Narodna in univerzitetna knjižnica v Ljubljani

Narodna in univerzitetna knjižnica v Ljubljani

K) 91) 85 1IJ9U85

IVAN C A N K A R :

K U RENT. STARODÁVNÁ POVÍDKA.

ZE SLOVINŠTINY

BOHUŠ ÚVOD

PŘELOŽIL

VYBÍRAL. NAPSAL

Dr. JOSEF KARÁSEK. PŘEKLAD

AUTORISOVANÝ.

V L A S T N Í M N Á K L A D E M V Y D A L J. O T T O V P R A Z E .

liions 5 VEŠKERA PFÁVA

VYHRAZENA.

T I S K E M „UNIE" V P R A Z E .

IVAN

.CANKAR^

N e j p l o d n ě j š í s l o v i n s k ý spisovatel! T a k é největší p r o s a i c k ý talent! Je to v y n i k a j í c í č l e n s l o v i n s k é moderny, k t e r á m ě l a n ě k o l i k n a d a n ý c h hlav p r o s t ř e d ­ k e m d e v a d e s á t ý c h let. Nietzsche, W a g n e r , n ě m e c k á moderna, Ib­ sen na n ě nejvíc ú č i n k o v a l i ; f r a n c o u z s k é vzory p ů s o b i l y teprve s d r u h é r u k y , n ě m e c k ý m pro­ s t ř e d í m . A l e b y l i mezi n i m i t a k é n ě k t e ř í , k t e ř í m ě l i smysl i pro hudebnost V e r l a i n a . V l i v č e s k é m o d e r n y b y l n e p a t r n ý . Z a to po­ litické a u m ě l e c k é z á s a d y z P r a h y p ř i c h á ­ zely p o z d ě j i t í m i n t e n s i v n ě j i do Slovenie i do Chorvatska. C e l á desítiletí b y l v í d e ň s k ý professor Stritar s m ě r o d a t n ý v l i t e r a t u ř e s l o v i n s k é h o ná­ roda. Až r. 1893 se p r o t i l i t e r a t u ř e profess o r s k é ozval F r a n G o v é k a r v r o m á n u , , V k r v i "

IV

(ve Zvonu), k d e v Z o l o v s k é m s m y s l u líčil osudy ženy z t a b á k o v é t o v á r n y . G o v é k a r b y l už ve V í d n i , ale s r d c e m zůstal v L u b l a n i . V e d l e n ě h o zápasil za n o v ý s m ě r R a d o M u r nik, k t e r ý n a p s a l t a k é r o m á n a objevil též h u m o r i s t i c k o u žílu, tak v z á c n o u n a j i h u slo­ v a n s k é m a mezi P o l á k y . M l a d á d r u ž i n a b y l a s e b e v ě d o m á a v y p o v ě d ě l a boj „ s t a r ý m " , je­ jichž z á s a d hájil Stritar a P a v l í n a P á j k o v á , m a n ž e l k a filosofa-professora, k t e r ý d ř í v e pů­ sobil na M o r a v ě a pak b y l p ř i d ě l e n mini­ sterstvu v y u č o v á n í . P a v l í n a p o d l e h l a , professor od P i a r i s t ů Stritar se vzdal boje. M l a d í b y l i p l n i o h n ě a n a d š e n í , vyrostli z úzkého ovzduší d o m á c í h o , lépe j i m chutní:, kosmopolitismus a ,,pour 1'artismus", rozJí řili obzor l á t e k , z d o k o n a l i l i formu a p ř i v e d l i jazyk k n e t u š e n é výši. N e j b l í ž e t ě m t o p ř e ď b o j o v n í k ů m s l o v i n s k é m o d e r n y stáli b á s n í k Z u p a n č i č , C a n k a r (studující r e á l n é š k o l y — vliv k l a s s i c k é h o s v ě t a se ho tedy nedotkl), a n e š ť a s t n í jinoši Kette ( n a d a n ý l y r i k , mistr formy) a pak A l e k s a n d r o v - M u r n , od nichž se m n o h o slibovalo. B o h u ž e l p o s l e d n í brzy zesnuli, ale zanechali po s o b ě č e s t n o u lite­ rární pamět. T i t o m l a d í c i založili v L u b l a n i l i t e r á r n í spo­ lek „ Z a d r u g a " , jehož i d e á l e m byl A n t o n Ašk e r c . n a d a n ý slavjanofíl, j a d r n ý realista a p o k r c k á ř , jenž se vyzul z ú z k ý c h t r a d i c í vl.i-

v. s t e n e c k ý c h . N y n ě j š í m l á d e ž zbožňuje arci do­ k o n a l é h o d e l i k á t n í h o (ale m á l o p l o d n é h o ) b á s ­ n í k a Z u p a n č i č e a C a n k a r a , k t e ř í se zřekli již s v é h o vzoru a C a n k a r ho r. 1910 v m á ­ j o v é m čísle „ L j u b l j a n s k é h o Z v o n u ' příliš o s t ř e strhal. C a n k a r studoval n ě m e c k o u r e á l k u , v níž se slovinsky p ř e d n á š e l pouze m a t e ř s k ý jeho jazyk, ale z r e á l k y si odnesl cosi z d r a v é h o a smysl p r o s k u t e č n o s t a p r a c u j í c í h o č l o v ě k a . 1

Z tohoto m i l i e u , v n ě m ž v ř e l y n o v é zá­ sady, p ř i c h á z í C a n k a r do V í d n ě , kde na n ě h o m o d e r n í zásady a k a v á r e n s k é rozmluvy tím intensivněji působily. H n e d s p o č á t k u m ě l Ivan C a n k a r n e s m í r n é štěstí. O r e k l a m u sé mu postaral b o j o v n ý b i s k u p J e g l i č . M l a d ý b á s n í k v y d a l r. 1899 . . E r o t i k u", sbírku ohnivě zamilovaných bás­ ní, o j a k ý c h se p ř e d t í m S l o v i n c ů m n i k d y ani n e z d á l o . S m y s l n á erotika b y l a by se p r ý stala z á h u b o u m a l é m u n á r o d u 1 B i s k u p skou­ p i l celý n á k l a d , k n i h a se stala raritou, ale nakladatel j i — znova v y d a l . C a n k a r se stal slavným člověkem. A l e o b r á t i l se o d v e r š e k prose, zvláště k d y ž poznal V í d e ň s k é p ř e d m ě s t í , v n ě m ž děl­ ník, h l a v n ě Č e c h a M o r a v a n , h r a j í p r v n í ú l o h u . T y p ů m t ě m t o zůstal i n y n í v ě r e n a s t r a š l i v ě je zobrazil v p s y c h o l o g i c k ý c h po­ vídkách.

C a n k a r žil zase v L u b l a n i , T e r s t u , pro­ p a d l j a k o socialistický k a n d i d á t , b y l ve V í d n i a znova žije v L u b l a n i . S b ý v a l ý m i d r u h y se rozešel a v l i t e r a t u ř e zaujal své, zcela své stanovisko. C h u d á k , u b o ž á k , z t r a c e n á existence, děl­ ník, t u l á k , p o n í ž e n í a p o k o ř e n í — u b o ž á c i , k t e ř í se n a v z á j e m n e o p o u š t ě j í a zvláštní svou filosofii a životní n á z o r , v r c h o l í c í ve fatalismu, m a j í — to jsou jeho z a m i l o v a n í hrdi­ n o v é . Existence z t r o s k o t a n é , k t e r é k l e s a j í a stěhují se ven, na pokraj m ě s t a , kde je sžírá k o u ř a saze k o m í n ů a fabriky, k d e to jde se s t u p n ě k stupni, kde se h o ř k o s t a žalost za­ píjí už ne v í n e m , n ý b r ž k o ř a l k o u . A k l e s a j í a z d á se jim, že tak m u s í být, p o n ě v a d ž tak m ě l o být. J a k o f á t u m to leží i n a d r o d i n a m i a generacemi. Je to s t r a š l i v é a č t e n á ř e m pří­ mo o t ř á s á , k d y ž m l a d í M i h o v c i „ N a k l a n c u " chodí d o m ů umírat. D o světa musí — jako otec — ale p ř e d s m r t í h o všichni vidí a tak celá rodina s m u t n ě v y m í r á . V e v í d e ň s k é m okrese O t t a k r i n k u viděl Can­ kar, j a k ý kontingent p r o l e t a r i á t u a u b o ž á k ů my C e c h o v é t v o ř í m e ; na p r v n í m m í s t ě p r o p a d á č e s k ý d ě l n í k zkáze, s o u c h o t i n á m , tvr­ dosti osudu. A N ě m c i se v y s m í v a j í u b o h é m u č e s k é m u dítěti, k t e r é touží po t r o š c e l e p š í h o vzduchu, po s l u n í č k u , ú s m ě v u d o b r é d u š e . H l a v n ě poznal M o r a v a n y , k t e r ý m je Ví-

VII

d e ň blízká. V š e c h n y r o m á n y „ V í d e ň s k ý c h Č e c h ů " , v y j m a u K l o s t e r m a n n a , stojí daleko za silou a p r a v d i v o s t í C a n k a r a . K o l i k n a š i c h s p i s o v a t e l ů v y c í t i l o onu s t r a š l i v o u t o u h u po č e s k é m d o m o v ě j a k o Slovinec C a n k a r ? U m í ­ rají — ale v l e k o u se p ř e c e n a zelenou M o ­ r a v u . . . K a ž d o u chvíli p o t k á v á m e v povíd­ k á c h jeho l i d i s č e s k ý m i j m é n y , j a k o ne­ d á v n o opět v „Ljubl. Zvonu" s Růžičkou. K d y ž n a d á v a j í na periferii m ě s t a n a š i m l i d e m ,,a B ô h m " a M a ř e n k a b l o u d í — „ P o w i d l — Krowotin", slyšíme česky „ L o u k a zelená". ;

N e j l e p š í m d í l e m jeho je „ N a p ř í k r ý c h ce­ s t á c h " . C a n k a r miluje c h u d á k a , n e n á v i d í po­ č e s t n é h o m ě š ť á k a , ú ř e d n í k a - m a n d a r i n a a pí­ s a ř e , k t e r ý chce míti p o č e s t n ý p o ř á d e k n a s v ě t ě a ne zoufalé u b o ž á k y . Z á l i b a pro toto m i l i e u sbližuje ho s G o r k i m a n a š í m U h r e m . T o je p r v n í jeho c h a r a k t e r i s t i k o n . N e tak h n e d najdeme v s l o v a n s k ý c h lite­ r a t u r á c h t a k o v é h o malíře d ě t s k é duše jako je C a n k a r . D í t ě touží, b l o u z n í , t ě k á v d u c h u a k r e s l í si slasti v budoucnosti, co by r o d i č ů m dalo, fantasuje.*) O b r á z k y z p o u t i jsou jeho specialita. Z d á l o by se, že C a n k a r o v a z á l i b a pro va­ gabunda, z k a ž e n o u existenci, s b ě h l é h o stu*) Hiša M a r i j e P o m o c n i c e , , . K ř í ž o v á cesta" (Vý­ bor povídek).

VIII

denta, p o s l e d n í h o u b o ž á k a , n e m á p o c h o p e n í pro p ů d u , zemi, r o d n ý k r a j . C a n k a r a to v š a k stále t á h n e k bílé Lublani, p o ř á d a p o ř á d se k n i v r a c í j a k o k i d e á l u snů s v ý c h . V z l é m i d o b r é m ho to t á h n e k n í , a s p o ň z d á l k y se po ní d í v á a vidí její k r á s u i s t i n n é s t r á n k y . A l e C a n k a r c h á p e i l á s k u v e n k o v a n a k rod­ n é p ů d ě , s níž srostl jako se svou d r u h o u b y t o s t í . H r o u d a t é zemi, k t e r o u p o t e m a mo­ zoly zasvětil. — T o je to, č e m u N ě m c i „ b o d e n s t ä n d i g e Literatur" nyní říkají. Č e l e d í n slouží na statku celá desítiletí, v š e je v l a s t n ě jeho majetek, ale m l a d ý h o s p o d á ř p ř i c h á z í , a n e u z n á v á jeho s v a t é h o a m o r á l ­ n í h o p r á v a na tuto zemi. A kde je p r á v o , čí je p r á v o ? N á s l e d u j e tragoedie — P r á v o je p r á v o j e n v aktech, n a p a p í ř e n a p s a n é . „ J á jsem- ten a ten a c h c i míti po p r á v u " — a tak jde z b y t e č n á cesta d á l e . T v r d ý je s l o v i n s k ý l i d , a p á n i c h u d á k a t í m m é n ě uslyší. T o t o dílo , , H l a p e c Jernej i n n j e g o v a p r a v i c a " , s nímž Žofka K v e d r o v á v svých „Vesnických p o v í d k á c h " z á p a s í , m ě l o . by se do č e š t i n y přeložiti. V p o v í d k á c h jeho n e n í veselí, u t ě š e n í , slova zahřívající l á s k y . O b r a z y j d o u p ř e d n á m i s m u t n é , o b y č e j n ě jsou p l n é u t r p e n í , v z a t é ze s k u t e č n é h o života. V ě t š i n o u je C a n k a r r e a l i s t a . S y t ý život n í z k ý c h t ř í d poskytuje n á m o b l í b e n é sujety.

IX S i l n ě z a k y s l á , t r p k á n ó í a se u n ě h o ozývá p ř e c h á z e j í c í v ironii, až cynismus. Nesnese pokrytectví a d a r e b á c k é h o obchodu s národ­ n o s t í . P o j e m „ d o b r o l j u b a " v l a s t e n e c k é h o ffasisty strašlivě s e s m ě š n i l a n e m o ž n ý m učinil. Je n e p ř í t e l e m p o v r c h n í h o f o r m a l i s m u , k t e r ý se spokojuje z e v n ě j š k e m a n e p ř i h l í ž í k j á d r u . U ž l á t k y jeho sociální jsou v o d p o r u s ten­ dencemi k l e r i k á l n í m i , a v dramatech s v ý c h ničí o b í l e n é hroby, k t e r é m l u v í o ide­ á l e c h , o ctnosti, ale jinak jsou z k a ž e n í sobci — „ Š e n t í l o r i j a n s k o u d o l i n u " m u v Slovenij n i ­ k d y n e o d p u s t í , a v „ H l a p c í c h " n e d á v n o zase na p r a n ý ř p o v ě s i l š p l h a v c e a z a s á h l do ř a d u č i t e l s k ý c h . U č i t e l J e r m a n hyne, k d y ž c h t ě l z „chlapců" nadělati lidi. A komedie „ P r o blaho n á r o d a " je zlomy­ slná fotografie v e ř e j n é h o života, k t e r á se h o d í i na p o l i t i c k é p o m ě r y j i n ý c h n á r o d ů , kde o s o b n í zájem, v l a s t n í p r o s p ě c h , intriky, š l á g r , heslo r o z h o d u j í „ j m é n e m vlasti". B l a h o ná­ roda, i d e á l y , s l o v a n s k á v z á j e m n o s t , p r á v o , sprave" ' p o k r o k , s v a t é statky n a r u d n i tvoří 2 m r a v n í v y p o č í t a v é c h á t ř e ve veřejnén 5. k t e r o u C a n k a r n e m i l o s r d n ě filčí.

Dal na B v soci • A I

iata jeho j s o u : J a k u b R o d a . K r a l j i, kde se s o c i á l n í o t á z k a řeší e m o k r a t i c k é m smyslu. ankar, jenž dovede v ý b o r n ě po-

X

"> "' (

zorovati život, n e n í j e n realistou, n ý b r ž po­ d i v u h o d n o u s m ě s í r o m a n t i s m u , idealis­ m u , ba u n ě h o n a l é z á m e s c é n y t a k fan­ t a s t i c k é , hrůzyplné, jako by byl žákem E , T . A . H o f f m a n n a , nebo by c h t ě l napo­ dobia „Strach" Maupassantúv, Strašidelná s c é n a z P o l y k a r p a — h r ů z a z ní jde — je m a l á p s y c h o p a t h o l o g i c k á studie . . . Najednou čteme passáže plné nemožností, fantasie, čistě b á s n i c k é romantiky, kde se autor o d d á v á jen s v ý m s n ů m , l á s k á m , ideá­ l ů m . P r o t o n á m r á d a se z á l i b o u p ř e d v á d í v l á t k á c h skoro p o h á d k o v i t ý c h osobnost b á s ­ n í k a nebo u m ě l c e , k t e r ý je povznesen nad tento život, s t a h u j í c í s t á l e k h r o u d ě z e m s k é . O n j e nositelem v z n e š e n ý c h ideí, v e l i k ý c h myšlenek. Po e l e m e n t á r n í m výbuchu vášní se v š a k ukazuje, že l á s k a k o b y č e j n é dívce z p ř í r o d y n e d o s t a č u j e jeho v y š š í m z á j m ů m ; vzlet a inspirace stojí nad o d d a n o u prostotou a o d d a n o s t í . T a k se s t á v á , že se C a n k a r n y n í s t á l e víc ve v ě t š í c h s v ý c h d í l e c h u t í k á k s y m b o l i s m u , allegoriím. Zázrakem divy tvořícím, balsámeni všechny vány u t i š u j í c í m je m u U m ě n í a Idealismus. Když odkrýval bolavé vředy a prospěchářství v svém m a l é m n á r o d ě , m á l o bylo těch, kteří mu r o z u m ě l i . J a k o by se b y l v y m k l o s t r é m u vzduchu a l p s k é m u , m o č á l ů m k r a j i n s k ý m a

XI m i l i o n ů m k a m e n ů s l o v i n s k é h o K r a s u a za­ jížděl na pole v š e l i d s k é . P o d i v n o , že n ě k o l i k r á t e z a v á d í si do vy­ p r a v o v á n í f i g u r k u ď á b e l s k o u nebo fan­ t a s t i c k é t r p a s l í k y . I tak se střetují jeho smysl až p r o naturalismus se z á l i b a m i pro n a d p ř i r o z e n é , bizzarní. C a n k a r je s m ě s r ů z n ý c h s m ě r ů a z á s a d , spisovatel b o h a t é fantasie. V e l i k é jeho p r á c e n e m a j í p e v n é koncepce a koncen­ trace, jsou to spíše j e d n o t l i v é episody, ale vždy prozrazující talent, n a d a n é h o spisovatele. V d r o b n ě j š í c h p r a c í c h m u š k o d í l a c i n á ten­ dence, kde u p a d á do vod s o c i a l i s t i c k ý c h , s t á v á se p o l i t i c k ý m s t r a n n í k e m n a ú j m u č i s t é h o umění. I v a n C a n k a r je vždy svůj, i k d y ž miluje, i k d y ž n e n á v i d í ; a n e n á v i d ě t dovede t a k é ce­ l o u d u š í . N e j l é p e to zakusil b ý v a l ý k o l l e g a z m l a d ý c h let F r a n G o v é k a r v „ K r p a n o v ě ko­ b y l e " . P o d k l a d e m G o v é k a r o v a k u s u jest ná­ r o d n í p o v ě s t , v níž se oslavuje s l o v i n s k ý sed­ l á k K r p a n , silák, a jeho k ů ň j a k o vzor n á ­ r o d n í síly. I ve V í d n i to uznají, G o v é k a r zdramatisoval tuto p o v ě s t , v níž n a jevišti vystupuje „ K r p a n o v a k o b y l a " . C a n k a r straš­ livě strhal autora, a m a l ý vkus s l o v i n s k é h o p o s l u c h á č s t v a , j e m u ž d o s t a č í už d o m á c í v ě c a n á z e v , aby se jí tleskalo. Ze s v ý c h k r i t i k ů m á C a n k a r v ů b e c m a l ý

xu respekt. Jisto je, že s y m b o l i c k ý m jeho d í l ů m m á l o k t e r ý z n i c h r o z u m ě l . C a n k a r j i m od­ pověděl v knížce „Bela Krizantema" t a k o v ý m asi z p ů s o b e m , jako k d y s i Petr R o s e g g e r . K a ž d ý k r i t i k r a d í n ě c o j i n é h o ; d ě k u j i za všech­ ny moudrosti a z ů s t a n u s v ů j ; m n o z í odsu­ zují C a n k a r a , ale ani ho sami n e č t o u . Š k o d a , že se C a n k a r n e v z d ě l á v á na rus­ k ý c h vzorech, aby se t í m více přiblížil serios­ n í m u a v n i t ř n í m u životu. Jsou m u r u š t í a u t o ř i p a t r n ě nepřístupni a v n ě m č i n ě jich Slovan čisti n e m ů ž e . ( M y m á m e již „ R u s k o u knihov­ n u " a č e t n é p ř e k l a d y . ) P a k by se C a n k a r zbavil r o m a n t i c k ý c h m o t i v ů a n o v e l l i s t i c k ý c h náběhů, jaké vídáme v německé literatuře. K r á s n ý je jazyk jeho — s l o v i n s k á mo­ derna, zvláště on a Z u p a n č i č tvořili tu p r a v é divy. S l o h jeho je t a k ř k a žulový. V š u d e k no­ v é p ř e d s t a v ě p ř i l é h á n o v é slovo, ž v a n i v ý c h p o p i s ů nemiluje. P o j e m r á d s t u p ň u j e . I v ř e č i je d r a m a t i k e m . Z p ř e k l a d a t e l s k é č i n n o s t i jeho u v á d í m e p ř e ­ k l a d y ze Shakespeara, j a k o H a m l e t , k r a l e v i č d á n s k ý , k t e r ý v y š e l v G a b r š č e k o v ě ,,Salonske knižnici", z a l o ž e n é podle č e s k é „ S a l o n n í kni­ h o v n y " , a „ R o m e o a J u l i j a " v M a t i c i slovin­ ské. — Myslíme-li na C a n k a r a , p ř i p a d á n á m na m y s l vždy m o r a v s k ý N ě m e c F r . S c h a m a n , žák M e r k a n t ů v , pisatel „ M o r a v s k ý c h o b r á z k ů "

XIII

a „ A i d y " , v níž jsou m o r a v s k é p ř í b ě h y zcela po č e s k u p r o c í t ě n y . O b a n e n á v i d í vojnu, kler i k á l y , f o r m á l n o s t a p o k r y t e c t v í . O b a se cítí d o m a mezi s n í l k y , v o l n ý m i p t á k y , pobudy, mezi l i d m i bez domova, k t e ř í se ze zoufal­ ství opíjejí, mezi u b o ž á k y , k t e ř í p ř e c e h y n o u t o u h o u po d o m o v ě , p o boží p ř í r o d ě , k t e ř í l a č n í po l á s c e . C a n k a r je z a t r p k l ý pessimista a humanista, ale n e n í v n ě m c i t l i v ů s t k á ř s t v í . Jeho l i d é m a j í b í d u v k r v i — ale C a n k a r se svými l i d m i vřele cítí a h l e d á k o ř e n jejich zla. P o m o c i j i m nedovede — je f a t a l i s t a . . . O s u d u neujdou, mají ti lidé u t r p e n í a b í d u v krvi. C a n k a r připojil k 10. svazku s v ý c h spisů . . K r p a n o v a k o b y l a " svůj l i t e r á r n í portrait. D o češtiny byly přeloženy: „ N a p ř í k r ý c h ce­ s t á c h " (vyšlo r. 1907 j a k o 1. a 2. svazek III. ročníku „Lidové knihovny" v p ř e k l a d u Josefa T m ě j e . „ P r o b l a h o n á r o d a", ko­ medie ve 4 j e d n á n í c h (přelož. Z d e n k a H a š ­ kova pro 3. svazek I V . r o č n í k u téže k n i h o v n y ) , „ K ř í ž n a d h o r a m i " , m i l o s t n á p ř í h o d a (ve V i l í m k o v ě k n i h o v n ě r o k u 1910, p ř e l . J o ž a Meklcrová) a „ V ý b o r p o v í d e k " , (vydaný Růženou Noskovou v K n i h o v n ě Zlaté Prahy r. 1910!; R . N o s k o v á tiskne další p ř e k l a d „ C h ý š e M a r i e P o m o c n é " . K r o m ě toho je u n á s C a n k a r z n á m s v ý m „ B e t a j n o v s k ý m k r á l e m", sehraným pražským Ná-

XIV r o d n í m divadlem, a p ř e k l a d y četných povídek a feuilletonů v různých novinách. B . Vybíral uveřejnil mnoho překladů v „Dělnických l i ­ stech" a ve „ V í d e ň s k é m D e n n í k u " .

