NADĚJE JE STAV DUCHA, KTERÝ DÁVÁ SMYSL CELÉMU NAŠEMU ŽIVOTU. J. A. KOMENSKÝ

„NADĚJE JE STAV DUCHA, KTERÝ DÁVÁ SMYSL CELÉMU NAŠEMU ŽIVOTU.“ J. A. KOMENSKÝ

Komunistický list otevřený celé levici

XXIV. ročník č.

3 / 2014

Vážené a milé ženy, dovolte mi, abych Vás pozdravila na Vašem setkání, nebo jen tak u příležitosti svátku MDŽ. Pracovní povinnosti ve sněmovně mi letos nedovolily být s Vámi. Dovolte mi, abych Vám k tomuto svátku, který se slaví na celém světě, popřála hodně zdraví, spokojenost, pohodu a radost ze svých blízkých. Žijeme v době, která nám ženám nakloněna příliš není a velmi obtížně se nám daří skloubit profesní a rodinný život - pokud vůbec tu práci máme. Nezaměstnanost nás ženy postihuje daleko více - ať jsme mladé s malými dětmi, či starší - v předdůchodovém věku. Chybí nám různé služby - samozřejmě finančně dostupné, chybí předškolní zařízení. Vážené ženy, užijte si svůj svátek při pěkné písničce a veselé notě na některém z těch osmi setkání, které KSČM v našem okrese organizuje. Těším se na setkání s Vámi při jiných příležitostech. Jsem Vaše poslankyně. Alena Nohavová

1

DVA SE PEROU, TŘETÍ SE SMĚJE Domnívala jsem se, že pomyslného dna dosáhla česká žurnalistika, resp. čeští novináři před volbou prezidenta v lednu 2013. Když už zbyli jen dva kandidáti a šlo o další bytí nebo nebytí naší země, předháněli se téměř všichni novináři z nejvíce čtených novin, a to včetně Práva, v hanění Miloše Zemana a naopak v nekritickém vyzvedávání Schwarzenberga. Nevím, jestli v nich zůstaly zbytky českého slouhovství a lokajství nebo jim mysl zatemnily slibované tučné prémie, vyplácené německými majiteli Lidových novin a MF Dnes, kterou lid příznačně přejmenoval na MF Heute. Nicméně obrovský prokarlovský tlak všech médií se ukázal být kontraproduktivní, když v posledním volebním kole porazil Zeman Schwarzenberga o 10%. Na další ukázku prodejnosti našich médií jsme museli čekat rok a předvedla se s celou parádou jednak při zimní olympiádě v Soči a pak během (stále trvající) ukrajinské krize. Mezitím došlo k prodeji celého komplexu tištěných novin (MFD a LN) z rukou německých do rukou česko-slovenských, tedy Babišových. Zaměření novin se mírně pozměnilo (sleduji internetové verze, nikoliv tištěné), protiruská rétorika však nezmizela a slavila žně jak při komentování ZOH v Soči, tak během střetů na kyjevském Majdanu. Zahajovací ceremoniál olympiády jsem sledovala na slovenské televizi, protože protiruské výpady českých komentátorů byly jednak mimo mísu, jednak mimo moje chápání. Předem podotýkám, že Rusy si neidealizuji a ruského prezidenta Putina považuji za stárnoucího klauna, který může zaujmout snad jen určité typy ruských duší a jeden z jeho pilířů moci, pravoslavnou církev, mám za křesťanskou odnož snad ještě potrefenější bludy a směšnější, než je církev katolická. Ale Rusko bylo, je a bude velmocí, ať je tam u moci kdokoliv a okopávání ruských kotníků je to jediné, na co se zakomplexovaní rusofobové u nás zmůžou, včetně těch novinářských. A pokud má někdo právo a povinnost reagovat na ukrajinské události, je to jistě především Rusko. Ale vraťme se na Ukrajinu. Dokud její prezident Janukovyč vedl přístupová jednání s Evropskou unií, byl demokratem. V momentě, kdy rozhovory přerušil, odmítl podepsat asociační smlouvu s EU a naopak podepsal smlouvu s Ruskem, stal se z něj diktátor. Pokrytectví a dvojí metr slavily hody. Do té doby jej všichni uznávali, jako demokraticky zvoleného prezidenta, dokonce i my, pupek světa. Dnes je z něj diktátor, což je (jak jinak!), také mínění české vlády, jak pravil ministr zahraničí Zaorálek, tváře se při tom náležitě rozhořčeně a důležitě. Nic nevadí, že na Ukrajině proběhl puč. Nelze přece lidi, kteří prezidenta svrhli, považovat za pokojné demonstranty, kteří vyšli do ulic dát najevo své rozhořčení. Házení molotovových koktejlů, střílení ostrými náboji a

