„NADĚJE JE STAV DUCHA, KTERÝ DÁVÁ SMYSL CELÉMU NAŠEMU ŽIVOTU.“ J.A.KOMENSKÝ
Komunistický list otevřený celé levici
XXI.ročník č.
1 / 2011
Vážení a milí čtenáři a příznivci, opět se rok s rokem schází a je čas na promýšlení toho, co přinesl rok minulý, i s výhledem kousek dál. Nebylo toho málo a ne všechno bylo radostné, jen namátkou lze si tu připomínat nevkusnou předvolební atmosféru, v níž „kralovaly“ takové nechutnosti, jako třeba výzva o přemlouvání „báby a dědka“ jistou částí mládeže nebo „kalouskovina“ v podobě složenky vyzývající k úhradě části (a to ne právě malé) státního dluhu. Ani jsem se nedivil mnohým, že se přímo zděsili a „šli do kolen“, ostatně i já sám ne vždy věřím, když mi dojde faktura, v jejíž záhlaví je výslovně předtištěno neplaťte. Ono však nešlo jen o nemístný snad „žert“, jak to vysvětlovali někteří komentátoři ve sdělovacích prostředcích, ale i o obrovskou ztrátu času, měli-li by pracovníci či pracovnice u poštovních přepážek vysvětlovat podstatu tohoto Kalouskova tahu. Mně to spíše připadalo (pozdější ohlas), jako něco na způsob názvu hry ruského klasického dramatika Alexandra Nikolajeviče Ostrovského (1823 – 1886), „I chytrák se spálí“, ovšem s tím, že onen Kalousek, který je pod reprodukovanou složenkou „za bratru 121 000,- Kč“ za každého člena Vaší rodiny, se možná jen slabounce popálil, ale svět se točí dál a karavana také jde dál, takže v přítomné chvíli vůbec nevíme, co má naše pravice ještě v rukávě a za lubem. Rozhodně tu platí a bude platit to, že tito lidé jsou „za vodou“. Rád bych konstatoval, že se snad neděly tak hrozné věci jako třeba
1
protesty a tvrdé zásahy státní moci v Bankoku, či ve stálém neuralgickém bodě světa na Blízkém a Středním Východě, jakož ani třeba že obtíže Řecka byly nicotné. Strach nás může jímat i z pohledu na nové přistoupivši země Eurozóny a na „řešení“ jaká těmto národům slibuje Německo, konkrétně ústy spolkové kancléřsky Angely Merkelové (či jak říkával Mirek Topolánek, Angely Merkel) . Vraťme se však do našich krajů, kde se konají různé „bohulibé“ akce, jako třeba v Městské knihovně v Jindřichově Hradci to byla ohlášená přednáška Dana Drápala, takto prý „oblíbeného křesťanského spisovatele a překladatele, i řečníka“, na téma Základní námitky vůči církvi, přičemž to slovo „námitky“ je třeba brát s rezervou, neboť pořadatelem akce byla „Církev bez hranic J.Hradec“. Jak to autor pojal, je zřejmé, vždyť kapři si své rybníky sami zajisté nevypouštějí. A kde je výchova k vědeckému světovému názoru potažmo k atheismu? A můžeme jít ještě dál a zamýšlet se nad úbytkem v našich řadách. Je samozřejmě velký a každý, kdo se chtěl zamyslet třeba nad účastníky májových oslav v roce 2010, mohl konstatovat, že jich ubylo. Avšak právě tato okolnost by nás neměla svádět k pesimismu: jistě, bylo by dobré, kdyby do našich řad přicházeli mladí, čerstvá krev, která by dál nesla naše prapory. Ovšem dějinný vývoj není automaticky přímočarý, neměli bychom smutnit, i když odešlých našich soudruhů a soudružek je nám všem upřímně líto. A rok uplynulý nám přinesl další „akce“, jako třeba byly „volby na nečisto“, chvat s nímž byly odsouhlaseny některé zákony na konci volebního období (tady bychom třeba mohli ocenit postoj KSČM k mateřské dovolené). Rozhodně bychom neměli ztrácet ani naději, ani optimismus i při tzv. Obalových obratech, je zapotřebí si všímat příčin a následků ve vývoji a také všech rozporností, které vývoj přináší: bude tu pořád platit pravidlo dialektiky o rozpornosti dějinných procesů a možná, že i my, nyní žijící, bychom mohli v takovém poznání najít i kousek odvahy brát se za správné věci. Snad ti, co pečlivě nebo pečlivěji četli naši Naději, již poznali, že v jejím obsahu se vyskytovaly snahy o pěstění česko-slovenských vztahů, vztahů česko – ruských, ale i vztahů k jiným národům. Do popředí zajisté vstupuje i snaha porozumět současnému Rusku jako největšímu slovanskému „ostrovu“, i když se nám mnohé snad nemusí „zdát“. Citlivěji bychom měli rozlišovat i poměry v Praze a mimo Prahu a chápat, proč třeba v Praze se víc voličů při volbách klonilo k pravici nebo i k pravicovému „středu“, proč právě jednotlivé politické strany se přetahovaly o sportovce, herce aj., že i to mělo své reálné příčiny. Jestliže v nedávné minulosti takovým vzorem mohl být hokejista Jaroslav Holík, ujišťující veřejnost o své pravicové orientaci, tak nyní se k takovému směru
2
hlásila Eva Pilarová či Martin Dejdar (a mnozí jiní, jak je zná starší generace závislé na televizi). A to vůbec nemluvím o tiskovinách v našem jindřichohradeckém prostoru i velmi oblíbených, jako je třeba Neon, Sedmička, mnohé místní zpravodaje, atd. Vzpomínám na jednoho již zemřelého soudruha, který měl dosti originální úsloví: „Může to kulhat na jednu nohu, možná i na dvě, tři i čtyři, ale pořád to půjde.“ Myslel i případ, kdy dokonce tvorové bez končetin se mohou vpřed plazit i po břiše. A do takových pozic se nyní dostáváme, jak to ukazuje obrovský státní dluh, který jsme my, prostí a obyčejní lidé, nezavinili. Ovšem věc sama má i takové souvislosti: vedle velmi bohatých lidí, účastnících se skvělých „párty“, je masa těch, co zchudli a chudnou, aniž by jim někdo byl schopen podat pomocnou ruku a vytahovat je z takového marasmu. Věci jsou velmi vážné a nechceme (vždyť se ne náhodou jmenujeme Naděje), šířit tu jen beznaděj. Musí však zřejmě vývojově dojít k tomu „až“, a to bude zajisté onen bod obratu…. K trpělivosti, nepoddajnosti i odvaze vás vybízí váš šéfredaktor Josef Bílek Naděje.
