NÁRODNÍ OPERY VE VÝCHODNÍ EVROPĚ Výchozí situace: 2 prvořadá role opery v národně uvědomovacím procesu a hledání vlastní národní identity (viz např. tzv. české národní obrození) – kulturně politická funkce. 3 národní charakter oper více určován zpracovávanými náměty (syžety) než vlastními hudebními idiomy (např. folklór). POLSKO: Stanislav Moniuszko (1819-1872): 1848 opera Halka. MAĎARSKO: Ferenc Erkel (1810-1893): 1838 Bánk Bán.
5
opery (Glinka, Dargomyžskij). • 1900 Pohádka o caru Saltanu – podle Puškina. Známá zvukomalebná pasáž Let čmeláka. • 1909 Zlatý kohoutek – podle Puškina. Poslední opera, hudebně průbojná: disonantní harmonie, celotónové prvky). Námětem: satira proti carství. Další dílo: 3 symfonie (méně známé), orchestrální suity z většiny svých oper. Nejvýznamnější: • 1888 Šeherezáda – symfonická programní suita. Dojem z Pohádek tisíce a jedné noci. Podmanivá náladovost, exotické zabarvení, instrumentační bohatství. PJOTR ILJIČ ČAJKOVSKIJ (1840-1893) Život: narozen ve Votkinsku, zemřel v St. Petersburgu, kde žil od 1848. Studia práv, státním úředníkem. 1865 absolvuje konzervatoř (kompozice žákem A. Rubinsteina). 1866-1878 moskevská konzervatoř učitel teorie. Odstupuje, existenčně zajištěn hraběnkou Naděždou von Meck. Od 1878 časté cesty po západní Evropě, USA (mj. i Praha) – rostoucí popularita: spolu s A. Dvořákem (spřáteleni) prototyp slovanského skladatele, nejvýznamnějším ruským skladatelem (neprávem: Musorgskij byl větší skladatelská osobnost) – získal i čestný doktorát univerzity v Cambridge. Význam: první skladatelská osobnost, která „exportovala“ ruskou národní hudbu do světa, aniž by však byl typickým národním skladatelem. Styl: inspirace Glinkou, Dargomyžským, Schumannem, Chopinem, Lisztem, francouzským a německým romantismem, vídeňským klasicismem, ruskými lidovými písněmi. Suverénní ovládnutí řemesla, vstřebal základní principy soudobé italské (Bellini) a francouzské (Berlioz, Gounod, Bizet) hudby. Při zachování klasické harmonie a formy důraz na melodiku (subjektivní lyrismus, melancholie, tendence až k sentimentálnosti), použití ruské lidové písně není nutnou podmínkou. Ne vždy kompoziční důslednost. Zasahuje do všech hudebních žánrů. Dílo: hlavní význam instrumentální tvorba. Opery: 10. Osobitá syntéza ruské národní hudební řeči + stylistických a kompozičně technických prostředků západoevropského romantismu. Vliv drame lyrique. Významné: • 1878 Jevgenij Oněgin (Eugen Oněgin)– pp. 1879 Moskva. Podle Puškinova románu. Významné lyrické scény (řazeny za sebou jako obrazy), ruský národní charakter. Koncentrace na vnitřní vývoj postav, v centru opery velká lyrická scéna Taťány (tzv. dopisová scéna). Dodnes jeho nejúspěšnější opera. • 1890 Pikovaja dama (Piková dáma) – pp. Petrohrad. Podle Puškina. Národní opera, vnitřní vývoj postav. • Další opery: Mazepa, Čarodějka, Panna Orleánská, Jolanta aj. Další díla: Symfonie (6 + skica): 4. f moll (1877) – radostná. 5. e moll (1888), nejslavnější 6. h moll Patetická (1893) – vrcholné světové dílo, beznadějný smutek melancholie (9 dní po premiéře Čajkovskij umírá). Programní symfonie Manfred (1885). Koncerty: klavírní (3) – nejslavnější 1. b moll, op. 23 (1875). Housle: D dur (1878, hraný). Orchestrální předehry a fantazie: populární zejména fantazie Bouře a Romeo a Julie. Slavnostní předehra 1812 – velké obsazení (dechový orchestr, výstřely z děla, carská hymna a Marseillaisa). Italské capriccio, op. 45. Komorní hudba: 3 smyčcové kvartety, klavírní sonáty a cykly (Měsíce). Písně, církevní skladby (Liturgie sv. Jana Zlatoústého). Balety: významné, světoznámé. • 1876 Labutí jezero • 1889 Šípková Růženka (Spící krasavice) • 1892 Louskáček 4
MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ (1839-1881) Význam: nejvýznamnější skladatel Mocné hrstky, jeden z největších ruských a světových skladatelů, vliv i na skladatele 20. století (Debussy, L. Janáček). Źivot: syn drobného šlechtického statkáře, studia vojenská kadetní škola Petrohrad, v armádě, úřednická dráha. Členem Balakirevova kroužku. Povahová nestálost, alkoholik, předčasné úmrtí. Díky tomu řada děl dochována nedokončena nebo jen ve skicách (některé dokončili členové Hrstky). Dílo: inspirace Glinkou, Dargomyžským, Berliozem, Lisztem, lidovou tvorbou. Odmítá klasicko romantický způsob kompozice, prosazuje radikální realismus: výsledkem neuhlazená až syrová hudební mluva, geniální originalita všech hudebních složek (melodika ovlivněna spádem mluveného slova, smělé harmonické postupy). Národní orientace pod vlivem realistické estetiky novoruské školy, soucit s trpícím ruským člověkem, realisticky tvrdá hudba je hlubokými sondami do jeho duše. Opery: realistická hudební dramata hudebně i koncepčně zcela nezávislá na Wagnerovi. Nejvýznamnější: • 1874 Boris Godunov – pp. Petrohrad, podle Puškinova stejnojmenného dramatu. Realistické historické drama, propracované vykreslení postav, carského i lidového prostředí (intonace lidového hovorového jazyka), harmonicky odvážné. Sestává ze sledu obrazů (není kontinuální děj). Oproti tradiční opeře změna hierarchie jednotlivých rolí: do popředí jednající lid (propracované davové scény), „hlavní postavba“ B. Godunov prezentována ne jako hrdina, ale jako oběť fatálního sledu historických událostí (mechanismů) – ve svých monolozích: strach, osamění. Existuje i v přepracováních Korsakova, Šostakoviče. • 1886 Chovanština – lyrické ladění. Další dílo: ca 60 písní: deklamační melodika, samostatný stylizovaný klavírní doprovod (př. Písně a tance smrti 1877). Instrumentální tvorba: 1867 Noc na Lysé hoře – symfonický obraz, dokončeno Korsakovem. Nejslavnější: • 1874 Kartinky (Obrázky z výstavy) – cyklus klavírních skladeb. Dojem z výstavy obrazů V. Hartmanna – drobné hudebně citlivě zpracované náměty (části: Katakomby, Chatrč baby Jagy, Velká brána kyjevská aj. propojeny Promenádou). Geniální instrumantace Maurice Ravela. NIKOLAJ RIMSKIJ-KORSAKOV (1844-1908) Život: gubernátorův syn, kadetská škola – námořním důstojníkem. Hudebně nejvzdělanější člen Mocné hrstky. 1871 profesor skladby a instrumentace konzervatoř Petrohrad (porušení zásadu amatérismu v Hrstce) – žáci: A.K. Glazunov, S. Prokofjev, I. Stravinskij, O. Respighi. Instrumentuje a dokončuje díla jiných ruských skladatelů (Dargomyžskij, Borodin, Musorgskij). Hudebně pedagogické spisy (Základy instrumentace, Praktická nauka o harmonii). Dílo: inspirace Glinkou, Lisztem, Wagnerem, ruským folklórem, významné východní exotické inspirace (pohádkové, fantastické náměty). V melodice a rytmice vedle prvků lidových písní také nepravidelné komplikované útvary (exotický východ). Harmonická složka – novodobá, inspirace modalitou lidového folklóru a staré hudby – archaický charakter. Největší přínos – instrumentace – originální barvitost (východní exotický kolorit aj.). Opery: celkem 15 (1872-1906) – vynikající úrovně, propracovanost partů (zejména orchestrálních) – interpretační náročnost – málo provozovány. Nejznámější: • 1882 Sněhurka – poetická lyrika, přírodní mystika panteistického rázu (vliv na instrumentaci). Námětem: pověst o příchodu jara. • 1898 Sadko – námět: bylina o slavném mořeplavci. Navazuje na tradici ruské pohádkové 3