* V „ K u r e n t o v i " v i d í m e C a n k a r a , k t e r ý se blíží n e j v í c e v z d u š n ý m k r a j i n á m a symbolisuje svůj s l o v i n s k ý n á r o d . K u r e n t je p o d o b e n n a š e m u b ů ž k u d o m á c í č k o v i nebo s k ř í t k u . Je tu p e r s o n i f i k o v á n s l o v i n s k ý n á r o d , k t e r ý se d ř e c e l é l é t o , ale pak si d o p ř á v á den bezm e z d n é h o veselí. „ H o ř e n e j h l u b š í , radost nejv y š š í " ; a s p o ň c h v i l k u radosti chtí m í t i tito odsouzenci. A l e jak j i poznají, je t í m h ů ř e ( m y š l e n k a Sisyfa K o n o p n i c k é ) . T o u h a , t o u h a je z á k l a d n í m heslem t é t o b á s n ě v prose. Je to onen a h a s v e r o v s k ý ne­ pokoj v č l o v ě k u , k t e r ý touží p o v z n é s t i se z h l u b i n pozemskosti nad h v ě z d y r o z k o š e . Z a t i s í c h o d i n t r p k o s t i j e n j e d n u ho­ d i n u v e s e l í je z á k l a d n í m heslem „ K u renta". C a n k a r n á s tu p r o v á d í n ě k o l i k a fasemi mezi t ě m i t o l i d m i . Je to s n í l e k - p o e t a se v š e m i atributy, k t e r é jsme uvedli. K e k o n c i o t ř e s e č t e n á ř e m , že h r o z n é h o d o j m u n i k d y nezapo­ mene.

P o u t n í c i — v y s t ě h o v a l o . J e d o u do A m e ­ riky. „ H n o j i l jsem tu zemi k r v í ze s v ý c h úst, slzami ze s v ý c h očí, p o t e m s v é h o čela, a v š a k n e r o d i l a m i chleba." T r p c e loučili se p o u t n í c i se svou d o m o v i n o u . „ O d t u d — ať už v smrt či v ráj I" Už jsou v y s t ě h o v a l á na lodi. A tehdy viděl K u r e n t : oči p o u t n í k ů , prah­ n o u c í po životě, b y l y v e s m ě s z a r o s e n é , ztrnule zíraly na p u s t é lazy, na h o l ý k á m e n . I jejich p í s e ň slyšel K u r e n t : „ J e š t ě naposled se na n á s u s m ě j , vlasti, u b o h á , n e j m i l e j š í ! U s m ě j se n a n á s m r t v é ! Což je bez tebe radost, mladost a život ?" K u r e n t p o k l e k l , c e l ý m t ě l e m k l e s l na z e m ; „ Z e m ě , z e m i č k o m a t k o ! N e m á š - l i chleba, dej m i k á m e n ; i o k a m e n i b u d u z p í v a t ! " Zároveň vyznání lásky Ivana Cankara. Dr. J o s e f

Karásek,

KURENT.

Kurent.

19

I. V š a k víte všichni, jak se ta p ř í h o d a z a č a l a : K u r e n t b y l c h u ď a s , že m u ani v t é t o ze­ mi chuďasův p o d o b n é h o nebylo. P o č a t byl při v í n ě a r o z p u s t i l é m veselí, zrozen pak v trpkosti a zlé b í d ě . J a k m i l e uzřela m a t k a r o z b r e č e n é n e d o c h ů d č e , r o z p l a k a l a se též. „ V š a k nebude žít!" pravily sousedky. „ K é ž by jen n e ž i l o ! " p o v z d y c h l a si matka. A l e r o z b r e č e n é n e d o c h ů d č e žilo a p o k ř t i l i je K u r e n t . S o t v a ž e z a č a l K u r e n t choditi, bylo již pa­ trno, že n e n í n a s v ě t ě k n i č e m u . M í s t o aby se po v š e c h č t y ř e c h brodil b l á t e m , nebo aby se v á l e l v p r a c h u , jako j i n é p o k ř t ě n é d ě t i , s e d ě l na peci, v y j e v e n ě h l e d ě l a p r a v ý palec si cucal, až m u jej o b v á z a l i h a d r e m . R o s t l v e l m i p o m a l u , a o t l o u s t n u t í ani ř e č i ; pouze vlasy rostly tak p o d i v n ě rychle, že m u je m a t k a s v á z a l a n a z á d e c h v c o p á n e k ; p o n ě v a d ž tehdy nosil j e š t ě sukni, p o d o b a l se ú p l n ě b l e ď o u č k é m u d ě v č e t i .

20 ,,Bude p a n á č k e m , k n i č e m u j i n é m u se ne­ h o d í í" p r a v i l y sousedky a matce z a j á s a l o srdce samou r a d o s t í . A l e u k á z a l o se, že m u ani theologie p ř i n a r o z e n í souzena n e b y l a . K d y ž d o v r š i l dva­ n á c t ý rok, t á z a l a se m a t k a K u r e n t a , zda by b y l r á d f a r á ř e m a b i s k u p e m nebo č í m j i n ý m by b v l r á d . K u r e n t p ř e m ý š l e l dlouho, pak řekl: „Císařem!" M a t k a m u v y k r á k a l a a v y d a l a se k bliž­ š í m i v z d á l e n ě j š í m p ř í b u z n ý m . T e n jí dal p á r t o l a r ů , onen p l á t n a n a p r á d l o , t ř e t í pak do­ b r o u radu. N a p o d z i m naložili K u r e n t a na vůz. M a t k a p l a k a l a a na r o z l o u č e n o u jej zbožně p o k ř i ž o v a l a , otec pak jej h o d n ě po­ tahal za ucho, p o n ě v a d ž vstoupil n o v ý m i bo­ t a m i do louže. S t a r é m u p a c h o l k u O n d ř e j o v i d á n rozkaz, aby se cestou n i k d e n e n a p i l a aby K u r e n t a p o c t i v ě složil u tety, s t a r é panny, žijící v m ě s t ě , j e l i k o ž t a m bylo více k o s t e l ů a z p o v ě d n í k ů n e ž ve vsi. P a c h o l e k O n d ř e j učinil vše, jak mu bylo u l o ž e n o . Složil K u r e n t a u tety — s t a r é pan­ ny, n a č e ž zašel v k r č m u a napil se již v m ě s t ě , aby cestou nemusil. K d y ž se za s o u m r a k u v r á t i l do vsi, b y l už K u r e n t d á v n o doma. O n d ř e j postavil k o n ě do stáje, p ř e d d o m e m m l á t i l otec K u r e n t a t e n k o u l í s k o v k o u a po d v o ř e se p r o c h á z e l n a f o u k a n ý kohout,

21

c h v í l e m i p o m ž i k á v a j e po slunci, h l e d í c í m již sotva j e d n í m o k e m s hory. ,,N'ehodíš-li se za f a r á ř e , b u ď p a s á k e m ! " pravila matka. A l e K u r e n t n e b y l ani pro p a s á k a s t v o ř e n . M í s t o aby se staral o dobytek, ležel v t r á v ě a h l e d ě l do nebe. Č í m d é l e h l e d ě l , t í m l é p e pozoroval, že nebe, tato k r á s n á boží p ř i k r ý v ­ ka, n e n í p ř i v á z á n a , ani p ř i b i t a n a v ě č n o s t , n ý b r ž že jde n e u s t á l e v z n e š e n o u svou cestou — s á m B ů h ví, k a m ! D í v a l se a u s n u l ; č a s e m se m u z d á v a l o , že neleží na zemi, n ý b r ž v y s o k o na t é k r á s n é boží p ř i k r ý v c e a že se s h ů r y d í v á n a pastvinu, k d e p r á v ě zašly otcovy a sousedovy k r á v y v jetelinu. K d y ž se p r o b u d i l , b y l y k r á v y v s k u t k u v j e t e l i n ě . K d y s i se v r á t i l s pastviny bez d o b y t k a , k t e r ý z a b ě h l do lesa. Otec m u n e j d ř í v e jak se p a t ř í n a m l á t i l , n a č e ž m u ř e k l : ,,Kurente, ty m ě u s o u ž í š ! C o s tebou? Z a p a n á č k a se n e h o d í š , za p a s á k a se n e h o d í š , ani za č e l e d í n a . C h c e š již v m l á d í žít z m é milosti? Ř e k n i s á m , č í m bys r á d b y l ! " Kurent dlouho přemýšlel, načež ř e k l : ..Papežem!" Otec m u ř á d n ě v y k r á k a l a p o v z d y c h l s i : ..Za k t e r ý h ř í c h u d e ř i l jsi mne, o Bože, touto h o ř k o u h o l í ! " O d t ě c h dob rostl K u r e n t , j a k o roste ko­ p ř i v a u plotu. N i k d o se o ň nestaral a o n

22

t a k é o n i k o h o . C e l é t ý d n y n e b ý v a l doma a ani m a t k a se neptala, ani otec se n e t á z a l • „ K d e pak je n á š K u r e n t ? M á h l a d n á š K u rent?" — A k d y ž se n a v r á t i l , o b y č e j n ě roz­ t r h a n ý , bosý a s h o l o u hlavou, nezvali ho ; „ P ř i s e d n i si, K u r e n t e ; m í s a je na stole, i t v á lžice I" N e z v á v a l i h o ; v p r ů j e z d e o b ě d v á val K u r e n t . jako p o u t n í k z c i z í z e m ě ; j a k m i l e p o o b ě d v a l , o d c h á z e l , jak v í t r c h o d í : j e d i n ě B ů h m u ukazuje cestu i cíl. V s i i l i d e m se K u r e n t v y h ý b a l ; samota b y l a jeho c í s a ř s t v í m . D í v a l se, jak t e č e po­ l e m potok ve s t í n u b í l ý c h v r b : n a s l o u c h a l d l o u h o a n a p i a t ě jeho písni a na konec j i c h á p a l tak p ř e s n ě , že slyšel slova i l i d s k ý hlas. N a s l o u c h a l , jak š u m í pole v t i c h é m v ě t r u a tuto tichou p í s e ň pole a n i v rozeznal hned od v š e c h o s t a t n í c h . P r o c h o d i l prostran­ n é lesy a d ů v ě ř i v ě n a s l o u c h a l , k d y ž m u vy­ p r a v o v a l y své ž a l o s t n é n o č n í p o v í d k y ; da­ leko mohutnější a daleko svátečnější byla jejich p í s e ň n e ž ta, jíž p ě l y k o s t e l n í varhany, k d y ž na n ě h r á l h l u c h ý v a r h a n í k . T a k se l o u d a l K u r e n t C£§£O_IL necestou, bez d o m o v a i bez z a m ě s t n á n í , s o b ě k h a n b ě , l i ­ d e m k p o h o r š e n í a hnusu. P o t k a l - l i jej r o l n í k , p o h l é d l n a ň o s t ř e a silně si o d p l i v l : „ S t y d se! J a k o k l u k s e . t o u l á , j a k o m u ž bude k r á s t , j a k o s t a ř e c bude ž e b r a t ! "

23

K u r e n t t a k o v ý c h slov ani n e s l y š e l , h v í z d a l si a b y l vesel. N e j e n m u ž o v é , i č e l e d í n o v é a p a s á c i si brali z n ě h o p ř í k l a d ; ž e n s k é n a ň v ů b e c ani n e h l e d ě l y , j e ž t o b y l bos, r o z c u c h á n , u m a z á n a r o z t r h á n , až l í t o B o h u . P ř i h o d i l o se pak za onoho č a s u , že K u ­ renta zavál v í t r do vsi, k d y ž se v r a c e l i ves­ ničané s h r u b é . D l o u h á ř a d a jich byla. Po j e d n o m šli, po d v o u i po' č t y ř e c h p o h o d l n ě a p o m a l u d o l ů ke vsi b í l o u cestou, jež le­ žela v ú d o l í ve s t í n u ; v š i c h n i b y l i o b l e č e n i s v á t e č n ě a slunce zářilo. K u r e n t skočil n a p o l n í stezku, aby n e v r á ž e l do lidí. S o t v a že tak skočil, stanul na p o l i s ote­ vřenými ústy, jako přimražený. B y l o m u j a k o č l o v ě k u , j e n ž p ř e s p a l rok i den a p r o b u d i v se, s p a t ř í p l n ú ž a s u n o v é l i d i a n o v é kraje. T ř i k r á t e si p ř e j e l K u r e n t d l a n í p ř e s oči, pak teprve p r o h l é d l docela. Š l o cestou p ř e k r á s n é d ě v č e . V š e c k o se v slunci z á ř n ě s v í t i l o ; oči, t v á ř e , č e r v e n ý š á t e k k o l e m krku,*) p e s t r á s u k n ě a dokonce též bílý k a p e s n í k , jejž d r ž e l o v ruce u pasu. A l e n e j v í c e a n e j k r á s n ě j i se svítily oči — a tehdy poznal K u r e n t , že t a m v t ě c h očích je život, j e m u ž n e n í p o d o b n é h o na s v ě t ě . *) Takové šátky patřivaly druhdy k národnímu kroji

ľozn.

ýňkl.

24

D a l e k o již b y l i v e s n i č a n é ; ba i z p o ž d ě n é , p o b o ž n é selky, j e ž po m š i j e š t ě o b e j d o u po­ s t r a n n í o l t á ř e a celou k ř í ž o v o u cestu, p ř e š l y už d r o b n ý m i k r o k y a p o k ř i ž o v a l y se, s h l é d ­ n u v š e K u r e n t a . A K u r e n t stál, j a k o b y b y l p ř i r o s t l , d o k u d se n e s k l o n i l o slunce do hor. J a k m i l e p ř i p u t o v a l y s n á v r š í s t í n y a po ú d o l í c h u h a s l a s v ě t l a , p o m a l u a tiše, j a k z h a s í n á o v e l i k o n o c í c h k o s t e l n í k zhasinadlein. svíce p ř e d o l t á ř e m , v y š e l K u r e n t k lesu, j e n ž b y l jeho d o m o v e m . O d r á n a do v e č e r a nepil, nejedl, ale n e c í t i l ani h l a d u , a n i žízně. N a p o k r a j i lesa si ulehl do t r á v y a za­ h l e d ě l se do nebe, jež b y l o t í m v y š š í a t í m světlejší, č í m d é l e n a ň h l e d ě l ; l i d s k é oči ne­ b y l y by již s h l é d l y ani j e d i n é h v ě z d y , ale K u r e n t j i c h v i d ě l bez p o č t u . L e s š u m ě l , t e p l ý vítr k r á č e l v ú d o l í ; K u ­ rent h l e d ě l do nebe, a jak z p í v a l o nebe, les i pole, tak si p r o z p ě v o v a l o jeho srdce. „ R u d é jsou t v é rty, j a k o š á t e k k o l e m t v é h o k r k u , j a k o m á k , k l o n í c í se v p o l i , j a k o karaj i á t y na t v é m o k n ě . V e s e l é i b y s t r é jsou t v é oči, j a k o čisté nebe. obráží-li se v n ě m světlá p o l n í r o s a ; h l u b o k é jsou, j a k o jezero nad z a k l e t ý m z á m k e m a j a k o nebe, k d y ž se zdvih­ ne boží k l e n b a do nebes a k lesu se tiše přibližují h v ě z d y ; pohlíží-li v n ě č l o v ě k , za­ slechne p í s e ň , již slyšel tehdy, k d y ž se m u z d á l o , že je n ě j a k p r a p o d i v n ě zbaven v š e c h

t r p k o s t í a že s a n d ě l í p ě j e na oslavu M a t k y boží. Tvoje líce jsou k r á s n ě j š í , jsou červe­ nější a vonnější než růže v z a h r a d ě Mariině. L e h k é jsou t v é n o h y ; tak m ě k c e a tiše, jak ty, n e c h o d í ani tsitíny v l e s e . . . A l e běda. m n ě ! V e s e l é jsou tvoje oči, l e č s m u t n é je srdce m é a p u s t é , jak pole za sucha. B ě d a m n ě ! M ě k k ý a t i c h ý je tvůj k r o k a k slunci j d e ; leč t ě ž k ý je k r o k m ů j , ž á d o s t i v samoty a n o c i ! B ě d a m n ě — n i k d y neslavila zima svatby s l é t e m , n i k d y n e s p a t ř í h ř í š n í k ne­ bes !" . . , T a k si K u r e n t p r o z p ě v o v a l a vzdychal; j a k m i l e nastala noc, v y d a l se na cestu do vsi. P ř e d svojí chatou s e d ě l s t a r ý Jernejec. hraje na h a r m o n i k u . K u r e n t naslouchal, n a č e ž při­ stoupil k Jernejci a pravdi: , , T e ď ji dej m n ě , ať z k u s í m ! " „Ať m n ě s ní n e u t e č e š , ty z l o d ě j i ! " „Neuteku!" S o t v a že ucítila h a r m o n i k a ruce K u r e n t o vy, zazpívala j a k o n i k d y dotud. „ J a k pak h r a j e š ? " v y h r k l Jernejec. „ T a k ž a l o s t n é p í s n ě j s e m j e š t ě n i k d y n e s l y š e l . Po­ h ř e b n í m h o s t ů m h u d e š , ne s v a t e b č a n ů m ! " „ H a r m o n i k a n e n í jazyk, n e z n á p o k r y t e c t v í ; p í s e ň n e n í slovo, n e l ž e ! " p r a v i l K u r e n t . J e l do vsi a v e š e l do otcova d o m u . „ O t č e , m ě l i jsme v d o m ě h a r m o n i k u . Dej mi j i v ě n e m a p o d í l e m ! "

26

Otec se u s m á l : „ V e z m i si h a r m o n i k u . B ů h ti j i p o ž e h n e j ! Z a p a n á č k a jsi se n e h o d i l , a n i za p a s á k a , ani za č e l e d í n a ; ani h u d c e m n e b u d e š ! " A K u r e n t vzal h a r m o n i k u a šel svou ce­ stou. P r o h l í ž e l si d o m y , p r o h l í ž e l si o k n a . Jeho oči, lesu p ř i v y k l é , v i d ě l y b y s t ř e v n o c i i za dne. Z a p l o t e m uzřel zahradu, n a d za­ h r a d o u z e l e n é o k n o ; a s o k n a visel k o š a t ý k a r a f i á t až skoro po zem. S o t v a ž e s h l é d l toto okno, v ě d ě l , že je t a m její p ř í b y t e k ; proto bylo v jeho s r d c i plno l á s k y i t o u h y ; a t a k o v é srdce je v š e v ě d o u c í , cesty najde bez v ů d c e , cíl vidí s l e p ý m o k e m . K u r e n t schýlil h l a v u a velice s e s m u t n ě l . Z a p l o t e m stál j a k o h ř í š n í k p ř e d n e b e s k o u branou. „ N e j s e m ani hoden, a b y c h ti d a l s b o h e m ; sotva že j s e m hoden, aby se na mne d í v a l y tvoje k a r a f i á t y ! " T a k si p o m y s l i l ve s v é m z k o r m o u c e n é m srdci. L e č o d k t e r é s i doby je na s v ě t ě z á k o n , že se p í s e ň z r o d í z l á s k y i z touhy. P r o t o si j e š t ě ř e k l K u r e n t v srdci s v é m : „ N e j s e m hoden, a b y c h c h o d i l p o d t v é okno, tím méně, abych pomyslil na všecky ostatní sladkosti, jichž bude ú č a s t e n , k o h o si k d y s i oblíbíš. A l e není-li h ř í š n í k hoden, aby v e š e l do ráje, n e n í m u z a k á z á n o , aby h l e d ě l n a bránu. N e n í - l i m n ě d á n o , a b y c h se

27

u k á z a l p ř e d t v o u m i l o s r d n o u tvá­ ří, je m n ě d á n o , a b y c h o p ě v a l t v o u čest a slávu a abych ji hlásal po v š e m š i r é m s v ě t ě . K d o ž ví, n e u š l y š í š - l i k d y u tohoto o k n a moje vzdá­ lené písně; a snad mě kdysi po­ z d r a v í š a p ř á t e l s k y si na mne vzpo­ ra e n e š !" K d y ž se tak k r á s n ě K u r e n t rozloučil s plo­ tem, s o k n e m i s k a r a f i á t y , v y d a l se do světa. A l e slovo otcovo se v ž d y c k y v y p l n í ; spíše by se zmýlily s i b y l l s k é k n i h y . „ A n i h u d c e m n e b u d e š ! " p r a v i l otec; a K u r e n t n e b y l ani hudcem. P u t o v a l k ř í ž e m k r á ž e m se svatby na svat­ bu, s p o h ř e b n í c h h o d ů n a p o h ř e b n í hody,*) s p o s v í c e n í na p o s v í c e n í , ale větší chudas než při n a r o z e n í . „ K d o pak by tančil, k d y ž h r á K u r e n t ? " ř í k a l i . „ Č l o v ě k by se z jeho písní r o z p l a k a l — sucho a p o v o d e ň n á m hude, trpkost a smrt!" I stloukli ho a v y h n a l i na silnici. . K u r e n t b y l smuten. „Ze srdce jde touha v ruce, z r u k o u v har­ m o n i k u , z h a r m o n i k y mezi l i d — co by po­ čali l i d é s m o u touhou, jsouce s a m á radost ?" *) S l o v i n c i j i m říkají „ s e d m i n a " , poněv;.dž je stavívali sedmý den po pohřbu. Pozn. přelil.

2S T a k šel smuten smutnou svojí cestou, až přišel n á h o d o u k svatebčanům, nemajícím hudce. „ Z a h ř e j n á m , K u r e n t e ! " rozkázal ženich. K u r e n t se p o d í v a l a poznal n e v ě s t u i že­ nicha. P ř e d s v a t e b č a n y se postavil, p ř e d ni­ m i šel, j a k o kříž p ř e d p r o c e s í m . S o t v a ž e stiskl harmoniku, zavřískali svatebčané a roztančili se; n i k d y j e š t ě nezaslechlo ucho t a k o v é p í s n ě ; zpíjela j a k o silné v í n o . T ř i noci p i l i a t a n č i l i s v a t e b č a n é , tři d n i spali. T ř e t í noc ř e k l K u r e n t ; „ T a k é j á b y c h si r á d z a t a n č i l s n e v ě s t o u ! " T u n a ň v š i c h n i p o h l é d l i a s m á l i se, až se okna t ř á s l a . I n e v ě s t a se s m á l a a slzy jí tekly po č e r v e n ý c h lících. „ D o b r á , z a t a n č si s n í m ! " p r a v i l ž e n i c h a s m í c h e m i o p i l o s t í s p a d l p o d stůl. K u r e n t stiskl h a r m o n i k u p o d p a ž í a slezl tiše s t e p l é h o z á p e c í ; a tehdy v ě d ě l , k d o je. B o s b y l ; o b n o š e n é a r o z t ř a p e n é k a l h o t y sa­ h a l y m u sotva po k o l e n a ; m í s t o ř e m e n e držel je silný motouz, jejž nalezl k d y s i u cesty; o s t a t n í m jeho o d ě v e m b y l a p l á t ě n á k o š i l e , k a ž d é soboty v y p r a n á v ' p o t o k u a n a slunci u s u š e n á . R o z c u c h á n b y l , b i e d a d r o b n ý , skoro ještě dítě. „Ať t a n č í K u r e n t , ať t a n č í s n e v ě s t o u ! " křičeli veselí s v a t e b č a n é . A l e K u r e n t u t e k l o t e v ř e n ý m i d v e ř m i , p l a c h a zahanben.

