NAŠE VOJSKO. Až se jednou zvedne železná opona" a svět se konečně dozví pravdu o životě našich dětí - pionýrů", promhtvi

Až se jednou zvedne „železná opona" a svět se konečně dozví pravdu o životě našich dětí - „pionýrů", promhtvi němá ústa milionů. Pak celý civilizovaný svět ustrne nad skutečností, jakou učinil nesmírnou chybu, že se nepřičinil o rychlé skoncování s podvodm1c.y, zloději a veškerou lůzou tak poslušnou Kremlu, vyznávající jen nám cizi, zvdcenou a nikdy neuskutečnitelnou marx·leninsko·stalinskou „ideologii", která lidstvo násilně vehnala do utrpení, zkázy a mravního úpadku na tolik desetiletí! (Úryvek z knihy)

NAŠE VOJSKO 28-048-93

w

Generálmajor ve výslužbě Vladimir Přikryl (3. 8. 1895 -14. 6. 1968), vyznamenaný in memoriam v roce 1991 česko­ slovenským řádem M. R. Štefánika , náleží ke generaci našeho národa, jejíž život i další osudy poznamenala první svě­ tová válka. Jako legionář v Rusku se zúčastnil zápasu, ve kterém se rodilo naše obnovené národní a státní vědomí. Za druhé světové války potom bojoval v ladách českosloven­ ské zahraniční armády jak na západní, tak na východní frontě. Shodou okolností přežil nejen tyto heroické zápasy, ale i žaláře komunistického režimu . Ve tlech vykonstruovaných procesech byl totiž odsouzen celkem k devíti letům a pěti měsícům odnětí svobody .. Vladimír Plikryl sice už v roce 1947 vydal část svých pamětí pod názvem Pokra čujte v horách, avšak tehdejší cenzura v nich změnila mnohé a de facto zabránila vydán í před­ cházející části o českosloven­ ském odboji za druhé světové války na Západě . Krátce po svém podmínečném propuštění (8.8.1953) pak pokládal, jako jeden z mála vyšších dtlstojníktl své generace , za svou povinnost

-VLADIMÍR PŘIKRYL -

Za vlády tmy

NAŠE VOJSKO - - - - · PRAHA - - - - ·

se

„Tak už tě máme, bestie." V pivním okamžiku jsem se domníval, že jsem se oci1l v zamčené místnosti šíle~ce~. Ale bezesporu usilovně hledal další vhodné slovo.

„Sv mě.

C Vladimír Přikryl, dMička PhMr. Jarmila Če rn á, 1993 Literární úprava C PhDr. Zdeněk Vališ, 1993 Epilogue ©PhMr. Jannila Černá, 1993 ISBN 80-206-0228-3

A opět hluboké zamyšlení, které vyústilo ve výkřik: „Kurvo, padouchu, gaunere, pros1itute. zločinče!" Upřeně jsem se na něho díval - zbaven v lom okamžiku jakékoliv soudnosti'. Jen jsem si v duchu opakoval , že tohle přece nenf možné, aby se mnou někdo takto potupně jednal. Jak jsem se však mýlil... „Konečně jsi v pasti. Máme tě! Teď už nám neutečeš! Číhali jsme na tebe dost dlouho. Jenomže ... ," zača l se vlastními slovy doslova zalykat, „nám nikdo neunikne, když nechceme . A my nechceme, rozumíš, nechceme... " Při­ tom mi neustále šermoval pěstí pfed obličejem. ,J si zatčen! Kon eč ně promluvíš! Jestli ne, uvidíš, jak s tebou zatočíme, ty svině! A m y umíme toč it s lidmi ... " Noc z 16. na 17. května 1949 teprve začí nala ... Nechci svými vzpomínkami ubírat místo povolanějším. kteří snad jednou budou psát historii těchto let, ale nikdy jsem nezůstával stranou, když se jednalo o osudu mého domova, mé vlasti. O tom, že si nevymýšlím, svě dčí udělená vyznamenání z prvnfho i druhého odboje. A proto kd yž mě komunisté milostivě pustili z kriminálu, aspoň jsem začal od 20. září 1954 zaznamenávat své zážitky, dojmy a zkušenosti. Ve víru všedních starostí člověk zapomíná a pak - je tu zázračná moc času, která pomáhá překonat nejednu bolest. Již krátce po druhé světové válce jsem napsal své vzpomínky na druhý československý odboj. Ale už te nkrát, v roce 1947, nejrůznější komunističtí cenzoři - jak Hlavní správa osvěty a výchovy, tak zvlášlě 5. odděleni hlavního štábu českos lovenské branné moci - přepsali jejich část takovým způsobem, že se vymkla pravdě a skutečnos1i. Proto také mohlo nakladatelství Naše vojsko vydat jen druhou část mých vzpomínek - Pokračujte v horách. Dnes o tom již nikdo neví. Po únoru 1948 se j iž o českoslove nském odboji na Západě psát nesmě lo , aspoň ne v té podobě jako v rukopise, který jsem krátce předtím odevzdal nakladatelství. To vše mě nabádalo, abych aspoň pro s.ebe samotného a předevš ím pro své potomky zaznamenal, jakým způsobem jednotlivci osvědčovali věrnost zásadám, z nichž se rodilo naše obnovené národní a státní vědo mi . Náhodou jsem byl ú častníkem těch10 heroických zápasů a také zůstal naživu i přes

~nohá nebezpe~í. kterým je jedinec vystaven za tak mimořádných okolností, Ja~é d~>vede_ pfinášet krutá moderní válka nebo komuni stická diktatura. Ne všich ni t?to inferno přežili ve zdraví, mnoho se jich nevráti lo vůbec. Proto Jsem poklá~al za, svou povinnost zaznamenat to, co on i by mohli vyprávět, pro ~oučem a vystrahu budoucím generacím , neboť boj není jenom s~uhrnny_m vyčtei:n tč~h a _těc h udál~st í, ale má i vysoký význam mravní. Trebaže Je na~e histone e~1zodou v širokém měřítku osudt1 lidstva, přece je ~r~ejnv~~nč:~~j~í~~o;~~~ národ, toto období vzdechů, pl áče a krve jednou ~jkdo, opravdu nikdo, by neměl na období skutečného temna zapomenout. Věn m, že _opět nas1ane doba,_ kdy se do naší společnos1i vrátí úcta č lověka k_člověku 1 všechny ostatní ideály a mravní hodnoty našeho prvního prezidenta Tomáš~ G . Masaryka a jeho nejbližších spolupracovníků. K tomu , aby se ta~o h1stoncká zkušenost s komunismem nevytrati la z povědomí SP_Ole~nost_1, s~ad napomohou.i nás ledující řádky a stránky mých vzpomínek. Nic v1c ani meně pro to dnes udě l at nemohu ...

Vojenskou

službu jsem

nastoupil

15.

března

1915 u tehdejšího

zeměbraneckého pluku 13 v Olomouci jako jednoročn í dobrovolník ra-

ko~sko-~h~rské ~rmády a_po absolvování kadetky v Opavě jsem přesně po pěti mě s1 c 1 ch odjel na haličskou fronm do Dubna. Po ústupu v bojích u Berestečka severně od B rodů jsem přešel 21. července 1916 s celou půlro1ou která ~ěla krýt ústup praporu zeměbraneckého pluku 13. k ruské annádě. ' Měl Jse~ l~tiž v jednotce ~ě_tšinu_ vojákQ slovanského původu, a tak jsme se před ~skym mokem domluv1h, že Jakmile Rusové přejdou kopec se zámkem, ~vanym Pe~~m yl, vzdá~e se. ~odaňl o ~e nám plán u skutečnit. Na bodáky Jsme nasad1h všechn~ . b1lé, co Jsme měli ; kapesníky, hadry, papíry i onuce. Když Rusové vyrazili _od zá~u, vys,trčili js~e všic~n i (asi 120 mužO) ověšené bod~y a čeka li ... Rusky po~č 1 k zastavil svou Jednotku a ev identně byl '! rozpac1ch , co má d~lat ~ychle JSem proto vyskočil ze zákopu, popošel vstfíc a rusky mu oznámil. že 1ednolka i se mnou přechází dobrovolně a bez boje do zajetí. Po s lo~ení zbraní nás dal seřad it a pod stráží odvést do zázemí. Náš odchod z pozic doprovodili Rakušané dobře mífenou dělostřeleckou pal.bou. Naštěstí nikdo ne~yl zraněn. Tehdy to ovšem na m ě, jednadvacetiletého mladíka, zapt1sob1lo mohutným dojmem: dovést jednolku přes frontu ~e svým slovanským bratnim bez nehody a zahájit bojovou cestu pro1i na!hm utlačovat e lů m . Byl to i na tehdejší dobu odvážný podnik. _Pak už násle~ovala o.bvyklá f?rma ~ výs lechy u velitelství, pochody do m1st_ soustředěm pro zaJatce:··~Prek_vapi l o nás, že u vyšších velitelství byli vě1šmou generálové - Němc i. Zádah mě, abych mluvi l německy, a nikoli rusky. To bylo otřesné! Už tehdy jsme si říkali, že ruskou armádu zaprodali N ěmcít m, což se pozděj i potvrdilo. _Jako zajate~ ~s~m odjel s transportem do zajateckého tábora v Novo-Nikolajevsku na S 1b1ři. Ještě během cesty jsme se pfi pnijezdu velkým vojenským

táborem Oámicí nedaleko Kyjeva pfihlásili u veli1elství Česk~ družiny. Prokázal jsem se legitimací Obce sokolské (byl jsem č l enem Jednoty ve Štěpánově u s>lomc;mce), kterou.jsem m~I d_~ ~é doby zašitou v cípu vojenské blt1zy. Chtě l i Jsme 1h?ed vstoup!t do vz~1kaJ1C 1 českoslove n ské a~ády, avšak nábor zajatých Čechu a Slováku nebyl Ještě povolen. Všechny „vysostné odznaky·· rakousko-uherské armády jsme poc ho pitel ně odhodili už dřív a pos tupně si opatři li civi lní ~blek, třebaže. znač ně chatrný. j~me_ ov~em upadli u německych dů stoj níků v nem1los1. Pobyt českych dustOJníku ,,zrádců" - mezi ří šs k on ěmec ký m i dů stojn íky se ~ta! nes nesit~ln ý m .. ~ proto jsme raději na doporučení vojenského lékaře . ktery nás pochopil, vohh pobyt. v ústavu pro choromyslné v Tomsku a později v Omsku. Nikdo z nás ovšem netušil dramatické důsledky 1oho10 rozhodnutí. Ústavní l é kaři v Tomsku nevěřili, že jde o tři zdravé bývalé rakouské a nyní české důstojníky , ale považovali nás za vojáky, u kterých zan~~h.al pobyt n~ frontě určité známky silného nervového otřes u . Pro10 nás léč 1 h Jako ostatm choromyslné a nelze říci, že bychom se nedovedli přizpůsobit často zvláštním a výji mečným n aříze ním ús1avu, i když to pro nás znamenalo znač né sebezapírání a velkou trpělivost. Působi lo s kličujícím dojmem, když před vánočními svátky v roce 1916 p řiš la celá ruská rota za mrazu minus 42 s t~pM jednoho dne večer ~ plné zbroji před naše zajatecké ubikace v Novo-N1kolaJevsku, budovu obkli č 1la a za pfihlížení mnoha místních občanů způsobila rozruch, ba zděš ení. Tři důstojníci - Češi, pod i vně oblečení proti tuhé zim ě, zahalení vy půjč_ený mi přikrývkam i , mezi silným vojenským kordonem s če tou vpře~ u a s dalš1~etou vzadu pochodovali na nádraží k 1ransportu do !omského blázmce. Nechci toto vyprávění rozšiřovat o veselé i smutné zážitk y po více než tři stak.ilo metrov~ cestě na východ. Jen tolik mohu říci, že už _tenkrát se. k nám mnozí ru_št1 dů s toj n íci i vojáci chovali přátel sky . V řeči r_ozu měh .i:nno~a spo le č n y m výrazům a to nás spojovalo. Někteří z nás měh strach , JlflÍ Sl nás zpytavě prohlíželi , ale vcelku nás za blázny přece jen považovali . .. . . V ústavu, kam jsme v doprovodu silné vojenské stráže dorazili asi po šestihodinové jízdě na saníc h, zabalení slámou a přikrývkami, omotaní ~rovazy! nás opě1 prohlédli . Dostali jsme se do takzvané pozorovate lny mezi ostatm skuteč né blázny, odkud nás po dvou dnech přemi~tili na ~?ě ! ení. V té~ě~ ko m fortně zařízené m novém ústavu se všemi tehdejš1m1 modemmu vymoženostmi se léč ilo výhradně prostředím. Byl rozdě l e n na osmnáct

!

!ím

oddě lení.

Na nejnižším oddě l ení. na , Jedničce" , dlelo asi dvacet pět nejtěžšíc h případů úplně nahých v zabetonované místnosti s malým okénkem_ ~ s!rop~ . na šikmé betonové pod laze. V postranních celách na chodb! žd1 11 neJzufivěj ší a pohled na ně i přes husté mfížky byl. zdrcující. Jídlo se v ,jedn i čce" podávalo bez příboni na běž ícím pásu. Co si kdo urval, to měl. Velmi časté výstřelky v chování těchto ubožáků vyfi zoval dozorce, který postranním okénkem pomocí tyče se zahnutým hákem krotil zuřivce. Pochopite l ně že pobyt pro nás, zdravé, zde představova l muka. Bez jakéko_liv domluvy jsme si sedli na zem, každý do jednoho zaobleného rohu místnosti , a

zfra.li jsme na hrozné ':'ýlevy svých „spolutrpících". Vesměs nezapomenutelné projevy nemoc~ých hdí - Si~ifa~ů , ~t~fí si zde volně vybíjeli svoje nervové šoky, s~ ned_aJ1 popsat. Všichni ti'i Jsme mysleli, že budeme-li v tomto proslf~d1 ~elši.??bu, o~rav~u ~ z~Jázníme. Neměli jsme k tomu už daleko. V .JCdnič~e JSme zustah asi tfi .kruté dny; čas se měi'it nedal, hodiny nikde nebyly. Naši pozorovatelé poznali, že náš „případ choroby" je zcela jiného ~ázu. a proto nás. přemístili na „trojku", kde už byla dřevěná podlaha a kde Jsme také dostali prádlo. Následovala „šestka" s nemocničním oblekem a možnost Ju:atších vycházek. Z „dvanáctky" jsme mohli do ústavního kina ko stel~. knihov.ny, a dokonce i hovofit se ženami, které jsme si podle fo~ ~~~~~~e ž;~~-rah, a to ze sousedního, stejně rozsáhlého ústavu pro choroVybral jsem ~i Pavli~u Sorokinojovou, inte ligentní Burjatku z Bijska, mladou ženu z rolnické rodmy. která se dol éčovala z popíchání ce lým rojem včel. Rozhovory se konaly-~ přísným dozorem , ale byla to vydatná konverzace. Pi'es1ože n~s vedou~ 1 ustavu doktor Ivanov nakonec pochopil, znal naše národnostm těžko~t1, nechal nás v ústavu až do slavného vystoupení če_skoslove,nsk~ bng~dy ~ Zboro~a. Tehdy měl po celém Rusku temo boj ~~;š~f!~ny vliv na s1tuac1 Čechů 1 Slováků, 1akže se náhle a velmi podstatně . ~ústavu jsme odjeli zpět do Novo-Nikolajevska, avšak odtud nás krátce po mc1dentu se z~jatými rakouskými důstojníky poslali do podobného úsiavu v Omsk~. ~de JS~e v převlečen_I..za ruské vojáky a s padělanými doklady, vyhotov~nym1 _ pé~1 nám zcela vyj 1mečně nakloněného ředitele ústavu, takřka vběhh na m!Slmm nádraží do vlaku, který odvážel asi sto třicet mužll - dotr rovolníků - k__náhradní je~notce_československich legií do Bobruj ska. Koncem i'ÍJna . 1.9 17 jsem ~s~šně ukončil kurz důstojnické školy I. čes kos l ovenské dJVJze a byla m1 pi'iznána hodnost praporč íka . Po bojích proti rakousko-uherské armádě, kt.erá vtrhla na U~j inu , a po slavném boji u Bachmače ( 12. břez~a 19_18) proti něm ecké přes i le za součinnosti a s podporou revoluční bolševické Jednotky Antonova Ovsejenka jsem odjel s plukem na východ. abychom se zúčastnili dalších bojů proti Němcům ve Francii. Celou sibiřsko u anabázi j sem potom prožil jak.o spojovacf dů s tojník 9. čes­ koslovenského_ stře leckého _ pluku Karla Havlíčka Borovského. Teprve až 5. s~na 1920 JSem se vrátil s_ XXIX. transportem ruských legií v hodnosti kapitána přes Japonsk~, Ameriku a Německo do vlasti. Zůstal j sem v č inné vo1enské s l užbě u pěš1ho pluku 9. kterému bylo v mírové dislokaci česko­ slovenské armády určeno jako posádkové město Most. Zde j sem se také 7. záfí 1926 oženil s Otylkou Heranovou. Kd_rž se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler, byl jsem přem1 s1ěn do Prahy na hlavní štáb českos l oven ské branné moci. Zde j sem v 5. (školsk~":l a výcvikovém) oddělen í dostal na starosl naše vojenské školství. Za mob1h~a~e v roce 1938 j sem působil ve vojenském oddělení prezidiálního odboru mm1sterst.va národní obrany, a to jak.o referent pro telegrafní a telefonni styk ~oma 1 v _ zahra~ičí. Vrátil jsem se poté na svoje místo v hlavním štábu, kde Jsem de iure zustal až do 1. července 1939. Umisťovací komise

·nisterstva národní obrany v likvidaci našla pro mě (podplukovníka ve

m!službě) nústo aktuárského ředitele u Nejvyššího úřadu cenového v Praze.

vys německou okupací jsem se nikdy nesmíř~I. a proto js~m se rozhodl opus·1 domov i rodinu, abych se mohl. podobně Jak.O za. prvm světové války, ak~vně zúčastnit boje .proti nep~teli. J i~ _15~ ydubna Jse~1 se stal členem mezinárodní protinaci s11cké orgamzace Bila ruze, kterou 1sem v Praze finančně dporoval. Dostat se mezi ty, kteří měli stejn_ý úm ys~ jako ~ á, neb_y!o po tra~ckých událostech 21. listopadu snadné; šp1clovstv1 a n;JrůzněJšich lé~ek přibývalo neuvěřitelně rychle. Jeden k druhému neměl d u věru, ale skupma Bílá růže nakonec přece jen našla řeše ní.

v polovině února 1940 jsem odjel v kn ěžském pře s trojení ještě s dvěma kněžími přes Olomou~ a Uherské Hradiště, do . ~herského Brodu a odtud saněmi pře s Bánov a Nivnici do S1ráně. Zamyšle_l_1Js~e potom pok_račovat podle „řetězu spojek" až na Slovensko a dále na 11h. N_a tuto pouť jsem se dc:>konale připravil. Manželka mi zašila na cestu. do s1~gulun:i sutany někoh~ franků , pengO a ještě pár jiných valut. Nechal 1sem Sl vystřihnout na t em~~' hlavy ve vlasech kolečko, koupil si brýle s če~ou kostěn?u obrubou, \•ypů1č1l si breviář a na krk pověsil velký růženec . Zkratka, žádny děkan s~ za mě n~­ musel stydět. Vše bylo v .pořádku. až na to, že jsem s~oro nezna} sluvko z l~l!~ ny, jen 10, co jsem kdysi pochytil v .k?stele a od tatmka. ktery byl ve svy~~ chlapeckých letech „zasloužilým" m1mstrantem. I to však vzb~2:o.~alo naději. Ostatně zbývající dva skuteční kněží v případě potřeby •.za.skoč 1h . Ve Stráni jsme v noci probudili starého pana fa ráře ;, ~eho kuchařka ~ám potom rychle připravila pozdní večeři. Naprosto unaveni JSme se odebrah ,na ,.podlažní" postel. Více místa v chudičk_é f~ře ~e?ylo. ~rotože náš náhly . ~ neočekávaný příjezd vzbudil u obou stafičkych hd1 vel~~ ro~ruch , vrmluv1h jsme se, že jsme zmeškali dřívějš i vlak a přijíždíme ~a vmtac1 farnosti . Druhého dne - v neděli - všichni mimo mě odešh do ko~tela. Venku zunl~ sněhová fujavice, přesto spojka Bílé rllže přišla, aby nás 111form~v.ala. Mě~~ jsme odejít do nedaleké obce Květné na moravsko-slovenské hr_a01c1 a tam s1 ověfit možnost přechodu na Slovensko. Los padl na mě. Sotva 1sem vyšel po obědě na náves, spatřil jsem pohfební průvod. Napadlo mě. aby~h se k n~~u přidal a nenápadně se zeptal na cestu do Květné~ Jakm~le mě b_ab1čky spatnly, hned mi šly naproti, chytily za ruku k políbeni, což Jsem přirozeně nemohl odmítnout. a požádal y mě, abych ji.~ pomohl pochovat m~adéh? Pavláska, který zemfel na zápal pile. Podle feč1 1se.m seznal, že mě pokládali za nového kaplana, který nastoupil do jejich famosu. , . Když už jsem se takto ~ost al d.o. prekém1 situace a nenacházel žádnou vhodnou výmluvu, nesm ě l JSem uč m.1t hanbu kn ě~skému stavu y?ebo se prozradit, že vlastně žádným kn ězem nej sem. I když JSCm n em ě_l pnslušný c.eremoni ální ornát, nic nevadilo, vyhověl jsem m_usel'. Ces.t.ou. JSCm s~ ba~1ček vyptával, kdo Pavlásek byl, jak by l starý: i:něI-h děti, ~ ZJIS~ll ostatm P~~~bné formality . Poté jsem se zařadi l za dva mm1stranty, z nichž jeden nesl knzek a v·

druhý, kadidlo s kropenkou . V to.mto osamocení jsem byl rád, že mohu pfomyšlet o tom, co mě čeká na hřb i to vě. Po svízelné cestě v hlubokém s ně hu j sme konečně došli na hfuitov v Květ­ né. Teprv~ nyní jsem zjistil. že nebož1íka doprovázelo pod statně více lidí, a tím se můJ „kněžský výkon" s1ával ještě více c houlostivějším. Zapamatoval jsem si několik_ latinských dikcí z pohřbů , neboť kdysi jsem se ptával otce, co ta nebo ona .1a1rnská fráze znamená, a tak snad celý sm uteč ní obřad nakonec nevyzněl ne1h ůře a hla v ně podezřele . Zlatým hřebem byla moje promluva nad hrobem, neboť zanechala v kolemstojících dojem a vyvolala u nich znač né pohnutí... Ze hfuitova jsem se odebral do hostince, kde j sem k svému velkému př~k~apení na~e l výčep plný gestapáků se psy. Protl ačil jsem se k pultu. a jak.nule Jsem hosunského nenápadně pozdravil heslem Bílá růže , vzal mě stranou a ka1egoricky mi odmhl dát jakékoliv informace. Poukazoval na skutečnos t že přechod přes hranici v hlubokém sněhu je absolutně nemožný a že po útěku poslance Jaromíra NečaSe byla hranice dokonale uzavřena sítí stráží se psy. Ne2:<1~eljsem se dlouho a po vypití mal ého piva jsem se vrátil do Strári.í. Rozhodil JSme se nakonec pro návrat do Prahy. Protože jsem svou krátkou dovolen?u z cenového úřadu vyčerpal , musel jsem svůj opožděný příchod doložit lékařskou zprávou o domnělé nemoci. Tím se uzavře l a kapitola nezdařeného útěku za hranice. Zdržel jsem se v Praze jen krátce. Po opětovném navázání s t y ků s ilegální organizací a důkladné přípra vě včetně finančního zaji š tění své rod iny jsem se v pátek 29. března 1940 vydal s přítel e m páterem Bohumilem B oč kem na cestu za annádou . Byli jsme j iž lépe informováni i vybaveni. Nová cesta měla být prý sc hůdn ějš í a také bezpečnější. Opak?ván oz~ě no u z~mumlal an~plion zavěše n ý n ěkde na sloupu n ěmec k y služebm hl ášem o Odjezdu rychhku z pražského Wilsonova nádraží do Přerova. Konec věty zan ikl ve s měsi zv uků , které se ozývaly snad ze všech koutů nádr~ž í. Křik, hrčen í vozíků, bouchání d ve ří vagon ů a bůhví jaký ještě halas naplnily všechny prostory a znemožňovaly klidný rozhovor. N~stoupili jsme oba do nejbližšího vagonu a usadili se do koutku u okna, magistr Sl však sedl do jiného oddě l e n í. Pozoroval jsem skupiny lidí, l oučící se vzrušeným~ slovy, potřásáním pra ~ic a leckdy i kapesníkem u oč í. Byl to celke~ všed~t obrázek, ~Je vryl se m1 neza pomenutelně do pamě li. Živo! mě postavil do s11uace, kdy Jsem se mohl domnívat. že z tohoto nádraží v l astně odjíždím naposled.„ Na ~ hvilku jsem se zamyslel. Nebylo 1ěžké oživit vzpomínky na hrozný z~rat Ještě nedávných událostí. Jaký nás to čekal život? Ubohý, ponížený, ~1vo1 ~lr?sko tanců _a vězněných. Desítky mých známých jsem pohře šoval a tisíce Jlnych : které JSem neznal , odvezli s nimi do německých věze ní, kázn ic a ko~ce ntračm c h táboru. Byl to život nedůstoj n ý lidí a bezútěš ný jako barva u~ 1forem. které zaplnily naše ulice, restaurace a obchody. Zača l nám všem život plný nástrah. Jako legionář jsem musel každou minutu očekávat za tče ní a to všechno, co potom následovalo pod le německých zvyklosti. Všude jsem cítil, že dávají

IO

pozor, a současně jsem si uvědomoval , že ?YC~ se neuměl dlouho přetvařo_vat. Toto vše mě jen utvrzovalo v rozhodnuti odjet. Nepochyboval JSem an~ na okamžik o spravedlnosti naší věd, a ani přesila nemohla otfást mou v1rou

v~~~. ~~~~cjsem oknem pozoroval ruc~ na nádraží, přepa~la mě ná.hlá ~o~· ha nev iděl všechno, co mě v lastně donuu\o k odchodu, a zustat mezi ~vym1, s rodinou a přáteli v naději, že přežije~e .... Poslední stín melanchohe. vyvolaný známým městem a krajem zaplašily signály, kte~é ohl~šovaly odjezd, a také vědomí. že chc i·li být nápomocen ~ zápase o ex1st~?c1 svého národa, musím zvítězil sám nad sebou. Ještě několikrát bouchla dvirk~ vagonů a. vl~ se již dal do pohybu . Od lokomotivy při létl chuchvalec dymu, pro_m1seny bílou párou, a zakry l mi výhled z okna. Snad to tak bylo lepši. Je.~t~ několikrát zarachoti la kola na výhybká~h , n~ž zvěstoval ,stále. se zrychlUJICI rytmus nárazů na spáry mezi kolejnicemi , že JSme na vo l~e trau. . Jak prostý se jevil tento závažný krok ve skute~nost1 ! Cestoval J se~ _tak, jako bych snad jel navšth'it příbuzné. V Přerově 1s.me potom přestou~1h do osobního vlaku. Jeho vnitřek nesl stopy každodenmho provozu. K~My šrám na mnohokrát natíraných stěnách mluvil o, č
dobrých českých lidí. kteří připravovali tuto naši c~stu za hranice s h\uboky~ vědomím své národní povinnos1i. V jejich dušíc~ tsem nac~ázel ne.zdolatelny odpor proti Němcům a v jejich skutcích bylo ste1ne zásluhjakO v čmech lěch, kteří se odhodlali odej ít a bojovat za čest a svobodu _Cesk~slove?ské _re· publiky . Toho dne jsem se pfesvědč il, že Němec se v naši zemi ~o ~řlzně hdu nevetře, i kdyby zde zůstal těch tisíc le1. o kterých tak rád mluvil Hitler. Bylo

r~~~~lt~éa~oj;~~í &~J~1[~~~:r:J~:- pokračov.ali

cestě

IO autem v, do Horní Vrbky. Očekávali nás dva průvodc i a zde také začmala vlastm ces~ pfes hra· nice. Vyrazili jsme až za tmy. Namáhavý pochod pokračova~ polm cesto~ kolem návrší Kobyly, dále okrajem lesa a konečně les~ím_ pruseke~:. na Jehož konci .i§me překroči li protektorátní hranici. Stala se m1 ph to~ ~epnJe_mná nehoda. Sel jsem za průvodcem , klerý v hluboké tmě přeskoč il Jakousi zmolu. Nevšiml j sem si toho a upadl jsem do hloubky několika_ metrů na ost~é kameny. vyčnívajíc í 1.e dna horského potUčk_u. Vy~rtl jsem si nohu v kotmku. ~· nění mi pak působilo nemalé potíže n~Jen pf! sestupu ze.stráně do Kopa~m~. první slovenské dědiny. kde jsme si aspon u Bednáru trochu odp~muh . K iomu, abych si nějakým způsobem ošetřil ro~l?ucí a znač~ě bole~t1vy otok, však nezbýval čas, protože ještě pfed půlnoci 1sme museh vyrazit na dalši

p~~~1 ~~s~:~~:t~"ruvodci, pánové Kadi:ubec ~ f>:lekarda, se vrálili ~omů na

Moravu a dva noví. ozbrojení dokonce 1 ručm m1 granáty, nás vedh velkou li

oklikou do Vrbovců. Opět jsme tápali tak neproniknutelnou tmou, že poslední z nás téměř neviděl prvního. Na druhé straně tma zlepšovala naše vyhlídky ... Ve Vrbovcích byla sice slovenská finanční stráž, ale přesto jsme do obce dorazili bez nehody až do domu pana Sládka, který nás odvedl do Zálešova hostince. Tam jsme se upravili, vyměni li informace, ale situace na Slovensku n:byla taková, abychom mohli veřejně pokračovat dál k maďarským hranic1m. Je ště před rozedněním nás majitel hostince odvezl vlastním automobilem do Sobotiště. Za vesnicí jsme přestoupili k panu Bardiovskému. Směr jízdy byl tentokrát zvolen n áhodně , protože podle hlášení spojky v Senici poslední „výp rav~·· p řed námi zadrleli a my j sme pochopitelně nechtěli sdílet její osud. T1m ovšem náš útěk ztratil plán , museli jsme ho změnit a byl téměř zázrak, že naše cesta v Tma vě neskonči l a nadobro. V situaci, _kdy jsme měli pramálo naděje na sjednání nového spojení, se rozhodl magistr Boček navštívit místní jezuitský klášter. Jeho provinciálem byl naš~ěstí muž přátelsky nakloněný naší věci. Slíbi l, že se o nás postará. A tak se 1 st~lo. Po dobré večeři jsme odjeli autem do Seredě a odtud jsme P?kračo.v_ah opět pěš k y do Galanty. S l ovensko-maďarské hranice jsme prekroč1h krátce před sedmou hodinou večerní a v osm hodin nás již očekávalo občerstvení u galantských známých našeho průvodce z trnavského kláštera. ":šechno šlo tak rychle a tak snadno, že jsme nebyli an i překvapeni, když nám J eště ten veče r obstarali lístky na rych lík do Budapešti. Na nádraží v Ga l antě si nás nikdo nevšímal, p řestože měl vlak značné zpoždění a lidé měli pfíležitost si nás dobře prohlédnout. Když nám nevěnova ly žádnou pozornost ani osoby v uniformách, zača li jsme si vážit svého kněžského převleku a docela jsme zapomněl i na obtíže, které nám působila př~míra těžkýc.h_ zavazadel pátera Bočka. Cesta do Budapešti polom pro~hla klidně. Do~lah JSme zvláštní odděl ení a něko l ik pengO průvodčímu stačilo k tomu, že JSme nebyli nikým rušeni. Tak jsme dojeli přes Nové Zámky a Vácov hodinu před pů l nocí do hlavního města Maďarska . Aut~m jsme odjeli do jezuitského kláštera, ale protože tam nebylo místo, poslali nás do hotelu Czaszákfi.irdO. kde ch tě l vrátný vidět naše osobnf průkazy . Choulostivou s ituaci jsme se snažili zachránit chatrnou německou konve~c~ a do kn i~_Y ~ávštěv jsme zapsali falešná jména. Snažili jsme se vzbudit doJem, že odJ 1žd1me do Vídně. Vrátný nám nakonec přece jen vydal klíče od pokojů, ale ještě večer telefonoval na policii. Spali j sme proto jen na púl oka a většinou naslouchali zvukům uli~e . Do rána se sice nic nepřihodilo, přesto jsme chtěli co nejdří v ~hotelu zmizet. Ve dvoraně nás však zastavil správce, zřejmě ho již vrátný mform?val, aby nás podrobil novému výslechu v jadrné němčině. Už jsme se obáva li ,~~ ~še skonč í v někte rém z maďarských kriminálů ... ~stavili JSme první taxi, abychom co nejdfíve zmizeli z dosahu bystrých oči pana .sp;ávc~ ..K našemu zděšení však jeho úlohu převzal nějaký chlapík, pat~ě lajny pohc1sta, který se za námi pustil. Řekli jsme našemu šoférovi, aby jel do_F~ úcza 2, i když ve skutečnosti bylo naším cílem dostat se do čísla 17, kde s1dlil__francouzský konzulát. Tento detektivní přlběh by se pravdě­ podobně rozv11el dále, kdybychom neměli v pravou chvíli š1čstí. Automobil 12

našeho pronásledovatele zastavi lo na křižovatce červené světlo, a tak jsme mohli v klidu dojet k n"ašemu prvnímu cíl i - spořitel ně. Bylo to celkem neutrální území a cizinci z V ídně tu mohli mít co pohledávat. Až se tajný zeptá 1axíkáfe, kam nás odvezl , bude jistě jeho odpovědí uklidněn. V pnijezdu spoři telny jsme si trochu odpočinuli. Páter Boček mezitím odešel na francouzský konzulát. U vchodu sice stál maďarský četník , když však spatřil kleriku, nechal pátera projít, aniž by žádal průkaz. B oček se polom pro nás vrátil a všichni tři jsme došli na konzulát již bez překážek . Na chráněném mezinárodním úz.em í jsme si poprvé po šes t atřiceti ho­ dinovém putování volně vydechli. Vůbec nám nevadilo, že jsme museli dlouho čekat na tajemníka vyslanectví pověřené ho agendou přesunu uprchlíků z Českos l ovens ka... Mezitím jsme se s přátelili s novým „přírůstkem". Slovákem. který podobně jako my odcházel do exilu. Po vyříze ní fonnalit nás tajemník zavedl do či n žovn íh o domu, kde nás a dalšího Čecha ubytoval u maďarské rodiny. Nejednalo se v l astně o ubytování, ale o noc leh. neboť hned následující den jsme mě li odjet. Ale ani nocleh v maďarské rod i ně nás vůbec nenadc hl. Záhada se rozuzlila ve chvíli, kdy jsme zjistili, že manželem dcery těchto až nemaďarsky šlechetných lidí je konzulární úředník Roben Studihred, Čec hos lovák . který si založil v Budapešti rodi nu jen proto, aby mohl přechovávat své spo luobčany během jejich út ěku z domova. Sám pak proh lašoval, že zde zůstane tak dlouho, až již žádné transpony nebudou docházet. Potom hodlal opustit své idylické manželství: maďarskou ženu i cizí jméno, pod kterým zde byl nucen žít, a odjet za nátru do Francie. Byl to obd ivuhodný c hlapík.„ Druhý den po večeři jsme odjeli auty z Budapešti do pohran i čního městečka Kelebije. Celkem mělo přejít sedmnáct mužů. Noc byla tmavá, jen na obloze jasně svítily hvězdy. Domnívali jsme se proto, že přechod bude snadný. Krá!ce před půlnoc í jsme vyrazili. Asi po dvou hod inách jsme se dostali do lesního pnismyku, a tady nám průvodce ukázal směr cesty podle svě tel v Subotici a vrátil se domů . Od toho okamžiku jsme šli na vlastní pěst. Museli jsme se prodírat akátovými keři , jejichž ostny rvaly naše obleky na cáry a zapichovaly se nám do kůže ... Přes naše odhodlání prokousat se na druhou stranu hranice stůj co stůj, se nám stavěly do cesty překážky jedna za druhou. Když jsme prošli kJovím, museli jsme přelézat drátěné ploty kolem rozsáhlýc h vinic nebo se pližit přes holý terén bez krytu. Kon eč n ě jsme došli k nějakému domku, který se zdál opuš t ě ný, a po okraji lesa na mýtinu. Zde se naše skupina pře s moje va~_ováni roztrh la _na dva proudy . J eště se nám podařilo prolézt k druhému okra11 lesa, ale když Jsme se připravovali přelézt další živý plot. objevila se po naší levé straně silueta nějakého člověka. Někteří z nás pl01 ještě přeskočili. Vzápětí padly dva výstřely. Ti, kterým se podaři l o utíkat dále, byl i za chv ili zastaveni výstřely z pravé strany. Do rachotu pušek se mísilo štěkáni psů. svědčící o tom, že jsme padli do léčky pohraniční hlídky . Zó.stal jsem s magistrem Bočkem a četařem Hluštíkem vzadu a to bylo naše štěsti , neboť ve chvíli, kdy ostatní hledali východisko z n ebezpečné situace útěkem, jsme zaslech li z levé strany volání: „Slobodnaja Jugoslavia." Tam tedy byla jugoslávská stráž. 13

Když k nám doběhl muž, který první vys třel il , ukázalo se, že je to s kuteč ně Jihoslovan. Omyl se sice vysvět lil. ale trvalo ještě nějakou dobu, než se podařilo rozprch lé jednotlivce znovu shromáždit. Nikdo z nich nemě l dos tatečnou dů věru v takový nenadálý obrat a jen neradi opouštěli své úkryty. Nic mé ně tři lidé z naší skupiny chyběli. Douíali jsme, že ve zmatku, který nastal po výstře­ lech hlídky, se neobráti li.zpět, do Maďarska, neboť to by jim mohlo být osudné. Pro nás tento okamžik ale znamenal konec rabského života. Nyn í mohlo přijít již cokoliv a byli jsme napřed se svým osudem spokojeni. Jihoslovan nás odved l na strážnici, kde sepsali všechny naše věc i a pohostili nás výbornou černou kávou . Př i soupisu projevil místní velite l nadšení nad mým plnicím ~rem. které předtím ni_kdy ~ev~děl, a požádal mě, abych mu je prodal. Da l JSem mu ho z vděčnosti, stejně Jako před chvílí zapa l ovač strážnému Ivanu Abdulev i či, který nás od váděl „do zajetí„. Také ostatní z naší skupiny potěšili naše bratry Jihoslovany obdobnými dárky. Té noci již nikdo z nás neusnul. Naše trojice - já, páter B oček a četař Hluštík - se sešla u besídky v z·ah radě . Obdivovali jsme překrásnou noc a trochu vzpomínali až do rozedn ění. Cítili jsme se jako po v ítězném boj i. Naše duše a srdce byly uspokojeny zdárným výsledkem cesty a v hlavách se nám honily p ředstavy a dychtění do budoucna. Teprve po východu slunce jsme svěž ím vzduchem čas ného ji1ra prošli kolem zdi pevnůstky, pohovořili se strážným , vypili hodně oslazenou čem_ou kávu a vrátili se do malé pev n ůstky, sídla velitele pohraniční hlídky. Tam JSme za přáte lské h o hovoru u nezbytné černé kávy setrvali téměř celé dopoledne a po s rd eč n é m rozlo uče ní s ,.kapetanem" odjeli t řem i kočáry do Subotice. Jízda p í sči t ou krajinou po neudržované polní ces t ě neskýtala právě pohodlí. Před městeč kem nás uvítal poh led na krajinu rozrytou zákopy, protože se zde teprve nyní budovala moderní betonová opevnění a drátěné pře k ážky. Samotná Subotice pak poskytovala neutěšený obraz zanedbaného. zabláceného, špinavého a pfes svou rozsáhlosl nevýs1avného a neupraveného hnízda. Tento obrázek jsme později pozorovali t éměř všude na B alkáně. Předvedli nás na velitelství vojenské pohraniční stráže, kde nás nechali odpočinout. Kapetan N. Toman ov i č, velitel úseku Subotica, nás přija l dlouhou temperamentní řeč í. která však celkem vyz n ě la v náš nepro spěc h . Vytýkal nám, že jsme se vzdali. Trvalo chvíli , než se nám podařilo vysvětli t. že jsme se nevzda li , nýbrl že jsme byli zrazeni. Vždyť o bojovém odhodlání naší republiky nejlépe svědč í odchod Čec hosl ováků do zahrani č í. Kapitán posléze naše argumenty uznal a přál nám šťastný návrat do osvobozené vlasti.

Mfij pravý kotník stále ješ tě zlobil. otok se natolik zvětšil. že jsem byl nucen rozfíznout pravou stranu svého střevíce. Přesto jsem s ostatními odešel na nádraží a od1ud j sme odjeli kolem sed mé hodiny večer do B ě l e hradu. Ve vlaku nebylo příli š mnoho lidí. ale i tak nám dos lova znemožni li jakékoliv pomyšlení na spánek svými dobře míněným i dotazy na náš osud a osud naší vlasti. Museli jsme stále novým cestujícím odpovídat na stejné otázky, jako 14

odkud jsme, kam jedeme, kolik nás je a tak podobně . Vzhledem k únavě po probdě l ýc h nocích nás takový zájem doslova obtěžova l , a proto ~sme uvítali, když šedý přísv it za okny vagonu zvěstoval. že se blíží ráno a s ním 1 Bě lehrad . V 05.30 hodin jsme po mohutném mo s1ě přejeli pfes Dunaj a za ně k.olik minut vlak zastavil na bě l e hrads ké m nádraží. Taxíkem jsme se dostah do domu USE (Udrženie slovanskich emigrantov), n eboť jugoslávská vláda na nátlak gestapa zakázala Českému domovu přijímat čes koslovenské uprchlíky. Zpráva nás roz t rpči l a a způsob il a, že prvni dny našeho pobytu v hlavním m ěstě Jugoslávie nebyly právě pffjemné. Nadporučík Orlický, přidělený USE, nám poradil. jak se máme chovat. Mezi jiným řekl, že jsme v B ělehradě hosty. ale nesmime se s nikým stýkat, že musíme dodržovat denní řád , a pokud budeme chodit po měst ě. tak jedině ve skupinách. Utě šovali jsme se. že teorie vypadá j inak než praxe, a také tím, že náš pobyt v B ěle hrad ě neměl trvat dlouho. Hned druhý den ráno jsme šli na francouzské vyslanectví, protože d_al ~ í cestu jsme mě li absolvovat jako přís l ušníci franc ouzské armády. Zapsah s1 naše osobní údaje a podrobili nás l é kařské prohlídce, při které zjistili povážlivý stav mé nohy. Na léčení jsem však nemohl ani pomýšlet, protože mě ustanovili vel itelem příštího transportu Čec h os lováků do Francie. 6. dubna odpoledne j sem dostal posledn í instrukce. Naším cílem_ se stal liban o n ~ký Bejrút. Skupinu tvoři lo 8 dů stojníků a 39 muž ů. Mezitím nás opustil p~ter Boček, protože c ht ě l odcestovat do Řím a. Rozlo učili jsme se s r~eč n ě a d OJt;•:i:mě. . . Během naší cesty Jugoslávií, ať již to bylo v Jagodmě, v Č:upnJI, v N1š1, v K umanově nebo v Skolpiji a ve Velesu, jsme všude nacháze li mnoho krajanů a tolik přáte l ské ho po rozu mění, že jsme se cítili snad lépe než doma. Nemohu ani vyjmenovat všechny 1y dobré lidi, kteří spěc hali třeba až z Koloruje, aby nám mohli stisknout ruce. Nabízeli nám své po ho~tin ství a _ n~ cesiu přidávali k pozdravům balič k y se salámem, chlebem, slaninou a ve1c1. Nechyběly ani pravé české buchty, koblihy a koláče, nemluvě o čokoládě a cigaretách, ba o víně a pi vě! Bylo doslova _nemožné podě kovat ~še m laskavým lidem za přemíru jejich dobroty, ale om na naše díky neček~ll. .. Na nádraží ~ Djevdjelje provedla j~g?slávská a_řecká pohran_1ční pohc1: pasovou kontrolu. Dříve než jsme odjeli , nechal s1 mě zavola~ Ju go~ lávsky velitel. Upozornil mě, že s námi ve vlaku v kupé I. třídy cestuje ~~p1tán SS Schmidt. Zeptal se mě, p roč jsme ho v n ěkterém tunelu nevyhod1h z vl3!"u. O jeho přítomnosti jsme nevědě li , a proto jse~ žádal . aby ho ~atkl: Vehtel prohlásil , že to můžeme učinil sami a sprovod11 ho ze světa na uzem1 Řecka. Byl to náš první čin odplaty... . . . V Soluni nás pře kvapili otrhaní a fyzicky zbědova ní řečll }'OJ áC 1 s absol u~ě nevojenským jednáním. Pokud na nás řecká města n e pfí~ e mně zapůsobila zchátralostí a špínou, pak periferie Caři hradu lento špatný do1em daleko překo­ nala. Snad bychom byli rovnou z nádraží utekli někam hodně daleko, kdyby nás ne při šel přiv í tat pan František Kysilka z českosloven skéh_o konzulátu. ~eho přftomno s 1 dokazovala, že i Čec h os lovák může v tomto ošklivém '!1ěstě žit . A my jsme se pfece nehodlali v Cařihrad ě zdržet déle než dvanáct hodm. Parníkem jsme se dostali na asijskou manu, odkud jsme z nádraží Hay15

darpaša odjeli vlakem přes Izmir. Bilecik, Eskisehir a Palathi do hlavního města Turecka. Tentokrát byla cesta neobyčejně romantická. Všude kolem nás se s1i'ídala panoramata vysokých hor se zasněženými vrcholky na pozad í blankytné oblohy s rnkovou rozmanitostí, že nebylo možné jednm li vé scene· rie ani zv lášť obdivovat. Ankara nás příjemně překvapila. Přísl u šn íc i annády se c hovali skutečně vojensky a důsledně zdravili své nadřízené . A všude úzkostlivá čis101a a pořádek! Nejen v Ankaře, ale v celém Turecku. Jaký úžasný rozdíl proti Cařih radu! Turecko jsme opustili na s1anici lslahieie a syrská krajina nám poskytovala snad ještě krásněj š í zážitky. Trat se zakusovala do údolí mezi š1íty hor s ná· dhemou různorodou vegetací. Vlak se pak každou chvíli ztrácel v tunelu ... Nálada mužstva byla celkem dobrá. ale přibýva l o ne1rpě li vos 1 i. Nedivil jsem se lomu. Není nikterak lehké pozorovat z okna celý den stále se měníc í obraz krajiny. s1ále znovu vidět, jak neúna vně supící lokomotiva táhne vlak za1áčkami a z tunelu do tunelu, poslouchat neměnn ý rytmus nárazů kol a v noci podepřít hlavu dlaněmi v poznání. že cíl je ještě nesmírně vzdál~ný. Č lo věk nakonec z dané monotónnosti zatouží chodit někde doma po zahrádce a poslouchat cvrlikání vrabcÍI. Tady ve vlaku však nezbývalo než sedět, koufit a vytahovat ze zavazad la nějaké jídlo. V Rayaku jsme přestoupili na úzkokolejnou trať vedoucí do Bejrútu. Hned za nádražím trať stoupá do výšky, pak vzápět í klesá a později se opět vyšplhá po úbočích hor vzhíiru. Objeli jsme tak velké letiště, na kterém nás fran · couzští letci v houfech pozdravovali a přáli šťast n ou cestu. Pak se kolem tra1i shlukly mohurné kaktusy. Obdivovali jsme stinné palmové aleje před obydlími bohatých Arabů, usazených zde v moderních vilách. Náš v l áček se mezitím vyšplhal do výše I 600 metrů nad mořem. Nestači li jsme se ob· divovat přírodním kontrastům. Najednou nás obklopoval led a sn íh. zatímco v údolí bylo horké léto a zrály plody datl ovníků. d 1 ronovníků a pome· rančovníků .. . Běhali jsme z jedné strany oddělení na druhou, aby nám nic neuniklo, a pfece si myslím, že k zevrubnému vychutnávání těchto krás byla jinak mizerná rych lost vlaku příliš ve liká. Později jsme projeli několika tunely a trať začala sestupovat z hor. Otevře l se nám nádherný pohled na město a přístav Bejnít, obklopený širokou skvrnou modrého moře, z něhož vybíhala pevnina rozsáhlou pláží měkce ok· rového zabarvení. Po šedé siužce asfaltové silnice klopý1ali osl i jako hlavní dopravní pros t ředek Orientu vedle velbloudích karavan. Upoutalo nás množství různobarevných uniforem \' každé vesnici, všude stáli na s1ráži domorodí vojáci s tradičními fezy na hlavách. Nadměrný počet vojska byl vůbec ze všeho nejnápadnější, stejně jako rozsáhlé sklady munice a jiného armádního materiálu v okolí města. Soustředěn í takového vojenského ar· zenálu nebylo náhodné. Z nádraží v Bejrútu odvezly mužstvo dva kamiony do tábora DTM, zatímco dí'lstojníci počka li na manželku iamního českos l ovenského konzula pan í Banoňovou . Uvitala nás čes ky s ruským přízvukem , omluvila man· žclovu nepřítomnost a odvezla nás svým přepychovým autem do hotelu. Následující den uplynul jednak vyřizováním něk terých záležitostí sou·

visejících s odjezdem našeho transponu. jednak náv štěvou sanatoria, vzdáleného asi 30 kilomet rů, kde se léčilo několik Čec hoslováků z minulých 1ransportí'I , a nakonec také návštěvou tábora DTM, kde paní Banoňová roz: dala odznaky v podobě československé vlajky spolu s mnoha praktickými dárky. Večer jsme uléhali k spánku s vědomím, že zílra nás oče kává jen krátká cesta po moři do Francie. Vytoužený cíl našeho putování se přiblíži l na do. sah. Zavzpomínal jsem si přitom na domov, rodinu a známé. Jak jim asi v 1é10 chvíli je? Zdalipak ještě věří ve zdar mé cesty a jak dýchají\' dusné atmosféře protektorátu bez mé přítomnosti a podpory? Nepoc h ybně jim bylo hůře než mně. člověku sice zbavenému domova. ale nakonec přece jenom svo. bodnému. Toužebně jsem si přál. aby 1ady byli společně se mnou. Nedalo se s tím však nic dělat. Spánek konečně zaplašil moje úvahy o nemožnostech. Večer má člověk sku 1 ečně velkou fantazii i nadání formovat příběhy jako nahřátý vosk. Škoda že skutečnost je vždy tak nepoddajná. Ráno nás v přístavu oče kával konzul se svou paní. Převzal jsem od něho lístky na \od a rozdělil je mezi příslušníky transportu. Po prohlídce zavazadel jsem se s oběma rozloučil. Paní Bart oňové jsem udě l al radost k~ticí bílých růží a potom jsme už jen z paluby volali „Na shledanou !„ Téměř Jsme tehdy zapomněli. že v l astně odjíždíme na bojišlě, odkud vyváznout živ a zdráv bývá dosti obtížné .. . Naše Jod měla hrdý název „Patria". Pro Francouze vracej ící se domů symbol. A snad i pro nás, Čechoslováky, kteří jsme se oci11i tak daleko od do· mova, neboť na francouzské frontě jsme hodlali přispět k porážce Německa a tím si otevi'ít opět cestu k návratu do vlasti. Byl krásný slunný a teplý den. Moře před námi svítilo jasnou modří a vzda· lující se Bejrút na pobřeží vypadal n ád h erně. Vzduch byl přeplněný vllně mi a sytými barvami. svítícími ze všech stran. ptáci létali nad pobřežím a v našich myšlenkách bylo najednou obd i vuhodně jasno. Stál i jsme dlouho u zábradlí, ale nenechali nás tam věčně. Byl čas k obědu a po n ěm nám vydali dispozice pro vni třní službu na lodi, bezpečnostn í opatření a pořádek. Hned po1é následoval cvi čný poplach. aby si každý mohl upravit svllj záchranný pás. Na jeho přezkoušení ve slané vodě Středozemního mofe jsme hodlali pomýšlet teprve pozděj i při eventuálním setkání s italskou ponorkou. Vždy se něco našlo, co nám pomáhalo, respektive mělo pomáhat v za. hánění nudy, která je na lodi celkem samozřejmým cestovn ím doplňkem. Druhého dne po poledni příd Pa1rie zamířila k alexandrijské přístavní hrázi. Poprvé na své pouti jsme si uvědomovali hospodářskou a vojenskou moc Velké Británie a Francie. Přístav byl plný bavlny. beden, automobilů, děl, tanků i ostainího váleč ného materiálu. Nezdálo se, že by spojencíim hrozila porážka. Všechno naopak nasvědčovalo tomu. že se p romyš len ě počítá s dlouhodobou válkou. Tedy žádný Blietzkricg podle Adolfa Hitlera. Zaminovaný přístav a cvičící letky námořních letadel hovořily výml u vně o tom, že kapitulovat bude

16

17

Německo.

19. dubna se po vydatné anglické snídani uvolnila tlustá Jana spojující nás s pevninou a brzy poté Patria vyplula za lodivodským škunerem. který znal

cestu mezi minami. na širé moře. Slunce žhnulo jako mevřená pec a po prohlídce záchranných pasů nám zbývalo dost času, abychom se na palubě opalovali. až jsme to přehnali. Proto jsme druhého dne uvítali pozvání velitele vojenského transportu , abychom se zafadili do připravované akademie, jejíž vý t ěžek měl být věnován vdovám a sirotkům po padlých francouzských vojínech. Zkoušky se brzo rozjely naplno, neboť tehdy ještě platilo přísloví. že každý Čech je muzikant. Nacvičovali jsme sborový zpěv národních písn í, k nimž později přiby lo i několik trampských pís ni ček. Ani jsme přitom ne· zpozorovali, že minul den a naše Jod se dostala průlivem mezi Sicílií a Maltou do Tyrhenského mofe. Začátek akademie byl stanoven na 14.00 hodin. Lodní tiskárna vytiskla vkusný program, a tak mě l o zahájení téměř oficiální ráz. V hledišti se sešli představitelé francouzského a čes kos l ovenského vojska s civilními ' hosty a námofními důstojník y. Velitel lodi uspofádal na závěr akademie v bufetu malý společenský več íre k, jehož hlavní předností byl pestrý jíde lní listek . Během noční plavby jsme se dostali až k tuniskému pobřeží a ráno jsme ;zakotvili v Alžíru. Protože nám velitel lod i povolil návštěvu města , připravil jsem propustky pro 5 důstojníků a 20 poddůstojníků. Vojínům vycházka nebyla z důvodů mně neznámých a těžko pochopitelných povolena. Později jsem vydal propustky i zbývajícím poddůstojníkům, ale vznikla z toho při od· jezdu nepříjemnost. Dva z nich se vrátili o čtvrt hodiny později, než bylo stanoveno ... Po šesté hodině večer 21. dubna odrazila Patria naposled od afrického břehu a zamířila na širé moře. Cílem poslední etapy měl být již přístav Marseille. Ráno nás probudily prudké výkyvy lod i. Moře bylo rozbouřené a cestující zač ínali zaujímat charakteristické pozice li dí trpících mořs kou nemocí. Vlny se přelévaly přes palubu. a proto jsem upustil od obvyklé ranní procházky. Moře nám ukazovalo i svou horší tvář. Ještě š t ěstí. že přístav ne· byl už daleko. Kolem desáté hodiny dopoledne přines l y trochu vzrušení do všeobec ně špatné nálady dva malé španě l ské křižníky. které nás dohnaly. když jsme projížděli kolem Mallorky a Menorky. Kři žn ík y si vynutily, aby Patria vyvěs ila vlajku. a pak se vrátily do svého přístavu. Zbytek dne už proběhl bez dalších rušivých událostí. Také druhý den plavby zač ínal obdobným probuzením jako předcházející . Cesmjícich trpících mořskou nemoci sice ubylo. ale moře se dosud neuklidni lo. Na obzoru vystoupily obrysy francouzské pevniny. Zrychlil se nám o poznání tep. Ve Francii jsme právě hodlali nalézt svůj druhý domov. Zaned louho jsme minuli ostrůvek Monte Christo a příď lodi zam ířila do úzkého záli vu. na jehož konci byl přís t av Marseille. Ke břehu jsme přirazili v 9.00 hodin 23. dubna 1940. Byli jsme u cíle. Vyloďován í francouzských jednotek začalo ihned, zatímco my jsme museli vyčkat pttchodu československého styčného důstojníka - poručíka Veverky. Shromáždil v lodním salonku nejprve důstojník y a potom i mužstvo. aby nás informoval. Po pasových formalitách jsme opustili loď a odjeli do pevnosti Saint Jean. 18

kde jsme přenocovali dva dny. Na tfe1í den ráno nás osobní vlak dovezl přes Arles, Nimes, Montpelliere a SCte, odtud motorovým vlakem do našeho výcvikového střediska v Agde. Končil jsem cestu za armádou právě za měsíc od chvíle, kdy se mi podařilo překročil hranice naši vlasti.

Na nádraží v Agde náš transport s l avnostně uvítala hudba a mnozí dobrovolníci -vojác i a potom jsme odpochodovali měs 1em do vojenského 1ábora. Jeho prostředí i ubytovací možnosti nás velmi zklamaly. Francouzský generál Mativéue se k nám choval nevlídně , až nelidsky přísně a náš výcvik, spojený s odchodem na frontu. značně brzd il. Příli šná nečistota v táboře zapříčinila nejrůzněj š í nemoci. Výstroj a výzbroj byly v ubohém s1avu. Různ é uniformy prapodivného střihu, všelijakých barev z cizinecké legie, boty opotřebované. sešlapané a rozbité. Náboje pro pušky odlišné ráže než sa· matné pušky. Polní te lefony nefungovaly a teprve později se zjistilo, že jejich indukční cívky byly navinuty obráceně. Převážná většina francouzského obyvatelstva se s tavěla k celkové vojenské situaci naprosto lhostejně, hrála spokojeně na ulicích koule, karty ... Pokřikovali po nás - organizované a ukázněné jednotce -. že podporujeme válku. a vyhá něli nás ze svého území. Mezitím jsme totiž dostali jednotnou výstroj i výzbroj. 5. června 1940 jsem jako velitel praporu pěšího pluku odjel s jednotkou do piifrontového pásma na Marnu . Zde pluk zaujal obranu na jejím levém břehu v asi patnáctikilometrovém pásmu. Již cestou jsme však míjeli nepřeh ledné řady povozů a aut s prchajícími civilisty. Utíkali polonazí a často i bosí, hladoví a s nesmírným strachem z nacistů , kterým přezdívali „bošové". Byl na ně opravdu žalostný pohled. Fronta je vyhnala z jejich domovti tak rychle, že neměli čas posbírat ani to nejnutnější. l dobytek zanechali volný. napospas komukoli. Když se však nacisté přiblížili k řece Marně, došlo 13. června k za. hajujícímu boji. Jednotky našeho pluku, zvláště můj I. prapor, byly včleněny mezi francouzskou 41. divizi, která však brzy zakolísala. Nevydržela ničivou dělostřeleckou palbu na opěrné body obrany a svým neuspořádaným útěkem obnažila naše východní křídlo. Umožnila tím NěmcOm beztrestné pronikání podél hlavní komunikace na jih. Naše jednotky vydržely v obraně na Marně až do poslední chvíle, než Němci, využívajíce ústup francouzské divize a seskoku 44 parašuti stů „páté kolony", pronikli do hloubky a obkličovati naše křídla o.brany .. Jak při přechodu řeky, tak i při dalším postupu Němci utrpěli značné ztráty. Naše jednotky však doslova zhoubně ov li vnil hluboký mravní ~oZ:kl~d francouzské armády. která při každém německém náporu ned1sc1phnovaně utíkala, vojáci zahazovali zbraně, opíjeli se a drancovali opuště ná obydlí. Zásobování potravinami nepostačovalo a navíc polní kuchyně nemohly zajíždět do postavení. A tak jsme třeba celé tfi dny nejedli. Ani s do· plňováním střel iva to nebylo lepší. V panujícím chaosu k nám nepronikaly ani rozkazy od vyšších velitelů.

19

Po vyčerpávajícím ústupu o~ Marny se českos\o~enské plu~y n.a~ as br~nily na březích dalších řek, a to Lolfy a Sauldre. Němci ale stále utoč1h. a tak nás záhy přinutili k ústupu. , _ , Francouzská armáda se začala uplně rozkládat. Armádm velem zcela selhalo. fadov í důstojníci ztratili rozvahu a mužstvo se opijelo - vždyť vína b~I všude nadbytek -. odhazovalo zbraně a my jsme se stále více přesvědčovali , že ve Francii nemáme j iž co dělal. Zatím jsme však museli vytrvat. udržet v našich jednotkách co největší pořádek a počkat na vydání nového rozkazu k soustředění a ukončení operací. . • . . , , V Narbonnu, jsme se po dlouhém vyčcrpávaJÍClffi a zmČ UJÍClm ustupu

z fronty dozvědě li , že československá vojenská jednotka, sl~žená z dobrovolníků, bude odsunuta do Velké Británie. Z původníc~ osmi set ~užů ~ pňhlásilo jen 15 důstojníků a 62 mužů. Ostatní se rozhodli pro Francu ( téměr všichni mobilizovaní Slováci) . . Podepsáním příměří mezi Francií a Německem 22. června 1940 ~skonč i l náš slavný i neslavný nástup. Prohnilý režim kapituloval před Němc~.17~taže naše trény zůstaly vzhledem k chaosu v týlu francouzské armády, pnšh j~me nejen o všechen svůj majetek. ale také o důležité úřední dokumenty a spisy. To znamenalo pro naše rodiny doma vyše třo ván í. věznění. koncentrák a často i smrt. . • , Do této situace se dosta la také moje manželka. která v dusledku šetře m a úřední dokumemace z fronty ve Francii byla v roce 1943 zatčena a po nejrůznějších koncentračníc h táborech ji vláčeli až do konce války. z Narbonne byl zbytek l. českos lov enské divize postupně odsunut auty před Agde do přístavu Sěte a tan~ po odevzdání, vše~h zbraní a střeliva ,?asedl na poslední egyptskou Jod pod bntskou námahu vlaj kou „Rod-e\-~ara~ a od. plul po rozloučení se „sladkou" Francií_pře s Gibraltar do Velké Bntáme. Cesta byla svízelná. Na uhel~é lodi panov~I ar.abský ;,pořádek". Ne m ě}1 jsme základní potraviny a vodu, jedlo se tady s1lně}mprov1zov~ně: hlav~ě syr a opičí maso, hořké a odporné. Malá loď se v boun cestou zmttala, nav1c bojový tank přepravovaný v podpalubí se za si\né~o kolísání utrhl a narážel n.a boky lodě. Nejen to, ale i italské ponorky hrozily katastrofou. Teprve v Gibraltaru jsme mohli tank znovu upevnit. Gibraltar nám nabídl jedinečnou podívanou na mohumý přístav a sedm křižníků kotvících na moři a vedle nich i na mohutné lodě, jež byly chloubou britského námořnictva - Hood, Nelson a Are Roya!. Mimo tyto obry kotvily v přístavu _pochopitelně také mé ně významné lodě, mez_i nimi tři dop_ravní parníky s Cechoslováky na palubě, kte~ se do~tali z Francie už před ná~! · Když jsme po dvou dnech vypluli na širé moře v doprovodu tn torpédoborců, stali jsme se svědky odjezdu všech válečných lodí v čele s Are Royal, které mě l y dobý1 Dakar. Byl to s kutečně pěkný pohled. Nap l ňoval důvěrou ve v ítězn ý konec války. A téměř tak mocně pů sobil i poh led na náš konvoj asi dvaceti lodí. Vpředu cestu křižovaly torpédoborce, po našem levém boku vypouštěla kot?uče če rného dýmu Amiens, napravo plula Neuralie s Čechoslováky . Dobře JSme vidě l i také Hawking, Emu a další. Pěkné počasí nám umožňovalo neru še ně 20

pozorovat okolí a tím jsme si ani neuvědomovali, že plujeme vlastně velmi pomalu. Nicméně kapitánova předpověd, že do Velké Británie dorazíme za deset dvanáct dní, nás celkem uspokojovala. 12. června se náhle zhoršilo počasí jako na znamení sk utečnosti , že jsme se přibližili k britským ostrovům. jejichž břehy ráno vys1oupi ly z mlhy na horizontu. Vzhledem k nervozitě z defenzívního a nepříznivého vývoje vojenských akcí se nyní všechny naděje upínaly k Velké Británii. Řada mužů z našeho transportu ovšem pod vlivem agitace komunistů ztrácela důvěru k vedení našeho zahraničního odboje. Na lodi , jež se blížila zvolna k Li verpoolu, však zatím panoval pořáde k a klid. Narušil ho jen na chvíli ně mecký bitevní letoun. který se pokusil o útok na náš zvol.na řídnoucí konvoj . Doprovodný 1orpédoborec podpořili palbou také chlapci z našeho transportu, kterým se podařilo nějakým způsobem při odchodu z Francie ukrýt rozebraný kulomet do dvojitého dna kufru. Kapitán lodi se tentokrát vůbec nezlobil, že neveze tak docela demobilizované vojáky. Naopak prohlašovat, že nejvě1ší ctností vojáka je právě obratnost. Odpoledne mlha kolem lodi trochu ustoupila. Ve tři hodiny jsme již proplouvali liverpool ským pfís1avem a nadšeně pozorovali jeho mohutná za.řízen í , obrovské doky a ve lké válečné i obchodní lodi kolvíci vol ně na moli. Proplouvali jsme potom úzkou zátokou, do níž ústí řeka Mersey. Na jejím pravém břehu se ukázalo měs to Birkenhead s krásnými sady a výstavnými budovami. Zanedlouho Rod·el-Farag zakotvil u levého břehu a nas1aly přípravy k vy l odě n í. Celkem nás bylo na 150 důstojníků a as i 700 mužů. Vlastní vylodění však vypuklo až teprve druhého dne ráno po snídani.

Sotva jsme vkročili na pevnou zem, již nás britský poddůstojník seřad il do trojstupu a odvedl na prostorné liverpoolské nádraží. Cestou jsme si všimli , jak je město čisté. Všude byl napros1ý pořádek . Na křižovatkách stály beto· nové zátarasy se střílna mi a drátěnými překážkami. tvořící jakési pevnůstky. Na mnohých místech jsme potom procházeli průchody v barikádách a přehradných valech proti tankům a motorovým vozidlům. což spolu s prozíravě od stra něn ý mi orientačními tabulemi a ukazovateli cest svěd čilo o tom, že Velká Británie se na rozd íl od Francie připravila na vál ku skutečně odpovědně.

J eště odpoledne jsme odjeli přes Chester do stanice Beatson Castle. Zde nás už oče kával major bri1ské armády. který nařídil , abychom odpochodovali do tábora v Cholmondeley. vzdáleného odtud asi devět kilometrů. Teprve na místě jsme se pak přesvědči li , že tábor byl vlastně nazván podle zámku v krásném parku s jezerem. Současně se projevilo urči1é zklamání, protože si mnozí představovali lepší uby1ování než pod stany. Častečné uspokojení v napjaté situaci způsobila skutečnost, že všichn i - důstojníci i mužstvo měli stejné podmínky. Ale i tak mnohé ji né věci. jako napříkl ad rozpačité přijetí britským obyvatelstvem , které si nás pletlo s Poláky nebo s B e lgičany , náladu pochop ite l ně nezlepšily.

