NAŠE PARTA VE FILII
Kl ác el ov a 2 , 6 02 00 B r no w w w.s d r u z en if ilia .c z
(pn) číslo 2
červen 2009
Vítáme vás v druhém časopisu Sdružení Filia.
vydání
Evropská dobrovolnická služba Sdružení Filia pro nás klienty zajišťuje pobyty v zahraničí v rámci Evropské dobrovolnické služby. Pokud tedy máme zájem a je nám méně než třicet let, můžeme na dobu jeden měsíc až rok vycestovat do námi oblíbené země, která je členem Evropské unie. Můžeme poznat tamní zajímavosti, třeba se trochu přiučit cizí jazyk, trénovat se v samostatnosti. Protože práce je dobrovolnická, nemáme nárok na mzdu, Evropská unie nám však hradí cestu, ubytování, stravu a kapesné. Již v říjnu loňského roku využili tuto možnost klienti Petr a Ríša, kteří se zúčastnili EDS v Portugalsku. Moc se jim tam líbilo, domů se vrátili plni skvělých dojmů. O pobytu nám poskytli následující rozhovor: „Jak jste cestovali?“ „Letadlem z Prahy jsme letěli do Hamburgu, odtud potom jsme letěli do Lisabonu.“ „Ve kterém městě jste bydleli?“ „Bydleli jsme v Azinhera Dos Barros.“ „Jakou jste tam dělali práci?“ „Skládali jsme knížky do regálů.“
„Jak jste se stravovali?“ „Na obědy jsme chodili do jídelny v domově důchodců, snídani a večeři jsme si chystali sami.“ „Co se vám nejvíce líbilo?“ „Líbila se nám exkurze ve výrobně a výstavě čokolády, dále výlety k moři (asi 50 km) a výlet vlakem do Lisabonu, odkud jsme jeli na projížďku vyhlídkovým autobusem (nahoře bez střechy). Také se nám líbily různé zábavy, např. diskotéky.“
lesa, tam jsme nakrmili v ohradě koně a kozla.
(mv)
Procházka k Brněnské přehradě V jednom únorovém týdnu, kdy probíhaly jarní prázdniny a nám nedováželi obědy, jsme měli možnost odejít na celý den. Vyrazili jsme tedy na pěší výlet do okolí Brněnské přehrady.
Od tramvajové zastávky Přístaviště jsme šli k přístavu, obešli jsme rakovecké pobřeží a mířili směrem k Ríšové studánce v oblasti Mrštíkovy Pohádky máje. Došli jsme na konec zahrádek a začátek
Pak jsme se vrátili k přehradě, přešli zpět na druhý břeh a prošli jsme se na Sokolské koupaliště. Najedli jsme se v restauraci poblíž hlavního přístavu, kde velice chutně vařili. Pohyb na vzduchu v klidné přírodě nám všem moc prospěl, i když se někteří cítili po návratu lehce unaveni. (mv) Antropos Jednoho dne jsme s Filií navštívili pobočku Moravského
muzea v Pisárkách – pavilon Antropos. Nachází se zde stálá expozice o původu a vývoji člověka a o počátcích jeho kultury. Pozornost návštěvníků zaujme především model mamuta s mládětem v životní velikosti. Také se nám líbily skutečné kostry pravěkých zvířat a modely vycpaných zvířat a lidí, žijících v pravěkých jeskyních. Názorně nám bylo ukázáno, jak žili lidé v oněch dávných dobách. Mimo této stálé výstavy se v pavilonu pořádají také další příležitostné výstavy. My jsme zhlédli výstavu o Východních kulturách a výstavu obrazů zobrazujících život lovců mamutů.
Zajímavosti z antropologie Moderní antropologie, z řeckého anthropos – člověk a logos – věda, zkoumá nejen lidské tělo, ale i jeho chování, zvyky, dějiny a výtvory. Nejvýznamnější nálezy kosterních pozůstatků člověka v českých zemích byly objeveny hlavně na
území Moravy. Jedná se o Býčí skálu v Moravském krasu, Dolní Věstonice a Předmostí u Přerova. Určování stáří kosterních nálezů: U malých dětí na základě jejich chrupu U mladistvých kolem 20 let podle epifyzárních štěrbin na dlouhých kostech U dospělých podle poločasu rozpadu radioaktivního izotopu uhlíku 14C. Čím je vzorek starší, tím obsahuje méně radioizotopu. Izotop 14C se v neměnném poloměru rozpadá za 5730 let na polovinu původního množství a rozpadne se na olovo a hélium v poměru 1 : 8. Nejcennějším exponátem pravěkého umění Moravského zemského muzea v Brně je Věstonická Venuše. Je to 11,5 cm vysoká soška ženy z pálené hlíny, nalezená roku 1925 v Dolních Věstonicích u Mikulova. Vyrobená byla v období 29 000 – 25 000 př.n.l. Její hodnota je podle odborníků nevyčíslitelná. Při stavbě dálnice u Berouna byl objeven velký soubor nástrojů z křemene, jehož stáří je odhadováno na 1 500 000 let. To znamená, že jde o zatím nejstarší nález na našem území. (mv)
Mezinárodní den žen Při příležitosti Mezinárodního dne žen jsme připravili ve Filii slavnostní setkání s našimi rodinnými příslušníky, případně osobními asistenty. Hráli jsme pro ně divadelní představení – pohádku Perníková chaloupka. Na hraní jsme si vyrobili kulisy – chaloupku tvořila poskládaná lepenka, na níž byly namalovány perníčky, okna, střecha…, jahody byly kuličky z červené tkaniny. Našim maminkám jsme zazpívali píseň „Pro mámu“ a píseň „Řekni, kde ty kytky jsou.“
Každý klient předal své mamince kytičku a vyrobené přáníčko. Také stoly byly vyzdobeny vkusně naaranžovanými květinami, vázanými v naší chráněné dílně. Klienti, kteří trénují na studenou kuchyni na Abilympiádě, přichystali na pohoštění chlebíčky. Všichni si pochutnali, ale i popovídali, což bylo jistě pro sdružení i hosty přínosné. (mv)
Arabela V březnu jsme se Sdružením Filia navštívili výstavu kostýmů a rekvizit z pohádkového televizního seriálu Arabela. Konala se v Letohrádku Mitrovských na Starém Brně. Ten je zajímavý mimo jiné tím, že jej v roce 1805 navštívil císař Napoleon.
