najdeš-li se nějaký... Jsme žáci 9. A a toto jsou naše deníkové zápisky pořízené před přijímacími zkouškami na střední školy

Milý čtenáři,

najdeš-li se nějaký... Jsme žáci 9. A a toto jsou naše deníkové zápisky pořízené před přijímacími zkouškami na střední školy. Najdeš v nich naše naděje, sny, touhy, plány…, ale také naše obavy, a všudypřítomný strach před tímto důležitým krokem do neznáma. Chtěli bychom, aby Ti naše zápisky pomohly, až se dostaneš k tomuto nelehkému životnímu rozhodnutí. Najdeš zde také pár rad, jak se chovat, nebo nechovat, během přípravy na zkoušky. Ale zda se jimi budeš řídit, je pouze na Tobě. Pokud se tak stane, a Ty se začteš do našich řádků, budeme vědět, že naše práce měla větší smysl, než být pouhou kontrolní slohovou prací. A jedno moudro závěrem:

„Na každém konci je krásné, že něco nového začíná.“

Vaše 9. A

Moje přijímačky Upřímně, střední škola mě nezajímala asi do začátku deváté třidy. Skoro jsem nevěděla, jaký střední školy vůbec existujou a ani to, kam bych chtěla jít po základce. Rozhodla jsem se asi až v únoru. Je docela težký vybrat si v patnácti nebo čtrnácti letech, co chcete dělat dál. Nakonec jsem zvolila gympl a obchodku. Dneska je úterý 12. 4., a přijímačky děláme už v pátek. Dny odpočítávám už od minulýho týdne. Zatím se s tím nějak nestresuju, ale čím víc se to blíží, tím divnější mám pocit. Řekla bych, že moje mamka se toho bojí víc než já. Matiky se trochu bojím, ale od ledna mám doučování, takže bych měla být připravená. Na češtinu se připravujeme ve škole, tu snad zvládnu v pohodě. Všichni mi věří, že to dám. Nechci zklamat je ani sebe, ale když to nezvládnu, tak to nebude konec světa, musím si věřit. Je další týden, 19. 4. už to máme konečně za sebou. Ani to nebylo tak hrozný. Ve třídě nás bylo jenom pět. To bylo docela dobrý, protože jsem tam nikoho neznala, a tak mě nikdo nemohl rozptylovat. Moji spolužáci byli v jiných třídách. Po matice jsme se všichni sešli na chodbě. Já jsem neměla vůbec dobrej pocit a kluci tomu ani trochu nepomáhali. Začali tam říkat, jak to bylo lehký, a jak všechno v pohodě zvládli. Volala jsem mamce a říkala jí, že jsem to asi nezvládla. Ona mi na to řekla, že mám zůstat v klidu a soustředit se na češtinu. Vrátila jsem se zpátky do třídy, kde seděli nějaký lidi a povídali si o tom, co jim vyšlo za výsledky. Hádali se, jak měla vyjít rovnice. Když jsem slyšela, že jedný holce vyšlo to, co mně, tak jsem řekla, že mám stejnej výsledek. Potom jsme si spolu povídaly. Po češtině jsem měla už lepší pocit. Teď už akorát musím čekat na výsledky. Doufám, že se dostanu aspoň na jednu školu a nebudu muset dávat odvolání. 26. 4. Celej pátek jsme kontrolovali internetové stránky škol a čekali na výsledky. Někdo zjistil, jestli je přijatej už první hodinu. Z obchodky jsem výsledky zjistila až o velký přestávce. Byla jsem pátá. Když jsem se to dozvěděla, začala jsem se celá klepat, byla jsem fakt šťastná. Z matiky jsem nakonec měla 32 bodů, to je o dost víc, než jsem tipovala. Gympl si dal na čas. Výsledky jsme věděli až po tom, co nám skončilo vyučování. Dostala jsem se. Jo, byla jsem ráda, ale přesně tohle jsem nechtěla, vybírat si mezi dvěma školama. Radila jsem se s učitelkama a učitelema o tom, kam bych měla jít. Většina mi radila gympl. Nakonec jsem ho teda zvolila, Snad jsem udělala dobře. No uvidím, kdykoliv můžu přestoupit jinam. Budoucím deváťákům bych radila, aby se úplně nevykašlali na to učení a aspoň trochu si pohlídali známky, protože za průměr se dá hodně bodů dostat, ale i ztratit. Hlavně se tím tolik nestresujte, protože i když se třeba nedostanete na první pokus, tak se pořád můžete dostat na odvolání. Hlavně nemějte na doučování stejnýho doučovatele jako já, protože to fakt nechcete. Nakonec nejtěžší na tom všem bylo vybírání škol, na který se budu hlásit. PS: Na Facebooku mě přidali do skupiny, kde jsou lidi, co půjdou na gympl do prváku, tak se aspoň můžu seznámit s někým dřív. Andrea Svobodová

Příjímací řízení Je úterý 12.4.2016. Za 3 dny budou psány příjímací zkoušky. Ještě jsem se ani nezačal učit, ale docela si věřím. Sice jsem si dal přihlášku na gympl a průmku v Ostrově, i tak si myslím, že se dostanu bez problému. Známky jsem měl na vysvědčení výborné. Dostal jsem 117 bodů ze 127 na průmce a 127 bodů z 140 na gymlu, což je výborný, ale nebyly to samé jedničky. Počítám s tím, že budu mít stres, až budu psát testy z matiky a z češtiny. Na poslední chvíli jsem byl na 3. místě v zeměpisné olympiádě, což mi dalo 20 bodů na gymplu. Mohl jsem to dát i na průmce, ale zapomněl jsem. Nakonec jsem zjistil, že bych nedostal žádný body, protože průmku nějaká olympiáda nezajímá. Je úterý 19.4.2016. je po přijímačkách. V pátek 15.4. jsem se probudil celkem v klidu. Den před tím jsem si zopakoval všechno z matiky. Ráno jsem si sbalil do tašky pravítka. Tužky, propisky, jídlo a pití a šel jsem na bus. Přijel jsem na Tržnici, kde byla miliarda lidí. Potkal jsem moje spolužáky, což mě uklidnilo. Původně jsem chtěl jít pěšky na gympl, ale jel jsem autobusem. Chtěl jsem přijet dřív, abych si vybral co nejlepší místo, ale třídy byly zavřené. Byl jsem tam jeden z prvních. Na dveřích byli napsáni žáci, kteří budou psát se mnou. V každý lavici seděl jeden žák. Ve své třídě jsem nikoho neznal, což mi docela vadilo. Už bylo 8:15 a do třídy vešli učitelé. Řekli nám základní informace k testům a pak nám je rozdali. Nejdřív byla matika. Sice jsem se neučil, ale docela jsem si věřil. Když jsem otevřel test, lekl jsem se, protože hned první cvíčení bylo násobení desetinných čísel desetinnými čísly. První cvičení jsem vynechal, ale pak už to šlo hladce. Průběžné jsem se koukal na ostatní, jak jsou zhruba daleko. Když jsem už dodělával test, někteří byli teprve v půlce. Docela jsem si věřil, když jsem viděl, jak ostatní už neví. Pro mě bylo všechno lehké, kromě jedné slovní úlohy. Po skončení matiky jsme měli 20 minut přestávku. Na chodbě jsem se seskupili se spolužáky a povídali jsme si o matice. Říkali jsme si výsledky a někteří byli už naštvaní, protože věděli, že mají spousta chyb. Po skončení přestávky jsem se vrátili do svých tříd. Začala čeština. Zase nám řekli informace k testu z češtiny a rozdali nám ho. Na test z češtiny jsem si věřil, ale byly tam dlouhé texty ke čtení a v půlce testu mě to přestalo bavit. Už jsem se chtěl na to vykašlat. Nějak jsem to zvládnul. Ve 12 už jsme skončili a šli jsme na kebab s kámošema. Je 22.4.2016. právě jsem zjistil výsledky. Jsem přijat na obě dvě školy. Na průmce jsem první a na gymplu jsem 13. Mám strašnou radost, že jsem se dostal. Dám zápisový lístek na gympl. Svoje výsledky jsem zjistil jako poslední. Když první školy, už dávaly výsledky na internet, v naší třídě vypukl chaos. Každý hĺedal svoje výsledky. Bylo dost radosti, ale byl i smutek. Rada pro ostatní : být připravený na přijímačky. Být naučený a mít s sebou všechny geometrické pomůcky. A nesmíte si moc věřit.