29

S e l vsí, vyšel ze vsi a srdce jeho již ne­ zpívalo, n ý b r ž p l a k a l o samou t r p k o s t í . V y d a l se k lesu, p o n ě v a d ž t a m b y l p r a v ý jeho do­ mov; roztroušené k a p r a d í bylo mu lůžkem, nebe b y l o m u s t ř e c h o u ; č e r n é h o r y b y l y m u bratry, b í l é břízy b y l y m u sestrami. P r o t o šel k s v é m u d o m u , aby si ulehl na svou postel, p o d svoji s t ř e c h u , mezi s v é se­ stry i bratry a — u m ř e l . Š e l , šel, až se m u n á h l e rozevřel p ř e d o č i m a les a u k á z a l a se p r o s t r a n n á paseka. K o l e m d o k o l a s t á l y t e m n é bory, ale s ž á d n é strany n e d á v a l y s t í n u ; t a k o v ý m ě s í č n ý jas p a d a l na paseku, že K u r e n t r o z e z n á v a l k a ž d é stéblo v trávě. N a k r a j i paseky s e d ě l na š p a l k u t r p a s l i č í h r b á č e k , n a s t r o j e n ý jako p r a v ý s k ř í t e k : r u d o u čepici, z e l e n ý k a b á t e k , k o h o u t í k a l h o t y a hed­ v á b n é botky. V ruce m ě l o t e v ř e n o u tabatěrjsu, š ň u p a l t a b á k , k ý c h a l a p o m ž i k á v a l po Kurentovi. „ J a k je, K u r e n t e , jak o t á z a l se ho.

pak

„Kéž Kurent.

jak

by

nebylo,

je

na

je!"

světě?" vzdychl

„ N e m á š - l i u s t l á n o , ustel si I" r a d i l m u bez­ božník. „ S t l a l j s e m si od n a r o z e n í , ale na konec jsem si p ř e c e jen ustlal smrtelnou p o s t e l ! "

30

B e z b o ž n í k k ý c h l , vesele z a m ž i k a l na Kú­ renia a p r a v i l : „Vždyť z n á š , K u r e n t e , ten s t a r o d á v n ý oby­ č e j ! S l o v o jen dechni a ustele se ti p e ř i n a ! ' ' K u r e n t si l e h l do t r á v y , v m ě s í č n é světlo, a v š e c e k smuten si p o v z d y c h l : „ C o je m n ě do s t a r o d á v n é h o d u š e n e m á ani t o l i k ceny, jako b y l a by ti jen na obtíž, j a k o nesu-li j i na trh, n e s t r ž í m za vého ořechu!" A l e m o u d ř e pravil

zvyku ? Moje prázdné zrno; je m n ě . D o n i ani plesni­

pekelník:

„ H l e ď , K u r e n t e , k d y b y se m i c h t ě l o , jak lehce b y c h t ě teď p ř e l s t i l ! Z a p l e s n i v ý o ř e c h b y c h dostal s t ř í b r n ý tolar, ne-li dokonce d u k á t . A l e v n a š i c h k r a j í c h je d o s u d spravedlnost a poctivost! P r o t o u v a ž t o t o : co pro jednoho n e m á ceny, je d r u h é m u majetkem.; r o l n í k o d h o d i l motouz do b l á t a , ty jsi je'j zvedl a p ř e p á s a l j í m k a l h o t y ! N e d á v n o jsem k o u p i l duši, jež b y l a tak š p i n a v á , že by j i ž á d n á boží pradlena neoprala, a p ř e c e jsem se neošidil!" K u r e n t o v i se to z d á l o d i v n ý m , z a m y s l i l a pravil:

se

„ P ř i š e l jsem, a b y c h si na k a p r a d í ustlal p o s l e d n í lůžko. Blízko je m á s m u t n á hodin­ ka, p r o č b y c h k u p č i l touto p o s l e d n í u b o h o s t í . K d o ž ví, snad jsem si p ř e c e n ě k d y n e v ě d o m k y

31

v y d o b y l t é či o n é z á s l u h y p ř e d B o h e m ; p r o č b y c h j i bez p o t ř e b y p r o m r h á v a l ?" Bezbožník zakývl: „ R o z u m n ě jsi h o v o ř i l , K u r e n t e ! Přijde-Ii k t o b ě š a l e b n í k a ř e k n e - l i : D e j m i ty boty, n e s t o j í ani za to, abys je na s m e t í v y h o d i l ! — nic m u n e v ě ř a ř e k n i m u : N a č b u d o u tedy t o b ě , n e h o d í - l i se ani do s m e t í ? — Zboží, ať t a k o v é či j i n é , své ceny je h o d n o ! Ř e k n i jen svou cenu, j á svou t a k é p o v í m ! " K u r e n t se p o d e p ř e l l o k t y v t r á v u , stiskl t v á ř e mezi p ě s t ě a p ř e m ý š l e l . „ N e n í m i t ř e b a tohoto prodeje, vždyť v í š ! " pravil. , J e p o u z e j e d i n á c e n a ; t u za­ p l a ť a p a k si v e z m i , c o ž t v é h o j e s t ! — O d t é c h v í l e , k d y jsem p r o h l é d l , n e s p a t ř i l jsem v e s e l é t v á ř e ; o d t é c h v í l e , k d y jsem po­ čal chodit, t l o u k l i m ě ; k d y ž v k r o č i l a v m é srdce l á s k a , v y s m á l i se m i , v srdce mi pli­ vali. T y p a k u č i ň , a b y s e v š i c h n i v e ­ s e l i l i , v s t o u p í m- l i m e z i n ě ; učiň, a b y c h n ě k d y z l í b a l ty rty, o n i c h ž v í m p o u z e j á 1" P e k e l n í k se p ř í j e m n ě u s m á l : „Vždyť jsem znal t v o u cenu, K u r e n t e , po­ ctívá cena, p ř i m ě ř e n á zboží. T u m á š h o u s ­ l e , K u r e n t e , a n i c se n e b o j ! Staré housle jsou to a o b e h r a n é , m n o h o ruk je již k o l é b a l o ; t a n e č n í k ů bez p o č t u již za n i m i putovalo, d l o u h á p r o c e s í , p o k o l e n í i l i d s t v o !

32

— J a k m i l e je obejmou tvé ruce, a s m y č e c po s t r u n á c h z a t a n č í , opijí se v š e c k a srdce, opijí se v š e c k y oči. M i l o v a t t ě b u d o u a hostit; budeš-li o d c h á z e t , b u d o u za tebou plakat. S a m y se ti n a b í d n o u o n y r u d é r t y ; n e b u d e š se n a p ř á h a t po jabloni, v ě t e v se ti sama sehne a b u d e š trhat, k d y k o l i se ti zachce. K d o zaslechne s l a d k o u tvoji p í s e ň , z a v ř í s k á a r o z t a n č í se, i zapije v š e c k y svoje t r p k o s t i ; r a d o s t p ř e d t e b o u , za t e b o u t o u h a ; tak b u d e š m í t o d m ě n u za o d m ě n u , ráj za ráj!" S l y š e t a k o v á t o slova, viděl K u r e n t ve světle m ě s í č n é m ony s v ě t l é oči, ony r u d é rty a t a k é š á t e k pod. k r k e m . ,,Dej sem housle I" p r a v i l . Ihned uzavřeli obchod, zapsali a p o t v r d i l i . B e z b o ž n í k se ztratil v les, tak tiše, jak uha­ síná s v ě t l u š k a v k ř o v í , a K u r e n t ležel v t r á v ě , h l e d ě l do nebe a ani si nepomyslil, že pro­ d a l d u š i za housle. O d n i k u d n e v á l vítr, ani o n e n l e h k ý v ě t ř í k , j e n ž si v n o c i t a j n ě p o h r á v á s m l a d ý m i v r š k y , tak v y s o k o a tak t i š e , že se č l o v ě k u z d á : tam za m ě s í č n ý m s v ě t l e m š e p o t a j í h v ě z d y . M ě s í č n á zář pak b y l a tak bílá a j a s n á , že se n e u k á z a l a a n i j e d i n á h v ě z d a . N e h y b n ě s t á l y silné a c h m u r n é bory v k r u h u , j a k o mlčící b o j o v n í c i k o l e m h ř í š n í k a - z a j a t c e , od­ s o u z e n é h o n a smrt.

33

K u r e n t o v i b y l o tak sladce a p ř í j e m n ě u srd­ ce, že h n e d usnul. Z d á l o se m u , že se zdvihl za h o r o u v y s o k ý stín. N o h y se h n a l y po z e m i , h l a v a pak se k u č e r a v ý m i vlasy dotý­ k a l a s a m é h o nebe. O h r o m n é housle k o l é b a l v levici, pravice pak d r ž e l a s m y č e c . T a k sc h n a l stín po z e m i , z ú d o l í do ú d o l í ; j e d i n ý k r o k — a p ř e k r o č i l h o r u , a k d y ž o n i ne­ m o t o r n ě zakopl, p ř e v a l i l a se j a k o krtinec. P ř e d n í m i za n í m h e m ž i l a se č e r n á p r o c e s í , vojska z m a t e n ý c h m r a v e n c ů . Č a s e m vstoupil n e v ě d o m k y mezi n ě sem t ě ž k o u n o h o u svojí a zašlápl celou ves, t a k ž e b y l y č e r n é boty až po k o t n í k y z a s t ř í k á n y : tak silně se na nich u s a d i l a krev, že j i K u r e n t ve s n á c h zcela dobře rozeznával. , , P r o č se za n í m b r o d í , p r o č se pletou o k o l o t ě c h n o h o u ? " p o d i v i l se. A l e p r o c e s í se brodila a pletla, t l a č i l a se a premetavala s v r c h u do ú d o l í , z doliny do kopce, d o k u d stín n e u h a s í za m ě s i č n o u z á ř í . . . T a k se z a č a l o i s k o n č i l o K u r e n t a m l á d í . II. K u r e n t se p r o b u d i l , r o z h l é d l a viděl, že je svět k r á s n ý a že stojí ža život. K o l i k bo­ h a t s t v í nasypal B ů h n a tuto z e m ! Bez p o č t u již žilo p o k o l e n í , bez p o č t u j i c h užívalo, ale n e s p o t ř e b o v a l o tohoto b o h a t s t v í , s t á l e ho ješ^ě Kurcr.i

3

p ř i b ý v á ! Po nebi putuje slunce, jak puto­ valo ode d á v n a , aby po p o ř a d u v š e c k y z . m ě p o d í l u braly n a jeho p o ž e h n á n í . P o d n í m s p ě c h a j í o b l a k a , aby d á v a l a r o s u o d v ý c h o d u až na z á p a d ; o b r á t í se na j i h nebo n a sever, vzpomenou-li si j e š t ě na konec na c h u ď a s o '- v o u J f c h t L Z e m ě rodí, m a t k a n e ú n a v n á ; sedma s e d m d e s á t k r á t p o c h o v a l a již syny, ale vnu­ k o v é ssají na jejích p r s o u . N e p ř e h l e d n é žitné pole se vlní za v ě t r u ; lesy, č e r n á jeho stráž, h l e d í n a ň s v y s o k é d á l k y , z a d u m a n ě a od­ d a n ě , jak pohlíží m u ž na kojící ženu . . . Lidé, s v a t e b č a n é , p r o n á s v š e c h n y je p r o s t ř e n o : n i k o m u n e n í p o t ř e b í , aby stál na prahu, n e c h ť si j e š t ě hudec p ř i s e d n e ! . . . V e l i k á radost žíla v K u r e n t o v ě srdci, k d y ž se v y d a l do ú d o l í . P o c í t i l , že je v š e c e k o d hlavy až do p a t y tak silný a p l n ý d ů v ě r y , jako n i k d y dotud. P o d s v ě t l e m m ě s í č n ý m zaspal celou svoji mladost. N e v ě d ě l již, kde že se narodil, k d o že b y l jeho otcem a k d o jeho matkou, na v š e c k y trpkosti z a p o m n ě l a ani si n e v z p o m n ě l , o d k u d m á v r u k o u housl? a v srdci veselost. Ze z a p o m e n u t é h o života zůstal m u v p a m ě t i pouze j e d i n ý o b l i č e j ; tak jej viděl, jako by se m u b y l o o n ě m k d y s i , p ř e d d á v n ý m i časy, z d á l o . A k d y k o l i v jej s h l é d l ve své v z p o m í n c e , ř e k l si, že podob­ n é h o n i k d y n e s p a t ř í , a byť za n í m i do de­ váté země putoval; nikdy neuvidí takovýc ;

35

r u d ý c h rtů, p r a v i l , n i k d y t a k o v ý c h s v ě t l ý c h očí!... V y s t o u p i v z lesa, z a h l e d ě l se n a zrosenou r a n n í k r a j i n u p o d sebou a n e z n á m á r o z k o š z t o l i k a k r á s y se ho zmocnila. Ž i v ý m a o č i m a \ iděl k v e t o u c í ú d o l í , t o p í c í se na obzoru ve s t ř í b r n é m světle, o č i m a s v é h o srdce pak vi­ d ě l celou d o m o v i n u od š t ý r s k ý c h polí až po moře. — Ó, d o m o v i n o , k d y ž t ě B ů h stvořil, po­ ž e h n a l tě o b ě m a rukama a p r a v i l : „ Z d e s e b u d e l i d e m ž í t v e s e l e ! " Skoupě měřil k r á s u , k d y ž j i rozséval po zemi od v ý c h o d u na z á p a d ; šel k o l e m v e l i k ý c h k r a j ů , ani se na n ě n e o h l é d a j e — pusty tam leží, s l e p ý m a o č i m a zírají k nebi a p r o s í o milost. N a konec mu z ů s t a l a p l n á hrst k r á s y ; rozsel j i na v š e c k y čtyři strany, od š t ý r s k ý c h vinic*) po s t r m é t e r s t s k é pobřeží**) a od T r i g l a v a * * * ! po G o r j a n c e f ) i p r a v i l ; „ Z d e s e b u d e l i ­ dem vesele žít; p í s n í b u d e jejich ř e č a p í s e ň j e j i c h j á s o t e m ! " Jak ř e k l , lak se stalo. Boží setba vyklíčila a nesla *) Štajerske goricenebo šlaj. v i n o g r a d i tvoři přibližně h r a n i c i mezi S l o v i n c i a U h r y resp. na j i l m mezi S l o v i n c i a C h o r v a t y j a k o : **) Terstské pobřeží p r o t i Vlachům. ***) T r i g l a v , nejvyšší hora n a S l o v i n s k u (2874 ) v herním K r a ň s k u . t ) Gorjance = pohoří, tvořící h r a n i c i mezi již­ ním K r a ň s k e m a C l u r v a t s k e m . P.)zn. ptekl. m

36

ploch — pod T r i g l a v e m vzrostla nebesa. O k o , jež je s p a t ř í , p o d i v í se tomuto z á z r a k u bo­ žímu, srdce se z a c h v ě j e samou r o z k o š í ; pro­ tože hory i l u k a zvěstují, že B ů h stvořil r á j za d o m o v i n u v e s e l é m u rodu, p o ž e h n a n é m u p ř e d v š e m i o s t a t n í m i . V š e c k o se stalo, jak byl ř e k l ; bohatší jsou ovšem d r u h é jazyky; říkají též, že jsou l i b o z v u č n ě j š í a v h o d n ě j š í pro v š e d n í p o t ř e b u — ale s l o v i n s k é slovo je slovo s v á t e č n í , z p ě v n é a j á s a v é . A ze z e m ě zvoní j a k o v e l i k o n o č n í v y z v á n ě n í a h v ě z d y zpívají, stanou-li n a s v é s v ě t l é d r á z e a proh l é d n o u - l i se po b á j e č n é zemi p o d sebou. V e s e l á d o m o v i n o , b u d i ž pozdravena z vese­ l é h o srdce! — V š e c e k v z n e š e n ý , j a k o p r o r o k a hlasatel, vstoupil K u r e n t do ú d o l í . „Živ mezi živými, vesel mezi v e s e l ý m i , sva­ t e b č a n mezi s v a t e b č a n y ! " T a k si ř í k a l a d a l se do vsi, ležící v ú d o l í mezi k o š a t ý m i z a h r a d a m i . K p r v n í m u d o m k u přišel, ale domek b y l p r á z d n ý a m r t v ý ; vrat nebylo, v p r ů j e z d e rostla t r á v a ; o k n a zevlovala j a k o s l e p é , ztrn u l é oči. D o m e k i c h l é v i zahrada, v š e c k o h l e d ě l o ztrnule a t á z a l o se: „ K d e jsi, h o s p o d á ř i , k a m jsi š e l ? " Jak p a d á č e r n á k a p k a n a b í l o u cestu, tak skanulo cosi v K u r e n t o v o srdce. N a k l o n i l h l a v u , z a k o í é b a l v pravici s m y č c e m a z a h r á l .

••n

T a k sebou cosi p o h n u l o v m r t v é m d o m k u , j a k o by se b y l pod s t ř e c h o u n e t o p ý r probu­ d i l , a v p r ů j e z d e se objevila s h r b e n á s t a ř e n a ; zpod š á t k u zírala d e v a d e s á t i l e t á t v á ř , nohy vězely v t ě ž k ý c h b a č k o r á c h , ruce se ovíjely k o l e m č e r n é h o r ů ž e n c e . Její slovo š l o t ý m ž k r o k e m , jímž šla K u r e n t o v a p í s e ň . „ U ž t o m u tak je, už t o m u tak j e ! J á jsem D r m a š k a , D r m a š k a , D r m a š k a ! P o j ď m e a za­ t o č m e se c h u t ě ! N o r p e k by p l a k a l — vždyť je j e š t ě v í n o ! S t a r ý šel do A m e r i k y — jen si n a l e j m e ! .Mladý šel do V e s t f á l s k a — jen si n a l e j m e ! T o n e se utopil, J u r i u h o ř e l , T i n e zůstal ležet, v í n e m z p i t ý ! A l e M a r j a n c a , k d e je M a r j a n c a , š l a v ten k r á s n ý h ř í c h . Jen si nalejme!" S o t v a ž e K u r e n t d o b ř e zaslechl a s o b ě u v ě ­ d o m i l tuto p ř e p o d i v n o u p í s e ň , o h l é d l se a viděl, že se m u již sebral h e z k ý p o č e t vese­ l ý c h s v a t e b č a n ů . Jak p ř i k á z a l , tak zpívali, jak c h t ě l , tak t a n č i l i ; m u ž š t í i ž e n s k é , cho­ r o b n í starci i u s m r k a n c i . A v š i c h n i ho pozdravovali, oslavovali a bla­ horečili mu. „ P o ž e h n á n b u d i ž . K u r e n t e , žes n á m z a h r á l , žes n á m p ř i n e s l radost í" K u r e n t se d í v a l , na nic se n e t á z a l ; housle z p í v a l y veselou p í s e ň , jak j i m b y l o p ř i k á z á n o . V e s n i c e ležela mezi z e l e n ý m i p a h o r k y , j a k o by j i b y l s á m B ů h zasel v ú r o d n é ú d o l í . A l e

38

rozespale a u n a v e n ě vzhlížely d o m k y z ja­ bloní — šedivé stařeny, o hůl p o d e p ř e n é , zírající v h r o b . T a m b y l a s t ř e c h a v ě t r e m o š k u ­ b á n a , j a k o v r a b č í p e ř í ; t a m b y l rozházeny' kozolec,*) n i k d o jej n e z d v i h l ; t a m b y l a vy­ s a z e n á o k n a , t a m ležely n a p r a h u d v e ř e , tam rostlo na z a h r a d ě v y s o k é k a p r a d í . „ Z d e se b u d e l i d e m v e s e l e ž í t ! ' ' p o m y s l i l si K u r e n t , h r á l , h l e d ě l , n a nic se netázal. Se s v ý m i v e s e l ý m i s v a t e b č a n y p ř i š e l do s v ě t l é h o , b o h a t é h o d o m u ; b y l a to k r č m a . P l n á byla, sotva že se o b j e v i l K u r e n t se s v ý m p r o c e s í m ; v š e c k y d v e ř e se vysadily, a j e š t ě d o p r ů j e z d u a na d v ů r postavili stoly. K u r e n t si sedl na z á p e c í , jak se sluší, a h r á l bez p ř e s t á n í . N a l i d i h l e d ě l , již pod n í m t a n č i l i , a c h v í l e m i se m u zazdalo, že je v š e c k y již k d y s i viděl — v d á v n ý c h , s m u t n ý c h snech. P ř i p l e t l se s t a ř e c mezi s v a t e b č a n y ; v levici držel sklenici, p r a v i c í o b j í m a l s t a ř e n u . T v á ř jeho b y l a h r u b á , s l u n c e m s e ž e h n u t á i sta­ rostí, opilé o č i se m u svítily h o r e č n ě . „ Z a t a r í č m e si, matko, z a v r ť m e se!" k ř i č e l . „ T u h o d i n u j e š t ě taneme, v š a k už nebudeme nikdy!" K u r e n t o v i se zazdalo, že k d y s i v i d ě l tohoto =

zvláštní d r u h

stodol na slovín-

l\izn. frekl.

3')

starce, i jeho s t a ř e n u — oba dva j a k o by v d á v n ý c h , s m u t n ý c h snech. S t á ř í m i v í n e m se j i m pletly nohy, starci se rozhalila č e r n á prsa, s t a ř e n ě se svezl š á t e k na r a m e n a a š e d é vlasy visely jí do očí. . . H b i t ě , matko, nic se n e r o z p a k u j ! " S t a ř e n a b y l a z a r d ě l á a na t v á ř í c h zpocená,těžce s u p ě l a a t a n č i l a . , , K d e jsem v á s v i d ě l ? " p o m y s l i l si K u r e n t a nedomyslil se toho. O p i l ý r o l n í k hodil m u na z á p e c í h r o m a d u stříbrňáků: ...Jedno m i vzali lichváři, d r u h é mi vzaly d a n ě a t ř e t í si vezmi t y ! " K u r e n t h r á l , ale z d á l o se m u , že tohoto o p i l é h o r o l n í k a již k d y s i v i d ě l . S t á l tam bílý. v e s e l ý d ů m se z e l e n ý m i o k n y , zahrada p ř e d n í m , p r o s t r a n n é pole za n í m — kde, k d y ? K u r e n t h r á l a h l e d ě l , na nic se n e t á z a l . U p r o s t ř e d světnice tančil shrbený stařec, tak s u c h ý , šedivý, z k ř i v e n ý a c h o r o b n ý , jako by b y l za b í l é h o dne z h r o b u vstal. Když vešel do s v ě t n i c e , m ě l pod paží h a r m o n i k u , ale j a k m i l e zaslechl K u r e n t o v u p í s e ň , odho­ d i l h a r m o n i k u d o ' k o u t a , že zalkala a rozsy­ p a l a se. ..K d o by hrál, h r a j e - l i Kurent. H ř e j n á m . K u r e n t e , do soudného d n e , a ť n e u h a s n e v s r d c i r a d o st, a ť n e p r o h l é d n o u ty o p i l é oči!"

40

T o č i l se v kole, r u k a m a m á v a l , po p á s zdvi­ h a l t e n k é s t a r é nohy, na konec pak upadl a zůstal ležet. „ I tebe j s e m už viděl, brachu, i tvou har­ m o n i k u jsem slyšel I" p o m y s l i l si K u r e n t . S v a t e b č a n ů p ř i b ý v a l o , č í m více se s k l á n ě l den. D ě v č a t a p ř i š l a s pole, přišli č e l e d í n o v é a služky přišly. K d o zaslechl l í u r e n t o v u pí­ seň, zajásal a b y l zpit, j e š t ě n e ž si v í n e m smočil rty. H o š i t l o u k l i patami o zem, dív­ k á m h o ř e l y t v á ř e . K u r e n t h r á l n e ú n a v n ě , ce­ l ý m ú d o l í m se r o z l é h a l a jeho p í s e ň a h v ě z d y na nebi jí o d p o v í d a l y . P o d n í m se h e m ž i l a a v á l e l a v p r a c h u a v i n n é m vzduchu opilá ves. Jeden se svalil, ale m í s t o n ě h o se vzchopil d r u h ý a z a v r á v o r a l těžkýma nohama. T l a č e n i c e vzrostla tak, že již K u r e n t ne­ r o z e z n á v a l j e d n o t l i v ý c h p á r ů ; jejich tanec už n e b y l tancem, n ý b r ž z á v r a t í , z á v r a t n ý m klop ý t á n í m a cizoložnou t l a č e n i c í . Ze z p o c e n ý c h těl v y p a ř o v a l se z á p a c h , s k l e n ě n é oči již sotva h l e d ě l y , t ě ž k ý jazyk se již sotva h ý b a l v polootevřených, chraptících ústech. A l e hrdla k ř i č e l a č í m d á l e , t í m hlasitěji, už skoro p ř e ­ křičela Kurentovu píseň. ,,Zahřej n á m , h ř e j n á m , Kurente, B o h e m n á m p o s l a n ý ! D n e š e k je t v ů j , t v á tato h o d i n a ! D e š ť o v o u v o d u jsme l o k a l i p ř e s l é t o — v í n o na stůl, k r č m á ř i ! C h l é b o v e s n ý jsme h l o d a l i .

