NÁBYTEK OSOLSOBĚ
PROMĚNA NÁBYTKOVÉ TVORBY V OBDOBÍ 1860-1940
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění
Nábytek Osolsobě. Proměna nábytkové tvorby v období 1860 – 1940. Magisterská diplomová práce
Vypracovala: Bc. Veronika Floriánová
Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, PhD.
Brno 2014
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
………………………………………
Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Ondřeji Jakubcovi, PhD. za jeho vstřícný přístup a cenné rady při vedení mojí diplomové práce. Poděkování patří rovněž panu Ing. Václavu Sedlmajerovi za ochotu a čas, který mi věnoval při řešení dané problematiky, a za poskytnutí materiálů ze své soukromé sbírky.
Obsah 1.
Úvod .................................................................................................................... 7
2.
Kritika literatury a pramenů ................................................................................ 8
3.
Vývoj nábytku od druhé poloviny 19. století po první polovinu 20. století ..... 12
4.
Rousínov a rozvoj nábytkářství ........................................................................ 23 4.1
5.
6.
Tusculum ................................................................................................... 25
Rodinná firma Osolsobě ................................................................................... 28 5.1
Jan Osolsobě a vznik firmy........................................................................ 28
5.2
Richard Osolsobě a vývoj firmy ................................................................ 30
5.3
Oldřich Osolsobě a příklon firmy k modernismu ...................................... 36
Prezentace firmy na výstavách.......................................................................... 38 6.1
Krajinská výstava v Rousínově, 1911........................................................ 39
6.2
Výstava soudobé kultury v Brně, 1928 ...................................................... 43
6.3
Rousínovské výstavní trhy nábytku ........................................................... 46
7.
Prezentace firmy v tisku a její reklama ............................................................. 50
8.
Spolupráce s architekty ..................................................................................... 53
9.
Výběr realizací firmy Osolsobě ........................................................................ 56 9.1
Institucionální a veřejné zakázky ............................................................... 56 9.1.1 Vysoká škola zvěrolékařská Brno ................................................... 58 9.1.2 Gymnázium Janka Kráľa v Zlatých Moravciach ............................. 59 9.1.3 Zemský úřad v Užhorodě ................................................................ 61
9.2
Vybrané realizace pro jednotlivce ............................................................. 63
10.
O proměně stylů a stylové variabilitě v rámci produkce firmy Osolsobě......... 67
11.
Myšlenky, inspirace a názory Richarda Osolsobě na interiérový design ......... 75
12.
Srovnání s brněnskou produkcí ......................................................................... 81
13.
Závěr ................................................................................................................. 85
14.
Summary ........................................................................................................... 87
15.
Zdroje a literatura .............................................................................................. 89 15.1 Prameny ..................................................................................................... 89 15.2 Literatura .................................................................................................... 89 15.3 Dobové časopisy a noviny ......................................................................... 97 15.4 Internetové zdroje ...................................................................................... 98
16.
Výběr realizací ................................................................................................ 100
17.
Seznam vyobrazení ......................................................................................... 101 17.1 Vyobrazení v textu ................................................................................... 101 17.2 Obrazová příloha...................................................................................... 101
1. Úvod Období druhé poloviny 19. století a počátku 20. století bylo bohaté na různorodé myšlenky a přístupy ve výtvarném umění. Za poměrně krátkou dobu, ve srovnání s předcházejícími epochami, se objevila řada nových uměleckých stylů. Ty se snažily vypořádat s novými metodami ve tvorbě, nebo se způsobem užití historických předloh. Některé styly upozorňovaly na národní odlišnosti a podílely se na hledání výrazu národního slohu. V oblasti nábytkové tvorby byl vývoj tvaru a formy znatelný. Umělci se v oblasti užitého umění vypořádávali s rozšiřující se průmyslovou výrobou či s rozmanitostí forem předmětů. Proměna nábytkové tvorby souvisela s vývojem architektury a bytové kultury, která prošla zásadními změnami zejména v meziválečné době. V tomto období častého střídání stylů a názorů se rozvíjela nábytkářská firma Osolsobě. Diplomová práce Nábytek Osolsobě. Proměna nábytkové tvorby v období 1860-1940 si klade za cíl představit vývoj nábytku od druhé poloviny 19. století do první poloviny 20. století na příkladu nábytkářského podniku Jana a Richarda Osolsobě. V případě firmy Osolsobě můžeme sledovat postupný vývoj od stolařské dílny, vyrábějící dřevěný lidový nábytek, k tovární výrobě, zaměřené na sériové nábytkové kusy, ale i individuální řešení v rámci specifických zakázek. Můžeme tak s podnikem projít cestou od dekorativismu k avantgardě. Firma Osolsobě byla založena ve městě Rousínov, které se stalo známým střediskem výroby nábytku. Majitelé závodu na tom měli významný podíl. Předkládaná práce krátce nastiňuje význam fenoménu rousínovského stolařství a následně se zaměřuje na historii firmy Osolsobě od jejího vzniku v druhé polovině 19. století do období jejího znárodnění ve čtyřicátých letech 20. století. Vedle toho představuje vývoj designu jejích výrobků. Zahrnuty jsou všechny stylové proudy, které firma dokázala obsáhnout. Všestrannost firmy je prezentovaná na výběru zajímavých realizací. Zmíněné jsou také způsoby, jakými se firma prezentovala a vyrovnávala s konkurencí. Vývoj podniku je zasazený do dobového kontextu. Pro srovnání je nabídnut pohled na proměnu nábytku na českém území a v zahraniční. Obdobně je porovnávaný vývoj v Rousínově s Brnem, centrem moravské nábytkové produkce. 7
2. Kritika literatury a pramenů Téma nábytkové firmy Osolsobě, stejně jako fenomén „rousínovského nábytku“ nebyly doposud podrobněji zpracovány ve smyslu samostatné publikace. Existuje řada archivních pramenů, několik dobových textů a dva novodobé články, pojednávající o firmě Osolsobě. Tato práce vznikla za účelem sjednotit veškeré dostupné informace a pokusit se je interpretovat v souvislosti s vývoje nábytkové tvorby na českém území. Z důvodů absence ucelené publikace bylo třeba badatelské práce. Řada materiálů, týkajících se továren nábytku v Rousínově, je uložená v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu skupiny H. Pod označením H 500 najdeme archivní soubor Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948. V soboru se nacházejí dokumenty související se změnami ve firmě a se zakládáním nových firemních poboček. Dále zde můžeme najít cizí časopisy a vzorníky, které zřejmě firmě sloužily jako inspirace. Nejvíce obsáhlá je část s vlastními alby nábytku firmy Osolsobě a s obrázky výrobků a bytového zařízení. Jedná se o fotoalba s fotografiemi realizací nebo vyráběných sériových nábytkových kusů. Alba jsou však limitující, protože nabízejí převážně fotografie bez uvedení dat nebo podrobnějších informací. Popisky u realizací většinou podávají pouze krátkou informaci o místě s příjmením architekta, který návrh provedl. Stejně limitující je také neúplný archivní soubor. Některá dokumentace podniku chybí. Především zakázkové knihy z období od vzniku firmy po třicátá léta 20. století nebo výkresy a smlouvy související s konkrétními firemními realizacemi. Ztráty byly zapříčiněné rabováním vojsk během druhé světové války. Podstatnými zdroji pro informace o postavení firmy v dobovém kontextu byly soudobé časopisy, které se nacházejí na pomezí pramenů a literatury. Zmínky o firmě, fotografie jejích výrobků či její inzerce byla k dispozici v časopisech Československý truhlář, Horizont, Žijeme nebo Stavba. Reprodukce zařízení interiéru otištěné v dobových časopisech sloužily jako spolehlivé prameny pro datování některých prací. Články spíše informativního charakteru se nacházely v příležitostně vydávaném listu
8
Rousínov,1 který jsem měla k dispozici pouze jako separátní kopii, z které nebylo možné vyčíst podrobnější bibliografický popis. V některých zmíněných periodicích se objevily texty, odkazující přímo na osobnost Richarda Osolsobě. O majiteli firmy, Richardu Osolsobě, vyšel také příspěvek v knize Josefa Komárka z roku 1934.2 S názory Richarda Osolsobě nejlépe seznamují jeho vlastní publikované příspěvky. Strojopisy Richarda Osolsobě3 z Archivu potomků rodiny Osolsobě mi byly zprostředkované díky panu Ing. Karlu Lochmanovi. Dalšími důležitými zdroji informací o vývoji nábytkové firmy Osolsobě byly katalogy k Výstavním trhům nábytku v Rousínově z období 1930-1937, kde jsou publikované některé zmíněné texty Richarda Osolsobě. Rodina Osolsobě mimo jiné založila pamětní knihu firmy. Bohužel nevěnovala psaní příliš pozornosti. K dispozici je pouze několik krátkých poznámek z počátku dvacátých let 20. století. Stejně tak založila rodina fotoalbum firmy, kde se nacházejí fotografie spolupracovníků nebo významných zaměstnanců. Opět je pramen neúplný, fotoalbum neobsahuje žádné psané informace. Katalogy a další důležité prameny o firmě Osolsobě mi poskytl z vlastní soukromé sbírky rousínovský rodák pan Ing. Václav Sedlmajer. V roce 2007 některé archivní materiály zpracovala Martina Lehmannová.4 Martina Lehmannová se zabývá dějinami a teorií interiérové tvorby první poloviny 20. století. Problematice rousínovských továren se věnovala ve dvou článcích. Jednalo se o texty Tusculum, Vlídný domov pro každého,5 a Osolsobě, Dobrý nábytek, dobré bydlení.6 V článku o firmě Osolsobě představila kromě historie firmy, také stručný vývoj nábytkové tvorby. Text zasahuje i do oblasti prezentace firmy a nabízí srovnání s dalšími nábytkářskými firmami. Zřejmě se snahou doplnit některé informace vyšel v roce 2013 článek Alžběty Tkadlecové Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného
1
Rousínov, [1930]. Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934. 3 Richard Osolsobě, Bytová kultura, 1928. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. - Richard Osolsobě, Bydlení, 1930. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. 4 roz. Martina Straková 5 Martina Straková, Tusculum. Vlídný domov pro každého. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XIX, Brno 2006, s. 219-240. 6 Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 263-277. 2
9
zboží rodiny Osolsobě v Rousínově.7 Autorka se v něm podrobněji zabývá historií firmy a rozvádí ji až do čtyřicátých let 20. století. Oba články poskytují základní seznámení s nábytkem firmy Osolsobě. Pro zasazení vzniku a vývoje firmy do dobového kontextu bylo žádoucí seznámit se s historií města Rousínov. Kronika Rousínov 1879-1907, 1908-1954 zaznamenává všechny významné události města. Minulé události v části kroniky sepsal Jan Osolsobě, zakladatel firmy, který zároveň ve svém rodném městě působil jako starosta. Uceleněji historii města Rousínov zpracovává v roce 1891 František Augustin Slavík,8 následně v roce 1911 Alois Ličman.9 Z uvedených textů většinou čerpají další publikace. Na vývoj průmyslu na území Rousínova se okrajově zaměřuje Vladimír Nekuda,10 Jan Janák11 a dále kniha Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost z roku 1982.12 Text poslední uvedené knihy odpovídá době jejího vzniku, přesto kapitoly o vývoji stolařských a nábytkářských firem obsahují přínosné informace. V roce 2012 byla vydaná publikace Rousínov v proměnách času13 s ambicí představit vývoj města. V textu knihy se objevují nepřesnosti a chybné údaje. Doplnění a upřesnění sepsal Ing. Václav Sedlmajer v recenzi, jež poskytuje přesnější a zásadnější informace.14 Pro kapitoly pojednávající o vývoji nábytku v českých zemích byl podstatný opět dobový tisk, vycházející v období dvacátých a třicátých let 20. století. Kromě dříve zmíněných se jednalo o časopisy Bytová kultura a Salon. Na základě článků a publikací o bydlení bylo možné rekonstruovat dobovou situaci. Na doplnění přehledu o názorech na bytovou kulturu měly podíl také spisy samotných architektů a teoretiků. Především Adolfa Loose,15 Pavla Janáka,16 Bohumila Markalouse17 nebo Vojtěcha Wonky.18
7
Alžběta Tkadlecová, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží rodiny Osolsobě v Rousínově, in: Vlastivědný věstník moravský, roč. LXV, 2013, č. 1, s. 75-83. 8 František Augustin Slavík, O Novém Rousinově, Brno 1891. 9 Alois Ličman, Nástin dějepisný Nového Rousinova, Nový Rousinov 1911. 10 Vladimír Nekuda (ed.), Vyškovsko. Vlastivěda moravská, Brno 1965. 11 Jan Janák, Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918. Dějiny Moravy. Díl 3/1, Brno 1999. 12 František Čada – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982. 13 Milan Řepa – Karel Lochman – František Havíř (eds.), Rousínov v proměnách času, Brno 2012. 14 Václav Seldmajer, Rousínov v proměnách času, recenze, 2014. Nepublikovaný strojopis. 15 Adolf Loos, Řeči do prázdna. Soubor statí o architektuře, bydlení, ústroji a jiných praktických věcech, které uspořádal Bohumil Markalous, Praha 1929. 16 Vendula Hnídková (ed.), Pavel Janák, Obrys doby, Praha 2009. 17 Bohumil Markalous, Estetika praktického života, Praha 1989.
10
O vývoji nábytku existuje řada publikací, které se zaměřují na podání celistvého přehledu českého i světového užitého umění v období 19. a 20. století. Stručněji s vybranými kapitolami z historie výroby nábytku seznamuje Stanislav Dlabal.19 Nástinem meziválečné tvorby v užitém umění se zabývá přehledová práce Aleny Adlerové.20 Podrobnější informace poskytují zejména katalogy k proběhlým výstavám, zaměřeným na vývoj nábytkové tvorby a jednotlivá období 19. a 20. století. Interiérová tvorba v brněnském prostředí je zpracovaná v katalogu O nové Brno z roku 2000 v kapitole Brněnský interiér a nábytek 1919-1939 od Jindřicha Chatrného.21
18
Vojtěch Wonka, Zařízení bytu. Popis praktického, vkusného a účelného zařízení jednotlivých pokojů, Brno [1928]. 19 Stanislav Dlabal, Nábytkové umění. Vybrané kapitoly z historie, Praha 2000. 20 Alena Adlerová, České užité umění 1918-1938, Praha 1983. 21 Jindřich Chatrný, Brněnský interiér a nábytek 1919-1939, in: Zdeněk Kudělka – Jindřich Chatrný, O nové Brno. Brněnská architektura 1919-1939. Katalog I., Brno 2000, s. 60-71.
11
3. Vývoj nábytku od druhé poloviny 19. století po první polovinu 20. století Období 19. století je spojené s hledáním inspirace v minulosti a s novým oživováním forem z uplynulých historických epoch. Interiéry 19. století byly ovlivněny tímto historismem v užitém umění. Působily na ně tendence dělat přímé kopie a napodobovat nábytek z minulých dob. Bylo to období připomínání slohů z celé historie. Nové vykopávky a nálezy ze starověkých dob vyvolaly návrat k antice a etruskému umění. Egyptské motivy oživil Napoleon v jeho císařském empirovém slohu. V Anglii se nechali inspirovat dobou své slávy a moci, středověkou gotikou. Dalšími zdroji se stala po první světové výstavě v Londýně renesance. Okázalé baroko a pozdější rokoko inspirovalo zejména měšťanstvo, které si napodobením těchto vzorů chtělo získat společenský status. Později se objevily i orientální motivy. Umělci se kromě rozmanitých inspiračních zdrojů snažili vyrovnat s novým přístupem ve výrobě, v podobě strojové produkce. Řada z nich byla přesvědčena, že hromadná tovární výroba předmětům ubírala na originalitě. Bylo to z toho důvodu, že se často přešlo k napodobování ušlechtilého materiálu a jinému zjednodušování výrobních procesů. Vytvářely se například levnější náhrady exotických materiálů nebo různé odlitky z hmot. Vznikaly tak atrapy, tvářící se jako historický nábytek. Počátek průmyslové výroby předmětů byl proto spojený spíše s úpadkovým charakterem a poklesem vkusu. V druhé polovině 19. století se mezi sebou střídaly proudy biedermeieru, druhého rokoka, třetího rokoka s proudy vycházejícími z renesance, baroka, gotiky společně s japonským stylem. Na konci století se potom nejvíce prosadila secese. V těchto převládajících dekorativních směrech se postupně začaly formovat nové myšlenky vycházející z poznatků strojové výroby, které následně vedly k utváření moderního životního stylu 20. století. Jedním z prvních, kdo dal v druhé polovině 19. století podněty k novému přemýšlení o uměleckořemeslných předmětech, byl německý architekt a teoretik
12
Gottfried Semper.22 Uvědomoval si propast, která se rozevírala mezi uměním a technikou. Jeho úsilím bylo propojit práci tvůrčí s prací konstrukční. Pochopit vlastnosti materiálu a jeho technické zpracování. Cílem bylo harmonické propojení účelu a funkce předmětu s jeho dokonalým technickým provedením a estetickou hodnotou. Postavil se také proti bezduchému napodobování tvarů a dekorů historických epoch. Sloh by podle něj měl odpovídat potřebám doby. Jeho názory se snažily řešit problém postavení uměleckého řemesla v nových podmínkách průmyslové výroby. Vedle zdobených forem nábytků napodobující historické slohy se kolem poloviny 19. století začala rozvíjet firma Michaela Thoneta. Zlomová pro vývoj nábytku byla jeho nová technologie ohýbaného dřeva. Jeho výroba byla založená na snaze vyrábět úsporně a levně. Ohýbání bukového dřeva oproti vyřezávání z masivu znamenalo velkou úsporu ve spotřebě dřeva. Michael Thonet využil rozvoje průmyslové výroby a pomocí parního stroje chtěl produkovat levný a sériově vyráběný nábytek. Toho Thonetova továrna dosáhla na konci 19. století a počátku 20. století. Za pomoci dělníků a parních stojů firma vyráběla asi 4000 kusů nábytku denně. Nábytek se vyznačoval pevnou konstrukcí a trvanlivostí. Byl řešen z praktického hlediska, aby byla například židle lehce přenosná, konstrukčně pevná a odolná. Zároveň měla mít i estetickou funkci a být vkusná. Výhodou nábytku byla také snadná přeprava. Vyráběl se v dílech, jež byly převážené v rozloženém stavu a smontovány byly jednoduše až na místě. V různém povrchovém a barevném provedení továrna vyráběla základní sedací nábytek. Vyráběla různé účelové typy židle, od zahradní přes kancelářské židle až po houpací křesla. Do sortimentu firmy patřily také stoly nebo postele. Zaměřovali se na vybavení veřejných prostor, jako například divadel, kaváren, čekáren, hotelů, přednáškových síní apod. Díky originálnímu výrobnímu procesu, který podstatně ovlivňoval tvar Thonetova nábytku, ho nelze řadit mezi historizující styly, přesto můžeme říct, že v jeho tvorbě byly přebírány projevy biedermeieru. Nábytek se postupem doby od ostatních vlivů plně osamostatnil a pro svoji nadčasovost byl vyhledáván následně ve 20. století a je aktuální i dnes. Jednoduchost tvarů a snaha
22
1803-1879.
