aby ti odpustil.“ Udělali jsme to a Bůh mu odpustil. Bůh chce, abys měl Jeho nejlepší Víte, Bůh má také pro nás na srdci to nejlepší. A někdy k tobě bude zaujímat jasné stanovisko, pokud budeš vytrvale dělat něco zlého a nebudeš soudit sám sebe. On ví, ţe pokud budeš vytrvale hřešit a dělat něco zlého, tak nebudeš moci následovat Jeho vedení pro svůj ţivot. Bible ale říká: „…kdybychom se totiţ rozsuzovali sami, nebyli bychom souzeni“ (1.K 11,31). Pamatuji si, ţe ve dnech Hlasu uzdravení byl jeden sluţebník, kterému bylo kolem třiceti pěti let, a který měl v těch dnech největší stan a vţdy kázal těm největším zástupům. Bůh mi řekl: „Jdi mu říct, ţe jsem ti řekl, abys mu vyřídil, ţe pokud nezačne sám sebe rozsuzovat, tak jiţ nebude o moc déle ţít. A věcí číslo jedna, ohledně které se musí rozsuzovat, je chození v lásce vůči svým spolusluţebníkům.“ Zhruba za tři roky potom, co mi tohle Bůh řekl, byl mrtvý, protoţe se nerozsuzoval. Znamená to, ţe pro nás dnes není dostupné boţské uzdravení? Ne, boţské uzdravení je stále stejně reálné, jako bylo kdy předtím. A jestliţe Izraelita pod Starou smlouvou v důsledku hříchu zemřel v ranném věku, zrušilo to ten fakt, ţe Bůh s nimi uzavřel smlouvu uzdravení? Ne! A pod Novou smlouvou, jen proto, ţe někdo předčasně zemře, to neznamená, ţe uzdravení jiţ není pro nás dnes dostupné. Uzdravení je pro všechny, protoţe láska je pro všechny. Bůh chce, aby byl Jeho lid zdravý a ţil na zemi dlouho. Bůh je láska a není přijímačem osob. Chce, abychom všichni chodili v lásce, abychom tak chodili v Jeho dokonalém plánu a zaţívali všechna poţehnání Nové smlouvy. Tento mladý sluţebník nerozsuzoval sám sebe, a proto to musel udělat Bůh. Bůh ho vydal satanu ke zkáze těla, aby byl jeho duch zachráněn v den Pána Jeţíše. To nebylo Boţí nejlepší, ale jistě je to lepší neţ jít do pekla. Lidé potřebují být vyučováni tomu, ţe cesta lásky je tou nejlepší cestou, a tomu, ţe se vyplatí milovat Boha a poslouchat Jeho Slovo a Jeho plán pro jejich ţivoty. 67

Co to znamená rozsuzovat sama sebe? Například to, ţe pokud to mineš, tak Pánu řekneš: „V této situaci jsem nechodil v lásce. Boţe, odpusť mi to.“ A pokud to potřebuješ udělat, tak poţádej toho člověka, proti kterému jsi zhřešil, aby ti odpustil, a vrať se zpátky do lásky. Pokud budeš ale vytrvale dělat zlé věci a nebudeš sám sebe rozsuzovat, tak tě dříve či později bude soudit Bůh. Kdyţ chodíš v lásce, tak můţeš chodit v Boţím dokonalém plánu pro svůj ţivot. Jestliţe v lásce nechodíš, tak neotálej s tím činit pokání a vrátit se zpět do chození v lásce. Začni v lásce a v poslušnosti vůči Bohu chodit dnes. Odměna bude hojná, protoţe cesta lásky je nejlepší cestou! Následovat Boţí plán pro tvůj ţivot není těţké. Bůh chce, abys uspěl více, neţ to chceš ty. Zasvěť se tedy celým svým srdcem k poslušnosti Jeho Slovu a následuj ve svém ţivotě Jeho vedení. Pokud Bohu dáš to nejlepší, co budeš moci, tím, ţe budeš chodit v lásce a v poslušnosti vůči Němu a Jeho Slovu, tak si můţeš nárokovat Boţí nejlepší a zaţívat Boţí poţehnání v tomto ţivotě. Bůh chce, aby kaţdý věřící běţel svůj individuální duchovní závod a dokončil svůj běh s radostí. Ty jsi schopen úspěšně následovat a naplnit Boţí plán a záměr pro svůj ţivot.

BĚŢ ZÁVOD, KTERÝ PRO TEBE BŮH PŘIPRAVIL! Běţíš duchovní závod, který pro tebe Bůh připravil? Pokud se snaţíš běţet závod někoho jiného a ne ten svůj vlastní, tak to míjíš. Je na tobě důleţité povolání k tomu, běţet ten závod a dokončit ten běh, který Bůh připravil právě pro tebe. V knize Následování Boţího plánu pro tvŧj ţivot reverend Kenneth E. Hagin říká: „Jsou tu poslední dny. Konec všeho se blíţí. Jsou před námi zásadní roky, protoţe teď musí být vykonána velká práce a má být sklizena velká ţeň duší. Nikdy pro nás nebylo důleţitější, abychom byli citliví na vedení Ducha Svatého a aby kaţdý z nás následoval Boţí plán pro svůj ţivot. Je čas dát věci do pořádku, přátelé. Je čas vzít sluţbu Bohu váţně a být vším, čím nás Bůh chce mít.“ Je jen na tobě, jestli naplníš nebo nenaplníš boţský záměr, který Bůh pro tvůj ţivot ustanovil dříve, neţ začal existovat čas. Ujisti se, ţe jdeš ve svém ţivotě Boţím směrem!

68