Arťom Norba

Moje budoucnost Moje pocity před přijímacím řízením jsou smíšené. Převládá spíše strach z neúspěchu. Bojím se, že přijdu pozdě, a nebudu si moct napsat test, a tím pádem je moje budoucnost jasná. Musela bych na soukromou školu. Ale myslím si, že jsem se učila dostatečně, tak doufám, že mi to nezkazí průměr. Spíše jsem se připravovala na český jazyk, na matematiku jsem to trošku flákala, ale nemyslím si, že by to mohlo být až tak těžké. Spíše bych se chtěla dostat na obchodní akademii, ale když mě vezmou na pajdu, budu ráda. Po přijímačkách jsem celkem v klidu. Stres ze mě rychle opadl, a už jen čekám na výsledky, které mají přijít příští pátek. Ráno v pátek jsem byla celkem nervózní, ale když jsem stála před obchodkou, nervozita ze mě opadla. Když jsem přišla do třídy, sedla jsem si do předposlední lavice k oknu, a doufala jsem, že už to začne. Začátek měl být o osm hodin. Ve třídě nás bylo deset. Všichni koukali do mobilů, a bylo vidět, že jsou nervózní. Na poslední chvíli přiběhla holka, která si sedla za mě a začala si opakovat vzorečky z matiky. V půl deváté přišla učitelka, a začala nám říkat pokyny k testu. První jsme psali matiku, a upřímně si myslím, že to nikdo nestihl. Potřebovala bych nejmíň dvě hodiny. O přestávce jsem byla s lidmi z devítek z naší školy. Když jsme pak dostali test z češtiny, který jsem napsala zhruba za dvacet minut, měla jsem už lepší pocity. Je pátek 22.4. a já se dozvěděla výsledky. Nevzali mě ani na jednu školu. Určitě dám odvolání. Moji rodiče mi navrhli soukromou obchodku. Sice si tam dám přihlášku na druhé kolo, ale půjdu tam jenom v případě, že se nedostanu nikam na odvolání. Když jsem koukala na výsledky, měla jsem sice víc bodů z testů než ti, co se dostali, ale zkazil mi to průměr. Uvědomila jsem si, že jsem se měla v osmičce víc učit. Při pomyšlení, že bych chodila na soukromou školu, ani nevím, co říct. Nemám na soukromé školy dobrý názor. Přijde mi to jako úniková cesta pro děti, co mají bohaté rodiče, rozmazlené děti, které se neučí a doufají, že když si školu zaplatí, dodělají ji. Ale tak neúspěchem u přijímaček se svět nezbořil. Jsem nesmírně šťastná. Dnes mě přijali na pedagogické lyceum. Ještě mi nepřišly výsledky ze soukromé obchodky, ale upřímně doufám, že mě nevezmou. Moji rodiče si myslí, že mi je lyceum k ničemu. Říkají, že učit nikdy nebudu, tak k čemu lyceum? Celkem mě to mrzí, že mě chtějí dát na soukromou, a ani se mě nezeptají na můj názor. Jakoby na mě vůbec nezáleželo. Vzali mě na soukromou obchodku. Moji rodiče si pořád myslí, že je to pro mě lepší škola, než pajda. Takže svým způsobem mi vybrali střední školu oni. Sice jsem na ně trošku naštvaná, ale pomalu si začínám uvědomovat, že mají trochu pravdu. Mluvila jsem s lidmi z té školy, a zjistila jsem, že je to o trochu lepší než normální obchodka, teda z mého pohledu. Rodiče měli nejspíš pravdu. Upřímně se těším na září, už znám pár lidí ze třídy, bohužel jsou mezi nimi i lidi, které nemám moc v lásce, ale čtyři roky přežiju.

Myslím si, že kdybych se v osmé třídě víc učila, hlavně si opravila známky z fyziky a matiky, měla bych mnohem lepší průměr a vzali by mě. Takže jediná dobrá rada na konecučte se, ať nedopadnete jako já. Ale co, odvolání to jistí. Barbora Chárová