Viděli jsme na figurínách obleky, které nosili herci v seriálu, a předměty z natáčení jako např. kouzelný prsten, křišťálová koule, zvoneček, létající kufr nebo cestovní plášť, který sloužil k přemísťování z říše pohádek do říše lidí. Také jsme viděli vycpaného havrana alias Rumburaka či staženou kůži z původně živého vlka, představujícího pohádkového vlka z Červené Karkulky. Také tu byla vystavena kamera, kterou byl seriál natáčen. K tomu tu hrála hudba ze seriálu. Jeden díl Arabely nám promítli na videu. Televizor se nacházel v místnosti, která byla
vybavena stěnovým nábytkem a domácími potřebami, používanými v době vzniku seriálu a také v rodině Majerových v seriálu Arabela. Garderoba se zdála trochu ošuntělá, tak jsme alespoň mohli snadněji uvěřit, že je pravá. Tento populární seriál byl totiž filmován už před dvaceti osmi lety. (mv) Botanická zahrada Byli jsme se Sdružením Filia v Botanické zahradě. Viděli jsme rostliny masožravé, Aloe Vera, kaktusy z Mexika, banánovník a stromy citrusové. Byl tam také mech. Líbily se mi modré a žluté květy rostlin. Výstava byla hezká, bylo to moc pěkné. Poučila jsem se o tom, jak se pěstují květiny. (lv)
Výlet na zámek do Slavkova Využili jsme slunečného jarního dne a jeli jsme vlakem do Slavkova u Brna, kde jsme navštívili krásný barokní zámek.
Paní průvodkyně nás nejprve seznámila s historií zámku. Původní tvrz ze 13.stol. dostal do vlastnictví rod Kouniců, který ji nechal v 16.stol. přestavět na dvoukřídlý renesanční zámek a koncem 17.stol. na barokní. Potom jsme si prohlédli zámecké síně. Mezi nejkrásnější patří sál Předků, Rubensův sál a kaple svatého Kříže, kterou jsme shlédli z balkónu. Líbil se nám starobylý nábytek, fresková malba, zrcadla, sochy – např. socha zakladatele zámku Václava Kounice a kamna, na kterých byla velká nádoba s vonnými esencemi, jejichž vůně měla přehlušit nežádoucí pach obyvatel zámku. Zaujaly nás obrazy s portréty Marie Terezie a jejích šestnácti dětí, zvláště následníka trůnu Josefa II. a Marie Antoinetty. Ta byla provdána za francouzského krále Ludvíka XVI. Nedaleko Slavkova se 2.12. 1805 odehrála „Bitva tří císařů.“ Francouzský císař Napoleon I. zvítězil nad rakouským císařem Františkem II. a ruským carem Alexandrem I. Právě na tomto zámku, v Historickém oválném sále, bylo několik dní po této bitvě uzavřeno příměří mezi Francií a Rakouskem. Když jsme vstupovali do tohoto sálu, začala hrát hudba připomínající tehdejší život na zámku. Zde nám průvodkyně opět řekla zajímavost. Při jednáních
v tomto sále, díky zvláštní akustice, je rozumět řeči pouze do určité hlasitosti, což zamezuje hlučným hádkám.
