náklrds, ČESKÉ GRAFICKE unie A.5. v PRAZE. z m I DI:

nÁKLRDS

,

ČESKÉ GRAFICKE

uniE A.5. v PRAZE.

z I DI: m

"Širým světem". Zeměpisný měsíčník. Vychází každý měsíc kromě

Července a

srpna s hojnými obrázky

a mapami, černými a barevnými přílohami. Vrchní redakci vede prof. dr. Stan. Nikolau, jemuž se také zasilají redakční dopisy, články a jiné rukopisy na adresu: Praha

XII., 842.

Neobjednané rukopisy se ne•

vracejí, leda připojí•li se příslušné známky na poštovné. Jinak se za rukopis neručí. Z obsahu článků od• povídají autoři sami. Otiskovati články, zprávy a obrázky ze .. �irým světem'' dovoleno je. se svolením re• dakce, anebo uvede-li se plný název měsíčníku. Administrace je v nakladatelství Unie, Praha ll., Svobo• dova ul., kam se posílají objednávky a reklamace. Tyto se nefrankuji, jsou•li psány na llstku a označeny jako reklamace a obsahují-li jen zprávu, že číslo nedošlo, a jméno odběratele. Předplatné na ročník Kč

50·-,

poštou Kč

52·-.

Jednotlivé sešity po Kč 6·-. Lze objednati též v každém knihkupectví.

Obsah čísla 10. (2

B. Žiškov: Černé plachty.

cen I. v

obr.) Dokon-

Dobytí Alžírska.

(13

obr.)

S. R. Minclov: U knížete Sojotů. Charles

(2

Besídka. - K přílohám. - Filologický koutek.- Rozhledy hospodářské.- Na

,

McDermand:

Útěk

z

(2

niti

obr.)

džungle.

obr.)

humoru.

-

Cesty

vzduchem.

ké. - Z dějin zeměpisu.- Ze světa. Literatura. - Otázky dne.

Užíváni novinových známek povoleno ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze pod čís.

20.14JNI/24.

Pozvání ku předplacení na devátý ročnfk v

v

,

SIRYM SVETEM, VĚR N I

své tradici podat zábavným způsobem poučení ze všech

oborů styku člověka s přírodou,

VĚR N I. své

snaze o zdokonalení obsahu jak po stránce poutavosti,

tak i ve výpravě,

Z VE ME své přátele ku předplacení našeho měsíčníku a zvláště k získání nových předplatitelů. Je to snadná práce, nebof stačí před­ ložiti několik sešitů svému příteli, toužícímu po vzdělání, rozhledu po světě, znalosti světových problémů i po zábavě, a jistě se mu zavděčíte, jak se stalo v mnohých případech. A při té snadné práci se zasloužíte o dobrou věc, o náš časopis. Že obsah časopisu je poutavý, lze poznati z toho, že články z na­ šeho časopisu jsou citovány ve všech předních denících a týdenících. Podmínky odběru zůstanou stále stejné jako při osmém ročníku. Předplacení a objednávky na t. sešit řiďte na každé knihkupectví anebo přímo do

nakladatelství >Širým světem'f České grafické Unie a. s. v ·Praze

-

Dojmy a chvilky.- Rozhledy statistic­

II., Svobodova ul. č. 1.

ZDENĚK BURIAN: NA TAHITSKÝCH OSTROVECH.

SIRYM SVETEM ·

Č f S L O

1

to.

9

3

1

ROČNf K VIII.

B. iiškov:

CERN:f: PLACHTY. Z rusl{ého přeložil ]. Valenta-Alfa. (Dokončení.)

22. Po větru. Gagliano se chtěl phblížiti k nep1·íteli po větru, aby saracénská loď byla níže j ej ich. Mínil z rozběhu udeřiti na sara­ cénskou saetu pl"ímo do boku ostrým nosem galery, proraziti j i anebo aspoň z rozběhu projeti po j ej ích veslech s le­ vého boku, polámati jim j e, nebo aspoň ohnouti a sraziti všechny veslai"e s lavic. V témž okamžiku měli j eho lidé zasypati saetu stl"elami , kameny a j ako uragán ude­ l-iti na proklaté Saracény. Všichni byli phchystáni k boj i. Jen občas spolu hovohli šeptem a trhaně. Šiurmy si v té chvíli nikdo nevšímal. Dokonce i podkomiti na ni zapomněli. Starému galejníkovi hlásili galejním j azykem: "Th sta lidí." A on odpovídal: "Hned, j ak hvízdnu! " Kozák s e díval na starce. Nerozuměl, co těmi slovy myslí. Galejník však od­ vracel od něho obličej , když ko oka­ mžitě nechápal.

-

Širým světem.

Na lodní pr-ídi už zatím kouhly dout­ náky. To se tam hotovili k výstřelu dělo­ sti"elci u nabitých děl. Počítali , že Ga­ gliano bude chtít phvítati nepřátelskou saetu dělovými kulemi. Velitel mušketýrů pl"ehlížel stl"elce. Zbý­ valo už j en zapáliti doutnáky na kohout­ cích. Jakmile mušketýr-i smáčknou ko­ houtky, doutnák se pi"itiskne k pánviěce s prachem a vyj de rána. Z tehdej ších mušket se sHílelo j ako z ručních děl. Saeta plula pl"ímo proti Benátčanům , ne­ měníc směru. Zbývalo už sotva deset mi­ nut do sr ážky. Deset střelců vykročilo, aby se postavili na dl"evěném můstku. Vtom se ozvalo pronikavé zapísknutí, ostré, až j unácký hvizd l"ezal do uší. Všichni se rázem otočili a ztrnuli pl"e­ kvapením. Šiurma se postavila na nohy. Kdyby byla bývala v té chvíli celá paluba za­ chvácena ohněm , nebyla by se posádka galery více polekala. Vojáci na pr-ídi stáli minutu ztrnule, j ako by se na ně hnalo stádo umrlců. 37

530

Šiurma trhala svýma rukama, pev­ nýma jako kořeny a rvala napilované 1-e­ tězy. Trhala j e, nelitujíc rukou. Druzí opět trhali pl"ikovanýma nohama. Ať se třeba noha urve, j en když se galejník odpoutá od prokleté lavice! Tento poplach trval však sotva vteřinu a Hi sta lidí skočilo na sedadla. Nahé postavy se rozběhly po lavicích s vy­ tím a zvířecím i"evem. Zachrastily kusy i"etězů na nohou, okovy zabušily v běhu o lavice. Opálení, černí a nazí lidé skákali po lavicích , pl-es lanoví a poráželi vše, co j im phšlo do cesty. Řvali strachem a zlostí. Vrhali se holýma rukama proti ozbrojeným lidem, kteří stáli phpravení k boj i na lodní přídi. S "jutu" tl-eskl první výsHel. To signor Gagliano vyrval svému sousedovi muš­ ketu z rukou a vypálil proti šiurmě první ránu, zasáhl zblízka útočícího galejníka. Potom vytrhl z pochvy meč. Obličej se mu zkl"ivil vztekem. "Prokletí zrádci!" hčel Gagliano, ohá­ něje se mečem a nedovoluje nikomu při­ blížiti se k pl"ístl"ešku. "Táhněte!" Výstl-el vzpamatoval lidi na palubě. Z kuší vyletěly střely. Šiurma padala. Ti však, kteří se drali na pi·íď, nic nevi­ děli. Vyli jako dravá zvěl", neslyšeli vý­ stl"elů a drali se nezadržitelně kupředu. Stoupali na mrtvé druhy a valili se j ako řvoucí povodeň kupředu. Vrhali se na voJíny, chytali holýma rukama j ej ich meče, nabodávali se slepě na j ejich kopí, padali, ale přes ně se valili zase j iní, škrtili vojáky, kousali je zuby, rvali komity a dupali po nich nohama. Dělostřelci, aniž věděli proč, vypálili salvu do vzduchu. Galejníci shazovali vojáky s paluby a ohavili v šílenství mrtvoly ubitých. Statný Maur ohromného vzrůstu drtil úlomkem kuše vše kolem sebe - vlastní i cizí. N a "jutu" vyrazil signor Gagliano proti útočícím galejníkům . Zdvihl svůj těžký meč do výše a lidé na palubě se na minutu zastavili. Rozzuřené galejníky zastavila odhodlanost j ediného člověka. Dhve ještě , nežli stačili důstojníci při­ skočiti na pomoc svému veliteli, starý galejník vyrazil kupi"edu a hlavou udehl

Gagliana př ímo do bl"icha. V okamžiku z aplavila nahá luza vrchní palubu s řevem a vytím. Dva důstoj níci, vidouce to, skočili ra­ děj i dobrovolně do mol-e a utonuli. Těžké j ej ich brnění j e vtáhlo pod vodu. Galera bez kormidelníka· se pustila po větru. Vítr tí"epetal a plápolal plachtami, které sebou divoce a polekaně bily. Nad pr-ísHeškem �e zmítala ve větru brokátová vlajka Pietra Gagliana. Siňora už však na lodi nebylo. Galejníci ho shodili do mol-e. Komita rozsápala šiurma na kusy. Galejníci pobíhali po lodi, hledali vojáky poschovávané v kaj utách a zabíjeli je bez rozdílu a bez milosti. *

Saracéni nechápali, co se vlastně na be­ nátské lodi přihodilo. Očekávali útok a divili se teď, proč benátská galera tak po­ divně a nečekaně manévruj e. Nevěděli, má-li to být válečná lest, či zda se snad Benátčané vzdávaj í. Také saracénská saeta udělala obrat a pustila se k benátské galeře. Saracéni měli tenkráte pi"ichystánu zcela novou zbraň. Naplnili hrnce protivnými j edovatými hady a ty chtěli vrhati na ne­ přátelskou palubu. Benátská šiurma se skládala téměl" ze samých námořníků zaj atých na maur­ ských a t ureckých lodích. Proto všichni byli obeznámeni v zacházení s plachtami. V okamžiu natočili galeru levým bokem proti větru. Benátská galera šla naproti Saracénům levým "halsem " pod velením Turka, Grickova souseda. Starého galej ­ níka srazil svým mečem signor Gagliano. Ležel teď pod přístřeškem s obličejem za­ bořeným do zkrvaveného koberce. Vlajka Gaglianova šuměla ve větru na pevném stožáru j ako dříve. Saracéni uviděli zadní vlaj ku na svém místě. To znamenalo, že se Benátčané nevzdávají, nýbrž j dou na ně. Saracéni připravili železné háky, aby j im i mohli sepnouti boky lodí k sobě. Je­ j ich saeta vyrazila pod plachtami pravým "halsem " přímo proti galeře. V té chvíli však vlezl na přístřešek nahý člověk, silný a dlouhý. Uchopil rukou konec vla-

·

Také saracénská saeta udělala obrat a pustila se k benátské galeře.

53 2 jící vlajky, který sebou zlostně v jeho ruce trhal a škubal se mu z ní jako živý. To se velikán Maur pokoušel strhnouti zadní vlajku se stožáru. Trhal jí vší silou, ale pevná vlajka se pi"ece nepoddávala. Maur nadskočil a pověsil se na ni celou va­ hou svého mohutného těla. Drahý brokát zapraskal. Vlajka se utrhla a společně s Maurem letěla pi"es zábradlí paluby do moře. Všichni muslimové ze šiurmy se sešli na lodní phdi. Volali arabsky na Saracény, že�kapitána na jejich galeji už není, že tu není ani vojáků a že oni, galejníci, vzdá­ vají loď bez boje. Kormidelník natočil galeru pi"ídí proti větru. Loď plula chvíli po větru a chvíli zase proti němu. S ara­ céni se k ní blížili jen velmi opatrně. Stále ještě Benátčanům nedůvěřovali. Cožpak se ve vojně užívá málo lsti . . . ? Děla byla připravena k výsti"elu. Musli­ mové na galeji se zaklínali Alláhem, uka­ zujíce porvané okovy. Konečně Saracén i přirazili těsně k benátské galEi'e a vešli na její palubu. *

Na saetě byli maurští Arabové. Na hla­ vách měli kovové pi"ílby, na těle brnění vzácné práce z pohyblivých lehkých šupi­ natých krunýi"ů. Pohybovali se v něm hbitě a obratně. Brnění se lesklo na slunci jako hadí kůže. Pobití galejníci se váleli mezi zkrvavenými lavicemi, mnozí z nich byli k nim dosud phkováni. Někteří byli postřílení kulemi a šípy benátských vo­ jáků. Maurští galejníci vykládali chvatně kra­ janům svým, co se bylo na benátské lodi přihodilo. Hovohli všichni současně. Sara­ c énský kapitán za okamžik všemu poroz­ uměl. Přikázal proto Maurům galejníkům, aby umlkli. Teprve potom, když se byl hluk a šum na galeji utišil a zavládlo opět ticho, lidé zaslechli hovor moí·e, které bilo a šplouchalo vlnami mezi boky obou lodí. Galera se hnula opatrně kupi"edu, ležíc stále ve směru větru. Očekávala svého osudu a cípek nejvyšší plachty sotva zna­ telně plál ve vzduchu. Saracénský kapitán mlčel, přehlížeje

vážným pohledem krví zbrocenou pal ubu, zabité lidi a něžná ki"ídla bílých plachet. Galejníci hleděli netrpělivě na Saracéna a čekali, co řekne. Ten pohlédl konečně na tlupu nahých a vychrtlých galejníků, pro­ hlížel si je několik minut a řekl: "Dávám všem muslimům svobodu. Ne­ věřící nechť přestoupí di"íve k islámu. Vy jste pozdvihli ruku proti nepi"íteli, oni proti svým. " Temný šepot pi"eletěl zástupem naháčů. Turek, Grickův soused, vystoupil ze zá­ stupu a zastavil se pi"ed Saracénem. Ph­ ložil pravou ruku k čelu, potom k srdci, nabral dechu, vydechl a znovu nabral. "Šejku!" i"ekl Turek. "Milostivý šejku! My všichni galejníci jsme jedno tělo, jedna duše. Proč tedy mají býti jedni svobodni a druzí nikoliv ? ... Benátčané byli ne­ pi"áteli nás všech. Proto jsme je společnou rukou pobili. My všichni úpěli na jednom i"etěze, jedním veslem jsme veslovali pravověrní i nevěl"ící. Jedním bičíkem nás mrskali, jeden chléb jsme j edli, šejku! Spo­ lečně jsme svobody dobývali, stejný nechť je také náš osud!" Na galel-e zavládlo opět ticho. Pouze nahoi"e na stožáru plápolala jako chvějící se srdce lehká plachta. Šejk se podíval upí·eně do Turkových očí. Turek mu hleděl rovněž upi"enč do obličeje. Tak se dívali upřeně sobě na­ vzájem do očí, aniž jedinou brvou po­ hnuli. Turkovi se plnily oči slzami. Všichni čekali, co šejk řekne. Pojednou se Saracl:n usmál. Potom ukázal pravicí na zabit(: galejníky a i·ekl: "Pravdu jsi hovořil, muslime. Jsi zna­ menitý chlapík! Vaše krev se smísila v boji za svobodu. Proto vám bude na­ měřeno všem stejně. Ukliďte loď! . . . Kapitán se otočil na místě a přeskočil pružně s paluby benátské lodi na svou saetu. Všichni na benátské lodi se pohnul i rozčilením. Zahlučeli. V prvním oka­ mžiku nevěděli, co dříve uchopiti do ru­ kou. Radovali se každý po svém. Jedni rozhazovali prostě rukama, druzí bili vší silou oběma pěstmi do okraje galery, ti"etí pr9nikavě křičeli: "Alláh ill Alláh!" - ·

"

533

Nikdo nevěděl, co křičí, odmlčeti se však přece nikdo nemohl. Gricko pocho­ pil, že je svoboden a proto jásal společně se všemi. Každému křičel do obličeie: "Já jsem kozák! Já jsem kozák!" Prvý se vzpamatoval Grickův Turek. Začal k sobě svolávati galejníky. Že jich však nemohl pl"ekl-ičeti, phvolával je k sobě posunky rukou. Turek ukazoval na raněné. Pojednou se hluk utišil. Šiurma se dala do práce. Se saracénské saety jim přišli na pomoc. Osvobodili od okovů konečně i ty, ktel-í nestačili pl-epilovati svých ře­ tězů p. byli proto dosud pl-ikováni ke ga­ lej i. Když pozdvihli se země tělo starého galejníka, všichni na palubě iako na povel utichli, pohlížejíce do obličeje mrtvého kamaráda. Dlouho se nemohli odhodlati vhoditi ho do mol-e. Saracéni samozřejmě starého galejníka ne­ znali. Zdvihli iej proto sami nad okraj pa­ luby. Zaharašil 1-etěz, jak se dotkl okraje paluby, a mol-e pHjalo ubožáka do své měkké náruče. Všichni galejníci se odvrátili od zábradlí, šeptajíce si cosi svým galejním nál-ečím. Za chvíli už zase myli zakrvácenou palubu. V té chvíli už vlála na stožáru benátské galery saracénská vlajka s půlměsícem a plula poslušně za saracénskou saetou. Benátskou galeru řídil teď saracénský ná­ mol-ník. Vezl ji do zajetí k africkým br-e­ húm. 23. U Saracénů.

Tlupa divákú stála na bl-ehu, když vjela do zálivu s napiatými plachtami saeta. Za ní, jako za hospodál"em, šla do zajetí poslušně benátská galera s umělecky vy­ zdobenou zádí, s nádhernými bílými plach­ tami napiatými na pružných r áhnech. Saeta zakotvila v zálivu. Galera za­ kotvila opodál u ní. Šiurma okamžitě svi­ nula a uklidila plachty. Na br-ehu okamžitě pochopili, že saeta přivedla zajatce. Tlupa radostně zajásala, někteří z davu vystr-elili z mušket do vzduchu. Byl opravdu zvláštní pohled na tu novou a lesknoucí se galeru bez

jediného sramu, beze stop boje, kotvící v maurském zálivu vedle saracénské saety. *

*

*

Šejk dostál danému slovu. Všichni ga­ lejníci byli svobodni a mohli jíti, kam se kterému zachtělo. Gricko dlouho vy­ světloval svému Turkovi, že chce jíti domů na Ukrajinu, na Dněpr. Turek ne­ rozuměl jedinému Grickovu slovu, než pl-ece pochopil, že kozák touží domů. Ne­ mohl mu však vymluviti, že každý spěch škodí a že ie nutné vyčkati pr-íhodného okamžiku. Konečně kozák pochopil to nejhlavnější, že ho Turek nezradí a roz­ hodl se proto, že ho bude poslušen. I začal žíti u Saracénů ... *

*

*

V maurském zálivu kotvilo asi deset různých lodí. Některé z nich byly tak do­ vedně namalovány modrou barvou, že by je bylo nezkušené oko jen velmi stěží ro­ zeznalo rá.zem na vlnách mořských. To saracénské hlídky barvily tak dovedně své bárky, aby se jimi mohly nepozoro­ vaně pl'ikrásti až k cizím kupeckým lodím. Saracénské bárky byly malé veslovky, hbité, čilé a s jedním stožárem. I mírné vlnobití jimi v pr-ístavu silně kolébalo. Zdálo se, že nedovedou chvíli poseděti na jednom místě, že se mohou každé minuty utrhnouti s kotvy a začnou prchati z pří­ stavu jako jedovatý hmyz. U saracén­ ských brigantin přecházela příď v dlouhý ostrý zobák. Brigantiny mír-ily kupl-edu těmito zo­ báky, jako by se iím trefovaly někam do cíle. Jejich záď byla zahnuta věncovitě a vybíhala daleko nad vodu. Celý ,,iut" bvl značně zdvižen. z boků na zadňí niistavbě lodní trčela bronzová děla, po třech na každé straně. Turek ukazoval kozákovi jednu bri­ gantinu a cosi spokojeně brebtal. Kozák však ničemu nerozuměl. Proto však přece kýval hlavou, jako by říkal: ano, ano, roz­ umím, dobře, děkuji ... Také Gricko by byl r?.d velmi svému kamarádu Turkovi

534

svým karabáčem. Gricko hbitě vstal a utekl stranou. Arab ho polekal j eště něko­ lika skoky koně, potom vzepial vraníka * * na zadní nohy, otočil j ej na místě ve vzdu­ * chu a letěl dále. Za chvíli už byl celý bl·eh Gricko seděl na bl-ehu zálivu v písku zálivu pokryt lidmi v bílých pláštích. a prohlížel si veselý záliv, saracénské lodi Arabské ženy se shromažcTovaly na pa­ horku. a dohadoval se: Diváci hleděli na moJ-e. Stráže, stoj ící "Za rok, za dva budu snad už zase doma. .. Možná, že už dokonce do vánoc. '' na strážném vrchu, oznámily, že se k j e­ Vzpomněl si na sníh. Nabral teplého, jich pl·ístavu blíží nějaká cizí lccT, že to načervenalého písku do hrsti a smáčkl však není locf saracénská, nýbrž něj aký j ej pevně, j ako dělával doma se sněhem . kl'esťanský koráb. Feljuga už zatím reJ­ Písek se však k sobě nelepil a rozsypal dila zálivem od lodi k lodi. Odevzdávala šejkův rozkaz, aby se všechny lodi ph­ se j ako voda. pravily ke zdvihnutí kotev a k vyplutí na širé moJ-e. 24. Záliv. Dvě felj ugy vyrazily první do moi"e. Jedna felj uga stála vytažena na bl·clm. Jely na výzvědy s temnými plachtami na V bocích byla podepřena a svrchu ph­ ráhnech. Za chvíli zmizely divákúm úplně kryta plachtou, aby se na slunci nero­ s očí, j ako by se byly rozplynuly ve zeschla. Spala jako pod prostěradlem. vzduchu. Brigantiny se šinuly z phstavu , j souce� PI-es j ej í boky visela plachta. V j ej ím stínu si hověli Arabové . Spali, zasunuvše poháněny vesly veslal-ů. Gricko vyb(�!Jl své hlavy až pod samotné bhcho dU­ na pahorek. Slídil očima za saracénský mi maj ící felj ugy, jako spávaj í šti"�mí.tka pocl lodicemi a za křesťanským koní.l)ell l . Ten­ to však plul k saracénskému zálivu klid ne� bhchem své matky. Drobný mol-ský phboj si pohrával las­ a směle. turkami u kozákových nohou a p!·evracel 25. Slovanský "ne/". j e lehce a j emně. V j ednom cípu zá­ livu koupaly maurské děti koně, kutálely Grickův Turek našel koncčnt� sv!-llo se ve vodě, Hepaly rukama i nohama. Mokří koníci se leskli na slunci j ako po­ druha. Táhl ho dolů ku bi'ehu, ccs(ott tll ll litý-rovaní. Kozák se zadíval zálibně na cosi vážně a rozčileně vykládaj<'. S!:lle brebentil totéž, ale kozák pl'ece nit't·ttllL koně. V dálce na bi'ehu se objevil jezdec. Byl nerozuměl. Proto pl-ece však šel sl:ilt· z:L to Arab v bílém plášti na černém koni. Turkem, protože mu věhl. Do zálivu se vracely saracensk!� hri­ Hlaveil. dlouhé muškety se mu klátila za zády. Projel mimo hejno ciNí a cosi na ně gantiny. Vpluly na rejdu a zakol vily. Každá pěkně na svém místě. Za c hvíli bylo khkl. Děti skcčily okamžitě na koně a uháněly tryskem od mok Arab otočil celé saracénské loďstvo v pi'ístavu. "Co tohle znamená ?" uvažovali gakj­ koně přímo ke Grickovi. Cestou cosi k'hčel níci. "Ustupuj í snad Saracéni a scltov;í.­ na feljužníky. Feljužníci se probudili a protírali si oka­ vají se v phstavu pl-ed j ediným kh·sťan­ mžik rukama oči. Potom skočili rychle na ským korábem . . . ?" Vtom se ve vjezdu do phstavu ohj c·vil nohy, j ako by j e byla pružina vymrštila. Okamžitě vyhodili dl-eva, podpíraj ící locT, vysoký cizí koráb. Šinul se těžce a u na vt·ni� chopili se feljugy a začali ji strkati s ki'i­ do pi"ísta vu pod j edinou plachtou. I>a I<' k�' kem do vody. Jezdec zarazil koně. Zadíval poutník kráčel opatrně v cizích vocbí.clt. se zlostnýma očima na Grick a , zal-val na Stráž st oj ící u zajatců se rozešla. Ttwd něho cosi hrozivě a rozehnal se po něm saracénských feljug obstoupil koráb. 1\.a�.-

ledacos pověděl, ale nemohl mu l-íci nic. Ved1 j en stále stejnou: "Jakši ! Jakši !"

·

Gricko vstoupil do vody a pohleděl nedůvě!-ivě na Turka. Ten jej však uchopil ještě pevněji za ruku.

dá z nich se snažila dostati se co možná nejblíže k j eho boku. Turek se bořil no­ hama do písku. Běžel naproti Grickovi a cosi křičel. Smál se na něho, až mu bílé zuby svítily, a křičel zplna hrdla Grickovi přímo do ucha, odděluje každé slovo, aby mu kamarád snáze rozuměl. PI-i tom se neustále smál vesele a radostně. Nakonec plácl Gricku rukou po zádech a vykřikl: • kV' "Jakv• s1, Ja s1, urus.I c· e1o, *) urus.I" a ta'hl ho za ruku skokem ke kajaku. Úzký kajak odrážel právě od bi·ehu. Veslai"i si vyhrnuli kalhoty a tlačili j ej na hlubší místo. Vlny j e zalévaly až po hruď, posHikovaly j e pěnou a rvaly j im kajak z rukou. Lidé se však tomu jen smáli a vesele khčeli. Když byli zaslechli Turkův křik, ohlédli se. Zůstali na okamžik státi a zakývali hlavami. Turek strkal Gricku do vody. Strkal ho tam spěšně, ukazuj e mu rukou na kajak Gricko vstoupil do vody a pohleděl ne­ důvěi'ivě na Turka. Ten j ej však uchopil j eště pevněj i za ruku, a zdvíhaje nohy vysoko do výše, táhl Gricku dále. Smál se při tom a cenil zuby. Veslai"i vykřikli a skeči li současně s obou stran do úzké lodice. Vlny uchopily loďku a hnaly ji zpět ku bi·elm. Veslai'i už však seděli u svých vesel a družně se j imi opřeli o vodu. Vlny si hrály s kajakem a div jej nesta­ věly nosem kolmo vzhůru. Arabi se tomu vesele smáli, opírajíce se vší silou o vesla, až tato praskala. Kajak se pohnul s místa a skočil na hl-eben druhé vlny. Ráz, dva a vyrazil z pěny pi'íboj e. Gricko viděl, že ho vezou ke kl-esťan­ skému korábu. Protáhlý kajak 1-ezal vodu jako nůž. Turek poHepával kozáka ne­ ustále rukou po záciech a brebtal : vl"**) " Jakv• s1, d e 1'1 bas. Spoléhal úplně na kamaráda galejníka. Ten přece musí vědět, co dělá. Gricko vlezl po schodech za Turkem na koráb. Podíval se bá zlivě na pány lodi. Kdo as jsou tihle lidé? . . . Dva z cizích námoi·níků k němu při*) Dej pozor! •:• *) Dobrá, ty hloupá palice!

stoupili. Měli na sobě bílé haleny a široké kalhoty, na nohou kožené sHevíce. Cosi Grickovi známého se jim mihlo v úsměvu a v dlouhých vousech. Cizí námol-níci k němu přistoupili, smě­ jíce se. Turek jim r·ekl cosi po svém. Jeden z cizích námořníků oslovil Gricka. Řekl mu: "Dobrý clen, chlapče ! " Kozák zkameněl překvapením. Roze­ vl-el ústa údivem a dech v prsou se mu zataj il. Kdyby snad byla v té chvíli kočka zaštěkala a pl-ední stožár zapěl lidským hlasem, nebyl by se tomu více podivil. Kozák hleděl stále polekaně na cizí ná­ mol'níky, mrkaje očima. Křesťanský ná­ moi·ník se smál. Chechtal se i Turek, sedaje radostí na bobek a popleskávaj e neustále Gricka' dlaní po plecích.

26. Domů. Byl to slovanský koráb. Phplul k Mau­ rům s nákladem zboží zdaleka, až od dalmatských bi'ehů, z města Dubrovníka. Koráb Dubrovničanů nebyl n;í.clherný. Všechno na něm bylo j ako od sekyry. Byl stavěn bez výsti'edností a bez ozdob. Zato však byl praktický a pevný. Také oblek charvatských n(unohlíků byl prostý: kalhoty a halena. LmT p;í.ch la smolou a koží. Slovanská loď nevozila po SH-cdozcm­ ním moři své, ale cizí zbo;l,í. Byla to nákladní loď. Jako nákladní vozy li ledčl a i ona zpod smoly a dehtu, i ím ž Dubrov­ ničané natřeli nejen j ej í boky, nlc t!�ž la­ noví. Jejich plachty byly zúplatované, stejně jako j ejich pracovní haleny. Námořníci na dubrovnické lodi pl·iví­ tali kozáka pUvětivě a Gricko se s nimi nemohl ·dosyta napovídati. Mluvil .bez přestání, teď však zase Turek ničemu ne­ rozuměl. Viděl j en , že se j eho knmanid dostal k svým. Turek naslouchal nesrozumitcln{: slo­ vanské řeči, usmíval se neust<í.Ie, Hel si dlaně o boky a cenil bílé zuby. Potom se rozhovoi"il s j edním z n<í.mol·­ níků po turecku. "Ptá se nás, dopravíme-li tě určitě .

537

domů," i"ekl potom Grickovi Charvat a Turkovi se zapl-isahal, že , vydá-li se s nimi Gricko na cestu, že ho dovezou až ku bl"ehům rodné země. *

Teprve po rcce se kozák dostal na svou rodnou Ukraj inu. Sedě na z2.praží své chaty, vykl2.dal už nejméně po sté sv)'m zE2.m�·m o zaj etí, o galeii, o šiurml: a oholen�·cl1 lebkách galej níkú.