13
o úsporné a levné vyrábění byla nejvíce oceněna funkcionalisty ve dvacátých letech 20. století.23 Můžeme říct, že průmyslová revoluce v 19. století zmechanizovala svět, stroje zjednodušily lidem práci a doba se tak urychlila. Centrem životního stylu se stala města. Tato situace společnost rozdělila na dva tábory. Jedna část se z industrializace těšila a zapojovala se do rozvoje měst. V nových technologiích hledala smysluplné využití. Druhá část společnosti toužila po opětovném zpomalení tempa a po návratu k dřívějším hodnotám. Tento opačný postoj k průmyslové výrobě usiloval o návrat k individuální řemeslné tvorbě, tak jak fungovala ve středověku. Byl odmítnut projev industrializace a odmítaná byla i masová produkce předmětů, kvůli nízké kvalitě ve zpracování. Zmíněné tendence prosazovalo anglické hnutí Arts and Crafts ovlivněné myšlenkami Williama Morrise a Johna Ruskina. Hnutí bylo založené na potěšení z materiálu a vzorů, využívající zdroje z přírody. Myšlenky hnutí podobně jako historismy čerpaly z dávných slohů. Než aby slohy přímo napodobovaly, historické slohy studovaly a oživovaly jejich zapomenuté techniky. Přinášely nové tendence v přístupu k materiálu. Respektovaly jeho vlastnosti a oceňovaly kvalitní zpracování. Přiznané prvky a odhalená konstrukce potvrzovaly myšlenky Morrise o poctivosti výroby. Snaha byla také o jednoduchou koncepci a účelnost zařizovacích předmětů. Nábytek pro každodenní používání měl být jednoduchý, pohodlný a levný.24 Hnutí Arts and Crafts mimoto dalo základ myšlenkám spojeným se změnami typu rodinného domu. Vyloučilo reprezentační místnosti u bytu a zvýšilo počet ložnic. V dalších zemích se hnutí umění a řemesel projevovalo různě. Celkově však bylo spojeno obecnou nedůvěrou k industriální společnosti a k převládající velkovýrobě. Teorie preferující jednoduchost, účelnost, pravdivost a racionalitu byly důležitými vzory pro další vývoj forem a výrazu nábytku. Zmíněný pokus o obnovu uměleckého řemesla však ztroskotalo zřejmě proto, že rukodělně vyráběné předměty měly vysokou výrobní cenu, což vyřazovalo širokou vrstvu spotřebitelů.
23 24
Daniela Karasová, Dějiny nábytkového umění IV, Praha 2001, s. 21-24. Tyto teorie prosazoval A. W. N. Pugin (1812-1852).
14
Na konci 19. století se v Evropě začal objevovat nový univerzální sloh, který měl zálibu v přírodě, ornamentu, dynamických liniích, plošnosti i stylizaci. Tímto slohem byla secese. Hledala nový design, kombinovala různé materiály a uplatňovala formy vegetabilní, florální nebo geometrické. Vycházela z některých myšlenek anglického hnutí Arts and Crafts. Také odmítala historizující směry a prosazovala snahu obnovit uměleckořemeslnou tvorbu. Důležité hodnoty, které umělci v secesi dodržovali, bylo dokonalé provedení a pečlivé zpracování řemeslných detailů. Od hnutí Arts and Crafts se secese lišila v přístupu ke strojní výrobě. Přestože odmítala průmyslově vyráběný historizující nábytek, strojové výrobě se nebránila. Konstrukční díly byly vyráběné stroji, úprava povrchu byla dokončena ručně. Odmítnutí strojového historizujícího nábytku bylo především pro jeho různorodost. Secesním návrhářům se nelíbila roztříštěnost interiéru způsobená používáním nábytků z různých historických epoch. Chtěli ji nahradit vytvořením jednotného harmonického celku. Secese vznikla v období vzrůstajících nacionálních zájmů, můžeme ji tedy chápat jako hledání národních moderních stylů. Secese byla různorodá, v každé zemi se projevila po svém. Ve Francii a Belgii byl secesní nábytek charakteristický květinovými motivy, používáním různých dýh a zlacených reliéfů. Typická byla vlnící se linie vycházející z rostlin. Naopak Anglie, Německo, Rakousko dávalo přednost lineárním a geometrickým tvarům. Na nábytkových kusech převládaly čtverce a obdélníky. Tato lineární interpretace secese otevřela cestu ke geometrickým tvarům a úspornému charakteru nábytku, který prosazoval později Bauhaus a modernismus. Vídeňská secese se projevila na začátku 20. století. Jejími představiteli byli architekt Otto Wagner a jeho žáci Josef Hoffmann a Josef Maria Olbrich. Odmítali francouzské rostlinné motivy. Ovlivnění byli spíše Anglií a jejím hnutím umění a řemesel. Inspiroval je především lineární design skotského nábytku v podání Charlese Renni Mackintoshe. Wiener Werkstätte25 byly uměleckořemeslné dílny, jež sdružovaly tvůrce užitého umění, jejichž cílem bylo pozvednout řemeslo opět na úroveň umění. Z počátku se zaměřily na výrobu pravoúhlých kovových předmětů, později užívaly materiály jako je sklo, porcelán, textil a nábytek. Nábytek měl plošnou, geometrickou
25
Vídeňské umělecké dílny působily mezi lety 1903-1932.
15
formu sestavenou z vertikálních nebo horizontálních linií a geometrických ornamentů. Jejich povrch byl hladký. Předměty, které vyráběly, byly dekorativní, ale stejně tak byly pohodlné a užitečné. Secesní názor pronikl také do českých zemí. Podněty k nám přicházely jak z Vídně, tak z Paříže. Z počátku byla česká secese ovlivněna francouzským symbolicky zaměřeným floralismem. Čeští umělci tento vliv obohacovali svým slovanským cítěním a vybírali z domácích vegetabilních motivů a vzorů z lidového umění. Po roce 1900 se díky dílu Jana Kotěry26 otáčí pozornost ke geometrickému pojetí vycházejícího z vídeňských podnětů. Jan Kotěra navázal na myšlenky Gottfrieda Sempera, tedy na nedílnost funkce stavby s její konstrukcí a formou. Byl také zastáncem nového principu tvorby architektury zevnitř. Ve svých vilových stavbách vycházel z typu anglického zahradního domu spojeného dohromady s českou tradicí a její lidovou tvorbou. Vytvářel domy v moderním duchu s touhou navodit přítomnost venkova. Podle názoru Pavla Janáka měl smysl a cit pro intimitu domu. Středem a jádrem jeho domu byla síň. Rozměrnými okny vstupoval do místnosti příjemný vzduch a světlo. Kotěrovy interiéry působily útulně a domácky. Pro nábytek vyplňující prostory užíval malých forem, které nepřekážely a ani svým materiálem nijak nevyčnívaly.27 Před první světovou válkou se začala formovat vlna českého kubismu, která se odvinula od spojení secesních objektů s francouzským kubistickým malířstvím. Vznikaly mnohoúhelníkově tvarované kusy nábytku a další poutavé objekty v oblasti keramiky. Kubismus pronikl do oblasti výtvarných umění v letech 1910-1914 a následně se projevil ještě v letech 1918-1925. Většinu kubistické produkce vytvářely Pražské umělecké dílny. V počáteční fázi kubismus objevoval nové tvarové možnosti a nábytek byl tvořen téměř jako skulptura. V dalších etapách převažovala plošnost a pravoúhlé tvary. V období první republiky se kubismus zapojil do hledání sjednocujícího národního stylu. V nábytkových kusech převládá plošný dekor, inspirace lidovým nábytkem a oblé tzv. rondokubistické tvary. 28
26
1871-1923. Pavel Janák, Učitel bydlení, in: Vendula Hnídková (ed.), Pavel Janák, Obrys doby, Praha 2009, s. 137-141. 28 Anežka Šimková, Kubistický nábytek. Ze sbírek českých a moravských muzeí (kat. výst.), Muzeum umění Olomouc 3. 3. – 22. 5. 2005. 27
16
Architekt Pavel Janák29 patřil mezi osobnosti, které se zapojily do hledání nového slohu a snažily se přiblížit světové tvorbě. Svoje myšlenky předával svým žákům na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Z počátku tvořil ovlivněný kubismem. Po první světové válce se společně s Josefem Gočárem podíleli na vytváření národního slohu. Teoretici moderní architektury pro takový sloh neměli příliš pochopení. Po odeznění tendencí tvořit s prvky lidového umění se tedy věnoval funkční architektuře a bytové kultuře. K funkcionalismu, který již prosazovali jeho žáci, se přidal ke konci třicátých let 20. století. Během předválečného období se začaly objevovat záporné reakce na secesi a historické styly. Vznikaly objekty bez dekoru a beze vztahu k historickým stylům. Pozornost byla obrácená k materiálu a přiznání procesu konstrukce. Zastánci těchto přístupů využívali průmyslové výroby k vytváření předmětů pro každodenní život. Tato výroba byla spojená s teoriemi moderního designu, které se ve větší míře projevily po první světové válce. Mezi významné osobnosti 20. století, které ovlivnily nové pojetí interiéru a exteriéru, byl Frank Lloyd Wright.30 Posílil tendenci jednoty architektury a interiéru. Nové dispoziční řešení založil na vnitřní potřebě, což dávalo podobu stavbě. Chápal dům jako jednotné dílo, které je potřeba podřídit jednotné funkční koncepci. Oceňoval vestavěný nábytek, který pro něj znamenal spojující článek mezi samotnou stavbou a mobilním nábytkem. Usiloval nejenom o spojení stavby s jejím vybavením, ale také o její splynutí s okolním prostředím. Ve své tvorbě užíval nejnovější technické objevy, například klimatizaci nebo kovový nábytek. Uvědomoval si význam stroje pro budoucnost výroby nábytku. Další vlivnou osobností byl Adolf Loos,31 který se v USA seznámil s dílem F. L. Wrighta. Opustil secesní styl a zaměřil se na jednoduché nezdobené formy. Secesní styl odmítl kvůli tendenci umělců vytvářet zařízení obytných místností jako jednotné umělecké dílo, ve kterém obyvatel nemá svobodnou volbu. Pojednává o tom
29
1882-1956. 1867-1959. 31 1870-1933. 30
17
jeho Povídka o ubohém boháči.32 V textu O tom uměleckém průmyslu33 se Adolf Loos také vyhrazuje vůči „novému slohu,“34 který podle něj nepředstavuje sloh doby. Proti secesnímu dekorativismu v architektuře a v užitém umění Adolf Loos vystoupil ve své nejznámější stati Ornament a zločin z roku 1908. Zde tvrdí, že doba již překonala ornament. Pozastavuje se nad tím, že ve městech žijí nemoderní lidé, kteří se opozdili v dřívějších stoletích. Tito opozdilci zpomalují potom kulturní vývoj obyvatelstva. Ornament pro Adolfa Loose znamená promarnění pracovní síly, času i materiálu. Podobně jako F. L. Wright upřednostňoval vybavení prostoru pouze nezbytným mobilním nábytkem, vše ostatní mělo být součástí dřevěného ostění stěn. Jeho interiérová tvorba byla postavena na variabilním členění prostoru a pocitu bezpečí. Obytný prostor zařizoval přírodními materiály, nejčastěji dřevem a mramorem. Myšlenky Adolfa Loose předcházely purismu, který požadoval očištění staveb od ornamentální výzdoby a celkové tvarové zjednodušení. Na druhou stranu byl však Adolf Loos stoupencem komfortního a luxusního interiérového vybavení, sledujícího individuální potřeby a status objednavatele. První světová válka na čas přerušila rozvoj moderních myšlenek. Po jejím skončení však společenské podmínky umožnily výraznější prosazení modernistických názorů. Svůj podíl, na tom měla také škola Bauhaus. Učiliště založené v roce 1918 ve Výmaru, se podílelo na rozvoji účelných a jednoduchých konstrukcí. Prosazovala se zde základní barevnost a geometrické tvary. Inovativní bylo užití návrhů studentů pro průmyslovou výrobu. Celkově zde převládala snaha o propojení umění a nových technologií. Styl a myšlenky Bauhausu inspirovaly u nás například Karla Teigeho. Karel Teige reagoval na nově se rodící názory. Zaujaly ho předměty průmyslově vyráběné školou Bauhaus a předválečné názory Adolfa Loose, týkající se ornamentu. Ve svém článku Průmyslové umění35 upozornil na výrazný protiklad mezi výrobou rukodělnou a strojovou. Rozdíl viděl v myšlenkovém i výrobním procesu. Tvrdil, že stejně jako bylo dříve obecnou potřebou řemeslo, dnes je potřeba průmysl. V článku se Karel Teige ostře vyhrazuje vůči uměleckoprůmyslovým školám, které podle něj
32
Adolf Loos, Povídka o ubohém boháči, 1900, in: Týž, Řeči do prázdna, Praha 1929, s. 11-17. Adolf Loos, O tom uměleckém průmyslu, in: Ibidem, s. 23-27. 34 Ibidem, s. 27. 35 Karel Teige, Průmyslové umění, Stavba, roč. IV, 1925, č. 3, říjen, s. 37-44. 33
18
plodily zlo a měly by být zavřené. Diví se, že umělecké řemeslo v technické době stále existuje, když je již zbaveno existenčního důvodu. „Každý pokus o obrodu uměleckého řemesla je atavismem a vede k těm absurdnostem, k jakým dospělo veškero dnešní dekorativní umění, všecka umělecká řemesla, všecky umělecko-průmyslové závody a podniky.“36 Průmyslové umění má podle autora článku vytvářet pohodlí a užitečné předměty. Přiklání se k tomu „…vyhladit dekorativní infekci a nepřipustit leč standartisované produkty průmyslového umění, vzdálené všeho individualismu a dekorace, šité v sériích na lidské měřítko.“37 Podle článku byla nutná nadprodukce, výroba na sklad, k tomu, aby nebyl moderní nábytek přístupný pouze zámožným jedincům. Důležitost standardu pro výrobu se začala v meziválečném období prosazovat stále častěji. Architekt a průmyslový výtvarník Jan Vaněk38 v článku Právo na obydlí – povinnost industrie v roce 1924 píše o právu každého člověka na prakticky a hygienicky zařízené obydlí. Řešení vidí v sériové výrobě domů a vnitřního zařízení. Nábytek podle něj měl „…sloužit pouze účelnosti, pohodlí, zdraví, hospodářským potřebám obyvatel, a nikoli hlavně „slohu.“39 Český architekt Jan Emil Koula, syn Jana Kouly, profesora na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, také považoval za nejvýraznější projev své doby standardní výrobu. „Standardní výrobky jsou snadněji každému dostupné, solidní, praktické, příjemné a mnohdy velmi sličné.“40 Karel Teige se později k standardní výrobě vyjádřil stručně a výstižně: „Standard je produktem života.“41 Vedle standardizované výroby byla vyzdvihovaná krása stroje a jeho výrobků. Ideálem se staly moderní americké interiéry vybavené průmyslově vyrobeným nábytkem. Rozvíjela se představa prakticky uspořádaného funkčního bytu, který byl zároveň hygienický a hospodárný. S rozvojem města a s přílivem obyvatelstva souviselo hledání ideálního řešení prostoru v malých bytech, na které již upozorňoval Le Corbusier. Švýcarský architekt Le Corbusier,42 také zastával názor, že bytové
36
Karel Teige, Průmyslové umění, Stavba, roč. IV, 1925, č. 3, říjen, s. 37. Ibidem, s. 38. 38 Emanuel Poche, heslo Jan Vaněk, in: Týž, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975, s. 551. 39 Jan Vaněk, Právo na obydlí – povinnost industrie, Bytová kultura, roč. I, 1924-1925, č. 1, s. 5-6. 40 Jan Emil Koula, Standard, Stavba, roč. II, 1923, s. 8-10. 41 Karel Teige, Průmyslové umění, Stavba, roč. IV, 1925, roč. 3, říjen, s. 38. 42 1887-1965. 37
19