2

zapalování aut a budov k demonstracím zcela určitě nepatří. Nebo by si třeba v Berlíně také přáli podobné typy projevů „lidového hněvu“? Berlín neuvádím jako příklad náhodou, je jasné, že za ukrajinskými bojůvkami stojí především německá indoktrinace a odtud slibovaná podpora a financování. Dosavadní činy nově ustavených ukrajinských orgánů také vzbuzují nedůvěru, zvláště v souvislosti s občasným vyvěšováním červeno-černých banderovských vlajek ukrajinských nacionalistů, z nichž jde hrůza ještě po 65 letech od jejich porážky. První velká změna zákonů je ostatně namířena proti národnostním menšinám, na což už zareagoval ukrajinský rabín Moše Azman a také několik představitelů ukrajinských Rusů. Zajímavé jsou ohlasy českých diskutérů na internetových zpravodajských serverech, přinášejících zprávy (s často protirusky manipulujícími titulky) z Ukrajiny. Jsou totiž ve své většině proruské a vyzývají Ukrajince ke zdravému rozumu, nikoliv k příklonu k pochybným vůdcům banderovského typu. Jinak uvažují a píší čeští novináři, ve své většině protiruští, kteří ke své fobii využívají všeho a všech, teď dokonce i ukrajinské krize. U některých z nich, např. u výtečníků z Respektu nebo Aktuálně.cz (nejraději čtu pajány Martina Fendrycha – netuším, jak je myslí, ale já se u nich vždycky pobavím!) lze pozorovat i jisté zalíbení v Janukovyčově dehonestaci, neboť, podle nich, co kdyby k něčemu podobnému došlo i u nás?! Demokraticky zvolený prezident přece není, alespoň v jejich protizemanovsky posedlém uvažování, zdaleka nedotknutelný, že?! Doufejme, že na Ukrajině se situace brzy uklidní, i když je mi jasné, že žádný dobrý scénář pro tamní obyvatele zatím neexistuje. -svCO NÁM ASI PŘINESE DALŠÍ OBDOBÍ Poslední sled událostí napovídá, že ten rok 2014 nám pěkně začíná. Máme novou vládu-nevládu, která podle některých hospodských odhadů prý nevydrží ani do švestek. Střízlivější odhady zase tvrdí, že tato vláda Bohuslava Sobotky nevydrží do konce volebního období a tak si na to můžeme vsadit, zda-li vydrží, nebo ne a jak dlouho. Že ČSSD svůj volební program téměř opustí, se dalo předpokládat jen proto, aby byla naplněna Sobotkova touha po premiérském křesle. ČSSD ani nevadí, že je lidovci vydírána a tak si možná někteří voliči ČSSD drbou hlavu, že svůj hlas promarnili. Co se týče vládního prohlášení, to mi připadá, že jde o slohové cvičení s nejasnými závěry. Pokud by mělo dojít ke zlepšení sociálního zabezpečení včetně zdravotnictví, školství, vůbec ekonomiky, vznik nových pracovních příležitostí, zastavení nárůstu chudoby, která začíná postihovat i

3

střední vrstvy obyvatelstva, musela by Sobotkova vláda hledat vhodná řešení, ale jak se ukazuje, nijak se k tomu nechystá. Také by se měly řešit mzdy zaměstnanců, jak ve státním sektoru, tak i v sektoru soukromém. Mzdy a důchody by se měly přiblížit k těm západním. Ale to se asi nestane, protože na to ministerstva mít nebudou. Zvyšovat daně vysoko příjmovým skupinám, jakož i zrušení stropů pro odvod do zdravotního a sociálního pojištění vláda nechystá. Prý by to bylo trestání těch schopných nebo všehoschopných? No, uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. Na Ukrajině pomalu utichá rebelie vyvolaná USA a EU, která podporovala a také zásobovala i fašistické jádro ukrajinských „rebelů“, možná i zbraněmi, které fašistické bojůvky užily proti zasahujícím policejním jednotkám i proti těm, kteří se nechtěli těmto hordám přizpůsobit. Teď všechny vraždy, nikým nezvolených ukrajinských orgánů, složené z rebelů a fašistů, hází na Janukovyče, který se před zdivočelými fašisty ukryl v Rusku. Janukovyč nebyl žádným neviňátkem a na protesty reagoval příliš pozdě a neadekvátně, čehož využili ukrajinští neofašisté. Je možné, že se na Ukrajině ještě dočkáme mnohých překvapení, včetně snah o rozdělení, což by se v této situaci ukazovalo jako rozumné. Zachování celistvosti si přejí hlavně USA a EU, ze zřejmého důvodu. Vybudovat vojenské základny NATO a US Army přímo pod nosem Ruska. Skončily také zimní olympijské hry v Soči. Rusové tyto hry pojali grandiózně, byly organizátorsky perfektně zvládnuté a také bylo zabráněno i případným teroristickým útokům. Ovšem, naše sdělovací prostředky, pokud jde o Rusko, šly jako vždy cestou pomluv a snažily se na všem hledat blechy. Tak vznikaly různé nejapné pomluvy a nejvíce mne rozesmála zpráva, že ruští běžci na lyžích používali k dýchání jakýsi plyn, který měl zvyšovat jejich výkonnost a při testech na zakázané látky nebyl prokazatelný. Byla to pouhá závist a pomluvy některých pisálků, kteří neunesli to, že Rusko získalo nejvíce olympijských medailí a že olympiáda v Soči dopadla na výbornou, což potvrdili i nezaujatí funkcionáři olympijského výboru pro zimní olympijské hry. Naše výprava také nedopadla nejhůře, až na hokejisty. Můžeme se stále dohadovat, jestli za mizerný výsledek může trenér, nebo hráči, ale asi chyba bude někde jinde. Hlavní chyba bude v tom, že Jágrova generace zestárla a prostě fyzicky již modernímu a rychlému pojetí hry nestačí. Také si musíme uvědomit, že tato Jágrova generace hokejově vyrůstala ještě za minulého režimu, kdy byly vybudovány státem perfektní podmínky pro rozvoj sportovních talentů. Nyní je situace jiná. Pokud máte doma schopného a talentovaného malého hokejistu a příjmy máte tak akorát na vyjití s penězi od výplaty k výplatě, tak váš syn nemá šanci hokej někdy profesionálně hrát, protože náklady na hokejovou výstroj, dopravu na tréninky a na zápasy a další výdaje vylezou na astronomickou částku, kterou si mohou dovolit jen rodiče synáčků z bohatých rodin, ať synáčci mají talent či nikoliv. I to počasí se nějak zbláznilo, ale to my nijak ovlivnit nemůžeme. František Hadač.

