Náhradní rodinná péče

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.

Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor:

Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb

Náhradní rodinná péče BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor:

Martina HORÁKOVÁ

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Milan VENCLÍK

Znojmo, 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovávala samostatně pod vedením Ing. Milana Venclíka, a uvedla jsem v seznamu literatury všechny odborné a literární zdroje. Ve Znojmě 23. dubna 2012 ............................................. Martina Horáková

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Milanu Venclíkovi, za jeho cenné rady a odborné připomínky, které mi pomohly k vypracování bakalářské práce.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce se věnuje náhradní rodinné péči. V teoretické části jsou nejdříve popsány pojmy, jako je rodina, rodičovství či výchova. Nechybí zde ani přehled historického vývoje náhradní rodinné péče a základní principy sociálně-právní ochrany dětí v České republice. Hlavním bodem bakalářské práce je přehled o formách náhradní rodinné péče, jedná se o osvojení, pěstounskou péči nebo opatrovnictví. Stejně jako náhradní rodinná péče, patří do náhradní výchovy, péče ústavní. Ústavní péči je v práci věnována jedna z kapitol. Poslední kapitola se zabývá organizacemi, které pomáhají opuštěným dětem. Praktická část je založena na marketingovém výzkumu, který má zjistit, jaký mají obyvatelé města Znojma názor na problematiku náhradní rodinné péče. Součástí praktické části je vyhodnocení a interpretace zjištěných výsledků výzkumu s případnými návrhy na zlepšení situace. Klíčová slova: náhradní rodinná péče, adopce, pěstounská péče, dítě, rodina

ABSTRACT This thesis deals with the topic of substitute family care. In the theoretical part are described concepts such as family, parenthood and upbringing. This section also includes an overview of the historical development of substitute family care and basic principles of social and legal protection of children in the Czech Republic. This thesis is mainly focused on the overview of the forms of substitute family care, which involves adoption, foster care and institutional care. Besides the substitute family care, also the institutional care belongs to the area of foster care. One of the chapters is devoted to the topic of institutional care. The last chapter deals with organizations that help abandoned children. The practical part is based on marketing research which determines how the people from the town of Znojmo view the issue of substitute family care. The practical part includes the evaluation and interpretation of the research results with possible suggestions for improvement.

Keywords: substitute family care, adoption, foster care, child, family

OBSAH 1 ÚVOD...................................................................................................................................... 9 2 CÍL PRÁCE A METODIKA ................................................................................................. 10 3 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 11 3.1 Význam rodiny ............................................................................................................... 11 3.1.1 Vztah rodičů k dětem............................................................................................... 12 3.1.2 Výchova a rodičovství ............................................................................................. 13 3.2 Přehled historického vývoje náhradní rodinné péče ....................................................... 13 3.3 Základní principy sociálně-právní ochrany dětí v ČR .................................................... 15 3.4 Náhradní rodinná péče („NRP“) ..................................................................................... 15 3.4.1 Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče .............................................. 16 3.4.2 Osvojení ................................................................................................................... 16 3.4.3 Pěstounská péče ....................................................................................................... 18 3.4.4 Opatrovnictví ........................................................................................................... 24 3.5 Zprostředkování osvojení a pěstounské péče ................................................................. 24 3.6 Ústavní výchova ............................................................................................................. 25 3.6.1 Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tzv. Klokánek ............................... 27 3.6.2 Hostitelská péče ....................................................................................................... 28 3.6.3 Domy na půli cesty .................................................................................................. 28 3.7 Chystané změny v systému péče o dítě .......................................................................... 29 3.8 Děti jiného etnika ........................................................................................................... 30 3.8.1 Romové a náhradní rodinná péče ............................................................................ 30 3.9 Organizace náhradní rodinné péče v České republice .................................................... 32 4 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 34 4.1 Marketingový výzkum – základní informace ................................................................. 34 4.1.1 Marketingový problém a cíle výzkumu ................................................................... 34 4.1.2 Plán marketingového výzkumu ............................................................................... 35 4.1.3 Techniky marketingového výzkumu ....................................................................... 35 4.1.4 Objekt výzkumu, vymezení, velikost a výběr souboru ........................................... 36 4.1.5 Statistické zpracování marketingových dat ............................................................. 36 4.2 Vlastní výzkum – názor na problematiku NRP .............................................................. 37 4.3 Vyhodnocení a interpretace výsledků výzkumu ............................................................. 40 4.3.1 Třídění prvního stupně............................................................................................. 40 4.3.2 Třídění druhého stupně, tzv. kontingenční tabulky ................................................. 53 4.3.3 Vyhodnocení hypotéz .............................................................................................. 59 4.4 Závěrečné zhodnocení .................................................................................................... 62

4.5 Návrhy a doporučení ...................................................................................................... 63 5 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 65 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................... 67 7 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A PŘÍLOH ........................................................................ 71 7.1 Seznam tabulek ............................................................................................................... 71 7.2 Seznam grafů .................................................................................................................. 71 7.3 Seznam příloh ................................................................................................................. 72 8 PŘÍLOHY

1 ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá tématem náhradní rodinné péče. Jde především o ucelený přehled náhradní výchovy. Téma jsem si vybrala sama bez dlouhého přemýšlení, protože mi přijde velice zajímavé a v dnešním světě aktuální. V dnešní době je mnoho dětí, které se najednou ze dne na den ocitnou samy, nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Důvodů může být několik, avšak nejčastější jsou důvody sociální a zdravotní, a proto v mnoha případech přichází otázka náhradní rodinné péče. V lepším případě se dítě dostává do péče milujících rodičů, kteří většinou své vlastní potomky mít nemohou. V horším případě se dítě dostane do péče ústavní, ať už do dětských domovů, kojeneckých nebo diagnostických ústavů, ale už nikdy nepůjde o péči rodinnou, ale výchovnou. Protože každým dnem roste procento lidí, kteří nemohou mít vlastní děti, tak zájem o náhradní rodinnou péči je stále vyhledávanější. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je nejdříve vymezena podstata rodiny, protože každý člověk by měl vědět, co to vůbec rodina je, jaký by měly mít děti se svými rodiči vztah, co je to výchova a rodičovství. Jelikož má vše svoji historii, je další kapitola věnována historickému vývoji náhradní rodinné péče. Základní principy sociálně-právní ochrany dětí jsou též neodmyslitelnou součástí náhradní péče. Čtvrtá kapitola patří k hlavnímu bodu bakalářské práce, zabývá se charakteristikou náhradní rodinné péče a jejími formami. Další kapitola vymezuje základní kroky pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Tyto informace jsou důležité především pro potenciální žadatele, kteří mají zájem o svěření dítěte do své péče. Do náhradní výchovy, stejně jako náhradní rodinná péče, také patří výchova ústavní. Je zde popsána její charakteristika a formy. Velice zajímavá je kapitola sedmá, která popisuje děti jiného etnika v náhradní rodinné péči, především děti romského původu. Další kapitola se věnuje vybraným organizacím, které se zabývají problematikou náhradní rodinné péče a nabízejí pomocnou ruku dětem, které tuto pomoc potřebují. Jedná se o děti zanedbávané, týrané či zneužívané. Poslední kapitola teoretické části informuje o změnách v systému péče o dítě, které by měly nastat v následujících letech. Praktická část pomocí výzkumu zkoumá, jaký mají obyvatelé města Znojma názor na problematiku náhradní rodinné péče.

9

2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem práce je seznámení se s formami náhradní rodinné péče v České republice a následné vytvoření uceleného přehledu. Jelikož dnes stoupá zájem o náhradní rodinnou péči, může tato práce pomoci lidem, kteří se o tuto problematiku zajímají. V teoretické části jsou definovány základní pojmy, které se týkají oblasti náhradní rodinné péče. Veškeré informace jsou čerpány z odborné literatury, legislativy, odborných časopisů, internetových zdrojů a propagačních materiálů. K doplnění informací o náhradní rodinné péči jsou vybrány i některé statistické údaje, které více dokreslují situaci v České republice. Praktická část má za cíl zjistit, pomocí marketingového výzkumu, jaký mají obyvatelé města Znojma názor na problematiku náhradní rodinné péče. Je zde použita metoda písemného dotazování. Nástrojem je dotazník, který se skládá ze 14 otázek. Dotazník byl rozdán dvěma stovkám respondentů, kteří byli vybíráni kvótním postupem. Po sběru informací přichází fáze statistického zpracování, kde jsou výsledky zpracovány do forem tabulek a grafů. Je zde použito třídění prvního a druhého stupně (tzv. kontingenční tabulky). V kontingenčních tabulkách je souvislost mezi dvěma znaky měřena pomocí Pearsonova koeficientu kontingence. Dílčím cílem praktické části jsou tři hypotézy, které jsou po vyhodnocení výzkumu buď verifikovány, nebo falzifikovány. Praktická část obsahuje také závěrečné zhodnocení, návrh řešení a doporučení na daný problém. Výsledky výzkumu, včetně celé bakalářské práce, poskytnu Dětskému centru ve Znojmě. Práce může sloužit například jako materiál pro zájemce o náhradní rodinnou péči. A výsledky výzkumu mohou dětskému centru pomoci při možném rozhodování v budoucnu.

10

3 TEORETICKÁ ČÁST Cílem teoretické části bakalářské práce je vytvořit ucelený přehled náhradní výchovy, definovat základní pojmy týkající se náhradní rodinné péče, vymezit a popsat její jednotlivé formy. Pro doplnění informací jsou v této části uvedeny i některé statistické údaje a ekonomické ukazatele, které lépe dokreslují danou situaci v České republice.

3.1 Význam rodiny Rodina je nejstarší lidskou společenskou institucí, která vznikla v době, kdy se člověk ještě moc nepodobal tomu, jak ho známe dnes. Vznikla hlavně z potřeby chránit své potomky, vzdělávat, učit a připravovat je na život jako takový. Rodina má své jedinečné postavení, především pro dítě by měla znamenat jeho základní životní jistotu. [6, s. 15-17] „Rodinu bude jinak definovat právník, jinak sociolog, demograf, národohospodář. Každý vypočítá řadu znaků, které charakterizují dnešní rodinu a které koneckonců existují od dávných dob.“ [5, s. 28] Starodávné rčení nám říká, že zdravá rodina je základem zdravé společnosti. Úloha rodiny vyplývá z potřeb dítěte i dospělého jedince. Reprezentují ji základní funkce rodiny – funkce biologická, výchovná, emocionální, ekonomická a ochranná. To, co dítě dostane v rodině, nemůže v plné míře nahradit nějaká jiná výchovná instituce. [13, s. 111114] Rodina náhradní zní jako nějaká náhražka, něco nepravého, ale tento termín vstoupil i do zákona, kde se mluví o náhradní rodinné péči. „Kulturní vývoj pak dal tomuto „přijetí cizího dítěte“ různé formy a pojistil je zákony, neboť společnost poznala, že jde o nesmírně důležitou věc. Zachraňuje se tak nadějný lidský jedinec a společnost mnoho získává, neboť jinak by onen jedinec buď vůbec nepřežil, nebo by se v jiné, nerodinné výchově zkazil natolik, že by společnosti nebyl k užitku, nýbrž ke škodě.“ Důvodů, proč děti vyrůstají v náhradní rodině, je mnoho. Někteří rodiče zahynou, jiní se nemohou o dítě starat nebo bohužel se starat nechtějí a dítě je z péče takových rodičů odebráno. Pro tyto děti existuje spousta možností, první z nich je osvojení, dále pěstounská péče nebo péče ústavní. [6, s. 21 23]

11

Co je rodina nevlastní? Dá se říci, že je to opak či popření vlastního, je to něco nepřirozeného, nepravého. „Ano, nevlastní rodina je určitou náhradou za rodinu vlastní.“ Dítě v rodině nevlastní má většinou ještě jednoho rodiče, který bydlí někde jinde, avšak dítě patří v tomto případě do dvou rodin. Dítě poznává nové babičky a dědečky, tety a strýce, mění se jeho společenské zázemí. [6, s. 66-68]

3.1.1 Vztah rodičů k dětem „Pro životaschopnost člověka je rozhodující láska. Ta může být uskutečněna, jen pokud není jednostranná.“ [11, s. 9] Vztah mezi matkou a dítětem je pro dítě prvním nejdůležitějším vztahem v životě, je skutečně jedinečný. A otec? Ten musí zpočátku matku a dítě podporovat a až přijde čas, tak bude mít i on příležitost vytvořit si s dítětem silnou vazbu a být jeho průvodce životem. [1, s. 92] Mít jedno dítě: Normální rodina. Dvě děti: Odvážná rodina. Tři děti: Hazardéři. Více dětí: Jak to říci a nikoho neurazit? S malými rozdíly přesně takhle zní názor na současnou českou rodinu. [45, s. 39] Dnes je zřejmé, že rodičovský pud nemusí vždy působit stoprocentně. I v přírodě jsou některé zvířecí matky, které své vlastní potomstvo zahubí či opouští, ale i matky takové, které přijmou jiný živočišný druh, a svým způsobem ho adoptují. Rodičovský postoj k dítěti se utváří mnohem dříve, než dojde vůbec k těhotenství či porodu. Na jedné straně existuje rodičovství biologické, na té druhé rodičovství psychologické. Jedná se o případy, kdy rodiče své děti opouštějí, zde se jedná o rodičovství biologické bez psychologického, ale jsou i situace, kdy rodiče přijímají za vlastní cizí děti, zde se mluví o rodičovství psychologickém bez biologického. „Lze pokládat za prokázané, že dítě samo za rodiče přijímá toho, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chová, a nikoli toho, kdo se tak nechová a své rodičovství prokazuje pouze úředním potvrzením rodičovství biologického.“ [8, s. 59-61] Hlavní podstatou vztahu mezi dítětem a jeho rodičem je ochrana, opora a jistota. Každý dokáže dítě nakrmit či nakojit i bez potřeby lásky, ale dát mu pocit bezpečí a jistoty bez lásky prostě nejde. [7, s. 66] Zraněné děti s pochmurnou minulostí často zraňují i ostatní kolem sebe, zvlášť ty, kteří se jim snaží pomoci. Tyto děti jsou jako ježci, hebké a jemné uvnitř, ale pichlavé a tvrdé navenek, a to nejvíc, když se cítí ohrožené. [1, s. 15] Děti a rodiče se tak ocitají ve složitých situacích, proto se nesmí na děti tlačit, ony potřebují čas, lásku i porozumění.

12

3.1.2 Výchova a rodičovství Mnoho rodičů vychovává své dítě tak, aby bylo podle jejich představ v životě šťastné a úspěšné, ale málo komu se tato představa vyplní. Ne každý rodič si od první chvíle narození jejich potomka uvědomuje obrovskou zodpovědnost a nelehkou úlohu, kterou má. Mít dobré rodiče – být dobrými rodiči – vychovávat děti tak, aby se i ony jednou staly dobrými rodiči, je jakýsi ustavičný koloběh rodinné výchovy. [13, s. 65-66] „Charakteristickým znakem rodinné výchovy je vytváření hlubokých a trvalých citových vztahů mezi dítětem a jeho vychovateli.“ [5, s. 29] Výchovu dítěte lze považovat za velkou investici, aniž člověk očekává její návratnost. K výchově je potřeba mnoho trpělivosti, lásky, ohleduplnosti ale i respektu. [11, s. 19] Již bylo provedeno několik experimentů a pozorování výchovy dětí, z kterých jednoznačně vyplývá, že každé dítě potřebuje rodičovskou péči. Rodiče se tedy stávají nejdůležitějším pramenem lidského štěstí. [12, s. 15-16] Dodnes ale nikdo neví, do jaké míry má vliv na člověka genetická kombinace a do jaké míry působí vliv rodiny a její následné výchovy. Jednou z možností, jak tuto genetiku eliminovat je vychovat z dítěte sebevědomou a silnou osobnost. Dítě si ale musí být vědomo svých kladných hodnot a také toho, že existují lidé, kteří jsou stejně cenní jako někdo jiný (bílý, žlutý, černý). Rodiče těchto dětí musí být na druhou stranu velice silní a milující, protože právě oni jsou vzorem pro své děti, které od nich budou čerpat názory i sebehodnocení. [44, s. 42]

3.2 Přehled historického vývoje náhradní rodinné péče Historie je učitelkou života, ale když se jedná o péči nechtěného či postiženého dítěte je spíše zrcadlem života dávných kultur i nedávných politických peripetií. V Chamurappiho zákoníku můžeme číst trest za usmrcení potomka, kdo takto učiní, musí po tři dny a tři noci mrtvolu dítěte držet v náručí. Dítě, které se narodilo ve starém Římě, položila porodní bába k nohám otce, ten, pokud dítě vzal a položil ho do náruče matky, stalo se členem rodiny, pokud se otec odvrátil, stalo se dcerou či synem smrti. [4, s. 10-11] V zákoně se také praví, že „adoptio naturam imitatur“, tím je vyjádřen vztah mezi osvojencem a jeho osvojiteli, a tento vztah je podobný vztahu mezi vlastním dítětem a jeho rodiči. [8, s. 17] Homér, Platon, Sokrates, Aristoteles,… tito muži nikterak neprotestovali proti odkládání dětí. Dítě bylo vloženo do hliněné nádoby společně s různými cennostmi, klenoty či penězi, 13

které si mohl ponechat ten, který dítě zachránil nebo zabil. To lze považovat za předchůdce současných boxů, do kterých je možno odložit nechtěného novorozence. První nalezinec byl založen v Miláně v roce 787. [4, s. 11-12] Nalezince se staly zásobárnou dětí pro adopci, ale i pro pěstounskou péči. Osudy sirotků byly ale žalostné, protože se stávali lacinou pracovní silou a měli nejnižší společenský status. Nalezince měly zachraňovat děti před časnou smrtí, ne však před smrtelným nebezpečím, které přinášely zejména infekční nemoci, nedostatečná hygiena, ale i psychické strádání. Úmrtnost se zde pohybuje kolem 60 80 %. Provozovatelé nalezince věděli, že jedinou záchranou dítěte je, dostat jej co nejdříve do rodiny. [8, s. 18-19] Počátkem 16. století byl v Praze založen „Vlašský špitál“, který pečoval o opuštěné a osiřelé děti a byl závislý hlavně na dobročinnosti. V 19. století pobývalo v sirotčincích kolem 800 dětí, avšak stále přetrvávala zhruba 50% úmrtnost. [4, s. 13] Za předchůdce placené pěstounské péče lze považovat institut kojných, s touto institucí se setkáváme již ve starověku. Kojné sloužily ve šlechtických, bohatých rodinách. Stávalo se, že městská rodina svěřila své dítě po dva roky kojné na venkov, kde se o ně starala. Později dostávají kojné a chůvy úřední název „pěstounky“, kde funkce kojných přechází v pěstounskou péči. [8, s. 25-27] Pěstounky byly ženy z chudých rodin, které si za úplatu braly děti z nalezince. [4, s. 14] Pěstounka musela projít lékařskou prohlídkou, jeli zdráva. Úkolem faráře bylo kontrolovat dítko, zda žije, a pokud ano, tak si mohla pěstounka svou odměnu vyzvednout v nalezinci. [8, s. 27] V rakouském právu z roku 1811 se mohl stát osvojitelem pouze muž, a to starší padesáti let, nesměl mít vlastní děti a věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem nesměl být nižší než 18 let. Toto rakouské právo platilo v českých zemích až do roku 1928. V období první republiky se zlepšoval stav péče o děti, existovalo přes 20 sirotčinců s omezenou kapacitou. Dále 60 dětských domovů, které byly určeny pouze k dočasnému pobytu, ne trvalému. Pěstounská péče se dělila na čtyři typy: 1. nalezenecká, která navazovala na pobyt dítěte v nalezinci, 2. státní, která byla řízena Okresní péčí o mládež, 3. tzv. „v dětských koloniích“, zde šlo o rodiny, které žily v určité kolonii (obci) a Okresní péče o mládež tyto rodiny podporovala a pomáhala jim, 4. na základě dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny, později se tato forma pěstounské péče změnila na péči prarodičů a jiných příbuzných. 14