zařízení mělo odpovídat moderní době. „Lituji hluboce všech těch dobrých řemeslníků, avšak myslím, že jest důležitější, abychom se přizpůsobili podmínkám moderního života.“43 Podstatné pro něj bylo zbavit nábytek prestiže a vytvořit z něho „domácí zařízení.“44 Do menších pokojů, kterých byl zároveň v bytě menší počet, muselo být zahrnuto vše, co by splňovalo kvalitní a zároveň pohodlné bydlení. V nábytkářství to znamenalo, že začaly být vyráběné rozkládací pohovky, pohovky s úložným prostorem, zabudované skříně, sklápěcí pracovní stoly či prakticky řešené kuchyně. Od poloviny dvacátých let 20. století byl byt rozvržený na část společenskou, soukromou a provozní. Do společenské části patřil obývací pokoj nebo další pokoje, kde se setkávala rodina nebo byla zvaná návštěva. V případě menších bytů byla společenská část pouze obývací pokoj, který v sobě spojoval jídelnu, salon a pracovnu. Soukromá část zahrnovala ložnici a koupelnu, provozní především kuchyni. S modernistickými proudy se v meziválečné době objevilo art deco. Tento směr představoval atmosféru zábavy a přepychu dvacátých a třicátých let 20. století. Spojoval exotické motivy se stylizovaným rostlinným dekorem, lidovými motivy a novými materiály. Pro výrobu nábytku se užívala exotická dřeva s výraznou kresbou. Inspiračními zdroji byla samotná technika, stroj a průmyslové objekty. Na předmětech tohoto období se objevují aerodynamické tvary moderních dopravních prostředků. Dalšími typickými prvky pro art deco jsou geometrické vzory a tvary. Dekorace nebyla tolik organická jako například secesní ornament. Naopak byla
stylizovaná
a nepřipomínala příliš přírodní originál. Největší událostí období art deca byla výstava v Paříži v roce 1925.45 Mezinárodní výstava dekorativního a průmyslového umění byla přehlídkou francouzského stylového luxusního zboží. Podmínkou mezinárodní výstavy uměleckého průmyslu bylo, „…že budou připuštěna jenom díla odpovídající době a nikoliv historické napodobeniny.“46 Československo se na výstavě prezentovalo výrobky a pavilonem v duchu národního dekorativismu. Národní sloh uplatňoval různé
43
Le Corbusier, Dobrodružství nábytku, Stavba, roč. IX, 1930-1931, č. 12, s. 191. Ibidem, s. 192. 45 Exposition des Arts Décoratifs et Industriels Modernes. 46 Bohumil Markalous, Mezinárodní výstava dekorativního umění a průmyslu v Paříži 1925, in: Týž, Estetika praktického života, Praha 1989, s. 180. 44
20
varianty art deco motivů kombinované s motivy a materiálem, vycházejícím z folklóru. Expozice byla hodnocena kladně a dostala řadu ocenění. Po výstavě, která Československo více seznámila se světovou tvorbou, se ale od národních motivů opustilo. Další významnou světovou výstavou se stala výstava Die Wohnung ve Stuttgartu, zahájená 23. 6. 1927. Nesouvisela se směrem art deca, naopak představovala nové pojetí moderního bytu. Vedle realizovaných obytných domů, které byly provedeny jako kolonie 33 domů od významných mezinárodních architektů a vedle různých plánů a modelů staveb, bylo na výstavě předvedeno nové bytové zařízení, nářadí a pomůcky na výrobu nábytku. Výstava ukazovala také nové materiály a jejich vlastnosti. Jednalo se například o linoleum, sklo, železo, barvy, patentní stěny. Na výstavě si všichni uvědomili, kam směřuje výroba a že průmysl bude mocný a rozhodující činitel. Výstava a dříve zmíněné nové myšlenky, týkající se architektury a bytové kultury vyústily ve funkcionalismus. Ideovým záměrem se stala účelnost předmětů, pravdivost formy a společenská služba užitého umění. V období funkcionalismu se uplatnila již běžná průmyslová výroba. Nově se projevily snahy uspokojit potřeby obyčejných lidí. Navrhoval se nábytek dostupný pro nejširší vrstvy společnosti. Charakteristickým rysem funkcionalistického nábytku byla maximální jednoduchost, praktičnost, geometrická forma podřízená funkci. Hospodářská krize, která se projevila po krachu na newyorské burze v roce 1929, s sebou přinesla nezaměstnanost a finanční krizi. Krize ještě více prohloubila tendenci po výrobě dostupných výrobků pro všechny. Z interiérů byly odstraněny všechny předměty, které neměly účel. S krizí také souvisela otázka dostupného bydlení, která se řešila východiskem již zmíněných minimálních bytů. Shrneme-li výše uvedené poznatky, můžeme konstatovat, že konec 19. století a začátek 20. století byly dobou prolínání různých výtvarných směrů, hledajících řešení v otázce vytvoření národního stylu, stejně jako řešení sporu mezi uměleckým řemeslem a nově se prosazující industrializací. Vedle dekorativních směrů, nacházejících inspiraci v historii a přírodě, se postupně objevovali lidé, kteří dokázali nové technologie vhodně využít. Mezi takové patřil Michael Thonet a jeho nábytek z ohýbaného dřeva nebo nábytek jednoduchých přímých linií Franka Lloyda Wrighta. Na ně následně navazovali 21
kritici dekorativních směrů, kteří odmítali zdobnost interiérů a prosazovali jednoduchost, čistotu a účelnost. Historiograficky akcentovaným vyvrcholením bylo úsilí o dosažení tvarové čistoty nábytku v období funkcionalismu.
22
4. Rousínov a rozvoj nábytkářství Rousínov se nachází v jihomoravském kraji. V jeho blízkosti leží město Brno a Vyškov. Údolí při tekoucí vodě, v němž se nachází, poskytovalo vhodné podmínky k osídlení již v pravěku. Postupem času vznikly v oblasti Rousínova dvě osady, které se odlišovaly názvem Starý Rousínov a Nový Rousínov. Výhodou oblasti Rousínova byla jeho poloha při Královské cestě, vedoucí z Uher až do Polska. Později se stala významnou spojnicí silnice z Olomouce přes Brno do Vídně. Protože se v okolí nenacházela příliš úrodná pole, převažoval nad zemědělskou činností rozvoj řemesel a obchodu. Řemeslnému povolání se věnovalo 60 % obyvatel.47 Nejčastějšími živnostmi byl kolář, kovář, bednář, zámečník, povozník nebo obchodník. V pozdějším období nastal rozkvět tkalcovství, obuvnictví a stolařství. Zvláště tkalcovství a soukenictví se ve městě rozvíjelo, ovšem do počátku 20. století, kdy pro toto odvětví doba prosperity skončila. Větší pozornost si následně získal obor nábytkářství. Od 16. století v oblasti Rousínova fungoval prosperující bednářský cech. S postupným rozvojem dřevozpracujícího řemesla, byly na jeho tradici vybudovány nábytkářské podniky. Od konce 19. století se následně stal Rousínov významným centrem nábytkářství a zpracování dřeva. Napomáhala tomu mimo jiné dobrá dostupnost materiálu. Okolní lesy nabízely kvalitní suroviny. Parní pily v okolí poskytovaly stolařským mistrům dřevo z lesů v Olšanech, Pozořicích, Habrovanech, Lulči nebo Račicích. V roce 1887 bylo založeno Společenstvo živností řemeslných a živností svobodných, od nichž se odtrhlo v roce 1909 Samostatné společenství stolařské. V roce 1923 jej potom nahradilo Společenstvo živností dřevozpracujících. Společenství pomáhalo s rozvojem stolařství a podporovalo vzdělání odborníků pro výrobu. Také řešilo problémy spojené s nákupem materiálů nebo zamezovalo zbytečné konkurenci.48
47
Vojta Lossmann, Slovo úvodní, Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov 30. 7. - 3. 9. 1911, s. 3. 48 František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 177.
23
Rozkvět nábytkové tvorby vyvrcholil nejvíce po první světové válce. Po válce se obecně více rozmohlo individuální podnikání. V Rousínově bylo před válkou dvanáct stolařských závodů, po válce jejich počet rostl. Před druhou světovou válkou byl počet stolařských závodů téměř 7x vyšší, nacházelo se jich ve městě 72 a dávaly práci 1200 zaměstnancům.49 Rozmach nábytkářství ve dvacátých letech 20. století byl spojen s přistoupením k novým výrobním postupům a zaváděním strojové výroby. Postupně se opouštělo od zakázkové tvorby. Naopak se prosazovala sériová výroba a tvorba nábytku na sklad. Zároveň vzrostl zájem o nábytek díky výstavbě nových budov, které bylo potřeba vybavit. Největší továrny si postupně začaly otvírat prodejny v okolních i vzdálenějších městech. Nabízely masivní, dýhovaný leštěný nábytek. Díky nábytkářství se v Rousínově rozvíjely i další živnosti s výrobou nábytku spojené. Patřilo mezi ně klempířství, čalounictví a natěračství. Důležitá pro nábytkářství byla také výroba a fungování parních pil. Rousínov se za poměrně krátkou dobu stal důležitým centrem výroby nábytku. Byl nerozlučně spjat s představou dobrého a kvalitního nábytku.50 O rousínovském průmyslu se psalo: „Zvláště – průmysl lidový – stolařství nemá na Moravě sobě rovného,“51 což byla přirozeně součást „marketingové“ prezentace zdejšího podnikání. Svým přístupem bylo specifické a lišilo se tak od města Brna. V Rousínově se postupně rozvíjela řada malých výroben a skladů nábytku. Protože se jednalo o malé výrobce, mohli se mezi sebou více zaměřit na dělbu práce. Každý výrobce se tedy specializoval na něco jiného. Byli zde výrobci zaměření na kuchyňský nábytek nebo na zařízení ložnic, obývacích pokojů apod. O výrobcích nábytku v Rousínově se důvěrně psalo jako o „rousínovských.“52 Prvním podnikem navazujícím na rousínovskou dřevozpracující tradici byla firma Ambrože Sedlmajera založená v roce 1864. Jan Osolsobě svůj podnik otevřel
49
Vladimír Nekuda (ed.), Vyškovsko. Vlastivěda moravská, Brno 1965, s. 204. Milan Řepa – Karel Lochman – František Havíř (eds.), Rousínov v proměnách času, Brno 2012, s. 16. 51 Vojta Lossmann, Slovo úvodní, Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov 30. 7. - 3. 9. 1911, s. 7. 52 Alma, Rousínov a rousínovští, Československý truhlář, roč. XII, 1926, č. 1, s. 136-137. - Dr. Verunáč, Amerikanism rousínovských, Československý truhlář, roč. XIII, 1927, s. 186. 50
24
o dva roky později, v roce 1866. Kromě zmíněných firem k největším výrobcům nábytku v Rousínově patřil závod Skarytka, založený v roce 1893. V roce 1908 bylo rousínovské nábytkářství rozšířeno o novou firmu Karla Piláta a Leopolda Šmídka, později nazvanou Tusculum, která si pro přiblížení místního kontextu zaslouží větší pozornost.
4.1 Tusculum Z podniku Karla Piláta a Leopolda Šmídka se později stala jedna z významných továren na výrobu nábytku. Svoji dílnu si Karel Pilát a Leopold Šmídek otevřeli v bývalé soukenické továrně. Pro firmu Osolsobě to byl silný konkurent v blízkém okolí, protože stejně jako on pracoval s parním pohonem a dával práci množství dělníků. Pilát a Šmídek předtím působili u firmy Novotný v Týništi, odkud si dělníky přebrali. Antonín Houdek se k podniku Pilát a Šmídek přidal v roce 1912. S jeho příchodem, se změnil název firmy na Tusculum.53 Firma ve dvacátých letech 20. století rozšířila dílny v Rousínově a následně otevřela prodejny v Praze, Bratislavě, Košicích a Pardubicích. Byla sjednaná dohoda o spolupráci s továrnami Válek a Šér v Holešově a Bratří Kalmannové v Přerově. Po úspěšných letech přišly pro podnik problémy v podobě odstoupení spoluzakladatele Leopolda Šmídka a hlavně problémy spojené s požárem továrny v Rousínově v roce 1930. Následující tři roky firmu provázely finanční ztráty na Slovensku. V roce 1936 po prodání podílů společníky se stal jediným majitelem podniku Antonín Houdek. Ten kvůli vážnému onemocnění firmu předal mezi svoji rodinu – manželku a syny. V roce 1948 se firma stala součástí národního podniku Spojené UP závody.54 Firma Tusculum v době rozmachu nábytkářství, ve dvacátých letech 20. století, zaměstnávala 150 dělníků, což bylo asi o 100 zaměstnanců méně, než měla továrna Richarda Osolsobě. Zaměřovali se na úplné vybavení bytů, hlavně na zařízení obývacích pokojů. Firma Tusculum byla sice pro Richarda Osolsobě konkurence, stejně
53
František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 92. 54 MZA Brno, fond H 503, Tusculum, spol. s.r.o. v Brně, továrna a sklad nábytku v Rousínově, 1913-1948.
25
tak byl on konkurencí pro Tusculum. V Rousínově působil déle a měl tedy jako zkušenější jistou výhodu. Do jaké míry spolu firmy soutěžily, není jasné. Spíše bychom mohli říct, že se firmy navzájem sledovaly a inspirovaly svými výrobky. O rousínovských stolařích pojednávají články v časopise Československý truhlář. Je v nich uvedeno, že v Rousínově bylo v oboru stolařství zapsáno 42 živnostníků, a bylo doplněno, že „ročně přibývá 12 mistrů a v nejbližších letech stoupne jistě rapidně toto číslo.“55 Na stejném místě je vylíčený popis situace v Rousínově v období rozkvětu nábytkářských podniků. „Hned naproti nádraží [nádraží Rousínov - Slavíkovice] na pravé straně směrem k Rousínovu je první truhlář-vývozce Ant. Skřivánek, ve Slavíkovicích. Pěkná jména – co? Měla by mít větší reklamní štít, aby ho každý snázeji našel. Zastiňuje ho trochu kolář Lepil. Z nádraží se jde asi 5 minut silnicí do Rousínova. Při přechodu trati před Rousínovem praští každého tabule Ant. Skarytka. Má na ni právo, neboť jeho závod je až na druhém konci Rousínova. Ale hned pár kroků za touto tabulí přetrumfnul Skarytku čiperný truhlář Menšík. Minulý týden pořídil vedle své dílny pěkný výkladec a v něm se leskla pěkná ložnice z květovaného jasanu. S tím výkladcem udělal p. Menšík terno. Pak následují truhláři další: Skyva, Abraham, Plotěný, Frant. Sedlmajer, Richard Osolsobě, Ant. Sedlmajer, všichni po pravé straně Rousínova. Ant. Skarytka a synové, ten co má tu velkou reklamu před Rousínovem, je zase po pravé straně, ale směrem od Vyškova k rousínovskému nádraží. Také má výkladec, ale po celé dny oka i dveře zavřeny, holt, není to u nádraží. Pak je zase Emil Sedlmajer, Eduard Sedlmajer, Tusculum a dost? Snad to budou už všichni, co jsou při státní ulici.“ „Pak jsou tam ještě v zastrčených uličkách truhláři, kteří by měli mít reklamy jako Skarytka, aby je bylo lze snázeji najít. Burian, Vintr, Toman.“56 Je patrné, že autor článku příliš nerozlišoval důležitost jednotlivých firem. Na výrobce v Rousínově bychom, stejně jako on, mohli nazírat jako na celek. Rousínovští výrobci nábytku se sice svojí specifikací snažili mezi sebou vynikat. Tím se ale navzájem motivovali a výroba se tak v tomto místě mohla stále vyvíjet a zdokonalovat. Odborná škola stolařská školila další řadu učňů. Podle nově zavedených vyučovacích 55 56
Poměr malého živnostníka k většímu, Československý truhlář, roč. XII, 1926, č. 1, s. 2. Alma, Rousínov a rousínovští, Československý truhlář, roč. XII., 1926, č. 1, s. 136.
26
metod učňové pracovali přímo u mistra. Díky tomu se v Rousínově vychovávali další zruční mistři. O tom, zda mezi nimi panovala konkurenční zášť, se však mluvit nedalo. Jak napsal pan Verunáč: „Konkurenční zášť jim bude brzy úplně neznámou bylinou. Naopak. Kdyby jich bylo desetkrát tolik v Rousínově, co je dnes, cítili by se hybnější a sobě bližšími.“57 V roce 1934 je již uvedeno, že kvalita rousínovského nábytku vychází ze společných zkušeností, „…, které si jednotliví stolaři navzájem sdělují, neboť není mezi nimi obvyklé konkurenční nevraživosti.“58 Ve třicátých letech 20. století začaly kvůli hospodářské krizi nábytkové podniky upadat. Úpadek byl zapříčiněný také sílící konkurencí. Nejdříve zanikly drobnější podniky. Továrnám bylo těžké konkurovat, protože nabízely nábytek dobré kvality za nižší ceny.