D O BYT Í A L Ž Í R S K A . Za velké revoluce dodávali dva alžírští židé Francii obilí. Francie jim dlouho zůstala dlužna a pohledávka obou židú byla často předmětem vyjednávání. Věřitelé Francie byli zároveií. dluž­ níky alžírského deye .(vládce) Husseina, a když konečně byla přesně stanovena v}·še jejich po­ hledávek, nedostal dey z té sumy ani haléi·e. Husssein se rozhněval a napsal francouzskému ministru zahraničí. Ten mu neodpm·ěděl pr-ímo, n)rbrž }, němu poslal francouzského konsula

...

--- -:;.�

.

Karla X. to nezachránilo. Kov)· panovník Ludvík Filip pokračoval v bojích bez valné energie. Francie neYěděla, co počít s Alžírskem.

'''--�-..

\

Historicki oháií.ln na mouchy, jíž u deřil alžírský vládce fra ncouzského konsula do t\·áře, což bylo p.odnětem k válce a obsaz.ení Alžírska. v Alžíru Pierra Denla. Dne 29. dubna 1827 tázal se dey konsula, proč mu ministr neodpo­ věclěl. Deval dvětil: .,i\Iá vláda ti nebude psát, to je zbytečné." Tón. odpod!di rozdráždil Hus­ scina tak, že udeřil konsula oháií.kou na mou­ chy, a poručil mu, aby odešel. Francie byla tehdy zaměstnána svými vniti"­ ními poměry, kromě toho zasahovala do i·ec­ kýdt záležitostí a tak to trvalo tři roky, než se konečně odhodlala pJtrestati deye. Výprava .-\lžírsk)r hrdina Abd-el-Kader poclle podobizny Chlebowského. do Alžírska r. tll:lO měla zároveň odvrátit po­ zornost francouzského obyvatelstva ocl domá­ cích politických lJ:Jlllěrú a v)rbJjem v Africe Potřebovala kolonií, ale jaksi se obá,·ala za­ upevniti kolísající trún I(·o�,rb. X. V č"rvnu 1830 k;i:ll t je, protože mčla špatné vzpomínky na byl dobyt Alžír, 4. č:-n-en:e se vzd1l cl;y, ale chhvy, které jí kdysi náležely a o nčž pbšla

způsobem, j enž j í nebyl příliš ke cti. Dřívější ne­ úspěchy s Indií, Kanadou a Haiti zrazovaly Francii od výbojné války a ona se omezovala na obsazení Alžíru, Oranu a Eóne a na krátké výpravy do vnitrozemí proti nepřátelským kmenům.

Jak vypadali francouzští vojáci, když dobývali Alžírska. R. 1833 spojil arabský šlechtic Abd-el-Kader tři kmeny a začal proti Francii "svatou válku" . Abd-el-Kader přijal titul emíra a učinil svým sídlem Maskaru (j . v. od Oranu) . Francouzský velitel v Oranu Desmichels mu postoupil Oran­ kou provincii a pomáhal mu v boji proti kme­ nům, které se nechtěly podrobiti. Desmichels byl odvolán a jeho nástupce Trézel zahájil proti emírovi boj, v němž r. 1835 utrpěl těžkou po­ rážku. Současně s Abd-el-Kaderem Močil na Francouze bej constantinský. Alžírský guver­ nér dal se r . 1836 svésti k obléhání Constantiny, ta se však statečně hájila a Francouzové byli přinuceni k ústupu, při němž Arabové povraž­ dili j ejich raněné a nemocné. Generál Bugeaud, který po Trézelovi velel v Oranu, uznal při schůzce s emírem r. 1837 j eho stát a postoupil mu téměř celé území alžírské. Abd-el-Kader měl za to uznati nadvládu Francie a odváděti po­ platek. Francouzská vláda smlouvu schválila, protože ve Francii bylo málo nálady pro válku a docela se i ozývaly návrhy, aby bylo Alžírsko vyklizeno. Skončivše boje s emírem, obrátili se Fran­ couzi r. 1837 proti bejovi constantinskému, rozstříleli hradby j eho města a dobyli ho po krvavé bitvě. Po vítězství na východě, mohli se obrátiti na západ proti Abd-el-Kaderovi. Ten se zatím připravil na novou válku a dospěl kon­ cem r. 1838 k vrcholu své moci. Navázal styky s Marokem, !:;paněly, Anglií, Tureckem a Egyp­ tem a dovedl si získati přátele i v Paříži. Měl 15.000 mužů, 12.000 koní a 20 děl. Jeho vojsko

bylo ozbrojeno francouzskými nebo anglickými puškami a bylo vedeno evropskými důstojníky. Evropští dobrodruzi zřídili mu také továrnu na zbraně a prach. Když Francouzové na něm žá­ dali neobmezené hranice, odmítl, a vpadnuv do j ej ich území, poplenil je a povraždil francouzské­ osadníky. To bylo r. 1839. Francie se zase roz­ hodla pro válku . R 1840 dobyl Abd-el-Kader několika vítězství. Obrat nastal r. 1841, kdy byl Bugeaud j me­ nován alžírským generálním guvernérem s ar­ mádou 100.000 mužú . Bugeaud vedl válku rázně, dobyl pevností e míro vých i Maskary a vložil do nich posádk y. R. 1843 musil emir prchnouti clo Maroka, kde roznítil "svatou válku" proti l'rancouzúm. Bugeaud porazil r. 1844 marocké vojslw u pohraniční řeky Isly, marocký panovn ík byl pr-inucen k míru a ke slibu, že n ebude podporovati Abd-el-Kadera. Ten se vrátil do A l ž í rsl<:t a zase dosáhl někte­ rých úspčchť1 . Ale j eho pf"i vržencú u bývalo, emir phšel o všechna sUula a koncem r. 1847 mu ne­ zbylo než s e vzdáti. Francmtzové od ve zli ho· clo Toulonu a potom do Pan. Ze zaj etí byl pro­ puštěn teprve r. 1852, odj el na východ a zemřel v Syrii r. 1883. Dlouho to trvalo než bylo

celé

Alžírsko pod­

robeno. Proti Kabylúm válčili Francouzové· clo r. 1857, museli bojovati o každou oasu na j ihu a dlouho jim kladli odpor Tuaregové, kteří

Z boj ů p ři obsazování Alžírska. r. 1881 povraždili voj enskou výpravu táhnoucí přes Saharu. *

*

*

Francouzi zvítězili teprve, když se j i m poda­ řilo překonati překážky, které j im v cestu kladla

539

Dobytí Constantiny. O bklopena hlubokou roklí, byla pokládána Constantina za nedobytno u . Francouzové p o prvním marném pokusu vnikli s neobyčejnou chrabrostí s j ediné přístup né strany do města, ale velitel sám p ři útoku zahynul . příroda, když si Bugeaud vychoval vojáky a dústojníky a naučil j e boj ů m v horských kra­ j ích. Vojsko bylo v prvních letech neschopné válčit v alžírském podnebí a terénu, stále mezi ním i·ádily nemoci, zásobování bylo těžkopádné, lidé stísnění útrapami ztráceli odvahu a sebe­ vraždy byly velmi časté. Konečně však se při­ zpúsobili podnebí, životu a boj úm.

Někdy byla odložena zbraň a z vojákl! se stá­ vali cestáři, zedníci a zemědělci. Vznikaly sil­ nice, mosty, tábory a osady. Řadoví vojáci, zuavové, legionáři a spahiové tvoří africkou armádu, která umí válčit, udržovat mír a podpo­ rovat kolonisaci. První osadníci se usadiii r. 1832 v l\Iitidži (nížina kolem Alžíru) . Bugeaud nepřál kolonisaci. "Armáda není k tomu, aby chránila

540 osadníky, nýbrž aby podnikala v)·boje a pro­ slavila se vítězstvími." Ale přece se kolonisovalo, ač za těžkých podmínek. Kraj byl b:tžinatý a nepřítel ustavičně číhal. Za dne musili osadníci stále mít pušku po ruce, každá neopatrnost byla placena hlavou nebo zajetím, což bylo j eště horší. V 1. 1835-1842 umírala čtvrtina až tře­ tina obyvatelstva na bahenní zimnici a ,.e Fran­ cii už chtěli " nezdravou l\Iitidžu ponechat Ara­ búm a šakalům". Ale osadníci vytrvávaj í. B:t­ žiny se vysušují, podnebí j e zdravější a r. 18-17 má osada Bufarik už 2000 obyvatelú. Nastal příliv kolonistů do .Mitidže i clo j iných kraj lt. I Bugeaud pak poznal j ej ich význam, když viděl, že j en kolonisací j e možno vychovati do­ morodé obyvatelstvo, opatřiti mu lepší životni podmínky a pi'iměti je tak ke spolupráci � Fran­ couzi. Za druhého císařství zanedbávala Francie kolonisaci Alžírska a počet obyvatelstva tam silně poklesl. Tr·etí republika lépe chápala, čeho j e Alžírsku třeba, posílala tam osadníky a p::>d­ porovala zemědělství, hlan1č vi nai'std. Potom rychle vzrůstala města a kolem starých částí Alžíru a Oranu vyrostly nové, moderní čtvrti. Plodná půda měří nyní Ui miliony hektarú a poskytuj e na dvacet milionlt centú rúzných plodin . Vinice zabíraj í plochu 2:í0.000 hektarů a rodí přes 13 mil. hl. vína. Nczdra,·á iVIitidža stala se nej úrodnější částí Alžírska. V)·voz a dovoz činí deset miliard frankú, silnic je 23.000 km, železných drah 4 .750 km. R. 1928 bylo tam 1553 francouzských a 563 domorodých škol, do nichž chodilo 182 .000 dětí, z toho 63.000 domorodých. V lyceích a kolejích 1929 bylo 9548 žáků, z nich 806 domorodých, na vysokých školách r. 1930 bylo 1890 žáklt, z nich 77 domo­ rodých. U niversita v Alžíru byla založena r. 1 880 a kromě j iných pi·edmětú pi·ednáší se na ní o púdě, plodinách, zvíi·eně, zeměpisu, děje­ pisu a starožitnostech severní Afriky, jakož i arabština a berberština. Když byly bažiny vysušeny, stalo se podnebí zdravěj ším a francouzští lékai'i se postarali o povznesení hygieny. Obyvatelstvo Alžírska, které r. 1830 čítalo asi dva miliony, vzrostlo r. 1 856 na 2,150.000 a r. 1926 na 6,066.000. V le· tech 1 872-1 930 se j eho počet více než zdvoj ná­ sobil. Rqmánú rť1zných národností žije, . Alžírsku na 800.000. Francie kladla v posledních šedesáti letech

váhu IU. zcivilisování obyvatelstva a nyní múže spoléhati na j eho sou.činnost. Nejlépe se to uká­ zalo za světové války, za níž Alžírsko poslalo na bojiště tisíce vojáků a kdy prokázalo Francii neocenitelné služby svými plodinami, j imiž j i vydatně zásobovalo. To byl j eden z výsledkú dobré politiky, s j akou Francie j ednala s oby­ vatelsh·em, respektuj íc v první řadě j eho ná­ boženství. Francouzské obyvatelstvo Alžírska přispívá 11:1. veřej ná vydání pěti šestinami, ale v rozp::>čtu j sou vždycky položky na udržování mešit, na moslimskou j ustici a na vyučování. Alžírští moslimové byli nábožensky sjednoceni a byla u t\·ořena hierarchie z placených duchovních, což za turecké vlády nebylo. Francouzské duchovenstvo, jež šířilo Y Alžír­ sku ki·esťanství, počínalo si vždycky naprosto mírně a naklonilo si domorodce svou lidumil­ ností. Největší zásluhy o pold-estění Alžírska měl Lavigerie, který se stal r. 1867 arcibiskupem v Alžírsku. Toho roku řádily v zemi hlad a cho­ lera. Muži, ženy i děti umírali po tisících. Fran­ couzská vláda s počátku snažila se tuto pohromu zataj iti, ale Lavigerie prosadil, že celá Francie byla vyzvána ku pomoci, a ujal se asi 1800 arab­ ských sirotků, pro něž úídil dva sirotčince. Když o něco později odcházeli j esuitští misio­ náři do Kabylska, uložil j im, aby si počínali co nejopatrněj i . "Teď není vhodná doba pro obra­ cení na křesťanskou víru, teď je doba, kdy j e nutno lidumilností získávati srdce a dúvěru Kabylú. Nesmíte sledovati něco j iného . Všechno, co učiníte kromě toho, bude na škodu dílu . " To byly zásady, na nichž arcibiskup r. 1872 za­ ložil Společnost afrických misií, které se nyní r-íká " Bílí otcové". Misionáři se zavazovali, že se budou oblékati j ako domorodci a že budou žíti j ej ich životem. Z Alžírska šli misionáři mezi divoké saharské Berbery, ,potom se usazovali v Laghuatu, Biskře, Géry\'illu, v El Goley a M'Zabu, zaklá­ dajíce tak r·ečenou apoštolskou prefekturu ghardaj skou. Ze Sahary šly misie do Súdánu, ph čemž několik misionál'ú bylo zabito ocl Tuaregů. Do Timbuktu se dostali teprve r. 1 894. Nyní je 12 misijních stanic v severní Africe, j edna apoštolská prefektura na Sahaře, 2 apoš­ tolské vikariáty v Súdánu, 9 vikariátli a jedna apoštolská prefektura v Rovníkové Africe. Mezi 400.000 domorodcú, obrácených na víru, púsobi

V

alžírském

starém městě (Kasbě).

542 660

misionářů,

50

domorodých

kněží a

350

bílých sester a pracují zároveň pro Krista i"pro �

Francii.

Z misionářů nejvíce se vyznamenal de Fou­ cauld, *) zúčastnil

púvodem žid. se

bojú

20.

června r.

1883

na

nebo německý. Jakmile jim p::mstevník otevřel,

"'

povstalcúm zejména vnikl,

p!·estrojen za rabína a v prúvodu jednoho ra-

3.000 km

ihned ho zanažclili.

Bý,·al dústojníkem a

proti

v jižním Oransku. Dne

jeho poustevny v Tamanrasetu,

jih ocl Alžíru. Vedl je cizí dústojník, turecký

*

*

Poměr Alžírska k Francii se několikrát změ­ nil.

R. 1848

bylo Alžírsko rozděleno v departe­

menty ·a osadníci měli právo voliti poslance. Francouzská republika se starala o kolonisaci a posílala tam

pai"ížské

nezaměstnané dělníky,

kteří se však ncosvčclčili jako zemědělci.

R. 1851

bylo zrušeno clo mezi Alžírskem a Francií. Za císařství bylo osadníki"un odňato hlasovací právo a zase tam byl dosazen generální guvernér. Po prusko-francouzskó vúlce byla zrušena vojenská správa Alžírska

a

byli tam vysazováni alsasko­

l9trinští uprchlíci.

I 'o lom pro Alžírsko začal

platiti i zákon

l�DD, podle něhož nabývá

z r.

domovského práva každý syn cizincúv narozený na francouzském Ílze ml.

V čele civilní a v�jenské

správy stojí nyní gcnerúlní guvernér, jemuž ve věcech civilních radí vlúdní rada, nejvyšší rada a

tři finanční v�rbory. Alžírsko je rozděleno na

Hi departementy.

Vč.

Poznali jsme h i storii dobytí A l žírska, nebude však na škodu pi"ipojili nčkolik slov o Alžírsku samém, které se stávú rok od roku cí l e m četných turistů a lázet'í.ských hostí.

Pi"íjezd do hlavního mčsl;t, Alžíru, poněkud

zklame. S lodi je vidl-ti v y solu: terasy a rampy

a za nimi se teprve u ka zu j e mčsto, nevyhlížející zvláště orientálně.

Dnes

Franco u z i litují,

že

pobořili kolem p!·ístan1 charakteristickou čtvrt

-o.

Typ alžírského domorodce. bína, do Maroka, prošel je celé a podal o něm dúležité zprávy. Vrátiv se do Francie, dal se pokHít a vstoupil do kláštera trapistú v Pale­ stině. Potom byl posvěcen na kněze a odebral se do Afriky.

R. 1903 působil v jižních oasách a vykupoval otroky. N a radu generála Lapen·ina

se vydal k Tuaregům ve vysočině thaggarské a došel u nich neobyčejné vážnosti. Jeho zásluhou

byl ten divoký kmen phveden k mím. Dne prosince

1917

1.

vnikli ozbrojení tripolští lupiči do

'') Viz Šir)'m světem ročník \T

p!·estavěli do moderního slohu. Výše od moře

již. se množí vily v zahrallitch,

čím dále, tím

hustěji pronajímanýcll hoslúm, ktcl"í se nespo­ kojují s riviérou a chvátají clo :\lžím. Nastane-li i tam nejisté počasí, sn a d no ve dvou dnech pře­ jedou do Sahary, zvlúštč clo Biskry. Ale cizinec, vidoucí ty

p!·ístavní arkády a

terasy, by ne!·ekl, že za nimi v 1\:asbě jsou již rázovité uličky domorodého města. Ulice jsou široké sotva pět metrtl, i tčch lze sotva použít k chúzi. Domácí lidé sedí totiž na prazích domů, leží podle zdi a čert ví, co si mají tolik povídat. Oblohy není skoro vidět. Domy se vzájemně podpírají oblouky pi·es ulici

a

jejich střechy

543 mizej í někde vysoko. Mají-li na ulici převahu klábosící mužové, zde na rúzných výstupcích, nižších střechách, balkonech a pod. převládaj í .ženy. Prqstředkem ulice teče potúček čisté vody .odpl avující smetí a ochlazující vzduch naplněný někdy pramálo vonnými výpary. Ale má v prud­ kém svahu ulice notný spád, začasto mizí ve -stokách, protože musí ustoupiti schodúm, někdy -skoro nekonečným. Pobřeží alžírské stoupá rychle do značné výšky na šatovou planinu. S počátku nemá ani nic afrického. V takové rovině Mitidži, v Blidě, Milianě . Relizane, uprostřed velkých plantáží a vinic, není vlastně kromě těch několika postav domorodcú nic afrického . Ale nad tímto stupněm 2dvíhá se již vysoká hradba horská, která se

Lijavce, metelice i sněhové vánice nejsou tu zvláštním zjevem. Ve vnitrozemí je nejvýznačnějším městem Constantine ve výši přes 1000 m a proto mívá chladné večery. Obklopena většinou hlubokou roklí Rhummelu, kde hučí voda, tvoříc vodo-

Horská vesnice

Kabylská vesnice v D žurdžuře.

v

D žebelu Aures.

pády, patří k nejkrásnějším městúm na světě. Jinak ostatní náhorní města jako Sétif a Batna jsou j ednotvárná a ne nepodobná našim městeč­ kům v labské rovině j ako na př. Sadské. Avšak bývala tu za doby římské velká města, možno říci velkoměsta, j ak nás o tom přesvěd­ čují j ej ich ohromné zříceniny. Po celé zemi jsou roztroušeny rúzné menší zbytky zaniklé kul-

ještě dlouho do j ara leskne sněhem. Na ní jsou ()tevřené pláně se zoufale j ednotvárnými šoty (solnými j ezery) , s chudými vesnicemi roztrou­ šenými na několik hodin cesty. Bídné hromady slámy j sou ty baráčky domorodců, kteří se živí hlavně chovem ovcí a sbíráním halfy. Málokdy zahlédneš v té stepi lidského tvora. Ale mýlil by se ten, kdo by myslel, že tato ná11orní planina j e všude stejně pustá. Taková Džurdžura, vyšší než naše Krkonoše, je dobře za­ lesněna a v ní j sou kabylské (horalské) vesnice dosti hustě vedle sebe. A j eště na j ihu Džebel Aures dostupuj e výšky našich Tater. Kabylské vesnice se příliš neliší od našich vesnic, protože musí míti šikmé střechy vzhledem k častým lijákům. Toliko k j ihu převládají střechy rovné, domy snad staletí staré jsou přikryty kamen­ nými plotnami a vesnice vyhlíží ,·elmi chmurně.

Zříceniny Džemily. tury římské j ako pilíře, vítězné oblouky, trosky chrámú. Nicméně staneme překvapeni nad rozlehlými úíceninami měst, která mohla mít i sto tisíc obyvatelů. Dnes j sou v krajích za­ padlých, kde pl-i celohodinné j ízdě autem po­ tkáme sotva deset lidí!

544 A vzrušeni staneme před znceninami Dže­ mily, z níž se zachovaly chrámy, vítězné oblou­ ky a brány z císal-ské a byzantské doby. Jej í rozsah novými vykopávkami roste a dává tušiti, j aký rušný život asi proudil těmito ulicemi. · Ještě podivuhodnějším zjevem j sou rozsáhlé zbytky Timgadu, který by zaujímal prostran­ ství Yelké Prahy. Jsou tam samostatné čtvrti

Nechápeme, jak mohlo zmizeti město pocl ná­ nosem jílu, bahna, písku, zapadnout v lidské mysli tak hluboko, že v dějinách nebylo o něm zmínky. Jaká to prchavost lidské kultury! Ne­ bude tak j ednou s evropskou ? Dnešní osídlení je řídké, neboť kraj by asi početněj šího lidu neuživil.. Domorodci ze vzdá­ lených vesnic oceií.uj í proto výhody autobusú,

Pohled na Timgad s letadla. z rúzných dob. ač hlavní rozkvět města spadá do 3. století po Kr. Široké, rovné třídy vypozorujeme již z pn­ pojeného pohledu z letadla. Jsou vesměs dláž­ děny, vyježděné plotny kamenné ukazuj í, že tam proudilo množství povo2l1. Vedle soukromých doml!, z nichž zústaly j en zdi, jsou tam zbytky radnice, tržnice, divadel, chrámú, úředních pa­ lácú zdobených krásným, štíhlým sloupovím. Udiveni zasedneme na některý ten balvan a pozorujeme, j ak chudým rostlinstvem a blu­ dištěm kamení dnes se točí mrštná j eštěrka na místech, kde tepna života musela prudce bíti.

které pádí po asfaltovaných si lnicích někdy bláznivě. Jsou to někdy prapodivné zjevy mezi autobusy, zpravidla nabité domorodci a za­ vazadly. Na mnohých sedí clomorodci na střeše a libuj í si v prudké jízdě. Mají aspoií. pohyb, l{dyž vyseděli celé odpoledne na bobku nebo na obrubě chodníku nepi·etržitč žvatlajíce. K jihu množí se j i ž slntpiny kočovníků, ne nepodobných našim cikánúm, ale doprováze­ ných velbloudy a dobytkem. Té bídné pastvy by jim ani ta nejmizernější ovce u nás ne7.á­ viděla. Půda je čím dále, tím pustší, až nakonec samé kamení a písek jalm naše lomy. Náhle se

545 za večera a za noci, dokud komáři nezazpívaj í svou protivnou píseň. A v j ihoalžírských oasách rozvíjí se nyní rušný lázeií.ský život, neboť se tu žije za zimních měsícú j ako v příjemném létě, zatím co u nás jsou tuhé zimy a nevlídné plíska­ nice. Ale člověk stále proniká k jihu. Dnes j ezdí autobusy přes Saharu na vysočinu Hoggarskou,

7.aNýsknou první koruny nízké ještě palmy, j íž k j ih u přibývá na výšce, až po prújezdu El Kantarou už vidíme typické saharské oasy. Ne-

E l Kantara, . . brána pouště" .

nadchli bychom s e pro život v nich, neboť domy j sou uplácány z hlíny, všude plno prachu, a kde je vlhkp, i bláta. To j en zvláště pěstěné zahrady jsou krásné. Palem se brzo nabažíme, když j ejich ztepilost se ztrácí v palmovém pod­ rostu. Zato vzduch na j aře j e nádherný, zvláště

V saharské oase Sidi O khba. kde je však zima dosti drsná a sníh není vzác­ ností, a dále až k ?\igiru do Timbuktu, pyšné kdys , ;královny pouště" .

� �-

.

=-----

� �:a-..------:.:--

S. R. Minclov: U K N 1 Z ETE S OJ OT ů . Z taj ného rozkazu ruské kolonisační správy odebral j sem se do Uranch aj e na horním toku Jenisej e a dále do kraj e, který podle j ména náleží Číně. Ale obyvatelé, turecký kmen Sojotů, vyhnali krátce pi·ed­ tím čínské Medníky a požádali o phvtě­ lení k Rusku. Mým úkolem bylo pod mas­ kou nevinného archeologa prozkoumati účelnost této státní akce. Můj nenadálý příchod vyvolal mezi darebáckými po­ hraničními Medníky skvostné scény, které připomínaly Gogolova "Revisora", kdež­ to ve vnitru Uranchaj e se komika pro­ měnila v doj ímavou tragiku. Lues, ko­ i"alka, lamové a nojoti, domorodí vládci Sirým světem.

a cizí velkostatkáři a ob �hodníci pracují na zkáze původně silného kmene. Tak bez­ uzdně divoký j ako lidé j est hrdinský a často nehostiný kraj, s nímž Sojot, p ři­ kovaný na hřbet svého polodivokého koně, svádí ust avičný zápas o holý život. Sojoti u j urty se rozestoupili. Plstěný z á­ věs se pozvedl. Sklonil j sem se a j ako první jsem překročil práh polotemné okrouhlé místnosti. Světlo padalo seshora z otvoru, který byl určen k odvádění kouře. Upro­ str-ed j urty hol:· el pod železnou třínožkou oheň. Vpravo od vchodu seděly na hed­ vábných polštár-ích, bez hnutí j ako sochy Buddhy, na zkřížených nohou dvě po:i3

stavy : j ednou z nich byl nojon, tlustý a opuchlý muž v modrém chalátu, na hlavě čínskou čepici s modrou skleněnou kulič­ kou - odznakem to nejvyšší hodnosti. Nalevo od panovníka seděla j eho žena s hrotitou, kožišinou lemovanou čepicí,

Sojoti p řed

s tanem.

·

J eJ lZ forma poněkud pr-ipomínala Clsar­ skou korunu. Její krk zdobily i·etězy perel. Proti vchodu stály skřínky čínské práce s bronzovými bůžky a misky s tukem a obilními zrny. Vedle di"epěl bezvousý lama a mumlal modlitby, dívaj e se do knihy. N aproti noj onským manželům připravili pro nás několik polšt ářů. Ježto j sem j eště neznal etikety Soj otů, šel j sem k noj onovi a pd'dal j sem mu ruku a potom j eho ženě. Oba se dostali do roz­ paků, poposedávali neklidně sem a tam a konečně povsta,li. Otrhaní Sojoti vplížili se z a námi do j urty a postavili se u vchodu, odkudž pozorovali, co se dálo uvnitř. Místo aby tlumočil, byl tlumočník náhle zachvá­ cen zbožností a začal se klaněti bůžkům. Když se pomodlil, položil oběť na skřínku ­ bezově modrý, hedvábný trojmo složený šátek. Potom držel právě takový šátek ve vztažených rukou a cosi koktal k noj onovi. Ten mu odpověděl. Potom se dotkl ko­ nečky prstů tlumočníkových dlaní a přij al j eho dar. Ty šátky j sou u Sojotů j akýmisi navštívenkami a při návštěvách hrají na obou stranách značnou úlohu . Koktaj e strachem, překládal tlumočník můj pozdrav, načež jsem nojonovi podal

své dary. Phjal j e, ale phtom se zdálo, j ako by j eho ruce sáhaly vedle těch pi·ed­ mětů. Za několik okamžiků jsem se pře­ svědčil, že nojon j e slepý. Jak jsem se pozděj i dozvěděl, phšel o zrak nesmírným pitím. Soudě podle zevnějšku, bylo mu asi pětapadesát let. Jeho obličej měl krutý výraz a ukazoval, že ten muž j e zvyklý n a otrockou poslušnost a že j e surový a ne­ dťlVěl'ivý. Jeho choť, vysoká, silná, asi pětačt yhcetiletá žena s hrubými rysy a velkýma, černýma očima, hned na první pohled mě živě upomínala na obraz Pai­ duly. Podobnost s proslulou vládkyní Ta­ t arů zesilovala j ej í rudá, zanícená víčka. Má žena j í podala dary a ona si j e ihned začala prohlížeti co nej důkladněj i. Brzy se F rozprost r·el po tvál'i spokoj ený úsměv. Uí·c cln í k n ás prosil, abychom si sedli na polš t áí·c. Pí·ed nás postavili podnožky, které n Soj oh"1 nahrazují stoly a podali nám dvě misky s tekutinou, která vypa­ dala j ako l"ídk:í k áva s mlékem. Vedle mi­ sek se hned nato obj evily dva nečisté, cmailovan(� t a l í h· s podivným pečivem různého dru h t 1 . N P j c l mtnčj i vypadali j a­ kési pohan kov(· kol :í(:e, k t eré však nebyly kulaté, nýbrž t roj h r a n lH;. Nasaclil jsem misku ke r t t"t m . Nápoj chutnal tak t rocl t u j a k o č c m :í káva. Po-

Karavana p rochú z í sojotským územím.

tom jsem se dovědě l , že t o byl j ej ich za­ milovaný čaj . kt erý s e vaH s tukem, solí a mlékem. Ve sku tečnosti to není žádn:)r čaj , nýbrž omáčka. Phpravují j i ze zele­ ného čaj e, který má podobu velikých ta­ bulek, do nichž jsou zlisovány listy záro­ veň s větvičkami. Abych byl zdvořilý až

547

dokonce, ulomil j sem si kousek pečiva a dal jsem j ej do úst. Kousek se okamžitě rozplynul na j azyku a j á j sem k své hrůze cítil, j ak mi teče do hrdla odporný skopový lůj . Nechybělo mnoho a byl bych to zvrátil. Mezi Soj oty sedícími u vchodu byli dva bez nosu . Ostatní se toho neštítili. Tlu­ močníkova miska znovu naplněna mlékem kolovala mezi diváky a zdraví z ní pili střídavě se syfilitiky. Nalevo od vchodu visel veliký kožený měch, který šířil zá­ pach j ako tisíc poutníků, kter-í se současně zují. Vedle stálo několik džberů s mlékem. Měchy slouží na kysání mléka a nikdy ne­ j sou čištěny a vyplachovány. Ph naší roz­ mluvě naklonil se noj on Uikráte, odhrnul plstěnou přikrývku, na níž ležel j eho pol­ štář, vysmrkal se do ruky a potom si uHel prsty o vlastní tělo. "Nojon se t áže, zda znáš carova příbuzného? " obráti! se na mě t lumočník. - " Kterého? " - "Toho, -co nedávno cestoval touto zemí." Byl j sem udiven. "Nebyl tu žádný pří­ buzný carův," odvětil j sem . Tlumočník pl'eložil má slova a na nojonově tváři se Dbj evil lehký, ironický výraz. "A byl t u j eden," zase překládal tlumočník. "Docela nedávno tu proj el a sám to noj onovi l-ekl, že j e carův příbuzný."