21

Dostal jsem 1enkrát za úkol zorganizovat ze zbytků 2. pěšího pluku prapor o čtyřech rotách. Měl jsem k dispozici 62 důstojníků a 712 mužů, tedy velmi málo. Z 1oho ještě 67 mužů podlehlo komuni stické propagandě proti našemu zahraničnímu odboji a odešlo. Většinou se jednalo o zběhy z Francie, kteří se vyhýbali frontě a povalovali se za bojů v zázemí. Na všechno se dívali s nedůvěrou. přehlíželi rozkazy velitelů , byli přecitlivělí a nedůtkliví. Nálada ostatního mužs1va také za mnoho nes1ála, ale to lze vysvě 1lit a pochopit vzhledem k prožitým útrapám těžkých bojů i dlouhotrvajícím strádáním. Zača l se tu vyhrocovat i rozpor mezi dobrovolníky z domova a „španěláky'·. Nedůvěřova li vedení odboje a některé dů stoj níky označovali za fašisty, antisemity ... Rozpory získávaly na intenzitě, a proto jsem doufal, že slíbenou ná vště vou prezidenta dr. Edvarda Beneše budou jejich hroty ulomeny a nalezena jednotící idea našeho odboje. Do té doby jsem hodlal uvést své vlastní věc i do pořádku. Ovšem bez zavazadel , ztracených ve Francii, jsem s tím tolik práce neměl. Zjišťoval jsem počty jednotek, pořizoval seznamy mužstva, výstroje i zbě hů. Na výcvik v léto silUaci nebylo ani pomyšlení, každý měl „vojny" zatím dost. Vznikaly pěvecké kroužky, pořádala se různá vystoupení a akademie. Začata také výuka angličtiny a konaly se přípravy k uvítání našeho prezidenta. Britové naše konceny hojně navštěvovali, neboť je naše tance a zpěvy značně přitahovaly . Docházelo tak k vzájemnému seznamováni, kterému vytvářela překážky jen naše chatrná znalost anglického jazyka. Zvali nás také do rodin, na hostiny a do biografu. Zdálo se, že nejniznější průpovídky o chladných a nepřístupných Britech vzaly v této válce za své. PoslUpně se zlepšily i poměry v táboře . Snad k tomu napomohlo i poznání. že ubytováni pod stany není z hlediska britské armády nic poiupného, a dokonce má i mnohé výhody, mezi nimiž je tl'eba uvést kupodivu na prvním místě pohod lí . 23. července nařídil velitel brigády generál B. Neumann-Miroslav nás1up všech jednotek. V krátkém a výstižném proslovu nás seznámi l s radostnou událostí: byla vytvořena a uznána československá vláda v exilu. Poté zazpíval pěvecký sbor naši krásnou hymnu„. Nálada v táboře se povznesla, neboť tato zpráva znamenala ukončení naší vratké pozice a začátek programu vedoucího k osvobození republiky. Za dva dny tábor zažil nové vzrušení. Přijel generál J. Čihák-Znamenáček, aby před očekávaným příjezdem prezidenta vykonal přehlídku jednotky. Práce na úpravě tábora proto ještě zintenzivněly. 26. červenec odešel můj prapor na shromaždiště, a sotva i os1atní jedno1ky zaujaly určená místa, přijel automobil s tolik očekávaným, tolik známým a tak dlouho postrádaným mužem, kterému připadl obtížný úkol odčinit chyby j iných a vrátit našemu národu svobodu a státní nezávislost. Prezident v půlhodinovém projevu vy1yči l program českosl ovenského zahraničního odboje. Mluvil jako vždy dllrazně, velmi jasně a srozumitelně. Z jeho slov mohl každý z nás vycítit veliké odhodlání a snad i mnohým pos luchačům přecházelo do krve. Program byl jednoznačný : Bojovat až do úplného vítězstvi, bojovat až do osvobození zotročené vlasti. Po slavnostním defilé se prezident prošel táborem, prohlédl si ubytování mužstva a po hovořil

s několika důstojníky a vojáky o poměrech v našem zahraničním odboji. Informoval se o našic h těžkostech a přáních, slíbil, že pokud to bude v jeho moci. jistě pomůže . Setkání s ním ve mně zanechalo hluboký dojem. Jako zkušený státník dovedl osvět lit mnohé, co se nám mohlo zdát nepochopitelné. Šířil kolem sebe ovzduší důvěry a jakési vnitřn í síly. která prýštila z jeho hlubokého poznání života. Přesvědčil nás, že bojujeme za spravedlivou věc, a ta nakonec zvítězí. Nepřesvědčil ovšem všechny, neboť následující den bylo z československé armády vyloučeno 539 „ rebelů " - většinou „španěláků" a část dobrovolníků z Palestiny . 28. červenec pak byla tato skupina předána britským úřadům. Jejich odchodem konečně v t áboře ustala podvratná agitace a pomalu se zase začal upevňova t dobrý duch, k1crý-1am zavládl od prezidentovy návštěvy. Postupně jsme přecházeli do normálního vojenského života. Nedělo se to samozřejm ě bez obtíží. Dů stoj níci potřebovali nesmírnou trpěli vos t v zápase o znovuzískání důvěry mužstva, které mělo dojem, že je přehlížen o a utiskováno. I takové vyznamenání několika voják.O za statečnost. projevenou v bojíc~ ve Francii , dovedlo způsobit víc nevole než radosti. Vedle neopráv něné kritiky existovala řada dllvodů k nespokojenosti. Patřil o mezi všeobecně známé skutečnost i , že část důstojnického sboru neprojevila ve Francii dosta t ečnou míru uvědomění si svého poslání a vyskytly se dokonce i případy zbabělosti. Vyšetřování vedlo k nejrůznějším polemikám a dohadllm. Mužstvo těžce neslo i otevření důstojnické jídelny. kterou jsme zřídili podle britských předpisů a na přímý rozkaz britské vojenské mise přidělené k naši jednotce. Jediným řešením situace bylo s končit současn ý rekreační stav a zavést novou discipli nu. Provedl se výběr vclitcW a zahájil se normální vojenský život podle všech předpi sů. Nehrozilo sice nebezpe čí přímé invaze německých jednotek na britské ostrovy, ale Goebbel sova propaganda se nepřestala chvástat možností podobného útoku. 7. srpna jsme konečně dostali britskou výstroj a fa du drobných potřeb nezby1ných k dennímu životu. Všechno bylo úplně nové a v bezvadném stavu. Když jsme odevzdali starý francouzský stejnokroj a oblékl i se do nového, stali se z nás rázem zcela jiní lidé a vojáci. Následoval rozkaz ministra národní obrany generála Sergeje Ingra o reorganizaci jednotky podle britských předp i sů. Přebyteč ní důstojnici , pro které nebyla velitelská místa, měli vy1vořit zvláštní dů stoj nické jednotky. Označení jejich hodností jim mělo zůstat. ale v dané jednotce by působili jako poddů stoj níci nebo jako prostí vojíni. Další zpráva naznačovala, že v krátké době dojde k všeobecné mobilizaci Čechoslováků ve Velké Británii a ti společně s našimi krajany v Americe značně posílf naše řady. Takto vytvořená brigáda mě l a mít dva pěší prapory. dě l ostřelecký oddíl, protiletadlový oddíl, kulometnou rotu, protitankový oddíl a další doprovodné prost ředky. Tehdy jsem byl ustanoven zástupcem velitele 2. pěšího praporu. Pomáhal jsem potom při organizaci jedn.otky. Práce bylo mnoho, ale radostné a zajímavé. Také počas í nám výjimečně přálo. Krásné s luneční dny spolu s či l ým organizačním ruchem zpllsobily, že jsme se cítili po dlouhé době opravdu šťastně.

22

23

Po odchodu leteckého oddílu k různ ý m posádkám britské ho letectva, nastalo faktické organizování jednotek brigády a s ním spojené pře mís ťov án í osob, aby vyhovovalo organizaci pěších praporů , dělostřeleckého oddílu, baterie kanonů proti útočné vazbě , kulometné roty, polní ambulance, štábni roty, automobilní roty a náhradního tělesa . Během těchto prací zvládli naši vojáci zájezdy a veřejná vys1oupen í pro přís l ušníky brilské annády i civilní obyvatelstvo. Organizace I. českos l ovenské smíšené brigády byla 16. srpna v podstatě ukončena , okolí stanů bylo vzorně upraveno a s la v n os tn ě vyzdobeno. Druhý de n přijel do tábora generální inspektor spojeneckých armád ve Velké Británii generál Corry, aby provedl přehlídku našeho praporu a zhodnotil stupeň dosavadní vycvičenosti . I když se nám zatím nedostávalo zbraní a výcvi k jsme prováděli jen s t ěm i , které se voj ákům podtifilo doslova propašovat z Francie, vyslovil generál své uspokojení. Mohli jsme nyní očekávat. že co ne v fdět dostaneme také britskou výzbroj a možná i něja k ý konkréiní úkol. Velitelé všech jednotek brigády 19. srpna odjeli na obhlídku terénu na bfchu Cheshire Union Canal, kde jsme měli zanedlouho vybudovat obranné postavení s úkolem zabránit německým invazním jednotkám, popi'ípadě parašUli stům, v proniknutí přes kanál. Pě tikilometro vý úsek našeho praporu byl od tábora asi hodinu jízdy autem. Druhý den jsem s podřízenými veliteli vytrasoval zákopy, aby se mohly ihned zahájit zemní práce. Uko n či li jsme je úspěšně ve dnech 2. a 3. záfí. Britští d ů stojníci nás sledovali s nevšedním záj mem a ne še třili při tom c hválou . Vyjádřili se. že Čec hoslováci jsou v opevňován í skute č n ý mi mistry. Další dny plynuly ve znamení postupné organizace brigády a pořádání nejrůznějších kulturních podniků . Mezitím se naši letci účas tnili bojů po boku bri tských a polských perutí. Dfíve tak č as t é přelety n ě meckých letadel se stávaly pomalu vzácností... Dopoledne 28. září nastoupila brigáda k oslavě svátku svatého Václava, spojené se symbolickým převze tím nových zbraní. Promluvil k nám tentokrát náš ministr zahrani č ních věc í Jan Masaryk, jehož lidsky procítěný a kamarádsky důvěrn ý projev oživil tep naš ich srdcí a pomohl nám pookřát tep lou vlnou naděj e. Když se odpoledne mini str Masaryk s námi loučil. prohlásil svým stručným a výstižným způsobem: .Jioši , mrzí m ě, že musím domů. R aděj i bych tu zůstal a spal s vámi ve stanu ." Život v táboře se zase vráti l do normálních kolejí. Dopoledne se cvičilo s novými zbraněmi. kte ré byly neporovnate ln ě lepší než francouzské. Mužstvo zač ínala vojenská sl užba opět zaj ímal. Rů zné zdánlivě neřeš itelné otázky a konflikty ustupovaly do pozadí a přibýval tak čas ke konstruktivní výcv ikové prác i. V tomto smě ru pomáhaly i zprávy od našic h letců, kteří se zúčas tnili s lavné bitvy o Británii . Tak trochu jsme j im závi d ěli jej ich vá leč nou aktivitu a pochvalné zmínky na titulních stránkách britských novin. Nicméně i na nás novin y pamatovaly pi'íznivými posudky o našich hudebních vystoupeních. Ne bylo to však to pravé. Doufali jsme, že i nám se vbrzku dostane ~znání za _vý ko~y h~né vojáků. Ale to neznamenalo, že jsme si přál i . aby Huler svou in vazi na bruské ostrovy realizoval.

Zatím se šífi ly zprávy, že se máme přemí stit n ě kam do vnitrozemí. Stále vyvolalo vlnu chřipko výc h onemocnění. Teprve v pátek 11. J940 se potvrdilo, že sk utečně odjedeme. V ned ě li ráno jsme se vypravili z nádraží Beaton Castle. Přes Crcwe, Wolverhampton a Birm ingham jsme se dostali do K.lnetonu . odkud nás auta odvezla šest kilometrů na zámek Walton Hall, kde jsme mě l i přezimovat. Oc itli j sme se tak v překvapivě krásné krajin ě. Celá brigáda by se ovšem do zámku nevešla, a proto tu měl zůstat jenom druhý prapor, zatímco ostatní jednotky se měly rozložit v blízkých vesnicích. A však ani náš prapor se do zámku nemohl vměstna t celý. Mu seli jsme postavit osmnáct barákQ pro I. a 4. rotu. V zámku na.konec zůstalo velite lství praporu a velitelská rota. Při jedné večern í procházce parkem se k přiroze n ý m nočním zvu kům po c hvíli přidal povědom ý hukot němec kýc h letadel. J eš tě létala. Odešel jsem k bráně a odtud jsem pozoroval ohňos troj protiletadlové palby z Birminghamu a Coventry. Celá obloha s větélk ovala z l ověstnými explozemi granátů protiletadlového dělostřelectva. Bylo to s kutečně ú c h v~tné divadlo. V reji zářivých rozprask ů . připomínajících z dálky zbloudilé jiskry. vzplál nakrátko oheň. Pravděpodob ně s h oře l jeden z balonů protiletadlové baráže. Mezitím jsem zaslechl hlasy odněkud ze tmy. Byli to Britové. Zřete l ně jsem slyšel vět u : „Takhle je to teď každý den." Vrá~il jsem se zpátky do zámku. Snažil jsem se nemyslet na to. jak pumy dopadaj í do měs t ských čtvrt í a hynou lidé. Souča s ně se vkrádaly vzpomínky ... Pocítil jsem až bolestnou touhu být zde s rodinou, dělit se s ní o všechno dobré i zlé. Život se v novém ubytovacím prostoru ustálil. Do běžného všedn ího programu zasahovaly občas výj imeč né událos~i. ale pak se věci vracely opět do svého pQvodního stavu. V předvečer 28. l'íJna promluvil v rozhlase prezident republiky dr. Beneš. Poslouchali jsme se zatajeným dechem. Zhodnotil nejen význam nastávajícího státního svátku, ale zmínil se i o zrádcíc h, kteří z vůle okupantů doma ve vlasti okrádají své spo luobčany a pomáhají je ještě více utiskovat. Zdůraznil. že tato jejich či nno st bude mít jednou svllj konec a dočkají se spravedlivé odplaty! 28. i'íjna 1940 jsem se poprvé zúčastnil os lavy našeho státního svátku v zahrani č í. Hned ráno se brigáda sou s třed il a v Moreton Paddox k slavnostní přehlídce. Pře hlížející m byl prezident republ iky. Po přečtení armádn ího rozkazu a vykonání přísahy dekoroval některé p_říslušníky Československým váleč n ý m křížem 1939 a českoslove n skou medailí Za ch rabrost. Byl jsem vyvolán jako druhý~ voj áků určených k dekorování. Kd.yž odzn~la posl~d n! .s l.o­ va citace o mé čmno sti jako velitele praporu na Loiře, prezident mi pnpjal válečn ý kfiž. Další dny opět probíhaly nonnálně. Až I. listopadu 1940 došla zpráva. že k nám přijede velitel 3. armádn ího sboru britské armády. aby \'ykonal přehlídku . Vzápětí následovala infonnace o výsadku německ ých parašutistů do prostoru letiště , které bylo svěfcno do ochrany naší brigádě . Ukázalo se . ž~ se jedná o cviče ní , neboť britský generál se chtěl pfesvědčit o pohotovosti našich \'Ojáků. Úkol jsme splnlli neobyčej ně rychle a důkladně. a proto generál nemohl jinak než vyjádřit své uspokojení.

24

25

ch l adněj š í počasí října

Časté návštěvy vyšších britských velitelů u brigády svědčily o tom, že Britové mají opravdový zájem na našem výcviku, ale nejen to. Dllstojníci ze zásobovacího i zdravotniho oddělení hlavního štábu britské annády nás snad navš těvova li nejčastěj i . Jejich zájem nás pochopitelně tě šil. avšak zároveň potvrzoval, že Britové si nás jako vojáků váží a pokládaj í nás za jednu z důležit ýc h složek obrany své země. To jsme si později několikrát ověřili. 4. prosince 1940 navštívil jednolky I. československé smíšené brigády opět prezident republiky a odevzdal dělostřeleckému oddílu bojovou standanu od Sokolské obce v Americe. Prezident tentokrát svou návš těvu prodloužil a setrval mezi námi i pfíští den, aby se stal svědkem prvního meziposádkového cvičen í. Během odpoledne třetího dne pak pan prezident zavítal k našemu praporu. Prohlédl si ubikace a trochu si s námi pohovořil. Mimo j iné prohlásil. že v současné době pokládá válku pro demokracii za vyhranou. Jako vždy mlu vi l přesvědčivě a s notnou dávkou zdravého optimismu. Jeho argumenty byly nezvratitelné a staly se nám doslova směrnicí pro budoucno. Tentokrát se dr. Beneš rozhovořil víc než obvykle a zdržel se mezi námi déle, než se pův()(ině předpokládalo. Opravdu jsme nemohl i dostat lepší dar k Mikuláši. Přiblížily se poslední dny roku 1940. Kromě dal šího výcviku se všechen volný čas vě noval pfípravám na druhé vánoce v cizině. Dostali jsme zprávu, že opět i k nám pfijede prezident. Mnozí přijali nabídku k prožití vánoč ních sválků v britských rodinách. Přihlás i t se mohl každý a zájem byl opravdu značný. Krátce před polednem 24. prosince přijel pan prezident s chotí. generálem A. Nižborským-Hasalem a dalšími hosty. Pfijal naše blahopřání a po krácké debatě a prohlídce ubikací odjel do další posádky s českos l ovens k ou jednotkou. Na večeři s námi zůstal ministr Rudolf Bech yně. Čas do půlnoci rychle uběhl v živých debatách i při n ávštěvě mužstva. Po půln oč n í mši ve zvláštním baráku jsme se rozcházel i s hřejivým pocitem naděje, kterou v nás musi lo vzbudit rázem zevšeobec nělé heslo tehdejších d n ů: Příš tí vánoce ne-Ji doma, tedy aspoň na poloviční cestě k domovu. 26. prosince jsem spolu se dvěma dů stoj níky odjel na čty řde nn í dovolenou do severn í Angl ie a Skotska. Navštívili jsme Binningham, Glasgow a dostali se až do přístav u lnvemess v severním cípu Skotska. Zajeli jsme i k jezeru Loch Ness, abychom zhlédli skotskou raritu. Pňšeru jsme však ne s patřili . Buď vstoupila do domobrany, anebo se připravovala na silvestra. Britské branné síly zatím rostly a nabývaly gigantických rozměrů. Pfekvapovalo nás. s jakou rychlostí Britové budovali nová letiště. Jen v našem prostoru, v okruhu 24 mil kolem místa soustředění brigády, vzniklo v krácké době dvanáct nových l etiš ť a podle poslední zprávy měla být do konce roku dokon čena výstavba dalšíc h dvanácti. Doslova každým dnem se zvyšoval také provoz letadel. Zača l y se objevovat lelouny nově konstrukčně řešené. Místo dvoumotorových typů se objevovaly čt yřmoto rové kolosy. Letecké továrny se před s tihovaly ve výrobě čím dál rychlej ších stíhaček ... Stávali jsme se svědky realizace velkorysého plánu letecké války proti Ně m eck u . Odborníci prohlašovali, že do konce dubna následujícího roku budou lěžk:á bom· bardovací letadla každý druhý den a pozděj i každý den bombardoval důležitá střediska průmy s lových oblastí Německa.

Zatímco brigáda přecházela ve svém výcviku k váž~ějš ím úkolům , zprávy z front byly příznivé. Válečná situace v Egyptě a Libyi se podstatně zlep~ila; Padlo Benghází a generál A. Wawell hnal E. Rommela na západ._ A~~licky buldok" se zakousl do italských kolon ií. Ovšem Velkou Bntánu tyto Óspěchy neukolébaly. Vž~yť zatím_Němci ještě stále zl epšova~.. ~vé poz!ce a bylo nesporné. že hlavm události této války teprve měly pnJtl. Vznikaly útvary dobrovolníků Horne Guarde (domobrana), které j~me v některýc~ okresech pomáhali cvičit a přezkušovat. Přek vapova l o nás, Jak dobře dov~dh organizovat svůj výcvik, přestože nikdy vojáky neb~ li . Příprav~ na boj s~ věnova li po svém zaměstnání s takovou houževnatosti, že v relativně kr~~~ době se s nimi mohlo počítat jako s rovnocennou složkou armády. Cv 1 č1li společně hoši, penzisté i ženy. Všec hn~ přitom SJl?jovalo op~avd_?vé odhodlání ubránit britské ostrovy. Za takovyc h okolnosti Jsme mohh věnt, že se německá invaze nezdaří. Koneckonců všude, u každé vesnice, vytůstaly be· tonové pevnůs tky a protiiankové zátarasy a současně se zajišťoval výcvik jednotek pro tyto obranné objekty. Velká Británie nikdy nezastírala velké ztráty lodní tonáže, a proto dokázala vyrovnávat vznikající hospodářské poruchy obděláváním rozsáh lých ploch pastvin a luk. Nesla na svých bedrech tíhu války bez jediného. ~zdechu a nepřest ával a se připravovat na den odplaty. Usty svého ministerského předsedy Winstona Churchilla volala do světa, že v roce 1944 a 1945 pozná Ně mecko sílu britského letectva, které bude stonásobně oplácet rány zasazené britským městům. Divili jsme se délce doby, o které Churchill mluvil, ale utěšovali jsme se, že válku jistě zkrátí zásah Ameriky, jež zásluhou prezidenta F. D. Roosewelta zvolna vystupovala z politiky neintervence. 24. března na nás těžce dolehla zpráva o zločinu jugoslávské vlády, která odjela do Vídně uzavřít pakt o připojení Jugoslávie k mocnostem „Osy". Její čin se však setkal s rozhodným odporem lidu. který _svrhl vládu a naopak se postavil „Ose" na odpor. Další potěšitelné zprávy při š ly o v ítězstv í Britů nad Italy v dosud největší námořní bitvě. Britové potopili osm nepřátelský~~ válečnýc h lodí, přitom sami nepřišli ani o jednu. Američané po~om za_ bav1h řadu n ěmeckýc h a italských lodí ve svých přístavech a v Habeši se boje posunuly do prostoru Addis Abeby. Britské letectvo nepfestávalo bombardovat německá města a začalo používat nové těžké pumy. Naše brigáda pokračovala ve výcviku úplnc;>l! polní st~ l bou ze všech zbraní, kterou provedla 6. dubna 1941 na stře lni ci v Senybndge ve Walesu. Protože se střílel o naostro, měli vojáci ze střeleb zv láštn í radost a výsledky tomu také odpovídaly. Pfihlížející britští důstoj níc i ze štábu annády i ostatní vyšší velitelé se pochvalně vyjádřili o připravenosti brigády. Na zpáteční cestě jsme se dozvěděli , že Hitler přepadl Jugoslávii . Tím se dostal celý Balkán do válečného ohně. Nedělali jsme si žádné iluze o tom, že by snad Jugoslávie mohla vydržet soustředěný nápor německých jednotek, a proto nás tím více pot ěš ila zpráva, že hlavni m ěsto Habeše se po urputných bojích dostalo do rukou britských a habešských vojáků. V noci na Zelený čtvnek Němci nemilosrdně bombardovali Coventry a Binningham. Vzdušný boj nad oběma mě sty byl obrovský. Příslušníci brit-

26

27

ského letectva sestřelovali Němce přímo nad naším zámkem a honi li je po obloze t é měř dvě hodiny. ~ud á záře nad Coventry však po1vrzova\a, že mčs 1 0 hoří. Vyslali jsme od naší Jednotky pohOlovost, která provedla ú č innou sani· támí službu a zúčastn ila se odklizovacích prací. Zbývaj icí dny m ěsíce dubna p robě h l y ve zname ní s1álých cv i čen í , předn ášek, ukázek bojového výcviku pro jed notky britské armády a kurzů . '.?ačátkem květn a j sme absolvovali další polní cv i čen í s A ngli ča n y ve Walesu. ~kolem našeho praporu bylo „znič it nepří te le ", jenž se vylod il v okolí Cardiffu a u He rsfordu shodil parašutis1y. „Bojovalo" se ve dne v noci. Nakonec jsme „nepřítele" - předs tavovaného bri1skými vojáky - zat l ačili asi třicet kilometrů na jih, zmocnili se koři s ti i velké ~ o počtu „zajatcl1" Zdá se, že Angličan é proti nám bojovali nerad i - nešlo jim to n ějak od srdce. V eče r a v noci k nám přecházeli přes fron tu a nabízel i horký čaj, koláče či jiné dobro1y jen proto, abychom je nebrali do zaje1í. Prosili nás o 10 zdvořile a vy1rvale. Bylo opravdu tě žké jim vysvě tlit , že přece jde o pouhé cvičen í . Navzdory všemu

Do konce k vě tna a začátkem če!V f!a provedla brigáda ně kolik speciálních cvičení v pře s unu nákladními auty. Ukol byl zv l ášť obtížný pro naše řidi če , kteří se museli orientovat za naprosté tmy a bez možnosti ověřit si s měr jízdy podle orientačn ích tabulí, neboť je Britové už na samém začátku války od-

_Pozd ěji se his1orie opakovala v obráceném pořad í. Tentokrát j edno1ky bngády před stavova l y německé parašutisty, kteří obsad ili let ištní plochu mezi Southamem a Bunbury. Angliča né se jako obránci těšili, jak nás zajmou. Zatím jsme je všude odrazili , l eti ště tedy neobsadili, a když vydali striktní ro_zkaz vzít je útoken:i stůj co stO.j , rozpouial se vskutku urputný boj s takovým vys~ed k em, že pol ~v ma út oč níkových sil padla do naše ho zajetí i s ob rn ě n ý mi vozidly. Když veht~l b~igády zjistil. že i bri tští důstojníci mají námitky proti tvrdé mu odporu našic h Jednotek, nařídi l. aby se Angl i ča nům při nové m útoku na leti š tě nenápadně pomohlo. Při následné rozpravě se sice Britové pochv:! lně vyjádřili o naš ich vynikajících bojových zkušenostech. ale sou č a s n ě vyslovili pfán í, aby tyto zkušenosti neznemožňoval y jakoukoli v britskou akci . Domnívali se, že by tím byly jejich jednotky předča s ně handicapovány. 25. k vě tna provedl druh ý prapor v oko lí Bardorfu a Warwicku velmi zajímavé cviče ní s přís lu š n íky Horne Guarde. Naším úkolem bylo po předpoklád ané m vysazení z letadel soustředi t prapor u Warw icku , zaú točit na ~ě ~to_ a dos1!1t se ~ž na jeho předměs~í. Tři důstojn íci praporu pfev l ečení do CIVl) mch šatu měli ve mě s tě poškodit národn í banku, radnici a vojenskou továrnu . A le ~o se ani jednomu z nich nepodařil o, i když pracoval každý zvlášť, přece Je odvedli do věze ní. Nic jim nepomohlo, že m ě li v pořádku ~?klad y . Opa_~mí strážc i mě sta nedbali ani potvrzení od britských vojenských u radů , které Jim ~ ovo l ovalo pohybovat se z cv i čných důvodů v občan skýc h šat:ch; Trv~lo tři dny, než hlavní štáb britské armády proved l příslu šné ~_etrcm u velitelství c vič ného sboru a po vyjas ně ní celé zátcži1osti umožnil jeJIC:;h propuštění. Epizoda však vězněn é nikterak zle nepos1ih la, protože mě l i vybomou stravu a na roz loučenou j im dokonce při prav ili malou hostinu.

stranili. Místní obyvatels1vo pak cizi n c ům zása dně neposkytovalo žádné infonnace . Při1om krajina ve Velké Británii si je často podobná jako vejce vejci a všechny silnice maj í po obou stranách dost vysoký pás křovin, jež brání v rozhledu. Bez znalosti výchozího stanoviště se stávala i sebepodrobnějš í mapa bezcennou, a tak jsme poměrně brzy došli k závěru, že pro německé parašutisty by bylo velmi těžké nebo vůbec nemožné se v terénu orientovat. Z úředních zpráv jsme se dověděl i , že naše ministerstvo národní obrany spolu s britským spolkem pfátel Čechosl ovák ů domluvilo možnost pobytu československýc h dů stojník ů a voj áků ve skotských rodinách během jejich dovolené. Popud k této a kci vyše l z řad skotské inte ligence a mnozí z nás potom této možnosti využil i. Ještě p řed odjezdem na takovou dovolenou mě však zastih la ohromující novina. Britský rozhlas oznámil , že v časnýc h hodinách 22. červ na 1941 vtrhly Hitlerovy armády do Sovětského svazu. Uvědomoval jsem si. že nastala doba nej krvavěj šíc h a nejst rašnějších bojů v historii lidstva, ale zároveň se utvrdil v pře svědče n í, že tímto zákeřným útokem podepsal Hitler sám nad sebou rozsudek smrti. Obrátil se proti dvěma s tům milionů obyvatel Sovětského svazu, jejichž před kové kdysi zn i či li Napoleona a kteří si nyní dokážou poradit s Hitlerem. I když bylo nesporné, že z momen1u překvapen í vyplynou pro Němce určité vojenské výhody, dosavadní zkušenost j iž několikrát dokázala, že Rusko je příli š velikou zemí, než aby v ní jakýkoliv nepřítel moh l dobýt nezvratného vít ězstv í. Nem lu vě již o takovém v ít ězstv í , jakým se chvástala goebbelsovská propaganda. Nadešla chvíle, kdy různí politikové s věta měli příl ežitos1 se přesvědč i t, zda Sovětsk ý svaz je opravdu tím obre m na hlin ěných nohou. Hitler provedením svého .. Drang nac h Os1en" umožni l Velké Bri tánii i Americe dokončen í vá l eč n ých příprav a to znamenalo, že v nej· bližší d obě budou spojenecké velmoci dik1ovat Německu a jeho satelitům mír. A jak jsme chtěli vě řit - mír trvalejší, než byl ten versailleský. Dnem li. červe nce 194 1 jsem se stal ve litelem 2. pě šíh o praporu, neboť mého předchůdce ustanovili velitele m třetíh o praporu . Toto jmenování pro m ě v pod statě nezname nalo žád nou z měnu , vždyť již dříve jsem ve funkc i zástupce ve litele praporu velel při všech bojových cviče ních a větš inu mužslva jse m znal už z Franc ie. Druhého dne se u praporu usk ut eč nil armádní sponovní den. Za krásného počasí v id ě li četní di váci z okolí sokolská prostná cvičení , skupinová cv ičení i cvičení na nářadí. Následovalo vystoupeni č tyř stovek mužů s puškami. Na náš sponovní den se přijeli podíval i všichni naši vojenští a politič tí č inite lé z Londýna spolu s delegací spojeneckých annád. Po této akademii provedly dva prapory brigády zvláštní cviče ní za přítomn ost i britského generála Corryho. M ě l o ráz závodu , jehož v ítěze m se s1al můj prapor. protože dosáhl nejlepšího čas u . Nastal opě t čas relativního klidu, a tak jsem s pěti jinými důs 1 ojník y odjel

28

29

&~~~!f;:;~i.n;~~~~d~ie ~~~1~ ~Jež~o~~o~enu~í ~~f~~~~~ r~z~~~~i~oz~~~~: 0

zajatci, pfece jen nec htě li odevzdat zbraně , a tak jsme se domluvili , že budeme brát zajatce ozbrojené. Nicméně úplné harmonie jsme dosáhli až 1ehdy. když za naše soupeře určili belgic ké jednotky a Angličané cvičil i na naší s traně .

navšlívil českos love n s k ou 3 11 . bombardovací pe ruť v Honingtonu. Stali jsme se tu svědky odletu sedmi bombardovacích letoun ů typu Wellington k náletu na Hannover. Vrátilo se j ich bohužel jenom šest, přič emž dva z nich mě ly v trupech a kříd lec h díry o průměru lidské hl,avy. Bylo zřejmé , že útoč it ze vzduchu na dobře hájená mě sta není snadné. Uvodníky britských novin proto právem vyzvedávaly hrd inství le t ců , kteří se těc h to n á le t ů zú č as tnili. Za č át kem srpna p robě hlo vě t š í cv i če ní proti jednotkám domobrany v Birminghamu . Naše jednotka v úloze ně mec k ýc h paraš uti s tů dostala úkol zat l ačit Horne Guarde do měs ta a obsadit nejdů l ež i tějš í ú řad y a křižova tk y. I když dvoumilionové město se spletí neznámých ulic a uliče k pro nás před stavo valo uč in ěn ý labyrint. po pě tihodino vém „boj i" jsme úkol splnili . Ve městě z toho vznikl z n ač n ý rozruch, protože obyvatelstvo nebylo o cv i če ní infonnováno, a nebýt p řítomn os ti brit ských roz h od č ích mohlo doj ít i k ne příjemno s t e m . Ně kde nás totiž pokládali za sku tečné parašutisty. Zato po cv i če ní nás všichni s rd eč n ě víta li a pohostili nás čaj em se zákusky. V roz p ravě po cv i čen í se britští dů stoj níci u p římně divili. kde jsme získali tolik v áleč n ých zkušeností. Náš výklad o provedených akcích. i když byly řeše n y někd y hodně neobvykle, se nestal nikdy pře dmě te m kritiky, a to ani ze strany nejvyšších britských dů stojník ů. Naopak. spíše dávali pozor, aby se od nás něčemu p řiu č i l i. Své názory a bojové zkušenosti j sme ovšem muse li prezentovat jenom velm i opa trně . protože An gli č ané byli velmi citli ví k jakémukoli v p ou čov ání. Celkem brzy j sme však tuto jej ich vlastnost vystihli, a proto k n ějaký m neshodám vů bec nedocházelo. Zkrátka- u A n gli ča n ů jsme to vyhráli na sto procent. Také další měsíc uplynul v práci a v rušném tempu polních a a pli kač níc h cviče ní proti Bri t ům a mezi jednotkami brig:ídy. V druhé po l o v i ně říj na se u sku tečnilo velké cv i čen í s britskou annádou v prostoru u Cardiffu a potom s Horne Guarde v Manchesteru. Obě mě la pro nás jako obvykle přízni vý výs ledek . Rok 194 1 se zvolna schyloval ke konci. 17. li stopadu j sem o te vře l v č í tá rn ě mužstva praporu výstavu v áleč n ýc h pl a k á tů . Měla vojáky seznámit s vál eč n ým úsi lím jednotl ivých s1áni . Byly tu však i plakáty z první světové války i reprodukce ~ napoleonských válek. V součas nýc h plakátech britských, polskýc:i, be lgických. holandských, amerických, českos lo ve n s k ýc h , britskýc h koloniálních , francouzskýc h a sově t s k ých se velmi d obře odrážel vývoj vá leč nýc h událostí, a proto se výstava setkala s nevšedním ú spěc h em . O tom, že americké plakáty j sem do souboru pojal právem, svěd č il a událost, která definiti v n ě zařadil a Spojené státy severoamerické do spojenecké koalice. Japonci 7. prosince znenadání napadli americké državy v Ticho m oří útokem na Pearl Harbour. Druhá svě 1 ová válka se rozhoře l a po celé ze měkoul i . Byl 10 sice podivný dar k vá noč ní m svátk ů m pokoje a míru, a přece js me se nad tím nepohoršovali. Vždyť tato válka. dosud lo k ál ně doutnaj ící, moh la p ři n ést jen nějaké regionální v ít ězství, které by ovšem dobu s kuteč ného míru jenom oddálilo. Pokládali js me za důl ežité , že státy „Osy" ~ s tou pily do války se všemi si lam i, takže teprve nyní mohla být posouzena jeJlCh s k uteč n á síla a úmysly. Kone č ně se také probudi lo i svědomí celého svě t a a síl y demokracie se semkl y k s po leč n ém u postupu.

A prá vě v této politicky pohnuté době k našf jednotce zavítal na Štědrý den prezident Edvard Beneš. V patnáctiminutovém projevu nás seznámil s důsled­ ky napadení Spojených s t á tů Japonci a na otázku, zda n ynější vánoce j sou posledními vánocemi, které strávíme v c iz in ě, odpo vědě\, že to není vylouče no . Rozradostnil nás tím pochopiteln ě nadmíru. Nový rok 1942 jsme zahájili velkým cvi čením s britským voj skem v prostoru Stoke. Cvičení trvalo č tyři dny a Britové tehdy poprvé použili nové typy tanků . Intenzivnímu výcviku jsme se vě nova li i nadále s tej ně j ako přípravě rů znýc h kulturních akci v d obě volna. Zprávy. jež přic házely z jednotlivých vá l či š (. oznamovaly stále význ amn ěj š í ú spěc h y spoje nců. Navštívil nás tehdy 17. dubna 1942 sově t ský vojenský atašé podplukovník Sizov. Pfi této příležitosti jsme, provedli se zvláštní skupinou údemíkli c v ičení v ostré s t ře lbě a s trhavinami . Uko! souvisel s dobytím několika ne přátelských pe v nů stek za podpory obrně n ýc h vozidel. Vše bylo velmi vzrušující a sám Sizov se o jeho průběhu poc h valn ě vyjádřil. Začá tke m k vě tna se v bri gád ě šířila neprověřen á zpráva, že n ěkteré naše jednotky budou přesunul y do prostorů na pobřeží . 7. k vět n a jsem pak dostal rozkaz, aby prapor byl při prave n do tří dnů k odjezdu. Mě li j sme co dělat , abychom to vše zvládli , ale mezi veškerý shon se podařilo nějak ne formálně zařadit i več íre k na roz l o učen ou s našimi anglickými přáte l i. Téhož dne večer došel rozkaz k přesunu a již druhého dne jsme nastupovali do aut. Po devítihodinové jízd ě jsme dorazili do Hinton St. George. Uvitala nás vesnice asi se stovkou do mků a park se stanovým táborem. Pokud trvalo pěkné počas í . mohli jsme na výborné ubytování ve Walton Hallu vzpomínat s klidnou myslí. Jakmile se ale zm ě n ilo a nastaly doslova ne přetrž i té deš tě , obklopilo tábor takové bláto, že ani pásová vozidla nebyla schopna pohybu. Naš těs tí došel rozkaz k vy st řídá ní praporu „Essex Rgm." v jeho úseku na

30

31

pobře ž í.

K novému přesunu došlo 6. června. Po ro z lo uče ní s velitelem brigády generálem Neumannem-Miroslavem a po v yproštěni vozidel z hlubokého bláta, odjel prapor přes Cricket St. George do Axminsteru. Velitelská rota, vytvořená družstvem pásových vozidel , se přes unula dále do Seatonu. Prapomí oše třov n a pak pů sobil a v Musbury. Nové ubytování bylo ves měs dobré, v Seatonu dokonce výborné, protože tam mužstvo bydlelo v hotelech nebo v pě knýc h dře vě ných domcich na pláži. Okolní kraj inu pro jej i romantickou krásu právem nazývali „Anglickou Riviérou". Pláž sice již na zač átku války rozrušili protitankovými pře kážkami , ale dalo se jimi projít až k moři a na malých l oďkách veslovat celou zátokou. Na vzhled krajiny pak če tné vojenské stavby neměl y nejmenší vliv, neboť byly velmi d obře kamufl ovány. Tak se stalo, že nové pů sobi š tě praporu bylo nejen dliležitým úsekem v o bra ně pobřeží , ale také dobrým re kreač ním místem. To ovšem neznamenalo, že prapor polevil ve výcviku . Naopak, jeho zvýšenou aktivitu potvrzovala četn á cv ičení na pobřeží za použití ostrého s třeliva a trhavin . Všechny námět y s měřovaly k v yč i štěni prostoru, do něho ž „pronikl" nepřítel. Výcvik se velmi blížil s kuteč nos ti. Námaha praporu nebyla vynaložena nadarmo, neboť 27. červ na krátce před půlnocí všechny jednotky hlásily zvýšenou Je-

1eckou činnost. nepřítele. nad pobřežím. Sotva jsem vyhlásil poplach, již na-

lét~v~!o několik letounu typu Colyton a vzápětí zahřměly detonace dopad~J1c1c~ pum sm~rem od Axminsteru. Němci téměř celý kraj zasypali zapalnym1 pumam1, ty však naštěstí nenadělaly mnoho škod. Pouze v Axmmste~ pobořily. několik budov. zapálily městskou školu a poškodily ně~tcre domky velitelské roty. Čechoslováci ihned po náletu pomáhali při loka_l_1zování pož~rů a postiž~ný?1 obyva1elům poskytli prozatímn í ubytování. JeJi<; h pohotovy zásah ocenilo Jak vojenské velitels1 ví, tak civilní úi'ady. Hráz neduvěry byla rázem pryč a tehdy jsme navázali mnohá přátels1ví, která se

dále prohlubova la. K dru~ému ná~etu do~lo a.ž 12. srpna. kd y dvě letadla pře lé1la Kanál 1éměř nad hladinou m~re a zaut~1 la na S~aton. Shozené pumy poškodily asi desít· ku budov v dělnické čtvni a způsobily další ztráty - byli mrtví a ranění. prot~že nálet byl proveden skutečně z~enadání. Čec~oslováci se opět zúčastnili zachranných prací, a le souč~_sně se již připravovali k dalšímu přesunu. Tentokrát Jsme se dostali do okolí přístavu Lowestoft Před válkou mčl s p_oč1~m 40 OC>O obyvate l pověst největšího rybářského přístavu Velké Bmá.n1e. Během německého bombardování se obchodní čtvrť změnila v~~u.t 1_ny a témě! polovina obyvatelstva musela být evakuována. Za války zde znd11l ~ámořm zák ladnu pro m?torové člunr, dále výcvikové středisko ~ámo!'"1 pěchoty a byla ~u 1_řada J~dnotek_ protile~adlové obrany, včetně po· zemni pěchoty. Ce lé pobrež~• chránily prot1tankove překážky, pev_nůstky, mino_vá po~e a ~usté dr~těné prek~ž_ky. Obdobným způsobem opevnili Britové i takzvany penmetr, č 1 mž vy1voř1h z Lowestoftu jedno velké střed i sko odporu ' schopné čelit útoku ze všech siran. . J:lne~ po příchod~ zaujaly rotr praporu obranné postavení. V nových po· z1c1ch Jsme _převza~1 také různé usekové zbraně, včleněné do systému obrany - děla matyc~ ráži. těžké kulom~ty, vrhače min, minová pole i svět lomety. S vypra:o"'.á? 1 ~. plánu ob~any. Jeho přeložením do češliny a doplněním potrebnym1 udaJi pod le naš i organiz.a_ce jsem měl sk u tečně velkou práci . ~-Prapor se ubytoval v severn í č?~1 1 města, která je oddělena od jižní část i p~s tavem s pniplavem. Ubytováni Jsme zorganizovaJj tak, aby jedno1ky měl y bhzk_o do svý~h postavení. Y_elitels1ví p~aporu s protile1adlovou ro1ou a prapormm obvazištěm se rozložilo v několika nových budovách místního chudobince témě! ve s tř~du svého obra_nného rajo~u. Na sev~ru sousedil mOj Qrapor s britskou Jednotkou.. za11mco na Jihu působil první prapor Ceskoslov~ns~é s~mostatné bn~ády .. protože tentokrát byli v Lowestoftu soustfedě~1 všichni Čech_os lovác1. Prot~ zasazení v hra~~tví Devonshire se jak stravováni, tak ubytováni znač ně zlepšilo. Vysvětloval! Jsme s i to tím, že tentokrát působíme na pobřeží proti Norsku, které Britové vzhledem k možnos1 i německé invaze po_kládali za zv lášť exponované, a proto i naše zdejší služba byla ,P~suzována Jako podstatně těžší. Sebevědomí našich vojákO tímto J?Oznam~1 ncobyčc1nč stouplo, sp rávně odhadovali, že možnosti s tře ži t tento us~k bntského pobřeží se jen tak každému nedostane. Britové nám tím vyjádřili neobvyklou důvěru. Téměř každý druhý den navštěvovalo prostor nad Lowes1oftem německé

32

letectvo. Bdělá obrana města ale nedovolovala_ způsobit větš í škody. Sestřelení Němce zde již patřilo mezi všední události. . v odpoledních hodinách 19. října si i naše protiletadlová četa.přišla na své, když po odražen í hlavního útoku nepřítele jedno l;tadlo_ promkl? palebno~ přehradou a tak se ocitlo na mušce Čechoslováku. Am nestačilo odhodil . pumu, která lc1oun po dopadu na zem rozme tal~ na kous~y. A tak ve staros1ech o službu a obranu na penmctru ub1haly dny velnu rychle. Opět se schylovalo ke k~nci roku. O~lavili jsme s~átní svá~ek ~8 .. října a I. listopadu jsme vzpomenu li všech padlych a um~čenych o~t 1 _n~c1 sucké tyranie. 8. listopad nám pak přinesl radostnou novmu o zaháJem mvaze amerických vojsk do severn í Afriky. Také zprávy z východní fronty zazna~enaly už nejeden úspěch Rudé armády . Ukazovalo se. že Sovětský svaz má silu nejen německé armády zadržet, a le i odrazit. Také se stále více mluvi lo o zřízení druhé fronty na evropské pevnině. Těši l i jsme se, ~e se při uskutečnění tohoto , plánu uplatní i naše československá samostatná brigáda. Přípravy k vánoč n_ím svátkům a vánoční svátk y samoiné nemohly byt tentokrát tak okázalé, pko tomu bylo v předcházejících le1ec h, protož~ jsm: museli brát ohled na službu v perimetru . Zato jídla jsme měli dost, ant dobra

ná~~~ %~'j'~~~stlhl můj

při

Kon~la

prapor žádných zvláštních událostech. se normální služba, ke které přibyla ještě na pobřež í oprava obrannych zařízen í poškozených bouří a minami shazovanými Němc i . Teprve ko~cem ledna došlo za účast i brigády, britských námořníků a domobrany k p rocv i čení obsazení celého obranného systému. Tehdy se také roznesla zpráva, že opět budeme přemístěni na jiný úsek pobřeží. a~i sto mi l na jih od ~westoftu. Opět nastaly přípravy k přesunu a odevzdám našeho dosavadního useku belgickým jednotkám. . Nechal jsem 7. února shromážd it ce lý pra~r, neboť m1 záleželo na t~m , aby všichni vojáci bezpodmínečně pochop1h. že v . tomto roce nast~vá skutečný o bral ve vývoji \' álečných událos1í. Nech těl JSCffi , aby do novych postavení v Dovercounu odcházelo mužs1_vo ~ dojm~m. že v těcht~ neustálých přesunech a pasivní ob ran ě spa lřuJe . bntská vojenská sprá"..a c_ely smysl vedení války. Snažil jsem se je pře svědčit. že druhá fronta mus1 byt a také bude otevřena.

V první polovině roku 1943 se proslýchalo. že ně kolik dOs1ojníků. bud~ určeno k Československé vojenské jednotce v SSSR, protože tam.pocii?vah nedostatek ve!ite!O, zatímco ve Velké Británii nás ~yl nadby1ek. N 1 ~ ~rčttého však o tom nebylo známo. Až teprve 11 . května JSem dostal ~ mm1sterstva národní obrany rozkaz odevzdat vc_lení praporu svému zástupci a odcestovat do Londýna . Za dva dny se s námi - osmi dů s tojní~y ~-oficiálně rozloučila celá Československá samostatná brigáda ve Ve lké Bntánu. Sál jídelny byl vyzdoben českos lovenskou , britskou a sovětskou vlajkou symbolickým znázorněním trojúhelníku Londýn - Moskva - Praha, od kte-

33

rého si všichni tenkrát tolik slibovali. Byli jsme přesvědče ni , že přežije věky . Schůzky se zúčas tnil i Jan Masaryk. M ě li jsme radost, že mezi nás pl'išel , že k nám promlu vil svou obvyklou, nenapodobitelnou „lidštinou", pro kterou by· chom za něho skoč ili do ohně. Setkání s ním považuji dodnes za n ejs rdečněj ší v zahran i č í. Mluvil o svých zkušenostech z Ameriky, o práci naší vlády a o horeč né č inn osti v l astenců doma. Cítili jsme všichni, oč pevnější je souzn ě ní našich srdcí a mozků , je·li vystaveno tlaku války a ne přízni osudu, než jak tomu bývalo obyčejně doma za nonnálních poměrů. V Lond ýně. kde jsme prožili za časté ho bombardování necelé dva měsíce. jsme se konečně d OZ\'ě dělL že do Sovětského svazu odplujeme lodí přes La· gos (Nigérie), okolo Afriky a Asie až do Moskvy. Nakoupili jsme potře bné věc i pro naše chlapce v Sově tském svazu, hla \'ně hodinky, žiletky, holicí přistroj e a jiné mužské nezbytnosti a dychti\'ě očekávali rozkaz k· odjezdu. Teprve 3. čer\'ence jsme nasedli do zvláštního rychlíku , k1erý s námi u h áněl ~cel é Ang lii do velkého ná~raží na slepou kolej. Až po delším pátrání jsme zjistili , že jsme v glasgowském přís tavu. v zátoce Clyde. Shromáždilo se tu na 450 dů stojník ů - britskýc h l etců, kteří pluli do Afriky na výcvik, n ě kO lik Poláků a sedm Čechoslo\'áků. Osmý odje l jinou cestou s našimi zavazadly. Dalším i cestujícími by ly ženy s dětmi. které prchaly z bombardované Velké Británie. Nastoupili jsme do plovoucího města stvořeného pro zábavu a rozkoš bo· hatých. Přepychový parník Duchess of York byl sp u štěn na vodu ve třicátýc h letech. M ě l výtlak 26 500 brutto regi strovaných tun a působil opravdu ma· jestátním dojmem. Čn ěl do výše všemi devíti patry a v jeho útrobách se skrývaly vymoženosti všeho druhu, jako například koncenní síň , dvě rozsáh lá kina, prostorná kaple. t ři jídelny, hři ště, bary i nádherná k větinová síň. 7. července se zámo řs ký obr pohnul a vypluli jsme zálivem Gurock s ne· zapomenutelným obrazem zalesně n ýc h hor. Pohled na západ slunce byl tak strhující, že ani jeden z cestuj ících nezů sta l v podpalubí. Škoda že zážitek netrval déle. Nastal večer. Sbohem, Británie! Lou č í me se s tebou s vroucím přáním , abys ani na okamžik nezakolísala ve svých usilovných přípravác h na koneč nou ránu vetřelcům . Přej eme si, abys mučení a utrpení našeho národa spolu s os1atními spojenci zkrátila. První den naší plavby pozval mě a podplukovníka Gustava Krátkého velitel lodě gardový plukovník britské armády Cossard do své přepyc h ové jíde lny a P":dstavil nás vysokým důs toj níků britského letectva. Byla to pocta. kterou Bntové nám Čechoslováků m projevo\'ali poměrně často. Ostatně jméno Čechoslovák - hlavně díky našim letcům - bylo tehdy ve Velké Británii vy· slovováno s uznáním i obdivem. Jídla a pití byl poc hopitelně dosta1ek . Na moři nás doprovázely další dvě další lodě - Califomia a Port Pierre. C_alifornia měla . na palubě vět š inou civilisty a britské letce, zatímco Port Pierre vezl nanejvýš nebez peč n ý náklad - osm tisíc !Un třas k avi n a munice. Malý konvoj chránily tři torpédoborce a letouny typu Catalina a Sunderland. Za několik dnů j sme vpluli do sféry n ě mec k ýc h letadel hlídkujících ze základen v Biskaj ském zálivu. Veče r 11. červe nce jsme navštívili před s tavení 34

v kině. Náhle však promítání sko nč il o a vzápětí byl vyhlášen poplach. Vše se připravoval o na nálet nepřá1elských letadel. Nad palubou zasvištěl y první svazky stře l a dopadly za kýlem lodi. To j sem je š.1.ě věřil tvrz:n_í pluk?vníka Cossarda o tom, jak je naše Jod bezpečná. Puma JI neměla zmč1t a případné 1orpédo jen lehce poškodit. Na mé úvahy mi podplukovn ík Krátký s ú s mě vem řekl :

.,Podívej, Volodo, co se nám, starým kozákům , může ještě stát? V nejhorším si zaplaveme! " Nakonec jsme si skutečně zaplavali ... Nelze ani podrobně popsat šílenou paniku . když první puma z pěli dvou· motorových J unkersů 88, letících za sebou, prorazila s ohlušujícím rachotem a hvizdem palubu parníku prá vě mezi d vě m a komíny a zasáhla přímo kotelnu. Rázem vyřad ila z či n nosti všechna elektrická zařízení a tím téměř celou protiletadlovou ~branu i p~mpy na. č_erpán í vody . .Zabila m~jora - lék~ře a několik nemocnych v lodm nemocnici. Ovšem panika na velitelském muslku byla pro nás horší než zkáza strojů . Cossard tam bezradně pobíhal, křičel, chraptěl. šermoval rukama, ale nikdo ho neposlouchal ani nevnímal. Od této chvíle s třílely z paluby jen ruč ní zbran ě a všehovšudy še~ t d ě l . Byl ~o skutečně obraz hrů zy . Všude vládl ne~feds tav1telný cha?s, ~š.echno v kouři a v plameni, mnoho raně nýc h a N ě mc i dále beztres tně utoč 1h, sha· zovali pumy a s tříleli z palubních zbraní. Zaslechl jsem známý svist. Puma zasyčela jako obrovský had a s tře~kem, připomínajícím výbuch sopky, dopadla na příď Duchess of York . Zastavily se lodní motory. Hoří . Situace byla o 10 hrozivějš í , že přes n ému bombardováni napomáhalo zapa· dající slunce. které plně ozáři l o naši loď. Byl to obrovský terč. viditelný na velkou dálku. Na palubě jsem potkal kapitána Otmara l.áhoru a nadporu č íka Ferdinanda Moravce, kteří vlekli těžce zraně ného námořníka; byl popálený, krvácel na hl avě.

Tehdy se n ě m ec ká letadla stoči la nad Californii a vzápě tí se také ~)ej í paluby vyvalil dým a plameny. Port Pierre n aštěstí plný zásah n.edostal. Jl.n~ bylo vzhledem k jeho nákladu konec všemu živému v okruhu nej méně pě li m1L. Po deváté hodině večer panoval na lodi úplný a dokonalý z~atek. ~aždý ~ snažil zachránil předevš ím sám sebe, nebyla žádná o rgam~ace pn . hašen~ h oříc í lodě, nikdo neprojevil smysl pro odsun raněných. M1m°!1ěk Jse?1 s1 vzpomně l na oblíbená cvičení plukovníka Cossarda u ~ác hrannyc h pásu. Je snad na každé potápějící se lodi teorie tak vzdálena pr~ 1 ? Chaos byl v dané chvíli naprostý. Mnozí se vrhali do vody z ohromné výšky bez ohledu na záchranné č l uny, které ~ebyl o možné včas ~ pu stit na hla: dinu. Lidé v roztrhaných a o hoře lýc h unifo rmách se už am nepokoušeli zachránit těžce ran ěné . Minuty ubíhaly „. do nekon eč na . Letouny stále kroužily nad hustým dýmem obou lodí... Scéna konce lodního kolosu na sebe nedala už dlouho čekat. Teprve nyní jsem si uvědomil, že j se~ na lo~i zůstal takřka sám . Ještě před chvíli jsem obvazoval zraně nou hlavu Jakéhosi polského letce. Doběhl JSem

35

k záchranným č lun ům. Všechny však byly na moři , jiné u boku lodi . Byl jsem nahoře sám, asi posledni. Do moře jsem se neodvážil s koč it z tři cetimetrové výšky. Viděl jsem to nejednou. Dopadem na tvrdou hladinu se lidé omráčili a utonuli. Někdy ten skok může zlomit i páteř. A navíc, kolem lodi v tom okamžiku v ířila neu věřitelná změť plovoucích předm ě 1ů : vesla, sudy, kusy nábytku, ohořelé schody, dveře i převrácené čl uny ... Když jsem se nakloni l pře s zábradlí, spatril j sem , že ještě něk do visí na laně . Rozhodl jsem se pro stejný z působ. Jakmile jsem ale sjel ně ko lik metni dolů , donutila mě bolest spálenin a odřenin na dlaních a na prstech se puslit. Po dopadu do vln jsem se okamžitě potopil. Huslá. m ořská voda mě brzy vy· nesla na hladinu. Ztrácel jsem vědomí , ale v tom jsem cítil, jak mě někdo uchopil za límec a vtáhl do č lu nu. Pro tuto chvíli jsem byl zachráně n . Ale co bude dál ? V pů l desáté večer, kdy obloha nad vlnami ztemn ěla, se náš člu n ještě pohyboval několik desí1ek metrů od hořícího parníku. Nacistické hákové kříže na křídlec h junkersů nad námi n epřestáva l y kroužit. Z rozžhaveného trupu zasažené lod i se odlupovaly ohnivé pásy, jako by se svlékala před smní. Mě l jsem poc it, že nás hořící vrak přit a huje k sobě. Vzdálit se nám podaři l o teprve po usilovné práci u vesel. Ve chvíli, kdy jsme se konečn ě dostali dál a mohli z hladiny pozorovat požár, nás zachválila skuteč ná hrůza. Před námi hořel ubohý Duchcss of York, za námi Califomia. Jen Pon Pierre nikde nebylo vidět. Německá letadla stále je ště nad svým dílem krouži la, ale již nebombardovala. Jedno z letadel sestoupilo docela nízko, asi fotografova lo znovu dílo zkázy. Torpédoborce nebylo slyšet ani vidě t. V našem č lunu panoval zmatek. Byl s námi i Cossard, který v oněmění zíral na svou hoříc i Jod. Nepromluvil ani se neujal, aspoň tady, velen í. Dále zde bylo něko lik dů s 1 ojník ú letectva, ostatni byli námořníc i . Člun mě l nosnost šestnácl lidí. ale bylo nás tam bez jednoho třicet! Hrozilo nebezpeč í , že se č lun při každém přiblí že n[ vysoké vlny zvrhne. Zavřel jsem vždy oči. To se opakovalo s železnou pravidelností každých patnáct vteři n . Prožíval jsem hrozný pocit nejistoty, ale pevně věřím , že jsem v tomto okamžiku nebyl sám. Počet záchranných č lunll na moři jako by vzrůs ta l. Tonoucí, pro které nezbylo v čl un ec h místo, se chytali plovoucích dřev , sudů, dveří i n ějak é ho stolu. O půl jedenácté jsme již na moři bloudili za tmy. Před našima oč i ma neod· bytně planul strašný obraz. Obě lodi h oře l y . Jejich železná kostra se rozžhavila a munice u v n itř i na palubě vybuchovala, rakety létaly do vzduchu a rozsvěcova l y temn ě hrozivou oblohu. Benátská noc. Na č lunu jsme ji ž veslovali jen dva- já ajeden z letcO. Ostatní seděli zcela vyčerpaní u vesel, třásli se zimou, na pokraj i nervového zhroucení. Posledními silami j sem se opíral do vesel, aby aspoň ruce pomalej i k ře h ly. Zapomněl jsem i na bolest nohy, leželo mi na ní bezvládné tělo zraněného námořníka. který občas zasténal a znovu upadl do mdlob . Také mně občas už sklouzly prsty z rukojeti vesla, neboť mořská s ůl ve spálených dlaních žhne jako oheň . Volali j sme na stín y čl unů . které se po1ácely kolem nás. 36

„Kam teď?'' zněl a vždy poslední otázka. . , . Tutéž výzvu volaly posádky os1~tních_ člunO na nás. J!nak bylo zv!áštm ticho. Jen dva ranění sténali . Snad Je fyzická bolest horši než d?ševm . -~evř~l jsem rukama vesla ze všech sil a znova dřu. Neč~nn_ost v takovych ch~1hc~ Je nebezpečná. Viděl jsem to na ostatních. Co s mm1 bude za deset minut · A

ja~ b~d~é~~í~;nadějné

situaci jsem zaslechl

neuvěřitelný

zvuk -, smích.

Nejdříve jsem si myslel, že jsem se př~s\ech l ne?o že ~ěkdo z ra~ěnych opět

blouzní. Ale ne, to si na smn vyčerpam a unavem Angli čané začali dělat vtipy

sa~~áz:o~é~-ozval se nějaký hlas, ,,1ěžko tomu uvěříte, ale rád bych se napil do~~~ cj:la::~~~~~é·.:. odpověděl mu někdo. ,.že ted si ty nádherné sudy samy prskají do plam enů !" ,,Myslím, že přeháníte," odpovědě l j i~ ý za_ tlum e~é h o chec htotu. , . „Pivo na lodi neby lo nejho~í. ale vmen Je kapitán . Nechal ho příliš podchladit!" . ,,N'ejhůř z nás je na tom George:· uslyšel jsem hlas z pr?tilehlého konce člunu ,Měl tak jedinečné spodní prádlo. Snad ho ocem a~poň něk~erá z mořských panen, když už ty pozemské při bližším styku s Jeho kvalitou

př~IJn~ ~~llj~!~~řifk~~!~~!~'

a sám začal dělat vtipy na svou !od. Těžce zraněný námořník, k1erý ležel na mé noze, řekl po1om něco hodně peprného na adresu všech panen, a těc h m ořs kých zvlášť. . Anglickému humoru se v takových situacích opravdu n~~~rovná_mc. . Vesloval j sem dál tak soustředěně, že až po dlouhé chv1h jsem Sl uvědomil , že se atmosféra na člunu změnila. Tmu náh_le pr?ťal kužel ostrého světla. Kdosi 2 nich zachránil signální lampu a snad Sl na m nevzpoi:riněl v tom zmat· ku nebo usnul únavou. Hlavní bylo, že nyní tmou větrné noci letěly po vlnách ony tři krátké a tři dlouhé záblesky světla. SOS . Spaste duše naše. Uvidí ho však někdo? A je tu v ů bec někdo ?

~oz~~~ s~~~~~í ~~~~ski' ·nás nemohl odhadnout, jsme zaslechli zavrčení motorovéh~ člunu . Dostal se až do naší bezprostřední blízkosti . Hluk ná~ udal kurz k torpédoborci. Nabral jsem trochu mořské vody a podal JI

ra~~~~I~~~ bs';'~~n~~inky. Za padesát minut bude půlnoc.

. . . Opřel jsem se do vesel s novou nadějí... Najednou s~ pře~ námi ob1ev1l_a temná silueta torpédoborce. Někdo z Angličanů začal zp1~at T1pperary. S~ažil jsem se zapomenout na bolest a doufal, že se někdo z našich taJi:.é zachrá_n1L Lod občas blikla, aby umožnila několika desítkám záchrannych člunu le,pší orientaci. A potom náš člun narazil na ocelovou stěnu . ~stání, nepatr~lo k těm nejbezpečnějším. Torpédoborec se houpal na vlnách a J.eho ~yty hrozily zachytil okraj našeho člunu a st la.č it ho pod vodu. Řada člunu se ~1ž p1,::vrhla, trosečníci se opět topili . Zahlédl jse m na ocelové stěně provazovy žebnk,,ale výstup po něm nebyl bez nebezpečí. Vždyť se loď prudce kymácela v boc1ch, 37

a ~d yž se naklonila na odvrácenou stranu od č lunu , udeřil žebh'k o ocelové platy, P.~imáčkl stoupaj ícím ruce a zá roveň vytlačoval šp ičk y jejich bot. Jenom . v~Jl meč ně vylezl někdo na palubu, vě t ši na padala znovu do mofe. Pfi Jednom záblesku světla jsem spatřil vpředu jiný žebh'k, spuště ný z t~mu vys~nu1 é h_o pfes okraj paluby. Jeho rozkmit už nebyl rak veliký, aby se hdé mo~il zranit o lodní bok. Za chvíli jsme k němu zavedli náš č lu n , ale teh~y vzm.kl_a malá _ rozepře . kdo poleze první. K oneč ně jsem se dostal k vyst ~pu 1 Já. Byl JSem tak vyčerpa ný ... ti pode mnou křičeli, abych si pospíšil. Snad bych těch několi k kroků k záchraně ani nedokázal, kdyby nebylo onoho letce, s nímž jsem po celé dvě hodiny vesloval. Šplhal 1ěsně za ~~ou a tlač~! mě při výstupu nahoru. Já pak. když j sem vystoupil o jednu pnčku , táhl JSem ho za sebou. J eště štěstí , že naše uniformy byly z tak dobrého materiálu a límec kabátu to vydržel. · Dostal jsem se a~ na, <:>":aj pa~uby, kde se J?i zatočila hlava a málem jsem upadl do bezvědo.m1. C1t1} JSem. Jak mě uch?p1ly neznámé ruce a přehodily na palubu . Na rtech Jsem uc1t1l ostrou c huť whisky a zaslechl, jak n ěk do veselým hlasem říká: „Helou, Čechoslovák?! Pospěšte si do jídelny!" . Dva ~ámořníci mě spíše vlekli než nesli kordonem z lidských těl. Vn ímal Jsem - Jakoby v mlze - mnoho lidí. Leželi pomícháni, namnoze bez šatů a prádla, mu ži, ženy, děti. námořníci , vojáci a letci , vysílení, žíznící a hladoví. Troseč níci z obou hottcích lodí. A na konci té potácivé cesty jsem spatřil zázrak. Pod zrcadlem jídelny ve špinavých stejnokroj ích, posetých skvrnami mořské vody, spalo vsedě všech šest Čechoslovák61 Usedl jsem ~a . roh ~hovky. Ná mořník mi podal kakao, malý zákusek a studenou. vodu. Pil JSem Jen vodu, ale ne zcela podle přání. Byl jí nedosta1ek. Veluel ~anadského torpédoborce H.M.C.S. lroquis (imatrikulačn í značky G-69) kap11án komandér Holmes nám blahopřál k záchraně a sou časně nás pozval k neobvyklé_ podívané .. Iroquis ~ě_l potop!t oba vraky lodí, aby nebyly ne~zpečn é osta_t~ 1 plavbě. Nec htěli JSme s1 nechat uj ít tak vzácnou ~1~a nou a _vyšh JSme n~ pa.lubu. A pak, kapitánovo pozvání bylo téměř ofic1álm a my Jsme ne smě h am v této chvíli zapomínat že zde představujeme důstojníky armády spřáteleného státu. ' ,Usedl jsem ~a palubu, neboť stát bych nevydržel. Nastoupi la čem namořníků. Kapitán Jako kněz nad rakví vzpomenul osud obou lodí k1eré budou pohřbeny v hlubinách oceánu . ' Po salvě z pušek vylétla z boku Iroquisu štíhlá těla torpéd. Ohořelé, zuhelnatělé vraky lodí se pomalu zhroutily do vln. Dů s t ojníci drželi v rukou smeknuté če pice. Vskutku, neveselá chvíle. . Dosud ~e pamatuji na naše besedy s britskými letci u sklenky wh isky, stále Ještě_ slyš1m zvonkovou hru zvoucí na dobrý oběd, stále mi z paměti nevymizela. nádh e rn ~ stropní výzdoba klubu. Klid, čistota a mahagon Duchess of York JSOU v pfíkrém a bolestném komrastu s tímto zmrzače ným vrakem nyní dobitým dvěma ranami z milosti. ' Smekl jsem v zamyšleni čepic i . Jak dlouho ještě bude německá zvů le 38

zabíjet , jak dlouho bude dupat po všem, co lidské moz~y„ a ruce tvoři~y s láskou, s oběťm i a 1ak nesmírně dlouho? Kdo poznamenal JeJich duše? Co Je k tomu nutká? Což jejich ženy skutečně rodí jen bezbožníky. kterým život není ničím jiným než haknkrajcem? Pokud ano, pak je třeba zvitězit , aby bylo možné i tresta l ~ Ne pro ten nebo onen politický směr nebo státní útvar. ale pro záchranu celého lidstva. Je nutné bojovat wrdě a hlavně rychle. Každým dnem roste pyramida bolesli a ztracených životů, kterého se každý z těch milionů ubitých tak 1ěžce zříka l... Už musíme skoncovat s takovou nel id skost ~ ! V myšlenkách se mi promítl dosavadní pnlběh války, který mě naplml netrpělivost í , ale i novou silou, novým odhodláním. Všechno musí být lak, jak je. Boj i naše ztrosko1ání. Na místo potopené lodi budou postaveny d vě jiné, lepší. Viděl jsem to přece na vlastní oči v zátoce Gurrock! Naše cesta pokračovala po moři , které nevzrušeno lidskými tragédiemi dál objímalo se stejnou zákonitostí kontinenty i naši l oď. Příď torpédoborce vykrajovala hezký tvar vln po obou jeho bocích. Hustý kouř z komínů překypova l ve vířících se chuchvalcích a obča s padl na záď. Na palubě začín alo být chladno. Odešel jse m za kapitánem.„ Byl to vlídný a přitom vojensky vyh raněný č lověk. Způsob. jakým organizoval celou záchrannou akci, byl skuteč n ě impoz~ ntní . ~dělil m~ . že k.~­ tastrofa si vyžádala sto čtrnáct obě!í. Vše se přihodilo asi 280 mil na Jihozápad od portugalského pří stavu Porta. Neměl i j sme kde spát. Pokusil jsem se promluvil s naši mi důstojníky , al~ jejich nálada nebyla o mnoho lepší. Pllvodni rados! ze šťas tného shledám vystřídal pocit naprosté vyčerpanosti . Jen podplukovník ,.A nděl" (Gustav Krátký) glosoval naše zážitky nahlas: .. ,,Zdalipak jste si. pánové, v záchranných člunech uvědomil! , že máte pod i>ebou tři a půl kilome1ru vody?" Jeho poznámka nás na chvíli naplnila pocite~ zad<;>st i u č! ně ní , ž~ n y~í máme sice pod sebou právě tolik vody, ale na š 1 ěst1 mezi námi a hladinou Je už trochu s ilnější dno než prve. Další plavba do Casablanky proběhl~ už klidně. '."šichni_ se a_le m~ se li uskrovnit. Strava byla slabá. vody velmi málo a věci osobm hygieny Jsme odložili až do vylodě ní. Také druhou noc nikdo z nás nemohl us no~t .. ,nebo~ mechanismus lodě pracoval na plné obrátky a rozechvfval všechny Je11 části za vydatného hluku strojů. Odpočívali jsme proto vět š i nou ve dne na palubě. J eště cestou bylo pohřbeno dalších šest trosečníků, kteří podlehli zranění m . Na palubě však zůstávaly ležet tři mrtvoly, zabale~é do bílých prost~ra?eL Jejich totožnost nebyla dosud zjištěna ... Zvedl JSem zapomenuty ulomek granátu a potě žkal ten kousek studeného kovu ~ dl~ni. J_eho hra?y byly ph'liš ostré. abych ho mohl stisknout a daleko od_h_odll. Vidě l JSem hruz~ vepsanou do trhlin a rýh střepiny. Nedaleko stále s~ 1tila bě l prostěradel ov1~u~ych kolem tě l mrtvých, kte ří zemřeli proto. že stejné kousky kovu zasáhly Jejich těla. Odhod il jsem konečně střepinu do moře. Napadlo mě, že po porážce Německa bude mir. ale nemě lo lid ~t~o tentý~~ dojem po první světové válce? J istě, m ě l o. A přece tady opět. leželi hd~ , kten muse li předčasně zemřít, protože vypukla nová válka. Válka Ještě horši a zase - německá válka!

39

Ráno 13. če rvence jsme koneč ně zahlédli slabý obrys pevniny. Byla to tolik vytoužená Casablanka. Uvítali jsme to s pocitem úlevy. O hodinu později jsme pfirazili bokem lod i k betonovému molu. Přišli britští a američtí dů stojníci a ozval se už také plukovník Cossard, opět nabitý teoretickými vědomo stmi o způ sob u , jak provést vylodě ní tro seč níků . Nabádal ke kázni a klidu. Nápadně mi to pfipomenulo jeho výklady ,.Action Station'" a „Boat Sta· tion". Zdálo se. že vánek z pevniny mu vrátil o rganizačn í schopnosti tak málo využité pfi naší katast rofě. Koneč n ě někdo rozumný rozhod l, že nejdfíve budou z lodi vyneseni mnví a ra něn í , na které če k aly ambulance. pak ženy a nakonec dů st ojníci a mužstvo. Rozloučil jsem se s kapitánem torpédoborce. je ště jednou jsem mu poděkov al za. naši záchranu. V deset hodin jsme pak vystoupili na pevninu. Nejraději bych tu vyprahlou zem políbil, jak mi připadala milá po tolika nepříjemn ýc h zážitcích na moři. Kéž by tu byla tráva a já byl malým klukem! To by bylo teprve sh ledání ... Otvíral se tu i pěkný pohled na moře , na pfís1av i torpédoborec, ale jen odtud ze ze mě, nebo jak jsme říkávali v hodiná~h zeměpisu - ze souše. Ano, souš. Před pokládal jsem. že nás suchost této souše bude dost brzy unavovat. ale prozatím se cítíme na vrcholu blaha. Pramenilo 10 z požitku, s jakým jsme vychutnávali slast cítit pod nohama pevnou suchou zem! V americkém táboře se o nás pohotově postarali. Každý z nás dosial skládací postel, síť proti mos kytům , mýdlo, č tyřicet cigaret zna č ky Chcs· terfield a jídelní p říbor. Velitel tábora podplukovník Tom Gunn mi vyplatil po dvaceti librách šterlinků na každého dů stoj níka. A odpoledne nám Ame· ri č~né věnovali úplnou tropickou výbavu. Okamžitě jsme se převlékli. neboť stejnokroj byl opravdu vzdušný a lehký. Po čt y fdenním pobytu na pev nin ě jsme odpluli přes Freetown, Taccoradi, Acru do Lagosu. Od1ud jsme po t řec h dnech odletě li přes Kamerun, Belgické Kongo, Súdán do Egypta . V Káhiře nás vzal pod ochranná křídla pod· plukovník Rudolf Bulandr a vys lanec Benjamin Szalarnay-Stachó. Vybaveni novým stejnokrojem, obuvf i finančními prostře dk y. jsme od l etě l i přes Suez do Haify, odtud j sme po kračova li vlakem až do Damašku, pak pouštn ími autokary spo l ečnos ti Nim do Bagdádu a pře s Teherán a Baku jsme se letecky dostali 7. září 1943 do Moskvy.