41

že se t u p i l zub — p ř i n e s v e p ř o v o u , k r č m á ř i ! B ř e m e n a jsme vláčeli, že se h ř b e t křivil, ale teď b u ď m ý m b ř e m e n e m ty, d ě v č e ! D l o u h é j e l é t o , k r á t í c ý j e s v á t e k —• z a h ř e j , Kurente!" Z t l a č e n i c e prosvitl č e r v e n ý š á t e k ; K u r c n t a jako by p ř e l e t ě l a v z p o m í n k a z d á v n ý c h s n ů . Č e r v e n ý š á t e k se z a k o l é b a l v k v a p n é m tanci. K u r e n t o v i se přiblížil a v e s e l á t v á ř zazářila p ř e d n í m . D o z p o c e n é h o čela visely č e r n é ka­ d e ř e , č e r n é oči p o m ž i k o v a l y a pozdravovaly, r u d é rty z v a l y ; k r k b y l rozhalen, h l u b o k o k bílým ň a d r ů m . ,,I tebe jsem už viděl, ty k r á s n é opilé d ě v č e — k d y pak jsem tě v i d ě l ? " p o m y s l i l si K u r e n t . P ř i s t o u p i l a k n ě m u a objala ho rukama.

vroucíma

„ J a k s l a d k á je tvoje p í s e ň , K u r e n t e ! V e ­ selá je tvoje p í s e ň , veselou h l á s á l á s k u ! K a m pak jde t v á cesta, K u r e n t e ? Ať jde k a m k o l i , p ů j d u s t e b o u ! M ů j opilý m u ž leží na hnojišti — k é ž by se více n e p r o b u d i l ! S p í a chrní každičké dlouhé, pusté noci; samotná s t o j í m u o k n a a slzami z a l é v á m k a r a f i á t y . H o ř k ý je život, h o ř k ý je m i ; ale tys p ř i š e l a n y n í je m é srdce s a m á radost a l á s k a . N i k a m odtud n e c h o ď , ať nezemru s a m o u tou­ h o u ; a chceš-li na cestu, n e o d h á n ě j m ě , pů-

42-

jdu-li za tebou. K r a s n e ti b u d u sloužit a po­ slouchat t ě budu, jak se s l u š í ! " K u r e n t n a h n u l h l a v u , veselou p í s e ň a nepohlédl, nemluvil. L e č ona p r o s i l a a v z d y c h a l a :

hrál

,,Dej m i p ř e c e h e z k é slovo, dej m i p ř e c e p ř í j e m n ý p o h l e d ! R a d o s t jsi n á m p ř i n e s l , j e š t ě mi ji u d ě l na v ě k y ! R a d ě j i ž á d n é h o s v á t k u , než pouze j e d i n ý v r o c e ! Ó , s t o k r á t e t r p č í trpkost, pocítilo-li srdce slast! K d e m ě p o r o d i l a m a t k a , n e š ť a s t n i c e ! R o z h l é d n i se ú d o l í m . Kurente, ozři se po l i d e c h — smrt je blízko, ale j á b y c h n e r a d a u m ř e l a ! B o s a p ů j d u za tebou, a byť si zamířil v d e v á t o u zem !"*) V y s o k ý hoch. o p i l ý a z p u p n ý , chytil j i tak p e v n ě , že jí r o z p á r a l ž i v ů t e k po p á s . V r a z i l i mezi s v a t e b č a n y a b o u ř l i v ě se zatočili, čer­ vený š á t e k utonul v t l a č e n i c i ; K u r e n t se o h l é d l a n e s p a t ř i l už n i č e h o . Jeho p í s e ň šla, jak jde s n í h š i r ý m p o l e m : topoly se c h v ě j í u c í s a ř s k é silnice, žito š u m í a k zemi se k l o n í , h r u š n ě u p ř í k o p u zavírají a rozvírají š t k a v ě s v é d l o u h é , t e m n é větve a na konec, jako probuzen a z r a n ě n , z a h u č í v d á l c e č e r n ý les . . . J a k o snopy p a d a l i p ř e s sebe pijáci a ta*) D e v e t a dežela říkají S l o v i n c i daleké, nezná­ mé, vybájené zemi. Pozn. překl.

43 n e č n í c i . N a konec se trčil už jen j e d i n ý mezi s p í c í m i , c h r n í c í m i s v a t e b č a n y , d o k u d se n a n ě nesvalil jak d l o u h ý a š i r o k ý . N i k d o již sebou ani n e h n u l . Leželi tam, všichni ne­ čistí, r o z h a l e n í a z p o c e n í , ú s t a o t e v ř e n á , t v á ř e z d u ř e l é . Č a s e m n ě k d o ve v i n n é m s p á n k u za­ k ř i č e l nebo z a v z l y k a l . N a s t r o p ě visela l a m p a ; h o ř e l a již r u d ě a č m o u d i v ě a u h a s í n a l a . K u r e n t slezl se z á p e c í mezi s v a t e b č a n y . S t a ř e n a , j e ž ho d ř í v e pozdravila, s e d ě l a p o d p e c í ; h l a v a se jí k l o n i l a do k o l e n , ruce tiskly č e r n ý r ů ž e n e c . K u r e n t s ň a l l a m p u se stropu a posvítil s t a ř e n ě do o b l i č e j e . „ V i d ě l jsem t ě již k d y s i ! " p r a v i l . „ V i d ě l j s e m tě ve s n á c h , nebo jsem' t ě viděl v dru­ h é m životě, o n ě m ž už n i č e h o n e v í m . Což jsi nebyla mojí k m o t r o u , což jsi m ě nekol é b a l a n a kolenou, n e h l a d i l a jsi m ě , ubo­ ž á k a , t ě m i t o r u k a m a ? B ů h s tebou i jeho m i l o s t ! D o b r é h o jsi na s v ě t ě m n o h o n e m ě l a ; k é ž t ě n e z a z e n é n e b e s k ý v r á t n ý , až p ř i p u ­ tuješ zpitá v í n e m ! " P o s v í t i l ve t v á ř sousedovi a sousedce, i o n o m u r o l n í k o v i , k t e r ý spasil p ř e d b i ř i c e m a l i c h v á ř e m p o s l e d n í své s t ř í b r ň á k y t í m , že je vesele p r o p i l a p r o t a n č i l . Ležel na břiše, v š e c k y č t y ř i o d sebe, t a k ž e jej K u r e n t o b r á t i l jako mrtvou kládu. „ K d e pak jsem t ě již viděl a k d y ? " p r a v i l K u r e n t . „ Z d a ž jsi nebyl m ý m b o h a t ý m kmo-

44

trem, jenž stál na p r a h u s v é h o b í l é h o d o m u široký a tlustý a cinkával stříbrňáky. když jsem šel m i m o . K u r e n t - c h u ď a s ? Z d a ž jsi m i nevytahal za vlasy a n e d a l m i světlý deset­ ník, a b y c h n e k ř i č e l ? B ů h s tebou, i jeho m i ­ l o s t i Ať jsi již b y l m ý m kmotrem: nebo ne­ b y l , ať jsem t ě již k d y v i d ě l nebo n e v i d ě l — nechť ti n e n í n i k d y líto, že jsi m i v r h l p o d nohy p o s l e d n í s t ř í b r ň á k y ! A l e k d o zažil trp­ kosti, spije se r a d o s t í ; t a k o v ý c h p i j á k ů neo d h á n ě j í od n e b e s k é h o p r a h u ! " K u r e n t se r o z h l é d l po c h r á p a j í c í c h , p r o š e l a p ř i š e l k starci a s t a ř e n ě , d r ž í c í m se j e š t ě na zemi za r u k u . V z a l kamizglu, ležící n a lavici a p o d s t r č i l j i s t a ř e n ě p o d h l a v u . Po­ svítil j i m do t v á ř e , d l o u h o na n ě h l e d ě l a .smutek jej o b e š e l . „ K d e j s e m v á s viděl a k d y pak, š e d o v l a s í n e b o ž á c i ? N e p o z n á v a j í v á s moje oči, ale srdce zavzdychalo. Jak b y l o m o ž n o , že jste se do­ žili t é t o h a n e b n é hodiny, t é r o z p u s t i l é n o c i ? T ě ž c e s k r y t á , n i k d y n e s p í c í h o ř k o s t zrodila tu noc i tu h o d i n u . P o p ř e j ž v á m B ů h slad­ k é h o s p á n k u a p o p ř e j ž v á m ho do posled­ n í h o j i t r a ; p o v o d n ě nebude t ř e b a , aby s m y l a h ř í c h t é t o n o c i I" D á l e šel K u r e n t , d á l e svítil, o b e z ř e l e stou­ p a l mezi s n o p y . P a k přišel k o n ě m d v ě m a ; p ř e d s a m ý m p r a h e m leželi, k a m sebou uho­ dili v r o z p u s t i l é m tanci, a s t á l e j e š t ě b y l i

-15

objati — její p á s o b j í m a l a jeho pravice, její levice ležela p o d jeho k r k e m . K u r e n t se s k l o n i l hluboce a posvítil j i m ve t v á ř . T u z a m ž i k a l a č e r n á její v í č k a , její ú s t a sebou p o h n u l a a z a h o v o r i l a t i š e : „ K a m k o l i p ů j d e š , n e z a p o m í n e j na mne, neo d h á n ě j m ě . . . h o ř k ý je m ů j život, a c h ! " J e š t ě níže se s k l o n i l K u r e n t , r u k u vztáhl a p o h l a d i l ty č e r v e n é , h o r k é t v á ř e . T u se d o t k l s m y č e c m a n ě struny i zaplakala, j a k o v z p o m í n k a z d á v n é minulosti. R u d á ú s t a se ve s p á n k u u s m á l a : ,,Jak s l a d k á je tvá p í s e ň ! " K u r e n t se z d v i h l , posvítil si na oba a zabylo m u h o ř k o . „Za j e d n u s i l n o u t o u h u b u d o u ti o d p u š t ě n y v š e c k y h ř í c h y ! Poněvadž n e n í h o r š í h o ř k o s t i n e ž ta, již r o d í touha. Z d á se m i , že j s e m t ě v i d ě l ; ve s v ý c h n e j l e p š í c h snech viděl — k d y že to bylo, rozsud s á m B ů h ! V i d ě l nebo n e v i d ě l — t v é slovo j s e m slyšel a ve t v é srdce j s e m n a h l é d l , v to s m u t n é srdce. T i s í c k r á t e b u d i ž p o z d r a v e n a ; je-li to vůle boží, sejdeme se j e š t ě n ě k d y ! " P o s t a v i l l a m p u n a z á p e c í a sfoukl j i ; po­ tom odešel. O p a t r n ě stoupal mezi spícími, c h r n í c í m i snopy, ležícími k ř í ž e m k r á ž e m po "širokém pxei£zdti. jak j i c h bylo napadalo. P ř e d do­ m e m leželi, na p r o s t r a n n é m d v o ř e , ba i na

46

c e s t ě ; K u r e n t o v i se z d á l o , že vidí č e r n é s t í n y i na poli a na louce. Z a m l k l e spala a c h r á ­ pala celá d o l i n a v o p i l ý c h snech; h v ě z d y n a n i h l e d ě l y , m ž i k a l y a d i v i l y se. Z v o l n a stoupal K u r e n t po bílé c í s a ř s k é silnici. C h l a d i l o č a s n é r á n o , h v ě z d y m ž i k a l y s t á l e rychleji a tiše u h a s í n a l y , nad h o r o u se bělelo. K u r e n t z r y c h l i l k r o k . aby vstoupil do lesa p ř e d j a s n ý m jitrem. M i h o t a v é stíny h l e d a l y tmu. tiše se n o ř i l y s nebe a tonuly za h o r o u — č a r o d ě j n i c e se vracely s K l e k á . * ) Z a n i m i z a v á l vítr, čistý a b y s t r ý ; z a š u m ě l o ve stro­ m o v í a p a d a l a rosa. Stanuv na pokraji l e s a r o z h l é d l se K u r e n t . T e m n á b y l a d o l i n a ; h v ě z d y už nesvítily, j i t r o j e š t ě nepozdravilo. D u s n ý , t ě ž k ý vzduch z ní p á c h l , jako z j e d o v a t é h o m o č á l u . Č e r n é b y l y zahrady, t e m n ě j š í než sama n o c ; ž á d n é h o d o m k u n e r o z e z n á v a l o oko, ž á d n é p í s n ě ne­ slyšelo ucho, ani ž á d n é h o s l o v a ; š e d é m l h y se v l e k l y podle h o r s k é h o s v a h u ; do nebe n e m o h l y a na zem, na tu č e r n o u zem, se neodvážily. K u r e n t h l e d ě l do ú d o l í , h l a v a se m u klo­ nila k hrudi. *) HiSbL ' v dolním K r a ň s k u , o níž se v y ­ pravuje, že se n a ní v noci scházívají čarodějnice k hcdúm. N a K l e k jezdívají v ž d y na hořící metle. e

n

o

r

a

P'zn.

pfekl.

47

Z lesa ho pozdravovali a v o l a l i v š i c h n i po p o ř á d k u , b r a t ř i i sestry, p ř á t e l é i m i l e n k y : „ K a m pak to zíráš, K u r e n t e , k a m v tu starost? M á š p r o s t ř e n o ! ' ' „ K a m m y s l í š , K u r e n t e , k a m v tu h o ř k o s t ? Máš ustláno!" „PojcT, ať ti nalejeme!" „ P o s p ě š , ať tě o b e j m u ! " Kurent hleděl v údolí. A n i stín se už nehnul, ani na d v o ř e , a n i na c e s t ě , ani n a p o l i . Ž á d n ý paprsek sem j e š t ě n e h l e d ě l t a m s d r u h é strany hor, a vítr, k t e r ý b y l povstal, šel b y s t ř e o d h o r y a ú d o l í se ani n e d o t k l . T e h d y p r o m y s l i l K u r e n t v š e c k o od za­ č á t k u do konce a o k o se m u zamžilo, j a k o dosud n i k d y : , Z d e se b u d e l i d e m v e s e l e ž í t ! " T a k si p r a v i l a vstoupil do l e s a ; a jeho srdce bylo p ř e p l n ě n o t a k o v o u h o ř k o s t í , že se m u po t v á ř í c h rozlily slzy. III. R o z e d n í v a l o se, k d y ž se K u r e n t v lese vzbudil a nastoupil svou pout. M e c h b y l v l h k ý , s t e m n é h o v ě t v o v í p a d a l a rosa. B í l á o b l a k a s p ě c h a l a od j i h u , po nebi se rozpro­ s t í r a l a a zahalila slunce, s o t v a ž e se u k á z a l o . „Což jsem spal a p ř e s p a l rok a d e n ? "

48

p o d i v i l se K u r e n i . „ J a r o bylo, a ted se m n ě zdá, že je p o z d n í j e s e ň ! ' ' R o z h l é d l se po r o v n é m kraji p o d lesem — l o u k y b y l y poroseny, n i v y p o ž a t y . K u r e n t se rozloučil se s v ý m d o m o v e m . „ S bohem, b r a t ř i , s bohem, m i l e n k y ! D l o u ­ h á a v e s e l á je moje cesta !" O d j i h u z a v á l vítr, les z a š u m ě l a zavzdy­ chal. „ C o ž jsme t ě n e m i l o v a l i s r d e č n ě , což jsme ti neustlali t e p l e ? " „ N i c nevzdychejte. moji m i l í ! ' ' u t ě š o v a l Kurent. „ P o u t n í k ví, k d e j e j e h o p r a ­ vý d o m o v a n i k d y n a ň nezápornén e!" Šel. k a m vedla cesta; n e o h l é d a l se, ni­ č e m u se n e v y h ý b a l , n i k o h o se neptal na cestu. L e h k o u n o h o u p u t o v a l d o l ů i v z h ů r u , do kopce z ú d o l í , do ú d o l í s hory. P ř i d r u ž i l se k n ě m u rolník, ale s o t v a ž e p ě k n ě pozdra­ vil, zůstal pozadu se s v ý m i t ě ž k ý m i b o t a m i ; p ř i d r u ž i l se k n ě m u p o u t n í k , ale n e ž zaprosii o a l m u ž n u , stál už zase s á m na c í s a ř s k é sil­ nici, t a k o v ý z n a v e n ý a l a č n ý c h u ď a s . Nebe b y l o p o š m o u r n é a v ý p a r y pálily. K d y ž za­ zvonilo poledne ze v š e c h n e s č í s l n ý c h k o s t e l ů v okolí, s ň a l si K u r e n t k l o b o u k a r u k á v e m si p ř e j e l z p o c e n é Čelo. T e h d y se K u r e n t o h l é d l a v p ř í k o p u u cesty s p a t ř i l č l o v ě k a .

49

B y l to s t a ř e c , bosý a s h o l ý m a r u k a m a . H l a v a se k l o n i l a do p ř í k o p u , b o s é nohy, č e r n é od s i l n i č n í h o prachu, č n ě l y v z h ů r u . ,.Zazpíval si již p o s l e d n í svou p í s e ň nebo j e š t ě ne?" p o m y s l i l si K u r e n t . Z d v i h l housle a lehounce se d o t k l s m y č e c struny; j a k o z v e l i k é cjálayy, s d r u h é strany nebe, za­ v z d y c h a l a p í s e ň ; zavzdychala, vzbudila se a z a j á s a l a vesele._ S t a ř e c se p o h n u l , n a m á h a v ě o t e v ř e l oči, p o l o o s l e p l é p r a c h e m a sluncem. H l e d ě l a n e v i d ě l n i č e h o ; ale naslouchal s celou d u š í . P o p r v é v životě se u s m á l a jeho z a p r á š e n á ústa. „ Z a s l o u ž i l j s e m si té, trpce j s e m si t ě za­ sloužil, ty pozdrave z r á j e ! " S i v á h l a v a se k ý v a l a , k ý v a j í c d o p r o v á z e l a p í s e ň , p ř e k r á s n o u , j a k é d o s u d n i k d y nesly­ šel. „ P ř i s o u d i l jsi trpkosti s e d m d e s á t p ě t r o k ů , v r c h o v a t o u m ě r o u , p ř e v r c h o v a t o u . . . ale n y n í jsi viděl s á m . že to v ě d r o více nepojme . . . sloužil jsem, d o s l o u ž i l jsem, p r á v e m , b u ď po­ c h v á l e n za tu p o s l e d n í m i l o s t ! " T a k p r a v i l a u s m á l se, d u š e pak šla poslouchati j e š t ě k r á s n ě j š í p í s e ň . K u r e n t stál u p ř í k o p u a s k l o n i l se nad scarcem. . . K d o jsi? O d k u d jsi přišel a k u d y jsi c h o d i l , že jsi znaven a z a p r á š e n k l e s l n a toto Kurent.

4

50

s p r o s t é lože ? B y l s o t r o k e m v d a l e k é m m ě s t ě a v y d a l ses n a s t a r á l é t a n a cestu, abys b y l na o b t í ž s v é m u r o d n é m u kraji ? N e b o jsi b y l č e l e d í n e m u k r u t n é h o h o s p o d á ř e , j e n ž t ě vy­ hnal na silnici, k d y ž se ti d o t k l a nemoc sta­ r ý c h n o h o u ? C i ti u p r c h l i s y n o v é n a v š e c k y čtyři strany, a tys už a n i n e m o h l o b d ě l á v a l k a m e n i t o u b r á z d u a c h ý š e se ti sesula n a d h l a v o u ? N e b o jsi snad putoval o d n a r o z e n í , nemaje nikde d o m o v a , v š u d e s o u ž e n í ? — N a h ř b e t ě ti poznat, že jsi se h o d n ě n a n o s i l ; milost boží bude s tebou, ne-li s n i k ý m dru­ h ý m !" Vesele a b e z s t a r o s t n ě šel K u r e n t svojí ce­ stou, k d y ž n e n a d á l e rozehnal c h l a d n ý v í t r v ý p a r y a h u s t é k a p k y skanuly v silniční prach. V s t o u p i l pod š i k m ý K o z o l e c , stojící u cesty. P r v n í k a p k y skanuly na u p o m í n k u a na z n a m e n í p o u t n í k ů m , pak se spustilo h u s t ě ze š e d ý c h m r a č e n . P o d o b r é p ů l h o d i n ě b y l o na c e s t ě b l á t a na půl pídě, p ř í k o p y a b r á z d a m i tekla žlutá d e š ť o v á voda. K d y ž lijavec p ř e s t a l , z a h l é d l K u r e n t na c e s t ě d í t ě . Š l o j a k o s t a ř e c , se­ hnuto, t ě ž k ý m k r o k e m , ani loužím, ani b l á t u se n e v y h ý b a l o ; boso k r á č e l o , obuv neslo n a z á d e c h . P l a k a l o p u s t ý m , k v í l í c í m hlasem, j a k o l a č n ý pes n a o b e c n í p a s t v ě . P ř í m o p o d K o ­ zolec z a m ě ř i l o , tam usedlo na m o k r o u zem,

53

v k l u b k o se s k r č i l o , t v á ř p ř i t i s k l o na k o l e n a a bez u s t á n í p l a k a l o . K u r e n t se n a ň o h l é d l , m ě k k ý m prstem jen vzbudil strunu t ě š i t e l k u ; d í t ě se z a c h v ě l o . „ O d k u d pak, d í t ě , a k a m ? " o t á z a l se K u ­ rent. . . M e z i l i d i , k t e ř í m ě b i l i ; na v ě k y m ě bu­ dou b í t ! " U s l y š e v t a k o v á t o slova, sklonil se K u r e n t k d í t ě t i a housle zazpívaly p ř e v e s e l o u p í s e ň . . . K d e jsi, o t č e ? K d e jsi, matko, že m ě ne­ vidíš ?" p r a v i l o d í t ě . „ Č e r n ý les b u d i ž t v ý m otcem, tvou m a t k o u z e l e n á n i v a ! " zpívaly housle. D í t ě slyšelo p í s e ň , a slast p r o n i k l a m u srdce. „ H l e ď , v e l i k ý je s v ě t ! Jsou-li v š i c h n i l i d é z l o m y s l n í , jeden a s p o ň je mezi n i m i d o b r ý . P ů j d u ho h l e d a t ! " T a k si p o m y s l i l o d í t ě . „ V e l i k ý je s v ě t a n e s m í r n ě k r á s ­ il ý ! Jeden mezi v š e m i , jeden je d o b r ý ! P o j ď a hledej, B ů h t ě povede — j a k m i l e ho na­ jdeš, pověz o n ě m d r u h ý m ! " T a k p ě l y housle. „ P ů j d u , b u d u hledat!" p r a v i l o d í t ě . O b e š l a je s l a d k á d ř m a o t a , n a t á h l o se na m o k r o u zem, ruce složilo p o d šíji a u s n u l o ; ticho, tišeji z p í v a l a p í s e ň , až utichla. K u r e n t se s k l o n i l nad d í t ě t e m , p o h l é d l m u v líce, příliš č a s n ě z v a d l é vší m o ž n o u b í d o u .

