SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.
Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor:
Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb
Náhradní rodinná péče - praxe a problémy BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor:
Leona JÍLKOVÁ
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D., MBA
Znojmo, 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovávala samostatně pod vedením Ing. Mirky Wildmannové, PhD., MBA, a uvedla jsem v seznamu literatury všechny odborné a literární zdroje.
Ve Znojmě 22. dubna 2013
............................................. Leona Jílková
2
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Mirce Wildmannové, PhD., MBA za její cenné rady a připomínky, a také všem dámám, které mi poskytly rozhovor pro praktickou část.
3
4
5
ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá analýzou současné situace na poli sociálně-právní ochrany dětí a popisuje současný systém fungování náhradní výchovy. V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy, týkající se náhradní rodinné péče, která je zde popsána od své historie aţ po současnost. Nechybí zde výčet všech forem náhradní rodinné péče se zaměřením na adopci a vše s ní související. Poslední kapitola blíţe seznamuje s ústavní výchovou. Součástí je i případová studie, která zhodnocuje finanční situaci jednotlivých moţností náhradní rodinné péče, týkající se příjmů rodiny a výdajů státu. Praktická část je zpracována formou řízených rozhovorů, kde jsou srovnávány zkušenosti rodin s průběhem adopce. Klíčová slova: náhradní rodinná péče, pěstounská péče, adopce, sociálně-právní ochrana dětí
ABSTRACT This bachelor thesis deals with analysis of current situation in the field of socio-legal protection of children and describes current system of surrogate education working. In the theoretical part the basic terms concerning surrogate family care from history up to the present are defined. Next, all forms of surrogate family care, with focus of adoption and everything related to it, are described. The last chapter describes institutional education in detail. It also contains a case study evaluating financial situation of particular forms of surrogate family care from the point of view of family income and state expenses. The practical part is worked out in the form of controlled interviews comparing experience of particular families with adoption.
Key words: surrogate family care, foster care, adoption, socio-legal protection of children
6
OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................................... 9 2 CÍL PRÁCE A METODIKA ................................................................................................... 10 3 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 11 3. 1 SOCIÁLNÍ POMOC................................................................................................................... 11 3. 2 SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ ....................................................................................... 11 3. 2. 1 ORGÁNY SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ ................................................................ 12 3. 2. 2 HISTORIE SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ................................................................ 12 3. 2. 3 NÁHRADNÍ VÝCHOVA ................................................................................................... 13 3. 2. 3. 1 VÝDAJE STÁTU NA NÁHRADNÍ PÉČI O DÍTĚ ........................................................... 13 3. 4 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE („NRP“) ..................................................................................... 14 3. 4. 1 HISTORIE NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE............................................................................. 14 3. 4. 2 FORMY NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE ................................................................................ 16 3. 4. 2. 1 SVĚŘENÍ DO PÉČE JINÉ OSOBY NEŢ RODIČE .......................................................... 16 3. 4. 2. 2 PĚSTOUNSKÁ PÉČE ................................................................................................ 16 3. 4. 2. 3 PORUČNICKÁ PÉČE ................................................................................................ 18 3. 4. 3 OSVOJENÍ ...................................................................................................................... 19 3. 4. 3. 1 DRUHY OSVOJENÍ .................................................................................................. 19 3. 4. 3. 2 PODMÍNKY, KTERÉ MUSÍ SPLŇOVAT OSVOJITEL ................................................... 20 3. 4. 3. 3 PODMÍNKY PRO OSVOJENÍ DÍTĚTE......................................................................... 21 3. 4. 3. 4 PŘEDADOPČNÍ PÉČE ............................................................................................. 22 3. 4. 3. 5 ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OSVOJENÍ .............................................................................. 22 3. 4. 3. 6 MEZINÁRODNÍ OSVOJENÍ ...................................................................................... 25 3. 4. 4 AKTÉŘI NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE ............................................................................... 26 3. 5 ÚSTAVNÍ VÝCHOVA............................................................................................................... 28 3. 6 CHYSTANÉ ZMĚNY V OBLASTI NÁHRADNÍ VÝCHOVY ........................................................... 30 3. 7 ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ ................................................................ 31 3. 8 PŘÍPADOVÁ STUDIE ............................................................................................................... 31 3.9 ŘÍZENÝ ROZHOVOR ................................................................................................................ 34
4 PRAKTICKÁ ČÁST.............................................................................................................. 35 4. 1 CÍL ŠETŘENÍ ........................................................................................................................... 35 4. 2 METODA SBĚRU DAT ............................................................................................................. 35 4. 2. 1 VÝZKUMNÉ OTÁZKY ..................................................................................................... 35 4. 2. 2 PRŮBĚH ŠETŘENÍ ........................................................................................................... 36 4. 2. 3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU ............................................................... 37
7
4. 3 INTERPRETACE DAT ............................................................................................................... 38 4. 3. 1 DŮVOD K OSVOJENÍ DÍTĚTE .......................................................................................... 38 4. 3. 2 ZDROJE INFORMACÍ O PROBLEMATICE .......................................................................... 39 4. 3. 3 VÝBĚR DÍTĚTE ............................................................................................................... 40 4. 3. 4 POVĚDOMÍ OKOLÍ .......................................................................................................... 41 4. 3. 5 HODNOCENÍ PROCESU OSVOJENÍ................................................................................... 41 4. 3. 6 MOTIVACE K OSVOJENÍ ................................................................................................. 42 4. 3. 7 JEDNÁNÍ S ÚŘADY ......................................................................................................... 43 4. 3. 8 HODNOCENÍ SOUČASNÉHO SYSTÉMU NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE ................................. 43 4. 4 SHRNUTÍ ŠETŘENÍ .................................................................................................................. 45 4. 5 NÁVRHY A DOPORUČENÍ ....................................................................................................... 48
5 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 50 6 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ........................................................................................ 52 7 SEZNAM TABULEK A PŘÍLOH ............................................................................................ 55 7. 1 SEZNAM TABULEK ................................................................................................................. 55 7. 2 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................... 55
8 PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 56
8
1 ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá problematikou náhradní rodinné péče. Téma jsem si vybrala, protoţe mi přišlo velice zajímavé a v současné době velmi aktuální. V dnešní době existuje spousta párů, které nemohou mít děti. Děti poskytují okamţiky štěstí, ale také starosti. Jsou důvod, proč ţít. Mít krev svojí krve a zanechat po sobě někoho, je ta nejdůleţitější věc v ţivotě většiny rodičů. Ovšem ne všem rodičům nadělila matka příroda do vínku moţnost mít vlastní děti. Sdělení, ţe nemůţete mít své vlastní potomky je to nejsmutnější, co můţe člověka potkat. Naneštěstí pro tyto páry jsou i rodiče, které děti mít mohou, ale z různých důvodů je nechtějí. Ať uţ je to kvůli finanční situaci nebo se jedná o nechtěné těhotenství. Proto dítě odloţí. Děti jsou umísťovány, v lepším případě, do kojeneckých ústavů nebo dětských domovů, kde čekají na svoji náhradní rodinu. Na druhé straně jsou i páry, které jiţ děti mají, ale není jim lhostejný osud ostatních. Proto ke svým vlastním dětem přijmou i jiné děti. Někteří do pěstounské péče, jiní je adoptují. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je popsána náhradní rodinná péče od své historie po současnost. Jsou zde také vymezeny základní pojmy, týkající se náhradní rodinné péče. V další kapitole jsou vymezeni aktéři náhradní rodinné péče. Dále je podrobněji popsáno osvojení a vše s ním související, od rozhodnutí manţelů aţ po jednání s úřady. Následuje popis další formy náhradní výchovy a to ústavní výchovy. V případové studii je zhodnocena finanční situace jednotlivých moţností náhradní rodinné péče, týkající se příjmů rodiny a výdajů státu. Praktická část je zpracována pomocí řízených rozhovorů, kde jsou popsány zkušenosti jednotlivých rodin s adoptovanými dětmi a úřady, zabývající se touto problematikou. Vzhledem k rozsahu práce a jejímu zaměření je praktická část, po dohodě s vedoucím práce, zpracována na základě kvalitativního výzkumu, ne kvantitativního, jak je uvedeno v zadání práce.
9
2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem práce je analýza současné situace na poli sociálně-právní ochrany dětí, popis současného systému fungování náhradní výchovy a seznámení se s formami náhradní rodinné péče v České republice, především s formou osvojení. Jelikoţ v dnešní době stoupá počet párů se zájmem o náhradní rodinnou péči, můţe jim tato práce pomoci snadněji se smířit s událostmi, které je čekají. V teoretické části jsou definované základní pojmy, týkající se náhradní rodinné péče. Všechny informace jsou čerpány z odborné literatury, legislativy, internetových zdrojů a propagačních materiálů. K doplnění informací jsou vybrány i některé statistické údaje, které zobrazují situaci v České republice. Metody, které jsou pouţité v práci jsou deskripce odborné literatury, kvalitativní průzkum, analýza, komparace a deskripce zjištěných poznatků. Praktická část je zpracována formou řízených rozhovorů, kde jsou srovnávány zkušenosti několika rodin s průběhem adopce. Rozhovory jsou prováděny na základě předem stanovených otázek a jsou nahrávány a následně doslovně přepisovány. Cílem praktické části je porovnat zkušenosti osvojitelů s adopcí a úřady.
10
3 TEORETICKÁ ČÁST Cílem teoretické části bakalářské práce je vytvořit přehled náhradní rodinné péče, definovat základní pojmy, které se jí týkají, vymezit a stručně popsat její jednotlivé formy a seznámit se s finanční stránkou náhradní rodinné péče. Pro doplnění informací jsou v přílohách uvedeny některé statistické údaje, které se tématu týkají.
3. 1 Sociální pomoc Abychom mohli mluvit o náhradní rodinné péči, je dobré přiblíţit si, kam se vůbec zařazuje. Náhradní rodinná péče je součástí sociálně-právní ochrany dětí. Ta spadá pod základní formy sociální pomoci. „Cílem sociální pomoci je zabezpečení základních ţivotních potřeb občanům, kteří se nacházejí v obtíţné sociální situaci a z objektivních nebo subjektivních důvodů si nejsou schopni vlastním přičiněním ani s pomocí rodiny zabezpečit tyto potřeby.“(12, s. 78) Obtíţnou sociální situací rozumíme dle Wildmannové (12, s. 78) souhrn nepříznivých podmínek a okolností, vztahujících se k určitému občanovi či skupině společně posuzovaných osob a vlivů, které se jich bezprostředně nebo zprostředkovaně dotýkají. „Základními formami sociální pomoci jsou:
sociálně-právní ochrana
finanční výpomoc
příspěvek na ţivobytí
půjčka na ţivobytí
sociální sluţby.“ (12, s. 79)
V následující podkapitole si přiblíţíme, co je sociálně-právní ochrana dětí.
3. 2 Sociálně-právní ochrana dětí Náhradní rodinná péče je upravována nejen zákonem o rodině, ale také zákonem 11
o sociálně-právní ochraně dětí. Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, se sociálně-právní ochranou dětí rozumí zejména ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Zaměřuje se na děti, jejichţ rodiče, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti nebo nevykonávají nebo zneuţívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti. (32) Významnými dokumenty v ochraně dětí a rodiny jsou především Listina základních práv a svobod, kde je článek 32 celý věnovaný ochraně rodiny a rodičovství a zdůrazňuje potřebu zaručit zvláštní ochranu dětem a mladistvým, a dále Úmluva o právech dítěte. Pro výkon sociálně- právní ochrany dětí je velmi důleţitá také Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, protoţe předpokládá vzájemnou spolupráci ústředních orgánů členských států při ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Dalšími významnými dokumenty jsou Evropská úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí, Úmluva o pravomoci orgánů, pouţitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí a Úmluva o styku s dětmi.
3. 2. 1 Orgány sociálně-právní ochrany dětí „Orgány sociálně-právní ochrany jsou:
obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
obecní úřady,
krajské úřady (v Praze Magistrát hl. města Prahy),
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR,
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.“ (15) 3. 2. 2 Historie sociálně-právní ochrany dětí „Jiţ v 16. století se objevují činnosti zaměřené na ochranu dětí – byly zakládány sirotčince čili ústavy pro výchovu opuštěných dětí, tyto ústavy vznikaly pod patronátem církevních bratrstev. První právní normou zabývající se právním postavením dítěte v rodině byl Občanský zákon z roku 1811. 12
Roku 1901 byl vytvořen zákon č. 62 Říšského zákoníku, který povolil vytvářet zemské sirotčí fondy a část přebytků sirotčích pokladen pouţít k zaopatření a výchově osiřelých, opuštěných a zanedbaných dětí. V padesátých letech minulého století byla sociálně-právní ochrana dětí zredukována na pouhý výkon tzv. hromadného poručenství a opatrovnictví. V roce 1964 vláda vydala nařízení č. 59/1964 Sb. o úkolech národních výborů v péči o děti, kterým stanovila působnost národních výborů všech stupňů při péči o děti a i tehdy existujících společenských organizací. Mimo jiné tím uloţila národním výborům povinnost vytvářet podmínky pro zájmovou činnost dětí a pro pomoc zaměstnaným rodičům při výkonu jejich rodičovských povinností. S několika dalšími změnami trval tento zákonný stav aţ do roku 1999, kdy byl přijat Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, který reagoval na zvláštní ochranu dětí, která je ústavně zaručena a obsaţena v Listině základních práv a svobod, na mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, na nové jevy, které se objevily ve společnosti (např. nové formy závislostí, sexuální zneuţívání dětí prostřednictvím pornografie apod.) a na zapojení nestátních subjektů do výkonu sociálněprávní ochrany dětí (občanská sdruţení, humanitární společnosti, církve, dobrovolníci).“ (2, s. 55) Sociálně-právní ochrana se mimo jiné zabývá náhradní rodinnou péčí, ta patří mezi formy náhradní výchovy.