KDO VÍ CO NÁS VŠECHNO ČEKÁ V ROCE 2011 … Tak máme za sebou vánoce i Silvestra a tak nějak mudrujeme, co nás asi potká v roce 2011. Za sebe mohu tvrdit, že nic dobrého. Kauza korupce na ministerstvu životního prostředí a na ministerstvu obrany se úspěšně zametá pod koberec a jak postupně vyplavalo na povrch, bez škraloupu by asi žádné ministerstvo nezůstalo, což by byla přímo katastrofa. Věci veřejné, aby jim narostly nějaké ty preference, se začaly stavět na zadní, ovšem jak se brzy poznalo, jen na tak „oko“ a korupční skandály narůstaly do takových rozměrů, až se na popud ČSSD a KSČM podařilo prosadit hlasování o vládní důvěře. Protože výsledek hlasování byl nejistý i když se vědělo, že Věci veřejné na konec ustoupí, pro jistotu si však pan prezident rozhádanou koalici pozval na kobereček a za nedlouho zavládla neochvějná jednota, což se nakonec projevilo v samotném hlasování o důvěře vlády, která to vše ustála. Na Hradě byla ještě navíc upečena tajná dohoda mezi lídry koaličních stran o které nesmí vědět ani jejich poslanci, snad proto, aby se to nerozkecalo, protože ani na některé vlastní poslance, nemusí být spolehnutí. No já si myslím, že ono to tak zase tajné nebude a spoustu věcí si můžeme domyslet. Jde asi zřejmě o jedno a to samé. Korupční skandály se rozrostly do takového měřítka, že postupným odhalováním korupčního prostředí, by začalo docházet i na vládní špičky a to se muselo zarazit. Z korupce bych osobně nepodezíral kníže pána, ten má majetku dostatek a navíc mu přináší další bohatství.
3
Co nás asi čeká si můžeme domyslet. Vláda je na zásah samotného prezidenta ČR opět jednotná, takže škrty a další privatizace státního majetku mohou úspěšně pokračovat. Privatizovat se prý musí protože podle některých podnikatelů je stát prý špatný hospodář a navíc se u podnikatele stávkovat nesmí. Jak je to doopravdy s tím státem. Každý průměrně vzdělaný člověk ví, že stát se sám nespravuje, ale někdo jej musí řídit. Takže ti, co jej řídili a řídí byli a jsou špatnými hospodáři, se smyslem co nejvíce obohatit nikoliv stát, ale sebe. V novoročním prezidentově projevu pan prezident národ ujistil, že vláda má jeho podporu. Že převážná většina národa jeho názor nesdílí, to pana Klause nezajímá. Současný premiér Nečas je velice slabým šéfem vlády, což dokládají i různí politologové, protože si v koalici neumí získat respekt. A tak musel zakročit přímo otec ODS. Nám nezbude nic jiného, než se bránit. Jak dokazují nezaujatí ekonomové a to i ze zámoří, rozsáhlé škrty nejsou nutné. Že se musí šetřit to je jasné, ale ne v té podobě, jak to provádí ve směs všechny vlády v Evropě. Vlády musí začít vymáhat finance od těch, kteří dluhy zavinili. Do toho se jim chtít nebude, protože i současní vládní činitelé, mohou být namočeni v různých korupčních skandálech. František Hadač
MÁME SE JAKO PRASATA V ŽITĚ „...Myslíme na dělnice a dělníky pracující v podmínkách urážejících lidskou důstojnost, v textilkách, konzervárnách, slévárnách, dolech a jinde, na mladé rodiny bez bytů, na důchodce a všechny sociálně slabé a potřebné, na špínu korupce a stínové ekonomiky, které se dnes už nedokáže vyhnout nikdo a žádná oblast národního života, na nezasloužená privilegia mocných, na zanedbaný stav našeho školství, zdravotní péče a životního prostředí, na nedostatečnou možnost cestování a styku se světem...“ Pokud jsou předcházející řádky někomu povědomé, pak se nemýlí. Ano jedná se o citát z časů sametové revoluce. V současných mrazech jsem namátkou sáhl po knížce Michala Horáčka »Jak pukaly ledy«, abych při půlhodinové cestě do práce nemusel v autobusu a metru čučet po krajině a na fešné spolucestující. A tam jsem na stránkách 66-67 objevil zmíněnou pasáž. Jde o prohlášení studentů, kteří v Lidové demokracii z 21. listopadu 1989 vyzývají ke generální stávce. Tehdejší studenti měli život u nás evidentně dokonale prostudovaný a zřejmě i na vlastní kůži prožitý. A tak, aby nebyla urážena lidská důstojnost, textilky, konzervárny, slévárny a další fabriky se jednoduše zrušily, takže dnes můžeme hovořit o podmínkách urážejících lidskou důstojnost pouze v souvislosti s nezaměstnanými a bezdomovci.