Pl'ed námi tím kraj em cestovali j en Te­ rentěv a hrabě Bennigsen. Protože j sem slyšel o Terentěvově vychloubavosti, při­ četl j sem mu v duchu i tuto chvastavost . Ale ukázalo se, že jsem se mýlil. V tomto případě se do carského pr-íbuzenstva vlou­ dil hrabě Bennigsen. Hrabě cestoval po Malém Jeniseji s ve­ likou nádherou v doprovodu kozáků, kteří mu byli dáni v Ufě a s celým štábem ku­ chař"ů a sluhů. "Nu, koho pak znáš z veli­ kých Medníků? " obrátil se na mě zase tlumočník. Nojon se chtěl patrně dově­ děti stupeň mého společenského postavení. Jmenoval jsem mu Gabaj eva, Cererina, Č akirova. Nojon poslouchal a pokyvoval phtom hlavou. "A znáš četníka? " Getník ve vsi Znamence na Malém Jenisej i, obr postavou a energický chlapík, byl u Sojot ů velice oblíben. Jej ich úi·edníci i nojon ho navštěvovali a pokládali ho za neobyčejně důležitou osobnost . Pi"isvědčil j sem a tím se skončila má audience. Má žena j eště poprosila o dovolení, aby směla druhého dne vyfotografovati poj ona a j eho rodinu . Potom jsme se vrátili do svého stanu, kde nás očekával kavkazský šašlyk a maka­ rony. (Z k nihy " Z taj ného rozkazu ".)

Charles MrDermand:

Ú T Ě K Z D Ž U N G L E. Podle vypravO\·ání j e d noho ú častníka . Byl jsem přijat a po­ T1·agická historie mladého Ni!mce, kterf' se dal Jednoho jarního dne 1 908 stál jsem v jed­ zláliat vysoliou mzdou a phdal se ke skupině tom jsem podepsal smlou­ vu, podle níž jsem měl né hamburské ulici a 1n11Zů, ubírajících sl! do vnitra Brazilie, aby tam p1•acovali na stavbě trati. Podnebi tam čekal na najimače dělní­ pracovat na stavbě želez­ niční trati v Brazilii za bylo vražedné. Čtyři muži poliusili se o útěli ků, který ohnivými slo­ mzdu dvaceti marek vy líčil zlaté časy, jaké a na prámu vylwnali sta mil dlouhou cestu denně. Měl jsem k tomu nčekávají ty, kdo pů­ po řece. A le jen dva z nich se dostali li cili. dostávati i stravu, byt jdou na práci do Jižní a lékařsk� ošetřerú a po třech letech jsem si Ameriky. Jeho vyprávění o tropických krásách mohl vvbrat buď placený návrat do Němec­ a vysokých mzdách tak na mě působila, že ka, n;bo udělení pozemku . Smlouvu potvrdili jsem se přihlásil. r.

kcnsulm é německý a brazilský. "Ckázalo se, že j edna stavební společnost nabyla práva vybu­ dovat trať přes j e dny vodopády. Pozděj i jsem se dověděl, že pJ·edtím bylo toto dílo několi­ kráte podniknuto bezvýsledně a vždycky s hroz­ n}·m nákladem a se ztrátou četných životů . S nwoh}·mi jinými Němci najatého pracov­ ního oddílu jsem byl vzat na palubu dopravní lodi. Na palubě jsme nalezli velký počet Polá­ ků. Cestou jsm e zajeli do ni'kolika přísta,,ú a phbrali jsme zástupy ital�kých a portugalských dělniků . Po velmi nepříjemné cestě jsme se dostali do brazilské i·eky Fary, ale nebylo nám dovo­ leno ,-yjíti na břeh. Za t)rclen j sme byli převedeni na jinou Jeď a plavili se proti proudu . .i\Inozí z nás už trpce litovali, že se dali najiJlouti, a zamýšleli jsme plavat na pev11inu, j akmile se přiblížíme ke břehu. 2áclný z nás tehdy neznal džungle. Pro přísn}· dozor se nikdo neodvá žil skočit přes pa­ lubu . Rostlinstvo splývalo až do vody, vzduch byl jako neviditelná, dusivá pára a viděli jsme strašné krokodily nebo aligátory, kteří se slu­ nili na bahnitém břehu . Bi'"ehy jako by se vůbec nemt:nily - zelený, páchncucí labyrint, který svíral řE ku : rozsáhlý, temný a mproniknutelný. Byli jm:e hoši z měs­ ta, nevěděli j sme nic o džunglích a tísnivé okolí nám brzy šlo na nervy. Natlačeni na horkých palubách ve stínu, j aký jsme si j en mohli při­ pravit, dýchali jsme těžce, potili se a proklínali osud. Když se loď někdy přiblížila k břehu, pluli jsme kolem osamělých dc morcdých chatrčí na maličk}·ch mýtinách. Obyvatelé, napolo nebo úplně nazí, leželi v sítích a dívali se na nás bez zájmu. Tu a tam jsme potkávali člun plný na­ hých Indiánů veslujících proti proudu a drží­ cích se břehu, jako by se báli bílých mužú a je­ jich cest . Lhostejně a beznadějně jsme pozorovali ši­ roký, žlutý proud. Břehy - věčné stěny zele­ ně - byly nyní vzdálenější. Mnozí z mužú one­ mocněli a leželi na paluCě. Kromě j ej ich sou­ druhů nikdo o ně nedbal. Lékaři se zřídka uká­ zali. Byli patrně příliš zan�čstnáni pokusy, jak by se ochladili. Svou bídnou potravu jsme jedli na palubě. Vody bylo málo a tak jsme pili z kal­ né řeky, procezujíce bahnitou tekutinu skrze plátno.

A toho hmyzu! Yšncle mračna moskytú a much p i u m e. Sej íti clolú, to bylo skoro udu­ sit se, zůstati na palubě, to znamenalo býti a ž k šílenství pošiípún. Skrábali j sme se, kleli jsme a krváceli. A potom pi·išla zimnice. Polovička mužů byla střídaYč spa lovúna horečkou nebo roz­ třásána zimou. Ncmi:· l i jsme chininu a několik ubožáků zemh�lo. By li hozeni clo i·eky. Viděli jsme krokodi l y , j a k se plaz i l i s bahnitých hřehil a plavali k místi\ m , kde voda vystřikla. Dlouhé dny a t }·dny jsme se plavili do srdce pevniny. Konečně jsme se dostali do Manaosu, ale byli jsme zase lllll'l'lli z ústati na palubě. Dva muži skočili v noci do h·ky a pluli ke bi·ehu. Ni­ kcly jsme pak o nich neslyšeli. V j.\Ianaosu jsme hyli d opraveni na bárky a vjeli jsme clo j in<'� h·k y. Núsleclovalo několik týdnú duševní t rýwC:·. l 'oiom jsme přistáli v X . , nejhorší místo, \'chod do pekel! X. tvoří většinou harúl
Naším obydlím byly donH •rodt'� c hatrče z tyčí, slámy a se sítěmi jako l il ž k y . N a š í potravou byla sušená ryba p i r a r 11 ,. a a 'f a r i n h a, rozemletý kořen mandioky. ZI-ídka - velmi zřídka - j sme dos t al i ni:·j akou konservu. Dá­ vali nám mnoho kávy , ale cukr většinou ne­ existoval a mléko hylo pohúdkou. S ostatními j sem pracoval na konci vymě­ řené trati, prosekáv aje ld·o v [ . M a c h e t e (dlou­ hý nť1ž) v ruce, řezal j setn a válel se a usekával celý den. Pracovali j s m e v bažinách, odstra­ ňovali jsme trn it é houštiny a poráželi vysol<-é stromy. Nacl námi poletovali papoušci a nád­ herní motýli byli všu de ale to byly j ediné hez­ ké věci, které jsme vidě l i . Snažili jsme s e uniknou t i moskytť1m a mou­ chám, ale nedalo se j im uniknouti, stejně j ako dešti, který na nús pada l den co den, a j ako ,

Nedaleko jsme spathli ve v o d (· o č i

a

tlamy clvou potopen)· c h krokodilú.

550 horku, j ež činilo z lesa vysilující parní lázeň. Viděli jsme málo slunečního světla, protože j sme byli hodně napřed v prúseku, pracujíce v hloubi lesa, kde bylo samé vedro a samá vlh­ kost, stále majíce plný nos dusivého zápachu hnijící vody a zetlívajícího rostlinstva. Když j sme přišli k potokúm, házeli j sme do nich dynamitové patrony, abychom se zbavili krokodilů, j edovatých vodních hadů a krve­ lačných p i r a n h a s - malých, lidožrout­ ských ryb odvážných jako tygr. Jednoho dne jsem si chtěl ochladiti rozbolavělé ·ruce v po­ toce. Jedna z těch ryb se na ně vrhla a ukousla mi kus prstu! Na hladině pluli j edovatí hadi a leželi v bažinách. Veliké pijavky se nám při­ ssávaly na tělo. A za těch hrozných podmínek j sme se snažili stavěti železnou trať! V noci jsme zapalovali "čadidla" (s m u d­ g e s) , abychom odehnali hmyz, a seděli j sme, rozmlouvajíce o svém bídném osudu . Nikdy nás nenapadlo uniknouti lesem. Několik mužú se toho odvážilo a nikdy už o nich nebylo ani slechu. Deset stop od vlečky hustá vegetace úplně zakrývala stezku. Jen podle sluchu bylo možno se vrátit. Na všech stranách to vypa­ dalo stejně. Stromy, kapradiny, liany, pěnou pokryté močály - všechno bylo příšerně j ed­ notvárné. Nikdo nebyl tak šílený, aby utekl do džungle. Někdy přicházeli Indiáni kupovat kousky tkanin, hřebíky nebo machetes a platili větši­ nou surovým kaučukem. Ti divoši byli skoro nazí a měli upilované zuby. Každý měl mache­ t u a foukačku a za pasem v malém toulu z kůry jedovaté šípy. Někdy zůstali den nebo déle a spali pod stromy v sítích proti hmyzu, které měli s sebou. Když měli hlad, vnikl některý z nich do džun­ gle a brzo se vrátil s opicí, která byla rychle vy­ vržena, upečena na rožni a snědena. Ti Indi­ áni prý byli kanibaly a pojídali své staré lidi, když dosáhli určitého věku. O j iných domo­ rodcích dále po řece se říkalo, že jsou lovci le­ bek. Vědomí, že ti divoši j sou tam, bylo nám dalším popudem, abychom se dostali z džungle. Za tři měsíce j sem byl poslán s pěti j inými Němci zpátky do X. k opravě kteréhosi mostu nedaleko města. Za tu dobu zimnice, vedro, vlhko, bídná stra­ va, hmyz a zoufalství ztenčily počet dělníků, vypluvších z Ha mburku, na třetinu. Hřbitov ·

za městem byl plný. Upravovali jsme ved lejší místo, ale slibovali jsme si při práci, že nikdy nepřispějeme k j eho naplnění a že se raděj i od­ vážíme útěku po řece. Mohli j sme se utopiti, mohli nás sežrati krokodilové nebo zabíti Indi­ áni, ale v každém případě by to byla rychlá smrt a do jisté míry bezbolestná. Řeka v X. je široká a nevlídná. Snažili j sme se zapomenout na nebezpečí, která číhala na j ej ích březích a plavala pod j ej í hladinou, a hleděli jsme si opatřit zásoby a čekali j sme na vhodnou příležitost k útěku. Protože jsme nebyli zkušenými veslaři, roz­ hodli jsme se moudře, že neukradneme člunu, j ežto překoceni znamenalo skoro j istou smrt. Na voru však jsme byli úplně j isti před ztros­ kotáním. Domorodci měli vždycky několik vorů uvázaných za přístavní hrází. Měly za­ hrocenou příď a uprosHed vyvýšenou plošinu a nás napadlo, že bychom se mohli z mocnit některého z nich, až přijde vhodná doba. Přes týden jsme se všemožně namáhali, aby­ chom si opatřili zásoby a zbraně . V houští ne­ daleko tábora jsme ukryli dvě prázdné pěti­ galonové nádoby od petrolej e, j ichž j sme užili j ako schránek na potraviny. Setřili jsme hrsti mouky a kusy ryb ze svého chudého j ídla a j ed­ nomu z nás se podařilo ukrást pětil iberní sáček soli. Za dva dny ten muž náhle zemi·el na zim­ nici a opustil náš pětičlenný hlouček příštích uprchlíků . Naše největší starost se týkala zbraní. Od­ j ez d bez ručnic zdál se j istou smrtí, ale nebylo možno opatřit si j e, . kdežto machetes, s nimiž jsme prosekávali houštiny a zabíjeli vodní hady, byly každodenně sbírány a přes noc zavírány ve skladišti. Jako poslední útočiště vymyslili si dva z našich hochů pád do bahna, když se do­ zorce nedíval, a domnělou z trátu svých nožů. Vydrápali se pokryti blátem a pijavkami, ale nože byly bezpečně ukryty v houští. Když nastala noc, byly přineseny a uloženy k potravinám. Jako oděv jsme měli zbytky toho, co j sme si přinesli z Německa. Byly to j en hadry, ale nebyli j sme s to koupiti si něco lepšího. Když jsme se jednou večer vraceli s p ráce, pustil se jeden člen naší družiny do džungle, žena se za podivuhodným rudým motýlem. Lovec se neukázal při večeři a tak jsme ho šli hledat. Jeho stopa byla docela dobře patrna a přivedla nás k j ednomu močálu. Jeho šlépěje,

Ležel j sem bez pomoci na voru v slunečním úpalu

. . .

55 2 zřetelně viditelné v bahně, šly k padlému stromu. Peň byl jen napolo ponořen a větve čněly z měl­ ké vody. Mohli jsme viděti, kde nohy našeho přítele sedřely mech s kmene. :Motýl se asi usadil na větvi a on šplhal za ním. Několik stop od břehu byl mech po straně kmene odloupnut, j ako by byl náš přítel sklouzl a spadl, a pěna a rost­ linstvo na povrchu vody byly jakoby rozhá­ zeny. Nedaleko jsme spatřili ve vodě oči a tla­ my dvou potopen)rch krokodilú. Už jsme dále nehledali svého utopeného pi·ítele. A teď už jsme tu byli jen čtyři! Když jsme se vrátili do tábora, byli jsme ohro­ meni zprávou, že máme být ráno zase dopraveni na trať v džungli. To znamenalo, jestliže ne­ unikneme j eště téže noci, že patrnf> už nikdy nebudeme mít nějaké naděje. My čtyři jsme bydlili na jednom konci ve­ liké chatrče, na druhém konci bylo několik Italú a Portugalcú . Kolem púlnoci jsme vstali co možná nejtišej i, sňali jsme svá visutá lože a složili jsme do nich svúj skrú'.·ný majetek. Vytratili jsme se, n ikoho nevzbudivše, vzali j sme své nádoby s moukou a rybami a dvě ma­ chetes a vydali jsme se k břehu i"eky. Bylo tam uvázáno několik vori1. Prohlédli jsme si j e a vybrali si ten největší. Byl na něm velký kus sušené ryby a kromě toho objemný džbánek mandiokové mouky. Majetníci voru patrně zam)ršleli podniknouti · dlouhou cestu po řece. Bylo záhadou, proč nechali své plavid­ lo bez dohledu . Takového něco se v Jižní Ame­ rice' obyčejně neděj e. Ale zvýšilo to naše naděj e, ' a také jsme co nejrychlej i vyrazili na hlubokou vodu. Tam nás chytil proud a točil vorem dolú po řece. Celou rioc jsme byli hnáni, nebo jsme šíleně veslovali. Ustavičně nám hrozilo nebezpečí. Nejprve to byl mohutný peň rychle plující po řece, potom zase silný kmen trčící z hladiny, nebo hrozný vír, který nás div nepohltil. Na­ razili jsme na bahnité dno, a abychom vor zase uvolnili, musili j sme se brodit ve vodě, v níž bylo plno krvelačných ryb. K ránu jsme učini­ li pokus dostat se k břehu a přivázat se, proto­ že jsme se báli plouti za denního světla, aby nás nedostihl někter}· dozorčí motorový člun a nevrátil nás k další práci v X. Dlouho jsme se plavili podle břehu, marně hledajíce pevnou zem i. Les sahal až .k vodě a

pak clo ní vstupoval. Byl celý zatopen a na míle nebyla suchá země. Pokusili jsme se vniknout mezi stromy, ale tím jsme podráždili houfy červe­ ných mravencú, kt ei"í na nús padali jako jiskry. Kde kousli, tam to pálilo cel(' hod i ny. 1\:onečně se nám podai"ilo přivázat se u j ed no h o stronnt hodně hluboko v zelen i . Po dlouhé námaze s e n[u n p()(lai'ilo rozdělat oheií z vlhkéhQ di'í ví, pi"i č e m ž j s me jako ka­ men užili jedné nádob y od pl'l ro l cje. Ohi"áli jsme si nad ohněm kousky sušent' ryby a potom j sme se po k usil i o spú n e k , a i l• l e n byl většinou nemožný pro ú t ok y mosk y t 11 a much. Neměli jsme s í t í pro t i h my zu a s l i'írlali jsme se v udržo­ vání "čadidcl" . 1\:dyž j s me veslova l i l l H ' Z i s t romy zase zpět na volnou i·eku, r l ;'t \'a l i j s me vdmi dobrý pozor, abychom ncpodr:' tid i l i m ra\'l·nc ú. j\Iěli tam ve­ liká šedivá h n í zd a , jd ,·isda se stromú, a ph nej menš í m n ú ra 7 ll p:td a l i j a ko déšť na vor nebo do vody hoj o \· n h · i d louzí p ú l palce a s veliký­ mi kusadly. Tak j s me Sl' p l a \· i l i lTlé dny, zakotvujíce nej ­ prve za s \ · i:· t l a a v y d :'l \· a j ícc se na cestu za tmy, když však j s n u · J l J (· I i ::\. . hodně daleko za sebou, vzdali j s m e st· not n í p r:'t ce jako velmi nebez­ pečné. Za j t•du,·· l l'mné noci chytil nás velik�' vír, ne p i·íliš pnu lk)', ale dosti silný, aby námi zatočil. Mot a l i j s m l' Sl' sem a tam mezi hroma­ dou knwnú a cla I o n:'u n to mnoho námahy, než j sme V }'\T s l o v a l i \'l' l l . Za denního s\·ětla byli bychom se moh l i l o m u docela vyhnout. Potom j s me pra l· o va l i ve dne a na noc pn­ stávali. Pi·id1ú zl'l dC:·šť a promáčel nás, slunce pražilo a my j sm e b y l i samý puchýř a do černa osmahlí. l'o tTiou dobu nás rozpalovala nebo roztřásala z i m l l ilT. l : ž dlouho jsme nezuli bot a nyní to nebylo možné, protože naše nohy byly naběhlé, j souce ust a v ičně ve vodě a poštípány hmyzem, !der)' Sl' za \Ttú val clo masa a kladl tam vaj íčka . Jedné noci jsnH' túbohli na písčitém a mo­ čálovitém bi·ehu p i" i ú stí jednoho potoka. Rost­ linstvo džungle, spojujíc se nahoře, činilo z bah­ nitého proudu podlahu temného a vlhkého tunelu, který vedl do neznámých bažin. S obtí­ ží j sme chodili koll'm dokola, hledajíce suché dřevo, a j eden z nús se pustil na malé návrší nad pískem, doufaje, že tam najde pramen pitné vody. Na j eho náhl)' a zděšený poki"ik pospíšili

553 jsme rychle za ním a spatřili j sme na návrší bezhlavá těla pěti bělochů rozložená kolem vy­ haslého ohně! Bezpochyby to byly pozůstatky takových uprchlých dělníků, jako jsme byli my . Potok asi vedl k indiánskému ležení, j ehož obyvatelé přišli po řece, zastihli bezbranné bě­ lochy, zabili je a odnesli j ejich hlavy jako trofeje. Byli jsme na řece už přes čtrnáct dní. Náš poslední kus ryby byl sněden a j ako potrava nám zbýval galon mouky. Neměli j sme potu­ chy, j ak daleko jsme dopluli. Minuli jsme ústí dvou velkých řek vlévajících se do naší řeky z j ihu, ale nespaUili jsme žádné mapy od svého příchodu do Jižní Ameriky, a proto jsme na­ prosto nevěděli, jak se j menují, ani j ak jsou daleko cd Manaosu. Někdy jsme zpozorovali loďky na druhé stra­ ně řeky a j ednou parní člun supěl proti prou­ du, zatím co my jsme kotvili při ústí malého potoka. Ale ze strachu před divokými Indi­ ány jsme se báli dát znamení loďkám, a necha­ li jsme člun člunem, aby nás s sebou nevzal zpátky do X., kdybychom na něj zavolali. Ze čtyř Němců na voru byli dva bratři, Gott­ lieb a Fritz. Všichni jsme byli nemocni, ale'Fritz byl den co den slabší. Konečně nebyl s to ani odehnat hmyz s obličej e. Na celém těle se mu otevřely veliké boláky a prsty rukou i nohou měl ohromně oteklé. Jednoho večem, když j sme vjeli clo ústí ma­ lého potoka, abychom se tam zastavili, nara­ zili jsme na hnízdo červených m ravenci'!, které viselo nahoř·e na rostlinstvu. Hmyz spadl j ako déšť na natažené tělo Fritzovo, o němž jsme myslili, že spí. Ale palčivé kousání mravencú nedovedlo ho vzbudit, protože núš ubohý sou­ druh byl mrtev! Jeho bratr Gottlieb byl šílený zármutkem. Když j sme pomalu spouštěli tělo clo vmly, leh­ čel, že chce také umř"ít, když Fritz j e mrtev. Pavel, j iný muž naší malé skupiny, a já jsme se snažili ho potěšiti, ale nadarmo. Háno ležel na straně voru a nijak se nemčl k tomu, aby

nám pomohl, když jsem s Pavlem tlačil plavid­ lo do proudu. Nepromluvil ani slova a zdálo se, že je ve stavu j akési ospalosti. Odpoledne jsme se snažili vnutit mu hrst mouky, ale on j en zavrtěl hlavou . Když j sme se od něho odvrátili, vykřikl : "Mein Gott!" a skočil do vody. Už se neukázal. Druhého dne j sme nato s Pavlem dojedli mouku. Neměli jsme nástrojů k rybolovu a na bř·clm j sme nemohli nalézti nějaké ovoce. Úzkostlivě jsme pátrali po řece v naděj i, že spa­ tříme nějakou loďku nebo parní člun, ale teď, kdy jsme si ho přáli, nebyl žádný k spatření. Jako ubohý Gottlieb i my jsme se ponenáhlu dostávali do polovičního bezvědomí. Pocity trýzně, hladu a bídy úplně př·estaly. Byli jsme lhostejní ke všemu. Vor nás vlekl ve dne v noci a občas celé hodiny visel u břehu, nebo narážel na křoviny podél ř·eky. Dopadaly na nás slunce a déšť, moskyti se na nás pásli nerušeně a bez povšimnutí. Na štěstí j sme po celou tu dobu nenarazili na žádná hnízda mravenců, nebo bychom byli snědeni za živa. Poslední dni cesty byly pro mě j ako sen. Mat­ ně si vzpomínám, že jsem ležel bez pomoci na voru v slunečním úpalu a že j sem netečně na­ slouchal horečnému blábolení Pavlovu. Potom j ednoho dne ozval se zvuk lokomotiv a lidských hlasů. Jako ve snách j sem cítil, že se přiblížil člun, a bylo mi, j ako by mě někdo táhl. Potom přišla dlouhá prázdnota. Pavel a j á j sme se probudili v nemocnici v Ma­ naosu - dvě svraštělé, žluté, vychrtlé kostry, pokryté j izvami po v ředech a po kousnutích hmyzu. Leželi jsme tam přes dva měsíce a vy­ šli s dostatečnou zásobou peněz, j ež pro nás se­ brali milosrdní Němci v Manaosu, abychom se dostal i dolů po řece do Fara. Tam j sme nastoupili cestu doml! tak rychle, j ak j en se dalo, doufajíce, že nám v civilisova­ né zemi bude do j isté míry možno zapomenout na hrúzy, které j sme zažili, a na osud svých ne­ šťastných soudruhů.

554

Jaroslav PFikryl:

M O N T S E R RA T CI L I "MAN AN AS " . Slovo maňanas, t . j . zítra, často prý se sveze se rtů flegmatického Španěla, uká­ že-li se, že dnešek byl nečekaně krátký, nebo že se zmeškalo něco, co může i na

i Wagnerova Parsifala, j enž pověstmi grálskými j e inspirován . Ale j ak půjdou dohromady Montserrat a , ,mananas " ?. v

Mčstečko lVIonistrol na úpatí :Montserratu .

zítřek počkati. Seňorita zmeškala schůzku a svého seňora na ramble (bulváru) j iž nezastihla; žádné rozčilování - maňanas přij de dřív! A Montserrat ? Jistč jste někdy slyšeli o taj emné hol-e Monsalvat s hradem sv. Grálu, j enž rozpaloval fantasii i pozdních romantiků, j ako Julia Zeyera; snad znáte

Hned vám to vyložím i s pl-esným da­ tem 20 . Mezna 1 925 . Toho dne časně zrána j sem j el a šťastně doj el z Barcelony do Monistrolu. Vystoupil j sem z vlaku a zbožně se zatváhl. Ne, takovou horu j sem j eště neviděl. " Hora pila" jí Hkaj í Španělé, ale j á bych j i phrovnal k obrovské mon­ stranci, taková j e vznosná a tolika vý-

555 čnělky rozj ežená. V ranních mlhách pn­ padá j ako zj evení z pohádky. Ke všemu hluboce vr·ezané údolí řeky Llobregatu (čti lj-) pod nádražím tím víc oddaluj e zvědavého smrtelníka od taj emné vidiny. Odbyl j sem si chvilku básnického vzru­ šení a vrátil se ke skutečnosti. Je nutno sejíti do klikatého údolí a proj íti 12 km, j ež mne dělí od kláštera. Cestou baví pohled na šumící řeku, na stráně, n a kve­ toucí meruňky, fialky, j aterníky ; zaujme pohled n a městečko Monistrol s domy, stěsnanými j ako hromádka kui·at, vyhří­ vaj ících se na slunci. A silnice vystupuj e výš a výš pod závratné stěny hory. Ne­ šťastný nápad svedl mne s e silnice n a kozí chodník, pak ke kolejím ozubené dráhy a - žel - i do dlouhého klikatého tunelu,

nohu j sem si nevyvrtl (ale , prosím vás, ne­ zkoušej te to po mně ! ) . Unavený, upach­ těný, žíznivý stanul j sem před branou ohromného, ale nevýstavného kláštera, tísnícího se na stupni pod strašn)rmi ho-

Hroty nad klášterem, j enž je slabě viditelný.

lými stěnami, 720 m n. m. Na bráně n ápis klíti hlásá: " No se permite blasfemar" není dovoleno. Ale, ale, vždyť j á vť1bec ne! Já se zbožnými myšlenkami a j en ze zvě­ davosti pocl nimi pr-icházím se pokloniti . Vnití"ek chrámu j e krásný, bohatě vy­ zdobený, ale pl-ece nezkažený. Na oválném stropě křižují se žebra; nad postranními kaplemi pěkné galerie j ako pro andělské kúry. Nad hlavním oltái"em černá se obli­ čej slavné Madonny . Pr-imluv se za mne, matičko Kristova, aby mně nohy sloužily a záducha mne netrápila, pokud mne ne­ opustí zvědavost! Za klášterem na úzké terásce sedí malý románský kostelíček, z asvěcený sv. Acis­ klovi. Povšimněte si, mladí manželé a kandidáti m anželství, tohoto pěkného =

Srázy nad silnicí od Monistrolu .

když se mně skalní sráz postavil d o cesty. Takový studený, černý, vlhký tunel Panno Maria montserratská, pomoz bloudí­ címu pošetilcil Pomohla! Nepotkal j sem ani kouzelníka Klingsora ani vagon ani

55 6 j m éna! Když už hledáte pro své synáčky cizí j méno, ne pořád toho Josefa, Adolfa, Richarda, ale také j ednou Aciskla, Uána, Nazéra, Maklůa volte! - Kostelíček milý, s těmi cypr-išemi a se zeleninou j ako pro p::mstevníka připravený. Lidičky, j aký j e

ke klášteru j e pořádně srázný, ale za to krátký. Chci v klášterní prodejně koupiti fotografie - ale j e zavr·eno . Prý až " ma­ ňanas". Tak sbohem , klášterní hnízdo! Poj edeme zubačkou domů. Ale . . . Sta­ niční budova - z avi"ena! Co to ? Vždyť za 10 minut má vlak odj eti! ? -- Vypátral j sem muže s placatou čepicí. Kdy poj ede vlak dolů ? "Maňanas" . I u všech v š . ó n e ! Pozor n a j azyk! No se permite blasfemar! Noc se blíží, chlad j e už skličující, svrchník zůstal v Barceloně. Co dělati? Půjdu do klášterní fortny, poprosím o nocleh. Phdělili. Dočkal j sem se hocha-průvodce s prádlem . Zavedl do 3. patra hostinské budovy, do malé cely se železnou postelí, s malinkým umyvad­ lem se zbytečkem vody ; zima tam byla ph j ednoduchých oknech! Navléci povlaky kluk neměl chuti. Potom v restauraci ph kláštei"e u kamen se dušička zahřála a zase rozveselila. Po večeři venku tma. Kráj eti bys ji mohl. Tak tak, že naj deš hostinskou budovu a dver·e . UvniU tma. Vyhmatáš schody pro Boha, ve kterém paUe mám ten pokoj ? .