Moje talentové zkoušky Byl leden 10. 1. 2016 a byl den před talentovými zkouškami. Talentové zkoušky jsem dělala dva dny 11. a 12. Byla jsem trochu nervózní, ale měla jsem dobrý pocit. Měla jsem jeden měsíc na přípravu a já to jak nečekaně dodělávala den před tím. Nakreslila jsem za celý ten den asi 8 obrázků a dohromady jsem jich měla zhruba 15. Povětšinou jsem dodělávala zátiší, protože kreslit postavy bylo snazší, tak jsem je kreslila jako první. Pak přišla kolem deváté hodiny mamka, popřála mi hodně štěstí, řekla, že to dám a dala mi takového malého skřítka, který držel v ručičkách čtyřlístek. Bylo to od ní tak strašně hezké. Pak odešla a já se rozhodla, že půjdu spát a nebudu přemýšlet o zítřku. Ráno jsem vstala normálně, jako každý den. Udělala jsem si snídani, připravila si všechny pomůcky, co jsem potřebovala a měla mít sebou, oblíkla jsem se a šla jsem na bus. Přijela jsem ke Keramické škole a zašla jsem do třídy mezitím jsem se potkala s pár lidmi, se kterými jsem chodila na přípravné kurzy na talentové zkoušky. Sedla jsem si vedle jedné holčiny, která se hlásila na keramiku. Popovídala jsem si s pár kamarádkami, které jsem znala. Pak přišla taková starší paní a hned mi došlo, že je to učitelka. Tak jsme tam seděli a poslouchali takové ty základní informace a já přemýšlela, kdo se jak kam dostane a kdo ne. Ve třídě seděli ti lidi, kteří se hlásili na obor oděvní a keramiky, potom ještě byl obor grafický a fotografie a ti měli třídu jinde. No já dneska dělala obor keramiky a zítra mě čekal obor oděvní. Když jsme dostali informace a ukázali jsem povinně té učitelce pasy nebo občanky, tak nás ta paní učitelka odvedla do kreslírny a tam jsme měli kreslit zátiší, stoleček a na něm váza. Seděla jsem vedle Markétky, mé kamarádky, a začali jsem kreslit. Měli jsme na to 60 minut. Pamatuju si, jak nám zbývalo 10 minut a my to tam zběsile dodělávali. Když jsme to dodělali, tak jsme měli 45min volno a pak nás čekal pohovor. Takže jsme strávili celých 45min u automatu a zkoumali, jak funguje, strašně jsme se tam nasmáli. Mám dojem, že nám to docela pomohlo od té trémy. Potom přišel na řadu pohovor a na ten jsme měli 3 pány. Takže jsem si tam s nimi popovídala a řekla jim, proč chci jít na tuhle školu. A pak sem odešla a jela sem ke škole. A hned co sem přijela tak se mě začali všichni ptát co talentové zkoušky atd. Další den mě čekalo to samé s jinými lidmi a pohovor jsem měla s 3 ženami, takže to šlo, bylo to takové pohodové. O týden později jsme dostávali výsledky, pamatuju si, jak mi mamka před třetí hodinou volala, že výsledky tam budou každou chvíli. Pak chtěla vědět, jaké jsem byla číslo a o chvilku později mi volala, že jsem přijatá na oba dva obory. V tu chvíli sem jásala jak mála a byla sem štěstím bez sebe. Jsem ráda, že jsem to dokázala.

A rada pro vás: Učte se a nedělejte nic na poslední chvíli. Nevyplácí se to. I když jsem nedělala přijímačky, tak mi na vysvědčení záleželo taky. Takže je mnohem lepší se učit, než ke konci devítky řešit to, že se nikam nedostanete a mít z toho trauma. Když budete mít dobré známky, tak budete mít dobrou školu a když budete mít dobrou školu, tak budete mít i dobrou práci a za dobrou práci i dobré peníze a za ní dobrou budoucnost. Tak přemýšlejte a nezkažte si budoucnost. Hodně štěstí… Bára Linhartová

Přijímací zkoušky Je úterý 12.4. a přijímací zkoušky mám už tenhle pátek 15.4. Každý den se to čím dál tím víc blíží. Nervy mám čím dál tím větší a bojím se, jak to všechno dopadne. Všichni okolo mě mi říkají, jak to zvládnu a jak to napíšu dobře a že nevadí, když se mi to nepovede, že se svět nezboří, ale já si myslím, že to neříkají jen proto, aby uklidnili mě, ale hlavně sebe. Zdá se mi, že jsou víc nervózní než já. A taky je fakt, že zbývají tři dny do přijímacích zkoušek a já nemám rýsovací potřeby. Nemám kružítko a úhloměr, no a možná nemám ani pravítko, tomu se říká štěstí. No tak se uvidí jak to napíšu, snad to dám. Tak už je 19.4. a to znamená, že už mám přijímací zkoušky za sebou. Úplně maximálně jsem nezvládla matiku, tak snad čeština dopadne líp, protože jestli ne, tak budu muset na soukromou. Rozhodně první věc po testu, co jsem udělala bylo to, že jsem mámě napsala sms, aby začala šetřit na soukromou školu. Tím jsem jí rozhodně uklidnila. Od té doby co jsem napsala matiku mi bylo jasné, že jsem u ní pohořela, ale po češtině jsem se cítila líp, protože rozhodně nedopadla až tak špatně jako matika. Už je 26.4. a všichni už víme výsledky, jak jsme dopadli u zkoušek. Většina lidí okolo mě je přijatá a já jim to moc přeju. Upřímně, já jsem se nedostala, ale není to až tak nejhorší. Na obchodce jsem šestá pod čarou, což není až tak špatný, mohlo to být teda i horší. Tak dám si odvolání a bude to v pohodě. (18.5. Jo jsem přijatá už) Učte se a nekašlete na známky, zbytečně za to ztrácíte body. A když už se neučíte, tak abyste aspoň neměli čtyřky. A když už máte ty čtyřky, tak si rozhodně nezařizujte doučováni z matematiky od jistého učitele, co tu bydlí poblíž. A pokud jste fakt až tak hloupí, tak nedělejte přijímací zkoušky, ale jděte na obor, kde berou na průměr. Denisa Hurbanová