Po období druhé světové války došlo k několika změnám. Došlo k přejmenování nalezinců na „ústav péče o dítě“, byla zrušena Okresní péče o mládež. V roce 1950 došlo ke zrušení všech forem pěstounské péče, kromě příbuzenské. K obnovení došlo až v sedmdesátých letech. [8, s. 28-30]

3.3 Základní principy sociálně-právní ochrany dětí v ČR V České republice je věnována velká pozornost ochraně dětí a péče o ně, proto je vytvořeno několik základních principů. Mezi významné dokumenty patří Ústava ČR, která zaručuje článkem 4 ochranu základních práv a svobod soudní mocí. Tato práva jsou deklarována v LZPS1, kde je článek 30 věnován rodině a dětem, a zdůrazňuje, že děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Významným mezinárodním dokumentem je Úmluva o právech dítěte, která uvádí, že děti mají právo na život a přežití, na osobní rozvoj, na ochranu a právo na participaci2. Základním principem sociálně-právní ochrany dětí je nejlepší zájem, prospěch a blaho dítěte. Sociálně-právní ochrana je poskytována všem dětem bez rozdílu, mladším 18 let. [32]

3.4 Náhradní rodinná péče („NRP“) Když se mluví o NRP, jedná se o formu náhradní výchovy péče o dítě (celé schéma náhradní výchovy lze vidět v příloze č. 1). Dítě je vychováváno náhradními rodiči a žije v prostředí, které je podobné přirozené rodině. [8, s. 31] V případě, že se nemůže rodina o dítě starat sama, teprve potom nastupuje otázka NRP. Podle zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, má vždy rodinná péče přednost před péčí ústavní. [43] Z toho vyplývá, že by se mělo více rozšířit užívání klasických, ale i ostatních typů NRP. Různé formy náhradní péče by měly být umožněny každému dítěti podle jeho potřeb. [45, s. 42] „Proč o těchto formách náhradní péče vůbec mluvíme? To proto, že si zaslouží opravdové sympatie naší veřejnosti, její pomoci a podpory. Samozřejmě ne vždy se všechno povede a ne všechno se dá dopředu odhadnout, když se nový svazek zakládá.“ [6, s. 23] 1 2

LZPS - Listina základních práv a svobod Participace - člověk svobodně vyjadřuje své názory, má slovo ve věcech týkajících se jeho osoby

15

Po institucionální stránce spadá NRP pod oblast Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), které je centrálním orgánem státní správy. Na nižším stupni je NRP zajišťována krajskými úřady, obcemi, obcemi s rozšířenou i samostatnou působností. [32] V ČR žije kolem 1 % dětí, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině. Z této skupinky dětí 98 % svou vlastní rodinu má, ale ta se o ně nechce nebo nemůže starat, a zbylá 2 % dětí jsou úplní sirotci. [8, s. 31] V současnosti žije v ČR okolo 13 tisíc dětí v NRP. [36]

3.4.1 Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče Podle § 45 zákona o rodině může soud svěřit dítě do péče jiné fyzické osoby než jsou rodiče, avšak vše musí být v zájmu dítěte a fyzická osoba se svěřením též souhlasí. Při výběru vhodné osoby dává soud přednost příbuznému. Dítě může být svěřeno také do péče manželů. Soud ale musí vždy vymezit osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, jejich práva a povinnosti vůči dítěti. [10, s. 71] Přehled počtu dětí svěřených do péče jiných fyzických osob od roku 2005 do roku 2010 lze vidět v příloze č. 2. Počty těchto dětí mají od roku 2005 mírnou vzrůstající tendenci, v roce 2005 bylo 1251 dětí. Rekordním rokem, je rok 2010, kde je zaznamenán nárůst oproti předešlému roku o 810 dětí. V roce 2010 bylo 2111 dětí svěřených do péče jiných fyzických osob než rodičů.

3.4.2 Osvojení Dříve byl používán pojem adopce, ale dnes lze adopci i osvojení považovat za synonyma. Osvojení je v naší zemi nejlepší možnou a nejčastěji realizovanou formou NRP. [4, s. 42] Rodiče, kteří nemohou mít vlastní děti je osvojení právě tou cestou, jak mohou zaplnit místa v jejich srdcích. Tím také pomohou nějakému človíčkovi dostat se pryč z ústavů, dětských domovů či jiných institucí. [44, s. 41] Když si manželé nebo jednotlivci vezmou dítě do osvojení a přijmou ho za vlastní, tak k němu mají stejná práva a povinnosti jako kdyby byli jeho pravými rodiči. Další podstatnou věcí je to, že dítě získává příjmení osvojitelů. Osvojit v ČR lze pouze dítě nezletilé a o celém procesu osvojení rozhoduje soud. [8, s. 33] Podle zákona musí být mezi osvojencem a osvojitelem přiměřený věkový rozdíl. [43] „Osvojit lze pouze dítě tzv. právně volné.“ To znamená, že rodiče nebo zákonní zástupci dítěte podepsali s tímto právní aktem písemný souhlas, že se dítěte dobrovolně zříkají, nejdříve však šest týdnů od narození dítěte. 16

Dále, když rodiče dlouhodobě neprojevují zájem o své dítě, a to po dobu nejméně šesti měsíců, jsou soudem zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo rodiče dítěte zemřeli. [4, s. 43] Podle § 72 zákona o rodině, osvojením zanikají práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. [43] Zákon o rodině rozlišuje dva druhy osvojení: 1. „zrušitelné“, tj. 1. stupně (tzv. prosté), kdy veškerá práva a povinnosti rodičů přecházejí na osobu osvojitele. [8, s. 33] Dříve mohl být v rodném listě uveden pouze původní rodič dítěte, ale dnes to platí už i pro osvojitele, který je zapsán v rodném listě jako jeho rodič. Tento druh osvojení může být na návrh osvojence nebo osvojitele zrušen soudem. [4, s. 42] Osvojení 1. stupně se používá v případě, že dochází k osvojení dítěte mladšího jednoho roku. 2. „nezrušitelné“, tj. 2. stupně, která se od 1. stupně liší tím, že ji nelze zrušit a dítě, které přechází do osvojení, musí být starší jednoho roku. Dítě mohou adoptovat manželé, manžel/ka rodiče dítěte nebo také jedinec. Toto osvojení je v praxi více využíváno už jen proto, že práva a povinnosti mezi osvojiteli a osvojencem jsou trvalá. Jelikož je osvojení tou nejdokonalejší formou NRP, tak motivace u osvojitelů narůstá, snaží se o doplnění své rodiny, a proto také mají mnohem vyšší nároky než například pěstouni. Panuje zde paradox, že když se rodina rozhodne vzít si dítě do osvojení, tak od podání žádosti uplyne několik let (zpravidla 3 až 5 let). V této čekací době se nároky a představy některých žadatelů mění, jiní svoji žádost zruší, anebo dochází i k takovým situacím, že manželství nevydrží a rozpadne se. Osvojitelé jsou také průměrně o deset let starší než původní rodiče dítěte (důvodem je doba, po kterou trvalo léčení neplodnosti, podání žádosti a následné čekání na dítě). [8, s. 33-34] Dostupná statistická data ukazují, že počty žadatelů o osvojení během několika let spíše kolísají, nikterak dramaticky se nezvyšují. Nejedná se ale o počty nových žádostí podaných v určitém roce, ale o počty žádostí celkem ke konci daného roku. [4, s. 45] V příloze č. 3 lze vidět přehled žadatelů o osvojení od roku 2005 do roku 2010. V roce 2010 bylo zaznamenáno 2450 žadatelů o osvojení. Počty dětí, které byly úspěšně umístěny do osvojení v letech 2005 – 2010 lze vidět v příloze č. 2. V roce 2005 bylo zaznamenáno 615 dětí umístěných do osvojení, v dalších letech tento počet klesl a pohyboval se kolem 500 dětí. Děti, které byly v roce 2010 umístěny do osvojení, dosáhl počtu 549 dětí.

17

Předadopční péče Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě po dobu minimálně tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na náklady osvojitele. Předadopční péče se nevyžaduje v případě, že budoucí osvojitel o dítě dříve již pečoval na základě pěstounské péče či péče poručenské, avšak v délce nejméně tří měsíců. [15] Mezinárodní osvojení Tato forma NRP se nabízí v případě, že se pro dítě nepodařilo najít vhodnou náhradní rodinu v délce šesti měsíců v zemi jeho původu. Mezinárodní osvojení upravuje Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou vypracovala a přijala Haagská konference mezinárodního práva soukromého v roce 1993. Osvojení dětí do ciziny a z ciziny je v ČR možná od 1. června 2000, kdy tato Úmluva vstoupila v platnost společně se zákonem o sociálně-právní ochraně č. 359/1999 Sb. „Haagská úmluva stanovuje postup při osvojení dítěte do zahraničí, určuje povinnosti a kompetence jednotlivých institucí, definuje právo dítěte na přednostní osvojení v zemi svého původu, zaručuje biologickým rodičům anonymitu a vylučuje jakékoliv zisky z adopcí.“ Úmluva připouští mezinárodní osvojení jen v případě, pokud se jeví pro dítě jako vhodnější řešení. Též nařizuje signatářským3 státům, aby určily ústřední orgán, který bude za osvojení dětí do zahraničí odpovědný. V České republice plní tuto funkci Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, který sídlí v Brně. [32] Osvojení dětí do ciziny se ve většině případů týká dětí jiných etnik (tj. dětí romských, vietnamských), nebo dětí s různým typem postižení, o které u nás není takový zájem a nenajdou se pro ně vhodní osvojitelé. V roce 2011 bylo do zahraničí osvojeno 40 dětí, v roce 2010 to bylo o něco méně, konkrétně 36 dětí. Nejčastěji jsou české děti osvojovány do Dánska, dále do Německa, Itálie a Švédska. [40]

3.4.3 Pěstounská péče Je státem řízená, kontrolovaná a podporovaná forma NRP, která zajišťuje nejen zabezpečení dítěte, ale i odměnu těm, kteří se ho ujali, tedy pěstounům. Pěstouni dostávají od státu dávky pěstounské péče, které jsou upraveny v zákoně o státní sociální podpoře. Pěstounem může být manželská dvojice, ale i jedinec. [8, s. 35] Podle zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, je soud 3

Signatářský stát - takový, který podepsal smlouvu či dohodu

18

povinen si vyžádat vyjádření od orgánu sociálně-právní ochrany dětí o tom, zda ten, kdo se má stát pěstounem, je osobou vhodnou pro výkon takové péče. [43] Hlavním cílem pěstounské péče je poskytnout náhradní rodinu dětem, které nemohou dlouhodobě vyrůstat se svými biologickými rodiči, dále dětem, které se nachází v ústavní péči, která během jejich pobytu narušuje jejich vývoj a také dětem, které nemohou být z různých důvodů (právních, sociálních, zdravotních) svěřeny do osvojení. [8, s. 35] Pěstounská péče zaniká v době, kdy dítě dosáhne své plnoletosti. [4, s. 51] Podle § 45a zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, může být pěstounská péče zrušena mnohem dřív rozhodnutím soudu. [43] Touto zrušitelností se pěstounská péče blíží osvojením 1. stupně. V dnešní době je počet žadatelů o pěstounskou péči spíše nedostatek, i když některé zdroje uvádějí pravý opak. Hlavním důvodem může být zvyšující se podíl dětí romských v domovech a ústavech, a ne každý pěstoun má vyloženě o romské dítě zájem. 1. „Klasická“ pěstounská péče Pěstounství je druhou nejrozšířenější formou NRP, tedy ihned po osvojení. Obecně platí, že poměr mezi osvojením a pěstounskou péčí z hlediska počtu svěřených dětí je 2:1. Zde si musí ale každý z nás uvědomit jednu důležitou věc, že ne vždy jsou dobré podmínky pro osvojení, proto se v mnoha případech může stát pěstounská péče tou nejlepší volbou. [4, s. 46-47] Úkolem pěstouna je rozhodovat v běžných věcech dítěte, ale pokud jde o věci mimořádné a důležité (např. volba povolání, cestování do zahraničí, lékařský zákrok, aj.) je potřeba souhlasu rodičů, pokud tedy nejsou zbaveni rodičovských práv. Jinak o těchto věcech může rozhodnutí vydat soud. Stejně tak soud rozhoduje o svěření dítěte do pěstounské péče, ale i o zrušení pěstounské péče. Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte a dítěti nemůže být též zakázáno stýkat se osobně se svými pokrevními rodiči. [8, s. 35] Se souhlasem zákonných zástupců dítěte je dnes možné, aby dítě, které je v pěstounské péči, mělo příjmení pěstounů, ale je to víc než obtížné. Velkou, někdy i převažující motivací pro pěstouny mohou být dávky pěstounské péče, tzv. dávky státní sociální podpory. Jeli tato motivace u žadatelů více než dominující, tak mohou být tito lidé z evidence vyřazeni. Nebo naopak jsou tito pěstouni tak motivováni, že do své péče převezmou větší počet dětí nebo dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby. Neuvědomují si však jednu podstatnou věc, že kvalita jejich péče může klesat a nedosahovat takových výsledků. [4, s. 47-48] Samozřejmě, čím více dětí má pěstoun ve své péči, tím dostává vyšší dávky pěstounské péče, ale někdy jsou rozdíly dávek podle počtu dětí v rodinách minimální. Mít 3 děti a dostávat měsíčně necelých 19 tisíc korun a mít 4 děti 19

a dostávat jen o jeden a půl tisíce více není zanedbatelné. Jaká je přesná výše odměny pěstouna vzhledem k počtu dětí lze vyčíst z tabulky v příloze č. 4. Výše odměny se násobí ŽM4 jednotlivce s koeficientem 1.0 za každé svěřené dítě, tj. 3 410,Kč měsíčně za 1 dítě. Pěstoun, který pečuje o 3 děti, nebo alespoň o 1 dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II., III., IV., má nárok na odměnu v tzv. zvláštním případě. Odměna pěstouna za měsíc tedy činí součin částky ŽM jednotlivce s koeficientem 5,5. Tato odměna náleží pěstounovi v případě, že není po celý kalendářní měsíc výdělečně činný a posuzuje se jako plat. [16] Dávky pěstounské péče se rozdělují do čtyř skupin: odměna pěstouna, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Společně s dávkami pěstounské péče může dítě i pěstoun dostat další dávky státní sociální podpory, např. přídavek na dítě či rodičovský příspěvek. [16] Tabulku s příspěvkem na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči podle věku a zdravotního stavu dítěte lze najít v příloze č. 4. Tento příspěvek se poskytuje od 6 let věku dítěte do jeho zletilosti, avšak nejdéle do 26 let. Výše příspěvku se vypočítává podle daného koeficientu a násobí se ŽM dítěte. Koeficient se zvyšuje podle postižení dítěte, např. u zdravého dítěte ve věku od 6 do 15 let je koeficient 2,30 a výše příspěvku na tak staré dítě připadá na 4.922,Kč. U dítěte ve věku od 15 do 26 let, ve stupni závislosti III. nebo IV. na pomoci jiné osoby, je koeficient 3,10 a výše příspěvku je v tomto případě 7.595,- Kč. [16] Příspěvek při převzetí dítěte náleží pěstounovi a je určen pro nákup potřebných věcí pro dítě, které přichází do NRP. Tento příspěvek je vyplácen jednorázově. „Výše příspěvku je stanovena pevnými částkami podle věku dítěte.“ Při převzetí dítěte do 6 let věku náleží pěstounovi 8.000,- Kč, od 6 do 15 let věku dítěte náleží pěstounovi 9.000,- Kč a od 15 do 26 let věku dítěte dostane pěstoun 10.000,- Kč. [16] Pro přehlednost lze tuto tabulku s příspěvkem při převzetí dítěte najít v příloze č. 4. Poslední příspěvkem je příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Tento příspěvek náleží pěstounovi ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla, který se stará nejméně o 4 děti. Pěstoun však nesmí vozidlo používat pro výdělečnou činnost. [16]

4

ŽM = životní minimum

20

Do klasické pěstounské péče bývá zařazována i tzv. příbuzenská pěstounská péče, kterou vykonávají především prarodiče, tety, strýcové, starší sourozenci, ale i vzdálenější příbuzní dítěte. U příbuzenské péče se vyskytují někdy i problémy spíše v přemíře lásky a shovívavosti než v jejím nedostatku. Babičky a dědečkové si málokdy nechají mluvit do výchovy svěřeného dítěte, nevyhledávají pomoc, i když by byla potřeba, a někdy dokonce brání synovi či dceři, aby se osobně stýkali s dítětem. Další skutečností, která s sebou přináší mnoho problémů je vysoký věk pěstounů-prarodičů a dnešní přemodernizovaný svět je pro ně několikanásobně náročnější. Tato forma péče tvoří zhruba jednu třetinu všech realizovaných pěstounských péčí. [4, s. 48-49] Příloha č. 3 nabízí počty pěstounských rodin od roku 2005 do roku 2010. Počty rodin se rok od roku zvyšují. V roce 2005 bylo 4720 rodin. Rok 2008 zaznamenal nárůst o téměř 900 rodin oproti předešlému roku. Další rapidní nárůst byl v roce 2010, kde ve srovnání s předchozím rokem, bylo zvýšení více než o 2000 rodin. V roce 2010 bylo 8504 pěstounských rodin. Stejně tak lze v příloze č. 3 vidět počty žadatelů o pěstounskou péči v letech 2005 – 2010. Rekordním rokem, co do počtu podaných žádostí, byl rok 2008, tj. 734 žádostí. Dnes počty žadatelů o pěstounství nijak neklesají, ale i tak je těchto lidí nedostatek, vzhledem k počtu dětí, které by takovou péči potřebovaly. Obrovský problém u žadatelů je v tom, že by zájem měli, ale nejsou ochotni přijmout do pěstounství dítě zdravotně handicapované nebo dítě jiného etnika. V roce 2010 bylo 722 žadatelů o pěstounskou péči. Příloha č. 2 ukazuje počty dětí v pěstounské péči v letech 2005 – 2010. Počty rok od roku stoupají, v roce 2005 bylo v pěstounské péči 4613 dětí, v roce 2010 již 7021 dětí. 2. Pěstounská péče na přechodnou dobu Tato forma pěstounské péče patří k nově vzniklým a je platná od 1. 6. 2006 novelou zákona 359/99 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V praxi se můžeme setkat i s označením profesionální pěstounská péče. Pěstounská péče na přechodnou dobu se využívá v případě, že biologičtí rodiče dítěte, nejsou po určitou dobu schopni pečovat o své dítě a plnit rodičovské povinnosti. Nebo se tato forma používá v době, kdy se pro dítě zajišťuje jedna z forem NRP (pěstounská péče nebo osvojení), která už má ale dlouhodobější charakter. O svěření dítěte do této formy pěstounské péče rozhoduje soud na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. O umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu musí souhlasit biologický rodič dítěte a vždy musí být zachována možnost, že se dítě vrátí zpátky do své rodiny. [4, s. 54] Zde může nastat 21

problém u profesionálních pěstounů, protože jsou na ně kladeny vysoké požadavky, které jsou náročnější než u klasických pěstounů. Jsou pečlivě vybíráni a speciálně školeni. Musí mít bohatou výchovnou i pečovatelskou zkušenost a být schopni vytvářet vzájemné citové vazby, avšak s určitým odstupem, aby se vzájemné vztahy zbytečně neprohlubovaly. Úkolem pěstounů je připravit dítě na návrat do vlastní rodiny. [4, s. 60-62] Pěstounům i dětem, náleží dávky pěstounské péče poskytované ze systému státní sociální podpory, a to ve stejném rozsahu jako v klasické pěstounské péči. [22] Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena dětem: 

které mají vlastí rodinu, ale ta se o ně nemůže starat ze zdravotních, sociálních či jiných důvodů,



které se narodily mladým matkám, a ty zatím nejsou schopni plnit svou rodičovskou roli,



které se narodily drogově závislým matkám, a ty potřebují čas na doléčení,



které žijí v dlouhodobě nefunkční rodině (dochází k domácímu násilí, týrání, zneužívání, apod.),



jejichž rodiny jsou ohroženy, protože jeden či oba rodiče jsou ve výkonu trestu,



které náhle těžce onemocněly a rodiče dítěte tento stav dočasně nezvládají,



které vykazují dlouhodobé poruchy chování,



které jsou vráceny z neúspěšné formy náhradní rodinné péče a potřebují čas na to, aby se srovnaly s tím, že byly určitou rodinou odmítnuty.