Naši pozornost upoutalo také zařízení komnat podle jednotlivých uměleckých slohů a způsob oblékání. Tehdejší oblečení bylo ve srovnání s dnešní dobou velmi nepohodlné a abnormálně těžké – některé šaty vážily až 20kg. K zámku přiléhá zahrada vybudovaná ve francouzském stylu. Zámek se nachází přímo v centru města hned za malebným náměstíčkem, kde jsme se při zpáteční cestě stavili na obědě. (mv)
Pohled klientky Jmenuji se Veronika, jsem klientka Filie a mám epilepsii. Chtěla bych vám sdělit své pocity ze života. Lidé by nás nemocné měli už od narození brát stejně jako ostatní zdravé. Prošla jsem si těžkou
nemocí, která trvá a trápí mně. Ale mám spoustu dobrých kamarádů, kteří mi pomáhají i když jsou sami nemocní. Pro každého nemoc je a byla těžká , ale i pro rodiče. Moje máma věci někdy zlehčuje, prý jsem zdravá až moc. Teď jsem momentálně dlouho bez záchvatů a jsem moc ráda. Možná proto, že cítím klid ve stacionáři a mám podporu v kamarádech Petrovi a Ríšovi . (vs) Zahraniční dobrovolníci Ve Sdružení Filia mimo českých vychovatelů s námi pracují i dobrovolníci ze zemí Evropské unie. Např. jeden rok s námi byla Anička z Rakouska, další rok tu byla Žanet z Německa, potom Katarína z Řecka, Daniel z Německa a letos nám pomáhá Justina z Francie. Někteří dobrovolníci nás vyučují anglický nebo francouzský jazyk, jejichž znalosti upotřebíme nejen při Mezinárodních výměnách mládeže. Oni také všichni absolvují tříměsíční kurz českého jazyka pro cizince na Masarykově universitě, takže se snaží s námi mluvit česky. Na všechny tyto pomocníky moc rádi vzpomínáme, i oni se za námi při každé návštěvě Brna vždy rádi přijdou podívat. Naše současná dobrovolnice Justína nám pro tento časopis poskytla rozhovor:
Co tě přivedlo k projektu evropské dobrovolnické služby? Chtěla jsem získat zkušenosti se sociální prací. Proč jsi si vybrala Českou republiku? Zajímalo mne poznat tuhle zemi. Učila jsi se češtinu ještě před pobytem u nás? Neučila jsem se moc (jenom „dobrý den“ apod.). Měla jsem učebnici „Chcete mluvit česky?“, ale bez učitele se cizí jazyk učí špatně. Jak jsi se dostala do kontaktu s Filií? Našla jsem kontakt na internetu a zavolala jsem Monice (vedoucí Sdružení Filia). Bylo to těžké, zpočátku jsem se bála, protože jsem neuměla česky. Jak jsi s prací ve Filii spokojená? Miluji tuto práci, ale chci dělat více sociální a psychologické práce s klienty. Líbí se ti v České republice? Líbí se mi tu moc. Je to trochu moje země. Mám ráda její jazyk, lidi, kulturu, architekturu, pivo! Chtěla bys se sem ještě někdy podívat? Teď už ne. Chci vidět další státy, ale někdy se chci vrátit. Pozoruješ nějaký rozdíl ve způsobu života Čechů a Francouzů? Nemohu říct, že Češi jsou takoví a Francouzi jsou jiní. Když cestuji, učím se a zjišťuji, že každý člověk je
jiný. Nemůžeme generalizovat, ale můžeme vidět, že některé věci jsou stejné a některé věci jsou jiné. Co máš v plánu dělat po návratu do Francie? Chci dělat sociální práce, cestovat, možná být ještě dobrovolník (mimo Evropu). (mv)
Tutanchamon Nedávno jsem v brněnské Titanic Hall navštívil unikátní výstavu Tutanchamon – jeho hrob a poklady. Návštěvník byl nejdříve pomocí velkoplošného videa seznámen s dobou, ve které tento faraón žil, s jeho předchůdci a s jeho životem. Tutanchamon byl egyptským faraónem v období Nové říše (kolem roku 1580 př. n. l.). Vládcem se stal v devíti letech a vládl zhruba deset let. Proslul tím, že do říše na Nilu vrátil kult boha Amona. Tutanchamon nepatřil k významným panovníkům, slavným se stal paradoxně až jako mumie. Jeho bohatě vyzdobená hrobka naštěstí nebyla vypleněna vykradači hrobů. Poté jsme se mohli vžít do pocitů archeologa Howarda Cartera, které zažíval roku 1922, když poprvé otevřel hrobku. Přesné kopie toho, co viděl, jsme si prohlédli v dalších místnostech. Více než tisíc replik
královy posmrtné výbavy bylo uspořádáno v pohřebních komorách přesně tak, jak byly nalezeny při objevu hrobky. Před očima se nám objevily pozlacené truhly, lehátka se zvířecí tématikou, lodě, válečné vozy, sošky bohů a faraónů, zbraně, královské trůny, šperky a další. Nejkrásnějším zlatnickým dílem všech dob je Tutanchamonův sarkofág, vyrobený ze 140 kg ryzího zlata, uložený v dalších dvou z pozlaceného dřeva. Tyto sarkofágy ve tvaru lidského těla byly chráněny ještě čtyřmi schránkami z křemence a pozlaceného dřeva. Na faraónově balzamovaném těle, zkřížené na prsou, ležely odznaky královské moci, hlavu zakrývala zlatá maska vykládaná drahokamy. Ta se stala v očích veřejnosti egyptologickým symbolem.
(mv)