realistická parabola, popř. alegorie současnosti se jeví i pohádkové náměty tehdejší ruské opery. Koncem 19.století – vlivy symbolismu (Rimskij-Korsakov). Hudební styl ruské národní opery: vesměs čtyřaktové členění, převaha epického vyprávění – místo jednotného děje sled obrazů (historických, lyrických nebo pohádkových). Hudební styl od počátku silně individualizované rysy, většinou číslovaná opera s propracovanými přechody, kombinování prvků německého singspielu a francouzské opéra comique (vzpomínkový motiv) a drame lyrique. Staví na bohatém využití elementů ruské lidové hudby (konkrétní citáty). Významná role sboru, specifických zvukových efektů – symbolické využití specifických hudebních nástrojů, tzv. zvuková koloristika (Glinka, Rimskij-Korsakov). Podnětné pro další vývoj – subjektivně laděné rozvinutí realistického stylu v opeře – M.P. Musorgskij. Osobnosti ruské opery: MICHAIL IVANOVIČ GLINKA (1804-1857) Šlechtic, hojné cesty po Evropě. Inspirace ruským folklórem, vychází z klasicismu. Stojí na počátku moderně chápané ruské národní opery: jako její zrod bylo ve své době chápáno 2 provedení opery Ivan Susanin (neboli Život za cara) – pp. 1836 St. Petersburg. Impuls ke kompozici – petrohradský literární kroužek (členové mj. Puškin, Gogol). Námět podle historické události (rolník Susanin obětuje život v boji proti Polákům – 17. století) – soudobá aktualizace (Napoleon). Stylisticky směrodatné: syntéza lidově laděné melodiky, lyrické operní kantilény a utváření recitativu respektujícího přirozený spád ruského jazyka. 3 další opera: 1842 Ruslan a Ludmila (podle Puškinovy básně)– pohádkový námět. Vynikající instrumentace - symbolické zapojení nástrojů, hudební odlišení ruského a exotického orientálního světa. ALEXANDR SERGEJEVIČ DARGOMYŽSKIJ (1831-1869) Glinkův přítel, rovněž cestuje po Evropě. Pro ruskou operu významné jeho odmítnutí Wagnerova hudebního dramatu a propagace realismu – vliv na M. P. Musorgského. Opery: 1 1856 Rusalka (Puškin) – pohádkový námět, sociálně kritické ladění. 2 1872 pp. Kamenný host – Don Juan – průkopnické: doslovné zhudebnění textu dramatu (bez zásahů libretisty) – vzorem pro další ruské skladatele. Skladatelé „Mocné hrstky“: ALEXANDR PORFIRJEVIČ BORODIN (1833-1887) Lékařem, vysokoškolským učitelem chemie, 1877 cesta do Německa – přátelství s F. Lisztem. Dílo: nevelký rozsah, zásadní význam. Jeho cílem – stvoření velké ruské epické opery. Hlavním dílem: 6 opera Kníže Igor – pp. 1890, vzniká 1869-1875, nedokončena, dokončují RimskijKorsakov a Alexandr Glazunov. Obrovitých rozměrů, vlastní libreto podle středověkého eposu. Komponováno jako sled obrazů (epos), začleněn exotický kolorit, příznačné národní rytmické prvky (populární Polovecké tance). Zakladatelský význam i v oblasti symfonie (2) – zejména 1876 č. 2 h moll Bohatýrská. Lisztovi věnuje orchestrální obraz Ve stepích střední Asie (1880) – malebná instrumentace. Komorní a klavírní tvorba.