3. 2. 3 Náhradní výchova Dítě by mělo být vychováváno především v rodinném prostředí, ne však kaţdé dítě má tu příleţitost. Nemůţe-li dítě vyrůstat v původní rodině, má právo na to, vyrůstat v náhradní výchově. Náhradní výchova je uskutečňována formou náhradní rodinné péče nebo ústavní péče. Rozdíl mezi těmito formami je pouze v tom, komu je dítě svěřeno do péče. Zatímco dítě v ústavní péči je svěřeno do péče zařízení, dítě v náhradní rodinné péči je svěřeno do péče fyzické osoby. Další podrobnosti můţeme vidět ve schématu v příloze č. 1. 3. 2. 3. 1 Výdaje státu na náhradní péči o dítě Systém péče o ohroţené děti stojí ČR celkem 6,5 miliardy Kč ročně. Nejvyšší podíl má 13
ústavní péče – 3,5 miliardy Kč. Druhou nejvyšší poloţkou, 2,4 miliardy Kč, jsou náklady na dávky pěstounské péče v systému státní sociální podpory a další formy podpory pěstounů. Výdaje na činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí a poskytovatelů sociálních sluţeb činí 0,8 miliardy Kč. Více neţ 40 % těchto prostředků spravuje Ministerstvo školství. Náklady na zařízení v oblasti zdravotnictví dosahují ročně 0,78 miliardy Kč. Tato zařízení jsou většinou financována kraji a statutárními městy. Cílem reformy péče o děti je sníţit počet dětí v institucionální péči. Průměrné náklady státního rozpočtu na jedno dítě v pěstounské péči jsou 9 947 Kč měsíčně. MPSV předpokládá, ţe část peněz, které jsou vynakládány na ústavní péči, bude postupně převáděna do podpory terénních a ambulantních sluţeb a na podporu náhradní rodinné péče. Čím vyšší bude podpora pěstounské péče, tím niţší budou výdaje státního rozpočtu – pěstounská péče je totiţ o více neţ ½ levnější neţ institucionální péče. (29)
3. 4 Náhradní rodinná péče („NRP“) „Náhradní rodinná péče je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno „náhradními“ rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá ţivotu v přirozené rodině.“ (6, s. 31) „V současné době systém náhradní rodinné péče pouze ojediněle řeší případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V naprosté většině se setkáváme s ţivotními osudy takzvaně sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Ve všech těchto situacích jsou děti přednostně svěřovány do péče širší rodiny nebo do péče osob, které dítě zná. Teprve druhou volbou je vţdy hledání osob, které dítě nezná, a které jsou ochotny a schopny dítě přijmout do své rodiny.“ (15) Statistiky počtu dětí v náhradní rodinné péči jsou k vidění v příloze č. 2.
3. 4. 1 Historie náhradní rodinné péče „Traduje se, ţe historie je učitelkou ţivota, ale v péči o nechtěné či jinak postiţené děti je spíše zrcadlem ţivota dávných kultur i nedávných politických peripetií. Historicky první nalezinec byl zaloţen roku 787 v Miláně z podnětu tamního arcibiskupa 14
a v jím zakoupeném domě. Myšlenka koncilu v Rouenu můţe být povaţována za předchůdce současné novinky – vytápěných boxů zřízených v budovách některých dětských domovů, do nichţ lze odloţit nechtěného novorozence. Odloţených dětí se ujímaly zboţné osoby. První dobročinnou institucí pečující o osiřelé a opuštěné děti u nás byl „Vlašský špitál“ zaloţený na počátku 16. století Italy, kteří pobývali v Praze. Pokus o státní instituci následoval aţ v roce 1762. Dekretem z 15. ledna onoho roku jej zřídila Marie Terezie. Ona a zejména Josef II. v prvních letech vlády byl zastáncem kolektivní výchovy sirotků v ústavech. Dle občanského zákoníku rakouského z roku 1811 mohl být osvojitelem pouze muţ, a to starší padesáti let. Novela z roku 1914 umoţnila i osvojení ţenou a sníţila věk na 40 let. Pokud osvojoval jen jeden z dvojice, musel mít souhlas druhého. Jak v rámci souhlasu s osvojením, tak i v přijetí osvojence do rodiny měl právo veta vţdy muţ. A je zde další paradox – Československo bylo jeden stát, ale v otázce osvojení v něm prvních deset let platilo dvojí, rozdílné právo. V Čechách a na Moravě jiţ zmíněný rakouský zákoník, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platilo právo uherské. Mezi nuance1 namátkou patřil poţadovaný minimální věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem. V Čechách 18 let, na Slovensku 16 let. První republika přála rozvoji osvojení i péče pěstounské. Dětské domovy té doby nebyly koncipovány jako zařízení pro trvalý pobyt dětí, ale spíše jako domovy záchytné a diagnostické. Po krátkém pobytu z nich děti odcházely do osvojení, péče pěstounské, eventuálně do zařízení pro „mládeţ úchylnou“. Domovy byly koncipovány pro malé skupiny dětí, ne více neţ dvacet. Mimo to existovaly sirotčince s delším pobytem dítek. Na ně byl napojen první z typů pěstounské péče, tzv. pěstounská péče nalezenecká – ústav svěřil dítě pěstounům nejprve do 10 let, později do 16 let a dítě se pak do něj vracelo. Druhou formou byla tzv. státní pěstounská péče řízená a kontrolovaná úřadem Okresní péče o mládeţ. Třetí variantou byla pěstounská péče v „dětských koloniích“. Šlo o řadu rodin v jednom místě nebo alespoň v jednom správním okrese, kterým svěřila děti Okresní péče o mládeţ. 1
nuance = rozdíl
15
Ta rodinám pomáhala, podporovala je. Poslední variantou byla pěstounská péče vzniklá na základě soukromé dohody mezi rodiči a obvykle příbuznými dítěte, nejčastěji šlo o prarodiče. Pěstounská péče byla s výjimkou příbuzenské zrušena jiţ v roce 1950. Byla moţná jen na základě soukromé dohody mezi rodiči a pěstouny, bez účasti soudu. Ostatní formy byly rázně ukončeny. Novela zákona č. 15/1958 přinesla změnu předpisů o osvojení mimo jiné i zavedením dodnes platných dvou druhů osvojení – za určitých okolností zrušitelného a naopak nezrušitelného, odpovídajícího ve všem vztahům mezi pokrevními rodiči a dětmi.“ (3, s. 10-21)
3. 4. 2 Formy náhradní rodinné péče NRP má několik forem. Patří mezi ně osvojení, pěstounská péče, poručenství a svěření do péče jiné osoby neţ rodiče. Přehled typů náhradní rodinné péče můţeme vidět v příloze č. 3. 3. 4. 2. 1 Svěření do péče jiné osoby neţ rodiče Dle § 45 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, můţe soud dítě, vyţaduje-li to jeho zájem, svěřit do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, pokud daná osoba se svěřením souhlasí. Podmínkou je, aby poskytovala záruku zdárné výchovy dítěte. Při výběru vhodné osoby dává soud přednost zpravidla příbuznému dítěte. Dítě můţe být svěřeno i do péče manţelů. Soud při rozhodování vymezí osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, rozsah jejich práv a povinností vůči dítěti. (30) 3. 4. 2. 2 Pěstounská péče Klasická pěstounská péče „Pěstounství je druhou základní formou náhradní rodinné péče. Druhé místo zaujímá zejména díky počtu dětí, u kterých je u nás kaţdoročně realizována. V současné době obecně platí, ţe poměr mezi osvojením a pěstounskou péčí z hlediska počtu svěřených dětí je zhruba 2:1. Z dětí svěřených do NRP je tedy přibliţně třetina z nich v péči pěstounů.“ (3, s. 46) „Motivací k pěstounské péči je mnohem více neţ jenom touha mít dítě, ačkoli tato by měla být i u ţadatelů o pěstounskou péči rozhodující. U zájemců o pěstounskou péči 16
však zpravidla přistupují motivace další, které se částečně mohou překrývat s motivacemi k adopci – přání mít sourozence pro dítě, které uţ v rodině je, řešení úmrtí dítěte v rodině atd.“ (13, s. 18) „Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a končí zletilostí dítěte. Můţe být také zrušena, a to jen rozhodnutím soudu, který jí můţe zrušit jen z důleţitých důvodů. Učiní tak vţdy, jestliţe o to poţádá pěstoun.“ (17) „Do pěstounské péče byly roku 2000 svěřovány děti, u kterých byla splněna podmínka, ţe jejich výchova u rodičů není zajištěna z příčin, které budou zřejmě dlouhodobé. Tuto formulaci obsahoval zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči. Od 1. dubna 2000 byla právní úprava pěstounské péče přesunuta do zákona o rodině (§ 45a a násl.) a uvedená podmínka byla vypuštěna. Do pěstounské péče tedy mohou být a také jsou svěřovány děti, jejichţ výchova u rodičů není zajištěna, ať jiţ dlouhodobě, nebo krátkodobě. Tato právní úprava jiţ plně odpovídá základnímu pravidlu, podle kterého má náhradní rodinná péče přednost před ústavní výchovou.“ (15) „Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali.“ (6, s. 34-35) „Pěstouni dostávají odměnu proto, ţe výchovou dítěte se sloţitou minulostí prokazují státu a celé společnosti nedocenitelnou sluţbu. Dítě, které vyrostlo v láskyplném prostředí pěstounské rodiny má mnohem více šancí uplatnit se v budoucím ţivotě, nerozšiřovat řady sociálně vyloučených, přispívat do státní pokladny a přinášet společnosti uţitek. Takţe pěstounství člověk nedělá pro peníze, ale za peníze. A to je velký rozdíl.“ (13, s. 20) „Dítěti v pěstounské péči náleţí podle zákona o státní sociální podpoře příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a pěstounovi za výkon pěstounské péče měsíční odměna za kaţdé svěřené dítě. Vedle těchto dvou dávek se pěstounům poskytuje podle zákona o státní sociální podpoře téţ jednorázový příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Na ten má nárok pěstoun, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti nebo má nárok na odměnu pěstouna z důvodu péče o čtyři děti, včetně zletilých nezaopatřených dětí, jeţ zakládají pěstounovi nárok na odměnu pěstouna.“ (17) „Pěstounem se můţe stát příbuzný dítěte nebo dítěti blízká osoba anebo osoba dítěti 17
neznámá, u osob neznámých probíhá proces tzv. zprostředkování. U osob příbuzných nebo blízkých o pěstounské péči rozhoduje soud na návrh osoby, která má zájem se stát pěstounem konkrétního dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti jen v běţných věcech. K výkonu mimořádných záleţitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) musí poţádat o souhlas zákonného zástupce dítěte případně soud.“ (15) „Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče ve věku, kdy je schopno posoudit její obsah, má být zajištěno také jeho vyjádření. V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče – individuální a skupinová. Individuální péče probíhá v běţném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách.“ (6, s. 35) Pěstounská péče na přechodnou dobu „Soud můţe také na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle zvláštního právního předpisu (zákona o SPO2) zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu, a to na a. dobu, po kterou nemůţe rodič ze závaţných důvodů dítě vychovávat, b. dobu, po jejímţ uplynutí lze podle § 68a zákona o rodině dát souhlas rodiče s osvojením, nebo c. dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, ţe tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení § 68 zákona o rodině. V těchto případech je soud povinen nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda trvají důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče a za tím účelem si vyţaduje také zprávy od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany.“ (20) 3. 4. 2. 3 Poručnická péče „Pěstounská péče můţe být změněna na poručnickou péči, a to v případech, kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, rodičovská zodpovědnost byla omezena nebo byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti nebo kdyţ rodiče ztratí způsobilost k právním úkonům.“ (15) Zákon o rodině (30) řeší uvedené situace ustanovením poručníka, který bude nezletilé dítě vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů. „Pokud soudem ustanovený 2
Sociálně-právní ochrana
18
poručník bude o dítě osobně pečovat a naplňovat všechny sloţky rodičovské zodpovědnosti, nastupuje namísto rodičů téměř v celém rozsahu. V případě osobní péče o dítě jsou poručník i dítě (poručenec) zabezpečeni dávkami státní sociální podpory za stejných podmínek jako pěstoun a dítěte svěřené do pěstounské péče.“ (20) „Výkon této funkce je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku dítěte, ale i ohledně jeho osobní sféry. Poručník podává soudu zprávy o osobě poručence, zpravidla v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyţaduje schválení soudem.“ (15)
3. 4. 3 Osvojení Osvojení, nebo také adopce, je u nás v ČR nejčastěji realizovanou formou NRP. Výhodou u této formy je to, ţe osvojením získávají osvojitelé stejná práva a povinnosti jako biologičtí rodiče. (3, s. 42) „Smyslem osvojení je, aby dítě získalo stabilní, bezpečné rodinné zázemí, které je ochrání a bude milovat jako vlastní dítě se všemi právy a povinnostmi biologických rodičů.“ (16) „Dítě získává osvojením příjmení osvojitele a vztahy k původní rodině, na rozdíl od pěstounské péče, zanikají.“ (20) Děti jsou adoptovány náhradními rodiči nebo jinými osobami, kdyţ návrat k biologickým rodičům není moţný nebo bezpečný. (7) „Institut osvojení je upraven v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině. Procesem vyřizování ţádostí, posuzováním ţadatelů o zprostředkování osvojení se zabývá zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Soudy postupují při svěřování dětí do osvojení podle občanského soudního řádu.“ (16) 3. 4. 3. 1 Druhy osvojení Zákon rozlišuje dva typy osvojení: Osvojení zrušitelné (prosté) – „Toto osvojení můţe soud v budoucnu z důleţitých důvodů na návrh osvojitele nebo osvojence zrušit. Donedávna u zrušitelného typu osvojení rovněţ platilo, ţe se v tomto případě osvojitelé nezapisovali do knihy narození příslušné matriky a následně do rodného listu dítěte jako jeho rodiče. Od poloviny roku 2006 však platí novela zákona o rodině, která stanovuje, ţe při osvojení prostém dochází nově k uvedení osvojitelů v rodném listě dítěte jako jeho rodičů.“ (3, s. 42) „Tímto typem osvojení lze dítě osvojit bez ohledu na věk, tj. ihned po uplynutí tříměsíční péče budoucího osvojitele, 19