Moje příjímací zkoušky – Úvaha Je úterý 12. 4. 2016 a já právě teď začínám psát tuto úvahu. Právě teď nastává ten poslední týden příprav na přijímačky na naše vybrané střední školy. Ten jediný den v pátek vyvrcholí a ukáže, co jsme se za posledních devět let na základce naučili a co v nás je. Někteří se hlásí na školy vysněné, jiní zase tam, kam úplně nechtějí. Přesto se budeme všichni strachovat stejně. Za chvíli už vlastně nebudeme školáci, ale studenti. Představa je to zajímavá, ale teď se soustředím hlavně na pátek, z kterého mám velký strach, ale v hlavě pořád tajně doufám, že to vyjde. Pořád si dokola říkám, že přece nemůžu být tak hloupej. Mám trému jako asi každý z konečného výsledku a budu doufat, že se dobře připravím a že to pro mě dopadne minimálně přijatelně! Je úterý 19. 4. 2016 a já znovu po týdnu píšu další kousek z mých pocitů. Tentokrát už právě po dokončení přijímaček, které proběhly v pátek a dopadly pro mě celkem dobře. Tréma zmizela hned, jak jsem dostal testy a začali jsme psát. Začal jsem se soustředit a nemyslet na nejhorší, hlavně u matematiky. Ovšem předtím ještě následovalo nepříjemná ráno a nástup do zvolené třídy, různé organizační věci a mezi tím hlavně třída plná neznámých lidí, ve které jsme asi 20 minut seděli všichni sami. Ta tichá třída, kde bylo slyšet i spadnutí špendlíku, mě v už tak vytrémovaném ránu ještě víc znepokojila. A navíc ty jejich výrazy, ty byly ještě horší, než celé moje ráno a začínal jsem věřit, že následující hodiny budou špatný. Testy jsem se snažil napsat, co nejlíp jsem uměl a přitom nemyslet na nejhorší a nakonec jsem se ve 12 hodin rozutekl ze školy s dobrým pocitem, že se mi to pravděpodobně povedlo. Konečně jsem si mohl oddychnout a říct, že moje příprava pravděpodobně nebyla jen promarněný čas podle mých předpokladů. Teď už jen čekám na páteční výsledky a myslím, že to budou asi ty největší obavy! Je pátek 22. 4. 2016 a je tu konečně den, kdy bych se měl dozvědět tak dlouho očekáváné výsledky. Ve škole už od rána všichni nedočkavě načítávají stránky svých škol s natěšenými pocity, ale také s velkými obavami, které mám samozřejmě také. Při prvním načtení stránky mi bušilo srdce jak o závod a při prvním pohledu na velkou tabulku, kde jsem se nemohl najít, jsem najednou nabýval pocitu, že jsem to asi pěkně podělal. Když jsem vzápětí pochopil tabulku líp a našel tam sebe na dobrém místě, spadl mi obrovský kámen ze srdce. U jiných to bylo stejné nebo bohužel obavy vystřídaly slzy zklamání z neúspěchu. Tak to v životě bývá. Samozřejmě jsem čekal ještě na výsledky z druhé školy, které dopadly ještě lépe, takže jsem si konečně mohl přiznat, že moje večerní tradice učení na přijímačky nebyla úplně marná. Byl jsem rád, že už všechno skončilo a já můžu nastupovat od září 2016 na střední školu s maturitním oborem. A teď pár rad na závěr: V první řadě všem přeju, aby se v dalších rocích dostali jenom tam, kam chtějí a taky všem budoucím deváťákům doporučuji hlavně, aby se nevykašlali úplně na osmý a devátý ročník, je to důležité pro body do přijímaček. Potom doporučuji nevykašlat se na přípravu a nestydět se za pomoc učitelů, kteří s vámi určitě budou procvičovat jako s námi. Při samotném psaní přijímaček radím přeskočit

těžké úlohy a vracet se k nim později, tak ušetříte více času. Potom také nebýt vytrémovaný z toho, jak to dopadne a při přijímačkách nemyslet na nejhorší. Jedině tak uspějete. To je ode mě všechno a zbývá mi jen popřát všem budoucím deváťákům hodně štěstí a znalostí při přijímačkách a pevné nervy! Ahoj.

Karel Juřík

Nic nechápu, aneb pocity před a po přijímačkách

12. 4. Před přijímačkami Sedím tady ve škole a cítím se nejistě. Opravdu nevím, Co mám dělat, mám z toho špatný pocit, Sice jsem se poslední dva týdny jen učil, učil a učil matiku a češtinu celý dny a noci, ale stejně něco ve mně mi říká, že to nedám, mám pocit, že pokud to nedám, zhroutí se mi svět,… 19. 4. po přijímačkách Přijímačky byly super. Nevím, proč jsem se toho tak bál… Dělal jsem přijímačky na obchodní akademii. Ve třídě nás bylo pět. Všichni byli strašně vyklepaní, a tak jsem k nim přišel a snažil se s nimi bavit, okamžitě se nám zlepšila nálada, stres přešel a přijímačky se psaly jako po másle., Teď ještě aby to vyšlo….. 22.4. Výsledky Ten pocit, když zjistíte, že vás vzali na obě školy je k nezaplacení….. Dodatek: A ty pokud to čteš, tak musíš být asi hodně zoufalý a určitě hodně, pokud to čteš zrovna ode mě, ale věř mi, je horší vybrat si školu, než udělat přijímačky… A pokud se bojíš, že tě nevezmou kvůli bodům, neboj se, já měl devět bodů z matiky a vzali mě. Takže žádnej strach, to dáš, já a všichni ostatní to taky dali, tak proč ty bys neměl .. A pokud ani to nevyjde, odvolání to jistí.

S pozdravem Karel Kendrovský

………………………………

Legenda

Za tři dny jsou přijímací zkoušky. Jsem docela nervózní, ale už to chci mít za sebou. Sekretářka na PČGKV mi řekla, že mam tu nejmenší šanci ze všech, ale šanci mám tak to zkusím. Když tak půjdu na gymnázium do Sokolova. Mám to za sebou. Cítím se, tak volně. Bylo to lehčí, než jsem čekala. Testy byly skoro stejné, jako všechny testy, co jsem dělala na doučování. Vše je za mnou, už žádný doučování a žádný Cermaty. Výsledky se dozvím 22.4. Tak doufám, že to nedopadne tak, že skončím na učňáku. Výsledky byly ve 12:00 na stránkách Ostrovského gymnázia. Čekala jsem, že budu tak předposlední, ale ne XD. Oba sloupečky jsem si pečlivě prohlédla až dolů, jenže moje číslo nikde. Potom jsem si všimla, že tam je třetí sloupec, ve kterém je jen jedno číslo. Ha ha, bylo to moje číslo. Takže jsem skončila ve sloupečku s názvem: “Žáci, kteří nesplnili kritéria.,“ woow. Bylo to kvůli známkám. Z češtiny jsem měla 40 bodů a z matiky 23 z 50. Ani na PČGKV. Vidím to tak, že jdu na školu za mojí sestrou, ale pokud se mi tam nebude líbit, tak mě můžou převést na gymnázium v ostrově nebo PČGKV. Nakonec jsem ráda, že to tak skončilo a těším se na gymnázium v Sokolově, jsou tam super lidi, se kterýma si rozumím. Doporučuju vám se s tím moc nestresovat, ale zase nezanedbávat přípravu. Takže doporučuju nějaké doučování, nebo aspoň párkrát se kouknout na testy.

