JEDENÁCT PREZIDENTŮ
NAŠI PREZIDENTI Československý – a dnes už pouze český – prezident JEDEN Á C T P R králů. EZIDEN T Ů prezidentskou navazuje na tradici českých Má standartu, obývá Pražský hrad, disponuje právem milosti. Stejně jako měl své heslo v erbu král, používá také prezident jakési národní motto. V našem případě HuJEDENÁCT PREZIDENTŮ sův a Masarykův oblíbený slogan „Pravda vítězí“. To je velmi silné heslo. Když se zamyslíme nad jeho podstatou a pak se seznámíme s životy našich jedenácti prezidentů, nebude nám asi do zpěvu. Zjistíme totiž, že jen málokterý z oněch jedenácti mužů by takové morální hodnocení snesl. Jestli vůbec některý. Pokud však nebudeme prezidenty soudit a poměřovat sítem pravdy, můžeme je alespoň porovnat. Jedenáct prezidentů je již dostatečný počet umožňující jejich srovnání a hodnocení. I k tomu by měla sloužit tato kniha. Hned na první pohled je jasné, že se u nás prezidenty nestávají bezproblémoví lidé. Nejsou to žádní dušínové, vypůjčíme-li si postavu z Foglarových Rychlých šípů. Československý ani český prezident neprochází pozvolnou politickou kariérou, na jejímž konci je Hrad. Možná tomu tak bude v budoucnu, ale dosud připomínají prezidentské příběhy spíše osudovou houpačku, což je způsobeno především neklidnými dějinami střední Evropy ve 20. století. Všichni prezidenti měli problémy se stávajícím reži5
JEDENÁCT PREZIDENTŮ
mem a hodně jich strávilo dlouhé roky ve vězení. Jejich dalším společným rysem je zralý, často spíše přezrálý věk. Jako by se politickým vůdcem země mohl stát pouze stařešina, zkušený kmet nad hrobem. Téměř všichni muži z Pražského hradu ve své funkci nebo brzy po jejím skončení zemřeli. A během svého prezidentského působení byli mnohokrát nemocní, o čemž se však, a to je další prezidentská tradice, veřejně neinformovalo. Prezidentský úřad by však neměl být odkladištěm pro vysloužilé politiky. Myslí si to i český národ. Z výzkumu veřejného mínění vyplývá, že jen čtvrtina občanů vnímá prezidentskou funkci stejně jako ostatní politické úlohy. Naopak tři čtvrtiny jí přikládají mnohem větší vážnost a úctu. Jde víceméně o dědictví Masaryka, který prezidentské roli vtiskl svou až neuvěřitelnou osobní autoritu. Téměř 80 procent lidí se také domnívá, že by prezident měl být důstojnou, a nikoli svéráznou osobností. A jak hodnotíme konkrétní prezidenty? Podle výzkumu, který proběhl na konci devadesátých let, mají nejhorší jméno Klement Gottwald a Gustáv Husák. Na stupnici od jedné do devíti jim patří známka sedm a půl, respektive sedm. Třetí nejhorší hodnocení obdržel protektorátní prezident Emil Hácha. Na prvním kladném místě je samozřejmě Masaryk (1,65), druhý je Havel (3,17) a třetí Beneš (3,26). Podobná srovnání jsou ovšem velmi povrchní. Zatímco Masaryk se v našich dějinách tyčí jako československá modla, o Háchově těžké pozici a trpkém konci neví většina národa nic. 6
JEDENÁCT PREZIDENTŮ
Zvláštností československé prezidentské tradice je i neschopnost otevřené volby. S výjimkou předposledního prezidenta, jehož výběr trval řadu týdnů a dal poslancům mimořádně zabrat, byla volba vždy dopředu připravená. Masaryk byl volen doživotně, příchod Beneše na Hrad byl pečlivě projednán. A stejně tomu bylo u Háchy či později u komunistických vůdců. Havla vynesla na Hrad podobně jako Masaryka revoluce, a moc nescházelo, aby získal také doživotní prezidentskou výjimku. Ale nyní se tradice mění. Havel jako první prezident ukončil své řádné volební období. Jeho předchůdci buT během funkce zemřeli, nebo abdikovali. Klaus je prvním prezidentem, který na Hrad vstoupil po otevřeném politickém boji, Zeman vzešel z první přímé volby. Poslední dvě volby navíc ukázaly, jak málo lidí v Česku splňuje vysoké nároky kladené na výkon prezidentského úřadu. Prezident by měl být výraznou, ale domácí osobností. Hledáme výjimečného Čecha skvělého rozhledu a nadprůměrných schopností, který dokáže uspokojit politické spektrum. Musí mít skvělé vystupování, pohlednou ženu, jazykové vybavení. Měl by být vlastně ideálním občanem, ale nikdo takový neexistuje, a proto bude veřejnost s každým prezidentem částečně nespokojena. S některým více, s jiným méně. To podle chyb, skandálů a prohřešků, kterých se při svém prezidentování dopustí. A také o nich je tato kniha.