v případě novorozenců tedy jiţ ve třech měsících. (16) Osvojení nezrušitelné – dle Matějčka (6, s. 33) se od prostého osvojení odlišuje tím, ţe osvojitelé jsou zapsáni v rodném listu dítěte jako rodiče a tento typ osvojení nelze zrušit. „Nezrušitelným osvojením lze osvojit jen dítě starší jednoho roku. Nezrušitelně lze po roce věku osvojit i dítě, které bylo předtím osvojeno zrušitelným osvojením, a to aţ do dovršení jeho zletilosti. V praxi jsou novorozenci poměrně často osvojováni nejprve zrušitelně a po dosaţení jednoho roku věku nezrušitelně.“ (16) Při osvojení nezrušitelném dostává dítě nejen nové příjmení, ale také nové rodné číslo, konkrétněji novou koncovku rodného čísla. 3. 4. 3. 2 Podmínky, které musí splňovat osvojitel „Osvojiteli se mohou stát pouze zletilé fyzické osoby, které způsobem svého ţivota zaručují, ţe osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Osvojitelem nemůţe být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.“ (15) „Podle zákona o rodině by měl být mezi osvojitelem a osvojencem přiměřený věkový rozdíl, zákon však věkové hranice pevně nestanoví. V praxi se setkáváme s názory odborníků, ţe by věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem neměl být niţší neţ 25 let a neměl by být vyšší neţ 40 let. Záleţí však na individuálních dispozicích kaţdého jedince, na jejich fyzické a duševní kondici i schopnostech. Podle ustálené soudní praxe není moţné osvojení v pokolení přímém a osvojení sourozencem. Osvojit dítě tedy nemůţe např. jeho babička, ani jeho zletilá sestra, avšak teta či strýc mohou dítě osvojit.“ (16) „Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manţelé. V případě souţití druha a druţky můţe dítě osvojit jen jeden z nich. Chce-li však dítě osvojit jen jeden z manţelů (nikoli tedy jako společné dítě), musí mít souhlas druhého manţela. Tohoto souhlasu není zapotřebí, pokud druhý manţel nemá způsobilost k právním úkonům nebo pokud by opatření takového souhlasu bylo spojeno s překáţkou těţko překonatelnou.“ (15) „Osvojitelem se můţe stát i ten, kdo:
ţije sám,
ţije ve vztahu bez uzavření manţelství,
můţe mít vlastní děti,
má vlastní děti,
má další děti přijaté do NRP, 20
je ve středním věku a má přiměřené představy o věku dítěte, které chce do péče přijmout,
má zdravotní problémy, ale jeho zdravotní stav má dobrou prognózu a nijak neomezuje jeho pečovatelské a výchovné schopnosti.“ (16)
3. 4. 3. 3 Podmínky pro osvojení dítěte Dítě lze osvojit: a). Se souhlasem rodičů/zákonného zástupce dítěte „Osvojit lze pouze dítě tzv. právně volné. V praxi to znamená, ţe moţnost osvojení se týká jen dítěte, u něhoţ rodiče/zákonní zástupci podepsali písemný souhlas s tímto právním aktem, tedy se jej de facto z psychologického pohledu dobrovolně zříkají. Tento souhlas se uděluje před soudem nebo před orgánem sociálně-právní ochrany dětí na úřadech obcí s rozšířenou působností (městských úřadech, magistrátech). Většinou se jedná o podpis souhlasu s osvojením k neurčitým (tedy v tu chvíli ještě nevybraným) ţadatelům. Před soudem lze však vyslovit i souhlas s tím, aby dítě bylo osvojeno konkrétními osobami, které mohou biologičtí rodiče i sami navrhnout. V případě souhlasu k osvojení předem neurčenými ţadateli provádí výběr uchazečů vhodných pro osvojení konkrétního dítěte příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. To je spádový krajský úřad, Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) nebo Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí.“ (3, s. 43) b). Pokud soud rozhodl o nezájmu rodičů „Podle zákona o rodině není třeba souhlasu rodičů s osvojením (jsou-li zákonnými zástupci dítěte) pokud:
rodiče po dobu šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě (zejména dítě pravidelně nenavštěvovali, neprojevili snahu upravit si své sociální a rodinné poměry tak, aby dítě mohli do své osobní péče převzít),
po dobu nejméně dvou měsíců od narození dítěte neprojevili o dítě ţádný zájem (ačkoliv jim v tom nebránila závaţná překáţka).“ (15)
„O nezájmu rodičů rozhoduje soud v samostatném řízení, jehoţ je rodič účastníkem. Toto řízení se zahajuje na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jako opatrovníka dítěte, popřípadě na návrh druhého rodiče (jde zejména o situace rozvedených manţelů). 21
Řízení o osvojení můţe být zahájeno aţ poté, co rozhodnutí soudu o tom, ţe není třeba souhlasu rodičů s osvojením, nabylo právní moci.“ (16) 3. 4. 3. 4 Předadopční péče „Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě po dobu nejméně tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklady, jedná se o tzv. předadopční péči. Jestliţe budoucí osvojitel o dítě před osvojením jiţ pečoval na základě pěstounské nebo poručnické péče nebo na základě svěření dítěte do výchovy, podmínka předadopční péče před osvojením se nevyţaduje, pokud osobní péče trvala alespoň tři měsíce. To platí i v tom případě, kdy budoucí osvojitel o dítě nejméně tři měsíce osobně pečoval jen fakticky, bez úředního rozhodnutí.“ (15) Po přijetí dítěte na základě vykonatelného rozhodnutí do péče osvojitele má povinnost pečovat o ně na vlastní náklady. To ale neznamená, ţe nemůţe ihned uplatnit nárok, který osvojiteli vznikne z nemocenského pojištění. Po přijetí dítěte vzniká nárok na peněţitou pomoc v mateřství jako u dítěte vlastního. Tento nárok trvá po dobu 22 týdnů a lze jej uplatnit při přijetí osvojence od narození aţ do sedmi let věku. Po právní moci rozhodnutí o předadopční péči můţe osvojitel uplatnit i nárok na porodné případně na rodičovský příspěvek ze systému dávek státní sociální podpory. (16) 3. 4. 3. 5 Zprostředkování osvojení Nastanou-li u dítěte podmínky pro to, aby mohlo být osvojeno, hledá se pro něj rodina nebo osoba z řad ţadatelů o osvojení, kteří byli pro tuto formu NRP odborně posouzeni a připraveni a byli krajským úřadem či MPSV3 zařazeni do evidence ţadatelů o zprostředkování osvojení. (16) Podání ţádosti „Prvním krokem je navštívit na městském úřadě odbor sociální péče a informovat se o konkrétním postupu. Existují různé broţurky a průvodce, které popisují krok za krokem, jak zprostředkování probíhá, co vše je potřeba si promyslet, doloţit, zařídit, vyřídit a absolvovat.“ (13, s. 25)
3
Ministerstvo práce a sociálních věcí
22
Nejdříve si ţadatel o zprostředkování osvojení musí podat ţádost na sociálním odboru obce s rozšířenou působností v místě jeho trvalého bydliště, v případě manţelů v místě trvalého bydliště jednoho z nich. (16) „Zprostředkování je v současné době moţné výhradně státem, připravuje se však novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí (SPOD), která by měla pravomoci ke zprostředkování náhradní rodinné péče rozšířit.“ (13, s. 25) Sociální pracovník, který má NRP na starost, s ţadatelem probere jeho situaci a vydá mu formulář ţádosti. Kaţdý úřad sestavuje formulář tak, aby získal všechny potřebné údaje pro zkompletování spisové dokumentace ţadatele o zprostředkování osvojení. Ţádost můţe podat i bez formuláře. Z ţádosti musí být patrné, kdo ji podává, a ţe ţádá o zprostředkování osvojení. Spisovou dokumentaci musí zpracovat obecní úřad obce s rozšířenou působností podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí a musí obsahovat:
ţádost s uvedenými osobními údaji ţadatele – jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu
doklad o státním občanství nebo o povolení k trvalému pobytu na území ČR
opis z evidence Rejstříku trestů
zprávu o zdravotním stavu předloţenou ţadatelem
potvrzení o stálém příjmu od zaměstnavatele, pokud moţno i jeho posudek (viz příloha č. 4)
zprávu o sociálních poměrech
písemné vyjádření ţadatele, jestli souhlasí s tím, aby po uplynutí lhůty stanovené
zákonem
byl
zařazen
také
do
evidence
Úřadu
pro
zprostředkování osvojení dětí z ciziny nebo ţádá výlučně o osvojení dítěte z ciziny (viz příloha č. 5)
písemný souhlas s tím, ţe orgán sociálně-právní ochrany zprostředkující osvojení
můţe
zjišťovat
další
údaje,
které
jsou
potřebné
pro
zprostředkování, především, zda bude ţadatel zajišťovat pro dítě vhodné výchovné prostředí a dále, ţe orgán sociálně-právní ochrany můţe kdykoliv zjistit, jestli nedošlo ke změně rozhodných skutečností, které jsou uvedeny ve spisové dokumentaci (viz příloha č. 6)
stanovisko obecního úřadu k ţádosti o zprostředkování osvojení 23
písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny (16)
„Součástí schválení ţadatelů a jejich zařazení do registru je i absolvování povinné přípravy. Předepsaná příprava je určitě uţitečná, ale je potřeba myslet na to, ţe teoretické znalosti a představy nic nevypovídají o tom, jak to budeme zvládat v praxi. Na co vás ale ţádná příprava nepřipraví, je boj s úředním šimlem, s nekompetentností pracovníků státní správy, se špatnou informovaností některých sociálních pracovnic a s nezájmem nebo zvůlí těch, kteří by vám měli pomáhat.“ (13, s. 26) Pracovník úřadu obce s rozšířenou působností si s ţadatelem o zprostředkování osvojení domluví osobní návštěvu v rodině, za účelem sociálního šetření. Po získání všech potřebných dokladů zašle kopii dokumentace k dalšímu řízení příslušnému krajskému úřadu. O zastavení řízení o zařazení do evidence ţadatelů o zprostředkování osvojení rozhodne obecní úřad obce s rozšířenou působností. Za předpokladu, ţe osoba, která o zprostředkování ţádala vezme svou ţádost zpět před postoupením spisové dokumentace krajskému úřadu nebo ani na výzvu obce nesdělí údaje a nedoloţí doklady, které jsou potřebné pro vedení spisové dokumentace. Posuzování ţadatelů „Krajský úřad zařazuje děti a ţadatele do své evidence pro účely zprostředkování osvojení na základě předchozího odborného posouzení. Odborné posouzení pro zprostředkování osvojení zahrnuje:
posouzení ţadatele
zhodnocení přípravy k přijetí dítěte do rodiny
vyjádření dětí ţadatele k přijetí osvojovaného dítěte, jsou-li takového vyjádření schopny s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost
posouzení schopnosti dětí ţijících v domácnosti ţadatele přijmout dítě do rodiny
zjištění bezúhonnosti ţadatele, jeho manţela, druha, dítěte a jiné osoby tvořící s ţadatelem společnou domácnost.“ (16) 24
„Krajský úřad (v Praze Magistrát) provede posouzení zdravotního stavu ţadatelů posudkovým lékařem a zajistí jim absolvování přípravy na přijetí dítěte. Po jejím ukončení pak bude následovat psychologické vyšetření. Podle původního znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí se aţ do poloviny roku 2006 praktikoval poněkud odlišný postup. Ţadatelé nejdříve absolvovali psychologické vyšetření. Krajský úřad poté rozhodl o jejich zařazení či nezařazení do evidence vhodných budoucích osvojitelů či pěstounů. Potom teprve následovala účast na přípravě na přijetí dítěte. Přípravou tak prošli jen ţadatelé zařazení – tedy jen ti, kteří byli shledáni pro NRP vhodnými. Po přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí však nyní příprava předchází odbornému posouzení. To znamená, ţe ji absolvují všichni ţadatelé, a to ještě před psychologickým vyšetřením a rozhodnutím, zda budou, či nebudou do evidence vhodných uchazečů o NRP zařazeni.“ (3, s. 79-80) 3. 4. 3. 6 Mezinárodní osvojení Úmluva o právech dítěte zaručuje dítěti, které je dočasně nebo trvale zbaveno svého rodinného prostředí nebo nemůţe být ve svém vlastním zájmu ponecháno v tomto prostředí, právo na zvláštní ochranu a pomoc, kterou poskytuje stát. Ten je povinen zabezpečit takovému dítěti náhradní péči. (20) „Mezinárodní osvojení je upraveno Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou vypracovala a přijala Haagská konference mezinárodního práva soukromého dne 29. 5. 1993. V České republice vstoupila tato úmluva v platnost 1. 6. 2000 a spolu se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, umoţňuje osvojení dětí do ciziny a z ciziny.“ (16) Podle Úmluvy o ochraně dětí a mezinárodním osvojení má kaţdý smluvní stát povinnost určit ústřední orgán, který bude odpovědný za plnění úkolů v ní stanovených. V ČR byl tímto orgánem určen Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. (20) „Ten přebírá do evidence ţadatele o osvojení dítěte z ciziny, kteří s tím musí souhlasit, a děti, pro které se nepodařilo najít vhodné ţadatele o osvojení dítěte v České republice.“ (16)
25
3. 4. 4 Aktéři náhradní rodinné péče „Zákonný zástupce dítěte – rodič/e, poručník, opatrovník Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností: a). při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný,citový, rozumový a mravní vývoj; b). při zastupování nezletilého dítěte; c). při správě jmění dítěte. Při výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdrţet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů, týkajících se podstatných záleţitostí jeho osoby a být slyšeno v kaţdém řízení, v němţ se o takových záleţitostech rozhoduje. Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, můţe učinit jen soud. Rodič/e Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.“ (15) Dle zákona č. 359/1999 Sb.,o sociálně právní ochraně dětí jsou práva a povinnosti rodičů následovné:
Rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo při výkonu svých práv a povinností poţádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany a státní orgány, kterým náleţí téţ ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte a tyto orgány jsou v rozsahu své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření povinny tuto pomoc poskytnout.
Rodiče mají povinnost spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte, na vyţádání příslušného orgánu sociálně26
právní ochrany se dostavovat k osobnímu jednání, předloţit listiny a další doklady a poskytnout nezbytné informace, je-li jich potřeba pro výkon sociálně-právní ochrany, dále umoţnit návštěvu v obydlí, kde dítě ţije, je-li to nezbytné pro ochranu ţivota nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv. (32) Poručník „Jestliţe rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů. Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných anebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu. Nemůţe-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ve věcech správy jmění poručence platí obdobně ustanovení o správě jmění dítěte opatrovníkem. Opatrovník Opatrovnictví není institut náhradní rodinné péče. Soud ustanovuje dítěti opatrovníka v případě střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchţ rodičů navzájem, dále v případě ohroţení majetkových zájmů dítěte, omezení rodičovské zodpovědnosti, řízení osvojení nebo v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba. Opatrovníkem lze ustanovit i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.“ (15) Sociální pracovník Práva a povinnosti pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) dle zákona 27
č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí jsou:
Pracovníci OSPOD mají právo navštěvovat dítě a rodinu, ve které ţije a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole, ve zdravotnickém zařízení, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdrţuje, jak rodiče nebo osoby zodpovědné za výchovu dítěte o ně pečují, v jakých sociálních podmínkách ţije a jaké má vychování, to vše na základě zvláštního oprávnění vydaného tímto orgánem, kde je uvedeno jméno a příjmení pracovníka, titul, zaměstnavatel a vymezena činnost, kterou můţe tento pracovník vykonávat.