Ocitli j sme se na druhé stra ně gigantické války. Byl 10 šťas tn ý konec cesty dlouhé IO 640 kilo me t rů. Vskutku mi ji mů že závidět každý, kdo se vžije do pestrých s mě s ic z v yků a obyčej ů národ ů, nádherných přírod n íc h krás i zajímavostí všedního života zem í a států , k1eré jsem tehdy poznal. Nepochybně náleží k obrazu našeho druhého zahraničního odboje , ale ... mu sím vydat svědectví o jiných věcec h , pod s tatněj ších pro pochopení dalších osudů našeho národa, neboť jejich objektivní výklad komunisté pře měnili k obrazu svému. Podobn ě jako moje vzpomínky v roce 1947. Když byly kone č ně v Mos kvě vyřízeny všechny formality , neprod l e n ě jsme 40

odletěli do Novochoperska , kde se organizovala 1. čes ko s lovenská samostatná

brigáda v SSS R. Jejím velitelem byl plukovník Ludvík Svoboda. Dnem 11. záft 1943jsemsestal jehozástupcem. . , . , . u brigády tehdy p ůsobila počemá skupina sově tskyc h vo1ensky_ch m· struk t orů s úkolem vycvičit a připrav it její dů stoj nic ký sbor, poddůstoJníky a posléze celé jednotky co nejdříve do ~je . Plukovn ík S_vobod~ p~mo nadbíhal jejich požadavkům na urych lený v~cv 1k . Sám by~ totiž vášmvym ~astáncem okamžité bojo~'é pohot ovo~ti , ~ 10 1 za ce n~ :...že Jednotka nebude uplná. Jen aby prý předsuhl eventuálm bo1ové zasazem Leskoslovenské samostamé o~r­ ně né brigády ve Velké Británii ! An i t ěžká porážka u Sokolova ho neodradila od nedos ta! eč n ýc h přípra v nové vyšší jednotky. „Co se ned ou číme zde. d oučí me se na frontě. Jen co nejdfíve na frontu! " byla jeho častá slova. Slova č lověka, který byl potom tak často krát označován za „vynikajícího vojevůdce" . , Dojem ze závě reč n ého cv i če ní m ě l být výborný. Na shromáždě~! dů stojníků zhodnotil velitel brigády výsledky střelby _a _samozřejmě ~hválil všechny, kteří se o zdařilý výkon jednotek zas\oužth. T~k é pozvam hosté chváli"li zdatnost brigády. Zatím ale s kuteč nost byla trochu Jtná. Ji ž tenkrát se našlo dost důstojníků, kteří se na překotný výc~.i~ ~rigády dívali poněkud skepticky vzhledem ke_ svým _z ~u še nostem . NelaJih Jsme. se s názorem, že brigádě chybělo k vycvičenosti Je š t ě mnoho. Ale kdo se Jen s lů vkem zmínil o té nebo oné potřebě, o nějaké m nedostatku, byl považ~ván za zpátečníka neznalého situace. ba i za zbabělce . Naše zkušenosti! ~JU ve fran ci i, jež byly přínosem pro metody drobné války. a koneckoncu 1 z pro· hraného boje u Sokolova, byly odmítány. „Všechno pro fron tu a na fro ntu, co nej rychleji!" zůs tá va lo stále platným heslem plukovníka Svobody. A tím si získával značné pochc:ipen! a 1:ásluhy u sovětskýc h ve litel ů. Při již vzpomenutém závě rečné m c~ 1 če m bngády se útočil o jen proti papírovým nebo dřevěným fi gurínám. a ~ těc~ bylo m~lo. B ě he m chladné noci v narychlo vykopaných zákopech toti ž nejedna z ~1ch posloužila k za hřátí mužstva. Ráno však mě l_Y pfedstav~vat zá!'e~eho, výborně vycv i če ného a vyzbrojeného Němce. Ne uče lné bylo 1 eíektm divadlo se značným množstvím dopraveného s tře li va pro dě lostře lectvo a ~nk y, _které potom rvalo nevinnou zem a způsobilo nakonec ještě p_řed vyra~mm k utoku značn ou překážku v dalším postupu! Ostatně pro Výjezd tanku nebyly ponechány n epostřelované mezery. Stroje se potom zastavovaly, hledaly průchody a logicky se staly snadnýf!l cílem mož n~ děl ostřelecké palby n e příte le. A tak místo aby podporovaly utok ~c h ot y, .zustávaly vzadu. Není zde mým úkolem rozebírat ~aryc~lo 1mprov1zované a nepromyšlené cviče ní z taktického hledi ska, ch1 ěl 1sem Jen poukázat n~ osvědč~nou sna~u velitele ,,zalepovat oči"' svým představe ný m a přede m Je omámit duněmm kanonády brigádního dělos třelectva a lanku. . . . Hosté odjeli 16. září a hned ráno _se provedla, na posádk?vém cv~č1št1 přísaha na bojový prapor brigády spojená s přehhdkou. Dalšt .d.ny ub1~aly v pře kotném spěchu a shonu . Velitel_é na Svobodův_ pokyn soulěž1 h , ~ter~J~d· notka bude dříve připravena k Odjezdu. že. do uplné pohotovosti bngady 41

k boji. ~h~bělo mnoho, už _je nezajímalo. Neustále přijížděli vyšší sovětští důst~J mC1, aby p_rý dohlé?h n~ zásobování československé brigády výstrojí, provianteC?, stř~hvem a. vyzbrojí. Zatím byla brigáda vystrojena anglickou vo. Jenskou vystrOJI a proviant se skládal z rýže. hrachu , ze spousty uzených koz a pro každý vlak byla určena jedna kráva ... ~·Pod le mého názoru prvni brigáda pod velením plukovníka Svobody do boje popravena ne~yla . P? strán~e taktické jí chyběly zkušenosti z boje v malých Jednotkách,_strelecky výcvik v četách a rotách. boj muže proti muži. Po stránce taktické, odborné a speciální pak samotný způsob boje (zdolání hnízd nepřáte l s kého odporu), hlídkování, záškodnická práce, zacházení s trha· vinami, plyn?vý výcvik a pak především boj v noci . O zbraních, způsobech a metodách boje n epřítele neměla brigáda ani potuchy! Rovněž po S1Tánce výzbroje chybělo mnohé: stře l ivo, lehké a těžké ku· lomety na předepsaný stav. neml u vě o nedostatcích u dělostřeleckých jed· n?lek a u tankového praporu. Zdravotnický materiál - podobně jako technický materiál - byl neúplný a v bídném stavu. Těžko se mluvilo s vojáky, kterým tolik chybělo do odhodlanosti bít ~e za ~vobodu ~vé "'. lasti, ~-dyž neměli dostatečnou důvěru ve vlastní výcvik a uplnost vyzbroj~. A pn tom všem žádné pfekážky nebyly veliteli brigády dost velké, aby se JednOlka dostala co nejdřív do válečného pásma a akti vně zasáhla do boje. V ~niběhu b.ojO o Kyjev jsem mohl poprvé pozorovat, že chování vyšších štábmch důsto1nílců Rudé armády nebylo tak zcela přátelské, jak se o něm mluvilo. Vyznívalo spíše v požadavek naprosté bojové podfízenosti a oddanosti , který doprovázela nemístná odměfenost v jednání. Pro ilustraci uvedu tento pfípad: Krátc~ po vyražení brigády do útoku přiše l do štábního úkrytu náčelník operačm h o štábu sovětskéh o 51. streleckého sboru a žádal hlášení o situaci na front~. Ch.tě l pfesný ~ákres do_sažené pře~ní linie. 'áčelnílc štábu brigády štáb~t k~p1t á n B? hUffi:1r Lom~ký však ~JIStd, že nemá telefonické spojení ani s velne!J praporu, am s. velitelem . bngády. Velitelé praporu toti ž pfi ne· dostatku ka~l-~ ne"'.ys la~1 fetěz. spojek k původní telefonické stanici, a proto štáb nebyl o Je11ch s1tuac1 náležně a pfesně informován. Tento nedostatek zájmu o bitvu o Kyjev popudil sověts ké ho dOstojníka do té mír")'., že. zle. l áteři ~ na neschopnost československé h o velení, netečnost k dů l ež11ost1 bojové s11uace a nevšímavost plynoucí z lehkomyslnosti vůči nadřízenému sovětskému velitelství. Kritickou situaci zachránil náhlý pfíjezd generála Jana Kratochvíla p~edsta~i1e_le Čes~oslovenské vojenské jednotky v SSSR. Zúčastnil se bojové ~mnos~1 bngády Jako pozorovatel (na amer_ickém bojovém vozidle - jeepu) a u stně 1 na mapě p řes ně udal pfední Jim i dosaženou našimi jednotkami. V yznělo to v náš neprospěch, protože jsme s iln ě pokulhávali za oběma sovětskými divizemi. Pfiro~eně , jak_již se to stává, incident nezOstal utajen a já i generál Krat~h,vil JSme byl~ Ludvíkem Svobodou na Volejkově v přítomnosti důs1ojníků mžš1ch hodnosti neoprávněně a nespravedlivě plísněni , že jsme měli pfed 42

náčelníkem operačního_ oddělení. s?~~l,ského

sbo':l' jednat v zájmu dobré

věstí brigády. a nikohv poskvmttJeJt uspěch a bojovou morálku .._. pov bojich u ličky Ross mnou znútala silná horečka. ~slupoval Jsem tehdy

tukovníka Svobodu, který odjel v čele delegace za prez1de~tem Benešem ,do Moskvy. Povolal jsem si na štáb sovětské styčné, důstojníky .. pluk_ovmka K Zagoskina a majora P. Kambulova, a před náčelmkem štábu JSCm Je upo. ·1 že pokud nedostanu dopoledne žádanou pomoc od sovět~kého sboru : : 'armády, může nepfítel podniknout protiútok a naše brigáda, .kter~ dosáhla svého cíle po tak značných ztrát_ách, ~ude vr~e~a zpět. Zagoskm mi 'hrůžně sdělil. že nepřítel v Bílé Cerkv1 ne~1 početny, Je bez tanků a~ proZ1oku nemá dostatek sil ani prostředků. ~em proto důvodu, aby naše brigáda daný úkol nesplnila. Byl jsem tehdy obdaren darem neomyl~ého _věštce ... p0 těchto zkušenostech jsem došel k zá~~~· že sovětska vehtels~vi všech stupňů nejen nerozlišuji rozdil mezi naší a Jejich armádou, .P?kud s~ Je,dnalo o početnost. mentalitu , bojovou připravenost a zkušen~st, c1~1 prostred1 a nadšeni krvácet 1ak daleko od domova, ~le úm~slně vyu~1vala Jednotky, osla_~,?é značnými , nenahraditelnými ztrátami a nav1c ne_doplnované, k vyčerpáv~J1C1m bojům: To vše vedlo k nejruznějším _úv~hám při předs~avě o vzdálen~su k n~· ší státni hranici. Logicky se proto obJev1la o_tá~a: Kohk sezná~ vrát1 domů. Sovětské velení oceňovalo jen takové boje jednotek, ve kterych byl~ znač­ né ztráty na lidech i materiálu. Ty byly po~om vyznamenávány, P?Jme~o­ vávány takzvanými historickými či čestnjffil názvy v rozk_~~ch neJVY~,š1ho velitele. Salvami z mnoha děl a ohňostroji v Moskvě byla Jejich „sláva za.

ko~~~~~ický

vývoj nás také přesvědčil o tom. jak se ~rezident Beneš mýlil v roce 1943, když tvrdil, že naše přátelstvi se Sovětskym svaze?1 bude uvalým přínosem československé politice a jednou ze záruk naši _šťastné bu: doucnosti. Zatim toto přátelství přineslo našemu n~odu mravm a hmotny úpadek. vrátilo nás do doby stfedověku. bídy a uupem. .. , , Vraťme se však na začátek roku 1944, kdy j~m .byl ustanoven ~zat1mmm velitelem pozdější 2. československé paradesantm brigády v SSSR. ~dá se, že generál Svoboda se dlouho nemohl smířit s. novou ~y~le~ou orgam_zace této brigády neboť při mém odchodu diplomattcky nast1ml prani. které Jse!Il měl tlumočÚ veliteli československé vojenské mise v SSSR generálu Heh?
bo~~~e~:f~r~fá~b~~~;~~~~l:!mi stanovil dva měsíce k_ o_rganizaci i vý~vi~u

nové brigády. Byla to velmi krátká doba, a p~oto se c~ 1čtlo denně od us~11u do setmění, v neděli i ve svátek. Jeden den ~ tydn~ pa~fil poch°?u n~ 40 kilo· metru a denně jedna hodina těžkým tělesny!11 cv1~emm . ~aždy voják musel znát nejen všechny zbraně brigády. umět z mch stnlet, ale. 1 všechny zbraně u jednotek vůbec. Každý z nás musel také absolvovat několik seskokll z balonu nebo letadla. 43

z.ačátk~m kvě tna l 944 se brigáda přemís1ila z Jefremova do Proskurova, k~erý .se JIŽ nacházel v týlovém pásmu I. ukrajinského fromu . Nálada důsloj­ ni~ů 1 ~~žs1va zde _z hlediska mimoslužebního nebyla na výši. Příslušníci bn~á_dy JIŽ poznával! , že takzvané bratrské spojenec1ví se společně prolitou krvi Je frázi op~k_ovan ou při n ejnlznějších příležitos1ech do omrzeni. Cí1ili , že pravá tvář _pohtlcky zchátralého předs 1 avite l e sověts ké moci je jiná než usměvavá , lichotící a nabádajíc i k ješt ě větš ímu vypěli sil v boji s Němc i. Pravá tváf „bratrské Jásky" se odkrývala postup ně. Krásná a něžná proskur~vs ká děvč~ tka byla poutavější než jakýkoliv vojenský řád. Slovanští bratři však začali Čechoslovákům bránit stykům s místním něžným pohlavím. Doch~el°: ~e rvačkám. zatýkání. které dospělo tak daleko, že sovětské hlídky v noc i nás1hm unáše~i naše voj.á_ky ze ~áchod~ a ve spodním prádle je zavirali do posádkové věznice. Tvrd 1h, že Je našh v postelích svých krasavic ... N~sl edné. vyšetř~vá n i potv~d ilo, že se jednalo o pustý výmysl z nenávisti k u spěchum našich chlapcu. Avšak an~ to nepomohlo, neboť večerní promenáda na proskurovském korze svědč il a o tom, že místní obyvatelstvo má k nám s kutečně vfe lý, přátels ký vztah. Nakonec se do toho vložil místní sovět, kte_rý vy?at výzvu v t~ m smyslu, že toulá?í žen s Čec hos l ováky je jev n ~žádo~c 1 , a d1vkám pohrozil odsunem na práci do uhelných dolů . V mnohych případ ec h svou hrozbu potom realizoval... V ~éto posádce byla bri,gáda náhle .Postižena infekční chorobou - úplavicí. ~.roJ ch?roby nemohl byt dlouho Zjištěn, a tak se nemoc přímo l avi novitě šmla. Př1pad se stal ryc hle známým nejen u velitelství I. čes kos l ovenského armádního sboru v SSSR, ale i u vyššího sovětského velitelství a snad byl hláše~ až .do fv!os kvy. Nastal zmatek a panika mezi sovět skými lékařským i kapac 1tam1 . _P~1cházel_y a -~k háze~~ nejrůzněj ší komise, vyšetřovaly, ale marně. Pr~ni t yd~n m1. hlás1h 150 pnpadů . druhý již 250, třetí 360, další 450 ~ž 673 phpadů uplav1ce. Vzhledem k tomu, že všichni přísl u š níci brigády J~Šlě přt;_d ~c~oclem . z Jefremova absolvovali oč kován í americkými kombmovanym1 10Jekcem1. nebyl a~i)eden př:ípad úplavice smnelný. Mužs1vo však }ežel? v so~ě ts ké nemocnici na zemi, v chodbách, ba i v pnljezdech té mě r bez Jakékoli v pomoci. Uč inil jsem všech na možná opatřen i , aby se infekce zmírnila a dál se nerozšiř~val~ . Ze všech studní se odebraly vzorky, v kuchyni se kontrolovaly potravmy I zásoby ve skl adě , všec hny ubikace kasáren, kance l áří, kuchyní. s kladů byly. znovu řádně vy~íleny, ale veškerá snaha jako by byla zby 1ečn á. Sovětšlf veh.telé poukazova!J , a to zcela neopod sta tněně , že nevě nuji jednotce po zdra ~o tm cké s1ránce přis lu š n ou péči, a proto brigáda ztrácí na své bojové zdatnosti a pohotovosti . A o to jim vlasině šlo! A~ych zmjrnil šíření jnfek,ce,_ odsun~! j se_m jeden prapor do vzdálenější vesnice v les1ch. ':Jt rpě l t1m vycv1k, ktery nyni vyžadoval souhru celé brigády. ~ tomto beznadějné m stavu pátrání jsem náhodou zjistil, že jedné ze s1udní nikdo n~věn?val po~omost. Její voda byla infikována bakteriemi choroby z baktenologického ustavu v K yj evě ... •Ně~dy v .této době mně byla hlášena neověřená zpráva, že prý jeden dustojník brigády stříl e l do obrazu představitele sovětské vlády. Nevěnoval

44

jsem tomu neoficiálnímu hlášení pozornost, protože již tehdy se mnoho mluvilo a mnohé podobné „zvěsti " vycházely přímo z úst styč né ho důs1ojníka NKVD u brigády majora I. I. Mi šina. Ten měl potom svého zástupce u každé jednotky ... Tedy dost osob, jejichž informace se hemžily intrikami, pomluvami a fa lší. Musel jsem být velmi obezřetný, abych zůstal objektivní, když jsem ch ránil dobré j méno českos l ove n ské h o vojáka a na druhé straně čelil dobře promyšlené, ale pnlhledné propagandě so větských politických dů s tojníků.

Jednou po obědě mě major Mišin požádal. abych s nim šel do své kance láře a zavolal k sobě velitele 2. paradesantního praporu majora Františka Vovsa, veli1ele roty poruč íka Karola Schwarze a zpravodajského důstoj níka brigády n ad poručíka Pavola Marcellyho. V kanceláři, kde byl přítomen můj zás1upce podplukovnik Viliam Lichner i n áče l ník štábu kapitán Karel Hlásný, mně Mišin nařídil, abych o případu sepsal protokol. Nevě d ěl jsem, o co jde, a proto jsem odmítl angažovat se. Jakmile dozn ě l můj protest, M iš in ův zástupce při stou pil k Schwarzovi a nařídil mu, aby mu odevzdal zbraň, protože je zatče n! Pocho p itelně jsem se ohradil s tím, že nikdo jiný v brigádě není opráv n ě n zatýkat českos l ovens kého dů stoj n i ka mimo mě a na území Sovětské h o svazu pak jen se souhlasem mých představených. Nato se Mišin ohradil. že je k tomu oprávněn, neboť jde o urážku před stavitele sovětské vlády. Cht ě l jsem vy s větlení a dostalo se mi následující odpov ě di : „Před n ě kolika dny poručík Schwarz při nařize né stře l bě z pi stole (podle programu zaměstnání) míři l v terč i na obraz pfcdsedy prezidia Nejvyššího sově tu Sovětské ho svazu Michaila Ivano v i če Kalinina a zasáhl ho přímo do srdce. M ůj zplnom ocně n ý dů stojník NKVD u praporu kapitán Bard iovský terč uschoval a ten se stal předmětem zvláštn iho řízen í v Moskvě, která také nařídila , abych poruč ika Schwarze zatkl a předal do vězení až do vyšet ření celého případu. Součas ně jsem dostal rozkaz. abych v přítomn ost i velitele 2. čes­ koslovenské paradesamní brigády v SSSR. jeho zás1upce a zpravodaj ského důs toj níka brigády sepsal protokoly s poručíkem Schwarzem, majorem Vovsem, připadněještě s jinými svěd k y tohoto pol i1ováníhodného případu." Protokol pak napsal nadporu č ík Marcelly a poručíka Schwarze oclvedli do posádkové vě znice . Aféra zatím s k onč il a. avfak její dů sledk y mezi přís l u š ník y brigády, hl av ně mezi mužstvem roty, měly neblahý vliv. Poruč ík Schwarz byl všes lranně oblíben neje n jako voják , ale také pro svůj charakter: pl'imý, s1a teč n ý a spravedlivý člově k . V rotě to vyvolalo pravé poboufení, kter~ jsem až po delší době uklidnil, a v zájmu kázně zamezil dalším možným výslfe lkům . Inu, Slováci jsou prudší, výbušněj š i. zvláště když jde o věc nespravedlivou a o jejich č lověka. Po něko lika dnech pfijela z Moskvy zvláštní, velmi počeiná delegace v čele s velvyslancem Zdeňkem Fierlingerem. Mimo jiné m ě la za úkol vyšetřit celou Záležitost poru číka Schwarze a podat zprávu ... Vyšetřování jsem se n ez účas t n i l, protože velvyslanci jsem řekl, že na věc mám svúj vlastní názor a nechci ztrácet čas ve výcviku jednotky. Během rozmluvy při obědě v důstojnické j íde l ně vyšlo najevo, že terče na stře lnici 45

pfipravila žen ijní čela praporu. Neměla dost papíru, a prolo použila novin . Pochopit_e l ně nevěnova l a žádnou pozornost jednotlivým fotografiím, kterých byl v novinách bezpočet. Ostatně tyto noviny jim dal sám kapitán Bardiovský. který ji m v lepení terčů dokonce sám pomáhal. Kdo byl tedy viník? Vyjádře ní jednoho čle na této vyšetřující komise, že 1 e rč měl sou střed n é kruhy. podle kterých se vypoč ít ává hodnma výsledku každého zásahu. byla naprosto nesprávná, prolože se jednalo o polní terč , a nikoli o terč škol ní! Pokud byl nyn í 1erč opatře n soustřed n ý mi kruhy, pak tam musely bý1 narýsovány dodateč ně. protože bez kružidla při tak improvizované s t ře l bě se nemohly nakres lit. Další čle n komise se vyjádřil , že poručík Schwarz bude zastřelen, protože jde o zlý úmysl. Zatím však věc dopadla dobře. Karol Schwarz sice musel od brigády odejít. ale koncem září 1944 byl ustanoven velitelem 2. praporu automatč íků u 3. českos l ovenské pěší brigády v SSSR a po válce se š (ast ně vrátil do vlasti. Ať již se celá událost odehrála jakýmkol i způsobem. jisté je, že celý přjpad brigádě neposloužil. Komu naprosto vyhovoval, by l major Míšin; všichni totiž věděli. že poručík Schwarz se zamiloval do jeho milenky. Nepomoh l ani QOlíček před východem z kina, neboť v této „bitvě lásky" zv ít ězil zase Cechos\ovák, a proto Mi šin hledal cestu pomsty, až ji našel. Kapitán Bardiovský mu vydatně pomoh l a Schwarz prokázal, že je výborným střelce m . Trefil se p řesně. Z těc hto důvodů nemohla Mišinov i st ač it moje argumentace. že stránka z novin je nevinný kus papíru. který je možné nalézt i na jiném odpadovém m í stě denní potřeby, a nejen na stře l nic i ! Mám stále v pam ě ti neblahou skutečnost, kdy při fo rmování 2. čes ko­ slovenské paradesantní brigády v SSSR byla k jej ímu štábu a k jednotlivým brigádním jednotkám přidě l ena generálním štábem Rudé armády řada sově t ských dů s t ojníků - inst ru ktorů. Nejen že brzdili náš výcvik, neznali mentalitu našich ch l apců a zv l áště důstojníků , ale vyhledávali n ejruznějš í pol~tic~é a národnostní intriky; stavě l i se za velikášské právo rozhodovac í a naflzuJici. Před nás1upem do frontového bojového pásma n aštěstí odešli. Zůstal jen filmař kapitán ing. M. M. Glider. Počátkem září 1944 se brigáda přesunula do Przemyslu, v jehož okolí pobyla několi k dnů před zásahem do frontového úseku na úpatí Karpat v pásmu přes 20 kilometn) širokém, asi 15 ki lometru jihozápadně od Sanoku v Polsku. Zde byla při č len ěna v desetidenních urputných bojích sově ts kém u 67. sboru 38. armády a zasazena jako pěší brigáda, aby prodělala svůj ,,křest o hně m ';! Původně měla být shozena do prostoru Stropkova na Slovensku, ale z mě nou u rče n í měla podle sově tské ho velení nejdří ve získat bojové zkušenosti. Její přesun od Przemyslu d~ úseku fron ty vzdáleného asi 120 kilometru byl proveden bě he m osmačtyřiceti hodin namáhavými pochody ve dne v noci, po blátivých cestách a za velmi ne p říznivého počasí . Denně se pochodovalo pěš k y 50 - 60 kilomet rů a tím jsme překonali snad všechny rekordy vy t vořené bojujícími jednotkami v této válce. Přes un se p rovád ěl s nesmírnými obtížemi , neboť jsme neměl i k dispozic i ani jediné nákladní auto. Povozy jsme mohli žádat na místním obyvatelstvu jen zřídka, protože ve vesnicích prostě c h ybě l y„. 46

Když jsme zaujali běž n ou obranu na nej d ů lež itějšíc h bodech v určeném

~~~~ti~~~ ft~e~~ěf~.il a~eá~y ~en~~l~lu~o~~~mV. v~~e~~~~j~~:~Tv~Ši~~e~;

úsek, do kterého přij de brigáda, je klidný a boj v dohledné době nehrozí, přestože podle hustoty dě l ostře lecké, minometné palby i palby pěchotn ích zbraní bylo zjevné, že nepřít el má značnou početní i palebnou převahu a mohl protiútokem velmi lehce prolomit naši sporadickou obranu . těchto bojů vyšly jednotky brigády úp l ně zdecimované, vysílené neustálým nasazením o hladu a žízni , bez náboj ů, bez organ izace, a tedy s touhou po odpoči nku a vydatné s travě. Nebyly to ani roty, ani čety, ale rozbité skupinky se svými veli1eli . Koneckonců za vše hovoří následující č ís la : ubito bylo celkem 143 důs tojníků, poddůstojníků a vojín ů, raně nýc h 438 mu žů a nezvěstnýc h 47 m u žů . Celkem 627 lidí z ani ne tříti sícové jednotky

z

speciá l ně vycviče né!

Při tom mám dojem, že celá bojová operace na tomto úseku fronty byla zbyteč n á, n eboť dobytím Dukly a překroče ní m Dukelského průsmy ku se muselo pravé, vysunuté, kříd l o ne příte l e stej ně stáhnout za čes kos loven s kou státní hranici. Ale když už k tě m to bojům muse lo doj ít. a to h lavně z důvodů „přezk ou šení " bojové morálky druhé brigády, pak ú spěc h y našich vojáků byly vskutku přes vědč i vé, plné drobných, stateč n ýc h a odvážných č inů. při kterých se namnoze drali kupředu i bez podpory těžkýc h zbraní proti ope vněn é mu postavení nepfítele a proti mnohonásobné přes ile. A numo zdů raz n i t. že Ně mc i v tomto boji a v tomto terénu na úpatí Karpat mě l i velkou výhodu ve vý běru svého postavení v obraně a krytů , snadných cesl ústupu, zaj i štěné velmi dobré pozorován í spojené s přesností palby až do okamžiku boje zblízka a výborné podmínky pro vzájemnou podporu a souhru palebných p rostředků během své obrany. Protože se náš pobyt na území Sovětského svazu blížil ke konci, za.jel jsem do štábu I. československé ho annádn ího sboru v SSS R, abych jednak ohlásil odchod své jednotky na jiné boj i šlě a jednak požádal o rozkazy. které věc i administrativního archivu druhé brigády mám uschovat u náhradního pluku. Zv láště se mi jednalo o naši bojovou zástavu. lnfonnoval jsem se v tomto s měru u sovětských styčn ýc h důs toj n íků brigády, ktefí jed no m ys lně s odvoláním na sovětské vojenské předp i sy potvrdili. že odcházejí-li jednotky do týlu nepfítele, ponechávají bojovou zástavu u náhradního tě lesa i s ostatním archivem jednotky. Tomu však na velitelství našeho sboru nechtě l i rozu mět. Nařídi li , abych zástavu vzal s sebou na Slovensko. zatímco archiv jsem mohl odeslat k náhradnímu pluku. S novým ve litelem sboru generálem Svobodou jsem se nesetkal, n eboť byl na pozo rovatel n ě. a tak jsem odešel bez podrob ný~ h r_ozkazů do neznámé, nové bojové situace na Slovensku. Ostat ně Svoboda. Jak J S~m se už zmíni l, si n epřál , aby někdo jiný se s čes k oslove n sk ou jednotkou ocitl ve vlasti dfív než on, slavný vítěz všech bojů na východní fro ntě . Když se j eden z důstoj níků. který p řij e l od naši jednotky ve Velké Británii a pracoval potom ve štábu sboru, zepta l generála Svobody, co je s Přikry­ lovou brigádou na Slovensku , Svoboda odpověd ě l :

47

•. Přikryl je s brigádou na Slovensku předurčen k záhubě. Není mu pomoci . On už není s brigádou příslušníkem sboru.' (!) Ovšem pozděj i , \' šedesátých le1ech , se domáhal sovětskýc h řádů za boje v Karpatech. Těžce nesl, že už za války mu nebyl udě len titul hrdiny SSSR a že se nestal prvním československým maršálem ... Neměl nej menší zásluhu na Slovenském národním povstání; když se však oslavy stal y pustou propagandou ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, objevil se generál Svoboda i na s hromá ž děn í paradesantní brigády. To se však už nikdo vlastně nedovědě l o průběhu povstání na Slovensku v roce 1944. nebo( se ml če l o nebo lhalo o jeho významných aktérech. jako byl Vavro Šrobár. Jozef Ursíny. MUDr. Lu ~ovít Nábělek, Jozef Lettrich. MVDr. Mikuláš Ferje n č ík a další. Nikdo nepřipomenul zásluhy I. českos l ovenské armády ani 2. čes ko s lo ve n s k é paradesantní brigády. Zmínky o mně byly sporadické a nevýznamné. · Tenkrát v zimě roku 1944 - 1945 o mně I. československý annádní sbor léměř pě l mě síců nevěd ěl ... Prohlašuji , že o novém úkolu . jak pomoci povstán í na Slovensku. jsem nebyl nikým. ani od našich vojenských nebo_politických č i nite l ů na frontě a v Mos k vě, an i od sovětsk ých ve li1 e l ů náležitě informován . Nebyly mi vydány ani ve lmi obecně žádné rozkazy k situac i na Slovensku. Jako veli tel nepochybně n ejpoče tnějš í organizované vojenské jednotky s delikát ním bojovým úkolem a zvláštn ím taktickým zasazením pro celou českos l ove n skou armádu jsem měl dostat přesné instrukce a být zasvěcen do všech podrobností. Nevěděl jsem ani to, že brigáda pfistanc na letišti Tri Duby, a tím pochopitelně ani jak bude l eti š tě označeno pro př i s tání v noci. Os tatně č l enové mise vládního delegáta pro osvobozené územ í minis1ra Franliška Němce také nic ne věděl i . Snad prý ostatní uvidím až na místě. To byla jedi ná poznámka k lak důležité akci! A skuteč~ě jsem uviděl... že si nevy mýšlím, potvrzuje tento můj dopis s datem 5. října 1944, adresovaný generálu Píkovi do Moskvy: „ Velmi vážený bratře generále! Mám příležitost poslat Ti tento dopis po koresponde11111 Pravdy, který se z.drlel 8 dnů a dnes odjfldí do Moskvy. Budeš jistě povděčen, kdyt při dostatku času podám Ti opravdové informace, jak ro z.de V)JJadá. Přistál jsem 26. 9. r.r. v 01.15 hod. přímo zázrakem 11a 1Jloše (louce) blíže Brez11a n. Hr. tam, kde ještě nikdo nikdy nepřistál, ale wm se nékdy shazují z.braně z. Ruska. Kpt. RA larionov, velitel - pilot, ml. ft. RA Abmšilov, Šturman (pol. pošta 22 661), zasluhují čs. válečný kříl protože v tak hrol.11ém t1 deštivém počasí to byl prvo třídní výkon. Prosím bud tak laskav a zadej oba d1istoj11íky na vyl.11amenání. A co se ještě stalo: 'Zdaleka před přistáním zpozorovali jsme 1 ohně, odkud vylétly 2 červené rakety. potom 2 zelené a pak neK.o/ik bí!)~cli. Cervené rakery V1lll11enaly podle kpt. L, že plocha není zp1isobilá pro přistání. z.e/ené, že je ~1is?bi lá~- a bílé, lese m ůže přistát. Proto jsme přistáli 6 111 z.a hlubokým silmčmm pn kopem 11a poli. Poručík, parryz.án, který vkročil do letadla, divil se tomu, jak je možné, aby rakový kolos z.de přistál. Odvez.I nás (osádka / 6 mul~) aute'!1 na le ti.ftě Tri Duby 11 bolena a ráno jsem odjel do B. Bystrice sepredstavlf. 0

48

Na letiš1i Tri Duby přistálo toho dne celkem 12 douglas1i, 20 se jich vrátilo pro špamé počasí. Od té doby nepřistál tmi jediný letoun. A nyní k 1·ěci: Všechno mobié podnikám, abych z.de měl již brigádu. Situace je krajně hysterická. Slováci j.wu roz.děleni na partyzány, kteří .bojují' v týlu, ale vlasfllím, rekvírují, kradou. z.obírají auta, znásilňují obyvatelstvo, armáda, miii.e-li se o 11í v1ibec wk říci, je slabá. nevystrojená a nevyzbrojená, po první ráně z. minomet1i prostě 111íká. Je štěstí. že Němci jsou z.de málo agilní nebo aspoň posud, ale so11středí-li síly, jak také činí, pak je z.a pár dní po osvo· boze11ém Slovensku. Pr010 bych již rád me? w brigádu, abych j im pomohl. Dobré 2 di1·i::,.e gen. Malár nechal roz.bít a nyní jsou w j en záložníci, kteří dohromady ani nevědí. :;a co }<Jou bojovat. Mám z.de 848 lidí z. nich, kteří čekají. al přijde brigáda. abych ji doplnil, neboť tolik jsem měl ztrát v Karpatech pře
Tak 11e\1Ím. jak bude dále. Pro fJřelet prý je pořád špamé počasí. Dnes se jil vyjtw:ilo, 1ak. nevím. Již druhého dne po mém přis1ání bylo poéas( dobré, ale brigáda nepřibyla. 2 dny později sice pršelo, ale předevčírem se vyjasnilo a včera bylo jil z.cela pěkn é, wktéž dnes. Jestli ještl dnes nepřiletí, pak budou ,ji11é /Jřeká:Xy (politické?). Také z 1•elitelství slo1•enské armády se posílají telegramy do Londýna a Moskvy, ale dornd bezvýs ledn ě. Je z.tle mjr. RA Studenskij. který má radiospojenf s marš. Kon ěvem, ale také ne1d odpovědi. Bmtři gen. Viest, Nilbors/..j a Chodský přijeli ke mně do vesnice Kroscenka. 3 km východně Krosno, 11a druhý den celá delegace s p. ministrem Němcem a spo lečn é jsme čekali na odlet. Od 22. 9. - 25. 9. bylo vskutku počasí špamé, ale 25. 9. bylo zlepšení. Doufal jsem, ie br. gen. Viest též odstartuje, ale nepřistál, nevím proč, ač byl /JrO něho letoun na letišti Krosno 0

při1Jrm ·e11.

Velmi silná partyzánská armáda je pod Velením RA, ale měla by být použita pro týl nepřítele a nikoli v i.Nu 110.fem. Proto je třeba, aby ut tu byl někdo, kdo by 10 urovnal a i politicky uspořádal. Jinak to „poplave", jak to plave nyní. Psal jsem toto i p. gen. Viestovi. ihned jak jsem se tu o v.fem informoval, a 49

vylád(ll od škpt. Fajtla 2 stíhačky, aby dopis odevzdali (škpt. Klán), odletěli 30. 9., ale dosud se nevrátili. Víme, le přistá li dobře. Od p. gen. Viesta tedy odpověď nemám. Požádal bych Tě o zákrok v celé věci, ale než rento dopis dostaneš a až n ěco budeš moci podniknout, bude asi pozdě. ~nad do té doby přijde brigáda. Dej Búh, jinak je katastrofa. Včera napadl u Cerešné náš dli. pa/post (3 bmerie 10,5 cm) n epřítel 2 rotami a rozprášil celý prapor, děla zneškodnil, ale dosud neodtáhl. Nikdo dosud (dopoledne) nevlde?, jaká je tam situace. Také poškodil náš improvizovaný obrněný vlak. Po stránce zpravodajské je to velmi ubohé. Ni!vědí, kolik Němc1i je před nimi, Jakl jsou jednotky. kolik mají dli, min. ap; Zkrátka neu věřite lná vojna. Mnoho jim 111 radíme, ale mnoho to nepomáhá. Skodí tu také něm . vesnice, jej icliž obyvatelstvo po našich vojácích stříle lo. Navrlili jsme, aby všechny vesnice z frontového pásma vyklidili. Ale zjistili jsme, f.e sám štáb ne11í, kde je vlastní fronta.

Pozastavoval jsem se také nad skutečn os tí , jak mohlo sově t ské velení odes ílat jednotky druhé brigády na Slovensko v tak neorgaoizovaném stavu, bez střeliva, záložní výstroje a výzbroje, v neorganizovanýc h skupinách , namnoze bez jejich velite lů a palebných pro středků . Na letišti , ještě před mým odletem, bylo přece všechno přes ně připraveno. Pro každé letadlo - Douglas - by l urče n dů stojn ík nebo poddůst ojník s přesným seznamem mužstva, materiálu, zbran í a výstroje. Nemusel a také ne měl na letišti vzniknout zmatek. Letiště bylo ostatně i mimo dosah nepfátelské dalekonosné palby. A přece se vyskytlo tolik hrubých nesrovnalostí a dezorganizace, že jsem byl p řede m přesvědčen o nezdaru celé akce. že jsem musel vyslat vlastního člověka do štábu I . ukraj inského frontu pro s třelivo, bylo podivně s mě š né a přitom ne* zbytné, abychom mohli v bojích dosáhnout převahy v palbě nad n epřítelem . Ale partyzánům se shazovala výzbroj , výstroj, stře li vo a potraviny tém ěř bez komplikací, zatímco druhá brigáda mohla krvácet a později v horách i hlad ově t.

Takzvaný letecký most se uskuteč nil za cenu ztráty 52 dakot, které nedoletě ly z letišť v So vě t s kém svazu na Tri Duby. Teprve po válce horolezecké výpravy vyprostily některé uhořelé pří s lu šníky brigády z nebetyčný c h hor Vysokých Tater. Kolik jich 1am zahynu lo. ale dodnes nikdo nevi. Ovšem ko* likrát jsme na horských velikánech v iděli velký oheň a výbuchy z leteckých katastrof při nárazu těžkýc h dopravních letounů na vrcholky skalnatých hor. A nebylo divu , vždyť z letounu byly vymontovány drahocenné rad iopřístroje, které Rudá annáda použila na jiné m míst ě. Létalo se potom z Krosna na Slovensko bez radiospojení nejen se sousedními letouny, ale také se zemí. Několik letounu potom dokonce při stá lo na němec kých letištích, ale naš těstí zavčas odlétlo. Byla to pros tě hrů za . Tehdejší atmosféru dokresluje i tato vzpomínka. Mezi letouny, které později přistály na letišti Tri Duby, byl i ten „můj" od Brezna nad Hronom. Jeho pi lot mi přišel podat hlášení, ale plukovník Šerstkov ho vyzval, aby s ním šel stranou, a tam ho z pistole zastřelil. Když se sovětský plukovník vrátil , řekl mi , že pilota zastřelil za nesplněn í úkolu při mém při s tání! Co však jsem už mohl udělat ? Plukovník byl v nenonnálním stavu podnapilosti , jak se to stávalo i jindy.„ Brzy jsem také poznal „účel" pří t omnosti plukovníka Rudé annády v Banské Bystrici. Sotva jsem vstoupil do dve ří kanceláře na velitelství I. česk o­ slovenské armády na Slovensku, začpěl o to kouře m a vodkou, takže bylo jasné. že plukovník je omámen více vodkou než přítomností dvou ruských krasavic - vojaček s něko lika ruskými důstojníky . V malé kance l áři se hodovalo sice u malého stolu, ale zato bohatě zásobeného všemi možnými lahMkami a lahvemi alkoholu. Všichni byli ve zbědovaném stavu po prohýfené noci, stará hannonika je však evokovala k novému veselí. Při této příležito sti se musím také zmínit o nepřístojném chování partyzánských skupin vůč i slovenskému obyvatelstvu. V tomto s měru zvlášť vy* nikala part yzánská brigáda majora P. A. Velička . Partyzáni, respektive tak* zvaní partyzán i, zná s ilňova li , loupili a to se pochopitelně zase neobešlo bez krveprolití. Své jednání v takovém pfipadě omlouvali tím, že všic hni jsou faš isté„ . Kd yž se tyto zhovadilosti opakovaly. povolal si velitel I. Česko-­ slovenské annády generál Rudolf Viest 16. října 1944 všechny velitele par* tyzánských skupin. Za přítomnosti plukovníka A. N. Asmolova dU.ra~ně kritizoval a odsoudil jejich chování vůč i obyvatelstvu. Bylo charaktenst1cké, že jako nejvyššf československý velitel na českosloven ském území nemohl jiným způsobem zjednat nápravu, protože partyzáni po celou dobu svého pUsobení na Slovensku jeho autoritu neuznávali. Málokomu z před stavi telli I. českoslo venské armády a Slovenské národní rady bylo tehdy známo. že tyto skupiny partyzánli jsou v lastně zárodky no-vébo reži mu. režimu komunistického. Sešel jsem se s n ěkolika takovými vyvolenými , ktefi mě podrobně , č i s tou slovenštinou, infonnova li o ú čelu své „výgruzky" na Slovensku , na M oravě a v Čechách. Jejich účast v místních národních výborech obcí neměla být trvalá, jednalo se jen o organizaci výboru , respektive o výběr „vhodných a spolehlivýc h" osob oddaných komu· nistické straně, a pak odešli dál. Byli to rozsé vači nové kultury, nových

50

51

1

1

v;~::1~ ~á~~%~~sJ~ ~;~,v4 ~~~~:';~;',%:t~:á~d~~ ~eA,1~;;~~~':

ée;:uiJ:e,:,e teriál pro boj, ale trosky štábu, spoj. roty, štáb, roty, imendance aj. Všechny poddůstojníky jsem pouli/ k výcviku dop/ňk11, o kterém jsem se v nínil, a lak jsem: velitel bez vojska. Stále říkám štábu, že nelze b)'t v obraně, ale místy i útočil, vyvíjet aktivnost, aby protivník nemolil soustředit síly na jednom místě. Nejnebezpečnější směr je S11. Kří[, který nepřítel již drf.f. Jeho úmyslem je dostat se do ústí Hro1111 a ohradit Zvolen a 8. Bystrici. Vel. let. pluku škpt. Fajtl sedí na letišti Z.Olná bez benzinu a bez střeliva. Udlla/ mnoho práce, Němci si 11etro11fali, ale nyní se zase objevují, hlavně nad B. Bystricí. 'Zapálili cisternový vlak 1w stanici v Radvani u B. Byslrice. Snal.il jsem se, bratře generále, vylíčit Ti aspo1í v hrubých rysech zdejšf siwaci. Myslím, že jsi sám překvapen, jak mnoho se mluví a málo de?á. Přijmi také pozdrav z naši opravdu krásné vla sti a věř mi, že u činím všechno. je11 abych ji zaclirá11il od něm. vetřelc1i, je11 al bude brigáda pohromadě."

mra vů, z~yků .i !1ového polilického života. Za jejich „úřadování" bylo mnoho slove~ sky3h hd1 o.dveze~o do Rusk~ a už se nevrátilo. Navrátilci dojeli zpět nálež i tě preškolem. Kde Jen zůs t ala Jasná slova maršála I. S. Koněva , velitele I. ukrajinského frontu , a jeho generála NKVD L. z. Mechlise, že území dobyté Rudou armádou v hloubce 120 kilo metrů se stává územím č i stě

československým, nezávislým, se svrchovanou če skos l oven skou státní mocí. Zmíněn ých 120 ki!om etrů konečn ě s 1ačilo k tomu. aby „osvobozující" Rudá armáda mohla v klidu všechno neru še ně vykrást. vyvézt a vůbec se zařídit podle svého. Bylo to maršálské prázdné gesto, veskrze prolhané a cynické. Sc:ivě 1 s k á '"'.elite ~ s t ví zůs 1 ávala nadále ve všech větších měs 1 ec h , kde komplikovala s11uac1 a činnos1 čes k os l ove n ský m vel itelům . Později v horách jsme nemohli pochopit, jak je možné, že Rudá armáda, proslavená ohromnými vítězn ými operacemi nad nacisty, nám nedovedla pomoct. Nebo snad jsme mě li být na Slovensku vydáni napospas bídě , hladu, utrpení a padnout vysílením při přepadech dobře vyzbrojeného nepřítele? Zdá se, že ano! Sově t ské ve lení nemělo na I. česko s l ovens k é armádě na Slovensku zájem. Moji brigádu pak na Slovensko vyslali, aby vykrvácela a stiila se n.eschopnou bojovou jednotkou. Na rozdíl od toho toti ž sovět ští panyzáni měh všechno, co k zdárnému výsledku bojů a ke svým politickým akcím pot řebovali!

Vz~ledem k ~ l ast ním politickým c ílům nemohli Sověti po1i'ebovat silnou Jedno_tku, .která by mohla ustupujíc ím Němcťim zasadit posledm ránu. Nemohli potrebovat armádu. která by v ítěz stv í nad nepříte lem vz31la na sebe. To mě l a uskutečnit a také uskulečni l a Rudá armáda svým pří chodem do osvobozené Prahy. Proto také jednotky l . československého armád~ího sboru na Dukle doslova vykrvácely, ztratily přes polovinu svých „šty k ťi . potom v troskách pokulhávaly za „osvoboditelkou" Prahy a republiky, .,slavnou Sovětskou armádou"! Proto také 2. českos love n ská paradesantní brigáda, složená t é měř výhradně z mladých, naděj~ých a statečnýc h S l ováků. zuatila 75% svého p ťivod níh o stavu .. Bez pomoc i Rudé armády, ač jí byla operač ně podřízena, se probíjela z dvojnásobného nepřáte l s kého obk líčen í. Nez účastnila se ani přiměřen ou symbolickou delegací slavnostního pochodu 1. československého armádního sboru v SSSR 17. května 1945 ve svobodné Praze . Ale byla skutečně svobodn.á? Vše nám přece vybojovala „slavná Rudá armáda, osvoboditelka naší v l~st1" a „oc hrá nk y n ě" lidu v boji proti němec kým okupantům. To všechno pry . ze s}ovan ~ k é, br~trské l ~s k y. Poc hopite lně jak jinak než nezištné, vždyť , ,neJ vě t š 1 génius děJm Stalm" ... Tak se to tenkrát říkal o a tak to náš „prozíravý'' lid bohužel pochopil a tomu uvěři l. Byla to více než prolhaná fale š a politická hra s malým národem ... organ.' zovan o ~

Trvalo plné dva měsíce, než mě po návratu z války ustanovili na celkem ~zvýz.nam~é.. válečným zkušenostem neodpovídající místo - velitele Vojenského vycv1kového tábora v Milovicích. Funkce, jak se později ukázalo,

byla spíše administrati vní, spojená s odpovědností za výcvik a kázeň. O mém odsunutí na „vedlejší kolej" rozhodl ministr národní obrany Ludvík Svoboda, nepochyb ně již pod vlivem Rudolfa Slánského, spolu s vel itelem I. vojenské oblasti generálem Karlem Klapálkem, velitelem pěc h oty generálem Rudolfem Hoškem a n áčel ník em hlavního štábu generálem Bohumilem Bočkem. Službu v Milovicích jsem nastoupil 20. července 1945 bez toho, aby mi n ěkdo vymezil moji pravomoc. respektive vydal přesné instrukce. V 1 áboře tehdy je ště p ůsobila „mocná'· tanková jednotka s maršálem P. S. Rybalkem v če le . Bl á hově jsem se domníval, že jako nově u rče ný čes kos l oven s ký velitel 1ábora se budu vě n ovat svým úkolům. Praxe mě pfe svědčila o jiných možnos1ech. Vstup do tábora mi povolili na zv láštn í propustku podepsanou sovět s kým velitelem. Kdo jím ale je, nikdo nevěd é l. Po osvobození tu zůstal jediný český voják - rotm istr Václav Pauzer. Znal velmi dobře místní poměry , a proto byl uznáván i sovět sk ý mi dů stojníky jako „nača l nik". Ten mě pozděj i koneč ně ke s kuteč nému veliteli tábora blahosklonně uvedl. Potřeboval jsem projednat organiZftC Í dě l os třelec kých s třeleb. jinak bych se tam asi nikdy nedostal ... Ufadoval jsem tehdy v bývalé německé škole za železnič ním i závorami vojenské v l ečky Milovice - Lysá nad Labem. Ta tvo řil a i hran ici mezi vojenským a civilním prostorem. Jinak byl tábor doslova hermeticky uzavřen. Po vytouženém odchodu Rudé armády (v polov in ě prosince 1945) nastala teprve opravdová příprava tábora pro potřeby českos l ovenské armády. V první řadě šlo o pěchoiní učiliště s instruk č n ím praporem. dále tankovou brigádu a lankové uči li ště s praporem út oč né vazby. Po zději se musely připravit ubikace pro pěc hotní , tankové a dělostřelecké kurzy. Práce bylo skutečně velmi mnoho, ne boť Rudá armáda zanechala jak ubikace mužstva, lak dů s1 ojn i cké by1y v napros10 dezoláiním stavu v nejhorším smyslu slova. Vnitřní úpravu tábora jsem svě řil svému zástupci plukovníku Josefu Kvapi lovi, který se s neutuchající vytrvalostí velmi brzy zhostil tohoto nesnadného úkolu. Sám jsem navázal styky s místní samosprávou v Milovicích a v Lysé, abych jim pomohl v nelehké h os podářs k é, kuhumí i společens ké si1uaci. Práce se mi daři l a . Nejprve jsme muse li zač ít tam , kde nacistická bota řádi l a a přišlápla rozvoj našeho národn ího živoia, dále dokončit práce započaté za okupace a ko nečně pod statně přispět k rozvoji našeho venkova. A k tomu bylo třeba nejen mozolnatých rukou pracovitých lidí. strojů. ale i umě ní protla č it se do našich ú středních úfadů a přesvědč it byrokraty o nezbytnosti fina ncování staveb; dovolávat se dobročinnosti obča nů, shovívavosli velitelů, kteří velmi neradi četl i rozkazy o odvelení takzvaných brigád na ž n ě, na stavby č i jiné akce ve pro spě ch civilu.„ Tehdy si heslo „armáda pro lid , lid s armádou'' razilo samo cestu. Mám-Ji být konkrétnější, uvedu aspoň hlavní úkoly. které jsme 1ehdy postupně zvládli . Výčet v tomto pl'ipadě není sa mo ú če lný . Pozděj i se bude jednat o tom, zda mě odsoudit k trestu smrti a pověs it , nebo nechat naživu v kriminále a tím mě - jak se uvádělo „reakcionářům " u soudu - likvidovat. Rozsáhlé vojenské úkoly, kleré jsme museli zdolal. aby nově zřízen ý

52 53

výcvikový lábor vyhovoval všem moderním požadavkům poválečné doby, nejsou dnes již tak zajímavé a zvláštní. Platily pro tehdejší dobu a dnes už ze· všeobecněly. V nejbližším okolí tábora jsem se však podílel na následujícím: V Milovicích ve spolupráci s místním národním výborem na odstran ě ní zbytků válečného materiálu a na obnově mísrní elektrické sítě , na vybudování rozhlasové sítě. na rozšíření sportovního hřiště, obnově koupali š tě a v ne· poslední řadě se mi podařilo získat od obce pozemek pro výslavbu bytů pro důstojníky a rollllis1ry posádky. Pod obn ě v Lysé nad Labem jsem s míslním národním výborem a spolkovými korporacemi realizoval výslavbu 48 by· tových jednotek pro vojáky z povolání, organizoval též pomoc vojáků při vybudování náměstí. Opravi li jsme a zdokonalili zanedbanou civilní školní s třelnici a za pomoci peněž ní sbírky přís lu š níků výcvikového tábora . při spěli na opravu děkanského kostela. Současně jsem všude uplatňoval reprezentaci armády - při kulturních, sporlovních a dalších spo l ečenskýth příležitostech a dal jsem podněl k patronám in slruk č ního praporu nad 1ovámou ,,Kovona." · Mimolo jsem se angažoval v Nymburce jako spoluzaklada1el jezdeckého odboru místní sokolské jednoty a aeroklubu, v Českém Brodě jsem podporo· val snahy o zřízení l el i š tě aeroklubu; v Benátkách nad Jizerou jsem zařídil, aby vojenská správa nechala odborníky z milovické posádky znovu posrnvit most stržený povodní. Také v Jabkenicích u Mladé Boleslavi jsem se angažoval při rozšiřování lužicko-srbské prázdninové osady a v mnoha dalších věcec h . které jsem uznal za nuiné realizovat v krátké době. Tehdy mě obě obce - Milovice a Lysá - jmenovali česl n ý m občanem a v mnohýc h vznikajících spolcích jsem byl zvolen jejich čestným před sedou nebo č l enem jejich předsed nict va. Moje či nnos t vešla všeobecně ve známost, přesto náčelník hlavního štábu i velitel pěchoty s vědomím ministra národní obrany neustále zužovali široký okruh mé služební působnosti. Nakonec jsem se stal v podstatě velitelem vlastní velitelské roty, správy budov a omezeného poč tu pomocného personálu, klerý šlábem nelze nazývat, neboť byl neúplný a bez vytčené pravomoci. V podstatě jsem se dostal na úroveň posádkového důstojníka s vyšší hodností. Toto velmi brzy pochopi l i brigádní generál Jaroslav Malec. I když to byl můj dobrý přítel a legionář, okázale projevoval své starší pořadí v hodnosti (brigádním generálem jsem byl jmenován v březnu l 945), a proto abych se vyhnul nepříjemnos tem plynoucím ze známého přísloví o „dvou kohoutech na jednom smeti šti", odebral jsem se 3. li slopadu 1946 na zdravorní do· volenou. Začaly se lotiž projevovat následky mého úrazu z výsadkového výcviku v Jefremově . Malec se od prvního dne choval, jako kdyby zde pCtsobil už od samého počálk9 při znovuzřízení vojenského výcvikového tábora ve funkci jeho velitele. Umyslně opomíjel následování mého ph1dadu spolupráce s okolními obcem i, ale to mu naprosto nevadilo. U svých předs tavených byl velmi dobře kvalifikován , i když neprošel válku se zbraní v ruce an i se akti v n ě nezúčastnil domácího odboje. Jakmile jsem se 11 . března 1947 vrátil ze zdravotní dovolené, velitel pě­ choty divizní generál Hošek mi na shromáždě ní ve lite l ů jednotek milovického 54

tábora oznámil, že v žádném případě nemám zasahovat do pravomoci velitelů jednotek dislokovaných v táboře a svoji pů sobnost mám omezit na bezprostřední funkci velitele posádky. Potvrdil tak jen dřívějš í praxi. kterou za· vedl generál Malec. Z vojenského hlediska se jednalo o napros1ý nesmysl, neboť žádná armáda té doby jak na Západě, tak na Východě něco takového neznala. Velitel VO· jenského výcvikového tábora nebo středis k a byl vždy velitelem všech jed· no1ek. které se v daném okamžiku nacházely v jeho prostoru. Odpovídal za ká zeň, pořádek a především za jejich výcvik. Proto také koordinoval a řídil jedno11ivá cviče ní. Z tohoto titulu měl nejen právo, ale přímo povinnost provádět konlrolu ubikací i výcviku. Velitelé jedno1ek dislokovaných v 1áboře mu byli potom bezprostředně podříze ni . Koneckonců jeho postavení určovala skutečnost, že tábor byl v annádní organizaci veden jako vyšší jednotka - di· vize. respektive annádní sbor. Nevyjasněnou kompetencí velitelů v milovickém táboře tak vzniklo neumělé dílo vojenské ruky, popírající princip nadi'fzenosti a podřízenosli. Adminislra1ivní funkci v láboře mohl dobře vy· konáyat pově řen ý důstojník - šlábní kapitán nebo major-, ale nikdy ne generál s dlouholetou válečnou zkušeností. Jsem přesvědčen, že i tentokrát se do mého určení. respeklive postavení, promítla „zvláštní péče" v naší nedávné minulosti smutně proslulého Reicinova obranného zpravodajství, klerou mé osobě vě n ovalo v pod slalě už od osvobození a možná ještě o něco dří ve . S největší pravděpodobností mohu v tom10 směru „děkovat;, někdej šímu generálnímu lajemníkovi Komunistické strany Če skoslo vens k a a poslanci Národního shro máždě ní Rudolfu Slánskému. Stal jsem se pro něho nepohodlným a snad i nebezpeč n ý m od chvíle, kdy nás osud v zimě 1944 - 1945 zavál do slovenských hor. Vůbec poprvé j sme se setkali 26. října 1944 u kostela ve Starých Horách, když se 2. čs. para· desantní brigáda v SSSR pře s unovala do nového ubytovacího prostoru v okolí Jelence. Motyček a Donoval. Silnici zatarasi ly jak civilní, tak vojenské po· vozy a auta. Museli jsme se zastavil a čekat. až se cesta trochu uvolní. B ěhem krátké rozmluvy o celkové situaci jsem se Slánskému také zmínil o chování sovětských partyuinů v bojích a poukázal na čelné stížnosti místních obyvatel v tom smyslu , že partyzáni vykrádaj í celé vesnice, znásilňují ženy, vraždí rukojmí... Neodpověděl. Bylo vidět. jak je mu rozhovor na takové téma nepříjemný. Vždyť právě partyzáni měli být a byli avantgardou, .která je ště před příchodem Rudé annády šířila na Slovensku myšlenky komumsmu. Proto je vždy a všude protežoval. Nemohl_tedy najednou připustit jejich kri· tiku, i když pravd ěpodob ně podvědomě cítil. že moje připomínky k „elilním_u sboru partyzánských hrdinů" jsou sice pravdivé. avšak vzhleden:i k jejich poh· tickému poslání malicherné a osobně zaujaté . Koneckonců byl Jsem pro něho jen důstojníkem nenáviděné buržoazní republiky! Po dvou dnech jsme se opě1 setkali pod horou Kecko, trigonometr 1226. To iiž byl ve spo l eč n osti plukovníka Rudé _armády Asmo lo~a. poslanců J~na Svermy, Bohumila Laušmana, Karola Šm1dkeho, Jozefa Lietavce a několika dalších sovětských důstojníků - partyzánů . Nedaleko od nich odpočívala sku· pina štábu divizního generála Rudolfa Viesta, s kterým jsem tehdy hovo'fil na55

posledy. Všichni byli unavení po dlouhé namáhavé ces tě za nepříjemn ého podzimního d eště. Nemluvili jsme spol u, neboť nebylo o čem. Jako velitel brigády jsem stále podléhal vel iteli I. československé armády na Slovensku a tenkrát se v a rm ádě nepolitizovalo jako po osvobození. Přesto, jak se zdá, stal se mi den šestadvacátého výročí samostatnosti Československé republiky ll!ezníkem dalších životních osudů , které od osobního ponížení vyústily až po pokusy o moji osobní likvidaci. A to nemluvím o tom , jak vše prožívala moje rodina. Pravda, právo a spravedlnost byly pošlapány, když nastala doba teroru a násili rádoby v l ádců. Otázka, zda je možné, aby zvítězila „na věčné časy", mi zůstává nezodpovězena. K tomu se ještě vrátím. ale až později. Když jsme 29. října pokračovali v cestě na východ (předpok ládali jsme, že se probijeme ke svým - k I. čes k oslovenskému armádnímu sboru v SSSR). zastavil jsem se na partyzánské zásobovací základně kapitána JegoroVa. Chtěl j sem si nejen odpočinout a načerpal nové síly k dalšímu namáhavému pochodu v dešti, mlze a blátě. ale i získat nové zprávy o situaci nepřítele a provést rekognoskac i cesty přes Ďumbier, Tepličku do prostoru Popradu. Avšak příc hod Asmolovovy skupiny vše změnil. Dostali jsme se již mimo bezprostředn í nebezpečí. Iluze relativního klidu po pře st ál ýc h útrapách vyvolala v t ěsné a mokré zemljance diskusi. Slánský tehdy poukázal na nutnost rozsáhlých bojových akcí partyzánů a paradesantní brigády na celém územ í Českos l ovenska. Přít omní poslanci se potom prohlásili za čle n y „Osvobozenecké národní rady uza vřeného slovenského územi", jejímž předsedou se nes1al nikdo jiný než R. Slánský. Současně se ujal i funk ce vojenského komisaře štábu plukovníka Asmolova jako nejvyššího velitele partyzánského hnutí v Československu. Po vzájemné dohodě došlo k dalšímu rozdě l en í funkcí. Mně pak nařídili, abych brigádu reorganizoval a novou organizaci p fizpůsob il partyzánskému boji. Rozkazy Slánského, jak jsem je zažil, si ve lmi často protiřečily, jako naphKlad ten o přejmenování paradesantn í brigády na 1. českoslovens kou partyzánskou brigádu generála Svobody. Ohradil jsem se proti tomu a kategoricky jsem prohlásil. že s tfm nemohu souhlasit, protože název brigády schválila naše vláda v Londýně a potvrdi l ho i vrchní ve litel českoslove n s k é branné moci prezident Edvard Beneš. Ostatní. zvláště Švenna. se mě zastali a potvrdili, že přejmeno vání jednotky by v naší sit.uaci narazilo na odpor u dů stoj ník ů i mužstva brigády. Nakonec musel SVŮJ rozkaz odvolat. ale naše vztahy zaznamenaly další šrám. Asmolov mi dal na stravování brigády sto tisíc slovenských korun. protože jsem neměl vůbec žádné prostřed k y. Před rozpuštěním štábu J. armády na Slovensku v Donovalech jsem sice vyslal brigádního intendanta, aby o p atřil u armády n ěja ké finanční prostředk y. ale p řišel pozdě ... na haldě stamilionů papírovýc h bankovek dohasínal zhoubný oheň. Kdo z velitclU přišel náhodou včas, měl po starostech, ovšem na n ěkteré, jako na nás, se zapomnělo. Asmolov měl tehdy tolik, že mohl ještě rozdávat. Zásahy Slánského do vojenských věcí lze ilustrovat celou řadou příkladů . Jeho prvním duchap lným bojovým opatřením v nové funkci byl rozkaz průzkumné hlídce. Naříd il jí, a dokonce i rozdal kousky papín'i, aby je na-

pichovali na vyhlédnutá místa několik. kroků od sebe a tak p~ hlavn ím si!ám usnadnili další postup. I když tuto ne1apnou vymoženost poj menoval „on_entační poštou": papírky o~vál vítr a nakonec zmizela i hlídka. Snad byla 1 se svou ,.poštou·· zajata. Phrozeně že jsme potom v mlze a dešti b l oud il~ . že jsme se museli vzdát cesty na východ a velmi nebezpeč ným sestupem 1sme sešli do údolí. Když jsem tuto „maršrůtu " Slánskému ,.chválil", ne rvózně se na mě osopil. abych si své rozumy ponecha l. že je budu později potřeboval. Na začátk u listopadu, tuším čtvrtého, potom z popudu Asmolova vydal rozkaz k dobytí vesnic v prostoru Ružomberka a Liptovského Svatého Mikuláše, aby partyzáni získali nějaký provianl. Moje námitky i návrh na vyslání zásobovacích skupinek s finančními prostředky však podpoři l jen Jan Šverma. Narazil i jsme na nepřek o nateln ý odpor u ostatních. a lak Slánský prosadil provedení svého rozk~zu. Prot_o také v mé knize ~okračuj te v ~orác h mohl bý! popsán jen vlastní pruběh bojové akce. včetně Jeho důsledku pro naše dalš1 osudy ve slovenských horách, ~ nikoli geneze vzniku tohoto rozkazu,_ respektive moje a Švermov~ námllkY·;· A plukovn~ Asmolov k mnoha 1e,ho ukvapeným, nepromyšlenym a z vo1enského hlediska zcela neodpovědnym rozkaz~m nezaujímal jako ve litel stanovisko. protože v Slánském vi děl _ ~omu~ ni stu . který za své činy jako vojenský .k o mi sař plně odpavídá jak v boJ.'.· t~ 1 pozděj i po válce. Choval se proto pasivně a snad byl 1 rád, že někdo JIOY z~ něho rozhoduje. třebaže nesmyslně. V ždyť velitel, který rozkaz dostal, s1 pomůže sám, obejde ho, prostě ho spln í po svém, jak on to uzná za vhodné. Proto se také vyhýbal mým námitkám a kritice rozkazů svého „vynikajícího a nepostradatelného" komisaře. Ten se zvlášť vyznamenal JO. li stopadu 1944. když jeho „nejlepší přítel". jak nad hrobem nazval Jana Švermu, tragicky zahynul... Zprávy o jednání Armádního poradního sboru , kde se řešila otá_zka obsazení vyšších velitelských míst v českoslove n ské armádě, a tedy 1 otázka mého dalšího určení, potvrdi ly, že Slánský ovlivni l jeho zá,1 ě r v m ůj ne: prospěch. I když jsem tehdy u končil takzvaný generálský kurz (kurz pro ~yšš1 velitele) na Vysoké škole vojenské v Praze jako čt vrtý mezi šestatřice ti _ absolventy. Ovšem už tenkrát se do tohot~ pořadí promit~a ~ kuteč n ost, že Jak~ jediný účastník kurzu jsem nebyl orgamzován v komums11cké s ~~ně . Ostatn~ potom převza li odpovídající vyšší ve litelské funkce, jen mě '!!mistr národm obrany ponechal i nadále v Milovicích se stejně okleštěnou ve litelskou pravo-

56

57

m~~-yž

předmětem dohadů

generálů,

už se mé postavení stávalo ostatních měl prý annádní generál Karel Klapálek na jednom zasedání A r~ á_dního_po­ radního sboru prohlásit, že vzh ledem k zásluhám a k dosavadm čmnos t1 by bylo načase mé ustanovení na vyšší velite lské mís10. A tak jsem se dnem 15; února 1949 stal posádkovým ve litelem Velkého Brna ... To znamenalo dalš1 sestup neboť zde jsem měl pravon~oc už jen zástupce velitele di vize. Avš~k snad právě proto, když Jsem dós~al od .velitele 3. v~jenské obl_asti armádního generála Zdeňka Novák~ nové ukoly, jsem se velmi rychle on_:nIOval a ihned zahájil práci . Mohl JSem se utěšovat, že Brno tehdy patnl_o k druhé největší vojenské posádce v Československu a možností k sebereah-

zaci zde byla celá řada. neboť do té doby se udě la l o ve lmi málo. Vždyť jsem dostal na staros1 vybudování vojenského stadionu v Pisárkách . s louče n i do plňovacího velitelství Brno-venkov a Bmo- mě s10 do nové budovy ve městě, zfízení domu annády a převedení bývalého hotelu Arco do vlastnic1 ví vojenské správy apod. Výstavba stadionu v Pisárkách byla značně aktuáln í, nebo ť na jeho ploché dráze se už 15. června 1949 mě l y konat mezinárodní motocyklové závody. S vlastními pracemi se však zača l o teprve začátkem dubna. Plochá dráha měla býl po dokon če ní odevzdána Československému au1oklubu v Brn ě. jehož před sedou jsem byl tehdy právě proto zvolen. Podaři l o se práce rozhýbat, ale stále zbývalo je ště velmi mnoho, jako napřl1dad srovnat celou plochu siadionu, přemís t i l př~s 80 000 kubických metrů zeminy, postavit dvě _velké tribuny pro 60 000 d i váků, provést niv e liza č ní práce, válcování š těrku a zaji stit 15 vago nů propu stné škváry na zásyp ploché dráhy. Začátkem května byla hotova sotva polovina. Současně se stavbou siadionu jsem pracoval pochop i te ln ě i na dalších úkolech vyplývajicich z mé funk ce a mohu říci , že jsem se prodíral sice po· malu, ale systematicky kupředu. Při rozsáhlé posádkové age ndě, nových admini strativních opatřenich a reprezentačních úkolech vyplývajících z funkc e velitele posádky v tak velkém měst ě jsem čas t o usínal až v pozdních nočníc h , respektive ranních hodinách. Věděl jsem, a potvrdil y to informace ze skuteč n ě hodn ověrn ých míst, že tato moje práce je pod „kontrolou" 5. odděle ní štábu 3. vojenské oblasti i hlavního štábu. Zde se posuzovala ze zvláštního hlediska a můj chvat a neob· vykle rychlý styl práce považovali za nepochopitelný. protože za celé č t yfi roky se u posádkového velitelství v Brně celkem nic nedělo. Avšak v mém prvním soudním procesu vydávali toto moje průboj né pracovní úsilí za dů~az .,vojenské vzpoury", kterou jsem mě l podnítit v Brně, abych dosáhl „vojenskou slávu", „závratnou kariéru'' a kře s lo ministra národní obrany. Jak došlo k vykonstruován í těchto ne smys lů „prozíravými a obezřetn ý m i „ vojenskými znalci obranného zpravodajství. bude předm ětem následujících kapi1ol . V Brně se zača l kruh msty, osobní nenávisti a zaujaiosti kolem mě podruhé uzavírat, ne bo ť v ně m bylo jednodušší pomalu přiiah ovat sm yč ku.

Odjel. jsem 14. k vě tna 1949 na slu žebn í cestu do Prahy a měl jsem se zúčastnit valné hromady autoklubu, která měla skončit druhý den. Potom j sem chtě l navštívit hlavní štáb a Fond národní obnovy, kde j sem mě l projednat celou fadu otázek brněnské posádky. ,,Mocní·' té doby však učinili všem plánům konec„.

J ~e m je?ním z desel iti síc ů občanů této republiky, kte ří se doslova přes noc stah vlastizrádci, špiony. nepřáteli lidu a nevím če ho ješ t ě. Tenkrát, po sa· mozva~é m „v ít ě.zn~m únoru", stač il o opravdu málo. Národ. opotřebo vaný strádámm za nac1st1cké okupace. n emě l už takový mravní a duševní po1enciál ,

58

a proto tak snadno podleh l líbi vým heslům o „lepším zí1řku> ·~ Rozd.ěl a p~nuj je heslo v ládců od dob starověkého Říma, které takzvany predvOJ .d~lmcké třídy doved l téměř k dokonal~sti. Pro nás. politické vězně. komumst1ckéh~ režimu. to bylo něco nepochopitelného„. Svět kolem nás a hdé na „svobodě. žili dál .,normálním" způsobe m : chodili do práce. prožívali své všední starostJ i radosti a současně jakoby v davovém šílenství požadovali absolutní tresty pro druhé. A to vše pod taktovkou lidí, kteří ~i s morálko~ .nikdy ž~~né PT?· blémy nedě l a li . Získali sice moc. ale souča sn ě 1 strach, aby JI neZ1rat1h . Teone diktatury proletariátu se zač ala realizovat i v.naší společ nosti ... A tak 16. května 1949, aniž j sem něco 1Uš1l, došlo i na mě. Krátce po čtv rté hodině odpoledne přišel do mého bytu v Milovicích zástupce obranného zpravodajství vojenského výcvikového tábora ~1ábní ~api.1.án Drah~š. pz~á­ mil, že se mám dosiavit za úče lem svědecké vypověd1 v. Jisté velmi ~ulež1té vojenské záležitosti na 5. odděle ní hlavního štábu. Ležel JSem.v. posteli , nebot ces1ou z Brna do Milovic mě o pět vzal hos1ec. Ze zkušenosti JSem věděl, že musim tři čtyři dny ležet, než se bolest utiší. Po dotazu na hlavním štábu _Drahoš prohlásil , že prý není vyhnutí, a proto mohu k cestě do Pra.hY použ1.1 sa· nitky! Nakonec jsem souhlasil. Ani jsem se s rodinou nerozlouč 1I , neboť Jsem byl pře svědče n o svém návratu večer . . , . Bez povšimnutí jsem polom če kal té měř dvacet rrunut v před s m1 kance láře , vždy zahalené rouškou záhadného tajemstv í, bývalého předn osty 5. oddělení generála Bedřicha Reicina. Tehdy však funkci už zastával pl~~ovník Josef Musil, nebo( Reicin se na podzim roku 1948 stal náměstkem mm1stra nW:odni obrany pro personálni věci . V minulosti jsem byl vždy ihned volán nebo I bez ohlášení mohl vstoupit do kanceláfe. ale tentokrát jsem čeka~ „„ Náhle přišel jakýsi úředník v civilu a vyzval mě , abych ho následov~I . Šh JSme chodbou v pří zemí do místnosti čisl o 12. kterou po našem vstupu ihned uzamkl.,1:epr· ve potom m ě vyzval, abych se posadil. Následoval vodopád slov, ktery Jsem už připom ně l na začátku svých vzpomínek.„ . . . , Když urážlivému proudu slov nebylo konce. vstal Jsem a Ješ1ě khdnym hla· sem prohlásil , že se necitím ni č ím vi nen. Vzhledem k mým če tn ý m vyznamenáním a k vysokým sově t ský m řádům. (~ě l j sem je_ in natura'. protože ~7 mělo jednat o oficiální návštěvu štábu a mm1stra národm obrany) si ~yproŠUJI , aby se mnou někdo takovým způsobem jednal. Nebylo to vš~ mc platné. Snad jsem tím jeho sad ismus ještě víc vyprovokoval. ~oté, co JSCm požádal, aby mi netykal, protože jsem s ním „husy nepásl'', chytil m~ pod. krkem a dal mi dvě facky . Byl jsem už skutečně nadmíru vzrušen, ale Je št ě Jsem se .opa· naval. Asi po hodinovém úvodním .,zpracováni" začal y padat c:>tázky Jako: s kým jsem se v Brně stýkal, kdo m ě navštívil na posádkovém vehte l sl~ í a J><>-: dobně. Trvalo dlouho než jsem vyjmen.oval celou fadu osob, na které Jsem s1 právě vzpomněl ne~ zapamatoval jej ich jmén~. P~hopitelně )~.m . z těc.h několik a set návštěvníků neuvedl všechny. Ale Jak Jsem vzápět1 ZJ ISlll, em1· nentní zájem projevil „vyšetřovatel " o majora ve výsluž~ Květos~ava Prokeše. Nyní jsem měl přesně a téměř doslova popsat cely průběh Jeho návš 1ěvy v mé kanceláři. . Ta sku 1ečně patří k takovým událos1em v mém ž ivotě, na které nemohu

59

r nikdy zapomenout. Když jednoho dne na začátku dubna 1949 vstoupil do mé kance l áře náčelník štábu major 0110 Klíva. aby oznámil příchod pana Prokeše, domnival jsem se, že při še l můj dobrý přítel major MUDr. Prokeš, se kterým jsem sloužil u pěšího pluku 9 Karla Hav líčka Borovského v Mos1ě . Krátce pl'ed druhou světovou válkou byl přem í s1ěn do některé posádky v okolí Brna, a proto jsem mohl předpokládat jeho návštěvu, jakmile se dozvěděl o mém ustanovení v Brně . Šel jsem mu vstříc, avšak z návštěvní místnost i přiše l Květoslav Prokeš. Okamžitě jsem měl po ná l adě, neboť jeho jsem poznal jako lehkomyslného. bezcharakterního a velmi ctižádostivého důstojn ika, který se vyhýbal svým stavovským povinnostem. Rád se vtíral do spo l ečnost i vyšších vrstev. hrál si na dobrého a schopného organizátora, ale nikde dlouho nevydržel, jakmile nebyl uznáván jako vedouci osobnost. Všude vznášel neklid. rozleptával pospolitos1 a družnost až do svého vyloučení. Setkal jsem se s ním na jaře roku 1940 během naší cesty z Bejrútu do Francie, když jeho nepačetnou sk-upinu uprchlíků připoj ili k mému transponu na lodi Patria. Vzhledem ke své perfektni znalosti francouzštiny se '"Stal zástupcem veli tele transponu. tedy mým. Společně s námi tenkrát cestovala řada francouzsk ých vojáků, důstojníků a generálů i s rodinam i Weygandovy armády v Sýrii. Prokeš se ihned seznámil, dokonce mezi nimi našel svého býva lého instruktora z pěchotn í ho učiliště v Saint Cyru plukovníka Charpentiera. Tím se pro něho stala fu nkce zástupce velitele transportu podružnou. Kapitán lodi. mladý a energický Francouz, mě seznám il s lodn ím řádem. to znamená dobou budíčk u , úklidu podpalubí a ubikací, osobní hygieny, dozo rčí služby, vydávání stravy, večerky a podobně. Zv l ášť zdllrazni l. aby se Čechos l ováci (dosud v civilním oděvu) nezdržoval i na palubách určených pro vojsko a cestující. Prokeš. tehdy ještě štábní kapitán. tento zákaz nejen nerespektoval, ale ponechával mužstvo samo sobě. Také další mnou vydaná nařizení a rozkazy zlehčoval. ba nabádal ostatní, aby se jimi neřídili, neboť dosud nejsme vojáky. Proto velmi brzy došlo k tomu, že jsem mu vytkl jeho neomluvitelné jednání. A však jeho podivuhodně nevojenské a arogantní vystup
divize. Pozděj i jsem se dozvěděl, jak se Prokeš povaloval v týlu u náhradního praporu, kde přecházel od jedné bezvýznamné funkce k druh~. Nakonec byl z československé annády v zahraničí propuštěn a poté pů sobi l u štábu Svobodných FrancouzÍI ge_nerála de Gaulla. . , Tak jsem se seznámil s Květosl avem Prokešem_, maJOrem ve vysl už~ě. ~­ to také naše setkání na jaře 1949 bylo velmi chladné. Pokud Sl dobre vzpomínám, velmi se tehdy podivi l nad řadou .~ých, válečnýc_h v~znamenání. Ptal se mě také. jak se mi líbí v Brně, zda tu JIŽ mam byt a 1ak Jsem se roz· l ou čil s táborem v Milovicích. Znal ho velmi dobře , protože u pěc hot níh o uč ili ště slouži l jeho nezdárný syn. vyloučený ze školy na ~Ostojníky v záloze a několikrát kázeňsky potrestaný. Otec se za něho přimlouval, aby byl povýšen na svobodníka. ale u mě nepořídil. V dalším rozhovoru po~om zavedl hovor o plukovníku Karlu Lukasov i, který prý byl zatčen. Podotkl 1sem, že se pravděpodobně víc jedná o Lukasllv americk~ ~Ílz zna~~y. Packard než o nějaký politický delikt. Nakonec se Prokeš zmm 1I , že odj1žd1 na S l ovens~o: kde bude mít dllležité porady. Ovšem nic konkrétního neřekl. Náš tehdeJŠI rozhovor naštěstí přeruši l náče lník š1ábu, neboť mi při J:?Omně l odjezd do dč lostřoleckých kasáren. Návštěvu jsem proto rychl~ ukončil. , . Na 5. oddělení jsem vypovídal v tom smyslu, že 1sem náv štěv u vmmal Jako Pro kešův pokus o obnovení ztraceného přátel ství rodáka ze seve_rni M ora v~. Bylo to v naprostém protikladu s tím, co obsahovalo trestnt oznámeni. Sepsání protokolu se potom vleklo až do pozdních nočních hodin, protože stále ,,scháze ly" podstatné věc i . Asi hodinu po plllnoc i přiše l plukovník Musil, kt~rý 5;t! ke _mně d?sud vždy choval velmi uctivě, ba až přátelsky; všechny sluzebm věc i velmi ochotně, pro m ptně a příznivě vyřizoval. Proto mě setkání s ním potěš i lo, d?ufal_)sem, že vyše t řování konečně dostane reálný směr .a _podstatně tak zlepši mo~1 bez: nadějnou siuaci, do kte~é jsem se d?stal zreJl?ě_ omylem. Bez povš11nnut1 př i stoupil k vyšet řovate!J s dotazem, 1ak vypov~d~m„. Když se ~ozvěděl, že neustále „zapírám" a nehodlám akceptovat 1e11ch konstrukci rozhovoru s Prokešem. podotkl, že se u rči t ě přiznám, vždyť k tomu mají prostředky, a nakonec mě prý usvědčí přímá konfrontace s Prokešem. Opakoval jsem do omrzení: Prokešovy důvody ke schůzce nezn~~· jsem Moravák. a proto ". okolí Brna i ve městě samotnéi;i zn~m mnoho hd1. Nato Musil sáh l mezi spisy ležící na stole, vzal modrou uřed_m obálk~, z které vy~ jmu l čtvnku archu papíru popsaného strojem. a dal m1 ho přeč1 st. Pokud s1 pamatuji , zněl:

v':~~ s:,7~~i čest a slova: Vše f)ro svobodu vlasti, a f)roto dnes začíná Vaše legionářská činnost a rehabilitace ve prospěch kamarádi,, národa a vlasti. Společně splníme odkaz. Masaryk1iv: pro vlast a národ." 3

M~0~: 1 J~~~č~0:r:~~; ~~e~~1~:1ia'. ~~~š~d~~f~s,P~~~! ~~~~;í1~ Př~~~~~~. ~2é

jeho text jsem nezapomněl. vždyť se tam psalo: 61

60

,,Podle rozhodnuti štábu ,Svobodného Československa' ustavujere se zemský111 vojenským velitelem pro zemi moravskou. Podléhají Vám všechny jednotky vojenské i SNB. S okamžitou platností ruší se všechny závodn í milice a jakikoliv ozbrojeni civilní organizace. V oblasti moravské ustanovte velitele útvarů a posádek podle Vašeho rozhodnutí. Musí býti z.a kafdou cenu zabráněno krveprolití, drancovdnf, mstivosti atd. Všude musí být zachován naprostý pořádek a normální chod prdce a slulby. Za štáb: Dr. Rudolfský.·· Po přečtení obou „do kumentů" jsem Musilovi doslova prohlásil: „Pane plukovníku, tyto dopisy jsem nedostal, jejich obsah je vymyšlen a text vylhán. Žádného dok1ora Rudolíského neznám!" Musil po!é odešel a „vyšetřovatel" mi dosavadní protokol i s několika kopiemi roztrhal před očima. Budeme prý psát znovu; podrobně a pravdi.vě . Pokusil se mě zastrašit novým ,,vynálezem techniky'', nebot mají zapisovací přístroj rozhovorů velikosti krabičky od zápalek, který měl mOj rozhovor s Prokešem v Bmě přesně zaznamenat. Přístroj v místnosti prý nikdo nemOže objevit, protože pracuje bezhlučně . Rozhovor mi proto mohou přehrát na gramofonové desce. Projevil jsem nad tímto novým důmyslným zařízením „svůj velký obdiv" nepřekonatelné !cehnické vymoženosti. Ale gramofonovou desku s údajným rozhovorem jsem nikdy nes lyšel... Z dosavadního průběhu výslechu, chování přísl u šníků 5. oddě lení jsem nabyl dojmu, že jde o rafinovaně promyšlená a do všech důsledků vylhaná nařčení o jakési vzpouře proti lidově demokratickému zřízení našeho státu. Podrobnosti tohoto vojenskopolitického výplodu jsem sice stále ještě neznal, ale z postupně slepovaných jednotlivých slov, z nekonkrétních a nesmyslných vět a záhadných otázek vyplývalo, že jsem byl zapojen do organ izování vzpoury velkého měfftka . Mě la pochopitelně nejen vlastizrádný charakter a špionážní cíle ve prospěch západnich imperialis tů, ale jejím hlavním cílem bylo vojensky svrhnout komun istický režim. S pomocí l.ápadu pak převzít vládu a obnovit prvorepublikové státní zřízení , kapitalismus! Chtěli , abych potvrdil jména vedení této protistátní skupiny, avšak bezvýs l edně. Mimo Prokeše jsem opravdu nikoho neznal, ani JUDr. Rudolfa Hrbka a JUDr. Jaroslava Borkovce, ani štábního kapitána Vratislava Jandu . Asi ve dvě hodiny v noci se vrátil Musil s tím, že dojde ke konfrontaci ~majorem Prokešem. Varova l mě , abych neprozradil svoj i přítomnost. Proč JSem nes měl ani zakašlat, jsem pochopil, když Prokeš vstoupil do místnosti se zeleným šátkem přes oči. Současně do místnosti přišlo asi sedm výrostků s vyhmu~ým i rukávy . Jeden z nich držel vězně za ruku. Dovedl ho k židli, aby se posadil. Na rozkaz plukovnika Musila potom spustil tuto fikanku: . ~čátkem dubna ~ohoto roku jsem navštívil v úfadě posádkového velitelstv1 ~ene rála Vladimíra Přikryla. Svěřil jsem se mu, že organizuji je ště s několika spolehlivými kamarády velkou pro1istátní akci s úmyslem vojen-

sky svrhnout n y nější komunistický režim. Chtě l jsem do této vzpoury vlákat většinu ozbrojených vojenských posádek a s nimi zaútočit na Prahu, Plzeň, Brno, Olomouc a Bratislavu. Brnu měl pomoci Vyškov s tankovými jednotkami a tankovým učili štěm a některé další posádky jižní Moravy. Naio generál Přikry l odpovědě l, že s 1ímto plánem nesouhlasí, je málo promyšlený. Dál~ p~ vojenské posádky nejsou jednotné v nazírání na ozbrojený zásah proti režimu , protože 1u není ani do s tatečná příprava a an i spolehlivost vojáků po stránce politické. Generál Přikryl také upozornil. že boj v Bmě by nebyl snadný. Tanky brněnskými ulicemi nemohou projet, protože jsou pro ně příliš úzké. Zkrá~~a. projevil mál.o ochoty se ke vzpouře připojit. Poté jsem odešel." Na Mustluv dotaz, zda Je to vše, odpověděl - ano. Sotva za ním zapadly dveře , Musil v sebevědomé roli muže spravedlnosti se zeptal, co 1omu řfkám. Odpověď byla opět jednoznačná: „Pane plukovníku, prohlašuji, že Prokešova výpověď je od ,a' až po ,z· vymyšlená a vylhaná, protože předmětem našeho rozhovoru nebyly záležitosti, které nyní uváděl, ale to, co je v protokole už napsáno. Nic více a nic méně . " Znovu j sem vyslechl slova o tom, jak mě donutí k pravdivé výpovědi. A vskutkl,l. Za malou chvíli se vrátila „bicí četa" sedmi mladíkň , která doprovázela Prokeše. Usadila se, kde bylo místo, a jeden z nich se zeptal: „Tak co, soudruhu, jak vypovídá?" Vyše třovatel musel konstatovat, že jsem ještě dohromady nic neřekl, stále jen zapírám a vůbec se nechci přiznat. Nato druhý doslova zařva l: „Ty pacholku, ty si myslíš, že nás budeš tahal za nos. My víme všechno. Teď hned budeš mluvit, nebo z tebe naděláme řízky! " Zahlédl jsem, jak n ěkleří měli s1oče né gumové obušky, na jejichž koncích trčely bílé drátky. Přes to jsem se důrazně ohradil proti tomu, že by moje výpověď byla vymyšlená. Nezakrýval jsem nikdy pravdu, ale to, co tu prohlásil major Prokeš, byl č i rý nesmysl a podvod . Okamžitě ke mn ě při s kočil jeden z nich s velmi jasným úmyslem - udeřit. Zastavil ho však křik ostatních, abych si nejprve svlékl generálskou uniformu. Když jsem tak u č inil. strhla se náhle ve vestibulu hlavního štábu krátká, ale zato prudká palba. Vybuchlo i několik ručních granátů „. Všichni, mimo mě, vyrazili okamžitě ze dveří . Ihned vstoupiJ vojín se samopalem. Snad za nimi stál po celou dobu mého výslechu. Asi za půl hodiny se vrátil vyšetřovatel. „Vidíte, tak vypadá nezdafená demonstrace na hlavní š1áb, ale dostali to!" Ve svém tehdejším rozpoložení mysli jsem si ani neuvědomil , co se vlastně přih odilo. Až později , po hlavním přelíčení na Pankráci . když jsem se dostal do tábora ve Vykmanově (Ostrov u Karlových Varů), přišla asi za týden větší skupina studentů. Vypravovali o tom, jak 17. k větna 1949 napadli hlavní štáb a k jakému ma s~ tam tehdy došlo. Tato skautská . skupina se nazývala „Šeřík". Všichni byh „honorováni" řádnými „paletami'', jak se tehdy říkalo ve vězeňské hantýrce. Nic si z toho ale nedělali. Pokládali „pobyt" v táboře za prázdninovou rekreaci s poněkud většími překážkami pohodlí. „Vždyť 10 už brzy praskne," utě šova li j sme se všichni„. A tento optimismus nás ani na chvíli neopustil. Snad i proto jsme všechna hrozná muka a strádání přečkali ve zdraví.

62

63

Ji ž se rozednívalo. Protokol se muse l u zavřít a také mě by lo třeba někam „uklidit", abych náhodou nebyl za bílého dne někým poznán . V sedm hodin ráno 17. k větna 1949 pro nás přijelo auto. Cestou mě doprovod ubezpečoval, že jedu na místo, kde povim pravdu. Možná již_ za tfden, ale za měsíc už ~cela určitě. Tak jsem se dostal do takzvaného garňaku. 1mak posádkové věznice u Loretánského námě st í . Ponuré místnos1i tohoto vězení pammovaly ještě rakousko-uherskou mo· narchii. Každou čtvnhodinku se tu ozývaly památné loretánské zvonky. které svíraly srdce, drásaly nervy. Krev ch lad la pokaždé, když od šesté hodiny ráno do deváté hodiny večer odbíjely tklivou melodii mariánské písně ..Ti síckráte pozdravujeme Tebe"'. A zazněl-li někdy veče r do ce.ly zpěv a mod litby mše svaté, ustrnula těla vězňU v hlubokém dojetí a rozjímání nad prapodi vnou hrou dobra a zla, pravdy a lži. Nikdo si nedovede před stavit, pokud IO sám ne· prožil. utrpení psance v hrobě cely komunistického režimu. Co dělá as i matka, otec, bratr. sestra. co manželka a děti ? Proč to všechno utrpení pro jiné přesvědčeni? Proč??? Vždyť ,,správnost'· poznání přic~ází časem, postupně a nikdy propagandou a násilím . Nikoho jsem nezabil ani neokradl. Pro vlast jsem udě l a l nepochybně mnohem více než ten. kdo dnes „hrdě" nosí odznak takzvané rodné strany. Kdo to je? Karieristé. darebáci„ . Znám toho, znám další. Vím, jak se choval ve s lu žbě, v úřadě , v odboji nebo na frontě a nyní. Znám je. Mstí se za to, že je n ě kd o přistihl při nepravostech. Kráčej í p řes mrtvol y„. Lůza se ujala moci. K ol otoč myšlenek se pro stě nedal zastavit. Odvedli mě do vyšetfovací místnosti, kde j sem si mohl i sednout a dívat se do vězeňského dvora . S novým prostfedím přiše l i nový vyšetřova1 el. Jakmile si velký. stalný hro· motluk sedl. spustil: „Ty padouchu, jsi tu, aby ses při znal ke svým zločinům . Pokud se přiznáš, bude dobfe. MOžeš být potom i p ropuštěn, ale budeš·li dále zapírat a lhát. pak z tebe nadělám nudle. Dostaneš do ce ly papír a podrobně vypíšeš průběh rozhovoru s Prokešem v B rně. Ale to ti říkám: tak jak to skutečně bylo. Všechno. o čem jste spolu mluvili. celý plán vzpoury a vojenského obsazení Brna. Víme všechno. do všech podrobností. Máme o tom důkazy. Chceme jen spravedlnost a pravdu. Budeme tě tady často vys lýc~a l . a když budeš je ště zapírat, snížíme ti dávky jídla. Budeš bit, na to se připrav . Za každou lež ti jich vysázíme na zadnici tolik. až budeš cedit krev. Jsi zločinec a zrádce národa. Uvědom si, že zaslouženému trestu nakonec neujdeš. Tak si ho raději hleď zmírnit!'" Tentokrát to byl major Karel Bohata z 5. oddělen í hlavního štábu. jak j sem se později dověděl. Poté mě odvedli do takzvaného domečku, kde vládl praporčík František Pergl (později dostal od nás přezdívku „suchá lípa"). Při vstupu na mě zařval: •.Aha, generál. už je tady (přitom jsem dostal pěs tí do obličeje ). Distinkce dolů, vyznamenání taky.„ A to ti říkám: udržovat pořád ek, kázeň a čistotu . Stráže poslouchat na slovo a žádné úlevy! Jinak se podívej na tenhle pendrek. Dobře pfiléhá i po dvou stovkách ran. Masírování je každé ráno a před 64

večerkou ve 20.00. A hlásit se jako vyšetřova n ec na cele." zamyslel se a po· tom dodal: .,Čí slo dvaatřicet! Franto, odved ho. " Svobodník mě odvedl do prvn ího poschodí, kde otevře l tě žké okované dveře cely čís lo 32. Vešel jsem do tmavé místnosti; jak jsem později zjistil, sedm kroků dlouhé a tři kroky široké. Byla tu stará železná postel, potrhaný špinavý slamník, odřený st ůl a kon eč ně otlučené plechové umývadlo na sto-li čce. která zároveň sloužila jako záchod (dá·li se tak nazvat rozbité vědro) . Na můj dotaz po toaletním papíru jsem dostal jednoznačnou od pověď: .,Neex istuje!" To bylo všechno, mimo pavouky a další hmyz. Ce la se nebílila snad desítky let , ale nesměla se znečistit, což osobně peč li vě kontroloval správce věznice.

Když svobodník opouš těl celu. řekl : .,A le kouřit budeš, až já budu chtít!" Snad to ani nedořekl , neboť v rozči l e ní jsem mu sk oč il do řeči prohlášením: ,Já nekouřím!"' Teprve po chvíli jsem si uvědomil , co jse m v l ast ně fekl. Ve s kutečno sti jsem byl do této chvíle velmi silným kuřákem. ale vytrval jsem a nikdy už jsem si cigaretu nezapálil. První dny věze ňského života jsem prožíval v duševních mukách. Vzpo· mínky na domov, na rodinu, na všechno pohod lí svobodného života v konfrontac i se zdejším neurvalým a bezcitným vystupováním všech dozorců i ne d ostat eč n o u stravou mě odvád ě l o od sous t ředě ní na základní otázku, co m ě vlastně ještě čeká?

Prozat ím jsem se uklidňoval jiskřičkou naděje. že západní diplomacie int e n zivně pracuje na našem osvobození. Byl jsem pevně přesvě dče"::( o tom. že z jarního zasedání Organizace spo lečno sti národů. které mělo zaháJJI rozpravu 23. května 1949, konečně vzejde definitivní fešení likvidace komunistického režimu. Už kdyby to bylo! Ale ... přání zOstalo jen ne n apln ěnou nadějí v pozvolném umírání naší společnost i. Masové zatýkání bylo bezohledné. Každý „nepohodlný" musel zmizet. Rázem se stal reakcionáře m - ko nec ko nců tehdy vzn iklo heslo: „Reakce musí být zniče n a!'" B ěhe m vyšetřování nám řík ali: ,.Reakcio náři, vy musíte být zlikvidováni!" Stalo se. Bezohledně , bez milosti a slitování, podobně jako v jejich velkém vzoru - Sově t ské m svazu. kde se tak_„skvěle " up l atň?vala le·