Karolina Zagranichik

Přijímací zkoušky

Dneska je úterý 12. 4. a v pátek 15. 4. mě čekají v 8:30 přijímací zkoušky. Přihlášku jsem si dala na Sportovní gymnázium v Karlových Varech a na První české gymnázium v Karlových Varech. Přála bych si, abych se spíš dostala na Sportovní gymnázium. Přijímaček se hodně bojím, že to nezvládnu, ale zase na druhou stranu si myslím, že jsem se na to připravovala, protože jsem měla doučování z matiky a češtinu jsme procvičovali ve škole. Musím doufat, že to zvládnu a nesmím se z toho hlavně hodně stresovat. Těším se, až to budu mít za sebou, protože už ze mě všechen ten stres spadne. Ták dneska je úterý 19. 4. a už to mám konečně za sebou. Je to veliká úleva, ale stejně mám z toho strach, že se nikam nedostanu, protože to bylo hrozně těžký. Nejtěžší byla matika, ale té jsem se taky hodně bála a tak mě to zas tak moc nepřekvapilo. Čeština zas tak těžká nebyla a to bylo dobře, protože jsem tam mohla nasbírat víc bodů. Každý den se dívám na internet, jestli už tam náhodou nedali výsledky, protože jsem hrozně nedočkavá. Výsledky jsem se dozvěděla o 1 den dřív než všichni ostatní, protože jsem přišla na atletiku a tam běhal učitel, co učí na Sportovním gymplu a ptal se mě, jestli už vím výsledky, že on už je ví. Tak jsem se ho ptala, jestli mi to řekne, jestli jsem se dostala nebo ne, ale on mě strašně napínal a nechtěl mi to říct. Nakonec mi to řekl až na konci tréninku, že mě vzali. Byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě a rozbrečela jsem se z toho radostí. Budoucím deváťákům bych chtěla poradit, aby se na přijímačky učili hlavně na tu matiku, protože ta byla fakt těžká. Hlavně se z toho moc nestresujte a nezapomeňte si doma rýsovací potřeby. Kateřina Machalcová

Talentové zkoušky Měla jsem strach, ale jen těsně před talentovými zkouškami. Do té doby jsem se snažila zlepšovat v kreslení. V něčem jsem se zlepšila, i když ne v tolika věcech tak alespoň v něčem. Musela jsem kreslit a to každý den. A to se taky stalo, úplně každý den jsem kreslila od zátiší po postavy. Nejčastěji jsem kreslila do bločku a na nějaké papíry. Musela jsem si nakoupit spousty pomůcek (tužky, čtvrtky, fixy, pastelky,..). Půjčila jsem si figurínu od mé kamarádky. Na kterou jsem následně s mamkou šily oblečení. Tady jsem už začala kreslit naostro. Pár dní před talentovými zkouškami jsem byla trošku nervózní a často jsem zmatkovala. Hledala jsem návrhy. Nejčastěji jsem hledala v časopisech, také jsem hledala na internetu. Musela jsem nakreslit 15 obrázku typu zátiší, příroda a tak. Pak až 5 návrhů na oblečení. Kreslila jsem do noci a snažila se, aby toho bylo co nejvíce. Tak 4 dny před talentovými zkouškami jsem neměla žádný strach, nic. A potom byl Den D, jak tomu říkala naše třída. Ráno jsem vstala, nebylo mi moc dobře. Byla jsem hrozně moc nervózní. Tak jsem si zabalila obrázky a jela jsem. Když jsem přišla na Keramku a ti lidé byli stejně nervózní. První bylo to, že jsem kreslili zátiší. Což byla váza na bílém stolku. Měli jsme na to 60 minut. Tak nějak s nervozitou jsem to stihla. I když to nebylo nic hezkého tak jsem to odevzdala. Další na řadě bylo kreslení vlastního návrhu. Téma bylo filmová postava a divadelní postava. Na to jsme měli taky těch 60 minut. Tohle jsem pokazila jen jak to šlo. A potom nás čekal pohovor, tak ten byl tak nějak v pohodě. Trval 15 minut. Ptali se mě na návrháře. Co dělají za styl. A při tom kritizovali naše obrázky, které jste si přinesli. A to bylo všechno. Potom jsem šla domů a věděla jsem, že jsem to pokazila. A pak už jen čekání na výsledky, které nebyly pozitivní. Nebyla jsem přijata. Byla jsem na sebe naštvaná. A zároveň jsem byla smutná. Po chvilce jsem byla už v pohodě. Přece se svět nezboří. No, měla jsem si více kreslit. A chodit na kurzy.

Kristýna Podhorská, 9.A

Má budoucnost Jak se asi cítíte, když máte jít dělat zkoušku, která má rozhodnout o tom, co budete příští 4 roky dělat? Jste nervózní, plní obav a příliš mladí na to, abyste v pouhých 15ti letech věděli, co chcete po zbytek svého života dělat. Naštěstí pro mě talentové zkoušky neobsahují mnou nenáviděnou matematiku, ale i tak. Žádná sranda to není. Několik měsíců před dnem přijímaček jsem byla naprosto v klidu. Kreslila si a říkala: ,,V pohodě, mám čas, je to ještě daleko.“ Ale ten týden před tím, už jsem si uvědomila, o co jde a začalo to se mnou pěkně cloumat. Byla jsem jen ve stresu, ale zároveň i děsně zvědavá, jaké to v mojí, doufám, budoucí škole bude. Je den před přijímačkami. Připravila jsem si svých 15 kreseb a všechno, co budu potřebovat na praktickou zkoušku. Můj žaludek je evidentně víc nervózní, než já a já pořád doufám, že to půjde hladce. Ale naneštěstí, moje zkoušky probíhají ve dvou dnech. Uvidíme. Silně doufám, že se všechno vydaří a já ukážu svojí rodině, že na mě můžou být pyšní. Obě dvě zkoušky jsou za mnou. První den, když jsem ráno vstala, jsem myslela, že hodím šavli. Hlava mě bolela a třásly se mi ruce. A když jsme s mojí mámou, která mi mimochodem byla nesmírnou oporou, vešly do budovy, rozklepala se mi kolena. Ale když jsem viděla pár známých tváří, nervozita pomalinku začala upadat. Po pár rozhovorech s učiteli už jsem byla docela v klidu. A nakonec jsem si celý den neskutečně užila. Druhý den byl už naprosto v pohodě. Ráno jsem vstala, posbírala si pár kreseb, 20 fotografií a s úsměvem a mámou po boku opustila dům. Díky těm skvělým lidem a ochotným učitelům, jsem byla plná optimismu a na tváři mě téměř celý den doprovázel úsměv. Teď nezbývá, než počkat den. A kdyby se to náhodou nevydařilo… No co. Svět se nezboří a budu mít alespoň super vzpomínky. Byly tři hodiny odpoledne a já neustále obnovovala internetovou stránku s výsledky. Byla jsem obklopena svými přáteli a když jsem svoje první číslo 114 viděla na šestém řádku a svoje druhé číslo 213 na řádku prvním… po tváři se mi začaly kutálet slzy štěstí a věděla jsem, že lidi, které miluju na mě budou stejně pyšní, jako jsem v ten moment byla já sama na sebe. A malá rada pro vás všechny budoucí deváťáky. Neříkám, běžte se drtit zlomky a rovnice, ale nějaký opakování vám fakt vůbec neuškodí. Hlavně si věřte a vyberte si takovou školu, která vás bavit. S pozdravem, Meg Kordíková, 9.A