Pracovníci mají právo pořizovat obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy dítěte v prostředí, v němţ se zdrţuje, je-li to potřeba pro účely sociálně-právní ochrany.
Pracovníci mají povinnost zachovávat mlčenlivost o o skutečnostech, se kterými se při provádění sociálně-právní ochrany seznámili, pokud se v zákoně nestanoví jinak o o osobě, která upozornila OSPOD na porušení povinností nebo zneuţití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti o o údajích a osobách, jímţ bylo dítě svěřeno do péče a o místě pobytu takového dítěte
Pracovníci mají povinnost vést spisovou dokumentaci pro účely sociálněprávní ochrany. (32)
3. 5 Ústavní výchova „Tam, kde rodina z některých důvodů v péči o dítě naprosto selhává a není moţné či vhodné zvolit osvojení či pěstounskou péči, je potřeba zajistit dítěti jiné výchovné prostředí. Zde můţeme volit – zpravidla dočasně – některé kolektivní výchovné zařízení.“ (6, s. 39) „V ústavní péči (v péči zařízení) jsou tedy jednak děti s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, děti, které byly soudem svěřeny do péče zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, a dále děti, které byly do péče zařízení svěřeny rodiči resp. osobami odpovědnými za výchovu dítěte.“ (15)
28
„V České republice dosud jednotlivé typy zařízení, ve kterých je prováděn výkon ústavní výchovy, spadají do kompetence tří různých rezortů. Mají odlišnou právní úpravu, různý systém financování, odlišné metodické pokyny, různé poţadavky na zaměstnance a jejich kvalifikaci. Zákon o výkonu ústavní výchovy je postaven jako předpis pro školská zařízení a přiměřeně je díky odkazu v zákoně o sociálních sluţbách pouţíván i pro zařízení v kompetenci MPSV4.“ (15) Do rezortu ministerstva zdravotnictví spadá Kojenecký ústav a dětský domov pro děti do tří let věku. Do rezortu MŠMT5 spadají diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy Do rezortu MPSV spadá domov pro osoby se zdravotním postiţením. Kojenecký ústav a dětský domov pro děti do tří let věku – je zdravotnické zařízení léčebně preventivní péče Diagnostický ústav – jsou zde umístěny děti za účelem komplexního vyšetření. Diagnostický ústav pak děti, na základě vyšetření zdravotního stavu a volné kapacity jednotlivých zařízení, umisťuje do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. Pobyt trvá zpravidla 8 týdnů. Jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte. Dětský domov – zde mohou být umisťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let nebo do ukončení přípravy na povolání nejvýše do 26 let. Také se sem umisťují nezletilé matky s dětmi. Účelem domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou bez závaţných poruch chování. Děti se vzdělávají ve školách, které jsou mimo dětský domov. Dětský domov se školou – sem se umisťují děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Účelem je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou se závaţnými poruchami chování, které vyţadují pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu výchovně léčebnou péči nebo děti s nařízenou ochrannou výchovou. Děti se vzdělávají ve škole, která je součástí zařízení. 4
Ministerstvo práce a sociálních věcí
5
Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy
29
Výchovný ústav – pečuje o děti starší 15 let se závaţnými poruchami chování, u kterých byla nařízena ústavní výchova nebo uloţena ochranná výchova. Můţe zde být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloţenu ochrannou výchovu a v jeho chování se projevují tak závaţné poruchy, ţe nemůţe být umístěno v dětském domově se školou. V případě zvláště závaţných poruch chování, lze výjimečně do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou mladší 15 let. Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s uloţenou ochrannou výchovou a děti s nařízenou ústavní výchovou. Domov pro osoby se zdravotním postiţením – jsou zde umisťovány děti, jejichţ zdravotní handicap vyţaduje zvláštní odbornou péči. (15) Statistiky počtu dětí v ústavní výchově je uveden v příloze č. 7.
3. 6 Chystané změny v oblasti náhradní výchovy „Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta a novelu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí přijala.“ (27) Tato novela má za cíl sníţit počet dětí, které jsou umístěny v ústavních zařízení a podpořit jejich umisťování k pěstounům. Také přinese rozvoj náhradní rodinné péče, coţ znamená, ţe se zvýší podpora pěstounské péče, hmotné zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu, změnu způsobů příprav pěstounů, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích sluţeb pro nové i stávající pěstounské rodiny. Jedním z důvodů, proč prezident novelu zákona vetoval bylo, ţe změna zákona povede k tomu, ţe pěstouni budou péči vnímat jako zaměstnání, ne jako poslání. Jeho zamítnutí vyvolalo vlnu ohlasů, jak pozitivních, tak negativních. Nejvíce prezidenta odsoudily organizace, jenţ se pěstounské péči věnují, a podle kterých prezident dané problematice nerozumí. „Je to neuvěřitelná zpráva, ţe prezident nepodpořil moderní zákon, po němţ odborná veřejnost volala dvacet let. Je mi strašně líto, jakého máme prezidenta“ řekla ředitelka Střediska náhradní rodinné péče Věduna Bubleová. Podobně smýšlí i ředitelka občanského sdruţení na podporu náhradní rodinné péče Rozum a cit Jaroslava Máliková. „Je to nedocenění situace opuštěných a ohroţených dětí. Čas jim utíká, přitom by mohly mít zázemí v rodinách,“ uvedla.“ (18) 30
Prezident má i své příznivce, kteří jsou zároveň odpůrci novely zákona. Mezi ně patří například předsedkyně fondu ohroţených dětí Marie Vodičková. Podle ní je kvalitních rodin nedostatek, osm aţ devět procent selhává. V zahraničí, kde jsou zaměření pouze na pěstounskou péči a nemají dostatek zařízení, selhává více neţ 30 % rodin. Nejdříve musí být třeba sociální bydlení a chráněné bydlení, pak se můţou dělat takovéto revoluce v sociálně-právní ochraně. (18) Proti je i Hana Pazlarová z Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy: „Pokud nenaroste počet sociálních pracovnic, nemůţe se systém změnit k lepšímu. Protoţe kdyţ na jednu sociální pracovnici připadá podle oficiálních čísel 360 případů za rok, jak se můţe individuálně věnovat kaţdé rodině, kam umístí jedno dítě do pěstounské péče? Kdyţ jich má několik v jednom zařízení, je to praktické, bezpečné, jednoduché.“ (26)
3. 7 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí „Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí byl zřízen ustanovením § 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Úřad je správním úřadem s celostátní působností a je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. Je zřízen jako orgán sociálně právní ochrany dětí. Úřad působí jako tzv. ústřední orgán podle celé řady mezinárodních smluv a podle komunitárních nařízení. Předmětem činnosti je zejména pomoc při vymáhání výţivného, mezinárodní únosy, zjištění práva styku a mezinárodní osvojení. Dále Úřad vystupuje jako opatrovník (popřípadě kolizní opatrovník) v soudních řízeních ve věcech nezletilých s mezinárodním prvkem.“ (28)
3. 8 Případová studie Na fiktivní rodině Marešových bude popsáno financování pěstounské péče podle novelizovaného zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Manţelé Marešovi se rozhodli vzít si dítě do pěstounské péče. Na OSPOD6 si podají ţádost o zařazení do evidence ţadatelů o zprostředkování pěstounské péče a přiloţí k ní všechny potřebné dokumenty. Je-li všechno v pořádku, postoupí OSPOD kopii spisové 6
orgán sociálně-právní ochrany dětí
31
dokumentace o ţadateli krajskému úřadu. Na základě odborného posouzení zařadí krajský úřad Marešovi do evidence pro účely zprostředkování pěstounské péče. Najde-li úřad pro Marešovi dítě, uzavře s nimi dohodu o výkonu pěstounské péče. Za kaţdou dohodu, kterou úřad uzavře, obdrţí státní příspěvek, který je určen na pokrytí nákladů vynakládaných na zajišťování pomoci osobám pečujícím, osobám v evidenci nebo svěřeným dětem a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí, to znamená, ţe úřad tento příspěvek vyuţije například na zaplacení přípravy k převzetí dítěte pěstounem nebo psychologické vyšetření dětí určených do pěstounské péče. Výše příspěvku činí 48 000 Kč. Dávky, které Marešovi obdrţí jsou příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla a příspěvek při ukončení pěstounské péče. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte závisí na věku dítěte: Tabulka č. 1 Výše příspěvku pěstouna v závislosti na věku dítěte Výše příspěvku
Věk dítěte
4 500 Kč
do 6 let
5 500 Kč
6 – 12 let
6 350 Kč
12 – 18 let
6 600 Kč
18 – 26 let
Zdroj: (vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 19) Dále záleţí, zda dítě, které mají Marešovi v pěstounské péči je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. V tom případě by příspěvek závisel na stupni závislosti: Tabulka č. 2 Výše příspěvku pěstouna dle stupně závislosti dítěte Stupeň
Stupeň
Stupeň
Stupeň
závislosti I
závislosti II
závislosti III
závislosti IV
Do 6 let
4 650 Kč
5 550 Kč
5 900 Kč
6 400 Kč
6 – 12 let
5 650 Kč
6 800 Kč
7 250 Kč
7 850 Kč
12 – 18 let
6 450 Kč
7 800 Kč
8 300 Kč
8 700 Kč
18 – 26 let
6 750 Kč
8 100 Kč
8 600 Kč
9 000 Kč
Věk dítěte
Zdroj: (vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 19)
32
Další příspěvek, který Marešovi obdrţí je odměna pěstouna. Zde závisí na tom, kolik dětí mají v pěstounské péči. Tabulka č. 3 Odměna pěstouna 8 000 Kč
1 dítě
12 000 Kč
2 děti alespoň 3 děti alespoň 1 dítě, závislé na pomoci jiné FO ve
20 000 Kč
stupni II, III nebo IV jde-li o osobu v evidenci, a to i v případě, ţe nepečuje o ţádné dítě
Zdroj: (vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 19) Marešovi mají dále nárok na příspěvek při převzetí dítěte, závislý opět na věku dítěte: Tabulka č. 4 Výše příspěvku pěstouna při převzetí dítěte do 6 let
8 000 Kč
6 – 12 let
9 000 Kč
12 – 18 let
10 000 Kč
Zdroj: (vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 19) Tento příspěvek se vyplácí jednorázově. Dále by Marešovi měli nárok na příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla. Tento příspěvek se ale vyplácí pěstounům, kteří pečují nejméně o 3 děti. Výše příspěvku činí 70 % pořizovací ceny vozidla, nejvýše však 100 000 Kč. V případě manţelů Marešových, kteří mají v pěstounské péči 1 dítě ve věku 7 let, s II. stupněm závislosti, naleţí tato výše dávek: Příspěvek na úhradu potřeb dítěte
6 800 Kč
Odměna pěstouna
20 000 Kč
Příspěvek při převzetí dítěte
9 000 Kč
Měsíčně tedy Marešovi obdrţí 26 800 Kč. 33
Po dosaţení zletilosti dítěte v pěstounské péči, obdrţí dítě jednorázový příspěvek 25 000 Kč. Pokud by ovšem Marešovi dítě adoptovali, obdrţeli by dávky jako biologičtí rodiče. To znamená, ţe by měli nárok na rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, porodné, peněţitou pomoc v mateřství, a dále příspěvky na postiţené dítě – příspěvek na péči a dávky sociální péče. Všechny tyto dávky jsou závislé na výši příjmu rodiny. Přídavek na dítě se vyplácí rodinám, které mají příjem do 2,4 násobku ţivotního minima. Rodičovský příspěvek u rodičů, kterým nelze stanovit vyměřovací základ, činí do konce 9. měsíce věku dítěte 7 600 Kč a následně 3 800 Kč do 4 let věku dítěte. Na porodné má nárok rodina, která v kalendářním čtvrtletí předcházejícím narození dítěte měla příjmy niţší neţ 2,4 násobek ţivotního minima rodiny. Výše porodného pak činí 13 000 Kč na první ţivě narozené dítě.
3.9 Řízený rozhovor Rozhovor se pouţívá jak v kvantitativním, tak v kvalitativním šetření. Rozdíl je ve velikosti zkoumaného souboru. U kvalitativního šetření provádí rozhovory jediná osoba, u kvantitativního skupina tazatelů, kteří jsou adekvátně vyškolení. V kvalitativním šetření se rozhovor dělí na volný, polostrukturovaný a strukturovaný. U volného rozhovoru nejsou otázky předem dány, vznikají během přirozené komunikace s informantem. Polostrukturovaný rozhovor, téţ rozhovor pomocí návodu či částečně řízený, se vyznačuje tím, ţe tazatel má připravený soubor témat nebo otázek, které budou předmětem šetření, ale není stanovené jejich pořadí. Strukturovaný rozhovor, téţ řízený nebo strukturovaný s otevřenými otázkami, je rozhovor, v němţ jsou určeny jak otázky, které je třeba poloţit, tak jejich pořadí. Jedná se většinou o otázky volné, často ovšem v předem určené a závazné formulaci. Jistou nevýhodou je, ţe tento stupeň formalizace brání v přirozené komunikační atmosféře a rozhovor tak nezíská bohatší paletu údajů. (10, str. 110–112)
34
4 PRAKTICKÁ ČÁST Cílem praktické části bakalářské práce je porovnat pomocí řízených rozhovorů zkušenosti několika rodin s adopcí a úřady. Rozhovory, kterých se zúčastnilo celkem 7 respondentek, jsou prováděny na základě předem stanovených otázek a jsou nahrávány a následně doslovně přepisovány. Součástí práce jsou interpretace dat a návrhy a doporučení.