Problémem pěstounské péče na přechodnou dobu je ono označení „přechodně“, protože nikde není doslova specifikováno, co to ta přechodná, neurčitá nebo dočasná doba je. Jelikož se jedná o formu krátkodobé pěstounské péče, nemělo by mít toto pěstounství delší trvání, než jeden rok (mělo by se jednat spíše o týdny či měsíce). [4, s. 54-59] 3. Poručenská péče V zákoně o rodině je užíván termín „poručenství“, avšak v praxi se tato forma nazývá i jako „poručnictví“, ale záleží na každém, který termín zvolí. Tato forma zvláštní pěstounské péče se nabízí v případě, že dítě je starší (mladšího školního věku, školního věku) a osvojení by bylo již problematické. Dítěti buď rodiče zemřeli, nebo byli soudem zbaveni rodičovské odpovědnosti a ani ostatní příbuzní se nezajímají 22

o případnou péči o dítě, proto je tato alternativa pěstounské péče vhodnější než zmíněné osvojení. [4, s. 52-53] Podle § 79 zákona o rodině, soud stanoví takového poručníka, jakého doporučili rodiče, pokud není nikdo doporučen, ustanoví soud někoho z příbuzných, popřípadě jinou fyzickou osobu. [43] Poručník se stává zákonným zástupcem dítěte, ale ze zákona nevzniká mezi nimi takový poměr, jaký je mezi biologickými rodiči a jejich dětmi. Stejně jako v případě pěstounské péče má poručník i dítě nárok na hmotné zabezpečení. Úkolem poručníka je podávat soudu zprávy o osobě poručence, zpravidla jednou za rok. Soud zde hraje velkou roli, může kdykoli rozhodnout o změně poručníka (zákonného zástupce) dítěte, ale také rozhoduje o důležitých věcech týkající se dítěte, např. o volbě povolání, změně státního občanství, změně příjmení, aj. Poručník tedy nežádá o souhlas biologické rodiče, ale soud. Psychologické nároky, které jsou kladené na poručníky, jsou podobné nárokům na pěstouny. V praxi je běžné, že poručenství nejdříve předchází „klasická“ pěstounská péče. [4, s. 53] V příloze č. 2 můžeme vidět počty dětí v poručenské péči v letech 2005 – 2010. Počty dětí každým rokem pomalu, ale jistě narůstají. V roce 2005 bylo v poručenské péči zaznamenáno 2287 dětí, v roce 2010 již 2641 dětí. 4. SOS dětské vesničky SOS vesničky patří k rodinným formám pěstounské péče. Otevírají dveře dětem, o které se jejich původní rodina nedokázala nebo nechtěla postarat. Těmto dětem nabízí další šanci vyrůstat v rodinném prostředí plném štěstí a pohody. Umělé rodiny se vykazují větším počtem dětí různého věku. SOS vesničky mají svého vlastního psychologa, který v prvé řadě rozhoduje o přijetí či nepřijetí dítěte do vesničky, ale také pracuje s matkami pěstounkami a s umístěnými dětmi. Stát se „maminkou“ ve vesničce není jednoduché. Tyto ženy musí projít psychologickým testem a vyhovět všem podmínkám, které jsou na ně kladeny. SOS vesničky rozhodují samy o tom, kolik dětí bude svěřeno konkrétní matce pěstounce (většinou je to skupinka 5 až 7 dětí). [4, s. 51] Vesničky působí jako opravdový domov, kde se děti setkávají s přirozeným koloběhem rodiny. Hlavním cílem Sdružení SOS dětských vesniček je obhajovat a podporovat práva dětí v ČR, poskytovat péči a podporu ohroženým a opuštěným dětem, mládeži a rodinám v nouzi a také

23

pomáhat mladým lidem při vstupu do samostatného života. Náhradní rodinná péče je v SOS vesničkách založena na čtyřech pilířích: 1. SOS matka pěstounka – děti vychovává a stará se o ně, 2. bratři a sestry – pokud jde o sourozence, jsou umístěny v jedné SOS rodině, 3. domov – s běžnou rutinou a atmosférou rodiny, kde se děti cítí v bezpečí, 4. vesnička – SOS rodiny žijí společně v prostředí vesničky a navazují přátelství. [37] V současné době působí v ČR celkem tři SOS vesničky. Nejstarší z nich byla založena v roce 1969 v Karlových Varech – Doubí, další vznikla v roce 1973 ve Zlínském kraji – Chvalčov, a třetí vesnička byla otevřena v roce 2003 v Brně – Medlánkách. [38]

3.4.4 Opatrovnictví Podle právní úpravy zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, soud stanoví dítěti opatrovníka v případě, že dítě nemůže zastoupit žádný z jeho rodičů. Opatrovník zastupuje dítě v řízení nebo v určitém právním úkonu. Opatrovníkem se tedy může stát jakákoli fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům, ale pokud se jim stát nemůže, tak je opatrovníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Rozsah práv a povinností opatrovníka stanovuje soud vzhledem k účelu, pro který byl opatrovník ustanoven. [43]

3.5 Zprostředkování osvojení a pěstounské péče Zákon o sociálně-právní ochraně dětí vymezuje pravidla pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Hlavní podstatou je vyhledat vhodné děti k osvojení a pro pěstounskou péči a vhodné rodiče pro tyto děti. Prvním krokem je podání žádosti fyzické osoby, která má zájem přijmout dítě do péče. Žádost se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností na odbor sociálně-právní ochrany dětí. Sociální pracovník seznámí žadatele s jednotlivými formami NRP, poté žadatel vyplní žádost o zařazení do evidence o zprostředkování (k žádosti přiloží výpis z rejstříku trestu), a v dohodnutém termínu navštíví sociální pracovník žadatele v jeho domácnosti. Po splnění všech podmínek ze strany sociálního pracovníka putuje žádost na krajský úřad, který rozhodne o zařazení žadatele do evidence, a to na základě odborného posouzení. Odborné posouzení zahrnuje psychologické a zdravotní vyšetření, schopnost pečovat o dítě, součástí 24

posouzení je také zjištění bezúhonnosti. Když dojde k zařazení žadatele do evidence, tak nastává čekací doba, po kterou krajský úřad hledá vhodné žadatele pro konkrétní děti. Čekací doba je u každého žadatele odlišná, záleží na konkrétních požadavcích, které očekávají od dítěte. „Zásada je taková, že se hledají vhodní náhradní rodiče pro děti, nikoli naopak, rozhodující je zájem a blaho dítěte.“ Pokud se najdou vhodní žadatelé pro konkrétní dítě, tak od poradního sboru dostanou písemné oznámení o vhodnosti stát se osvojiteli či pěstouny. Během 30 dní se mohou žadatelé s dítětem seznámit. Pokud se žadatelé rozhodnou přijmout dítě do své péče, musí požádat příslušný obecní úřad o svěření dítěte do předadopční péče nebo do péče budoucích pěstounů. Posledním krokem, ze strany žadatelů, je podat návrh k příslušnému soudu o svěření dítěte do pěstounské péče nebo osvojení, protože jen soud může toto rozhodnutí vydat. [23] Přehledovou tabulku institutů náhradní rodinné péče můžeme vidět v příloze č. 5.

3.6 Ústavní výchova Stejně tak, jako NRP, patří ústavní výchova do formy náhradní výchovy (schéma náhradní výchovy lze vidět v příloze č. 1). Soud může dítě umístit do zařízení vyžadující okamžitou pomoc nebo předá dítě do ústavní výchovy. Před nařízením do ústavní výchovy je soud povinen přezkoumat všechny možnosti, zda výchovu dítěte nelze zajistit jinou formou NRP. [32] Do ústavní výchovy jde dítě v případech, kdy péče rodičů o dítě naprosto selhává a pěstounská péče či osvojení je pro dítě též nevhodné. Do této výchovy by měly jít děti jen v nezbytně nutných případech, jde přeci o výchovnou péči, ne o rodinnou. I když je v dnešní době o děti v ústavní péči dobře postaráno, dva rodiče budou vždy více než jedna teta. Dítě nedostává tolik lásky a pochopení, zná jen spoustu tetiček a kamarádů. V ústavní výchově pobývá až do své plnoletosti. V ČR spadají jednotlivé typy zařízení ústavní výchovy do různých resortů (tj. zdravotnictví, školství a sociální služby). Každé zařízení má jinou právní úpravu, různý systém financování, odlišné požadavky na zaměstnance a jejich kvalifikaci. Mezi typy ústavní výchovy patří: 

zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc,



zdravotnická zařízení (tj. kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let), 25



školská zařízení (tj. diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školkou a výchovné ústavy),



zařízení sociálních služeb (tj. domovy pro osoby se zdravotním postižením). [15]

V ústavních zařízeních v České republice dnes žije okolo 11 tisíc dětí. 

Ve zdravotnických zařízeních bylo ke konci roku 2009 celkem 1391 dětí,



ve školských zařízeních bylo ke konci roku 2009 celkem 7878 dětí,



v ústavech pro osoby se zdravotním postižením bylo ke konci roku 2009 celkem 1107 dětí. [46]

Ministerstvo zdravotnictví spravuje zdravotnická zařízení, kam patří kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let. Z údajů ÚZIS5 ČR vyplývá, že v roce 2010 bylo v České republice 34 kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let, jejichž kapacita byla 1 963 míst. Ke konci roku 2010 bylo v těchto zařízeních umístěno 1 513 dětí, což je o 122 dětí více než v roce 2009. V průběhu roku 2010 bylo přijato 2 077 dětí (nejčastěji ze sociálních a zdravotních důvodů) a propuštěno bylo během roku 2 085 dětí, z nichž 54 % se vrátilo do vlastní rodiny, 23 % bylo osvojeno, 10 % šlo do jiné formy NRP. Zbylých 13 % dětí bylo propuštěno mimo rodinné prostředí, tj. do dětského domova pro starší děti (resort MŠMT), do ústavu sociální péče nebo do ostatních zařízení (např. Klokánky). [41] Dále Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) spravuje všechna školská zařízení, kam patří i zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (tj. diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školkou a výchovné ústavy). Počet jednotlivých zařízení s počtem dětí, které jsou zde umístěny ve školních letech 2003/04 – 2010/11, můžeme vidět v tabulce v příloze č. 6. Například ve školním roce 2010/11 bylo celkem 228 ústavních zařízení s počtem 7397 dětí. V této příloze je také tabulka s počtem dětí v zařízení, které jsou rozděleny podle povinné školní docházky (před, během a po dokončení povinné školní docházky) v letech 2003/04 – 2010/11. Například v dětských domovech a dětských domovech se školkou bylo v roce 2010 celkem umístěno 5 388 dětí. Z toho bylo 415 dětí před zahájením povinné školní docházky (tj. děti do 6 až 7 let), dětí plnící povinnou školní docházku (tj. od 7 do 15 let) bylo 3 445 a dětí po dokončení školní docházky (tj. starších 15 let) bylo 1 528. 5

ÚZIS ČR = Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

26

Celkový počet výdajů MŠMT na zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (k 31. 12. 2010) ukazuje tabulka v příloze č. 6. Tato tabulka nabízí přehled běžných a kapitálových výdajů na služby pro obyvatelstvo, kam patří i výchovné ústavy, dětské domovy se školkou a diagnostické ústavy. V roce 2010 vydalo MŠMT na výchovné ústavy, dětské domovy se školkou a diagnostické ústavy celkem 1 448 153 900,- Kč. V roce 2009 vydalo MŠMT na tato zařízení celkem 1 495 524 100,- Kč. V roce 2010 tedy vydalo MŠMT na ústavní a ochrannou výchovu zhruba o 47 mil. korun méně než v předešlém roce.

3.6.1 Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tzv. Klokánek Klokánky mají pověření MPSV jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jejichž cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu než se vrátí zpět do vlastní rodiny, nebo dokud není pro ně nalezena trvalá NRP (osvojení, pěstounská péče). Toto zařízení poskytuje dětem ochranu a pomoc, pokud se ocitlo bez jakékoliv péče nebo je jejich život ohrožen. Klokánky mohou přijímat děti jak na základě žádosti rodičů, žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, rozhodnutí soudu, tak i na základě samotného rozhodnutí dítěte. Většina přijatých dětí má stejnou anamnézu, jedná se o zanedbávání, zneužívání, týrání nebo domácího násilí. Podle zákona o rodině má péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přednost před péčí ústavní. Do Klokánka může být přijato dítě kdykoliv (mají nepřetržitý provoz) bez ohledu na jejich věk, včetně novorozenců či batolat. Velkou výhodou je, že Klokánky přijímají i sourozence, které není třeba rozdělovat do různých zařízení podle věku. První Klokánek vznikl v Žatci v roce 2000. Dnes již v ČR existuje 16 Klokánků s celkovým počtem 320 míst. Od otevření prvního Klokánku bylo přijato přes 3 tisíce dětí. Klokánky jsou provozovány buď klasickou rodinnou péčí v bytech „klokaních“ tet a strýců, nebo ve služebních bytech, kde o děti nepřetržitě pečují dvě tety. O děti je staráno tak, aby se cítily co nejlépe a hlavně v bezpečí. Průměrně děti pobývají v Klokánku půl roku, kolem 60 % dětí se vrátí zpět k rodičům, 30 % přechází do náhradní rodinné péče a zbývajících 10 % dětí ukončí pobyt v Klokánku tím, že dovrší své plnoletosti nebo jsou umístěny do jiného zařízení (např. do ústavní výchovy). [17]

27

3.6.2 Hostitelská péče Hostitelská péče je vhodná pro děti, které nemohou být osvojeni, nenašli se pro ně vhodní pěstouni nebo pro ně klasická pěstounská péče není vhodná, a tak jim nezbývá jiná možnost než zůstat v ústavním zařízení, většinou do doby, než dosáhnou své plnoletosti. Aby tyto děti nebyly deprivovány svým pobytem v ústavu, mají možnost strávit vybrané víkendy, svátky nebo prázdniny v rodinách zájemců, kteří se snaží touto formou určitým dětem pomáhat a nabízí jim různé zážitky a překvapení, které by v ústavu málokdy zažily. Nejedná se ale o jednorázovou návštěvu dítěte v určité rodině, zejména jde o návštěvu opakovanou. Děti tedy tráví nějaký ten čas v rodinách a jsou bráni jako „hosti“, proto je tato forma péče označována jako hostitelská. [4, s. 65] Pojem „hostitelská péče“ avšak v zákoně nenajdeme. U hostitelské péče je zásadní rozdíl takový, že o dítěti nerozhoduje soud, ale vedení příslušného ústavu, avšak nerozhodují podle vlastního názoru, ale po doporučení příslušného orgánu sociálně-právní ochrany. [4, s. 65] Paradoxem je, že ani zákon o sociálně-právní ochraně dětí tento pojem „hostitelská péče“ též nezná, přitom se běžně užívá.

Dalším

rozdílem jsou žadatelé o hostitelství, kteří nepodávají krajskému úřadu žádné žádosti, stačí pouze vyšetření psychologa, a ten určí, zda je žadatel vhodný či nikoli. [4, s. 65-66] Hostitelskou péči lze tedy svými charakteristikami přirovnat spíše k pěstounské péči než k osvojení. Tento způsob péče se stává u některých lidí velkou motivací, jak dosáhnout svěření dítěte do péče, alespoň na pár dní. Jedná se především o žadatele, kteří běžným způsobem nemohou dosáhnout svěření dítěte do NRP nebo nechtějí absolvovat náročné a zdlouhavé prověřování své vhodnosti. Jak už bylo zmíněno, tak u hostitelské péče nerozhoduje soud. Budoucí hostitelé mají tedy možnost, sami kontaktovat dítě v ústavu a pak čekají na rozhodnutí ústavu. [4, s. 67-68]

3.6.3 Domy na půli cesty Je jasné, že dětské domovy či ústavy nemohou nikdy plně zastoupit rodinu se vším všudy. Tito mladí lidé, po dovršení své plnoletosti, musí opustit dětský domov a náhle se ocitají na okraji společnosti a cítí se často bezradní. Proč tomu tak je? Nemají žádné zkušenosti, nemají práci, neví, jak se o sebe pořádně postarat. Domov nebo ústav jim toto všechno nahradil, staral se. Všichni měli co jíst, kde spát, práci nepotřebovali, neměli žádné starosti. 28

Proto mají tito lidé možnost přechodně bydlet (v délce jednoho roku) v tzv. „domech na půli cesty“, které jim nabízí pomoc. V těchto domech se s pomocí sociálních pracovnic učí zvykat na svět jako takový. Hledají si práci, učí se hospodařit s vydělanými penězi (platí nájem, inkaso, pojištění), učí se vařit, prát, starat se o sebe a připravovat na samostatný život. [33] Sociální služby jsou poskytovány pouze osobám, od 18 do 26 let, kteří po dovršení zletilosti opouští zařízení ústavní výchovy nebo péče o děti a mládež. [42]

3.7 Chystané změny v systému péče o dítě Stát chystá změny v oblasti náhradní výchovy a to takové, že plánuje zrušit většinu dětských domovů a kojeneckých ústavů, které nahradí pěstounská péče. MPSV počítá s tím, že od roku 2014 půjdou děti do 3 let věku přímo do náhradních rodin. Kromě pěstounské péče se počítá i s menšími zařízeními typu Klokánka nebo SOS dětských vesniček. Měla by vzniknout také síť podpůrných služeb pro pěstounství (terénní a sociální služby). Avšak velkokapacitní zařízení by do budoucna neměla existovat vůbec. [21] Vládu k takové změně donutily mezinárodní organizace zabývající se právy dětí. Česká republika je totiž za vysoké počty děti v ústavech dlouhodobě kritizována. Vyspělé země Evropy už dávno neposílají kojence do ústavů. [20] Do roku 2014 by se měly začít rušit kojenecké ústavy a do dalších dvou let se má zrušit i většina dětských domovů. Avšak zánik ústavů nemá být absolutní. Budou muset být zachovány alespoň ústavy pro mentálně postižené děti a děti s trestnou činností, protože takové děti budou mít mnohem menší šance na získání náhradní rodiny. Pěstounská péče by tak měla nad péči ústavní výrazně převládat. [20] Stát bude tedy potřebovat stovky nových pěstounů. Nadační fond J&T oslovil tisíc respondentů, kterých se ptal, zdali by měli zájem stát se pěstouny. A 5 % z nich vyslovilo zájem stát se pěstounem. Vzhledem k počtu obyvatel ČR lze předpokládat, že až 350 000 dospělých Čechů by si vzalo dítě do pěstounské péče. Zájemců o pěstounství by podle průzkumu mělo být dost, ale samozřejmě se musí počítat s tím, že ne každý pěstoun projde všemi testy a stane se vhodným adeptem pro pěstounství. Ale i kdyby z tak velké skupiny zájemců o pěstounství uspělo alespoň 10 %, stačilo by to. 29

MPSV chce do ledna 2014 najít 500 nových profesionálních pěstounů. Od tohoto roku má skončit posílání dětí do kojeneckých ústavů a místo toho mají jít rovnou do pěstounských rodin. Stát chce zájemce o pěstounství lákat na mnohem vyšší odměny. Odměna pěstouna má stoupnout na 8 až 32 tisíc korun měsíčně. Dnes se tato odměna pohybuje od 3 do 22 tisíc korun měsíčně. [19] V ústavech v ČR dnes žije okolo 11 tisíc dětí. Stát vydá v přepočtu na jedno dítě v ústavním zařízení zhruba 40 tisíc korun měsíčně, což je mnohem více než v případě pěstounské péče. [21] Pěstounskou péči stojí stát 7 až 10 tisíc korun měsíčně. Rozdíl ve výdajích na ústavní péči a péči pěstounskou tak činí 30 tisíc korun měsíčně, roční rozdíl už 360 tisíc korun na jedno dítě.