4

UKRAJINA, UKRAJINA, UKRAJINA… A ČESKO

Tak nějak by se dal charakterizovat poslech rádií, televizí a četba novin. Jasně, je to událost, která je blízko, hodně se nás dotýká a překotně se mění. To co platilo před polednem, v podvečer už neplatí. Informace stíhá informaci, jedna odporuje druhé, hlavně se z toho všeho u nás dá zřetelně vysledovat snaha manipulovat mínění lidí ve prospěch jedné ze stran konfliktu. Ale to je na každém z nás jaký názor si udělá, jak si informace promyslí a zařadí. Ostatně to platí ve všem. O tom ale psát nechci. Chci se maličko zamyslet nad tím, jak se k znesvářeným stranám stavíme my – Česká republika. Naše vláda rozhodla o uvolnění 10 milionů korun na léčení zraněných Ukrajinců. Asi nám ale jaksi zapomněla říci, že to uvolnila jen na tu léčbu a doprava je mimo tuto částku. Když jsem viděl „speciály“, kterými prvních 27 zraněných přiletělo, na letišti blikalo (proč asi, když stály na ploše, která byla vyhrazena jen pro tuto záležitost) 20 sanitek (asi aby ty záběry byly dramatičtější), napadlo mě jaký to je paradox, že dáváme finance na zranění z jiných zemí, kde také mají zdravotnictví a ne všude se tam střetávají znesvářené strany. Proč nedá vláda těch 10 miliónů na léčbu například dětí, které nemohou jet do slovenských lázní za 120 000 korun, a léčba by jim pomohla? A že tady u nás ty děti jsou, vidíme dnes a denně v televizi. Pokud ta léčba stojí 120.000, pak by se dalo za těch 10 „melounů“ vyléčit 83 (slovy osmdesát tři) děti!!!! Jenže, to by bylo pro naše děti, a neukazovali bychom se ve světě jako „machři“. S tím prostě osobně souhlasit nemohu. Ještě jedna věc mě zaujala – v televizi, v jednom ze zpravodajských pořadů vystoupil jeden z těch zraněných. Všichni prý byli zraněni těžce. Neposoudím to, nejsem odborník, ale moc na to nevypadal a navíc jeho zranění mi připadalo jako docela lehké. A směšné mi přišlo, když řekl, že byl zraněn dlažební kostkou. Buď ukrajinská policie přezbrojila z obušků, slzného plynu, štítů atd. na dlažební kostky, nebo nám někdo LŽE!!! Co myslíte, kde je asi pravda? Znovu nelze než doporučit – používejme hlavu na myšlení a nepřebírejme slepě, co kde slyšíme či vidíme v rádiu či telce, nebo v novinách. Už dávno neplatí, že co řeknou v televizi je pravdou. Stanislav Míka

5

PŘEČETLI JSME PRO VÁS : MILAN DANIEL – DEMOKRACIE AKTUÁLNĚ

„…Hlava mi nebere, jak došlo k tomu, že prezident Janukovyč, zvolený v roce 2010 v nezpochybnitelně demokratických volbách přestal být demokratem a demokraty se – alespoň podle měřítek našich médií – stali lidé, kteří násilně obsazují státní budovy, zapalují auta, vrhají na policisty dlažební kostky a zabíjejí je, ozbrojují se střelnými zbraněmi, které používají proti svým politickým odpůrcům a v rozporu s ústavním pořádkem své země vyhlašují nezávislost na státních orgánech. Aby nebylo pochyb: o Janukovyčovi si nedělám iluze, je stejně, jako většina ukrajinských a řady českých politiků zkorumpovaný bafuňář. Jeho volba byla ale legitimní. Proč tedy vadí tak, že musí jít? Janukovyč se opovážil podepsat smlouvu s Ruskem a odmítl podepsat přístupové dohody k EU. V tu ránu přestal být demokratem. Ukrajinu přece měl otevřít lidumilným nadnárodním koncernům, korporacím, Evropské bance a MMF, a místo toho svou zemi zaprodal rudému ďáblu! …“ Diskutér v Literárních novinách pod článkem „Je Ukrajina na prahu občanské války?“ referuje o aktuálním dění v této zemi jinak, než píše většina našich médií. Podle něj to, co se děje a dělo na ukrajinském náměstí Nezávislosti, je podle zákonů USA „vnitřní terorismus“ a „federální zločin spojený s terorismem“. V americkém zákoně mj. stojí, že za akce „zaměřené na nátlak na vládu pomocí zastrašování nebo násilí je 10 let vězení…“ Z tohoto hlediska je pozice americké vlády, která podporuje ukrajinské buřiče, totálním pokrytectvím. Ostatně – jak skončilo mnohem mírnější hnutí Occupy před půldruhým rokem v Zuccotiho parku v New Yorku? V blízkosti demonstrantů se neustále drželo velké množství policistů, kteří každého důrazně upozorňovali, aby se držel na chodníku. Lidi, kteří jejich výzvy nerespektovali, policisté nekompromisně zatýkali a odváděli je do nedalekých dodávek či autobusů. Potom nastoupilo 40 policistů a park z „hygienických důvodů“ vyklidilo. Přece si doma nenecháme dělat bordel, že! Což platí samozřejmě i v Česku. To by tak hrálo, aby třeba nějací husiti vyrazili do parlamentu rušit církevní restituce! …….“ Z internetových Britských listů 22. 2. 2014 vybrala sv-