Klášter.

odtud pohled na údolí Llobregatu a okolní katalánskou kraj inu ! Celá vlnitá, v slunci šedorůžová, j ako mohérová látka klikatě pokreslená a posypaná tmavými puntíky zeleni. Oči na ní necháš! Chceme-li do vyšších poloh pohoH, obe­ j deme zase zpět klášter a dáme se vzhůru po chodníku v houštinách skalního dubu a něj ak)rch kalin. Nové" a nové pohledy a nová a nová ph�kvapení nás tu čekají. Úžasné lysé homole slepencové hory řadí se v podivné skupiny a kulisy. A zase roz­ hled po krajině a k moři odlákává oči. Ale obloha se nám kalí, vítr je studený, až l-ezavý, chomáče mlh počínaj í se váleti nízko nad kraj em. Vystoupil j sem j iž nad horní stanici lanové dráhy (od kláštera nahoru vedoucí) , šlápl si do sněhu , rozhlédl se po všech vrcholech až 1 240 1n vysokých. Kroutím hlavou , brou kám ; nevyzkoumáš, j ak si příroda vy tvol"ila tuhle j ežatinu , po­ divné věže i rozlehlé obliny j ako holé skalní lebky. Prachovským skalám dobl"e porozumíš, ale tady j si s rozumem hotov. Na konec řekneš už j enom : "Je to · prostě úžasné," povzdechneš a začneš pomýšleti na "navrátila" . Chodníček strží

.

Slepencové homole.

Jak se k němu j de ocl schodů ? Nevejdeš do cizího ? N esáhneš na někoho neznámého v posteli, nebudeš považován za lupiče ? Zavřen do klášterního vězení a ráno vydán svaté hermandadě k upálení ? Aspoň zá­ palky kdyby byly! Království za zápalky !

557 Hrůza se mi věšela na krk. O Madre Dios! Šťastně to dopadlo. I vypínač se v cele našel a žárovka zapudila poslední rozpaky a tíseň. Ale ráno ta zima, do kostí se zažírá! Marně srpek měsíce s přečisté oblohy do cely nakukuj e , marně neznám é barvy zdobí vzdálené hory, bližší kraj i obloha před východem slunce , marně i slunce j iskřivé paprsky na schoulence hází. Zima, zima, zuby drkotaj í, nechce se do poesie.

Brzy j sem vyskočil, šel do kanceláh� za­ platiti. Máte pohlednice ? Až po mši. O, to už ne maňanas ? . . . Zubačka pojede dolů - ale až v poledne. Opravdu ne až m a­ ňanas ? Nuže sbohem! Ruce do kapes a dej me se kl:-epce po silnici dolů na bližší nádraží. Bez kozích chodníků, bez tu­ nelu. Zimy ubývá, svět zase krásní. Jarní a j itr-ní půvab zase nalézá v srdci ozvěnu. Jak krásný svět !

Z D E N Ě K B U R I A N : N A T A H I T S K Ý C H O S T R OV E C H. Před necelým desetiletím rozvířil se náhle

u nás v Československu zájem o Tahitské

ostrovy. Byl vzbuzen j ednak c e s t o p i s c i, j ako byl na příklad Jan Havlasa a j iní, z nichž někteří sledovali vzpomínky na generála !jtefánika, kter-ý tu něj aký čas prodlel, jiní zase byli zlákáni literárními a uměleckými stu­ diemi. L i t e r á r n í zájem vzbudil Pierre Lati, který si tu vykouzlil kus rajského života, u m ě 1 e c k y tu čerpal Gauguine pro svá moderní díla, z nichž vyrostla pak celá nová malířská škola, vycházející od primitivismu. Zájem se zvýšil líčením krás a rozkošnického života ostrovan i'!, dokonale odlišného ocl našeho, uprostřed nádherné přírody tropické. Líčení tohoto rozkošnického života pi·ešlo až k přehna­ ným pi·edstavám o těchto ostrovech j ako o "ostrovech hříšné lásky" . A však i j i ní alt toi"i upoutali pozornost k Tichomoří a k živ o tu na ostrovech j al,o Stevenson anebo Jack Loncion, kteří dovedou líčiti také stinné stránky života, j enž je svými divokými scénami protikladem kráse přírody. Není divu, že se této látky z mocnilo i f i l­ m o v é u m ě n í a z celé řady filmů u nás nej ­ více měl úspěch film .,Bílé stíny", kde j e dobi·e vystižen neblahý vliv evropských vykol'isťo­ vatelů domorodců tichomořských. Ani h u d b a nezůstala pozadu v tomto uměleckém vykořistění Tichomoří. Kdo by ne-

znal i u nás písně havajské, na první poslech velmi blízké duchu německých a našich písní. Dnes se ·ozývaj í po celém světě. Než i v ě d a věnuj e Tichomoří velkou po­ zornost, hledajíc tu vysvětlení mnohých přírod­ ních, anthropologických, předhistorických i ná­ rodopisných problémů. Tento zájem j e nyní

Pohled

z

letadla na havajské plantáže ananasové.

soustředěn v organisaci . ,Mezinárodních pacific­ kých kongresů ", které se konaj í občas v různých místech Pacifiku. Současně se v Pacifiku vyvíj el :záj em s tě­ mito zájmy v p r o b 1 é m y p o 1 i t i c k é a zesílil tak, že se do roku 1923, do námořní kon­ ference ve vVashingtonu, zdálo, že Tichomoří

55 8 bude osou světové politiky. Na štěstí dohoda o námohlÍm zbrojení, obrození Číny, zabezpe­ čily aspoií. na dohlednou dobu mír této oblasti . Ale nebezpečí z porušené rovnováhy, protože proti přelidněnému Japanu a Číně leží skoro liduprázdná Australie, sama o sobě neschopná obrany své země před náhlýnJ. útokem japon­ ským, bude tu stále trvati. Tichomoř·ské ostrovy dělíme na M i k r o­ n é s i i (souostroví drobných ostrovú) a P o 1 y-

Ostrovy nejsou stejného púvodu a tedy také rázu. Jedny j sou vysoké, zřej mě púvodu s o. p e č n é h o anebo jsou to z b y t k y s t a­ r ý c h p e v n i n. Erosivní činností vodních přívalů byly tyto sopky vymodelovány v ostré štíty. Kolem ostrovů se zpravidla táhnou korá­ lové útesy. Sopky jsou dnes většinou vyhaslé, j en na Havaj ských ostrovech boui·í mohutný vulkán, 4168 m vysoký Mauna Loa, kdežto j eho bratr, 4208 m vysoký Mauna Kea se po-

Vnitrozemí Havaj ských ostrovů s rýžovými .poli . n é s 1 1 (souostroví mnohých ostrovů) . Patří k nim nespočetné množství ostrovů a úskalí, která se řadí od australské pevniny a asijských ostrovů po celé ploše Tichého oceánu, od Austra­ Iie, Nového Zealandu a Nové Guinej e na východ až k nejzazšímu ostrovu nazvanému Sala y Gomez proti j ihoamerickému pobřeží. A přece z oné ohromné plochy Tichého oceánu, asi 162 milionů km2, zústává na ony vlastní tichomořské ostrovy plocha o málo větší než plocha Moravy se Slezskem (31.000 km2) .

kládá .ta vyhaslou sopku. Na boku Mauny Loy vře rozsáhlé lávové j ezero Kilauea. (Viz "Širým světem" roč. V.) Jsou-li sopky pacifických ostrovú dnes vět­ šinou klidné, je podmoí·ské dno Tichého oceánu ve stálém pohybu. Mořetřesení vyvolávají vzdutí mořské hladiny, která pak v podobě přívalových vln splachují nízké, ploché ostrovy púvodu korálového anebo ničí pobí·eží vysokých ostrovú. K o r á I o v é o s t r o v y vznikly z lavic

55 9 korálů, j ež se vytvořily na podmoi·ských okra­ j ích sopek anebo ponořené pevniny. (Jejich vznik a vývoj j e zajímavou kapitolou fysikál­ ního zeměpisu .) Ně­ kcly tvoří tyto útesy pravidelný kruh ko­ lem vysokého ostro­ va, j indy se zase se­ skupily útesy ve věn­ ce pevniny, která je záhy porostlá koko­ sovými palmami. Tak nnikly a t o l l y, kte­ ré uzavíraj í tiché la­ guny. P o d n e b í vět­ šiny ostrovů je cel­ kem stejné, protože skoro všechny leží me­ zi obratníky. Prtuněr­ ná teplota roční (21 až 26 stupňů C.) a denní se skoro nemě­ ní a proto j est tam stále léto, j ehož žár zmirňuj e moi·ský vítr. Ale někdy náhlá prú­ trž . mračen způsobí takové ochlazení, že obyvatelé chvátají se ohřáti do - vody. Přesto, že podnebí j e zdravé, dostavuje se u Evropana pi"i delším pobytu únav<). a ne­ schopnost k namáha­ vější práci. Občas přicházejí ni­ ctve cyklony, které zničí chlebovníky a ko­ kosovníky tak, že oby­ vatelé j sou ohroženi někdy i hladem. Rost­ linstvo je většinou vel­ mi bujné, na západní straně až hýřivé, ale k;východu j e j iž chud­ ší, až některé ostrovy při americkém pobřeží jsou pustými skalisky, bohat)'mi na guano (ptačí trus) . Zvířena byla před příchodem Evropanú chudá. Největším zvířetem byla myš,

která j e také nejnebezpečnčj_ším nepřítelem ko­ kosovníku . Na Mariannách choval se pes jako j atečné zvíí·e, na Havaj zase selátka zastávala

úlohu domácích psíků a koček a ženy je do­ konce samy kojívaly. Dobytek nelze chovat pro nedostatek píce, a proto masitou potravu

s6o dodává moře. Strava domorodců j e většinou rostlinná, jež poskytují kokosová palma, chle­ bovník, banán, rýže a tarová mouka.

Čítá nyní asi 11 :.!0.000 d u š í . O d pi"íc hodu l •: v ro ­

panů však vymíraj í, nebo ť s nábožensl v í m a kulturou p i·i j a l i od pi·íclwzích mnoh{, lll'h·sl i a nemoc i . Zn;n' n ý pod í l na

ú pa d k u

(i r'1a1H"., l am

s k ých

se

l 'o l y ­

k t ě ž ký m pra­

n e h od í .

Vedl
čín­

ind ickýc h ku l i j e používáno hoj n ě děl­ níků z Mikronésie. Mi­ kronésanů je nyní asi 100.000 duší. Kmeny v Mikronésii jsou dosud oddány lido­ j edství a mnohý evrop­ ský nebo čínský patrač po zlatě (prospektor) zmi­ zel v žaludcích divokých domorodců. Trestné vý­ pravy pak vypálí celé vesnice, jež ostatně se snadno zničí ohněm, pro­ tože domy jsou ze slá­ my a z dříví. Vlhká pú­ da, záplavy a pak také ochrana před plazy nebo i ;před samotným člově-

Kolové stavby v Mikronésii. Základem blahobytu ostrovú je však koko­ sová p a 1 m a, která dodává domorodci po­ travu, oděv, obydlí, kryt · na stř-echu atd. a rozloupané kokosové ořechy tak řečená k o p r a je přímo pilířem, na němž stojí celé hospodář­ ství Pacifiku. Z nerostů těží se místy fosfá.ty anebo guano . Jen velké ostrovy, na př. j ako Havajské a ně­ které jiné, mohou býti použity k plantážnictví. Pak se tam pěstuj e cukrová třtina, tabák, bavl­ ník, ananasy, banány a pod . , které vedle kopry se vyvážej Í do okolních zemědílú. K těm pl"i­ stupuje j eště želvovina, perleť a perly, neštěstí ostrovanů. Obyvatelstvo, o němž jsme se již v letošním ročníku šíře rozepsali, postupovalo zřejmě po ostrovech od západu k východu až na Veliko­ noční ostrovy, kde stojíme před tajemnými zbytky velké kultury. Ale všude j sou znát vlivy indické. Na ostrovech polynéských žije krásný typ lidí, statné postavy, poměrně světlé pleti.

ovšPm

pi"i v{Iděl i

p l an Ut"l. n í c i .

n {,sa n {, C
maj í

ld<·r{,

Tetování · na

a

Fidžij ských

ostrovech.

kem nutí budovati domy na kolech, k nimž je přístup možný bud' po m[lstku anebo po žebříku. Kolové stavby j sou charakteristické pro celé Tichomoi"í. Chyšc j sou kryty mocnou

s6r vrstvou doškú, někdy dvojitou, aby se vzduch lépe ochladil. Jinak obyvatelé žijí stále venku, starajíce se o potravu, o lov ryb na opěrných člunech, vzdoruj ících i větším vlnárri. Vlastní člun je \·ytesán z úzkého kmene a snadno by se zvrátil, kdyby nebylo vahadla, na kterém někdy domorodci stojí, zej ména, používají-li plachet.

krásnou modří a v ní se obrážejí bílá mračna vodních par, jimiž j e vzduch prosycen. Bílá

Ale většina času přece se prozahálí anebo při hostinách, pravých někdy hodokva­ sech. Slavnosti trvaj í i několik dní a spojeny j sou s tanci a zpěvy zvlášf charakteristic­ kými. ztrúví

Pozoruhodná j e láska domorodci! ke kvHinám ke krášlení těla někdy spíše až odpuzujícímu. �a Fidži se dosud věnuje péče tetování celého těla, což je spoj eno s bolestnou operací a ně­ kolikadenní horečkou. a

Na Burianově obraze vidíme tahitské ženy \' pestrých rouchách, opodál hromady kopry, rozloupaných kokosových ořechú. Muž přináší trsy banánú . Na písčitém břehu bují kokosové palmy a v popředí pozoruj eme domorodce šplhajícího obratně po vysokém kmeni pro ko­ kosové oi:·echy. U vody jsou vytaženy opěrné čluny. Nad vnitrozemskými vrchy snesl se prud­ ký liják, ale hladina moře je stále klidná. Ziří

Okrasa domorodce v Mikronésii. loď opouští tichou zátoku, patrně s nákladem S. N. kopry.

Dr. N. J1Iardirossian:

O A R M E N Š T I N Ě. Bylo by zbytečné a snad i nemožné, kdyby se chtělo ukázati , kdy vznikla armPnština a zda je pravda, že byla kdysi světovým j azykem, j ak se o tom zmiňují Strabo a armenští histo­ rikové. Ale nebyla by to příliš smělá a nemožná hypothesa, kdybychom předpokládali, že tento j azyk pochází z prastarých dob. Ačkoliv pro­ dělal během staletí značné změny, přece ne­ vymřel j ako j iné n\zné maloasijské j azyky, nýbrž zachoval se tradicí až do dnešní doby. Řeč 14.-7 . století, hajkazština, vypadala ovšem mnohem j inak než dnešní, hláskově tak změněná annenština. Stykem převzala armen­ širým světem.

ština mnoho slov z j azykú sousedních národů maloasijských, takže valná část j ejího slovního pokladtt není indoevropského púvodu a není dosud etymologicky vysvětlena. Větší část po­ kladu slovního, hlavní základ armenského j a­ zyka, pochází asi ze 14 .-7 . století př.Kr., z prv­ ního období armenského j azyka, o kterém tu bude řeč. Takové styky a smíšení Hajazú (sta­ rých Armenú) s maloasijskými kmeny, na př. Hethity, Lujity, Churity, Chaldy, Asyl-any, Medy a pak Peršany, způsobily velké změny v púvodním j azyce hajkazském. Starší evropští j azykozpytci, ktei"í neznali dobře ani staro39

s6z první období armenského j azyka mělo sv{� písmo. Druhé období armenského j azyka počíná uvedením nové armenské abecedy Mesropem z Taronu v r. 403, který vytvořil 36 nových znaků a pi"izpúsoboval tehdejším hláskám armenské řeči. Neví se ovšem, zdali tyto nové hlásky odpovídaly přesně tehdejší výslovnosti armenské řeči. Ve Uctím období, které se odlišuje značně ve výslovnosti ( T I . posunutí armenské řeči asi ve 12. století po I
armensky ani novoarmensky, považovali armen­ štinu nesprávně za semitský a brzy potom za uraloaltajský j azyk. Armenština j e tedy úplně samostatný indoevropský j azyk. Ve vokalismu shoduje se se západními evropskými j azyky a ve vývoji hrdelných hlásek ukazuje shody s inda­ íránštinou, se slovanštinou, baltštinou a albán­ štinou, z nichž je charakteristický přechod pa. latálních r·ad v sykavky (spiranty nebo afri­ káty) . Z dějin j e známo, že starší vrstva Armenů žila dlouhou dobu v úzkém sousedství říše bet-

2b-tu ��suu� uu ub-rn� � 11su�r�rn�ra��u� z. u. � 1; fTl

armenského jazyka kromě několika vlastních jmen a glos žádné nápisy, přece se nesmíme do­ mnívati, že by staří Haykh nebyli měli písma a písemnictví, poněvadž armenština 2. pol. 4 . a 1 . pol. 5 . století, kterou Mesrop, pí1vodce nové armenské abecedy, nalezl už hotovou, byla již tak vzorně vypěstována, že se nazývala (dasakn hayeren) "klasickou armenštinou" byl to "oske­ dar" "zlatý věk" armenského písemnictví. Nejstarší památkou je mystická p1sen, která popisuje narození boha Vahagna. Toto

Množné číslo tvoří se u j ednoslabičných slov pomocí koncovky -er na př. cer "stařec", pl. cerer "starci", žam "hodina", žamer "hodiny" a u mnohoslabičných slov koncovkou -ner, na př. sg. gišer "noc" ale pl. gišerner "noci" sg. išchanuthiun "vláda", ale pl. išchanuthiunner atd. Armenština má 6 pádů : nominativ, genitiv, dativ, akusativ, ablativ, instrumentál. Podle kmenu rozeznáváme v armenštině 4 druhy sklo­ ňování, -i , -u, -van a -ean (an) deklinace (phait-i,

mard -u, amarr -van, ceruth -ean) . Slovesa končí na -il, -el, -al, -nal (seril "pocházeti", berel "nesti", tal "dáti", zarmanal "diviti se" ) . Vysvětlení některých zeměpisných názvú: A c h u r e a n g e t ( = tur. A rpa-čaj = tur. arpa "j ečmen" a čaj " řeka, voda, potok") arm. řeka. A r a g a c (A ragadz) asi "slunná hora", tur. A lagoz Dagh . A j r a r a t, A rarat (hebr. A rarat, asyr. Urartu, Uraštu) , j méno hory a stl"eclní země Armenie. Není asi armenského pil­ vodu. Arm. název pro Ararat j est Masis a zna­ mená "Veliká" (hora) . B a m b a k (okres v arm. republice) "bavlna" , "země bavlny". G a i 1 (vysl. Kajl) j edna ze 4 hlavních řek Horní Armenie (Eufrat, Erasch [A rax] Gail a Čoroch) . Toto armen . slovo Gail znamená " vlk" . G e t a b a k k h = dnes Kedabek (Get . ,řeka" a bakkh "dvory" = Říční dvory) : Dvory ležící na řece. E r e v a n (púvodně hrad, pak oblast země, dnes hlavní město arm. republiky, od­ vozuj e se od arm. slova erevan (gam) "jeví se" ­ vlastně to, co j est zdaleka viděti "vidno" . E p h r a t (assyr. Parattu, syr. Perd, arab. al­ Furat) j méno řeky označí pouze západní část Eufratu, východní část této řeky nazývají Armeni A mcan.i (nebo A radzan.i) to j est dnešní Murad-su (řeka Murada) . E č m i a c i n (Eč­ miadzin) klášter, středisko armen. kultury, sídlo arrri,. katholika *) u Valaršapatu ( = "Va­ laršův hrad " ) . Znamená ("sestoupil dolů j edno­ rozený") . E r e z (pozdější arm. Erzinga) z toho tur. Erzingjan.. Arm. Erez znamená "kamenitá, neúrodná země". D g 1 a t h = řeka Tigris (as­ syr. Diglat, syr. Deglach, arab. Dijla, pers. Tigra) znamená asi "šíp", poněvadž rychle teče. C h a r b e r t = dnešní Charput arm. char "ká­ men" + bert "hrad " = " Kamenný hrad " . l'vl a­ s i s (Masikh) armenský název pro Ararat, zna­ mená asi "veliká hora". V a n (město, hrad, provincie) = Vann Tospay, Vantosp (Tospův Van) (Tosp = Tešub, bůh počasí), Van znamená "Noclehárna, klášter" . S e v a n nebo Kelama Lidž. J ezero Sevan nebo Kelam (Gokéa) . Annenské fráze . Bari loj s (lus) = dobré jitro (světlo) . Bari irikum = dobrý večer. Gišer bari = dobrou *) Nej v . hlava armen. církv e .

noc. Anuš khun ke malthem = přeji dobré spaní. Anund inč e = j ak se jmenuj eš ? Anuns Vardan e = moje j méno j est Vardan. Inč azge es = j aká j est tvoje národnost? Haj em = jsem Annen. Or telathsi es = odkud jsi ? Hajastan­ thsi em = j sem z Armenie. Hajeren gites = umíš armensky? Ajo, Tiar (Tikin, Oriort) = ano, pane (paní, slečno) . Hajeren lezun džvar e = j est armenský j azyk těžký ? Haj erene diurin e = armenština j e lehká. Ur hajeren ke chosvi tedy, učte se armenštině. Ur hajeren ke chosvi = kde se mluví armensky ? Hajastani, Kovkasi, Phokhr Asijoj Polsoj medž ev uriš tel = v Ar­ menii, Kavkazu, Malé Asii v Cařihradě a j inde. Hajerene žamanakin hamašcharhajin lezu eladz e: = armenština byla kdysi (př. Kr.) světovým j azykem.

11J "b/•.[!O[ WnL 8 u. wpf.l; fo 1,1•(' t/Jpw � wJfo J'J;� Sirym S vetem ( <
·

o

U kázka armenského časopisu, kde se píše o našem měsíčníku. Přepis latink::JU : P. Nikolau 8 tarie i ver Pragaj i medž Širým Světem ("Amboldž Ašcharhen") kočvac (koč­ vadz) ašcharhagrakan patkerazard amsatherth me ke hratarake, ur (our) naev Hajeru (Haje­ rou) u (ou) Haj astani masin step usumnasiru­ thiunner (ousoumnasirouthiunner) ke hratarak­ vin (hratarakouin) : A s tarvan (tarouan) a (radžin) thivin m dž hratarakac (hratarakdz) er Haj u (Hajou) me tajkanšanakan nkare, thsu­ j ths talu (talou) hamar Hajoths fizikhakan tipe : Překlad : Prof. Nikolau vydává v Praze už osm let "Širým Světem", ilustrovaný zeměpisný časo­ pis, kde se velmi vážn� zajímá o Armeny a Armenii. V prvním čísle letošního ročníku tohoto časopisu byl u veřej něn charakteristický obraz Annena, pravý fysický typ a rmenský.

William C. White:

S OV Ě T S K Á P Ě T I L E T K A A Z A H H. A N I Č N Í O B C H O D . Jako z a časů carské vlády ruská země platí cizím národům za stroj e a technickou zru čnost. Ale sovětské Rusko postrádá j ak zahraničních pť1jček, tak i velikého vývozu obilí, které pla­ tily cizím národům za j ej ich pomoc před Revo­ lucí. Úhrn sovětského vývozu v I . 1928-1929 v hodnotě 445 mil. dolarů sotva se vyrovná jediné položce, vývozu obilí r. 1 9 1 3 . Nemohouc tedy platiti obilím, j e sovětská Unie nucena hledati j iné zpúsoby, j ak zaplatiti 418 mil. dolarů, které dluhuj e za do\·ezené zboží, koupené během téhož roku. Sovětské Rusko zaplatilo nebo platí za tento dovoz; mnohým lidem však hlavní otázka stran Pětiletky není "Zdaří se ?" ale "Stojí strádání, ukládané ruskému lidu, aby se sehnaly potřebné platy, za pokrok, který byl učiněn ? " Sovětský r u b I, j ako celá sovětská měna, až na drobné mince, je papírový; během tří let svého pobytu v Rusku jsem spatřil stl-íbrný rubl a zlatý desítirubl j en j ednou v numis­ matické sbírce v museu v Eremitáži v Lenin­ gradu. Užívá se ovšem zásob ražených rublú jako reservy. Bylo prohlášeno za nezákonné vyvážeti nebo dovážeti sovětskou měnu do sovětského Ruska, částečně, aby se zabránilo cizím národům zmenšovati sovětskou zlatou reservu, která rúzným procentem pomáhá pod­ pírati papírovou měnu. V zemi se rubl pl"ísně udržuje na paritě, j ak si uvědomí kterýkoli Američan, když dostane o něco méně, než dva ruble za svúj dolar u Státní banky a pak za­ sleclme pověsti, že na "Černé burse" v Berlíně nebo ve Varšavě může dostati šest nebo osm rublú za dolar. Mimoto, ačkoli zlatá reserva za papírovými penězi je malá, sovětští národohospo­ dáři se budou příti, že tu není inflace, ježto majetek komunistické vlády - továrny, dráhy a suroviny - také pomáhaj í podporovati vy­ dané papírové peníze. A přece ve všech hlav­ ních městech východní Evropy je možno koupit sovětské peníze, které byly propašovány ze �

země, v poměru (i-8 rublů za dolar, chce-li se cizinci odvážiti se nebezpečného podniku, pa­ šovati je zpátky clo sovětské Unie. Mimo vytvái·ení protiváhy za hranicemi pro­ dejem vývozního zboží, užívá se všech mož­ ných metod k hromadění valut, cizích peněz, aby to přispělo k placení nutného dovozu; cizi­ nec v S. S. S . R je j edním zdroj em valuty. Sovětské banky ochotně ,·ymění ruble za do­ lary, turistické čeky (traveler's checks) nebo akreditivy ; ale je velmi nesnadno přiměti tytéž banky, aby vzaly zpět ruble a daly za ně cizí mě1�u. Sovětské noviny po dlouhou dobu uve­ řejúovaly seznamy amerických vojínú, zabi­ tých ve světové válce, j ejichž nejbližší příbuzní byli sovětští občané, aby tito clčclicové mohli vystoupiti s nárokem na pojistku a dostati j i o d zástup�ú sovčl<;kého Č�rveného kříže v New Yorku v rublech, ačkoli sovětské úi"ady dostaly ji od americké vlády v dolarech, ale tyto byly phpojeny k protiúčtúm v cizině. Jednou ze základních sil skrývaj ících se za vývojem. věcí v sovětském Rusku, bylo shá­ nění valut k placení imrortů. Aby se umožnilo provedení exportního plánu, aby se mohly za­ platiti stroje zakoupené v cizině, až budou splatné, bylo obyvatelstvo pi·ísně omezeno n
ského vývozu - dříví, petrolej e a kožišin. To vysvětluje úžasný rozvoj sovětského petrole­ j ářství ; výroba stoupla, dík použití nejnověj­ ších metod a strojů, z 9 mil. t r. 1926 na 1 3 · 7 mil. t r. 1929. Vývoz všech petrolejových pro­ duktů vzrostl více než o 30% během prvních šesti měsíců r. 1929-1930 . Americké firmy kupovaly tyto produkty, aby prodávaly lev­ něji, než j ejich konkurenti na Východě. Zatím, co sovětsk)r petrolej poskytoval materiál k ce­ nové válce mezi kapitalisty, v ruském městě i vesnici byla nouze o petrolej . V téže době, shledávaje, že vývoz petrolej e a dříví nestačí na zaplacení nutných importů a náhradu za nedostačuj ící úvěr, Kreml vysílá volání o pomoc ke zvýšení exportu menších položek v exportním seznamu - lnu, vajec, manganové rudy, a na sta j iných věcí. Také se dějí pokusy zvýšiti vývoz několika málo vý­ robků, které S. S. S. R. hotoví v značnějším množství; vývoz bavlněných látek za období 1928-1929 měl hodnotu téměl- 25 mil. dolarů, ačkoli bavlněná látka se prodává ruskému oby­ vatelstvu v přídělu asi tří yardů měsíčně na osobu. Ale hlavním předmětem výYozu jsou suroviny, jak ukazuje srovnání statistik z let 1 91 3 a 1929. R. 1913 potraviny tvořily 59% všeho vývozu, suroviny 38 % , výrobky tovární 2% a živý dobytek 1 % - R. 1929 potraviny tvořily j en 1 7 % . suroviny a polotovary 60·4% a hotové v)rrobky 22· 5 % . Dokud nejsou ko­ nečné výtěžky j ej ich prodeje sečteny, mají sovětští úl"edníci, kteří mají na starosti placení za importy, mnohou bezesnou noc. Vildčí mužové obchodu S. S. S. R. zkoušejí j eště dvě j iné metody k zvýšení zásob svých valut. S velikou energií nutí znalosti i obraz­ nost vědců, aby pátrali po věcech starých i no­ vých, které by mohly býti využity k omezení dovozu. Sháňka po nových věcech k vývozu přinesla s sebou výzvy k sbírání odpadkil, starého že­ leza a gumy ; a z rozkazu městské správy v Moskvě minulého podzimu, prohlašujícího, že zálohy při vracení prázdných lahví od vodky nebudou vypláceny, nebude-li současně vrá­ cena původní zátka, j e vidno, že čilí ředitelé exportu nalezli za hranicemi odbyt pro upo­ třebené zátky. Noviny vyobrazují léčivé byliny a nutí obyvatelsho, aby j e sbíralo, současně moralisujíce na terna: ] ak se z b)'lí stávají ..