57
Dr. Verunáč, Amerikanism rousínovských, Československý truhlář, roč. XIII., 1927, s. 186. Antonín Skarytka, Několik slov návštěvníkům výstavy, Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 26. 7. – 9. 8. 1936. 58
27
5. Rodinná firma Osolsobě 5.1 Jan Osolsobě a vznik firmy Moravský nábytkářský průmysl v druhé polovině 19. století byl obecně spíše nižší úrovně. Zahraničního úspěchu se těšil pouze nábytek z ohýbaného dřeva bratří Thonetů. Ostatní nábytek k nám byl dovážen z Vídně. Na Moravě se vyráběly buď jednotlivé kusy na zakázku, nebo byly poskytovány opravy nábytku.59 V tomto období, v roce 1866 si jako živnost nechal Jan Osolsobě zapsat svojí stolařskou dílnu. Byla to jedna z prvních živností v oboru nábytkové výroby na Moravě.60 Jan Osolsobě61 pocházel z rodiny mlynáře. Stolařem se vyučil u mistra Jana Růžičky v Rousínově. Jan Růžička byl považovaný za odborníka ve svém oboru. „Zvučného odborného jména měl v té době Růžička, který nejjemnější práce prováděl.“62 Po vyučení šel Jan Osolsobě pracovat do Vídně a do Brna. Poté odešel na několik let do zahraničí, směrem na východ. Navštívil Budapešť. Dále jeho cesta směřovala do Srbska a Rumunska. Pobýval v různých městech, v Temešváru, Petrovaradínu, Bělehradě, Kragujevaci, apod. Do Rousínova se vrátil zpět ve svých třiceti letech, v roce 1865, a následně začal provozovat stolařskou dílnu.63 Stolařský podnik, který založil, se v polovině 19. století věnoval rukodělné výrobě nábytku z tvrdého dřeva, např. z buku, dubu, jasanu nebo jilmu. Dobrou pověst si vybudoval na kvalitním zpracování zmíněného materiálu. Díky kontaktům Jana Osolsobě, které získal na svých zahraničních cestách, se nábytek vyvážel do Rumunska, Turecka a Srbska. Toho se po první světové válce nepodařilo znovu dosáhnout.64
59
František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 89. 60 Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 263. 61 31. 5. 1835 – 30. 3. 1907. 62 Richard Osolsobě, Vývoj průmyslu stolařského a s ním i jiných oborů v Rousínově, Nábytkový trh v Rousínově, 14. – 28. 7. 1928, s. 1. 63 MZA, SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, fond R1 Archiv města Rousínova 1460-1945/1953. Kronika Rousínov 1879 – 1907, s. 12. 64 Richard Osolsobě, Vývoj průmyslu stolařského a s ním i jiných oborů v Rousínově, Nábytkový trh v Rousínově, 14. – 28. 7. 1928, s. 1.
28
Společně s řídícím učitelem, Janem Antonínem Růžičkou, Jan Osolsobě v Rousínově podporoval odborné vzdělání. Jan Antonín Růžička a první křesťanský lékař v Rousínově MUDr. Bohumil Vepřovský se stali spiriti agens veškerého dění v Rousínově.65 V devadesátých letech 19. století byla v Rousínově svolaná porada o dalším vzdělávání mládeže, kde vznikla myšlenka založit odbornou školu na zpracování dřeva. Do města byl pozvaný odborník, profesor Augustin Kopecký, který měl přednášku o odborných školách a jejich významu. Následně bylo doporučení zřídit pokračovací školu obecně přijato a v roce 1891 byla zřízena Odborná škola pokračovací s přípravkou pro učně. Kromě snahy o podporu dalšího vývoje stolařství v Rousínově se Jan Osolsobě zabýval také celkovým vedením města jako starosta po dlouhou dobu. Na starostenský post byl zvolen v roce 1883 a setrval na něm až do své smrti do roku 1907.66 Z počátku založení stolařské dílny, byl rozvoj firmy velmi pomalý kvůli malé poptávce a blízkosti Vídně. Podnikání v tomto období nebylo celkově jednoduché. Jedním z důvodů byla neexistence finančních ústavů, které by poskytly finance. Dále stolařské provozovny na konci 19. století zhotovovaly nábytek ručně v nevhodných podmínkách, v malých temných místnostech při petrolejovém osvětlení. Většinou pracovní doba byla od časných hodin až pozdě do noci. Dílna Osolsobě poté jako první v Rousínově v roce 1910 zavedla do provozovny elektrické osvětlení. Na přelomu století podnik pořídil i dřevoobráběcí stroj, ručně poháněnou pásovou pilu, která později získala parní pohon. To již bylo zásluhou, syna Jana Osolsobě, Richarda Osolsobě.67
65
Václav Sedlmajer, Rousínov v proměnách času, recenze, 2014, s. 5. Nepublikovaný strojopis. František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 90. 67 Ibidem, s. 91. 66
29
5.2 Richard Osolsobě a vývoj firmy V první polovině 20. století rozvinul Richard Osolsobě68 otcovu malou stolařskou firmu v tovární podnik. Jak již bylo zmíněno, Jan Osolsobě byl zastáncem vzdělání odborného. Toho požadoval i u svého syna Richarda Osolsobě.
V rozhodnutí,
jakým
směrem vést svého syna, Janovi pomáhal
nadučitel
Jan
Antonín
Růžička, který si uvědomoval slabou pozici
průmyslu
oproti
povolání
úředníků. Nabádal proto k odbornému vzdělání a podnikání.69 To bylo v jeho době něco výjimečného. Jan Osolsobě uposlechnutím jeho rad dokázal, že si podle dobově akcentované normy cení řemesla a že nejedná jako druzí, kteří raději dávají své syny na studia jen, aby
Obrázek 1. Richard Osolsobě, portrét.
z nich měli „pány“.70
Jan Osolsobě tedy synovi poskytl vzdělání na Odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi a dále na Vyšší průmyslové škole při Technickém muzeu ve Vídni. Ve Vídni Richard zůstal po studiích zaměstnán jako dělník, vedoucí a kreslič.71 V roce 1894 se v Rousínově přidal k řízení závodu svého otce, kde bylo zaměstnáno osm
68
29. 1. 1874 – 6. 6. 1943. Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934, s. 163-166. 70 Poměr malého živnostníka k většímu, Československý truhlář, roč. XII, 1926, č. 1, s. 2. 71 František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 90-91. 69
30
dělníků. Dílna byla bez strojů a zabývala se výrobou „laciného leštěného nábytku.“72 Po celou dobu se k výrobě nábytku užívalo masivní dřevo, až ve dvacátých letech 20. století se přešlo na výrobu celodýhovaného nábytku. Podle slov Josefa Komárka Richard Osolsobě svojí vytrvalou a houževnatou prací měnil závod v silný podnik. Pracoval někdy i čtrnáct hodin denně. Kromě vedení podniku se nebránil práci u hoblice a ve strojovně. Staral se také o kreslení, dohled nad výrobou a o prodej.
73
Firmu zorganizoval jak ideově, tak i technicky a odborně. Přešel
z ruční výroby na průmyslovou, zavedením strojů do výroby. S takovou změnou souvisela potřeba zaučit dělníky práci se stroji. Měli k nim nedůvěru, zvláště kvůli úrazu, které stroje mohly způsobit.74 Po požáru v roce 1901 postavil Richard Osolsobě novou dílnu později vybavenou obráběcími stroji na benzínový pohon. Následně ještě nakoupil nové pozemky, na nichž zbudoval strojovnu s moderními stroji na parní pohon. Byly užity k obrábění a k vytápění sušáren.75 V reorganizaci firmy se Richard zaměřil i na nabízený sortiment. Podnik do té doby vyráběl spíše dobře prodejný průměrný nábytek. Richard výrobu začal směřovat k produkci luxusního nábytku, který pro něj představoval nábytek historizujících a secesních tvarů. Největšího rozmachu firma dosáhla nabídkou cenově dostupného nábytku s národní ornamentikou.76 Richard Osolsobě převzal celou firmu do svých rukou v roce 1907, kdy zemřel jeho otec. Později v roce 1926 změnil zápis v obchodním rejstříku. Původní Strojní, nábytkové a stavební stolařství Richard Osolsobě se změnilo na Továrna nábytku,
72
Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934, s. 163. - František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 91. 73 Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934, s. 163-166. 74 Poměr malého živnostníka k většímu, Československý truhlář, roč. XII., 1926, č. 1, s. 2. 75 Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 265-266. 76 František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 91. - Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 265.
31
stavebních prací a dřevěného zboží Richard Osolsobě. Název byl zapsán kromě češtiny ve slovenštině a němčině.77 Včasné přizpůsobení technickému pokroku a požadavkům odběratelů zajistilo trvalý rozvoj závodu. Za šest let vedení firmy Richardem Osolsobě měla firma 60 zaměstnanců, v roce 1914 jich bylo 100, v roce 1926 již 200 a v roce 1931 podnik dosáhl 300 zaměstnanců díky dalším otevřeným prodejnám.78 První filiálku otevřel už v roce 1909 ve Vyškově. Další následovaly po první světové válce. Expanze firmy v meziválečném období je očividná. První světová válka přinesla podniku jisté ztráty, ale díky zakázkám pro armádu měla firma dobře nakročeno pro nový rozvoj v poválečném čase.79 Podobnou stimulaci ostatně přinesla válka i pro jiné podnikatele, jako například Tomáše Baťu, jehož příklad byl v rámci firmy Osolsobě připomínán i současníky, jak bude dále ještě zmíněno. V období první republiky obor nábytkářství dosáhl nebývalého rozkvětu. Richard Osolsobě firmu rychle přizpůsobil moderní době a zajistil atraktivní zakázky. V období vzniku Československé republiky vznikla řada nových staveb, škol, úřadů apod., které bylo potřeba zařídit novým nábytkem. Díky úspěšně zvládnutým realizacím si firma mohla dovolit investovat do nových strojů a rozšiřovat dál svoje výrobky. Ve dvacátých letech 20. století měla firma vlastní dílny čalounické a natěračské, vlastní kreslířský ateliér, sklad nábytku jednoduchého a přepychového a nabízela i železný a mosazný nábytek.80 V tomto období byly také otevřeny filiálky postupně v Bratislavě (1922), ve Veselí na Moravě (1922) a v Moravské Ostravě (1924). Továrně Richarda Osolsobě se podařilo expandovat i za hranice.81 S rozšiřováním podniku se Richard zaměřil také na
77
MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevařského zboží, Richard Osolsobě, Rousínov 1880-1948, Karton 1 – Změny ve znění firmy a živnostenské listy, protokolování, 1904-1936. 78 MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948. - Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934, s. 164. 79 V letech 1914-1918 firma Osolsobě vyráběla bedny na munici. 80 MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku. 81 V roce 1920 naložila firma nábytek do vagonu v 28 bednách dirigovaný do Terstu v Itálii.
32
vnitřní organizaci. Neviděl individuální úspěch, ale úspěch skupiny odborníků vzdělaných a snaživých.82 V Brně kvůli konkurenci otevřel prodejnu nábytku a vzorkovnu až v roce 1926 v ulici Nádražní č. 2. Obchodním vedoucím se stal jeho bratr Karel Osolsobě.83 Ke konci dvacátých let 20. století byla otevřena další filiálka v Praze ve Štěpánské ulici č. 18. Zástupcem v Praze byl Štěpán Gillar. Provozovna se později přesunula na Náměstí Petra Osvoboditele č. 1, kde sídlila v přízemí rohového domu. Zároveň byla ve Veletržním paláci zřízena prodejna nábytku jako poboční závod továrny v Rousínově, kterou vedl Josef Škeřík.84 Během hospodářské krize ve třicátých letech 20. století firma nadále otevírala nové pobočky. V roce 1931 byla prodejna otevřena v Prostějově v ulici Rejskova č. 1, o rok později ve Zlíně v ulici Dlouhá č. 108 a o další rok v Jihlavě na Havlíčkově třídě č. 14.85 Během toho v roce 1933 přišla 5% daň z obratu u podniků vedlejších skladů, které měly více než dvě prodejny. To byl případ firmy Osolsobě, proto Richard Osolsobě po poradě s advokátem, zanechal pouze dvě prodejny v Praze a Bratislavě a ostatní prodejny zaměnil za vzorkovny. To bylo z obchodního hlediska velmi prozíravé. V tomto období byl zároveň nucen uzavřít provozovnu v Moravské Ostravě (1934) a ve Zlíně (1935). 86 Obtížné bylo prosadit se v Brně, kam se soustředila moravská nábytkářská produkce. Vůdčí roli si zde držely dřívější Vaňkovy U. P. závody a novější S. B. S. (Standart, bytová společnost), které udávaly směr vývoje moderní interiérové tvorby. Situaci firmě ani neulehčilo šetření živnostenského úřadu. Potom, co Richard Osolsobě prohlásil brněnskou pobočku za vzorkovnu a přesunul ji na ulici Křenová č. 7, se objevily výhrady vůči tomuto kroku. Úřad se vyjádřil následovně: „V Brně jest celá řada živnostníků a obchodníků, kteří se výrobou a prodejem uvedeného zboží zabývají, takže obyvatelstvo města Brna má možnost svoji potřebu krýti
82
Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934, s. 163-166. MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevařského zboží, Richard Osolsobě, Rousínov 1880-1948, Karton 1 – Změny ve znění firmy a živnostenské listy, protokolování, 1904-1936. 84 Ibidem. 85 Ibidem. 86 Ibidem. 83
33
u stávajících výrobců a obchodníků. V blízkém okolí zamyšlené provozovny provozují živnost podobného druhu a to: Jak Zeisel, stolařství, Křenová č. 26, Firma Ant. Skarytka a synové, Křenová č. 48, Firma Ant. Skřivánek a syn, Křenová č. 73, takže není ve veřejném zájmu, aby počet obchodů podobného druhu byl neúměrně ku skutečné hospodářské potřebě zvyšován. Zřízením vedlejšího závodu – skladu utrpěla by též schopnost již stávajících živnostníků, hlavně pokud se týče placení daní, různých veřejných dávek apod.“87 Jako obhajobu svojí firmy Richard Osolsobě uvedl, že se jedná o podnik z roku 1866, který byl rozšiřován vlastním úsilím a obětavou prací, a který dává práci 250 dělníkům a 35 úředníkům. Také bylo upozorněno, že majitel firmy pečuje o školení stolařského a živnostenského dorostu. Vybudoval školy pro vzdělání dorostu i dospělých dělníků. „Věnoval se rozšíření blaha a slušného žití mnoha stům jiných.“ Dále Richard Osolsobě pokračuje: „Podnik nás vzal si za své, sloužiti veřejnosti. Dobrým výrobkem, přístupnou cenou a pečlivou obsluhou. S postupným budováním vlastního podniku a jeho rozšíření odbytiště svých výrobků a to vedlejších závodů, poněvadž místo samo s 2000 obyvateli odbyt naskytlo.“ Odbyt v Brně činil 1/6 výrobní kapacity celého podniku, znamenalo by to tedy vyřadit 50 dělníků a úředníků. Dále uvádí, že v letech 1931-1932 utrpěl podnik během hospodářské krize ztráty. A říká, že ostatním firmám nekonkurují, protože jejich pobočka je v Brně již od roku 1926, takže ostatní provozovny byly zřízeny později a konkurují jejich firmě. Povolení výrobny v Brně je poté doloženo z roku 1939.88 Richard Osolsobě, jak vyplývá z výše uvedeného textu, se mimo vedení závodu, stejně jako jeho otec, věnoval v Rousínově rozvoji školství. Získal kvalifikaci na ústavu pro vzdělání učitelů pokračovacích škol při průmyslové škole v Brně. Po třiceti letech učení na učňovské škole v Rousínově založil dělnický ročník s netradičními vyučovacími předměty, jako byly národohospodářství, průmysl dřevařský český a německý, organizace výroby. „Osnova dělnického ročníku je přizpůsobena stáří návštěvníků a hlavně praktickému životu, neboť dělnictvo v továrnách a živnostenských
87
MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevařského zboží, Richard Osolsobě, Rousínov 1880-1948, Karton 1 – Změny ve znění firmy a živnostenské listy, protokolování, 1904-1936. 88 Ibidem.
34
podnicích prakticky svojí živnosti se učí a v dělnickém ročníku doplňuje theoretickými vědomostmi svoje odborné vzdělání v náležitý celek.“89 V letech 1912-1932 byl Richard Osolsobě jmenován do čela Pokračovací školy pro učně stolařské.90 A stejně jako otec byl také Richard Osolsobě zvolen starostou města Rousínov. „Je pochopitelné, že starostou ve Zlíně, v městě dobrých bot, je švec Baťa. Je samozřejmé, že rousínovští stolaři zvolili si starostou stolařů stolaře Osolsobě.“91 Po funkci starosty Richard Osolsobě převzal funkci ředitele Občanské záložny. Zmíněná podobnost Richarda Osolsobě s Tomášem Baťou se nabízí. V dobovém tisku se objevuje i přirovnání: „Auta – Ford, boty Baťa, nábytek – Rousínov.“92 Tomáš Baťa si se svými sourozenci obuvnickou živnost založil v roce 1894. Po těžkostech na začátku podnikání se díky novým inovacím firma začala rozvíjet. Tomáš Baťa díky zkušenostem z Ameriky zavedl nový způsob organizace práce. Dával práci velkému počtu dělníků, staral se o vzdělání svých zaměstnanců a působil jako starosta města Zlín. Richard Osolsobě dosahoval obdobného úspěchu ve svém oboru. Osobnost podnikatele Tomáše Bati pro něj byla zřejmě vzorem. Richard Osolsobě se zajímal kromě již zmíněného o vývoj nábytkářství u nás i v zahraničí. Důležitá pro něj byla inspirace ze zahraničí a sledování technických novinek. Podněty čerpal z časopisu Československý truhlář, který poskytoval informace o nových technologiích a postupech, o nových strojích pro truhláře a radil jak správně podnikat. Dále z periodika Horizont, který vycházel v letech 1927-1932 a byl zaměřen na moderní architekturu, zahraniční výstavy a na účelné výrobky dostupné širokým vrstvám obyvatel. Sám se věnoval publikační činnosti o bytové kultuře. Texty byly uveřejněné v místních novinách nebo v katalozích výstavních trhů. Ve článcích se přikláněl k účelnému řešení s ohledem na lidské potřeby. Richard Osolsobě také osobně navštěvoval tuzemské i světové výstavy. Ovlivnila ho účast na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v roce 1900 v Paříži, kde se setkal s tvorbou francouzské florální
89
Richard Osolsobě, Stolařství v Rousínově, Výstavní trh nábytku v Rousínově (kat. výst.), Rousínov 14. 7. – 29. 7. 1929, s. 16. 90 Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934, s. 163-166. - Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 267. 91 Nábytkář – starostou nábytkářů, Rousínov,[1930], s. 1. 92 Rousínov, [1930], s. 1.