6

KE KRITICE EKONOMICKÉ POLITIKY NOVÉ VLÁDY Hlasování o důvěře vládě proběhlo podle očekávání. Pohodlná většina vlády Bohuslava Sobotky byla potvrzena. Jestliže pravicová opozice obviňovala vládu z posunu doleva, KSČM upozornila, že vládní sliby nemusejí být naplněny a že vlastně žádnou skutečnou změnu nepřinesou. Koaliční kompromis představuje spíš dílčí korekce práce předchozích vlád, než že by obsahoval ucelenou vizi změny. Vláda si ani nezaslouží sto dnů hájení, věcná kritika musí začít okamžitě. A jejím jádrem je ekonomická politika. Když ta selže, těžko bude možné realizovat ostatní části vládního programu. Klíčovou prioritou vlády je nastartování udržitelného růstu po letech poklesu. Bohužel, dosažení robustních temp nad čtyři procenta HDP je spíše zbožné přání. Chybí pro to dostatečné nástroje. Zdroje ve Státním fondu dopravní infrastruktury mají být jen stabilizovány, chybí podpora stavebnictví prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení. Sliby o lepším čerpání eurofondů jsou zatím jen na papíře. Stažení peněz ze státních forem je sporná metoda, kterou zřejmě nemají ani ve vládě prodiskutovanou. Utichla sice hysterie o řecké cestě ke státnímu bankrotu, ale o tom, na jaké úrovni chce vláda dlouhodobě zafixovat svůj dluh (blíží se k 50 procentům HDP), se nic nedovíme. Jaké podmínky chce vláda splnit, pokud jde o přípravu na přijetí eura? Maastrichtská kritéria plníme, ale neméně důležitá je reálná konvergence ekonomické úrovně ČR či pozice vlády k institucionálním krokům EU na stabilizaci eura, jako je fiskální kompakt či bankovní unie. Vládní program přitom zahrnuje nemalé nároky. O nedostatečnosti objemů na veřejnou infrastrukturu jsem již psal. Slib dále neškrtat platy ve veřejné sféře je také opatrný. Pokud jde o valorizaci penzí, chybí kompenzace za předchozí roky. Kraje očekávají pomoc při financování sociálních služeb a regionální dopravy. Nepočká se ani s mimořádnou pomocí do strukturálně zasažených regionů s vysokou nezaměstnaností. Jsou tu i platby za státní pojištěnce, platby církvím, neznáme osud státní podpory penzijního připojištění v rámci ukončení penzijní reformy atp. Tlaku na výdaje neodpovídá péče o příjmovou stranu státního rozpočtu. Jen se dovídáme o nezvyšování DPH (snížení sazby nejen na knihy, dětské pleny a dětskou výživu se ani do programu nedostalo). Vytratily se úvahy o zavedení sektorové daně pro regulovaná odvětví, neprošla daňová progrese u příjmů fyzických osob, ani daně z finančních transakcí, daň z nemovitosti u majetků nad určitou hranici. Z plošného majetkového přiznání zbylo jenom přiznání pro vybrané veřejné osoby. Resort financí se pouze chystá na více technokratické řízení, ovšem koncepčně v intencích dosavadního vývoje. I proto jsem přesvědčen, že galantní státotvornost ve vztahu k této vládě není namístě. Vláda musí být hned od počátku zostra vedena k odpovědnosti, pokud vymění naděje za iluze. Jiří DOLEJŠ, poslanec a místopředseda ÚV KSČM Z Haló novin stáhl -St-