~~~s~o~.~~l~~~~~:d:~~~~~~íc~i~ira~i~:e~;lěk~č:i=š~~~~é s~e::i~ce~eČJ~žen:~il~ l osrdnější

budou prostředky očisty politického života, tím sp íše dosáhneme tiché revoluce pod praporem Lenina a Stalina. Nuže, do práce a s reakcí !" , . . , , pobytu na dvaatřic 1tce m1 dal Pergl n ě k o hk oč 1 s lovanych půl arc hů papíru s tímto poučením : „Tady máš papír. Zpytuj svoje svědo mí a piš. Ale to ti povídám, n~píšeš pravdu , nebo z tebe udělám nudle. Tady po tobě , ty zmelku, ant pes

výsledků

rychle se

Za

vypořádat

několi k dnů

n eštěk n e.·'

Když jsem si jakžtakž zvykl na barbarské 65

prostředí „d omeč ku ", začal

jsem

intenzivně přemýš l e t o posledních událostech. ~ědě~ j~em. že jsem ne~inen. Byl jsem pevně pře svědče n, že všechna nar~em JSOU p~myš l en~m, a zákeřným dílem Slánského a Reicina. Pochopitelně mě zaJima\o, Jakym způsobem mohli připr~vit !~to vyl~aná ob~inění. , . . Pátral jsem v paměll , až Jsem Sl vybavil slova z vypověd.1 ~aJora Pro~e še, která vyslovil v osudné noci z 16. na 17. kvě tna . Zastavil Jsem se u Jeho výroku. proč a z jakého dů,1 odu jsem se prý vyslovil o nemožnosti zásahu tanků v úzkých brněnských u l ičkách. Ale právě Rudá armáda při dobývání města 25. a 26. dubna 1945 použila nakonec v rozhodném útoku celého armádního tankového sboru a Brno, přes jeho úzké ulice hlavně ve Starém Brně , také dobyla! Proto jsem neměl pro takové tvrzení žádné důvody . Jako velitel brigády, který za druhé světové války velel tankové jednotce v rámci všeobecné útoč n é operace, bych nemohl nikde tvrdit , že vzpoura v Brn ě a jeho obsazení by bylo „hrou na vojáky". O tancích však byla zmínka ve zprávě velitele výcvikového ..tábora v Libavě, když jsem ho požádal o zapůjčení dvou buldozerů pro výstavbu stadionu v Pi sárkách. Odpověděl rni. že technika je skutečně v Libavě a již vydal rozkazy k jejímu odeslání do Brna . Vzápětí se velitel tábora omlouval, že buldozery ' 'yžadují opravu a jejich ,,tanky" (rozpětí housenkových pásů bylo 7 metrů) jsou příliš široké do úzkých ulic Brna. Otázku j sme řešili i telefonicky. Začal jsem si uvědomovat. že při tempu , ve kterém jsem dok ončoval stavbu stadionu, jsem měl zapojeny všechny možné vojenské spojovací prostředky: telefon, telegraf. dálnopis, ba i vojenské radiostan!ce. Jednalo se přece o prestižní úkol armády a v mém konkrétním případě 1 o splnění rozkazu velitele 3. vojenské oblasti generála Nováka. Na slavnostní otevřen í stadionu měli přijet i zahran i č ní závodníci a hosté. Tok nejrůznějších informací byl po· chopitelně obrovský a jejich odposlech mohl být zdrojem pro řadu dezinformací. Dalším bodem pro vykonstruované obv i nění z příp rav vojenské vzpoury mohla být moje snaha zaj istit dos t a t ečný počet pracovních sil na do ko nčeni stadionu. Krátce pfed plánovaným odjezdem do Prahy jsem nařídil nadporučíku Hmč iíik ovi. pověřenému vrchn ím dohledem nad stavbou, aby si včas vyžádal pros1 řednictvi m náčelníka štábu oblasti dos1a1eč ný počet příslušníků brněnské posádky. Jednalo se o tři stovky záložníků ve výcvikovém táboře v Libavě. Podle pří s libu generála Nováka měli být na naši výzvu odesláni v plné polní do Brna. protože výstroj ani výzbroj se v táboře nedala nikde uložit. Z Libavy odjeli, jak vyšlo později najevo. 13. k vě tna 1949. Nepřímý důkaz pro přípravu ozbrojeného povstání byl pro mystifikátory z obranného zpravodajství na svě tě. Neuvěřitelně rychle potom dospěli k „zpravodajskému závěru" o „přípravě ozbrojené vzpoury a vojenského obsazení města Brna" Prvním ,.konstruktérem" bylo nepochybně zpravodajské nedochůdče posádkového velitelstvf v Brně - štábn í kapitán Janda. Lenoch, povaleč a komunistický vyvrhel důstojnického sboru. Druhým bdělým mužem byl plukovník Pali čka, lotr, vrah, pasák a sadista, ale člen komunistické stra ny. Oba dva. a věřím, že i další. donášeli o mně .,dokumenty" generálu Reicinovi,

66

který „zplodil" konečnou , cak.zvanou „souhrnnou zpravodajskou zprávu" a předloži l ji „hrdinovi" Slovenského národního povstání Slánskému. Kostky byly vrženy ... Po těchto neradostných úvahách jsem dospěl k jednoznačnému závěru: Pravda zv ítězí! A vše podrobně vylíčil na pěti arších papíru s vědomím: Tak č t ě t e, pacholci , a chytnět e se za nos. Po odevzdání mé zprávy nastal v c hování ke mně určitý obrat. Žádné nadávky, žádné tresty při dalších výsleších, jako by zavlád la nejistota a nervozita. Konfusní otázky. rozpačité dotazy a ne· souvislé vyšetřován í jednotlivých událostí ohledně „ozbrojeného povstání" a styku s osobnostmi veřejného života v Brně. Hlavní zájem se nyní soustředil na Prokešovu ná vštěvu, její účel , podrobnosti naši rozmluvy, plán vzpoury a podobně.

Odpovídal jsem ste reotypně s j istotou o naprosté nevině . Věděl jsem, že nejsou a nemohou být. Někdy v če rvnu jsem přišel k refe rentovi, který mi byl od pohledu povědomý. Na jeho jméno si však nemohu vzpomenout. Ptal se, zda znám evangelického faráře z Lysé nad Labem. zda jsem se s ním stýkal a o čem j sme hovořili při j isté schůzce v místním hostinc i „U města Prahy". Byl přímo zdrcen mou přítomností ve vězení, neboť mě znal z Milovic, kde absolvoval kurz pro ni žší důstojníky v pěchotním učili šti. Překvapi lo ho udání proti mně z Brna i z Milovic. Vysvětlova l jsem mu, že se jedná o lživá nařčení, a prosil jsem, aby věc - půjde-li - sám vyšetřil. Udání tentokrát podepsal můj bývalý zástupce ve výcvikovém tábofe v Milovicíc h plukovník Elemír Polk. Po n ě k olika dnech si mě referent opět předvolal. Potvrdil , že udání bylo vymyšlené a dále že protj mé osobě nejsou žádné důkazy o vojenské zradě. Trestní oznámení byla vymyšlená jen proto, abych byl odstraněn a snad i zlikvidován. Prý by mě pustili na svobodu, ale nemohou, neboť v tomto smyslu ex islllji zvláštní rozkazy nadřízených. Byl první, kdo potvrdil moje přesvědčení o celém případu jako o m stě Slánského a jeho společ níků. důkazy

vit~~!ín~~~~fvšis~io;~~~~~:07ú:o~~~~~a~~~::~ ~: ~%~ ~v~á~~~~~~~ 1

1

jsem několik dnů nešel k výslechu a nechali mě v klidu na cele. že spra· vedlnost si hledá cestu, jak mě zachrán it od dalšího utrpení. Necvakne-li v noci těžký klíč a neotevřou-li se se skřípotem masivní d veře cely. aby budily několikrát za noc mě a ostatní vě zně pro bezvadná hlášeni, stání v pozoru po celou dobu. než skonči bezúčelná prohlídka: polom bylo někdy také slyšet sténání, rychlé kroky po cele, bití, pády, chroptěni i volání... To někt erý do· zorce týral někoho z nás pro své zvrhlé potěše ni, „učil" vězně poslušnosti, přesnosti. Vyučovací metodou byl v takovém případě pendrek nebo ... Někd y ubožák zemřel vyčerpán ím s heslem na rtech „Nejcennějš ím statkem socialismu je člověk". Němci byli sadisté, vrazi a ve válce popravovali pro sebemenší přestupky. avšak tito z l otřilc i , naši vlastní lidé, se prezentovali v pová lečné době jako daleko horší bestie v lidské podobě. Byli také podstalně zákeřnějš í v plánování našeho utrpení a strádání. 67

Žádný ze svobodných národů za železnou oponou neprožil dobu tak hrozné perzekuce jako lidé, kterým se zhnusila komunistická diktatll:ra hned zpoč~tku své moci. A čkoli v se nedopustili žádného lrestného čmu, přesto Jako „po litič t í" vězni byli ža lářován i a mučeni. Takovým způsobem ods1raňovala komunistická strana z veřejného života podnikatele, duchovní, důstojníky, studenty i bývalé vládní č initel e. pokud neodešli včas do exilu . Dopoledne 21. června 1949 se pojednou otevřely d veře a Pergl mi ú sečným 16nem nařídil: ,.Vemte si věci a dem:· V kanceláři jsem dostal zpčl všechny včci zabavené při zatčení a současně mě informovali. že jsem sice dosial balík z domova, ale vydán mi bude až na novém místě . Požádal jsem totiž manželku o osobní prádlo, ne bo ť není příliš obtížné si představit, jak asi vypadalo po t éměř měsíční „péč i '' domečk.u. Tak se moje rodina poprvé dozvěděla. že jsem ještě naživu. Adresa ovšem zůs tala tajná: Praha. poštovní schránka č. 723. Ml čky jsme projížděl i pražskými ulicemi. až po chvíli jsme dorazili k mohurné budově pankrácké věznice. V přij ímací kanceláři si opět zapsali moje nacionále a odevzdal jsem zde všechny soukromé v~ci. Pak mě odvedli na celu číslo 202 v oddělení IIUB . Vězni se právě vrátih z „vyc házky", a proto cely zůstávaly ještě Olevřeny. Zvědavě pozorovali takzvaného „cuvakse'' ( pří­ růs t ek) v generálské uniformě bez distinkcí. Jakmile mě jeden z nich poznal plukovník Kruch -, volal, abych šel k nim. Velitel oddělení strážmi str Čekal jeho žádosti vyhověl... Díky tomu. bráno tehdejší situací, jsem se ocitl v dobrém prostředí. Krom ě Krucha, kterého jsem znal ještč z předválečné českoslove n ské armády. nebo( sloužil u horského dělostře leckého oddílu 251 \' Bílin ě v době mého přidělení u pěšího pluku 9 Karla Ha vlíč ka Borovského v Mos1ě. byl v cele MUDr. Karel Růžit:ka, čle n ú s tředního výboru Komunistické strany Československa. Vystupoval tehdy jako loajální kamarád, který byl prý již ve straně nepohodlný. Stále ale nevěděl. proč se tak stalo. Pochopitelnč se mu jednalo o mnohé. O osobní prestiž ve stran ě, o zaměstnání, rodinu a svobodu podobně jako nám ostatním, politickým vězňům. Samozřejmě že v našem případě až na tu roduvěrnou stranu. Rti žička se vyjadřoval o tehdejším režimu velmi opovržlivě, postupně jsme nabyli dojmu. že se skutečně nejedná o „fiz la"'. ale o vystřízlivělého. politicky zhrzeného straníka. který ztratil své dosavadní jistoty, z čehož polom vyplývaly jeho pocity zaujatosti proti bezpráví a násilí. Druhého dne k nám přiby l další .,cuvaks". a to kapitán Jan Hlavsa z madoboles lavské posádky. Při šel nervově rozrušený, podobně jako všichni. kteří prodělali muka a utrpení loretánského „ga rňáku". Na cele jsme si rozuměli velmi dobře . Ve snaze zapomenout na vězeňs ké chmury, jsme vzpomínali na dobu proži1ou v radosti a věřili, že se opět brzy vrátí. Improvizovanými figurkami jsme hráli šachy i dámu. Růžička nám častokrát líč il své zážitky z indických stepí z doby svého lékařského působení nedaleko Kalkaty. V té době jsme se dozvěděli zdrcující zprávu - divizní i;cnerál Heliodor Píka byl na Borech popraven! Otřás la skutečně všemi vězni. Nikdo neztistal

lhostej ný. Uvědomovali jsme si stále více krutost a bezohlednost no~éh~ režimu. ale do té doby nikdo z nás nevěřil. že u skuteč ní takové _d rast1ck~ násilí na muži. který vždy zaujímal čelné místo v naší vojenské d1plomac11 v Rumunsku. ve Francii nebo \' Rusku. Naše pocity lze vyjádřit jedním slovem - šok. ·Píka byl totiž nezištným bojovníkem za práva a spravedlnost našeho národa v obou svě t ových válkách. Milý kamarád a vysoce vzdělaný voják se širokým rozhledem. K jeho konci nepachybně přispět svým dílem Zdeněk Fierlinger i Ludvík Svoboda, podobně Jako Reicin se Slánským. Justiční vražda generála Heliodora Píky proto zůstává varovným mementem pro naše budoucí generace! Přich áze l y však další zdrcující zprávy: plukovník.a generálního štábu Kar l~ Lukase a poručíka Josefa Vodičku dozorci - sadisté (jako například brat~ Peškové) ubili k smrti. Oba byli moji dobří kamarádi. prvni už z doby _naši společné s lu žby na hlavním štábu před druhou světovou válkou, druhého JSem pak poznal ve Velké Británii , kde sloužil u mého praporu. Lukas byl udupán a rozšlapán proto. že nech!ěl mluvit „pravdu''., vzpíral se. Ze s te~ n~~? důvodu uškrtili i poručíka Vodičku. Dnes. kdy píšt tyto řádky_. svě dci Jejich vi:a~d ještě Žijí. a proto se nemohu podrobně o tomto tragickém skonu zmm1t. Neznám přesně ani motivy jejich smrti. Dny na Pankráci pomalu ubíhaly zvláš t ě od té chvíle, když Hlavsu pr?pustili na svobodu, Růžička pak I. červe nce odešel neznámo kam a plukovmk Kruch mezitím odsouzený k 12 letům těžkého. žaláře , odjel prý do Jáchymova.' Zůstal jsem tak v cele sám. Četl jsem Jiráskovy romány z vězeňsk_é knihovny, píchal patenty „Waldes", psal motáky domil a pomalu se při­ pravoval na hlavní pi'elí~en~ . které se 1!1ě\o konat od 25. do 30. červe nce 194?. na Pankráci. Jako vězen č 1 sl o 2561 Jsem mohl také na „vycházku v kole pankráckého dvora. Prožíval jsem trpělivě chvíle utrpení za krásných slunných dnti toho léta. Nejhorší bývala neděle. kdy se „uzávěrka" prováděla už ve 13.30 hodin a pak následovalo jen dlouhé únavné odpoledne s nekonečným večerem. Bylo vyl oučené s i odpočinout na lůžku, o spaní ani nemluvě . a podfvat se z vysoko položeného okna bylo _rovněž př í s ně zakázáno. Občas se také zableskla „špehýrka", aby strážmistr zkontroloval chování vězně v cele. Některý zle láteři l. ba hrozil raportem a korekcí - přísně oddělenou sa~ovazb<:>u ~ polo viční dávkou stravy. Vězeň lam potom spal na holé zemi bez přikrývky, často „cvičil" a nejméně třikrát denně byl poléván vodou z has~~ské stříkač~y. Dozorce při jejich špehování nebylo slyšet. protože chod ili v plstěnych papu číc h . . . K poměrům v komunistických věznicích se Ještě vrátím. proto~e J5:C~ přesvědčen , že mnohým našim lidem nebylo a a_ni není do su~ z_námo. Jak 1 umírali političtí vězni. Jsou to smutné kapitoly komunistického rez1mu v Československu. Ráno 18. června 1949 mě odvolali do.přízemí. Opět n ěco neočekávaného. Sotva jsem sestoupil z po_sledního s~ho~u . uj~l s: n:'ě dozor~e. který _ ~~ odvedl dlouhými a ponurými c hodbami n~ Jakés_1 sera~ 1 ště . Me,z1 řadou \Jdi JSem některé poznal hned, mnozí na mě sami volah - major ve vys lu žbě Květoslav

68

69

!il•

Prokeš. podplukovn ik generálního štábu František Hynek. major J iří Válek. major Jan Ně mec, major Ladislav Palička (z výcvikového tábora v Milovi· cích). podplukovník generálního štábu Leopold Kuncl , podplukovník gene· rálniho štábu Josef Váňa (ze štábu 3. vojenské oblasti), major generálního š!ábu Ignác Syrovátka, pod poru č ík Bohumil Hornof a přednos t a brněn skéh o nádraží Jaroslav Benešovský. Znal jsem všechny ( kromě již uvedených), vždyť s mnohými jsem napo· sledy mluvil v za h ranič ním vojsku ve Velké Británii. neboť větš in ou se jed· nalo o bývalé přísluš níky mého praporu . Ostamích šestadvacet osob jsem ne· znal. ale podle pásky na rukávě jsem usoudil, že jsou také z vyše třovací vazby. Všichni jsme totiž od prvního dne na Pankráci mě li na levém rukávu červe né pásky, zatímco šmelináfi a ostatní n epolitičti nosil i pásky žluté. Přes výslovný zákaz mluvit mezi sebou, se nám podaři lo prohodit "několik slov. I z toho mála bylo jasné, že skupina „Květa" je rozsáhlá - celkem tam postávalo 36 osob! Po chvíli· nás ve skupinkách volal i do místnosti, tam každému předali obžalobu a ze seznamu obhájců státního soudu jsme si mohli jednoho vybrat. Po přečtení hnusného obsahu obžaloby bylo jasné, proč mě zafadili k tak rozsáhlé skupině „ve lezrádců, zl oč i nců, v la stizrádců a špionCi" Jindy celkem n e postřehnuteln ý přestupek byl vykonstruován lak, aby vyzn ě l pro těžký trest, který se měl stát nástrojem mé likvidace. Ustrnul jsem nad zákeřnou a vy· !hanou stylizací obžaloby, nad množstvím lživých a zkomolených pasáži, obratů a vyuměl k ovaných slovních fráz i, které jsem nikdy nepoužil. Nevím, proč jsem se z abecedn ího seznamu obhájců rozhod l téměř pro nej· pos led nějš ího - JUDr. Jana Zaj íčka, advokáta z Prahy. V cele jsem potom mě l jedi neč no u možnost přem ýš l et o této spravedlnosti, přemýšlet o „zradě a provinění" a uvažovat nad tím, co mám projednat se svým obhájcem, jakmile se dostaví na Pankrác. Při šel 21. červenec. Porada byla celkem stručná. Pan doktor m ě l už n ě které infonnace. c htě l si jen ověřit někte ré věc i z mé č i nnosti v zahraničí a hl avně potom můj po mě r k majoru Prokešovi . Celý můj pl'ípad potom kvalifikova l jako mstu ze strany Prokeše v dů s l edku našich rozepří za druhé svě tové války a jeho ná vštěv u v Brn ě jako informativní. To znamenalo. že zde nemohly vzniknout žádné plány k spik· nutí proti v ládě a li dově demokratickému z říze ní státu. Po jeho náv štěvě a přátelském rozhovoru v přítomnosti doktora Tauše (zastupoval další obžalované) jsem se cítil du šev ně osvěžený a posilněný . Když mě už četba románů unavovala, studoval jsem svou obhajovací řeč , která mě l a vyvrátit vymyšlený text žaloby a lživá nafčen í o styku s Prokešem a ostatními obžalovanými ve věc i mně naprosto cizí a vymyšlené. Skupina, do které j sem se takto dostal, neměla nejmenší možnost se do· mluvit. Rozdělili nás do různých oddělen í vězn ice, a pokud se stal případ , že její dva příslu šnici se octli v jednom oddě l en í. pak byli v růz n ýc h celách. Tato opatf.ení se dodržovala s naprostou pře snost í, což při takovém počtu různýc h skupm na Pankráci a při známé pologramotnosti dozorců i úředníků pře kvapoval o.

V neděli 24. července za mnou pfišel na celu velite l pankrácké vězn i ce 70

K vas nič ka . Osobně přines l moje sověts k á vyznamenání (řád Suvorova, Velké vlastenecké války), jugoslávský panyzánský řád i odznak českos l ove n ského panyzána, protože chtěl vědět, kdy jsem je dostal. od koho, za co a jakou mají v l astně hodnotu. Nařídil potom veliteli oddělení. aby krej č í přiši l všechny odervané stužky, vyznamenání a řády, abych si je mohl „in natura" před hlavnim přelíčením př i pnout na uniformu . Je prý to nařízeno. B ěh e m našeho rozhovoru jsem vycítil jakousi útrpnost nad mým součas ný m provi ně ním. Jj. nak ale naprosto nebyl imelektuálem své rodné komun is1ické strany. Druhý den ráno nás post upn ě svolávali do příze mí, oddě l en í B. Zde nás seřadili podle seznamu obžaloby a odvedli do prázdných ce l proti soudní síni, kde se mě lo konat hlavni přelíče ní. ( Pů vodně se měl ,.monstrproces" konat mezi dě lníky v bývalé Kolbence.) Šest hlavních obžalovaných se dostalo do první cely, ostatní potom ve skupinkách šesti osmi lidí zavře li do dalších místností. Ně kolik dobrých dozorců nám usnadnilo i přes výslovný zákaz, abychom se mohli domluvit. Šlo přece jen o to, jak kdo bude vypovídat, aby ,,neshazoval" jeden druhého a mlče l . pokud by se jednalo o závažné věci. V těchto okamžicích každé slů v ko znamenalo u l ehče ní i uji ště n í, že vše dobře dopadne. Z povzbudivých slov někol ika dobráků jsme vycítili . že a l es poň něk teří z dozorců nesouhlasí s takovým bahnem j u stičního paláce. Měli ovšem také strach, proto své názory tlumili a šeptali s ohledem na ty s vyšší hodností. I to nám však imponovalo a utvrzovalo nás v naději , že takový režim tyran ie nemů že dlouho vydržet. .Západní spojenci urči t ě brzo pomohou a bude zase lépe" nebo „Pomsta bude sladká„ byla naše nejčas tější slova, a proto jsme věřil i - „se d ě t " dlouho nebudeme. Hlavní přelíče ní začalo v 8. 15 hodin . Do soudní s íně jsme vstoupili v zá· stupu . doprovázeni posuňky, má"áním rukou a kapesníky čle nů našich rodin . Šli jsme ji s t ě, bez hlesu s pevnou nadějí , že spravedlnost a pravda zv itězí. Krátce poté všichni povstali. neboť „slavný státní .soud" d ůstojně a ve vší vážnosti vcházel do soudní síně . Předseda senátu podplukovník JUDr. Jiří Štella se ti še ujal slova a monotónn ím hlasem zahájil hlavní přelíčení přečten ím prezence obžalovaných. Vyvolával jednoho po druhém k malému pů lkruh ové mu zábradlí. aby v t ěs né blízkosti senátu a mikrofonu odPovídal na otázky k ověřen í jeho nacionálií. Když tato fo rmální část skonči l a . vojenský prokurátor podplukovník JUDr. Juraj Vieska (Weis) vyhlásil další průběh pře líče ní za neveřejný a vybídl přítomné , aby opustili soudní s í ň. Také obžalovaní odešli do svých d očas ných cel. Zů sta l pouze major Prokeš. Nikdo z nás se už nedozvěděl žádné podrobnost i o jeho výslechu , protože v soudní síni jsme mohli zů s tat až po vlastní vý povědi. Přišel jsem na řadu t řetí den , to znamená 27 . če rvence 1949, kolem desáté hodiny dopoledne. Při vstupu do soudní sín ě mě upoutal pohled na fadu generál ů a vyšších dů stoj ník ů jak z ministerstva národní obrany, tak hlavního štábu. Předseda senátu přeče tl polo hlasně mé nacionále, poté trestní oznámení a obžalobu. Nakonec se zeptal . zda mohu n ěco uvést na svou obhajobu. Od· pov ěd ě l jsem v tomto smyslu : „Po přečten í obžaloby, která nám všem byla doručena minulý týden, jsem ustrnul nad jej ím obsahem plným nepravdivých tvrzení a obvinění z něčeho,

71

o čem jsem nikdy neslyšel. nebyl přítomen žádnému jednán í a s uvedenými osobami j sem se nikdy nestýkal. Majora ve výs lu žbě Prokeše znám ze zahrani ční armády ve Velké Británii. Poznal jsem jeho dobrodružnou povahu bě hem cesty z Bejtútu do Francie. kdy se choval neukázněně. Poškodil tehdy dobré jméno československého dů stoj n íka. Os1a 1n ě velmi kriticky byl vnímán i přís l ušn í ky mužstva tohoto transportu, kteří ho zamýšleli shodit do moře , aby společně s ním nevstoupili do českos l ovenského za hran ičního vojska. Vždyť tam se jednalo o vysokou morálku a prestiž našeho dů stoj ni c kého sboru , a nikoli v o takového dobrodruha, jakým byl Prokeš. Tenkrát jsem incidentu zabránit a věc oh lásil svým nadfízeným v za hranič ní annádě ve Francii. Jeho další vojenský osud jsem nesledoval, ale dozvědě l jsem se. že snad byl z českos l ovens ké armády vy l ou če n a poté vstoupil do francouzské dobrovolnické armády generála de Gaulla. Není plece možné, abych majora Prokeše při zmínce na posádkovém ve litelství v Brn ě. jak připrav uj e voje~s kou vzpouru nebo nějaké jiné vojenské povstání. nenechat zatknout jako in iciátora provokace nebo msty vůč i mé osobě . K onečně není možné, abych jako účastník první a druhé světové války, který v mnoha desítkách bojů dobyl vítězství. vyvolával nyn í bratrovražedný boj ve vlasti. V ždyť za tu j sem se bil s nepřítelem našeho národa a byl ochoten i umřít. Obvi něni, jak je uvádí obžaloba. se příč í mému pře svědč ení. příč í se mému chápáni po~álečné ho života a kon eč ně jsou v rozporu i s mými vojenskými vědomos tmi generála čes kos l ovens ké armády. Přece dnes n emůže n ě kd o tvrdit, že ozbrojené povstání nebo vojenská vzpoura je věcí snadnou. že nevyžaduje důkladné přípravy z hlediska výběru spolehli výc h ''e litelů . rekognoskace terénu. materiálních přípra v, spojení s civilním sek1orem, výcviku velké vojenské zá lohy na odražení protiopatřen í ze strany vojenské správy, která v každém z uvedených důvodů disponuje podstatně vě t šími možnostmi. Domnívám se. že o tom by byl už · přesvědčen i ten posledn í rakouský dra· goun, a tím spíše dnešní moderní velitel. Proto také n ařčen í vojenského rázu jsou výplodem mozku naprostého vojenského diletanta. Kategoricky ho odmítám. V Prokešov i dnes vidím provokatéra. který svým neuváženým jednáním a pochybnými osobními vlastnostmi strh l do katastrofy mnoho nevinných osob. Nyní pfekrucuje pravdu a plave ve š píně svého neč i s tého tě la . Prohlašuji znovu, že o obv in ěních. jak je uvádí obžaloba. nen í mně nic známo, a odmítám v tomto smyslu jakoukoli výpověď. Toto prohlášen í jsem učin il též pň vyše t řování na pátém oddělen í hlavn ího š1ábu. ačkoli mi vyhrožovalo sedm neznámýc h m l adíků bitím. Tímto svoji obhajobu ko nčí m ." Vzápětí vstal prokurátor. aby rozš ířil obžalobu pro lživé nařče ní o rgánů hlavního štábu, proti kterým jsem vznesl stížnost pohrůžky bitím. Na výzvu pře d sedy senátu major Prokeš poznamenal. že moje výpověď je v podstatě správná. Právní zástupce dr. Zajíček poté poprosi l o slovo. Žádal mě , abych se

obráti l a uvedl všechny obv in ěn é osoby, které znám. Kromě vzpomenutého majora Prokeše jsem uvedl plukovníka Hynka, majora Válka, majora Němce, majora Pa l i č ku , podplukovníka Kuncla, plukovníka Váňu , majora Syrovátku, ~po ru číka Horvátha a Jaroslava Benešovského. Když nebylo dalších dotazů, vráti l jsem se na pokyn předsedy senátu na své místo v lavici obžalovaných. Mohl jsem už zůsrnt v soudní síni. Z dalšího průběhu pře líčení vyplývala jeho pečlivá režie. Bylo až protivné slyšet ospalý hlas předsedy senátu, pozorovat ho, jak si po celou dobu hraje s tužkou. Točil si s ní a vzápě tí ji vyhazoval t řemi prsty do výše třice ti ce nti me trů a potom ji dovedně chytil. Do této kuli sy se občas ozýval štěkavý jekot soudk yně z lidu. Ječela na obžalované. když se nechtěli přiznat. Nejasné otázky. násilné chytání za slova a pfekrucování smyslu vět, vymáhání přiznání a udání ostatních spoluobžalovaných, obviňování z buržoazních metod. naprostá netečnost k ob hajobě , lhostej nost k pravdivým a přesvědčivým výpovědím měl a terorizovat obžalovaného při prokázané nevin ě. Tyto a podobné jevy jas ně svědč il y o tom. že o našem osudu bylo už dávno Tozhodnuto někde jinde - na ú středním výboru Komunistické strany

72

73

Če skos l ovenska.

Když sk ončil náš výslech i závěrečné řeči obhájcO, vstoupil do soudní síně muž v civilu. Před předsedu senátu postavil skříňku , otevře l její víko a pojednou se síní rozlehl hlas majora Prokeše. Protokolárně vypovídal proti mně téměř sh odn ě jako v noci z 16. na 17. kvě tn a na hlavním štábu . Ovšem dílčí úpravy se projevily. „ Bluť' příli š nezapadal do celkové atmosféry po mé přesvědčivé obhajobě, ostatně při výsleších dalšíc h obvi ně n ých nikdy nepadlo moje j méno... Celé extempore proto bylo předsedov i i č l enům soudního senátu v id itelně nepříjemné. Můj obhájce se potom zeptal Prokeše, zda je to jediný protokol, který vypovídá proti mn ě. Protokol ů bylo tolik, odpovědě l svědek , že už si nepamatuje jejich obsah. Ale větš i na z nich byla provedena a sepsána s tě l esný m donucením a po omamujících prostředcích včetně injekcí. Pan doktor Zajíček poznamenal, že mu to stačí. V celé soudní síni pak najednou zavládl asi dvouminutový mrtvolný klid ... Další dny přelíčen í . vzhledem k vzájemnému styku mezi námi obžalovanými, jsme vnímali už u vol ně n ě jako soudn í frašku. Všechen ten ,,šibeniční humor;' v pravém slova smyslu se stále nesl v duchu očekávaného blízkého osvobození ze za hrani čí. V sobotu 30. če rve nce 1949 měl být vyh lášen rozsudek, avšak vynesení tohoto „významného aktu;; se zpozdilo o sedmdesát pět minut. Podplukovník Štella v přítomnosti našich příbuzných, hlasem z hrobu v napjatém ovzduší soudní s íně, kde svého času byl souzen K. H. Frank (jaká ironie osudu!) a jiní nacistič tí zl očinci, proti kterým jsme bojovali a umírali, konečně přečetl rozsudek . Téměř nikdo z nás si nic nepamatoval, neboť nebylo dobře slyšet, dokonce ani výměr hlavního trestu, a proto každý po otázce před se dy senátu, zda trest Pfijímá, odpověděl. aby rozsudek byl dán k rukám obhájce.

r Po tomto „slavném a historickém aktu" se spustila opona. Spravedlnosti bylo učiněno zadost. Tři rozsudky smrti provazem se vyhlásily do světa a komunisté slavili vítězství nad reakcionáři, · a zrádci nové ideologie. Nebyl to první, ale ani poslední rozsudek srn litickým vězněm. Bude následovat ještě mnoho takových rozhodnutí. tichá, neznámá jako smrt ubohých lidí, našich vlastencú, protože lidé se budou tvářit lhostej ně. jako by se nic nestalo. Kolik rodičú, sourozencú , manželek a dětí bude však če kat na návrat svých milých zbytečně. nadarmo budou pečovat o jejich vE<:i v přesvědčení, že se vrátí. In formovat je o marnosti jejich počínání, neboť ten jejich zemřel uškrcen. rozšlapán nebo olravou krve?

Jen někteří s tateč ní fekli pravdu u hlavního přelíčení , že neslyší, protože mu dozorci fackami prorazili ušní bubínky, nebo že mají zlámaná žebra. Jedna z žen, která do soudní síně při šla o berlích, prohlási la. že dozorce Pešek ji přerazil obě nohy. .. .. S napětím všec~ s my s l ů j sem zaslechl něco o paragrafu 35 a čtyřech letech těžkého žaláře. Mimo to něco o rozšíření obžaloby o kňvé nařčení příslušníků hlavního štábu. Doufal jsem, že nám obhájci oznámí rozsudek , tfeba i písemně, ale marná n a děje. Přečís t jsem si ho mohl až v době rehabilitace na začátku šedesátých let! Přesto se nám ulevilo. Bylo po „mlejně", jak se říkávalo ve vězeňs ké hantýrce. Stále jsme ještě věři li , že osvobození je na dosah, a potom nastane vyrovnání. .. Tragické ovšem byly tresty smrti, protože takto zmařený lidský život už nikdo nevrátí.

Téhož dne jsem se dostal na transportní celu a 5. srpna 1949 nás autobusy odvezly pře s Kladno, žatec, Karlovy Vary a Ostrov v Krušných horách do tábora ve Vykmanově . Za de št ě jsme konečně dorazili na nústo určen í. .. Kupodivu jsme dostali celkem přijatelný oběd - polévku, uzené a chleba. Poté nás rozdělili na jednotli vé baráky. Ten „můj'' měl číslo 121 a našel jsem zde několik známých t váří. Ostat ně v táboře byla celá řada známých důstojníků vězňú. Také zde měl každý z nás .,své" č íslo, já 0103911. Druhého dne jsme nastoupili na „apel'', jak se řtK:ávalo už v německých koncentračních táborech, kde nás rozdělili na práci. Byl jsem zařazen do takzvaného komanda .,kravín". Bláhově jsem se domníval, že budu pracovat v zemědělství. Asi po pú lhodinovém pochodu jsme přišli k nově postavené budově s dosud neupraveným okolím. Zde sídlila ústřední správa Jáchymovských dolú i takzvaní sovět ští in ženýři a technici. V ,,kravíně" pak byl její cemrální sklad dů lníh o dříví - prken, kuláčů a hranolů. Něco pře s stovku muklů rozdělili do několika skupin. Ta naše pracovala s dřevem na velkém prostranství před hlavn i budovou. Práce zatím nebyla tak namáhavá. Z tábora jsme vycházeli v šest hodin ráno, z ,,kravina" jsme se vraceli ve tři hodiny odpoledne. Mezitím jsme měli hodinu na oběd i odpoč inek. 74

Velkým, skut eč ně velkým svátkem se pro mě stal 15. srpen 1949. Na první n ávštěvu přijela manželka Otylka s dcerou Jarmilkou. Bylo to téměř po třec~ měsfcích našeho odl oučení, ale jejich nekonečnost byla zoufalá. Představ1!

jsem se ve „svérázu" -_vězeňském s1ejnok r~ji . Vyhlí~el j~em v něi_n prý ve~nu rozkošně, asi jako Švejk, ale v o něco vyšš1m vydám. Přinesly m1 dva b~hky znamenitých věcí k sn ědku i k mlsání. Dokonce i likér, na jehož láhvi byl návod k použití: tři lžíce denně po jídle. Proto také prošel prohlídkou. Tenkrát v táboře ještě nebylo oné přísnost i , s jakou jsme se setkali na konci ~rpna, když nastoupil službu protivný a nenáviděný strážmislr „Punta". Jeho Jmén? je velmi dobře známé všem. kteří pocitili jeho zneužívá~í moci a zlou vúl.1. Jen kolika kněžím (mezi nimi i domažlickému pá1erov1 Antonymu) pravidelně v ned ě li dával s oblibou korekc i s půs tem, když k obědu byl třeba kousek uzeného masa. Návštěva rodiny trvala asi půl hodiny. Mohli jsme si mnohé vysvětl il. Zůsta l y mi pěkné vzpomínky po fadu dnů a týdnů - až do příští návštěvy. Každý čtvrtek se v táboře konal takzvaný koň ský trh. V doprovodu neznámých osob přicházel velitel tábora s dozorci a některý ze sově ts~ých „inženýni nebo techniků ", aby vybrali nové pracovní síly do dol?. Tak JSe~ byl později určen na důl Eliáš. Vzpouzel jsem se tomu s _odvolámi_n na sl~bš1 nohu a bolesti páteře , avšak jeden mladší d_ozorce m1 vysvěthl , ž~ Jako „parašutista" mohu odtud „pláchnout" za hranice. Nakonec mě přece 1en ze seznamu vyškrtl. Pobyt v táboře byl j inak za letních slunných dml snesitelný. Ve voln~ch chvílích jsme většinou leželi venku na trávě . H ůře už b~lo v druhé polovin~ srpna, kdy v Krušných horách nastávají mlhy, deště a z1i_na. NeP?n:ohlo am více přikrývek, noční chlad pronikal do těla každou skuh~ou. Ph predstavě, že zde prožiji zimu, mrazilo po těle už nyní a nedalo se věři l , ~e by v barácích s jednoduchými stě nami a okny mohli žíl lidé. Ale pro vězně Je všechno dobré„. Zdravotnická opatření neexistovala. Nemocničnf barák byl stále přeplněn vězni s úplavici, s bolestmi žaludku, se střevními křečemi nebo se ž.loutenkou, vždyť l éků byl katastrofální nedostatek. Jakmile se k l~kafské prohlídce hlásilo více vězňů, Punta je pendrekem vyhazoval na práci kolem baráků .

V tábofe byla jen závadná voda. která se mohla pít pouze převařená. Kanalizace pochopitelně žádná nebyla, a t~ smr~utá voda čpě,la po celém

táboře. Nejhůře potom vypadaly záchody. Nikdo Sl toho ale nevš1mal. . Vzhledem k ostatním podmínkám strava zde nebyl_a špatná. Zpočátku Jsme

dokonce dostávali pracovní přídavky salámu, sýra 1 chleba. A pak tu byly balíčky z domova, ze kterých se opatrně ubíralo, protože nikdo nevěděl, kdy dostane další. Jednání dozorců až na zmíněného Pun(u nebylo drsné an i hrubé. Nikoho neuráželi nešikanovali. Působili celkem neteč ným dojmem, snad je i mrzelo jejich po~olání, neboť se svou službo~ nebyli spakojeni. Znal jsem některé z nich osobně, vždyť za války se stah příslušmky 2. českoslove nské paradesantní brigády v SSSR, a byli zde i bývalí vojáci ze západní annády, a pro75

to se lu dalo žít lidsky. bez utrpení. Punťu občas napomenuli , a když mu jednou v noci vězňové naiřepali ,,kožíšek'·, nebylo z toho nic než pár vtipných vět. Několik dní se hlásil jako nemocný a vystřízli vě l!

Krátce po ranním nástupu 27. srpna nařídil Punta, abych zůstal doma a postavil se dozadu. Když všichn i odešli , poslal mě do kuchy ně, že později fe kne, co bude dále. Od kuchařů jsem dostal nějaké maso a cukr. Snad tuši li, že tábor opustím ... Asi kolem druhé hodiny odpoledne přišel Pun ťa s tím, abych si na baráku zabalil své věci. Zprávy se .pot vrdi ly . Měl jsem odejít neznámo kam . Nenápad ně jsem se stač il rozloučtt s něk oli ka známými dů s tojníky jako s plukovníkem kruchem se kterým jsem obýva l celu na Pankráci. Strážmistr Novák mě potom odvedi za táborová vrata, kde opodál ·stálo civilní au10. Jeli jsme přes Ostrov, Karlovy Vary s měrem na Plzeň. Novák byl na-1ehdejší. dobu velmi s l ~šn ý a příj_emný č l ově k . Zastavi li jsme se v obci, jejíž jméno s1 už nepamatUJI . a tady JSem po dlouhé době vypi l jedno pivo. Naši tfi spolucestující mě obdarovali salámem a vejci. Byli navštívit příbu znéh o v táboře, kde se d ozvědě li. že zanedlouho bude propu ště n . Proto jim zůstal y n ě kt_eré v~ci. Při roz l ou čení v Plzni jsem od nich dostal ještě ovoce. Auto zastavil? v _J7dné z pos_lranních ulic, odk.ud jsme šli s Novákem přes pole na hl avm uhc1 a po del š1 namáhavé ces tě JSme dorazili k bráně . V jejím průčelí se vyjímal nápis - „ Věznice Bory'·. Vešli js~e do chodby a odtud do přijímací kance l áře . Po obvyklém rituálu mě odvedli do takzvané transportní ce ly. Ponurá zmuchlá místnosl se poda. bala každé jin ~ cele. Představova l a pro mě v tomto okamžiku přece jen nápadně smutn y pře c h od ze svě tl é h o barák u s normálními okn y a d veřmi ve Vykmanově do této malé hladomorny plné špíny a uzamčené na něko l ik zámků . Co bude nyní? Byla sobota, a proto obligátní proh lídka proběhla už dfíve. Jídlo prý mohu dos1a~- ~ž zítra. ~aštěstí_ mi zů st a~o ještě něco z daru neznámých spolucestuj1c1ch, avšak.Jednotlivá sousta Jsem převaloval v ústech bez jakékoli chuti . Nedostal jsem ani vodu, prolože strážmistr tvrdil, že sám nesmí otevi'it celu. Nesmě l jsem si lehnout, jen sedět u starého rozviklaného stolku a oddat se vzpomínkám . Zvláštní věc: nyn í se zdál tábor ve Vykmanově i Pankrác da· leko lepš~. Snad i:'roto, že jsem přišel do ještě větší bídy, než byla předchozí. ~dyž Jsem odj ížděl z tábora. na návěs tní tabu li jsem čet l upozornění, že v dusledku nové úpravy stravování a zásobování vězňů budou zavedeny pra· covnf no~y. Na přilepšení si od této chvíle budeme muset doplácet ze svých „vydě lan yc h " peněz. Zasílán í balíků a peněz z domova se tímto zastavuje! z.adv~ dny ~ě lo uply~o_ut už pět let od okamžiku, kdy na Slovensku vypuklo povst~m. Prom1ta\a se m1 uzkost, bolest, boje v opuštěnosti i v ítězství nad smrtí ~ nym tak hrozné zkl amání. Bolest umocňovalo nejen zvláštní ticho v okolí, ale I bezduch~ prázdnota sobotního večera a nejistá budoucnost. co bude zítra . Jsou to satanáši, ďábl ové, neurvalí sadisté, ktefí l áteří. že nás musí hlídal. 76

•.Postříl et vás, bestie. a 10 je má1o, škoda kulky. Nechat vás pochcípal, lůzo zaprodaná" - bylo často slyšet z úst dozorců. Také Čech ů a Slováků , a 10 bolelo strašně moc ... Termíny osvobození vlasti, prorokované vězni a jejich návštěvami, padaly jeden za druhým. Nervy se napínaly k prasknutí, naděje slábla, i když víra, že komuni stická tyranie musí padnout, zůstáva l a. Usínal jsem tehdy v hrozných mukách při vzpomínkách na domov. Slamn ík tlači l , podhlavník i přikrývka byly cítit smrdutým potem. Kolik a jakých osob už zde spalo? Čisti l je vůbec ně kdo? Druhý den jsem dostal zrezivě l ý šálek se lžící, půlku malého bochníku chleba, trochu soli a čís l o 1045. Odpoledne st rčili do cely pana Filipa z Prahy. V upřímném rozhovoru. přiroze ně o domovu a s pole č ném neš těs t í, které nás potkalo, nám čas rychleji ubíhal. Dostal něko li k let t ěžkého žaláře. Dny se pomalu pfevalovaly jeden za druhým až do I . záfí odpoledne. Asi ve čtyři hodiny mě odved l strážmistr k veliteli vězni ce a tam ve „vší kráse" stál správce ,,garň ák u " - Pergl. Uvítal mě svými charakteri stickými slovy : „Tak už tě , ty syčák u , zas mám !" Dal m ě do ,jara'· a spoutal ruce „brazletami". jak jsme ři'kali o kovů m . Stáhl je. až kosti praš tě ly. Poté se vysoký štíhlý blondýn - podporuč ík Šafarčík (pozděj i mně známý jako velitel horské vězni ce) - jízli vě zeptal, zda mám s sebou nějaké j ídlo. Pergl ho ujistil, že už m ě tam dají. Věděl jsem. co tím myslí. Auto nás odvezlo přes Rokycany, Beroun do Prahy a přím o na „garň ák " . Přijeli jsme kolem osmé hodiny večer. Byla to nová rána na mé, už tak pocuchané nervy. Co to znamená? Co se zase děj e? Nespal jsem. Myšlenky se honily hlavou, ale na nic kloudného jsem nepři šel. Jen samé dohady a obavy před novými trampotami. Usnul jsem tehdy až k ránu . Po silném bouchání na dveře ce ly č í slo 14 v pfí zemí j sem vstal celý prostydlý. Pomalu jsem se jako zmlácený, bez mýdla, bez ručníku upravoval. Vyhlídky na klidný vězeňský život byly v nedohlednu. V deset hod in dopoledne přiše l na celu Pergl, aby mě vykopl ze dveří. Pře s d vůr jsem přešel do hlavní budovy. V kan ce l áři sedě l mně již známý major Bohata. Také jeho první slova byla neobyčejně vře l á: „Pacholku, už tě zas vidím. T y jsi taková sv i ně. že větší pod sluncem není. Ty si myslíš, že paragraf třicet pět bude t ře ba amnestován. ale ty nám neupláchneš! Teď jsme tě chytili. Máme na tebe políčeno jinak. Tentokrát je to špionáž pro Francii . žebráku, lhát už nebudeš. My tě nauč íme mluvit pravdu! Počkej! Na Pankrác i jsi nám vyklouzl , umě l ses z toho dobře vytočit, ale dnes z tebe budeme řem ínky řezat!" Mezitím mě uhodil pěstí do tváře . ,,A nyní budeš mluvil pravdu! " První otázka, kterou tento hulvát položil. byla takz vaně deduktivní. Koho znám v Lysé nad Labem, s kým jsem se tam stýkal, koho na vštěvova l ? Začal jsem od nádraží, předno s tou stanice, neboť jsem se domníval, že se jedná jako v prvním procesu o transport vojska na ozbrojené povstání. německy ,Jache lzug". Když nebyla žádná odezva, jmenoval jsem místního hosti nského u nádraží, potom tiskárnu firmy Horák a po stupně po kračoval až na námě stí , 77

odtud ke kostelu (evangelického faráře jsem přitom úmys lně vynechal) a potom jsem se vrátil do ulice k Litovli a zpě t z náměstí k Milovicím ... Vyjmenoval jsem mu všechny známé národní socialisty, sociální demokraty. li-

1a~cr~t~~~ua~::tyŠe~~r:~~l~i~~~a~J~~~e;;;,~~~d~am~{~~:~e~.alt ct~e~~~~I~ začal a padat jedna otázka za druhou. Jak jsme se seznámili , kolikrát jsem byl u něho na návštěvě, o čem jsme mluvili. proč jsme si říkali to nebo ono. proč jsem se zajímal o jeho závod atakdále. „A teď budeš, chlape, mluvit pravdu nebo tě rozč tvrtím !" Podobná „pfíjemná·' upozornění vycházela z jeho úst velmi přesvědčivě , neboť se domníval. že má nezvratné důkazy o mé .. proslulé špionáži··. Karla Šenka jsem poprvé navštívil v jeho bytě někdy v roce 1946 se svým tehdejším zástupcem plukovníkem Josefem Kvapilem. Společnost byla pfíjemná, i když on sám nevynikal mnohomluvnosti. jen někdy, za určitých okolností. Vcelku to byl pěkn ý seznamovac í večírek. Chodival jsem potom obča s k němu . hla vně v roce 1948. Mluvilo se o novinkách politického žiyota, o které Karel sice projevoval zájem, ale nezaujímal k nim stanovisko. Koneč n ě neměl i jsme tehdy možnost o něco se opřít, zásah Západu nebyl jistý a na naše sily se nemohlo spoléhat, když v če le pů sobilo plno zrádců: Svobodů, BočkQ, Laušmanů. Da vidů a jiných. Velmi ho tenkrát zajímala stať z mých vzpomínek ..Pokračujte v horách" o Janu Švermovi, jak s konč il svoj i kariéru přičiněním Slánského v Nízkých Tatrách. Dal jsem mu proto přečíst kartáčový obtah a společně jsme potom prodebatovali místa, která byla cenzurována a do tisku se nikdy nedostala. Tím více v jeho očích hodnota mého svědectv í stoupala. protože jinak to bylo suché konstatování jak vojenských, tak politic kých událostí. Když jsem byl přích odem generála Malce dán na .,vedlej ší kolej" a nastoupil léčení ve sborové nemocnici , ptal se mě Šenk, proč raději neodejdu do penze. Veřejno st je konecko nců dosazením Malce roztrpčena . Nabízel mi, pokud mám nějaký kapitál, abych se stal jeho s polečníkem . Věděl jsem. že podnik příliš neprosperuje. což potvrdil i můj švagr, a proto jsem od této možnosti ustoupil. Pře s to jsem k němu občas přišel, pobavil se s jeho roztomilými dětmi nebo si vypůjčil z jeho bohaté knihovny několi k knih a potom odjel

do;!1,f j~~~l~~~:t;:;~~Še~~';o~i~~ř, ;r~h~ ~:i:~v~:~kném íordu nemám 1

rádio. Vymluvil jsem se, že nemám pros t řed ky, auto je vojenské a rádio mě při jfzdě ruší, zv l áš t ě pokud není čistý poslech. Naléhal ale na ,.prezent", měl silný aparát bez skříň k y. a iak mi ho jednou s pomocí řidi če zamontoval do vozu. Musel se ovšem upravit přívod proudu, teprve potom hrálo. Ř i dič je pouštěl při každé pří l ežitosti, a nebylo divu, že se kolem mého vozu shromažd~val_ potom houf posluchačň. respektive milých posluchaček. Některé se os.měh l y 1 sednout do vozu, a proto jsem rádio kategoricky vrátil. Byl pokoj a klid. Před odchodem do Brna, na začátku února 1949, jsem se s Karlem rozlouč i l a více jsem se k němu nedostal. V s k~tku to není poutavá čás t vyprávění o návš1ěvě mého známého, ale pře­ kvapuje. co z toho dokázali zpravodajští odborníci 5. oddě l ení vykonstruovat. Následná, druhá obžaloba ve své vylhanosti předč il a tu první.