4
Dále studenti mysleli na mladé rodiny bez bytů, na důchodce a všechny sociálně slabé a potřebné. Jejich soucítění a následné zvonění klíči přineslo ovoce - dnes už u nás neexistují mladé rodiny bez bytů, díky deregulaci a nenasytným majitelům domů na důstojné bydlení dosáhne každý (i když už mu pak pomalu nezbude na chleba) a důchodci, všichni sociálně slabí a potřební a všichni bezdomovci díky skvělému společenskému systému si jezdí do Ameriky, na Bahamy či na Seychelly. Také špínu korupce se u nás podařilo dokonale vymýtit, což doložilo i nedávné hlasování ve sněmovně o nedůvěře vládě. Se špínou stínové ekonomiky na těle naší společnosti se už také nemusíme zabývat - všechno vyřešili tuneláři. Některým z nich se kvůli soudnímu popotahování a prý nebezpečí ze strany některých politiků ani nechce vracet do rodné „Čechie a Moravie“. Pokud jde o nezasloužená privilegia někdejších mocných, ta jsou dnes naopak velice, velice zasloužená, protože těžce vydřená. Víte, co muselo dát námahy všem vykutáleným podnikatelům a politikům, než se jim podařilo vytvořit neprůstřelnou síť systému „já na bráchu - brácha na mě“? A co teprve oblast školství, nad jehož neutěšeným stavem tehdejší studenti v roce 1989 ronili krokodýlí slzy. Dnes je i nejvyšší vzdělání přístupné každému - i žákům se čtyřkami a pětkami na základní škole, když jim ho papínkova peněženka umožní. A systém zdravotní péče? Zdravotní pojišťovny si chrochtají blahem a doktoři hrozí útěkem za hranice. I když nevím, na kolik jich tam čekají s otevřenou náručí. Bohužel zdravotní sestry si svou polívčičku musí vyjíst tady. A pokud jde o životní prostředí - jistě, například v Teplicích už nehrozí demonstrace jako na konci 80. let. Naproti tomu kvůli smogu vyšli do ulic obyvatelé Ostravy a dalších severomoravských měst. Navíc mají k dispozici petice a dokonce město Ostrava podalo kvůli tomu trestní oznámení na stát. A při smogové kalamitě mají lidé tramvaj zadarmo. A petice pár nespokojenců také jistě hravě zvládnou vyšší hladinu hluku na silnicích, kterou se příslušná ministerstva chystají schválit. Takže jedině snad nedostatečnou možnost cestování a styk se světem dnes už není třeba kritizovat. Pokud na to člověk ovšem má... Ano, přátelé, díky sametové se dnes všichni máme jako prasata v žitě. Pokud se ovšem místo žita nepěstuje řepka, aby bylo čím krmit nenasytné automobily. Či pokud se místo žita nepěstují panely solárních elektráren, z nichž sice máme díky slunci energii zadarmo, ale zase „díky“ systému „já na bráchu - brácha na mě“ se tuto energii podařilo předražit... Vše nejlepší v roce 2011 přeje 31. 12. 2010 Miroslav KANTEK Z Haló novin 31.12.2010 vybral -St-
5
OD DESETI K PĚTI V žádném případě nechci být špatným prorokem a hned v úvodu roku lomit rukama a strašit hospodářskou krizí, ale domnívám se, že rok 2011 nebude pro většinu obyvatel České republiky, kteří si vydělávají poctivou prací, rokem hojným a spokojeným. Posuďte sami: rok ještě ani nezačal a vláda, která si za svůj prvořadý úkol dala boj s korupcí, bující u nás se silou, známou snad jen ze subsaharské Afriky , se už potýkala s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí. Stála místo a doufejme, že i další kariéru ministra Drobila, který na tiskovkách působil dojmem vykuleného kluka, podvádějícího při cvrnkání kuliček a nechápajícího, proč jej okřikují. Jeho největším průšvihem bylo pochopitelně to, že se nechal chytit při činu, ať už byly úmysly dalšího aktéra kauzy Libora Michálka (ano, toho sherlocka s nahrávacím zařízením) sebezáchovné, nebo řízené z povzdálí. Lékaři hrozí hromadnými výpověďmi a odchodem do zahraničí, čímž si z nás, potencionálních pacientů, udělali rukojmí. Jejich povolání si vážím a chápu, že je výlučné, namáhavé a odpovědné. Ale zdarma zde vystudovali a jistě nepatří k sociálně slabým, proto jejich protesty opravdu zavánějí vydíráním, už proto, že dobře vědí o své nepostradatelnosti. Učitelé měli být výjimkou mezi ožebračovanými státními zaměstnanci a měli dostat přidáno, jak pravil ministr školství, jehož jméno si nepamatuji, ale vím, že při nástupu do funkce o sobě prohlásil, že je nechutně bohatý. Měl to být zřejmě bonmot, ve skutečnosti prokázal notnou dávku křupanství. Tak tedy tento ministr učitelům skutečně od nového roku přidal a jak jsem se dozvěděla od známých, tak dokonce o desetikoruny! Protože hrdinou boje s korupcí má být i policie, zuří teď v zákulisí politických stran zápas o nového policejního prezidenta. Podle nejnovějších zpráv se z ringu dobrovolně odporoučela ČSSD, která pochopila, že dnes jí tu pšenka nepokvete a tak se můžeme těšit na litý boj mezi ODS a VV, jmenovitě mezi Ivanem Langrem, který je prý stále na ministerstvu vnitra tak nějak virtuálně přítomen a Radkem Johnem, jehož vystupování čím dál tím více připomíná režijně nezvládnutou grotesku. Lidu se předhazují – coby korupčníci, hodní potrestání – už odepsaní politici , nejnověji třeba Milan Jančík, někdejší starosta Prahy 5, který byl v dobách svého vládnutí zcela nepostižitelný a svoji aroganci a vědomí moci dával jaksepatří najevo. Dnes, když je z něj politická mrtvola, se ostatním politikům náramně hodí coby oběť na oltář nelítostného boje s korupcí. Ne, že bychom mu trest nepřáli, ale takhle se boj s litou saní klientelismu nevyhrává. Místo žabomyších sporů, které naši politici vedou na českém dvorku, měli by se inspirovat např. severskými zeměmi, kde jsou už dávno
6