7

JAK DÁL V LÁZEŇSTVÍ, PANE MINISTŘE ? INTERPELACE ALENY NOHAVOVÉ NA MINISTRA ZDRAVOTNICTVÍ Omezení indikačního seznamu vedlo k prudkému propadu lázeňské péče. Bohužel, v žádném případě to nevedlo ke snížení celkových léčebných nákladů, protože následně narostla rehabilitační péče ambulantní a hlavně náklady z řešení nemocnosti a pracovní neschopnosti u nemocí, které vypadly z indikačního seznamu. Negativní dopady omezení lázeňské péče jsou enormní. Padesátiprocentní propad lázeňské péče, řada lázní před krachem nebo ve velice těžkých ekonomických problémech. Jak dál, vážený pane ministře? Pokud se urychleně něco neudělá, lázeňství v České republice brzy skončí. Mám dvě otázky. Navrhnete změny v indikačním seznamu tak, aby byly odstraněny alespoň nejhorší problémy, tj. otázka léčení dětí? A s tím souvisí i jejich doprovod, otázka délky léčby a otázka chronických onemocnění páteře. Druhá otázka: Jaké okamžité kroky uděláte k záchraně lázní tak, aby alespoň do vydání nové vyhlášky přežily? ODPOVĚĎ MINISTRA SVATOPLUKA NĚMEČKA: Moje hodnocení situace je velmi podobné jako paní poslankyně. Myslím si, že ani tvůrci nového indikačního seznamu neplánovali až tak velký propad v tomto segmentu péče, a je pravdou, že mnohé lázně se ocitly na pokraji krachu, některé dokonce už zkrachovaly. Lázeňská péče je velmi významným segmentem medicínské péče v ČR, a to nejen z pohledu samotné zdravotní péče. Nelze to brát izolovaně jenom v oblasti zdravotnictví, ale je třeba vzít v úvahu, že lázně jsou v mnoha oblastech významným zaměstnavatelem a významným subjektem, který podporuje turistický ruch apod. Ministerstvo zdravotnictví v reakci na vývoj již loni podnikalo mnoho kroků k podpoře segmentu, k rozšíření informací lékařů i odborné veřejnosti. Problém byl projednáván se zdravotními pojišťovnami tak, aby byly odstraněny největší problémy, protože v souvislosti se změnou indikačního seznamu se tam sečetlo více vlivů. Samotná restriktivní změna v indikačním seznamu, ale i trochu obavy lékařů, kteří vždy nebyli úplně informováni o tom, co a jak můžou předepsat, vedly k tomu, že mnohdy lázně nepředepsali vůbec, a i revizní lékaři postupovali při schvalování lázeňských návrhů zbytečně tvrdě. V rámci úhradové vyhlášky pro tento rok proto již ministerstvo zrealizovalo některé kompenzace, aby lázně byly schopny přežít. Došlo k navýšení úhrad za poskytování lázeňské léčebné rehabilitační péče

8

o 100 Kč za pobyt dospělého pacienta v lázních za den a v případě dětského pacienta to bylo o 200 Kč. V současné době na ministerstvu zdravotnictví finišuje příprava vydání nového indikačního seznamu, resp. úpravy stávajícího, která probíhala za účasti Svazu léčebných lázní, Sdružení lázeňských míst ČR apod. V současnosti je v připomínkovém řízení a předpokládám, že v průběhu prvního kvartálu bude vydán tak, aby odstranil největší tvrdosti a aby segment lázeňství mohl přežít. Co se týče základních směrů, které by indikační seznam měl obsahovat, jsou navrhovány zejména ve vztahu k délce léčebných pobytů. Víme, jak nedobře je vnímáno snížení na max. dobu 21 dnů, k frekvencím jejich opakování a též možnost prodlužování jednotlivých pobytů zejména u dětí. Z Haló noviny z 26. 2. 2014 vybral -StLUSTRAČNÍ ZÁKONY ANEB KDO CHCE PSA BÍT, HŮL SI NAJDE ! INTERPELACE ALENY NOHAVOVÉ Na jednání Poslanecké sněmovny minulého týdne se projednávaly tzv. lustrační zákony. Přesněji pro připomenutí řečeno - poslanci za KSČM podali opětovný návrh na zrušení lustračních zákonů. Jak hlasování dopadlo, víme. Hrozba lidovců, že odejdou z vlády, způsobila, že návrh komunistů přijat nebyl, protože vůdcové koalice se obávali, že by to mohlo znamenat konec vládní spolupráce, jíž si pan Sobotka bez KDU-ČSL nemůže představit. I po téměř 25 letech je totiž stále ještě v naší republice »díky« existenci těchto zákonů vyloučen určitý okruh lidí z veřejného života. Jde o spoluobčany, kteří se ničím neprovinili, ale jsou »někde« evidováni, a proto nesmějí vykonávat některé profese. Rozhodující je pouze ona evidence, nikoliv činnost! A to je ten příslovečný klacek, který si pravice našla, aby mohla »komunisty« bít jako psa. Za lustrační zákony je ČR kritizována i z Rady Evropy. Do demokratické společnosti nepatří. Po roce 1989, přestože byl tento zákon nedemokratický stejně jako dnes, měl alespoň nějaké pro veřejnost zdánlivé opodstatnění. Dnes je už dávno překonán a v existující podobě nepatří do demokratického právního řádu. Snaha zákon zrušit jen dokázala, že ani po dvaceti pěti letech své vlády nemá pravice v ruce jiné argumenty než lustrační zákon. Tento útok je veden nejen proti komunistům, kterým stoupají preference, zatímco ODS se propadá k hranici volitelnosti, ale je veden hlavně proti současné vládě, ač právě ona si to nepřipouští. Lustrační zákony jsou proto