traktory! " Vypisují se ceny, mezi nimiž se j ednou vyskytovala nej žádoucnější z odměn, výlet za hranice, pro ty, kdo dokáží navrh­ nouti nové produkty pro vývoz. S použitím metody hledání domácích ná­ hražek za věci nyní dovážené, prohledává se země i moře. Jedna výprava zkoumá mořské chaluhy v Bílém moři, které poskytnou iodin. Na Kavkaze byly zřízeny čajové plantáže, které snad j ednou značně zmenší položku 8 mil. dolarů, za něž se každoročně kupuje čaj z Číny. Kostelní zvonice poskytnou zvony, které budou roztaveny a sníží import mědi . . Bavlníkové plantáže, j ež snížily množství ba­ vlny, zakupované z Ameriky. Některé byliny, vyskytující se v Ukrajině jsou studovány, zda mohou býti náhradou za kaučuk. Korkový dub se sází v některých částech Kavkazska a první zprávy ukazuj í, že j eho produkt není horší, než na buržoasním Západě, za který se musí platiti valuta. Rostlina k e n d y r slibuj e, že poskytne cennou náhražku za bavlnu . Milže býti pěstována v severních šířkách, vyžaduje málo zavlažování a je to trvalá křovina, která plodí rok co rok bez opětného vysazování. Rostlina k e n a f se pěstuje ve vzrůstajících rozměrech, aby poskytla náhradu za importy j uty. Zvláštním zpilsobem zpracovaná ovesná mouka poskytuje náhražku za lmkao, ačkoli chutná pořád j en jako ovesná mouka. Ale každá kopějka padá na váhu, když cizí firmy čekaj í na své pohledávky, j ejichž splatnost dochází. Nuže, snad se vyjasňuje, proč sovětští ob­ chodní zástupci žádaj í úvěr a zase úvěr. Pomocí nej rozsáhlejších a nejintensivnějších zpilsobů hospodárnosti sovětské Rusko platí za stroj e, potřebné k dokonání podnikil, projektovan)Th . , v pětiletce" . Těchto podniků j e mnoho: za 8 mil. dolarů továrna na celulosu v Karelii; za 11 mil. továrna na vlněné zboží v Moskvě; za 20 mil. papírna; za 1 7 mil. sklárna a továrna na automobily, nákladem dosud neurčeným, v Niž­ ním Novgorodě; za 35 mil. továrna na nákladní vagony, za 50 mil. továrny na umělá hnoj iva; množství jiných továren, elektráren a dolil ve všech částech ruské země. Současně je tu seznam koncesí, v n ichž cizí kapitál je přímo zván k účasti. Obsahuje muni­ cipální projekty, j ako vodárny, plynárny, stavbu a řízení činžoYních domů, stavbu před-

566 městí a mnoho průmyslových podniků . Seznam tento má však trapný protěj šek; cizí koncese klesly z 91 r. 1 927 na 56 v červnu 1930. Koncese zlatých polí na Leně vyhrála rozhodnutím mezinárodního soudu spor se sovětskou vládou, ale j ežto sovětská vláda odepřela poslati svého zástupce j akožto člena toho smírčího soudu, zajištěného smlouvou koncese, je pochybno, zdali sovětská vláda uzná rozsudek. Kdykoli došlo ke sporu mezi sovětskou vládou a ně­ kterým koncesionářem, výsledek byl tak zamo­ taný, že svědectví použitého se nedá upotře-

Stavba Fordovy továrny na auta v Ni žním Novgorodě. biti k důkazu ničeho - či čehokoliv - ledaže by to člověk udělal, j ako j sem slyšel, že to udě­ lal j eden sovětský Medník. Mluvil o selhání Harrimanovy koncese. " Jsou dvě skupiny dú­ vodů, proč selhala," praví!. "S j edné strany oni chybovali; s druhé strany my j sme nebyli bez viny. Nuže - oni" a mluvil púl hodiny o va­ dách koncesionáře. Náhle vstal a dodal na omluvu : " J e m.i líto, ale j sem jinak zadán. " Nikdy jsme neslyšeli, j ak tomu bylo s "druhé strany " . Pětiletka, jako dramatický prostředek shrnutí průmyslových ambicí komunistické strany, byla úžasnou reklamou pro sovětskou Unii. Za hranicemi si j i vykládali, že znamená daleko více, než plán k uspokojení hospodářských tužeb. Mezi lidmi, kteří nemají žádné bližší zná­ mosti o sovětském Rusku jsou tací, kdo myslí, že ukáže-li se nemožnost provedení programu, selhání přesvědčí komunisty o vnitřní slabosti j ejich ·dogmat a že v tom případě komunis-

tická strana se zřekne svého mocenského po� stavení v sovětském Rusku, nebo že masy, rozzuřené nesplněnými sliby, svrhnou ko­ munistickou vládu. A přece 1 . říj en 1 9:.J:l, čas určený pro formální dokonání Pětiletky, ne­ bude, jak možno se značnou j istotou pi·edpo­ kláclati, žádným mimořádně významným dnem v sovětské Unii. Strojní zařízení, které se nyní měsíc za měsícem instaluje v sovětských to­ várnách, umožní komunistúm poukázati na splnění značné části plánu - a j e-li někdo spo­ koj en s tím procentem, co na tom ? J e vždy nesnadno pro pozorovatele v Moskvě uvésti ,. soulad zprávy novin a očité dojmy. Sovětské listy na př. oznamují : "Pětiletka múže býti dokonána ve čtyi·ech letech při tempu, j akým nyní postupuj eme". "Produkce stoupla o 20 procent". A pi·ece změny, které možno viděti v každodenním životě lidu patrně vykazují zhoršení. Potravin je stále méně; j ehly a nitě, přezúvky, cigarety se vydávaj í v stále­ menších přídělech. Jiné tovární výrobky mizej í, nebo jej ich jakost se zhoršuje, až jsou témP.ř-' brakem. Jednotlivci uschovávají si do zásoby všechno možné. "Ach!" pravil jeden malo­ myslný sovětský občan, "kdyby j en byl nějaký zpúsob, j ak uschovati elektrický proud! Právě teď se zdá, že je ho dost. " Tyto úkazy j sou ovšem pochopitelné v zemi, kde v láda omezuj e a obírá obyvatelstvo, aby zaplatila za dovoz produktivního zboží a stroj ů . Kdyby Pětiletka správně předpovídala veliké importy zboží pro spotřebitele- ku př. bot, látek a potravin v životě ruského lidu by se hned zrcadlily j ej í blahodárné účinky. Ty blahodárné účinky bude teprve viděti, až stroj e nyní do­ vážené budou vyráběti věci pro spotřebitele. Proto prúměrný občan nemá j asnou představu o tom, daří-li se plán čili nic, leda pokud věii novinám . Výhody elektráren v Ukrajině a uhel­ ných dolú v doněcké pánvi nyní maj í jen ne­ p římý vliv na j eho život. Výtěžky z prováděni Pětiletky neproniknou dolil do obyvatelstva dříve, než až za nějaký čas po 1. říj nu 1 933. Prozatím tento plán nevynesl než chlebenky, nouzi o zboží a čaj, dělaný ze sušeného ovoce; proti tomu jedinec, pokud dovede, musí si při­ mysliti nové byty v městech a traktory ve ves� nicích. Někteří cizí pozorovatelé vykládali Pětiletku jinak, než j ako pouhou touhu komunistú po -

rozvoji ruských hospodářských zdwj ů. Vidí před sebou někdy pokus, učiniti sovětskou Unii soběstačnou pevnostní pro případ války, ať už to bude válka obranná, nebo plamenná válka revoluce. Za snahou přeměniti zemědělské Rusko v průmyslovou sovětskou Unii, vidí hlu­ boce založené politické záměry : zindustrialiso­ vaná země znamená větší procento obyva­ telstva, zaměstnaného v továrnách; větší počet průmyslového proletariátu znamená lepší půdu k zakořenění moci komunistické strany. To­ várna je přirozenou j ednotkou, která se spíše podrobí komunistické organisaci, než tucet vesnic. Pětiletka tedy rozvoj em továren a prů­ myslových podniků zvýší procento komunistic­ kého proletariátu v S. S. S. R. Ještě důležitější j e další výsledek, který ně­ kteří cizí pozorovatelé předvídaj í v zindustriali. sovaném komunistickém. Rusku. Jim j est možnou hospodářskou hrozbou světu. Během uplynulých třinácti let komunisté ukázali, j ak pevně ovládají ruský lid. Ať povstala j akákoli oposice proti j ej ich vládě, byla " vystřílena" nebo vyvezena na Sibiř. Současně vůdcové komunistické strany ukázali svou schopnost, předpisy sešněrovali lid; žádná j iná vláda ne­ může tak přímo kontrolovati životy svých občanů. Rozhodnou-li vůdcové komunistické strany, že lid bude j ísti j en polovinu dosavadní dávky chleba, budou v tom smyslu rozkazy vy­ elány - a násilím provedeny. Mimo to, že skutečně kontroluj e dodávku potravin lidu,

sovětská vláda muze stanoviti mzdy svých občanů, vstupné, j aké budou platiti do bio­ grafů, ceny za boty, pluhy, zubní pastu a no­ viny. Nucením k zakoupení vládních dluhopisů může zhruba ustanoviti, kolik občané ušetří. Mimo vykonávání takové kontroly nad oby­ vatelstvem táž vládnoucí skupina j e majitelkou továren, pouličních drah a divadel, železnic, pojišťoven, dolů, lesů a bank, které poskytuj í domácí úvěry. Není tu akcionářú, na něž by bylo bráti ohled, žádných soukromých nároků na j akémkoli poli, za něž by se musily platiti provise, neboť vláda je jedinou majitelkou. Žádný sovětský průmyslový podnik nemúže udělati úpadek, ledaže by se zhroutil celý systém. Nevykáže-li j edna továrna žádný zisk, j ej í ztráty se mohou vyvážiti zisky některé j iné, které se lépe daří. Proto průmyslový so,·ětský Svaz má výhody ve stanovení cen a v boj i se zahraniční konku­ rencí, j aké nemúže míti žádná kapitalistická země. S cenou práce téměř co možná nejnižší, s cenou surovin, přesahující j en velmi málo cenu práce, za kterou byly dobyty, s doprav­ ními poplatky, placenými dráze podřízené vše­ obsáhlému, hospodářskému majetnictví, s tím vším dostává se sovětská vláda do posice, kde může lácí překonávati cizí zboží na j eho vlast­ ních trzích a prodávati levněji, než j e tržní cena doma - prováděti " dumping", to j est spokojo­ vati se téměř s j akoukoli cenou, j en když vý­ měnou získá cizí hodnotné ,·aluty.

Japonský humor není znám, protože ho J a­ ponci nemají, alespoň se tak o nich tvrdí. Také j e možno, že pro j ej ich vtipy nemáme dosti smyslu a že se nám proto zdají málo duchaplné. Podáváme několik anekdot, podle nichž může každý posouditi sám : Rybář a rolník hádají se v hostinci o rnísto, na kterém vychází slunce. " Slunce vychází nad rýžovým polem," tvrdí rolník. "To j e nesmysl! Slunce vychází z moře," říká rybář. Do sporu se vmísí hostinský a rozhodne j ej slovy : "Ani

j eden, ani druhý nemáte pravdu. Slunce vy­ chází nad střechami. " Kdosi přijde k truhláři s holí a praví : "Tahle hůl j e příliš dlouhá. Uřízni jí kousek. Ale ne­ zapomeií, že ten dlouhý kus je dole, ne nahoře. " V e východním Japonsku založili spolek holo­ hlavých. Podle všeobecného mínění to byl skvělý n�pad a proto dráhy poskytly velkou slevu na j ízdném, když byl konán první sjezd holohlavých. Fotografové prohlásili, že i oni poskytnou slevu, protože prý holé lebky tak

svítí, že není třeba reflektorú. Noviny pro­ hlásily tento vtip fotografú za velmi veselý. V západním Japonsku byli na ten spolek žár­ liví a honem založili podobný, který dostal j méno "Pleš". Humor j e charakteristickým rysem j e::lnot­ livcú i národů. Podle uvedených ukázek dalo by se mysliti, že Japonci j sou velmi suchopární, fádní lidé. Ale není tomu tak. Snad žádný národ se tolik a tak srdečně nesměj e j ako j aponský. Ale také j e j isto, že Japonci nevědí, co je to ironie a že nedovedou oceniti ironii ostatních nárocl ú . Vč. *

Podoba zem�. Christian Ca tholic Apostolic Church v Zioně, stát Illinois, má inspektora, který se j menuj e Wilbur Glenn Voliva a tvrdí, že země má podobu velikého koláče. Několik uče­ ných lidí mu pomohlo, aby mohl vykonati cestu kolem země a přesvědčiti se o j ej í podobě. Vrátil se stej ně nevěi"ící, j ako byl předtím. "Všude, kam jsem přišel, je země plochá j ako koláč." A vysvětloval, že nepodnikl cesty kolem nějaké koule, nýbrž vykonal j en kruh

na rovné ploše. To prý potvrzují i Byrdovy výzkumy u j ižní točny. Proto Volivovi spolu­ věrci v Zioně, stát Illinois, pevně věří, že země není koule. *

Zapáchá černoch nebo běloch ? Martin John­ son, známý filmař divoké zvěř-e, vypravuj e o černochovi, který dal případnou odpověď na tuto otázku. Černoch Bakuly velmi dobře znal zvyky zvěi·e a prokazoval tím Johnsonovi cen­ né služby. Měl podivuhodnou schopnost vmys­ liti se clo duše zvířat a proto mu i"íkali " nevlast­ ní bratr slonú". Ale měl jednu velikou chybu, alespoň pcclle domnění bělochú. Nikcly sé ne­ myl a proto nesnesitelně zapáchal. I\:clyž mu to Johnson vytýkal, odpověděl Bakuly s úsmě­ vem: "Bůh stvořil vodu pro nosorožce a ne pro černého muže . " "Ale ty smrdíš, " řekl mu John­ son. Bakuly se na něho vážně zadíval a odpo­ věděl mírně: "Bvana (pane) , pro černého muže i ty moc smrdíš. Také sloni rad ěji cítí černého muže než bílého bvana. " Johnson neměl, co by na to řekl, znal slony a proto musil dáti na j ej ich úsudek. Vč.

O. Baschin :

VÝP RAVA D O S T ŘED N Í A S I E - V L E T A D L E N A D S O P K A M I. nejméně patrny, zatím co se vnější napínavé události, dobrodružství a staví do popředí a ukazují se široké j ako měřítko obtíží a tím také ceny

okolnosti, . nebezpečí veřejnosti výprav.

N ad Popoca tepctlem.

Mezi málokteré výpravy, při nichž vněj ší prúběh byl rozčilující a plný nebezpečí a při kterých byla vykonána dúležitá vědecká práce, náleží výprava W. F i 1 c h n e r a clo střední Asie. Trvalo to několik let, než byly zpracová­ ny j ej í vědecké výsledky. Výprava určila ze­ měpisnou polohu 142 míst a změi"ila výšky 128 míst, z nichž 42 leží výše než 4000 m a 2 výše než 5000 m.

Je v tom j istá tragika, že právě ty vědecky nejcennější výsledky ' ýzkumných výprav jsou

Protože aneroidbarometry nejsou pro mě­ ření výš e k dosti spolehlivé, měi"il Filchner tep­ lotu, při níž se vařila . voda. Na hladině moř-

ské děje se to při 1000 C, ve výši 5000 m se voda vaří už ph 850 C. Tak se dá jemným teplomě­ rem stanoviti výška místa. Zemský magnetismus byl pozor,ován na 145 stanicích, zejména deklinace, to j est vychýlení střelky ze směru severojižního. Bez znalosti de­ klinace není spolehnutí na kompas, který j e nejdúležitějším přístroj em v neznámých kra­ j ích. Měření by a někdy prováděna za velikých obtíží, za kruiého mrazu a za nepřátelského

hluboko pod povrchem země, což souhlasí s vý­ sledky dosaženými při měření tíhy země. *

*

*

Výbuc hy sopek nále žejí mezi četné záhady přírody, j ej ichž rozluštění je pro obyvatele ně­ kterých končin přímo životní otázkou . Pomocná opatření proti těmto ohromným přírodním zjevúm dají se prováděti teprve po

Pohled do j ícnu Vesuv u v činnosti. chování obyvatelstva. Dosud byly údaje o zem­ ském magnetismu ve střední Asii a j ejich zob­ razení na mapách vypočítávány podle Gaus­ sovy theorie o zemském magnetismu . Filch­ nerova měření podala první spolehlivá čísla, jež umožnila spoj ení evropských stanic s čín­ skými a indickými. Jeho měření zároveií uká­ zala, že se v posledních letech velice změnilo rozdělení síly zemského magnetismu mezi Čí­ nou a Indií. Z pozorování konaných v j ižním Tibetu, j enž předtím nikdy nebyl magneticky prozkoumán, dá se souditi, že těžké horniny obsahující magnetovou rudu jsou uloženy velmi

dúkladnčjším poznání, j ak probíhá výbuch pod zemí. Proto byly zřízeny pozorovací sta­ nice pro zkoumání vulkanismu, které poskyt­ ly hojný a cenný materiál a zachránily tak mnoho lidí před smrtí. J aponský seismolog profesor Omori dovedl za pomoci svých registrujicích přístroj ú pi·ed­ pověděti výbuch j edné sopky tak včas, že 23 .000 obyvatelú ostrova mohlo býti j eště den před výbuchem dopraveno do bezpečí. Zvlášť obtížné a nebezpečné je proniknouti do kráteru až ke komínu, jímž vychází láva a který patrně vede sta metrú hluboko do vnitra

57 0 země. Smělým badatelúm se však přece poda­ řilo nahlédnouti do toho pekeln 'ho j ícnu a do­ cela i provésti vědecké měl·ení. C. Capello, A . Mallaclra, M . Storz a P. Jacobi konali pozoro­ vání v kráteru Vesuvu. Po drátěném. laně byl clo hloubky 54 m spu štěn válec z antimonového kovu, který se taví pf·i 6320 C. Po vytažení byl napolo ' oztaven. V kráteru K ilauey na Havaj­ ských ostrovech je j ezero tekuté, do ruda roz-

N ad velikým geysirem v Y ellowstonském parku . žhavené lávy. Učenci odvážiii se i k tomuto ohnivému j ezeru a zjistili, že má na povrchu teplotu 10000 a v hloubce 13 m 1 1800 C. Ukázalo se, že kromě těchto j ednotlivých pozorování je nutno zjednati si zkušenosti o ce­ lém vnitru kráteru i s j eho nepřístupnými část­ mi. Bylo k tomu užito letadla, j ež mělo také poskytnouti pomoc obyvatelúm ohroženého území. Ale ta pomoc se musila omeziti j en na

více méně úspěšné výstrahy, neboť vysvobo­ zení z moře plamenú bylo ve většině případů nemožné. Ph posledním výbuchu sopky Santa Maria v Gttatemale nlllsili letci nečinně přihlížeti , j ak na jednom pahorku, obklopeném proudy lávy, bylo asi dvanáct lidí dostiženo žhavou hmotou a za živa spáleno, zatím co druzí hynuli v prou­ dech vroucí vody. Ředitel civilní letecké dopravy guatemalské létal ph výbuchu sopky Santa Maria 40-50 m nad kráterem, z něhož se ustavičně valily obrov­ ské prmtcly lávy a koul"c za hrozného rachotu. Podle mračen páry bylo lze poznati místa, na nichž roztavené horniny vnikaly clo řek a uvá­ děly vodu do varu. Létání nad činnými sop­ kami je ve Stí"eclní Americe tak časté, že bylo zobrazeno také na 25 centavových známkách republiky Nicaraguy. N a Filipínách byl proveden výzkumn)r let v kráteru sopky Mayon na j ihozápadě ostrova Luzonu. Podařilo se vyfotografovati močály plné vroucí síry a otvory, z nichž vycházela pára. Známý švýcarský pilot Mittelholzer přeletěl ve svém letadle "Switzerland" ledem naplně­ ný kráter africké sopky Kilimandžaro ve výši 6400 m. Při těchto prvních výzkumných letech nad nepi:·ístupnými ohnivými končinami j de zatím j en o obhlídky. Ale získané fotografie posky­ tují už takové množství zajímavých a vědec­ ky cenných podrobností, že se dá očekávati další zdárný vývoj těch smělých podnikl!.

NA VR A T R YB A R O. TN sta stéžM't u nábřeží v pNstavu Saint-M alo. Mlha, která tká mezi v),stro­ jem lodí svůj pavučinový závoj. Mastná země, na níž Upytivá slil tvoN široké skvrny podobné bíl)•m lwbercúm hozen)'m na špi­ navou dlažbu. Nélwlik celníM't se zdviže­ nou kapucí učiní sto kroků od 1'ednoho

mostu k druhému. Novofundlanďani se vrátili. Veliké lodi s podpalubím plným tresek tlačí se v pNstavu úmomhvé jedny k dru­ h)'m, očekávajíce zimu, která se blíží dlouhými kroky. Brzy dojde ke každoroční prohlídce lodí.

57 I

Něl�teří z těch námořních obra půjdou na sucho�t zemi, kde odborníci, vyzbrojení kladivy, dmuchavkami a hoblíky, ováží 1'ány z jejich poslední výpravy a na jejich pohmo žděn),ch bocích rozetrou, balsám barev a kou,Ncího dehtu,. V posledních dnech 1�íjna zpozdilci, je­ jichž návrat do vlasti se zdržel dopltíováním úlovku nebo lehkou havarií, ti netrpělivě očel�ávání zpozdilci, dosáhli cíle své dalel�é

Vagony ro zestavené po celé délce nábřeží čekají nyní, aby mezi ně byl rozdělen jejich podíl na kořisti. Lidi nejdříve vytahují z podpahtbí nasolené desky tresek. Ohromné váhy připevněné na velkém ráhnu nemilo­ srdně odpočítávají tu,ny ryb . Jakmile jest jedna miska plná, nakládá se do druhé, zatím co se vybírá obsah první, a potom, pečhvě vkládá do vagonu,. Všecko se dělá rychle a přesně.

Západ slur,:ce na bretaňsllém pobřeží .

pou,ti. Vrátili se za svítání do spícího pH­ stavu,. NáMeží byla pustá a hust)' les rahen a stěžňů zakrýval očím mužů shromáždě­ ných na mústku hradby města a jeho pyšnou zvonici. Tiše vyhozená lana a bolestné sMípání ochranných vakú. Zvuk zvonu zhroutil tišiny Mehce nakupené nocí. Potom temná hmota trojstěžníku ztrnula a v),stroj lodi splynul v ranní mlze s okolím. *

*

*

Ph třídění se ryby rozdělují na Ui sku­ piny podle velikosti. Nejmenší tresky mají tu čest, že jsou expedovány první, dělají se z nich hotové zdi, které z dálky se podobají pyramidám starých pergamenú. Rybáři tvoří řetěz a ženy je klepají do širok}·ch klobouků, zatím co děti si hrají s lwstkami, sedíce v kruhu před lodí. Kamarádi dokončili vylo ,�ení nákladu na molo. T�t se dají do povídání s pfíchozími, ruce v kapsách, kloboull na stranu a ciga­ retu v koutku rtzi .

572

"Tak co, kapitáne, lwlilt isi udělal tenhle rok ? " "Dva tisíce osm set centú. " "To ie méně než minul)' tok, co ?" "To se ví."

Rybáři se svou koristí.

A patronův hlas popohání muže, kteří se �tž nemohou dočkati, aby mohli druhým vyprávěti historky, které mezi sebou usta­ vičně mleli po sedm měsícú a hteré všichni znaií nazpaměť. *

*

*

Eihle, tu Pi'iiíždí poslední novofundlanďan. Dnes ráno iei ohlásili v šířce mysu Fréhelu. Mlha ie hustá. Tahový taiemný ziev, ttoj­ stěžník, rýsu7'e při viezdu do basémt svatt neu1'čitou siluet·u. Maiestátně hlo u že po tiché, ale mastné vodě přístavu. Hledd místo mezi hustým davem , a nenalézaie ho, spěchá ll iinému nábřeží. Je viděti, iak iedna holčička běží kolem basénu úpthem 1� protějším�t molu. Pfiide tam celá ttd),chaná. Lod' přistane. Je to iejí otec, hterého chce obeimouti. Nakloní se a zahlédne ho, jak už dává otevříti podpa­ lubí a Mičí 1'ozkazy svému mužstvu. , . Ho-ho , ho-ho , " zavolá děvčátko , nasa­ divši ručky h ústům. Muž na palubě se obrátí. "Ho-ho, ho-ho, " odpoví. Jeho oči zan radostí. Neiraděii by vyslwčil na nábřeží, odvlekl svou dceru domú a pokryl ii po­ libhy . . . A le nejdříve iest nutno mysliti na úlovek a pi'ipraviti vyložení ryb. Teprve s nocí se dostaví hodina výlevu cit-ťt a hodina nelwnečného vyprávění, které večer, při lampě, shtomáždí holem 1'odinného krbu pNbuzné a děti, chtivé legend a dobtodružství. Serge Hyb .

Helen Ritter (Santa Monica) :

PO Z A R V K AL I F O R N I I . Dne 29 . října 1930 narazil farmář Mer­ tou při pochůzce po sv}·ch rozsáhlých pol­ nostech v pohoří Santa Monica na cizince . který bezstarostně kráčel, pokuřuje ciga­ retu. .. U čerta, sire, ' · vykřikl na něho, "chcete tu způsobit lesní požár? Nevíte, že tu j e kouření c o nej přísněj i zakázáno ? " "Ne, t o jsem opravdu neviděl, " usmál se cizinec nevinně, ihned vyňal cigaretu

z úst a o dhodil j i širokým obloukem. Se strašlivým zaklením skočil farmář k místu, kde zbytek cigarety dohasínal v písku, těsně vedle ostnatého, suchého křoví. Mertou šlapal po zbytku, j ako by j ej chtěl zadupati na metr clo země. Nakonec na něj nasypal několik hrstí písku. Cizinec ho pozoroval s údivem. "Smím se ptát . . . " začal. "Ptát se smíte , " láteřil Mertou, "a ten-

573

tokrát vám také odpovím. Bylo by ovšem lépe, kdybych vás odevzdal policii. " Cizi­ nec se chtěl rozčiliti. "Tenhle váš zbytek cigarety, " Merton ukázal na to místo, "mohl by státu přij ít na statisíce dolarů. Mohl by vyvolati požár, který by tyto prásné pahorky a údolí pro­ měnil v ssutiny do černa spálené." "Je to skoro j ako v Černém lese," po­ dotkl cizinec snivě. "Jsem tu už lidský věk, j sem Američan, ale přece jsem na to nezapomněl . " "Rozdíl j e v tom j en," pokračoval Merton, "že my tu máme skoro pustinné podnebí, že tu od dubna ani nekráplo a že ve vzduchu j est místo padesáti j en deset procent vlhkosti. Už týden slunce zvlášť silně spaluj e stromy a křoviny. Horký vnitrozemský vítr proměňuj e hory v hro­ mady troudu, j imž schází j en j iskřička, aby vzplály j ako pochodně. Doufám, že j ste neodhodil víc cigaret nebo zápalek, " zakončil nedůvěřivě. "Ne, to byla má první," uj išťoval ci­ zinec a odešel. Uvěříme mu to, neboť j est bohužel mnoho pocestných, kteří j ednají tak neopatrně j ako on. O půlnoci byl Merton probuzen zvlášt­ ním praskáním a harašením. Dobytek byl neklidný a bučel. Do světnice se dral zá­ pach kouře. Spěchal k oknu a spatřil nad blízkou horou ohnivý mrak, j ímž pro­ šlehávaly plamenné blesky. Zavrávoral. "Lesní požár!" prolétlo mu mozkem. "Pro Boha, pomoc, rychle! " Byli j en tři n a farmě, Merton, j eho žena a pacholek. Ihned telefonovali do Santy Monicy a do Los Angeles. Pomoc byla už na cestě, protože požár byl už dříve zpo­ zorován s j iné strany. Merton byl v hroz­ ném postavení. Plameny se řítily stále blíže, neválej íce se pomalu j ako ve vlhčích krajích. Skákaj íce, víříce, stále měníce směr, teď se plazíce po zemi a v nejbližším okamžiku vyrážejíce padesát stop do vzduchu, pohlcovaly cestou všecko : kali­ fornské duby, eukalypty, j ehličnaté lesy, křoviny padaly zuhelnatělé j ej ich ná­ razem. N a štěstí založil farmář kolem svého dvorce pole. Ta snad na chvíli za­ staví oheň, protože byla většinou požata.