vyzkoušená účinná protikorupční opatření a kde by si tamní politici nedovolili desetinu toho, co tu – zaštítěni mocí a imunitou – provádějí (navíc až trestuhodně prostomyslně, viz Drobil) politici naši. A jak si vysvětlit, že orgány činné v trestním řízení propustili před pár dny bohatého podnikatele, který si na dálnici v luxusním autě, osoboval právo trestat pomalejší auta a tím ohrožoval životy ostatních? Nedivím se potom pověsti České republiky jako země, kde je právo pro ty z nás, kteří nedisponujeme mocí a penězi nevymahatelné. Zato se můžeme spolehnout na to, že policie s námi pořádně zatočí, pokud pojedeme sice podle pravidel, ale bez nové přikázané lékárničky. Zajímalo by mě, která firma se tím nesmyslným předpisem o inovované autolékárničce obohatila na úkor nás všech. -sv-
NEBOJTE SE, ANI JOHN NEODEJDE Situace v kauze Drobil se stala nepřehlednou, tedy nepočítáme-li strašlivou touhu současných „koaličářů“ zůstat ve svých úřadech za každou cenu. V tom jsou páni a dámy, dámy a páni, ze všech tří stran zajedno. Dlouhá jednání špiček tří stran jsou jen akcí zaměřenou na voliče. Mají nás, obyčejné lidi v ulicích a vsích, přesvědčit, že to s řešením myslí vážně. Jsem ovšem přesvědčen, že u kávy či něčeho lepšího v Kramářově vile či jinde při schůzkách hrají taroky nebo mariáš a dámy štěbetají u okna. Kdyby tomu bylo jinak, ti nejméně zasažení korupcí by už dávno praštili do stolu a opustili vládu lži a korupce. Neudělají to. Proč také? Vždyť ministerský, poslanecký, náměstkovský či jinak ředitelský plat by jinde těžko získávali a pravicoví sponzoři by peníze už přestali přihrávat. Píši o všech koaličních vůdcích? Jistě. Kromě ODS je do kauzy, jak se ukázalo v minulých několika hodinách, namočen i ministr vnitra Radek John, ohánějící se od rána do večera svou vizí boje proti korupci (mimochodem, proč by za tím vším nemohl být i mistr intrik Miroslav Kalousek?). Pan Michálek v samém prvopočátku přišel však, jak se ukázalo, za Johnem a informoval ho. Osobně si neumím představit, že bych já nebo kdokoli jiný, byť bych byl významným funkcionářem státu, prvního v pořadí v takovém případě navštívil ministra vnitra, nikoli policii či státního zástupce, a on mě přijal. Chápu ovšem, že po kauze Čunek lze jen těžko důvěřovat třeba státním zástupcům. A policii má pod palcem sám John. Ten namísto řešení prý doporučil panu Michálkovi (není vůbec jeho koněm a jedním z jeho »veverek«?) se obrátit právě na policii. Jenže když bylo ono podezření tak velké, proč sám, jak mu ukládal zákon, nekonal? Proč asi? Měl na to dost času, protože kauza se táhne už od září. Namísto pochodu do Canossy a sypání popela na hlavu zaútočil na
7
ředitele policie, generála Martinů. Ten si dovolil, už v další fázi případu, jít nikoli za ním, ale přímo za premiérem. To si dovolil moc. Osobně prohlašuji, že kdybych se stal jedním z účastníků podobné kauzy, což se ovšem nemůže stát, pak bych právě za Johnem také nešel. Nevěřím mu totiž, přes jeho neustálé ohánění se bojem proti korupci, téměř ani slovo. Svazák, který v minulém režimu měl otevřeny cesty do celého světa, kam jsme ani my v režimním Rudém právu nesměli, a poté po Listopadu nastartoval komentátorkou kariéru na Nově, odkud byl, jak psaly některé listy, »odejit«, aby získal miliony za podivné předražené projekty a nakonec díky slibům a populismu se se svými blízkými dostal do Poslanecké sněmovny, není zas tak moc věrohodný. A tato kauza to jen potvrzuje. Proto to, že státní úředník Michálek se obrátil v prvopočátku na něj, mně spíše potvrzuje, že odtud vítr vál. A jeho nekonání, když už leccos věděl? Ač jako ministr vnitra – a nejen jako šéf šéfa policie – měl konat a nekonal? Koho vlastně chtěl podrazit? Jakou show nám to vlastně koalice hraje? Ale přátelé, nebojte se, Radek John funkci nesloží a ani nepřispěje k pádu vlády. Jde totiž jen a jen o peníze, a kdyby nyní odešel, pak VZP či Lesy ČR by mu těžko daly nějakou novou objednávku... Jaroslav Kojzar Z Haló novin 21.12.2010 vybral -St-
ZÁSADNÍ OPATŘENÍ Česká republika je kritizovaná Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku za to, že tzv. praktické školy /dříve zvláštní školy/ navštěvují v převážné míře romské děti a tudíž jsou v českém vzdělávacím systému diskriminovány. Na základě této kritiky Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy vypracovalo analýzu. Podle ní až 16% romských žáků nepokračuje po absolvování deváté třídy základní školy v další docházce. Ti co pokračují směřují častěji na učební obory a jen 14% z nich přechází na maturitní obory. Osmiletá gymnázia studuje pouze šest romských dětí z tisíce, dvě pak na čtyřletá gymnázia. Na obory středního vzdělávání s výučním listem pokračuje 28% romských dětí, ale dokončí je sotva tři pětiny. Když k tomu přidáme podíl těch, které předčasně opouští základní školu, tak v naší společnosti je skutečně vysoké procento dětí, které zůstane bez kvalifikace a tak kopírují osud svých rodičů. Dalším zjištěním bylo to, že neexistuje mezigenerační nárůst vzdělanosti. Naopak generace rodičů má vyšší vzdělání než současná generace dětí, které získávají vzdělávání po roce 1989. Tato zjištění jsou opravdu varující. Kritika se tedy zdá být oprávněná, ale je zde jedno velké „ale“. Po roce 1989 se začalo mluvit o tom,
8
že povinná školní docházka nemusí být povinná – ze zákona vypustit slůvko „povinná“. Nakonec, po velké pedagogické i veřejné kritice, se u té „povinnosti“ zůstalo, ale ti kdo tuto „povinnost“ porušují, nejsou postihovaní. Za výchovu dětí jsou zodpovědní rodiče. Do výchovy patří i dohled na školní docházku a přípravu na vyučování. Z vlastní školní docházky si pamatuji, jak za každou neomluvenou hodinu byli rodiče ihned uvědomováni a případně zváni do školy. Tam, kde na výzvu školy nereagovali, bylo vše postupováno na sociálku. Zde si na takovéto rodiče došlápli – byly jim odebrány přídavky na děti. Všechny polistopadové vlády mluví o zásadních opatřeních. Není právě toto opatření zásadní? Když to platilo „tenkrát“, proč by to nemohlo A.Nohavová platit dnes.