9

předmětem sváru i ve vládní koalici. Připomeňme zmíněný postoj KDUČSL. Jen dokazuje, že dvojakost lidovecké politiky, kterou je tato strana proslulá, se změnou tváří nemění. Každá vláda, která v polistopadové době s ní vládla, to měla těžké. Několik málo poslanců tak určuje politický směr a diktuje (spíš přímo vydírá) své koaliční partnery. O lustračních zákonech se začalo více hovořit v souvislosti s Andrejem Babišem, který by pro svůj záznam v jakýchsi svazcích neměl vykonávat post ministra. Paradoxně na druhé straně se ve služebním zákoně uvádí, že ministr nemusí předkládat lustrační osvědčení. Pro tento zákon hlasoval v roce 2002 například i pan Kalousek. Objevují se i další komunistobijci, kteří ve zrušení lustračního zákona vidí legalizaci minulého režimu. Na to nelze nic jiného říci než: Kdyby hloupost nadnášela... Pro dokreslení nesmyslnosti lustračního zákona je důležité připomenout nejpodstatnější fakt, že ve »svazcích« zůstaly zapsané jen »malé ryby«. Spisy na ty skutečné »štiky« záhadně zmizely, a to nejenom v rámci jejich skartace na konci minulého režimu. Řada těch, co se zachovaly, skončila po devadesátých letech v trezorech bůhví koho. Snaha pana Hermana o ovládnutí těchto materiálů z pozice bývalého ředitele ÚSTRu je již jen současnou aplikací starého hesla »kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost«. Je na nás, abychom nedovolili takovýmto lidem ovládnout a falšovat minulost. I proto je třeba za zrušení lustračního zákona stále bojovat. Alena NOHAVOVÁ, poslankyně KSČM

VÝLET DO TŘEBONĚ Autokarové zájezdy nebyly v dobách 1. republiky běžnou záležitostí, prašné a úzké silnice se jen zvolna přestavovaly na asfaltové a lidé byli zvyklí vyrážet na delší výlety spíše vlaky. Přesto už tehdy existovaly organizace, zabývající se autokarovou dopravou a jednou z nich byl i Sportovní dům Kopřiva v Brně. Měl vlastní turistickou kancelář a ta vždy od dubna do října pořádala většinou jednodenní autokarové zájezdy do turisticky významných lokalit, vzdálených z Brna většinou 100-200 kilometrů. V sezoně 1932 nabízela kancelář zájezdy např. do Jeseníků, Orlických hor, do Pováží, Bratislavy, Moravského Slovácka a také do jižních Čech. Každý zájezd doprovázel vedoucí a fotograf a tak je možné, že v leckterých starých rodinných albech jsou fotky i z těchto cest. Začátkem května 1932 dorazil do podatelny třeboňského městského úřadu dopis z Brna ze Sportovního domu Kopřiva (odborný závod sportovními, turistickými a cestovními potřebami). Psalo se v něm, že na

10

22. května (jezdilo se vždy v neděli) připravila turistická kancelář zájezd do Telče, Jindřichova Hradce a Třeboně. Přihlásilo se už přes 60 lidí, pojede se tudíž ve dvou autobusech. Poněvadž Třeboň je turistický skvost – psalo se mj. v dopise – a přesto, že se zájezdem pojede památek znalý vedoucí, žádá se městská rada, zda by zájemce mohl po Třeboni provázet někdo znalý třeboňské minulosti. Brněnští také žádali o zaslání vhodného propagačního materiálu – fotek, pohlednic, skládaček – který by byl na čas vystaven v brněnské Kopřivově cestovní kanceláři. Dopis končil douškou: „Zároveň prosíme o laskavé doporučení, kde bychom mohli poobědvat třeboňské kapry.“ Z Třeboně odpověděli následující den v tom smyslu, že mile rádi opatří výpravě doprovod, obratem že zasílají propagační materiál, potřebují však vědět, kolik lidí přijede, aby mohly být zajištěny obědy s kýženou třeboňskou pochoutkou. Ryby se totiž musely objednat předem na sádkách a kuchaři z hotelu Koníček by je vyzvedli až v neděli, kdy měl zájezd z Brna dorazit. Opět obratem pošty z Brna odpověděli – korespondenci vedl majitel Sportovního domu Josef Kopřiva – že přijede asi 60 lidí a to až kolem 14 hodiny. Z Brna se sice vyjíždělo v 5 hodin ráno, ale na lidi ze zájezdu čekala nejprve Telč a Jindřichův Hradec. K dopisu byl přiložen lístek, na kterém měli z Třeboně odpovědět, kde bude na autobusy čekat průvodce. Ten je měl provázet nejen po městě, ale také kolem místních rybníků. Brzy se coby průvodce nabídl pan Hadač, znalec třeboňské historie a jejich památek. Autobus dorazil do Třeboně opravdu kolem 14. hodiny a lidé z něj nejprve zamířili do hotelu Koníček, dát si konečně pravého třeboňského kapra. Ale na otálení nebyl čas, výpravy se ujal pan Hadač a provedl je náměstím a ulicemi kolem se starými, většinou renesančními domy a zákoutími. Zašli také k zámku a do zámeckého parku, odkud jim pan Hadač ukázal okno pokoje, ve kterém v listopadu 1611 zemřel Petr Vok z Rožmberka. Potom už následovala cesta ke Světské hrázi a odtud pohled na rybník Svět. Někteří z už znavených výletníků obsadili lavičky kolem hráze, ti nezdolnější se ještě zašli podívat k místním sádkám. Potom už opravdu nezbývalo, než poděkovat panu Hadačovi, rozloučit se s ním a nasednout do autobusu. Všichni si ještě na závěr vymohli na řidiči krátkou zajížďku k Domanínu, aby se alespoň ze silnice mohli podívat na další místní rybník – Opatovický. A pak už je čekala cesta jarním večerem k Brnu. Za pár dnů přišel do Třeboně dopis z Brna, v níž majitel cestovní kanceláře, který se zájezdu také účastnil, děkoval jménem všech za pěkné přijetí a za skvělý výklad pana Hadače, „který přiblížil nám v historii Třeboně i historii jižních Čech, té krásné a jedinečné země, drahé těm, co tam žijí a také nám ostatním. Ještě jsme byli daleko od Brna, když se v obou autobusech začalo diskutovat o tom, kdy zase jižní Čechy znovu navštívíme!“ -sv-