3.8 Děti jiného etnika Děti, které jsou u nás nabízeny do NRP, nejsou jen děti „české“, ba naopak, stále více přibývá dětí jiných etnik, jedná se například o děti romské, poloromské, vietnamské, ale i děti bulharské či ukrajinské, apod. Z přijetí dětí, zvláště romského původu, panuje mezi žadateli obava z jejich biologického základu, ale též mají strach z toho, že je jejich rodina a okolí nepřijme. Pro budoucího žadatele je etnicky odlišné dítě mnohem náročnější na výchovu než dítě stejného etnika, především proto, že musí budovat jeho vlastní identitu. Dítě by mělo znát pravdu o svém původu a rodiče by měli znát dostatek informací o jeho kultuře.

3.8.1 Romové a náhradní rodinná péče Romové jsou kočovníci, kteří přišli z Indie do střední Evropy zhruba v 15. století. Počet Romů se počítá odhadem na 250 tisíc, ale ne všichni se hlásí k romské národnosti. Jen malá populace Romů se u nás společensky integrovala, a právě oni se nechtějí ke svému původu znát. Romové mají většinou nejnižší vzdělání, vykazují větší nemocností a úmrtností, romské děti mají více zdravotních i smyslových vad, a proto málokdy vyhoví nárokům základní školy, takže navštěvují školy zvláštní. Romské rodiny jsou většinou stabilní, avšak někdy je tato stabilita ovlivňována nepřítomností některého z rodiny. Dospělý je ve výkonu trestu nebo z různých důvodů dítě pobývá v ústavní péči. [9, s. 114 -116] Romská populace se ocitá 30

na okraji společnosti, mají špatný přístup ke vzdělání, k práci a vykazují se vysokou kriminalitou, jsou mnohdy agresivní a nepřizpůsobiví. Chvíli potrvá, než si veřejnost vůbec uvědomí a pochopí, že když se člověk narodí s čokoládovou barvou kůže, neznamená to, že se narodil jako asociál. Dnes je barva kůže obrovský problém, a to hlavně pro společnost, která právě díky tomu odsuzuje každého takového člověka, ne všichni Romové jsou ale stejní. Rodiče těchto nestandardních dětí to mají v životě mnohem složitější, veřejnost se na ně dívá skrz prsty. Přesto tito rodiče se snaží své děti vychovávat stejně tak dobře, jako rodiče se standardním dítětem. [44, s. 39] Již několik desetiletí panuje ve společnosti trend, že lidé, kteří se rozhodují přijmout dítě do NRP, tak se rozhodnou spíše o tělesně postižené, než o dítě romského původu. Na druhou stranu jsou i osvojitelé, kteří romské dítě přijmou do své péče, ale stává se to spíše ojediněle. Pro osvojitele je atraktivnější poloromské dítě než Rom, protože na něm nejde tolik vidět jeho původ. Co se výchovy týče, tak jsou osvojitelé na romské děti obzvláště přísní. Vtloukají jim do hlavy, že nikdy nesmí být jako oni. Přitom toto dítě by mělo vědět, že je Rom a mělo by být na to hrdé, jinak může dojít ke ztrátě jeho identity. Osvojitelé mají největší obavu právě z biologického základu dítěte. U Romů nejvíce rozhoduje genetika, která je ve většině případů vybavena k nepravostem. Paradox, který vzniká u osvojitelů, je ten, že nejdříve v žádosti uvádějí, že by si do osvojení vzali Roma, ale jakmile jim je takové dítě nabídnuto, couvají a dítě odmítají. Hlavním důvodem nepřijetí Roma do osvojení je prý obava z okolí, přitom sami by toto dítě do své péče přijali. Počet romských dětí se v zařízeních ústavní péče pohybuje kolem 30 – 60 % a ve výchovných ústavech až 90 %, oproti zhruba 5 % celkové populace Romů jde o naprostý nepoměr. Tento stav nenastal ze dne na den, jde o pozvolný proces, který započal koncem padesátých let minulého století. Osvojení romského dítěte do ciziny se zdá být úspěšnější než pouze v rámci naší země. „Možnost osvojit dítě z ciziny je obousměrná. Tj. nejde jen o adopci českých dětí v zahraničí, ale i o možnost osvojit děti z ciziny do České republiky.“ Není to ale tak jednoduché ze strany ostatních států, kteří k osvojení svých občanů přistupují velice opatrně a ojediněle, protože to považují jako krajní řešení takové situace. [4, s. 38-41]

31

3.9 Organizace náhradní rodinné péče v České republice V ČR existuje spousta organizací, které jsou zaměřeny na NRP a snaží se pomoci dětem v jejich tíživé situaci. Mezi tyto organizace patří například: Středisko náhradní rodinné péče, Fond ohrožených dětí, Sdružení pěstounských rodin, Nadace Terezy Maxové, nadační fond Rozum a cit, Natama, aj. V následujícím textu jsou uvedeny jen některé z nich se stručným popisem o jejich činnosti. Přehled dalších institucí, které se zabývají NRP jsou umístěny v tabulce v příloze č. 7. Středisko náhradní rodinné péče vzniklo jako občanské sdružení v roce 1994. Jejich hlavním cílem je poskytnout pomoc opuštěným dětem a náhradním rodinám. Středisko vykonává několik činností, kam patří zejména: rozvoj a propagace NRP, spolupráce s dalšími organizacemi, které se starají o opuštěné děti, vyhledává náhradní rodiny, radí žadatelům o náhradní rodinné péči, náhradním rodinám poskytuje poradenství, zkoumá aktuální problémy v oblasti NRP, podílí se na mezinárodních projektech, aj. [39] Fond ohrožených dětí byl založen v roce 1990 jako občanské sdružení. Poskytuje pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným, opuštěným nebo jinak ohroženým dětem, s působností na celém území ČR. Mezi činnosti, které fond provozuje, patří např.: provoz krizové linky, vyhledávání náhradních rodin pro obtížně umístitelné děti, provoz azylových domů nebo poradenská a hmotná pomoc náhradním rodinám. Fond ohrožených dětí také zřizuje a provozuje tzv. Klokánky. [18] Nadace Terezy Maxové podporuje a pomáhá znevýhodněným a opuštěným dětem. Klade si za cíl umožnit každému dítěti zdravý a bezpečný život v rodinném prostředí a snížit počet dětí, které vyrůstají v ústavní výchově. Činnost nadace podporuje: 1. ohrožené rodiny, kterým nabízí pomoc prostřednictvím odborných neziskových organizací, podporuje např. konzultační služby pro rodiny v krizi, 2. náhradní rodičovství a všechny formy NRP, 3. děti v kojeneckých ústavech a dětských domovech, kterým pomáhá zapojit se do samostatného života po opuštění dětského domova. [30]

32

Tradiční charitativní akce Nadace Terezy Maxové dětem je „Koncert splněných přání“. Jde o kulturní program pro opuštěné a znevýhodněné děti, který je pořádán každoročně v předvánočním období. Výtěžky z koncertů putují na podporu projektů, programů a aktivit pro děti. [29] Nadační fond Rozum a Cit je nestátní nezisková organizace založená v roce 1996. Posláním organizace je pomoc a podpora náhradním rodinám, které vychovávají opuštěné děti. Jejich cílem je též umožnit jim vyrůstat v přirozeném a bezpečném prostředí, ve kterém se cítí dobře. Fond spolupracuje s celou řadou institucí a organizací, ke kterým patří i Středisko náhradní rodinné péče. Ve spolupráci s firmami připravuje pro náhradní rodiny během roku několik zajímavých akcí v různých regionech ČR. [35] Nadační fond podporuje pěstouny, kteří chtějí přijmout dítě z dětského domova, dále pěstounské rodiny s větším počtem dětí, pěstounské rodiny pečující o zdravotně postižené dítě, pěstounky, které se starají o dítě samy, ale i děti a mládež, kteří se osamostatňují z pěstounské péče. [34] Mezi nadační aktivity patří příspěvky na vybavení dětských pokojů, bezbariérové úpravy bytu, na vzdělávání a volnočasové aktivity dětí, zdravotnické pomůcky, aj. [36] NATAMA je občanské sdružení, které vzniklo v roce 2003. Od roku 2004 tuto organizaci provozuje Institut náhradní rodinné péče. Natama se specializuje na péči o opuštěné a ohrožené děti. Snaží se, aby tyto děti vyrůstaly v bezpečném rodinném prostředí. Služby Natamy jsou pro rodiny s dětmi bezplatné. Natama podporuje a pomáhá pěstounským rodinám a poskytuje specializované poradenství. K významným partnerům Natamy patří Nadace Nova a TV Nova. [31]

33

4 PRAKTICKÁ ČÁST Cílem praktické části bakalářské práce je pomocí marketingového výzkumu zjistit, jaký mají obyvatelé města Znojma názor na problematiku náhradní rodinné péče. V praktické části jsou v prvé řadě vymezeny základní informace o marketingovém výzkumu, které jsou dále aplikované na vlastní výzkum. Vyhodnocení výzkumu a jeho interpretace s následným návrhem a doporučením na daný stav, je součástí práce. Dílčím cílem praktické části je stanovení tří hypotéz a jejich následné vyhodnocení.

4.1 Marketingový výzkum – základní informace Marketingový výzkum specifikuje požadované informace k řešení určitých problémů, navrhuje metodu pro sběr informací, řídí a realizuje sběr dat, analyzuje výsledky a komunikuje poznatky a jejich důsledky. [14, s. 5] Marketingový výzkum se rozlišuje podle několika hledisek: 

primární – zahrnuje vlastní zjištěná data,



sekundární – zahrnuje data, která byla již zpracována a jsou znovu použita,



kvantitativní – zkoumá rozsáhlejší soubor respondentů (zobecňuje na celý základní soubor), mezi techniky patří: dotazování, pozorování, experiment, osobní rozhovory; je časově a finančně náročný,



kvalitativní – zkoumá hlubší poznání chování lidí (jejich názor, postoj), výsledky nelze zobecnit na celý základní soubor, mezi techniky patří: individuální hloubkové rozhovory, skupinové rozhovory. [2, s. 10 a 14]

4.1.1 Marketingový problém a cíle výzkumu Definice marketingového problému (předmětu) je velice důležitá, vymezuje hlavní oblast, čeho se výzkum bude týkat. Na základě problému jsou stanoveny cíle výzkumu. Ty by měly vyjadřovat, co má výzkum zjistit. [2, s. 23-24]

34

Hypotéza Ve výzkumu je možné definovat několik možných hypotéz řešení. Hypotéza je určité tvrzení, které není dosud prokázané, lze ji předpokládat na základě nějakého stavu v dané oblasti. [3, s. 21] Na základě dané hypotézy lze po statistickém zpracování zjištěné výsledky s hypotézou buď potvrdit (verifikovat), nebo vyvrátit (falzifikovat). Druhy marketingových informací Marketingové informace se mohou třídit podle různých kritérií, na informace: primární a sekundární, harddata (zachycují výsledky činnosti, chování) a softdata (vypovídají o stavu vědomí), kvantitativní (číselné) a kvalitativní (slovní). [3, s. 22]

4.1.2 Plán marketingového výzkumu Specifikuje postup získávání potřebných informací, jejich zpracování a vyhodnocení. Plán by měl obsahovat několik na sebe navazujících bodů, a to zejména: 

zkoumaný problém (předmět), základní hypotézy řešení, určení cílů výzkumu,



vymezení základního souboru (objektu) a zkoumaného vzorku (zdůvodnění velikosti a složení), rozvržení místa a času realizace výzkumu,



techniky výzkumu (dotazování, pozorování, experiment),



způsob kontaktování respondentů,



předvýzkum – prověřuje srozumitelnost otázek, provádí se na malém vzorku,



vlastní výzkum (sběr v terénu),



statistické zpracování zjištěných dat a informací,



vyhodnocení získaných prostředků. [2, s. 26-27]

4.1.3 Techniky marketingového výzkumu Dotazování patří k nejrozšířenějším technikám marketingového výzkumu. Provádí se pomocí nástrojů (dotazníků, záznamových archů). Komunikace mezi výzkumníkem a dotazovaným (respondentem) může být přímá, tj. osobní dotazování, na základě dotazníku. Nebo může jít o zprostředkované dotazování, kdy mezi výzkumníka a respondenta vstupuje další osoba (vyškolený tazatel), který použije záznamový arch. Dotazování probíhá formou písemného nebo osobního dotazování. Pozorování provádí pozorovatel, který sleduje pouze reakce, způsoby chování a vlastnosti zvolené jednotky (zákazníka). K pozorování se používá záznamový arch. Experimentem se sledují reakce a chování zákazníků, když dojde například 35

ke změně nabídky, změně ceny, inovaci výrobku, aj. Tato technika není příliš často využívána. [2, s. 41-43, 62 a 64]

4.1.4 Objekt výzkumu, vymezení, velikost a výběr souboru Objektem se může stát jakýkoliv sociálně-ekonomický útvar (např. obyvatelstvo Jihomoravského kraje). Objekt výzkumu se skládá z jednotek, kterými mohou být zákazníci, obyvatelé města, organizace, aj. „Soubor všech jednotek, shodně vymezených z hlediska cíle našeho šetření, se nazývá základní soubor.“ Ve výzkumu můžeme použít šetření vyčerpávající, kdy zkoumáme všechny jednotky základního souboru, nebo šetření nevyčerpávající, kdy si pouze vybereme určitý soubor (tzn. reprezentativní vzorek), který poté zobecníme na celý základní soubor. Reprezentativní vzorek je tedy zmenšenina základního souboru. Velikost souboru je velice podstatná, avšak neznamená, že čím bude soubor větší, tím bude reprezentativnější, jsou to dva odlišné problémy. Soubor může mít tisíc respondentů a sotva bude reprezentativní, zatímco pár stovek kvótně vybraných jednotek může splnit reprezentativu mnohem lépe. [2, s. 67-69 a 74] U pravděpodobnostního výběru je hlavní podmínkou znát všechny jednotky základního souboru. Poté se na tyto jednotky uplatní určitá technika výběru (losování, generátor náhodných čísel). Další možností výběru je záměrný (kvótní) výběr, u kterého nepotřebujeme soupis všech jednotek základního souboru (např. všech obyvatel města Znojma), stačí pouze znalost základních statistických charakteristik. Můžeme vycházet z údajů ČSÚ, kde lze najít sociodemografické charakteristiky (věk, pohlaví, vzdělání) určitého území (v jejich procentuálním zastoupení), podle kterých sestavíme kvóty a to tak, aby

byla

v celém

základním

souboru

zachována

proporčnost

jednotlivých

sociodemografických skupin. [2, s. 70-71]

4.1.5 Statistické zpracování marketingových dat V následném zpracování jde o agregaci dílčích poznatků do jednotného celku. Znaky rozdělujeme podle jejich obsahu na znaky sledované (problém výzkumu) a znaky identifikační (sociodemografické charakteristiky – pohlaví, věk, vzdělání). [2, s. 77-78] Poté musíme sesbírané údaje uspořádat a setřídit. Rozlišují se dva stupně třídění. 36

V 1. stupni jde o výčet absolutních a relativních četností v hodnotách jednoho znaku, tříděním 2. stupně dostáváme kontingenční tabulku, kterou můžeme zjišťovat souvislosti mezi dvěma znaky. Tato souvislost se vypočítá pomocí koeficientů kontingence – Pearsonův, Crammerův, Spearmanův, aj. Uvedené koeficienty měří vztah (závislost) mezi dvěma znaky, který může být žádný, slabý nebo naopak silný. [2, s. 83-91]

4.2 Vlastní výzkum – názor na problematiku NRP Teoretická část bakalářské práce se zabývala náhradní rodinnou péčí obecně. Šlo o vymezení základních pojmů, přehled historického vývoje nebo seznámení se s různými formami náhradní rodinné péče v ČR. V praktické části je proveden marketingový výzkum, který se týká právě náhradní rodinné péče. Výzkumem se má zjistit, jaký mají občané města Znojma názor na tuto problematiku. Pro tento výzkum jsou použita data primární, tzn., že zjištěná data jsou vlastní a jedná se o výzkum kvantitativní, tzn., že zkoumá rozsáhlejší soubor respondentů. Problémem (předmětem) marketingového výzkumu je názor na problematiku náhradní rodinné péče, a to konkrétně na občanech města Znojma. Zajímalo mě, jaké pohlaví by lidé preferovali, když by se rozhodli pro NRP, jakou věkovou skupinu by upřednostnili, jestli by si vzali do NRP handicapované dítě, co je nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte od NRP, nebo například jestli si myslí, že je informovanost ohledně NRP dostatečná či nikoli. Na základě marketingového problému jsou stanoveny cíle výzkumu. Hlavní cíl má zjistit, jaké jsou názory na daný stav, tento stav zhodnotit a případně navrhnout nějaká řešení a doporučení. Dílčím cílem je stanovení tří hypotéz řešení, které budou po zpracování statistických údajů potvrzeny (verifikovány) nebo vyvráceny (falzifikovány), jedná se tedy o tyto hypotézy:

37

1. Při přijmutí dítěte do NRP je upřednostňována věková skupina 0 – 1, ale pohlaví dítěte není podstatné, přičemž rozhodující je etnikum. 2. Lidé souhlasí s možností dávat děti do NRP do ciziny, ale myslí si, že je v této oblasti malá informovanost. 3. Nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do NRP je obava z jeho biologického základu a z handicapu. Technikou výzkumu je zvoleno dotazování, a to osobní, kdy výzkumník přímo komunikuje s respondentem. Dotazování je provedeno pomocí dotazníku (viz příloha č. 8) a probíhá písemně. Při tvorbě dotazníku jsem vycházela z cílů výzkumu a zvolenými hypotézami. Dotazník je sestaven tak, aby na respondenta působil co nejpřívětivěji a byl jednoduchý, srozumitelný a přehledný. Respondent je již v úvodu dotazníku seznámen s tím, co mají zjištěná data zjistit, informuje ho o jeho anonymitě, říká, jakým způsobem má respondent dotazník vyplnit a do kdy si ho výzkumník nejpozději vybere. Ve většině případů respondenti dotazníky vyplnili na počkání, někteří si jej ponechali několik dní. Dotazník se skládá ze 14 otázek (včetně 3 identifikačních). Otázky jsou uzavřené s výjimkou jedné, která je polootevřená. Otázky mají předem stanovenou nabídku odpovědí a respondent v každé otázce značí pouze jednu vybranou variantu odpovědi. Základním souborem (objektem) jsou všichni obyvatelé města Znojma ve věku od 18 let. Ve výzkumu je použito šetření nevyčerpávající, kde je vybrán tzv. reprezentativní vzorek, který je poté zobecněn na celý základní soubor (tj. na obyvatele města Znojma). Velikost vzorku je 200 respondentů. Aby byla velikost souboru reprezentativní, jsou jednotky vybírány záměrným (kvótním) postupem. Kvóty jsou použity z údajů ČSÚ z roku 2001. V době psaní této práce nebyla data z roku 2011 k dispozici, proto jsou zde použita data z roku 2001. Kvóty jsou rozděleny v procentuálním zastoupení podle sociodemografických charakteristik města Znojma (pohlaví, věk, nejvyšší ukončené vzdělání).