7
PREZIDENT OSVOBODITEL
Muž, který se stal bohem
Tomáš Garrigue MASARYK (1850–1937) Jen Karel IV. by mohl konkurovat Masarykově osobnosti. Celý jeho život byl naplněn usilovnou prací. Vynikající profesor a myslitel vstoupil ve zralém věku do politiky a téměř jako stařec odešel do exilu, aby pro český a slovenský národ vybojoval svobodu. Ve věku šedesáti osmi let pak usedl na prezidentský trůn, který na Pražském hradě vystřídal trůn královský a císařský. A vydržel na něm úctyhodných sedmnáct let. Stal se jedním z největších Evropanů a měl lví podíl na tom, že předválečné Československo patřilo k nejdemokratičtějším a k nejrespektovanějším zemím světa.
TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK
Nejmilovanější
PREZIDENTEM SE STANE V 68 LETECH * JE ODPŮRCEM TRESTU SMRTI * VE FUNKCI HO POSTIHNE MOZKOVÁ MRTVICE * MÍSTO PODPISU POUŽÍVÁ RAZÍTKO * PO ODCHODU DO EXILU JE ODSOUZEN K SMRTI * OŽENÍ SE S AMERIČANKOU * DCERA MU CENZURUJE KNIHU * DO 83 LET JEZDÍ NA KONI * STUDENTI HO VYPÍSKAJÍ JAKO ZRÁDCE * MÁ PŘEZDÍVKU PASTÝŘ
TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK
1/ Cesta na Hrad Problémy s češtinou Narodil se v Hodoníně jako syn panského kočího, ale rodina často měnila místo pobytu a Masaryk vyrůstal hned v několika vesnicích svérázného Moravského Slovácka. Velký vliv na malého chlapce měl katolický kněz Satora, který ho přivedl k lásce ke knihám a vzdělání a současně i ke studiu. Rodiče sice chtěli, aby se Masaryk vyučil nějakému řemeslu – buT zámečníkem, nebo kovářem – ale nakonec zvítězilo gymnázium v Brně. Zde dospívajícího chlapce výrazně ovlivnil policejní prezident Anton Le Monnier, nejmocnější muž v Brně, jehož synovi dával nadaný Masaryk kondice. Le Monnier držel nad Masarykem ochrannou ruku, a když později povýšil do Vídně, Masaryk, který tam studoval na univerzitě, u Monnierů čtyři roky bydlel. A policejní ředitel mu umožnil vstup do nejvyšších společenských kruhů. Ve Vídni byl předsedou českého akademického spolku a podepisoval se tehdy jako Tomáš Vlastimil, ale od narození měl problémy s češtinou. V jeho okolí se mluvilo stále německy, němčina byla i vyučovacím jazykem. Na gymnáziu se naučil řecky a latinsky a vedle těchto klasických jazyků ovládl angličtinu a francouzštinu. Jen s češtinou dlouho zápasil. Roku 1876 Masaryk ukončil studium a získal doktorát z filozofie, navíc brzy sehnal skvělý zdroj obživy. 11
JEDENÁCT PREZIDENTŮ
Stal se vychovatelem bankéřova syna, za což pobíral plat ve výši sto zlatých měsíčně. Konečně byl nezávislý ve všech směrech. Rozhodl se pro univerzitní kariéru a čekal ho život učence. Bude se věnovat své jediné lásce. Filozofii.