11

TICHOUNCE PLYNE ŘEKA IVAN FRANKO Tichounce plyne říčka, proudem čistým, tak tiše, že v něm uslyšíš se chvěti cvrčka, jenž uváz někde v suchém listí, že splynout s vodou navždy zachce se ti. Tichounce hvězdy třpytí se a jiskří… Paprsek s vlnkou průzračnou se honí jak hravé děcko. Opadalo listí a holé keře ke spánku se kloní. Na perleťovém dně si štika dříme, krvavé žábry ševelí, jak dýše, rak z díry leze pomalu a líně. I v lidském srdci zlaté hvězdy tiše se třpytí, štika zlá tam podřimuje a závist klepeta svá vysunuje. /Ivan Frank byl haličsko-ruským básníkem, čili spadal pod nadvládu Rakousko - Uherska./ Z díla Ivana Franka, ukrajinského spisovatele, v překladu Marie Marčanové, vybral J. Bí.

OSMÁ KÁČA ZA NÁMI V sobotu 22. února se ve vestibulu Domu dětí a mládeže v Jindřichově Hradci uskutečnil už osmý ročník turnaje ve stolní káče. Krátce po deváté hodině byli hráči rozlosováni do dvou základních skupin, ve kterých každý odehrál 10 kol a v každém kole 3 hody. Nebo i víc, když se mu zadařilo a shodil všechny figurky na hrací ploše. Tu tvoří nakloněná rovina. Ve druhé části se pak hráči rozdělili podle získaných bodů, když z každé skupiny tři nejlepší postoupili do boje o vítězství a hráči ze 4. a

12

dalších míst v základní skupině, hráli o umístění od 7. místa. Samozřejmě, že se i druhá část začínala s nulovým počtem bodů. Po vyrovnaném souboji nakonec o jediný bod vyhrál dvanáctiletý Tomáš Přibyl před svým dědou Karlem Přibylem /67 let/ - oba z Jindřichova Hradce a třetí poměrně těsně skončil Vlastimil Lukš /66 let/ z Jarošova nad Nežárkou. Pro všechny byly připraveny ceny a hlavně se všichni pobavili. Další turnaj se určitě uskuteční opět v únoru 2015, ale možná i dřív. -St-

LETNÍ DĚTSKÝ TÁBOR Jihočeská krajská rada mládeže Bobři nabízí zájemcům možnost dát své potomky ve školním věku na letní dětský tábor, který se uskuteční ve dnech 5. – 12. července 2014 v Horní Stropnici. Cena tábora je 1 900,- Kč; ubytování je zajištěno v budově Obecního úřadu v Horní Stropnici a přihlášky lze předat do 31. 5. 2014 na adrese Jč KV KSČM, Čéčova 11, 370 04 České Budějovice. Bližší informace lze dostat na tel. čísle 724 177 969. Dodávám k tomu jen drobné upozornění – kapacita tábora je omezena a platí tedy staré české přísloví „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. No, možná i „kdo zaváhá, nežere“. Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM

BEZPLATNÁ ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ RADA Po letních měsících pokračujeme v možnosti dostat bezplatnou základní právní radu a to ve čtvrtek 27. března 2014 od 16:30 hodin. V prostorách OV KSČM (viz sídlo OV KSČM) ji předem objednaným zájemcům (!!!) poskytne jeden z našich advokátů. Máte-li tedy zájem o tuto službu, kterou občanům bezplatně nabízí okresní výbor, kontaktujte místopředsedu OV KSČM Stanislava Míku /tel. 602159388; 725646025/ a dohodněte si s ním v předstihu čas schůzky!!! Upozorňujeme, že poradna funguje pouze (!!!) na základě domluvy. Základní právní radu mají možnost zájemci dostat opět 24. dubna 2014. -St-

13

OV KSČM Jindřichův Hradec pořádá

v sobotu 5.dubna 2014 v Penzionu RACEK v Horní Pěně již 14. ročník

TURNAJE VE VOLENÉM MARIÁŠI „O třešničkový pohár“. Prezentace účastníků je mezi 8:00 – 8:50 hod. Zahájení je v 9:00 hodin. Startovné, tj. 170,- Kč se hradí při prezenci a bude za ně zajištěna strava a ceny. Vzhledem k tomu, že se jedná o turnaj v rámci Jihočeské ligy voleného mariáše, řídí se dle pravidel této ligy.