4. 1 Cíl šetření Cílem šetření je zjistit názory osvojitelů na problematiku náhradní rodinné péče a jejich zkušenosti s adopcí a úřady, které se náhradní rodinnou péčí zabývají. Ne všichni osvojitelé mají pozitivní zkušenosti. Ty závisí nejen na době, kdy bylo dítě osvojeno, ale také na odbornosti a chování úřednic. Následně budou interpretovány zjištěné údaje o pohledu osvojitelů na náhradní rodičovství a současný systém náhradní rodinné péče. Poznatky mohou být inspirující nejen pro ţadatele o osvojení, ale i pro veřejnost.
4. 2 Metoda sběru dat Jako metoda sběru dat je pouţita metoda řízených rozhovorů, kdy respondentky odpovídají na předem stanovené otázky. Nahrané rozhovory jsou následně doslovně přepisovány. Všechny respondentky souhlasily s nahráváním a svolily, aby byli odpovědi zveřejněny.
4. 2. 1 Výzkumné otázky Základní otázky rozhovoru byly stanoveny na základě dílčích výzkumných otázek tak, aby odpovídaly na hlavní výzkumnou otázku. Hlavní výzkumná otázka zní: Jak vnímají osvojitelé své náhradní rodičovství v rámci současného systému náhradní rodinné péče v České republice?
35
Dílčí výzkumné otázky jsou: 1. Jaký měli osvojitelé důvod k osvojení? 2. Kde hledali osvojitelé informace o problematice osvojení? 3. Jakou měli osvojitelé představu o výběru dítěte? 4. Má okolí osvojitele povědomí o jejich osvojení? 5. Jak osvojitelé hodnotí proces osvojení? 6. Proč si osvojitelé nevybrali jinou moţnost náhradní rodinné péče? 7. Jak hodnotí osvojitelé jednání s úřady? 8. Jako hodnotí osvojitelé současný systém náhradní rodinné péče? Z uvedených dílčích otázek jsou sestaveny základní otázky rozhovorů, které jsou uvedeny v příloze
4. 2. 2 Průběh šetření Přestoţe u nás v republice ţije spousta rodin, které mají dítě v osvojení, ne kaţdá rodina o tom ráda mluví. Naštěstí se v mém okolí našly takové rodiny, které se se svými zkušenostmi podělily. Kontakty na ně jsem získala díky svým známým, ale i díky osvojitelkám samotným. Rozhovory se uskutečnily v období ledna a února 2013 po předchozí domluvě s osvojitelkami. Po jejich souhlasu s rozhovorem jsem se s nimi dohodla na místě a času setkání. Rozhovory probíhaly jak u osvojitelek doma, tak i na veřejných místech, jako například v restauraci. Všechny rozhovory byly uskutečněny pouze s osvojitelkami samotnými, nikdo z rodiny nebyl přítomen. Na úvod jsem se osvojitelkám představila a zároveň je seznámila s tématem. Poté začaly odpovídat na otázky. Délka rozhovoru se pohybovala okolo 10-15 min, v závislosti na délce odpovědí. Většina respondentek však odpovídala velmi stručně, neboť jim na některé 36
otázky nebylo příjemné odpovídat nebo uţ si nepamatovaly, jak se cítily nebo co proţívaly. Během rozhovoru byl pouţit audiozáznam, se kterým všechny respondentky souhlasily. Po provedení rozhovorů byl audiozáznam převeden do písemné podoby.
4. 2. 3 Charakteristika výzkumného souboru Šetření se zúčastnilo celkem 7 respondentek. Všechny byly v době uskutečnění rozhovoru vdané. Jejich věk se pohyboval od 30 do 48 let. Šest respondentek mělo v osvojení jedno dítě, jedna měla děti dvě. Věk dětí se v době osvojení pohyboval od 6 měsíců do 3 let. Respondentky se lišily také místem bydliště, kdy 4 respondentky byly z vesnice, zbylé 3 z města. Dalším rozdílem byla také doba, ve které dítě osvojily. Ta se pohybuje mezi roky 1993 aţ 2011. Charakteristika respondentek, které mají dítě v osvojení: R1: Alena Š. Paní Aleně je 32 let. Je vdaná 4 roky za stejně starého manţela. Má 2 osvojené děti – dcery – dvojčata, kterým jsou 3 roky. Ţádost o osvojení podali s manţelem v roce 2009, dcery osvojili v roce 2011, kdyţ jim byl 1 rok.
R2: Radka I. Paní Radce je 45 let. Má o pět let staršího manţela, za kterého je vdaná 17 let. Mají 2 děti – devatenáctiletou dceru, kterou má manţel z prvního manţelství a osvojeného patnáctiletého syna. O osvojení si zaţádali v roce 1996 a syna adoptovali o dva roky později ve věku 6 měsíců.
R3: Pavla R. Paní Pavle je 30 let, manţelovi je 31 let. Manţelé jsou spolu 5 let a mají jednoho osvojeného tříletého syna. Ţádost si podali v roce 2007 a syna adoptovali v roce 2010 ve věku 6 měsíců.
37
R4: Lenka B. Paní Lence je 41 let. Je vdaná, manţelovi je 44 let. Mají osvojenou dvanáctiletou dceru. O osvojení si zaţádali v roce 1995 a dceru adoptovali v roce 2001 ve věku 8 měsíců.
R5: Jitka B. Paní Jitce je 48 let. Je vdaná 24 let, manţelovi je 47 let. Mají osvojeného syna, kterému je 23 let. Ţádost o osvojení si podali v roce 1991, syna adoptovali v roce 1993, kdyţ mu byli 3 roky.
R6: Jana B. Paní Janě je 41 let. Manţelovi je 39 let a je za něj vdaná 5 let. Mají adoptovaného syna, kterému jsou 4 roky. Ţádost si podali v roce 2006 a syna adoptovali v roce 2009 ve věku 9 měsíců.
R7: Dana R. Paní Daně je 43 let. Je 10 let vdaná, manţelovi je 44 let. Mají osvojeného pětiletého syna. Ţádost si podali v roce 2007 a adopce proběhla v roce 2009. Synovi byl 1 rok.
4. 3 Interpretace dat Tato kapitola se věnuje interpretaci dat, které byly zjištěny pomocí řízených rozhovorů s osvojiteli. Data jsou rozdělena do podkapitol dle jednotlivých dílčích výzkumných otázek. Při interpretaci jsou pouţity citace výroků respondentů. Úplné znění rozhovorů je uvedeno v příloze č. 8.
4. 3. 1 Důvod k osvojení dítěte Tato podkapitola se věnuje odpovědi na první dílčí výzkumnou otázku „Jaký měli osvojitelé důvod k osvojení?“ Mít vlastní dítě je jednou z věcí, kterých chceme za ţivot dosáhnout. Bohuţel ne kaţdému se to podaří. Důvodů, kterých je spousta, potvrzují i výroky osvojitelů. „Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu. Podstoupili jsme testy a zjistilo se, ţe je manţel neplodný“ (R7) nebo „kvůli mé nemoci“ (R2). Neplodnost je jedním z nejčastějších důvodů adopce. 38
Někteří manţelé ví uţ od začátku, ţe nebudou moci mít vlastní děti. Někteří na to přichází aţ postupem času, kdyţ se o dítě snaţí. Přestoţe se dá neplodnost léčit, její léčba je zdlouhavá a náročná. Některé páry podstupují umělá oplodnění, které ovšem ne vţdy zaručí, ţe ţena otěhotní. S umělým oplodněním měla zkušenost i paní Lenka (R4), která je podstoupila dokonce třikrát. Nakonec se s manţelem rozhodli pro adopci - „prostě jsme vţdycky věděli, ţe chceme dítě. Kdyţ nám to nedopřála příroda, tak jsme si sen splnili takto“. Dalšími důvody jsou onemocnění nebo neúspěšné těhotenství. Jak paní Alena (R1) tak paní Radka (R2) nemohly mít děti ze zdravotních důvodů. Několika neúspěšnými těhotenstvími si prošla paní Pavla (R3) - „rozhodli jsme se tak po dvou těhotenstvích, které bohuţel skončily potratem.“ Jak z výše uvedeného vyplývá, důvodem k adopci není jen neplodnost jednoho z páru. Můţe jím být i neúspěšné těhotenství nebo nemoc.
4. 3. 2 Zdroje informací o problematice Následující podkapitola se pokouší odpovědět na druhou dílčí otázku „Kde hledali osvojitelé informace o problematice osvojeni?“ Prvním a hlavním krokem před tím, neţ se rozhodneme pro osvojení dítěte, je získání informací. V dnešní počítačové době není problém vyhledat si informace na internetu. Webových stránek zabývajících se tématikou osvojení je nespočet. Oblíbená jsou i diskusní fóra, která zakládají osvojitelky samy, aby se podělily o zkušenosti a záţitky se svými dítky s ostatními. Tím zároveň pomáhají v rozhodování i těm, kteří o adopci uvaţují. Neméně oblíbenou formou informací jsou však stále kníţky. „… taky jsme si koupili několik kníţek, které popisují osvojení a taky zkušenosti osvojitelek, které knihu samy napsaly“ (R3). Ovšem zřejmě nejlepší a nejjistější formou je jít se zeptat přímo na Oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo zeptat se na osobní zkušenosti těch, co uţ dítě v osvojení mají. Na OSPODu zodpoví úřednice všechny dotazy a zároveň dají zájemcům hned několik broţur a letáků, které se týkají osvojení. To potvrdila i paní Jitka (R5): „…na OSPOD nám k tomu řekli úplně všechno“. Nejupřímnější odpověď vám však vţdy dají známí, kteří mají dítě v osvojení. Řeknou klady i zápory a poradí ve svízelných situacích.
39
Z šetření vyplývá, ţe většina osvojitelek, které mají dítě déle jak 10 let, hledala informace především v odborných kníţkách a na OSPOD. Náhradní maminky, které si dítě osvojili nedávno taktéţ hledaly informace v kníţkách, ale většinou v těch, které napsaly samy osvojitelky. Zároveň si většinu problémů, které s osvojením souvisí, vyhledaly na internetu a internetových diskuzích.
4. 3. 3 Výběr dítěte V této podkapitole je zodpovězena třetí výzkumná otázka „Jakou měli osvojitelé představu o výběru dítěte?“ Manţelé, kteří se rozhodli pro osvojení by měli mít představu o tom, jak by mělo být jejich dítě staré, měli by mít jasno v tom, jestli by jim vadilo postiţení nebo jiné etnikum. Při vyplňování ţádosti si tak stanovují určitá kritéria, jak má jejich dítě vypadat. Představa o dítěti byla u většiny respondentů podobná. Kdyţ neměli určené pohlaví, chtěli aby bylo zdravé, nebo aby bylo našeho etnika. „…hlavně, aby nebylo nijak postiţené“ (R5), „chtěli jsme jen, aby bylo zdravé“ (R2). Věk dítěte však ve většině případů hraje hlavní roli. Zájemci chtějí, aby bylo jejich dítě co nejmenší. „Chtěli jsme od začátku co nejmenší dítě“ (R4), „přáli jsme si chlapečka našeho etnika ve věku do 3 let“ (R7), „….holčičku ve věku do 5 let“. Důvodem, proč chtějí osvojitelé co nejmenší dítě je, ţe si na něj zvyknou snadněji neţ na dítě starší. Přece jen je rozdíl vychovávat malé batole, které můţete naučit svým zvykům, neţ vychovávat dítě uţ navyklé na své způsoby. O pohlaví dítěte mělo několik respondentek představu – „chtěli jsme původně holčičku…“ (R1), „přáli jsme si chlapečka…“ (R7). Většina však nechala výběr pohlaví na náhodě, „…bylo nám jedno, jestli to bude kluk nebo holka“ (R4), „já jsem si vţdycky přála holčičku, manţel zase chlapečka, proto jsme do ţádosti pohlaví neuváděli, tedy nechali jsme to náhodě“ (R3). Z výše uvedeného vyplývá, ţe většina respondentek chtěla dostat dítě co nejmenší, zdravé a našeho etnika. O pohlaví dítěte má představu pouze několik respondentek. Většina 40
ponechává výběr pohlaví náhodě.
4. 3. 4 Povědomí okolí V této podkapitole je věnována pozornost čtvrté výzkumné dílčí otázce „Má okolí osvojitele povědomí o jejich osvojení?“ Nejen pro náhradní rodiče můţe být přijetí nového člena rodiny nezvyk. Zvídavé pohledy sousedů, negativní přijetí dítěte prarodiči nebo známými mohou tuto událost ještě více zkomplikovat. Naštěstí u všech respondentek probíhalo přijetí adoptovaného dítěte pozitivně. Někteří se dokonce s rodiči a příbuznými radili – „rozhodování jsme nenechávali jen na nás. Radili jsme se i s rodiči a příbuznými“ (R2). Podpora rodiny v takových chvílích, jako je rozhodnutí osvojit si dítě, velice pomáhá. Nejen osvojitelům, ale následně i dítěti. Pro dítě je dobré vědět, ţe je vítáno, ţe je bráno jako vlastní. Rozhodně je dobré mluvit o adopci otevřeně se všemi, kterých se to týká. Hlavně s dítětem. Je lepší, dozví-li se to od „svých“ rodičů neţ od závistivého okolí. „Ví to i syn, kterému jsme to řekli myslím v pěti letech. Nechtěli jsme, aby se to dozvěděl od někoho jiného.“ (R5), „…ani u nás doma to není ţádné tabu“ (R4), „...rozhodně se s tím netajíme“ (R7). Z rozhovorů vyplývá, ţe všechny respondentky mají s reakcemi okolí rozhodně pozitivní vlastnosti. Je to také tím, ţe se adopcí nijak netají. V dnešní době není ţádna hanba mít osvojené dítě. Naopak. Někteří berou adopci jako hrdinství, pomoc dětem, které jsou v dětských domovech nebo kojeneckých ústavech.