78

Když jsem sko nčil své vyp rávění, udeřil Bohata pěsti na stt11 a zařval : „Tak ty, pacholku, neřekneš pravdu, co jste spolu páchali?" Chytil mě pod kfkem a zača l mnou cloumat. Uvědomoval jsem si, že se nesmím vzpírat, neboť bych byl potom úp lně ztracený. Přece se nenechám ubít! 2.áleželo mi plece na tom, jakým způsobem mám být usvědčen . Chci znovu bojovat za právo, spraved lnost a za pravdu. Nastalo obdobi nového vyšetřování. Bylo únavné, bez jídla a pití až hlubOko do noc i. První den mě sice Bohata po bezvýsledném výslechu propustil na celu , avšak_ v noci mě nechal vzbudit a znovu vyšetřoval. Protokol opět nevyzně l podle Jeho představ . Nepomohly nadávky ani bití. Proti lživému nalčení o špionáži ve prospěch cizí velmoci jsem se dQs l edně ohrazoval. dosavadního vyšetřování prý vyšlo najevo, že j sem se Šenkem udržova1 pravidelné styky, vyzvídal od něho tajemství výroby jeho chemických výrobků, na kterých měla zájem vojenská správa, a tyto tajné údaje jsem potom předával francouzskému velvyslanectví v Praze. S tím jsem měl udržovat pravidelné styky prostřednictvím krátkovlnné vysílač ky namontované v mém autu a dále jsem prý s její pomocí odvysílal zprávy o politických poměrech v republice ministerstvu zahraničních věcí do Paříže! Nikdy jsem nemě l ani tušeni, že bych se mohl k něčemu takovému proplijčit. Kdo se jen z vysokých hod nostářů armády mohl snížit k tak nicotné~u , na nepr~vděpod.o bnýc h motivech založenému případu vojenské nebo prumyslové špionáže, Jak se o tom psalo v obžalobě? Ostatně mě ani nenapadlo, aby rádio, které mělo tolik poruch, bylo schopné ještě fu ngovat jako vys_ílačka. Kdo to asi za mě všechno dělal, jsem skutečně nevěděl. To byly moJe argumenty. ale major Bohata zuři l , hrozil mi rozčtvrcením na n ěkolik kusů. V takové chvíli jsem c hladně odpovídal: „To prosím nečiňte, n eboť se ni čeho nedozvíte. Já vám stejně více neřeknu, protože nic nevím!" Věc ale vůbec nebyla lehkovážná, jak by se snad zdála. Kolem poledniho 3. září se vřítil do cely Pergl a zařval; „Ven, pacholku, a1e rychle!" Právě jsem obědval. Stačil jsem ješ tě strčit buchtu do kapsy, vzal čepici a vyšel ve n. U vchodu stál Bohata, který si mě převzal. Projížděli jsme Prahou malým osobním autem za krásného podzimního počasí . Někde u Wilsonova nádraží jsme prudce zabočili. Auto zastavilo před vraty, po jejichž levé straně byla podlouhlá plechová tabule s nápisem: Ministerstvo vnitřního obchodu, Oddělení O. Po zazvonění se vrata otevřela a auto vjelo do průjezdu . Jakmile se za námi ~vře l o, Bohata nařídil vystoupit a jít po schodech nahoru. V druhém pacfe Jsme se zastavili před dveřmi s nápisem Vnitrobezpečnostní odděl ení. Když se ote vře l y, uvítala nás poznámka: •.Aha, už vedeš toho lumpa?" Vešel jsem a okamži1ě jsem se musel postavit obličejem ke zdi. Kolem mě th~dili muži i ženy. Jejic h obličeje j sem pochopitelně neviděl. Nadávali, pli"ll.1po mně ... Uvítání opravdu hodné jejich zášti. Nakonec mě zavolali do místnosti , kde

z

79

v rohu stál kulatý

stůl

a

dvě

židle. Ostainf

zařízeni

bylo typicky

kancelářsk é:

~:~ís s~~!dS:o~~Li~iei~~c~ps;oťo am~~t;~~ěs:t~. r~1::;. ~~~:! ~~~~~ přistoupi l , dostal jsem políček. Prosil jsem ho, aby mi dal ještě jeden na druhou tvál. S evidentnf radostí vyhověl ... Ale to se už na scéně objevili čtyfi pochopové. Jeden měl pruhované tričko, ostatní košile s vyhrnutými rukávy. Hned se ptali, jak se chovám. V tom okamžiku mnou projela jakási úzkost, srdce změklo lítostí nad tělesnými tresty a z oči vytryskly slzy. Ten s bradkou se zeptal, proč pláču. „V životě jsem ještě. ani jako malý chlapec, nedostal tolik facek jako pfi posledních výsleších orgánů spravedlnosti hájící ,hdská práva·. Jsem nevinen a nechápu, proč jsem tolik trýzněn ... " „Ty kurvo, nezasloužfš nic jiného. než zaživa hodit do stoky! Lháři jeden, pacholku! Pokud tady nebudeš mluvit pravdu, tak z tebe naděláme nudle!" prohlásil muž v pruhovaném tričku. A odešli. Nato přišla písařka v blůze z angorské vlny. Chtěla začit psát protokol, ale vymluvil jsem jí lakovou práci, protože nic nového nemohu fíci než to, co jsem uvedl v minulých protokolech. Muž s bradkou se mě opět zeptal, proč se nechci přiznat. „Přiznám se ke všemu, co vím, avšak co nevím, nemohu tvrdit. Nemohu přece nechat zaprotokolovat to, co není pravda, ale výmysl." Ujistil mě i sebe, !e plece jen pravdu ze mě dostane. Odešel ke stolu. aby kamsi zatelefonoval. ,Franto. máš to už připravené?'' ,.Dobl'c, až to budeš mít, brnkni!" Za chvíli zazvonil telefon a z následného rozhovoru bylo zřejmé, že vše už je připravené. Odešel jsem pak v doprovodu asi pěti osob po schodech dolů. Podzemí bylo moderně z.afizcno, všude nově vymalováno ... Strčili mě do jedné z nových cel, kde kromě židle uprostřed nic jiného nebylo. Když za mnou zaklapl zámek, ocitl jsem se v podobných úzkostech jako mnohé desítky a stovky politických vfzňů, které jsem nynf následoval: hrůzné vyhlídky nejbližší budoucnosti. Uzkost se ještě zvýšila, jakmile jsem si všiml těsně nad podlahou pásu perforovaného plechu kolem cely. Fantazie zapracovala. Plyn! Trpěl jsem vleklou chronickou rýmou, nic jsem necítil. Myšlenka na náhlou smrt mě blaži la ... Rychlými kroky jsem měřil celu od rohu k rohu a každou vteřinou očekával dalši překvapeni, které nemůže být ničím Jiným než smní. Musí se s nf smířit každý. kdo se dívá do její mrazivé tváře , do jejího nenávratného náruči. To js<;>u neJdramatičtějšf chvfle vězně, kdy s úžasem registruje momenty, které přinášejí neodvratnou, ničím nezaviněnou a bestiálními prostředky provedenou smrt. A dále? Smffi1 se s okolím. v duchu se rozloučit s nejbližšími, vzpomenout nejkrásnějších chvil života a nakonec se posilnit modlitbou na cestu utrpení, ale také vysvobození!

po~ebn~ :~:~~!~~~~~~!~~~:h t{i~:~ Čc~~~~io~;ij~~:~~~~~ podobě smrt, kteráje nevyhnutelná pro lepši život naší budoucí generace.

80

Vladimír J>tik:ryl ve Velké Británii. Camp v Cholmondeley, 1940

Beseda našich vojáků s britskými školáky. Cholmondeley Park, květen 1941

Lt Colonel Giles nasetkáníveWaltonHall s podplukovníkem Vladimírem Pl'ikrylem,

1942

Pl'cstávka v prň~hu ve Velkt Británii

cvičeni

Jedno z pl'átclských setkání I. čs. smíšené brigády s mladými Angličany. květen 1941

pfíslušníků

Inspekce u Přikrylovy jednotky, záfí 1941

Slavnostní nástup s bojovou zá.~tavou, kterou věnovala jednotce Sokolská obec v Americe, Velká Británie, 1942

Vánoce S dr. Edvardem Benešem. Velká Británie, 1942

Záběr z jednoho cvičení ve Velké Británii, bi'ezen 1943

Se svými spolubojovníky ve Velké Británii. Blackpool, 5. 7. 1943

z výcviku 2. Č'i. paradesanlni brigády v Jcfremově (SSSR), bfez.en

V této pevnosti bylo uskladněno 16 000 padákťi určených pro 2. čs. paradesantní brigádu. Przemysl. poč. září 1944

Plk. Vladimír Pfikryl s důstojníky pfed útokem na Besko u Krosna, 2.áfí 1944

1944

na

Rychlý oběd v bojových podmínkách v Jacmerzi, polovina záfí 1944

pozorovatelně

Generál Rudolf Viest a plk. Vladimír Přikryl. Kroscienko u Krosna.

září

1944

Nástup brigády k vyz.namenání Českos lov enským vá l eč ným kfikm 1939 a medailí Za vítězství. Zprava: plk. V. Přikryl , pplk. V. Lichner, gen. R. Viest, gen. B. Boček a sově1ský dňs1ojn{k Míšin. Kroscienko u Krosn3, z.áfi 1944

Bohumil Laušman, plk. Vladimír Pli.kryl, František Němec, gen. RudolfVicst. Kroscienko u Krosna, záfí 1944

Vojáci 2. čs. paradesantn( brigády v SSSR pl'ed odletem na Slovensko

Zbraně

pro Slovenské národní povstání. Tri Duby. konec září 1944

Velitel 2. čs. paradesantní brigády v SSSR plk. Vladimir Přikryl se skupinou důstojníků. Prvnf zleva: npor. Karol Chovanec, čtvný kpt. Vrzala a dále por. Karol Vítek a důstojník Man;zálek

Dva z hrdinů SNP- plk. Vladimír Pfikryl a škpt. František Fajtl. Letiště Zolná, září 1944

na

Československá vládní delegace a členové SNR u škpt. Nábělka. Vladimír Pfikryl prvni zleva, upros1fed sedf gen. Rudolf Viest, konec záff 1944

návštěvě

Z improvizované oslavy VŘSR v slovenských horách. ~ečníkemje A. N. Asmolov. Vedle plk. V. Pfikryla poslanec B. Laušman, druhý zprava R. Slánský. lismpad 1944

Polní veli1elské stanoviště 2. čs. paradesantnf brigády u Banské Š1iavnice, polovina tíjna 1944

Kpl. Ivan Pazderka a fotograf brigády M. M. Glider s plk. Vladimírem Pfik:rylem v mrazivém ránu ve Vajskově dolině, leden 1945

Brig. gen. Vladimír Přikryl, div. gen. Bohumil Boček a ministr národní obrany gen. Ludvík Svoboda. Milovice 1946

Jedna z vzácných chvilek klidu pfi večeři jif v osvobozené vlasti

Ve vojenském výcvikovém 1ábnfe v Milovicích, 1946

Strážný občas zkoušel závěr revolveru a to přidávalo na pocitu nejistoty. Někdy se špehýrkou zeptal, chci·li kouřit, a po odmítnutí si dál hvízdal a zkoušel zbraň. Zaposlouchal jsem se do dutých krokO chodců na chodníku. Zaslechl jsem i tlumené hlasy. Ptám se: bo{;~í~~.ak nevíte, kde jsem? Znáte tohle misto? Proč se nevzchopíte k osva.

S „brášky" legionáfi. Praha 1947

Uvažuji o kontrastech. Tam lidé, zde peklo a hrůza. Zde Praha, rodina je v Milovic_ích, jak blízko, a přece jsme od sebe vzdáleni. Když jsem byl ve Velké Bntánii, říkával jsem si, jak jsem od vás vzdálen, a přece tak blízko. Dnes je to pravý opak. Asi po dvouhodinovém vyčerpávajicím trýznění duše se náhle otevřely dveře. V doprovodu dvou „tajných" vycházím na chodbu. Asi po dvaceti krocích zabočíme doleva do úzké chodby. Na vysoko připevněných trubkách, asi od ústředního topení, visí _několik silných provazů. To je popraviště, myslím si. Krev v těle tuhne. Usta se zavírají, nohy slábnou. Tak tedy zde zemřeš! Z přízemí přicházejí další tři muži. Jednoho z nich poznávám, muže v tričku; který cestou fve: „Tak co, budeš mluvit?" ,,Ano," odpovídám, ,,co vim, tak všechno." Najednou nechyběl ani psací stroj s písařkou, jejíž něžnou tvář jsem přehlédl.

,Jseš špion?" ,,Nejsem a nikdy jsem nebyl!" Tak nahoru'" Svázali mi ~ce, nohy a přirození v jeden uzel a polom mě vytáhli vzhO:ru asi pět metrů. Bolest procházela celým tělem, zvlášť při trhavém soukáni dolů. A opět vzhůru. Opakovalo se 10 celkem pětkrát! Bolest přemohla zaťaté pěsti a zuby. Zasténal jsem. Když jsem dopadl na zem na břicho a na obličej, omdlel jsem. Snad to byl otřes mozku. Polili mě vodou a někdo se ptal: „Tak co, teď už se přiznáš, nebo tě rozdupáme?!" Ale vtom někdo vběhl do chodby a volal: ,,Nechte ho a pojďte všichni ihned nahoru!" Okamžilě jsem byl zbaven provazů a už mě vlekli do druhého poschodí. Stal se zázrak, myslím si. Těžce oddychuji a potácím se po schodech ... Po krátké přestávce v kanceláři mě zavolal major Bohata, abych šel s nim. Scházíme dollt a nasedáme do auta. Odvezli mě zpět na Loretánské náměstí. Únava byla strašná, hlava jako by se chtěla rozskočit. Nesměl jsem ležet ani sedět. Zkrátka nová muka. Kéž už by byl večer! modlím se. A opět mě pronásledují myšlenky. Proč mě odvolali z mučírny a neuskutečnili své hrozby? Nikdo mi nic neřekl, a to bylo ne} nepříjemnější!

Vladimír Přikryl jako hlídač na pile. Kři nec, 24. 7. 1961

Snímek gen. Vladimíra Přikryla po rehabilitaci v roce 1965

Ráno po snídani (černá káva s kouskem chleba) mě znovu volal Pergl. A se vše opakovalo jak.o minulého dne. Major Bohata, jízda Prahou stejnými ulicemi i příjezd do už známé budovy ministerstva vnitřního ot>.chodu. Bude se opakovat i mučení? Hrozné pomyšlení. Myšlenka na smrt už kdyby ten život nějak skončil - mě neobyčejně posílila. opět

81

rozložit na své známé. aby se jejich trestnost ztlumila? Chce se ospravedlna na ú čet jiného? Nevím, nemám dostatek fantazie , abych se vymanil z podobných otázek . Přes všechno utrpení jsem zvědav, jak to dopadne. Často mi zní v uších slova majora Bohaty: „Ty si myslíš, že paragraf 35 bude třeba amnestován, ale ty nám neupláchneš ... " To znamenalo: Dostal j si v prvním procesu málo - čtyři roky, proto jsme na tebe ušili další případ. Musíme tě zlikvidoval, máme k tomu rozkaz! Ovšem na chodbě jsem dlouho n ezůstal, neboť mě zavolali do známé místnosti s kulatým stolem. Šenka potom odvedli do sousední místnosti. Spojovací dveře byly s l abě pootevřeny, a tak jsem mohl ledacos zaslechnout. Nejprve byly položeny nějaké přístroje na s kle něn ou desku stolu . Potom jsem zaslechl Šenkovo zasténání, které se několikrát opakovalo. V šelestu gramofonové desky se najednou ozval Šenkův hlas. Z jednotlivých útržků jsem pochopil, že vyprávěl o tom , jak se se mnou sešel, na vštěvova l každý den. pořizoval pře sné záznamy továrn í výroby, s kým jsem měl styky (francouzský vojenský atašé v Praze generál Flipo a z francouzského velvyslanectví s panem Dejlanem) a jak ú s pě šná byla moje č inn ost. Nejv íce mě zaujala délka této č innosti - tři a půl roku. Pochopil jsem, že se jed ná o záznam na gramofonové desce, která bude opět použita při soudním přelíčení. Když už nemohl Šenk vypovídat „odpapouškovanou pravdu", kterou předříkával major Bohata, byl někam odvlečen, kde byl posilněn „injekcí". Poté to zase chvíli šlo kupředu. Když snad už byl protokol podle názoru Bohaty do statečně průkazný a usvědčující, přišel za mnou. „S lyšel jste?" Odpověděl jsem v tom smyslu, že jsem neposlouchal. K oneckonců pře s dveře nebylo jasně slyšet. „No, to se podivíte, jak vás Šenk usvědčí." „Jsem na to velm i zvědav." „ Poč káte zde!" Asi za půl hodiny se vrátil a odjeli jsme zpět do „garňáku". Ve vězeňské kapli - po opětné výzvě k pravdomluvnosti - byl se mnou sepsán nový protokol , avšak t é měř doslovného znění jak předcházející. Projevily se tu dva základní delikty: prozrazení úředn ího tajemství ve věc i generála Malce a vyzrazení dvou jmen zpravodaj ských důstojníků ve Vojenském výcvikovém táboře v Milovicích. Případ s Malcem nebyl ani důvěrný, ani taj ný, ale veřej n ý, nad čí mž se pozastavoval každý, kdo jevil zájem o annádní věci. Jména zpravodajských důstojníků také nebyla tajná, neboť k nim přicházelo tolik občanů s žádostmi o povolení ke vstupu do výcv ikového prostoru, že utajit jejich jména bylo víc než iluzorní. Vskutku šalamounské zdůvodnění, ale proč tyto věc i byly tajné, jsem se d ozvěděl až v průběhu přelíčení. Ve výroční den mé svatby, 7. září 1949, mi zase nasadili pouta, ale přesto

jsem s pocitem ulehčení odjel zpět na Bory u Plzně . Přijeli jsme tam až pozdě večer. Po přijímacích formalitách mě strči li do transportní cely. Následující den mě potom dali na celu č ís lo 386 v oddělení C. Setkal j sem se zde se studujícím teologie v Praze Georgijem Javorským- Buraničem, tělem i duší vlastencem z Podkarpatské Rusi. Seděl u malého stolku s velkou hromadou peří. Seznámení bylo velmi upřímné a s rdečné, jak se patří na „kriminálníky" proti své vůli. Uvítal jsem, že je také politickým vězněm, před ostatními „krajňáky" a okresními (odsouzenými krajskými nebo okresními soudy za šmelinu, krádeže, vraždy apod. ) jsem byl varován. Většinou donášeli dozorcům. Byli to lidé svárliví a méně uvědomě lí. Věděli ovšem, že sebemenší amnestie bude předevš im v jejich prospěc h. Další den jsem dostal svou dávku peří, a abych splnil přís nou nonnu, musel jsem sáhnout hluboko do své trpělivosti. Sedrat padesát dekagramů peří denn ě při jeho kvalitě, byla dávka přímo enormní. Pracovalo se každý den, nehledě na neděle a svátky, ihned po snídani až do večerk y. Při této bezmezné jednotvárnosti práce, v prachu, při mizerném osvětlení z vysoko položeného okna a v nedostatečné těl esné č istotě se dalo stanovené normě vyhovět s vypětím všech sil. Víra, že toto utrpení nebude dlouho trvat. nás posilovala a pomáhala pře žít jednotvárný vězeňský řád. Kromě pů lh odinové procházky v kruhu na dvoře jsme jiné potěšení nemě li. Dopisy docházely nepravidelně , podobně jako návštěvy našich_ drahých. Zatím však bylo málo vyvolených, kteří by oplývali některými z těchto výhod. Všechno prý bude, ale podle výsledku práce a chování. Pře s všechny zdrcuj ící dojmy a nejistou budoucnost v takovém stavu živ oření , nás neopustila optimistická nálada politických vězňů. Posilovaly ji zprávy od „ přírů stků ", někdy i od samých dozorců. Proto jsme si s Gríšou nezadali v ničem , abychom si poskvrnili tuto náladu , naopak svými samorostlými vtipy ji udržovali. Témat k diskusi bylo velmi mnoho; Gríša vypravoval o rodném kraji, já vzpomínal epopejí první a druhé světové války a oba spol ečně jsme potom rozjímali o soudní éře socialistického státu. 27. října 1949 j sem byl náhle odveden do kanceláře trestního oddělení , kde mi předložili žalobu vrchního vojenského prokurátora v Praze čj. Oz 74 1/49IV. K meritu věcí uvedených v žalobě podotýkám : I) Ze. žaloby jasně vyplývá, že už od roku 1945 byla moje soukromá korespondence sledována s tím, aby později mohla sloužit za podklad k mému stíhání. 2) Až do léta 1946 nebyl zakotven institut státního tajemství. Neexistoval zákon na obranu republiky. Vojenský výcvikový tábor v Milovicích byl tehdy otevřen veřejnosti - konaly se exkurze studentů z okolí; v rámci dnů brannosti se uskutečnily ostré školní střelb y, závody ve střelbě , ukázkové polní cvičení s tanky, výbušninami i obrněnými vlaky, organizovaly se slavnostní dny letectva, přednášky o zbraních, o parašutismu apod. Mezi mládeží rostl zájem o vznikající aerokluby, který našel odezvu v zakládání modeláren, plachtařských klubů a středisek k motorovému létání.

82

83

Vešel jsem. do známé chodby, kde jsem zahlédl Karla Šenka. Byl_ bledý, zíral do Jednoho místa na podlaze a vůbec nevnímal okolí. Volal Jsem na

tupě

n ěho, ale neozval se, tedy jsem přestal. Snad se stydě l za lži a nařčení proti mně. Vždyť jsme byli dobrými přáteli, přátelsky jsme se rozešli, tak proč nyní to pře~stírání , udání za delikty, které se nikdy nestal~? Chce snad své zločin ~

Všech těchto akcí, které podporovaly brannost mládeže, jsem se aktivně

jsem si všechno vyzvedl, odvedl mě s1rážmistr zpět na celu. kde jsem rychle

poobědval a srdeč n ě se rozloučil s Gríšou. Už na mě čekal neznámý vojín s mou vyžehlenou uniformou. Nevycházel jsem z údivu , ale současně bral na vědo m í .,vys něné propuštění" s rezervou. Nechtě lo se mi věfil, že by Slánský přišel k rozumu. Vešel jsem do pfijímaci kanceláře , kde mě důstojník nabídl židli (neslýchaná zdvořilost) a hned se zeptal, zda jsem obědval (nevýslovná sta· rost a péče). Zůstal jsem sám. Klid přeruš il příchod strážmistra SNB, něco se zeptal důs1ojníka a nakonec jsme společ ně vyšli před vrata věznice. Posadili mě do sajdkáru a vyrazili jsme do plzeňských ulic. Naším cílem byla budova místního velitelství Sboru národní bezpečnos1i. Ptám se, co se mnou bude. Konečně jsem se dozvěděl , že mám být dopraven do Prahy na Pankrác„. Snažil jsem se budit dojem klidného, rozvážného člověka. Odvetli mě opě1 sajdkárem na nádraží. Proti nám se valila záplava lidí. Někteří nahlas, jiní naznačují posu ňky, že vedou generála. S útrpností se zastavovali, otáčeli ... prolože dav rostl, navrhl strážmistr. aby se mnou šel „tajný" v civilním oble· ku. Měli jsme se opě1 setkal u pokladny. Na nástupišti mě s velkým údivem poznal bývalý výpravč f ze stanice v Lysé nad Labem pan Vlček . Zdravil gestem obou rukou a ještě volal, abych si z toho nic nedělal, protože velmi brzy bude zase dobře! Roznesl potom o mně po celém vlaku zprávu, která měla překva pující odezvu. Když nám na žádost ,,taj ného" uvolnili kupé, oddychli jsme si všichni, že máme od nejnhnějších zvědavcO klid. Po c hvíli však do kupé vstoupil průvodčí. Omlu· vil se strážmistrovi s tím, že cestující tohoto rychlíku posílají panu generálovi pozdrav, a vysypal pak na můj klín asi dvacet krabiček nejn1znějších cigaret. Asi po h odině se vše opakovalo! V kupé vládlo přátel ské' ovzduší, nebol strážmistr mě znal z Milovic, kde s loužil u instrukčního praporu pěchotního učiliště. Pochopitel ně jsem využil simace a zeptal se, kam mě vezou. Po1vrdil Pankrác, ale víc také nevěděl. Zmínil jsem se i o neoficiálním sdělení na Borech , že mám být propuštěn . „I to je možné," odpověděl. Propustil by mě však musel Státní soud v Praze, který vynesl rozsudek. Věc tedy zůstala otevřena. V Praze jsme vystoupili na Wilsonově nádraží, které se opět jmenovalo jako za německého protektorátu Hlavní nádraží. Cestou autem j~em p~osil strážmistra, aby pokud bude mít příleži1ost se podívat do mých spisů, rm dal znamení o mém propuštěni . Po příchodu do přijímací kanceláře slovo sku1ečně dodržel, a jakmile je prostudoval, kývl na souhlas. Když odcházel, s rdeč ně se rozloučil spo l ečně s „tajným'', přáli mnoho zdraví a štastné shledání s rodinou„. Teplá vlna úlevy a uspokojení projela celým těl em. Tedy přece , Uvidím domov! Jak se tam však dostanu? Do Křince , kde 10 je? Třeba pěšky půjdu, je tam rodina, kterou vojenská správa po mém zatče ní bez os1ychu, krutě a n esmlouvavě vyhodila z našeho bytu v Milovicích. Je to možné? Současně si však fíkám, pozor, Vladimíre. opatrně. Vždyť jsi toho tolik zažil. zklamání, jen.tak člověka faleš „. Věc je třeba domyslet. Po všech prožitýc~ ~růzách propustili? Snad nechybí mnoho ke skutečnosti. Jen ně koh k mmut. Byl to nesmírně blažený pocit.

84

85

zúčastnil. Výsledek naší práce byl přímo ohromující. A to, aby s i 1ehdy někdo

vzpomněl na tajemství některé zbr~ně nebo výcvi~u, bylo iluzorní, jako

v každém demokratickém s tátě. Utajovala se techmcká data pouze u těch zbraní, jejichž účinnost byla ve s1adiu zkoušek. O~tatně pro bram~ou výchovu neměly pražádnou cenu, ani j sem je neznal, a Je otázka, zda Jsme takové zbraně vObec měli . Proto jsem v dopisech z 16. prosince 1945 a 22. kvěina 1946 psal o Or· ganizování parašutistických kurzů , které z n~říz;ní .1. odd.člení h\avní_h~ š~á.bu měly být zahájeny v Milovicích . Koneckoncu vycvtk m~h provádět ~ 1 v1lm m~ struktoři z různých aeroklubů Českoslove n ské repubhky. Tato lživá pasáz žaloby je čirým výmyslem, neboť jsem vědomě informoval předsedu aero· klubu v Novém Hrozenkově pana Domanského. který měl o tento výcvik neo· byčejný zájem, a žádal o podrob~osti přijetí d? kunu. Byl jst;m čestným předsedou jeho aeroklubu. a proto Jsem mě l povinnost klub pra videlně a ob. jektivně infonnovat. . . . . . .• Když se kurz v Milovicích u skutečml. nastoupilo 2 1 CIVIiních mslrukto"!, kteff viděli všechna takzvaná ,.taj ná bojová opatření" zanechaná tam Němc i. A právě ty se staly předmětem velkých obav vrchního vojenského pro· kurátora z prozrazení! 3) Ve Vojenském výcvikovém 1áboře ~ Mil~vi~!c~. kd ev~e ~nou také .byd· Jela rodina. jsem měl potom u sebe spisy, 1ykaJ1c1 se znzem a orgamzace parašutistického kurzu. Spisy byly adresovány veliteli kurzu na moji osobu, a nikoli na útvar. I když neměl y iajný c harakter. měl jsem je v bytě uzavřeného vojenského tábora pod zámkem. Kdo poznal tehdejší administral i\'U u hlavního štábu, ví, že například ad· ministrativní signatury (čís la jednací) pojednávající o zbraních nebo výcviku byly fasc iklem 1ajným. Proto všechny spisy patřící do 1éto skupiny se automaticky označo va l y jako „Tajné !". To vytvofilo pro siíhání neP.°hodlných osob velmi vítanou příležito st, protože k tak závažnému případu vojenské zra· dy se pfisoudila tato dikce: .,Tím spáchal zloč iny vojenské zrady podle § 6:3 zákona čísl o 5011923 Sb. a přečin nedbalého uchovávání státního tajemství podle § 7 zákona čís lo 23 1/ 1948 Sb." Když jsem se vrá1il do cely, mě l jsem opět o čem přemýš let. Neb_yl j.s;m však sám. Gríša nedopustil, abych zesmutněl z nového vyšetfovám. b1t1 a nepříjemn ýc h projevů vyše třujících pohůnků. Pomalu j sem s kutečně zapomínal na to, co mě ještě čeká . Budiž po pravdě řečeno, že na podkladě 1éto druhé žaloby jsem nebyl vůbec vyslýchán„.

Dopoledne I l. lis1opadu 1949 přišel pro mě na celu slrážmis1r. Po cestě řek l , že půjdu do kanceláře pro konto, uniformu a ostatní věci . Půjdu prý domů. Snažil jsem se mu jeho domněnku vyvrátit, ale trval na svém. Když

hr

Přistoupil

Pojednou

jsem k strážmistrovi. který

mě

volal, abych udal s\•é nacionále.

vykřikne:

spokojená gesta z „dobře " vykonané práce. Na dotazy, aby nám objasnil pronávrh, pouze sarkasticky odpovídal: „To všechno se dovíte!" Nakonec nás upozornil na možnost výběru obhájce. Když došla řada na mě , uvedl jsem jméno JUDr. J. Zajíčka. Prohlásil, že v mém případě bude určen obhájce ex offo. Obavy o další osud opět nabývaly hrozivých rozměrů. Přes všechna opatření a zákazy jsem našel chvíli, abych se mohl domluvit s jedinými známými tohoto procesu - Šenkem a praporčíkem Hančíč il em, který byl potom pro nedostatek důkazů u hlavního líčení propuštěn. Šenka jsem se zeptal, jaká příčina z mé strany to byla, že mě u výslechu obvinil z tolika vymyšlených zločinů. Vysvětloval to agonií po požití různých omamných prostředků a injekcí. Vůbec nevěděl, co se s ním dělo ... Do cely jsem se vrátil nervově zhroucený. Sotva jsem překročil její práh, moji ,,kolegové" vycítili, kolik uhodilo. Zklamání, hnus a žal. Cela se na krátký čas odmlčela a teprve po chvíli jsem se vzchopil, abych nesouvisle vysvětlil, oč jde. Ale veselý Pepíček, jak jsme říkali hostinskému, mě nenechal dlouho rozjímat. Vtipně zažertoval na „soudní mlýny" a rodnou stranu. Po.stupně jsem se smířil s tvrdou skutečností a znovu si uvědomi l „pravdivá hesla" o spravedlnosti. víře, naději, o božích mlýnech a trpělivosti. Dychtivě a napjatě jsem potom očekával svého obhájce, zvědav, kdo jím bude. 26. listopadu mě ve známé místnosti pro obhájce očekával holohlavý, poměrně slušně oblečený muž, který se před s tavil jako dr. Bloch. „Pane generále, představuji se vám jako váš obhájce ve věci zločinů a přeč i nů vám známých z obžaloby. Vaše provinění jsou tak závažná, že jakákoliv pozitivní obhajoba bude beznadějná. Máte na svědomí tolik zločineckého bahna, a proto se musíte smířit se skutečností a pfipravit se na to nejhorší. Navázal jsem už styk s vaší rodinou. Upozornil jsem ji, oč u vás jde, a také ji obeznámil s tím, co vás čeká. Nezapomínejte, že jste se dopustil krátce po sobě několika z ločinů v témže roce, což nelze přehlédnout. Pokusit se eventuálně o zmírnění návrhu státního žalobce na vaše potrestání je bezúčelné. Nic nepomůže vaše dvojnásobná účas t na osvobození vlasti, nepomohou ani vaše takzvané demokratické zásady, které jste tak zdůrazňoval ve svých projevech. Uměl jste v tom velmi dobře chodit." Došla mi trpělivost a zvýšeným hlasem jsem ho přerušil slovy: „Pane doktore, děkuji vám za slova útěchy. Jako určený obhájce vykonáváte svoji úlohu formálně správně a přesn.ě podle pokynů vám daných z vyšších míst. (Podle vyjádření JUDr. J. Zajíčka, který se po vyhlášení prvního rozsudku ptal předsedy státního soudu dr. Richtra, proč jsem vůbec byl vláčen tímto procesem, s kterým nemám naprosto nic společného. Předseda tehdy odpověděl, že moje odsouzení je přáním vyšších míst, pravděpodobně politických.) Ale nezapomínejte, že se dopouštíte těžkých z loč i nů , vědomě jednáte nespravedlivě , falešně, nevíte, oč jde, a chcete mě znič i t. Vím, odkud takové pokyny vycházejí, ale varuji vás. Bude ještě jeden soud, soud konečný a v něm spravedlnost a pravda zvítězí. Je to všechno svinstvo, které ničí inteligenci, aby se dosáhlo moci terorem a násilím. A vy patříte ke smečce těchto nestoudných Hdí kurátorův

,,Vždyť

já se pamatuji, vy už jste zde jednou byl! Ale na kterém oddělení?" „U strážmi stra Čekala na oddělení B v cele číslo 202." „Tak tam odejdete!" Zavolal doprovod. Šel jsem po známých místech do třetího poschodí. Strážmistr Čekal, jak mi řekli „na kříži" (v ú stře dní kanceláři věznice), odešel do Ostravy ... V kanceláři mě přijal prošedivělý strážmistr a vzápětí chodbař inženýr Malý , který mě ze známosti vřele uvítal. Po delší debatě jsem souhlasil s umístěním na cele číslo 178, kde byli dva vězni - hostinský z Kačerova a pak podplukovník Vokroj. kterého jsem velmi dobře znal. To rozhodlo. Nálada v kanceláři ještě stoupla, když jsem se zmínil, že mám být příští den propu štěn . S radostí mi otevřeli dveře cely, kde jsem byl uvítán srdečným objetím. Ani mi to nepřipadlo jako ve vězení. Byl to balzám na duši, skutečně jsem pookřál. Když si stěžovali, že už dlouho nemají co kouřit , začal jsem, sám už nekuřák, vyhazovat z kapes desítky cigaret, radostí mohli přijít o rozum. Nebylo dost jedné cigarety do úst, kouřilo se v páru a celou noc! A také se celou noc povídalo, až nás dozorci s obavami před vyššími hodnostmi ,,prosili'', abychom už ulehli a spali. Odvolávali jsme se na to, že zítra jdu domů a to je v kriminále „nějaký případ'"! Ten se musí oslavit tím, že se nebude spát. Ale nakonec jsme k ránu usnuli. Po snídani jsem byl odvolán „na kříž". Když jsem seskakoval z posledního schodu, zastavil mě strážmistr. Zeptal se na jméno a odsekl, abych si stoupl jako prvý. K svému hroznému úžasu jsem spatřil jako prvního v řadě Karla Šenka! Najednou slyším rozkaz: „Stát!'" Otočil jsem se, chtěl jsem promluvit se Šenkem, ale byl jsem ostře napomenut ke klidu a pořádku. Byl to můj druhý nejstrašnějš í a nejsmutnější okamžik vězeňského života. Stáli jsme na pět kroků od sebe v zástupu dvanácti osob. Na pokyn vedoucího strážmistra jsme bez hlesu vstoupili do místnosti, kde nám známý obrýlený referent s pokrčeným obličejem dal přečíst obžalobu „velezrádného procesu", jak nám neopomněl zdůraznit! Čtu, přeskakuji řádky, hledám utěšující slova a věty, ale není to nic platné. Žaloba se stylizací veskrze prolhanou je proti té první podstatně horší. Nedostižný obsah potupy, hanby a zlořečení jsem ani celý nedočetl. Dikcí takzvané l idově demokratické soudní moci se jevila pravá podstata obvinění - za každou cenu likvidovat nepohodlné osoby, a to i násilím. Také na ostatních bylo vidět roztrpčení nad obžalobou, ale „ctizavržená osůbka" referenta si nevěděla rady, a proto nás odkázal na obhajobu při hlavním pfelíčení . Uvědomovalo si toto advokátní nedochůdče, že všechno je fraška a podvod?! Ale on je komunistou s flastrem na klopě a to plně stačilo, aby se choval patolízalsky k režimu, a k nám potom odměřeně. Krev kypěla v 1ěle a pěsti se svíraly, když člověk pozoroval jeho jízlivý úsměv , cynické posuňky a

86

87

„To nevadí," odpověděl Karel, „budu se sám obhajovat v tom smyslu , že jsem byl stále bit, dostal jsem spoustu injekcí a opravdu nevím, co jsem potom mluvil a k če mu jsem se to v l astně přiznal . " Dr. Bartošek mu obhajobu schválil. V 8.1 7 hodin vešel senát, usedl a předseda přečetl naše nacionále . Poté státní prokurátor, známý již z prvního procesu, podplukovník Vieska vyzval přítomn é, aby se vzdálili ze soudní s íně , protože proces bude mít tajný charakter. K mému překvapen í zaznělo jméno Karla Šenka, aby zů stal v soudní síni. Ostatní obžalovaní byli odvedeni do cel na c h odbě . Starší dozorce. pod ~e stužek vyznamenaný česk os loven ský leg ionář, mě potom informoval, že Je všechno dobré, protože Šenk velmi dobře vypovídá, jak byl bit, dostal mnoho injekcí a neví, co mluvil. Všechny protokoly sepsané vyšetfuj ícími orgány jsou prý vymyšlené, není v nich ani zrnka pravdy. O mně se pak vyjadřova l velmi pochvaln ě . Udržoval jen přátel ské, nepolitické styky.

To mě poc hopite lně před vstupem do soudní síně posílilo. Když přečetli poslední protokol z kaple posádkového vězen í , vyzval mě předseda senátu, abych se vyjádřil. Vylíčil jsem v krátkosti průběh seznámení se Šenkem, náv štěvy v jeho bytě , účel našich rozmluv a řešení otázek týkajících se branné výchovy . A potom j.sem odpovídal na otázky soudu o případu generála Malce a o vyzrazení Jmen dvou zpravodajských dů srnjníků . Ale o tom už jsem psal. Když přednesli vojenští znalci zpravodajský posudek, zeptal jsem se, jak odůvodňují vyzrazení vojenského tajemství. Od jednoho z nich se mi dostalo následující odpovědi: „Když půjdete jako generál kolem Štefánikových kasáren na Smíchově a potkáte babičku, která se vás optá, zda to jsou opravdu Štefánikova kasárna, a vy odpovíte ano, třebas by to bylo napsáno i na vývěsní tabuli , prozrazujete jak9 ge nerál vojenské tajemství!" Udi vem jsem se potom radši na nic nezeptal. Je to balast, který č l ověk musí vyslechnout a bez odporu přijmo ut. pomyslel jsem si a tím byla věc skončena. Alespoň pro mě ... Druhý den, kolem čtvrté hodiny odpoledne, nám vyhlásili rozsudek. Šenk byl „obdarován" dvanácti lety, já pěti a ostatní do deseti let těžké ho žaláře. Neznámý dozorce mě potom jak.o jediného odvedl na oddělení A. Snad to byla cela č í slo 132 nebo 123, už si nevzpomínám, ale velmi dobře si pamatuji na mladíka. který mě uvítal slovy: ,,Jste taky jeden k utracení komunistickou lůzou?" Ihned jsem mu nerozu m ě l , a proto se mě zeptal, zda vím, že jsem tu na cele smrti! Cely na této c h odbě jsou urče n y pro odsouzence p ře d popravou ... Ale rozsudek pěti let těžkého žaláře se přece vymyká popravě ! Předsta vi l se jako poručík, avšak jméno už mi vymizelo z paměti. Prohlásil, že je už rozhodnutý zemřít , protože udě l al takové diverzní práce, že může s klidem zemřít. Destrukce v Semtíně, v Komárně a další prý byly jeho dílo. Proto se také roz louč i l s rodinou. Představil j sem se mu, znal mé j méno, ale byl ohromen tím, že za své provinění budu popraven. „U nich je to nakonec stejné," řekl a pokračoval, „odsouzení trestem nebo poprava." Za ohlušujícího rachotu klíčů a závor vpadl do cely mladý dozorce a vyvolal poručíka ven. Ten se zhroutil. Dozorce ho vyvlekl na chodbu a zabouchl za sebou opancéřované dveře ... Teprve nyní jsem si v lastně uvědomil, co na mě v brzké budoucnosti čeká. Nervově otřesený jsem se v tichu rozloučil s rodinou. Dolehla na mě nepopsatelná úzkost, mysl se zatemnila. Hlavou mi prolétla vzpomínka na plukovníka Lukase, na poru číka Vodičku i na řezníka z Milovic. Oba důstojníci byli doslova rozšlapán i a Žampa se zbláznil. Nemoh u odhadnout dobu této zdrcující extáze, když najednou zaburácely klíče a závory. Vešel jako líté zv íře dozorce, který mě odvádě l chodbou na ?vůr. Zde nás potkal někdo s vyšší hodností a na jeho dotaz, koho to vede, Jsem uslyšel:

88

89

Byl jsem nejednou a jsem i nyní vyrovnán se svým životem, s rodinou a okolím, ale na vás čeká boží spravedlnost, slavný poslední soud a potom potupně zahynete! Radím vám, zajeďte do Lysé, do Milovic a na m í slě se přesvědčte o mé práci na budování republiky. Ve spisech státního soudu jsou dobrozdání obou předsedů místních národních výborů a pak teprve suďte , zda jsem hoden trestu smrti nebo nikoliv. Pohne-li se jen troc hu ve vás svědomí, potom ještě jednou přijďte. Chci vás u še t řit hanby a ostudy. To je vše, co jsem vám chtě l říc i . " Vzápětí vstoupil dozorce, aby ohlásil konec n ávštěvy. Odešel jsem na celu, kde se rozvinula debata o takzvaném obhájci a skutečným stavem věci. Dr. Bloch opět při še l 29. listopadu s tím, že vše znovu uvážil. Vzhledem k mé práci je naděje na pozitivnější postoj soudu k mému proviněn í. Sám prý se vynasnaží, aby mi pomohl. Rozmluva nebyla dlouhá, ale moje nálada se podstatně zlepšila. Podplukovník Vokroj mě ujis1il, že vzhledem k jeho snu o pěkném koni proces dopadne .dob ře . Tvrdil dokonce n ěco o mém osvobození, . v nejhorším případě prý vyjdu jen s malým trestem. Konečně j sem po dlouhé době - po dvou dnech - odešel v sedm hodin ráno 1. prosince do soudní síně . Mezi příbuznými a známými obžalovaných , kte ří projevovali gesty naději na ú s pěch , byla moje dcera Jannila, která s matkou a babičkou prod ě lávala ve druhé polovině roku 1949 pravá muka kalvárie. Neměli jsme jiného východiska než t rpělivost a naději na lepší život. Odevšad přic h ázely příz ni vé zprávy o ukončen í našeho utrpení. Chodbaři . „cuvaksové" i někteří dozorci tvrdili : je to dobré, vydržte, naše osvobozen í se blíží, spojenci přij dou , zahraniční akce je hotova, Lockhan skvě le mluvil atd. S tímto optimismem jsme předstoupili před „slavný senát' ', kterému bude předsedat nejkrutější soudce , ďábel dr. Rudý (vlastním jménem Rubinstein), který měl na svědom í velmi mnoho poprav. Už i dozorci nás upozorňovali , že sestava senátu je „vybraná", a proto se máme na co těšit. Před zahájením hlavního přelíčení vešli do soudní sí ně naši obhájci. Dr. Bartošek, zastupující Karla Šenka, volal, že neměl ani čas si přečíst obžalobu, protože mu byla doručena příl iš pozdě.

můj

Oddělení mělo dva železné katry, dvoje okenní mříže a dveře cel se zavíraly na dva zámky. O ostatních „přednostech" tohoto zvláštního oddělení se zmíním v jedné z dalších kapitol. Vězeňské číslo, které jsem měl před odjezdem na Pankrác , zůstalo pro mě na Borech rezervováno. Uvědomil jsem si, že veškerá péče při mém „transportu" do Prahy (včetně vyžehlené uniformy) byla součástí pečlivé režie.„ Po formalitách u velitele oddělení vrchního strážmistra Výlety, mě od ved~i do cely číslo 60a, kde mě očekávala společnost šestnácti vězňů. Dva poslanci, sedm důstojníků. tři úředníci , dva poddůstojníci a dva studenti. Atmosféra byla zpočátku dobrá, jak se sluší na inteligenci, ale po stupně se proměňovala. Začal se projevovat pesimismus, defétismus, ale i zbaběl ost a beznaděj, jak přibývaly metody „upevňování " kázně a šikanování. Naše počáteční názorová jednota na další osud byla ta tam. 25. října 1950 dopoledne mě vyvolal velitel oddělení, abych se připravil na cestu do Prahy k projednání mého odvolání proti druhému rozsudku (odvo~al jsem se proti výši trestu). Po večeři mě oholili, vzal jsem si nejnutnější věci a odešel na transportní celu. Druhého dne ráno jsem pak v doprovodu vrchního strážmistra SNB odjel rychlíkem do Prahy. Strážmistr mě příjemně překvapil, neboť z vyprávění spoluvězňů , kteří absolvovali cestu k „odvolačce", jsem mě l nejrůznější představy. Již cestou na

plzeňské nádraží přiznal. že mě zná podle jména, neboť jeho syn sloužil u le· leckého pluku v Božím Daru, který se nacházel v prostoru výcvikového tábora v Milovicích. To bylo povzbudivé. V oddělení rychlíkového vozu s námi jelo několik vojáků. Ceslovali jsme dobře a pohodlně. Pan vrchní strážmistr najecinou otevřel aktovku a vybídl mě , abych se najedl. Vyndal si řízek. který jsme dostali na Borech (jaká ironie při takovém dobrodiní), a dobře si pochutnal. Gesto zůstalo bez povšimnutí, vojáci si nepochybně museli myslet. jak máme bezvadnou stravu. Nedalo se nic dělat, s díky a mlčky jsem se pustil do jídla jako vyhladovělý ohař. Na Pankráci už čekala moje rodina. Dcerka mi padla do náruče a nepomohlo ani vlídné upozornění, objeti nemělo konce. Zanedlouho jsem byl volán do místnosti číslo 116. kde zasedal odvolací senát. Zpravodaj přečetl protokoly a spisy druhého procesu a předseda dr. Bartoš zopakoval má „provinění" a hlavní body obžaloby. Poté žádal, abych se vyjádřil k celé záležitosti. Začal jsem asi těmito slovy: „Kdo poznal přátelské vztahy občanů Mi lovic a Lysé nad Labem k teh· dejším pomě rům v československé armádě a k pl'íslušníkům Vojenského výcvikoVého tábora v Milovicích , musí přiznat, že tato vzájemná souhra byla projevem úcty a vážnosti k nové, budovatelské činnost i po tak kruté světové válce a projevem přátelské spolupráce annády na výstavbě v okolí zničených obcí pro blaho jej ich obyvatel... Náhle jsem byl přerušen výkřikem předsedy soudu: „Vy nám tady nevypravujte vaši známou prolhanou pohádku. Nezapo· mínejte, že jste několikanásobný zločinec, a nebudete nám tady vykládat ne· smysly!" Urážlivých výroků zaznělo víc, ale už jsem je nevnímal. Usoudil jsem, že bude lépe mlčet , neboť se nic nezměnilo. Nepomohla ani vhodně volená ob· hajoba dr. Zajíčka. Když měl být po přestávce vynesen rozsudek, odmítl jsem zůstat v soudní budově až do konce. Odjel jsem se svým doprovodem na Wilsonovo nádraží, kde už čekala moje rodina, aby se se mnou mohla rozloučit. Prowže jsme měli obavu, že by můj p!Ůvodce mohl být kompromitován některým „špiclem", sešli jsme se v uličce rychlíkového vozu, rychle a tajně. Jídlo převzal strážmistr, abych u sebe nic nem ěl. Poslední stisk rukou, políbení, několik povzbudivých slov na rozloučenou a vlak se rozjel. Pozorovalo nás příliš mnoho nežádoucích tváří, a proto nebylo možné, aby mě rodina doprovodila alespoň do Berouna ... A tak po celodenním příjemném „výletu" z vězeňské klece jsme dojeli elektrikou na konečnou stanici a odtud pokračovali pěšky po klatovské silnici do horského „hotelu" Dlužno podotknout, že mě vrchní strážmistr na vlastní Zodpovědno st nespoutal. Na případné dotazy měl připravenou odpověď, že ztratil klíčky . Rozloučili jsme se už ve vlaku, protože potom musel jednat s náznaky odměřenosti k , ,několikanásobnému zločin ci". Zůstávám mu vděčný za všechno to riziko, s kterým mi umožnil krásné chvíle setkání s rodinou ... Takových obětavých a slušných lidí jsem poznal po ~bu svého věznění bohužel jen několik. Škoda že se zdráhal říci své jméno. csto však nezapomenu!

90

91

„Přikryla ne. Zpět s ním na béčko! " To byl můj poslední - čtvrtý případ mého znovuzrození. Ano, věfím v zázrak. protože nic jiného mě nemohlo zachránit před zločiny mocných té doby! Vedoucí oddělení B byl náhodou „bráška" (legionář) , a prom jsem se i pře s nervové vysílení zeptal, zda nezná jméno dozorce, který mě k němu dovedl. Neznal ho. Prosil jsem, aby se pokusil zjistit, kdo mě chtěl dát popravit, když mi soud vyměřil ,jen" pět let těžkého žaláře. Po dvou dnech jsem se od něho dozvěděl. že eminentní zájem měl Rudolf Slánský. kterého tento „zásah" stál 20 000 Kčs! Mnozí starší dozorci , především legionáři, byli velmi dobře informováni o průběhu hlavních přelíčení i jejich výsledcích. Věděli předem, jakým způsobem se povedou výpověd i u soudu i kolik kdo dostane. O mě, jako o · generála. byl jejich zájem tím pochopitelnější.

5. prosince 1949 jsem odjel autobusem společně s dalšími spo luvězni zpět na Bory. Tém ěř týden nás nechali na tranzitním oddělení. Poté mě spolu se Šenkem zařadili na oddělení D - I. takzvaný ,,kreml". Když jsem se příležitostně ptal na původ tohoto názvu, bylo mě řečeno, že je to oddělen í. kde jsou izolováni pod přísným dozorem lidé, na kterých má zvláštní zájem komunistická strana. Později jsem se sám přesvědčil, kolik nás - politických vězňů - tam bylo. Generálové, důstojníci. duchovní, poslanci, vyšší úředn íci ministerstva vnitra, diplomaté - vskutku vybraná společnost. až na to prostředí.

Jen s velkým sebezapřením jsem se vracel na ,Jerem!". Na cele nás zůstalo jen pět. ostatní odešli na různá ..komanda" (na práci mimo věznici. do táborů nucených prac i apod.), do ji ných oddělení. ale zanedlouho přicházeli jiní, ješ1ě se závanem takzvaného ..svobodného'· života.

sově~~kými a ~esko~ lo v~nský mi vojenskýo:ii řády za velení vyšší jednotce ~boji a ~m~I bit n~c1sty Jak.o málokterý velitel? Proč jsem se jen stýkal s voJenskýnu při~ěle ~c1 západn~c~ velmO<:í. i když dodali Sově tskému svazu vydatnou matenálm pomoc a Jej ich koalice nakonec vedla k defin itivní porážce

Za necelý měsíc, 22. listopadu 1950, mě náhle odvedli do kance l áře vězn i ce. Odjel j sem potom s plislušným doprovodem autem do vni třní části Plzně. Zastavili jsme před budovou, na které podlouhlá plechová tabule oznamovala: „Nižší vojenský soud v Plzni." Cítím známé symptomy od počátk u o táčen í t ěžkých dveří a rozkazu ,.1 045 ven!". Mrazení po těle, vzápětí horečný s1av. studený pot, prudký tep srdce, staženi hrdla i únavu nohou po nekonečném stání. Jednotlivé pocity mezi sebou zápasí, vítězí jeden symptom a vzápětí podléhá. To vše do chvfle, kdy je zfejmé, o co jde. Nové přelíčení. Třetí! Opět se má projednávat žaloba vrchního vojenského prokurátora v Praze z 2 1. fíjna 1949. Senát zasedal ve složeni dlis1oj ník, jako předseda, a dva voj íni. Přítomen by l i můj advokát dr. Jan Zajíče k . ale nemohl jsem s ním mluvit, nebo( můj doprovod se choval bezohledně a nepl'fstupně . Podobně jako předcházející senáty i tento vojenský byly v jádru stejné. Vynu1it z obžalovaného přiznáni, že je vinen. Trumfy jsou v rukou „spravedlnosti" a ty jako „někol i kanásobný zloč inec" , známý už ze dvou procesů , jsi „loutkou v jejich divadle pro děti" . Není se mnou už žádné slitováni, vždyť ve dvou dopisech civilním osobám jsem sdělil podrobnosti o organizaci práce, výcviku a kurzech vojenského útvaru v Milovicích a dá.le podrobnosti o výrobě jednoho druhu výzbroje. Zkrátka, vědomě jsem ohrožoval obranu republiky tím , že jsem vyzrad il nepovolané osobě skutečnos ti , které měly zlis1a1 utajeny pro obranu republiky. Dále jsem ve svém bytě v Milovicích a ve stole své brněnské kanceláře přechovával více tajných sp i sů, mapy, plány se ZAkreslenými objekty vojenského výcvikového tábora, měl výpisy z krycích čísel vojenských útvarů s jejich dislokací v obvodu posádkového velitelství Velkého Brna. Tím jsem projevil lehkomyslnost a nedbalost. Neuvědomil jsem si, že tato vojenská 1ajemství by se mohla stát známými cizí moci, ačkoliv jsem měl povinnost je uchovával v tajnos1i! . A to všechno jsem dělal pro10, aby tito „spravedliví" nabyli dojmu , že můj boj .za vlast a národ v první a druhé světo vé válce byl buržoazní výlet do imperialistických zemí. Načich l jsem kapitalismem a ani v Sovětském svaz~ jsem se nepolepšil. Chodil a bojoval jsem tam se zavřený ma oč ima . Hodnosu generála jsem dosáhl pro10, že jsem měl styky se Západem, poslouchal jsem rozkazy „západního" veli1ele ve Slovenském národním povstání generála Viesta, a ne rozkazů plukovníka Sovětské armády Asmolova a jeho vynikajícího vojenského komisaře „desátníka v záloze" Rudolfa Slánského. ž

K _čemu _toto všechno bylo'. když mě nyní .,n ižší" vojenský soud stíhá za zločiny VOje_nské zra?y a přeč iny n~?balé~o uchování vojenského tajemství? Generál. veh_tel_ vyšš1Jednotky v boJt na život a na smrt, s tři apadesát i řády a vyznamenámm1, ktery má za sebou té měř pětatřice1iletou službu v čes ko­ slovenské annádě, se má nyní zodpovídat z vymyšlených obviněni! To byly asi úvahy, které mě napadaly při čteni protok olů a ostatních dokumentů takzvané mé činnosti , o které jsem nikdy neměl ani nejmenší zdání. Ale vše. se ~o~alo jako vejce vejci. Známá režie s1átního soudu: čpící z.ápac~ sp i s~ , l!:ž1c1ch na s1ole před před~e dou sená1u, klapot psacího stroje, vrzám dvefi, pnchody a odchody dozorcu, obdobné otázky a stejně podobné odpovědi , zaklínací fonnulace před sedy senátu a kon ečně vyhlášení rozsudku. ~ když se i ten1okrát dr. Zaj íček snažil pra vdivě obháj it moji nevinu a přimě t sená1 k osvobozujícímu rozsudku, .,nabyl senát přesvědčení", jak už se stávalo OJ:'říd!eným rče~ím , že Vladimir Přikryl, bývalý generál, nyni vojín v záloze, 1e vinen z obvin ě ní v žalobě uvedených a odsuzuje se k od nětí svobody na pět měsíců těžkého žal áře! Obhájce mě nakonec utě šoval, že to mohlo dopadnout i hůfe . Otoč il jsem se a zl~st~ě v~běh~ ze soudní síně , ani dveře jsem za sebou n ezavře l. Jediným zados tm č měmm zustala s ku1ečno s t . že tato komedie se už nemůže opakovat Byl jsem však o pět měsíců krutého žaláře těžší! · !res1y, nové pří.nistky na cele, další popravy a kázeňská opa1řen í byly pfiznak.e!TI obnovující se těžké deprese vězňů. Proto i můj irest pfivodil na cel; urč ité rozč~ro.vá.ní, dohady a nejni znějši kombinace. Režim je ještě neu prosně krvež1z01vy. Kdy polevi? Nebo je to snad jako s lim koněm který zmfrá? To byla také útěcha .„ ' Kladl jsem si n:rní otá~u. zda je to již to známé „docřetice", poslední proces, nebo budou-IJ schopm vykonstruovat ještě dal ší žalobu. Začína li se však ?Pakoval. Po zralé úvaze jsem d ospě l k názoru, že svOj život od roku 1945 Jsem prohrál, nyní jsou už „uzavřené cestičky k hlavní silnici" a celé 1010 období ~tyf lel je rozkouskováno takovým způsobem, že nové trestnf oznámeni, tlcba 1 s novými obviněními nehrozí. Budo~cnost dala mým úvahám za pravdu. Soudní komedie skončila, opona se spustila. Nastalo „vychutnávání ovoce" jednotlivých rozsudků - žalářování a s Um spojené , .příjemné zážitky" komunistického režimu. Vzhledem ke svým zkušenos1em z několikanásobného vyšetřování i ~ásle_dného odsouzení mohu potvrdit pochybnou praxi tehdejší jak civilni, lak 1 VOJenské justice. Místo aby předem prošetřila každý případ a získala ~.zní materi~I, působi_la na nás. terorem a násilím bez dOkazů o vině. Vše tf~o Jas~é. Justice měla Jen nap_lmt, formáln~ stránku. likvidace lidí jiné poU,.tlf:ní~~:j~~~· aby demokraticky svět z1skal dojem legálnosti procesu

Č~~d:1~~e~~k~a~~j=~~:~1 j;d~~~~~o~en~S~~s.ki~~~~e~s:i~ r~g~g!~~f· ~~~~

v armády. jsem byl jedním z vynikajících velitelů , vyznamenaný nejvyššími 92

Německa ?

93

V této souvislosti musím připomenout jedno z nejdůlež i tějšíc h hesel socialistické výstavby, heslo, které velkými písmeny „na kfížj'· borské trestnice hrdě oznamovalo: „Nejdůležitějším statkem v socialismu je č l ověk." Byl to nestoudný a v n ičem neoprávně n ý smysl slov v prostřed í , kde skuteč n ost mluvila o pra\•ém opaku. nebo( zde se člověk stával posledním tvorem, zaživa umírajícím zmelkem ...