SLOVA, SLOVA, SLOVA … Je hodně různých přísloví, která zdomácněla v naší řeči. Například „mluviti stříbro, mlčeti zlato“, „líná huba, holý neštěstí“, „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, „pro dobrotu na žebrotu“, „s pocitovostí nejdál dojdeš“, atd, atd. Proč že se o nich zmiňuji? Napadá mne které z nich asi nejlépe sedne na kauzu Drobil. A nemohu si vybrat. Všichni ze sdělovadel víme oč asi běží, propírá se to ze všech stran. Jen mě osobně udivuje, že se tak málo mluví a píše o tom, že zakázka z níž mělo být ODS ulito půl mega /500 milionů korun/ měla být předražena zcela úmyslně o 3 miliardy korun. Tři miliardy !!!!! V té chvíli mě napadají přirovnání k zakázkám pro armády, kdy my nakupujeme za miliardy, Slováci, Poláci, Rakušané či jiní totéž za miliony. Všeobecně se o tom píše, mluví a nikdo nikoho nežaluje, nesoudí…. Z toho mi vychází, že to je pravda a nic se neděje!!! A když to tak sleduji a jako řadovému občanovi se mi jistě moc informací nedostává, říkám si, že to nebude v jiných resortech jiné. Vezměme to, co se děje kolem odchodu lékařů. Všichni se shodují na tom, že ve zdravotnictví je peněz dostatek. Kde tedy jsou? Jistě, lékaři by měli být zaplaceni, ale ne přeplaceni. Ostatně jako jiní. Z toho zase vyplývá, že peníze asi jsou ve zdravotních pojišťovnách a v loupežnické lékové politice. Pak si říkám, zda potřebujeme tolik zdravotních pojišťoven, zda by nestačila jedna, atd., atd. No, kam se člověk podívá, tam vidí šlendrián a slyší jen kecy, kecy a kecy od zodpovědných… vládou počínaje. Možná, že už jsme se dočkali toho, že pravda a láska prohrála se lží a nenávistí. Před jednadvaceti léty k sobě lidé měli blízko, byli ochotni si pomoci, měli práci, péči o zdraví, přístupné školství, sociální zajištění…
9
Někdo možná namítne, že nebyly banány, nemohlo se volně cestovat, nebyl výběr v toaletních papírech, aj. Ano, bylo to omezeno, ale je nutno vědět proč a hlavně si položit a upřímně odpovědět na otázku co je lepší – mít práci, dostat vzdělání, mít dostupnou zdravotní péči, mít jistotu, že neumřu hladem, že uživím rodinu, nebo si koupit každý den banány, které se mezitím cenově téměř vyrovnali s bramborami, nebo si mohu vybrat z 15 druhů toaletních papírů, mohu se teď sebrat a jet do Rakouska? Co je pro život důležitější? Jsme v době, kdy se člověk člověku stává vlkem a žádné kecy -Stpracháčů to nedokáží zakrýt.
VZESTUP A PÁD ELITNÍHO ANTIKOMUNISTY V senátních volbách na podzim roku 2008 Martin Mejstřík zcela propadl. A to ve volebním obvodu zahrnujícím centrum Prahy s převažujícími voliči pravicových stran. Získal pouhých 8,69% hlasů. A to si svou kariéru jako bývalý studentský vůdce z roku 1989 založil na »dekomunizaci«. Jenže se ukázalo, že zapšklý antikomunismus jako jediné téma občanům, a to ani těm s pravicovými názory, už nestačí. Z propadliště dějin Martin Mejstříka v těchto dnech vytáhla Mladá fronta Dnes. V obsáhlém rozhovoru se mu snažila přihrát kupce jeho knížky. Tajemně totiž naznačil, že v ní sděluje důvody, proč se Václav Havel „nechtěl“ vyrovnat s komunismem. »To je pointa mé knihy. Nechci ji vyzrazovat,« snaží se lidi zlákat na bůhvíjaké tajemství Mejstřík. V rozhovoru neskrývá trpkost, že ho – přestože byl elitní antikomunista – hodili přes palubu: „Podívejte se, zájem ze strany jakékoli partaje – a to ani pravicové – na tom, abych v politice zůstal, nebyl.“ A tak po marném rozesílání e-mailů se žádostmi o pracovní místo, nakonec dělal řidiče Modrého anděla, který převáží podnapilým šoférům auta, či prodavače v bufetu. Nakonec si vzpomněl, že vlastně kdysi chtěl být učitelem, a tak je nyní vychovatelem v dětském domově. A rád by se připomněl knihou vzpomínek. Přestože si v jeho případě možná někdo řekne, že „boží mlýny“ zamlely, neznamená to, že je možné podceňovat volbu antikomunistů do parlamentu. U těch, kteří téměř nic jiného než vykřikovat hesla neumí, na to přece lidi přijdou a příště je nezvolí. Jenže i po takových politicích pak zůstávají »pohrobci«. Martin Mejstřík byl totiž jedním z předkladatelů zákona, kterým byl založen Ústav pro studium totalitních režimů. Jeho příklad ukazuje, jak ošidné je uvěřit pouhým heslům a nepídit se po reálném politickém programu politiků. Milada HALÍKOVÁ, poslankyně za KSČM Z Haló novin 7.1.2011 vybral -St-
10