Jeho žena ho prosila, aby utekli. Utéci? A dvorec, v němž byla uložena dvacetiletá práce, a čtyřicet kusů dobytka, j ež sám vychoval ? Ne, zde bylo možno jediné : vytrvat. Ti tři začali zoufale vykopávati příkop na straně, která byla nejvíce ohrožena. Brzy nato zazněly hlasy, pomoc se blížila. Hrnuli se dobrovolníci ze Santy Monicy a z Los Angeles, bývalí vojáci a nezaměst­ naní. Přijížděly oddíly hasičů. Přicházely s parními lopatami, dynamit, chemikalie , všechny vymoženosti nové doby byly po ruce. Letci křižovali nad horami, aby zj istili rozsah požáru a aby mohli dáti pokyny k j eho potlačení. Merton se do­ zvěděl, že současně vypukl veliký požár v okrese Ventura, takže je nutn0 boj ovati na dvou frontách. Oheň pádil dále přes všechno potírání, �le j eho cesta šla bokem kolem farmy. Ctyři dni, čtyři noci. Budovy se musely bez únavy polévati, neboť silný vítr roz­ nášel j iskry daleko široko. Vedro bylo ne­ snesitelné. Stále častěj i se hroutil ten či onen bojovník. Mnozí byli popáleni. Merton se nehnul ze svého dvorce. Do­ bytek řval. Bylo nemožno odehnati j ej , protože kolkolem skoro všecko hořelo, a kromě toho plal!len ustavičně měnil směr. Bylo možné j en j ediné: vytrvat. Dva tisíce lidí zápasily zoufale v pohoří Santa Monica nadarmo. Za hřmění pře­ skakovaly plameny široké, s námahou vy­ kopané příkopy a se řevem se spoj ovaly s ohni zapálenými na obranu, chvíli ko­ lísaly a potom se řítily dále. Pohlcovaly vily a klubovní domy, baráky a stany. Před plameny pádila zděšená zvěř. Těžce popálení srnci museli být odstřelováni. N a Mertonově farmě zadávil pes na dvě stě zajíců, kteří tam hledali ochranu . Mezi koňmi vznikl zmatek, když se na farmě obj evil napolo spálený horský lev, jakých j e nemálc:> v těch horách. Zvíře, které veli­ kostí i j inak se podobalo pumě, bylo rychle vysvobozeno ze svého trápení. Merton vytrvával. Domníval se, že j e zachráněn. Oheň s e šířil k široké Roosevelt Highway, přes kterou se asi nedostane. Bylo dosti na tom, že j ej nebylo možno

574 už dříve zadržeti. Ohromná plocha byla zničena. Plameny se dostaly k Highway. Chvíli se zdálo, že se zastavily. Boj ovníci úzkost­ livě čekali. Přemohou lidé živel ? Ohnivé jazyky se řítily vpřed, olizovaly širokou silnici, v mžiku j i přeskakovaly a požár letěl dále. Lidé prchali a mnozí j en stěží unikli ohňům, j ež proti sobě dorážely. Pátá noc. Rudá litice se blížila k moři. To byla poslední naděj e. Chladný živel j i k sobě přitáhne a udusí. Tu v posledním okamžiku se vítr obrátí a žene plápolající

Milionová města. Roku 1900 bylo j ich na světě l l a měla dohromady 33 milionů obyvatel, nyní j est jich 28 a čítají 7 2 · 3 milionu obyvatel; r. 1900 bylo v Evropě 6 milionových měst, v Sev. Americe 3 a 2 v Asii. Nyní j ich má Evropa 10, Asie 8, Sev. Amerika 5, Jižní Amerika 2, Afrika 1 a Australie 1 . Počet obyvatel v tisících : 4 . 541 ( 1 927) Londýn 1'. 1900 4 . 536 7.806 (1 927) Velký Londýn 6 . 9 5 9 ( 1 930) 3. 437 New York . 1 0 .000 ( 1 93 0 ) Greater New York 2 . 871 (1926) 2.714 Paříž 4 . 7 00 (odhad) Paříž s okolím 4 . 299 (1929) 1 . 889 Berlín . 3.374 ( 1 9 3 0 ) 1 . 669 Chicago 2. 936 (1930) 4;) 7 Šanghai 2.294 ( 1 929) 1 . 819 Tokio 2 . 4 09 ( 1 9 2 9 ) 996 O saka 1 . 9 6 1 ( 1 930) 1 . 294 Philadelphia 2 . 1 1 6 (1928) 821 Buenos Aires . 2. 026 (1926) 989 Moskva 1 . 806 (1923) 1 . 675 Vídeň 1 . 61 4 (1926) 1 . 267 Petrohrad 1 . 584 (1926) 870 Hankou 1 . 730 (1929) 811 Rio de Janeiro 1 . 56 4 ( 1 930) 286 Detroit Los Angeles 102 1 . 232 ( 1 930) 1 . 297 Peiping (polic. obv.)

žár zpátky do hor. Farmář Merton a j eho pomocníci dostanou rychlou výstrahu. Utecte, všechno j e ztraceno ! Jde o život . A už se všechno řítí do poslední volné mezery, i Merton a jeho žena. Dobytek pří­ šerně řve. Je zasvěcen smrti v plamenech, nedá se zachrániti. Zakrátko řádí kotel plamenů, kde stávala Mertonova farma. Zachmuřeně hledí zachráněný před sebe. Jeho veškeren majetek j e spálen, j eho životní dílo zničeno. Příčina? Odhozená zápalka, hořící zby­ tek cigarety nebo špatně uhašený táborový oheň.

971 7 1 li r. H JOO Budapešť Velká Budapešť . 1 . 21 7 1 . 176 (1921) 77!i Bombay . Hamburk 1 . 146 (1930) 70!i Kalkuta 1 . 1 3 2 (1921) IWl 1 . 086 ( 1 9 2 9 ) ti:lll Varšava Kairo . 1 . 065 ( 1 9 2 7 ) :mJ 1 . 238 ( 1 929) •IK2 Sydney Glasgow 1 . 061 (1928) 77!i Hangčou 1 . 000 Melbourne 1 . 000 ( 1 9 2 9 ) Blízko milionu j sou r . l D :W Cleveland 90 1 , Neapol 987, Montreal \l;í :l, Birmingham 953, Milán 980, [{ím 951 tisíc. Vč. *

Nejrychlejší vlaky na světě má Anglie. Na trati Swindon-Londýn j ezdí vlak rychlostí 106 · 5 hm za hodinu a j e to nej rychlejší vlak na světě. Vlaky Londýn--Birmingham j ezdí rych­ lostí 99 Ion a Leiccster -Nottingham 1 03 hnz. Zvláštností mezi anglickými vlaky je " Flying Scotchman" (létaj ící Skot) , který koná 632 lim dlouhou cestu z Londýna clo Edinburghu bez zastávky. Také americké vlaky j ezdí na tak dlouhých tratích bez zastávky, ale nedocilují takové rychlosti. Rychlovlak N. York-Chicago urazí 1 546 hm dlouhou cestu za dvacet hodin, expresní vlak Detroit-Buffalo 1 56(i lim za tutéž dobu.

V

V

I

S I RYM SVE T E M Z E M Ě PI S N Ý M Ě SÍ Č NÍ K

R O C NÍ K VIII.

Ř Í D Í D r. S T. N I K O L A U

N A K L A D E M Č E S K É G R A F IC K É U N I E A . S . V P R A Z E I

9

3

1

VEŠKERÁ PRÁVA V Y H RAZENA

TISKEM UNIE V PRAZE

O B S A H. Č L Á N K Y. Str.

Z v)•letů do pouště Namib 1, 71 V . Vérin: V kraji zlatonosného písku 6, 139, 199, 256 nr. ] . ]irsík : Prarodiče našich domácích zvířat 11, 77 A rtur Heye: Inferno 14 A . A . Vanin: Amba . . . . . . . . . . 1 7, 97 Jiří Vičar: Island . . . . . . . . . . 22, 1 36 26 Vladimír Hloch: Spouštění "E UROPY" V. Pelka: V kavkaz�kých stržích . . . . 65, 268 Původ někter)•ch zeměpisn)•ch názvů . . 79, 134 Dr. ]iií Baum, Praha: Brazilská revoluce 80 Blahodárn)· lék a nej nebezpečnější j ed celých národú - opium . . . . . . . . . . . . 89 Rornan Hrdlitka: Z cesty na J amaiku 93,1-18, 31 9 Franh Hives: Strašidelný dům odpočinku 122 130 . . . . . . Jaroslav Přikryl : Karthago Vysychá-li Sahara . . . . . . . . . . 146 N . G . Gal•in-Michajlovslúj: Z korej sk)•ch po178, 356 hádek . . . . . . . . . . . . . 183 Dr. V. Náprstek : Američtí studenti 187 G e o . W m . jaeger: Aniasuti 190 Exotické pamlsky o • • • • • • • 191 Ing. A rnošt ]andek : U troglodytů Dr. ] . Ba%11!, Praha: Nezclar okurkové plantáže 242 Dr. [(arel Miiller: N a oslavách stého v)•roči samostatnosti Řecka . . . . . . . ·. . o o 249 Galapagy . . . . . . . . . . . . . . . . 263 Dr. Cyril Purkyné: Z dějin světového trhu někte­ rých kovů a vzácn)·ch a užitečných nerostů 297 Cyril Purkyné:

Str. zlaté stezce 300 Hospodářské star03ti Brazilie . . . . . :106 B. Žiškov: Černé plachty 310, 378, 421>, ·186, 529 Jiří Wála: Kanoí napříč Evropou 3 1 6, 38'1. 448, 500 William C . White: Když tč má potkat štěstí 32'1, 372 Uno Hrabě: O starém židovském městě v Bratislavě . . . . . . . . . . . . . . . . . 35:1 P. Šebesta: Noční cesta pralesem . . . . . . 360 A nna L . Fisherová: Stoupenci Jana Křtitele . 365 Ze zkušenosti francouzského koloniálního úi'eclnfka v Západní Africe . . . . . . . . . . 369 A l·lur Heye: Pyranhy . . . . . . . . . . . 370 Dr. ]iN Baum, Praha: Singapúr, khžovatka V)•choclu . . . . . . . . . . . . . . . 417 Fr. Kárník a red . : Cizinecká legie . . . . . 434 A donis Nosari: Honba na hady . . . . . . -1 39. PhDr. Pavel Poucha: Písma k ulturní oblasti indické, písmo čínské a písma z něho odvozená o • • o • • • • • • • • • • 443 A lois Polák : Sana'a, svaté město Zeditú 473 George A llan England: Ostrov Cozumel, dodavatel žvýkací gumy . . . . . . . 478 Dr. A ll,ert Pilát: Na Bissagoských ostrovech Portugalské Guineje . . . . . 493 : Julie Zehd11ickerovd: Boj s vlky . . 506 Dobyti Alžírska . . . . . . . . . 537 S. R-. Minclov: U knížete Sojotů 545 Charles McDermand: Útěk z džungle 547 jar. Spirhan zl-Duriš: Město na

K P i H L O H Á M. Zdenéh Buriau:

Nárotlové j ihozápadní Asie 32. - Národové Oceánie 2 1 1 . - Zdenéh Burian: Plémě typy Evropy 388. - Zdeněk Burian: Na Tahitských ostrovech 5 5 7 .

a.

B E S f D K A. Stan. Nikolau: Za PhC. Pavlem Papáčkem 391, 454 Jan Palacký . . 29, 103, 153, 275 H . R ossler: Neznámí hrdinové Ledovcho moi·e 50()­ - O trampingu . . . . . . . . . . . . 215 Dr. ]os. ]irsík: Vypsáni osudu jedné divoké ]aroslav Phkryl: Montserrat čili "Maúanas" . 554. husy od narození až clo smrti 329 St. Niholau:

S P O R T J I N D E. ] . Toman:

Na prázdninách v Anglii 106, 155, 218, 279. Z D Ě J I N Z E M Ě P I S U.

Sté výroc1 prozkumu řeky Murray v Australii 4 1 . -· Ledové pustiny vydávají trosky svých obětí 10!). Jak dovede polární zima člověka zHdit 228. - V článku Ledové pustiny vydávají trosky svvch obbtí 228 . - V)'zkumy Wilkinsovy a zabrání části Antarktidy 229 . -- Zmizelá polární výprava 230. - PhC. Pavel Papáček 343. - Otto Sverdrup 343. - N. Heydrich : Diktátor pralesa 5 7 6 . H O S P O D Á Q S K rt R O Z H L E D Y . Automobil 35, 165. - T}•ž: Petrolejové oblasti 334. - Týž: Obchod petrolej em 396, 512. - William C . White: Sovětská Pětiletka a zahraniční obchod 564.

Ing. A rnošt janetek:

T E C H N I C I\: É R O Z H L E D Y . Tunel pod Gibraltarskou úžinou 37. - Mramorová přehrada rnarathonská 38. - Dr. ]. Spirhanzl: Středo­ zemní moře má Evropě poskytnout novou půdu 277 . - Budou Spojené státy nuceny postaviti průplav nica­ raguajský 339. - [(. Burger (New York) : Výlety autobusem v USA 393. - Světové loďstvo obchodní 395. - Ing. ]. Čemus: Radiogoniometrie 462. R O Z H L E D Y P O N Á B O Ž E N S T V f. Dr. K. Illiiller:

Návštěva v Assisi 160. - A rthur G. A lbrecht: Pašijové hry na ostrově Hiwaoa 221. ­ A lbert Schweitzer: Bohoslužby v Larnbarene 342. O P R Á V E C H A Ú S T A V Á C H.

Britská osada Vej-haj-vej 2 2 5 . -- Stan. Nikolau: Nové období italské koloniální politiky 457. - I(u­ Klux-Kia n 518.

Z E S V Ě T A. Po 33 letech rozluštěná tragedie 42. - Zánik polární výpravy r. 1902, 45. - Italská kolonisace v Libyi 45. - Odražený útok na Kančindžingu 4 7 . - Krištof l{olumbus 48. - Den 26 . července v Japonsku 4 8 . - Tajemství l\Iodrého Nilu odhaleno 48 . - Ciudad Universitaria, Universitní město 50. - Spory o rodiště a původ Kolwnba 51 . - Nové hl avni město Uzbekistánu 5 1 . - Jak si představovali čínští vojáci válku 51 . - Sčítání lidu ve Spoj . státech severoamerických 5 1 . - Zemětřesení a ztráty na životech 5 1 . Býčí zápasy ve Španělsku 52 . - Dčj iny Tichého oceánu 52 . Lebka pračlověka 53 . - Jak jí Amerika 53 . - Sopečné výbuchy 54 . - Přlkopová propadli na ví•chodoafrická 55 . - Korunovace v Kambodži 56 . - Jména měst ve Spoj . státech severoamerických 5 7 . - Jak se pi·ipravuje ma té 5 7 . - Púvod Washingtonu 5 7 . Zeď pláče 5 7 . - Novým svobodným státem 58. - Předhistorický nález v Americe 58 . - Našim čtenáhun 1 1 3 . - Kolísán1 počasí 113. - Podíl Československa na výrobě radia 1 13 . Sovětská v;'·prava arktická 1 1 3 . - Umění konversace 114. XXIV. mezinárodní kongres amerikanistů 1 14 . - Co stálo objevení Ameriky 115 . - Odhalený pokus o vědecký podvod 1 1 5. - Britové vrátiliVej-haj-vej na poloostrově Santunském Číně 1 1 5 . - Turecko hledá svou duši 115. - Nový pruplav v Sev. Americe 175. Země Fridtjoťa Nansena 1 i5. - Republikánská liga 175. - Těžba rubínů v Barmě 175 . - Úrodná poušť 175 . - Obrovský meteor 175 . - Z Ameriky do Evropy v plachetním člunu 1 7 6. - Ostrov otroká!'ů v Rudém moři 1 7 6. - Budhistická propaganda v Evropě 1 7 6 . - :llěnťcí se Chicago 232. - Podání ruky v Americe 233. Diamanty v pštrosím žaludku 233. - Vzácní' úlovek fotografický 233. - Stará cestovatelka 234 . - Životní úspěch 235. - Inflace Kauriová v Západ. Africe 235. Ned0konalá a nehezká foto· grafie 235 . - Sedmihrady 236 . - Telegrafní tyče a sloni 236. O l l a potrida 236. - Znovuvybudování Tokia 236 . - Nároky Argentiny na Antarktis 236. - Lovení zlatého pokladu lodí . ,Egypt" 288. - Zkáza lodi Artiglio 289. - , . Zkamenělý horník" ve Falunu 289. - Opuštěný ostrov S t . Kilda 290. - Dobývání "nebeského1 1 železa 291 . - Čfúanky se emancipují 292. Krevní msta 344. - V území Karakorumu 344. - Obrovský most přes Dněpr, stavěný vítkovick)"Dl.i železárnami, byl dokončen 345. - Z děj i n potapěčství 345 . - Sloni děhúci 345 . - Jedna ze sopek střední Javy, �'lerapi 346 . - Vlny na mořském pobřeží 346. - Automobi l v poušti 347. - Chinin 347. - Spojeni ostrova Sachalinu s pevninou 348 . - Koroptví déšť 348. - Naftové pra· meny v Hannoversku 348 . - Vraždíc! opice 348. - Tajemné

hlubiny moře stále lákají člověka 348. - Náboženská reklama ve Spojených s tátech amerických 406. - Sesouváni hory Kil· chenstocku ve švýcarském kantonu Glarus 407 . - Norsko 408. Francouzsko-mexick)' spor o ostrov Clippertonúv 408. - Citro�n 408. -Lčeskoslovenské kolonieve Svazu sovětsk}•ch republ ik408 . USA proti nu·akodrapúm 409. - Zemětřesení na 1\ew Zealandu 409. - Rozšíření evropskí•ch řečí pf'ed sto lety a dnes 410 . Zemč hadů. 41 1 . - O polární ostrov Jan Mayen 4 1 1 . - Taškent 411 . - V Grónsku 411 . - Úřední názvy měst v Turecku 411 . Kamenné uhlí ve východní Africe 412. - Nové trati412. - Desátek placený v salámech 412 . - Auta a lvi 412 . - Expres StockholmNeapol 41 2 . - Norská loď "1.\orvcgia'' 413. - Zajímavá žádost obce o vrácení čárky 463. - Rod Olomouce byl stále sporný 463. Norské město Trondhjem 463. - Pokus železnic čeliti soutěži aoutomobilové 463. - Které vodopády jsou větší, Niagar2. nebo Viktoriiny v Již. Africe 463. - Živelní katastrofy 464. - Přehled vrteb na naftu v naší republice 465 . - Obři pravěké fauny 466. Nejstarší zlaté doly v Americe 466. - V)•prava k magnetickému pólu 467. - Řeč Kakvů 467 . - Ararat 467. - Nová jména italskí•ch měst 4 6 7 . - Nynější vývoj světa 467. - Radiostanice v arabské poušti 468. - Nové přístavy 468. - Mosulský petrolej 468. Monsún a zeni t 468. - Kaviár 468. - Obrovské náušnice 469. Slavnost cibulí 469. - "lllouřenťn Anconský" 469. - Otázka Kolumbova rodiště 469. - Ochrana proti vším v Kolumbii469. Naše snaha 520 . - Rozkvět Bělehradu 520 . - Nová zvonice katedrály v Messině 521. - Pořťčnť piráti v čině 521 . - Letní čas 521. - Nové pevniny v Antarktidě 521 . - Švédská polární výprava 522 . - Vzponúnka na zemětřesení v Napieru na Novém Zealandu 522. - Otroctví v Liberii 523. - Výzkum pouště Rob'el Chali v jižní Arabii 523. - Zpfvajfcť pfsek 524. - Paleontologický výzkum v úzenú Tanganyicka 524. - Létající Eskymáci 524. - Cena exotických zvť!·at 525. - Močály v poříčí Bahr el Ghazalu 525. - Zlodějská tržnice v Mexiku 525. -· V Ru· munsku 578. - Náměstí sv. Petra v f{ímě 578. - Rozkol v ruské pravoslavné církvi 57 8. - Šestij azyčné noviny 578 . - Nové Delhi 578. - Studení• geysir ve Švýcarsku 578. - Tragickí' stav africké zvířeny 578. - Poslední útočiště gori 1 579 . - První vrchní uliční vozovka pro auta 579 . - Největší hangar na světě 580 . "Obrácen}• mrakodrap" 580 . - Spojení vzduchen1 s Ledov}'m mořem 580 . - Zootechnický ví'zkum na Altají 580 . - 386.272 americkýcll občanů žije v cizinč 581 . -- V naší republice máme ve vodč jeden a tH čtvrtč nůlionu koňských síl 581 .

O T 1� Z I< Y D N E. 58-62, 1 1 6-120, 170-174, 236-24 0, 293-296, 349-352, 4 1 3--416, 470-472, 525-528, 583-5 8 8 . C E S T Y V Z D U C H E M. O možnostech života v e velk. výškách 1 59 . - O . JJasclt in : Výprava do sUednl Asie :_ v letaclle nad sopkami 568· D O J M Y A C H V I L K Y. Nokturno v Marrakeši 39. - A rtur Heye : V br:azilském pralese 208. - Geo. Wm. jaeger: Pujulialók 284. - jules Michelet: Maj áky 400. A ndré Cherillon:

jctřich Lipanshý: Athos, útočiště samotářů 5 1 5 . - Návrat rybářů 570 . - Helen Ritter (San ta Monica) . Požár v Kalifornii 572.

L I T E R A T U R A. Rinda 286. - Martin Johnson: Safari (Sága afrického azuru) 287. - L. Forejt-A lan : Od Kordiller k Mississippi 287. - A lexandra David-Neel: O žebrácké holi do Svatého města 582.

Dr. P. Pavel Šebesta:

F I L O L O G I C K Ý K O U T E K. O španělštině 42. -- Něco o rumunštině 226. - Dr. Karel JV!uller: O novořečtině 402. - Dr.N. Nlardi­ . rossian: O armenštině 5 6 1 . R O Z H L E D Y V O J E N S K É. Sergěj Maslov:

Rudá armáda 167.

N A N I T I H U M O R U. Čím se lidé baví ? 231 . -- Čínsld zdvořilost 231 . - O jedné nové kolonii francouzské 231. - Nikoliv od­ pověď, nýbrž výstraha 285. - Hrůzostrašná historie se rozvíjí 404. - Japonský humor 567. - Podoba země 5 6 8 . - Zapáchá černoch nebo běloch 568. R O Z H L E D Y S T A T I S T I C K É. Kolik j e l i d í na světě 44. - Počet obyvatelstva amerických 288. - Předběžné výsledlcy sčítání lidu v Siamu 44. - Trochu statisticlc�cch dat o alpinis­ v Československé republice 343 . - Mnišská repu­ tice 44. - Litevsko 45.- Kuba 4 5 . - Obyvatelstvo blika na Athosu 406. -- Siam 406. - Sydney 406. ­ Brazilie 4 5 . - Suezským průplavem 230. - Repu­ Republika Chile 406. - Polská velkoměsta 1. ledna blika Chile 230. -- Eskymáci v Kanadě 230. 1930, 406. - Americký a anglický vývoz do Ruska Latwij a (Lotyšsko) 230. - Počet obyvatelú v Ja­ 406. - Obyvatelstvo Holandské Indie 406. ponsku 230. - Největší města v Italii 230. - Dehet Silný vzrůst obyvatelstva Britské Indie 417. 230. - Naftový průmysl v již. Rusku 231. - Alba­ Statistická data 4 1 7 . - Milionová města 574. nie 231 . - Plocha lmížetství Monaka 288 . - Řecko Nejrychlejši vlaky na světě 574. - Návrat k přírodě 288. - Mexiko 288. - Brazilie 288. - Po prvním 575 . - Letní teplota korutanských j ezer 5 75 . - Oby­ vystoupeni na Petermannúv štít 288. - Kolik j e vatelstvo Polska 575. - Počet koní v USA 575 . ­ katoliků 288. - Počet obyvatel v e Spoj . státech Záhřeb 575 . - Subotica 575. - Nový Sad 575.

575 Expres New York-Cincinnati j ezdí v úseku Columbus-Galion rychlostí 104 · 3 km za ho­ dinu. Na kratších tratích na příklad Detroit­ Ridgetown (106 km) urazí rychlovlaky 99 · 4 km za hodinu a Black Rock-Sankt Thomas (21 6

/mz)

98 · 2

knz.

Nejrychlejší francouzský vlak j ezdí na trati Paříž-Saint-Quentin a vykonává 1 53 hm dlouhou cestu za pill druhé hodiny, dosahuje tedy rychlosti přes 100 hm za hodinu . Expres Paříž-Bordeaux j ezdí rychlostí 98 km a expres Paříž-Bayonne 86·4 km. za hodinu . Průměrná rychlost francouzských rychlovlakú činí 72 km za hodinu. Bleskové vlaky chce zavésti Italie na trati Milán-Benátky. Při zkušebních jízdách byla na některých í1secích dosažena rychlost až 120 km za hodinu a celá trať byla projeta za dvě hodiny 25 minut, tedy průměrnou rychlostí 1 0 5 !1m za hodinu . l'aké v Německu se konaj í zkoušky s loko­ motivami nového typu (Schwarzkopff-Lčiffler, 2500 koňských sil), které snadno docilují sto kilometrové rychlosti za hodinu a j ejichž nej­ vyšší rychlost je 120 km. Vlaky nyní musí konkurovati s automobily a letadly a proto se rychlost j ej ich co možná zvy­ šuje. To se dá prováděti j en na vhodném, níži­ natém terénu a pro takové rychlovlaky je nutno stavěti zvlášť pevné trati, které odolávají silným oHesúm. Vt. *

Návrat k přírodě. PI·es zemčdělskou krisi ve Spojených státech zmenšuje se stěhování obyvatelstva z venkova clo měst. Bureau of Agri­ cultural Economies ve vVashingtonu uveřejnilo tato statistická data: R. 1926 nastěhovalo se clo měst 2 , 1 5 5 .000 osob, r. 1929 se počet zmenšil na 1 , 876.000 a r. 1930 činil j en 1 , 543.000. Stěhování z měst na venkov se množí, r. 1930 dosáhlo výše 1,392.000 a bylo téměř tak veliké j ako r. 1924, kdy se přestěhovalo na venkov 1 ,396.000 osob. Dne 1 . ledna 1930 bylo na far-

mách 27,222. 000 osob, 1 . ledna 1 93 1 vzrostl počet na 27,430.000. Stěhování z měst se vykládá nezaměstnaností ve městech. Vč. *

Letní teplota korutanských jezer. Nej­ teplej ší j est j e z e r o K I o p i ň s k é (446 m nad mořem) . Průměrná r a n n í teplota činí v červnu a v září 21° C, v červenci a v srpnu 22° c.

Na druhém místě j est j e z e r o V r b s k é nz nad mořem, plocha 1 9 ·44 km2), s teplotou 20° C v červnu a v září a 21° C v červenci a v srpnu. Jeho voda se rozehřÍvá až na 28° C. (441

O ž e v a n s k é j e z e r o (490 m nad mo­ řem, plocha 1 0 ·57 km2, největší hloubka 46·5 m) má průměrnou ranní teplotu 19° C, případně 20° c.