Srdečně zveme všechny přátele „čertovských obrázků.

14

PRO ZASMÁNÍ 

„Když mi přítelkyně oznámila, že je těhotná, všechno se změnilo. Moje adresa, telefonní číslo, kreditní karta…“

DOPIS Z FINANČNÍHO ÚŘADU  Vážený pane inženýre, vracíme Vám k přepracování Vaše daňové přiznání. V kolonce „Vyživované osoby“ nemůžete uvádět – vláda, parlament, státní a městští úředníci a půl miliónu cikánů… BLAHOPŘEJEME Vše nejlepší, především však zdraví, štěstí a spokojenost přeje Okresní výbor KSČM Jindřichův Hradec soudružkám a soudruhům, kteří se v období mezi vydáním Naděje č. 3/2014 (6. března 2014) a Naděje č. 4/2014 (8. dubna 2014) dožili či dožijí životních výročí a to 70, 75, 80 a více let. Jsou to: 7. 3. Trníková Blažena z Třeboně 8. 3. Přibyl Miloslav z Horního Bolíkova 10. 3. Nováková Vlastimila z Děbolína 12. 3. Jandová Vlasta z Českých Velenic 13. 3. Kuklová Božena z Dačic Schmidt Alfréd, Ing. Z Nové Včelnice 15. 3. Mátlová Jiřina z Dačic 18. 3. Táborská Marie z Dačic Švepeš Václav z Otína 21. 3. Jílek Jaroslav z Třeboně 27. 3. Koranda Jan z Třeboně 28. 3. Kazdová Věra z Nové Bystřice Kalkus Rudolf z Jindřichova Hradce 31. 3. Lojka Karel z Velké Lhoty 1. 4. Vopelka Adolf z Břilic Zuda Karel z Dačic 2. 4. Kafková Jana z Nové Včelnice 5. 4. Mátl Jaroslav z Dačic 7. 4. Junková Miloslava z Chlumu u Třeboně OV KSČM Jindřichův Hradec

15

NEJBLIŽŠÍ AKCE, NABÍZÍME, INFORMUJEME, PŘIPRAVUJEME * na pondělí 10. března připravujeme CELOOKRESNÍ SETKÁNÍ ZASTUPITELŮ, členů KSČM, nebo zvolených na kandidátkách KSČM z okresu za účasti poslankyně parlamentu Aleny Nohavové a krajského radního Tomeše Vytisky. * jak jsme uvedli v Naději číslo 2/2014 – zjišťujeme ZÁJEM O ZÁJEZD DO KONCENTRAČNÍHO TÁBORA MAUTHAUSEN v Rakousku a to na neděli 11. května 2014. Předběžná cena je 300 – 350 korun za osobu. Možnost se přihlásit je do konce dubna. * V JINDŘICHOVĚ HRADCI A V ČESKÉM RUDOLCI připravujeme LAMPIÓNOVÉ PRŮVODY a to na středu 30. dubna večer. Více informací uvedeme v příštím čísle Naděje. * ve stadiu přípravy je LAMPIÓNOVÝ PRŮVOD SPOJENÝ S OHŇOSTROJEM na čtvrtek 1. května V TŘEBONI. I o této akci přineseme podrobnosti v příštím vydání Naděje. * OV KSČM má pro zájemce PROPAGAČNÍ PŘEDMĚTY: - Zapalovače se znakem KSČM - Propisovací tužky se znakem KSČM - Placatice, tolik oblíbené mezi členy a sympatizujícími občany. * chcete - li navštívit WEBOVÉ STRÁNKY OV KSČM Jindř. Hradec, zadejte do vyhledávače „OV KSČM Jindřichův Hradec“ a pak postupujte podle nabídky. Druhou možností pak je zadat adresu: www.kscm.mypage.cz * PŘIHLÁŠKA DO KSČM – zájemci o členství v KSČM se mohou nově přihlásit, mimo již tradičních cest /prostřednictvím ZO KSČM, OV KSČM/, také přes webové stránky KSČM (ve vyhledávači zadáte „kscm“ a nahoře na stránce kliknete na část „PŘIPOJTE SE“) a pak si každý zájemce může vybrat postup. * máte-li zájem o PRAVIDELNOU ČETBU NADĚJE, obraťte se na OV KSČM a jistě se dohodneme na způsobu distribuce našeho listu pro Vás. „Předplatné“ na rok 2014 zůstává i nadále nezměněno a to ve výši 50,- Kč.

PIŠTE, ROZŠIŘUJTE NÁS, DÁVEJTE NÁS ČÍST OSTATNÍM ! ČEKÁME NA VAŠE OHLASY ! ČEKÁME NA VAŠE OHLASY ! NECHTE NÁS KOLOVAT ! NECHTE NÁS KOLOVAT ! Vydává zdarma nepravidelně OV KSČM Jindř. Hradec, IČO 00496936. Adresa redakce - OV KSČM Jindř. Hradec, Bezručova 514/II, tel. číslo 384361626, 602159388, 725646025; E-mail: [email protected]. Registrační značka MK ČR E 11670. Uzávěrka tohoto čísla – 5. 3. 2014, vydáno 6. 3. 2014; XXIV. ročník – číslo 3/2014. Šéfredaktor - Josef Bílek.

16