VYNUCENÁ MILOST ? Prezident republiky udělil v adventním čase milost bývalé prokurátorce JUDr. Polednové – Brožové, která byla v politickém procesu odsouzena ve svých skoro 90 letech k 6 letům nepodmíněně za to, že v procesu s JUDr. Miladou Horákovou odrecitovala obžalobu, která vedla k rozsudku trestu smrti pro obžalovanou za její doznanou protistátní trestnou činnost. Hlavní vinou odsouzené komunistické prokurátorky je ale to, že se v poměrně dobrém zdraví (a jako jediná z tehdejších účastníků procesu) dožila spravedlnosti současného tzv. právního a demokratického státu. I když společenská nebezpečnost jejího skutku je dnes, po 60 letech, naprosto nulová, odseděla si v kriminále skoro dva roky. Je docela možné, že tam odsouzená měla lepší péči než v nějakém starobinci či LDN. Kriminály a věznice, za socialismu NVÚ /Nápravně výchovné ústavy/ měly za úkol delikventy vychovávat a to zejména pracovní povinností. Dnes se ale práce stala nedostatkovým zbožím i pro zločince. Tak se je alespoň vězeňští kaplani snaží vychovávat kázáním Slova Božího. V některých věznicích lze dokonce vystudovat teologickou fakultu. Sociologické průzkumy zatím veřejnosti nesdělily jak dalece je tato novátorská metoda převýchova úspěšná. Ale devadesátiletou osobu se už asi nepodaří převychovat ani prací, ani náboženstvím. Když pí. Polednovou – Brožovou po opuštění brány kriminálu oslovila TV redaktorka otázkou – čím že se ve vězení zabývala, tak jí tato bystrá stařenka pohotově odpověděla: „Já jsem tam ty mladé vychovávala.“ Tak se jen domnívám, zda pí. Prokurátorka nešířila mezi mladými delikventkami (prostitutkami a zlodějkami) místo Slova Božího své komunistické názory s ostrou kritikou současné buržoazní dekmokratury. To asi nemuselo být vedení věznice po chuti. Mohl to pak být ten hlavní důvod (kromě důvodů zdravotních), který vedl k milostivému propuštění odsouzené. Tak se mohl současný generální tajemník ODS a předseda NF korupčníků a přeběhlíků (TOP = Turistický oddíl přeběhlíků + VV = Věci výdělečné) v předvánočním čase předvést jako skutečný křesťan a lidumil. Ať ta nemocná stařenka sedí radši doma (zvláště, když jsou věznice přeplněné) a neovlivňuje svými politickými názory mladé a radikální nespokojence. Jejich převýchova v duchu komunistické sociální spravedlnosti by mohla mít na tuto společnost po jejich propuštění velmi zhoubný vliv! Jindřich Kříž
UŽ JSTE SI NĚKDY PŘEČETLI HALÓ NOVINY ? Že nevíte co to je? Je to jediný (!!!) levicový deník v naší zemi. Protože jsem jeho čtenářem od samého počátku a pamětníkem určité
11
anabáze kolem levicového tisku, dovolím si stručně vrátit k historii. Kdo by to byl řekl, že už jsem pamětníkem… Do listopadu 1989 bylo Rudé právo deníkem komunistické strany. Po listopadu 1989, v době, kdy se vše měnilo legálně, nelegálně i pololegálně, se Rudé právo „osamostatnilo“ a postupně přestalo být rudým, stalo se z něj jen Právo. Komunistické strana hledala cesty, jak také propagovat své postoje, názory, politiku. V zemi se začal hodně rozšiřovat ostravský týdeník Naše pravda, který jsme i my do okresu brávali v počtu převyšujícím 300 ks. V okrese jsme také začali vydávat Naději pro potřeby našich členů a pro další zájemce mimo stranu. Po určitém váhání strana iniciovala vznik akciové společnosti FUTURA, která je vydavatelem Haló novin – českého levicového deníku. Bohužel se ale nedaří přimět členy a sympatizující občany k jeho odběru. Haló noviny jsou deník, které přináší informace o práci komunistů či jejich zástupců v parlamentu, zastupitelstvech, o stanoviscích KSČM k aktuálním problémům, atd. samozřejmostí je magazín s televizními programy TV Pohoda, který je podle mne lepší než ten, který je součástí Jindřichohradeckého deníku. Co se týče ceny, pak cena Haló novin je 10,-Kč, JH deníku pro předplatitele 11, jinak 13,-Kč. Zkuste si někdy třeba v pátek koupit Haló noviny s televizní přílohou a Bonusem. Dokonce se dají i objednat na předplatné a do 8. hodiny ráno je máte ve schránce. Zkuste to. Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM
JIŘINA ŠVORCOVÁ OSOBNĚ, ZPOVĚĎ ŽENY ZA PULTEM JAN HÁLA „Osobně a otevřeně hovoří velká charakterní herečka Jiřina Švorcová v knize Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila o svém životě a herectví. Její nebývale upřímná zpověď přibližuje životní pouť dívky z prosté rodiny, která se díky svému talentu i píli stala slavnou herečkou a posléze i političkou ….. Do té doby, dokud přelomový Listopad nepřivodil zásadní obrat v jejím postavení, rychlý konec profese, pád na samé dno a zatracení. Legendární Žena za pultem, s jejíž hlavní postavou prodavačky ze socialistické samoobsluhy je Švorcová dodnes v paměti diváků spojována, tak trochu neprávem zastiňuje její dřívější filmové, televizní a divadelní role. Přestože právě postava prodavačky byla v seriálu Jaroslava Dieta prezentovaná jako docela prostá, čestná žena bez politické angažovanosti, stačí dnes mnoha povrchním kritikům obecná známost herečky, coby přesvědčené komunistky, aby jej označili za „komunistickou propagandu.“
12