Přijímačky Je 12. dubna. Jelikož se blíží pátek, tak mám strach. Bojím se, že zaspím, že přijdu pozdě, že zapomenu pas, nebo že mě rovnou ze třídy vyhodí. Chtěla bych se dostat víc na Obchodní akademii v Karlových Varech. Zvolila jsem obor cestovní ruch, protože mám zájem o studování cizích jazyků. Ale když se tam nedostanu, tak moc se rozčilovat nebudu. Jako druhou školu jsem zvolila SOŠ pedagogickou. Doufám, že vyjde aspoň jedna. Moc dobrý vysvědčení nemám, tak budu muset zabrat při testech. Nevím, čeho se bojím víc češtiny, nebo matematiky. Češtiny se bojím kvůli tomu, že jsem cizinka a vyhledávání chyb v textu dělá mně velký problém. Matematiky se taky bojím, ale ne takhle. Moje mamka se se mnou doučovala matematiku půl roku. Za to jsem jí moc vděčná. Nerozumím tomu, že někdo může matiku chápat bez doučování. Dneska je 19. dubna. Za poslední dobu jsem si uvědomila jednu věc, čekání na výsledky testu, který může změnit můj život, je hrozný pocit. Na servery s výsledky se snažím moc nekoukat, protože mám takový pocit, že když mě nevezmu, tak dostanu nervy a hodím mobil do, zdi, nebo si sednu na zem a nebudu schopna promluvit. Ale tím prochází každý, nebo už prošel. Od toho nikdo neuteče. Jenom si mám uvědomit, ať se stane, co stane, není to žádný konec. Samozřejmě já chci, aby mě přijali, ale testy už jsem napsala, takže zbývá jen čekat na výsledky. Je 22. dubna a už mám před sebou výsledky. Dozvěděla jsem se, že nejsem přijata ani na jednu školu. Ale mám šanci se dostát na odvolaní, na Sportovní gymnázium, jelikož jsem první pod čarou. Ale stejně mám takový pocit, že všichni půjdou na ten obor. Mně chyběly jenom dva body, aby mě přijali. Neměla jsem štěstí, nebo zapomněla jsem při testu zapnout mozek. Na OA jsem skončila 32 pod čarou, a to je až moc, aby mě přijali na odvolání, musím být pozitivní a uvědomit si, že když jsem pod čarou tak mě vezmou, ale jsem nervózní kvůli tomu, že skončím na tom, že půjdu na obě školy a ať už se stane cokoliv, ze střechy skákat v plánu nemám… Je pondělí 11. května. Před chvílí výsledky odvolání. Jsem přijatá. Vzali mě na SOŠ pedagogickou. Když mi mamka napsala to, že jsem přijatá, měli jsme hodinu. Já chtěla zařvat na celou třídu, ale ve výsledku, nepromluvila jsem kolem dvou minut ani slovo. Nemohla jsem tomu uvěřit. Závěrem bych chtěla říct, že to nejtěžší období začalo ještě před přijímačkama. To nejtěžší pro mě bylo rozhodnutí o tom, co přesně chci studovat, co chci dělat a kým chci být. Já si myslím, že v patnácti nikdo ještě nemůže odpovědět na otázku: „Kým chce být?“ Existuji i ti, kteří v patnácti letech chtějí být kosmonaut, nebo superhrdina. P.S. jako radu chci vám napsat, nekažte průměr. Na mnohých školách důležitou váhu mají známky. Chápu, že učení nemůže bavit vždycky, ale když se opravdu chcete někam dostat, tak si uvědomte, že průměr má důležitou roli. Ještě zkontrolujte ráno pětkrát, jestli máte všechny rýsovací pomůcky. A nezapomeňte hodinky, ať můžete hlídat čas. A učte se na přijímačky, nemyslete si, že odvolaní všechno jistí. Já teď lituju toho, že jsem nebyla dost naučená, abych se dostala na školu, kam jsem chtěla. To je hrozný pocit, když jdete kolem

školy, kam jste chtěli a víte, že tam nebudete studovat. Hodně štěstí, hlavně myslete pozitivně. Když den před zkouškami dostanete nerva, tak koukněte na film, nebo třeba běžte běhat do lesa. Hodně štěstí, hlavně myslete pozitivně. Máša Strebkova

Můj sen, má budoucnost

Hlásím se na pedagogickou školu na obor sociální činnost. Je to můj sen už dlouho, není to jen tak náhodná SŠ, kterou bych si vybrala. Rodiče s mým rozhodnutím souhlasí, i když nebudu třeba doktorka. A teď je úterý a já to jdu v pátek rozhodnout. Jestli mám nervy, to sama netuším. Možná to teprve přijde, až před sebou budu mít ty papíry a bude to všechno jen na mojí hlavě. Ale myslím, že zas bude platit to, že nic není tak hrozné, jak se zdá. Hned ten den se půjdu někam uklidnit a pak jen čekat. Ale šance tu jsou, v téhle době si na střední školu troufne každý. A skoro každý to dá. Jo, vím, že v tý matice plavu, ale můžu to dohnat. Snad aspoň v týhle věci budu mít štěstí- i kdyby na odvolání. Svět se nezboří, ne? Tak už to máme za sebou. Šla tam se mnou mamka a můj přítel, který mi donesl snídani a dodával mi odvahu. Všechno jsme úspěšně našli a já se usadila do lavice. Když už jsem tam seděla, tak mě stres částečně opustil. Matika mě dost vystrašila, protože už ze začátku jsem si nevěděla rady. Nestihla jsem ani všechny příklady, ale něco jsem tam zkusila napsat. Pak už to bylo v pohodě, protože čeština mi jde. Ale pořád nevím, jak to dopadlo a docela dost se bojím. Musím se tam dostat, protože fakt chci. Aspoň, že už mám klid, i když to ještě úplně neskončilo. Nemám důvod panikařit. To bude dobrý, já to vím. Dostala se. Prostě jo. I když myslím, že jsem si to trochu vsugerovala tím, jak moc jsem tam chtěla. A teď se mi prostě jen hrozně ulevilo. Sice jsem nemocná a ležím v posteli, ale po tváři mi stékají slzy štěstí. Vzali mě na obě školy, nechápu. Vždyť to zas tak těžký a nesplnitelný nebylo. Strach dělá s člověkem hodně. Moc jsem se neučila a i tak to dopadlo, jak to dopadnout mělo. Chtěla bych jen říct, že se tam moc těším. Malá rada: Lidi, učte se, fakt. Klidně několik měsíců předem, protože nikdy nevíte, co v těch testech bude. Může to být brnkačka, jen opáčko toho, co už umíte, ale taky to může být pěkně ostrý. Je ale velká šance i s odvoláním. Jenže na to nikdy nespoléhat. Hlavně klid, ono to vždycky nějak dopadne. Jsem moc ráda i za moje kamarády, kteří jdou tam, kam chtějí. Je to velký krok v životě a posune vás to dál. Takže si zopakujte, co moc neumíte a těšte se na nový lidi a zkušenosti. S pozdravem, Naty Lišková, 9.A