Takových prol haných rčení byla za „vlády tmy" ale celá řada. Komunistický režim mi „umožniJ·· seznámit se s několika svými věznicemi. O poměrech, ve kterých jsme tam žili. pokud to vůbec lze nazvat živo1em, je stále málo informací. Svědků této hrozné perzekuce politických vě:tňů ubývá, aniž by zaznamenali pro paměť národa svá svědectví. Sám jsem prošel „garňákem", Pankrácí, Vykmanovem, trestnicí na Borech. Leopoldovem a Ruzyni. Každá z nich měla vlastní specifika , svůj vlasiní režim, který už sám o sobě je hroznou obžalobou celého systé mu. Věz ni ce na Pankráci byla tehdy určena pro osoby zmčené civi lními nebo vojenskými bezpečnostn í mi orgány před soudním přelíčen í m . R oz měry tamní ce ly samovazby byly jako ve všech ostatních věznicích stejné, to znamená č tyři kroky dlouhá a dva a pů l kroku široká. Stávalo se, že na tomto prostoru, vurčeném pro jednu, maximá l ně d vě osoby se muselo s měs1 na t i šest lidí. Zít v lakových podmínkách vyžadovalo velkou 1 rpělivost a sebekázeň. Jinak nastávaly hádky, vzájemné urážky i st ížnosti, které končily zpravid la korekcí. Pankrác však měl a 1u vymoženost, že Němc i do každé ce ly zavedli klozet. Zlotlilí nacisté věnoval i vězňům větš í péč i než „pokrokový" soc iali stický režim! Pokud byly na cele dvě osoby, zůs1ával jeden slamník na s k l ápěcí železné posteli a druhý se o p ře l po délce o zed pod oknem. Jestl iže ale zde „žilo" více osob, slamníky se ukl ádaly na podlahu na sebe. Tím se ovšem prostor ještě vfce zmenšil. nebo( jen ve zcela výj i mečnýc h pfípadech dovolili dozorci na slamnfc ích se d ět. K tomu úče l u by la u rče na pouze jedna rozviklaná židle! Stolek pak měl čast o jen tfi nohy. Dále k „výbavě" náležel plechový hrnek, sů l v krabičce a prášek na čiš těn í zu bů. K mytí se používala plec hová mísa. která ovšem také sloužila jako nádoba pro příděl brambor na lo u pačku. Kombinace nepohodlí a vnitřního rozpoložení vězňú, které často trValo celé týdny a měsíce, poc hop i te l ně vyžadovala nadlidskou trpě li vost a sebeza p ření. Každý z nás se musel s tímto beznadějným stavem věcí vyrovnat. protože každá žádost o nápravu byla hru bě odbyta poznámkou, že jsme zde nemuseli být. Ve věznicíc h se úm yslně vypěs toval bídný stav, zvl áště pokud šlo o čistotu těl a. Z estetických dů vodi1 se o tom nec hci podrobně rozepisovat, musím však doznat, jak se mnozí z vězňů nedovedli bránit sebekázní proti opat řen í m. která dozorci namnoze podporovali . Se sadistickým zájmem potom pozorovali, co takový nešťastník d ělal. když spotřeboval toaletní papír na balení cigaret nebo n evystač il s přídě lem vody a pil potom z klozetové mísy ... 94

„Denn í pořádek", vyvěše n ý zpravidla z vnitfuí strany dveH, býval věč ný mi opravami téměř nečitel n ý. V šest hodin ráno byl bud íček , v sedm p robě hlo ranní hlášen í a vydávání sn ídaně ... Větrání" se provád ělo od osmé do deváté hodiny dopoledne a od druhé do t řetí hodiny odpoledne. Jinak se nikdo z nás k oknu přiblížit nesměl. na 10 bývaly přís né tresty. Někdy jsme se dostali při odpoledním vě t rání i na „vycházku''. Oběd se vydával v jedenáct hodin, večeře potom ve tři hodiny odpoledne. V sobotu a v nedě l i, kdy byla studená večeře, jsme j i dosiali zároveň s obědem nebo ihned po n ěm. Pod laha cely se myla dvakrát v týdnu - ve středu a v sobotu dopoledne. Ch odbař nám k tomu ú čelu přines l po jednom věd ru teplé a studené vody. A to spol u s kartáčem a dvěma hadry s t ačilo, aby se podlaha č i s t ě umyla. Okna se potom čistila jen z rozkazu velitele odděle ní jednou za měsíc , a 10 v době, kdy se na dvoře nekonala žádná .. vycházka", aby se vyloučila možnost jakéhokoliv dorozumívání mezi námi. . V zimě se ce ly na Pankráci 01eplovaly ús třed n ím topením po jedné hodin ě ráno a večer. Zd i vězn i ce byly naštěstí tak silné, že zima neprofukovala jako napfík lad v dřevěných domcích ve Vykmanově. Zato okna se musela před topením pevně zavfít. Oproti jiným zafízením tohoto typu v komunistickém režimu, jsme zde mě l i také možnost využít „služeb" vězeňské knihovny. Výběr jednotlivých tit u l ů by l pocho piteln ě v rukách chodbafe, který dvakrát t ýd n ě knih y v ymě nil mezi celam i podle počtu jejího „osazenstva" Když jsem se ocitl v těchto prostorách, mohl i jsme ještě žádat z domova ba líčky s potravinami a prádlem. „Výhody", které z toho pro zatčené vyplývaly, jsou zřejmé. Spojeni s domovem mohlo bý1 častější - jednou za měsíc . I když pochopitelně bylo pře sně stanoveno, co se má psát i jak má býl dopis obsáhlý, protože jinak ho vězeňská správa neodeslala. S1ravování si zde nik1erak nezadalo s primitivním stavem uby1ování. Heslem ,.vrchnosti'' bylo „to nejhorší pro vězně" a nemít „zásoby" v těle, které zťlSla l y ješ1ě z doby před zatčením, a přilepše n í z balíčků, býval by náš stav i po této stránce katastrofální. Většina z nás po příc hod u na Pankrác zpočátku vůbec nejedla. Teprve později s nechutí a odporem, když se po týdnu až deseti dnech dostavil hlad, až se snědly všechny zásoby z domova a nebylo j iné východisko, začínalo se pomalu přivykat na místní stravu, jejíž pfíprava a vzhled vzbuzovaly stále j eš1ě odpor k j ídlu. S odporem se pak snědlo jen něco polévky, knedlík s o m áčkou, mléko nebo salám. Nebylo možné zvyknou! si na shnilé neloupané brambory, tvrdé kroupy a boby ztuchlé chuti. kyselé, zapáchaj ící zelí nebo červivé nudle a syrečky. K snídani jsme dostávali „černou'· kávu, respektive zatuchlou meltu z nám neznámých koncentrátů, slazenou cukerinem. Měla hořkou , nakyslou chut. Její jedinou předností bylo. že se podávala teplá. Dopoledne, obyčej ně po „vycházce", která trvala pů l. někdy až jednu hodinu, jsme si přil e p ši li z balíčků (byl-li jaký). O běd se potom sestával z nemastné, neslané polévky s trochou zatuchlé zeleniny a takzvaného druhého chodu: p ře k yse len é h o zelí se shnilými bramborami na loupačku nebo nějaké univerzální o máč ky bez chuti 95

a bez názvu. Jindy pak boby, kroupy, ztuchlá mrkev, hrách nebo nemastná krupicová kaše. Maso bývalo dvakrát týdně. U večeře se k uvedeným jídlům družila ještě „černá břečka", která se studená nedala vůbec pít. Studená večeře (v sobotu a v neděli) se sestávala bud z jedné větší buchty, nebo dvou vajíček uvařených natvrdo, či dvou buřtíkil, kousku salámu a bílé kávy, někd y i půl litru mléka. To se pochopitelně s nědlo hned po obědě jako moučník a poté jsme měli pokoj až do snídaně následujícího d.n~. Časem ž~lud~k po-. chopitelně vytrávil a potom se jedlo opravdu vše. Měh Jsme hlad, mkohv chut k jídlu, protože ta se po takovém , jídelníčku" ztrácela. Stravu nám vydávali chodbaři. Jeden šel s vysokým hrncem polévky, druhý rozdával „druhý chod". Brambory jsme ale dostávali už před obědem, aby se mohly oloupat a probrat, protože nejméně polovina byla shnilá. Jednalo se prý o druh určený pro vykrmení dobytka, ale usoudili jsme, že dobytek by je nejen nestrávil, ale vilbec ani nežral... Prodejna v pankrácké věznici původně neexistovala, až když jsem se tu ocitl podruhé, byl dovolen nákup do sta korun poválečné měny. Nebylo tpho mnoho, ale člověk si mohl koupit housky, máslo, uzenou krkovič.ku . salám nebo buřty, sušenky , bonbony nebo cukr. Představovalo to přece Jen něj aké přilepšení. Ale to bylo možné v letech 1949 - 1950, kdy se situace v zásobování udržela z poválečné doby na určité míře. Podstatně horší časy nastaly v pozdějších letech. Obdobná situace panovala i v lékařské péči o vězně. Neprojevovala se sice

pomáhali. Mimo jiné nám obstarávali spojení s rodinami i mimo Prahu, nosili dopisy, vzpom ínky a pozdravy od našich drahých. Nemohu jinak než ještě jednou srdečně poděkovat za tuto pomoc. Za mého „pilsobení" se na Pankráci ještě nepracovalo. Do cel byly sice přiděleny kartony (šablony) a patentky, ale práce se prováděla většino u dobrovolně , neboť se měla „honorovat" povolením balíčku z domova. Často se i toto opatření minulo úč i nkem , neboť slib daný správou věznice se nedodrloval. Zkušenosti s normovanou prací jsem získal až na další „štaci".

gionáři se stužkami vyznamenání, které hlásaly, že se k nim můžeme s dů· věrou obrátit, aby nám pomohli zmírnit náš bol, naše starosti. A také skutečně

Trestnice na Borech u Plzně byla postavena na konci minulého století pro vězn ě s těžk ý mi tresty. Její půdorys tvoří šesticípou hvězdu, jejíž čtyři ramena jsou budovy s třemi patry cel, zbývající dvě pak s administrativními prostorami. V okolí trestnice se nacházely obytné domy pro členy její správy - velitele, úředníky a dozorce. Byl tu biograf, knihovna a do roku 1951 i rozsáhlá kaple, kterou tehdy přebudovali na tělocvičnu, pak pekárna, nemocnice a zámečnick á, truhlářská. sedlářská. tkalcovská, obuvnická a krejčovská dílna, dále garáže, rozsáhlá zahrada a vlastní h os podářství. Pracovalo se však nejen uvnitř trestnice, ale i mimo ni na takzvaných komandech v dolech nebo v továrnách. Cely se zde podobaly pankráckým s tím rozdílem, že byly tmavější, syrovější a ještě méně hygienické. Především tu chyběl klozet: nahrazoval se takzvaným „kýblováním" - vědrem zasunutým do výklenku ve zdi s dvířky na zámek , které každé ráno vyprazdňoval i chodbaři. Zatímco na Pankráci jsme používali vlastní šaty, zde už jsem dostal vězeň­ ský úbor. Rozdíl mezi vyšetřovací vazbou a trestnicí se odrazil i v našem označení. Dříve j sem se musel hlásit jako „vězeň", ale nyní jako „trestanec" nebo „potrestaný" „. I proto zde v ubytování nedocházelo k takovému provizoriu, jako tornu bývalo na Pankráci, kde počet osazenstva na cele určovalo množství zatčených. A takových nás bylo v prvních letech komunistické vlády velmi mnoho. Na cele samovazby bývaly dva, ve zcela výjimečných případech na přechodnou dobu tři trestanci. Její „parametry" v podstatě odpovídaly pankráckým poměrům s tím rozdílem, že každý už měl „svoji" židli. Na polici jsme mě li dvě porcelánové misky na polévku, dva hliněné hrnky na pfikrm, hliněný džbán, hrneček na vodu, krabičku se solí, mazání na boty a prášek na čištění zubů. Všechny tyto věci se musely udržovat v bezvadném stavu, vyčištěné a uložené podle předepsaného řádu. Lžíce jsme mohli mít uložené se svými soukromými věcmi. Pod policí byl radiátor ústředního topení, Z něhož se v z imě dvakrát ovlažovala místnost - ráno po snídani a odpoledne po večeři . Na podlahu pod ním se ukládala plechová mísa, která nám sloužila k mytí. . Pokud jsem byl v oddělení C, cela čfslo 386 - to znamená od 8. září do 11. listopadu 1949 -, zavedli jsme si se Zoržem (Georgij Buranič-Javorský) na Základě denního řádu tento pořádek: V šest hodin ráno budíček, poté složení

96

97

~~~~~it ~~é~:ř!~~~o~rí~~~ ~:~~~s~~~~~s~e~~~{n~;!~·Y ~bJo~o:~~e~i~ilt

si však ještě každý přinesl kousek toho zdraví z „c ivilu", marodit se začal o až později. Na Pankráci se potom většinou chodilo k lékaři proto, že milý a optimistický doktor Provazník byl nejen velmi dobrý lékař, ale měl také vždy nějaké povzbuzující zprávy, co řekl B. Lockhart, co H. Truman nebo D. D. Eisenhower. Dozorci, kteří pilsobili v oddělení s . ,nejtěžšími a nejnebezpečněj š ím i vězni" , dostávali zvláštní školení v týrání, mučení i bití. V tomto smyslu vynikali bratři Peškové. Po vzoru gestapáků doslova ubíjeli vězně , pokud se nechtěli přiznat k spoluúčasti na různých „politických deliktech". Doufám, ž~ jednou bude vydáno svědectví o této jedné z nejnovějších vymoženos\I „pokrokového" socialistického režimu. Mezi dozorci se však našli i mírnější a shovívavější k našim potřebám . Bývalo opravdu „okouzluj ícím" potěšením a radostnou vzpruhou slyšet ?d nich slova o brzkém návratu ztracené svobody. Díky všem těmto state čn ym mužům, kteří nám s takovým pochopením pomáhali! Nebáli se udání a nástrah svých kolegů, věři li společně s námi, že komunistic~é násilí a _ie!or probudí velmoci k rychlému zák.roku v náš prospěch. Vzájemnou du ~eru potvrzuje jejich slib, že půjdou s námi oplácet napáchané bezpráví a dobyvat

ztr~~~f~~ ~:~d~ušení a upřímní

lidé. namnoze bývalí

českoslovenští

le·

postelí a lůžkovin, mytí a ranní těloc v ik. O hodinu později následovala snídaně a pak normovaná práce přerušená dopolední třičtvrtěhodinovou „vyc házkou" v kole po dvofc a jídlem v jedenáct hodin a nakonec večeří. Po prvním zvonění jsme si připravovali lůžka, neboť po druhém zvonění museli být už všichni na lů žku. Mytí cel se provádělo vzhledem k pracovnímu nasazení jen v sobotu dopoledne. Výměna prádla jednou za týden bývala spojena s holením a ostříháním dohola. Nehty u nohou jsme si ovšem museli ulamovat tupým předmětem, neboť nůžky nebyly. Lůžko viny se měnily po mě síci a jednou za čtrnáct dní, ovšem někdy i za měsíc. došlo na desetiminutové „koupání" pod sprchami ... A tak se stereotypně střídal den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Kn ihy se sice půjčovaly, ale vzhledem k tvrdým prhcovním normám nám nezbýval na čtení čas ani v neděli. Korespondence se zde vyř.izova la velmi nepravidelně. Obyčejně byl povolen dopis po příchodu do trestnice a další následoval až podle pln ění normy. Podobná „ohleduplná opatření" se týkala i balíčků z domova. Stravování tu ovšem bylo. alespoň v tomto roce, podstatně lepší než v Praze. K snídani jsme zásadně dostávali sice málo slazenou . ale poměrně chutnou bílou kávu s chlebem, k obědu pak dobrou polévku (někd y zbyla i na „nášup"), při čemž dvakrát až třikrát v týdnu bývalo maso (ve všední dny hovězí, v neděli pak vepfové nebo sekaná) a knedlík nebo brambor či hrách. Také zelí, mrkev, někdy plíčky , kroupy. fazole, v neděli buchty, sýr, tvaroh či bramborová placka. Chléb jsme měli z „vlastní" pekárny, a to poměrně dobrý. ale stále se nedostával. Proto se často vyměňova l za cigarety nebo nějakou dobrotu z balíčku. Borská věznice nám mohla vydávat hodnotnější a vydatnější stravu, neboi naše práce z jednotlivých dílen jí přinášela mnohamilionové zisky. Také zde se projevoval znač ný rozdíl mezi „demokratickými" dozorci a skupinou vedenou štábními strážmistry Maškem, V. Trepkou, Valmem. Pe če n ým a dalšími zločinci, kteří nám neuměli věc vysvětlit jiným způsobem než bitím a fackami. Velitel trestnice štábní kapitán Safarčík je zvlášť šetřil a doslova si je pěstoval. Ve svých představách jsem je vždy spojoval s ostatní smečkou zlosynů , která se zúčastnila popravy drahého a milého přítele generála Heliodora Píky. Bohužel, již tehdy bylo možné pozorovat, že tito strážci měli své přisluhovače v některých chodbařích i mezi trestanci, majícími dozor nad výkonem práce ostatních. Ať již to byli „péráci", kteří po celách rozdávali a pak sbírali nadrané peří, nebo iakzvaní waldesáci, zajišťující manipulaci s výrobky pražské firmy Waldes. Odrodilci se zapisovali dozorcům jako „svědomití pracovníci" a k tomu stačílo velmi málo - udat chybnou nebo nedostatečnou práci ostatních. Pozděj i - když byl stále beznadějný stav zahraničn í politické a vojenské situace, řady těchto zrádců a udavačů nebývale vzrostly. Ve svém špinavém poslání hledali výhody ,,laciné" práce za kousek skývy chleba. Protože je ostatní trestanci nenáviděli, separovali se a vymohli si zvláštní cely. Zato dobrý chodbař byl pro nás cenným a velmi vy-

98

hledávaným člověkem. Zprostředkovával řetězovou výměnu cigaret, motáků, chleba. Věděl, co je k obědu a k večeři, přinášel knihy, pamlsky z balíčků, pozdravy i stížnosti. Zpočátku i zdravotn í péče na Borech zůstáva l a ,.normální". Při ranním hlášení se mohl přihlásit každý, kdo potřeboval )ékařskou pomoc. Byl odeslán do nemocnice k vyšetřen í , dostal i potřebné léky. Pak se ale možnost lékařské prohlídky radikálně omezila a nakonec byly povoleny jen akutním případům. Když jsem byl 12. prosince 1949 po příchodu z druhého procesu přidělen na ,Jcreml", poznal jsem, že existují ještě jiná opatření, jak zhoršit podmínky trestu, jak lze bestiálně zacházet s člověkem v jeho „nápravě". Již samotný vstup do tohoto „zakletého křídla" trestnice byl hrozivý. Zdvojnásobený železný „katr'', dvojí vnější mříže v oknech napověděly mnohé. Až do 10. dubna 1950 byl život v celách číslo 57, 60 B ještě snesitelný. Cely 57, 58 a 59 byly společné, avšak s menším počtem lůžek než v relativně pohodlné a prostorné 60 a 60b, kde se nacházelo až 16 postelí. Lůžka byla rozestavěna dokola místnosti, v každém rohu jedno a na ostatní ploše po dvou vedle sebe. Každý z nás zde měl svoji poličku s obvyklými proprietami , ostatní soukromé věci jsme mohli mít v krabici pod postelí. Na věšáku pod policí visela složená utěrka na nádobí a také ručník. Oblek se před spaním skládal předepsaným způsobem na polici. Pracovalo se denně mimo neděle a svátky na draní peří nebo na výrobcích firmy Waldes. Norma byla je ště ucházející, neboť ji mohl každý při troše píle a trpělivosti splnit.

Vše se změnilo IO. dubna 1950, kdy do naší cely vtrhla smečka uniforem a civilistů. Podplukovník Sboru národní bezpečnosti ( Karel Klos) jako dravec po nás slídil. ukázal na police a vzápětí neznámý strážmistr vyskočil na postel a „okázale" kontroloval pořádek. Klos řval, že je tu špína. Veli1el světnice ho k překvapení všech tituloval jako nadporučíka , a tak tresty jen „lítaly": pro špatný postoj nebo pohnutí - korekce. Každý z nás musel hlásit své jméno a pro jaký delikt je trestán s udáním výše trestu. ,Jako by někoho hledal," shodli jsme se po jeho odchodu . Z okolních cel se potom ozýval podobný řev a spílání. Bylo to nemilé překvapení v poměrně klidném a ještě snesitelném vězeňském soužití. Druhý den nás svolal na chodbu velitel oddělení strážmistr Vítek, aby nám vynadal za nepořádek, který zjistil pfi své návštěvě náměstek ministra spravedlnosti dr. Karel Klos. Následovala řada výhrůžek, udělených korekcí a zákaz všech „výhod" včetně vycházek, protože všechen čas se prý musí věnovat práci. Za návštěvou se však skrýval jiný důvod. Známý a oblíbený agrární politik plzeňského kraje poslanec Stanislav Broj byl zapřísáhlý antikomunista, a proto jeden agent·provokatér zaranžoval „vzpouru", která se stala záminkou k rozsáhlým reQresáliím proti nám. Byl zatčen, podobně jako major generálního štábu René Cemý a štábní strážmistr Čeněk Petrlík.. Po hrozných mukách v průběhu vyšetřování je státní soud odsoudil k trestu smrti, který byl už 23. května 1950 vykonán! 99

A vskutku od té doby na Borech nastaly zlé časy. Prvním zásahem bylo trestancO mezi jednotlivými celami. Tak jsem se dostal do cely byl ustanoven jej ím velitelem. Všichni byli zamlklí z utufojícího se režimu, který svěd č il o snaze likvidovat sebemenší náznak neposlušnosti kvalifikací sabotáže nebo vzpoury. Případ poslance Broje byl proto více než vhodnou záminkou. Snů ška lživých obv inění ze styků s dozorc i, jejichž prostřed nictvím dostáva l kuřivo a balíčky z domova, pomoh la bezpečnostním orgánům vykonstruovat pokus o vzpouru, spojený s hromadným útě ke m tresta nců na Západ. Každý den se určova l y z ce l posluhy, které muse ly do otevření cely veli1elem oddě lení mít č i s t ě zameteno. To samé se opakovalo po obědě a před večerkou. Větrání se omezilo na dobu do ranního hlášení a na n ě kolik minut před večerkou . · Společné ubytování nám však přineslo určité výhody. Místnosti byly vě t ší než samotky, mě l y tři ve lká normální okna. Jejich spodní křídla, opatřená tabu lkami neprůhl e dného skla, zůstávala zamčená malými visacími zámky. Větralo se jen vrchními klídly. Díky tomu byly místnosti světlejší a také večerní osvětlení bývalo jasnější, aby se mohlo pracovat i v této době. Po celou noc pak stále svítila malá žárovka. Uprostřed místnosti stály dva stoly se čtyhni dlouhými a dvěma krátkými lavicemi, mimo to jsme měli k di spozici ještě jeden stolek a dvě žid le, aby všech šestnáct muklů mohlo při práci sedět. Vedle masivních dveří se dvěma zámky a závorou stálo umývadlo. Pod ním se nacházela vědra s čistou vodou a dvě vědra na použitou vodu. Vedle pak byla budka reprezentující náš klozet. „Kýblování" pro vá dě l chodbař už bez naší asistence. Cela měla také dvě velká tělesa ús1fedního topení a zdá lo se, že je vytápěna častěji a lépe. Denní řád platil pro celou trestnici . Výjimku tvořily pouze dílny a jednotlivá „komanda", která na práci odcházela mimo vlasmí objekt. Styk s c hodbaři v doprovodu s1rážmistra podobně jako se spo lu vězn i ze sousedních cel by l zcela vy l ouče n . Od ,.klosiády'·, jak se říkalo. působili na oddělení dva strážmistři , kleří 01vírali dveře. Každý měl své klíče; jeden od horních zámků, druhý potom od spodních a od závory . .,Vycházku" nám povolili až v druhé polov ině května, to znamenalo za pěl týdnů , neboť už se prý projevil určitý pořádek. Realizovala se samos tatně po jednotlivých celách bez jakýchkoliv úlev. Teprve později bylo možno ob· starat si lé kařský posudek na chůz i ' ' „malém kole", kterým se musel trestanec předem automaticky prokázat. . Knihy jsme dostali až po půl roce, neboť naše předcházející žádosti odbývali poznámkou. že se nepotřeb ujeme vzdělávat literaturou. ke které nemáme kladný postoj . Když je velitel oddělen í poprvé přidě l oval, dlouze nás poučoval, proč nám je dávají, a také, jak je máme číst: bez kritiky, bez sebe· menšího projevu nelibosti nebo poznámek v textu nebo na okraj ích stránek. Uslyší-Ji, že jsme těchto pokynů nedbali, ihned nám knihy sebere a více je neuvidíme! Byla to ,,literatura" marx.isticko-stalinská, větš i nou šlo o přek l ady z ruštiny, zkrátka sovět sk é splašky patřící do stoky. Ale něco jsme čís t mu se· li, když už byl volný čas ... přemístěn í číslo 60a a

100

S půjčováním knih jednou za lýden přiš l a další úleva - kore~ pondence s domovem, a to jednou za tři měsíce , pozděj i se s1ejnou periodou 1 návš těvy členů rodiny. respektive jednoho jejího reprezentanta. Termí~ se však nedodržoval, nebof od velitele irestnice až do posledního z l otřilého dozorce vyhledávali sebemenší příčinu , aby mohli naše náv štěvy zarazit nebo alespoň omezit. Při jedné takové návště vě v roce 1950 jsem se od manželky dozvědě l , že moje jediná sestra Anežka, k1erá se nervově zhroutila, když se dozvědě la o mém zatčení a mém odsouzení, I. února 1950 podlehla těžké srdeč n í příhodě. Stala se další nevinnou a zbytečnou obě tí zločinné zběsilosti komunistického režimu. Postup ně se zhoršovala s1rava. Bílá káva si sice stále udržovala líbivé místo mezi trestanci, ale chleba bylo méně, s tejně jako dalšího j ídla. Opě t jsme dostávali nahnilé brambory, če r vivé nudle a k večeři z velké části jen polévku. z jídelního lístku, který sice nebyl nikdy bohatý , avšak snesitelný, se pomalu vytrácela naše oblíbená jídla, jako napříkl ad šunkové fleky (pochopitelně bez šunky, ale se salámem), salám, buřty. karbanátky, plíč k y, sýry, mléko I buchty nebo koláče. Náhrada s počfvala v koňské krvi, dršťkách, suchých bramborách, kru picové kaši, starých, tvrdých mořskýc h rybách. mrkv i, zatuchlé ze l eni ně, syrovém smrdutém zelí a jiných. „delikatesách" . . z prodejny pak zmizel salám, sýry, .housky, máslo 1 sádlo a zůstal Jen ch léb, někdy brynza, marmeláda. margarin a h l avně cigarety. Občas se v prodeji objevila jablka, šves1ky a hrozny, ale i to se postupně vytrácelo. Strážmistr se různě vymlouval. ale bylo vidět, že začátek nesnází ve sira· veván í nemůže pořádně zdllvodnil. Stávalo se, že po řadu měsíců ~eby l ke koupi ani chléb a posléze se na určitou dobu nákupy zcela zastavdy. Optimistické hlavy se zvedaly ... „Klosiáda'' ovlivnila i poměr d ozorc ů k 1restanců m . Všichni starší a mírněj ší byli propu štěn i nebo přemí stěn i na jiné mís10 a ~a~t~up i li mladí ~­ bevědom í a bezohlední strážmistři s novou školou soc1ahst1cké tvrdosu a neústupnosti. Věděli , jak s námi - politickými - jednat, ab~ se ,,život'.' ~ u:est· nici stal ještě nesnes i telnějším. Věděli, kdy a jak překroč i t své soc1ahst1cké závazky - počet potrestaných u raportu. Takový byl Valm, Mašek, Kuneš, Trepka, Vrabec a mnozí další, jejichž jména mi un i kl~! Pokud trestanci, vycházející je ště celí rozpaření jeden I?° dru h~m ~- kou.~ pelny, ihned nepozdravili strážmistra Valmu, dostal každy takovy ,,hnšník. nejednu facku. Když se při ná vštěvě někdo ne~ hova l P?
ba~ldorádem

zážitků, útočištěm

výlevů

sadistických proslulých metod týrání, zlosti a bezmezné nenávisti vůči nám se stala borská korekce. Zde řádily be· stie v lidské podobě vycvičené k tomu. úče l u jako strážmistři Vrabec, Kramera, Valma. Trepka a další, o kterých, Jak věřím, se jednou společnost doč te 101

ve svědec tví pamětníků. Zařízení cel ' ' podzemí, poloviční dávka stravy kom. binovaná s půsty a skutečně libovolný způsob týrání měl důsledek v citelném úbytku tělesných a duševních sil tresiance, který prošel tímto peklem. Nejhůře bylo v době , kdy strážmistři dostali trestní pravomoc. Za každou maličkost trestali poloviční dávkou stravy, což se stalo jejich oblíbeným spor. lem, protože potom mohli v kuchyni ještě více krást. Stačilo sednout si na slamník, jenž byl měkčí než lavice , nebo stát u okna, nedostatečně (podle s1rážmistra) umýt podlahu, nesplnit pracovní normu, provinit se na „vycházce" a podobně. Na ,,kre mlu'" se zostřila i zdravotní o patření. Lékařskou prohlídku v ne. mocnici zakázali, proto smluvní lékař dr. Chudáček přicházel téměř každé úterý a v pátek odpoledne do kanceláře oddělení. Prohlídka se prováděla za přítomnosti ve litele oddě l ení a strážmistra z nemocnice, a tak bylo riemožné dosáhnout jakýchkoliv úlev nebo receptO na takzvané rekreační léky. jako různé sirupy. vitamíny. malkao. ani přídavky na stravu ve formě housek. másla, mléka a sýra. Způsob hlášení na prohlídku ztěžovali takovým způsobem, že málokdo se na ni dostal. Do nemocnice potom nastoupi li jen ti, jejic hž zdravotní stav byl léměř beznadějný a zakoušeli hrozná muka bolestí doprovázející nejen ž lu č níkové potíže, cukrovku, revmati smus, epilepsii, srdečn í záchvaty, žaludečn í křeče nebo náhodné úrazy , ale i nej různějš í vnějš í nepříjemnosti jako vředy, hučení v uších. kožní vyrážky atd. Ztráta pochůzky do nemocnice nás zbavila i možnosti získávání zpráv od lékařů, obstarávání cigaret od chodbafů také pominulo. Pokud byl někdo u lékařské prohlídky dvakrát za sebou uznán bez objektivního nálezu, šel k ra· portu. Následoval několikaměsíční trest odnětí „výhod'' ( ná vštěvy, balíčky. korespondence. nákupy) nebo korekce s polovi č ní dávkou stravy, půsty a za· temněním cely. Také „vycházka" se stala velmi nepříjemnou . Pouze ten. kdo měl povolené „malé kolo", moh l libovolně chodit dvacet pět krokO tam a zpět. Ostatní, z počátku po jednotlivých celách. později cely na dvacet kroků, se museli podřídit ,,rozkazOm··. aby drželi zrychlený krok. ruce z kapes. rovně tělo, bez šepolu, posuňků. gestiku lace a ohlížení. Jakmile se někdo provinil, byl v lepším případě odeslán do cely.jinak následovala korekce. Kouřit se nesmělo, ale uspo· kojoval nás pocit, že jsme se alespoň na chvilku dostali na zdravý vzduch. Naše pracovní nasazeni tehdy doznalo zcela nové organizace. Všichni tres· tanc i museli pracovat. neuznávala se v podstatě žádná výjimka. Pouze v p ří­ padech nedosiatků v tělesné zpOsobilosti po úraze nebo pro vysoké stáří mohla l é kařská komise snížit denní normu. Například u patentek firmy Waldes znamenalo dvacetiprocentní snížení, že namísto předepsanýc h dvaceti vele1Uc1ových balíč ků se počet snížil na šestnáct. Snížení platilo u každého druhu zboží, jehož sortiment se tenkrát neobvykle rozšířil. Avšak i loto opatření mělo své nevýhody. často totiž ani tuto nižší normu nestači l leckdo splnit, neboť také mezi námi byli chamt ivc i a sobci, chtiví cigaret pod rukou. Kradli ostatn ím materiál, aby byli s prací dříve hotovi a mohli žádat o další příděl práce. Snažili se zavděčit systému, který jim 102

umožňoval připsat 120procentní výkonnost a tím vě t š í možnosti nákupu potravin i tolik vytouženého kuři va. Nad jejich chováním se pozastavovali i někteří dozorci, neboť si u vě­ domovali, že zůstane-li takové „stachanovské" tempo práce. zvýší velitelství dosud platné normy. To ovšem na řadu politických vězňů nepla1 ilo, dychti vě pracova li dál sice ve svůj prospčch (nákup). ale co bylo nejvíce ostudné, také pro zisk trestnice a ve svém ddsledku i komunistického režimu. Ovšem nelze pominout to nejsmutnější , že peněži tá hodnota nákupu se plati la z našich peněz, které jsme dos1ávali z domova. Kdo takové peníze neměl, nákup nedostal a musel pracovat zadarmo! A pracovní nasazení potom opravdu stoupalo. Normy se zpevňovaly, tres· tanci pracovali plnou parou. mnozí až do večerky. Výsledkem potom bylo ne· dodržován í beztak krutých a nejnutnějších hygienických opatření, jaká požadovala správa trestnice. Docházelo tak k nejrůznějš í m svárům a hádkám mezi námi. Kromě zmíněných patentek Waldes pracovala naše cela ve zvýšených normách na připevňo ván i patentních knoflíků na připravenou šablonu z kartonovétio papíru , dále na navlékání JO - 20 malých spínacích špendlíků na jeden ve lký. plnily se malé krabičky určitým počtem drátěných háčků a obloučků, kompletovala se gumová poutka k drátěným h áčkům značky „Velvet'" a podobně. Jako velitel cely a jeden z nejstarších tresta nců jsem upozorňoval ostatní na tyto nepříjemnosti, odsuzoval podobné jednání a projevy loajality k robotnickým opatřením režimu. Dostával jsem ale zamitavou a lhostejnou odpověď, ba našli se i jednotlivci, bohužel i mezi ddstoj níky a další inteligencí, kteří si potom veliteli oddělení stěžoval i , že jim nepřeji nákup většího počtu cigaret. Raději jsem sám nekouřil. než abych se stal otrocky podmaněn ým trestancem za pár cigaret či trochu tabáku a považoval se za „politického vězně". Avšak ani tyto poznámky nezpůsobily změnu ve svědomí naší takzvané inteligence ... Někdy v listopadu 1950 nám byly rozdány nejrůznější předměty, namnoze velmi cenné věc i , které nepochybně pocházely ze zámků. přepychových ho· telů, rů z n ýc h nacistických s tředisek , důstojnických jídelen apod. Bylo zajímavé číst nápisy na jídelních pfiborech rozmanitých vzorů. různá věnování spo l ků a nadací. prohlížet emblémy šlechtických rodil, nádherné ta· batěrky, nepřeberné množstvf věcí z alpaky, vázy. lustry, svicny, a to i ze za· hraničí . To bylo něco pro naše žaludky a c h utě, když jsme uvažovali o tom, kolik vzácného a nejlépe připraveného jídla bylo kdysi na těchto krásných mísách a tácech, kolik znamenitého a ,,rozum bystffcího" moku bylo nalito do džbánů . pohárů , odlivek a jasných stopek. Sliny se však sbíhaly nadarmo. když jsme si uvědomili, že k oběd u bude koň ská krev s kroupami a k večeři nic neříkající polévka. Naším úkolem bylo pomocí č pavku a plave né křídy všechny tyto nádherné věci vyč i s tit v každém, byť sebemenším koutku. Jinak nám předmět vrátili zpět s důrazným napomenutím. Později jsme se dověděli . že prý tyto věci byly určeny prodeji v nejrůz· něj šíc h bazarech po celé republice a snad i v zahraničí...

103

Po Novém roce nás obdařili ohromnými žoky z pytloviny s tvrdými širokými pruhy pistě (asi odpadem z výroby kl obouků). Naším úkolem bylo roztřídit je podle barvy, srovnat to na hromady, svázat a odevzdat. Zabývali jsme se tím více než tři týdny, ale tato práce kupodivu neměla normu jako předešlé práce, a proto jsme si ji „šelřili". Přemýšleli jsme usilovně, avšak zcela zbytečně , k čemu tento „šmejd" asi bude. Nepředstavoval nic pěknéh o, jen špínu a prach. V tom jsme potom museli dýchat, jíst i spát! Když jsme práci skon čili, dostali jsme plsť rozřezanou na užší pásy, napařené párou, a o roh lavic a stolů jsme je narovnávali. To už nebylo tak nepříjemné, avšak stále jsme nevěděli, k čemu to má sloužit. S chodbaři ne. byla žádná řeč, neboť se obávali korekce, a jinou možnost jsme neměli . Až jednou jsme při nástupu na „vycházku " spatřili pod okny nově zhotovené předměty ze dřeva ne nepodobné stolku. V tu chvíli se ozvaly hlasy, ·že jde o tkalcovské stavy. Vyvolalo to debaty, kombinace a nejrů z nější dohady. Změna následovala velmi brzy. Nastoupil nový velitel oddělení vrchní strážmistr Blecha a stavy se opravdu objevily na celách. Začala instruktáž v tkaní pl stěných kabel. Nikdo tomu nerozuměl. nechápal, ale touha po kouření byla silněj š í . Někteří se chopili primitivních řezacích rámů s opotřebovanými žiletkami a začali připravovat úzké pásky plstí různých barev, které se dávaly do stavu bud jako osnova, nebo útky. Netrvalo ani dva dny a už se někteří neobyčejně pilní lichotníci pokoušeli o počáteční výtvory ... Strážmistr Blecha mnoho ne· radil, jen sem tam něco prohodil a potom zvědavě pokukoval, jak se do toho někteří nutí. Nebudu je jmenovat, měli většinou tresty na doživotí. Netrvalo dlouho a první kabely byly na světě. Měly ještě své dětské nemoci , ale inicí· ativa, chuť a pochvalné poznámky nutily k lepším výkonům. Blecha se jed· noho pilného pracovníka ptal: ,.Kolik uděláte za den?" „Čtyři," zněla jeho odpověď. Strážmistr potom s úsměvem hecoval: „O jé, na sedmapadesátce už dělají denně sedm. Jste pozadu! " Proč takové poznámky? Nonna ještě nebyla stanovena, a proto se „vrch· nost" snažila nasadit co nejvyšší počet! A to se jí zásluhou iniciativních tres· tanců. kteří v pobídce viděli možnost získání větších výhod pro sebe. také podařilo. Prolhaná, falešná soutěživost mezi celami vedla k tomu, že se po de· seti dnech vyrábělo už dvanáct, ale i patnáct kabel! Nejnižší poč et, stanovený pro nákup, zdaleka ne stačil , a proto někteří nor· mu překračovali až na 140 - 180 procent. Aby dosáhli takového výkonu. utvořili „družný" kolektiv, který získával nejlépe vybarvený materiál v maxi· málním množství. Na slabší pochopitelně nebrali žádný ohled. Vě zeňská so· lidarita vzala za své. Když jsme po jisté době nedopatřením dozorce zahlédli před sousedními celami narovnané kabely, zjistili jsme, že jejich kvalita byla podstatně horš~ než naše. „Vrchnost" pravděpodobně něco po střehla. protože nám začali ukazovat skutečně profesionální výrobky. Byl to opět podvod , protože se jed· nalo o kabely zhotovené odborníky ze sedlářské a tkalcovské dílny. Av~ak 104

všeho dočasu. Docházel materiál a výrobky ztrácely na své kvalitě i vzhledu. Plán byl ovšem dál plněn, neboť trestnice dosahovala mnohamilionových zisků z naší laciné práce. V tomto smě ru by bylo nepochybně zajímavé získat doklady o práci trestanců na Borech, které jsou nedocenitelným průkazným materiálem o vykořisťování č lověka člověkem za tak ubohých a prabídných podmínek vězení komunistického režimu v Československu. Vzhledem k postupujícímu nedostatku kvalitního materiálu, bylo rozhodnuto „najet" na jiný druh výroby ze zbývající plsti. Opět se projevila iniciativa mnohých trestanců , kteří začali zhotovovat nejrůznější figurky pro děti a nakonec zůstali u polštářů. Tato výroba zasluhuje pozornost. Byla to kolektivní práce. Někteří připravovali návrhy vzorků na polštáře a současně řezali pl sť různých barev tak, aby vzájemně ladily. Na pěti šicích strojích se potom sešily a opatřily na rubu umělým hedvábím nebo klotem. Jejich forma se dotvářela vycpávkou z odpadků vaty nebo jiných měkkých látek. V konečné fázi se polštář obšil barevnou hedvábnou šňůrkou a vykartáčoval. Vsazením nizných sametových barevných částí vynikl vzor tohoto osmistranného polštáře. Zpočátku opět neexistovala nonna, ale díky přičinlivým byla později stanovena tak vysoko, že pro slábnoucí přísun materiálu ji nebylo možné splnit. Pamatuji se najeden takový „rekord" ze září 1951, když za pět neděl bylo vy· robeno na l 234 kusů ... Když se všechen plstěný materiál spotřeboval, „najelo" oddělení na ,,konopu" - výrobu provázkových povřísel. Ta se na Borech etablovala už dříve. a proto byla nonna od p očátku pevná a nesmlouvavá. Nová práce spočívala v třídění konopných a sisálových provázků, jejich navazování na stanovenou délku, přiřezávání a navlékání červe n ě natřených kolíčků , svazování do růžic, uzlíčkování konců a konečně svázání do hotových svazků. Zde se nemohly tolik projevovat výstřelky jednotlivců ve stanovené nonně a práce se mohla lépe zorganizovat. Naše pracovní nasazení mělo mnoho nevýhod, jejich výčet by byl únavný, ale na druhé straně nám umožnilo nevnímat čas v tomto bezmezně ponurém p~ostředí, který odměřovala pravidelná výměna strážných u vysoké zdi trestmce. Pomalu konči l rok 1951 bez zjevných známek na osvobození z pekla hrůzy a strádání. Naději , že se otevřou brány a my odtud vyjdeme s vítězným jásotem vzkříšení , umrtvoval pohled na sloupy režimu. Dozorci měli v očích stále snad ještě výraznější obraz nenávisti a pomsty vůči nám, kteří jsme pro stě nesouhlasili s terorem a násilím, neboť jsme byli příli š pamětliví humánních , demokratických zásad našich prvních dvou prezidentů - našich vzorů , učitelů a obhájců pravdy a křesťanské lásky. Snad nebylo dne, aby se někdo nezeptal: „Tak co? Co dělají asi na Západě? Proč tak dlouho váhají, vždyť je všechno jasl)é! Čekáme tak dlouho, ale žádný náznak nepřichází..." Utěchou nám bývala návštěva našich milých, avšak vzponúnka brzy mizela v tomto pekelném prostředí a druhé potěšení nám skýtalo přečtení zcenzurovaného dopisu, z něhož zůstalo jen několik bezvýznamných řádek. Ne105

jednou po takovém zásahu zůstalo jen záh laví: ,,Můj milý ... " a jeho ukončeni - ,,Zdraví a líbá Tě Tvá... " Nic víc a nic méně. A když jsme se někdy vzteky bez sebe zeptali, proč je nám dáván dopis v takových podivných zkratkách a téměř zn ičený, odpověděli nám, že by l nečitelný. A mohli jsme se těšit , avšak za tři měsíce jsme dostali podobný, ovšem pokud vůbec došel!

Drásající úvahu na toto téma pře ru šilo otevřen í cely. Strážmistr če tl jména. ne už čísla. Co to je? Nařizuje: „Bureš, Boček , Pojar. Procházka. Přikry l , všechny svoje věd na chodbu!" Zlistal v cele, abychom se náhodou nedomluvili nebo nedosta_ll něco od jiných. Co se stalo? Kam plijdeme? prolétlo nám hlavou. Za chvíh jsme _stáli v řadě ved le sebe, každý se svým i proprietami před sebou. S j islotou JSme věděli , že je 5. prosinec 195 1 a pravděpodobně opustíme prostředí. na které jsme si svým způsobem už zvykli. Osobně však velmi rád odcházím, kamkoliv. Kolek1iv cely mi k srdci vlibec nepřirostl. Jinde bude možná hůfe. ale to nevadí. Potrvá určitou dobu, než se naše povahy projeví, a je dobře poznávat charaktery. Čím více jich poznám, tím budu mít větší zkušenosti. A krimi nál je vůbec nejlepším rentgenem k poznání charakteru člověka, opakoval j sem si při nejedné příležitosti. Během tak dlouhého pobytu v cele poznáš člověka do všech podrobností, každý jeho pohyb, a myslíš, že se v jeho odhadu nemůžeš mýlit. Ale přijde chvíle, nepostřehnutelný moment, aby se podřídil sám sobě, projevil se duší, srdcem a přine s l sebe nepatrněj š í oběť nebo obhájil svoji pravdu. Pak teprve poznáš, zda ses mýlil. zda musíš opravit svůj názor. S1ál jsem nehnutě před dveřmi cely 60 a v duchu rozjímal o 1ěch. kteří zůstali uvnitř.

Na Blechův pokyn jsme se připojili k ostatním ze sousedních cel. Každý z nás měl těžký trest. vysokou hodnost - zkrátka „prominenti". Přes ,)cfíž" nás dovedli na protěj š í oddělení. kde nás umístili do cel podl; toho, jak jsme při šli v zástupu podle abecedy. Po příchodu dalších trestancu došlo k novému rozdělení podle abecedy. Bylo nás velmi mnoho. Od chodbanl jsme se dověděli , že se jedná o transport. avšak cíl cesty zůs1ával neznámý. Druhý den ráno jsme na chodbě odevzdali věci z majetku trestnice na Borech a dostali „nový " úbor, pods latně horší a bez ohledu na velikosl. Ale nedalo se nic dělat, protože vrchní strážmistr Pečený nás zlo stně odbyl. Jakákoliv výměna byla vyloučena. Poté jsme odešli „panskou chodbou", kde nás le1mo prohléd li . před b~: davu. Podle instrukcí příslušníků Sboru národní bezpečnos1i jsme nas1oup1h do autobusů. Kolonu tvořil osobní automobil s velitelem transponu a štábem. tři autobusy, obrně né auto s kulometem, další autobus a dvě nákladní auta. Odjížděli jsme doneznáma a to pochopitelně dalo podně1 ke vz!1iku nej!Ůznějšich dohadů: jedeme do Příbrami , pak do Semtína nebo ZnoJn:ia. Mýlili se všichni. Ani náš doprovod neznal cíl transponu, protože písemné in106

strukce v zapečetěné obálce obsahovaly jen postupné etapy naší cesty. Mohli j sme zaznamenávat jen místa, která zůstáva la za námi. Plzeň , Blovice, Písek, Pelhřimo v, Jihlava, Brno a Bratislava. Zde už Slováci tvrdili. že se nemůže jednat o nic jiného než o Leopoldov ... „Vrchnosti" se Mikuláš v roce 1951 opravdu vyvedl. Škoda že jsme jeho postavu zahlédli , jak se plouží po bratislavském předměstí s čenem a andělem. Ani to se nemuselo stál , a my jsme mohli zůstat uše1řeni zážitku, který nás vrát il vzpomínkou do dávného mládí. Mnohým se cestou udělalo nevolno, neboť náš ,,autobus" byl zcela uzavřen, bez oken, až na malý průhled ve dveřích, a proto po 100 - 150 kilometrech byla povolena krátká zastávka spojená s výstupem. Asi po dvou hodinách jízdy z Bratislavy jsme zastavili před starou zdě no u bránou, na které reflektor osvět l i l nápis ,,Anno 1686". Nic více! Po1vrdil však. že jsme se sk u1ečně dostali na Leopoldov. Byla už noc a tím příjezd do 1mavého nád voří , kde se proti nám rýsovala vysoká třípatrová budova s několika osvě1 lenými okny, vyvolával hrozný dojem. Ponuré prostředí s kůlnami a nejrůznějším harampádím na dvofe. s fe. vem s trážmi strů, abychom rychle vystoupili a řadili se do pětis lUpu. nás donutilo k mlčení. Podle hla s ů poznáváme, že jsou to vesměs Slováci, sice křiklouni, ale ne hrubci a tyrani. Pořád nás napomínali, nabádali k pofádku, aniž by si uvědomovali, že jsme se najednou ocitli v cizím prostředí, ani jsme neměli možnos1 se rozhlédnout a už se projevil nám tak dobře známý socialis1ický způsob výchovy. Tentokrát ho ztě l es nil vyšší štíhlý dů stojn ík. , k1erý nás vpuslil do ,.hotelu'", jak budovu před námi někdo pohotově nazval. Její vniti'ní vybavení vzbudilo od prvního okamžiku mrazení v zádech množs1vim „pohod lných po kojů'", plných žalu a zármutku ; z toho „skvě lého a vydatného stravování'", z něho ž mě l y vě 1 š í užitek krysy a myši. a konečně té ,,rychlé a poho1ové obsluhy··. která nerozumí-li ihned, respektive nechce rozumět našim žádostem a prosbám. používá násilí a kopanců . Ale to všechno jsme ještě nevěděli, ještě jsme doufali. že na Slovensku to bude lepší, mírnější. .. Leopoldov tehdy přivítal téměř půldruhé stovky vězňů, ktefi s krabicemi na kamenné dlažbě dlouhé chodby oče kávali další rozkazy. Po stranách 01evfené neuklizené cely bez stolků a židlí. Na jejich betonové podlaze se povalovaly polonacpané slamníky, krátká lavice. „turecký" záchod se železnou, bíle n atřenou kuželovitou splachovac í deskou. okno pod stropem se šikmou stě nou a mříže. Nepěkná vyhlídka do budoucnos1i. ,.Nej1ěžš í zločinci;, museli do nejhoršího kriminálu. Nezbývalo než zalnout zuby a pěsti, m l čel a trpě li vě se oddat osudu, co hrozného ještě přinese. Po chvíli předs1oupil velitel věznice. aby pfečetl naše jména. Nakonec vydal neúplné pokyny k pořádku a kázni. Dychtivě jsme sledovali jeho slova, Zda se v nich neprojeví náznak zdejšího dočasného pobytu, ale nic takového. Někdo z nás to s povzdechem komentoval: ,,Zde zemřeme!" Kdesi za námi, asi v kanceláři , začaly odbíjet hodiny. Myslím, že nikdo rozrušením nad prvními dojmy údery nepočítal, ale určitě bilo víc než deset hOdin večer. 107

Nálada ještě víc klesla, když několik vězňů padlo vyčerpáním. Na cestu jsme totiž nedostali žádný přídavek, zůstal nám jen chleba od minu lého dne. Začalo však nové vyvolávání jmen. každý si vzal své věci a odešel do určené cely. Ještě s jedním spo luvěz něm jsem se tak dostal na celu č í s l o 143 ve třetím patře . Spatřili jsme totéž, co jsme v id ěli v přízem í, až na podlahu, která zde byla z prken . Polonacpané slamníky ležely na zvláštních krátkých postelích. je. jichž zadní stě na se dala sklopit, aby se slamník moh l roztáhnout. Třetí den dopoledne si nás nechal velitel vězni ce nastoupit na chodbě a měkkou slovenštinou se popta l, jak se nám zde líbí. Na nezvyklou otázku dostal řadu odpovědí. Kupodivu se shodly na tom, že jsou zde o něco lepší ~mínky než jinde. V odpověd i na kritické připomínky potom velite l slíbil Zjednat nápravu, avšak v mnohých pfípadech jsme si měli pomoc 'sami. Nakonec nám by l přečten „denní fád" a dán povel k rozchodu. Následující týden nám po · nástupu vydali krumpáče a lopaty. Odešli jsme na pevnostni šance, kde jsme odhazovali zem a kamení z náspu na v"itřní stranu pevnostního náspu. Pracovalo se zde až do vánoc, kdy většina dozorců odjela na dovolenou, a proto se práce obnovila po Novém roce. Krátce před svátky pfijely do Leopoldova nové transpony vězňů z Mírova, z Pfíbrami , z Jáchymova i z Kladna. Početně sice nebyly velké, ale zato donesly řadu povzbudivých zpráv, časop isů , dokonce z nedávné doby, a mno· ho optimistických letákll. Ch odbaři potom měli spoustu práce, ale zprávy nám zpříjemni l y tyto dny, vždy opředené vzpomín kami na naše drahé, novou nadějí. Mohli jsme si na vlastn í oči ověřit všechny ty přemrštěné a někdy i vymyšlené zprávy od návš těv nebo chodbařll. Pozitivně jsme se dozvěděli, že to neklape ve v l ádě , v rodné straně a hla v ně v zásobování. To jsme ostatně pocítili i na Leopoldově , nebo( štědrovečern í večefl - rybí polévku, smaženou rybu, brambory a dvacet cigaret - jsme si muse li uhradit ze svého „konta". Toto překvapující zj i ště ní však obsahovalo také náznak, že bude hllře . B11dova samovazby. mohutná svým zjevem, vévodi la celému hlohovecké· mu kraji. Věštec hrllzy a utrpen í stál o sa motě asi dvacet minut od vesnice Měs1eč ko, za nímž se nacházel velký že l ezniční uzel - Leopoldov . Hradba třicetimetrovýc h šancí z cihel a kamene vzn ikla v Leopo l dově v éře bojll a tu· reckých nájezdll a tvoři l a pravidelnou šes1icípou hvězdu. V jejím st ředu byly dvě přízemní budovy s velitelstvím a místnostmi strážmistru ve službě. K nim přiléhala továrna na nábytek, naproti se pak nacházel domek l ékaře, dále skla· d i ště uhlí a také nemocnice. Dlouhá dvoupatrová budova posloužila pro ro· din né byty dozorců. Byla zde i prostorná kaple, dílny - košikáfská, truhlářs ká a zámečnická . Up ros1řed stála velká dnibežáma s několika stovkami kachen a husí, dále kotelna, ku chyň, pekárna a prádelna v jedné z přízemních budov a ko nečně poslední dvoupatrová budova s hromadnými celami pro vězně, kt eří vlastně vytváře l i jádro osazenstva věz n ice. Neměli se ale nejhůře . Až na nepatrný počet se jednalo vesměs o Slováky odsouzené lidovými a národními soudy v prvních poválečných letech. Ko· laboranti, slovenští Němci , příslušníci SS i gestapa a bývalí vojáci wehr·

108

machtu ... zůstáva li ještě pod dozorem Sboru vězeň s ké stráže, zatímco blok samotek už převzal Sbor národní bezpečnosti. Proto jejich vězeňsk ý život byl zce la j iný, nesrovnatelně lepší. Dozor S l ováků ze Sboru vězeňské stráže totiž nepostrádal lidský rozměr, snad proto také jejich kuchyně připravovala vydatnou a chutnou stravu. Za branami pevnosti pak věz ni ce vlastnila statek s několika hospodářskými budovami - kravínem, konírnami, prasečincem a sýpkami, ke kterému patřily i pozemky. Proto po stránce hospodářské mohl být Leopoldov zcela soběstač n ý, neboť k tomu přispívaly i zahrady uvnitř pevnosti s velkou sklizní zeleniny, ovoce a luštěnin. Proslýchalo se. že od Nového roku bude sbor vězeňské stráže zrušen, větš ina kolaborantll odejde do llavy, zatímco na Leopoldově zllstanou jen takzvaně „po l itičt í ". Nebylo to ihned. ale všechny změ ny byly do 15. února 1952 provedeny. Na samém začátku roku 1952 se však stala událost, která otřás la dosud stojatými vodami věznice. Veče r 6. ledna byl náhle vyhlášen nástup v přízemí. U dveří kanceláře velitele postával neznámý nadporučík Státní bezpečnosti v koženém kabátě. Řval na každého, kdo podle jeho představ dost nepospíchal. Při čte ní abecedního seznamu se zjistilo. že při vyvolání pěti jmen se nikdo neozval (dnes si pamatuji jen č tyfi - Bureš, Reichl, Hlavsa a H eřma n ovský)- c h ybě li!

N adporučík opět začal řvát něco o našf spo lu vi ně , protože nikdo z nás nic nehlásil. Nepomáhala slova některých vězM ani velitele pracovní skupiny, že počet kontroloval vedoucí eskony. Padlo rozhodnutí o po l ov i č n í dávce stravy a chleba. Dále byly odvolány všechny naše „výhody" a zastavila se i práce. Nespravedlivý příkaz postih l všechny bez rozdilu, a proto nemohl přinést zdárný výsledek. Později jsme se dověděli , jak pět šikovných chlapcÍI zmátlo hlavy stráží. Jeden z nich fingoval odchod ostatních na jinou práci, to znamenalo k dalšímu s1rážmistrovi, který je po vykonané práci mě l ,,zavést" samostatně do cel. Hoši zjisti li, že v jedné pevnostní chodbě prosvítá denní svě tlo. a tak asi dvacet metrů od tohoto místa začali prokopávat chodbu. Zmizeli s kutečně beze stopy, až se objevili na Západě. Hlavsa, který měl rodiče ve Spojených státech amerických. později promluvil v pofudu stanice Hlasu Ameriky pro Československo „ . Opatřen í „vrchnosti" bylo kruté. žaludek se svíral. Po týdnu žal os tně malých porcí se začal o úzkostlivě še tři t s chlebem, neboť zásoby z dvou· kilogramového balíčku už dávno zmizely. Jak to bude ještě dlouho trvat'? Snad nás nevyhladovějí? Po týdnu přišel rozkaz k práci. Za trest jsme museli velkými kameny zazd ívat všechny čtyři výpadové brány až k výc hodu. Při této otrocké práci mnozí z nás padli , ale.,vrchnost'· neznala slitování. Pokud agonie nepře š la, byl chudák odv l ečen do budovy, a jakmile se po „léčbě" vodou vzpamatoval, okamž i tě se musel vrátit k práci. Zača l a snad naše nejkrutější doba. Ke všemu se překonávalo i počasí . Místy napadly až dva metry sněh u , při čemž vítr vytv ářel obrovské závěje. Po čtrnác ti dnech hladovky, kdy i „vrchnost" uznala, že náš zdravotní stav je v sázce (mimo jiné propukla

109

úplavice), ve l komyslně zrušila opatření o snížení dávky stravy. Ovšem po chutných mastných polévkách , dobrých haluškách, jemných nokách s malinovou šťávou, zelenině a koláčích byla vela. Kuchyně od této chvíle vytvářela blíže nedefinovatelnou s lo vensko-čes kou „hatlaninu", jen v neděli se objevil kousek hovězího nebo vepřového masa. „Jídelní lístek" získal na takové jednotvárnosti, že jsme věděli , co bude den po dni. Avšak také polovičních dávek i přes odvolaný zákaz zůstalo velmi mnoho. Z celkového počtu 412 trestanci1 v samovazbě mělo tuto dávku 183 osob. Jejich počet se pochopitelně časem proměňoval , ale v podstatě zůstával asi v tomto poměru. Tuto statistiku jsem totiž denně pozoroval malou škvírou ve dveřích cely na tabuli celkového počtu přítomných, stravovaných a v korekci. Jednou z kapitol našeho tehdejšího „života'', s kterou se musel ale každý smířit, byly takzvané vězeňské příbory. Jedlo se pomocí lžíce , tvrdší jídlo se muselo po stupně ukusovat nebo lámat. Nože se vydávaly pouze na Pankráci, a to po dobu jídla a na krájení chleba. ,.Pajzáky" bývaly kulaté a tupé. Na Borech jsme měli jeden na cele, pevnč připevněný sil nějš ím řetízkem na dveřích . Na samotkách v Leopoldově nože povoleny nebyly, a tak se chléb ulamoval. Záleželo potom na dovednosti každého z nás, jak si dokázal tímto primitivním způsobem rozporcovat chleba na celý den. Ten , kdo nezažil hlad, neví, jaká muka jsou s tím spojená. Vždyť jsme se de facto nacházeli ve stavu pozvolného umírání bez jakéhokoliv slitování. Ani vrazi a zloději nebyl i takovým způsobem pronásledováni jako my, kteří jsme se stali takzvaně „politicky neuvědomělými ".

Pře s všechny vylíčené peripetie došlo tehdy k významnému přelo mu v mém dalším osudu. Když mě odpoled ne 16. ledna 1952 odváděl strážmistr na velitelství, neměl jsem však nejmenší tušení, co bude v příštích okamžicích následovat. V místnosti velitelství na mě čekal muž v civilu s mladou dámou za psacím strojem. Po 01ázce na mé jméno pokynul, abych usedl do fotelu. Hrklo ve mně jako ve starých hodinách. když jsem uslyšel staré otřepané fráze o mém odsouzení„. Po!Om pokračoval asi takto: „Pane Přikry le , vy jste kdysi vydal knihu „ Pokračujte v horách ", kde se také zmiňujete o smrti Jana Švermy a o stycích s poslancem Rudolfem Slánským. Tenkrát j ste jistě nemohl uvést všechno, neboť zde byly jiné zájmy„. Vaše vyprávěn í sice pokládám za správné, ale neúplné! Můžete mi o tom celém případu říci více?" Téma rozhovoru i jeho překvapivě vlídná forma, to vše mě vzrušilo. Obavy se střídaly s pocitem určitého uspokojení, že přece jen na nejrůzněj ších zprávách snad něco bude. Požádal jsem o několik minut na rozmyšlenou ... Horečně jsem uvažoval: Nová výpověď proti mému zapřísáhlému odpůrci znamená nový proces, další strádání, ale bude to pravda o zlosynovi a konec za jeho kariérou a slávou. Musím vysvě tlit. jak tenkrát i později jednal, ale přesto s jistou mírou opatr-

l IO

nosti vzhledem na vlastní rodinu, zdeptanou hrůzostrašnými novinovými zprávami o zločinci a velezrádci. Proto jsem nakonec řekl: „Pane referente, máte pravdu, ale snad nevíte, co jsem už vytrpěl, čím trpím a co mě ještě čeká." Přerušil mě se slovy: ,.Nepotře buje te se nyní ničeho obávat, chci od vás pravdu. Na té mi záleží. Mluvte, co o tom víle!" Poté jsem v krátkosti vylíčil příběh poslance Jana Švermy. Přirozeně jsem o Slánském neřekl všechno, jen tolik, aby celá věc byla naprosto jasná a usvědčoval a ho ze zákeřných politických úmyslů. Jakmile jsem protokol podepsal , referent řekl: „Kdybyste si. pane Přikryle , ještě o Slánském na něco vzpomněl, vyžádejte si od velitele trestnice papír a tužku. Pište bez obav: pravdivě, objektivně a úplně. Myslím, že to dovedete. " S tím jsem se také vrátil na celu bez toho, abych si uv ědomoval význam výzvy pro můj další osud. Spoluvězeň četl noviny, které kolovaly „po známých a hodnověrných " Půjčil mi už přečtené stránky. Tak jsem se dostal ke zpráVě o blahopřejném telegramu Klementa Gottwalda do Košic, ve kte· rém se zmínil o zrádcovské a gangsterské klice Slánského! S nevýslovným zadostiučiněním jsem si tak potvrdil zprávu z transportu do Leopoldova, nebo( už tenkrát někteří z nás tvrdili , že prý už četli o Slánském neuvěfitelné věci, ale já jim nepřik.Jádal váhu. Kdo znal Slánského, pak nad podobnými zprávami musel jen mávnout rukou. Od tohoto okamžiku jsem se cítil zcela jinak. Oblažen spravedlivým zásahem osudu v iděl jsem svoji budoucnost jasněji. Z bahna násilí se pomalu a jistě objevuje pravda, a proto musí dostat zadostiučinění všichni, kteří byli nespra vedlivě odsouzeni , týráni a žalářován i . Proto jsem také hned druhého dne požádal velitele trestnice o tužku a tři archy papíru ... Když strážmistr druhý den přinesl požadované věci na celu, podotkl, abych nezapomněl všechno pravdivě vylíčit , že to bude mít pro můj další osud značný význam. Zevrubně, do všech podrobností, jsem popsal Švennův případ i činnost Slánského za Slovenského národního povstání, přestože jsem slovům strážmistra příliš nevěřil. O tragickém konci Jana Švermy jsem tenkrát napsal asi následující: Krátce po poledni I O. listopadu 1944 jsem na temeni Chabence opustil Asmolovův štáb a s ním i zuboženého Švermu. Jeho stav vzbuzoval obavy, zda bude mít sílu vytrvat v prudké sněhové vichřici. Sám jsem se jakoby zázrakem zachránil z mohutné sněhové laviny a připojil se k ostatním, kteří na mě čekali ... Opakuji znovu, že to byly nejhorší okamžiky z celé cesty, ještě horší než samotný výstup. Prudká vichřice, mráz a hluboký sníh byly našimi průvodci. Přitom každý musel jít velmi opatrně, našlapovat do šlépějí po předchozím a vzájemně se kontrolovat, aby se nikdo nezastavil. Nikdo se dlouho neudržel, padal a bez kamarádské pomoci již neměl sílu vstát. Takový nešťastník usnul navěky. Přízrak „bílé smrti" pronásledoval každého z nás. Stmívalo se. Soumrak nás opravdu zaskočil; v horách přece jen přichází dříve. Opozdili jsme se. Obavy, abychom nezabloudili anebo nepadli do lll

náruče Němců, nás popoháněl y. Míša Glider, kapitán Rudé annády, který při še l před časem se svou filmovou ka~erou , šel t~nkrát .za .mnou, stejně jako polní četníc i a dal ší pří sluš níci bngády. Jak JSem Je litoval! Všichni bez rozdílu jsme byli živými mrtvolami. A najednou výkřik:

k nám

„Polkovnik , pomogitě, pomog i tě!" Prodírali jsme se v i c hřicí za hlasem. V

s iluetě

jedné z postav pod

keřem

kosod ře viny jsem ke své hrůze poznal Švermu. Byl již tém ěř zasněžený. Neznámý partyzán dnnolil. že prý Švenna nemůže dál... a odešel. Praktický Míša nawhl zhotovit kolem Švermy bariéru ze sněhu a rozdělal oheň, aby v i chřice

nez1ížila jeho již beztak

beznadějný

stav.

mťst~ří:i~jř~~ ~~!;t:1n~~s;~l:~~o0~u: ~~~n~~t~~~~Šv:~uz~~t:~: ~~

1

doliny. Sám jsem však nep řikl á dal příli š ve lký význam takovým pOkusům . V z01myšlení jsem se připojil k naší s kupině. Není záchrany. Sami j sme byli vysíleni, že jsme sotva zvedali -své unavené nohy z jedné stopy do druhé. Nastalo přítmí jako neklamné znamení 1oho, že brzy bude tma a hledat stopu bude je ště těžš í. S bře menem . které před stavovalo bezvládné tě l o, by to byla jistá záhuba pro ně ho i pro nás. O to se měli postarat ti vpředu - soudruzi partyzáni. Avšak poznali jsme je. V tak svízelné a vysilující situaci nikdo nepomohl . Heslem bylo - třeba zemři, nemohu ti pomoci. nemám sílu, musíš si poradit sám. Ale snad tu mohla a mě l a působit daleko silnější pouta stranického přá telství. Kde tenkrát asi zůstalo okříd lené bojové heslo: „Padnu, jen když tě zachráním!" Zbabělost? Pozoroval jsem Slánského po celou dobu našeho života v horách . Při řešení politických otázek se vždy stavě l do opozice proti Švermovi. Snažil se ho odsunout na vedlejší kolej , přehlížel ho, i když to nebylo dost dobře možné. Šverma byl inteligentní, prozíravý, upřímný a čestn ý charakter - idealista. Naproti tomu Slánský na mě působil jako dogmatik.

lst~~:~~e~evvěnda~:~r.~~h:r~!~ý~~i"~~~~~ rv~~~~~~~;:~~Čemuž nasvědčují

tyto sku1ečnosti: I) Jako soudruh a jeden z nej bližších politických spo l ubojovníků mu měl pomoci v přípravách na tak obtížnou cestu. Zvl ášť když vědě l , že Švenna má 1uberku lózu, Ponechal ho osudu. když marně s háněl vlastn í boty a kožich . který jsem mu darova l. Odešel potom jen v koženém kabát ě. 2) Slánský zanechal Švermu se sovětským partyzánem na 1emeni Chabence napospas prudké sně hové vánici a za třeskutého mrazu, aniž by o něho projevil něja kou další starost. 3) Nepostaral se. aby Šverma byl z Chabence nesen nebo aspoň v l ečen a zabalen do přikrývky či kožichu. aby se ještě více nevyčerpal. 4) Když již nebylo záchrany. ponechal Slánský vysíleného a vyčerpa néh? Švermu je š tě ve z n ačně vysoké poloze (asi I 600 metrů) na holé pláni, ačkoli v do lesa nebylo už daleko. Tam se mohla zhotovit improv izovan.á nosítka, ostatně i vichřice tam byla mírn ější, a odtud mohli Švermu dopravil do nedalekého tábora kapitána Jegorova v Jasenské pile nebo do n ěkteré koliby v okolí. 112

5) Slánský

ne vě děl,

že jsem se s

ně kolika

svými

přís lušníky

stal náhodou

svědkem posledních hodin života Jana Švenny. A když skonal (11. listopadu

1944 v 01.30 hodin), jak mi hlásil polní četník , k1erého jsem u něho nechal, odešel jsem do Asmolovova štábu. Už se ubytoval v kolibě , kam mohl být bez velkých obtíží Švenna dopraven a tak snad i zachráněn! Ptal jsem se

~1~~;~~~ Sv~~~~~mm~e~cj~~oj~~~i~;l~ ~~;:~ea~~~X~j~~cb;~~\~~~~

0

partyzánský štáb sám. Proč se ale Asmolov choval k úmrtí Jana Švermy tak: apaticky, když jako velitel předvoje musel mít o něho značný politický zájem, opravdu nevím. 6) Bývalý poslanec sociální demokracie Bohumil Laušman , který tehdy také působil u partyzánského štábu, mi druhý den sdě lil. že mezi oběma komunistickými poslanci byly nepřekonatelné rozpory - Slánský se chtěl Švermy prost ě zbavit. Z další ,.bojové č in nosti" Slánského ve slovenských horách jsem došel k přesvědčení, že jakmile si uvědo mil mé znalosti o pod statě úmrtí jeho poslaneckého kolegy , změnil své chování vOč i mé osobě. Bylo potom velmi odměřené a nekompromisní. Proto jsem vždy požadoval vydání písemného rozkazu, byť by se jednalo o tu nejmenšf politickovojenskou akci v týlu nepřítele. Jeho zdánlivě klidný „vojenský talent" se pokaždé vzrušil, když zjistil. jak j sem tyto rozkazy obcházel nebo odkládal , avšak na druhé straně jsem mnohdy vlastní úkol s ú spěc h e m splnil. Dával jsem mu potom na vědomí. že jsem ú s pěšnou akci provedl sa mos tatně a bez jeho rozhodnutí. Po mnohýc h intervencích u Asmolovova štábu o poskytnutí vyšší částky peněz na nákup potravin pro brigádu, se dostavil 29. listopadu 1944 do mého štábu v Krpačovu u Horné Lehoty sám Slánský. Přine s l 50 000 slovenských korun. U večerního čaje j sme si opě l vymě ňova li názory, tentokrát o otázce s i biřs k é anabaze českos l ove n skýc h legií za první světové války. Podle Slánského byly naše legie v Rusku nástrojem imperialistické intervenční poli1iky a vůbec se o legionářské či nn ost i vyj ad řova l velmi neslušně. A tak j sme se dostali do os1ré slovní pot yčky . ve které Slánský nakonec musel kapitulovat! Druhý den - po napadení našeho tábora a partyzánské skupiny majora Rudé armády V. P. Surkova - odešel Slánský s Laušmanem a Lietavcem do koliby pod horou Babou, trigonometr 161 7. kde setrvali v neč innosti až do 8. prosince. Odtud pak zbabě l e utekli . když je můj k o mi sař Míša Glider žádal, aby odešli do údolí a ve vesn icích získávali mladé Slováky k boji proti Němcům v řadách partyzánů. Když jsem Slánskému tuto zbabělost vytkl a připomenul mu jeho další „vynikající zásluh y". odpověděl písemně - vše vyřídíme až doma po válce. Nakonec 19. února 1945 byl celý AsmolovOv š1áb i s jeho partyzány povd ěčný , že jsem je vyvedl z o bklíče ní a dovedl do Brezna nad Hronom, osvobozeného už rumunskými jednotkami. Více jsem se s ním už sice nesetkal. ale napětí v osobním poměru mezi námi zOstalo ... Moje zpráva pochopite lně tenkrát v roce 1952 vypadala jinak, ale její smysl byl v kontextu s předcházej ícími řádky t ěc hto vzpomfnek. 11 3

Následující dny na Leopoldově mi dávaly za pravdu. V se dále nic nedělo aspoň z mého pohledu ...

případu

Slánského

V důsledku zmíněných opatření na začátku roku nás 2. dubna 1952 přemístili do společných cel, někteří se dostali do korekce nebo pod zvláštní dozor. Sám jsem tehdy přešel do druhého poschodí na celu číslo 78. Současně jsme tenkrát dostávali nová vězeňská čísla a mně přidělili číslo 7878. Shoda náhod? Zdá se, že sedmička měla pro mě magický význam. Když seč tu jednotlivá čísla data svého narození, svatby, zatčení a sedmadvacátého výročí svatby, jejich výsledek je vždy 34, to znamená při součtu sedmičku . Také čísfo cely a moje číslo na Ruzyni končilo sedmičkou (847 a 807) a dům v Křinci, kde bydlela moje rodina po vystěhování, měl popisné číslo 77! Na nové cele jsme už ale neměli postele, jen dva špinavé slamníky s dvěma roztrhanými přikrývkami. Chyběl i stolek a židle snad jako důsledek nového socialistického opatření vůči nám. Co se stalo? Nikdo nic nevěděl , ani nový spo lu vězeň. Okna se nesměla vůbec otvírat. cela se myla každý den, někdy i dvakrát. Strážmistři několikrát denně prováděli kontrolu hlášení a pořádku na cele. Nesmělo se sedět ani na zemi s výjimkou konzumace stravy, žádná vycházka ani práce. Od jednoho „neškodného" strážmistra, zvaného pro svou fyziognomii „vořechem", jsem vyškemral krátkou úzkou lavičku, na níž jsme se mohli během dne stfídat v sezení. Zostřená opatření se dále promítala v přenesení brutality z velltelství na takzvané hlavní chodbaře, lidi sice z našich řad, ale ... Na našem patře se jím stal „blahé paměti" Hepnárek. Muž, který už při prvním slově č in il dojem cynického vraha a stoprocentního udavače s idiotským výrazem gestapák.a. Nemluvím ze své vlastní zkušenosti, neboť v době několikaměsíčního řádění „miláčka velitelství" jsem se naštěstí nacházel v Ruzyni, ale řadě ostatních zůstala památka. Jeho surovost byla vskutku proslulá, podobně jak.o vy· nalézavost v mučení a týrání. Pod jeho dozorem se „dřepa\o" , udával vězně k raportu či je „doporučoval" do korekce. Pověstné bývaly i jeho prohlídky cel, kdy vše rozházel, a našel-li. někde nepatrnou špínu, potom se cela myl~ třeba i dvakrát, než se uspokoj il. Sám pak „bydlel" v samostatné kanceláh velitele oddělení... Mnohé dovedl svým chováním až k šílenství, a proto jeho a podobné případy nesmí upadnout v zapomenutí. Také oni musí předstoupit před spravedlnost! Mezník 2. dubna se promítl také do zdravotní péče o vězně, která byla v le· opoldovské trestnici do začátku roku 1952 podstatně lidštější. Zajišťoval ji civilní smluvní lékař a také Sbor vězeňské stráže dbal, aby zdravotní stav je· jich „svěřenců" zůstával uspokojivý. Když však „lékařskou péči" převzala Státní bezpečnost a dosadila do nemocnice lékaře z řad 1restanců, získala kon· trolu a možnost zhoršit ještě více naši situaci. lO. dubna byl vyhlášen zákaz naší lékařské prohlídky. Teprve po čtrnácti dnech, kdy stav u několika tres· 1anců vyžadoval akutní lékařský zákrok , došlo ke zmírnění tohoto nelidského 114

nařízení. Pokud se však někdo přihlásil a nález lékaře neodpovídal udávaným zdravotním potížím, očekával ho trest - poloviční dávka stravy! Ošetření chrupu bylo ovšem z prohlídky vůbec vyloučeno, i když hrozil zánět okostice nebo jiné životu nebezpečné onemocnění. Několikrát se mi podařilo v nestřeženém okamžiku spatřit pochod těchto nemocných. Naskytl se mi strašný obraz- živé mrtvoly. Cítil jsem, jak v té lidské bídě duševně chátrám, jak mě ubíjí spolužití s přecitlivělými a nadmíru nesnášenlivými trestanci, zatímco ostatní, ba i s nejtěžším doživotním trestem jsou na společných celách, pracují a vzájemně si rozumějí. Žili v naprosto jiných podmínkách ve „společné" mizérii, v oné džungli nepořádku a bezpráví. Vidět štěrbinou ve dveřích, jak nás při rozdělování stravy chodbaři okrádají, jak jiným donášejí dvojité porce i jak se koupou pod sprchami v teplé vodě, bylo nad síl y jednotlivce. Morální zpustlost pod heslem ušlechtilosti člověka! Po zralé úvaze jsem proto napsal žádost o přemístění do prázdné cely, abych nebyl na obtíž inteligentovi, který není odpovědný za své chování a jednání. Nadarmo ztrpčuje život sobě i druhému. Pochopitelně jsem nedostal žádnou· odpověď, neboť nikdo z velitelství nedomýšlel, jak se dá žít pohromadě dnem i nocí, týden, měsíce za takových podmínek. Myslím, že naopak takové zjištěn í uvítali. Koneckonců z jejich hlediska to splnilo představu o zostření trestu, aniž museli hnout prstem. Zlom nastal až 12. května 1952, kdy mě pozdě večer zavolali do kanceláře. Vyšší důstojník, pravděpodobně od minis1erstva vnitra, v doprovodu několika civilních osob mě vyzval , abych podrobně vyprávěl o Slovenském národním povstání, o Švermově smrti a také o Slánském. Tehdy jsem už bezpečně věděl, že Slánský byl zatčen a očekává ho velký proces z různých, mně neznámých příčin. Výpověď trvala asi tři hodiny. Důstojník mě znal ještě z Milovic jak.o statného člověka, a proto se mezi řečí zeptal, proč jsem tak hubený. Konstatoval jsem, že po otravě masem v listopadu 1951 v trestnici na Borech a po nedostatečné stravě na Leopol· dověse můj zdravotní stav nemohl zlepšit. K mému úžasu z rozhovoru mezi důstojníkem a civilisty (patrně prokurátory z Prahy) vyšla najevo možnost otravy jedem v ranní kávě. Podobné věci prý byly provedeny i v jiných trestnicích a následné vyšetřování je potvrdilo! U mě to prý byl také jasný pfípad! Jednalo se o způsob.' jakým se měl Slánský zbavit nebezpečných svědků své zrady a svých zločmů. Vysvětlení pro tehdejší několikadenní nevolnost, ochrnutí nohou a vůbec beznadějný stav bylo najednou jasné. Snad i proto ,,návštěva" rozhodla, že budu přemístěn na společné oddělení a zaměstnán v zahradě. Před odchodem z kance l áře jsem byl vyzván, abych svoji výpověď opět napsal ... Přemístění na společné oddělení pro mě skutečně znamenalo vysvobození. Cela číslo 56 byla prostorná místnost s postelemi jak podél zdí, tak v jej ím středu. Mezi nimi stály čtyři lavice, n ěkolik neumělých stoliček a dva stoly. Za dveřmi pak byl záchod, opatřený okýnkem, s ukazatelem v podobě otevřené ruky a s nápisem „Stop!" K výbavě náleželo také železné umyvadlo

115

ve tvaru koryta s několika kohoutky pro studenou vodu. Osvětlen í zaj i šťovaly d vě žárovky, z nichž jedna sloužila k osvě tlení cely během noci. Našel jsem zde dokonce i dvě zrcátka. Vytápěn í místnosti zatím zajišťovala mohutná železná kamna, protože no vě vybudované ústřední topení je š tě nefungovalo. Dvě jednoduchá, ale dvoukřídlá okna mě l a obvyklou záclonu ze železných mříží.

Na ce le nás bylo místo „plánovaných'· pětatřiceti jen dvaadvacet, a tak jsme na tamní poměry měli relativn í pohodlí. Po pl'íchodu z práce (pomáhal jsem tehdy tesařům). umytí a j ídle se mohl každý oddat své zá libě - četbě, hře v šachy nebo dámu . rozhovoru s ostatními nebo výhledu z okna do daleké přírody s hlohoveckým zámkem na svahu ... To už bylo n ěc o jiného než v sa mova zbě. Začala nová éra mého trestaneckého života, zvlášť když mi c hodbař oznámil, že nastoupím ke skup ině „za hradníků ". Tak jsem se vrátil k oboru, v kterém jsem před čtyřiceti lety pracoval až do svého nástupu do rakousko-uherské armády za první světové války: · čas začal najednou rychleji utíkat. Po budíčku v šest hodin ráno nastalo mytí, úklid a s nída ně. Poté jsme odešli do práce a vráti li se až k občd u v jedenáct hodin. Svě te, div se, ale v této době js me si mohli odpoč inout. a to i na posteli. Ovšem na cele se musela udržovat naprostá čistota, věc i na polič kách a pod postelemi pře sně srovnány, ne mlu vě o vzorném zametení, lesknoucíc h se záchodech a umyvadlech, vyčištěných oknech, vymetených kamnech a urovnaných stolech a lavicích. Velitel se svými politruky velmi často obcházel jednotli vé cely, aby proved l kontrolu. Sice ani jednou nepochváli l, i když mohl, ale daleko raději trestal odnětím „výhod", po loviční dávkou stravy nebo samotkou. V jednu hodinu odpoledne jsme opět odešli na práci, která trvala až do páté hodiny. Pak nás už če k ala jen večeře a následná siesta až do zvon ě ní večerky v devě t hod in. V neděli se obyčejně nepracovalo, a když už se to stalo, tedy pouze dopoledne, neboť i páni strážmi stři chtěli mít svllj klid. Později sáhli ale i na tomto oddě l en í přece jen k přísnějším opatřen í m . O balíčky jsme žádat nemohli, neboť o tom rozhodovalo samo velitelství trestnice, avšak bůh v i podle jakého klíče. Někdo dostával povolení stále a jiný ani jediné. S tej ně 10 vypadalo s dopisy a nákupy, které ještě za Sboru vě zeňské stráže byly skutečně neobvykle bohaté. Později jsme si mohli koupit toaletní potřeby, dva chleby, marmeládu, cukr, margarin, med nebo sýr. Bývaly to potom pravé lukulské hody. žaludek se namlsal, a když dlouho nebylo nic, nezbýval než horší návrat k normálním dávkám. Měl jsem sice dojem, že stravy na spol eč n ých celách jsme dostávali vice, ale druzí to popírali. Snad pro nás, „zahradníky", byla u rči 1 ý m ulehčením možnost v nestl'eženém okamžiku sebrat nějakou cibuli . mrkev nebo jinou zeleninu do polévky. I když j sme pamatovali na kamarády, nějaký závistivec nás udal, nastalo vyšetřová ní a pad lo i několik trestů. Pozděj i jsme sklízeli i rybíz, třešně a me ruňk y. Proto ta závist. kterou nemůže pochopit nikdo, kdo neprožil tolik bídy a zla. Vždyť mnozí z nás n e m ě l i čerstvou ze leninu nebo ovoce celá léta. Pomal u už ani nevěděli, j ak chutnaj í tfešně, cibule, okurka nebo kedlubna ... Pohyb na čers t vém vzduchu i větší kolektiv na cele, kde se každý 116

při z působil ,

mi přiná še l jisté vni1fní uspokojení, nervy se zač aly zotavovat a

při rozmanité práci v zeleni rozsáhlých zahrad. St rážmistři poc hopi telně i zde vyžadovali pořádek, č i stotu a káze ň , ale neprojevovali se šikanováním a řevem za ma lichernosti. Veliteli cely pak ostatní spo l uvězn i pomáhali v jeho nezáv id ě níh odné funkci, neboť se každý bál vrátit zpět na samotku. Dobře vědě l , co ho tam může če ka t !

sílit

Při práci na zahradě podobně jako v dílnách nebyl tak přísný dozor. Trestnice pomalu získávala jiný vzhled - zbouralo se n ě kolik budov, začal a se s1avět velká dílenská hala, pevnostní valy se zplanýrovaly svahem dovnitf a okolo trestnice se vybudoval vysoký dvoj itý drátěný plot s osmatými dráty pod vy sokofre kvenč ním napětím . Na šesti rozích leopoldovské pevnosti čně l y polom masivní zděné věže s kulomety a dvojitou obsluhou. Tato opatření, známá tak dobře z nac istic kých koncentrač n ích táborů , měla zabránit dalším útě ků m vězň ů.

Ve stavu určité duševní vyrovnanosti a klidu jsem najednou v úterý dopoledne 15. července 1952 dostal známý rolkaz: „ Přikry l , vezměte si n ej nutněj š í věci a vyjděte na c hodbu ~"

Sbíral jsem

vzruše ně věc i

do krabice, ale

přece

jen jsem byl proti

dřívěj š ku

klidn ější. Ne mů že se s1á1 nic horšího, ba snad naopak. Letmo jsem se rozl ou či l s ostatními, neboť strážmistr na m ě netrpě li vě če ka l na c hodbě . Na

otázku, zda mám s sebou n ěj ak é j ídlo, v myšlenkách na něco zcela j iného odpovídám a ptám se, o co jde. Nevědě l. Snad věc se Slánským? Brzy se prý dozvím vic. Mě l jsem na sobě těsné letní „šaty" s krátkými kalhotami, malou če pici , ale to nic, jen rychle k východu. Při š li jsme k vn itfní bráně s k a n ce l áří. kam po delší pře s t ávce při š lo několi k s t rážmisuů. T vářili se lhostejně, ale přece jen si mě nezvykle dlouho prohlíželi. Mezitím před vchodem zastavil osmiválec „Tatra". Od politruka, než mi o t ev ře l dveře auta. jsem dostal posledn í napomenuti o slušném chování. Ocitl jsem se ve společnosti dvou přísl u šn íků Státní bezpečnos ti . Po vy říze ní formalit jsme odjeli s měrem na Bratislavu. Kupodivu ces[oval j sem tentokrát bez pout . avšak celu mi připomín a l kousek č erné ho chleba, který mi zůs t al z denní dávky. Víc jsem na cestu nedostal. Při pohledu na chléb se jeden z přís l ušníků zeptal na stravu v Leopo l dově. Musel jsem konstatovat, že na obecné poměry , jak jsem je poznal, je ucházející, ale je jí velmi málo. H lavně nám c h ybě l chleba. Uždiboval jsem si malé kousky v naději, že snad n ěkde dostanu večeři, a proto z něj nic nezby lo. Snad nikdo z nás nepoc iťoval 1ak si lnou c huť právě po chlebu jako my v Leo pold ově. Pravá muka vždy vypukla po s nědení malého kousku pře d spánkem, kdy se v nás probouzel nejprudší hlad. Ale vyprávěj t e IO sytému, stej n ě vám neu věfí! V Brati slavě jsme zastavili, doprovod se vystřídal. aby v blízkém hotelu dobře povečeřel. Na m ě zůstal o jen trapné čekání a následné debaty o jakosti objednané veče ře s pivem. To se opakovalo ve Velkém Meziříč í , neboť průvodci opět dostali velký 117

hlad. Tentokrát jsem dostal po více než čtyřech letech ochutnat trochu piva. Měl jsem si \'Šak tento doušek odřeknout, nebo( mi vzkřísil nový, ještě prudší hl ad. Projeli jsme Jihlavou, Havlíčkovým Brodem, Čáslaví, Kolínem a za. nedlouho, už za denního světl a jsme vj í žděli na periferii Prahy. Tu mi najednou jeden z přís l ušníků nař íd il , abych si nasadil gumové brýle ... Rozkaz mě pochopitelně vzrušil, ale i dojal. Podílel jsem se přece v roce 1945 na osvobození našeho hlavního města, byť nepřímo jako ve litel jedné ze čtyř brigád l. českoslovens kého armádn ího sboru v SSS R. V roce 1945 j sem se vrace l jako generál, navíc s řadou vyznamenání za to, že jsem určitě š p atně nebil nepřítele na frontě ... A nyní jsem prij í žděl do Prahy „zbaven zraku" jako zbědovaný zločinec ji· ného politického přesvědčení. který nesmí vidě t její ,.krásu a rozkvět za šťastn ého budovatel ského úsilí" komunistického režimu. · I přes toto opatře ní jsem vnímal, že jsme přijeli ke koneč né stanici elek· trické dráhy, u další jsem zaslec hl volání pn'tvodčího ,.Na Flóře", viadukty prozradily projí žděj íc í vlaky, potom z kopce a serpentinou vzhůru na Letnou, Pohořelcc a posléze dlouhou jízdou neznámo kam. Po prudkém spádu a zatočen í doleva se auto zastavilo. Všechny formality proběhly nezvykle tiše. snad jen posuňky nebo šeptem. Po krátké pomalé jízdě nerovnou silnicí jsme opět zastavili. Tentokrát jsem požádán, abych opatrně vystoupil. Za loket mě vedou po dvaadvaceti sc ho· dech nahoru , několika dvefmi a chodbami do místnosti , kde teprve mohu brý le odložit... Nejdříve jsem s patřil dva muže v jakémsi polovojenském ustrojení. Jeden z nich mi nařídil. abych se sv lékl donaha, všechny věci z kapes vyj mul , ob lek odevzdal a vykoupal se. Dostal jsem potom č i s té prádlo, o n ěco lepší kalhoty z vězeňského plátna a místo kabátu jakousi košili opět ze stej ného materiálu , ovšem obojí bez jed iného knoflíku, dále nemotorné pl stěné pantoíle a ru čník. Tím jsem si však musel zavázat oči. Cestou nesmím mluvit, a( by se dělo co· koliv. Po výstupu z výtahu jsme mlčk y prošli chodbou ... Zaslechl jsem otvírání železných dveří, po dvaceti krocích jsem musel zůstat stát , podle skř í potu se otvíraly další dveře . Teprve po další c hůzi jsme se zastavili a já si mohl z oč í odvázat ručník. Opona se zved la k druhému jednání tohoto nového výjevu: cela s červe nou xylolitovou podlahou a tmavým vyšlapaným kobercem, větší okno otvirajfcí se jen do jedné třetiny odshora do l ů. Vlevo d vě s klápěcí poste le ve zdi, vpravo skládací stolek s dvěma sedačkami a v rohu na dvaceticentimetrové po· dezdívce kruhová mísa s výstupky na nohy - záchod. Pod oknem pak radiátor Ú s l řed níh o topení. Vedle postele ležely dvě složené přikrý vk y. Na pivní pohled bylo zřejmé, že jsem v něj aké dosud neznámé vězn i c i . Béžově natřené vybavení ladilo se stejným odstínem s tě n a stropu. Strážmistr před odchodem naříd il , že pft vstupu kohokoliv na celu se musím tiše hlásit bez jména jako vyšetřovanec 847 na cele č i s lo 807! Věci denní potřeby měly zůstat na zvláštní poli čce na chodbě , odkud mi budou vydány, a o další se musí žádat pfi denní konirole v osm hodin ráno. S rachotem zavfel za sebou dveře. Rozhostil se hrobový klid. A co nyní?! 11 8

Za chvíli se dveře otevře l y s výzvou, abych si to vzal. Na zemi u dvefí zůstal y přivřeny, neboť strážmistr je přidržoval nohou - se objevila stará vojenská miska. Na víku byla čtvrt ka malého bochn íčku chleba a uvnitř černá káva. Později jsem si propočí t al, že k snídani si mohu vzít šest, k obědu osm soust a k večeří pak zbytek asi šesti soust. Po několika 1ýdnech jsem změnil způsob ,,rozdělová ní„ s pevným přesvědčením, že porci u rčenou k snídani si ponechám až k večeft, abych před spánkem neměl pocit nesnesitelného hladu. Ale i tato kalkulace se lhala. V cele nebyla police, a proto jsem chleba před hla· dovým zrakem schovával za složenými přikrývkami, ale pohled na ně při „procházce" silně provokoval. Kolik sebezapře ní to jen vyžadovalo! Jeden malý úlomek vyvolával jen prudší záchvat. Bylo to lepší? Jen dočas ně a zdánlivě. První dny v cele jakž takž ubíhaly. Stále se objevovalo něco nového. Krát· ce po příchodu mě odvedl i k lékaři , přirozeně opět se zavázanýma očima. Po· zastavil se sice nad mou vyhublou kostrou , ale jinak prohlídka nevedla k niče­ mu, protože potíže s nohou. s páteří a závra t ě odbyl slovy, že to nic není. Pomalu jsem se přizpůsoboval rytmu nového vězen í. Zač ínal o se v šest hodi n ráno klaksonem, který oznámil bu díček. Uložil jsem podh lavník a pomalu se oblékal. Když přišel dozorce, u zavřel postel na zdi. otevřel stoleček s jed· nou židlí a vydal papírový pohárek s kartáčkem na zuby, zubní pastou, mýdlem, ručn íkem a toaletním papírem k provedení ranní hygieny. Než zara· chotily dveře od všech osmnácti cel, vrátil se, aby opět všechny toaletní potřeby odebral. Za malou chvíli poté jsem slyšel krátké a rychlé dupání, pferušované při pokládání velkého kotle na dřevěnou podlahu chodby, což pllsobilo jako neklamné znamení snídaně . Tlumivé kroky roznášely šálek horké kávy s chle· bem. Jakmile by la s nídaně rozdána, cely se opět otvíraly k odevzdání šálků. Kolem osmé hodiny přišel strážmi str a po tichém hlášení se zeptal, mám-li nějakou prosbu. Přitom zkontroloval okno (přes den muselo zůstat zásadně o t evřené), záchod a složené pfikrývky. Mohl jsem se oddat rozjímání buď vsedě na židli, nebo za chůze. Aby čas lépe ubíhal. vypoč ítal jsem si, že ud ě l ám·li v ce le 250 kol a jeden krok reprezentuje jednu v teřinu , uplyne padesát minut. S neměnnou pravidelností několika minut kontrolovala stráž mé chování kukátkem ve dvefích. Úder na zvon někde venku, známé krátké kroky a pokládání kotlů ozna·