35
secese. V roce 1925 procestoval Německo, Holandsko, Švédsko, kde studoval bytovou kulturu. Na místních výstavních akcích, pokud to bylo možné, se snažil vždy účastnit nejen jako divák, ale i jako vystavovatel.93
5.3 Oldřich Osolsobě a příklon firmy k modernismu Dvacátá a třicátá léta 20. století byla pro firmu spojená také s projevem Richardova syna Oldřicha Osolsobě. Oldřich studoval architekturu v ateliéru Pavla Janáka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze94 a zkušenosti získal také v zahraničí. Při svých návrzích vždy spolupracoval s Josefem Škeříkem. Architekt Josef Škeřík95 byl Oldřichův spolužák z Uměleckoprůmyslové školy v Praze a jeho blízký přítel. Společně se podíleli na architektonických projektech v Rousínově i na návrzích nábytku pro firmu. Přinesli nové výtvarné pojetí ve zvláštních pracích či v sériové výrobě. Vytvořili například kolekci sedacího nábytku představenou na nábytkové výstavě v Rousínově v roce 1934. Na nábytku byla zjevná inspirace skandinávskou produkcí. 96 V roce 1936 Josef Škeřík umírá ve věku 32 let. Návrhy samotného Oldřicha Osolsobě již nedosahují takové úrovně, jaké dosáhly ve společných pracích. Za jejich působení byl navázán styk se Svazem československého díla, pravděpodobně prostřednictvím Pavla Janáka. Svaz podporoval vývoj nových výtvarných tendencí a vypisoval řadu výtvarných soutěží, kterých se firma účastnila. Styky se Svazem československého díla mohly být také vybudované na základě dalších členství.
Architekt
Josef
Škeřík
působil
jako
člen
Syndikátu
výtvarníků
československých, Federace architektů, Sdružení architektů a Svazu socialistických architektů. Během druhé světové války továrna nadále v omezené míře fungovala, i když některé svoje vzorkovny/prodejny zrušila. Produkce továrny byla podřízena válečným
93
Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov 1934, s. 163-166. Studoval v letech 1926-1931. 95 1903-1936. 96 MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení. - Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 270. 94
36
potřebám. V některých podnikových prostorech byla ubytovaná vojska. Řada hotových výrobků utrpěla škody a došlo k jejich ztrátám. Stejně tak bylo poničeno vybavení továrny. Ztratily se úřední dokumentace podniku, proto je dnes poměrně složité dohledat realizace a zakázky firmy.97 Po druhé světové válce firma musela uzavřít své pobočky. Ve čtyřicátých letech prodejna fungovala pouze v Rousínově a v Praze. Další rána v tomto nepříznivém období byla smrt Richarda Osolsobě. I když byly plány firmu nadále rozvíjet, nebyly uskutečněny. Firma byla v roce 1948 znárodněna a začleněna do národního podniku Spojené UP závody, Brno. Výroba se dala směrem k sektorovému nábytku.
97
MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevařského zboží, Richard Osolsobě, Rousínov 1880-1948, Karton 2. - Alžběta Tkadlecová, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží rodiny Osolsobě v Rousínově, in: Vlastivědný věstník moravský, roč. LXV, 2013, č. 1, s. 76.
37
6. Prezentace firmy na výstavách V době, kdy firmu vedl Richard Osolsobě, se stále více rozvíjela prezentace na výstavách a další reklama. Byla to vhodná příležitost k získávání kontaktů a zakázek. Jak již bylo uvedeno výše, osobně Richard Osolsobě nábytkářské výstavy navštěvoval a na výstavách v jeho nejbližším okolí také vystavoval. Výstavy pořádané v moravských městech na konci 19. století byly populární. Předobrazem jim byly výroční trhy, konané v Brně na konci 18. století, jež byly spojené s rozvojem textilního průmyslu. K rozvoji výstavnictví velmi přispěla technickovědecká revoluce. Započala potřebu propagace výrobků a zahájila tak pořádaní výstav a veletrhů. Významné světové výstavy inspirovaly drobnější akce v moravských a českých městech. Na Moravě se uskutečňovaly výstavy ve Vyškově, Třebíči, Hodoníně a později také v Rousínově. Tyto krajinské výstavy se nesly v duchu národním, propagovaly české výrobky pro české spotřebitele. Hromadně se stolařští živnostníci zúčastnili výstav ve Vyškově v roce 1892 a 1895. Výstavy získaly na oblibě a přineslo to příznivý ohlas u zákazníků, kteří se o koupi nábytku začali více zajímat. Postupně se tak Rousínov, jehož místní stolaři se na výstavách představovali, stal vyhledávaným pro svůj kvalitně zpracovaný nábytek.98 Zásluhu na tom měl Richard Osolsobě, který „vedl Rousínov před válkou na výstavu do Vyškova a jinde…“99 První výstava, kde se podnik Osolsobě prezentoval, byla průmyslová výstava ve Vyškově v roce 1896. Jako jediní rousínovští výrobci nábytku zde představili svoje výrobky, které si získaly pozornost a uznání. Byli oceněni zlatou výstavní medailí. Jan a Richard Osolsobě se u uvedených výrobků inspirovali Národopisnou výstavou v Praze, která proběhla o rok dříve (1895). Po zmíněné výstavě se rozšířila vlna národnostního uvědomění, s níž souvisel zájem o nábytek s národní ornamentikou a lidovými vzory a bojkot nábytku německých firem.100 Na výstavě nabízeli Osolsobě
98
Poměr malého živnostníka k většímu, Československý truhlář, roč. XII., 1926, č. 1, s. 2. Nábytkář – starostou nábytkářů, Rousínov,[1930], s. 1. 100 František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 91-92. - Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 265-266. 99
38
tedy nábytek bohatě zdobený podle vzoru české lidové světnice. Cena nabízeného nábytku byla poměrně nízká. Bohatě zdobená a plně zařízená česká lidová světnice byla nabízená za 90 zl. Zařízení ložnice z tmavého ořechového dřeva s javorovými výplněmi, na nichž byly vypálené a malované národní vzory, bylo možné pořídit za 290 zl. Kromě toho měli i jiné drobnosti vyrobené ze dřeva s emblémem znaků koruny české nebo s malovanými obrázky návsí. Těmito výrobky si firma zajistila rozsáhlý odbyt v českých oblastech. 101 Rousínovští výrobci nábytku se pravidelně účastnili následujících výstav ve Vyškově, kde propagovali svoje výrobky a získávali za ně různá ocenění. Například Jan a Richard Osolsobě získali bronzovou medaili ministerstva obchodu na Hospodářskoprůmyslové a národopisné výstavě v roce 1902.102 Oceněni byli následně v roce 1903 v Kloboukách a Třebíči, a ještě v Hodoníně v roce 1905. Úspěchy rousínovského nábytkářství
vedly
k uspořádání
Krajinské
hospodářsko-průmyslové
výstavy
v Rousínově v létě 1911. Podnět k jejímu uspořádání vzešel ze společenstva řemeslných živností a obecního výkonného výboru.103
6.1 Krajinská výstava v Rousínově, 1911 Pro rozvoj nábytkářství v Rousínově byla krajinská hospodářská výstava velmi významná. Na její realizaci se velkou mírou podílel Richard Osolsobě. Za dobu trvání se na výstavu přijel podívat vysoký počet návštěvníků. Bylo to podpořeno i díky doprovodným sjezdům a sletům.104 Propagační kampaň na výstavu započala v březnu roku 1911 a téměř celý rok byl s výstavou spojený. Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava byla vybudovaná na rozsáhlém území, kde byla postavena řada dřevěných výstavních pavilonů. Celé výstaviště bylo také elektricky osvětlené. V osvětlených pavilonech firmy prezentovaly svoje nejlepší zboží. Kromě samotných výrobků se na výstavě objevily hospodářské
101
František Čáda – Jan Janák – Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s. 91-92. 102 Ibidem, s. 93. 103 Ibidem. 104 Ibidem.
39
stroje, benzinové motory hasičské, sokolské nářadí, pumpy, váhy, odstředivky a další.105 Diváci se tak mohli poučit ohledně strojové výroby. Tento počin měl sloužit ke sblížení výrobce a spotřebitele. Výstava měla lidem představit výrobky z domácích továren, nikoli ty, dovezené ze zahraničí. Měla tak podpořit sebevědomí místních podnikatelů, kterým občas chyběla odvaha se prosadit. Sloužila i jako pobídka k další činnosti a k rozvoji průmyslu, umění a vzdělání.106 Svoji expozici představila Továrna nábytku Richard Osolsobě v oboru stavebním - Stolařství a bednářství, vedle dalších stolařských podniků. Osolsobě předvedli ložnici s malovaným slováckým ornamentem, historizující nábytek i nábytek moderních geometrických tvarů, objevující se ve Vídni.107 Z Nového Rousínova se výstavy účastnil Eduard Sedlmajer, zabývající se nábytkem, jídelnami, ložnicemi všech slohů v každém provedení, úplnými výbavami pro novomanžele (tzv. pro nevěsty), zařizováním hotelů, spolkových místností, restaurací a kaváren. Nechyběl ani druhý tovární podnik Pilát a Šmídek, první moravský závod pro moderní zařizování bytů, nabízející kromě nábytku i koberce a záclony. Dále stolař Jan Pospíšil a stolař František Kaláb. Mimo to zde byli zastoupeni další stolaři z nedalekých obcí, ze Slavkova, Slavíkovic a Kovalovic. Jejich počet nepřesáhl počet deseti.108 Z Brna se účastnila továrna nábytku Aloise Františka Waňury, jež patřila k meziválečným konkurentům firmy Osolsobě. Na výstavě lákala sloganem: „Výroba všeho druhu nejjednoduššího i nejlepšího provedení se zárukou, různé polotovary tu i cizozemské. Zařízení soukromých bytů, veřejných místností a všech druhů inter. dle vlastních i dodaných návrhů.“109
105
Milan Řepa – Karel Lochman – František Havíř (eds.), Rousínov v proměnách času, Brno 2012, s. 13. Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov 30. 7. - 3. 9. 1911. 107 Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 267. 108 Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov 30. 7. - 3. 9. 1911. 109 Ibidem. 106
40
Inzerát firmy Osolsobě ale nad ostatními vynikal. Vedle textů ostatních podniků se Továrna nábytku Richard Osolsobě v Novém Rousínově prezentovala se snímkem aktuálního nábytku. Zájem byl v tomto období o vybavení v různém národním slohu. Proto byl text „Dodává veškeren nábytek v parních sušírnách vysušený. Stálý sklad.“ doplněn o fotografie nábytku inspirovaného lidovými motivy.110
Obrázek 2. Inzerce továrny nábytku Richarda Osolsobě, 1911.
Moravské výstavy a trhy před první světovou válkou spojovala tendence prosazovat české výrobky. Úspěšně se tato tendence uplatnila u českého nábytku. Na zvýšení sebevědomí menších podniků se zásadně podílela Krajinská hospodářskoprůmyslová výstava v Rousínově. Výstava byla předobrazem pro pozdější rousínovské trhy s nábytkem. Po první světové válce se podniky více účastnily výstav i ve větších městech, jako bylo Brno, Praha nebo Bratislava. Firma Osolsobě se po válce ukázala na zahradnickém veletrhu v Brně v roce 1921. Prezentovala se třemi bytovými interiéry. Jídelnou inspirovanou art decem, již navrhl architekt František Buben. Architekt František Buben byl inspektor odborného školství a ředitel státní odborné školy pro zpracování dřeva
110
Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov 30. 7. - 3. 9. 1911.
41
v Praze. Mimo jeho návrh se na výstavě objevila kubistická ložnice a pokoj pro hosty ve folklórním stylu, jejímž autorem byl Richardův bratr Karel Osolsobě. Karel Osolsobě měl sice na starost obchodní oddělení na brněnské pobočce, ale protože vystudoval Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, věnoval se příležitostně i navrhování.111 V roce 1925 na Brněnských výstavních trzích firma představila zařízení celého bytu. Jednalo se o zařízení ložnice112 a kuchyně s příborníkem.113 Podobné typy kuchyní se objevovaly, od dřívějších let, na stránkách časopisu Československý truhlář.114 Ústřední motiv v horních dvířkách příborníku byl také k vidění v realizaci Josefa Hoffmanna.115 Koberce, závěsy a ostatní textilie poskytla k dotvoření expozice brněnská firma R. Zöllner, se sídlem na Náměstí svobody č. 23. 116 Volná místa na stolcích a skříňkách byla doplněna různými výrobky užitého umění. Dominovala velká váza, připomínající tvorbu Pavla Janáka. Nebo jiné dekorativní vázy, či skleněné dózy, karafy, skleničky a keramické sošky. Vše pocházelo z brněnského obchodního domu s lampami, porcelánem a sklem, Albert Stern. Obdobně se podnik ukázal na veletrhu v Bratislavě.117 V Bratislavě byla vystavená jídelna, několik typů ložnic118 a stejná kuchyně jako byla k vidění na výstavě v Brně. Ložnice byly prováděny v kompletech manželská postel, noční stolky, skříně, psycha s křeslem, židlí nebo jiným sedátkem. Zákazník si mohl vybrat z různých provedení. Nejen stylových, ale i materiálových. Nabízel se pařený buk s břízou, jasanem nebo africkou hruškou. Dále leštěný ořech či třešeň. Ložnice se prezentovaly v celých sériích doplněné textiliemi a obrazem nad manželskou postelí. Obrazy většinou
111
Pamětní kniha rodiny Osolsobě, Soukromá sbírka Václava Sedlmajera, Rousínov. - Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 269. 112 Ložnice 4002, 64 O. 113 Kuchyně 150, 160 O. 114 Československý truhlář, roč. I, 1923, s. 12. 115 Hala v Sanatorium Westend v Purkersdorfu, 1904, in: Eduard F. Sekler, Josef Hoffmann. Das architektonische Werk, Salzburg 1986, s. 71. 116 MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení. 117 Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 265. 118 Ložnice 3004a, 3004P, 4002.
42
oválných tvarů měly náboženskou tematiku. Oblíbené byly Madony s děťátkem nebo žehnající Kristus. Nabídka obrazů nechyběla ani v albech firmy Osolsobě. Po menších výstavách spíše prodejního charakteru a výstavách ve větších městech se firma Osolsobě zúčastnila reprezentativní Výstavy soudobé kultury v Brně. Pro podnik se tato událost stala velmi podnětnou a můžeme říct, že výrazně obohatila její tvorbu.
6.2 Výstava soudobé kultury v Brně, 1928 Výstava soudobé kultury v Československu, konaná v Brně v roce 1928, zajistila firmě slibný vývoj. Byla to velkolepá výstava, významná nejen pro užité umění. Prezentovala soudobý materiální a duchovní pokrok, který se rozvinul za deset let existence samostatného státu. Expozice měla několik oddílů a na tomto základě bylo vystaveno několik samostatných pavilonů. Pro Svaz československého díla byl v areálu výstavy postaven obytný dům. Upozorňoval na potřebu výstavby domů v Československu a na úlohu uměleckých svazů a spolků. Obytný dům byl řešen v souladu s názory na bytovou krizi. Jeho návrh se ohlížel na dostupnou cenu, přiměřenou velikost a komfort bydlení. 119 Interiéry domu navrhla řada architektů. Vybavení realizovaly známé nábytkářské firmy. Dominantní postavení měly brněnské UP závody, vedle nich se ale objevila i firma Richarda Osolsobě. Podnik Osolsobě realizoval dívčí pokoj, podle návrhu architekta Josefa Obalila, a vybavil kuchyni. Architekt Josef Obalil, byl žákem Pavla Janáka. Zařízení dívčího pokoje podle jeho návrhu bylo sestaveno z geometrických tvarů. Nábytek byl proveden v leštěné třešni. Židle a stolek působily lehce a zároveň stabilně. Řešení opěradla židle mohlo odkazovat k období skotské lineární secese, v jejímž čele stál Charles Rennie Mackintosh, a které ovlivnilo představitele vídeňské geometrické secese.
119
Marta Filipová, Výstava jako symbol národa a státu. Výstava soudobé kultury v Československu, 1928, in: Ondřej Jakubec – Radka Miltová (eds.), Umění a politika, Sborník 4. sjezdu historiků umění, Brno, 13. – 14. 9. 2012, Brno 2013, s. 254.