38

Kvótní výběr: Pohlaví:

Věk:

Nejvyšší ukončené vzdělání:

ženy

51 %

muži

49 %

18 – 39 let

39 %

40 – 59 let

40 %

60 a více let

21 %

základní, vyučen

55 %

maturita

35 %

VŠ

10 %

Ve sběru dat byl kladen velký důraz na to, aby všechny kvóty byly sbírány platně a správně. Kvótní výběr v konečné fázi odpovídá výše uvedeným procentům a lze jej považovat za reprezentativní. Reprezentativní vzorek je tedy možno zobecnit na celý základní soubor, tj. na všechny obyvatele města Znojma. Ještě předtím, než došlo k samostatnému výzkumu, byl proveden předvýzkum na vzorku 10 obyvatel města Znojma, který prověřil, zda jsou otázky srozumitelné, zda by doplnili dotazník o nějakou další otázku nebo variantu odpovědi. Některé otázky byly tedy v dotazníku poupraveny, aby byly pro respondenta co nejsrozumitelnější. Vlastní výzkum probíhal v termínu od 1. prosince 2011 do 22. února 2012. Byl rozdáván obyvatelům města Znojma, a to rodině, přátelům, známým a obyvatelům v místě mého bydliště. Celkem bylo rozdáno 205 dotazníků, přičemž návratnost byla 200 dotazníků, tj. 97,6 %. Statické zpracování dat probíhalo elektronicky, pomocí programu Microsoft Excel a časový interval byl zhruba jeden měsíc. Znaky se rozdělily na znaky sledované (otázky, které se týkají výzkumu) a znaky identifikační (pohlaví, věk a nejvyšší ukončené vzdělání). Poté se musela všechna sesbíraná data uspořádat a setřídit. Třídění dat probíhalo ve dvou stupních. Tříděním 1. stupně dostávám počty absolutních a relativních četností jednoho znaku. Tříděním 2. stupně dostávám tzv. kontingenční tabulku, která vyjadřuje souvislost 39

mezi dvěma sledovanými znaky. Tato souvislost se vypočítá pomocí zvoleného Pearsonova koeficientu kontingence, který měří závislost mezi dvěma zvolenými znaky.

4.3 Vyhodnocení a interpretace výsledků výzkumu Statistická data se zaznamenávala do jednotlivých tabulek (v relativních četnostech), ze kterých se poté generovaly grafy. Typ grafu je zvolen tzv. výsečový, který nejvýstižněji a nejpřehledněji zobrazuje jednotlivá data. Vyhodnocení výsledků je rozděleno na dvě části: třídění prvního stupně (tedy třídění jednoho znaku, tj. každé otázky) a třídění druhého stupně (tedy třídění mezi dvěma znaky).

4.3.1 Třídění prvního stupně V této části je postupně vyhodnoceno všech 11 otázek týkající se problematiky náhradní rodinné péče, na které respondenti odpovídali v dotazníku (viz příloha č. 8). Otázky jsou pro přehlednost očíslovány podle pořadí. Všechna data jsou vyjádřena v relativních četnostech, které lépe vyjadřují daný stav.

40

Otázka č. 1: Vlastní děti: První otázka byla v dotazníku zařazena spíše informativně, abych měla představu o tom, jaký je podíl v počtu dětí mezi obyvateli města Znojma. Graf č. 1 Počet vlastních dětí

15,5 % 36,5 %

35,5 % 12,5 %

nemám

mám 1 dítě

mám 2 děti

mám 3 a více

Zdroj: [vlastní zpracování] Graf č. 1 názorně ukazuje procentuální rozložení dětí jednotlivých respondentů. Více než třetina osob (tj. 36,5 %) dítě nemá. Nejčastější počet dětí v rodinách jsou dvě děti, v grafu představují 35,5 %. Pouze jedno dítě má 12,5 % obyvatel a více než 3 děti má 15,5 % obyvatel města Znojma. Domnívám se, že takové rozložení počtu dětí jednotlivých osob je naprosto normální vzhledem k dnešnímu životnímu stylu. Ani mě moc nepřekvapilo, že více než třetina osob vlastní dítě nemá, protože vzhledem k ekonomické situaci si dnes dítě může dovolit jen málokdo. Počet vlastních dětí v jednotlivých rodinách jsem dále srovnávala s celkovým měsíčním příjmem rodiny a zkoumala jsem jejich vzájemnou souvislost. Tuto souvislost lze vidět v tabulce č. 4 nebo grafu č. 16.

41

Otázka č. 2: Když se rozhodnete pro náhradní rodinnou péči, budete preferovat: Druhá otázka se respondenta ptala na to, jaké pohlaví dítěte by více preferoval, když by se rozhodl pro jednu z forem náhradní rodinné péče. Graf č. 2 Preference pohlaví

11,0 %

19,0 % 70,0 %

chlapce

děvče

nezáleží na pohlaví

Zdroj: [vlastní zpracování] Jak je z grafu č. 2 patrné, tak když se lidé rozhodnou pro náhradní rodinnou péči, ve většině případů (v 70,0 %) jim nezáleží na pohlaví dítěte. Lze tedy říci, že jsou rádi za dítě, které je jim svěřeno a nezáleží na tom, zdali je to dívka či chlapec. Zbylých 30,0 % respondentů by preferovalo pouze chlapce nebo naopak děvče, avšak spíše převažuje volba děvčete, a to o 8,0 %. Zajímalo mě, jestli existuje vzájemný vztah mezi pohlavím respondenta a výběrem pohlaví dítěte. Tuto vzájemnou souvislost mezi dvěma znaky lze vidět v tabulce č. 1 či grafu č. 13.

42

Otázka č. 3: Jakou věkovou skupinu byste upřednostnili: Třetí otázka se respondenta ptala na to, jakou věkovou kategorii dítěte by upřednostnil. Varianty odpovědi byly čtyři: dítě ve věku od 0 do 1 roku, dítě ve věku od 1 roku do 3 let, dítě od 3 do 5 let, nebo dítě od 5 let a starší. Graf č. 3 Věk dítěte

8,0 % 10,5 %

49,0 % 32,5 %

0 - 1 rok

1 - 3 roky

3 - 5 roků

5 roků a více

Zdroj: [vlastní zpracování] Z grafu č. 3 vyplývá, že z dotazovaných by téměř polovina upřednostnila dítě co nejmladší, tedy dítě do 1 roku. Možná je to logické už z toho důvodu, že dítě v tomto věku ještě tolik nevnímá a na okolí si zvyká mnohem lépe než dítě starší. Dítě od 1 roku do 3 let by upřednostnila zhruba třetina lidí. Zbylých 18,5 % respondentů by si vzalo dítě ve věku od 3 let a starší. Důvodem může být především to, že dítě v tomto věku je už více samostatné a nepotřebuje takovou péči jako např. batole. I u této otázky jsem zkoumala vzájemnou souvislost mezi dvěma znaky. Jedná se o souvislost mezi věkem respondenta a věkovou skupinou dítěte. Tento vztah lze vidět v tabulce č. 2 či grafu č. 14.

43

Otázka č. 4: Vzali byste si do náhradní rodinné péče handicapované dítě? Touto otázkou bylo zjišťováno, kolik obyvatel města Znojma by mělo zájem vzít si do náhradní rodinné péče handicapované dítě. Předpokládala jsem, že takové dítě by si do své péče vzalo méně než 20,0 % lidí, což se mi potvrdilo. Graf č. 4 Handicapované dítě

18,0 %

82,0 %

ano

ne

Zdroj: [vlastní zpracování] Téměř jednoznačný zápor této otázky ukazuje graf č. 4. Celých 82,0 % obyvatel by si dítě s handicapem do své péče nevzalo. Důvody mohou být různé, péče o handicapované dítě je více než náročná. Ale je to pochopitelné už z toho důvodu, že pokud se rodina rozhodne přijmout dítě do náhradní péče, ve většině případů upřednostní spíše dítě zdravé než jakkoli znevýhodněné. Zbylých 18 % respondentů, tedy z 200 dotazovaných pouze 36 lidí, by handicapované dítě do své péče přijalo. Jaký typ handicapu dítěte by upřednostnili, jsem se ptala v následující otázce č. 5.

44

Otázka č. 5: O jaký handicap dítěte by šlo? Na tuto otázku odpovídali pouze lidé, kteří na předešlou otázku č. 4 odpověděli „ANO“ a do náhradní rodinné péče by si vzali dítě s nějakým handicapem. Z 200 dotazovaných by o handicapované dítě mělo zájem pouhých 36 lidí, tj. 18,0 % obyvatel. Respondent mohl zvolit pouze jeden druh handicapu. Variant odpovědí bylo šest, mezi které patří handicap dítěte: tělesný, mentální, sluchový, zrakový, kombinovaný nebo na handicapu dítěte nezáleží. Graf č. 5 Druh handicapu

22,2 % 36,0 % 2,8 %

30,6 % 2,8 % 5,6 % tělesný zrakový

mentální kombinovaný

sluchový nezáleží na handicapu

Zdroj: [vlastní zpracování] Z grafu č. 5 lze vyčíst procentuální zastoupení jednotlivých typů handicapu. Více než třetina lidí (tj. 36,0 %) odpovědělo, že by jim na handicapu dítěte nezáleželo, což mě osobně velice překvapilo. 30,6 % respondentů by si vzalo dítě do náhradní rodinné péče s handicapem sluchovým a 22,2 % lidí s handicapem tělesným. Pouze 5,6 % dotazovaných by si vzalo dítě se zrakovým handicapem. Nejméně respondentů by si vzalo dítě do náhradní rodinné péče s postižením mentálním nebo kombinovaným.

45

Otázka č. 6: Co Vás odrazuje od náhradní rodinné péče? Další otázka, na kterou respondenti odpovídali, zkoumala, jaký je pro obyvatele města Znojma nejčastější důvod pro nepřijetí dítěte do náhradní rodinné péče. Opět mohli zvolit pouze jednu odpověď z nabízených variant. Nabízených variant odpovědí bylo pět: legislativa, obava z biologického základu dítěte, finanční důvody, nesouhlas partnera či jiný (vlastní) důvod. O jaké důvody se jednalo, je popsáno níže. Graf č. 6 Co Vás odrazuje od NRP?

10,0 %

17,5 %

10,5 %

16,0 % 46,0 %

legislativa

obava z biologického základu dítěte

finanční důvody

nesouhlas partnera

jiný důvod Zdroj: [vlastní zpracování] V grafu č. 6 je jednoznačně vidět, že nejvíce respondentů (tj. 46,0 %) odpovědělo, že mají obavu z biologického základu dítěte. Druhým nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do náhradní rodinné péče je legislativa a finanční důvody a třetím důvodem je nesouhlas partnera. Tato otázka byla polootevřená, a to znamená, že nabízela i jednu variantu odpovědi tzv. jiný důvod, kde se mohli respondenti volně vyjádřit. Celých 10,0 % obyvatelů zvolilo jiný (vlastní) důvod. Nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte bylo stáří. Respondenti dále uváděli, že mají vlastní děti a vnoučata, ale také obavy z náročnosti péče o dítě. U otázky č. 6 mě též zajímalo, zda pohlaví respondenta ovlivňuje to, co jej odrazuje od náhradní rodinné péče. Vzájemnou souvislost, v podobě kontingenční tabulky, lze vidět v tabulce č. 3 nebo v grafickém vyjádření v grafu č. 15. 46

Otázka č. 7: Jaké etnikum dítěte byste přijali do náhradní rodinné péče? Sedmá otázka se respondenta ptala na to, zdali by do náhradní rodinné péče přijal dítě romské, asijské, dítě jiného etnika, nebo pouze stejného etnika jako je on sám. Graf č. 7 Etnikum dítěte 1,5 %

1,5 % 8,0 %

89,0 %

romské

asijské

jiné etnikum

pouze stejného etnika

Zdroj: [vlastní zpracování] Jednoznačně lze na grafu č. 7 vidět, že 89,0 % lidí by přijalo dítě pouze stejného etnika, jako jsou oni sami. Myslím si, že je správné, aby děti, které čekají na novou rodinu, byly nabízeny rodičům, které jsou stejného etnika jako dítě, protože každé etnikum má odlišnou genetiku, a když si například rodiče asijského původu vezmou do své péče dítě romského původu, tak se může v některých případech stát, že ve výchově později dochází k problémům, které jsou neřešitelné. Výchova takového dítěte je víc než náročná a někdy se dítě i přes veškerou snahu vyvíjí tak, jak má psáno v genech. Dalších 8,0 % respondentů by si vzalo do své péče i dítě jiného etnika a zbylá 3,0 % lidí by si do své péče vzali dítě romského nebo asijského původu.

47

Otázka č. 8: Domníváte se, že děti je vhodnější umísťovat do náhradní rodinné péče stejných etnik? Touto otázkou jsem se ptala, jestli si lidé myslí, že je lepší umístit dítě do náhradní rodinné péče stejného etnika (např. asijské dítě do asijské rodiny), či nikoliv. Varianty odpovědi byly tři: ano, ne a není to podstatné. Graf č. 8 Umístění dítěte do NRP stejných etnik?

29,0 %

67,0 % 4,0 %

ano

ne

není to podstatné

Zdroj: [vlastní zpracování] Graf č. 8 ukazuje, že 67,0 % lidí se domnívá, že je lepší, aby bylo dítě umístěno do náhradní rodinné péče stejného etnika. „Není to podstatné“ si myslí zhruba třetina obyvatel (tj. 29,0 %) a zbylá 4,0 % respondentů si myslí, že není vhodné, aby bylo dítě umístěno do náhradní rodinné péče stejného etnika. Podle mého názoru, je bezesporu vhodnější, aby bylo dítě umístěno do rodiny stejného etnika, jako je ono samo. Myslím si, že je to lepší jak pro dítě, tak pro jeho náhradní rodiče.

48

Otázka č. 9: Umístění dítěte do náhradní rodinné péče mimo Českou republiku je: Další otázkou jsem chtěla zjistit, jestli je vhodné umísťovat dítě do náhradní rodinné péče mimo Českou republiku. Varianty odpovědi na tuto otázku byly tři. První varianta: umístění dítěte do NRP mimo ČR je vhodné. Druhá varianta: umístění dítěte mimo ČR je naopak nevhodné. A poslední, třetí varianta: pokud je s umístěním v ČR problém, tak souhlasí, aby bylo dítě umístěno do náhradní rodinné péče mimo ČR. Graf č. 9 Umístění dítěte do NRP mimo ČR 6,5 %

29,5 %

64,0 %

vhodné

nevhodné

je-li problém v ČR, tak souhlasím

Zdroj: [vlastní zpracování] Graf č. 9 ukazuje, že 64,0 % respondentů by s umístěním dítěte do náhradní rodinné péče mimo ČR souhlasilo, ale jen v případě, pokud by byl problém s umístěním tohoto dítěte v ČR. Další zhruba třetina respondentů (tj. 29,5 %) si myslí, že umístění dítěte mimo ČR je nevhodné. Za vhodné řešení to považuje pouze 6,5 % respondentů.

49

Otázka č. 10: Myslíte si, že je informovanost ohledně náhradní rodinné péče dostatečná? Otázka ohledně informovanosti o náhradní rodinné péči mi přijde velice důležitá, protože si myslím, že laická veřejnost nemá někdy ani ponětí o tom, jaké jsou možnosti náhradní rodinné péče. Otázku jsem rozdělila na dvě části. První část otázky se zabývala informovaností o NRP do ciziny a druhá část se naopak zabývala informovaností o NRP v České republice. a) Náhradní rodinná péče do ciziny: Graf č. 10 Je informovanost o NRP do ciziny dostatečná?

1,0 % 10,0 %

89,0 %

ano

ne

neodpověděli

Zdroj: [vlastní zpracování] Graf č. 10 už na první pohled napovídá, že informovanost o náhradní rodinné péči do ciziny je mizivá. Celých 89,0 % obyvatelů města Znojma považuje informovanost za nedostatečnou. 10,0 % respondentů si myslí, že je informovanost dobrá. A 1,0 % občanů nebylo schopno na tuto otázku odpovědět.

50

b) Náhradní rodinná péče v ČR: Graf č. 11 Je informovanost o NRP v ČR dostatečná? 0,5 %

37,0 %

62,5 %

ano

ne

neodpověděli

Zdroj: [vlastní zpracování] Z grafu č. 11 vyplývá, jaká je informovanost o náhradní rodinné péči v České republice. Odpovědi už nejsou tak jednoznačné jako v předchozím grafu, avšak i tak necelých 63,0 % lidí považuje informovanost o náhradní rodinné péči v ČR za nedostatečnou. Zhruba třetina respondentů si myslí, že je informovanost dobrá. A 0,5 % lidí (tedy pouze jeden respondent) nebyl schopný na tuto otázku odpovědět. Odpovědi na otázky týkající se informovanosti o náhradní rodinné péči mohou být zavádějící, protože lidé, kteří budou mít zájem vzít si nějaké dítě do své péče, si informace obstarají buď osobně v určitých institucích, na internetu, nebo v různých brožurkách a průvodcích. Mě v tomto případě šlo hlavně o to, dozvědět se, zdali si veřejnost myslí, že mají nějaké informace o náhradní rodinné péči, aniž by se o ni zajímali. Informovanost v této oblasti je nedostatečná hlavně z toho důvodu, že se široké veřejnosti téměř vůbec nepublikuje, a je to škoda, protože by mohla některé lidi přesvědčit a přimět k tomu, aby se ujali nějakého dítěte a vzali si ho do své péče, a tím by ubylo dětí v dětských domovech a ústavech.

51

Otázka č. 11: Jaká je měsíční výše příjmů vaší rodiny (tj. rodiny, kde žijete)? Tato

otázka

je

zde zařazena

pouze

informativně,

abych

měla

přehled

o tom,

jaký je procentuální podíl měsíčních příjmů rodin ve městě Znojmě. V druhé části třídění zkoumám vztah mezi celkovým měsíčním příjmem rodiny a počtem dětí v jednotlivých rodinách. Tato vzájemná souvislost je zachycena v grafu č. 16. Graf č. 12 Měsíční výše příjmů rodiny

14,0 %

20,0 %

26,5 % 39,5 %

do 15.000,-Kč

do 25.000,-Kč

do 35.000,-Kč

více než 35.000,-Kč

Zdroj: [vlastní zpracování] Graf č. 12 ukazuje procentuální rozložení měsíčních příjmů rodin ve městě Znojmě, kde zhruba 40,0 % respondentů žije v rodině s měsíčním příjmem do 25.000,- Kč. Necelých 27,0 % lidí žije v rodinách s měsíčním příjmem do 35.000,- Kč. 20,0 % lidí žije s příjmem do 15.000,- Kč a 14,0 % lidí žije v rodině, která má více než 35.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že ve městě Znojmě a okolí je stále vysoká nezaměstnanost, tak nemusíme bádat nad tím, proč zhruba 60,0 % obyvatel má celkové měsíční příjmy rodiny tak nízké, a to maximálně do 25.000,- Kč. Není však všechno ovlivněno pouze nezaměstnaností, ve městě Znojmě je celkově velmi nízké platové ohodnocení a někteří lidé jsou rádi, že mají práci, a že jejich měsíční odměna činí alespoň 10.000,- Kč hrubého.