….. V knize zaujmou také její hodnocení kolegů a kolegyň, která jsou doprovázena názory těchto známých lidí právě na Švorcovou. Čtenáře možná až zarazí, jak se objektivně a v podstatě velmi příznivě vyjadřovala o mnoha z nich a jak bez zášti připomínala i jejich herecké kvality. Kupodivu se nikdo z nich neodvážil zpochybnit její herectví a pokud se v jeho slovech objevil záporný názor, pak jen pokud jde o politické přesvědčení Švorcové. ….. Jiní herci, například ti, kteří vedli v divadlech stranické organizace a byli mnohdy dogmatičtější než ona, stihli převléknout kabát a nyní září na televizní obrazovce dále. ……..“ Z Národního osvobození 25-26/2010 vybrala -svDÁVNÉ REKLAMY Reklamy se staly nechtěnými souputníky našich dnů a o jejich vlezlosti a agresivitě se už píší fejetony, eseje, bakalářské a magisterské práce. Mnohdy je už ani nevnímáme, přesto nás obtěžují na každém kroku. Lidé si však reklam všímali od dob, kdy nástup průmyslového věku znamenal také rozvoj výroby předmětů denní spotřeby, tedy toho, co je nutné uvést ve známost, propagovat, vnucovat, vychvalovat …. stále vynalézavěji, ale také hloupěji, resp. prostomyslněji. O reklamu se u nás vedly spory už od 20. let minulého století, kdy její plakáty a různá návěstí hyzdily zákoutí našich měst, také Jindřichova Hradce. Zvláště křiklavé případy se probíraly na stránkách místního tisku, na schůzích městského zastupitelstva a také pochopitelně mezi samotnými obyvateli. Těm vadily staré, napůl roztrhané nebo zrezivělé reklamní cedule ve výkladech obchodů nebo přímo na domech a to většinou ve středu města. Byly nevzhledné a také klamné, protože propagovaly zastaralé nebo neexistující zboží. A tak se v novinách objevila výzva, aby „tyto cedule byly odstraněny a zbytečně neklamaly mnohé občany.“ Jindřichohradečané se v roce 1925 kriticky vyjadřovali také o reklamním sloupu s hodinami před Střelnicí. Od doby jeho postavení ještě nedošlo k vylepení nových reklamních plakátů, i když na tuto skutečnost byli zastupitelé mnohokrát ze strany občanů upozorněni. Sloup s oprýskanými barvami přímo volal po opravě, nehledě k tomu, že své zboží tu nabízely již neexistující firmy a prázdná místa mohla být doplněna reklamami nových obchodů. Členové Okrašlovacího spolku Vesna proto chtěli, aby městský úřad určil, kdo je za tento sloup odpovědný, komu patří a kdo se tedy má starat o to: „aby tento prvek našeho hlavního náměstí byl k užitku, nikoliv k ostudě Jindřichova Hradce.“ Zda k určení majitele skutečně došlo, se už nedozvíme. Z dalších zápisů ze schůzí spolku Vesna však víme, že k jisté nápravě došlo „přičiněním několika členů spolku našeho, kterým není lhostejný vzhled Jindřichova Hradce, a kteří obstarali předplatitele reklam na tento hodinový
13
sloup. Bude tak pomoženo nejen jim, ale také našim občanům a návštěvníkům staroslavného Hradce.“ -sv-
OD NAŠICH ZASTUPITELŮ V minulém vydání Naděje jsme začali klást otázky zastupitelům zvoleným za KSČM v našem okrese. Tentokrát jsme požádali o odpovědi na několik otázek nového starostu obce Studená Vítězslava Němce. Připomínáme, že zde byli na kandidátce KSČM zvoleni Jebavý Petr, Němec Vítězslav, Rod Josef a Slámová Magdalena. Ve Studené je 13 zastupitelů obce. Za komunisty jste byli zvoleni 4, což není většina a přesto jste ve funkci starosty. Jak jste toho dosáhli? To, že jsme dosáhli na funkci starosty, bylo hlavně zásluhou spolupráce s Hnutím za harmonický rozvoj měst a obcí a s Hnutím na podporu dobrovolných hasičů. Tato spolupráce se nám osvědčila již v minulém volebním období a proto jsem rád, že v ní můžeme pokračovat. Rok před volbami jsme ale začali pracovat na sestavování kandidátek, což znamenalo sehnat alespoň 45 lidí, kteří budou ochotní nejen kandidovat, ale zároveň voliče něčím osloví a tím vznikne předpoklad, že je budou volit. Dohromady jsme tedy získali 8 mandátů. Byli do nějakých dalších funkcí zvoleni zastupitelé za KSČM? Ze zastupitelů KSČM jsou v dalších funkcích pan Josef Rod, který zastává funkci druhého místostarosty a má na starost investiční akce, opravy a údržbu obecního majetku a zastupuje obec v orgánech LD Borovná. Paní Magdaléna Slámová byla zvolena za předsedkyni kontrolního výboru. Jste novým starostou, jaký to je pocit? Co považujete Vy osobně za svou prioritu? Jako nově zvolený starosta mám samozřejmě dobrý pocit z podpory, kterou jsem získal a zároveň cítím i zodpovědnost vůči našim voličům. Osobně považuji za důležité, aby na obcích, jako je ta naše, neubývalo služeb které můžeme našim občanům poskytnout. Jedná se hlavně o zdravotní středisko, poskytnutí vlastního odvozu sanitou, zajištění policejní ochrany /nová policejní služebna/, podpora provozování pojízdné prodejny, provoz domu s pečovatelskou službou, v rámci možností udržet dopravní obslužnost v obcích., podpora zaměstnanosti. Samozřejmě máme v plánu dokončit rozdělané akce a začít i některé nové. Víme však, že v dnešní době je složité získat dotaci a i když ji získáte, nemáte ještě vyhráno, jak se ukázalo při rozdělování a následném přehodnocování dotací z programu ROP NUTZ II Jihozápad. Jako nově zvolený starosta však musím věřit, že ve spolupráci se zastupitelstvem se nám přece jen bude dařit plnit naše plány. -St-