Přijímačky

12. 4. 2016 V pátek mě čekají přijímačky. Štve mě jenom to, že budu vstávat ve 4:30, abych všechno stihl. Obavu z toho mám, ale zároveň si věřím. Více se bojím matiky než češtiny. Mám v plánu, že po přijímačkách půjdu do KFC a potom na kafe do COSTI. Večer musím někam zajít. Strach z toho nemám. 19. 4. 2016 Den přijímaček 15 .4. …. Když jsem vstal, tak jsem si udělal vajíčka …nebyl to dobrý nápad. Měl jsem strach, trému, bylo mi blbě z vajíček a celý jsem se třásl. V 5:50 mi jel bus z Dolňáku. Měl zpoždění asi 15min, takže jsem tam mrznul. Celou jízdu mi bylo blbě a řidič byl debil, protože neuměl zavřít dveře, takže ještě k tomu v autobuse byla zima. Když jsme přijeli do Plzně, tak ty dveře teprve zavřel. Přišel jsem do školy a byly tam hezké holky, což bylo fajn. Učitelka byla taková zmatená lesní včela, takže s ní byla sranda. První jsme psali matiku, té jsem se bál, ale přišla mi lehká, +- budu mít 2/3. Po matice jsme měli hodinu volna, tak jsem si šel koupit bagetu do automatu, ale to taky nebyl dobrý nápad… Druhou jsme psali češtinu, o té jsem si říkal, že bude lehká, ale byla těžká. Budu mít tak půlku. Po přijímačkách jsem šel do KFC, dal jsem si kýbl a šel jsem na bus. Ten mi ujel, tak jsem šel do COSTI a jel jsem dalším, no a ….? Byl to ten, který neuměl zavřít dveře. V pátek se dozvím výsledky, mám z toho dobrý pocit. 22. 4. 2016 Jsem tam, jsem tam. Asi před hodinou jsem se dozvěděl výsledky. Mám radost a najednou se mi děsně ulevilo. Teď už jediné … nepropadnout!

Moje rada nakonec. I když si myslíte, že to umíte, tak to není pravda. Na přijímačky se vyplatí pořádně připravit i si udělat taháky… Není to nejlehčí, ale když se připravíte, tak se to dá zvládnout. Vyplatí se udělat přijímačky na nečisto. Já si je udělal a dalo mi to hodně! Lepší se učit, něž potom bulet, že jste se nedostali, tam kam jste chtěli. Na přijímačkách se nejlépe podvádí, když sedíte u okna v předposlední lavici, protože málokterý učitel bude obcházet celou třídu hodinu, a proto když sedí, tak na vás neuvidí… Většina učitelů jsou otrávení z toho, že tam jsou, takže tam jenom sedí. Mám to vyzkoušené! Sám jsem používal taháky na přijímačkách. Díky nim jsem dal možná i více než 15bodů.

Patrik Pažďora

Zkoušky

Je 12. 4., úterý, zatím se nestresuju. Sedím ve škole a normálně se bavím s kamarády. Když přijedu domů, hned si sednu k učení. Rodiče říkají, ať se snažím, protože to je moje budoucnost. Táta chce, abych se stal obchodníkem a to je i moje přání. Posledních pár dní se snažím užívat si života a relaxovat. Několik dní po přijímacích zkouškách mi spadl kámen ze srdce a ulevilo se mi. Teď už jenom čekám. Ale když se přibližovaly výsledky, byl jsem stále víc a víc nervózní. Blíží se výsledky a já jsem dostal angínu. Ležím v posteli a říkám si, co ze mě bude, když se nikam nedostanu. Vzpomínám na den přijímaček. Všichni si vytáhli sešity a vypadají, že jsou úplně připraveni. V 8:30 jsme začali psát matematiku. V polovině testu jsem potřeboval na záchod. Koukali na mě divně, protože jsem vypadal, jak bych měl epileptický záchvat. Čeština byla lehčí, než matematika. Očekávám nejméně 35 bodů z 50. Tak výsledky jsou tady. Doufám, že ty hodiny doučování a učení se vyplatily. Tak jsem se nedostal. No, podám odvolání a začnu se modlit… Takže jsou dva týdny po výsledcích a připravoval jsem se do školy. V půlce vyučování mi napíše máma: „Jsi tam, chlapečku.“ A já jsem vyskočil a zařval radostí. Už jenom nepropadnout. Doporučení: Moje rada zní. Poctivě se učte a připravujte se. Neberte si taháky, nebo vás chytí a vyhodí. Sežeňte si doučování a vytiskněte si minulé testy.

Robin Nguyen

Moje budoucí škola 12.4. Momentálně sedím ve třídě na českém jazyce a chtěla bych se podělit o moje pocity před přijímačkami. Abych pravdu řekla…je to důležitý krok do života a přesně proto se bojím, že to nějakým způsobem pokazím i přes to, že jsem se vážně učila. Ale na druhou stranu se mi dostává dost velké opory od rodiny, které si vážím. Samozřejmě to, že mě podporují a že mi kvůli přijímačkám zaplatili doučování, je jen jejich dobrá vůle. Samotné přijímací zkoušky už musím zvládnout sama. Tak uvidíme, jak to dopadne. 19.4. Ten den D nastal 15.4. Ráno jsem jela na Zdravotní školu v Karlových Varech. Když jsem přišla do třídy, tak jsem se cítila trošku trapně, protože tam všichni seděli potichu. Když už přišla učitelka, tak se nám představila a rozdala přijímací testy. Řekla nám pár pravidel a začali jsme psát. Jako první jsme psali matematiku, která byla celkem dost těžká. Když jsme to všichni napsali, měli jsme 30minut pauzu a potom jsme s jinou učitelkou psali češtinu. Z přijímaček jsem měla dobrý pocit, ale čekání na výsledky je vážně hrozný. 22.4. Dostavily se výsledky na internetu a já zjistila, že mě nevzali nikam. Ani na Zdrávku, ani na Pajdu. Začali jsme řešit s rodinou, co budeme tedy spíš, co budu já dělat dál. Nakonec se rozhodlo, že podáme odvolání na Pajdu a zkusíme druhé kolo Logistické školy v Dalovicích a Pajdu, ale tentokrát sociální činnost. 11.5. Čekali jsme až do 11.5. V tento den jsem zjistila, že mě vzali na školu, která byla mým snem od malička. A to na pajdu-mimoškolní a předškolní pedagogika. Zrovna jsem nebyla doma a mamka mi volala, že má pro mě dobrou zprávu. Řekla mi, že mě vzali na to odvolání. Měla jsem takovou radost. Všichni z rodiny a okolí mi pogratulovali a já jsem jedině ráda, že jsem tenhle krok do života zvládla. Sice ne na jedničku, ale zvládla. Ještě bych chtěla dodat, že v pátek, 20. 5. mamce volala paní z Pajdy, že by mě vzali na sociální činnost. Že je z toho pomatená, kam tedy jdu. Tak mamka řekla, že na předškolní a mimoškolní pedagogiku. Chtěla bych vám říct, abyste se opravdu učili. Věřte mi, ten stres, který jsem díky tomu prožila, za to nestojí. Takže….až vás to bude čekat….učte se a já vám přeju hodně štěstí..