52

4.3.2 Třídění druhého stupně, tzv. kontingenční tabulky Druhá část třídění se též týká problematiky náhradní rodinné péče, avšak jde o třídění druhého stupně, kde se posuzuje souvislost mezi dvěma znaky. Tato souvislost (závislost) mezi dvěma znaky se označuje jako tzv. kontingenční tabulka. Cílem je zjistit, zdali má vliv jeden znak na znak jiný, například, zdali pohlaví respondenta ovlivňuje výběr pohlaví dítěte. Ještě předtím, než dojde k výpočtu samotného Pearsonova koeficientu, jde o sled několika základních výpočtů týkajících se kontingenčních tabulek. Prvním krokem je výpočet teoretických (očekávaných) četností, který se počítá pro každé políčko kontingenční tabulky. Dále je výpočet čtvercové kontingence

[chí kvadrát], který určuje odlišnost skutečných

četností od teoretických. A posledním krokem je výpočet už zmiňovaného Pearsonova koeficientu kontingence, který se počítá podle následujícího vzorce: √ kde: P

Pearsonův koeficient kontingence čtvercová kontingence

n

velikost souboru

Získané hodnoty Pearsonova koeficientu nabývají hodnot od 0 do 1. Pokud jsou hodnoty nižší, než 0,3 je statistický vztah mezi dvěma znaky slabý. Pokud jsou hodnoty v intervalu od 0,3 do 0,6 tak stojí zjištěný vztah za pozornost. A pokud jsou hodnoty v intervalu od 0,6 do 1,0 tak můžeme být spokojeni, protože jsme objevili statistickou souvislost. [2, s. 88-91] Kontingenční tabulky jsem zvolila pouze čtyři. Data kontingenčních tabulek jsou vybrány v různých kombinacích vybraných znaků. Z každé tabulky je pro lepší přehled vygenerován graf. Všechna data jsou vyjádřena v relativních četnostech, která lépe vyjadřují daný stav.

53

V první kontingenční tabulce jde o vzájemnou souvislost mezi pohlavím respondenta a výběrem pohlaví dítěte. Tabulka č. 1 Kontingenční tabulka – Preference pohlaví Pohlaví Ženy Muži nj

Když se rozhodnete pro NRP, budete preferovat: chlapce

děvče

nezáleží na pohlaví

ni

4,9 % 17,3 % 22,0 %

21,6 % 16,3 % 19,0 %

73,5 % 66,3 % 70,0 %

100,0 % 100,0 % 100,0 %

Zdroj: [vlastní zpracování] Z kontingenční tabulky č. 1 vyplývá, že rozdíly v odpovědích u žen a u mužů jsou malé, což může potvrdit i výsledná hodnota Pearsonova koeficientu kontingence, která v tomto případě vyšla 0,2. Souvislost mezi zvolenými znaky je tedy slabá a pohlaví respondenta nemá vliv na výběr pohlaví dítěte. Graf č. 13 Preference pohlaví dítěte podle pohlaví respondenta 80,0%

73,5 %

70,0%

66,3 %

60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 21,6 %

17,3 % 16,3 %

20,0%

10,0%

4,9 %

0,0%

ženy chlapce

muži děvče

nezáleží na pohlaví

Zdroj: [vlastní zpracování] V grafu č. 13 jsou na první pohled vidět jen nepatrné rozdíly v odpovědích u žen a u mužů. U většiny žen i mužů není při výběru dítěte rozhodující jejich pohlaví. Avšak ženy by více preferovaly děvče (ve 21,6 %) než chlapce (pouze ve 4,9 %). A naopak muži by více preferovali chlapce (v 17,3 %) než děvče (v 16,3 %). 54

Druhá kontingenční tabulka zkoumá vzájemnou souvislost mezi věkem respondenta a věkovou skupinou dítěte. Tabulka č. 2 Kontingenční tabulka – Věková skupina dítěte Věk

Věková skupina dítěte 0 – 1 rok

18 – 39 let 62,8 % 40 – 59 let 47,5 % 60 a více let 26,2 % 49,0 % nj Zdroj: [vlastní zpracování]

1 – 3 roky

3 – 5 roků

5 roků a více

ni

23,1 % 41,2 % 33,3 % 32,5 %

9,0 % 6,3 % 21,4 % 10,5 %

5,1 % 5,0 % 19,1 % 8,0 %

100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 %

Z kontingenční tabulky č. 2 vyplývají zřetelné rozdíly v odpovědích u respondentů různé věkové kategorie. Věk respondenta tedy částečně ovlivňuje výběr věkové skupiny dítěte. Tento rozdíl potvrzuje i vyšší hodnota Pearsonova koeficientu kontingence, který v tomto případě vyšel 0,3. Tato statistická souvislost stojí v každém případě za pozornost. Graf č. 14 Preference věkové skupiny dítěte podle věku respondenta 70,0% 62,8 % 60,0% 47,5 %

50,0%

41,2 % 40,0% 33,3 % 30,0%

26,2 %

23,1 % 20,0% 10,0%

9,0 % 5,1 %

21,4 % 19,1 %

6,3 % 5,0 %

0,0%

18 - 39 let 0 - 1 rok

40 - 59 let 1 - 3 roky

3 - 5 roků

60 a více let 5 roků a více

Zdroj: [vlastní zpracování] Z grafu č. 14 jasně vyplývá, že věk respondenta je rozhodující při výběru věkové skupiny dítěte. Většina obyvatel (tj. 62,8 %) ve věku od 18 do 39 let jednoznačně preferuje dítě

55

co nejmladší, tj. do 1 roku. Necelá polovina obyvatel ve věku od 40 do 59 let též preferuje dítě co nejmladší, avšak 41,2 % by si vzalo dítě od 1 do 3 let věku. Největší rozdíl v odpovědích je u obyvatel od 60 let a více. Třetina (tj. 33,3 %) by preferovala dítě od 1 do 3 let. Zhruba 26,0 % by si vzalo dítě do 1 roku a necelých 20,0 % by si vzalo dítě od 5 let a víc. Vzájemná souvislost mezi těmito znaky je tedy taková, že když je člověk mladý, preferuje dítě co nejmladší. A naopak, čím je člověk starší, tím preferuje dítě ve starší věkové skupině.

Ve třetí kontingenční tabulce jde o vzájemnou souvislost mezi pohlavím respondenta a tím, co je odrazuje od náhradní rodinné péče Tabulka č. 3 Kontingenční tabulka – Co Vás odrazuje od NRP Pohlaví Ženy Muži nj

legislativa

13,7 % 21,4 % 17,5 %

Co Vás odrazuje od NRP? biologický finanční nesouhlas základ

důvody

partnera

49,0 % 42,9 % 46,0 %

13,7 % 18,4 % 16,0 %

10,8 % 10,2 % 10,5 %

jiný důvod

ni

12,8 % 7,1 % 10,0 %

100,0 % 100,0 % 100,0 %

Zdroj: [vlastní zpracování] Z kontingenční tabulky č. 3 lze vidět, že rozdíly v odpovědích u žen a u mužů jsou malé, téměř žádné, což potvrzuje i výsledná hodnota Pearsonova koeficientu kontingence, která vyšla 0,1. Vzájemnou souvislost mezi sledovanými znaky lze tedy označit za slabou.

56

Graf č. 15 Co odrazuje od NRP ženy, a co muže? 60,0% 49,0 %

50,0%

42,9 % 40,0%

30,0% 20,0%

13,7 % 10,8 % 12,8 %

13,7 %

21,4 %

18,4 % 10,2 %

10,0%

7,1 %

0,0%

ženy

muži

legislativa

biologický základ dítěte

finanční důvody

nesouhlas partnera

jiný důvod Zdroj: [vlastní zpracování] Z grafu č. 15 se dozvídáme, že necelou polovinu žen, ale i mužů, odrazuje od náhradní rodinné péče biologický základ dítěte. Nepatrný rozdíl v odpovědi mezi mužem a ženou, je legislativa, kde ženy odpověděli v 13,7 % a muži v 21,4 %. Na ostatní varianty odpovědí odpovídali ženy i muži téměř shodně. Pohlaví respondenta v tomto případě tedy nemá vliv na to, co je odrazuje od náhradní rodinné péče.

Poslední, čtvrtá kontingenční tabulka zkoumá vztah mezi celkovým měsíčním příjmem rodiny a počtem dětí v jednotlivých rodinách. Tabulka č. 4 Kontingenční tabulka – Počet vlastních dětí Příjem rodiny do 15.000,-Kč do 25.000,- Kč do 35.000,- Kč více než 35.000,- Kč nj

nemám

20,0 % 32,9 % 45,3 % 53,6 % 36,5 %

Počet vlastních dětí mám 1 dítě mám 2 děti 22,5 % 35, 0% 8,7 % 41,8 % 9,4 % 30,2 % 14,3 % 28,6 % 12,5 % 35,5 %

Zdroj: [vlastní zpracování]

57

mám 3 a více 22,5 % 16,6 % 15,1 % 3,5 % 15,5 %

ni 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 %

Z kontingenční tabulky č. 4 vyplývá, že celkový měsíční příjem rodiny ovlivňuje počet vlastních dětí v rodině. Pearsonův koeficient kontingence v tomto případě vyšel 0,3. Tato statistická souvislost není zanedbatelná a opět stojí za pozornost. Graf č. 16 Vliv měsíčního příjmu rodiny na počet dětí v rodině 60,0% 53,6 %

50,0%

45,3 % 41,8 %

40,0% 35,0 %

32,9 %

30,2 %

30,0% 22,5 % 20,0% 20,0 %

28,6 %

22,5 %

16,6 %

14,3 %

9,4 %

8,7 %

10,0%

15,1 %

3,5 %

0,0% do 15.000,-Kč

nemám

do 25.000,- Kč

mám 1 dítě

do 35.000,- Kč

mám 2 děti

více než 35.000,- Kč

mám 3 a více

Zdroj: [vlastní zpracování] Na grafu č. 16 lze vidět rozdíly v tom, jaká je výše měsíčního příjmu rodiny k počtu vlastních dětí v rodině. Nejzajímavější jsou na tomto grafu sloupce s měsíčním příjmem vyšším než 35.000,- Kč. Více než polovina respondentů s takto vysokým příjmem nemá žádné své vlastní dítě, necelá třetina má děti dvě, 14,3 % má dítě jen jedno a pouze 3,5 % respondentů s tímto příjmem, má děti 3 a více. Dále naopak, u obyvatel s měsíčním příjmem do 15.000,- Kč, lze vidět, že procentuální rozložení počtu dětí v rodinách je podobné, nejčastější jsou ovšem děti dvě, to představuje 35,0 %. Ovšem u těchto lidí s nejnižšími příjmy je zajímavé, že ve 22,5 % mají děti 3 a více, což s porovnáním s měsíčním příjmem nad 35.000,-Kč je až zarážející, protože zde představují pouze necelá 4,0 %. Lidé s měsíčním příjmem do 25.000,- Kč mají v 41,8 % dvě vlastní děti a asi třetina dítě nemá. Obyvatelé s měsíčním příjmem do 35.000,- Kč jsou na tom podobně, jako lidé s příjmy nad 35.000,- Kč. Necelá polovina těchto lidí vlastní dítě nemá, asi 30,0 % má pouze dvě děti.

58

4.3.3 Vyhodnocení hypotéz Dílčím cílem bakalářské práce je stanovení tří hypotéz, které budou výzkumem verifikovány, nebo naopak falzifikovány. Hypotézy byly stanoveny na základě vlastního uvážení a předpokladů. Podle stanovených hypotéz byl sestaven dotazník, který lze vidět v příloze č. 8. Hypotéza č. 1: Při přijmutí dítěte do náhradní rodinné péče je upřednostňována věková skupina 0 – 1, ale pohlaví dítěte není podstatné, přičemž rozhodující je etnikum. Otázky týkající se této hypotézy jsou v dotazníku pod čísly 2, 3, 7 a 8. Vyhodnocením otázky č. 2, tedy jaké pohlaví by respondent preferoval, bylo zjištěno, že v 70,0 % odpovědí není pro obyvatele pohlaví dítěte podstatné. Vyhodnocením otázky č. 3, jakou věkovou skupinu dítěte by lidé upřednostnili, bylo zjištěno, že 49,0 % respondentů by preferovalo dítě ve věku od 0 do 1 roku, tedy dítě co nejmladší. Otázka č. 7 se ptala, zdali by lidé přijali do náhradní rodinné péče dítě romské, asijské, dítě jiného etnika, nebo dítě pouze stejného etnika jako jsou oni sami. Vyhodnocení této otázky bylo jednoznačné, 89,0 % lidí by přijalo do NRP dítě pouze stejného etnika, jako jsou oni sami. Poslední otázka č. 8, která se vztahuje k této hypotéze, se ptala na to, zdali je vhodnější umístit dítě do NRP stejného etnika (např. asijské dítě do asijské rodiny). Vyhodnocením otázky bylo zjištěno, že 67,0 % lidí se domnívá, že děti by měly být umístěny do rodiny stejných etnik. Vyhodnocením všech odpovědí na výše uvedené otázky jsem dospěla k jednoznačnému závěru, že obyvatelé města Znojma by při přijmutí dítěte do náhradní rodinné péče upřednostnili dítě co nejmladší, a to ve věku od 0 do 1 roku, avšak pohlaví dítěte není při rozhodování podstatné, přičemž rozhodující by bylo etnikum. Hypotéza č. 1 je tedy výzkumem verifikována.

59

Hypotéza č. 2: Lidé souhlasí s možností dávat děti do náhradní rodinné péče do ciziny, ale myslí si, že je v této oblasti malá informovanost. Otázky týkající se hypotézy č. 2 jsou v dotazníku pod čísly 9 a 10. Otázka č. 9 se ptala na to, jestli si lidé myslí, zdali je umístění dítěte do náhradní rodinné péče mimo Českou republiku vhodné či nevhodné, nebo jestli s tím souhlasí pouze v případě, že je problém s umístěním dítěte v České republice. Vyhodnocením otázky bylo zjištěno, že 64,0 % respondentů, souhlasí s umístěním dítěte mimo ČR, ale pouze v případě, pokud by byl problém s umístěním tohoto dítěte v ČR. Jinak s umístěním dítěte do NRP mimo ČR souhlasilo pouze 6,5 % a nesouhlasilo 29,5 %. Otázkou č. 10 jsem se respondentů ptala na to, jestli si myslí, že je informovanost ohledně NRP dostatečná. Otázku jsem rozdělila na dvě části: informovanost ohledně NRP do ciziny a informovanost ohledně NRP v České republice. 89,0 % respondentů si myslí, že informovanost ohledně NRP do ciziny je nedostatečná, podobný názor mají i na informovanost ohledně NRP v České republice, za nedostačující ji považuje 62,5 % obyvatel. Vyhodnocením všech odpovědí na výše uvedené otázky jsem dospěla k závěru, že obyvatelé města Znojma souhlasí s možností dávat děti do náhradní rodinné péče do ciziny, avšak pouze v případě, pokud by byl problém s umístěním takového dítěte v České republice. Obyvatelé se též domnívají, že informovanost v oblasti náhradní rodinné péče je velice malá. Hypotézu č. 2 nemohu výzkumem jednoznačně potvrdit, proto je falzifikována.

60

Hypotéza č. 3: Nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do náhradní rodinné péče je obava z jeho biologického základu a z handicapu. Otázky týkající se hypotézy č. 3 jsou v dotazníku pod čísly 4 a 6. Otázka č. 4 se obyvatel ptala, jestli by si vzali do náhradní rodinné péče handicapované dítě. Vyhodnocením otázky se mi dostalo jednoznačné odpovědi ne, a to v 82,0 %. Otázkou č. 6 jsem zjišťovala, co respondenty odrazuje od náhradní rodinné péče. Vyhodnocením otázky č. 6 bylo zjištěno, že necelá polovina, tj. 46,0 % obyvatel má obavu z biologického základu dítěte, tedy genetiky. Dalším nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do náhradní rodinné péče je legislativa a finanční důvody. Vyhodnocením odpovědí na výše uvedené otázky jsem došla k závěru, že nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do náhradní rodinné péče, u obyvatel města Znojma, je obava z biologického základu dítěte a z handicapu. Hypotéza č. 3 je tedy výzkumem jednoznačně verifikována.

61

4.4 Závěrečné zhodnocení Následující body představují závěrečné zhodnocení názoru na problematiku náhradní rodinné péče na občanech města Znojma. 

36,5 % obyvatel města Znojma vlastní dítě nemá, avšak nejčastější počet dětí v rodinách jsou dvě, představují 35,5 %,



když se lidé rozhodnou pro NRP, tak jim v 70,0 % nezáleží na pohlaví dítěte,



když se lidé rozhodnou pro NRP, tak ve 49,0 % upřednostní dítě co nejmladší, a to ve věku od 0 do 1 roku, dalších 32,5 % obyvatel upřednostní dítě ve věku od 1 do 3 let,



82,0 % obyvatel města Znojma by si nevzalo do své péče handicapované dítě,



lidem, kteří by si vzali handicapované dítě do své péče, by v 36,0 % nezáleželo na druhu handicapu, 30,6 % lidí by si vzalo dítě s handicapem sluchovým, 22,2 % s handicapem tělesným a zbylá procenta lidí by si vzalo dítě s postižením zrakovým, mentálním či kombinovaným,



nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do NRP je ze 46,0 % obava z biologického základu dítěte, dále legislativa nebo finanční důvody,



89,0 % obyvatel by přijalo do své péče pouze dítě stejného etnika,



že je vhodnější umísťovat děti do NRP stejných etnik, se domnívá 67,0 % obyvatel, 29,0 % to nepovažuje za podstatné,



64,0 % obyvatel souhlasí s umístěním dítěte do NRP mimo Českou republiku, avšak pouze v případě, že je problém s umístěním v České republice, 29,5 % lidí to považuje za nevhodné,



89,0 % obyvatel má názor takový, že informovanost o NRP do ciziny je nedostatečná,



62,5 % obyvatel považuje informovanost o NRP v České republice též za nedostatečnou,



pohlaví respondenta nemá vliv na výběr pohlaví dítěte,



věk respondenta částečně ovlivňuje výběr věkové skupiny dítěte,



pohlaví respondenta nemá vliv na to, co jej odrazuje od náhradní rodinné péče,



celkový měsíční příjem rodiny ovlivňuje počet vlastních dětí v rodině.