~~~~~o~ý~. ~=~~a~tvčáa~o~~~~·po~~~~~é S:uczhy~:nt;~ ~~;~, ~~~~~ ~~~~

zO.stávaly malé porce. Přibrat ztracených pě tatřicet kil ogramů - to jsem tedy za takových podmínek nemohl nikdy dosáhnout. Hlad sílil do nesnesitelných rozměn't. Mezi obědem

a večeří opět nastala starost, jak ukrátit čas. Stfídavě jsem chodil, podobně jako po večeři . Deset minut pfed devátou hodinou se opět rozezvu če l klakson. Dozorce otevře l postel a zavřel stolek se sedač kou. V uzavřeném výklenku pod stropem zůs t a l a rozsvícená malá žárovka, aby stráž mohla i v noci kontrolovat naše chovánf. Nesměl o se ležet na boku, zády ke dveřím a schovat ruce pod přikrýv ku. Okamžitě to vyvolalo klepání na dvefe nebo důrazné napomenutí k pořádku „.

se děl, večer

119

Měl

jsem proto dost času k úvahám, kde se v l astně nacházím. Ještě v Leocelá řada t restanců při vyprávění o výkonu trestu v ostatních

poldově

věznicích , jako jsou Ilava, Jihlava, brněnský Špilberk nebo Na Cej!u, Mírov,

Kartouzy ~Valdice), Příbra m, Jác~ymov, Bory a další, s velkým odporem vzpomínali na „vymoženosti" věznice v Ruzyni u Prahy. Zapamatoval jsem si jejich líčení o krutostech . o tichých popravách , bídném stravování i o nových vsazovaných postelích , stolcích a sedačkách. V poznání mě utvrzoval každodenní fev motorů těžkých dopravních letounů. podobně jako blízkost nádraží, kde řada vlaků ani nezastavila. Zvláště rychlík kolem půl deváté ráno, který jsem velmi dobře znal z předválečné doby. spěchal směrem ke Karlovým Varům. Když c htěl později vyšetřující referent vědět, zda je mi známo, kde se nacházím, neboť to jsem nesměl vědět, odpověděl jsem v tom smysl u,' že bych musel být velll_li špatným důstojníkem, abych si po určité době z dějů kolem sebe neupře snil místo tohoto . tajemného věze n í. Usmál se hořce. ale bez námitek. Asi po týdnu „pobytu" na Ruzyni jsem v důs ledku mizivé činnosti běh~m dne a zvláštní polohy těla při spánku požádal u ranního hlášení, je-Ji naděje na vypůjčení knihy a „nákup" Musel jsem se nechat předvést k referentovi. který tyto věci povoloval, ale trvalo dalších čtrnáct dnů, než se věc vyřídila. Moh_l jsem si dokonce vybrat i z několika titul~ , avša_k neměl jsem brýle. Musel Jsem znovu žádat a čekat. Trpělivost sice přináší ovoce, ale taková maličkost, trvající tři týdny, přece jen dokáže zneklidnit . ,,Nákup" mi povolili až za měsíc. „Konto" zůs1alo v Leopoldově, a tak nezbývalo nic jiného než opět trpělivě počkat na jeho převeden í , které se protáhlo o další čtyři týdny. Mohl jsem koupit asi dvoukilogramový pecen chleba, sed m housek , polovinu kostky margarinu nebo patnáct dekagramů másla - vše v hodnotě asi jedné stokoruny. Nákup se objednával v sobotu a vydával se jednou za týden v úterý. Pochopitelně jsem se pídil po nutnosti mého převozu z Leopoldova, nic jsem se však nedozvěděl a při následných dotazech mě odbývali poznámkami, že budu referentem zavolán. Teprve po dvaadvaceti dnech obav a úzkostí o další osud. 5. srpna, mě odvedli do dalšího poschod í. V příjemně zařízen é pracovně mě přijal referent v civiln ím obleku. Když jsem se posadil do fotel u, ukázal mi známou fotografii partyzánského štábu plukovníka Asmolova, ze které jsem nejdříve byl vymazán já a později také Slánský. Zeptal se mě na případ ukradených vysokých bot poslance Jana Švermy a další podrobnosti z činnosti Slánského i jejich vzájemného poměru během povstání. Nakonec podotkl, že později budu se Slánským konfrontován a na to se prý musím připravit, protože Slánský se v někt erýc h podrobnostech o Švermově tragické smrti úmyslně vyjadřuje nesprávně. Před tím se budou muset protokolárně vyjasnit některé menší neshody v našich vypovědích. Vrátil jsem se na celu jako vyměněný. Slánskému kladli za vinu , že v kritických okam~ i cích nechal svého „soudruha" napospas mrazu a nepostaral se dostatečně o Jeho ochranu. Jak už ani jinak nemohlo být, pokoušeli se mě 120

někteří

vyšetřova te lé usvědčit ze spoluviny na Švermo vě smrti, ale Ke konfrontaci nakonec nedošlo. Podle vyprávění referenta, jakmile se prý Slánský dozvěděl, co ho čeká, doznal se a uznal pravdivost mých

bezúspěšně! výpovědí.

Od 15. srpna mi byla povolena dvojitá dávka chleba a porce stravy se zvýšila o polovinu. Po operac i dvou vředů a mnoha převazech, při kterých jsem utrpěl značnou ztrátu krve, jsem potřeboval zesílit, neboť mdloby a závratě nepomíjely. Teprve tehdy mi lékař předepsal příděl dopoledních a odpoledních svačin - mléko, chléb s máslem nebo sádlem, někdy i se sýrem. To už představovalo vydatné přilepšení, a tak váha pomalu stoupala až na 82 kilogramů na konci října. Poté se všechny přídavky zastavily. Byl jsem opět odkázán pouze na „nákup" a pomoc rodiny ve fonně dvou balíků. V této době, 31. říjn a, mě mohla navštívit i manželka, a to na velitelství Státní bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Někdy současně došlo také ke konfrontaci s tehdejším podnikovým ředite lem B aťových závodů v B aťovane c h . Kapitán v záloze Jan Trojan se za povstání na Slovensku stal velitelem třetího praporu mé brigády a nyní byl vyše třo vá n ve věc i činnosti podřízených vojáků . I když mu neprokázali vinu, byl pozděj i jako „agent mezinárodního kapitálu" popraven! Den po odsouzení „spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským" mi referent oznámil. abych napsal dopis domů: moje rodina měla přerušit korespondenci do Prahy a slíbený vánoční balík odeslat do leopoldovské věznice, kam budu brzy odsunut.

Po pěti měsících, 9. prosince 1952, jsem opustil celu a se zavázanýma odešel do přízemí, kde mi byly vydány soukromé věci, a po vyřízení formalit jsem odjel v doprovodu příslušníků Státní bezpeč nost i zpět do Leopoldova. U Brna jsme šťastně vyvázli z prudké srážky s ~ákladním poštovním autem v zatáčce na zl edovatě lé si lnici . Nové auto zajistilo velitelství Státní bezpečnosti v B řeclav i , se kterým jsme už nerušeně dojeli krátce před půlnocí do cíle. Vrátil jsem se zpět na celu č í s l o 56. Pomě ry se za mé nepřítomnosti příliš nezměnily. Přib y l a však řada dalších trestanců, zvláště důstojníků z opavské věznice, kteří si předtím prožili očistec místní~h samovazeb. Všeobecně tu však zavládl nový, zvláštní režim. Dozorci se stávali mírnějšími , zato chodbaři a brigadýři z řad spoluvězňů v mnohých případech nahradili jejich pověstný řev, šikanování a trestání. Kam až vedla sadi stická nenávist vrchního brigadýra Syrackého vůči některým kamarádům - trestancům, je patrno z pří­ padu podplukovníka Stanislava Adama. Neustálé pronásledování a vyhrožování vyvrcholilo před vánocemi, kdy byl s ilně nachlazen vyštván do koupelny. Následoval zápal plic a v důsl edku neposkytnutí lékařské pomoci 27. prosince 1952 zemřel. Ovšem tento bestiální případ Syrackého nebyl ojedinělý, a proto musí být i ostatní případy zveřejně ny a viníci spraved li vě potrestáni! očima

121

Tito „pánové", vyvolení správou trestnice, měli její plnou podporu, neboť pomáhali udržet, ne-li vystupňovat místní krutovládu . Všechna jejich provinění jsou známa a doufám, že jednou se z nich budou zpovídat stejně jako jejich „vychovatelé"! Skutečně bestiálním výmyslem msty velitele trestnice vůči uvězněn ým duchovním bylo rozbourání vězeňské kaple, vybudované kdysi uprostřed pevnosti. Za čtrnác t dní nes m ě l o po kapli zůstat ani půl cihly. Jaké bylo ponížení čtyř odsouzených biskupů, kteří každé ráno nastupovali se smetáky na dlouhé t yči (místo biskupské berly) před budovu samovazby k úklidu ka nceláří velitelské budovy. Zahradnické práce v zimním období skon č il y, a proto jsem byl určen pomocníkem při davače k zedníkům, kteří pracovali na omítkách nové tovární haly. Zůstal jsem u nic h i v novém roce při přestavbě tran sformační stanice. a to až do I. března 1953, kdy jsem j eště s dalšími deseti vyvolenými opět nastoupil v zahradě. Od památného Velkého pátku. který v tomto roce připadl na 3. dubna, mOj další život na Leopoldově dosta l nový impuls. Obšťa st nili mě návš t ěvou moji nejdražší - manže lka, dcerka a její manžel ing. Ladislav Černý z Plzně. V malé mísmosti pod hradbami jsme si sice nemohli ani stisknout ruku, ale pochopil jsem, že dcera podala několik žádostí o mé propuštění s tím, aby se obnovilo soudní řízení. Domluvili j sme se, že i já podám žádost. Požádal jsem potom u raportu o vydání psacích potřeb k sepsání a podání žádosti. ale teprve po mě s íční odmlce jsem se dostal na velitelství. Zástupce velitele radil, abych napsal novou žádost ke krajské prokuratuře v Ni t ře. Co se stalo s první, nikdo nevěděl. Události v Ruzyni, mé obsáhlé elaboráty pro Státní bezpečnost, dceřiny žádosti a moje posledni žádost koneč ně prolomily bariéru. Prokuratura i mini sterstvo spravedlnosti dospěly k jednomyslnému názoru, že mé odsouzení se stalo přece jen na podkladě jednostranného obv i nění Rudolfa Slánského, a proto mám být propu ště n na takzvanou svobodu. To se stalo v dopoledních hodinách 5. srpna 1953, kdy mě strážmistr v místnostech urče nýc h k vý robě povfíslových provazů vyvolal slovy: „Sbalte si všechny své věci. Máte výstup!" Nevěři l tomu nikdo, tím méně já. Ale skutek se začal naplňovat jednoznač n ý mi akty: odevzdání e rárn ích věcí , vypůjčený civilní oblek, vydání zbylých peněz a několika pokynů do občanského života. Prošel jsem hlavní branou. Po č tyřec h letech, dvou měsících a dvaceti dnech jsem vykroč il do nového života ... Vyběhl jsem z pevnosti jako pronásledovaný hříšník , avšak po c hvíli jsem se přece jen zastav il , abych obrátil zrak na obludnou příšeru se vzpomínkou na ži vořící za neproniknutelnými hradbami. Prosil jsem Boha o zmírnění jejich dalšího utrpení, aby se jim dostalo milosti vysvobození co nejdříve . Avšak proč se dlouho zdržovat. Nasadil jsem si snubní prsten a ten památe čn í po otci i od důstojnického sboru, natáhl náramkové hodinky a pokračoval v cestě na leopoldovské nádraží. Zabavené řády a vyznamenání jsem však zpátky nedostal, protože ty vyzvedla v Leopoldově S1átní bezpečnost z Bratislavy! 122

Omámen svěžím vzduchem jsem několikrát bloudil, zdravil uctivě okoloprojíždějící strážmistry, po kterých mi už nic nebylo„. to mně tolik nevadilo jako to, že jsem neuměl zaplaiit cestu rychlíkem, protože jsem neznal papírové peníze. Nechtěně jsem tím uvedl sl ečnu pokladní do trapných rozpaků . Naštěstí si všimla mých dvou krabic a asi poznala, odkud jsem přišel. Nákup ve vězn i c i se realizoval za místní kupony. a proto kovové mince i papírové peníze po měno vé reformě byly pro mě úplnou novinkou . V časných ranních hodinách druhého dne jsem se konečně ples všechny peripetie dostal do domova vykázaného komunisty mé rodině - Křince u Nymburka.

Podle pokynů jsem se měl přihlásit na Okresní vojenské správě v Nymburce, požádal o vydání občanského průkazu a také se přihlásit na úřadu práce. První dvě věci jsem zvládl do týdne. zatímco s třetí jsem se pozdržel, protože jsem s l c htěl po tak dlouhé době opravdu odpočinout a nabrat nové síly. Soudruh Volejník z úřadu práce rozhodl, abych hned druhý den nastoupil zaměstnání v zábodovické pile u Křince. Nic nepomohlo ani lékařské potvrzení o nezbytné rekonvalescenci. , Také velmi klidně přehlédl rubriku o zaměstnání v propouštěcím listu z Ustavu nápravného zařízen í v Leopoldově (podivuhodná změna názvu věznice, že), kde se uvádělo „gene rál" ... Ovšem jako „zločinec" jsem neměl žádné právo, jen povinnost mlčet! Se zk.Jamáním jsem odjel domů. Je ště téhož dne úřad práce změnil místo zaměstnání, a tak jsem 18. srpna 1953 nastoupil do provozovny bývalé finny Vantoch Griotte, nyní národního podniku Polabská fruta v Nymburce. Přijetí ředitelem podniku Karlem Krištofem odpovídalo jeho pOvodnfmu povolání holi č.

Mezi řečí prohodil, že oba zapomeneme na minulost, neboť nyní pro mě nastává nová životní dráha a tuhá práce ve prospěc h a blahobyt republiky. Měl jsem se hlásit u soudruha Senohrábka, který zařídí další. .. z.a malou chvíli jsem tlačil valník naložený těžkými kameny. Snažil jsem se opravdu rych le přizpůsobit novým pracovním podmínkám. A nebýt nátlaku před sedky ně závodní rady soudružky Šimákové, aby mě přidělovali pouze na nejtěžš í práce , přijal bych pracovní zařazení jako samozřejmou nutnost, abych uživil sebe, manželku a jej í matku, která s námi žila ve spo lečné domácnosti. Hrot jejího jedovatého komunistického šípu seřízl o až poznání, že jsem tím generálem, který po válce dvakrát pozval místní pěvecký spolek ,,Hlahol", jehož byla č lenkou, do Vojenského výcvikového tábora v Milovicích. „Nádvorní parta" měla velmi široké pole působnosti - úk.Jid. vyváženi kompostu, výkalů, odpadků z lisovaného ovoce a zeleniny, rozvoz uhlí, sudů a dalšího materiálu. Nelze se divit, že od prvních dnů jsem citil značnou únavu. Denní dojíždění vlakem, udržení tempa s mladšími spolupracovníky při zvedání těžkýc h břemen a nakládání spousty odpadků v osmihodinové směně mě opravdu unavovalo. 123

Svačinu si každý přines l z domova nebo si ji koupil v kantýně. Oběd v zá. vodní jídelně stál ,Jen·· 2,80 Kčs, nebo( podnik „doplácel" 4,60 Kčs, avšak z dělnick ých peněz. Strava vzh ledem k požadovanému pracovnímu výkonu byla napros10 nedostačující. Tak se v praxi uplatňova la tolik proklamovaná socialistická péče o dělníka .. Práce pfitom neustále přibýva lo. Napřfk l ad ke konci roku 1953 nám denně prošlo rukama 120 až 156 metrických centů výrobků. Pracovního oděvu se každý musel doslova domáhat. Výměna děravých gumových bot trvala i deset dnll, protože správa provozu si musela vyžádat povolení od podnikového ředitelství v Mochově k nákupu nových. Ale nejdřív o tom musel rozhodnou! účetní , materiální referent. ředitel podniku. vrchní účetní podnikového ředitelstv í a koneč ně správce materiálního oddělení v Mochově , to znamenalo celkem pět osob! Správa závodu nešla pracujícím ani tak dalece vstříc, aby pro takové případy měla náhradní boty ve skladě , zvl ášť pro zaměstnance konzervárny, kteří po celou smě nu pracovali ve vodě . Nové pros tředí mě sníži lo na špinavého, zchátralého dělníka s platem osmi set korun měsfčně. Zůsta l mi však charakter a část víry. ba jistota v sice pomalý, ale pozitivní vývoj mezinárodní situace pod vlivem západních velmocí. To mi nikdo, po· dobně jako ve vězení, nemohl vzít an i ukrást! Musí přijít doba, kdy v pravd ě a opravdu svobodně bude rozřešeno všechno to, co nás dnes obklopuje, tíží. vysiluje a duševně ubíjí - socialistický fád bezohledného podvodného komunistického režimu. Počáteční námaha mě příliš vyčerpávala, než abych věnoval pozornost vlastnfmu chodu podniku a poznal vyhlašované sociální vymoženosti. Teprve později jsem pochopili , že veškerou moc má v ruce předseda závodní organizace KSČ František Kotucon s dalšími příživnickými straníky podn iku. Vlastně to byli velmi pilní a ostražití strážci, kteří bděli , aby se na každém výsledku práce podniku zachovala gloriola strany a neporušila se výsos1ná práva vyhrazená jen pro její příslušníky! Požívali privilegií jak ve mzdě. tak i v rozhodujících sinekurách. které nebyly dány hned tak každému . Zároveň pochopitelně pllsobili v podnikové jednotce Lidových milicí. Pokud se někdo z nestraníků, a nebylo jich málo, snažil vlichotit skupině „vyvolených", přijal zpočátku zcela nev innou funkci vedoucího podnikové knihovy. zapisovate le na schůzích. správce h řiště apod. Pak mohl aspirovat na lepši umistění v podniku, třeba bez finančního efektu, ale už se považoval za loajálního zaměstnance. Později se „zachytil'· natolik. aby dostal místo skladníka, vedoucího středi s ka nebo administrat ivní síly v kanceláři . V 1omto směru nabízely nebývalé možnosti nejrůznějš í organizace Československého svazu žen, Svazu československé mládeže, Československého červeného kříže, Revolučního odborového houlí až po Svaz Čes koslovensko-sovětského přátelství. Valná čás t zaměstnanců do těchto neplodných organizací vstoupila a tím na sebe upoutala pozornost funkcionářů strany: Schllze i ostatn í akce s~ stávaly výplody několika pologramotných osob - přis l uhovačů režimu. Vedli je takovým zpllsobem, že to vzbuzovalo odpor, zvláště když tomuto dvouhodinovému utrpení měl být věnován volný čas. Velmi „mazaným" způsobem vydírání dělníků byly takzvané brigády,

124

nebo( jejich prostřednictvím podnik získával zdam1a práci. za kterou by jinak musel draze zaplatit. Straníci se také vždy předem domluvili. jak postupovat na celozávodní sc hů zi, aby nedošlo k nežádoucí diskusi ze strany ostatních zaměstnancll, jako například při zpevnění norem, projednání socialis1ických závazkll. kolektivní smlouvy atd. Předseda závodní organizace předem eliminoval případné repliky, a když nemohl jinak. prosadil svou vů li hlasováním. Nenašel se nikdo, kdo by oponoval. vždyť se hlasovalo apaticky, jen už aby 1a komedie skonč ila! Ostat n ě ná vštěvnost schllzí a vzpomínkových oslav nařízených režimem dosahovala v podniku tak malého procenta. že se vedení muselo uchylovat k takovým opatřením jako třeba při v ý ročí úmrtí J. V. Stalina a K. Gouwalda 11. března 1955. Začátek pracovní doby se posunul o hodinu a takto •.napracovaná" hodina se pře su nula až na druhý den. Avšak i při tomto donucovacím způsobu chyběla třetina zaměstnancll. Kromě toho se někdy před zahájením pracovní doby odbývaly takzvané desetiminutovky k našemu balamucení. Začátkem roku jsem dostal zápal plic a místo rekonvalescence jsem byl poté přidělen k jedné z nejtěžšich prací: nakládání několika set „štandlíků" kyselého zelí na auta. Denně jsme ve dvojici naložili 30 až 120 metrických centll! Důsledek se projevil v če rvenci prudkými bolestmi v podbři šní čás ti , z čehož se zakrátko vyklubala tříselní kýla. Musel jsem však pracovat dál, nebo( soc iální dávka, kterou mohla dostávat rodina po dobu mého pobytu v nemocnici, by jí sotva stač ila na obživu. Nemoc se stále zhoršovala, protože až po dvoum ěs íčn ím če kán í jsem dostal takzvaný kýlní pás. Avšak v k vět nu 1955 jsem se už musel podrobit operaci. O organ izaci práce, jak jsem ji poznal během svého určení u sterilizač ního apará1u. se nedalo vůbec mluvit. Pokud měla být zavedena nová výroba (napří­ klad výroba okurek nebo fazolek ). nikdo předem nepřem ýš l e l . Nikdo nevykalku loval potřebné množství nové zeleniny. nepřezkoušel stroje ani neurčil pro jednotlivé úkony praco v i ště. Trvalo pak dlouho, než se vše rozběhlo. Proto se také často stávalo, že práce se musela zrychlit na úkor jakosti, pffpadně dě l at přesčas, který byl prabídně honorován. Tato bídná organizace vyplývala z plánu výroby bezhlavě nadiktovaného podnikovým ředitelstvím. Dvě metly bičovaly dělník y - vymoženosti nového, pokrokového řádu mzdový fond a zpevňování norem úkolářem . V historii lidstva do této doby neexistoval bezohlednějš í způsob vykořisťování a vydírání širokých mas. Mzda reprezentovala minimální částku peněz z poctivě vydřené práce a s tačila jen k průměrnému živobytí dvouč l enné rodiny, aby nezemřela hlady. Na ošacení. zakoupení různých potřeb pro domácnost či nějaké kulturní vyžití nezbývalo. a proto si toto vše musel průměrný dělník odpustit. Měl-li vícečlennou rodinu a byl jej ím jediným živitelem. pak všichn i prostě živořili. v podniku. kde jsem byl tehdy zaměstnán, si nemohl „normální" dělník vydělat vice než pět korun za hodinu. Výjimku tvořili „režimisté", kteří měli „skryté výhody';. Vše záviselo na výši takzvaného mzdového fondu, který přidělovalo podnikové ředitelství v Mochově předem podle předpokládané h o 125

výrobního plánu. Když se od urče né částky oddělila částka na pom ~mě vy. soké fixn í platy pro „vrchnosr ·. zbytek muse l .. vyj ít" pro dělníky. A to se provádělo velmi rafinovanými způsoby. Buď se střídavě přidělovala práce za rúznou mzdu , často málo hodnotná. nebo se pracovalo přes čas za nepatrný příplate k a kon eč ně i zadarmo jako na ,.bri gádě" Také se posílalo na takzvanou neplacenou dovolenou, aby se ne. používalo slova nezamě s tnanost. Ne,ijednodušším způsobem se však ukázala praxe úkoláře, který určil nové normy tak. jak to právě vyhovovalo podniku. a poté inkasoval prémie. Záleželo na bezprostředním vedoucím. jakou komu práci přiděljl , nebo( na tom závisel výd ěle k . Mohu s plným vědo mím potvrdit, že práce se v žádném případě nepřidělovala tak , aby se postupovalo spravedlivě a objektivně. Hlavně a zase tu byli ..režimisté"' a dále „oblíbenci" soudruha vedoucího,' ktei'i to „dobře" uměli . Něco po třebn ého přinesli a výsledek se dostavil . Ovšem vyšší mzdu tito lidé dostávali na· úkor druhých. mén ě rafinovaných, protože těm se přidělila větši nou taková práce. kterou jiní odmít li. Když podnikové ředite l s tví přidělilo nizký mzdový fon d. pak vedení podniku urč ilo takovou práci. aby mohlo vyplatit sníženou mzdu s tím. že příšt í mě s íc už bude lépe. Bláhový. kdo uvěřil 1 ěm to s l ibům lh ářů a patolíza l ů. Vskutku „spravedli vé'' oceně ní práce v sociali stickém podniku! Koneč ně k s plněn í. respektive překročení plánu výroby se vybičovala produktivita práce na maximální možnou míru. Aby to však podnik nestálo více. než byl urče ný mzdový fo nd, .. poskyt la se" zaměstnancům do zbývajících dnů ,.neplacená dovolená" jako 26. - 28. února 1953. Každý ji rád přij al. nebo( si mohl odpočinom anebo získal vol ný čas pro sebe. Zdá se, že mzdový fond za prosinec 1954 byl jeden z nejni žších , neboť se v k onzervárně zahájila výroba „skládané zeleninové s mě si'' pro vývoz do Němec ka. Ta vyžadovala zvýšenou péči ve skládání barev nakládané ze leniny . V tomto případě složení jedné sklenice trvalo 20- 30 minut a za to byla stanovena „odměna" padesát i haléřů! Denní mzda proto dosahovala IO 12,50 Kčs! K tomu snad není třeba žádného dalšího komentáfe . Takto se podnik „odmčn il " dělníkům za celoroění otrockou prác i k nastávajícím vánoěním svát kům . A však přece jen n ěco slíbil: 18. říj na se někteří zúčastnili „řep né brigády" a nyní měli podepsat „příjem" 9 Kčs za de vět hodin práce ve skladu u vesnice Bošína . Avšak místo peněz prý každý dostane cukr, a to půl kilogramu. Nakonec jsme se dozvědě li , že tamní jednotné zemědělské dru žstvo „plán v dodávce ře p y" nesplnilo. a proto nemůže ani splnit svůj slib! Skutečně obrázek chudoby a spraved lnosti komuni stického režimu. Příc hode m nového úkoláře Jaroslava Kuthana se mzda děl níků ještě dále sni žovala. Soudruh se svého .,dů l ežitého" úřadu ujal s pílí a důsledností! Netrvalo dlouho a pocítili jsme jeho bezohlednost. nemilosrdnost a perfidnost, s ja· kou při stupova l k výkonu každého z nás se stopkami a blokem v ruce. Dráb v bílém pl ášti. Přesvědčoval dělníka otře pan ý mi frázemi. že musí le vně vyrábět. aby se zvýšila životní úroveň li du. Tento podvodník dokázal vždy vyJ?OCítat koeficient práce a mzdy takovým z pů sobe m. aby dělník při zvyšeném výkonu dostal ni žší mzdu. 126

Byl to cynický výsměch okJídleného hesla, že v socialismu se hodnotí práce podle výkonu a schopností. Uzurpátorská vláda dělníků a všech pra· cujících, za kterou se cynicky vydávala, ale v drastických opatřeních pokračova la . Nějaká ideologicky zdůvodněná přílež itost se k tomu vždy našla. „ Tak 27. Jedna 1955 obcházela vedoucí skladu konzervované zeleniny Emilie Štěpánková všec hny dělnice „okurkámy" s novým socialistickým závazkem na „poěes t 10. výroč í osvobození naší vlasti Rudou armádou" . M ěly se zavázat k dobrovolnému snížení mzdových sazeb v úkolu. Tentokrát se ovšem ozvaly hlasy proti dalšímu bezohlednému vydřidu šství, a proto se závodní rada prostředni ctv ím n ěkterýc h spoluděln i c (Ulmanové a dalších) uchýli la k „pfátelskému přesvědčování", aby se pro zdar závodu potfebné soutěžení u s kuteč nilo. Tak došlo k novým tvrdým opatřením ve snížení úkolových sazeb. Z hlediska „prosperity" podniku měli v tomto s mě ru největší „zásluhu" ve· doucí středisek: v o kurkám ě František Voldřich a ve s táčírn ě Bedřich Vacek spo l ečně s vedoucím výroby Jaroslavem Hálou. Tato trojice dokázala „nadbíhat'' sladkými řeč mi a sli by jak fed iteli podniku Karlu Kri štofo vi, tak dě lnicím - „děvčátkám" . Pochopitelně to nebylo zadanno! Dě lník v takzvaném socialistickém zřízení neměl nikde zastání. Byl doslova bezbranný. Nepomohla ani závodní rada v če le se soudužkou Šimákovou, která se starala o zcela jiné věci - neodborové, politické. Jejím největš í m problémem bylo. jak vykázat co největší počet č inn ostí - schůzi a brigád . aby získala z okresu a kraje pochvalu a uznání. Pokud už si někdo s těžo val vedení podniku, byl odbyt ironickou poznámkou, aby zůstal doma. protože za vraty podniku čekají další. Bohužel to byla pravda. Uvolněné místo se okamž it ě obsad ilo novým pracovníkem. Bída a hlad k tomu donutily, a proto nezbývalo než trpět a živořit. Snad jednou z nejch oul os ti vějš ích otázek tehdejšího otrokářskéh o režimu se stala morálka dělnictva. První podstatný zásah od režimu dostala zavedením nové měnové refonny, související s odejmutím všech finan č ních re· zerv, ze kterých mohl náš lid če rpal výpomoc při tak nízké mzdě . Možnost přil e pše ní častokrát na úkor produktivity práce dě l a l a národním podnikům starosti , zv l áště když stanovený výrobní plán nebyl p lněn , protože zaměst· nanci neměli žádnou motivaci. Vedlejší příjmy nebo získané finan č ní výhody stači ly na udržení urč ité životní úrovně. Po reformě se však pracovní poměry podstatně změn ily, protože lidé brzy poznali. že se uživí jed in ě tvrdou prací. Současně se však v nových poměrec h nebývale rozš íři l administrativní aparát podniku. Na čtyfi pět dělníků připada l jeden úře dník s podstatn ě vyšším fixním platem. Utvářely se stále nové funkce úkoláfů. technických dozorů. mzdových refe rentů .„ Při takovém nárůstu ovšem nikdo z nich nemoh l být plně vytížen, a tak se řada z nich jen pova lovala v přetopených k anceláříc h . Vedoucí však měli tímto o patře ním zaměstnance „v rukou" a mohli diktovat neomezenou práci , neomezenou pracovn í dobu a vyměřovat mzdu, které z výplatní pásky nikdo nerozuměl. Dělníci - režimisté sice pracovali ce lkem svědomitě , aby nebyli zahanbeni,

127

ale do vzorného příkladu pro oslatní zbývalo mnohé. Měli určité výhody ve výběru práce a pochopitelně i vyšší odměnu za své „mimořádné výkony" Proto nemohli ovlivnit ostatní. Kon eckonců zůstávali v naprosté menšině a ani k tomu vlastně neměli schopnosti. Falešně nalhávali jiným, jak jejich rodina živoří, ale nikdy se nepřiznali, kolik činí jejich výplata! Ostatní dělníci, indiferentní. namnoze apolitičtí, pracovali se zájmem, pokud dostali relativně dobře zaplaceno. Jinak se práce „odbývala'·, aby „ušla·· stanovená pracovní doba. Celý státní ~parát komunistického reži_mu se t_ak přesně roztřídil, že podobné kastovmctví nemá pamětníka. Nejmžší a nejchudší třídou byl dělný lid, který živořil ze dne na den. Další „třídu" tvořili vedoucí středisek se stálým platem. K lidem zproš t ěným manuální práce dáte patfili skladníci a vedoucí pracovních skupin - takivaní parťáci, kteří nosili lepší pracovní oblek. Samostatnou „vrstvou" byly administrativní síly a úředníci podnikového ředitelství - ti už chodili jen v bílých pláštích s odznakem podniku - a dále pak referenti podnikových správ a podniků na okrese, na kraji a konečně vysoc í ministerští úředníc i. Ředitel podniku nebo vedoucí výroby byl potom „pánem", kterému se nevyrovnal žádný továrník v takzvaném buržoazním režimu první republiky. Nikdy si také neoblékl pracovní plášť, na pracující se pak díval „spatra" a jen stále popoháněl ke zvýšení výroby, neboť na tom závisely jeho další prémie . Tent_o poměr , jak doufám, bude mít jistě soudní dohru, aby se spravedlnosti u či nilo zadost. Totéž nepoch ybně postihne n ěkteré „důležité funkcionáře podniku'', kteří dělníky okrádali a donucovali je k neúměrným výkonům neodpovídajícím jejich možnostem. Až skonč í tato strašná epocha a bude se moci opět svobodně myslet a mluvit, fakta musí prokázat hrozná muka a utrpení našeho lidu. Až se svět pře ­ svědčí, kolik a jakým způsobem se utratilo nevinných, zbídačenýc h , duševn ě vyčerpaných a ke všemu už lhostejných lidí, pak svět pozná pravdu o takzvaném komunistickém ráji a socialistickém blahobytu. Dokázal v poměrn ě krátké době „zvýšit životní úroveň našeho lidu" až na dno jeho mravního životního úpadku. Ve velké většině tomu nemohly zabránit ani sebezapřisáhlejší prohlášení Svobodného Českoslove n ska ze stanice Svobodná Evropa. Velmi dobře přednesené a myšlené, avšak někdy odporující skuteč né silUaci v Československu. „Vrchnost" záměrně udržovala nízkou morálku dělnictva, podporovala nezdravou řevnivost, socialistické soutěže ní, aby potom okázalým způsobe m odměňovala „nejlepší pracovníky" diplomy či věcným i dary - tretkami nebo komunistickou literaturou! _Morálku dělnic_tva na druhé straně korumpovaly odpuzující poměry . Pamatuji se, jak se v listopadu 1954 vyhodilo do kompostu 500 litrových a dvoulitrových sklenic nakládané zeleniny, vyrobených nad plán, protože je di stribuce jako přebytek odmítla. Ale zaměstnancům se prodat nemohly, nebo ť pokladna podniku prý by to nemohla vyúčtovat! Pochopitelně mimo takový markantní případ byla ce lá řada „běžných" Tu pro špatný uzávěr nebo jeho 128

těsnění se znič il výsledek několikadenní práce a podobně. V obchodě byl nedostatek a v potravinářském průmyslu se vyhazovalo„. Pracovní morálku přísně střeži li funkcionáři podniku. Sebemenší náznak poklesu produktivity se považoval za krok k sabotáži nebo příčinu k nesplnění předepsaného plánu. Přestávka v pracovní době se zkrátila na 15 minut v době oběda. svačiny se zrušily. Každý „prostoj", mimo návštěvu lékaře (2 hodiny), se musel nahradit prací v pátek nebo v sobotu. Za malicherné přestupky se dělníci propouštěli z práce s patřičnou poznámkou v jejich „kádrovém" posudku. Jak se mohli potom uplatnit jinde, je nasnadě. K celkové morálce nepřispívala ani málo potěšující situace v zahraničí. Neustálé vyjednávání, dlouhodobé konference či sch ůzky na nejvyšší úrovni nepřispěl y k ničemu pozitivnímu, co mohlo vyvolat nad ěji na brzké vysvobození z komunistického bahna. Před stava, že změna této krutovlády by se stala beznadějnou, vyvolávala u každého soudného člověka hluboký neivový otřes od melancholie až k lhostejnosti. Prostě přestal věři t ve svobodu, ale současně si nedovedl představit uvolnění dosavadního teroru komunistické strany. V řediteli podniku viděl jediného chlebodárce, zachránce své rodiny, který mu dal práci. Proto si ho i vážil , i když s režimem nesouhlasil. Muži i ženy, jejichž penze byla prabídná. nebo manžel práce neschopný, přijímali zavděk , že si jako brigádníci vydělali prací za týden několik desítek korun. Příští týden se půjde zase jinam: „Hodní ředitelé dají práci, dají chleba. Jen když mohu pracovat, abych nezemřela hlady s rodinou," bývala slova mnohé ženy v socialistickém blahobytu. Perspektiva do budoucnosti zůstávala slibná, říkával jsem, není přece možné, aby se tento stav teroru a násilí dlouho udržel. Ale dlouhá doba dosavadních sedmi let byla kata.~trofáln í. Žilo se hůře, než kdyby nás postihla válka. Ta mohla jen zkrátit dobu utrpení, rázem vyřídit všechno zlo a bezpráví a trvale nastolit novou dobu a nový život. Stačí v tomto směru připomenout, jak dlouho by asi vzdorovalo Rakousko-Uhersko bez první světové války, jak dlouho by udržovalo pod svým jařmem slovanské národy a jak dlouhou cestou nabízela evoluce! Podobně zničení fašismu a nacismu v relativně krátké dobč si nedovedu představit bez druhé světové války. A dnes jsou už velmi dobře známé Hitlerovy plány ... Válka tomu učinila konec. A nyní? Snad svoboda přijde i bez války, ale bude to vyžadovat mnoho úsilí a trpělivosti. Náš národ po nacistickém útlaku, vybití tak značného počtu naší nejlepší inteligence, zbývající a nové pak za komunistické perzekuce, ustrnul v revolučních podnětech. Sražen k zemi žalářováním, popravami a terorem se už nevzchopil k jednotné akci. V jádru nebyl nevěrec , věděl, že poměry se změní , ale byl slabý, obklopený tisíci bodáky a špicly z řad jeho přátel. Prostě dostal strach, stal se zbabělcem. Věděl, že hrany zvoní netrpělivostí, ale on dál če kal na vysvobození... Všechny uvedené skutečnosti ovlivňovaly morálku dělnictva při úvahách, má-li pilně pracovat, nebo chytračit a protloukat se životem na úkor jiných.

129

Mchu směle potvrdit, že dělník byl na tom po této stránce nejhůř~. Charakterní, vzdělaný a upřímný dělník, ale reakcionář, jak se tenkrát říkávalo , stejně byl v podniku postaven na roveň nevzdělaného komunisty s mnoha prohřešky krádeže, rvaček , šmeliny nebo vyhýbání se práci. toho důvodu vláda „rodné strany" matila oporu v dělníkovi, kterého nyní pokládala jen za pokorného vykonavatele své vůle , a měla vždy .k tomu mnoho donucovacích prostředků. ~roto se dělník stal egoistou lhostejným k tomu: co se kolem něho i s ním děje. Jen aby měl pokoj, mohl klidně žít, něco Sl vydělat a koupit. „Všechno jde dolů od desíti ~ jed~é a musíme j~ště nějaký čas děl~t dobrotu. Čas je na naší straně a přijde jiná doba:' říkali mnozí, se kterými jsem se stýkal. .. Nemohu při těchto úvahách pominout faktor, který hrál po celou dobu útlaku jednu z rozhodujících rolí, a to vliv demokratických zemí na náš rodinný, společenský. hospodářský a kulturní ž.ivot. Ovšem pokud se mohl tajně sledovat. Těšit se z každého záchvěvu naděje na příznivý obrat k lepšímu a klidnějšímu životu. Bylo injekcí, že se skutečně něco děje a pracuje se také v náš prospěch. Zahraniční politická a vojenská situace od doby uchvácení vládní moci komunistickou stranou měla na Československo ne nepodstatný vliv. Každý demokratický občan republi~y záhy poznal, že ~aše osvobození Rudou armádou bylo velmi drahé z hlediska mravního a při pohledu na jednání „vítězů " také z hlediska hmotného - máta ohromných kořistních zásob, s kterými jsme mohli poměrně dlouho vystačit v poválečné bídě. Nemluvě už o pří­ mých zásazích sovětského vůdce nezapomenutelného j_ V. Stalina do naší zahraniční i domácí politiky. Ze zahraničněpolitické aktivity demokratického světa vyplývalo, že se připravuje rozsáhlá akce pro naše osvobození, podobně jako ostatních satelitních států pod sovětskou mocí. Ostatně, nejvyšší „autority" komunistické strany přiznávaly. že v českosl ovenské s poleč no sti je mnoho organizátorů podvratných akcí, které potvrzují akti_vní zásah „nep~áte l ských živlů' · s cílem provedení státního převratu za pomoci ozbrojených sil západních států. K udržení své moci proto nařídili uzavříl hranice, za střelit každého uprchlíka, zřídit státn í soudy a perzekvovat každého provinilce proti novému

z

řádu.

Léta 1948- 1952 proto patří v historii k nejtragičtější době krvavé perzekuce v Československu a bratrovražedného boje za přímého řízení Moskvy! Desetitisíce občanů - v lastenců nepohodlných režimu byly zatčeny a ve vykonstruovaných procesech odsouzeny k nejvyšším možným trestům. Někteří z nich pak i k absolutnímu - trestu smrti . Tisíce nevinných obětí v žalář ích ~ táborech nucených prací, kteří přežili jejich peklo, budou jednou svěd ky při posledním soudu. Československý národ prožíval tehdy nepopsatelné utrpení. Násilím byl vláčen z místa na místo podle zvůle uzurpátorů, a jakmile se objevilo světélko odporu, rázem zhaslo prolitou krví a nikdy se už nerozsvítilo. Tajní poslové radostných zvěstí z druhé strany hlásali brzký konec tyranie, organizovali po130

moc pro uprchlíky a probouzeli zatím v úzkém kruhu lidí naději na návrat svobody. Když se později prokázalo, že mezi nimi byla řada dobrodruhů, zrádců. a komunistických přisluhovačů, kteří nejdříve získali průkazní materiál o ilegální čin n osti skupin a potom udávali jejich iniciátory a organizátory, padl na celý národ stín hrůzy, úžasu a zklamání. Hnusná hra se hrála o životy charakterních osob, pravých vlastenců a bojovníků za lidská práva a spravedlnost. Řadu z nich komunistická hydra utratila na šibenicích a ubila v žalářích. Všechny tyto věci se musí podrobně vyšetřit a žij ící viníci se musí přimět k odpovědnosti. Svědkové, promluvte! Nevím, zda je můj dojem správný, živořil jsem tehdy v trestnici na Borech, ale usuzuji i na základě pozdějšího vývoje, že Molotovovým vyhlášením, že Sovětský svaz vlastní tajemství atomové pumy, se zpomalilo tempo politického a vojenského rozmachu Západu. Naproti tomu neobyčejně stouplo sebevědomí komunistů, což jsme pocítili i my ve vězení z náznaků návštěv, z propašovaných novin i ze samotného chování dozorců a konečně z infonnací dalších „přírů stků" Nechci se dále podrobně zabývat tím. jakým způsobem se vyvíjela situace v Evropě a jinde ve světě. Nejsem k tomu ostatně ani povolán, ale mohu potvrdit, jak důrazně se uplatňovala prolhaná politika Sovětského svazu. Lidé sledovali výbojnou poli!iku „ruského medvěda" a jeho vnucovanou taktiku se znepokojením. Berlínskou konferenci Molotov rozbil, při ženevské pak podvedl celý Západ. Místo slavnostní chvíle narození Páně a štědroveče rních dárků se svět dozvěděl zdrcující zprávu o výsledcích hlasování francouzského parlamentu o pařížských a londýnských dohodách. Nízkost podvodu francouzských poslanců a vlády vůči o~tatním s poj enců m způsobila hluboké duševní otřesy, k~eré nelze _přirovnat ani ke kapitulaci lehkomyslné a nepřipravené Francie přl vpádu Hitlera v roce 1940. Vždyť nústo půlnoční mše „G loria in excelsis Deo" troubily rozhlasové reproduktory do celého svěrn, že Francie konečně našla místo po boku Sovětského svazu a vyhnula se tak kata strofě , kterou jí os1atní velmoci připravovaly. Byl to cynický projev dekadentního francouzského názoru na bezpečnost Evropy, který ve svém důsledku znamenal rozbití evropského obranného spo lečenství. Je možné, aby podvod a faleš měly tak dlouhé trvání? že všechen náš život bude ještě dlouho pronásledován krutou vládou několika patolízalů Moskvy? To jsou otázky, na které je v této době stále neji stá odpověď. Pozitivních aspektů, povzbuzujících optimismus v našem národě, bylo vskutku málo. Náš vnitřní život neznal žádné rozptýlení. Společenské podniky se stávaly přístupnými jen „bohatším vrstvám" s dvojím příjmem , režimi stům s vysokými prémiemi. laureátům nejrůznějších cen a jiné „vrchnosti". Panovala upjatá, nepříjemná atmosféra. Jeden kontroloval druhého, kolik a co vypil... Kultura se zpol itizov~la, ~ tak jedině biografy promítající západní filmy bývaly_ vyprodané, _ale Jakmile .se uváděl sovětský film, zely prázdnotou. Obdobná situace se projevovala v divadlech. ,,Nové" knihy se téměř ne če tly a noviny sloužily jako nutný prostředek k zabalení různých věcí denní potřeby. 131

A tak zbýval rozhlas, ovšem nikoli tuzemský. Vždyť na světě nebí nic lepšího a dokonalejšího než věci sovětského původu - průmysl, zemědělství, školství, železnice, obchody, armáda a tak dále, to se stereotypně opakovalo denně po celý rok. Jediným zdrojem našeho optimismu a pojítkem se svobodným světem bylo vysílání zahraničního rozhlasu. I zde se však projevilo nepochopení, které nemuselo být, anebo se mohlo odstranit , aby aspoň tento zdroj informací zůstal spolehlivým. Pravidelně jsem sledoval jeho zprávy a v rozhovorech s několika dalšími posluchači si korigoval názory na tehdejší mezinárodní situaci. Pro udržení dobrého ducha národa vykonal mnohé Hlas svobodného Československa ze stanice Svobodná Evropa - nejlépe organizovaná československá sianice v zahraničí. Svými objektivními a přesvědčivými zprávami vyvracela koinunistickou lež. Podrobné a přesné infonnace o poměrech v komunistickém Československu imponovaly a byly-důkazem, že svět na nás nezapomněl. Mezi jednotlivými stanicemi se však projevoval značný rozdíl, který si člověk uvědomil až při jejich postupném zapnutí v časovém sledu - nejprve Hlas Ameriky, potom Londýn, Svobodná Evropa, Paříž a mezitím Kanada, Říma další. Vedl jsem si dokonce chronologicky sestavené záznamy nepromyšlených, bezvýznamných komentářů těchto rozhlasových stanic, neboť nás spíše ubíjely ve svém optimismu, než povzbudily v naději na lepší budoucnosL Ovšem poslech těchto zahran i čních stanic nebyl vždy zcela jasný. Způsobovaly to nejen technické a klimatické podmínky, ale i někteří hlasatelé a hlasatelky nebyli hlasově na výši, což působilo nepříznivým dojmem. Například Poláci měli zcela jasný a zřetelný poslech, dokonce na střední vlně 420 metrů jako u nás pražský rozhlas. Nálada mezi lidem v roce 1953 se mi zdála optimističtějš í než o rok později, kdy naděje po mnoha nezdařených konferencích a zasedáních značně poklesla. Objevily se první náznaky nedůvěry v lepší budoucnost. Dlouhá doba mučení nás utrápí. Stejně už hyne mnoho lidí z hladu a bídy, ale také, snad poprvé v historii lidstva, z beznadějnosti života! Až tak daleko zasáhla zoufalost a bezmocnost kdysi neohrožený národ. Domnívám se. že náš - československý - exil plně nevyužil možnosti pečlivě sledovat prolhaný komunistický tisk, analyzovat různá opatření vlády a „rodné" strany. Zůstane tedy otázkou, proč to vše nedokázal využít k dů­ kladnějšímu, přímo vědeckému zpracování odvysílaných zpráv, aby udržel národ ve víře v lepší budoucnost. Silné a soustavné rušení vysílání zahraničního rozhlasu je jinou kapitolou slabosti protiopatření tak hrubého a ničemného předstírání. Není možné uvěřit, že by technicky vyspělejší Západ nenašel prostředek k zamezení této teroristické vymožeností. Pokud by sám zahájil rušení komunistických stanic , jsem přesvědčen o tom, že by tím utrpěla prestiž vyhlašované marxistické ideologie. Letáková akce „Veto" mčla zpočátku svůj význam a také jakýsi úspěch. Lidé letáky sbírali a rozšiřovali mezi sebou. Jakmile se však zahraniční si132

tuace stávala nerozhodnější, ztráceli zájem. Stalo se, že u Rožďalovic nezasáhly ani orgány Státní bezpečnosti. Podobné akce mají skutečný význam před velkými a rozhodnými událostmi, ale pak se musí energicky realizovat v plném rozsahu, třeba na celém území republiky. Jinak zevšední a nikoho neosloví. Myslím, že Západ si dobře neuvědomoval kritickou situaci politických vězňů, když vleklá doba defétismu otravovala ovzduší věznic a nejrůznějších táborů. Ubíjela duševně i tělesně. Celý svobodný svět neměl ponětí o jejich hrozném utrpení. Vzpomínám si, jak jsme v roce 1950 denně čekali, že až se zítra probudíme. budou spojenečtí vojáci na chodbách a otevřou naše cely. S nadějí jsme poslouchali vyp rávění spoluvězňů, kteří s nadšením líčili tyto okamžiky z nacistických koncentračních táboJŮ a káznic na jaře 1945. V jejich dnešní beznadějné situaci sebehřej1vější slovo nepovznese k v íře a naději, ale jen skutky a činy! Nelze zapomenout, že společně s nimi trpí jejich rodina, příbuzní a dobří přátelé.

Nejedná se o žaláře z nacistické hrůzovlády, kdy naděje rostla úměrně s ústupem „nepřemožitelné" německé armády. K nadějím v osvobození stači ­ la malá mapka bojiště nebo jen heslovité zprávy. Ale nyní, v době „studené války"? Píše se rok 1954, ale už je čas radikální pomoci. Dost bylo vyjednávání a smlouvání. Jen opravdové činy vyvrátí komunismus a potom nastane pokoj, mír a skutečný blahobyt. Pokud si někteří západoevropští politici a státníci myslí, že není moci, která by otřás l a morálkou lidu a jeho touhou po svobodě, hluboce se mýlí. Věřím, že komunismus bude zlomen. Zmizí podobně jako zmizel fašismus a nacismus, ale čas je naším nepřítelem. Nebo se snad někdo domnívá, že dnešní mládež není už nahlodána ve víře v lepší budoucnost? Vždyť pomalu ani nemá představu, jak se dříve žilo, jaký měl kdysi dědeček s babičkou i přes dvě světové války klidný a svobodný život! Bude přece nutné někdy poděkovat takovým Adenauerům, degau ll ovcům, britské dělnické straně a jiným přátelům za to, že z neznalosti a bezcitnosti k zuboženým národům za „železnou oponou" nedovedli zaujmout pro svobodu lidstva, pro budoucí mír jediné možné stanovisko vůči sovětské imperiální rozpínavosti. S opovržením musel člověk sledovat jejich „přihrávání sovětům" , jejichž bezduchá diplomacie byla ve svých lákavých nabídkách nakonec usvědčena ze lži a podvodu. Zdá se nám zde, že Západ si zatím málo uvědomuje.} jakým odporem se musel každý z nás smířit s nekonkrétním výsledkem Zenevské konference (18. - 23. 7. 1955), když tam slabě vyznělo právo na spravedlnost a naše sebeurčení. Málo z toho, co jsme slyšeli v zahraničním rozhlase, bylo povzbuzující. Jaké zklamání pro nás vzhledem k nejrůznějším proklamacím, debatám a peticím před konferencí! Všechna ta prohlášení vyšla naprázdno a ostatní odbyla jediná Bulganinova věta - národ si zvolil současnou vládu a režim svobodně, a proto není důvodů k nějaké jiné možné formě pro satelirní státy! Zdá se nám, že si málokdo ve svobodném světě uvědomuje, jak národ na jedné straně dychtí po svobodě a na druhé straně je pronásledován za sebemenší 133

projev nespokojenosti a kritiky na stále se zhoršující životní úro veň. B y l ~ nám úzko poslouchal ze zahran i č n í ho vysílání každodenní krásná slova chvály poměrů na Západě, na lepši sociální zaj i ště ní dě lnictva, na laciné životní potřeby a na zavedení řady dalších opatření , o kterých se nám zde ani nesnilo. Českoslovenšt í dě l nici jsou mezitím vykořis ťováni a ože bračován i jen proto. aby neměli čas k přemýš len í. Proto je také mezi nimi zaset nesvár, závist, chamt ivost po penězich a víra. že jediný Sově t sk ý svaz je náš .,vzor", který nás vede správnou a jedině možnou politickou i mravní cestou. Jedno je jisté. že náš národ nemě l v této době na Zá padě muže jménem dr. Edvard Beneš, aby se plně svou osobností, houževnatostí a zkušeností zasazoval o nás takovým zpilsobem jako v d obě ohrožení nacistickou agresí. A ta nebyla ani zdaleka tak pronikavá, jako se jevil a projevil komunismus. Nikdo z tamních českos love n skýc h reprezen tantů n e kráčel v Benešových šlépěj ích , což byla nenapravitelná chyba, která se projevila velkou ztrátou morálnich hodnot v národě~ .. Až do doby, kdy maďarské povstání v roce 1956 zardousily Chru ščovovy bandy střílející do bezbranných obyvatel a dětí, směřova l u nás národní politický kurz výhradně na stranu Západu. Když však jeho energický zásah na pomoc Madarům n epři še l. mohly sově t s ké tanky maďarskou národní revoluci utopit v krvi. Všechna naše naděje v eventuální pomoc Západu byla rázem ztracena. Národ pochopil, že kde je moc , je i síla. To byla kromě nedostatečného zahrani č níh o vysílání druhá skvrna na ideálním pojetí západní spravedlnosti, která se projevila na duši našeho národa. Pak následovalo „suezské drama", nedoro zumění se „skokem do tmy" a další nevysvě tlitelné ústupky komunistické rozpínavosti a jej í lživé propagandě. Proč jen trpí Spojené státy severoamerické československého komunistického no v ináře, když podává do Čes k os lovens ka vylhané zprávy o našem exilu i z denního života Američana? Proč nezakročila americká vláda proti námě stkovi předsedy sově t s ké vlády Kozlovovi, který tehdy svobod ně meškal na návštěvě po americkém k ont inentě, zatímco sověts ká vláda právě zakázala americkému viceprezidentu Nixonovi přelety jeho proudovým letadlem nad Sovětsk ým svazem a konečně odlet přes Sibiř a Aljašku zpět domů? Proč se mohl u s kutečnit nevysvět l itel n ý případ na bruselské světo vé výsta vě, kde československá expozice získala první cenu , i když to naprosto neodpovídalo vyživovací a zásobovací situaci u nás? Pobouřilo to celou naši veřejnosl. Pokud to nebyl ,.kšeft '', pak u rč i tě blamáž. Jak je možné, že Komu· nistická strana Itál ie vyslovila v lednu 1963 v l ádě nedůvěru a v květnových volbách získala o č 1 yři procenta více hl asů než minule? V d obě, kdy snad konečně nastal ústup od komunismu? Neslýchané! Francouzská vláda před návštěvou N. S. C hru ščova v Paří ž i dočasně vystěhovala na Korsiku okolo tří set exulantů ze zemí za „železnou oponou, aby se prý vyhnula eventuálním nepříj e mno stem . Opět to byl politováníhodný počin , který v demokracii nemá obdoby. Chruščov za odměnu nakonec rozbil schůzku nejvyšších přcd s tavit e lil zúčastněných velmocí a urazil prezidenta Eisenhowera! Bylo n ezby tně nutné hlásal, že rozhovory se sověts kými vládními č initeli 134

„byly u ž itečné ", když poslední „ u ži teč n é rozhovory" amerického prezidenta J. F. Kennedyho se sovět ským ministrem zahraničnich věc í Gromykem při­ nesly vzápě lí od So vět s kéh o svazu vyzbrojení Kuby útoč nými nukleárními zbraněmi? Konečně

„Kundhandlung" na odzbrojovací konferenci o hledně zrušení atomových zkoušek jeden milj dobrý pří1el komentoval: ,.Kdy už ko neč ně Západ pochopí, že si z něho Sověti tropí šašky?" A nebyl daleko od pravdy. Neubráním se nakonec opakovat. zda si Západ uvědomi l , co všechno pozbyl ztrátou svobody Masarykovy republiky a jeho národa. Nepromarnil zde spoustu drahocenného kapitálu? A naopak, co všechno náš stál jeho liknavostí ztra1il... Je ješ 1ě mnoho podobných příkladil, které v nás vyvolávaly pocity „nadbíhání" komuni s1ů m a nakonec se staly příčinou duševního úpadku národa. Tápal polom ve svých ideálech demokracie a hledal východisko z komunistické džungle. Nakonec se stal apa1ickým, lhostejným. bez zájmu o věci příš t í a cíle do nejasné budoucnosti . Rychlá mezinárodní pomoc je nejen nezbytná. ale nevyhnutelná k zách raně rozvrácených duchovních a mravních hodnot tolika milionů duší. Podivoval jsem se krátkozrakosti mnohých politických a vládních činite lů na Západě v nazírání na zcela odlišné a zvrácené poměry za „železnou oponou", jejich tě ž kopádno s ti pro rychlé a c ílevěd omé ře še ní otázek i malého zájmu na osvobození národa pod komunistickou tyranií. Škoda že není možnost, aby tito mnozí odpůrc i pomoci poznali na vlastním tě l e všechnu tu bídu, lež a faleš spolužitím mezi námi . Až se jednou zvedne ,.železná opona" a svě t se konečně dozví pravdu o ž i votě našich dětí - „ pionýrů ", promluví němá ústa mili onů . Pak celý civilizovaný svě t ustrne nad skuteč ností. jakou u č inil nesmírnou chybu, že se nepřiči nil o rychlé skoncování s podvodníky, zloděj i a veškerou lilzou tak poslušnou Kremlu, vyznávající jen nám cizí, zvrácenou a nikdy neuskutečnitelnou marx- leninsko-stalinskou ..ideologi i", která lidstvo nás ilně vehnala do utrpení, zkázy a mravního úpadku na tolik dese1ileti! Nemohu se zbavit myšlenky, že svobodymilovní lidé na Západě by přece jen mohli pilsobit energi č 1ěji v náš prospěc h a nedopustit, aby se tak dlouho komunismus rozpínal, ba hrozil svěm prolhanou propagandou, že se zmocní všech statkil a živo1ů na celém světě, a tak uvrhl do bídy a otroctví další miliony ubohých lidí. Bez pomoci mravních si l Západu, a bude-li třeba i vojenským zákrokem, nezmohou se utlačované a zb ídače né národy za „železnou oponou" k žádné aktivní účasti na svém osvobození, af již vnitřními rozvraty, bezbrannými vzpourami nebo neplodnými sabotážemi ...