4. 3. 5 Hodnocení procesu osvojení Následující podkapitola se zabývá pátou výzkumnou otázkou „Jak osvojitelé hodnotí proces osvojení?“ Samotné rozhodnutí o adopci můţe být pro rodiče těţké. O to těţší pak je, ztěţují-li ho úřady nebo odborníci, kteří se adopcí zabývají. Negativní zkušenosti má několik osvojitelek. „Bylo to velmi zdlouhavé, vyčerpávající psychiku. Nekonečné rozebírání pocitů, opakování nesmyslných otázek a frází. Připadalo mi, ţe stejně všichni hrají takovou hru na dokonalé budoucí rodiče, jen aby se zavděčili psychologům a měli uţ pokoj“ (R4). 41
„Probíhalo to velmi chaoticky. Kaţdou chvíli u nás byli ze sociálky na kontrolu, všechno to vyřizování trvalo strašně dlouho“ (R5), „…všechno to vyřizování, ty otázky. Přišli nám takové dost intimní. Sahaly aţ do dětství, ptali se nás, jak často spolu s manţelem spíme“ (R3). Počáteční radost z rozhodnutí osvojit si dítě tak pak končí nechutí k vyřizování obecně. Většina osvojitelek má však pozitivní zkušenosti. „V pohodě. Nemůţeme si na nic stěţovat“ (R2), „během celého vyřizování jsme neměli nejmenší problém“ (R7). Co se týče rychlosti vyřizování, většinou se doba čekání pohybuje mezi jedním aţ třemi roky. Některé páry ovšem mohou čekat i déle. Například paní Lenka (R4) čekala na dceru dokonce 6 let. Naopak paní Pavle (R3) přišlo vyřízení ţádosti rychlé – „…četla jsem na diskuzích, ţe to bude trvat nejméně 5 let, …po necelých 3 letech zazvonil telefon a oznámili nám, ţe pro nás mají miminko“. Z odpovědí vyplývá, ţe celý proces osvojení mohou zkazit i pouhé přípravy na přijetí dítěte. Neočekávané kontroly, dotazníky, psychologická vyšetření. Naštěstí se to netýká všech osvojitelek. Většina má pozitivní zkušenosti a proces osvojení by podstoupily znovu.
4. 3. 6 Motivace k osvojení Tato podkapitola se zaměřuje na šestou dílčí otázku „ Proč si osvojitelé nevybrali jinou moţnost náhradní rodinné péče?“ Kdyţ člověk ví, ţe nikdy nebude mít vlastní děti, hledá alternativy, které se vyrovnají biologickému rodičovství. Takovou alternativou je právě adopce. „Adopce nám přišla přirozenější…více podobná biologickému rodičovství“ (R3), „…prostě to tak nějak vyplynulo….doktorka mi oznámila, ţe by bylo lepší, kdybych vlastní děti neměla, snaţila se mi nabídnout alternativy“ (R2). Jak jiţ uvedla paní Pavla, adopce je více podobná biologickému rodičovství. Nejen příspěvky, které osvojitelé dostávají od státu jako biologičtí rodiče, ale také příjmení a údaje v rodném listě jsou to, co adopci a biologické rodičovství spojuje. Na rozdíl od například pěstounské péče, která nezaručuje, ţe dítě, které dostanete u vás také zůstane. „Nejsem ten tip člověka, co by mohl mít někoho z celého srdce rád a najednou by přišel někdo, kdo „má na něj papíry“ a klidně by mi ho vzal…Prostě chci všechno nebo nic“ (R4). 42
Pravdou je, ţe osvojení je finančně nákladnější neţ pěstounská péče a nemá takové finanční příspěvky od státu. Zato zaručuje, ţe dítě bude pouze osvojitele a ten má jistotu, ţe nikdo nemůţe jen tak přijít a vzít mu ho. Z rozhovorů je zřejmé, ţe všechny osvojitelky spojuje jedna společná myšlenka. Daly přednost adopci proto, ţe mají jistotu, ţe jim dítě nikdo nevezme a ţe budou mít stejná práva jako biologičtí rodiče.
4. 3. 7 Jednání s úřady Předposlední podkapitola výzkumných otázek se zabývá otázkou „Jak hodnotí osvojitelé jednání s úřady?“ První kroky po rozhodnutí osvojit si dítě vedou vţdy na oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ať jsou důvodem informace o osvojení nebo jiţ vyzvednutí ţádosti. Úřednice na OSPODu jsou, co se týče informací a vyřizování, nejadekvátnějšími osobami. Proto by měly být vstřícné, empatické a milé. V dnešní době jsou tyto vlastnosti samozřejmostí. Ovšem před několika lety tomu tak nebylo. Paní Jitka (R5) má své zkušenosti – „…bylo to velmi chaotické. Všechno to vyřizování a běhání od úřadu k úřadu. Také sociální pracovnice nebyly zrovna ochotné a milé“. Naštěstí, co se chování úřednic týče, má pouze paní Jitka negativní zkušenost. Ostatní osvojitelky si nemohou stěţovat – „Paní na úřadech byly strašně příjemné a všechno nám srozumitelně vysvětlily“ (R2), „…nesetkala jsem se s ţádnou neochotou nebo arogancí a podobně“ (R4). Jsou-li úřednice ochotné, je vyřizování hned příjemnější. Jejich odbornost je samozřejmostí. Vyřizovat osvojení s někým, kdo ví o problematice méně neţ ţadatel by zřejmě nebylo jednoduché. Z výše uvedeného vyplývá, ţe většina osvojitelek má s úřady pouze pozitivní zkušenosti. Důvodem je moţná to, ţe v dnešní době je adopce přirozená věc a odbornost a pozitivní vlastnosti úřednic jsou samozřejmostí. Jediná negativní zkušenost je z doby, kdy adopce nebyly zřejmě tolik rozšířené a úřednice nebyly dostatečně odborně způsobilé.
4. 3. 8 Hodnocení současného systému náhradní rodinné péče Poslední podkapitola se věnuje výzkumné otázce „Jak hodnotí osvojitelé současný systém 43
náhradní rodinné péče?“ Všechny respondentky hodnotily systém náhradní rodinné péče dle svých zkušeností. Většina byla pozitivních – „…neměli jsme ţádné problémy, takţe já ho hodnotím pozitivně“ (R8), „asi dobře. Je dobré, ţe se začalo dělat víc pro to, aby byli lidé více motivování k tomu, aby si osvojili nebo vzali do péče dítě“ (R7). Hodnocení se odráţí od celého procesu osvojení. Respondentky, které měly negativní zkušenosti s vyřizováním osvojení, hodnotily negativně také celý systém. Osvojitelky kritizovaly nejen systém v době kdy osvojily dítě – „…zřejmě je lepší neţ v době, kdy jsme adoptovali syna“ (R5), ale také stát – „…místo toho, aby měl náš stát zájem na tom, aby děti ţily v rodinách nebo domovech tipu Klokánek, tak dělají všechno pro to, aby se nic nezměnilo a děti zůstávaly co nejdéle v kojeneckých ústavech a dětských domovech“ (R4). Z šetření vyplývá, ţe většina respondentek hodnotí současný systém náhradní rodinné péče kladně. Negativně je hodnocena hlavně doba, ve které bylo dítě osvojeno nebo zájem státu o děti v dětských domovech a kojeneckých ústavech.
44
4. 4 Shrnutí šetření V této kapitole jsou shrnuta zjištění, která vyplynula z jednotlivých dílčích výzkumných otázek, a zároveň odpovídají na hlavní výzkumnou otázku – „Jak vnímají osvojitelé své náhradní rodičovství v rámci současného systému náhradní rodinné péče v České republice?“ Důvodů, které brání osvojitelům k zaloţení vlastní rodiny, není mnoho. Hlavním důvodem k adopci není vţdy jen neplodnost, jak si myslí většina lidí. Neplodnost je sice jedním z hlavních důvodů, a také se o ní v médiích nejvíce mluví, ale motivací k osvojení, jak vyplývá z rozhovorů, můţe být i nemoc nebo neúspěšné těhotenství. U nemocí se můţe jednat například o vrozenou srdeční vadu, která nedovoluje podstoupit takovou zátěţ jako je porod nebo můţe člověk prodělat nemoc, u které nelze vyloučit, ţe by ji mohlo dítě zdědit. Jak dále uvedly respondentky, důvodem k osvojení je i neúspěšné těhotenství, kdy po několika potratech ztrácí člověk naději na vlastní dítě. A kdyţ nepomůţe ani medicína v podobě umělého oplodnění, je adopce namístě. Informace o náhradní rodinné péči hledala většina osvojitelek, které mají dítě déle jak 10 let, tedy osvojily si ho během roku 1991 aţ 2003, především v kníţkách a hlavně na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Můţe za to zřejmě to, ţe v té době nebyl tak rozšířený internet a osvojitelky proto nemohly hledat informace na internetu, stejně jako náhradní maminky v dnešní době. Ty měly tu výhodu, ţe si před svým rozhodnutím mohly přečíst různé diskuze a rady těch, kteří uţ děti v osvojení mají. Navíc na základě těchto diskuzí a zkušeností osvojitelek existují i knihy, které samy napsaly. Představy o dítěti mají respondentky podobné. Chtějí dítě co nejmenší,zdravé a našeho etnika. Alespoň podobou si tak chtějí vynahradit absenci vlastního potomka. Důvodem, proč si většina respondentek přeje dítě co nejmenší je, aby se jejich ţivot podobal co nejvíce běţné rodině. To znamená vychovávat dítě od malička, učit ho svým návykům, navíc při přijetí v nízkém věku má dítě větší moţnost adaptovat se do nového prostředí. Lépe zvyknout si mohou i prarodiče a známí. Výběr pohlaví nechává většina osvojitelek na náhodě. Mají tak větší šanci na rychlejší adopci. Mají-li totiţ pohlaví určené, musí čekat, neţ se dítě nejvíce podobné jejich charakteristice objeví. I přesto některé respondentky 45
měly pohlaví dítěte vybrané. Reakce okolí na nový přírůstek rodiny byly u všech respondentek pozitivní. Osvojitelky neměly jediný problém s tím, ţe mají osvojené dítě. Je to také tím, ţe se s adopcí netají. Dětem to říkají předem, aby nebyly překvapeny chováním okolí. V dnešní době je však adopce přirozenou věcí a někteří ji berou jako hrdinství. Věří, ţe osvojitelé pomáhají jak dětem, které jsou v dětských domovech a kojeneckých ústavech, tak státu. S procesem osvojení měla většina osvojitelek pozitivní zkušenost. Na základě toho by osvojení podstoupily znovu. Některé respondentky však popsaly své negativní zkušenosti. Týkaly se přípravy na přijetí dítěte. Neočekávané kontroly ze „sociálky“, dotěrné otázky, psychologická vyšetření. Toto se ovšem týkalo opět pouze respondentek, které adoptovaly dítě před delší dobou. Z toho lze vyvodit, ţe postupem času se zlepšuje nejen dostupnost informací o osvojení, ale také celkový proces. Při rozhodování se mezi osvojením a pěstounskou péčí zvolily osvojitelky adopci z jediného důvodu. Tím je, ţe mají jistotu, ţe je dítě jejich a ţe jim je nikdo nevezme. Navíc mají stejná práva jako biologičtí rodiče. Dítě je jejich hlavně „papírově“, kdeţto u pěstounské péče mohou kdykoli přijít jejich biologičtí rodiče a vzít jim je. Pěstounská péče je moţná lépe financovaná. Pěstouni dostávají víc finančních příspěvků, ty dostávají i děti při odchodu z rodiny. Osvojitelé dostávají „pouze“ příspěvky od státu, které dostávají biologičtí rodiče. I přesto byly všechny respondentky spokojeny s tím, ţe si zvolily osvojení. Postupem času se také dle respondentek zlepšuje jednání s úřady. Většina osvojitelek, které osvojily dítě nedávno, měly pouze pozitivní zkušenosti. S vyřizováním ţádosti neměly ţádné problémy. Úřednice se k nim chovaly přívětivě, mile a se vším jim radily. V současné době totiţ plní spíše roli poradce a pomocníka. Opakem bylo jednání úřednic před 20 lety, kdy jedna z respondentek popsala jejich chování jako neochotné a protivné. V některých chvílích dokonce pochybovala o jejich odbornosti. Z šetření tak lze vyvodit, ţe v dnešní době, kdy je adopce přirozenou věcí, je samozřejmostí, ţe jsou úřednice natolik odborně způsobilé, aby dokázaly osvojitelům poradit.
46
Systém náhradní rodinné péče hodnotily respondentky na základě svých zkušeností. I přesto, ţe většina byla pozitivních, opět je systém negativně hodnocen na základě doby osvojení. Před 20 lety měla respondentka špatnou zkušenost s úřednicemi, a proto hodnotila negativně celý systém. Záporně pak hodnotila jedna z osvojitelek celkový přístup státu k náhradní rodinné péči. Nelíbilo se jí hlavně to, ţe stát nemá zájem na tom, aby se děti z Klokánků a dětských domovů dostaly do rodin, dělají vše pro to, aby tam zůstávaly co nejdéle. Negativně také hodnotí to, ţe na dceru museli čekat příliš dlouho i přes to, ţe byla jiţ od narození právně volná. Kdyţ se pak pokoušeli s manţelem adoptovat ještě další dítě, úřad jim oznámil, ţe jim můţe nabídnout pouze dítě školního věku, jiného etnika, postiţené nebo do pěstounské péče. Stát tak sám odhání zájemce, kteří se snaţí o to, aby měly děti v kojeneckých ústavech či dětských domovech rodinu.