14
PŘESPOLNÍ VYRABOVALI HRADEC Ano, přesně takhle to dopadlo v V. ročníku turnaje v káče, který organizovaly společně OV KSČM s Domem dětí a mládeže v sobotu 8. ledna v prostorách DDM. V první části turnaje byli účastníci rozděleni do dvou skupin a z každé z nich pak po odehrání 10 kol, hráli 3 nejlepší o vítězství a 3 horší o umístění. Ale bylo jasno poměrně brzy, kdo kde bude hrát. Platilo kdo umí, umí! Pokračování o čumění jistě známe také všichni… Druhá část byla tedy soubojem nejlepších o vítězství a pořadí na 2. až 6. místě a ti výkonnostně slabší hráči hráli o umístění na místě 7. až 12. A jak že jsme si mohl dovolit psát o vyrabování od přespolních, tak věřte, že: vyhrál desetiletý Martin Plachý z Jarošova nad Nežárkou; druhý skončil Milan Bařinka mladší a třetí Jiřina Procházková – oba z Valtínova. A také čtvrté, páté a šesté místo patřilo přespolním. Naopak my z Jindřichova Hradce jsme se utkali o místo 7. až 12. Ale na rok příští, kdy uděláme šestý ročník turnaje /ale až v únoru/, jsme slíbili odvetu s cílem konečně po pěti letech udržet vítězství doma. Drobné ceny pak dostali všichni účastníci a po více než dvou hodinách jsme zamířili k domovům příjemně pobaveni. Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM
BEZPLATNÁ PRÁVNÍ PORADNA Ve čtvrtek 20.ledna od 16.15 hodin se v prostorách OV KSČM /viz tiráž Naděje/ uskuteční další, v letošním roce první, z bezplatných právních poraden. Předem objednaným zájemcům (!!!) opět poskytne základní právní rady předseda OV KSČM JUDr. Tomeš Vytiska. Máte-li tedy zájem o tuto službu, kterou občanům bezplatně nabízí okresní výbor, kontaktujte místopředsedu OV KSČM Stanislava Míku /tel. 602159388; 725646025/ a dohodněte si s ním v předstihu čas schůzky!!! Upozorňuji, že poradna funguje pouze (!!!) na základě domluvy. Další bezplatná právní poradna bude opět ve čtvrtek, 17. února 2011. -St-
BLAHOPŘEJEME Vše nejlepší, především však zdraví, štěstí a spokojenost přeje Okresní výbor KSČM Jindřichův Hradec soudružkám a soudruhům, kteří se
15
v období mezi vydáním Naděje č. 1/2011 (12. ledna 2011) a Naděje č. 2/2011 (8.února 2011) dožili či dožijí životních výročí a to 70, 75, 80 a více let. Jsou to: 12.1. Brožová Milada z Plavska 14.1. Burgstock Richard z Chlumu u Třeboně 18.1. Bohuslav Zdeněk ze Slavonic 21.1. Miškovský Zdeněk z Jindřichova Hradce 22.1. Plachý František z Dačic 23.1. Hrádek Vladimír z Jindřichova Hradce 25.1. Hejda František z Pohoří 28.1. Pavelec Jaroslav z Jindřichova Hradce Pils Karel ze Suchdola nad Lužnicí 29.1. Svoboda Robert z Třeboně 3.2. Koutný Jaroslav z Dačic z Hůrek 4.2. Nutr Jiří 5.2. Duchoň Jaroslav z Plavska Nikrmajer Josef z Horního Bolíkova 6.2. Sobotková Božena ze Slavonic 8.2. Šmídová Jiřina z Dačic OV KSČM Jindřichův Hradec
NEJBLIŽŠÍ AKCE, NABÍZÍME, INFORMUJEME, PŘIPRAVUJEME * OV KSČM má zase po delší době drobné PROPAGAČNÍ PŘEDMĚTY: 10,-Kč - Zapalovače se znakem KSČM - Propisovací tužky se znakem KSČM 8,-Kč. * na 22. února připravujeme SETKÁNÍ ZASTUPITELŮ zvolených na kandidátkách KSČM či členů KSČM z celého okresu. * chcete - li navštívit WEBOVÉ STRÁNKY OV KSČM Jindř.Hradec, zadejte do vyhledávače „OV KSČM Jindřichův Hradec“ a pak postupujte podle nabídky. Druhou možností pak je zadat adresu: www.kscm.mypage.cz. * PŘIHLÁŠKA DO KSČM – zájemci o členství v KSČM se mohou nově přihlásit, mimo již tradičních cest /prostřednictvím ZO KSČM, OV KSČM/, také přes webové stránky KSČM (ve vyhledávači zadáte „kscm“ a nahoře na stránce kliknete na část „PŘIPOJTE SE“ a pak si každý zájemce může vybrat postup. * máte-li zájem o PRAVIDELNOU ČETBU NADĚJE, obraťte se na OV KSČM a jistě se dohodneme na způsobu distribuce našeho listu pro Vás. „Předplatné“ na rok 2011 zůstává nezměněno a to ve výši 50,-Kč.
16
PIŠTE, ROZŠIŘUJTE NÁS, DÁVEJTE NÁS ČÍST OSTATNÍM ! ČEKÁME NA VAŠE OHLASY !
ČEKÁME NA VAŠE OHLASY !
NECHTE NÁS KOLOVAT !
NECHTE NÁS KOLOVAT !
Vydává zdarma nepravidelně OV KSČM J.Hradec, IČO 00496936. Adresa redakce - OV KSČM Jindř.Hradec, Bezručova 514/II, tel. číslo 384361626, 602159388, 725646025; E-mail:
[email protected]. Registrační značka MK ČR E 11670. Uzávěrka tohoto čísla – 8.1.2011, vydáno 12.1.2011; XXI.ročník – číslo 1/2011. Šéfredaktor - Josef Bílek.
17