2
RUSKÁ OPERA Výchozí situace: 2 vzestup carského Ruska v evropské politice mezi mocnosti (účast na napoleonských válkách), absolutismus, feudální poměry (zrušení nevolnictví teprve 1861 Alexandrem II.). Předchůdci ruské národní opery: 3 od 1736 nadvláda italské opery neapolského typu, 4 od 2. poloviny 18. století postupné prosazování se domácích skladatelů komponujících také operu (Dmitrij Bortňanskij 1751-1825) – vyškoleni italským způsobem. Ruská národní opera 19. století a její vývoj: I zde se stává opera centrálním hudebním druhem po celé 19. století, vznik v kruzích umělecko-hudebních společností. 1 do 1860 směrodatný vliv díla Michaila Glinky a Alexandra Dargomyžského. 2 po 1860 štěpení celé ruské hudební kultury 2. poloviny 19. století na proudy dle odlišných estetických východisek (význam národního ruského prvku (idiomu) – zejména ruské národní písně - pro soudobou národní hudbu, postoj k evropskému hudebnímu, zejména opernímu vývoji – Wagner, drame lyrique, postoj k soudobému realismu): 1) kosmopolitní (zapadnici) – cílem zlepšení hudebního vzdělávacího systému – cílem západoevropská úroveň (založení konzervatoře Petrohrad 1862, Moskva 1866). Pěstování ruské národní opery a národní hudby jen jeden z mnoha úkolů. Příslušníci: Anton Rubinstein (1829-1894, klavírista mezinárodní úrovně, zakladatel ruského hudebního vzdělání, ředitel petrohradské konzervatoře). Nikolaj Rubinstein (1835-1881, bratr, dirigent, pedagog). Alexander Serov (1820-1871, hudební kritik, seznamuje Rusko s Wagnerovými díly a teoriemi, zásluhy o ruskou národní operu). 2) Mocná hrstka (Mogučaja kučka, skupina novátorů, skupina pěti) – termín 1867 kritik V. Stasov. Příslušníci: Skupina vesměs amatérsky komponujících, shromážděná okolo Milije Balakireva (Alexandr Borodin, César Kjuj, Modest Petrovič Musorgskij, Nikolaj RimskijKorsakov, kritik Vladimir Vasiljevič Stasov). Nejprve na okraji ruského hudebního dění (diletanti). Cílem vytvoření ruské národní umělecké hudby (v dobovém pojetí), vytvoření ruské národní opery z ducha nezkažené ruské lidové hudby – ta se stává hlavním pramenem skladatelské inspirace. Jako protipól petrohradské konzervatoře – hudební škola v Petrohradu (1862). N. B. sám Balakirev operu odmítá (spíše „novoromatické“ hudební druhy – symfonické básně, písně apod.). 3) syntéza obou směrů: Piotr Iljič Čajkovskij. Dělení na dva krajní směry neodpovídá realitě, oba tábory ne zcela vyhraněny a vzájemně izolovány, od 70. let vzájemné prostupování a splývání. Náměty ruské národní opery: hlavním určujícím faktorem „národnosti“ opery. 1 zpracování ruského národního eposu (Slovo o pluku Igorově), 2 ruské národní historie (Boris Godunov – konec 16. století), 3 náměty převzaté ze soudobé ruské literatury (dramata a novely Alexandr Sergejevič Puškin, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Fjodor Michailovič Dostojevskij, Lev Nikolajevič Tolstoj), časté doslovné zhudebnění textů dramat (literární opera) - zejména ze současné ruské 4 literatury přejímání dobových společenskokritických a realistických tendencí – jako
1