43
Mimo to provedla firma Osolsobě realizaci bytu o jedné místnosti v podkroví podle návrhu Bohumíra Kupky. Architekt Bohumír Kupka, žák Pavla Janáka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, vyhrál soutěž Svazu československého díla o nejmenší byt.120 Jeho návrh na Výstavě soudobé kultury byl založen na rozdělení prostoru do jednotlivých funkčních zón. Jedinou výtkou bylo, že byl prostor zařízen drahým nábytkem, který nebyl každému snadno dostupný. 121 Myslel si to i Richard Osolsobě, který později napsal: „Výstava soudobé kultury chlubila se zařízením boháčů, ale prostý, správně řešený a vyhovující byt malého člověka zde nebyl!“122 Zastoupení na výstavě měla samozřejmě také Uměleckoprůmyslová škola, ateliér profesora Pavla Janáka. Pavel Janák pojal stavbu jako rodinný dům prezentující bydlení středních vrstev. Studenti ateliéru navrhli vybavení tohoto rodinného domu určeného pro knihkupce a obchodníka s uměleckým průmyslem. V přízemí byl výstavní prostor, v patrech potom prostor k bydlení. Firma Osolsobě provedla některé studentské návrhy, dále jídelnu podle návrhu Oldřicha Osolsobě a Josefa Škeříka a pracovnu od Bohumíra Kupky. V jídelně stál dřevěný stůl s židlemi a vestavěné skříně, které opticky prostor zvětšovaly. Působil díky nim volně a vzdušně. Pracovna neboli pánský pokoj byl zařízen sedací soupravou, pracovním stolem a knihovnou s povrchovou úpravou leštěného ořechu. U nábytku převládalo zaoblení rohů. Nejvýrazněji se to projevilo u pracovního stolu, který měl kulaté výklopné zásuvky a u křesel se zaoblenými rohy opěradel. Patrně se jednalo o atraktivní pojetí, neboť bylo často publikované v soudobém tisku.123 Kulaté zásuvky se objevily dříve například v roce 1927 v realizaci prodejny v polské Vratislavi.124 Oválné židle také mohly vycházet z dřívějších provedení sedacího nábytku Josefa Hoffmanna.125
120
Pavel Vlček, heslo Bohuš Kupka, in: Týž, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 353. 121 Alžběta Tkadlecová, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží rodiny Osolsobě v Rousínově, in: Vlastivědný věstník moravský, roč. LXV, 2013, č. 1, s. 82. 122 Richard Osolsobě, Bydlení, Výstavní trh nábytku (kat. výst.), Rousínov 5. 7. – 20. 7. 1930, s. 16. 123 Např. Horizont, roč. II, 1928-1929, č. 18-19. 124 Verkaufsraum der WW-Vertretung Wilhelm Bentscher, Breslau 1927, in: Peter Noever – Siegfried Mattl (et al.), Der Preis der Schönheit. 100 Jahre Wiener Werkstätte (kat. výst), MAK Vídeň 10. 12. 2003 – 7. 3. 2004, s. 368. 125 August Sarnitz, Josef Hoffmann 1870-1956. Ve vesmíru krásy, Praha 2008, s. 45.
44
Výstava soudobé kultury v Brně oslavovala kulturní, technický, ekonomický a sociální
pokrok
v Československu.
Svým
pojetím,
prezentací
jednotnosti
československé kultury, se snažila vyrovnat známým světovým výstavám. Vymezovala se oproti dřívějším výstavám,126 které zdůrazňovaly odkaz lidové kultury. Naopak prosazovala nově se rozvíjející průmysl a Brno jako moderní město.127 Následující rok proběhla další významná Výstava moderního zařízení. Pořádal ji Svaz československého díla. Firma Osolsobě tam představila vybavení jídelny a ložnice od Josefa Škeříka a Oldřicha Osolsobě.128 Ve stejném roce, 1929, se konaly první výstavní trhy nábytku v Brně, které pořádal Svaz stolařů, příbuzných řemesel a průmyslu pro republiku Československou v Brně. O výstavní trhy v Brně se usilovalo již delší dobu. Když se následně podařilo na brněnském výstavišti získat pavilon, zbyla krátká doba k vyhledání vystavovatelů. Přesto se místa podařilo obsadit a mezi vystavovateli nechyběla ani Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží Richard Osolsobě. Firma se zde prezentovala ložnicí, jídelnou a praktickou kuchyní „Moderní hospodyňka.“129 V roce 1929 se začaly pořádat výstavní trhy nábytku také v Rousínově.
Obrázek 3. Architekt Bohumír Kupka, pánský pokoj, Výstava soudobé kultury v Brně, 1928.
126
Např. Národopisná výstava českoslovanská, Všeobecná zemská výstava. Marta Filipová, Výstava jako symbol národa a státu. Výstava soudobé kultury v Československu, 1928, in: Ondřej Jakubec – Radka Miltová (eds.), Umění a politika, Sborník 4. sjezdu historiků umění, Brno, 13. – 14. 9. 2012, Brno 2013, s. 249-260. 128 Alžběta Tkadlecová, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží rodiny Osolsobě v Rousínově, in: Vlastivědný věstník moravský, roč. LXV, 2013, č. 1, s. 82. 129 Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Brno 1929. 127
45
6.3 Rousínovské výstavní trhy nábytku Rousínovské výstavní trhy nábytku navázaly na dřívější úspěšnou Krajinskou, živnostensko-průmyslovou a hospodářskou výstavu konanou v roce 1911. Pořádaly se každoročně v letech 1929-1939. Jejich zásluhou se šířilo povědomí o rousínovském nábytku do zahraniční. Zajistily tak významný odbyt stolařských výrobků nejen u nás ale i za hranicemi. Výrobky Rousínova ovládly vývozní trh Moravy a Slezska a potlačovaly konkurenční výrobu Vídně. Výstavní trhy nábytku v Rousínově pořádalo Společenstvo stolařů v Rousínově. První trhy v období od 14. do 29. 7. 1929 byly spojené zároveň s výstavou učňovských prací stolařů a ostatních řemesel. Trhy vznikly z důvodu představit veřejnosti vyspělost nábytku, který se ve velkém rozsahu v Rousínově vyráběl. Zároveň sloužily k tomu, aby se získal širší okruh odbytu.130 V katalogu se u jména Richard Osolsobě nachází přehled vystavených kusů nábytku na prvním výstavním veletrhu. „Pánský pokoj z dubu hnědě mořeného, kombinovaného kavkazských ořechem. Dámský pokoj na slonovou kost natřený. Jídelna ořech leštěný kombinovaný jilmovou kořenicí. Jídelna z ořechu leštěného. Ložnice plná z citronu, kombinovaná ořechem. Kuchyně bílý email, příborník „Moderní hospodyňka.“131 Richard Osolsobě předvedl nejširší zaměření. Ostatní vystavovatelé se zaměřili pouze na ložnice nebo na jídelny a kuchyně. Druhý výstavní trh nábytku se v Rousínově konal 5. – 20. 7. 1930. Již po roce byl vidět pokrok v každém směru. Rousínovští výrobci nábytku se zaměřili více na zákazníka,
kterému
poskytovali
„…výtečné
zboží,
za
ceny
jeho
příjmům
odpovídající.“132 Cílem bylo opět získat nové zákazníky a zájem o rousínovský nábytek u těch, kteří jej ještě neznali. Pořadatelé se netajili potřebou většího odbytu kvůli krizi, která začala doléhat na průmyslové obory. V tomto období firma Osolsobě prezentovala již moderní nábytek, který vycházel z aktuálních názorů a potřeb. Jednalo se o kusy jednoduchých tvarů, bez výrazného dekoru, které byly především funkční. Opustilo se od historizujícího nábytku nebo zařízení s národním ornamentem.
130
Výstavní trh nábytku v Rousínově (kat. výst.), Rousínov 14. 7. – 29. 7. 1929, s. 17. Ibidem, s. 10-11. 132 Výstavní trh nábytku (kat. výst.), Rousínov 5. 7. – 20. 7. 1930, s. 13. 131
46
Následující výstavní trh v období 26. 7. – 9. 8. 1931 se nebál neúspěchu, přestože se jednalo o třetí výstavu v takovém malém městečku v období hospodářské krize. Předchozí trhy byly ale úspěšné a Rousínov se díky nim stal známější. Na třetím trhu nábytku se Richard Osolsobě prezentoval opět větším množstvím nábytku. Vystavil ložnici,
133
zařízení obývacích a pánských pokojů,134 sérii moderních kuchyní, zejména
příborníků „Malá hospodyňka“135 a „Naše hospodyňka.“ Čtvrté výstavní trhy nábytku v roce 1932 byly dokladem, že se Rousínov stal nejvýznačnějším střediskem stolařského řemesla a průmyslu. Přes hospodářskou krizi se zde nadále vyráběl nábytek praktický, vkusný a cenově dostupný. Zájem vystavovatelů o účast na trzích byl velký, byly stále plně obsazeny. Výstavní trhy totiž udržovaly konzum a díky nově získaným zakázkám na trzích nemuseli výrobci propouštět zaměstnance a tím navyšovat nezaměstnanost spojenou s obdobím krize. Stejně tak tomu bylo na pátém výstavním veletrhu v roce 1933. Vystavovaly se nejvíce ložnice, dále obývací pokoje a kuchyně. Firma Osolsobě kromě ložnice a kuchyně vystavila jako jediná zařízení přijímacího pokoje a obývací kuchyni v zeleném emailu. Zaměřili se také na pohovky a křesla. Konkrétněji firma představila ložnici s manželskou postelí, kde byla knihovna zasazená do čela postele. Dále ji doplnily skříně a židle z ohýbaných kovových trubek. Zajímavé bylo řešení obývací kuchyně, kde se nacházela rohová pohovka, sloužící zároveň jako postel. Kuchyňský nábytek byl jednoduchých tvarů, vycházejících z jeho funkcí. Také inzerce firmy Osolsobě vynikala nad ostatními svojí modernější barevnou grafikou. Mimoto firma začala u svého názvu uvádět heslo: dobrý nábytek, dobré bydlení. V roce 1934 na Výstavních trzích firma Osolsobě vystavovala příjímací pokoj ořechový, jídelnu s obývacím pokojem také v provedení ořechu, předsíň, ložnici v bříze a tradičně kuchyni. Předsíň vybavovali trojdílnou skříní, lavicí, zrcadlem a věšáky na odkládání, vše provedené v bílém emailu. V katalogu si návštěvník mohl u každého vystavovatele zapisovat do volného pole poznámky. U příležitosti výstavních trhů, se
133
Ložnice 3031 Roseviolette. Obývací pokoj 37 dubový s ořechem, obývací pokoj 38 dubový s ořechem, pánský pokoj 141 P ořech. 135 Kuchyně „Malá hospodyňka“ v šedém emailu za 1 620 Kč, kuchyně „Naše hospodyňka“ v bílém emailu za 2 170 Kč, kuchyně 160 P Am (tzv. americký příborník) v bílém emailu. 134
47
konal zájezd brněnského Aero-Carr-Clubu. Richard Osolsobě a Antonín Pivečka byli „aerovkáři“ a podobné akce proto podporovali svojí účastí. Na sedmých výstavních trzích nábytek ukazoval soudobou představu o bytové kultuře. V inzerci firmy lákaly k navštívení jejich dalších prodejen v Praze nebo Brně. Ant. Skarytka a synové vystavovali ložnici a obývací pokoje, podobně Tusculum vystavilo ložnici, obývací pokoj, jídelnu a kuchyni. Richard Osolsobě se prezentoval přijímacím pokojem, jídelnou, obývacím pokojem, ložnicí, kuchyní a předsíní. Expozice firmy tedy zahrnovala veškeré bytové zařízení. Na posledním desátém výstavním veletrhu v roce 1939, nabídka sortimentu zůstala stejná. Nově firma Osolsobě hned na první straně nabízela, že poradí s řešením půdorysu bytu. „Přineste s sebou půdorys, rádi Vám poradíme.“136 Výstavní trhy nábytku za období svého fungování především zvyšovaly odbyt rousínovského nábytku, seznamovaly návštěvníky s novými přístupy v bytové kultuře, zejména s praktickým řešením bytového zařízení. Díky katalogům z jednotlivých výstav můžeme sledovat vývoj prezentace jednotlivých nábytkových firem. V roce 1934 proběhla nejen výstava v Rousínově, firma Osolsobě se zároveň účastnila výstavy v Bratislavě a Brně. Prezentovala se nábytkem organických tvarů. Inspirace pocházela zřejmě ze severských zemí. Nejvíce je patrná v předmětech podle návrhu Oldřicha Osolsobě a Josefa Škeříka. Zajímavým kusem bylo lehátko, jehož sedací i opěrací část byla tvořena z jednoho kusu ohýbané překližky, nesené na kovových trubkových nohách. K tomu byl v podobném designu tvořený kruhový stoleček také na trubkových nohách. Dvojice provedla mimo jiné návrh obývacího pokoje 38, který zároveň, díky vícefunkční pohovce, mohl sloužit jako ložnice, jídelna a pracovna.137 V Brně byla dále vystavená ložnice v ořechovém provedení. Expozice nábytku do ložnice byla doplněna výraznou nepřehlédnutelnou cenou sestavy. Vystavené ložnice se potom opakovaly toho roku na výstavě v Bratislavě. Na výstavách je patrná postupná proměna sortimentu firmy. Od prvních výstav, kde převládal nábytek s národní ornamentikou, postupně přes výstavy, kde se projevil vliv
136
Rousínovské výstavní trhy (kat. výst.), Rousínov 23. 7. – 6. 8. 1939. MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení. 137
48
kubismu a art deca, až po výstavy z konce dvacátých a začátku třicátých let 20. století zaměřené více na moderní a funkční nábytek. Proměna souvisela i se změnou přístupu u samotných výstav. Výstavy kolem období první světové války byly spíše národního charakteru. Soustředily pozornost na projev národnostní a převládalo zde úsilí vyrovnat se rakouskému nábytkovému trhu. Později v období první republiky byly výstavy spíše prodejní, jejichž cílem bylo oslovit přímo zákazníky a zajistit tak firmám nové zakázky.
Obrázek 4. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, nábytek, 1934.
49
7. Prezentace firmy v tisku a její reklama Jan a Richard Osolsobě dokázali poměrně rychle zareagovat na změnu způsobu chování v obchodě. Již se nevyčkávalo s nabídkou až po poptávce. Bylo potřeba reklamy. „Reklama-kouzelnice, jíž tma i světlo slouží, hmotou i duchem vládně, rozťala uzavírající řetěz na cestě za zákazníkem.“138 Reklamy na nábytek firmy Osolsobě se objevovaly v dobových časopisech nebo publikacích. Objevovaly se v tiskovinách vedle progresivnějších UP závodů, které měly reklamu v téměř všech soudobých novinách a časopisech zaměřených na bytovou kulturu a stavebnictví. Inzeráty firmy Osolsobě byly vidět například v časopisech Horizont, Československý truhlář nebo Žijeme. Inzerovali také ve Vyškovských novinách a v inzertní části katalogů výstavních trhů s nábytkem. Reklamní inzeráty měly většinou jednoduchou formu. Seznamovaly zájemce s nabídkou firmy. Dále se většinou uvádělo, jak dlouho firma na trhu působí nebo se upozorňovalo na ocenění na výstavách. Richard Osolsobě propagaci výrobků věnoval značné úsilí a do reklam výrazně investoval. Nechal například tisknout pohlednice s fotografiemi z továrny. S rozvojem firmy souviselo také rozšíření inzerátů. Ve sloganech začala být patrná větší míra sebevědomí, příkladem může být reklama v Československém truhláři: „Rozkvět továrny je důkazem nejsolidnější obsluhy. Výroba jest specialisována a tudíž ceny bez konkurence a pro překupníka zvlášť výhodné. Velké zásoby materiálu, který ještě suší se v parních sušírnách, takže výrobky jsou úplně spolehlivé. Vlastní čalounictví, natěračství a kreslírna.“139 V inzertních částech katalogů Výstavních trhů nábytku v Rousínově je zřetelný vývoj grafického pojetí. Firma Osolsobě se snažila odlišovat od ostatních vystavovatelů. Dělala to jak tiskem inzerátu na pevnější kvalitnější papír, tak přidáním fotografie nábytku k textu. Přidával se snímek s aktuálním a progresivním výrobkem. Zvláště inzerát v katalogu k Výstavním trhům nábytku v Rousínově z roku 1933 nabízel odlišné grafické pojetí od dřívějších inzerátů firmy Osolsobě. Text i grafická úprava byly řešeny podle nových podob reklam a plakátů třicátých let 20. století. Vycházelo se
138 139
Výstavní trh nábytku v Rousínově (kat. výst.), Rousínov 14. 7. – 29. 7. 1929, s. 13. Československý truhlář, roč. X, 1924.
50
z konstruktivistické typografie počátku dvacátých let 20. století. Důraz byl kladen na informativní charakter, jednoznačnost a rychlou čitelnost. Dosahovalo se toho jednoduchým písmem, kratším textem a výraznou barevností. Charakteristická byla diagonála, která nesla ústřední informace a zároveň vnášela inzerátu dynamiku. Kromě fotografie se užívala i znakově jednoduchá kreslená forma.140 Přesně podle zmíněných zásad byl nový inzerát firmy Osolsobě vytvořen. Zároveň s ním vzniklo heslo Dobrý nábytek, dobré bydlení.
Obrázek 5. Inzerce firmy Osolsobě, 1933.
Kromě tištěných inzercí na sebe podnik upozorňoval expozicemi na výstavách a zařízením prodejen. Prodejny ve městech byly vždy viditelně označeny. V roce 1933 se přesunula provozovna v Praze do přízemí rohového domu na náměstí Petra Osvoboditele č. 1. Pro označení prodejny byl použitý stejný vizuální motiv, jako u inzerce v katalogu Výstavních trhů nábytku. Velkým jednoduchým písmem byl uveden název firmy, doplněný heslem Dobrý nábytek, dobré bydlení. Podnik Osolsobě dále svoje prodejny obohatil o světelnou neonovou reklamu.
140
Alena Adlerová, České užité umění 1918-1938, Praha 1983, s. 171-187.