Prokleté ženy Když mu bylo osmnáct, bezhlavě se zamiloval do příbuzné své bytné. Jmenovala se Antonie a Masaryk byl rozhodnut, že si ji vezme za ženu. Dokonce byl kvůli této dívce vyloučen z brněnského gymnázia, ale brzy ke svému zděšení zjistil, že její láska byla předstíraná a vykalkulovaná. „Měl být prostě uhnán,“ už to ví a dává zpátečku. Později napíše: „Mizerná vášeň mě vyvedla z rovnováhy, chtěl jsem připoutat veškero své bytí k osobě nehodné.“ Ale Masarykovy problematické vztahy budou pokračovat. O dva roky později se objevuje Anna Chotěnovská. Psal jí romantické dopisy, z nichž se jich několik zachovalo. Stěžuje si na samotu a prosí ji, aby mu psala. O pár měsíců později přijela Anna do Vídně, kde se mohli scházet. Začínající vztah ale zničil dívčin bratr, který si chtěl od Masaryka půjčovat peníze a na oplátku mu nabízel svou sestru. To Masaryka urazilo a s Annou se rozešel. Do třetice je tu Zdenka Šemberová. Masaryk se s ní seznámil v roce 1874. Její otec „vedl“ salon, v němž se poznali. Zdenka byla vzdělaná a kultivovaná, to mu 12
TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK
imponovalo. Ale byla také o devět let starší než Masaryk. On mluvil o přátelství, ona hledala lásku. Přesto jí psal romantické básně. Vyměnili si spousty dopisů, ale jejich přátelství se rozbilo ve chvíli, kdy jí zamilovaný Masaryk nadšeně referoval o Charlottě. To zhrzená milenka neunesla.
Královna Charlotta Masaryk odjel do Lipska, kde pokračoval ve studiích. V lipském penzionu se seznámil s inteligentní dívkou ze staré hugenotské rodiny, ve které byla ještě kapka francouzské královské krve. Byla štíhlá, elegantní, s bohatou hřívou plavých vlasů. Objevil dívku, kterou si představoval ve svých snech. Bystrý, svobodný intelekt, se kterým jeho myšlení dokonale rezonuje. Bylo to osudové setkání, vždy` už koketoval s myšlenkou, že zůstane starým mládencem. Dlouho přemýšlel o svém citu, čekal na nějaké poselství, impulz. Pomohla mu až náhoda. Při projíždce lodí spadla do vody jejich bytná. Masaryk za ní skočil, ale nemohl ji vytáhnout. Nakonec se mu to podařilo, sám se ale málem utopil. Tváří v tvář smrti si ujasnil, že by byla chyba, kdyby tuto příležitost nevyužil. Chce s Charlottou žít. Hned jí napíše emotivní dopis, ale dívka také zpočátku váhá. Nakonec však svolí a v srpnu 1877 se spolu zasnoubí. Masaryk se vrací do Vídně, kde ho čeká habilitace na univerzitě. Snoubenci si slibují, že Masaryk za Charlottou přijede do USA, kde bude 13
JEDENÁCT PREZIDENTŮ
svatba. Má to být přibližně za rok. Budoucí tchán mu však zanedlouho posílá naléhavý telegram: Charlotta je vážně nemocná. Masaryk se okamžitě vypravil na cestu, ale loT, kterou jel, se málem potopila. Měl neuvěřitelné štěstí – ztroskotala až při následující plavbě.
Těžké začátky V Americe mladý pár uzavřel sňatek. Do Evropy se vraceli už oba, dokonce s malou finanční hotovostí, kterou Masaryk dostal od tchána. Pro začátek jim byla dobrá – Masaryk totiž svými kondicemi vydělával jen velmi málo. V prvních letech čekaly mladé manžele krušné chvíle. Vedle neustálých dluhů je trápily také nemoci a existenční nejistota. Masaryk sám často trpěl záněty dýchacích cest. V roce 1879 dostal navíc i tyfus. Bez problémů však nebyla ani Charlotta. Rychle za sebou se narodilo pět dětí, nekonečná starost o ně, o rodinu si vyžádala svou daň – Charlottino fyzické a nervové zhroucení. Masaryk věděl, že takhle už nemohou žít. Proto nakonec přijal nabídku a přestěhoval se s rodinou do provinční Prahy. Pomohla mu i náhoda. Jeho finanční situaci vyřešilo dědictví, které jako by z nebe spadlo. Začínaly lepší časy. Alespoň po hmotné stránce už nebudou strádat. Konečně získal potřebný klid a prostředí pro práci. Masaryk byl vědec, univerzitní profesor a tomu bylo přizpůsobeno vše. Včetně bytu i jeho pracovny. Pro svou práci obsadil vždy největší pokoj – to 14