52

„ O d k u d p ř i c h á z í š a k a m jsi n a m í ř i l o ? Jsi syn č e l e d í n a a služky, zplozený po v í n ě ia p o s l a n ý do s v ě t a za b o ž í m š t ě s t í m ? N e b o jsi b a r á č n í k ů v syn, m a t č i n j e d í n á č e k , o d s o u z e n ý v č e r n o u školu, mezi n e s p r a v e d l i v é a k a U f Či jsi n e v i d ě l ani otce, a n i m a t k y , v r ž e n n a tuto cestu j a k o k á m e n nebo jako l í s t e k s vět­ ve? — B u ď k d o b u ď , B ů h ti b u d i ž m i l o s t i v ; v p r v n í h o d i n ě naložil ti kříž, v p o s l e d n í ti jej sejme I" N e b e se zjasnilo, K u r e n t šel, k a m vedla cesta. S v a h y b y l y č í m d á l e s t r m ě j š í a kame­ nitější, p a h o r k y s t á l e v y š š í ; rokje se úžily a k s o b ě se tiskly. S o t v a ž e z b ý v a l o m í s t o pro potok a stezku. J a k m i l e stanul K u r e n t na n e j v y š š í m pa­ h r b k u , zajásal r a d o s t í . Z r o v n a p o d n í m s t r m é h o r s k é svahy, č e r n é r o k l e ; k o l k o l e m samé. š u m i v é , žluté lesy, d á l e p o d s v ě t l ý m n e b e m r o v i n a bez k o n c e ; s t ř í b r n á m l h a stoupala pří­ mo k nebi, j a k o s v a t á oběť Á b e l o v a . Z e m ě p r o z p ě v o v a l a u v y t r ž e n í n a d svojí v l a s t n í krásou. „ Z d e se b u d e l i d e m v e s e l e ž i t i " zvolal K u r e n t ; s l a d k á v z p o m í n k a p ř e l e t ě l a mu srdcem... Šel d á l e , jak běžela k a m e n i t á cesta. S o t v a ž e ř á d n ě v y k r o č i l , z a z d á l o se m u , že se z a v ř e l a b r á n a za r á j e m a že přišel do

53

z e m ě h o ř k o s t i . S á m n e v ě d ě l , - k d y zhaslo ne­ b e s k é s v ě t l o ; nebe se z a m r a č i l o , d ř í v než b y l o slunce za h o r o u . K u r e n t se o h l é d l a ze v š e h o , co viděl, m ě l strach. Krajina před n í m byla černá a smutná. K u r e n t p r a v i l : .,Zde zavřel B ů h d l a ň , k d y ž r o z s é v a l své p o ž e h n á n í ! " Č e r n é b l á t o leželo na c e s t á c h , č e r n ý p r a c h na p o l i , na v s í c h ; č e r n é b y l y vody, č e r n é b y l o nebe. M r a k visel nad k r a j e m a ani se n e h n u l ; ani vítr ho nerozehnal, ani slunce ho nerozpustilo. , , K d e jsou domy, kde jsou zahrady, kde pak veselí l i d é ? " Ztrnule se d í v a l K u r e n t a d i v i l se; n e j v í c e se ^čTrvít že j e š t ě n e s p a t ř i l ani kostela, ani k a p l i č k y , k d y ž se rozhlížel. Jen t a m daleko, až skoro u s a m é h o nebe, b ě l a l o se n ě c o na p a h o r k u , t e m n ě v z d y c h a j í c z v e č e r n í d á l k y . ,,Děti, m i l á č k o v é moji, u b o ž á c i , k a m pak jste se r o z b ě h l y , k u d y nesete svůj k ř í ž ? " T a k t a m vzdychalo. K u r e n t s h l é d l p o d sebou ves; v i n u l a se po celé šířce ú v a l u a tak b y l a d l o u h á , že ani j e j í h o k o n c e n e v i d ě l . D o m k y , c h m u r n é a t m a v é , s t ř í d a l y se bez konce. „ S o t v a lijavci b y c h u p r c h l p o d t a k o v o u s t ř e c h u ! " p r a v i l K u r e n t . „ N e s p a l b y c h tam, nesnil b y c h tam, ani n e s n í d a l , ani n e v e č e ř e l ;

54 což teprve, a b y c h t a m s v á t e k světil a rozžehl boží světlo I" D o m ů t a m nebylo, n ý b r ž jen k á m e n _ j n a k a m e n i — p a t n í k y u c í s a ř s k é silnice, kříže n a hrobech. H o ř k o b y B y l o žiti p o d t a k o v o u střechou, hořčeji umirati. N e b y l o tu jabloní, n e b y l o o ř e c h ů , aby ten smutek p ř i k r y l y ; na o k n e c h nebylo r o z m a r ý n y ani k a r a f i á t u . K u r e n t stál n a n á v r š í . .,Zdaž jste z e m ř e l i v š i c h n i , k d o ž jste tudy c h o d i l i , nebo v á s snížil B ů h k č e r n é zemi, aby v á s povýšil do n e b e s ? " J a k m i l e v k r o č i l na cestu, p r o p a d l a se mu noha po k o t n í k y v č e r n é b l á t o . Z b l í z k a vi­ d ě l p u s t é d o m k y , p r á z d n é byty, n e p ř í v ě t i v é ; slepě a t u p ě zírala o k n a ; na t é t o zdi, po­ s t a v e n é cizíma r u k a m a , n e b y l o u p o m í n k y , ne­ bylo lásky. I K m e n t o v i , k m o t r u v š e h o veselí, s e v ř e l a h o ř k o s t srdce. , , S m u t n ě je č l o v ě k u , vidí-li tak v e l i k ý smu­ tek, že na svůj už a n i nevzpomene!" T a k mluvil Kurent. A šel d á l e , aby v i d ě l l i d i , b o l e m z d r c e n é , po štěstí toužící. Proti n ě m u přicházel člověk, jenž nebyl ani dítě, ani kmet. Sivá a z v a d l á b y l a j e h o t v á ř ; r o k y n a ní n e b y l y z a p s á n y , ale za to tam bylo zapsáno t u p é utrpení. Klopýtal a n a r á ž e l , už za č a s n é h o temna o p i l ý ; rozcu-

65

c h a n é vlasy visely m u do čela, k l o b o u k ztra­ til, oblek b y l p o v á l e n ý . O b ě m a r u k a m a m á v a l a hlasitě hovořil. , , P r o č pak se zlobíš, p r o č pak bys nepil, p r o č bys v š e c k o n e p r o p i l ? D u š i č k o m i l á , po­ p ř e j m i k o ř a l k y a s a m a se též n a p i j ! P r o koho bych skrblil? M l u v pravdu! T u m á š , ty g r o š e , jen s n i m i ř á d n ě n a l o ž , a ř e k n i , co s n i m i p o č n e š ! K d o bude spasen — ty či j á nebo n a š e d ě t i ? K d o bude o d ě n , k d o bude nasycen ? N i c n e p l a č , d u š i č k o m i l á — k d o je odsouzen, bude o b ě š e n , a ticho, ko­ nec ř e č i ! Až b u d u č e r v e n ě plivat, b u d u spa­ sen — t a k o v ý je r o z s u d e k ! Jen je dej, ty g r o š e , jen je sem d e j ; p o r u č , n a l e j ! K d o si dnes v e č e r lehne, bude zítra o d p o č í v a t d l o u h ý m o d p o č i n k e m , oddechne si na v ě k y ! — Přej mi kořalky, dušičko milá, popřej odpočinku!" K u r e n t poslouchal to s m u t n é k á z á n í ; zak o l é b a l houslemi, z d v i h l s m y č e c . Č e r n ý m ú d o ­ l í m zazpívala p í s e ň . Opilec se zarazil, p o t o m r a d o s t í zajásal a zatančil. N e s á m ; přišli, s á m B ů h ví, o d k u d , j a k o k r t c i z p o d k r t i n c ů , a s o t v a ž e K u r e n t za­ hrál, rodil procesí. B y l o to p r o c e s í , j a k é h o K u r e n t j e š t ě n i k d y n e v i d ě l . S t r a š n é by b y l o za b í l é h o dne, s t r a š ­ n ě j š í b y l o za s o u m r a k u , p o d n í z k ý m , t e m n ý m nebem. V y k o p a l i se ze z e m ě , že se j i c h j e š t ě

5. d r ž e l a č e r n á prst na t v á ř í c h , na r u k á c h , n a o b l e k u ? Či p ř e h l o d a l i h ř í š n í c i , o d s o u z e n í n a smrt, železné o k o v y a řítili se na cestu, a b y tančili v b l á t ě , zpiti svobodou? „Zahřej n á m , Kurente, radosti dej s m u t n ý m ! " Kurent likého a zahrada, d a l y by

opij

nás

žíznivé,

h r á l a šel p ř e d n i m i . Přišli do ve­ m o h u t n é h o d o m u ; p ř e d n í m byla ale stromy b y l y z a k r s l é a h o l é , ne­ s t í n u ani za d l a ň .

V s t o u p i l do d o m u , evangelista veselí. Těž­ k é , j e d o v a t é v ý p a r y bušily m u ve t v á ř , je­ m u , K u r e n t o v i , j e n ž b y l u v y k l ý na svatby a p o h ř e b n í slavnosti. R o z h l é d l se a p r a v i l : „ N e d u c h života, d u c h smrti je

zde!"

P r o s t r a n n ý b y l p o k o j , a za p r v n í m j e š t ě d r u h ý , za d r u h ý m j e š t ě t ř e t í ; strop b y l nízký a č e r n ý , č e r v e n á l a m p a s n ě h o visela, ale sotva tolik svítila, že se líce rozlišovalo o d líce. V š e c k y t v á ř e b y l y b l e d é , pod d ř í m / i v o u lampou ještě bledší a chorobnější. T v á ř na t v á ř i , t ě l o n a t ě l e ; m a t k á m i se­ s t r á m v náručí seděly děti; bledé a sestárlé byly, s k l e n ě n ý m zrakem, se dívaly a p o p í j e l y kořalku. K u r e n t p ř i v ř e l oči a z a h r á l tak veselou p í s e ň , že se z a c h v ě l s á m t ě ž k ý , j e d o v a t ý vzduch, jako by do n ě h o m á v l a bílá r u k a .

.57

K ř i k se řítil ze v š e c h z n a v e n ý c h , s p á l e n ý c h h r d e l , že se až o t ř á s a l č e r n ý strop. „ Z a h ř e j n á m , K u r e n t e. d e j nám radosti!" K u r e n t vystoupil na lavici, jak se n a hudce sluší, a p o h l é d l na b l e d é h ř í š n í k y ; p o h l é d l a zazdalo se mu, že se dokonce i sama lam­ pa p r o b u d i l a a podivila. N a smrt o d s o u z e n í h ř í š n í c i p ř e v l é k l i se n á h l e v r o z p u s t i l é , opilé s v a t e b č a n y . V o č í c h už ani p a m á t k y po oddanosti, ani p a m á t k y po h o ř i ; o h e ň v n i c h h o ř e l , divoce p l á l zpod t ě ž k é h o p o p e l a ; na sivých t v á ř í c h se u k á ­ zaly n o v é k r ů p ě j e , jako r á n y n o ž e m . M a č k a nice, sama v sebe z a k l í n ě n á , v r t ě l a se v rych­ lém tanci; všech štíTzpocených, rozpálených těl b y l o j e d i n ý m t ě l e m , t o č í c í m se, c h r o p t í c a v ř í s k a j í c v č e r n é m kole. T a m se zasvítila t v á ř p o d č e r v e n o u l a m p o u , d l o u h á t v á ř , na polo již m r t v á ; u k á z a l a se r u k a , žlutá a kost­ n a t á — čí je to t v á ř , čí pak ta r u k a ? K d o by rozeznal! „ Z a h ř e j n á m , Kurente, d n e š n í n o c i ! O j , b u ď n á m to p o s l e d n í n o c ! " H r á l p í s e ň n e s m í r n ě veselou. „ H o ř e n e j h l u b š í , radost n e j v y š š í ! B u d i ž v á m , jak velí rozkaz I" J e d e n se svalil na znak. d r u h ý padl n a t v á ř , t ř e t í na bok. D a v t a n č i l po rozlité ko­ ř a l c e i po t ě l e c h .

58

T u se u k á z a l o p ř e d K u r e n t o v ý m a o č i m a d ě v č e . M a l é bylo a t e n k é , t v á ř e b y l y ú z k é a bílé, v o č í c h pak svítil o h e ň s nebes. S t o u p l a p ř e d n ě j , stoupla k n ě m u , o k o l o k r k u Jej objala. „ K d y pak jsem tě viděl a kde. k d y jsem . t ě m i l o v a l ? " p o m y s l i l si K u r e n t . ,,Zdaž v ži­ v o t ě , a ve k t e r é m životě, zdaž ve s n á c h , ve kterých snách?" O v i n u l a se m u k o l e m k r k u , p r o m l u v i l a a zaprosila: . J a k s l a d k á je tvoje p í s e ň ! Podnes j s e m j i n e s l y š e l a , j e n o m m é s m u t n é srdce j i cí­ t i l o ! A l e tys přišel, z a p ě l a p r a v i l : pojď se m n o u . u mne je radost! P ů j d u s tebou, k a m ­ k o l i t ě cesta p o v e d e ! " K u r e n t n a h n u l h l a v u ; rozpustilou p í s e ň zpí­ v a l y housle. Dívka prosila: „ P o h l e ď na m ě p ř í v ě t i v ě , p ě k n ě se na m ě u s m ě j ! P ř i š e l s j a k o boží s v ě t l o v ten nepo­ ž e h n a n ý kraj, v ten m ů j h o ř k ý život. H o ř ­ kost j e , ach, od p o č á t k u do konce, u m ř e l a jsem, hleď, d ř í v e , než j s e m žila! Č e r n ý p r a c h moje radost, i moje m l á d í , i moje l á s k a . K d y ­ k o l i v jsem p l a k a l a , v z p o m n ě l a jsem si na tebe — teď jsi p ř i š e l ! N e o d c h á z e j již ode mne, a půjdeš-li, vezmu t ě za r u k u a ne­ pustím tě!" T a k p r o s i l a ; její slova b y l a j a k o o n a ve-

59

s e l á . do nebe toužící p í s e ň , již z p í v a l y K u rentovy housle. T u z a v r á v o r a l u zdi nrnp^iriěný hoch, ucho­ p i l d í v k u k o l e m pasu a v r h l se do d a v u . K u r e n t se za ní o h l é d l ą viděl, jak utonula j a k o s v ě t l á k a p k a v louži. D a v se vrtěl, ko­ l é b a l se a t ř e p e t a l , j a k o j e d i n é t ě l o . J a k m i l e o d b i l a p ů l n o c , utichla n á h l e K u rentova p í s e ň ; ticho, s t r a š n ě j š í smrti, vřítilo se do pokoje. D a v se z a c h v ě l a j a k o by do n ě h o uhodilo, z a p o t á c e l se a zhroutil se. Jak b y l i objati, tak spadli, jeden p ř e s H r u h é h o . K u r e n t se n a n ě z a d í v a l a bylo m u , j a k o by b y l v e š e l mezi mrtvoly, jež s c h v á t i l m o r a k t e r é v h o d i l i v s m r d u t o u a jedovatou já­ m u . V ž á d n é tváři n e b y l o krve, ž á d n á r u k a "sebou n e h ý b a l a ; zpod ř a s h l e d ě l y bílé oči, ú s t a b y l a o t e v ř e n á , ani n e c h r o p t ě l a . N a d ni­ m i umíralo r u d é , čmoudivé světlo. V s t o u p i l mezi n ě a h r ů z a ho o b e š l a ; jeho, j e n ž se ani smrti n e b á l . S i v o v l a s ý s t a ř e c ležel p o d n í m ; jeho hlava spočívala na zablácených sousedových betách. K u r e n t se k n ě m u s k l o n i l ; b e z z u b á ú s t a b y l a š i r o c e r o z e v ř e n a , t v á ř b y l a p o u h á kost. „ Z d a ž jsi m y s l i l na své m l á d í , n a selský domek a na světlé p ó l e , k d y ž jsi zaslechl mou píseň?" pravil Kurent. „ N a nic jsi n e m y s l i l ! T a k m á l o jak s l e p ý k ů ň , tvůj druh-otrok p o d z e m í ; a p r á v ě tak

60 m á l o , jako slepý osel, j e n ž vláčí v o d u jze s t u d n ě a bude j i v l á č e t , d o k u d nezhyne v provazech. P r o z p ě v o v a l s , abys p ř e k ř i č e l svoje h o ř e — jak si b u d e š p r o z p ě v o v a t zítra, až p o v l e č e š svůj řetěz ? B u d ti B ů h a s p o ň tak milostiv, j a k o s l e p é m u k o n i — d o p ř e j ž t i ovsa n a s t a r é d n i ! " J e š t ě níže se s k l o n i l , aby rozeznal p y t e l , ležící u stolu v louži rozlité k o ř a l k y . B y l o to d í t ě ; jeho líce, sivé a s e s t á r l é , b y l o m o k r é od k o ř a l k y , světlé vlasy se m u n a čele sle­ p i l y a z a k r ý v a l y o č i ; t e n k ý m a d ě t s k ý m a ru­ k a m a tisklo k p r s ů m sklenici. K u r e n t m u položil h l a v u na prsa vedle ležící ženy, s očí m u o d h r n u l vlasy. ,,Co pak b y c h se t ě t á z a l , d í t ě , k d o jsi? Z h o ř e pro h o ř e n a r o z e n é ! D o l y n e b o t o v á r ­ n a — o t r o c t v í bude t v ý m ú d ě l e m do konce ž i v o t a ! V žaláři z r o z e n é , n a ž a l á ř z v y k l é , ne­ s p a t ř í š slunce; s o t v a ž e po slunci zatoužíš, u d u s í š tu n e r o z u m n o u t o u h u v j á s o t u a k o ­ ř a l c e . — B ů h se nad tebou smiluj, i nad těmi, kdož tě odsoudili!" P ř e s t ě l a k r á č e l K u r e n t ; a ž á d n é se ne­ pohnulo, k d y ž k r á č e l sehnut, housle v ruce, p ř e s nohy, p ř e s prsa. a p ř e s t v á ř , j a k o p ř e s t r á m y p r o h n i l é h o mostu. ,.Jsou t o m u z v y k l í , " ř e k l K u r e n t . „ J s o u zvyklí na o k o v a n é p o d e š v e na s v ý c h p r s o u ! " Přišel k o n ě m dvěma.

61

T ě s n ě objati leželi v č e r n é louži, h l a v u u h l a v y , r u k u v ruce. U m o u n ě n ý h o c h byl ve t v á ř i t m a v ý a o p u c h l ý , o b r v í c h m u ř i l , ja­ k o by už ve s n á c h viděl o t r o c k ý svůj den. J e j í h l a v a s p o č í v a l a n a jeho h r u d i . D l o u h é , t m a v é ř a s y j e j í c h očí ležely n a ú z k é t v á ř i . T e n k é a jtedem s p á l e n é rty chystaly se k p l á č i . K u r e n t se až po k o l e n a s k l o n i l a p o h l a d i l j i po t ě c h ú z k ý c h lících. „ T y , d ě v č e , o d k u d pak jsi přišlo a k a m vede t v á ces1,a ? P ř i š l a jsi z h o ř e a cesta tvoje běží v h o ř k o s t j e š t ě v ě t š í ! Č i s t á d u š e , h o d n á radosti — s t r a š n ě ti p o ž e h n a l B ů h , dav t v é m u srdci t o u h u ! T v é u t r p e n í bude v e l i k é , j e š t ě v ě t š í bude t v á z á s l u h a ! " P o čele j i p o h l a d i l , o d s p á n k u do s p á n k u . T u sebou ve s p á n k u p o h n u l a , ú s t a se po­ usmála : „Šla bych s tebou!" I K u r e n t se u s m á l ; d o m l o u v a l jí jako m a t k a p l a c h é m u dítěti. „Vždyť jsi již na c e s t ě se m n o u , vždyť t ě již d r ž í m za r u k u ! K a m k o 1 i p ů j d u , p ů ­ j d e š se m n o u ! " „ V radost!" u s m á l a se. „Ve v ě č n o u ! " pravil Kurent. K d y ž vstoupil K u r e n t do d v e ř í a na prah, v z p l á l a l a m p a vysoko, d ý m se r o z b ě h l po s t r o p ě , stíny se m i h l y se s t ě n y na s t ě n u , s v ě t l o pohaslo.

62

V p r ů j e z d e z a k o p l o t ě l o , i n a c e s t ě za­ v r á v o r a l , p o n ě v a d ž v b l á t ě ležely č e r n é s n o p y ; tak č e r n á b y l a cesta, že by ani v m ě s í č n é m světle nerozeznalo oko t ě c h o p o ž d ě n ý c h a znavených svatebčanů. A l e stal se d i v : n á h l e se zdvihl u cesty v y s o k ý č e r n ý s t í n ; z a k o l é b a l se o d p ř í k o p u k p ř í k o p u , s t á l e a s t á l e rostl — t e m n ý p l a m e n rostl k nebi. V š i c h n i , k d o ž leželi n a poli a n a c e s t ě , v p r ů j e z d e i na d v o ř e , za­ c h v ě l i se a probouzeli se; z noci je v o l a l hlas. „ J e n k sobě, ty u b o h á obci !*) R o z ž e h n ě m e p o c h o d n ě , sto j i c h r o z ž e h n ě m e , ať n á m svítí až ke k a t ů m a b i ř i c ů m . N a š e m a s o je na­ sytilo, n a š e k r e v je napojila — ž á d e j m e s v é maso a svou k r e v ! M y jsme seli, n a š e jsou ž n ě ! Otroci, v s t a ň t e ! Jen k s o b ě , ty u b o h á obci!" S cesty, s pole vstaly č e r n é , k o l é b a v é stí­ ny. P r o b u d i l y se hlasy, j a k o by b y l o za ho­ rou tiše z a h ř m ě l o . K u r e n t p o h l a d i l p r s t e m strunu, h o ř k o s t se­ šla m u v s r d c e : t. „ H ř í š n í c i , c h u ď a s o v é , p ř e d l o u h o jste na­ slouchali t é k r á s n é p í s n i o ráji, p ř e h l u b o c e *) ,,Le v k u p , le v k u p t i uboga g m a j n a " jsou slova, jež se nám z a c h o v a l a ze staré písně ze slo­ vinského selského povstání. Polin, pfekl.

63

zavzdychalo v a š e h o ř e , n a G o l g o t u jde v a š e t o u h a ! M í r s v á m i a z l a t é j i t r o 1" Jak se s t í n y zdvihly, shroutily se zase je­ den za d r u h ý m . T i c h á p í s e ň j e d i n é struny šla dolinou, za h o r o u z m í r a l o z a m l k l é h ř m ě n í . „ S v a t e b č a n é , b r a t ř i , vzbudtc se! Ať pro sebe kopeme, ať pro sebe s t a v í m e , ať pro sebe t r p í m e \" V o p i l ý c h snech n ě c o zavzlykalo, zavzdy­ chalo a umlklo. U t i c h l y hlasy, zmizely stíny. Z e m ě b y l a t i c h á a č e r n á , č e r n é b y l o nebe n a d ní. K u renta zabolely o č i ; už n e v i d ě l doliny, lidí n e v i d ě l , ani jejich s n ů n e s l y š e l . A l e jeho srdce v i d ě l o v š e c k o od p o č á t k u do k a n c e ; a to srdce, p r a m e n radosti a touhy, p o c í t i l o t ě ž k o u bolest. N a h n u l h l a v u a s e s m u t n ě l . . , S v a t e b č a n é , k d y bude v á š k a l i c h po vrch ? T y č e r n á dolino, k d y ti r á n o , k d y se u z d r a v í v š e c k y touhy, stane s v ě t l o u p r a v d o u ta p í s e ň o

naplněn zasvitne k d y se ráji?"

N o c byla nad n í m a všude kolem a šel, jak b ě ž e l a cesta. N o h a se m u do b l á t a , r o s a m u o m ý v a l a t v á ř .

něho; nořila

B ů h ví, co po n ě m volalo, zda pole či h o r a , či nebe.

zvalo,

co jej

„ K u d y putuješ, Kurente, kudy nocí a ř e m ? Z n a v e n á je tvoje noha, s m u t n é srdce, p o d bory m á š m ě k c e u s t l á n o !

ho­ tvé

(.4 , , L a č e n jsi a žízniv, K u r e n t e , na pasece máš prostřeno!" ,,Po l á s c e toužíš. K u r e n t e ! J á t o u ž í m po ní t a k é , nic n e m e š k e j , p o s p ě š a p ř i j ď ! " ,,Ať ti nalej u !" „Ať t ě z l í b á m ! " A l e K u r e n t tu p ř í v ě t i v o u p í s e ň sotva sly­ š e l ; šel dolinou, vystoupil na n á v r š í , stanul n a h o ř e . T a m b y l o nebe světlejší, v d a l e k é d á l a v ě se probouzela j i t ř e n k a , p o d i v n ě k r á s n á . K u r e n t j i pozdravil j a s n ý m a o č i m a a smu­ tek z d ř i m l v jeho srdci. „ N e z d r ž u j se příliš dlouho, ty j a s n á j i t ř e n ­ k o ! Oči, jež na tebe p a t ř í , jsou již unaveny, d u š e , k t e r é na t ě čekají, jsou z n a v e n y ! P o ­ spěš, n e m e š k e j už, p o ž e h n e j tu č e r n o u z e m ! " S l y š e l a ho j i t ř e n k a , d a l e k é h o r y již ho­ řely . . . A z lesů volalo, s t á l e prosilo p ě k n ě j i a pěkněji: „ K u d y p u t u j e š , K u r e n t e , k d e se zdržuješ ?" „ B o h a t ě m á š p r o s t ř e n o , m ě k c e je ti ustlá­ no !" O d p o v ě d ě l v srdci t é p ř í v ě t i v é p í s n i a šel, k a m ho zvala. IV. Z a t e p l é h o podzimu, za p ř e k r á s n é h o dne v y d a l se K u r e n t na cestu v to s t a r o s l a v n é

65 l u b l a ň s k é m ě s t o , v to h l a v n í s í d l o v e s e l ý c h pitek... - V ž á d n ý k a l i c h n e n a l i l B ů h s a m é h o pe­ l y ň k u ; i s v é m u synu V y k u p i t e l i poslal na k ř í ž o v o u cestu Simona c y r e n e j s k é h o . N e n í tak t e m n é noci, aby se t a m n ě k d e v d á l a v ě n e t ř e p o t a l o n e p a t r n é r u d é světlo, útěcha srdce; n e n í tak p u s t é h o kraje, že by se mezi k a m e n í m n e s k r ý v a l a zeleň. M n o h o a r o z l i č n ý c h s o u ž e n í a b ě d zakusil s l o v i n s k ý n á r o d , oj, a z a k u s í j i c h j e š t ě v í c e ; pro po­ t ě c h u a v odplatu v těch s m u t n ý c h d o b á c h uštědřil mu B ů h Lublaň. Č l o v ě k putuje s l o v i n s k ý m i z e m ě m i , malom y s l n ě k l o n í h l a v u a smutno je m u v srdci. N á r o d e , j e d n o u p o ž e h n a n ý , d e v ě t k r á t e od­ s o u z e n ý , jak jsi žil, č e h o jsi se d o ž i l ? T v o j e d l o u h á p o v í d k a je p o v í d k o u o n e m o c n é m chuďasovi, jenž vstává a vstáti n e m ů ž e . K o ­ l i k je d o l i n a k o t l i n po t ě c h k r á s n ý c h ze­ m í c h , a p ř e c e by nepojaly v š e c k u tu k r e v , jež t u b y l a p r o l i t a ; a k o l i k jí bude j e š t ě p r o l i t o ! S o t v a ž e j s i n a svět vstoupil, b y l j s i , ty n á r o d e o t r o k ů , o t r o k e m mezi n á r o d y . D ě c k e m jsi j e š t ě b y l , ale již o t r o k e m I N a ­ d á v k a d á v a l a ti n a u k y , h ů l t i je v t l o u k a l a . S t r k a l i t ě se v š e c h stran, o t č í m o v é i mace­ chy, k m o t ř i i k m o t r y . Č a s e m jsi z a p l a k a l , č a s e m jsi v r á v o r a l , v š e c e k znaven, č a s e m ses též vzmužil a bojoval. A l e s o t v a ž e jsi vyKurent.