51
S konkurencí v Brně se podnik snažil vyrovnat také pomocí reklamy. Po otevření prodejny v Nádražní ulici v roce 1926, vniklo nové firemní logo v podobě pootevřené skříně, z níž vycházel text Osolsobě nábytek. Firma investovala i do pojízdné reklamy. Vozidlo s rozměrnou reklamou upozorňovalo na výstavu v prodejně Brno, Nádražní č. 2. Podnik v tomto období měl také vlastní vozy označené reklamním popisem. Podle uvedených poznatků, můžeme říci, že s rozvojem firmy souvisel rozvoj její propagace. Richard Osolsobě se vždy snažil o ucelenou podobu reprezentace firmy. Dokázal měnit a přizpůsobovat reklamu době, stejně jako přizpůsoboval nábytkové formy. Mohl tak uspět v oslovení větší části obyvatelstva. V prodejnách se zákazníci kromě samotného nábytku mohli seznámit prostřednictvím fotografických alb s realizovanými zakázkami, kterými na sebe firma Osolsobě také upozorňovala. Další kapitoly se proto budou některými realizacemi podrobněji zabývat.
52
8. Spolupráce s architekty Jak již bylo zmíněno dříve, v případě Výstavy soudobé kultury v Brně, firma vyráběla nábytek také ve spolupráci s architekty. Spolupráce nábytkářských firem s architekty byla poměrně běžná. Nejprogresivnější výrobce a návrhář nábytku Jan Vaněk uplatňoval spolupráce s externími architekty už od roku 1911, kdy převzal otcovu stolařskou firmu. Architekti si v jeho firmě nechávali zrealizovat návrhy nábytku pro své klienty. Firma Osolsobě během dvacátých let 20. století tyto služby také nabízela: „nábytek a úplná zařízení bytů, veř. budov, ústavů, úřadů, podle návrhů vlastních a architektů.“141 V předchozím období, před první světovou válkou, návrhy zpracovával většinou sám Richard Osolsobě. Užíval při tom dobové vzorníky a různé předlohy. Od toho se v meziválečném období opustilo. Více se cenilo originální řešení problému navržené školenými architekty. Firma Osolsobě ke konci dvacátých let a během třicátých let 20. století celkově zlepšila kvalitu svých návrhů. V tomto období firma trvale zaměstnávala jako kresliče architekta Antonína Pivečku. Architekt Antonín Pivečka142 se narodil na Valašsku. Studoval odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi u profesora Antonína Švimberského. Antonín Pivečka se ve vlaku seznámil s Oldřichem Osolsobě. Ten ho v roce 1921 přivedl do firmy, kde působil jako kreslič.143 Staral se o nové návrhy nábytku firmy a částečně i o prezentaci firmy. Například při příležitosti průjezdu Tomáše Garrigua Masaryka Rousínovem dne 18. 9. 1921, se podílel na výzdobě města Rousínov a domu firmy Richarda Osolsobě. Dům zdobily věnce kolem oken instalované do kubistických tvarů. Dřevěnou výzdobu vyráběl závod Richarda Osolsobě. Při této příležitosti byla vytvořená brána zdobená pletenými věnci. Další výzdoba byla z chvojí jehličnatých stromů, smotaných s červenobílými fábory a červenobílými prapory.144 Mezi významnější realizaci patřil návrh architekta na zařízení pracovny Ing. Dr. Píška. Ing. Dr. František Píšek byl profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Působil na brněnské technice v různých funkcích, 141
Horizont, roč. II, 1926-1928. 1901-1972 143 Informace z ústního sdělení Ing. Václava Sedlmajera. 144 Pamětní kniha rodiny Osolsobě, Soukromá sbírka Václava Sedlmajera, Rousínov. - Václav Sedlmajer, Rousínov v proměnách času, recenze, 2014, s. 6. Nepublikovaný strojopis. 142
53
v letech 1929-1930 byl jejím rektorem. Byt měl v Brně na ulici Mučednická č. 8.145 Architekt pro profesora do pracovny navrhl pracovní stůl s židlí. Do rohu místnosti usadil pohovku s křeslem a stolek doplněný stojací lampou. Podél jedné stěny pak umístil dvě prosklené knihovny obklopené ze stran skříňkami a zásuvkami. Podobně intenzivní spolupráce probíhala později se synem Richarda architektem Oldřichem Osolsobě a jeho spolupracovníkem architektem Josefem Škeříkem. Tito stálí spolupracovníci se zabývali novými návrhy do sortimentu firmy a vytvářeli návrhy zařízení bytů pro zákazníky. Práci jim pravděpodobně zadávala firma. Jejich konkrétnějším realizacím se budou věnovat další kapitoly. Firma Osolsobě vedle svých stálých architektů užívala služeb externích návrhářů. Je pravděpodobné, že si firma architekty pro návrh sama vybírala. V některých případech mohlo být možné, že vypracovaný návrh byl zadán firmě pouze k výrobě. I tato spolupráce zvyšovala prestiž firmy. Architekti s firmou Osolsobě nejvíce spolupracovali při návrzích vybavení soukromých bytů. Sám Richard Osolsobě si vlastní byt nechal navrhnout architektem. Návrh pro něj vypracoval František Buben. Architekt František Buben, byl zmíněn již dříve v souvislosti s návrhem nábytku v duchu art deca pro zahradnický veletrh v Brně v roce 1921. Mimo to vytvořil v roce 1920 návrh bytu, v kterém následně žil majitel firmy. Jednalo se o zdobný historicky tvarovaný nábytek z černého dubu.146 Nebylo výjimkou zařizovat byty lidem zaměstnaným v továrně. Máme doklad v podobě fotografie například o zařízení bytu pana Laifera, který ve firmě před rokem 1921 působil jako účetní. Externí architekt, který provedl pro firmu několik návrhů nábytku, byl Eduard Žáček. Brněnský architekt Eduard Žáček obohatil portfolio firmy návrhem ložnice z leštěného citronu, typickým svojí výraznou texturou, a jídelny, jež byla tvořená z tradičnějšího leštěného ořechu. Svým návrhem přispěl také k vytvoření příruční knihovny. Příruční knihovna byla řešena ze dvou nástěnných skříňkových bloků
145
Akademik prof. Ing. Dr. mont. František http://encyklopedie.brna.cz, vyhledáno 5. 10. 2014. 146 Československý truhlář, roč. XII., 1926, č. 1, s. 2-3.
Píšek,
Encyklopedie
dějin
města
Brna,
54
zavěšených vedle sebe. Skříně byly otevřené s dělenými přihrádkami na knihy, časopisy, dopisy a jiné. Knihovna byla publikovaná na stránky časopisu Horizont.147 Spolupráce firmy s návrháři zvyšovala podniku renomé. Na základě ukázek výrobků navržených architektem, kterým tak stoupala hodnota, firma oslovovala nové potencionální zákazníky. Ve svých fotoalbech podnik upozorňoval také na realizované interiéry dodané do známých míst nebo pro významné osobnosti.
147
Horizont, roč. II, 1928, leden, s. 173.
55
9. Výběr realizací firmy Osolsobě Nové zakázky si firma Osolsobě zajistila nejen prostřednictvím výstav, inzerátů v tisku, ale i díky svým pobočkám otevřeným po městech Československé republiky. Z počátku vyráběla stolařská dílna jednotlivé kusy nábytku pro širokou vrstvu obyvatel. Následně se firma zaměřila také na nabízení různých variací podle představ zákazníka nebo charakteru zařizovaného prostoru. Dokázala vybavit školní budovy a úřady, stejně tak lékárny a byty. V následující kapitole, bych se ráda věnovala vybraným zakázkám. Výběr vychází z fotoalb firmy. Lze tedy předpokládat, že se jednalo o vážené realizace, kterými se firma reprezentovala. Jsou rozdělené na institucionální a veřejné, a na soukromé realizace pro jednotlivce.
9.1 Institucionální a veřejné zakázky Se vznikem nového státu vznikaly i nové správní, školní a jiné budovy. Továrna Osolsobě dodala nábytek do několika z nich. Zabývala se zejména vybavením školních budov a úřadu, proto těmto realizacím bude věnována větší pozornost. Konkrétně firma vybavila kancelářské prostory Občanské záložny v Rousínově nebo Poštovní šekový úřad v Brně. V roce 1926 byla v Brně založená pobočka Poštovního úřadu šekového.148 Firma Osolsobě pro pobočku zrealizovala přepážku v hnědém dubu s mosaznými nadstavci. Dále ostění v hnědém dubu naproti přepážce. Do ostění byly zasazeny lavice doplněné stoličkami. V podobném duchu byla realizovaná zmíněná Občanská záložna v Rousínově. Provedení zařízení bylo také v hnědém dubu. Do roku 1930-1931 bylo běžné vyrábět kancelářský nábytek pouze z dubového dřeva, zhotovený rámovou konstrukcí s výplněmi. Platila na to československá norma č. 1056 z roku 1931, která předepisovala výrobu kancelářského nábytku z dubového dřeva s výplněmi z překližky dýhované dubovou dýhou.149 Mimo
148
Jan Hájek, Československá Poštovní spořitelna ve 30. letech a v době okupace, Vědecký časopis Vysoké školy ekonomické v Praze, http://www.vse.cz/aop/185, vyhledáno 13. 10. 2014. 149 Moderní kancelářský nábytek v meziválečném období, Nábytek – dnes, http://www.nabytek-dnes.cz, vyhledáno 13. 10. 2014.
56
přepážku do prostoru byly dodány kancelářské skříně. Mohly pocházet z nabídky kancelářského nábytku „Klimax,“ který firma nabízela. Mezi další institucionální zakázky patří brněnské realizace, Zasedací prostor elektrických drah a Rektorát Masarykovy univerzity. K nábytku pro zasedací síň brněnských elektrických drah se přistupovalo reprezentativně. Velký masivní stůl byl obklopený z obou stran čalouněnými židlemi s područkami. Návrh provedl brněnský architekt Stanislav Kučera. Architekt Stanislav Kučera se později podílel s Janem Vaňkem a Bohuslavem Fuchsem na založení podniku S. B. S.150 Inspirace lidovým uměním, historismy a art decem se projevila potom u zařízení rektorátu Masarykovy univerzity v Brně na Sirotčí ulici.151 Rektorát byl postaven v letech 1922-1924. Konečnou úpravu projektu provedl architekt Miloš Laml.152 Miloš Laml byl architektem a urbanistou technického oddělení místodržitelství v Brně, později na stejné funkci na Zemské politické správě v Brně. Tam byl pověřen modernizací a výstavbou budov Masarykovy univerzity.153 Místnost, již vybavila firma Osolsobě, byla do výšky dveří obložená dřevem. Na vyvýšeném podiu s ozdobným zábradlím byl umístěný velký stůl s židlemi. Pod podiem stál masivní pracovní stůl a křeslo. V Bratislavě, kde měla firma svojí pobočku od roku 1922, bylo provedeno vybavení bufetu v sokolovně a pokojů pro Krajinský úřad. Bufetu pro sokolovnu dominuje luxusní art deco bar s výrazným štítem. Honosně byl zařízený i Krajinský úřad v Bratislavě. Pro pánský přijímací pokoj na Krajinském úřadě byla vyrobena knihovna, skřínka na likéry, psací stůl, klubový stolek, kuřácký stolek a stolek na květiny. Vše v leštěném ořechu. Celkový charakter pánského pokoje byl elegantní klubový. Křesla byla kožená, uzpůsobená pohodlí pánů. Odlišně se přistupovalo k dámskému přijímacímu pokoji. Nábytek byl světlý a velmi dekorativní. Vynikalo čalounění s květinovým vzorem. Oproti mužnému pánskému pokoj, dámský byl více elegantní, ženský a noblesní. Na příkladu Krajinského úřadu můžeme vidět, jak rozdílné
150
Anděla Horová, Nová encyklopedie českého výtvarného umění. A-M, Praha 1995, s. 232. Dnešní ulice Grohova. 152 Galerie univerzity, Významné budovy, Grohova 7, Masarykova univerzita, http://www.muni.cz, vyhledáno 16. 11. 2014. 153 L.K., heslo Miloš Laml, in: Adéla Horová, Nová encyklopedie českého výtvarného umění. A-M, Praha 1995, s. 436. 151
57
práce byla firma schopna vyrobit. V případě pánského pokoje se vycházelo z tvarů směru art deca, naopak u dámského pokoje byly použité historizující formy. Z oblasti zařízení škol víme o realizaci nábytku pro Gymnázium ve Zlatých Moravcích, pro Vysokou školu zvěrolékařskou a pro Obchodní akademii v Bratislavě. V případě Obchodní akademie v Bratislavě se jednalo zřejmě pouze o jednu učebnu, kam byly dodány lavice se sklápěcími sedadly a velká tabule. Další dvě zakázky, vybavení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a Gymnázia Janka Kráľa ve Zlatých Moravciach si zaslouží větší pozornost, protože byly rozsáhlejšího charakteru. Stejná pozornost bude věnovaná i zařízení reprezentativních místností Zemského úřadu v Užhorodě, také z důvodu většího rozsahu realizace.
9.1.1 Vysoká škola zvěrolékařská Brno Vysoká škola zvěrolékařská v Brně byla založená na konci roku 1918, byla první vysokou školou založenou v době první republiky. Vznikla v prostorách jezdeckých kasáren a zemské vychovatelny. S výukou se na škole začalo v listopadu v roce 1919.154 Můžeme předpokládat, že hned po založení vysoké školy, bylo potřeba vybavení do nově vzniklých poslucháren. Firma Osolsobě dodala dřevěné chemické pracovní stoly dvojité s policí do laboratoří, dále realizovala Malou a Velkou posluchárnu. Do Malé posluchárny vyrobila tabule s digestoří, experimentální stůl a skříň na preparáty. Velkou posluchárnu zařídila projekční tabulí a podiem s katedrou. Pravděpodobně firma dodala do poslucháren i veškeré dřevěné lavice, které v popiscích nejsou uvedené.155 Realizace zakázky musela proběhnout před rokem 1928. V tomto roce se objevila fotografie Velké posluchárny, na stránkách časopisu Horizont.156 Jednalo se očividně o významnou realizaci. Nestávalo se příliš často, že by na stránkách časopisů byly uveřejněné fotografie zařízení vysokých škol.
154
Historie univerzity, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, http://www.vfu.cz, vyhledáno 8. 10. 2014. 155 MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení. 156 Horizont, roč. I, 1928, č. 10, leden.
58
Obrázek 6. Vysoká škola zvěrolékařská, Velká posluchárna, 1918-1926.
9.1.2 Gymnázium Janka Kráľa v Zlatých Moravciach Gymnázium Jana Kráľa v Zlatých Moravciach na Slovensku usilovalo řadu let o svoje otevření a následně o nové prostory. Provizorní budovy, ve kterých gymnázium od roku 1913 fungovalo, nevyhovovaly požadavkům školním ani hygienickým. Žáci museli během výuky přecházet mezi budovami a celkově vybavení neodpovídalo moderní výuce.157 Nakonec se v roce 1922 gymnázium dočkalo nové budovy. Projekt na stavbu vypracoval František Vahala. Architekt František Vahala byl jedním z prvních žáků Jana Kotěry a ve svých pracích Kotěrův styl dále rozvíjel. Jeho tvorba se pohybovala mezi kubismem, modernou a klasicismem. Uplatňoval princip klasicistní kompozice, rytmus horizontální a vertikální a sestavoval prostorové buňky do symetrických dispozic.158 Podle jeho návrhů bylo provedeno několik škol a dalších úředních budov.
157
Šiesta výročná zpráva čsl. stát. real. gymnazia Janka Kráľa v Zlatých Moravciach za škol. rok 1924-1925, s. 11. 158 Pavel Šopák, František Vahala, Architekt, 2001, č. 7, červenec, s. 70.
59
V případě gymnázia ve Zlatých Moravcích se jednalo o promyšlenou stavbu s několika kabinety a třídami. Budova nabídla pěkné, vzdušné a jasné prostory.159 Projekt Františka Vahaly v monumentální budově gymnázia zahrnoval maximální počet učebních místností, dále laboratoře, kabinety, sborovnu pro učitele, pracovnu pro ředitele, také aulu pro studenty a tělocvičnu. Rozložení těchto prostor bylo situačně a komunikačně promyšlené. Učebny byly obrácené na sluneční stranu, naopak rýsovna a kreslírna na sever. Stavebními pracemi byla pověřena stavební firma architekta Františka Nekvasila v Bratislavě. Ostatní stolařské, klempířské a jiné práce byly provedeny slovenskými firmami.160 Firma Nekvasil za stolařské práce dostala 180 000 Kč.161 Je zajímavé, že ve výročních zprávách gymnázia nikde není uvedená firma Osolsobě. Přesto v jejích albech najdeme fotografie realizace.162 Jedná se o fotografii sborovny, učebny, kreslírny, fyzikálního kabinetu a auly. Podle nabídky firmy na školní nábytek, která se dochovala, můžeme předpokládat, že firma Richarda Osolsobě gymnázium vybavila dřevěnými lavicemi se sklápěcími sedadly, stoly, digestoří a prosklenými vitrínami. Zřejmě dodala i židle z ohýbaného dřeva do auly a sborovny. Předpoklad o realizaci zařízení podporuje skutečnost, že podnik Osolsobě v roce 1922 otevřel v Bratislavě svoji v pořadí druhou prodejnu. Stavba gymnázia byla významnou událostí nejenom pro Zlaté Moravce. Na novostavbu se přijel 31. 6. 1924 podívat i československý prezident. Proto se můžeme domnívat, že vybavení gymnázia byla pro firmu jedna z prestižních zakázek.
159
Štvrtá zpráva Československého štát. vyšš. reál. gymnázia Janka Kráľa v Zlatých Moravciach za školský rok 1922-1923, s. 4. 160 Ibidem, s. 11. 161 Ibidem, s. 12. 162 MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení.