S takto sklíčeným srdcem a s temnými vyh lídkami do budoucnosti se vraťme zase do provozovny Fruty v Nymburce. abych moh l pokračovat v líčen í svých vlastních osudů. 135

„Nádvorn í parta·· se pomalu rozpadla. Starý odešel a mladý pře šel na jiné, výhodnějš i místo, a tak jsem zůstal sám. Pociťova l jsem stále vě t š í únavu z mimořádně tě žké práce, a proto jsem se 13. května 1954 rozhodl vyhledat doktora H eřmanské h o. Ten mi po prohlídce pravé nohy (atrofie svalstva spojená s výsledným oslabením funkce pravé nohy) n edoporučil nadměrn é namáháni dolních k ončetin . Pracovní schopnost stanovil jen na 80 procent. To už byl pokrok a také u rči t á podpora v ůči bezohlednému zneužívání mé t ě les né zdatnosti. Nález přišel vhod i mému vedoucímu skup iny Václavu Senohrábkovi , který se sice zpočátku stavěl jako ,.dobrý'" známý z vojny, ale později ukázal pravou tvář bezcharakterního. podlézavého pokrytce. Pravé ,.kápo··. spílající obhroublými výrazy dě lník ům. ba dokonce je i políčkoval. U „vrc hnosti" to však m ě l dobře „vyžehlené'". · Na základě lékařs kéh o doporučen í jsem byl s kutečně využíván na leh čí práce - pokud to bylo možné. Zhotovoval jsem skládací bedny pro přepravu zeleniny Uedna bedna za os matřicet h a l éřů) nebo pracova l jako přidavač u zedn íka . Pochopiteln ě se vyskytly i dal ší práce jako bileni. přečerpáván í octa ze sudů do kádí a podobně. Jak jsem se už zmíni l. v létě toho roku se mi zača l a projevovat pravostranná kýla. To ko nečně pohnulo vedení závodu, že mě přemístili do oddě lení sterilizace konzervované zeleniny a kompotů . Sterilizace spočíva la v tom, že se sklenice vkládaly do obdélníkových košů velkých rozměrů a pomocí je řábu se spouštěly do van n apl něn ýc h vodou . která se ohří vala podle druhu na danou teplotu. Kro m ě van zde byly č tyři autoklávy na sterilizaci pod tlakem až tří ;:itmosfér při tepl otě 120 s tupňů Celsia . Norma sta novila za 100 li1rovýc h lahvi 3, 18 Kčs. u pětilitrových lahví při stej n~m množství pak 4,75 Kčs. Protože se každý den musela hotová výroba sterilizovat, znamenalo to pro mě vždy nejmén ě jednu hodinu pře sčas u. Aby moje mzda nedostoupila závratné výše, nařídi l ředite l Ka rel Krištof. že mě mohou počítat m aximál ně pět korun na hodinu . Prů měrná mě s ičn i mzda se potom pohybovala v rozmezí I 000- I JOO Kčs při 234 pracovních hodinách. V dalších měsících j eš tě tato ubohá mzda poklesla na 850 - 950 K čs. Finan č ní odbor Okresního národního výboru v Nymburce 16. října 1954 zaslal na zákl adě lékařského dobrozdání MUDr. H eřmansk é h o potvrzení, kterým mně byla snížena pracovní schopnost na 33% inval idity. Získal jsem tím určité daňov é zvý hodněni , ale po roce bylo toto zákonné ustanoveni bez důvodu zrušeno. Pokud jsem nemě l připrave nou zelen inu ke ste ril izaci, pod ílel jsem se na š pi č ko ván í fazolí (norma za jeden kilogram 94 hal éřů), okrajováni celeru (40 hal.), loupáni cibule (50 hal. ) a jiné práci . M~j zdravo_tní stav se ale ze dne na den zhoršoval, kýla mi překáže l a pfi práci, a proto Jsem se musel v květnu 1955 podrobil operaci. Jsem přesvědče n, že jen málo čtenál'ů těchto řádků se dokáže vcítit do tak zvláštní situace a spo lečen s k ýc h pom ě rů , kterými mě obtížil režim. Jako býv~lý g~ ne rál , dobfe zná mý v Nymburce, jsem se musel vyrovnat s dvěm a poc ity přt setkán í s lidmi - na jedné s traně s ú čast í. na druhé st ran ě s pře-

136

svěd če ním

o správnosti mého postihu. Kvůli lhostejnosti nad mým osudem nebo neznalosti důvodů perzekuce jsem nikdy neztrácel svou duševní rovnováhu. Přes všechny peripetie j sem zůstával v poměru jak k nadřízenému, tak i k sobě samotné mu rovným člově kem , nesmlouvavým optimistou s neoblomnou vírou , ba jistotou, že te nto stav v živo tě našeho národa je prozatímní a nadále neudržitelný. S timto entuziasmem jsem překonal lehce všechny nástrahy, poníženi i všechny možné pomluvy a nařčení. Z toho dů vod u jsem se snažil vyj it s prací ke všeobecné spokojenosti, abych nezadal dOvod k rekriminaci. Ale na druhé straně jsem si uvědomoval , že by bylo oportunní dosáhnout prvn iho místa v nonnovaných úkonech . Dbal jsem pouze na to, aby se zachoval pořádek na pracovišti. jak to ostatně zasluhovala povaha práce. To zase vyžadovala moje povaha, svědomitost a dochvilnost v práci. Při častých n ávštěvách si podnikový ředitel soudruh Adamec z Mochova všímal mé přesné práce, a domnívám se, že právě z j eho popudu jsem byl na jedné celozávodní schůzi ješ tě s dalšími jmenován nejlepším pracovníkem. Pozastavil jsem se nad tím v rozhovoru s mistrem Hálou a vyzval ho, aby od toho příště upustil. protože si 10 nepřeji. V mých letech takové označeni vypadá trochu grotes kně. Pouze odmě nu (200 Kčs) jsem přijal jako částečnou úhradu za beztak nizkou mzdu. Ovšem zástupce mistra František Voldřich si počínal vždy p á novitě, až to vzbuzovalo podi v. Vůči dělníkům projevoval svou povýšenost neuznáváním nemocnosti, o kterou v c hladné hale bez topeni a stálé práci se studenou vodou nebyla nouze. Prováděl neoprávněné zásahy do de nní výměry mzdy, ale přitom po poh áně l výrobu, aby se zav děčil a sám získal pří s lu šn ě vysokou odměnu .

Celý pracovní kolektiv v kon zervárně , nebo jak se také říkal o „okurkárně ", byl až na malé výji mky znač ně pokrytecký; sice citlivý a nedůtklivý na sebemen ší výkyvy na výplatě. ale neupřímný v prezentaci vlastních názorů. Jen z obavy, aby je nepostihlo propu ště ní z práce, snášeli velmi trpěli vě ph1c:ofí ze strany n adříze n ý ch . Brzy na vše zapomínali a za velmi krátkou dobu se opě t předh áně li v pracovníc h výkonech a tak sami dále zpevňovali nonnu, stej ně už velmi utaženou. Neuznávali, že v prvni řadě poškozují sebe. nebo! se chamti vě hnali za větš í mzdou , avšak bezvýs ledn ě. Nadřízení jen využili příl ež ito sti , dosavadní normy zvýšili a mzdu snižili. Byl to nepředs tavitelný a neuvědomělý boj za skývu chleba. Počátkem roku se mi vrátila už jednou operovaná kýla. Tentokrát jsem se operaci podrobil u profesora Jiráska na první poliklinice v Praze. Věnoval mi skuteč ně zvláštní péči a operac i provedl zname nitě. O všem dopo ručoval l ehči práci, protože nová recidiva by s~ h ůře operovala a můj zdravotní s ta~ by .se podstatně zhoršil. Snažil jsem se Jeho dobrozdání uplatň ovat pokaždé, Jakmile mě opět určili na těžkou práci. Zdá se, že ně kdy to pomáhalo. Příchodem nového zatímního ředitele soudruha Karla Gliickmana se situace zdánlivě začala zlepšovat. V pol ov ině února 1958 za mnou pfišel do konzervárny, zda bych nepřešel do sladké výroby a nepřevza l vařen( s i rupů misto soudruha Strnada, který ze zdravotních dů vodů musi odej it. Předpoklád al

137

jsem, že novou funkci mi někdo odevzdá a zapracuje mě . Koneckoncú\ uváděly to i technologické postupy výroby. ale zatím jsem jednoho rána nastoupil a už vařil! Na dotazy jsem dostal jednoduchou odpověd: pracuje tam dlouholetá a zkušená soudružka Anna Rezáčová, která mi všechno řekne. Místo toho jsem poznal, že j í mé ustanovení není vhod, i když výhrady mě l a i proti Strnadovi a šíři la o jeho osobě různé klepy a pomluvy. Pravděpodobně sama myslela na vedoucí místo, což mi bylo srdeč ně jedno. Některé nedos1atky mnou i nezaviněné udávala předsedkyni závodní rady a ta je roznášela dál. Nakonec jsem místo vaře n í stejného množství jako mé dvě „spolupracovnice'" muse l přečerpávat uvařený sirup do kádě , odtud přes ch l adič do sběrné vany a dále do šesti sudů ve vzdálené místnosti. To vyžadovalo značné běhání, sledování přečerpávání , aby sudy nepřetekly, zvlášť vařit do kaí:dé várky kyselinu citronovou a měřit v každé várce cukernatost pomocí rcfrakciometru. Všechno jsem dělal výhradně sám. jen někdy až na můj výslovný popud mi ženy stříd a vě pomohly.

tímPrn°e:~~fjj~ekr: t;!~d~~~~i~~~:o~~r;§;;á~~~~~at~k~ý~~~·t:~e~J;~~~j~~} mana. Zpočátku jsme měli docela přátelský poměr, který se pozděj i začal kalit. až vyvrcholil nepříjemnými rozpory. Čas!O jsem při porovnán í vlastních záznamů a množství uvařeného sirupu vykázaného mistrem zjistil. že do pře­ depsaného plánu chybí několik metrických cen t ů. Nakonec věc propukla v ostřejší výměnu názorů. Chybějící množství se přesu novalo někam jinam. Stejně tak se prý objevoval jednou nedostatek cukru, podruhé zase jeho přebytek.

Když jsem z varny odešel. propukla tam velmi nechutná aféra s krádeží množství cukru. Pro více dělníků z podniku to mělo soudní dohru, avšak h.lavní vinu nesl mistr s osrntními přímými aktéry. Nakonec byl ze závodu 1 propuštěn, ale jako komumsta - zloděj dostal jen podmínečný trest a pod s tatně lepší místo u železniční správy. Druhá zúčastněná osoba na aféře byla žena připravuj ící ve s klepě succusy (mateřské šťávy) pro vařen í sirupů. U předsedkyně závodní rady mě pomlouvala, že sirupy vařím zpě něné, a proto nezpůsobi l é ke konzumaci. Věc jsem si nenechal líbit a při „rekonstrukci činu·· se zjistilo: dotyčná osoba přetáčela nekontrolované succusy potrubím do varny, přičemž například refrakce výlizového succusu měla o 4oC nižši než norma. Proto sirup na konci čerpání začal kvasit. houstnout a při vaření a opětném s táče ní pěnit. Tak se ve Fru t ě pracovalo - intrikami, udáván fm a podvody! K I. červnu 1958 byla vyh lášena reorganizace pracovních sil. Na všechny sebenižší vedoucí mís1a museli být dosazeni komunisté. Nestraníci na těchto funkcích museli odejíl do výroby. Hned druhý den jsem byl na příkaz nového vedoucího podniku soudruha Miroslava Poláka dán k dispozici novému mis· !rovi soudruhu Vránovi a ten mě při d.ělil k prač kám na mytí sklenic. Pracoval Jsem tam za velmi nízkou mzdu mezi ženami (a ubíral jim práci) až do konce znač ného

června.

Po1é jsem vozil ze dvora bedny

třešní.

138

višní a rybízu do druhého poschodí.

kde se nacházela „tlačírna'· (li sovna). Práce tentokrát nebyla namáhavá. Na „vrchnost"" pravděpodobně nemile působilo , že jsem vozíky s bednami tlačil s lehkým srdce m, beze studu a ještě si při1om nějakou mizernou korunu vydělal. A tak se na mě kulo jiné „štěst í ". Přecházím k vylíčen í nejhorší a nejtěžší kapitoly mého pracovního zařazení ve Frutě, kdy jsem byl bez slitování přinucen k maximálnímu výkonu všech sil, jaké může mít starý - čtyřiašedesátiletý člověk. Nepochopení, ba zatvrze lost a bezohlednost nebezpečně ohrozily mé zdraví. Budiž následující řádky mementem pro odpovědné č initele. kteří musí posoudit, co bylo dobré a co hrozné a odporné . Musí existovat přís ná spravedlnost, nikoli msia za každou cenu! Polabská Fruta, později Středočeská Fruta, byla částí velkého celostátního tábora dělníků , avšak její vedení vytvářel vybraný kolektiv určený k tuhé perzekuci dělníků - nekomunistů . Svou kariéru postavil i nad zájem pracujícfch. a proto nestoudnými intrikami, nespravedlivými mzdovými machinacemi podrývali jejich morálku a násilím ubíjeli jejich ducha a silu pro další život.. Jakmile bylo po sezóně letního ovoce, hlási l jsem se každý den o práci u podnikového di spečera Rudolfa Stlísky ze Sadské. Lajdák na slovo vzatý, který vyměfoval mzdu. jak se mu zalíbilo, a podle toho, jak mu kdo vynadal nebo něco sl íbil. Práce v expedici jsem pravidelně zvládl za dopoledne. a proto jsem se pak musel u Stfísky hlásit o jinou prác i. Vše jsem podrobně vypisoval na .pracovních lístcích, které ještě podepisoval příslušný vedoucí oddělení, kde Jsem p rávě pracoval. Druhý den ráno jsem list odevzdal di s peče rovi. . Musím ješ tě předeslat, že ze všeho mužského pomocného personálu Jsem zůstal sám, protože starší byli už na penzi a všichni mladší pak na le~čích pracích jako závozníci, přidavači a podobně. Na IUlo skutečn?st Jsem něko li krát upozornil jak ředitele soudruha Poláka, tak i pfedsedkym závodní rady soudružku Šimákovou, avšak k nápravě nikdy nedošlo. . Na vysvětlenou uvádím , jak vypadala moje směna. Ihned ráno Jsem nakládal bedny s konzervovanou zeleninou nebo sirupy na auta, poté n ěk dy odvážel cukr do varny nebo skládal vagon uhlí či cukru, dále navážel uhlí do kotelny č i přev áže l bedny s vyrobeným sirupem ze stáč írn y do skladu hotových výrobků a jiné podobné práce. Během roku - od října 1958, do října J959 - jsem naložil, převezl nebo zvedl průmě rně okolo 250 tun měs 1 čně! Od červ n a 1958 také nastala nová mzdová úprava, v pořadí už pátá za mé přítomnosti ve Frutě. Měla se stanovit norma za práci při manipulaci s jedním metrickým centem zboží. Do roku 1956 byla sazba I Kčs, kter~ v následujícím roce klesla na 60 haléfi'I a posléze až na 35 haléřů. Protože ~ tato částka se „vrchnosti" zdála vysoká, platila od I. června 1958 nová s měrnice . Na jejím základě byli manuální pracovníci ro.zděle ni. do tříd. Mě tenkrát zařadili do čtvrté a to znamenalo, že pro mě platila hodmová mzda 4,85 Kčs s prémií, což celkem představovalo 5,72 Kčs za hodinu. P?ško.zení bylo vel~ citelné, neboť měs íční mzda dosáhla sotva 900 Kč s. Jeslhže s1 dělník měl pn plném počtu odpracovaných smčn a zvýšeném výkonu vydě lat denně 50 - 60 Kč s, nedos1a\ vice než 45 Kčs. a to někdy ani tuto částku . 139

Velmi mnoho práce se tedy ud ělalo „zadarmo" nebo za nízkou mzduJMož. nost odvolání neexistovala. Uko lář (soudruh H rd li č ka) úzk ost li vě s třežil. aby se výše mzdy nepře kroč ila . Zcela pregnanm ě to jednou vyjáfil soudruh ředitel Polák slovy, aby si d ě lník nemyslel, že dostane plnou mzdu podle vykonané práce, neboť limitujícím faktorem v tomto s měru je výše mzdového fondu závodu! Také se vyplácelo nejprve vedení závodu, poté admin istrativní per. sonál . mi stři a ostatní drábové s fixním pla1em a nakonec dělníci z toho, co zbylo. Tak je to prý správ n ě po socialisticku a nepochybuji. že z.a komunismu to bude ješ 1ě horší. I tak se projevoval tolik slibovaný blahobyt. Nelze se nezmínit o další formě „hospodaře ní " vedení podn iku . Za pano· vání soudruha Krištofa se vyrábělo mnoho zme tků, ale to nikterak nedosahovalo výše, kterou dosáhli oba .,vynikající pracovníci'' - soudruzi Polák a Gli.ickner s n ě kolik a ti sícový mi měsíčními příjmy a tučnými prémiemi. · Například v červnu 1959 nedokázali včas prodat 6 912 lahvf k věták ů (34 560 K čs). 9 35 1 lahví červe n é řepy (46 755 K čs) , 50 s ud ů okurek (60 000 Kčs) a zelen inu za dalších 20 636 Kčs. Celkem to reprezentuje 161 95 1 Kčs! Tato vět š in ou ~metková výroba se poča la ve sklenicích kazit. a proto se mu· sela buď vyhodu, nebo předělat na ča l a m ádu. i když už trochu ple sn ivě la . Proto se také všichni dělníci št ítili něco v ko n zervárně sn íst, pokud to nebylo čerstvé a řádně sterili zované. Ve Frutě kolovaly zprávy, že podobné lujdáctví ve výrobě prováděl sou· druh Polák i v Lysé nad Labem a v Milovicích. kde prý docházelo také k nepřís t ojným machi nacím ve vý robě. V expedici se potom fingoval y údaje o do· vezeném uhlí atd. V posledních dnech prosince 1958 se náhle ředi tel podn iku s n ě kolika dalšími referenty objevil u kotelny. Po jakémsi odhadnutí zásob prohlásil, že obrovská halda uh lí obsahuje asi 17 vagonů, I 00 q uhelného mouru a 500 q koksu, což představuj e asi 8 000 koleček při kalkulaci - vagon 20 q a jedno kol eč ko 50 kg uhlí. Tato zásoba se mě l a prý podle „plánu" spálit do konce roku. na haldách tedy nic nemělo zůstat. a proto všichni, kt eří naváželi uhlí, si sa m ovol n ě připoč ítáva li počet koleček a fin govali údaje na pracovních Jís1cích. Všechny nás svolal do své kanceláře . aby nám oznámil. že rozdíl musíme zaplatit. Poc hopitelně jsme se brán ili s poukazem na chyby v propočtu mezi objednávkou u dolů a ve s kutečné spotřebě uhlí v kotelně. A dále tím. že topič hlásil nižší spo třebu paliva, aby získal za „ ušetřené uhlí" prémie. Naše vy světlení ředitel nepřijal. jakmile však kontrola z ministerstva vytkla hrubé nepochopení kalkulace v ú če tnictví. pře stalo se o tom mluvit! Koncem če rvna 1959 (tedy za pů l roku nato) se nakonec ukázalo, že na haldách zůstal nový p~ebyte k I O vago nů uhlí. Tentokrát však navážku do kote lny prováděla jen jediná osoba - starší žena. aby prý se neopakovala situace z minu lého roku. Obraz soc ialistického pojetí péče o pracující ilustruje i případ mužské šatny ve Frutě .„nebof zde prn co~ala pumpa k přečerpání horké vody z varny do ko· l~l~ y._ J e1 1 provoz pochopitelně doprovázelo množství páry, která nám ničila c~v1l _ni šat)'.. Nebylo snad týdne. abychom 10 nehlásili vedení podniku. hy· g1enikum 1 takzvanému soc iáln ímu odboru ministerstva potravinářskéh o 0

140

průmyslu, ale nikdo nic nepodnikl . Soudruh Polák se odvolával na „plánované" vybudování nové šatny, prozatím bude na chodbě. Skutečně pak byla jak naše šatna, tak i šatna žen vys1 ě hová na na chodbu , kde jsme se spol eč ně převlékali .„ Tak vedení podniku společ ně se závodní radou vyřeš il o otázku péče o pracující v druhé pol ovi ně dvacátého století! Finále mého pů sobení ve Fru tě nabý\•a\o na dramatič n osti. Už jsem se nemoh l ovládnout, prolože pravda byla na mé straně. Pro těžkou práci jse!fl by~ zdravotně mé ně způso bil ý a jakési podceňování vycházelo z osobní zau1a1ost1 několika lidí. Na dlani pravé ruky se mně začal a vyt váře t tvrdá uzlina ve velikosti menší fazolky, která by la při práci s krumpáčem a lopatou velmi citlivá. Koncem června 1959 jsem měl pro betonáž vykopat ~si metr široký a d~acet metrů dlouhý pás dlažebního kamene na dvoře. Uzlina se ~ačala p~deb1rat, a proto MUDr. Chmelaf v Klinci navrhl operaci , a ta nyní přišla vel~1 ".hod. . Závodním rozhlasem jsem byl I . července vyvolán k řed iteli podniku. Už mě očekávala celá svita soud ruhů a soudružek: ředite l Polák, jeho ekonomický zástupce Gliickner. předsedkyně závodní rady Šimáková a účetní skladníka ho1o·vých výrobků Ondráč ková. První mě oslovil Gltickner: „Soudruhu Přikry l e, podle měs íč ního výkazu za červen, neodpovídá výše mzdy vaší práci, která je nedos tatečná, a proto nemůže být tak vysoko oh~­ nocena. Poč ít áte si ve vašich pracovních lístcích prác i na metráky. To JC nepřípustné , protože podle nové mzdové vyhlášky má jít o práci podle její po· vahy." „Soudruhu GIUcknere ,'' odpovědě l jsem, ..že moje práce není dostateč n ě ohodnocena. j ste mi už jednou vytkl , a to zcela ne sprá vně , a žádám vás o konkrétní vyj ádření, kde se projevují nedostatky v mé činnos ti . Prohlašuj i, že pracovní lístky jsou správné a pravdivé. Nelze ani ~-ypsat všechny práce. které provádím, protože nejsou vždy ohodnoceny. PraCUJI lépe než kdokoli mladší ve Frutě , jak do svě dčuje například včerejš í případ . ':' deset hodin došlo sto metráků cukru , které jsem mě l odvézt do varny sirupů. Dopoledne jsem odvezl čtyřice1 metráků , a když jsem se vracel od oběda , vo· Jal na mě skladník soudruh Vacek (za přítomnost i soudruha Glilcknera), že zbytek cukru musí být do čt rnáct i hodin z haly odvezen, prot~že při vezou další. Požádal jsem ho, aby určil je ště jednoho dělníka. má-h se .~o .včas zvládnout. Za nějakou chvilku přišel soudruh Červený. Když však ZJ!Sttl. že za odvoz jednoho metráku nedostane jako dřív pětadvacet hal.éřů, al~ no.nnu podle povahy práce, to znamená ve ,č tyřce'. 4,85 Kčs za hodmu, vyjádřil s~ neslu šně a odešel. Žádal jsem ho. aby m1 pomohl odvézt zbytek dvaceti metráků , ale i to odmíll . Práci jsem musel do ko n č it sám. Tolik jen na vysvětlenou k pracovní morálce ve Frut ě. Je zvláštní, že v roce 1955 jsem byl vyhlášen za vzorného pracovník.a, v roce J956 jsem polom dostal peněžitou odmě nu a nyní jsem lajdákem. Jak se to hodí - jednou výtečný .j ind y neschopný!" , Zmíni l jsem se i o nařčení z podvodné kalkulace J?Očtu koleček uhh. Na výtku o nedostatcích při vařen í s i~pů , kter~ ~e vrát~~y a ~use!~ se znovu převařova t , jsem kon statoval, že ant dnes nem snuace Jlílá. Sirupy J SOU kalné,

141

pěnivé a vracej í se v daleko větším množství, protože chyba není ve varně, ale v přípravě mateřské šťávy - succusů. Ostalně změna ve varně mě la spíše politické a a:sobní pozadí než organizační důvody . Na moje místo nastoupil soudruh Najman, aby mohl nerušeně dál krást a prodávat cukr, jak je veřejným tajemstvím. Vědělo se přece, že kradl i v j inýc h podnicích. Ale je komunista ... Na to mi soudruh GIUckner vysvětlil. že mu jde o práci na výkopu kamene na dvoře, kde jsem projevil minimální výkon. Po tomto úvodu se rozči l il a začal řvát. Žádal jsem, aby na mě neřval, protože nejsem žádný malý kluk. Znovu jsem opakovat. že svě řenou práci vykonávám vždy podle svého nejlepšího svědomí, i kd yž riskuji své zdraví po dvou operacích kýly a ne mám podle lékafského vysvědčení vykonávat těžkou práci. A ozval se nový křik soudruha záslupce řed i tele. Doslova řval, že to 'sem nepatří, že jsem arogantní a můj výrok o soudruhovi Najmanovi nechá zaprotokolovat. Dále že ví, jak jsem· se vyja dřoval . prý až to „praskne'·, všem se pomstím a vůbec těžkou práci musím vykonávat, protože to je naříze ní okresu! Debatu jsem ukonči l poznámkou. aby mi příště vyměřova l mzdu bez prémie, a bez dalšího komentáře jsem odešel. Rozhodl jsem se dál neodkládat vyoperování uzliny na dlani, a tak druhého dne po tomto výstupu v kanceláři ředitele jsem nastoupil nemocenskou. Dobu rekonvalescence jsem využil jednak k hledání nového místa (v 65 letech?!), jednak k získán í potvrzení o sn ížené pracovní schopnosti, neboť všec hna předchozí byla dnem I . če rvna 1959 zrušena. Teprve na začátku října jsem byt předvolán k posudkové komisi důc hodo· vého zabezpečení v Nymburce, avšak nevzešlo z ní celkem žádné rozhodnutí. Ve Frutě pro mě lehč í práci neměli, a proto mi soudruh Sodomka z okresního

~~~~:í~~i (Í.b~;1nadf~~~~j:~ý~e:;~s~~j~~.p~:~;;~~~n:e ~~~ě!odejít

do Za celé tfi měsíce ú pěnlivého hledání jsem ale nové zaměs tnání nenašel, musel jsem znovu nastoupit ve Frutě. Přid ěli li mě tentokrát k opravě zel en i ~ových beden. „Pracoviště·· se ovšem nacházelo na vo lném prostranství, a tak Jsem se opět dostal do skladu . Zde byl zaměstnán Rudolf Kopecký, který nyní jako nekomuni sta také pracoval manuálně. Pracovní zařazení jsem považoval jako přechodné , neboť jsem pokračova l v hledání nové práce. Jinak byc ~. asi tuto práci nevydrlel - opět jsem nakládal desítky metrických centů zboz1„.

Konečně začátkem lis1opadu 1959 nastala v mém provizorním s1avu dlouho očekávaná změ na.

Naskyt la se možnost ihned nastoupit místo nočního

hlídače u provozovny Středočeských dřevařských závodů v Zábodovicích. Mohl jsem zůstat doma - v Křinci. osvobozen od nepříjemného dojí žděn í vlakem do Nymburka a zpět. ve velmi příznivém pracovn ím prostfodí. Na všeobecně ex istující neutěše n é poměry jsem si pomohl i fi n ančně. neboť od

142

I. ledna 1960 se můj hrubý příjem vyšplhal na I 144 Kčs měsíčně. To j sem Frutě nikdy neměl! Ve „s lu žbě'' jsem zů stal až do stanovení starobního důchodu v částce 600 1960. Doufám. že se takto povede při do· brém zdraví a štěst í 1 nadále, abych se vyhnu l j iným přímým povinnostem společenským s odpornou socialistickou náplní. Ostatně po návratu do vlasti z druhé světové války mě Svaz protifašistických boj ov níků nepřija l. Pokud už došlo nějaké pozvání na oficiální oslavy, vždy jsem se vymluvil na dosavadní za měsin án í hlíd ače a na svoji c horobu. Avšak v létě 196 1 jsem pojed nou poc ítil značné bolesti pravého k yč le . K atrofii nohy se přidaly výrůstky na kyčelním kloubu, které pfi každém kro· ku vyvolávaly bolesti. I přes ned osta teč nou péč i v jáchymovských radiolázních se trochu zmírni ly. ale ... Krajská odborová rada (soudružka Šlí· chalová) přes dopo ručení l ékařky z Jáchymova na opakován í léčby po roce mi lázně nepřidělila. Moje choroba prý není v indikačním seznamu chorob, které je nezbytné léčit, a potom pila v Křin c i má tak málo zaměstnanců, že má nárok jen na jedno místo v lázních roč ně a to dostal nějaký úředník „. opět jeden z dů kazů ,.péče" socialistické ho režimu o pracující. Poukaz odkládali tak dlouho. až jsem ho nedostal. Aby se situace neopakovala v roce 1963, zaplatil jsem si jednadvacetidenní pobyt (l 200 K čs) v J áchymově sám. J eště jedna soc iální vymoženost mě na sklonku života postihla . Když jsem byl v roce 1949 zatčen , přiroze n ě hned po mém prvním procesu rodinu z milovického bytu vystěhova l i. Prostě 1ím. že oznámili manželce, aby si našla do č 1 rnác1i d n ů ji ný byt a vys těhovala se. Prostřednictvím známých zoufale hledala, ale nic vyhovujícího nesehnala. Až na poslední c hvíli se našli hodní lidé, kteří ji d oporuč ili byt v evidenci vojenské správy v Kfinci , Zelené nám ěst í , č í slo popisné 77. Byt se skládal z kuchyně a dvou pokojů bez přís lušen ství, ale s poměrně ve lkou zahradou. Pražský majite l však dllm vůbec neo· pravova\, a proto při dešti voda prosakovala do všech místností. Prostě nou· zový byt. V dubnu 1959 koupila domek občanka Hamplová ze Sovenic, která se uvedla neobyčejně panovačným a domýš livým způ sobe m. Nijak se neskrý· vala s naděj í. že se brzy vystěh ujeme. Zpočátku asi po čtyři měsíce, než si zadní čás t domku zařídila pro sebe, bylo naše soužití ještě uspokojivé. Jejf nápor nás vystěhovat trochu opadl , protože bytová situace v Křinci, podobn ě jako v celé republice. byla velmi neutěšená. Pozděj i však přestala odpovídat na pozdravy a odm l če la se i celá její rod ina . Zato po měs1ě rozšiřovala nejrů znějš í pomluvy, že se nechceme vystěhovat, a roztrušovala pověsti o probourání se do kuchyn ě, nepovolení věšet prádlo atd. Přesně podle osvědčenýc h metod pokračoval a v pomluvách, ač ji všichni d obře znali ze Sovenic, kde jako č lenka ,,rodné s1rany" zastávala nějaké vedoucí místo. Odtud musela odej ít, protože jí hrozily pro její jednání nemilé zákroky od místních obča nů . Koneč ně se v Křinci uvolnil „byt", pokud ho tímto názvem vůbec lze pojmenovat. Vl a st ně to předtím byl sklad náby1ku s malým zamřížovaný m okénkem, ale sušší, svě tl ejší a s frontou na náměstí. Výhrůžky soudružky

ve

K čs. který jsem pobí~a l od srpna

143

Hamplové nabývaly na intenzitě, vždyť její tuberkulózní manžel má nárok na zvláš1ní nús1nos1! Proto jsme se tě s ně pfed vánočními svátky za značně nepříznivého počasí přes1ěho vali. Doprováze lo nás Hamplovo spílání o zlodějích , když jsme odnášeli svůj maje1ek - osvětlovací potřeby a jiné v!ci. Na ilustraci pochopení „dobrých" sousedských vztahů v novém bydliš1i poznamenávám jen 1olik. že naši prosbu o rozšíření jediného okénka v jizbě o rozměrech 88 x 68 centimetrů soused Tomyška energicky odmítl. Myslím. že i příklad spolužití mezi občany - Čechy, kteří sáhnou k zášti pro sebemenší příčinu a důvod , je ilustrací morální devastace našeho lidu . Jeho chamtivost, sobeckost, nesnášenlivost a závist, podporovaná komunistickým režimem, je známkou úplné duševní rozvrácenosti. A lak vypadal společenský živo! našeho lidu. Utápěl se v maličkostech. Národ oh lupovaný nepodloženými výmysly a mra vně ubíjený se stával lhostejným ke všemu : zůs1ávala jen starost o skývu chleba, péče o rodinu a své zdraví v plném strachu o své příští: · V tak hlubokém mravním marasmu se náš národ nenac házel ani v 1ěch nejtě žších obdobích našich ději n . Za to vše musíme poděkoval 1akzvaným socialistickým vymoženostem, všem příznivcům a bratrům Sovětského svazu. rodné maně i naší v ládě, která dokázala v poměrně krátké době přiv ést národ do strašného otroctví. Otroctví, z něhož nebylo úniku. Kam se poděla pravda, že v ohni nebezpečí se kalí ocel silných duší? Ty snad v celém národě

a nezištnou pomoc, třeba i za cenu pronásledování orgány, které podobný čin pokládaly za přestupek stíha1elný přísn ým i tresty. Mám jediné přání. abych se mohl všem těm láskyplným a milým přátelům odvděčit za jejich krásný a ph1dadný skutek, za který prosím přijměte ode mě i od mé rodiny nejupřímnější dík a vyznání.

Sdiky Vladimír Křinec,

P.S. Jména osob zde uvedená jsou správná a úplná a přeji si. aby zůs1ala na příslušných místech v plném znění.

vymřely .

S novou mocí dostal lid věnem i hromady trosek. Nedostatek obětavost i , zbabělost. lehkomyslnost, nedostatek vědomi odpovědnosti a pověstná nesvornost dovršují dílo zkázy, nes1ane- li se nějaký zázrak ... Za všechny tyto zloči ny na bezbranném národě jsou vždy a všude odpovědni vOdci - kariéris1é. Násilím vnutili národům stfední a východní Evropy poslání despotismu, jaký svět ještě nepoznal . Temný, c hladný a zákeřný se všemi s1rašnými následky pro celý národ a zvláš1ě pro naše děli. K zničení duchovních sil národa zneužili všechny prostředky, aby národ uvěfil a vyznával pouze jednu a jedinou spásnou víru - komunistickou ideologii, která prý povede všech no lidstvo světa k blahobytnému životu. Dosud však více bere než vydává, rozvrací lidské duše, vnáší nesváry do rodin a balamutí lid lživou propagandou. Tam, kde národy komunismus poznaly, odvrací se od něj a staví své životní jistoty na socialismu demokratickém, humánním v kře sťan­ ském duc hu víry a lásky. J edině tak je možný spokojený život jednotlivce, rodiny a celého národa!

Nakonec chci poděkovat všem šlechetným srdcím, jejichž dobročinnos t se projevila po příchodu mé manželky do Klince měrou víc než pfátelskou. Pochopili, že v kritických okamžicich je třeba pomoci ženě, jejíž manžel 1rpi nepopsatelnými mukami , a tak zmírnili žal a utrpení mé manželky, dcerušky a babičky.

Všem dobrým duším vzdávám touto cestou dík a hlubokou úctu za vzácnou 144

Přikryl

léto 1963

145

Doslov

Splnila jsem tedy talínkovo přání. Paměti , i když poněkud zestručněné , se dostávaj í do rukou č 1 enáře. Je s nimi spjat celý můj život - dcery dů stoj ník a , který nadřazoval hluboko zakotvený pocil povinnosti sloužit vlast i flad vším, co bylo sou částí jeho života. Tak se stalo. že i rodina, maminka, mé d ě t ství a celá následuj ící léta by ly obětovány. Pamatuji se dos! pfesně na dobu, kdy tatínek odcháze l za hranice. Bylo mi necelých deset let, když jsme zůstaly s maminkou samy. Chápala jsem, že šel za svou prvořadou pov inností - bojovat za Masarykovy ideály, za republiku, která je měla realizovat. Nejsou to fráze, jak by se dnes mohlo leckomu zdát. Masaryk jako osobnost byl pro mou generaci vzorem. ztě l esněním ušlechtilého lidství. Rodiče, kteří nás ho uč i li ctít, byli pro nás autoritami. Tak se dalo pochopit, že žádná oběť není nesnesitelná, přináší-Ji se za záchranu svobody a demokracie. Tyto pro mnohého dnešn ího občana možná těžko poc hopitelné postoje byly tedy so učástí životního názoru tolika lidí naši generace. Doba prostě už byla taková a nutnost a samozřejmost oběti si museli uvědomit i ti. kteří zůstali doma v okupované vlasti. Národní oběť dosáhla vrcholu v roce 1942 za heydrich iády. Na tomto m í stě c hci věnovat krátkou vzpomínku mamince. V této době mě opoušt ěla a tři roky strávila ve vězení. Bylo to pro ni velmi kruté, byla citl ivá a laskavá a snad strádala víc než mnohé jiné ženy, odolnější k tvrdosti nového způsobu života. Ale léta rychle plynu la a válJca se chýlila ke konci. Maminka se vrátila a dovědě l a jsem se. že tatínek žije. Zprávu mi podal na můj dotaz důstojník jedné jednotky zahrani č n í armády, která se s l avnost ně vracela z fronty domů. Absolvovali jsme nezapomenutelnou cestu pro tatínka v květ­ nu 1945 v džípu, který pro nás sám poslal. Jeli jsme do Banské Bystrice a naše auto bylo v Malé Fatře ostřelováno z lesů n ěkým z bloudících ztracených Němc ů . Džíp nás přesto bezpeč ně dovezl k cíli cesty. Vím. že k překon ání všech životních krizí nám vždy pomoh l týž „Vyšší" zámě r . v jehož pů sobnosti byly osudy naší rodiny. K věten 1945 byl ledy dobou šťastných shledání. Následovalo několik pro mě velmi krásných Jet. Zdálo se, že život obrátil k mému domovu svou přívětivějš í t vář. Ale brzy, s blížícím se rokem č tyřicátým osmým. padal na radost z vítězst v í , konce útrap a nových nadějí stín. Pomalu jsem chápala. vedena tatínkovou prozřetelností, co zname ná pro budoucnost republiky kruté bratrství se Sově t s ký m svazem. Schylovalo se neodvratně k další katas trofě . Tatínkovi, jak se dobře pamatuji, bylo nabízeno nústo vojenského atašé 146

v Moskvě. Jen on tehdy dobře věděl. p roč tu funkci odmítl . Předpokládal zaj isté správ ně , že je to jen jede n ze způsobů , jak se zbavit jeho přítomnosti ve vlasti, kde zač ín aly pů sobi t stej né sfly, které se už tragicky realizovaly v posledních letech války ve východní armádě . Jeho naprostá oddanost vlasti mu nedovolila hledat východisko. Vím, že mu byl nabízen i odchod z republiky. Odmítl tento způsob záchrany. Bojoval za svobodu vlasti a nepřipouštěl možnost tuto svou osvobozenou zemi znovu opustit. Snad ani nemě l dost představi vos t i, aby domyslel, čeho bude nová vládnoucí garnitura schopna. Cítil ostat ně v první řadě povinnost sloužit republice. pro kterou bojoval už v první světové válce. Nemohl přece odej ít, popřít všechno, co bylo dosud smyslem jeho života. Nastala tedy neodvratná doba poslední oběti . Musfm zdůraznit, že to bylo vyvrcholení, bezmocné strádání bez východ iska. zmaře ní všech hodnot, ponížení a urážka, neboť vlastní národ se obrací proti svým hrdinům. Setkání s otcem ve vězn ici mě uvrzovala v pocitu, že došlo ke zranění na nejci tli vějším místě . Lidské zoufalství stěží může klesnout do větš í beznaděje. Tehdy jsem s tatínkem s traš ně trpěla . Jevil se mi jako č l ově k , který jednou vše vsadil na jedinou kartu, hrál dlouhou hru svého lidského života, ale nakonec poznal, že se hluboce zmýli l. Jeho vnímání dobra a spravedlnosti bylo popřeno, vyčerpal všecky síly na stavbu něčeho, co bude beze stop smeteno z povrchu země. Dny chů ze ke schodišti pankrácké vězn i ce byly „Kří žovou cestou". Bylo to v době, kdy jsme musely rychle opustit s maminkou a babičkou svůj domov a nikdo ná m nenabídl jiný, alespoň trochu přijatelný . Maminka byla u konce svých sil. Nevím, kde tatínek bral svou sílu, fyzickou i mravní, k přežití této své poslední životní katastrofy. Ale asi milosrdenství Boha, v kterého věřil, mu pomohlo znovu nalézt sebe sama a naposled shledat svou lidskou důstojnos t. Dočkal se po letec h návratu do mů . Nastaly však nové problémy, protože při ztrátě občanskýc h práv téměř nebyly pros tředky k životu. Hlásilo se stáft a nemoci po tak vyčerpávajícím životě. Nárok měl pouze na omezený, s měšně nízký důchod. Okusil tedy trpkou chu ť svobody v zotročené vlasti. Pracoval jako dělník, v pokročilejším vě ku jako hlídač na pile. V paměti mi zůsta l dojemný obrázek, jak dělá své obc h ůzky po objektu pily v doprovodu milovaného v l čáka. Onen „Vyšší" záměr zařídi l , že se d očka l šedesátého osmého roku. Prožíval ho se vší intenzitou, jeho už nemocné srdce se vzepjalo, aby prožilo své vzkříšení , byla to doba nového nadšeni a nových n adějí. Sila všech vjemů, prožitků, to vše příliš út oči l o na to trýzněné vojenské srdce ze všech siran. Mi losrd ně se zastavilo v době nejkrás nějšíc h nadějí. Včas, ješ t ě před vpádem sověts kých voj sk, otec ze mřel, V listopadu roku 1989 jsem také jeho jménem prožívala své šťastné chvíle na shrom ážděních na pl zeňské m n áměstí. Litovala jsem, že nestoj í vedle mě a nedrží mě za ruku, jak to kdysi dělával. Ale snad je to tak lépe. Vím, že dnes by znovu trpěl, znovu by se trápil, O to víc, že dnešní č l ověk by mu byl nepochopitelný. Ostatně každá generace má své hodnoty, lidstvo neodvratně prochází vývojem, v určit é m smyslu nelze dosáhnout kontinuity v předáv~í uznávaných lidských princip ů. Tatínek by se nedovedl smířit s tím, že lidé 147

nechtějí přinášet oběti pro ~vou vlast, ale chtějí .sami pro sebe štěstí a bohatstvt. Morálka, čest_, poctivost: pravda, humanitní Masarykovy ideály, to vše by mamč hledal Jako p.odmmku, bez níž nelze stavět svůj životní program. A pak, vzpomínám s1 na jeho vyprávěn í , bohužel. s určitou hořko stí. Když bylo nejhůře , ve vězení i na frontě, platilo zlaté pravidlo: ,Co se nám Čechoslovákům, může stát?'· ' ' ~Je tatín~k věří.I v dobro, a tak by tvrdě káral a vychovával generaci mých děti _a vnuku; t~k Jak to dělával se mnou, ale pak by dovedl povzbudit větou , ktera mě cely život provází: „B ude zase dobře. Všechno se musí vydrlet, holčičko."

V Ph.ni 8. května 1993 PhMr. Jarmila Černá-Prikrylová

Příloha č .

1

Výpis Ministe r stvo národní obrany h 1 a vn í štáb čj 81 608/Taj. 1949

TAJNÉ Trestní oznámení na brigádního generála Vladimíra

Přikryla

I) OSOBNÍ DATA Přikryl Vladimír, brigádní generál, narozen 3. 8. 1895, Horní Studánky, okres Zábřeh na Moravě, příslušný Štěpánov u Olomouce, mateřská řeč čes­ ká, náboženství římsko-katolické , generál československé annády z povolání v činfié s lu žbě, odvodní ročník 1915, 34 služebních, 50 započítatelných (let) . Pochvaly a vyznamenání: Československý válečný kříž 1918 s třemi pochvalami Čs. válečný kříž 1939 pětkrát atd. , celkem 57 vyznamenání, řádů a medailí. Školní vzdělání Střední hospodářská škola, 2 semestry Vysoké školy zemědělské v Táboře, záložní dů s tojnická škola v Opavě 1915, posledně přidělen Posádkové velitelství Velké Brno, trestán nebyl. Bydli ště: Milovice, vojenský tábor. Ve vazbě od 17. května 1949.

II) TRESTNÍ ČIN 1) Začátkem dubna 1949 v Brně , byv informován vedoucím protistátní organizace Kvě toslavem PROKEŠEM o tom, že se připravuje převrat, generál PŘIKRYL v rozhovoru s PROKEŠEM prohlásil , že politickou situaci bude nutno změnit, ale předevš ím , že by bylo nutno zjistit, jak by se k tomu zachovaly posádky. V dalším rozhovoru probírali s PROKEŠEM možnost využití tanků z posádky Vyškov pro puč. 2) ..... ...... .............. „ . „ „ . „ „ „ . „ „ .. „ „ . „ „ „ . „ .......... .. .......... . ... . . . . . ... . . . .... . 0

ná~l~~č~~!~val~~~ ~;Í ~RÓ~§'~~c~~fo~~~:~n~mpř~~~~~o~~é~:~e v~~:~~

snažil se později svoji výpověď popříti a křivě obvinil vyslýchajícího orgána z násilí, jehož se prý při výslechu dopustil, v důsledku čehož bylo proti zmíněnému orgánu zavedeno jeho představeným šetření. Toto křivé obvinění opakoval dne 6. 6. 1949.

111) Důvody podezření a přitěžující okolnosti: Podezřelý jednak doznal, že byl PROKEŠEM informován o chystaném převratu, jednak je plně usvědčen Květoslavem PROKEŠEM, který v rozhovoru kritického dne s generálem PŘIKRYLEM vedeného zjistil, že tento s provedením převratu souh lasí, a proto mu dne 13. 5. 1949 po spojce poslal dva dopisy s konkrétními úkoly pro provedení puče na Moravě. 148

149

Generál PŘIKRYL přijal PROKEŠE ve své úřední místnosti na Posádkovém velitelství Ve lkého Brna, ačkoli v mu ~y l o oznámeno, že tento byl z armády vyloučen, a tudíž nemá přístup do VOJenských objektů, a osobně mu umožnil telefonický styk s plukovníkem Hálou z Vojenské oblasti 3.

Příloha č.

2

Vrchní vojenský prokurátor Praha Oz 741/49-IV

Za sp rá vnost výpisu: kapitán B artoš dne 1 1. I 1950

ŽALOBA vojína v záloze Vladimíra

Žaluji - pod vazbou - narozeného 3. 8. 1895, Velkého Brna - Brno, toho času ve

Přikryla

přiděleného Posádkovému velitelství vazbě Státního soudu Praha,

že 1) a) dne 16. 12. 1945 v Praze a znovu b) dne 22 . 5. 1946 v Milovicích v dopisech zaslaných civilním osobám sdě lil podrobnosti o organizaci práce, výcviku a kurzech u vojenského útvaru v Milovicích a podrobnosti o výrobě jednoho druhu vojenské výzbroje, tedy vědomě ohrožoval obranu republiky tím, že vyzradil osobě nepovolané skutečnosti a opatření, jež mají zů stat i utajeny pro obranu republiky, 2) v době od roku 1945 do 17. 5. 1949 v Milovicích a v Brně přechovával ve svých bytech a ve stole v kanceláři více tajných sp i sů, mapy s plány a zakreslenými objekty Vojenského výcvikového tábora, výpis z krycích čísel vojensk}ch út varů s uvedením umí stění těchto a jejich organizaci v obvodu Posádkového velitelství Velkého Brna, tedy z nedbalostí způsobil, že se státní tajemství mohlo stát známým ci zí moci nebo cizím čin itelům, ačkoliv měl povinnost je uchovávati. Tím spáchal 1) zločiny vojenské zrady podle § 6:3 zákona č. 50/1929 Sb., 2) přečin nedbalého uchovávání státního tajemství podle§ 7 zákona č. 231/ 48 Sb. a budiž za to potrestán podle§ 6:3, 32 zákona č. 50/1923 Sb. a§ 47, 48 zákona č. 23 1/1948 Sb. a § 92, 97 vojenského trestního řádu. Důvody :

Obviněný je v obou zažalovaných trestních činech usvědčován doličným materiálem, a to v prvním případě dvěma dopisy, které z Prahy a z Milovic napsal nepovolaným osobám a v nichž velmi podrobně popisuje organizování jednoho vojenského útvaru a v druhém vyzrazuje údaje o chystané výrobě jednoho druhu vojenské výzbroje a ostatní skutečnosti, týkající se jedné chystané zbraně. V druhém případě je usvědčován vojenskými písemnostmi, které vo lně a bez patřičného zajištění přechovával ve svých bytech. V obou případech jde o skutečnosti , které jsou bezesporu důleži tým státním

150

151

t_ajemst~ím, jak je, má__ na mysli § 53 zákona č. 23 1/1948 Sb., a svým jednak um~slnym s?ělemm ~1ch nepovolané osobě, jednak nedbalým jich uchovávámm naplml tak obvměný po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu obou zažalovaných trestních činů. Je proto žaloba právem podána.

Navrhuji: l) k?nati hl_avní přelíčení pfod Vrchním vojenským soudem v Praze, 2) predvést1 k němu obviněného, 3) čísti: pořadové číslo l, 1-a, b, c, d, 3-a, 5, 6.

Praha, 21.

říjen

1949

Úřadující Vrchní vojenský prokurátor: plk. jus\ „ Vladimír Burýšek

Příloha č.

3

Vrchní vojenský prokurátor Praha Oz 741/49-IV. DODATKOVÁ ŽALOBA Žaluji vojína v záloze (bývalého generála) Vladimíra Přikryla, pod vazbou, narozeného 3. 8. 1895, toho času v trestní vazbě Státního soudu - Praha, že v Praze dne 6. 6. 1949 při svém výslechu a znovu ve dnech 25. až 30. 7. 1949 při hlavním přelíčení před státním soudem úmyslně nepravdivě udal, že původní administrativní výpověď byla na něm vynucena výhrůžkou těl esného násilí, kterým mu při výslechu hrozili vojenští orgánové, tedy pro vymyšlený zločin obvinil někoho takovým způsobem, že by obvinění mohlo dát podnět k pátrání proti obviněnému. Tím spáchal: zločin křivého obvinění podle§ 514, 515:d vojenského trestního řádu a budiž za to potrestán podle§ 515, 92, 97 vojenského trestního řádu a§ 32 zákona č. 50/1923 Sb. Důvody: Vyšetřující orgán, který obviněného v květnu 1949 administrativně vyslýchal, usvědčuje jej z vymyšleného tvrzení, kterým obviněný při výslechu dne 6. G. 1949 a znovu při hlavním přelíčení před státním soudem křivě obvinil vojenské orgány, udav, že tyto jej donutily k podepsání původní výpovědi výhrůžkou násilí. Svědek vylučuje, že by svoji výpověď učinil pod nátlakem, ale zcela dobrovolně a mimo svědka nebyly v místnosti přítomny žádné jiné osoby. Podle zprávy Státního soudu Praha ze dne 11. I . 1950 byl obviněný tamním soudem odsouzen pro zločin podle§ 35:2 zákona č . 231/1948 Sb. k těžkému žaláři v trvání 4 roků, a to právě pro jednání, které. se snažil obviněný popffti dodatečně tím, že k výpovědi byl násilím donucen. Jeho inkriminované jednání bylo prokázáno svědectvím Květoslava Prokeše a tím také potvrzena správnost původní výpovědi, o niž v tomto trestním případě jde. Tímto jednáním naplnil obviněný skutkovou podstatu zažalovaného zločinu, a je proto žaloba právem podána. Navrhuji: Opakovati návrhy uvedené v původní žalobě a dále navrhuji: čísti: trestní oznámeni a přílohy, a to protokol svědka za podmínek§ 283:4 vojenského trestního řádu.

Praha , 16 leden 1950 Vrchní vojenský prokurátor plk. Vladimír Burýšek

Úřadující

152

153

Příloha č .

4

Vyšš i vojens k ý soud Příb r am

Nt I 0/ 6 2 Dne 29. I. 1962 Mini s t ers t vo spravedl n ost i

Spr áva vojenských

so ud ů

Praha

Věc: PŘIKRYL Vladimír

Zpráva o prů bě hu Pfedkládám zprávu o

pnlběhu řízení

řízení

o obnovu

o obnovu ve

věci

bývalého generála

Vladimíra Přikryla. Přešetřování v této věci bylo již zakončeno a po vrácení veškerého spisového materiálu bude vypsáno veřejné zasedání. ve kterém se rozhodne o důvodnosti n ávrhů na obnovu. Složitost případu a rozsáhlost spisového materiálu si vyžádaly delší doby na přípravu, kterou vzhledem k ostatním úkolům nebylo možno provést bez pferušování. Dne 10. IO. 1960 bylo doručeno Vyššímu vojenskému soudu Pfíbram usnesení Nejvyššího soudu - Vojenské kolegium ze dne 4. IO. 1960, sp. zn. Ndv 11/60, ze kterého vyplývá. že protokol o výpovědi, sepsaný na Nejvyšším soudu - Vojenském kolegiu s V. Přikrylem dne 28. 4. 1960, třeba považovat za návrh na obnovu a že Vyšší vojenský soud Příbram je pfíslušen rozhodnout v celém rozsahu o důvodnos ti tohoto návrhu. kterým byla napadena správnost soudního rozhodnutí ve 3 samostatných trestních věcec h . Po prostudován í dvou trestních sp isů byl proveden výslech V. Přikryla dne 16. 12. 1960 a po vyhodnocení jeho >'ýpovědi vyžádán dne 22. 12. 1960 znalecký posudek z ministerstva národní obrany/generálního štábu - 6. odděl ení. V souvislosti s přesunem Vyššího vojenského soudu do Příbrami a odesláním podstatné části s pisů na Krajský soud Praha na základě dožádání bylo možno pokračovat v prošetřování až v podzimních měsících roku 1961 . Po prodiskutování další části spisového materiálu bylo rozhodnuto vyslechnout obhájce V. Přikryla a vyžádat spisový materiál související s řízením o milost v trestné věci j menovaného. Při ře še ní otázky dalšího postupu byl učiněn závěr neprovádět nové proše třová n í a připravovat po částech zprávu pro ministerstvo spravedlnosti/Správu vojenských soudů, aby nebylo narušeno plnění dalších úkolů koncem roku 196 I a začátkem letošního roku. Složitost pfípadu V. Přikryla je dána tím, že se jedná o trestnou činnost staršf deseti let. V současné době se na úroveň trestního fíze ní kladou daleko většf P?žadavky než v roce 1949, případně v roce 1950, kdy byly vyhlášeny odsu~uJící rozsudky, napadené návrhem na obnovu. Zabývat se námitkami V. Přikryla obsaženými v návrhu na obnovu znamená odst raňovat mezery v dokazování za situace, za které pro odstup času vznikaj í obtíže, jak vy154

plynu lo i ze správy inspekce ministerstva vnitra. Řada námitek V. Přikryla_ nemohla být vzhledem ke své povaze činností Vyššího vojenského soudu am do důsledků prově řena, ač se jedná o věci zásadní. jiným bylo věnováno při studiu a při rozhodování o dalším postupu mnoho času. Tak například tvrdí V. Přikryl, že se stal obětí R. Slánského, že měl být odstraněn i v době výkonu trestu apod ... V opatřeném spisovém materiále je něko lik náz~aků toho. že byl u rči tý zájem na přísném odsouzení V. Přikryla . Pozornosti zaslouží právě v této souvislosti zjištění, že V. Přikryl byl dvakrát postaven před státní soud pro protistátní činnos t a že ani v jednom pfípadě se mu velezradu, případně vyzvědačs tví nepodařilo prokázat. Součas n ě nutno však konstatovat, že přímý důkaz o tom, že V. Přikryl mě l být záměrně odstraněn, nebyl získán. Na druhé straně nelze přehlí žet, že k prvnímu opatření vůči V. Přikrylovi došlo, když bylo zji štěno, že na něho spoléhal nebezpečný organizátor protistátní č innosti . Tato skuteč nost nena svědčuje tomu, že V. Přikryl měl být odstra něn, i když nelze vy l oučit, že shora uvedené události mohlo být proti němu využito. Není pochybností též o tom, že V. Přikryl se dopouště l c hyb napfíklad tím, že přec hováva l ve svých bytech služební písemnosti a že hovořil o vojenských věcech s K. Šenkem - vlastníkem urč itého výrobního podniku. Obdobně jako je složitá důkazní situace v každé m z pfípadů, je složitá i osobnost V. Přikry l a, který se nejevil jed noznačně jako občan oddaný věci socialismu a politice Komunistické strany Československa. V. Přikryl získal nepochybně velké zásluhy za druhé světové války. ovšem v otázkách poli1ických neměl po osvobození jasno. Ze spisového mate riálu vyplývá o osobnosti V. Přikryla následujíc í:

Vladimír Přikryl se narodil dne 3. 8. 1895 v Horní Studánce, okres Zábřeh; je synem řídícího učitele. Po absolvovtiní střední školy z.aéal studovat na vysoké škole z.eměde1ské, byl však v prúběhu 1. světové války povolán dne 15. 3. 1915 k výkonu vojenské služby. Dne 20. 7. 1916 byl na ruské frontě zajat a dne 28. 7. 1917 se přihlásil jako dobrovolec do ruských fegif. Byl vyslán do diistojnické školy a v legiích posrupně dosáhl hodnosti kapitána. ?.Li účast v bojích byl vyVJamenán a povyšován. K J5. I. 1920 byl ustano~en _do fu".kce velitele vlaku a přes Vladivostok se navrátil 4. 8. [920 do vlasu. Zučastml ~~ odporu Československého armádního sboru u Zitomíru a Tambova, hf11u pemz.ské sk1'piny proti sovltským vojskům, bojů na povoll.skéfrontl, talem na manské frontl v rajonu sibiřské leleVJice a odchodu třetí s třelecké divize z.a válečného poměru se sovětskými vojsky z Kanska a Čerenchova. V armádě předmnichovské republiky dosáhl hodnosti podplukovníka. J!řes Střední východ se dostal na počátku druhé svěrové \•álky do Francie (asi 27. 4. 1940) a odtud do Anglie (13. 7. 1940). Dnem 9. 9. 1943 byl přemístěn k I. čes­ koslovenskému armádnímu sboru v SSSR. ?.Li Slovenského národního po11stání a pozdlji velel 2. paradesantní brigádě. V souvislos~i s účastí ,na_ bojích (například K)jev, Bílá Cerkev) byl vyviamenán '!e'1w_lika sovltským1 vyznamenáními a povýšen k J. 3. 1945 do hodnosti brigádního generála. Po skončení 2. světové války stal se velitelem Vojenského výcvikov~ho tábo:a Milovice a od 15. 2. 1949 velitelem posádky Velké Brno. V kvalifikační listin ě. zpracované ke dni 1. 3. 1949, je uvedeno, ie navenek projevoval kladný 155

pomlr k lidové demokra tickému zNzení, ale že jsou pochybnosti o jeho sku tečném cítění a naprosté oddanosti. V souvislosti s trestním řfzením byly vyžádány zµ rávy o povlsti. Stanice Sboru národní bezpečnosti Milovice (15. 7. 1949) sde7ifa, fe se na V. Přikryla zpočátku poh/ffelo velmi přfv1ivé jako na důstojníka, který se z1íčasrnil akti vně druhé světové války a v rámci 1. armádnfho sboru v SSSR, a protože jmenoi a11ý se snafif vyjít vstřfc občanům a tlšil se al do zatčení dobré pověsti. Upozoníuje se ve z;právl o pověsti na to, fe však V. Přikryl navázal styk s vedoucími funkcioná ři národnl socialistické strany. fe byl za tuto stranu zvolen do okresního národnfho výboru a že později na tuto funkci rezignoval. Z materiálů, které byly k dis· pozici v dobl vyšetřován í, vedeného proti V. Přikrylovi, vyplývá, le byl na podzim 1947 členem strany národně socialistické. Tento údaj je obsafen i v protokolech o výpovldi, které V. Přikryl podepsal. Otázkou příslušnosti k politickým stranám se zabýmla v prúbe'hu vyšetřová ní inspekce ministerstva vnitra. Po přih /édn111{ k tomu, fe V. Přikryl v životopise z 5. 4. 1949, určeném pro útvaromu organizaci Komunistické strany Československa - při Posádkovém velitelství Velkého Brna, uváde?, že se přihlásil v roce 1946 do strany národně socialistické, byl 11 čin ln závěr v tom smyslu, že jeho pozdější údaje o bezpartijnosti do února 1948, stejně jako tvrzení, že jif v roce 1946 podal přihlášku do KSČ, jsou v rozµoru se skutečností, ve svém V)jádření uvedl, že v Milovicích se pohlftelo na V. Přikryla jako na příslušníka strany národnl socialistické. Jaroslav Růžička, rovněž bývalý pracovník obranného zpravodajství, naproti tomu prohlásil, že si V. Přikryla velmi vdfil. Podle prohlášeni F. Procházky byl povafován V. Přikryl z.a muže „Londýna"; k je· ho povýšení do hodnosti generála došlo v době, kdy na nlho bylo při ­ pravováno tresrnf oznámení v souvislosti s tím, že zavinil miče11í jednoho praporu. Generál Lud1 ík Svoboda ve si·ém V)jádření uvedl, fe o d1ivodech za tčení V. Přikryla byl falešné infonnován Bedřichem Reicinem a že V. Přikryl byl hod11oce11 jako prosovětsky laděný d1lstojník, který se osvědčil a byl spolelllivý. Po11lvadt mu však pro velkou horlivost chyblla rozváf.Jros1. nebyl po skončení druhé svltové války ustanoven do fankce velitele jednotky. V době zatčení byly nalezeny u V. Přikryla při domovní prohlídce poznámky o rozhlasových relacích v českém jazyce stanic v kapitalistických státech V. Přikryl vysvltloval, že infomiaci, zfa"kaných při odposlechu těchto relaci, využíval k tomu, aby mohl \'e vlastllí činnosti snadněji če lit nepřárelské pro· pagandl. Bylo té[ ljiitlno, fe V. Přikryl a jeho rodina 11dr[o1•ali styky se mámými v Luxembourgu. Podezřet1í, že je odpověden z.a nesprávný postup vúči „Španlláki4m" v Anglii, nebylo prokázáno. V. Přikryl si neodpykal v plné délce tresty, které mu byly post11pně soudem ulofrny. Z výkonu tresw odnětí svobody byl p ropuštěn dne 8. 8. 1953 v sou· vislosti s 11délením milosti prezidenta republiky. Dalším rozhodnutím pre· zidenta ze dne 5. 6. 1956 byla V. Přikrylovi p rominllta ztrdta čestných práv občanských. Po propuštěn[ z výkonu trestu začal V. Přikryl pracovat jako dělník v Polabské Frutě Nymb11rk a od 9. J J. 1959 je zamést11á11 jako noční hlídač ve Středočeských dřevařských podnicích v Křinci; pobírá třetinový díkhod ve výši 168 Kó a plat ve výši 950-1000 Kčs měsíčně. Žije ve společn é

domárnosti s manželkou, která není zaměstnána, a tchyní, pobírající důchod ve výši 450 Kčs. Ve spisovém materiálu je dále záznam o tom, [e V. Přikryl byl výměrem Krajského národního výboru Mladá Boleslav v roce 1949 zařazen na dobu 24 měsíc1J na nucené práce. K realizaci tohoto opatřen( z řejmé však nedošlo. V souvislosti s řízením o milost, které probíhalo v lelech 1953-1956, byly vyládát1y další posudl..)' na V. Přikryla. Z Brna přišla velmi kladná hodnocení na jeho působení ve fankci posádkového velitele. Příznivé je celkem i vyhodnocení V. Přikryla za dobu po propuštění z výkonu trest1L V průbě hu řízení o obnovu byla získána fada materiálů , které svědč í o tom. že V. Přikry l byl omezen v průběhu vyše lřování - a{ už z jakýchkoliv příč in na své m právu na c_>bhajobu a že v řízení p řed soudem nebyla vě n ována poZ?mOsl Jeho obh_a1obě. Tento všeobecný závě r byl učiněn, i když bylo z1 1 štěno. že V. Přikryl se snaží dosáhnout ú s pěchu o obnovu u p latňováním i takových důvodů, které nejsou pravdivé. Pochybení, ke kterým došlo v původn ím řízení, jsou takové povahy, že mohla vést k nesprávnostem ve výrocích o vině , jak o tom svědč í n ově získané důk azy. Vzhledem k 1omu nutno očekávat. že V. Přikryl dosáhne v řízení o obnovu zrušení všech tří odsuzujících rozsudků. Pod robně je rozebrán každý z případů, ve kterém nutno rozhodnout o důvodno s ti návrhu na obnovu, v pfilohách k této zprávě.

156

157

1

Náčelník

prom. práv.

1

WS Příbram pplk.Just. Musil

Jindřich

Příloha č .

5

Příloh a č.

ROZKAZ

PRE Z I DE NTA REPUB L I K Y (ve věcech kádro výc h) čí

sIo

6

USN E S E N {

V L Á DY

ČES KÉ A S L OVENS K É FE DER A T I VN Í REP U BLIKY

I

Jmenuji d nem I. listopadu 1964 ve smyslu zákona č . 76/1959 Sb.§ 5 č l. 3. a pod le .Zák ladního u·stanovení o průběhu služby praporčíků. dů stojníků a generálů v záloze ve výslužbě a o vedení jejich evidence„ č l. l I a 23 do hodnosti

ge nerálmajora ve výs lu ž b ě vojína v záloze Vladimíra Přikryla . vedeného v evidenci Okresní vojenské správy Nymburk Krajské vojenské správy Prnha. Č V O JOL Narozen 3. srpna 1895 Horní Studánka.

k pr opůjče n í Ř ÁDU M I L ANA R AS T I S L AVA Š TEF ÁN I K A III . If fd y u př íl e ži t osti 46. vý r oč í uk o n če n í

dru h é

svě t ové

vá lk y - 8

k vět n a

1 9 91

Vláda n avr h u j e p r ezi d e ntu ČS FR p ro p ů j č il Ř Á D M I L ANA R AS T I S L AVA Š T E FÁ N I K A 11 1. t f í d y

in m emo ri a m br i gá dním u ge n e r á lu

Pr ez id en t Československé socialist i c ké repub l i k y

V L A DIMfR U P Ř IKRY LO VI

Antonín Novotný

Brigádní generál Vladimír Přikry l (narozen 3. 8. 1895) byl v roce 19 17 p ř ís l u šn íke m čs. legií v Rusku. V předvá l eč né armádě zastával rů zné funkce, naposledy p řed n ostu referátu školské skupiny 5. oddě l ení hlavního štábu Čs. branné moc i. 29. 3. 1940 odeše l do zah ran ič í. Ve Francii zastával od 3. 4. 1940 funkci velitele 2. pěš íh o praporu I. čs. divize. Ve Velké Británii od 27. 9. 1940 zastával funk ci zástupce a od 11. 7. 194 1 velitele 2. pěšího pra· poru Čs. samostatné brigády . V roce 1943 odeslán k naši jednotce v SSS R, kde pOsobil od 11. 9. 1943 ve fu nkci zás1upce velitele I. čs. samos1atné brigády a od l . I . 1944 ve fu nkci velitele 2. samostatné paradesantní brigády, se kterou se zúčastnil bojů u Sanaku a ve SNP. Po válce byl velitelem Vo-jenského 1ábora v Milovicích a velitelem posádky Velké Brno. 16. 5. 1949 byl za t če n a ve třec h procesech odsouzen na 9 Jet a 5 měsíců od nětí svobody, propuš těn 8. 8. 1953 a v roce 1964 rehabilitován.

prezidenta republiky

Rozkaz~m

VACLA YA HA VLA č.

06191, č l. 8

propůj če n

Ř Á D MIL ANA RA ST I SLA VA Š T EFÁ NIKA 11 I. l ř f d y .

158

159

Svazek 6

-VLADIMÍR PŘIKRYL -

Za vlády tmy Literární úprava PhDr. Zdeněk Vališ. Doslov PhMr. Jarmila Černá. Přebal a vazbu navrhl Václav Rytina. Vydání I., Praha 1993. Vydalo a sazbu zho1ovilo Naše vojsko, nakladate lství a knižní obchod, s. p., v Praze, jako svou 6 264. publikaci, stran 160, stran příloh 16. Odpovědní redaktofi Marie Vitochová a Jind řich Kejř . Výtvarná redaktorka Larisa Dašková. Technická redaktorka Eva Baumová. Vytiskla Tě š ín ská tiskárna, a. s .• Český Těšín. AA 14,99 (z toho obr. 1,08), VA 15,49. 28-048-93. 13/33.

PfUKRYL, Vladinúr

Za vlády tmy I Vladimír Přikryl ; Lil. úprava

Zdeněk Vališ ; Doslov Jarmila Černá. - l. vyd. - Praha: Naše vojsko, 1993. - 160 s. -(Memoáry; Sv. 6) ISBN 80-206-0228-3

~ ~ě~;ň;;~ ~ř;~~~-r:c~~~f ~ ~rzekuce 4

0 9

Československo -

politická stol. 20., léta 50.-60. - Přikry l. Vladimír (generál čs., 1895- 1968) vzpomínky autobiografické

pokračovat v psaní paměti, nebol věřil , ..že opět nastane doba, kdy se do naší společnosti vrátí úcta člověka k člověku i všechny ostatní ideály a mravní hodnoty našeho prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka a jeho nejbližších spolupracovníků . K tomu , aby se tato historická zkušenost s komunismem nevytratila z povědomí společnosti, snad napomohou i následující řádky a stránky vzpomínek." A tak přes veškerou snahu komunistického režimu vymazat jeho jméno z naší novodobé historie zanechal generál Přikryl ve své pozůstalosti unikátní svě­ dectví, které si přál "po náležité jazykové úpravě" vydat "ihned, jakmil_e ~~ politická situace dovoh„ .