5

66 k r o č i l , svrhli t ě na zem, j e š t ě těsněji t ě svá­ zali a dokonce i ú s t a ti ucpali. E o t ů č k y t i t r y s k a l a ze žil krev, k o l i k s á h ů h l u b o k o na­ pojila z e m i ; proto t a z e m ě tak r o d i l a ; a k d y ž jsi j e d l o t r o c k ý svůj c h l é b , j e d l jsi s á m svoje maso a svou k r e v jsi p i l . S i l n ý jsi, slovin­ s k ý n á r o d e ! T i s í c a p ě t set let k r v á c í š a d o s u d jsi n e v y k r v á c e l ! Z h ý č k a n ý n á r o d by v y d e c h l duši, ani by m u n e r o z ž e h l i svíci, ani by m u rekviemi n e z a p ě l i — leč ty, tisíc­ k r á t e z r a n ě n ý , v u t r p e n í u t r á p e n ý , sotva po­ h o d í š r a m e n y p o d t ě ž k o u n e p ř á t e l s k o u pěstí a ř e k n e š : „ U s t a ň t e ! T a f r a š k a je již tisíc let s t a r á ! " T a k putuje č l o v ě k , p ř e m ý š l í , a č í m d á l e , t í m m a l o m y s l n ě j š í je jeho srdce. D l o u h o jsi t r p ě l , ty o t r o c k ý n á r o d e , vy­ trvale nesl jsi svůj k ř í ž ; l e č i K r i s t u s k l e s l pod k ř í ž e m ; i O n , j e n ž b y l zrozen za n á ­ d o b u u t r p e n í , zaplakal n a kříži. C o ž nejsou již t a k é tvoji d n o v é s e č t e n i ; c o ž n e n í snad už n a b l í z k u h o ř k á o n a h o d i n a , k d y zvoláš k n e b i : „Bože. m ů j , p r o č jsi m ě o p u s t i l ? " P l a k a l by člověk, n e b o by chválil B o h a , že je již konec t é ž a l u p l n é tisícileté k ř í ž o v é ce­ sty, že je již blízko G o l g o t a , b l í z k o již ho­ dina t ř e t í ? H o ř k é a h o ř č í jsou m y š l e n k y p o u t n í k o v y . T a k je mu u srdce, že by se p o m o d l i l : „ N e ­ dej se m i d o č k a t i , ó. Pane, aby se ozýval

67 cizí jazyk t ě m i t o k r a j i ! Nedej se m i d o č k a t i , aby z e m ř e l otrok s m r t í o t r o c k o u ! Síly m u dodej, ať p ř e r v e provazy — a třeba-li, a b y z e m ř e l , n e c h ť z e m ř e svoboden!" M a l o m y s l n é srdce s e s m u t n ě l o , z a h l e d ě v š i se v d á v n é d n i ; p l a c h é bylo. k d y ž p o h l é d l o do d n ů b u d o u c í c h . P a k se v y d á p o u t n í k do L u b l a n ě — kde je smutek, k d e plachost? V e s e l á je minu­ lost, j e š t ě veselejší je budoucnost! S o t v a ž e zazvoní z d á l a v y v á ž n ě veselý- š e n t k l a v s k ý zvon,*) zalesknou se oči, u s m ě j í se ú s t a . Ú n a v a mizí, h o ř k o s t je za h o r a m i , k r o k je lehký a skočný. Poutník vstoupí do k r č m y , levicí obejme číšnici, p r a v i c í si nalije kyse­ l é h o vína, a — „ C o ž p a k ! Vždyť je v š e c k o jedno 1" V š i c h n i ti ž e h n a j í . L u b l a n i ! Větší i k r á s ­ nější m ě s t a jsou na s v ě t ě — ale p ř e c e t i n e n í p o d o b n é h o p o d n e b e m ! B u d i ž pozdra­ vena, ty k r á l o v n o radosti, ty m a t k o v š e c h s l a d k o s t í , ty k m o t r o b e z u z d n ý c h h o d i n ! P r á ­ vě d o p r o s t ř e d v š e c h Jj£d-tě postavila n e b e s k á moudrost, s v ě t l o ve tmu, z e l e n ý t r á v n í k v poušť! D e v ě t k r á t e o b t ě ž k á n p ř i j d e p o u t n í k a po­ zdraví T ě ; k d y ž se loučí, sňala jsi m u osmero *) Šentklavski z v o n = kuláše v L u b l a n i .

Z v o n vclechrámu sv. M i ­ Pozn. phkl. 5*

68

b ř e m e n . P o u t n í k se diví a srdce m u p ě j e : t v á ř vedle t v á ř e , n i k d e h o ř e , n i k d e zlé my­ š l e n k y ; p o u t n í k se d í v á : d o m e k vedle d o m k u , v š e c k y se p ř í v ě t i v ě smějí, n ě k t e r é m u do­ konce k y n o u ; p o u t n í k n a s l o u c h á : slovo ve­ dle slova, p í s e ň vedle p í s n ě , v š e c k y jsou roz­ p u s t i l é ! T a k h l e d í p o u t n í k , n a s l o u c h á a diví se a v srdci jeho je plno ú t ě c h y . . . K d y ž se K u r e n t blížil k L u b l a n i , pozdra­ v i l a jej v š e m i t ř e m i se v š e c h d e v í t i k o s t e l ů . Z r a n n í h o š e r a se s m á l a s v ě t l a ; h v ě z d y na n e b i v r á v o r a l y a m i h o t a l y se, z n a v e n é tabákovým dýmem a vinným zápachem. K u r e n t vstoupil v m ě s t o a z a h v í z d a l jemně překvapen; domky hleděly hrdě a t e č n ě jako o c í s a ř o v ě s v á t k u , n ě k t e r é dokonce o b í l e n y ; se s t ř e c h visely d l o u h é pory.

pří­ svá­ byly pra­

,,Díky tobě, kláštere veselých ctností, pozdravuješ .způsobně svého patrona!"

že

T a k zvolal K u r e n t a v y k r o č i l po nejpohodlnější c e s t ě . A jak šel a k a m k o l i vstoupil — s t é i o n é strany pozdravovala s v ě t l á okna, zvaly skoč­ né písně. K u r e n t se u s m á l s v é h o srdce. ,,Tak

jsem

a

spokojen b y l n a

si p ř á l , a b y c h

tě

shlédl,

dně mé

69 m ě s t o s í d e l n í ; tak jsem p o r u č i l , abys p o z d r a v i l o ; s l y š e l o jsi p ř á n í i r o z k a z ! "

mě

P ř i c h á z e l m u naproti člověk, už za nejč a s n ě j š í h o v e č e r a vesel; o b l e č e n byl s v á t e č n ě a k l o b o u k m u visel n a k u č e r a v ý c h vlasech. „ C o slavíte dnes v e č e r , otázal se K u r e n t .

rozpustilí

Č l o v ě k se p o d e p ř e l o zed a m ě l radost z tak p ř í v ě t i v é h o o s l o v e n í .

lidé?" velikou

„ C o ž e s l a v í m e ? " otázal se a z a m á v a l o b ě ­ m a r u k a m a , aby zachytil m y š l e n k y , prcha­ jící v p r u d k é m kole. „ S l a v í m e p r o s t ě ! A l e co, to je j i n á a velmi v á ž n á o t á z k a ! N e b o ť n e z a p o m e ň , č l o v ě č e , k d y ž piješ, n i k d y , p r o č piješ a p ř i j a k é příležitosti 1 P o ř á d e k m u s í býti, p o ř á d e k je z á k l a d e m n á r o d n í h o života . . . D n e s v e č e r o s l a v í m e P r e š e r n a ; * ) p r o s í m e tedy v š e c k y , k d o ž by r a d ě j i slavili J u r č i č e , * * ) aby svůj ú m y s l o d l o ž i l i . . . opilý je č l o v ě k dnes j a k o zítta, vždyť je to v š e c k o j e d n o ! " Až na d n ě s v é h o srdce pocítil K u r e n t ra­ dost n a d tak m o u d r ý m i s l o v y ; ale o t á z a l se: „ K d o je s v ě t e c d n e š n í h o v e č e r a ? " „ P o s h o v t e ! " pravil m u d ř e c a lovil oběma r u k a m a ; l o v i l a nic n e n a š e l . *) F r a n c P r e s e m (1800—1849), první v e l k ý bás­ ník slovinský. **) Josip Jurčič (1844—1881), z a k l a d a t e l pravé slovinské belletrie. Poln. pfekl.

7n

, , N a č pak p o t r e b u j e š , cizince, t é t o u č e ­ n o s t i ? " o t á z a l se. „ P ř í t e l t ě pozve n a pvát e č n í hostinu — s v á t e k , n e s v á t e k , s n í d a n í je p r o s p ě š n é , n á p o j u ž i t e č n ý , a což po ostat­ n í m ! D n e s v e č e r s l a v í m e — stůj, poutnice z dalekých krajů!" M u d r c i zazářila p ř e p o d i v n ě m u zasvítily.

t v á ř a oči

se

„ D n e s v e č e r oslavujeme svoji r a d o s t ! K d o s i — což pak vím, k d o — tu či onde stojí jeho k á m e n na rohu, B ů h m u jej p o ž e h n e j — u p o m e n u l n á s na ten k r á s n ý s v á t e k 1 N e c h ť je, k d o je, p o h a n či k ř e s ť a n , dejž m u B ů h s v a t é nebe, m y jsme se n a p i l i ! " V d ě č n ě a dojat stiskl K u r e n t m u d r c i r u k u a šel svou cestou. Docela opravdově a upřímně byl Kurent dojat. „ P o m n í k postavili — k o m u jej postavili ? N á r o d mlčí, n e z n á jeho j m é n a ; ale pije a veselí se. T a m na v y s o k é m : k a m e n u stojí k a m e n n ý v o j e v ů d c e , nebo snad u č e n e c , ne­ bo snad u m ě l e c ; stojí a m y s l í , že je s l a v n ý , k vůli n ě m u že se d ě j e ta v š e o b e c n á v i n n á potopa. H r d ě se č e p ý ř í n a s v é m k a m e n i , pod svojí musou;*) n á r o d t a n č í a v ř í s k á a ne­ s t a r á se oň. L a m p y zhasínají, h v ě z d y u m í r a j í *) Narážka na lublaňský pomník Prešernu v. Pózu. pfekl.

71

v mlze, c h l a d n á noc zívá ulici od ulice k a m e n n ý rek t a m stojí, cítí rosu n a s v ý c h lících a diví se: „ O d k u d to ticho, o d k u d ta samota? Vždyť m ě o s l a v u j í ! ' ' M u s a n a d n í m d ř í m á , p o d n í m voní z e l e n é v ě n c e . P o z d ě v noci, už s k o r o k r á n u , p ř i k l á t í se č e r n ý host, ulehne na v ě n c e a z a č n e c h r á p a t . Jak­ mile se p r o b u d í v c h l a d n é mlze, o b r á t í se sem i t a m a v y k ř i k n e : K d o je to? K d o pak to sem postavil? J e š t ě v č e r a bylo to m í s t o h e z k é a ú h l e d n é , a dnes je zde t a k o v ý ne­ ř á d ! — O s p a l ý host je v š e c e k r o z d u r d ě i i a b r u č e o d k o l é b á v á se do m ě s t a . R e k n a ka­ meni pak je v srdci z k o r m o u c e n : V m é m j m é n u a na moji č e s t jsi p i l , a t e ď bys j e š t ě n a d á v a l , n i č e m o ? — T a k v o l á a ža­ luje, ale n e n í n i k o h o , k d o ž by m u o d p o v ě d ě l . K r č m y jsou již d á v n o z a v ř e n y ; ale za o k n y a za d v e ř m i t a n č í ž i v o t ; ale m á l o k d y se o d h a l í n e o h r a b a n o s t í z á c l o n a , že světlý pa­ prsek se prodere na ulici a uhasne p l a š e v t é n e p ř í v ě t i v é mlze. J e n m á l o k d y z a s k ř í p o u d v e ř e a v r h n o u n a u l i c i hrst světla, aby p o z d n í host viděl, k u d y a k a m a j a k . . ." V e l i c e spokojen b y l K u r e n t p ř i t a k o v ý c h s l a d k ý c h m y š l e n k á c h a o b r a z í c h . B y l pod­ v e č e r , s o t v a ž e p r v n í h v ě z d a ospale se p o d í ­ v a l a na f r a n t i š k á n s k ý most.*) P r o t o p r a v i l *) U Prešernova p o m n i k u v L u b l a n i .

P.

pf.

72

K u r e n t : „ V e ď m ě noho, kam. ti l i b o ! N a v š e c h s t r a n á c h v y z v á n ě j í , ž á d n é m š e ne­ z m e š k á m I" N i c se K u r e n t n e m ý l i l , d o o p r a v d y vyzvá­ n ě l o na v š e c h s t r a n á c h . O d k u d zvonilo nej­ zvučněji, tak v y k r o č i l . Šel ú z k ý m i , p ř í j e m n ě t e p l ý m i , mile s e t m ě ­ l ý m i ulicemi. N e p o t k a l skoro ani č l o v ě k a ; n e b o ť t a k o v ý je z á k o n v L u b l a n i , a b y b y l k ř e s ť a n v k r č m ě , ne n a u l i c i , skloní-li se slunce za h o r u . Jen č a s e m se u k á z a l y d v a t i c h é stíny, t ě s n ě o b j a t é ; o s p a l ý b y p o h l é d l a ř e k l : „Vždyť je to jen j e d e n ! " A l e p o t o m by p ř i s t o u p i l blíže a p o d i v i l by se: „ A p ř e c e jsou to d v a l " K u r e n t p ř i š e l do p a n s k é h o , v y s o k é h o do­ m u a p ř í m o t a m v e š e l . K d o by p o p s a l v š e c k u k r á s u , již s h l é d l y t e h d y jeho o č i ? D v o r a n a se ř a d i l a k d v o r a n ě , j e d n a k r á s n ě j š í n e ž d r u h á ; n e s č í s l n á zářící s v ě t l a svítila se stro­ pu, j a k o by tu b y l o slunce h o s t e m ; v č i s t é bělosti, v z p u p n é m zlatě p y š n í se s t ě n y . C o by č l o v ě k j e š t ě d é l e h o v o ř i l ? K u r e n t zamži­ k a l , j e ž t o se m u příliš s i l n ě zalesklo p ř e d udi­ venýma očima. Světlé p á r y šuměly mimo n ě j ; tolik mla­ dosti a tolik k r á s y n e v i d ě l K u r e n t j e š t ě ni­ k d y . Z á ř í c í t v á ř e , l e s k l é oči, š t í h l á t ě l a v bí­ l ý c h š a t e c h , r u d é růže v s l u n e č n ý c h vlasech —• jsou to lidé, či j s o u to a n d ě l é boží, po-

73

slaní na zem? — N e z p í v a l y jen pouze housle; K u r e n t o v i se z d á l o , že zpívá v o n n ý vzduch, že v y p r á v ě j í a zpívají s v ě t l a n a s t r o p ě , že zpívají též zářící t v á ř e , l e s k l é oči a bílé, šustící s u k n ě i r ů ž e ve vlasech . . . M l a d o s t i , nezastavuj se v t o m s v ě t l é m t a n c i ! R u d é rty, k é ž by se s m á l y n a v ě k y , oči l e s k l é , k é ž by se n i k d y nezaslzely, t v á ř e , k é ž by n e z b l e d l y ! . . . S m u t n á m y š l e n k o , co j s i zne­ světila ten s v a t ý kraj ? . . . H l e , k d y jsem v i d ě l tu t v á ř a ty oči? K u r e n t se z a c h v ě l a ztrnule zíral za tou, jež z a š u s t i l a k o l e m j a k o paprsek s nebe. „ K d e pak jsem viděl tu t v á ř a ty o č i ? " N a d š i r o k ý m č e l e m b u j n é vlasy, tmavo­ h n ě d é , . m a t n ě lesklé, jako zlatem p r o t k a n é ; z v l a s ů se v y m k l a žlutá růže a visela h l u b o k o k h o l é , s l u n c e m o p á l e n é šíji; líce ú z k á , za­ mlkle bledá zašustila kolem a p o h l é d l a n a ň ; p ř i tomto p o h l e d u se K u r e n t z a c h v ě l . „ T ě c h o č í j s e m ve s n á c h ' n e v i d ě l ; t a k o v ý c h snů n e d á v á B ů h věřícímu křesťanu, tím m é n ě mně, hříšníkovi!" V t ě c h h n ě d ý c h o č í c h b y l a touha, jež tiše zní, k d y ž se s m ě j í rty a ucho n a s l o u c h á ve­ s e l é p í s n i ; p o h l é d l y a srdce z a v z l y k a l o ; ani n e v ě d ě l o , zda b o l e s t í , či š t ě s t í m . ká

„ M l a d o s t i , nezastavuj se v t o m t a n c i ! H o ř ­ m y š l e n k o , n e p ř e k r á č e j p ř e s ten p r á h ! "

74

K u r e n t zdvihl housle — světlé p á r y za­ svištily v- r y c h l é m kole, že již n e r o z l i š o v a l o o k o ani tváří, ani t ě l ; j e d n o j e d i n é z á ř n é světlo, běžící samo p ř e d sebou. Jen j e š t ě srdcem viděl K u r e n t j e d i n o u t v á ř — n e s m í r n á radost b y l a v jeho písni a touha b e z m e z n á . . . P r o b u d i l y se jeho oči a ve strachu po­ znaly, že j s o u t ě l a z n a v e n á a p ř e d č a s n ě shr­ b e n á , že jsou t v á ř e z p o c e n é a p ř e p a d l é , oči m a t n é a z a m ž e n é . N a zemi ležely p o š l a p a n é růže; světla na stropě těžko dýchala, podři­ movala. M l a d o s t zastavila v e s e l ý svůj r o z h l é d l y a zamyslily. K u r e n t a l e t ě l a m y š l e n k a n a starost, na smrt. Svěsil h l a v u , jeho p í s e ň

k r o k , o č i se j a k o by p ř e ­ trpkost a na ztichla.

„ K d e jsi, k a m jsi o d b ě h l a ? " zvolal ve s v é m srdci. U ž jí n e b y l o ; n a p r a h u ležela žlutá růže, z č e r n a l á , z n e s v ě c e n á , sto n o h a m a po­ šlapaná. K u r e n t š e l t i c h ý m k r o k e m v š e m i dvora­ n a m i ; ze z n a v e n é h o veselí, z u m í r a j í c í h o jasu j a k o by ztrnule zívala p r o b u z e n á bolest. Za­ p r á š e n í , o s p a l í a n e v r l í b y l i p o s l e d n í svateb­ č a n é ; t v á ř e jejich n á h l e s e s t á r l y , oči h l e d ě l y t e m n ě a n e p ř á t e l s k y . R a d o s t uhasla, j a k o by b y l a do n í smrt d e c h l a — ž á d n é h o pa­ p r s k u již nebylo, jen č e r n é saze řítily se ke s t r o p u . . . K u r e n t se zalekl t é t r p k o s t i ;

75

proto z a m ě ř i l lam, o d k u d slyšel p í s e ň a ve­ selé slovo. P o d š i r o k ý m i , s v ě t l ý m i schody s t á l a žena, z a h a l e n á v č e r n ý p l á š ť ; její bílá t v á ř se na­ h n u l a k n ě m u , jejf t m a v é oči n a ň p o h l é d l y ; a v t ě c h o č í c h bylo žalosti p r o tisíce srdcí. T a k n a ň p o h l é d l a a v k r o č i l a do n o c i . . . K u r e n t šel, jak m u b y l d á n rozkaz — h u d e b n í k k radosti, s k ř i v á n e k k slunci. A p ř i š e l tam, k d e slavili svůj s v á t e k bojaři^ a vznešení lidé té požehnané země. N a d nimi, ve z l a t ý c h p o k o j í c h , v z d y c h a l y již zlé sny, z m í r a l a s v ě t l a a bílé růže b y l y již p o š l a p á n y . L e č j i m , b o j a r ů m a v z n e š e n ý m l i d e m , ozna­ m o v a l a s v a t á p ů l n o č n í h o d i n a z a č á t e k všech sladkostí. O c h , k d o by dovedl mluvit p r a v d i v ě a s p r á v n ě o lidech, k t e ř í stojí t a k ř k a na vy­ s o k é m k o p c i a sypou u ž i t e č n é n a u k y v ú d o l í ? I u m ě l e c s o c h a ř , jenž p ř i v y k l k a ž d é b í d ě . ustrne p ř e d m o c n ý m č l o v ě k e m ; hlava se m u k l o n í , p l a c h á r u k a k l e s á . , J a k b y c h t ě ve­ l e b i l , nejsa toho hoden ?" T a k z a v z d y c h á a r o z p l á č e se. P a k si zajde ve svůj s m u t n ý pokoj, d l a n í se v čelo u d e ř í a zvolá p l n ú d i v u : ..Vždyť je to jen k a b á t , a j á jsem m y s l i l , že je v n ě m č l o v ě k ! " — Uctívání a p o n í ž e n o s t zatemnila u m ě l c ů v r o z u m . Kurent

vstoupil

mezi

rozpustilé

svateb-

7fi

č a n y . P r o h l é d l si jo po r a d ě a v š e c e k roz­ radostněn řekl v srdci: „ C o bych j i m h r á l , jak b y c h jimi zpíval ? T v á ř e j i m d o s v ě d č u j í , oči i slova, že je ve­ selí jejich otcem a radost jejich m a t k o u ! " Z a stolem s t á l b ř i c h a t ý , zavalitý muž; p l n o u sklenici držel v ruce, pohlížel leni­ v ý m a o č i m a , m l u v i l z n a v e n ý m jazykem, ale hlas jeho b y l s l a d k ý a p ř í j e m n ý . Č í m d é l e K u r e n t poslouchal, t í m více se d i v i l . „ S l a d k ý a p ř í j e m n ý je jeho hlas, ale slova jsou s a m á t r p k o s t ! " Zavalitý muž hovořil: „ S l o v i n s k ý n á r o d e , n e j v ě t š í ze v š e c h ubo­ ž á k ů ! T v o j e d ě j i n y jsou d ě j i n a m i t i s í c i l e t é h o u t r p e n í . U b o h ý jsi b y l a u b o h ý m z ů s t a n e š , o t r o k e m jsi b y l a o t r o k e m z ů s t a n e š ; to je tvůj rozsudek, n e o d o l a t e l n ý , nezměnitelný! H o r y i pole, jež jsou tvojí vlastí, jsou na­ pojeny k r v í a slzami. A a ž k d y s i z h y n e š v e š k e r o u tou b í d o u , bude t v á smrt, j a k o smrt z e m d l e n é h o d ě l n í k a — bez těšitele p ů j d e š na onen svět, p o s l e d n í m t v ý m l o ž e m bude p ř í k o p u silnice! A l e tvoje p a m á t k a bude žiti n a v ě k y , p o n ě v a d ž t ě jedno liší od v š e c h j i n ý c h n á r o d ů n a s v ě t ě : ty jsi zpíval v h o ř i ! Zapomenut bude tvůj hrob, ale z l a t ý m i pís­ m e n y bude z a p s á n o a p o z d n í tisíciletí- b u d o u č i s t i : T a k zpíval n á r o d , j e h o ž už n e n í ! — R a d o s t í a ú t ě c h o u je n á m t a k o v á t o m y š l e n k a

77

d n e š n í h o dne, k d y s l a v í m e p a m á t k u Kosesk é h o , * ) s l a v í k a v háji n a š e h o u m ě n í ! " P ř e r u š i l jej silný h l a s : „ N e Koseského, nýbrž Prešernovu!" Ř e č n í k se zlostně p o d í v a l , d o u š k e m vy­ p r á z d n i l sklenici a u h o d i l jí n a stůl, že se zvoníc s k u t á l e l a na zem. D o c e l a n e n a d á l e se p ř e m ě n i l jeho hlas, n e b y l už s l a d k ý a pří­ jemný. „ P r o k l e t é d u š e , co m i s k á č e t e do ř e č i ! K o s e s k i nebo Presem — ž e b r o t a j a k o že­ brota ! Vždyť jsme se n e s h r o m á ž d i l i , a b y c h o m přesívali d ě j i n y a v š e c k y jejich p ř í v ě s k y , ale s h r o m á ž d i l i jsme se, a b y c h o m se k ř e s ť a n s k y napili, a b y c h o m si zazpívali a z a d p v á d ě l i ! — N a , to je n y n í moje řeč, a zapiš si j i a též d r u h ý m j i řekniIV C o tu bylo v e s e l ý c h b o j a r ů , v š i c h n i vstali a s r d e č n ě si připili. J e š t ě j a s n ě j š í b y l y t v á ř e , j e š t ě světlejší b y l y oči. S m á l y se ty oči a p ř í v ě t i v ě h o v o ř i l y : „Vždyť jsme si bratry, p r o č b y c h o m kvíleli a m l č e l i ! P o s l e d n í t e n k á z á c l o n a se roztrhla shora až po z e m ; po­ h l é d n ě m e si t v á ř í v t v á ř , m l u v m e si o d srdce k srdci, bez d l o u h ý c h slov a k r v a v ý c h vykřič­ n í k ů I" *) K o s e s k i , p s e u d o n y m básníka I v a n a Veselá, íiygS—1884) vrstevníka Prešernova; b y l daleko více vážen a ctěn než Prešern, ačkoli jeho básně nejsou příliš cenný. Pozn. pfehl.