47
4. 5 Návrhy a doporučení Jak vyplývá z průzkumu, zkušenosti rodin s adopcí a úřady se postupem času mění. Adopce se v průběhu let změnila z něčeho, co lidé s vlastními dětmi nedokázali pochopit, v něco, co je v dnešní době naprosto přirozené. V podstatě je to vlastně nejen pomoc neplodným párům, ale v první řadě pomoc dětem, které tráví dětství v domovech nebo ústavech. Ty také potřebují lásku, podporu a porozumění. Některé se jich však za celé dětství nedočkají a jejich ţivot je tak o něco těţší. Bezdětné páry totiţ nejčastěji chtějí osvojit děti co nejmenší, ale co děti, které uţ batolecí věk přerostly? Ty nemají nárok na novou rodinu? Ty nemají šanci poznat, co je láska a zázemí rodiny? Navrhuji proto, aby bylo toto téma více medializováno. Zvláště pak téma adopce dětí školního věku. Je potřeba zamyslet se také nad tím, co všechny tyto děti přivedlo do těchto domovů a ústavů. Je to nerozváţnost rodičů, tíţivá finanční a sociální situace, nezájem rodičů. Ve své podstatě za to někteří rodiče nemůţou, ţe dostanou své děti do takové situace, kdy jsou od nich odloučeni. Jiní za to opravdu můţou a to nerozváţným chováním. Odloţením dítěte tak řeší nechtěné těhotenství. Je proto důleţité o tomto tématu mluvit jiţ od školního věku, vysvětlit dětem, ţe nějaká náhradní rodinná péče existuje a co se stane s dětmi, které jsou výsledkem nerozváţného jednání. Povědomí o náhradní rodinné péči by také mohlo pomoci k více budoucím zájemcům o některou z jednotlivých typů. Proto navrhuji, aby bylo téma náhradní rodinné péče více probíráno na základních školách v rámci občanské či rodinné výchovy nebo v rámci přednášek. Úřednice a sociální pracovnice, zabývající se náhradní rodinnou péčí, by měly být pro ţadatele o náhradní rodinnou péči především oporou a rádci. Je proto dobré, ţe se jejich chování a jednání postupem času změnilo. Před dvaceti lety byly spíše zprostředkovateli, proto byla většina osvojitelů tak málo informovaná a nakonec také zklamaná ze všeho vyřizování. Negativní zkušenosti tak odrazovaly další potenciální zájemce, a moţná proto nebyla náhradní rodinná péče tak prosazovaná. V dnešní době jsou však úřednice více odborně způsobilé,
připravené řešit všechny situace a umí svým klientům poradit
a pomoci, coţ se hodí, vzhledem k tomu, ţe je náhradní rodinná péče v současnosti opět velice probírána v souvislosti s rušením kojeneckých ústavů a dětských domovů. Ty chce stát v roce 2014 zrušit. Místo nich budou děti umisťovány do pěstounských rodin, které si 48
zásadně finančně polepší. Moţná se jedná o ušlechtilý záměr vlády pomoci opuštěným dětem najít rodinu, ovšem bylo by tomu tak pouze v případě, ţe by děti byly umisťovány do rodin pečlivě proškolených, které by měly opravdový zájem na tom, aby byly děti vychovány v opravdové rodině a s láskou. V opačném případě by si totiţ mohl vzít dítě kdokoli pouze za účelem finančních příspěvků, které by od státu dostával a o dítě by se staral nedostatečně. Nelogické na tom všem je, ţe stát chce nejdříve zrušit kojenecké ústavy a dětské domovy a teprve potom hledat vhodné pěstouny. Dalším problémem pak můţe být nezájem o umístěné děti. Ve většině případů se totiţ jedná o děti tělesně postiţené, romského etnika či mentálně zaostalé. Otázkou je tedy, zda by byl někdo ochotný starat se o dítě, které potřebuje neustálý dohled. Z ekonomického hlediska je tento krok pozitivní. Stát, který vynakládá necelých 38 000 Kč na jedno dítě v kojeneckém ústavu, ušetří, protoţe bude-li dítě v individuální péči, zaplatí pěstounům pouhých 10 000 Kč. Nyní uţ záleţí jen na tom, zda vláda opravdu ušetřené peníze pouţije na lepší vyuţití v této oblasti. Myslím si, ţe tento kritizovaný plán vlády by měl smysl, ovšem pouze v případě, ţe by stát rušil kojenecké ústavy postupně. S tím by ale musel začít dříve. Jak je moţno vidět v následující tabulce, i přes to všechno počet dětí v náhradní rodinné péči přece jen roste. Tabulka č. 5 Počet dětí v jednotlivých formách náhradní rodinné péče Forma NRP7
Počet dětí v jednotlivých formách NRP v daném roce 2007
2008
2009
2010
2011
533
542
543
549
Neuvedeno
Pěstounská péče
5 174
5 727
6 722
7 021
7 463
Poručenství
2 409
2 432
2 514
2 641
2 740
Osvojení
Zdroj: (vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 22)
7
náhradní rodinná péče
49
5 ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala problematikou náhradní rodinné péče. Zabývala se popisem náhradní rodinné péče od její historie po současnost, byly zde vymezeny základní pojmy, které se jí týkají. Podrobněji zde bylo popsáno osvojení a vše s ním související. Cílem teoretické části byla analýza současné situace na poli sociálně-právní ochrany dětí, popis současného systému fungování náhradní výchovy a seznámení se s formami náhradní rodinné péče v České republice. V praktické části byly porovnávány, pomocí řízených rozhovorů, zkušenosti několika rodin s adopcí a s úřady. Rozhovory byly prováděny na základě předem stanovených otázek, byly nahrávány a doslovně přepisovány. Rozhovorů se zúčastnilo celkem 7 osvojitelek. Cílem rozhovorů bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku „Jak vnímají osvojitelé své náhradní rodičovství v rámci současného systému náhradní rodinné péče v České republice?“. Na otázku bylo odpovězeno pomocí osmi dílčích výzkumných otázek. Na základě odpovědí osvojitelek bylo zjištěno, ţe si děti adoptovaly nejen z důvodu neplodnosti, ale také z důvodu nemoci či neúspěšného těhotenství. Informace o adopci hledaly na internetu, v kníţkách nebo přímo na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Představy o dítěti měly osvojitelky jednoznačné. Chtěly dítě co nejmenší, zdravé a našeho etnika. Pohlaví dítěte ponechávaly, ve většině případů, náhodě. S pravdou o osvojení neměly ţádný problém, a tak okolí o jejich adopci ví. Proces osvojení hodnotily skoro ve všech případech pozitivně a klidně by ho podstoupily znovu. Adopci si vybraly ve všech případech z jediného důvodu, a to proto, ţe měly jistotu, ţe jim dítě nikdo nevezme. Jednání s úřady v současné době hodnotily pozitivně a aţ na výjimky neměly ţádný problém. Současný systém náhradní rodinné péče hodnotily na základě průběhu osvojení, a tak hodnotily ve většině případů pozitivně. Na základě provedených rozhovorů i já hodnotím současný systém kladně, a to proto, ţe se zlepšuje nejen jednání na úřadech, ale také se zvyšuje povědomí o náhradní rodinné péči obecně. I přesto navrhuji, aby se o adopci mluvilo ještě více a to v souvislosti s osvojením starších dětí, které stále čekají na rodinu. Podle statistik je totiţ nejvíce dětí, které jsou 50
umístěny v domovech a jiných zařízeních, ve věku do 10 let. Počty dětí, které tyto zařízení opouští, se však zvyšují. U nás v Jihomoravském kraji bylo umístěno do náhradní rodinné péče, v roce 2011, asi 1 400 dětí. Je to jeden z nejvyšších počtů dětí. Obecně nejvíce dětí je v pěstounské péči. V roce 2010 jich do ní bylo umístěno 7 021. Do osvojení jich bylo umístěno pouze 549. Číslo by mohlo být vyšší, bohuţel jediné co těmto dětem chybí je právní volnost. Téma náhradní rodinné péče bylo velice zajímavé. Jsem ráda, ţe jsem si toto téma vybrala, protoţe mě obohatilo o nové poznatky. Zkušenosti osvojitelek mi zcela změnily pohled na celý proces osvojení. Doufám, ţe tato práce pomůţe i jiným, uvědomit si, ţe náhradní rodinná péče pomáhá nejen náhradním rodičům, ale v první řadě opuštěným dětem.
51
6 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Kniţní publikace (1) ARCHEROVÁ, Caroline. Dítě v náhradní rodině : Nejčastější problémy při výchově mladších dětí v náhradní rodině. Praha : Portál, 2001. 119 s. ISBN 807178-578-4. (2) DROBÍKOVÁ, Markéta. Aktivity využívané orgány SPOD. Brno, 2008. 61 s., 6. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Mgr. Ladislav Otava. (3) GABRIEL, Zbyněk; NOVÁK, Tomáš. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha : Grada Publishing, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-1788-3. (4) MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha : Portál, 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6. (5) MATĚJČEK, Zdeněk; DYTRYCH, Zdeněk. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Praha : Grada Publishing, 1999. 144 s. ISBN 80-7169-897-0. (6) MATĚJČEK, Zdeněk, a kol. Náhradní rodinná péče. Praha : Portál, 1999. 184 s. ISBN 80-7178-304-8. (7) MEESE, Ruth. Family Matters: Adoption and Foster care in Children´s literature. California: ABC-CLIO, 2009. 147 p. ISBN 978-1-59158-782-8. (8) NOVOTNÁ, Věra; FEJT, Vladimír. Sociálně-právní ochrana dětí. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2009. 256 s. ISBN 978-80-86723-77-8. (9) NOVOTNÁ, Věra; PRŮŠOVÁ, Lenka. K vybraným otázkám osvojování dětí. Praha: Linde, 2004. 159 s. ISBN 80-86131-56-4. (10) REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6. (11) RHEINWALDOVÁ, Eva. Rodičovství není pro každého. Praha: Motto, 1993. 175 s. ISBN 80-901338-4-3. (12) WILDMANNOVÁ, Mirka. Sociální politika. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 131 s. ISBN 80-210-3657-5. (13) ZEZULOVÁ, Dagmar. Pěstounská péče a adopce. Praha: Portál, 2012. 200 s. ISBN 978-80-262-0065-9.
52
Elektronické publikace (14) BUBLEOVÁ, Věduna, VÁVROVÁ, Alena. Sociálně-právní ochrana dětí problematika náhradní rodinné péče [online]. [cit. 2012-11-13]. Dostupné z:
. (15) BUBLEOVÁ, Věduna, a kol. Základní informace o náhradní rodinné péči [online]. Praha : Středisko náhradní rodinné péče, 2011 [cit. 2012-11-13]. Dostupné z: . (16) BUBLEOVÁ, Věduna, a kol. Základní informace o osvojení (adopci) [online]. [cit. 2012-11-13]. Dostupné z: . (17) BUBLEOVÁ, Věduna, a kol. Základní informace o pěstounské péči a péči poručníka [online]. [cit. 2012-11-13]. Dostupné z: . (18) Euractiv. Potopí prezidentské veto zákon o sociálně-právní ochraně dětí? [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: . (19) Integrovaný portál MPSV. Dávky pěstounské péče [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: . (20) Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2012 [cit. 2012-11-13]. Náhradní výchova. Dostupné z: . (21) Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2009 [cit. 2012-11-19]. Průvodce osvojením. Dostupné z: . (22) Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2009 [cit. 2012-11-13]. Průvodce pro náhradní rodinnou péči. Dostupné z: . (23) Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 2011-11-14]. Statistiky. Dostupné z: . (24) Nadace Táta a Máma. Mezinárodní srovnání – ústavní péče [online]. 2012 [cit. 201212-04]. Dostupné z: . 53
(25) Nadace Terezy Maxové dětem. Edice Otvíráme I/2011 [online]. 2011 [cit. 2012-1204]. Dostupné z: . (26) Nadace Terezy Maxové dětem. Edice Otvíráme I/2012 [online]. 2012 [cit. 2012-1204]. Dostupné z: . (27) Rozum a cit. Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí byla přijata [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: . (28) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Úřad [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: . (29) Ţena-in. Jaké jsou náklady na jednotlivé typy náhradní rodinné péče o děti? [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: .
Zákony (30) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. (31) Zákon č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů. (32) Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
54
7 SEZNAM TABULEK A PŘÍLOH 7. 1 Seznam tabulek Tabulka č. 1 Výše příspěvku pěstouna v závislosti na věku dítěte ............................ 32 Tabulka č. 2 Výše příspěvku pěstouna dle stupně závislosti dítěte .......................... 32 Tabulka č. 3 Odměna pěstouna .................................................................................. 33 Tabulka č. 4 Výše příspěvku pěstouna při převzetí dítěte ......................................... 33 Tabulka č. 5 Počet dětí v jednotlivých formách náhradní rodinné péče .................... 49
7. 2 Seznam příloh Příloha č. 1
Schéma náhradní výchovy
Příloha č. 2
Počet dětí v náhradní rodinné péči v jednotlivých krajích ČR
Příloha č. 3
Typy náhradní rodinné péče
Příloha č. 4
Hodnocení zaměstnavatele
Příloha č. 5
Ţádost o zařazení do evidence osvojitelů
Příloha č. 6
Souhlas se zjišťováním osobních údajů
Příloha č. 7
Statistiky počtu dětí v ústavní výchově
Příloha č. 8
Rozhovory s osvojitelkami
55
8 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Schéma náhradní výchovy
Zdroj: Bubleová (14)
56
Příloha č. 2 Počet dětí v náhradní rodinné péči v jednotlivých krajích ČR Počet dětí v náhradní rodinné péči v jednotlivých krajích ČR Počet dětí Územní jednotka
2011
Počet dětí v NRP k 31.
Z toho Celkem
zdravotně
Zánik NRP
12. 2011
roku
v NRP k 1. 1.