M i l l s t a t t s k é j e z e r o (580 m nad mořem, plocha 1 3 ·25 km2) má teplotu 1 8 ·3° C resp. 1 9 · 3° C. Z korutanských j ezer j e nejhlubší, 147 m, a nejbohatší na vodu, 1228 ·4 milionu krychlových metrů. Nejvýše položené j e z e r o B í 1 é (920 m nad mořem) zahřívá se na 17° resp. 18° C a nejvyšší z měřená teplota j eho vody činila 25° C. Vody obsahuj e 2 2 1 milionů krychlových metrů Vč a j eho největší hloubka je 98 m. *

Obyvatelstvo Polska podle zprávy Hlav­ ního statistického úřadu čítalo 1. ledna 1931 3 1 , 148. 000 hlav. *

Počet koní v USA. činil r. 1 9 1 6 asi 25 mi­ lionú, r. 1931 přes 28 milionú. Množství aut ve Spoj . státech činí tento vzrůst tím zajímavěj ším. *

Záhřeb podle sčítání ze dne 1 . dubna 1931 má 180 .000 obyvateli!, Subotica 98.700 a Nový Sad 64 .000. Počet obyvatelstva Zá­ llř"ebu a N. Sadu se zdvoj násobil, v Subotici klesl o 5 tisíc hlav.

u N. Heydrich:

D I K T Á T O R P R AL E S A. Byl to rudoch, Indián kmene Shawneeú, který se j eště j ednou pokusil o veliké dílo: vy­ hnati bílé vetřelce z lovišť svých otců a vysvo­ boditi své rudé kraj any od hrozného j ha pod­ vodné cizí nadvlády a ohnivé vody, kterému už skoro podlehli. Jmenoval se Tecumseh, "skáka­ jící horský lev". V té době, kolem r . 1805, obcházel severozá­ padní indiánské kmeny j eden "prorok" , který

Tecu mseh. na rozkaz Velikého ducha hlásal brzké osvobo­ zení rudých národú od bílých podmanitelů . Přijde j eden náčelník a spoj í rudé muže ve ve­ liký svazek. Jeho znamením bude "tomahavk ovázaný pruty" . A na dúkaz, že mluvil pravdu vymrštil prorok oheií k obloze a vykouzlil hořící déšf, načež se ovšem už nedalo pochybovati o j eho božském poslání. Tento prorok byl samozřejmě taškář. Jeho hořící déšf byl ohiíostroj . Ale j eho věštby a kej­ klířství byly j en prostředkem vedoucím k vy­ sokému cíli. Po několika dnech objevil se Te­ cumseh osobně, podal pověrečně rozčileným

ná�elníkům slíbenou sekeru v prutech, lderá je i dnes odznakem fašismu, a diktoval uchvá­ ceným mužům železné zákony svého velikého svazu, které byly bezpodmínečně přijaty, ač byly tak nepohodlné: Naprosté odříkání se oblí­ bené ohnivé vody, nejpřísněj ší bojkot americ­ kých tkanin a návrat k buvolí kůži otců, prodej ulovených kožišin j en za hovové a za pevné ceny a ostatně žádný styk s bělochy. Dojem, j ímž púsobilo na Indiány osobní vy­ stupování Tecumsehovo, byl snad j eště silněj ší než kejkle j eho proroka Elskavaty. Současníci popisuj í Tecumseha j ako imponující zjev vyni­ kajícího rozumu a politického uvědomení. Při­ tom se mistrovsky vyznal v úskocích a zálud­ nostech diplomatického styku . Jeho odvaha a statečnost osvědčila se pozděj i v boj i, rovněž j eho hluboká lidskost, když prosadil, že se v ob­ vodu j eho moci nevyskytovaly ukrutnosti j ako skalpování a mučení. Šest let chodili Tecumseh a Elskavata po lesích a po prériích a kovali železný kruh kolem Spojených státll, které tehdy sahaly j en k Ohiu, a zavazovali kmeny k naprosté poslušnosti. V j eho "poutním městě" Tippecanoe, které leželo poblíž nynější tvrzi Wayne, shromažďo­ valy se tisíce fanatiků, j ež sloučil v j akousi ná­ boženskou sektu. Zároveií vyjednával s Angli­ čany v Kanadě, j ej ichž novou srážku s yankeey předvídal. A brzy pozorovali i obyvatelé pohra­ ničních měst Unie, že se mezi rudými kmeny připravuj e cosi hrozného. Kdežto j eště nedávno pohraniční osady se hemžily opilými a žebravými Indiány, kteří se nechali šidit a napalovat za několik pohárů ko­ řalky, ukazovali se rudí muži už j en zřídka a na krátkou dobu. Prodávali kožišiny j en za hotové a za zvýšené ceny a odmítali doposud obvyklé výměnné věci. Kořalka a tkaniny zústávaly le­ žeti ve skladištích bez poptávky. Obchodníci, kteří se pokusili šidit, byli bojkotováni. Jediné, co rudí muži kupovali, byly zbraně a střelivo a ani při tom se nedávali oklamati a odmítali všecko méněcenné. Tecumseh vládl j ako despota

577 mezi svými lidmi a udržoval nemilosrdnou ká­ zeň, kterou hnal tak daleko, že neposlušné ná­ čelníky odsuzoval k smrti a nařizoval, aby roz­ sudek provedli j ej ich vlastní lidé. Že ve všech vigvamech visel j eho odznak, sekera v prutech, potvrzuje francouzský cestovatel Volney, který to viděl na vlastní oči. Ostatně Tecumseh dosud j eště zachovával z dobře uvážených důvodů mír s bílými osad­ níky - kruh kolem Spojených států byl na jihu ještě otevřen. Ale r. 1 8 1 1 pronesl první hrozbu, která nepokrytě ukázala j eho" úmysly. Pohra­ niční kmen Miamů znova upadl clo starých ne­ i·estí a postoupil několika prohnaným obchod­ níkům z Pennsylvanie za několik · sudů rumu rozsáhlé území. Tu se j ednoho dne objevil Tecumseh, provázen třemi sty Siouxy na koních, ve Vincennes, hlavním městě nového státu Ohia, a podal guvernérovi Harrisonovi obrněný pro­ test proti tomu uloupení území. Harrison, který byl přiveden do úzkých právnickými důvody energického Indiána, nemohl ovšem z . , důvodů prestiže" povoliti, ale slíbil, že věc oznámí presi­ dentovi. .,Dobrá," odpověděl Tecumseh. " Snad mu dá Veliký duch tolik rozumu, aby správně roz­ hodl a prozatím se uvaroval války!" . , Prozatím ? " zvolal udiveně guvernér. "Což vúbec musíme spolu válčit ? " "Di"íve nebo později docela určitě, " odvětil Tecumseh s neslýchanou otevřeností. " Proto j sem založil svaz svých rudých bratří." Situace byla rázem vyjasněna. Harrison, němž rudý náčelník vzbudil úctu a sympatii, z opatrnosti začal zesilovati své vojsko, ale vše­ možně se snažil udržeti mír. To se -�ecUinsehovi velice hodilo. Měl před sebou j eště velikou agi­ tační cestu na j ihu, kde chtěl získati Creeky a Seminoly pro svůj plán. A tentokrát se vydal sám na cestu, zanechav proroka Elskavatu j ako svého zástupce v Tippecanoe. Tím se dopustil osudné chyby, kterou bylo j eho životní dílo zničeno, j eště než bylo úplně provedeno . Zmýlil se ve svém věrném pomocníkovi, který prý byl j eho vlastní bratr. Elskavatovi se už nechtělo býti stále j en nástrojem. Přeceňoval se j ešitně a byl sžírán záštím a žárlivostí na Tecumseha. Když za několik měsícú, r. 1812, skutečně propukla válka mezi Spojenými státy a Anglií, dal se tím svésti, aby na sebe strhl slávu osvobození rudých národů. Bez uvažování, v

Sirým světem.

nespojiv se včas se yzclálenějšími spřátelenými kmeny a spoléhaj e na rychlé úspěchy Angličani't na ]{anadské frontě, dal o své újmě znamení k útoku a pustil fanati . ké hordy obyvatelů Tippecanoe na americké osadníky. V nepořádku a se zuřivým a pomstychtivým řevem vyrazili rudí bojovníci přes hranice a lesy a stepi Ohia brzy byly plny dýmu hořících farem a vesnic. Začala se krvavá řež. Zapomnělo se na Tecumsehovy rozkazy, podle nichž měla býti válka vedena pravidelně a lidsky. Páchaly se neslýchané ukrutnosti. Z osvobozovacího boj e se stalo loupežné tažení. Ale Američané stačili na tu zdivočelou hordu. Ačkoliv Tecumseh na zprávu o podlosti svého proroka se co nejrychleji vrátil, nalezl své bojovníky poražené, rozprá­ šené, své poutní město Tippecanoe dobyté a vyvrácené a svou moc zničenou. Co to pomohlo, že vyhnal Elskavatu ranami holí. Dílo, na němž pracoval sedm let bez únavy, bylo zmařeno, j eho vážnost otřesena, j eho pří­ vrženci se rozptýlili zděšeni porážkou. Nezbý­ valo mu, než s hrstkou věrných, kteří při něm vytrvali, připojiti se k Angličanům, kteří ho ovšem přijali s otevřenou náručí a ihned ho uči­ nili brigádním generálem. Ale činorodá síla Tecumsehova byla touto ranou podlomena. Jasně viděl, že se stal nedo­ stižitelným národní ideál, který mu tanul na mysli, a že teď už bojuje jen ztracený boj . O po­ slední důvěru ho připravilo mdlé válčení Angli­ čanů. Yankeeové ho dali do klatby, Britové pi·es všechny lichotivé řeči ho užívali j en jako indiánského ohaře a tu Tecumseh cítil, že jeho osud je blízek svého tragického naplnění. Ale opovrhl a nepřij al nabízeného odpuštění Harri­ sonova, který si vždycky vysoce cenil toho veli­ kého rudého bojovníka j ako člověka. Se stále se ztenčujícím zástupem svých věrných podstoupil ještě četné, částečně šťastné, částečně nešťastné boje s velikým nepřítelem svého národa. A 5. října 1 8 1 3 stihla ho ,. j ednom boji nedaleko Detroitu vysvobozující koule, po níž toužil v němém zou­ falství. Guvernér Harrison prokázal mrtvému, po­ slednímu velikému hrdinovi rudého plemene, všechny vojenské pocty. Při j eho pohřbu stálo americké vojsko v řadě, salutujíc. Nad j eho hrobem zarachotily obvyklé čestné salvy. S Tecumsehem, skákajícím horským lvem, náčelníkem Shawneeů a diktátorem západního 40

pralesa se skončila indiánská hrdinská legenda, která se r. 1 675 začala Metacomem, náčelní­ kem Algonkinů, a pokračovala r. 1 763 mocným ottawským bojovníkem Pontiakem. Tecum­ sehova tradice ještP. j ednou oživla za padesát let ve statečném náčelníkovi Siouxú Sitting

Bullovi, aby pak s rudým plemenem navždy zmizel a . * )

. V Rumunsku byl 1 5 . dubna 1931 zaveden sHedoevropský čas. Do té doby tam byl čas východoeYropský. Náměstí sv. Petra v Římě bylo nedávno oživeno holuby, kteří nalezli útulek v hlavicích sloupú v prúčelí svatopetrského chrámu . Prý se tam velice pěkně vyjímaj í a budí všeobecnou pozornost, zejména papežských gardistú a italských karabiníkú. Do Říma byli přivezeni z Bologne, kde se holubi na chrámu sv. Petronia tak rozmnožili a kde čištění stálo tolik peněz, že byli pochytáni . Dá se čekati, že brzy uvidíme obrázky, na nichž budou turisté hrající si s holuby u sv. Petra, j ako si hraj í s holuby u sv. Marka v Benátkách. Vé.

a od nich se paprsko v i tě rozbíhaj í dlouhé třídy se stinnými stromol'
Rozkol v ruské pravoslavné církvi. Mos­ kevský patriarcha Sergius, který stoj í pod vlivem sovětú, sesadil r. 1931 metropolitu Eulogia, hla­ vu ruské pravoslavné církve v Evropě a dosadil na j eho místo l itevského metropolitu Eleferia. Eleferius odjel do Paříže, aby se uj al úřadu, ale vrátil se s nepořízenou, p rotože ho tam neuznali. V Paříži však j menoval biskupa Benjamina svým zástupcem, čímž dal naj evo, že neuznává Eulogia za hlavu ruské pravoslavné církve, která j est mimo Rusko . Vé. Šestijazyčné noviny vycházej í v Leopold­ ville, hlavním městě belgického Konžska. Mají titul "Cosmokin" a j ej ich články j sou psány fran­ couzsky, holandsky, vlámsky, anglicky, italsky a portugalsky. K těmto řečem patrně brzy při­ bude některá z četných domorodých řečí, j imiž se mluví v Konžsku . Vč. Nové Delhi. Angličané vybudovali nové hlavní město indického císal'ství. Souvisí se sta­ rým městem, ale liší se od něhos,·ým pravidelným plánem a čistotou slohu svých staveb, v nichž se pojí klasicismus s indickými prvky. Vládní budovy, parlament a dóm jsou středem města

* ) O i ndiánských kmenech a j ejich osu­ dech vyjde poutavá kniha Čestmíra Loukot!ly: Severoame1'iétí Indiáni v naší knihovně " Země a lidé" .

Studený geysir ve Švýcarsku. V Schuls­ Taraspu v Engadinu byly na j ai'e 1 9:H navrtány nové minerální prameny. J cd na vrtba otevřela v hloubi 98 metrú st ndený geysir, který vybtt­ chttje každých 1G m i nu t a c h rlí přes 1 00 litrú minerální vody do výše asi 10 metrů. Po vý­ buchu přestane téci voda, a le z otvoru proudí stoprocentní kysličník uhličitý. Zj ev stále trvá ve stejné míře. Te nto gcysir j e j ediný v celých Alpách. Podle mínění odhorníkú j e ten zjev způ­ sobován sopečným i plyny, jež j sou posledním zbytkem sop ečné č i nnos t i . Při j iné vrtbě byly v hlottbce 70 metrú rov něž pozorovány geysirové zjevy. Vč. Tragický stav africké zvířeny, Anglická společnost " Socicty for ťhe Preservation of the Fattna of the Empire" (Společnost pro zachování zvířeny v britském panství) vyslala svého dele­ gáta, majora 1-l ingstona, aby zkoumal poměry africké zvíi·eny. Major přinesl ze své cesty po Africe zajímavé zprávy o tragickém stavu, v j akém je africká zvířena. Zvířena tohoto země­ dílu, která byla dosud snad nejpočetněj ší n a celém sYčtč, h y n e , j souc neustále hubena, a j e obava, že vyhyne právě tak, j ako v ostatních zemědílech, nebude-li učiněn energický krok k j ej í záchraně. Vysoká zvěř, největší to div celé africké pevniny, musí stále zvolna ustupo-

579 vati před šířícími se lidskými obydlími. Jsou sice zákony, tresty a pokuty, které mají brániti hubení zvěře, avšak mnoho nezmohou. Divoký život nemůže se snésti s člověkem, zabírajícím půdu pro své účely. Právě tak jako zanikl divoký život ve Spoj e­ ných státech sev.-amer., v Kanadě a Jižní Africe, zaniká nyní na celém africkém kontinentě. Člo­ věk, obdělávající púdu, nemúže snésti ve svém sousedství divoké zvěře. Masožravci zabíjí j eho dobytek, býložravci pustoší j eho pole. Proto zemědělství žádá vyhubení divoké zvěře. Po­ něvadž se však zemědělství šíH rok co rok hlou­ běj i do nitra africké pevniny, musí i divoký život ustupovati před nenasytn)Tin člověkem. Primitivní domorodci se naučili již také vzdě­ lávati púdu a přeměiíovati divočinu v zahradu. Věk domorodců se prodlužuje, úmrtnost dětí klesá. Silnější a zdravější člověk vniká clo nitra temné pevniny - což znamená konec divokého života. Avšak není to ani zemědělství, které činí takové mezery mezi zvěří, j ako spíše ob­ chod. Obchodníci vnikaj í za zvěří k j ej ím nej­ vzdálenějším útočištím a vybíj ej í celá stáda zvěře nemilosrdně do posledního j ednotlivce. Obchod koží má na svědomí vyhubení tisíci­ hlavých stád zvěře v Jižní Africe. V některých částech Afriky j e stále užíváno přímo barbarských způsobů k hubení zvěře. Často j sou to úplné masakry, v nichž zvířata hynou po stech. Jak major Hingston seznal na své cestč, jsou v britském panství místa, kde se zvěř stále vraždí protizákonným zpúsobem. Ohromná stáda zvěře j sou zaháněna clo řek, kde j sou zabíjena j ako na j atkách oštěpy clomorodc ú . Jinde j e zvěř hnána proti plotúm, nutícím zvěi· vběhnouti clo nastražených jam. J sou místa, kde kolem chyceného stáda j sou zaníceny ohně, aby zvíi·ata nemohla uniknouti. Pak nastá�á j ej ich pobíj ení. Co nezahyne pod vražednou rukou člověka, uhoří v ohni. Major Hingston považuj e j ediný prostředek za účinný, j ak zachrániti typickou africkou zvířenu od úplného vyhubení. Navrhuj e zřízení Národního parku, j aký má Kanada a Spoj . státy, na kteroužto zajímavost se sj íždí sta a sta turistú podívati. Podle majorova mínění by založení takového parku nevyžadovalo téměř žádného nákladu. Jeho užitek by byl však obrovský. Rozsáhlé africké pláně by byly zachovány se vší svou květenou i zvířenou v púvodní své

divokosti. Návštěvníci by se mohli proj ížděti po těchto krajích v automobilech, vidouce při tom množství zvěře. Lvy, žirafy, antilopy, slony, zebry, gazely, nosorožce, to vše by zde spatřili ne v hloučcích, ale v obrovských množstvích, kdy spoustou zvěře se celý kraj až černá. Myšlenka majorova je j istě výborná, a bude-li chtíti britská vláda zachovati ve svých afric­ kých koloniích zvěř před vyhubením, bude musiti j istě sáhnouti k tomuto prostl'edku . Podle " Illustrated London News" . A t .

První vrchní uliční vozovka pro auta byla nedávno v New Yorku odevzdána provozu. Je skoro 11 mil dlouhá a vyhrazena výhradně

Prvn í vrchní uliční vozovka pro auta v New Yorku . autům. Má šest jízdních drah, takže auta mohou tu proj ížděti v obou směrech ve třech řadách . Chodec nesmí na tuto cestu vstoupit. Skupiny lidí, stojící na vozovce, j sou přítomny obi·aclu zahájení provozu . Tato vrchní uliční vozovka j e pokusem vyřešiti dopravní nesnáze všech velkých měst, neboť jízda přetíženou ulicí autem stává se napolo zbytečna. Čeho docílí vůz na rychlosti pohybu ve volných úsecích, to dávno promarní čekáním na křižovatkách, zvláště, když j sou náhodou uzavírány za sebou. Chodec urazil onu vzdálenost nakonec dříve, než auto. Osvědčí-li se tento systém, nelze po­ chybovat, že bude j eho příklad následován. Poslední útočiště g oril. Americký Carne­ gie-Institut vyslal r. 1 930 do Belgického Konga výpravu, j ež studovala také zvyky goril. Civi­ lisace se stále šíří i do vnitra Afriky a proto se pořádají hony na zvířata, která ohrožují rost­ linstvo. Mezi těmi zvířaty je i gorila, která ničí

s8o plantáže. Gorila je velmi žravá a kromě toho velmi mlsná. Jako koza má ráda mladé vý­ honky velkých rostlin, které vytrhává i s ko­ i'"enem, čímž nadělá v pralese mnoho škody. V Belgickém Kongu j e veliký přírodní park, do něhož se uchýlila i pronásledovaná gorila. Tam j e v bezpečí, protože na tom í1zemí nikdo nesmí loviti. V hloubi pralesa j est už j en málo goril. Jejich život j e zajímavý. Když nastane noc, upravují si j ednoduché hnízdo z trávy a z větví. Obyčej ně leží na zemi, někdy i na dolních vět­ vích stromu . V hnízdě spí samice s mláďaty. Samec stojí opí·en o nejbližší strom, střeží svou rodinu a dbá, aby j ej í spánek nebyl ničím rušen. Ale za tu ochranu si dává platit. Žena i děti musí mu po celý den nosit nejlepší pochoutky, j aké j en naleznou. A musí se to díti rychle. Jestliže si nepospíší, tu j e samec zpohlavkuj e a j sou to pořádné pohlavky, které zasazuje gorila svýma silnýma rukama. Veleopi nejsou rvaví. Přes svou ohromnou sílu je gorila všechno, j en ne útočná. Vyhýbá se, pokud možno, každému boj i . Když j e na ni podniknut útok, začne hrozně řváti a tluče se pěstmi do prsou, až to duní, j ako by tím chtěla nepí·íteli nahnat strachu. Když to nepomůže, obrátí se náhle a pokusí se o útěk. Ale je nemo­ torná, a proto ji pronásleclovatelé snadno do­ honí . Když není j iného vyhnutí, postaví se go­ rih k boji a ten pak je hrozný. Útočník musí býti velmi obratný, nebo ho gorila zle zřídí. Jej í paže mají v rozpětí aj. tři metry a ona j imi dovede člověka tak ohej mouti, že všechna žebra nejen zachrastí, nýbrž se i lámou. Takovým zpú­ sobem prý gorily přemohly i lvy.

Největší hangar na světě. V Akron v USA j e stavěn pro dvě obrovské vzducholodi ame­ rického letectva obrovský hangar. Ohromné rozměry této budovy dávaly vznik obavám, že bude hangar odnesen větrem. Proto musil být j eho tvar takový, aby se co nejméně o něj mohl opírat vítr. Obrovská budova, j ejíž délka j e 360 m , šířka 1 1 0 m a výška 6 0 m , m á podobu obrovské želvy. Železná kostra hangaru se bude v horku roztahovati, a proto musely býti zákla­ dy j eho pohyblivé. Jedině uprostřed j e hangar připevněn pevně, konce j sou pohyblivé a klou­ zají na kolečkách, takže za horkého počasí se bude hangar j ako hrudní koš při dýchání roz­ tahovati. Vrata na každém konci hangaru váží 800 tun a jsou otvírána elektrickými motory. A t.

,.Obrácený mrakodrap" . V Japonsku mají v plánu zbudovati 80 patrový mrakodrap, j enž však svými poschodími by nečněl j ako pravý mrakodrap do výše, nýbrž clo hloubky. Budova by zasahovala 330 m do země. Tato nejhlubší budova světa by byla vystavěna v Tokiu, kde není stavební místo nijak lacinější než u nás v Praze nebo v j iném velkoměstě. Příčina, proč stavěti do hloubky, tkví v častých j aponských zemětřeseních. Architekti chtěj í zabrániti ob­ rovským spoustám při zemětřeseních tím, že budou stavěti clo země. Plán budovy, která bude kruhové podoby j ako studna, j e j iž při­ praven. Podzemní tento dúm bude větrán zvláštními šachtami. J eho cena bude asi 200 milionů Kč. Stavitelem tohoto " obráceného mrakodrapu" bude Shin Nippon Construction Company. A t. (Podle " \Visscn u n ci Fortschri tt" . ) Spo jení vzduchem s Ledovým mořem. Sdružení civilního vzduchov<\ho locl'stva v sovět­ ském Rusku vyslalo na j ai·c H);l1 výpravu k břehům Ledového moře, kterou vede letec Slepněv. Výprava m{t organisovati nové letecké linky na pobi'"eží Ledového moi·e. Z Moskvy se brala výprava ph's l rkulsk do Jakutsku a po­ tom s motorovou f l o t i l o u k nejseverněj šímu místu sovětsl{ého H u ska, j í m ž j e město Gulun. Výprava má z ůstat i na se veru asi dva roky. Zootechnický výzkum na Alta ji. Sibiřská Akademie v Omsku podniká soustavný výzkum celé Sibiře a vysílá bLClu vědeckých výprav k prostudování tamějších pomčrú podle určitého společného plánu. Nyní se nám dostává zprávy o výsledcích expedice, kterou v létě 1 930 pod­ nikl prof. vV. A m s c h I e r na Altaj, aby tam vyšetřil poměry v chovu domácího zvířectva. Altaj j e v zootechnickém směru velmi vděčným územím, neboť zde jsou nej en svérázné pod­ nební poměry i pcstrota obyvatelstva, ale též velmi zajímavé poměry v chovu zvířat (vedle zvířat zdomácnělých je zde řada zvířat divo­ kých) . Tak se obvykle předpokládá, že v krvi k o n ě domácího se obj evuj e krev koně divo­ kého, který na Altaj i žije. Podle Amschlerova výzkumu běží tu však o velmi pozměněný (životem pastevnickým, stěhováním a míšením lokální rasy koně s koňmi přistěhovalců) typ t a r p a n a, j eho horské formy, s malou příměsí krve koně Przewalského. Altajský domácí kůň má proto střední postavu, znamenitě do šířky

s sr vyvinutou, silné a krátké pl:·ední nohy, zadní pak šavlovité, j ako pravý horský kůú. l\Iá krátkou hlavu (znak tarpan ú), kdežto koně západomongolští j sou dlouholebí (typ Prze­ walski) . U Teleckého j ezera na Altaj i byly v t. řeč. skytských hrobech nalezeny též kostry koní se zlacenými sedly a uzdami (je to nález prof. Rudenka, jenž vykopávky dopravil clo Petrohradu k dalšímu zkoumání) . Měřením lebek bude tak možno 21jistiti, která rase náležel prvotní altajský kúú. Zajímavé také je, že Telingiti, mongolský kmen příbuzný Burj attun, konaj í ještě dnes krvavé žertvy koní. Telingiti se pravděpodobně kdysi přistěhm·ali na Altaj od Baj kalu, a j ej ich koně vykazují příměs krve stepní. Je však j isté, že altajský kúú n emá příměs krve koně divokého. S k o t severoal­ tajský byl rovněž pod vlivem stepních ras ; v j ižním Altaji j eví patrný vliv skotu kalmyc­ kého. Krávy dají denně prúm. j en 3 . 1 7 hg mléka, ale s 5 . 2 7 % tuku. Skot je polodi,·oký a krmení se mu dostává j en zcela výjimečně, musí si potravu hledati sám. Zcela divocí jsou y a c i, ktel:·í se dostali na Altaj z Mongolska a Tibetu. Yaky chovají j en Telingiti, kdežto Kirgizi a Kozáci nikoliv, ačkoli j ej ich pastviny na plošině koš-agačské sousedí. "Chov" yakú záleží j en v braní užitku (mléko, maso, srst, kůžel , j inak se však vliv člověka nejeví; yak j e divoch. Krávy dojí 6-7 m ěsícú po 2 . 73 hg mléka denně, ale se 6% tuku! O v c e domácí nemá 7.údn(�ho pi·íbuz9nského vztahu k divoké ovci a rgal i (Ch'i s pol i i ) , kterú na Al taj i žij e. Domúcí altaj . ovce j e pod d i vem mongolským. Jižní a sti"('(( . A ltaj mú O\Te t l u stoocas(,, pra ­ videlně bezrohé. V sev . části Altaje je rozšíi·cna ovce dlouhoocasá, což je ncvys,· ě t lcnou pozom­ hodností. Snad byla pi"ivcdcna př·istl:· ho,·alci z evrop . Ruska. Něco podobného j e i u k o z s ra­ sou " aegagrus". Jinak j sou zastoupeny rúzné odrúdy koz, všech barev, často bezrohé. Bez­ rohost je vúbec hojným zjevem u altaj sk)rch dutorožců, a nelze proto na ni pohlížeti jako

Paul kio1'and, New Y01'k . Přeložila Dr. B. Polívková. Nákl. F. Topiče, Praha 1930, 23-! stran, za Kč 40.-.

na znak prošlechtění. - Expedice Amschlerova (Němec je řádným profesorem Sibiřské Akade­ mie ' ) přispěla dobře k objasnění některých zootechnických problémú na Altaj i. Jej í vý­ sledky j sme stručně načrtli. čtenáře snad bude také zajímati, že druhý omský profesor T r a­ w e r t, badající zejména v Jakutské oblasti a na severu Sibiře vúbec, potvrzuj e starší z mínky v literatui·e, že v severském ledu ve zmrzlé púdě*) vedle zdechlin mamutÍ! se na­ lézají též nejen kostry, ale i zachovalé prastaré zdechliny koní. Chystá se výprava, jež by peč­ livě prostudovala nálezy, které mohou zna­ menitě přispěti k osvětlení historie púvodu koně domácího. 'Spirltanzl.

386.272 amerických občanů žije v ci­ zině. Yláda Spojených státú americk)•ch uznala a pl-iznala plná občanská práva 386. 272 americkým občanúm, žijícím v cizině. Americké z ahraniční úřady byly vyzvány, aby poskytly těmto osobám případnou pomoc, budou-li o to požádány. Zajímavo j est, že v Evropě žij e 88 .309 státních příslušníkú severoamerických, v Kanadě 2 1 8 . 000, v Africe 3 . 7 1 4 , v Číně 8 . 9 1 5 , v Rusku 1 . 800, n a Azorech 1 7 . 000, v Mexiku 1 1 .830, v Jižní Americe 1 4 . 000 a ve střední Americe 1 1 .830. (P V V. ) v naší republice máme v e vodě jeden a tři čtvrtě milionů koňských sil. V našem státě máme opranlové bohatství vodních sil, které však dosud nejsou náležitě využitkovány. Podle šetr-ení ministerstva veřejných prací odhaduje se bohatství vodních sil v našem státě přibližně na 1 , 724 .000 km'l ských sil, což znamená asi 1 , 1 ;>0.000 kilowattú ; j ednotlivé země participují na celkovém množství takto : Čechy 600.000 koúských sil, Morava a Slezsko 122 .000, Slovensko 775 .000 a Podkarpatská Rus 227.000. Zužitkována j est pouze asi lf8. Čeká se, že v dúsledku zákona o vodocestném fondu stoupne využitkování vodních sil. (P V V. ) * ) V i z " Šir)·m světem " V I T . str. 6 8 .

J e t o kniha hodnotná j a k obsahem, tak for­ mou. Pokouší se vniknouti do dnú moderního Bábelu, kde se čím dále, tím dce sbíhaj í nitky

;:;S z hospodářství celého světa. Kulturně však New York se naprosto neuplatňuj e tak, j ako na poli hospodářském. Morand prochází čtvrtěmi new­ yorskými a snaží se několika slovy vystihnouti ducha.dějin a obyvatelů. Při tom zaplétá mnoho historických vzpomínek, takže v tomto vývo­ j ovém zrcadle j eví se nám New York v jasněj­ ším a pochopitelněj ším světle než u obvyklých cestopisců. Sám si načrtl plán New Yorku a rozdělil na tři hlavní díly: dolní, střední a homí město, z nichž každému dává určitou rázovitost. Při tom Morand vyzdvihuje světlé i stinné stránky newyorského života. Zabývá se uměleck)·mi snahami newyorských multimilionái·ů stej ně j ako skoro zvířecím životem ve "speakeasies" , kde s e nepij e, ale hltá zakázaný alkohol. �VIůžeme tuto knihu upřímně doporučiti čte­ náři, bažícímu po poznání New Yorku, který j e vstupní branou k Americe a tím velkým kad­ lubem, v němž se přetavuj í národové na "ame­ rický národ" . Mnohý arci bude silně zklamán tou nízkou kulturní hladinou uprostřed nejpokročilejších technických výtvorů. S. N. *

Gitntlter Pliiscltow: Plachetkou a letadlem do Ohllové země. Přeložil Jan Grmela, Praha,1030.

Nákladem Orbisu . Str. 270 s četnými ilustra­ cemi a mapou . Za Kč 75.-, váz . Kč 00.0 letcjch platí nejvíce přísloví: " Kdo s čím zachází. tím také schází" . Tato tragická věta se splnila také na n ěmeckém letci Giintheru Pliischowovi jako na mnohých j eho soudruzích v práci a smrti. Pliischow stal se německé ve­ řejnosti po prvé znám svým únikem na letadle z Cintau v Číně, dobytého pak Japonci. Jako náruživý sportsman postavil si lodici 16 m dlouhou a 8 m širokou, na níž se vydal na jižní polokouli. Lákala ho taj emná Ohňová země, dosud málo probadaná, země podivuhodné krásy, ale také hrůzné divokosti. Není ubožších kmenů j ako Indiánů žijících životem nesmírně primitivním v těchto velkolepých pustinách. Poznali jsme je blíže z Darwinových zápisků, i moderních studií italských badatelů j ako Agostiniho. Tuto tajemnou zemi přeletět stalo se Plii­ schowovi touhou, bohužel touhou osudnou. Jeť podnebí tohoto j ižního cípu Ameriky ne­ obyčej ně rozmarné. Strašné boui·e ohrožuj í ustavičně lodi a prohánějí j e bludištěm úskalí

Magalhaesovy úžiny. Pocity plavců známe z výborné knihy kapitána Slocuma, "Sám na lodi kolem světa", j ej ž bouře několikrát za­ hnala do průlivu. Tím vábnější je úkol pro pilota proplouti na letadle tímto nebezpečným kraj em. Pliischow se pustil do toho dobro­ družství, na něž myslil plných 35 let. Dorazil za obtíží se svou lodí na jižní stranu Ohňové země do Ushujaje, pověstné argentinské sta­ nice trestanecké, odkud lze uniknouti j en přes liduprázdné pustiny, ledovce, hory, hluboké porosty, ale kde příšera hladu vystavila moc­ nou hradbu překážející návratu . Pliischow vy­ létl na svém letadle "SHíbrný kondor" z Ushu­ j aj e nejprve do Magellanes (dřívějšího Punta .\renas) , hlavního přístavu při průlivu Magel­ lanově. Shlédl s letadla ty mohutné hory se Sarmientem v čele, shlédl hluboké fjordy a největší ledovec 1\'Iarinelliho. Své doj m y dovede zachytiti slovem, jak j e máme ,. této knize, k níž j sou připoj eny krásné ukázky fotografické kořisti. Tím spíše se těšíme na film, j enž nám ukáže celou tu nádheru Oh­ úové země. Avšak Pliischow zaplatil svou touhu životem - zahynul, když chtěl zachytiti další části velkolepé přírody. Kniha je krásně vyS. N. pravena a pi·cklad se čte dobře. *

A lexa.ndra Davúl-Ncel,

O žebrdci11J holi do Svatého města. Pouť Paříž�tnky do Lhassy, přel.