7^

T c h o d i n y se z a č a l a h l a v n í slavnost. Ja­ zyky, d ř í v e už t ě ž k é a n e o h e b n é , b y l y n á h l e p ř e p o d i v n ě h b i t é . S m í c h se prelival ve s m í c h , slovo l o v i l o s k o k y slovo, p í s e ň o p ě t o v a l a bez p ř e s t á n í pozdrav p í s n ě . Ať b y l o slovo m a l é nebo v e l i k é , p o n í ž e n é nebo v z n e š e n é , k a ž d é bylo u p ř í m n é a k a ž d é bylo veselé. Kurent hleděl, naslouchal a pomyslil s i : „ U v o l n i l i si stužky, odepiali si l í m c e , v r c h n í k a b á t y si svlékli, b a i p á s y si uvolnili — a hle, bližší jsou m é m u s r d c i ! U ž n e n í s v á z á n jejich s m í c h , už n e l ž e jejich p í s e ň . V e s e l é slovo se b y l o nastrojilo za k a p u c í n a , ale brzy m u to p ř i p a d l o n u d n ý m a za p ř í j e m n é h o ve­ č e r a v y s k o č i l o n a h é z k u t n y ! Jak jsi n a h é , budiž pozdravenoI" U ž n e b y l o ani p a m á t k y po h o ř i , ani po u t r p e n í , ani po o t r o c í c h a č e l e d í n e c h , ani po k r v i a po slzách. N o e m ů v p r a m e n vyv í r a l a š u m ě l z l á h v e do sklenice, ze skle­ nice do h r d l a . V ý š a v ý š e š p l h a l a slova po strmémi ž e b ř í k u l e h k o m y s l n o s t i a rozpustilosti, d o k u d se n e v y š p l h a l a tak vysoko, že se s á m Kurent podivil. M u d r o v a l ve s v é m y s l i : „ V e l i k é je číslo t v ý c h c t n o s t í , s l o v i n s k ý n á r o d e ! N a d e vše k r á s n á je tvoje vlast — ale, B ů h ví, snad jsou n a s v ě t ě j e š t ě k r á s ­ n ě j š í kraje, n á m n e z n á m é 1 L i b o z v u č n ý je tvůj jazyk — ale, k d o by p ř í s a h a l , snad je tam

79 n ě k d e za m o ř e m s l a d š í m l u v a ! T v o j e p í s e ň je v y z v á n ě n í n e b e s k ý c h z v o n ů — ale v srdce s a h a j í též c i k á n s k é p í s n ě . N e s č í s l n ý c h po­ ž e h n á n í u š t ě d ř i l ti d o b r o t i v ý B ů h , ale jen j e d i n é n a d ě l i l pouze t o b ě I N e n í vtipu, k t e r ý by b y l tak k ř e p k ý , š ť a v n a t ý a v y d a t n ý , j a k o je n á š s l o v i n s k ý v t i p ! " S o t v a ž e si to tak K u r e n t rozvážil a promy­ slil, o p ř e l se ř e č n í k o stůl, z a m ž i k a l n a p ř e d l e v ý m , pak p r a v ý m o k e m a vypustil n a k o n e c tak p ř e p o d i v n é slovo, že n a ň i otrlí svateb­ č a n é h l o u p ě p o h l é d l i a K u r e n t o v i se zatočilo před očima. „ S á m č e r t by se skrčil!'" ř e k l v š e c e k ustra­ šen. I ř e č n í k a o m r á č i l a r o z p u s t i l á m y š l e n k a tak, že položil líce na m o k r ý stůl a i h n e d usnul. T o p o č í n á n í s h l é d l i b o j a ř i a v z n e š e n í , slovo j i m p o m a l u uhaslo na rtech a zmocnil se jich nepřemožitelný spánek . . . V l a s t i , o d p o č í v e j sladce, nic se n e b o j ! A n i tehdy, v t ě c h d á v n ý c h , zlých č a s e c h , k d y jsi j e š t ě n e m ě l a v e l i k ý c h slov a v e l k ý c h ř e č ­ n í k ů , ani tehdy n a tebe B ů h n e z a p o m n ě l ! Jak by z a p o m n ě l dnes, k d y se ti r o d í rok za r o k e m d l o u h á ř a d a z a n í c e n ý c h v o j e v ů d c ů ! N i c se nestarej, v l a s t i ; usnuli z n a v e n í voje­ v ů d c o v é , ale v ě r n o s t v jejich s r d c í c h neusnu­ l a ; s l a v n ě se p r o b u d í za s l a v n é h o jitra a

so č e r n ě o d ě n á , p á n s k á slova se b u d o u pro­ jíždět p o d s l u n c e m I —• K u r e n t vstoupil na o p u š t ě n o u silnici. T i c h é a t m a v é b y l y ulice, l a m p y svítily sotva pro sebe. K u r e n t r o z k á z a l k r o k u : „ T a m mě v e d , kde je veselí n e j s r d e č n ě j š í ! " Sel d l o u h ý m i , ú z k ý m i ulicemi, až p ř i š e l k n í z k é chýši, p o d o b n é v e s n i c k é k r č m ě . Po­ n ě v a d ž b y l K u r e n t n a t a k o v é k r č m y zvyklý, vstoupil v e s e l ý m k r o k e m do p r ů j e z d u a ote­ vřel dveře. L i d é , jež s h l é d l v z a č m o u d ě n é jizbě, b y l i m u již ve snech ode d á v n a z n á m i a tak p ř í j e m n ě m u b y l o u srdce, že by j i m v š e m po ř a d ě p o d a l ruce na b r a t r s k ý pozdrav. Jejich s t u ž k y n e b y l y s v á t e č n í , jejich t v á ř e n e b y l y s l a v n o s t n í , slova jejich n e b y l a č e r n ě o d ě n a . T v á ř , slovo i srdce j i c h znal K u r e n t , ale n e v ě d ě l , k d o v l a s t n ě jsou, o d k u d přišli a kam vlastně namířili. „ K a b á t y v á s p r o z r a z u j í , ubožáci, p ř e d B o ­ h e m ! Z h o ř k o s t í jste přišli, v h o ř k o s t jste na­ mířili !" A l e na t v á ř í c h n e b y l o h o ř e a o h e ň zářil z očí. K d y ž vstoupil K u r e n t mezi n ě , pozdravili ho v ř e s k o t e m a z p ě v e m . K y s e l é b y l o víno, ale K u r e n t ho o k u s i l ; o p i l á b y l a slova, ale K u r e n t je p o s l o u c h a l . Z a stůl si usedl, k o ­ leno položil p ř e s koleno, a z a h r á l , jak b y l o

81

jeho p o v o l á n í m . P í s e ň zpívala, s v a t e b č a n é ple­ sali, tančili a p i l i , K u r e n t n a n ě h l e d ě l a jeho m y š l e n k y b y l y p l n y š l e c h e t n é h o m i l o ­ srdenství. „ T y tam. j e n ž už sotva p ř e s t u p u j e š , j e n ž sotva j e š t ě držíš sklenici v l í n é ruce, k d o pak jsi ? T v o j e stuha je d l o u h á , ale u m a z a n á , tvoje t v á ř je v e s e l á , ale b l e d á a l a č n á , tvůj p o h l e d je j a s n ý , ale starost v z d y c h á h l u b o k o p o d n í m l D o h v ě z d h l e d í š , abys z e m ě nevi­ d ě l ! D e j ti B ů h , abys n i k d y h l a v y n e s v ě s i l ! T y v y s o k ý siláku, jenž tam t a n č í š v zimní­ k u , s d ý m k o u v ú s t e c h , k d o pak jsi? S e d l á ­ k e m jsi zrozen, a vítr t ě zahnal b u d v čer­ nou š k o l u , nebo v č e r n o u t o v á r n u . B ů h ti p o ž e h n e j tu veselou noc, neužiješ j i c h m n o h o ! A l e k d o jsi ty, již j s e m viděl oiž d á v n o a již d á v n o m i l o v a l ? " O p o d á l s e d ě l a , za p o s l e d n í m stolem, v dý­ m u a p o l o š e r u . S k l á n ě l a se h l u b o k o n a zam o č e n o u p o k r ý v k u , ruce b y l y n a d č e l e m sep i a t y ; a zpod d l a n í zírala z t m u l e p ř í m o n a K u r e n t a živýma, s m u t n ý m a o č i m a . K u r e n t o v i se z a c h v ě l a pravice, držící š t í h l ý s m y č e c ; a z a z p í v a l a t a k o v á v e s e l á p í s e ň , ja­ k o u r o d í pouze touha. „Z h l u b o k o s t i n e j h l u b š í t o u ž í o k o n e j v ý š e nad h v ě z d y ! " p r a v i l K u r e n t . „Z n e j h l u b š í h o h o ř e se řítí v n e j s l a d š í radost — ř í d k á je hodina, snad se ani n e v r á t í , dopijme do d n a ! " Kuient.

6

82 Srdce o d p o v ě d ě l o srdci, m y š l e n k a o d p o v ě ­ d ě l a m y š l e n c e — v y s o k ý silák postavil d ý m ­ k u a z d v i h l sklenici. „ K o h o , p r a v í t e , že oslavujeme d n e š n í noci, k t e r é h o s v a t é h o , dobrodince, či v z n e š e n é h o č l o v ě k a ? Sebe oslavujeme, b r a t ř í v K r i s t u , sebe a svoji p a m á t k u ! D o b ř e je n á m t é ho­ diny, ale jak n á m b y l o v č e r a a jak n á m bude teprve z í t r a ? Sto tisíc j i c h t r p ě l o a tou­ žilo, j e d i n é h o z n i c h pak jsme postavili n a k á m e n , aby h l á s a l p o z d n í m p o k o l e n í m , k d o že jsme b y l i a jak jsme žili. C o b y c h o m - se tázali po jeho j m é n ě , po stavu a po s t á ř í ? N á š b y l , n á š život žil: za tisíc h o d i n trpkosti j e d i n á h o d i n a v e s e l í ; oves­ n ý c h l é b u silničního' p ř í k o p u , ale po smrti s v a t é n e b e ! Ať b y l k d o k o l i , j e n ž t a m stojí n a k a m e n u , n a š í m p a t r o n e m b y l , pijme n a jeho p a m á t k u ! " T a k o v á p r a v d i v á slova m l u v i l silák, skle­ nice zacinkaly a d o u š k e m b y l y p r á z d n y . A l e silák zdvihl svou sklenici j e š t ě po d r u h é . „ T i s í c hodin t r p k o s t i ! B l a h o s l a v e n á trp­ k o s t : k d y b y jí nebylo, o d k u d touha, l á s k a a k r á s a ? K d y b y nebylo c h u d o b y , jak by poznalo o k o b o h a t s t v í ? P ř e m i l í s v a t e b č a n é , tolik s o u ž e n í a b í d y jsme zažili, že by m ě l B ů h h o d n ě starosti, k d y b y c h o m na n ě m žá­ d a l i v š e c k o to b o h a t s t v í , jež jsme v í d á v a l i

83

pouze ve s n á c h ! P r o t o j e š t ě k a p k u na č e s t trpkosti, matce v š e c h c i t ů ! " S k l e n i c e b y l y p r á z d n é , s o t v a ž e jí připili. A l e silák n e p ř e s t a l a p r o m l u v i l j e š t ě po třetí. „ T i s í c h o d i n trpkosti, jen j e d n a h o d i n a veselí a ta je j e š t ě s k o u p ě o d m ě ř e n a ! B r a t ř i moji, m y jsme j a k o k a p k a ve v o d ě — p o t o k t e č e , k a p k a t e č e s n í m a podle jeho z á k o n ů 1 Sto let t r p í s l o v i n s k ý n á r o d , pak je m u v š a k p o p ř á n o , aby se j e d e n den r o z v ř í s k a l a roz­ věšel b a r e v n é p l á t n o . M á l o je den za d l o u h é století — ale k d o by se s B o h e m p ř e l ? N á m , n e p a t r n ý m k a p k á m v t o m n e p a t r n é m potoce, je za tisíc h o d i n p ř i s o u z e n a j e d i n á h o d i n a ! P r o b o h á č e m á l o , pro u b o ž á k a v e l k é bohat­ s t v í ! K r á s n ě pozdravme t u h o d i n u dobroditelku, ř á d n ě jí v y u ž i j m e , v d ě č n ě jí p ř i p i j m e , d o k u d je j e š t ě mezi n á m i ! " H l u b o k o se n a h n u l y t ř e t í sklenice, ale i h l a v a se n a h n u l a h l u b o k o . K ř e s ť a n e , ne­ v ě r n á ti bude m i l e n k a , zapěješ-li jí s l á v u ; u m ř e radost, připiješ-li j í ! S o t v a ž e se tak K u r e n t u l e k l , o b j a l a ho teplá ruka kolem krku. „ O j , pouze j e d i n á h o d i n a — t é h o d i n y se b o j í m ! B u d m i dej v ě č n é veselí, n e b o m i dej v ě č n o u t r p k o s t ! R a d ě j i m i dej n e k o n e č ­ nou noc, n e ž abys m i rozžehl pouze jedinou h v ě z d u ! Vždyť stačí, že je touha v s r d c i ;

84

b u d ji na v ě k y ukoj, nebo n e c h ť lační a rí/.ní na v ě k y ! T y jsi v ě č n é veselí a v ě č n é h o ř e , dej m i jedno, nebo o b é , za ruku m ě vezmi, ať j d u s tebou!" S i l á k si svlékl zimník, Šlápl na d ý m k u ne­ o h r a b a n ý m i botami a z a v r á v o r a l k íé. jež vzdychala touhou. O b j a l j i d l o u h ý m a ruka­ ma, po p á s j i z d v i h l , až jí skoro na l a m p ě vlasy sežehl. „ Z a t a n č si se m n o u , j e š t ě m i n u t u je k d y , ale j e š t ě m i n u t u ! C o n á m d a l B ů h . užijme do p o s l e d n í k a p k y , do dna v y p i j m e ! " Z a t a n č i l i , tančili sotva m i n u t u a oba zavrá­ vorali ; stalo se podle jeho slova. J a k o by n á h l e v š e c k a s v ě t l a zhasla — ani po písni, ani po s m í c h u ž á d n é p a m á t k y ; t u p ě a m r t v ě z í r a h ' o č i ; z n a v e n á oddanost b y l a na rtech, jež se p ř e d m i n u t k o u l e h k o m y s l n ě s m á l y . M o u d r ý silák se p o d p í r a l o židli, ruce m u ležely na u m a z a n é zemi, hlavu s k l á n ě l hlu­ boko a byl všecek bledý. T i š e vstal K u r e n t a vstoupil na ulici. „ U b o ž á c i , p o u t n í c i , l i d é z t r a c e n í — poli­ toval b y c h vás, ale jak p a k ? N e n í v t é zemi č l o v í č k a , jenž by nebyl ve s v é m srdci pout­ níkem!" i, ! R a n n í m l h a svlažila mu líce j a k o rosa, tak c h l a d n á a cizí, že se m u srdce mrazem za­ c h v ě l o . T ě ž k á vrata z a s k ř í p a l a , z p r ů j e z d u vy­ šla s h r b e n á s t a ř e n a ; hlavou pokyvovala, n i -

85

k a m se n e o h l é d l a , v r u k o u jí rjvřestil růženec. C h o r o b n ý m i , d r o b n ý m i k r o k y s p ě c h a l a , v z d y c h a l a po s t r m ý c h schodech, vstoupila do kostela. P o d schody ležel opilec, spal t v r d ě a m l u v i l ze sna. K u r e n t k r á č e l r y c h l e ; p o n ě v a d ž už odni­ k u d n e l á k a l o světlo, o d n i k u d nepozdrav o v á l a píseň. Město bylo mrtvé a n ě m é — páchlo zpráchnh ěním. „Za t i s í c h o d i n j e n j e d i n á hodin a I" p o m y s l i l si K u r e n t ; a i j e m u zabylo těžce u srdce. V y š e l z m ě s t a , šel do kopce. S k a š t a n ů pa­ d a l a rosa, tiše se p o h n u l o v listí, zavzdychalo ve s n á c h . K d y ž vstoupil K u r e n t na kopec, roz­ h l é d l se. V b í l é m j e z e ř e tonulo t u k r á s n é l u b l a ň s k é m ě s t o . A t i c h é b y l o jezero; v l n y se z d v í h a l y a p o n o ř o v a l y bez n e j m e n š í h o zvuku. K u r e n t p o z n á v a l o b ě č e r n é věže f r a n t i š k á n s k é h o ko­ stela, č a s e m se t a k é u k á z a l v á ž n ý Š e n t k l a v ž ; a p o t o m zalily v š e c k y v l n y m ě s t o . A n a d jezerem svítily tytéž z á ř n é h v ě z d y , jež s e přibližují k zemi a u k a z u j í v e š k e r o u svou k r á s u , k d y ž je j i t ř n í hodina na b l í z k u ; p o n ě v a d ž n e j j a s n ě j i a nejmileji pohlížejí očí při l o u č e n í . V l n y se tiše pohnuly, s p a d l y ; v t o m j a k o by se u k á z a l a č e r n á r u k a utopencova, jež se z d v í h á j e š t ě n a p o s l e d ; z a m á v á a zmizí.

K m e n t o v i se z d á l o , že s h l é d l bledou t v á ř si­ l á k a , o p ř e n é h o o židli. Zachvěl smutkem.

se,

bud

mrazeni,

nebo

tichým

,,Přijd, Zoro, smiluj se!' zvolal. „ T ř i k r á t p ě t set let už t o u ž í m po t o b ě , r o z t o u ž e n ý m srdcem tě očekávám, k a ž d é h o r á n a ! N e m e š ­ kej, h n e d se vydej na cestu, abys n e s v í t i l a slepým očím!" .. . T a m z a m ž i k a l a prudce a n ě k o l i k r á t e po s o b ě h v ě z d a , j a k o by se b y l o o d v ý c h o d n í strany z a b l ý s k a l o ; m i h o t a v ý stín p ř e s ní p ř e ­ letěl, i zmizela. S o t v a ž e uhasla jedna, uhasla d r u h á a hle, už i t ř e t í ; j a k o v l a š t o v k y k m i ­ taly se stíny p o d n i m i . K u r e n t se p ř í j e m n ě u s m á l . P r o t o ž e je po­ znal, svoje m i l é d r u ž k y , k r á s n é č a r o d ě j n i c e , jež se celý boží den t r á p í p u s t ý m i č á r y , a b y užily v noci s v é h o těžce z a s l o u ž e n é h o h ř í c h u . V r a c e l y se z v e s e l é besedy a z h a s í n a l y hvěz­ dy, v ě r n y své r a n n í p r á c i . N a v ý c h o d n í s t r a n ě se b ě l a l o nebe, chlad­ n ý v í t r r o z k o l é b a l bílé mživé v l n y . „ D í k y t o b ě , j i t ř e n k o , byť jsi p o z d r a v i l a z d a l e k a ! " p r a v i l K u r e n t . Z a b a l i l se t ě s n ě v k a b á t , p o n ě v a d ž m u b y l o zima a n a m í ř i l - - k a m ? B y l m u v ů d c e m B ů h , veselí, nebo smrt a z p r á c h n i v ě n í ? Jde jeho cesta k j a s n é j i t ř e n c e , nebo v bezednou noc ? . . .

87

V. K u r e n t b ý v a l n e r a d s á m ; k d y k o l i šel osa­ m ě l o u , z a b l á c e n o u cestou, anebo k d y k o l i le­ žel v t r á v ě a h l e d ě l do nebe, poletovaly m u nad hlavou myšlenky jako zlomyslní černí n e t o p ý ř i . P r o t o se n a s v é pouti r á d p ř i d r u ­ žoval k p o b o ž n ý m p o u t n í k ů m . Ze v š e c h s l o v i n s k ý c h k r a j ů se b y l i sebrali v p e s t r é p r o c e s í . Sli hluboce sehnuti, zna­ veni, z a p r á š e n i a z a b l á c e n i po p á s , j a k o po­ s l e d n í p o u t n í c i , mířící v ú d o l í Josafat. N e j ­ více b y l o s t a r c ů a s t a ř e n , l e č i d ě t i b y l y mezi n i m i , ba i k r á s n é d í v k y viděl K u r e n t . Šli ř a d o u , p á r za p á r e m , d ř e v ě n ý kříž se ký­ v a l p ř e d n i m i . Z e l e n o u zemí slovinskou se r o z l é h a l a ona s t a r á a k r á s n á p í s e ň , j a k o hlas trpkosti a touhy. , , M a r i j a k tebi uboge reve mi z a p u š č e n i v p i j e m o ! " * ) P ř í m o do nebe se r o z l é h a l a ta p í s e ň síp a \ č a ž a l o s t n ě a vzdychajíc u h a s í n a l a nad požatým polem. *) „Marija, k T e b i uboge reve m i zapuščeni vpijemo, o b j o k a n i otroci E v e v d o l i n i solz v z d i h u j e m o " — odpoved při zpívaných loretánských htanijích. 1

Poin. pfekl.