Veronika Šináglová

Přijímací zkoušky 12. 4. před přijímacíma zkouškama V 9. třidě člověk musí mít velké rozhodnutí a samostatnost, protože další cesta je druhá škola, ale jít bude potřebovat přes velkou a hlubokou řeku-zkoušky. Já dokonce ještě nejsem v Česku ani 2 roky, ale sleva z toho mě nečeká .Dvakrát v týdnu doučovaní z češtiny a jednou z matiky. Dobře jsem se cítil, protože jsem měl velmi dobrou matiku, ale čeština byla pro mě jako slunce pro upíra, mohla všechno zrušit. Když přišel den zkoušek, já jsem už měl strach, a hlavně z češtiny, protože věděl, že tam bude literatura, kterou já ani trochu neumím.

19. 4. po přijímacích zkouškách Noc po zkouškách neměl jsem sen, a proto celou noc nespal a myslel, jak to mohlo bychom dopadnout. Matika byla dost lehká, ale na to jsem potřeboval hodně času, ale strašilo mě jiné. Měl jsem strach z výsledku češtiny, pro mě to bylo opravdu těžké, ale doufal jsem, že to bude dobré. Z 54 lidi musili vzít 30, a proto měl jsem velkou šanci postoupit. Největší problém byl ve střední známce, která hrála velkou roli v bodovaní. Já měl střední známku 2,1, za kterou dávali pouze 50 bodu ze 100. Mezitím já už cítil osvobození, ale musel jsem dočkat výsledků a konečně uvidět, co z toho bude. 22. 4. výsledky Konečně už byly výsledky na stránce. Já měl 39 bodu z matiky a 20 bodu z češtiny, to byl dobrý výsledek na přijetí a konečné přeplul tuto řeku, měl svobodu a hezké pocity. Budu snažit se učit na střední škole dobře, protože po 4 letech mě bude čekat v 10krat těžší úkol. Konec 

Uč si matiku hlavně, tam budeš mít málo času na tyto úlohy. Tam budou příklady, úkoly s procentami a o různých tam jablkách…také bude kreslení, pak A B C D. Čeština bude hlavně v pravopisu a pozornosti textu, troch bude literatura. Přeju štěstí.  Shapoval Yaroslav

Střední školy

Je 12. dubna a já přemýšlím nad tím, že se pátek strašně rychle blíží. Mám docela strach, ale zároveň si neuvědomuju, že nějaký přijímačky budou. Nejvíc se bojím toho, že zaspím nebo, že něco zapomenu . Všichni mi říkají, že přijímačky zvládnu, ale stejně jsem ve stresu. Myslím si, že ve stresu je i ten největší šprt, kterej muže mít úspěšnost 100%. Věřím si, ale bojím se, že zpanikařím. Přihlášky jsem dávala na obchodku a gympl ve Varech. Radši bych šla na obchodku, tak snad to vyjde. Dneska je 19. dubna a už to máme za sebou. S odstupem času se cítím líp. Sice uplynuly jenom čtyři dny, ale rozleželo se mi to v hlavě a řekla bych, že šanci mám. V pátek po tom, co jsem dopsala matiku jsem moc dobrej pocit neměla, ale dobrej pocit neměl snad vůbec nikdo. Po češtině jsem se cítila líp a i se uklidnila. Po skončení jsem jela ke škole a hned si o tom popovídala s učitelkama a potom jsem se cítila ještě líp. Čeština byla tak normální, ale matika nebyla úplně jednoduchá, možná bych ji i zvládla, ale čas mi to hodně zkomplikoval. Je 22. dubna a dneska bychom se měli dozvědět, jak to všechno dopadlo. Věděli jsme, že během několika hodin se všechno změní a my budeme buď šťastný, nebo smutný. Výsledky kontrolujeme už od rána a pomáhá nám to, že máme informatiku, ale zatím dala výsledky jenom pajda. Na webu obchodky byly výsledky někdy okolo 9:40. Při dějáku jsme na to nějak zapomněli, ale potom přiběhl někdo z béčka, že už tam výsledky jsou. Jelikož byla wifi přetížená, tak se mi stránky nenačítaly. Proto mi Máša půjčila telefon a já se koukla. Hledala jsem svoje číslo a zjistila jsem, že mě přijali. Byla jsem šťastná, ale znejistila mě naše třídní, když se mě zeptala jestli jsem se nepřehlídla. Když jsem se znova koukla, tak už jsem si byla vážně jistá. Někdy kolem 14:00 jsem ze dozvěděla, že na gympl mě nepřijali, ale vůbec mi to nevadilo a odvolání jsem nedávala. Potom jsem odevzdala zápisovej lístek a jsem v klidu. Každej bude radit něco jinýho, ale určitě berte na vědomí, že průměr je hodně důležitej. Je za něj vážně dost bodů a může o všem rozhodnout. U hodně lidí se to letos stalo. Druhá polovina osmičky a devítky je vážně důležitá kvůli průměru. Až budete přijímačky dělat, tak se určitě nestresujte, nemá to smysl, k ničemu to nepomůže. I když vám některý lidi radí, ať si uděláte tahák, tak to neriskujte, protože ty testy děláte jenom jednou a nemá to cenu, aby vás odtamtud vyhodili. Uvědomte si, že máte jenom jeden pokus a když vás vyhodí, tak jiná šance není, teda pokud nechcete jít na soukromou školu. Tam přijímačky nerozhodují. Je jedno jestli vás přijímačky čekají za rok, za dva nebo dokonce za tři. Všem přeju hodně štěstí. Jestli vám paní učitelka Svobodová, nebo někdo jinej, nabídne, že budete dělat při hodinách testy, tak to určitě využijte, vyplatí se to. Zuzana Kulhánková, 9.A