62

4.5 Návrhy a doporučení Jak vyplývá z výzkumu, informovanost o náhradní rodinné péči u veřejnosti je mizivá. Domnívám se, že nejen ve městě Znojmě, ale i v ostatních částech republiky chybí publikace či medializace náhradní rodinné péče. Je jasné, že lidé, kteří mají zájem o dítě z ústavní péče, tak si informace, které hledají nebo potřebují, najdou na internetu, v různých publikacích, brožurách či průvodcích. Žije tu ale velká většina lidí, které by samo od sebe nenapadlo nad něčím takovým přemýšlet, že by si vzali nějaké dítě do pěstounské péče, do osvojení nebo jen do hostitelské péče. Lidem by se mělo více připomínat, že je v dětských domovech, ústavech a podobných institucích tolik dětí, které čekají na své budoucí rodiče, a mnohé se do své dospělosti ani nedočkají. Tyto děti přece také potřebují lásku a porozumění, a hlavně někoho, kdo za nimi stojí a podporuje je. Navrhuji tedy, aby toto téma bylo více medializováno. Z dlouhodobého hlediska je velice důležité, aby se o náhradní rodinné péči mluvilo již na základních a středních školách. Ideální by bylo zakomponovat informace o NRP na základních školách do předmětů rodinné či občanské nauky a na středních školách formou seminářů. Děti by již od útlého věku měly mít zafixováno, že NRP je důležitá součást našich životů, a že se tímto dá zachránit spousta dětských životů. Touto formou by se jim připomnělo, co by mělo za následek jejich nerozvážné založení rodiny. Možná by se tím snížil počet dětí, které jsou nechtěně narozené a nabízené do náhradní rodinné péče. A na druhou stranu by se také mohl zvýšit počet potencionálních žadatelů o NRP, protože by byly děti s touto problematikou seznámeny ještě dříve, než začnou plánovat své budoucí potomky. V teoretické části se zmiňuji o plánovaných změnách v systému péče o dítě. MPSV plánuje do roku 2014 zrušit kojenecké ústavy, později i dětské domovy, které má nahradit pěstounská péče. Můj názor je takový, že chystající se změny jsou až příliš ambiciózní a z krátkodobého hlediska neuskutečnitelné. Nemyslím si, že se státu podaří do dvou let sehnat takové množství vhodných pěstounů. Nejde přeci jen o to, zajistit vhodné pěstouny, ale do té doby by zde měly fungovat také podpůrné organizace a služby, které pomáhají pěstounským rodinám. Samozřejmě souhlasím s tím, že dítěti je lépe v rodinném prostředí než v ústavní péči. Ale pokud nebude všechno dobře připravené a propracované, tak může dojít i k situacím, že dítě bude chodit od jednoho pěstouna ke druhému, a to na psychice dítěte moc nepřidá, 63

ba naopak. Mohou toho začít využívat i někteří lidé, a to tím, že budou žádat o pěstounství jen z toho důvodu, že uvidí snadnější cestu k výdělku. Určitě by se neměly rušit všechny kojenecké ústavy a domovy, je tu velká část dětí, které mají malé šance na to, aby šly do náhradní rodiny. Jedná se hlavně o děti postižené, protože péče o ně není zdaleka jednoduchá. Kdybych v této věci mohla rozhodovat, tak určitě bych byla proti tomu, aby byly kojenecké ústavy a dětské domovy rušeny. Kdybych měla uvést jen jediný důvod, proč nerušit tato zařízení, tak bych zmínila, že výzkum, který jsem provedla, dal jasnou odpověď ohledně věku dítěte, které by si lidé z ústavů brali. Lidé si chtějí brát malé děti (81,5 % lidí preferuje dítě od 0 do 3 let), ale co bude s těmi staršími, kterých je v dětských domovech mnohem více? V porovnání bylo ve zdravotnických zařízeních, tj. v kojeneckých ústavech a dětských domovech do 3 let věku dítěte v roce 2010 celkem 1 513 dětí. Ve školských zařízeních, tj. v dětských domovech a dětských domovech se školkou bylo v roce 2010 evidováno celkem 5 388 dětí, přičemž dětí do 7 let bylo 415, dětí od 7 do 15 let bylo 3 445 a dětí starších 15 let bylo 1 528. Lze tedy vidět, že počet starších dětí je výrazně vyšší než počet mladších dětí, respektive dětí do 3 let. Najde se tedy pro starší děti dostatek náhradních rodin, když lidé mají zájem spíše o děti co nejmladší? V tuto chvíli se naskýtá mnoho otázek, na které lze zatím jen těžko hledat odpovědi. Stát touto změnou v systému sice ušetří ročně stovky milionů, a říká, že to dělá pro děti. Nechce ale jen převést břemeno na někoho jiného? Uvědomuje si stát, že díky této změně přijde stovky či tisíce lidí o práci? A co s nimi, když dnes je o práci nouze? Tito lidé skončí na pracovním úřadě a stát je bude opět podporovat. Je to zamotaný kruh otázek. Můj názor k této situaci je následující: určitě musí dojít ke změnám, co se týče dětských domovů a kojeneckých ústavů. Doopravdy je zbytečně moc dětí umisťováno mimo rodiny a tato situace se musí změnit, avšak nelze ji změnit takovým radikálním způsobem v časovém horizontu 2 let, tak jak to plánuje MPSV. Pokud se tato situace pečlivě neprojedná a nenaplánují se jednotlivé kroky ke změnám, dojde k situacím, že děti budou do ještě nezrušených dětských domovů vráceny. Hodně pravděpodobná je i situace, ve které se nyní vynaloží desítky možná stovky milionů korun na přípravu změn v roce 2014, ale nakonec budou plány zrušeny a přehodnocovány, což povede ke zbytečnému plýtvání peněz daňových poplatníků. Je opravdu nutné, aby tato situace byla řešena narychlo a bez pořádného uvážení? Evropská unie tlačí na Českou republiku ohledně této problematiky, a proto chtějí zákonodárci tak radikálně změnit nynější systém. Nicméně pochybuji, že kritika se na ČR snesla až v letech 2011 – 2012 a tato situace nemohla být řešena již dříve a dlouhodobě. 64

5 ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala tématem náhradní rodinné péče. Byla tvořena jako ucelený přehled náhradní výchovy. Zabývala se historickým vývojem, základními principy sociálněprávní

ochrany dětí, charakteristikou náhradní

rodinné péče

a

jejími

formami,

zprostředkováním, nebo organizacemi, které nabízejí pomocnou ruku dětem, které jsou zanedbávané, týrané či zneužívané. Cílem teoretické části práce bylo vytvořit přehled o různých možnostech náhradní rodinné péče a seznámit se s jejími formami. V praktické části byl proveden výzkum, který zjišťoval, jaký mají obyvatelé města Znojma názor na problematiku náhradní rodinné péče. Výzkum byl proveden na základě dotazníku, který se skládal ze 14 otázek. Celkem se výzkumu zúčastnilo 200 respondentů. Respondenti byli vybíráni na základě kvótního výběru, aby bylo možné tento výzkum zobecnit na všechny obyvatele města Znojma. Vyhodnocení výsledků bylo rozděleno na dvě části, tj. třídění prvního a druhého stupně. Tříděním prvního stupně bylo zjištěno, že např. když se lidé rozhodnou pro NRP, tak jim v 70,0 % nezáleží na pohlaví dítěte a téměř polovina respondentů upřednostní dítě co nejmladší, tedy ve věku od 0 do 1 roku. 82,0 % obyvatel by nepřijalo do své péče dítě s handicapem. Je to pochopitelné už z toho pohledu, že pokud se rodina rozhodne přijmout dítě do své péče, ve většině případů upřednostní spíše dítě zdravé než jakkoli znevýhodněné. Ale pokud by se rozhodli přijmout postižené dítě, tak by jim na handicapu dítěte nezáleželo. Necelá polovina obyvatel uvedla, že nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do náhradní péče je obava z jeho biologického základu. Dalšími nejčastějšími důvody byla legislativa, která se týká náhradní rodinné péče, a finanční důvody, protože by se snížila jejich životní úroveň, když by přijali další dítě do rodiny. Téměř většina (tj. 89,0 %) lidí by přijalo do své péče pouze dítě stejného etnika, jako jsou oni sami. S umístěním dítěte do NRP mimo Českou republiku souhlasí 64,0 % obyvatel, avšak souhlasí pouze v případě, že by byl problém s umístěním tohoto dítěte v České republice. Alarmujícím faktem je nedostatečná informovanost obyvatel o náhradní rodinné péči. Tříděním druhého stupně bylo zjištěno, že pohlaví respondenta nemá vliv na výběr pohlaví dítěte, stejně tak nemá vliv pohlaví respondenta na to, co jej odrazuje od náhradní rodinné péče. Naopak věk respondenta částečně může ovlivnit výběr věkové skupiny dítěte. Čím je respondent starší, tím preferuje i starší dítě. Stejně tak celkový měsíční příjem rodiny 65

ovlivňuje počet vlastních dětí v rodině. Zajímavé je, že čím je měsíční příjem rodiny vyšší, tím mají nižší počet vlastních dětí. Na základě výzkumu, který byl proveden, bych doporučila, aby se o náhradní rodinné péči více mluvilo a bylo toto téma více medializováno, a to nejen pro širokou veřejnost. Jak vyplynulo z výzkumu, informovanost o náhradní rodinné péči u veřejnosti je mizivá. Žije tu mnoho lidí, kteří by se sami nerozhodli vzít si dítě do náhradní péče, a proto by nebylo od věci lidem připomínat, kolik dětí čeká v ústavech a dětských domovech na své budoucí rodiče či jaké existují formy náhradní rodinné péče, jaké jsou možnosti, aj. O náhradní rodinné péči by mělo být diskutováno ještě dříve, než se lidé stanou dospělými a založí si vlastní rodiny. Tedy dětem na základních a středních školách. Na základních školách by měly být informace o NRP zakomponovány do výuky občanské či rodinné výchovy, na středních školách formou seminářů. Touto formou budou dětem připomenuty i následky, které jejich nerozvážné činy mohou mít. V lepším případě by došlo i k redukci počtu dětí v institucionální péči. Dílčím cílem této práce bylo stanovit tři hypotézy a výzkumem je verifikovat nebo naopak falzifikovat. První hypotéza byla výzkumem verifikována: „Při přijmutí dítěte do náhradní rodinné péče je upřednostňována věková skupina 0 – 1, ale pohlaví dítěte není podstatné, přičemž rozhodující je etnikum.“ Druhá hypotéza byla výzkumem naopak falzifikována: „Lidé souhlasí s možností dávat děti do náhradní rodinné péče do ciziny, ale myslí si, že je v této oblasti malá informovanost.“ A poslední, třetí hypotéza byla výzkumem též verifikována: „Nejčastějším důvodem pro nepřijetí dítěte do náhradní rodinné péče je obava z jeho biologického základu a z handicapu.“ Bakalářská práce, vč. výsledků výzkumu, byla nabídnuta Dětskému centru ve Znojmě. Po konzultaci s náměstkem dětského centra, panem Ing. Jiřím Brožkem, jsem byla mile překvapena, když o celou práci i výzkum projevil zájem. Výsledky výzkumu dětské centrum využije pro své potřeby a pro možná rozhodnutí v budoucnu. Vypracovanou bakalářskou práci jsem též nabídla manažerce projektu Adopce.com, paní Janě Kučerové, se kterou jsem v kontaktu. Projekt Adopce.com se snaží široké veřejnosti podávat informace o všech formách NRP, a tyto informace stále zdokonalovat. Doufám tedy, že tato práce pomůže projektu Adopce.com ke zdokonalení či doplnění informací o NRP.

66

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní publikace [1] ARCHEROVÁ, Caroline. Dítě v náhradní rodině : Nejčastější problémy při výchově mladších dětí v náhradní rodině. Praha : Portál, 2001. 119 s. ISBN 80-7178-578-4. [2] FORET, Miroslav. Marketingový průzkum : Poznáváme svoje zákazníky. Brno : Computer Press, 2008. 121 s. ISBN 978-80-251-2183-2. [3] FORET, Miroslav; STÁVKOVÁ, Jana. Marketingový výzkum : Jak poznávat své zákazníky. 1. Praha : Grada Publishing, 2003. 160 s. ISBN 80-247-0385-8. [4] GABRIEL, Zbyněk; NOVÁK, Tomáš. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha : Grada Publishing, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-1788-3. [5] MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 223 s. ISBN 80-04-25236-2. [6] MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha : Portál, 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6. [7] MATĚJČEK, Zdeněk; DYTRYCH, Zdeněk. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Praha : Grada Publishing, 1999. 144 s. ISBN 80-7169-897-0. [8] MATĚJČEK, Zdeněk, a kol. Náhradní rodinná péče. Praha : Portál, 1999. 184 s. ISBN 80-7178-304-8. [9] MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha : Sociologické nakladatelství Slon, 1993. 124 s. ISBN 80-901424-7-8. [10] NOVOTNÁ, Věra; FEJT, Vladimír. Sociálně-právní ochrana dětí. Praha : Univerzita Jana Amose Komenského, 2009. 256 s. ISBN 978-80-86723-77-8. [11] PREKOP, Jirina. Jak být dobrým rodičem : Krůpěje výchovných moudrostí. Praha : Grada Publishing, 2001. 84 s. ISBN 80-247-9063-7. [12] RHEINWALDOVÁ, Eva. Rodičovství není pro každého. Praha : Motto, 1993. 175 s. ISBN 80-901338-4-3. [13] ROZINAJOVÁ, Helena. Sex, manželstvo, rodičovstvo. Bratislava : Osveta, n. p., 1980. 192 s. ISBN 70-095-80. 67

[14] TULL, Donald S.; HAWKINS, Del I. Marketing Research : Measurement and Method. Fifth edition. New York : Macmillan Publishing Company, 1990. 836 p. ISBN 0-02-9461839.

Elektronické publikace [15] BUBLEOVÁ, Věduna, a kol. Základní informace o náhradní rodinné péči [online]. Praha :

Středisko

náhradní

rodinné

péče,

2011

[cit.

2011-12-06].

Dostupné

z: . [16] Dávky pěstounské péče : Sociální tématika [online]. 2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: . [17] Fond ohrožených dětí [online]. 2011 [cit. 2011-11-27]. Klokánek - rodinná alternativa ústavní péče. Dostupné z: . [18] Fond ohrožených dětí [online]. 2010 [cit. 2011-11-30]. O FOD. Dostupné z: . [19] FROUZOVÁ, Kateřina. Češi chtějí být pěstouny, po konci ústavů by zájemců mělo být dost [online]. 2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: . [20] FROUZOVÁ Kateřina; WIRNITZER Jan. Vláda zrušila kojenecké ústavy, děti dostanou pěstouni [online]. 2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: . [21] iDNES.cz [online]. 2011 [cit. 2012-04-17]. Stát zruší většinu dětských domovů, nahradí je pěstouni. Dostupné z: . [22] Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2009 [cit. 2011-11-26]. Pěstounská péče na přechodnou dobu. Dostupné z: . [23] Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2009 [cit. 2011-12-06]. Průvodce pro náhradní

rodinnou

péči.

Dostupné

Pruvodce_pro_nahradni_rodinnou_peci_.pdf>.

68

z:


[24]

Ministerstvo

práce

Organizace zaměřené

na

a

sociálních náhradní

věcí

[online].

rodinnou

péči

2009 dle

[cit.

2011-04-11].

krajů.

Dostupné

z: . [25] Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 2011-11-14]. Statistiky. Dostupné z: . [26] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2012 [cit. 2012-04-11]. Výkonová data

o

školách

a

školských

zařízeních

–

2003/04–2011/12.

Dostupné

z: . [27] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2012 [cit. 2012-04-11]. Statistická ročenka

školství

–

Soubor

ekonomických

ukazatelů

2010.

Dostupné

z: . [28] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Vývojová ročenka

školství

–

2003/04–2010/11.

Dostupné

z:


skolstvi/vyvojova-rocenka-skolstvi-2003-04-2010-11>. [29] Nadace Terezy Maxové dětem [online]. 2009 [cit. 2011-11-28]. Koncert splněných přání. Dostupné z: . [30] Nadace Terezy Maxové dětem [online]. 2009 [cit. 2011-11-28]. Naše poslání. Dostupné z: . [31] Natama [online]. 2011 [cit. 2011-11-30]. Natama - zprávy z domova. Dostupné z: . [32] Pěstouni mají právo na služby [online]. 2011 [cit. 2011-11-26]. Současná legislativní situace v oblasti náhradní rodinné péče v ČR. Dostupné z: . [33] POPELA, Mgr. Libor. Rodina, o dětech i rodičích [online]. 1999, 2011 [cit. 2011-11-19]. Dostupné z: . [34] Rozum a Cit [online]. 2010 [cit. 2011-11-30]. Jak a komu pomáháme? Dostupné z: . 69

[35]

Rozum

a

Cit

[online].

2010

[cit.

2011-11-30].

O

nás.

Dostupné

z: . [36] Rozum a Cit [online]. 2010 [cit. 2011-11-30]. Nadační aktivity. Dostupné z: . [37] SOS dětské vesničky [online]. 2011 [cit. 2011-11-18]. O sdružení. Dostupné z: . [38] SOS dětské vesničky [online]. 2011 [cit. 2011-11-18]. Naše činnost. Dostupné z: . [39] Středisko náhradní rodinné péče [online]. 2010 [cit. 2011-11-30]. Průvodce náhradní rodinnou péčí. Dostupné z: . [40] Týden.cz [online]. 2011 [cit. 2012-04-17]. Nerušte "kojeňáky" a dětské domovy, žádají kritici ministra. Dostupné z: . [41] Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. 2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: . [42] Zajištění vybraných sociálních služeb na území Jihomoravského kraje [online]. 2011 [cit. 2011-11-19].

Domy

na

půli

cesty.

Dostupné

z:


ipjmk.cz/Folders/368-1-Domy+na+pul+cesty+.aspx>.

Zákony [43] Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

Článek v časopise [44] Středisko náhradní rodinné péče a fond ohrožených dětí. Náhradní rodinná péče. Děti a MY. 2006, 5, s. 37-44. ISSN 0323-1879. [45] Středisko náhradní rodinné péče a fond ohrožených dětí. Náhradní rodinná péče. Děti a MY. 2005, 4, s. 39-46. ISSN 0323-1879.