Hl. město Praha
Počet dětí umístěných v průběhu sledovaného
Celkem
postiţených
Z toho
Na
Na
zdravotně
návrh
návrh
postiţených
pěstouna
OSPOD
Zletilostí dítěte
jinak
Předání spisu jinému OSPOD
921
189
10
950
29
8
7
71
31
43
1 527
312
7
1 524
28
8
6
189
70
42
Jihočeský
823
196
5
846
41
19
6
82
50
16
Plzeňský
770
236
9
826
46
3
4
70
82
21
Karlovarský
637
209
4
690
7
11
3
69
33
40
1 840
372
25
1 857
43
15
13
180
65
82
Liberecký
693
166
4
709
25
9
6
60
53
22
Královéhradecký
736
118
2
732
45
9
2
76
27
8
Pardubický
619
145
6
656
36
6
1
44
17
40
Kraj Vysočina
510
114
5
550
31
4
0
39
19
12
Jihomoravský
1 307
246
13
1 315
58
13
1
136
52
36
Olomoucký
858
193
4
887
25
10
5
94
36
19
Zlínský
634
132
3
666
47
14
1
49
21
15
Moravskoslezský
2 681
570
13
2 768
49
30
19
247
101
86
Celkem
14 556
3 198
110
14 976
510
159
74
1 406
657
482
Středočeský
Ústecký
Zdroj: (vlastní zpracování – údaje převzaty z MPSV, 22)
57
Příloha č. 3 Typy náhradní rodinné péče
Zdroj: (vlastní zpracování – údaje převzaty z Bubleová, Vávrová, 13)
58
Příloha č. 4 Hodnocení zaměstnavatele
59
Příloha č. 5 Ţádost o zařazení do evidence osvojitelů
60
Příloha č. 6 Souhlas se zjišťováním osobních údajů
61
Příloha č. 7 Statistiky počtu dětí v ústavní výchově Děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou umístěné v ústavních zařízeních za rok 2011
Počet dětí, u nichţ byla ve sledovaném roce ukončena ÚV, OV nebo umístění v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc z důvodu návratu do umístění do původní zletilosti ostatní NRP rodiny
Počet dětí k 1.1. sledovaného roku
Počet umístěných dětí ve sledovaném roce
Děti s nařízenou ÚV
7655
1901
490
389
1094
220
7340
Děti s uloţenou OV
158
47
5
0
59
4
128
35
26
6
6
14
5
39
426
506
115
95
18
124
580
227
706
343
47
9
119
415
Děti s nařízenou ústavní výchovou a uloţenou ochrannou výchovou, které nebyly umístěny do ústavní péče Děti umístěné v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc na základě rozhodnutí soudu Děti umístěné v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc na základě ţádosti zákonného zástupce, ţádosti dítěte, ţádosti OSPOD se souhlasem rodiče
Počet dětí k 31.12. sledovaného roku
Zdroj: MPSV (22)
Počet dětí v ústavní péči v letech 2000 – 2006 25000
24500
24500 24000 23500 23000
23300 22900
22600
22700
22800
2001
2002
2003
23500 počet dětí
22500 22000 21500 2000
2004
2005
2006
Zdroj: Nadace Táta a Máma (23) 62
Počet dětí v kojeneckých ústavech v letech 2000 - 2006 1750 1700 1650 1600 1550 1500 1450 1400 1350 1300
1723 1655
1630
1624 1570
1565 1470
2000
2001
2002
2003
2004
2005
počet dětí
2006
Zdroj: Nadace Táta a Máma (23)
Počet dětí s postiţením v ústavní péči v letech 2000 - 2006 13145
13200 13100 13000 12900 12800
12783
12750
12806
12851
12864
12923 počet dětí
12700 12600 12500 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Zdroj: Nadace Táta a Máma (23)
63
Příloha č. 8 Rozhovory s osvojitelkami Jméno: Dana R. Věk: 43 Jak dlouho máte dítě v osvojení: 4 roky 1. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro osvojení dítěte? Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu. Podstoupili jsme testy a zjistilo se, ţe je manţel neplodný. 2. Kde jste hledali informace o osvojení? Informace jsme hledali na internetu a také od kamarádky, která má osvojené dítě. 3. Jaké dítě jste si přáli osvojit? Přáli jsme si chlapečka našeho etnika ve věku do 3 let. 4. Má vaše okolí povědomí o tom, ţe máte osvojené dítě? Vzhledem k tomu, ţe jsme se nedávno přestěhovali, myslím, ţe zatím o tom okolí neví, ale rozhodně se s tím netajíme. 5. Jak hodnotíte celý proces osvojení? Podstoupili byste ho znovu? Klidně bychom ho podstoupili znovu. Během celého vyřizování jsme neměli nejmenší problém. 6. Proč jste se rozhodli pro adopci a ne například pro pěstounskou péči? Chtěli jsme dítě, které bude jen naše. Abychom se nemuseli bát, ţe nám ho jednou někdo vezme. 7. Jak hodnotíte jednání s úřady? Zpočátku to bylo trošku moc papírování a běhání, ale nebylo to tak strašné. Stálo to za to. 8. Jak hodnotíte současný systém NRP v ČR? Asi dobře. Je dobré, ţe se začalo dělat víc pro to, aby byli lidé více motivování k tomu, aby si osvojili nebo vzali do péče dítě. Myslím tím, ţe se v současné době o tom všem více mluví.
64
Jméno: Jitka B. Věk: 48 Jak dlouho máte dítě v osvojení: 20 let 1. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro osvojení dítěte? Nemohli jsme mít vlastní děti a chtěli jsme aspoň nějaké mít. 2. Kde jste hledali informace o osvojení? V knihách a na OSPOD, kde nám k tomu řekli úplně všechno. 3. Jaké dítě jste si přáli osvojit? Bylo nám to vcelku jedno. Chtěli jsme hlavně, aby nebylo nijak postiţené. 4. Má vaše okolí povědomí o tom, ţe máte osvojené dítě? Ano, myslím, ţe to ví všichni. Ví to i syn, kterému jsme to řekli myslím v pěti letech. Nechtěli jsme, aby se to dozvěděl od někoho jiného. 5. Jak hodnotíte celý proces osvojení? Podstoupili byste ho znovu? Kdyţ jsme osvojovali syna, probíhalo to velmi chaoticky. Kaţdou chvíli u nás byli ze sociálky na kontrolu, všechno to vyřizování trvalo strašně dlouho. Tenkrát bychom to uţ znovu nepodstoupili. Dnes uţ je to moţná jiné. V dnešní době bychom nad tím moţná znovu uvaţovali. Bohuţel uţ bych řekla, ţe na to nemáme věk. 6. Proč jste se rozhodli pro adopci a ne například pro pěstounskou péči? Chtěli jsme mít jistotu, ţe nám syna nikdo nevezme. 7. Jak hodnotíte jednání s úřady? Jak uţ jsem říkala, bylo to velmi chaotické. Všechno to vyřizování a běhání od úřadu k úřadu. Také sociální pracovnice nebyly zrovna ochotné a milé. Ale jsem ráda, ţe to máme za sebou. 8. Jak hodnotíte současný systém NRP v ČR? Zřejmě lepší neţ v době, kdy jsme adoptovali syna.
65
Jméno: Alena Š. Věk: 32 Jak dlouho máte dítě v osvojení: 2 roky (dvojčata) 1. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro osvojení dítěte? Ze zdravotních důvodů jsem nemohla mít děti. Proto jsme se s manţelem rozhodli pro adopci. 2. Kde jste hledali informace o osvojení? Na internetu – na diskusních fórech a v kníţkách. 3. Jaké dítě jste si přáli osvojit? Chtěli jsme původně holčičku ve věku do 5 let. Nakonec nám nabídli holčičky – dvojčátka, kterým byl 1 rok. Chtěli jsme sice jedno dítko, ale řekli jsme si, proč bychom si nevzali rovnou dvě, kdyţ patří k sobě. 4. Má vaše okolí povědomí o tom, ţe máte osvojené dítě? Ano. 5. Jak hodnotíte celý proces osvojení? Podstoupili byste ho znovu? Klidně bychom ho podstoupili znovu, ale dvě princezny nám bohatě stačí. 6. Proč jste se rozhodli pro adopci a ne například pro pěstounskou péči? Kdybychom měli holky v pěstounské péči, mrzelo by mě, kdyţ by od nás pak odešli. Takhle jsou naše, víme, ţe jen tak neodejdou. 7. Jak hodnotíte jednání s úřady? Normální. Jiné slovo mě nenapadá. 8. Jak hodnotíte současný systém NRP v ČR? Dobrý.
66
Jméno: Jana B. Věk: 41 Jak dlouho máte dítě v osvojení: 4 roky 1. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro osvojení dítěte? Tím důvodem byla neplodnost. 2. Kde jste hledali informace o osvojení? Od sestry, která má uţ jedno dítě osvojené. 3. Jaké dítě jste si přáli osvojit? Do 3 let a našeho etnika. 4. Má vaše okolí povědomí o tom, ţe máte osvojené dítě? Ano, má. 5. Jak hodnotíte celý proces osvojení? Podstoupili byste ho znovu? Já jsem s tím ţádný problém neměla a šla bych do toho znovu. 6. Proč jste se rozhodli pro adopci a ne například pro pěstounskou péči? Chtěla jsem mít své dítě o kterém budu rozhodovat sama a nepřijdu o ně. 7. Jak hodnotíte jednání s úřady? Dobře. 8. Jak hodnotíte současný systém NRP v ČR? Asi dobře.
67
Jméno: Pavla R. Věk: 30 Jak dlouho máte dítě v osvojení: 3 roky 1. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro osvojení dítěte? Rozhodli jsme se tak po dvou těhotenstvích, které bohuţel skončili potratem. Po dlouhém váhání jsme se s manţelem shodli, ţe nejlepší bude, kdyţ si nějaké dítko adoptujeme. 2. Kde jste hledali informace o osvojení? V dnešní době je všude spousta informací. My jsme je hledali na internetu a taky jsme si koupili několik kníţek, které popisují osvojení a taky zkušenosti osvojitelek, které knihu samy napsaly. 3. Jaké dítě jste si přáli osvojit? Já jsem si vţdycky přála holčičku, manţel zase chlapečka, proto jsme do ţádosti pohlaví neuváděli, tedy nechali jsme to náhodě. Pak nám oznámili, ţe pro nás mají chlapečka. Byli jsme štěstím bez sebe. 4. Má vaše okolí povědomí o tom, ţe máte osvojené dítě? Ano, vědí to všichni známí. Věděli o našich problémech, proto ani nebyli překvapeni. 5. Jak hodnotíte celý proces osvojení? Podstoupili byste ho znovu? Rychlé. Četla jsem na diskuzích, ţe to bude trvat nejméně 5 let, neţ nám nějaké dítko dají. Ale po necelých 3 letech zazvonil telefon a oznámili nám, ţe pro nás mají miminko. 6. Proč jste se rozhodli pro adopci a ne například pro pěstounskou péči? Ani nevím. Adopce nám přišla přirozenější. Teda jako více podobná biologickému rodičovství. 7. Jak hodnotíte jednání s úřady? Mohlo to být horší. Zpočátku všechno to vyřizování, ty otázky. Přišli nám takové dost intimní. Sahaly aţ do dětství, ptali se nás, jak často spolu s manţelem spíme. To bylo asi nejhorší. 8. Jak hodnotíte současný systém NRP v ČR? Asi bych nic neměnila. Myslím, ţe to, jak funguje současný systém je úplně v pořádku.
68
Jméno: Radka I. Věk: 45 let Jak dlouho máte dítě v osvojení: 15 let 1. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro osvojení dítěte? Kvůli mé nemoci. Doktoři mi nedoporučovali otěhotnět. Proto jsme se rozhodli pro adopci. 2. Kde jste hledali informace o osvojení? Z internetu, z kníţek, na OSPOD. 3. Jaké dítě jste si přáli osvojit? Bylo nám to vcelku jedno. Chtěli jsme jen, aby bylo zdravé. 4. Má vaše okolí povědomí o tom, ţe máte osvojené dítě? Rozhodování jsme nenechávali jen na nás. Radili jsme se i s rodiči a příbuznými. Takţe všichni známí o tom ví. 5. Jak hodnotíte celý proces osvojení? Podstoupili byste ho znovu? V pohodě. Nemůţeme si na nic stěţovat. Jinak jestli bychom to podstoupili znovu? Asi ne. Vţdycky jsem chtěla jen jedno dítě. Manţelovi to také vyhovuje, takţe o další adopci neuvaţujeme. 6. Proč jste se rozhodli pro adopci a ne například pro pěstounskou péči? Ani nevím. Prostě to tak nějak vyplynulo. Kdyţ mi doktorka oznámila, ţe by bylo lepší, kdybych vlastní děti neměla, snaţila se mi nabídnout alternativy. Padlo tam i slovo adopce. Takţe proto asi. 7. Jak hodnotíte jednání s úřady? V pořádku. Vše bylo v pohodě. Paní na úřadech byly strašně příjemné a všechno nám srozumitelně vysvětlily, takţe ţádný problém nebyl. 8. Jak hodnotíte současný systém NRP v ČR? Jak uţ jsem říkala, neměli jsme ţádné problémy, takţe já ho hodnotím pozitivně.
69
Jméno: Lenka B. Věk: 41 let Jak dlouho máte dítě v osvojení: 12 let 1. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro osvojení dítěte? Po neúspěšných pokusech otěhotnět (3 umělá oplodnění). Prostě jsme vţdycky věděli, ţe chceme dítě. Kdyţ nám to nedopřála příroda, tak jsme si sen splnili takto. 2. Kde jste hledali informace o osvojení? Šli jsme se zeptat na OSPOD. 3. Jaké dítě jste si přáli osvojit? Chtěli jsme od začátku co nejmenší dítě. Trvali jsme na tom, aby to bylo „bílé“ dítě. Nevadilo nám dítě s léčitelnou vadou a taky nám bylo jedno, jestli to bude kluk nebo holka. Nechali jsme to na přírodě. 4. Má vaše okolí povědomí o tom, ţe máte osvojené dítě? Samozřejmě, všichni to ví a ani u nás doma to není ţádné tabu. 5. Jak hodnotíte celý proces osvojení? Podstoupili byste ho znovu? Jak se to vezme. Bylo to velmi zdlouhavé, vyčerpávající psychiku. Nekonečné rozebírání pocitů, opakování nesmyslných otázek a frází. Připadalo mi, ţe stejně všichni hrají takovou hru na dokonalé budoucí rodiče, jen aby se zavděčily psychologům a měli uţ pokoj. Bylo to náročné, ale kdybych věděla, ţe znovu dostaneme tak super dítě jaké máme, tak bychom to podstoupili znovu. 6. Proč jste se rozhodli pro adopci a ne například pro pěstounskou péči? Protoţe nejsem ten tip člověka, co by mohl mít někoho z celého srdce rád a najednou by přišel někdo, kdo „má na něj papíry“ a klidně by mi ho vzal. To bych nepřeţila. Prostě chci všechno nebo nic. 7. Jak hodnotíte jednání s úřady? Vcelku dobře, dělají to, co musejí a musí dodrţovat daná pravidla. Nesetkala jsem se s ţádnou neochotou nebo arogancí a podobně. 8. Jak hodnotíte současný systém NRP v ČR? Špatně. Ústavy jsou plné dětí, které by chtěly milující rodiče. Místo toho, aby měl náš stát zájem na tom, aby děti ţily v rodinách nebo domovech tipu Klokánek, tak dělají všechno pro to, aby se nic nezměnilo a děti zůstávaly co nejdéle v Kojeneckých ústavech a Dětských domovech. My jsme na adopci čekali 6,5 let.Vidím to i na příkladu naší dcery. Byla uţ od narození právně volná, ale k nám se dostala aţ v 8 měsících. Kdyţ byli dceři 4 roky, rozhodli jsme se, ţe adoptujeme ještě jedno dítě. Na úřadě nám bylo sděleno, ţe kdyţ uţ jsme jedno dítě dostali, tak nám můţou nabídnout jen dítě školního věku nebo romské mimino nebo dítě postiţené nebo do pěstounské péče. Ani jedna varianta se nám nezamlouvala, tak jsme to hodili za hlavu.
70