H. Jost. Země a l idé sv. 02. Nákl . Unie, Praha 1 0 3 1 . Stran 322, s 15 obrázky a 2 mapkami. Kč 30 · -. Český čtenář uvítá j istě tuto knihu o Tibetu s velkým povděkcm, protože se dostane z objetí Svena Hedina. J eho kult -spíše nakladatelský ovšem vlivem německé podnikavosti - vyspěl tak daleko, že českému čtenáři splývaly pojmy Tibet a Hedin v j ednu p i·edstavu; arci pod­ statně mylnou . Také j eho cestopisy j sou proti této knize velmi j cclnotvárné, protože Hedin j en stěží mohl vniknout do duše lidu, když cestoval s velkou karavanou . �aproti tomu autorka této knihy poznala duši tibetskou dokonale nejen dlouholetým osobním stykem za svého života v tibetských horách, nýbrž i literárně, diikladným studiem náboženských knih tibetského budhismu. J e dnes profesorkou vnitroasijských řečí v Pai"íži a patří k nejlepším znalcúm bohovědné l ite­ ratury tibetské.

Ale cestopis j ej í není proto suchopárem . Podnikla odvážnou cestu, chtěj íc s e dostati clo Lhasy i proti vůli britské vlády. Vnikla do Tibetu od údolí Mekkongu blíže Likiangu pro­ vázena mladým lamou Yongdenem. Opravdu zmizela do neznámého kraj e, oblékla se za žebračku, matku lamovu, natřela si kakaem tváře i krk, nabarvila na černo vlasy a zbavila se všech věcí, aby se neprozradila, až na sáček dukátů a několik přístroj ů, j ež mohla uložiti ve svém ranci anebo na svém těle.

lesných útrap, které dostoupily vrcholu, když dolehl na ně v pustině krutý hlad a lama si vyvrkl nohu, takže autorka ho musela vléci, byla to duševní nej istota, aby se neprozradili pátravým úřadům, nebo aby při přepadech loupežníkú nebyla odhalena j ako cizinka. Měla často namále. Ale ona rozumí duši tibetského lidu, dovede z toho vytěžiti i pro svou záchranu a obranu, zná i rúzná záhadná kouzla, která by moderního spiritistu uvedla v napětí.

A nyní začíná cesta přes horská údolí, přes zasněžené průsmyky, přes černé temné lesy, skalnaté stráně, přes hučící řeky, pořád j en, pokud to šlo, mimo lidská obydlí, · aby nebyla poznána. Musí se spokojiti s čaj em a bídnou, někdy přímo ohavnou stravou, s noclehy pod stanovou plachtou anebo ve špinavých a dus­ ných kobkách tibetských sedláki'1 . Vedle tě-

Doj de nakonec do Lhassy, kde se zúčastní novoročních slavností a již bez zakuklení se vrací domů. J e málo cestopisú tak vzrušuj ících j ako tento cestopis Alexandry David-Neelové. Ostatně čtenáři , }i irým světem" poznali j eho za­ jímavost z několika ukázek v "Širým světem" uveřejněných. S. N.

S P O L K O VÁ Š P A N Ě LS K Á R E P U B L I K A ? Prohlášení Španělska republikou rozechvělo pochopitelně hluboce myslí Španělů, a hned se také ukázaly důsledky tohoto hnutí. Určité ltraj e nebo politické skupiny ohlásily touhu po ttslwtečnění starých přání. Tak na př. syndi­ kalisté a liberálové pro okamžitou odluku církve od státu . Tak také j ednotlivé kraj e ohlásily své nároky na autonomii nebo dokonce na samo­ statnost, spoléhajíce, že ústřední vláda ve svém idealistickém nadšení pro demokracii a mínění občanstva projeví porozumění. Teprve nyní se ukázalo vzdálenému pozoro­ vateli, že to Sipanělslw, uzavřené tak krásně horami a Pyrenej e m i , není - nehledě k Portu­ galsku - tak j ednotným celkem, j akým si ho přála míti madridská vláda. Ta si ovšem pf·cj c, aby kastilština (la len gua castillana) byl a t'lf·ední í·ečí španělského stá­ tu. Mluví jí obyvatelé vnithú náhorní plošiny. kterou nazývaj í "stolem" , m e s e t a. Ale okraj ní území mají nejen odlišný zpúsoh života, nýbrž i jazyk, j enž vedl k ot!sHedivým snahám, j ak bylo nej nápadněj ší na p i· . v Portugalsku, které j en v l . 1580-1640 bylo spoj eno se Španělskem.

v severozápadním cípu poloostrova mluví se g a 1 i c i j s k ý m nářečím (g a 1 1 e g o s), dosti podobným portugalštině. (Španělové pokládají

F

R A NCiE

tyto Gallegos za hlupáky a nevzdělance . ) Smě­ rem k východu nabývá převahu 1 e o n s k é n á ř e č í, zvláště v Asturii na pobřeží B i skaj -

ského zálivu. Ale mluví se jím j eště v táhlém pohraničním pásmu až k řece Taj u sahajícím. Na severovýchodním pobřeží pi·evládá k a t a­ J a n š t i n a, která se velmi liší od kastilštiny a je samostatn)·m j azykem, příbuzným pro­ venc;:alštině, kterou se mluví v j i žní Francii. V posledním půl století vyvinula se kastilština literárně a i u nás j sou známy překlady, hlavně zásluhou prof. Slabého, j enž opět překládal české autory do katalanštiny. Naprosto cizím živlem je b a s k i č t i n a, kterou mluví Baskové (špaň. Vascos, baskicky

F' R A N Ci

Biarrilz

Euskaldunak) . Jejich jazyk j e zbytkem starých řečí, iberské a příbuzné j í ligurské. O tom jsme psali ostatně v 6. seš. našeho časopisu. Z toho poznáváme, že se od kastilštiny nej­ více liší j azykově katalanština a baskičtina. Tento jazykový rozdíl je zesílen rozdílným historickým vývojem K a t a 1 o n i e (C a t a1 u íi a) , jenž také nezůstal bez vlivu na povahu obyvatelsh·a a hospodářský vývoj . Již za řím­ ských dob byla Katalonie zvláštní provincií H i s p a n i a T a r r a c o n e n s i s, odkud se šířila římská moc do ostatní Hispanie. Za fran­ ské doby byla š p a n č 1 s k o u m a r k o u, která se r. 874 osvobodila j ako C o n d '!- d o d e B a r c e 1 o n a. V pol. XII. stol. spoj ena byla sňat­ kem s Aragonií a r. 1469 s Kastilií, ale zachovala si svá práva i když se musela r. 1652 po vzpouře proti Kastilii podrobiti znovu · �panělskému

králi. Opět se pokoušela o osvobození za války o dědictví španělské, ale až za napoleonských válek byla bezvýhradně spojena s Kastilií. Toto područí nesla Katalonie těžce; dík větší pohyblivosti a obchodní zdatnosti obyvatelstva proti Kastilii, vyspívala Katalonie rychle v prů­ myslový kraj , j enž tím více cítil tíhu úřednic­ kého Madridu . Barcelona byla j evištěm revo­ lučních výbuchú, za nichž na př. národní hrdina Ferreno, volnomyšlenkář, byl popraven. V roce 1926 pokusil se plukovník Mácia o osvobození Katalonie vpádem ozbrojené tlupy svých stou­ penci'! a italských pomocníků. Avšak pokus selhal a :rviác i a po t!měsíčním žalářování ve Francii čekal za hranicemi na prohlášení repu­ bliky. Ihned se vrátil do vlasti a byl j menován prvním presidentem samostatné republiky kata­ lanské. V této hodnosti uvítal nedávno také předsedu španělské vh'tlly Zamorru. Poměr obou částí Španělska upraví Ostavoclárné shromáž­ dění. Není pochyby, že Katalanci pomýšlej í na (!plnou neoclvislost, avšak Španělsko. má velký trumf v rukou, že hy uzavi·ením hranic do­ vedlo Katalonii zkruši t i, ahy h ledala sama těsněj ší styk se Španělskem . Druhý kraj , odkud se o zva ly sna h y p o samo­ statnosti, byly b a s k i c k é p r o v i n c i e ( Guipúzcoa, Vizcaya a A lava) ro v n ě ž silně prů­ myslové, dík zvláštč b o h a t ý m železorudným dolúm u Bilbaa. Nedost a t k u u h l í odpomáhaj í j ako Katalonie, zhzováním vcll<ých elektráren na řekách pyrenejských. A ť h y l y podd ány krá­ lovství Leónu a Naval"e nebo Kastil i i , uhájily si vždycky své výs ady (Fucros), z nichž některé pocházejí až z r. 1 :142. Braly živou účast na válkách karlistických, k dy se Don Carlos po­ koušel zmocniti tr(mu španělského. V pěti válkách karlistických stúly včrn.ě při karlistic­ kých pretendentech lrúnu, až r. 1876 musel Don Carlos prchnout ze země. Už r. 1874 byly vý­ sady baskických provincii definitivně zrušeny. Vzpomínka však znova oživla nyní při pro­ hlášení špančlské republiky, j ejíž nynější vláda se ustavila j iž v prosinci r . 1930 náhodou na baskické púclě v �an Sebastianu. Jenže není tu té j ednomyslnosti v názoru, jak má baskická republika vypadat. Předně, bude-li pro věc získána sousední Navarra, za druhé, do jaké míry má být uvolněn poměr k Madridu, který kdysi zaručil zvláštní úpravu daní, cel, vojen­ ské služby atd. Z toho dosud zůstaly j en některé

nepatrné výsady. Po prohlášení republiky sešli se hned zástupcové národně klerikální strany ve starém hlav. městě provincií, v Guernice, a prohlásili republiku. To však ostatní strany, j ako socialisté a nacionalisté, odmítly a chtějí vyčkati vývoj věcí v Ústavodárném shromáž­ dění. Proto sledují pilně vývoj událostí v Kata-

lonii, která neměla tolik práv, ale měla čilejši a j ednotnější vedení stoupenců osamostatnění. Tím arci nejsou vyčerpány všechny obtíže mladé republiky, protože se zejména hospodář­ ské a kulturní poměry různých částí Španělska (j ako na př. agrární poměry v Andalusii), dají nesnadno srovnat.

Haclmazarian a jedlička:

D N E S N f P E R S I E. Persie zauj ímá 1 ·6 mil km2. Hraničí na severu s územím sovětským, na jihu s anglickým, na východě s Afganistánem, na západě s Tureckem. Podnebí j est vnitrozemské, suché. Hojnější vláha se vyskytuj e při nečetných řekách, tekou­ cích z hor na j ih, a u Kaspického moře. Pro suché podnebí j e možno docí�iti lepší úrody pouze umělým zavodňováním. Zavodňování se děje t. řeč. kheihrizským systémem. " Kheihrizy" j sou podzemní tunely, které zásobují vodou ze studní desítky 11m2 území, chudého na vodu. Vedou v podzemí, aby byla voda chráněna před žhavými paprsky perského slunce. Jejich histo­ rie j est v e l m i s tará . Podle nú zoru některých badatel t"1 , se v y v i n u l y v Persi i v e l kostatky proto,

že stát odevzdal bohatým chanúm péči o tato opati"ení, pi·esahující sí l y j ed not l i vco v y . 1\do se stal pánem vody, stal se pán e m p ú d y . Ko rú n zapovídá soukromé vlastnictví p ú d y ; proto v Persii platí sedláci podle zákona v c lkostat­ kái·ům nikoliv plat z a půdu, ale za vodu, ač fakticky j est velkostatkái· pánem obého . Obyvatelstva Persie se čítá na 12 mil . ; vět­ šinu tvoří Peršané. Druhé místo zaujímají turecké kmeny! které sídlí na severozápadě, a Kurdové, j ej ichž území počíná ocl j ezera Unni a táhne se úzkým pruhem až k hranicím !raku ; hlavním j eho střediskem j est Kirmanšach. Ar­ meni sídlí v Azerbeiclžánu kolem j ezera Urmi, v Kara-daghu a ve větších perských městech, kam byli násilně deportováni šachem Abasem Velkým roku H i05 z armenského území. Tento proslulý šach sledoval tím dvojí cíl : ph svých

Typ staroperského " sajjída" potomka p rorokova.

válkách s Tureckem chtěl armenské území vy­ lidniti, aby nepř"ítel na svých taženích nenalezl zásoby, a hlavně se snažil prostřednictvím Ar-

5s6 hlenů zdokonaliti perský obchod a průmysl, především hedvábnictví. Na jihu sídlí arabské kmeny a j . V náboženství převládá šiitism. Persie j est zemí po výtce agrární. Hlavní �emědělské produkty j sou pšenice a jiné obilí, bavlna, konopí, tabák, mák, z něhož se těží -opium, mořena, indigo, šafrán, víno, fíky, dýně, melouny, granátová j ablka a j iné ovoce. Silně jest vyvinut též chov dobytka, nejvíce mezi

Na stepích vypásaj í kočovníci stáda ovcí. kočovníky. Významný j est 1·ybolov, hlavně v Kaspickém moři. Z nerostů vyskytují se že­ lezo, stříbro, zlato, sůl, tuha, mramor atd. , n a severovýchodě vyskytuj e s e hojně tyrkys. Velký význam budou míti časem nafto"é pra­ meny. Jižní petrolejová oblast j est v rukou Ang­ ličanťl až do r. 1961, o severní zápasí kapitál anglický, americký a domácí. Jen za rok 1924/25 vytěžilo se nafty na 4 · 5 mil . tun, v r. 1927/28 již 5·3 mil. zaujímají čestné místo, 16% čistého výnosu náleží státu. Perská petrolejová ložiska stojí na pi·edním místě ve světovém petro­ lej ovém bohatství a mají velkou budoucnost. Průmysl se omezuje na řemeslnou malový­ robu . Po celém světě j est znám perský kobe­ rec, hedvábí, vlněné látky, hliněné a kožené zboží a kožišiny. Obchodní ruch jest slabý .a to především vinou nedostatečně vyvinutých komunikačních prostředků, a za druhé rozvratnou činností cizích států, které všemi způsoby překážely vývoj i a pokroku Persie. Mnoho zavinil též sta:iý reakcionářský režim. Pouze někteří perští -šachové podporovali obchod, na př. šach Abas,

později Nadir šach, který se snažil omeziti feudální neodvislost a podporoval měšťanský živel. Angličané učinili z Persie téměř svou ko­ lonii a místní obchodníci, mezi nimiž převládají Armeni, nemohouce konkurovati s Angličany, stali se pouhými překupníky. Perská obchodní bilance j est pasivní, ale těžba petroleje kryje j ej í schodek. Do té doby, kdy Rusko vstoupilo na perský trh, Anglie byla neomezeným pánem perského obchodu. Rusko se úzce zajímalo o Persii j iž od doby Ivana Hrozného, neboť ji pokládalo za j edinou a nejlepší cestu do Indie. Avšak ruský obchod učinil j istý pokrok teprve na rozhraní tohoto století, neboť ho čekal těžký boj s Anglií. Roku 1923, když Rusko znovu počalo uvá­ děti v normální chod své obchodní vztahy s cizí­ mi státy, perský obchod opět se počal silně vy­ víjeti a vývoz některých surovin, na př. bavlny, tabáku a rýže, dokonce překonal výši předvá­ lečného vývozu do Rnska. Avšak na vývoj hospodái"ského i duchovního života perského přinesl nejvíce změn ruský pře­ vrat politický a státní. Persiie až do nedávna, není tomu ani plných 10 let, byla historickou vlastí feudalismu. Po­ slední dynastie Kadžarská znamenala pro per­ ský feudalismú s tolik j ako doba Kateřiny II. pro ruské dvorjanství. Nejen, že se dostalo do rukou velkostatkářů 60 % orné půdy, jež j im násilně vzal Nadir šach, ale oni dokonce nabyli práva politického a soudního nad poddaným rolnictvem a osvobodili se od povinnosti platiti daně. Nejtěžší následky měly však pro zemi decentralistické snahy feudálních živlu: Několik silných chánů, hlavně v pohraničí, vytvořilo skutečné státy ve státě, opírajíce se o zahra­ niční živly. Carské Rusko a Anglie j e podporo­ valy všemi prostředky proti bezmocné ústřední vládě. Tyto odstředivé živly, které samy nepod­ léhaly ústřední vládě, majíce ve svých rukou velkou vojenskou moc, kontrolovaly j i a od roku 1911 stála Persie po 10 let vlastně pod jejich diktaturou . ·

Avšak doba jejich politické hegemonie byla zároveň začátkem jejich hospodářského úpadku. Již koncem minulého století a počátkem tohoto, počínají se vyvíjeti perská města a měšťanstvo. Obchodní kapitál měl tendenci splynouti se zemědělskými vrstvami. Příčina spočívala právě v tom, že země neměla j iné výnosnější výroby,

a nově se vyvíjející buržoasie nemohla nikde lépe investovati kapitál než v pudč. l\Iístní ob­ chodník, j ehož činnost spočívala hlavně ve vý­ vozu surovin do ciziny, zvolna sousUeďuj e ve své ruce i majetek velkostatkářú, j ej ichž hospo­ dářství upadalo vinou zaostalého zpúsobu hos­ podaření. Nastává zápas mezi zámoznymi vrstvami, při němž se duchovenstvo též připo­ juje k feudálním živlúm, j ež byly rovněž orga­ nisovány feudálně. Tento zápas měl některé positivní výsledky, ale přes moc měšťanstva a liberálních živlů z vítězily živly reakční, neboť ' se j i m dostávalo vněj ší pomoci od Ruska a Anglie. Byl to z ápas velmi podobný úsilí první francouzské revoluce, kdy byly pi·emo·ženy reakční feudální živly 18. stol.

tovou válku, kdy Persie, ač se jí nezúčastnila, byla neustále okupována sousedními mocnostmi. \' inteligenci, ve vyšších vojenských kruzích, v úřednictvu, v měšťanstvu vznikla mocná snaha

Souběžně s tímto sociálním vrstvením děl se velmi zajímavý duchovní pi·evrat, který se roz­ vinul j eště plněj i po ruské revoluci. Jako fran­ couzská revoluce měla vliv na obrození někte­ rých evropských národú, revoluce ruská, uvá­ dějíc v chaos ruský vnitřní život, dala silný podnět národnímu probuzení v),chodních ná­ rodů. Dnes jsme svědky mocného pochodu nacionálního hnutí, které zachvátilo celou Asii od biblického Araratu až k Tichému oceánu. Perské obrození, sociální a politický převrat vyvíjely se velmi normálně. Beze všech velkých Ve

s ta ré škole pod přísným dohledem.

j ednou provždy odstředivé směry poměry v Persii, vytvořiti silnou vládu, která by dovedla zajistiti vítězství měš­ ťanstva a ochrániti zemi před vnějšími a hlavně vniUními nepřáteli . Proto bylo přirazeno, že vojenská centrální moc nabyla velkého vý­ znamu, zej ména, když j ejímu nadanému v t!dci se podařilo po několikaletých bojích úplně si pod­ maniti feudální polokrále. Od té doby dnešní šach a bývalý diktátor se stal ideálem všech pokrokoYých liberálních živlů. Vládce země, Riza chán upevnil však svou moc pouze kom­ promisem, j ežto dřívější feudální samozvaní vládcové pi·es to, že pozbyli své politické moci, přece se opímli o velká pozemková bohatství, o duchovenstvo a konečně i o fanatický dav. Krom toho byli tito vládcové zastoupeni též ve vyšších voj enských kruzích, takže nepozbyli j eště svého politického významu. ods traniti a

Vermanšahu zdraví obraz šacha Rizy chána. D ústojníci mají už evropské stej nokroje . otřesů prožila země vývojový proces, prohlou­ bilo se národní uvědomení, zej ména mezi inte­ ligencí a kruhy voj enskými. Přispělo k tomu také to, že byla tu svěží vzpomínka na svč-

roz vrácené

sss Díky onomu kompromisu Národní rada perská prohlásila v r. Hl25 konstituční monarchii a Rizu chána zakladatelem nové dynastie Pehlevi. Pí·evrat onoho roku plně odpovídal politickým a sociálním podmínkám země. Klidný a přiro­ zený vývoj politického a hospodářského ži vata v následujících pěti až šesti letech tmmt na­ svědčuje . Persie j est ovšem j eště daleka toho, aby byla zemí demokratickou, již proto, že také j ej í hospodářský život j est velmi opožděný, ale

Stará výchovná metoda v Persii. Žák je trestán " baštonádou " ; na holá šla­ padla pevně svázaných noh, vyplácí u čitel určitý počet ran. několikaletý rozmach pokrok9vého hnutí dává pevnou naděj i v lepší budoucnost. l-Ioderní evropská civilisace všestranně proniká do Persie, a zemědělství a průmysl ttčinily v po­ sledních pěti až šesti letech ohromné pokroky. Xej větším úspěchem j est však emancipace poli­ tické moci ocl zahraničních mocností. Persie arci není úplně nezávislá, ač jsou odstraněny kapitulace a různá privilegia cizinců. Špatné následky zahraničních vlivú vidíme j asně ve stavu jejích komunikací. Dříve nesměla Persie ani rozhodovati samostatně o sv)•ch dopravních cestách. Anglie ze strategick)•ch dúvodú pře­ kážela každé snaze budovati transversální že­ leznici a Rusko vždy položilo veto proti každému podobnému kroku, pHčícímu se ruským záj múm.

Proto Persie, která j est více než desetkrát větší Československa, má pouze 290 km železničních tratí. Za podobného stavu komunikačního ob­ chodní ruch se přirozeně nemúže rozvíj eti. Proto teprve nyní došlo ke stavbě velké transperské dráhy pomocí kapitálu americko­ německého. Severní díl svěřila však vláda úplně rukám německých účastníkú zmíněné kapi­ tálové skupiny. Přebrala dále z britských rukou telegrafní linky, které byly až clo letoška v brit­ ské správě. Poslední dúležitou opravou j e prohlášení za­ hraničního obchodu za státní monopol, čímž chce Persie regulovat dovoz luxusního zboží z Evropy a zesíliti v}·voz. Toto nápodobení systému sovětského je však předmětem znač­ ných pochybností, zejména, když nelze dobře uzavříti hranice. Modernisace perského státu proj evuje se zvláště na pí·estavbě Teheránu . Na místě sple­ titých uliček a hřbitúvkú vznikají široké mo­ derní třídy s obchodními domy. Pokrok j e však zdržován těžkou finanční krisí, v clúsledku ohromného poklesu ceny stříbra, které je dosud základem perské valuty. Větší pokrok j est však pozorovati v životě duchovním. Dřívější náboženské a historickou· koncepci vystřídává dnes uvědomělý naciona­ lismus, j eště více se vyvíjí perština, tato orien­ tální franština, a očišťuje se od cizích slov, škol­ ství se silně zdokonaluj e. Jen v Teheránu j est 220 škol, majících 25.000 žákú a žákyú. l.Jhrnný počet škol v celé Persii v posledních letech činil 700 a roste, při čemž klesá počet dřívějších me­ dres> a církevních škol, jež ustupují školám obecným. Každoročuě j est posíláno do ciziny několik set studentů. Vnitropolitický život je klidný, menšinová politika dosti tolerantní přes vzrúst nacionalismu a zahraniční politika též má posi­ tivní směr přes všechen rozvratný vliv bolše­ vického Ruska, které se pokouší Persii dostati pod svúj vliv. * )

*) Stav Persie po světové válce j e výborně v ylíčen v knize prof. H říbka : "V zemi lva a slu nce" (Země a lidé, . sv . 72. a 73 . ) .

Vychází měsíčně mimo čen:encc a srpen. - Redaktor prof. dr. S t a n i s I a v N i ko 1 a u . Cena j ednotlivého sešitu Kč 6 ·-. Úplný ročník 1 0 čísel v předplacení Kč 50 ·-, poštou Kč 5 2 ·-. N ákladem a .tiskem U n i e v Praze. Užíváni novinov�·ch známe!< povoleno řeclitelstvlm

pošt a

telegrafú v

Praze

pod

čls. 20.143-VI/24.

v

Z E M E

A

L I D É

rrrtltit l ljjjj, ,j,itil liilillliiliiiiiliJIJII/IIiiJIIIII\Iiilililliltiilil• t l lillilllll, ,jjjjj[jjj,jjj, , , ,juiiitiilillklii\J\\\I\\\I\fiii\1\\\IJI, ,\jjjj

Zeměpisná knihovna pro zábavu a poučení. Poslední svazky vydané v knihovně : .

H. Gilder: Tragedie v polárním moři. S 8 obrázky a mapkou. Sv. 6 1 . Za Kč 1 1 ·-. A. N . Krukovskij : Z řiše mlh a věčného ticha. Přeložil Val enta-Alfa. S 15 obr. Sv. 62. Za Kč 1 3·-. M. M. Taylor : U Papuů. Povídky a dobrodružství z Nové Guineje. Ilustroval Zcl. Burian. S 1 0 obrázky. Sv. 63. Za Kč 1 6·-. ,

K mrazivému jihu. Sv. 64. Sborník antarktických výprav. I. Útoky a dobytí j ižní. točny. Sestavil R. Pazderník. S 1 8 obrázky a mapkou. Za Kč 1 2·- . J. Špirhanzl•Duriš: Přes hory a moře. Sv. 65. S 37 obr. a 2 mapami. Za Kč 1 5·-. . Gopal Dhan Mukerji: Zvířata a lidé v džungli. Sv. 66. S 8 ob rázky. Za Kč 9·-. Cesty D. Livingstona po jižní Africe. Upravil Jan Macháček. Sv. 67. S 22 obrázky · a 1 mapkou. Za Kč 1 8·-. Ch. Mayer: Honby na živá zvířata v malajských pralesích. Sv. 68. S 16 obrázky. Za Kč 1 7·-. K mrazivému jihu. Sv. 69. I I . Na okraji Antarktidy. S 8 obrázky. Za Kč 1 1 ·-. L. A. Bougainville: Plávba kolem světa. Sv. 70. S 8 obrázky a 2 mapkami. Za Kč 1 4·-. Dr. R. Cicvárek: Asijské problémy a naše vystěhovalectví. Sv. 7 1 . S 28 obrázky. Za Kč 20·-. Prof. Josef Hříbek : V zemi lva a slunce. Črty z cest napříč Persií. I. díl, sv. 72. Za Kč 20·-. I I . díl, sv. 73. Za Kč 1 8 ·-. .

L. Powys : Černý smích. Sv. 74. Přeložil V. Chabr. S 10 obr. Str. 1 34. Za Kč 1 2·-. P. Šebesta : V přítmí pralesa. Badatelské cesty mezi trpaslíky Semangy v pralesích Malakky. Sv. 75. díl I. za Kč 1 5·-, sv. 76. díl l l . za Kč 20·-. M. N. Prževalského cesty vnitrem Asie. Upravil dr. E. Mašín. Sv. 77. Za Kč 1 5·-. N. Peredolskij : Po Jeniseji. Přeložil R. Valenta•Alfa. Sv. 78. Za Kč 1 8·-. J. Wála : Kanoí napříč Evropou. S ilustracemi autorovými. Sv. 79. Rozebráno. T. Barns : Divy tropické Afriky. Zpracoval dr. Vlad. Novák. Sv. 80. Za Kč 20·

-

.

W. Beeb e : V džunglích Guyany. Přeložil V. Chabr. Sv. 8 1 . Za Kč 1 5·-.

V. V. Stratonov : Na azurovém pobřeží. Črty z Kavkazu. Podle ruského originálu pro knihovnu psaného přeložil J. Spirhanzl•Duriš. Sv. 82. Za K č 24·-. P. Šebesta : Svítání nad pralesem. Sv. 83. díl I. za K č 20·-, sv. 84. díl l l . za Kč 1 5·-. " Dr. R. Cicvárek : Holandská Indie. Sv. 85. díl I. za Kč 22·-, sv. 86. díl ll. za Kč 26·-, sv. 88. díl III. za Kč 27'-, F. R. Bumham : Skautem ve dvou zemědílech. Sv. 87. Přeložil H. Jost. I. díl za Kč 1 8'-, sv. 90. II. díl za Kč 20·-. S. Grigorěv: U Samojedů na Nové Zemi. Sv. 89. Přel. R. Valenta�Alfa. Za Kč 1 5·-. ·

Jos. Březáček : Čeští pionýři v Americe. Sv. 9 1 . Za Kč 1 6·-.

AI. David=Neel : O žebrácké holi do Svatého města (Lhasy). Přeložil H. Jost. Sv. 92. Z a Kč 30·-.

,

Ar. Janeček : Maroko. Sv. 93. Za Kč 20·-. Vázané svazky o Kč 4'- dráže.

-

Dal�í se připravují.

Ž á d ej t e o n o v ý p r o s p e k t a s e z n a m k n i h o v n y Z e m ě a li d é .

Na k l a da t e l s t v í Č e s k é g r a fi c k é Un i e a.

s.

v P r a z e.