Reklamní materiály [46] Průvodce náhradní rodinnou péčí

70

7 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A PŘÍLOH 7.1 Seznam tabulek Tabulka č. 1 Kontingenční tabulka – Preference pohlaví......................................................... 54 Tabulka č. 2 Kontingenční tabulka – Věková skupina dítěte ................................................... 55 Tabulka č. 3 Kontingenční tabulka – Co Vás odrazuje od NRP .............................................. 56 Tabulka č. 4 Kontingenční tabulka – Počet vlastních dětí ....................................................... 57

7.2 Seznam grafů Graf č. 1 Počet vlastních dětí .................................................................................................... 41 Graf č. 2 Preference pohlaví ..................................................................................................... 42 Graf č. 3 Věk dítěte................................................................................................................... 43 Graf č. 4 Handicapované dítě ................................................................................................... 44 Graf č. 5 Druh handicapu ......................................................................................................... 45 Graf č. 6 Co Vás odrazuje od NRP? ......................................................................................... 46 Graf č. 7 Etnikum dítěte ........................................................................................................... 47 Graf č. 8 Umístění dítěte do NRP stejných etnik? .................................................................... 48 Graf č. 9 Umístění dítěte do NRP mimo ČR ............................................................................ 49 Graf č. 10 Je informovanost o NRP do ciziny dostatečná? ...................................................... 50 Graf č. 11 Je informovanost o NRP v ČR dostatečná?............................................................. 51 Graf č. 12 Měsíční výše příjmů rodiny ..................................................................................... 52 Graf č. 13 Preference pohlaví dítěte podle pohlaví respondenta .............................................. 54 Graf č. 14 Preference věkové skupiny dítěte podle věku respondenta ..................................... 55 Graf č. 15 Co odrazuje od NRP ženy, a co muže? ................................................................... 57 Graf č. 16 Vliv měsíčního příjmu rodiny na počet dětí v rodině .............................................. 58

71

7.3 Seznam příloh Příloha č. 1

Schéma náhradní výchovy

Příloha č. 2

Statistické údaje počtu dětí svěřených do péče jiných fyzických osob než rodičů, počtu dětí v osvojení, v pěstounské péči a v poručenství v letech 2005 – 2010

Příloha č. 3

Statistické údaje počtu žadatelů o osvojení, o pěstounskou péči a počtu pěstounských rodin v letech 2005 – 2010

Příloha č. 4

Tabulky s dávkami pěstounské péče

Příloha č. 5

Přehledová tabulka institutů náhradní rodinné péče

Příloha č. 6

Vybrané statistické a ekonomické údaje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)

Příloha č. 7

Seznam organizací zaměřených na náhradní rodinnou péči

Příloha č. 8

Dotazník

72

8 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Schéma náhradní výchovy Náhradní výchova

Náhradní rodinná péče (NRP)

Ústavní péče (péče v zařízeních)

dítě lze do NRP svěřit pouze rozhodnutím soudu, a to do péče konkrétní fyzické osoby

dítě může být do péče zařízení svěřeno rodičem nebo rozhodnutím soudu

Zařízení, ve kterých je uskutečňována ústavní péče – do všech typů zařízení mohou dítě umístit sami rodiče

Péče jiné fyzické osoby než rodiče (§ 45 zákona o rodině)

Osvojení (adopce)

Pěstounská péče

Poručenství s péčí

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánky, Dětská centra

nespadají pod žádný rezort, svěření do nich má ze zákona přednost před nařízením ústavní výchovy

Děti umístěné soudem do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty 15]

Kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let věku zařízení léčebně preventivní péče

spadají pod Ministerstvo zdravotnictví

Diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy

Domovy pro osoby se zdravotním postižením zařízení sociálních služeb

školské zařízení spadají pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

spadají pod Ministerstvo práce a sociálních věcí

Děti se soudem nařízenou ústavní výchovou nebo ochrannou výchovou

Příloha č. 2 Statistické údaje počtu dětí svěřených do péče jiných fyzických osob než rodičů, počtu dětí v osvojení, v pěstounské péči a v poručenství v letech 2005 – 2010

Počet dětí svěřených do péče jiných fyzických osob než rodičů v letech 2005 – 2010 2500 2111

2000 1500

1251

1314

1361

1402

1301

2006

2007

2008

2009

2010

542

543

549

2008

2009

2010

1000 500 0 2005

Počty dětí v jednotlivých letech Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 25]

Počet dětí umístěných do osvojení v letech 2005 – 2010 650 615 600 550 516

533

500 450 2005

2006

2007

Počty dětí v jednotlivých letech Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 25]

Počet dětí v pěstounské péči v letech 2005 – 2010 8000 5727

6000 4613

4884

5174

2005

2006

2007

6722

7021

2009

2010

4000 2000

0 2008

Počty dětí v jednotlivých letech Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 25]

Počet dětí v poručenské péči v letech 2005 – 2010 2700 2600 2500 2400 2300 2200 2100 2000

2641 2514 2287

2265

2005

2006

2409

2432

2007

2008

Počty dětí v jednotlivých letech Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 25]

2009

2010

Příloha č. 3 Statistické údaje počtu žadatelů o osvojení, o pěstounskou péči a počtu pěstounských rodin v letech 2005 – 2010

Počet žadatelů o osvojení v letech 2005 – 2010 2550 2500 2450 2400 2350 2300 2250 2200

2528

2500

2513

2504 2450

2341

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Počet žadatelů Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 25]

Počet žadatelů o pěstounskou péči v letech 2005 – 2010 740 720 700 680 660 640 620 600

734

722

703 682

677 656

2005

2006

2007

2008

Počty žadatelů Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 25]

2009

2010

Počet pěstounských rodin v letech 2005 – 2010 10000 8504 8000 6000

4720

4845

4927

2005

2006

2007

5790

6313

2008

2009

4000 2000

0

Počty pěstounských rodin Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 25]

2010

Příloha č. 4 Tabulky s dávkami pěstounské péče

Výše odměny pěstouna vzhledem k počtu dětí v Kč měsíčně Počet dětí v pěstounské péči 1 2 3 4 1 závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II., III., IV.

Výše odměny pěstouna 3 410,6 820,18 755,20 460,21 313,-

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 16]

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči podle věku a zdravotního stavu dítěte (stupně závislosti dítěte na pomoci jiné osoby) měsíčně v Kč Nezaopatřené dítě ve věku do 6 let 6 – 15 let 15 – 26 let

zdravé dítě

ve stupni závislosti I.

ve stupni závislosti II.

koeficient 2,30 4 002,4 922,5 635,-

koeficient 2,35 4 089,5 029,5 758,-

koeficient 2,90 5 046,6 206,7 105,-

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 16]

Příspěvek při převzetí dítěte do pěstounské péče v Kč Věk dítěte do 6 let 6 –15 let 15 – 26 let

Příspěvek při převzetí dítěte 8 000,9 000,10 000,-

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 16]

ve stupni závislosti III. nebo IV. koeficient 3,10 5 394,6 634,7 595,-

Příloha č. 5 Přehledová tabulka institutů náhradní rodinné péče Specifika institutů NRP a institutů k ochraně zájmů a zastupování dítěte Vztah k dítěti Dávky pro Práva a (kdo se může děti; peněžitá povinnosti Odměna Práva a nebo nemůže Výhody pro pomoc pečující pro pečující povinnosti stát pečující dítě v mateřství (zastupující) osobu původní rodiny osobou určitého (PPM); zvláštní osoby typu) úprava Trvá vyživovací Pečuje, Svěření do Výživné a povinnost, vychovává a další Dítě zůstává péče jiné Příbuzný nebo běžné dávky rodičovská práva a povinnosti v původní rodině osoby než dítěti známá Žádná. pro rodiny zodpovědnost rodiče – § 45 jsou vymezeny nebo u známých osoba. s dětmi ze soc. je omezena zákona o soudním osob. systémů. soudním rodině rozhodnutím. rozhodnutím. Dítě získává Běžné dávky Osvojitelem se novou rodinu pro rodiny nemůže stát se vším všudy, s dětmi ze soc. příbuzný dostává se systémů. PPM prarodič nebo na úroveň do 7 let věku Příbuzenské sourozenec biolog. dětí Plná rodičovská dítěte (po dobu vztahy Osvojení dítěte. Mezi svých osvojitelů. Žádná. (adopce) zodpovědnost. 22 týdnů), k původní rodině osvojitelem Osvojitelé mají pokud jsou zanikají. a osvojencem vyživovací splněny běžné musí být povinnost podmínky přiměřený k němu, ono k nároku na věkový rozdíl. nim, dědí po PPM. sobě navzájem. Dávky pěstounské Příbuzný nebo péče. PPM do 7 dítěti známá Pečuje o dítě Rodiče mají Dítě není let věku dítěte osoba či osoba a vychovává ho, zpravidla v ústavu a má (po dobu 22 zastupovat dítě Odměna všechna práva Pěstounská zařazená možnost vyrůstat týdnů), v evidenci může jen pěstouna. a povinnosti, péče v rodinném pokud jsou žadatelů o v běžných trvá vyživovací prostředí. splněny běžné zprostředkování záležitostech. povinnost. podmínky NRP. nároku na PPM. Dávky Pečuje o dítě, pěstounské Příbuzný nebo vychovává péče. PPM do 7 Rodiče mají dítěti známá a zastupuje dítě a Dítě není let věku dítěte vyživovací osoba či osoba spravuje majetek v ústavu a má (po dobu 22 povinnost, dítěte. Podléhá Odměna Poručenství s zařazená možnost vyrůstat týdnů), rodičovská v evidenci dozoru soudu pěstouna. péčí v rodinném pokud jsou zodpovědnost žadatelů o a k některým prostředí. splněny běžné je pozastavena zprostředkování rozhodnutím podmínky nebo zrušena. NRP. je třeba souhlas nároku soudu. na PPM. Kdokoliv, koho určí soud, Hájí zájem dítěte, Rodičovská i právnická rozsah jeho práv Jsou chráněny zodpovědnost Žádná. Opatrovnictví osoba – orgán a povinností zájmy dítěte. může být sociálně-právní stanoví soud. omezena. ochrany dětí.

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty 15]

Příloha č. 6 Vybrané statistické a ekonomické údaje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)

Tabulka počtu zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a počtu dětí v zařízeních ve školním roce 2003/04 – 2010/11 2003/04

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

Zařízení Celkem Dětský domov Výchovný ústav Diagnostický ústav Dětský domov se školkou

198 134 35

219 148 33

225 149 34

229 153 34

230 155 33

232 155 34

229 151 33

228 150 33

12

14

13

14

14

14

14

14

17

24

29

28

28

29

31

31

Děti Celkem Dětský domov Výchovný ústav Diagnostický ústav Dětský domov se školkou

7 250 4 612 1 589

7 590 4 867 1 479

7 621 4 869 1 420

7 459 4 815 1 404

7 427 4 618 1 430

7 820 4 739 1 546

7 878 4 704 1 534

7 397 4 628 1 445

494

501

537

516

705

793

853

564

555

743

795

724

674

742

787

760

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MŠMT, 26]

Tabulka počtu dětí podle povinné školní docházky v zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy ve školním roce 2003/04 – 2010/11 2003/04

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

Děti před zahájením povinné školní docházky Celkem Dětský domov Výchovný ústav Diagnostický ústav Dětský domov se školkou

392 386 –

406 371 21

415 378 21

411 371 24

384 343 26

462 409 34

507 426 41

474 408 36

6

14

16

16

15

18

35

23

–

–

–

–

–

1

5

7

Děti plnící povinnou školní docházku Celkem Dětský domov Výchovný ústav Diagnostický ústav Dětský domov se školkou

4 002 3 132 175

4 273 3 262 162

4 152 3 219 79

4 108 3 182 69

4 097 3 000 48

4 131 2 985 56

4 081 2 920 28

3 720 2 789 29

246

272

199

239

442

423

429

246

449

577

655

618

607

667

704

656

Děti po ukončení povinné školní docházky Celkem Dětský domov Výchovný ústav Diagnostický ústav Dětský domov se školkou

2 856 1 139 1 369

2 911 1 234 1 296

3 054 1 272 1 300

2 940 1 262 1 311

2 946 1 275 1 356

3 227 1 345 1 456

3 290 1 358 1 465

3 203 1 431 1 380

242

215

322

261

248

352

389

295

106

166

160

106

67

74

78

97

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MŠMT, 28]

Tabulka běžných a kapitálových výdajů MŠMT (v tis. Kč) – podle paragrafů (stav k 31. 12. 2010) Název SKUPINA 3 – služby pro obyvatelstvo 31 – 32 – vzdělávání 3111 předškolní zařízení 3112 speciální předškolní zařízení 3113 základní školy 3114 speciální základní školy 3121 gymnázia 3122 střední odborné školy 3123 střední odborná učiliště a učiliště 3124 speciální střední školy 3126 konzervatoře 3128 sportovní školy – gymnázia výchovné ústavy a dětské domovy se 3131 školou 3132 diagnostické ústavy školní stravování při předškolním a 3141 základním vzdělávání 3142 ostatní školní stravování 3143 školní družiny a kluby 3145 internáty zařízení výchovného poradenství a 3146 preventivně výchovné péče 3147 domovy mládeže 3150 vyšší odborné školy 3211 činnost vysokých škol 3212 výzkum a vývoj na vysokých školách 3221 vysokoškolské koleje a menzy 3231 základní umělecké školy činnost ústředního orgánu státní 3261 správy ve vzdělávání (MŠMT) činnost ostatních orgánů státní správy 3262 ve vzdělávání ostatní správa ve vzdělávání jinde 3269 nezařazená vzdělávání národnostních menšin a 3292 multikulturní výchova 3293 vzdělávací akce k integraci Romů 3299 ostatní záležitosti vzdělávání 33 – kultura, církve a sdělovací prostředky 3314 činnosti knihovnické 3315 činnosti muzeí a galerií 34 – tělovýchova a zájmová činnost 3411 státní sportovní reprezentace 3419 ostatní tělovýchovná činnost 3421 využití volného času dětí a mládeže 35 – zdravotnictví prevence před drogami, alkoholem, 3541 nikotinem a jinými návykovými látkami 38 – ostatní výzkum a vývoj ostatní výzkum a vývoj odvětvově 3809 nespecifikovaný SKUPINA 4 – sociální věci a politika

Běžné výdaje

Kapitálové výdaje

Výdaje celkem

117 499 229,8 113 055 829,9 34 367,0 23 692,0 836 765,4 311 409,0 309 229,9 118 238,5 13 787,0 207 253,0 55 536,2 63 879,0

6 525 353,6 4 040 223,3 – – 525,3 5 503,4 1 954,5 2 990,0 – 6 206,0 – –

124 024 583,4 117 096 053,2 34 367,0 23 692,0 837 290,7 316 912,4 311 184,4 121 228,5 13 787,0 213 459,0 55 536,2 63 879,0

915 610,3

189 805,4

1 105 415,7

335 496,4

7 241,8

342 738,2

16 562,0

–

16 562,0

55 227,0 43 832,0 72 077,0

– – –

55 227,0 43 832,0 72 077,0

255 331,5

–

255 331,5

45 786,0 86 429,8 21 331 509,3 5 953 033,3 219 496,0 8 769,0

– 237,0 3 393 821,8 352 331,6 – –

45 786,0 86 666,8 24 725 331,1 6 305 364,9 219 496,0 8 769,0

368 014,3

18 353,9

386 368,3

294 090,7

19 135,4

313 226,2

10 397,2

–

10 397,2

16 018,4

–

16 018,4

22 068,4 81 031 924,4 183 709,0 171 228,0 12 481,0 1 422 922,9 822 131,4 326 555,0 274 236,6 14 966,9

– 42 117,1 459 388,2 459 388,2 – 636 294,8 – 612 914,8 23 380,0 –

22 068,4 81 074 041,5 643 097,2 630 616,2 12 481,0 2 059 217,7 822 131,4 939 469,8 297 616,6 14 966,9

14 966,9

–

14 966,9

2 821 801,0

1 389 447,3

4 211 248,3

2 821 801,0

1 389 447,3

4 211 248,3

116 449,0

5 481,2

121 930,2

zaměstnanosti 43 – sociální služby a společné činnosti v soc. zabezpečení a politice zaměstnanosti 4322 ústavy péče pro mládež SKUPINA 5 – bezpečnost státu a právní ochrana 53 – bezpečnost a veřejný pořádek ostatní záležitosti bezpečnosti, 5399 veřejného pořádku SKUPINA 6 – všeobecná veřejná správa a služby 62 – jiné veřejné služby a činnosti 6221 humanitární zahraniční pomoc 6222 rozvojová zahraniční pomoc

Celkem kapitola 333 –MŠMT

116 449,0

5 481,2

121 930,2

116 449,0

5 481,2

121 930,2

7 986,8

–

7 986,8

7 986,8

–

7 986,8

7 986,8

7 986,8

111 707,6

–

111 707,6

111 707,6 6 044,6 105 663,0

– – –

111 707,6 6 044,6 105 663,0

117 735 373,3

6 530 834,7

124 266 208,0

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty z MŠMT, 27]

Příloha č. 7 Seznam organizací zaměřených na náhradní rodinnou péči Název organizace

Webová stránka organizace

Adopce.com

www.adopce.com

Amalthea, o.s.

www.amalthea.pardubice.cz

Arkáda - sociálně psychologické centrum, o.s.

www.arkadacentrum.cz

Asociace náhradních rodin České republiky

www.anrcr.cz

Centrum pro rodinu Terezín, o.s.

www.cpr-terezin.cz

Centrum psychologické pomoci

www.cepp.cz

Děti patří domů, o. s.

www.detipatridomu.cz

Dětské centrum Čtyřlístek

www.dcctyrlistek.cz

DOM

www.dom-os.cz

Dotek, o.s.

www.os-dotek.cz

Dům rodin Smečno

www.dumrodin.cz

Filadelfie - Přístav Oldřichovice, o. s.

http://oldrichovice.filadelfie.cz

Fond ohrožených dětí, o. s.

www.fod.cz

Isis - sdružení pro pomoc dětem bez domova

http://isis.unas.cz

Manželská a rodinná poradna

www.manzelskaporadna-brno.ic.cz

Můj domov, o. s.

www.domovbechlin.cz

Nadace Terezy Maxové dětem

www.terezamaxovadetem.cz

Naděje, pobočka Litomyšl

http://mujweb.cz/www/nadeje-litomysl

Natama, o. s.

www.natama.cz

Občanské sdružení MÁTA – sdružení náhradních rodin

o.s.mata.sweb.cz

Ohrožené dítě

www.ohrozenedite.cz

Open Family, o. p. s.

www.openfamily.cz

Otevřená rodina

www.otevrenarodina.cz

Pěstounské rodiny kraje Vysočina

www.pestvys.cz

Poradna pro NRP

www.cepp.cz

Poradna pro rodinu, manželství a dítě

www.psychoporadna.com

Psychocentrum - manželská a rodinná poradna

www.psychocentrum.cz

Rodina Sv. Zdislavy

www.rodina-zdislavy.cz

Rodinný dětský domov Sluníčko, o.p.s.

www.sweb.cz/rddslunce

ROSA, Středisko pomoci ohroženým dětem

www.spod.cz

Rozum a Cit, o. s.

www.rozumacit.cz

Salinger, o. s.

www.salinger.cz

Sdružení Neratov

www.neratov.cz

Sdružení pěstounských rodin

www.pestouni.cz

Sdružení pěstounů v Ostravě

www.sweb.cz/pestouni.ova

Slunečnice, o. s.

www.slundecin.org

SOS dětské vesničky

www.sos-vesnicky.cz

Spolu dětem, o. p. s.

www.spoludetem.cz

Středisko náhradní rodinné péče, o. s.

www.nahradnirodina.cz

Středisko sociální prevence, p. o.

www.ssp-ol.cz

Šťastný domov, o. s.

www.stastny-domov.cz

Zdroj: [vlastní zpracování – údaje převzaty, 24]

Příloha č. 8 Dotazník

DOTAZNÍK Vážení, v rámci zpracování bakalářské práce na téma „Náhradní rodinná péče“ se na Vás obracím s prosbou o vyplnění tohoto krátkého dotazníku. Předložený dotazník je zcela anonymní. Zjišťující data mají zjistit, jaký mají občané města Znojma názor na problematiku náhradní rodinné péče. Vyplněný dotazník si osobně vyberu v určený termín nebo nejpozději do 29. 2. 2012. Z nabízených variant označte křížkem pouze jednu Vámi vybranou odpověď. Předem děkuji za ochotu a spolupráci, Martina Horáková, studentka 3. ročníku SVŠE, oboru Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE (dále jen „NRP“): 1. Vlastní děti: nemám

mám 1 dítě

mám 2 děti

mám 3 a více

2. Když se rozhodnete pro NRP, budete preferovat: chlapce

děvče

nezáleží na pohlaví

3. Jakou věkovou skupinu byste upřednostnili: 0 – 1 rok

1 – 3 roky

3 – 5 roků

5 roků a více

4. Vzali byste si do NRP handicapované dítě? V případě záporné odpovědi přejděte k otázce č. 6. ano

ne

5. Vyplňte, pouze pokud jste odpověděli na otázku č. 4 „ano“. O jaký handicap dítěte by šlo? tělesný mentální sluchový zrakový kombinovaný nezáleží na handicapu 6. Co Vás odrazuje od NRP? legislativa obava z biologického základu dítěte finanční důvody nesouhlas partnera jiný důvod (uveďte) ........................................... 7. Přijali byste do NRP dítě: romské asijské jiné etnikum pouze stejného etnika 8. Domníváte se, že děti je vhodnější umísťovat do NRP stejných etnik? (Např. asijské dítě do asijské rodiny) ano

ne

není to podstatné

9. Umístění dítěte do NRP mimo Českou republiku je: vhodné nevhodné je-li problém s umístěním v ČR, tak souhlasím

10. Myslíte si, že je informovanost ohledně NRP dostatečná? a) NRP do ciziny: ano

ne

b) NRP v ČR: ano

ne

11. Jaká je měsíční výše příjmů vaší rodiny (tj. rodiny, kde žijete)? do 15.000,-Kč

do 25.000,-Kč

do 35.000,-Kč

IDENTIFIKAČNÍ OTÁZKY: 12. Pohlaví: žena

muž

13. Věk: 18 – 39 let

40 – 59 let

60 a více let

14. Nejvyšší ukončené vzdělání: základní, vyučen

Zdroj:[vlastní zpracování]

maturita

VŠ

více než 35.000,-Kč