3S P a k v y k ř i k l t e n k ý , t ŕ e p e t a v ý hlas s t a ř e n y , jež šla vysoko p ř e p á s a n á a až po p á s se­ h n u t á t ě s n ě za k ř í ž e m . „Svatá M a r i a ! - - Svatá Matko boží! — Svatá Panno panen!" O d p o v í d a l o sto h l a s ů , z n a v e n ě zpívajících, prosících o chléb a útěchu. „ O r o d u j za n á s 1" I K u r e n t o v o srdce s e v ř e l a ona t u p ě odda­ n á , s r d e č n ě p r o s í c í bolest; i jeho mysl b y l a smutná. „ Z e v š e c h t ě c h k r á s n ý c h k r a j ů jste se se­ brali, p r a v í a v y v o l e n í p o s l o v é s v é h o n á r o d a . V a š e slovo je o d d a n á prosba, v a š e p í s e ň je p l a c h á modlitba. K o l i k trpkosti b y l o asi na­ s y p á n o v ta srdce, že n e n í ani m í s t e č k a pro n a d ě j i a d ů v ě r u , ani pro k l e t b y a z l o ř e č e n í ? U v r h l i v žalář n e v i n n é h o č e l e d í n a , ale peb r á n i l se, a n i n e k ř i č e l ; p o k l e k l a p r o s i l : D e j , Bože, ať pomine to u t r p e n í , ať se otevrou ty z a m č e n é d v e ř e ! — P r a c o v a l č e l e d í n , v š e m h o s p o d á ř ů m tohoto s v ě t a sloužil, a na ko­ nec sepne ruce a p r o s í : Dejte m i c h l e b a ! — O h l é d n o u se n a t ě m i l o s r d n é oči M a t k y boží z Brezja a p o t ě š í š se, č e l e d í n e ! " S m u t n á b y l a m y s l K u r e n t o v a , stále smut­ nější a smutnější. Jak dlouho putoval K r i s t u s na G o l g o t u ? P ř e c e ne t ř i k r á t e p ě t set let 1 Třikráj-a. ,Qadl na k o l e n a — k o l i k r á t e jsi p a d l J ^ ^ h á r o d c

89 o t r o k ů , a k o l i k r á t e jsi vstal o d d a n ý a po­ s l u š n ý rozkazu b o ž í h o , a vzal svůj kříž na rámě své? Kristu pomáhal muž z Cyrené, k d o pak p o m á h a l t o b ě , k d y ž jsi ležel na t v á ř i a u t r p e n í b y l o větší síly t v é ? — K d e je z a č á t e k t v é pouti a k d y b y l a vynesena sudba? K d e je k o n e c t v é h o s t r a š n é h o puto­ váni a k d y bude sudba s p l n ě n a ?" P o l m i vzdychala p í s e ň , modlitba se vzná­ š e l a k nepi. -p „Uzdravení nemocných —" „Útočiště h ř í š n í k ů — " • „Potěšení zarmoucených —" „ O r o d u j za n á s ! " Č í m d á l e t í m z m a t e n ě j š í b y l a modlitba, c h r a p t i v é hlasy vzlykaly a stenaly. Na pravo i n a levo se k ý v a l křiž p ř e d p r o c e s í m ; s t a ř e c .jej držel p e v n ě o b ě m a r u k a m a , ale k o s t n a t é ruce se t ř á s l y a u m d l é v a l y . D e n byl p a r n ý , slunce p á l i l o ; s cesty se zdvíhal zemitý, d u s n ý p r a c h ; ú s t a b y l a s u c h á , žlutá kůra d r ž e l a se t v á ř í , oči r o z e z n á v a l y už sotva cestu. T e h d y b y l o K u r e n t o v y srdce až po s a m ý v r c h n a p l n ě n o m i l o s r d e n s t v í m . Jeho požeh­ n a n á r u k a se d o t k l a s t ř í b r n é struny a stalo se, j a k o by s k a n u l n e b e s k ý paprsek na č e r n ý m o č á l . H l a v y , až po p á s s k l o n ě n é , se z d v i h l y ; z a p r á š e n é oči p o h l é d l y b y s t ř e j i , z n a v e n á noha v y k r o č i l a l e h č e j i . N a srdce z a ť u k a l a t i c h á

n a d ě j e , ve s m u t n é mysle zasvítila radost do­ b r o t i v ý m jasem. J e š t ě n ě c o p o d i v n ě j š í h o se u d á l o : p í s e ň , d ř í v e tak v z l y k a v á a t r p k á , v š e c k a se změ­ n i l a . S l o v a b y l a j a k o p ř e d tím, ale n e h l á ­ sila se j a k o prosba a m o d l i t b a , n ý b r ž j a k o skočná při prípitku. U p l a k a n ý m očím byla M a r i a p ř í s n o u k r á l o v n o u na z l a t é m t r ů n ě , p o t ě š e n ý m o č í m pak b y l a veselou d r u ž i č k o u . D o k o n c e i nebe zasvítilo veseleji a od vzdá­ l e n ý c h lesů zavanul p ř á t e l s k ý pozdrav. K u ­ rent o d v ě t i l tak zvonivou a veselou písní, že h o r y r a d o s t í z a š u m ě l y a vysoko' nad polem že zapěli s k ř i v á n c i , B o h u ke cti a K m e n ­ tovi k slávě. J a k o se d ř í v e změnil p o p ě v e k , že se z mo­ dlitby zrodila s k o č n á , tak se n y n í z m ě n i l o i slovo samo. S á m B ů h n e b e s k ý ví, jak se to p ř e v r á t i l o — už n e b y l o ž á d n é oddanosti více, ž á d n ý c h v z d y c h a j í c í c h proseb, ž á d n ý c h p o u t n i c k ý c h písní, ani litánií. T ě l a , tak hlu­ b o k o s k l o n ě n á , se m u ž n ě v z p ř í m i l a ; n o h y b y l y h b i t é a l e h k é , j a k o p ř i t a n c i ; oči se s m á l y rozpustile. A slyš, k veselemu nebi řítila se jásající veselá p í s e ň : , , L e p š i h fantov na svetu n i kot so ti m l a d i furmani, ti m l a d i furmani!"*) Potn. pfekl.

91

P ř e p o d i v n ě k r á s n ě byly s l a d ě n y hlasy. K u rent rozeznal p ř e s n ě m u ž s k ý , d u n i v ý bas onoho starce, j e n ž nesl k ř í ž ; a kříž se již nevznášel vysoko nad procesím, nýbrž lenivě se h o u p a l n a r a m e n i ; t a k é poznal K u r e n t hlas p ř e p á s a n é s t a ř e n y : p r á v ě tak t e n k ý b y l a p r o c h v č l ý j a k o tehdy, k d y p r o z p ě v o v a l l i ­ t á n i e k M a t c e boží. N a d e v š e p ř í j e m n é a l i b o z v u č n é pak b y l y hlasy d ě t í a d í v e k ; d ř í v e , k d y v z d y c h a l a k n e b i vzlykající m o d l i t b a , ne­ slyšel K u r e n t m l a d ý c h h l a s ů , a v š a k za roz­ p u s t i l é s k o č n é v z k y p ě l y zvonivě a d ů v ě r n ě do s a m ý c h s v a t ý c h nebes. A nebe se u s m á l o p ř í v ě t i v ě — n e s l y š e l o vzlykotu a v z d e c h ů , ale m i l o s t i v ě p ř i j a l o veselou o b ě t . D o kopce šlo p r o c e s í ; t a m s v r c h u n a d le­ sem pozdravoval už bílý kostel, pozdravo­ v a l a vedle kostela bílá k r č m a . P o u t n í k ů m b y l o p ř i t ě c h pozdravech j a k o l a č n é m u , k d y ž se p r o s t ř e , j a k o žíznivému, k d y ž se n a p l n í číše, jako zajatci, k d y ž se o t e v ř e b r á n a . J e j i c h p í s e ň b y l a d ř í v e vese­ l o u o b ě t í , ted b y l a svatebním-' j á s o t e m . K u ­ rent s á m ani n e v ě d ě l , k d y a j a k p ř e d s t i h l p r o c e s í : šel p ř e d n í m i p ř e d k ř í ž e m . A pro­ cesí samo n e v i d ě l o již k ř í ž e ; srdce neznala již ž á d n é trpkosti, nohy necítily s t r m é cesty; j a k o j a s n é s v ě t l o šla radost p ř e d p o u t n í k y a u k a z o v a l a j i m cestu . . . D l o u h o živil a s t r á d a l chuclas svoje utr-

92 p ě n í , až b y l mlat p l n ý a p ř e p l n ý . K o n e č n ě v š a k si naložil to č e r n é b ř í m ě a v y d a l se na cestu, aby si p o ž a l o v a l M a t c e boží ¡ná svou b í d u . A l e m í s t o a b y p ř e d n í stanul hlu­ b o k o sehnut, prose a vzdychaje, zatančil té­ m ě ř k oltáři, tak nedbale se p o k ř i ž o v a l , že se to kříži sotva podobalo, tak rychle se po­ m o d l i l svou m o d l i t b i č k u a tak k v a p n ě , že v y n e c h a l n e j m é n ě polovici slov, a k d y ž re­ ptal z d r á v a s m a r i j a , n e m y s l i l n a M a t k u boží ani na svůj žal. n ý b r ž na k r č m u . P o d M a r i í se pak p o d p í r a l a n d ě l , t v á ř e tiskl v pěsti a p o m ž i k o v a l : ,,Však tě z n á m , b r a c h u ! N e p ř i šels, aby ses m o d l i l a k á l , ale p ř i š e l s , aby ses b e z s t a r o s t n ě napil a p ř i t o m j e š t ě b y l účasten odpustkůvl" V s t o u p i l i p o u t n í c i do kostela — ale což by činili v kostele, k d y ž už n e b y l o v srdci p r a ž á d n é trpkosti? P o k l e k l i p ř e d o l t á ř e m ale což by dělali p ř e d o l t á ř e m , k d y ž se ú s t a m o d l i l a nerada, c h t ě j í c e si r a d ě j i z a z p í v a t i ? Či učinila M a t k a boží již cestou ten zá­ zrak ? V š e c k o z a p o m n ě l p o u t n í k — pole ne­ rodilo, dobytek Došel, d a n ě tlačí, válka h r o z í . . . ale ať si je, j a k vůle b o ž í ! P o u t n í k vstane a zajde v k r č m u . . . M a t k o boží, ty již m á š , č e h o ti t ř e b a , p o p ř e j m n ě t a k é c h l e b a i vína!'" P o k ř i ž u j e se p o u t n í k a raduje se, že získn! o d p u s t k ú v a milosti. J a k tak stojí p ř e d kostelem, pocítí, že je

9:

l a č e n a žízniv i o d p o č i n k u že m u t ř e b a . . . D i v n o , p r e p o d i v n o ! Plný pytel trpkosti nesl p o u t n í k na strmou horu, aby ji l a m o d l o ž i l ; vzdychal a p l a k a l a prosil, že již bylo c e l é s t r m é n á v r š í h l a d k é a r o z m o č e n é jeho slza­ mi ; a hle, n e m á s o b ě r o v n é h o , v žízni ani v jásotu I U p r c h l i p o u t n í c i z t m a v é h o kostela a do k r č m y se z a c h r á n i l i , jako by venku lilo a b y l a p o v o d e ň . N e b y l o lijavce, ani p o v o d n ě nebylo, nebe bylo n e p o s k v r n ě n é a slunce se s k l á n ě l o k v e č e r u . K r č m a b y l a příliš t ě s n á , proto si p o u t n í c i ulehli i do t r á v y , až po s t r m ý kopec. N a p ř e d p i l i ; a B ú h j i m tak ž e h n a l v í n o , že b y l a sklenice p r á z d n á , sotvaže se n a h n u l a ; z r u k y do r u k y šel p o h á r tak rychle, že m u b ř i c h a t á l á h e v sotva s t a č i l a . A č í m s l a d š í bylo v í n o , t í m l e h č í bylo srdce, t í m lehkomyslnější byla píseň. Veselá byla s počátku, pak byla s k o č n á , na konec byla b e z u z d n á . l"ž m ž i k a l o oko oku, už se tiše h n a l a ž á d o s t za ž á d o s t í ; brzy stiskala r u k a r u k u , brzy již byly rty na rtech. T e p l á a s v o d n á b y l a noc. K u r e n t si lehl do t r á v y , aby si p o h o v o ř i l s h v ě z d a m i . A l e sotvaže ležel, z a š e p t a l o při­ d u š e n ě s leva, s p r a v á , z pod habru, s d r u h é strany k ř o v í ; a š e p o t b y l j a k o t i c h á , styd­ livá p í s e ň o l á s c e . J e š t ě jí ř á d n ě n e r o z u m ě l , k d y ž zaslechl h l a s :

94

. J a k m i l á je tvoje píseň, jak s l a d k á je noc s tebou !" , S p a t ř i l t e m n ě zářící, p r o s í c í oči, r u d é t v á ř e , d y c h t i v é rty, a p e s t r ý š á t e k p o d b í l ý m k r k e m . I o v i n u l p r a v i c í ten bílý k r k a n a h n u l se k t ě m d y c h t i v ý m r t ů m i k r u d ý m lícím. „ D l o u h o j s e m na t ě č e k a l a , m n o h o jsem n a t ě m y s l i l a ! D l o u h é a p u s t é je p u t o v á n í , n e m á konce, ani k r a j e ; ale, ach, tak k r á t k á je v e s e l á n o c ! A k d y ž se p r o b u d í ty u b o h é oči, je trpkost d e v ě t k r á t e t r p č í , ž á d n á h v ě z d a n e s v í t í již t o m u t o u ž í c í m u srdci. T y s při­ nesl radost, ty j i opatruj n a v ě k y ! O b j a l jsi mne tou d o b r o u r u k o u , n e o p o u š t ě j m ě již n i k d y ! T v á p í s e ň s á h l a m i v srdce, kéž by n i k d y n e z t i c h l a ! " T a k p r o z p ě v o v a l a její touha, d o k u d ne­ z m l k l y rty na r t e c h ; h v ě z d y zářily nad n i m i a zpívaly j i m svatební píseň .. . K d y ž se K u r e n t p r o b u d i l , v s t á v a l o nad ho­ r a m i c h l a d n é jitro. P o u t n í c i spali j a k o snopy, jež rozmetal lijavec po strnisku. P ř e p a d l é a b l e d é b y l y jejich t v á ř e p o d s i v ý m nebeni. I na lících K u r e n t o v y n e v ě s t y uhasla č e r v e n ; s l o ž e n é ruce tiskla k ň a d r ů m a v z l y k a l a ve s n á c h ; v j e j í m srdci b y l a již h r ů z a budou­ cích dní. T i š e se zdvihl K m e n t a r o z h l é d l se po roz­ m e t a n ý c h snopech. „ J a k ý bude váš k r o k do údolí, ubozí pout-

9ŕ>

níci? N o h a bude těžká, hlava bude klesat, a v srdci bude žal a strach 1 Ž á d n é ú r o d y v á m n e p ř i n e s l o p o ž e h n á n í M a r i i n o ; ne mrtva, jen ve s p á n e k je p o h ř í ž e n a v a š e trpkost, opilá v í n e m , a t r p č í a živější se p r o b u d í . N e b o ť tak zní rozkaz, j e n ž nebude ani n a G o l g o t ě zvrácen!" Spící p o u t n í c i slyšeli ve s n á c h č e r n é jeho s l o v o ; zachvěli se a zavzdychali, k d y ž šel mimo. I jeho noha b y l a těžká a n e m o t o r n á , i j e m u k l e s a l a h l a v a a t a k é srdce b y l o až po v r c h plno h o ř k o s t i . Jak d l o u h o b u d e š j e š t ě putovati, k a m při­ p u t u j e š , o t r o k u ? Je-li t v ý m c í l e m v r c h ve­ lebnosti nebo v r c h p o s l e d n í h o u t r p e n í ? . . . " V š e c e k smuten vstoupil K u r e n t do ú d o l í ; šel a šel, až se p ř i d r u ž i l k d r u h ý m p o u t n í ­ k ů m , již n e p r o z p ě v o v a l i p o b o ž n ý c h písní, ani se n e m o d l i l i m a r i á n s k ý c h litánií. D o h o n i l je na z a p r á š e n é silnici, už n a sa­ m é m pokraji m ě s t a . T ě ž k é pytle nesli, t ě l o se s k l á n ě l o v p á s . T v á ř e b y l y s l u n c e m o p á ­ leny, ž á d n é oko by nerozeznalo, jsou-li m l a d é či s t a r é , p o n ě v a d ž byly v š e c k y do j e d n é za­ s m u š i l é a h o ř k é . H u s t ý p r a c h l p ě l na k a b á ­ tech, na t v á ř í c h , na očích. I K u r e n t se u l e k l . ,,Což j s e m stihl p r o c e s í , jež se v y d a l o pří­ mo na G o l g o t u ? "

96 P ř i s t o u p i l k starci, j e n ž t ě ž k o s u p ě l . „ K a m pak ?" o t á z a l se K u r e n t . T á z a l se, ale v srdci už s á m v ě d ě l o d p o v ě d . „ J e n na cestu, jen n a cestu, k a m k o l i I Otevře-li zajatec železná v r a t a — t á ž e se k d y , k a m že vede cesta? Jen k vězení, jen z utr­ p e n í — a k a m k o l i I" K u r e n t p ř e h l é d l celé p r o c e s í o d z a č á t k u do k o n c e ; viděl starce i d ě t i , h o c h y i d í v k y ; a na v š e c h t v á ř í c h b y l o n a p s á n o : ,,Jen odtud, jen z vězení, a k a m k o l i ! " ,,Do Ameriky!"*) pravil stařec. „ D o N ě m e c k a ! " pravil hoch. . . K a m k o l i ! " pravilo děvče. T ě ž c e k r á č e l a noha, t ě l o se k l o n i l o , zpo­ c e n á i z a p r á š e n á b y l a líce. A s t a ř e c m l u v i l , j a k o b y si zpíval žalost­ nou píseň: „ Š e d e s á t let života, š e d e s á t let u t r p e n í , v ě d r o je n a p l n ě n o ! H n o j i l j s e m tu zem k r v í ze s v ý c h úst, slzami ze s v ý c h očí, p o t e m s v é h o čela, a v š a k n e r o d i l a m i chleba. S n a d je n a světě z e m ě , k t e r á je p o ž e h n a n ě j š í ; po­ koje není smrt jest u t ě š i t e l k o u doma i jinde!" Pravil hoch: *) Spisovatel zde naráží na silný ruch vysťaho­ valecký na S l o v i n s k u , hlavně v K r a ň s k u . Nejvíce Slovinců hledá si n o v o u vlasť v A m e r i c e , m n o h o též v N ě m e c k u , hlavně ve Vestfálsku. Pózu. pfekl.

97 ,,S b o h e m , ty č e r n á d o m o v i n o , ty l a č n á i žíznivá matko, jež stojíš n a p r a h u , za s v ý m i syny h l e d í š a n e t r o u f á š si j i c h z a v o l a t i ! B u d u na t ě myslit, d o k u d bude v srdci j e š t ě k a p k a k r v e . U m ř e š - l i , d á m na m š i a b u d u t ě cho­ vat ve v ě r n é v z p o m í n c e ; ale vrátím-li se k d y , p ř i n e s u ti chleba i vína, m o d l i t e b n í k n i h u i p e s t r ý š á t e k . V š e c k o j s e m ti d a l a v š e c k o b y c h ti dal, ale svoje m l á d í ti n e s m í m d á t ! " Dívka pravila: „ N e h l e ď na mne tak s m u t n ě , ty k r á s n á vlasti, n e p l a č p ř i l o u č e n í . D a l a j s e m ti srdce i v š e c k y n e j m i l e j š í m y š l e n k y — p r o č bys ž á d a l a , vlasti, j e š t ě m ý c h č e r v e n ý c h t v á ř í a m ý c h m l a d ý c h l e t ? J a k o p o s l e d n í l ů ž k o jsi, vlasti, a j a k o h ř b i t o v : v d a l e k é kraje se v y d á p o u t n í k , aby užil ž i v o t a ; v r á t í se k t o b ě , bude-li nemocen, ž á d o s t i v v ě č n é h o odpo­ č i n k u !" K u r e n t slyšel t y p í s n ě a h o ř k o m u bylo v srdci. N i k d y j e š t ě n e v i d ě l d o m o v i n u tak pustou a s m u t n o u ; k a m k o l i oko p o h l é d l o — jen š e d é , n e p ř í v ě t i v ý m s l u n c e m o p á l e n é ka­ m e n í ; k o p k a vedle k o p k y , bez k o n c e . P á ­ lilo slunce s nebe, ale K u r e n t a h r ů z o u zeblo. Cesta se s k l o n i l a , spustila se k b ř e h u . H l u b o k o dole, t a m d á l e v s l u n e č n é světlé mlze zalesklo se m ě s t o . A za m ě s t e m — sehni se k o l e n o ; p o p a t ř , o k o ; slovo, blaho­ reč P á n u 1 — za m ě s t e m n e k o n e č n é m o ř e , Kurent.

7

o8 radost n e k o n e č n á , n e k o n e č n á s v o b o d a ! J a k o by z k a m e n ě l o p r o c e s í — v š e c h n y o č i h l e d ě l y u v y t r ž e n í v d á l k u , srdce zatoužila po v y k o u ­ p e n í . T e h d y , v nej v y š š í m r o z t o u ž e n í , cítili a poznali p o u t n í c i v š e c k u svou h o ř k o s t . „Odtud A

— ať už v s m r t

či v r á j ! "

s á m K u r e n t zvolal s n i m i :

„ N a cestu 1 I č e r n á srdci r á j e m ! "

smrt

by

byla

tomu

Šel p ř e d n i m i j a k o a p o š t o l p ř e d u č e d n í k y . jeho housle z p í v a l y : „ N a cestu I N i c se neptej, zda n a pravo, či n a levo, zda n a sever, či n a j i h ! N e t a ž se, p o u t n í k u , n a l á s k u , ani na oddanost, ani n a v ě r n o s t ; jen j e d i n é m á š , což t v é h o jest; to o š e t ř u j : život I V š e c k o jsi ztratil, v š e c k o j s i p r o m r h a l , n a h jsi a l a č e n ; z a c h r a ň to poslední bohatství, neleň, běž!" A

L e h k é a h b i t é b y l y nohy d o s t n á n a d ě j e je p o h á n ě l a . nější, t v á ř e se vyjasnily. „ D o A m e r i k y I" „ V e v y k o u p e n í I" „Kamkoli!"

p o u t n í k ů v , ra­ Oči b y l y jas­

P í s e ň , mladost, n a d ě j e — vznášely se j a k o světlý plamen k nebi. U ž nebylo svraštěných tváří, nebylo u p l a k a n ý c h očí, nebylo třesou­ c í c h se n o h o u . N a cestu se v y d a l i č e r n í h o s t é p o h ř e b n í ; k d y ž přišli k cíli, b y l i b í l ý m i sva-

99

t e b č a n y . Slunce p ř e d n i m i a n e k o n e č n á svo­ boda, za n i m i ž a l á ř a noc. „ N a l o ď ! V z h ů r u 1" . . . K u r e n t p o h l í ž e l za n i m i , za v e s e l ý m i pout­ n í k y , p l a v í c í m i se v d e v á t o u zemi. J e š t ě sly­ šel jejich j á s o t , j e š t ě viděl s l u n n é plachty. A l e po nebi p ř i š e l sivý m r a k a zastínil loď. A tehdy v i d ě l K u r e n t : oči p o u t n í k ů v , prah­ n o u c í po životě, b y l y v e s m ě s z a r o s e n é , ztrnule zíraly n a p u s t é lazy, n a h o l ý k á m e n . I je­ j i c h p í s e ň slyšel K u r e n t : „ J e š t ě n a p o s l e d se na n á s u s m ě j , vlasti, u b o h á , n e j m i l e j š í ! U s m ě j se n a n á s m r t v é 1 Což je bez tebe radost, mladost a ž i v o t ? " T e m n ě j š í b y l m r a k , v š e c k a č e r n á b y l a loď. O č i pohasly, p í s e ň ztichla; v š e d é mlze uto­ n u l a loď — jak utone n a d ě j e v h o ř k o s t i . K u r e n t p o k l e k l , c e l ý m t ě l e m k l e s l na zem, e l e m u d e ř i l na š e d ý k á m e n . „Země, zemičko, matko! N e m á š - l i c h l e b a , dej m i k á m e n ; i o k a m e n i budu zpívat!"

*

*

*

T é noci, k d y se K u r e n t v s a m o t ě rozpla­ kal, řítily se t e m n é sny slovinskou z e m í . O č i se n e n a d á l e o t e v ř e l y a p o h l í ž e l y ztrnule, t v á ř e zbledly a m r á z s á h l v srdce. Z á ř n ě svítilo m ě s í č n é světlo. Z a cizími ho­ r a m i se z d v i h l tak o h r o m n ý stín, že zatemnil 7*

ion c e l é nebe. S a m a smrt to b y l a , č e r n á a h o l á , na h l a v ě pak m ě l a d o v á d i v ý k l o b o u k . M o ­ h u t n ý m i k r o k y šla s h o r y na horu, v levici k o l é b a l a housle, v pravici d r ž e l a s m y č e c . A její p í s e ň b y l a jako v ý s m ě c h ubohým, pohrdání smutným, posmívání doufajícím. T v r d ě šla h o r u od h o r y a její n o h y byly po k o l e n a p o s t ř í k á n y n e v i n n o u k r v í . K a m ­ k o l i stoupla, b o ř i l y se c h ý š e , t r á v a v a d l a , p a d a l y lesy. A za ní šel, p ř e s n ě po j e j í c h s t o p á c h cho­ d i l b o s ý n e b o ž á k . K a l h o t y m u sahaly sotva po k o l e n a a p ř e v á z á n y b y l y motouzem, se­ b r a n ý m n a s i l n i c i . H o l o u m ě l h l a v u a bílé ruce, ve t v á ř i b y l b i e d a c h u r a v ; p o d p a ž í m t i s k l h a r m o n i k u . Oči jeho p o h l í ž e l y ž a l o s t n ě , slza za slzou z n i c h k a n u l a . K a m k o l i ska­ n u l a t a k o v á t o slza, zazelenala se z v a d l á t r á v a , z a š u m ě l y lesy, m r t v é c h ý š e p o d i v n ě oživly. M o h u t n ý m k r o k e m šel stín v e š k e r o u z e m í ; tisíc p l a c h ý c h očí n a ň zíralo, tisíc u s t r a š e ­ n ý c h s r d c í se m o d l i l o . O b a dva, smrt i hu­ d e b n í k , utonuli v d a l e k é noci. C h l a d n ý vítr z a v á l o d severu, t e m n ě z a h u č e l y l e s y . . . Což už m i n u l a p ů l n o c ? Což je už č a s a hodina, k d y se v y p l n í ta z n a v e n á tisíciletá touha ? . . . H l e ď , oko, rozvesel se a doufej — neprobouzí se n? v ý c h o d ě j i t ř e n k a ? . .

NflRQDNfl IN UNIUERZITETHfl KNJIŽNICA

00000421879