60
9.1.3 Zemský úřad v Užhorodě Mezi rozsáhlou zakázku patřilo vybavení reprezentačních místností Zemského úřadu v Užhorodě. Užhorod leží na úpatí Karpat. Byla to největší aglomerace v Podkarpatské Rusi. V období první republiky byl Užhorod součástí Československa a stal se správním centrem území Podkarpatské Rusi. Ve dvacátých letech 20. století se začalo s rozvojem a přeměnou Užhorodu v moderní město. Řešila se regulace města a propojení staré části města s novou výstavbou. Vznikla čtvrť Malé Galago. Za krátkou dobu zde byla vystavena řada úředních budov. Mezi nimi byla i stavba krajinského úřadu, která výstavbu čtvrti završila v roce 1936. Návrh vytvořil architekt František Krupka. Na stavbě je patrný příklon k modernismu. František Krupka vystudoval architekturu v Praze, dále ji potom studoval ve Vídni u Friedricha Ohmanna. V roce 1918 působil na památkovém ústavu u Dušana Jurkoviče. Následně založil svoji architektonickou kancelář v Bratislavě. Na jeho stavbách je patrný dozvuk kubistického tvarosloví v kombinaci s monumentálními prvky.163 Vybavení reprezentačních prostor dostala za úkol Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží Richarda Osolsobě. Převážně se jednalo o sedací nábytek nejrůznějších tvarů. Prostorné místnosti byly zařízené kulatými stolky s židlemi. Kulaté stolky s leštěným povrchem měly často zdobené nohy geometrickými vzory nebo vertikálními rytými liniemi. Doplňovaly je židle s vysokým opěradlem bez područek nebo nízká čalouněná křesla oblých tvarů. Křesla a židle byly čalouněné látkou s výrazným dekorem. Jednalo se o květinové vzory, jemné proužky nebo geometrické dekory. Tvarosloví nábytku vycházelo zřejmě z vídeňských vzorů. Jako inspirace pro některé nábytkové kusy mohlo sloužit zařízení interiérů domů vystavených pro výstavu Werkbund Siedlung. Výstavní domy představující architektonický doklad vídeňské moderny byly vystaveny mezi roky 1930-1932. Na tvarosloví nábytku v Užhorodě, zejména na pohovkách s nízkým zaobleným opěradlem, je patrná znalost nábytku Josefa Franka. Rakouský architekt Josef Frank,164 po svém působení ve Vídni, projektoval a tvořil ve Švédsku, kde později přijal občanství. Nábytek Josef Frank navrhoval se 163 164
Matúš Dulla – Henrieta Moravčíková, Architektúra Slovenska v 20. storočí, Bratislava 2002, s. 471. 1885-1967.
61
zaměřením na detail. Dekorativní prvky v podobě vzorované tkaniny měly sloužit k relaxaci a odpočinku člověka po práci. Celkově vnitřní vybavení zařizoval především s důrazem na svobodu. Nábytek umísťoval volně po prostoru místností. Také kladl důraz na relaxaci. Obytný prostor měl být opakem místa pracovního. 165 Pokud nábytek do prostor Zemského úřadu vycházel ze zmíněných inspirací, je zajímavé uplatnění nábytku určeného do obytných prostor v místnostech úředních a reprezentativních. Realizace pro veřejný sektor, na jakých se firma Osolsobě podílela, jsou velice různorodé. Dokázala vybavit školní budovy, kde se jednalo spíše o tvarově jednoduché a účelné řešení. Podobné řešení se uplatňovalo i v případě kancelářských prostor. Naopak u reprezentativních místností úřadu se vybavení přizpůsobovalo charakteru zařizovaného prostoru. Všechny zakázky spojoval svědomitý přístup a kvalitní zpracování. Zakázky pro instituce byly pro firmu jistě dobrými referencemi, jakými se ráda pyšnila ve svých fotoalbech.
Obrázek 7. Zemský úřad, Užhorod, kolem r. 1936.
165
Andreas Nierhaus, Viennese Architecture and Interior Design, Werkbundsiedlung Wien, http://www.werkbundsiedlung-wien.at, vyhledáno 9. 11. 2014.
62
9.2 Vybrané realizace pro jednotlivce Zakázky pro soukromý sektor jsou spojené s častější spoluprací s architekty. Ve třicátých letech 20. století bylo zrealizováno několik bytových zařízení podle návrhů Josefa Škeřika a Oldřicha Osolsobě. U některých majitelů se nepodařilo dohledat podrobnější informace, přestože se zřejmě jednalo o známé a dobře situované osobnosti. Josef Škeřík a Oldřich Osolsobě provedli návrh například pro doktora Wellenfelse. Jednalo se o jídelnu, kam byl umístěn skleník na vyšších nožkách. Podobná knihovna na vyšších kovových nožkách se objevila u typového pánského pokoje 148. Doplňovaly ji nízká křesla s vysokým lehce dozadu položeným opěrákem, pracovní stůl a kulatý stolek. Veškeré zařízení bylo provedené v souladu ve stejném materiálu, dubu s ořechem, využívající vyšší kovové nožky. U profesora Malachiera dvojice realizovala obývací pokoj. Pohovka byla zasazená do rámu s poličkami k uložení knížek a drobností. Zajímavé bylo tvarové řešení nízkého stolku se zkosenými poličkami a nízká otevřená knihovna, tvořená vertikálními a horizontálními liniemi. Křeslo s odlehčenou konstrukcí se vyznačovalo plynulým přechodem sedáku v opěrák. Nábytek byl doplněný textiliemi s výrazným květinovým dekorem. Josef Škeřík a Oldřich Osolsobě dále navrhli vybavení bytu doktora Schreiera. Pánský pokoj sestával z křesla a pohovky, sloužící zároveň jako postel. Dále z pravoúhlého stolečku s policí. Konstrukce nábytku je zde dovedená do jednoduchosti a účelnosti formy. Působí lehce a zároveň elegantně. Podobně jsou zařízené i další místnosti: jídelna, kuchyně, ložnice a předsíň. V jídelně byly skříňka a skleník doplněny o rámovou konstrukci. Převládaly pravoúhlé tvary čistých konstrukcí. Inspirací byl kromě skandinávského nábytku zřejmě i nábytek holandský a geometrické formy nábytku Wiener Werkstätte. Konkrétněji u sedacího nábytku v předsíni se můžeme domnívat, že tvůrci znali tvorbu třicátých let 20. století holandského architekta a designera Gerrita Rietvelda.
63
Obrázek 8. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, zařízení bytu Dr. Schreiera, 30. léta 20. století.
Z oblasti zařízení u soukromých bytů nesmíme opomenout vybavení u A. C. Nora. A. C. Nor, vlastním jménem Josef Kaván, v letech 1929-1932 působil v redakci večerníku Telegraf v Praze. Po hospodářské krizi se začal věnovat psaní coby spisovatel z povolání. Byt si firmou Richarda Osolsobě nechal zařídit zřejmě v období po roce 1926, kdy již píše pod svým pseudonymem.166 Na návrzích se jistě, i když není u fotografie uveden, podílel Oldřich Osolsobě s Josefem Škeříkem. V obývacím pokoji kombinovaném s pánským pokojem můžeme vidět stejný kulatý stoleček na kovových nohách, jaký známe z tvorby architektů. Prvek kovové nožky je patrný i v případě dlouhého rohového stolku/ police se skříňkami. U sedacího nábytku jsou typické tendence čisté pevné konstrukce, které architekti uplatňovali i v jiném nábytku. V obývacím pokoji se kromě křesla zmíněných tvarů objevuje typ anglické pohovky s válcovými područkami. Podobný druh se objevuje u obývacího pokoje 24 pouze v odlišném potahu nebo také v pokoji pro svobodného
166
V albech Továrny Richarda Osolsobě jsou fotografie uvedené s titulkem „Zařízení u A. C. Nora.“
64
pána od architekta Bohumíra Kupky. V ložnici najdeme celočalouněnou pohovku opět s válcovými područkami a proužkovým potahem, umístěnou u nohou postele. Po stranách postele jsou zasazeny jednoduché noční stolečky korespondující s provedením velké trojdílné skříně. Na nočních stolcích je známá lampička vyskytující se ve tvorbě Oldřicha Osolsobě a Josefa Škeříka. Stojací lampa z jejich portfolia se potom nachází v hale. Mimo ni je zde anglická pohovka a kulatý stůl s židlemi. Kromě nápadných prvků spojených s tvorbou Oldřicha Osolsobě a Josefa Škeříka můžeme předpokládat, že se návrhem zabývali i vzhledem k tomu, že se byt A. C. Nora nacházel zřejmě v Praze, kde dvojice architektů také působila. A. C. Nor tam v meziválečném období pracoval. Z architektů, se kterými firma spolupracovala, můžeme říct, že Josef Škeřík a Oldřich Osolsobě firmu nejvýrazněji obohatili o nové nábytkové formy. Inspiraci nacházeli u konkurenčních firem, jako byly UP závody, nebo v zahraniční kultuře bydlení. S realizacemi pro jednotlivce souvisí zařízení nově vzniklých podniků pro živnostníky. Podnik Osolsobě v Bratislavě zařídil Institut de Beauté paní Obroučkové. Konkrétně se jednalo o dámský holičský salon, pánský holičský salon a parfumerii. V roce 1926 fotografie realizace byly uveřejněné v časopise Československý truhlář.167 Na stejném místě se objevila také fotografie podobné realizace holírny pana Hřebíčka v Rousínově. V případě holírny byly u skříněk a šuplíků použity kulaté úchyty. Stejné řešení úchytů můžeme najít u skříní podle návrhů Josefa Grunta v časopise Svazu československého díla, Výtvarná práce.168 Továrna Osolsobě se mohla pochlubit i třemi realizovanými lékárnami. Všechny byly v celodřevěném provedení a příliš se od sebe nelišily. Lékárna pro lékárníka Ph. Mr. Smejkala byla zařízená v Brně, Husovicích. Provedení bylo v leštěném modřínu. Téměř totožné uspořádání stolů a zařízení najdeme v lékárně pro lékárníka Ph. Mr. Krupice v Brně na ulici Francouzská, č. 135. V časopise Československý truhlář se objevuje fotografie realizace lékárny pana Krupice.169
167
Československý truhlář, roč. XII., 1926, č. 1, s. 6-7. Výtvarná práce, roč. III, 1924, s. 46. 169 Československý truhlář, roč. XII., 1926, č. 1, s. 6-7. 168
65
Zakázky pro soukromý sektor byly z hlediska tvůrčí svobody jistě volnější. Přesto
firma
zřejmě
vycházela
z požadavků
a
představ
zákazníků.
Oproti
institucionálním zakázkám byla více požadovaná bytová zařízení, která se objevovala na dobových výstavách nábytku. Tedy bydlení v duchu moderních přístupů. Realizace pro významné osobnosti firmě mohly zajistit větší pozornost obyvatel.
66
10. O proměně stylů a stylové variabilitě v rámci produkce firmy Osolsobě Na svém počátku se firma zabývala rukodělnou výrobou zakázkového nábytku. Jednalo se o nábytek z masivního dřeva, povrchově dále upravovaný. Tvořila nábytek pro klientelu v okolí. Jednalo se převážně o klientelu venkovskou. Nad zahraničními výrobky měla firma výhodu, díky znalosti prostředí. V tomto období šlo především o naturalistický nábytek lidového charakteru. Převládal kvalitně řemeslně zpracovaný nábytek přebírající lidové ornamenty a dekory. Inspirace vycházela ze vzorů moravského folklóru. Skříně, stoly, sedací nábytek zdobily plošné dekorativní řezby a malované dekory. Toto lidové předválečné tvarosloví mělo tendenci vymanit se z vídeňsko-německých vlivů. Obyvatelé na venkově, kam zatím příliš vliv větších měst nepronikal, měli o jim blízký folklórní styl zájem. Trend pořizovat si nábytek inspirovaný lidovými vzory podpořila Národopisná výstava v Praze roku 1895. Firma ve svých inzercích následně upozorňovala, že je „zásoba zboží lidového, běžného“ a nabízela nábytek s moravským ornamentem v moderním průmyslu.170 Firma Osolsobě s folklórními předobrazy pracovala spíše volně. Zákazník si mohl dokonce vybrat, jaký ornament je mu bližší. Firma kromě moravského nabízela také ornament slovácký, valašský nebo nábytek doplněný o zdobení ve tvaru vějíře. Po výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925 začal národní dekorativismus ustupovat funkcionalismu, přesto nevymizel úplně a okrajově se projevoval nadále i ve třicátých letech 20. století. Po přizvání Richarda Osolsobě do vedení podniku byla produkce obohacena o výrobu luxusního historizujícího nábytku. Jednalo se především o nábytek čerpající inspiraci z období renesance. Dále se v produkci objevily kusy vycházející z francouzského a anglického baroka, empiru, stylu období Marie Terezie nebo
170
MZA Brno, fond 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948.
67
Ludvíka XVI. Několik kusů zařízení pro jídelnu bylo později vytvořeno i ve stylu chippendale.171 Na přelomu 19. a 20. století se nábytek firmy Osolsobě nechal ovlivnit francouzskou secesí. Vyznačoval se lehkostí, florální zdobností a odklonem od historické tradice. Richard Osolsobě se s francouzskou secesí osobně seznámil na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1900. Ovlivnily ho tam nejnovější výtvarné trendy představené například v pavilonu La Maison de l´Art Nouveau. Zaujali ho umělci sdružení kolem Samuela Binga, kteří v pavilonu vystavovali.172 S rozvojem technologií se vyvíjela také nábytková forma. Vedle forem, které firma nabízela před první světovou válkou, se po roce 1918 objevily reakce na kubismus, rondokubismus a art deco. V případě nábytku inspirovaného kubismem, který byl k vidění na výstavě v Brně v roce 1921, mohlo jít o inspiraci nábytkem Josefa Gočára, Pavla Janáka nebo méně známého Valentina Hrdličky, žáka Jana Kotěry. Valentin Hrdlička působil v Brně, kde přijal místo v ateliéru Dušana Jurkoviče. V letech 1912-1920
provozoval
soukromou
firmu
JIZBA,
architektonický
a uměleckoprůmyslový ateliér, který odrážel dobové snahy o spojení návrhů stylových interiérů s výrobou.173 V meziválečném období se Valentin Hrdlička nevydal na dominantní cestu puristicko-funkcionalistickou, ale pokračoval ve tvorbě dekorativní. Spolupracoval s firmou Tusculum, která realizovala Hrdličkovy návrhy nábytku a dekorativních předmětů. Vybrané realizované kusy si firma zanechala ve své nabídce.174 Je možné, že se firmy Osolsobě a Tusculum navzájem svými přístupy ke kubismu ovlivňovaly a šířily ho tak i na Moravě. Výroba kubistického nábytku, spojená především s hlavním městem, byla na Moravě poměrně netradiční.
171
MZA Brno, fond 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948. Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení. 172 Martina Straková, Tusculum, vlídný domov pro každého. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XIX, Brno 2006, s. 266. 173 Jan Sedlák, Úvod, in: Jindřich Chatrný – Dagmar Černoušková (eds.), Kultura stavění v Brně na počátku 20. století, Brno 2011, s. 3. 174 Jindřich Chatrný – Dagmar Černoušková (eds.), Kultura stavění v Brně na počátku 20. století, Brno 2011, s. 27.
68
Na počátku 20. století podnik Osolsobě nabízel v Rousínově i nově otevřené filiálce ve Vyškově nábytek všech slohů v dokonalém provedení. Díky kvalitnímu zpracování si firma udržela dobrou pověst. Vybavovala ložnice, jídelny, moderní kuchyně. Dále se v jejich sortimentu objevovaly dětské postýlky, vozíky, pohovky, čalounické zboží, květinové stolky, vály na prádlo, prací strojky dřevěné a železné s topením. Firma zřejmě vyráběla také různé dřevěné rámy a ozdoby. Vše, co firma nabízela, se objevovalo v inzercích: „J. R. Osolsobě v Novém Rousínově, strojní stolařství, nabízí nábytek leštěný laciný, nábytek všech slohů patentní prací strojky, váhy na prádlo, patentní školní lavice. Stálý sklad“175 Podnik tak dokázal pokrýt veškerou poptávku soudobých zákazníků. Na základě produkce historizujícího a lidovým uměním inspirovaného nábytku si podnik zajistil dobrý odbyt a oblibu u lidí. Tyto náměty se proto staly dvěma základními směry, v jejichž duchu se vyrábělo až do třicátých let 20. století. I když byl takový nábytek po první světové válce považovaný za neúčelný a nevyhovující, stále o něj byl u zákazníků zájem. Pro společnost vychovanou v duchu dekorativismu byl přechod k moderním myšlenkám složitější než pro modernisty, poučené světovou tvorbou. Proto firma Osolsobě nábytek nadále nabízela, přestože se vedle něho objevoval nábytek moderní a funkční. Měla v nabídce pro zejména venkovskou klientelu připravené různé styly na různém stupni modernosti. Například ještě v roce 1924 se objevuje reklama: „Nábytek pro privátní a překupníky, ložnice, jídelny, kuchyně a laciný leštěný i selský malovaný dodává továrna R. Osolsobě, Nový Rousinov.“176 Ke konci dvacátých let 20. století po úspěšných výstavách, mezi které patřila například Výstava soudobé kultury v Brně v roce 1928, se firma Osolsobě také zaměřila na zařízení bytu podle modernistických názorů. Moderní jednoduché prvky, jaké se začaly ve tvorbě firmy Osolsobě projevovat, byly spojené s Oldřichem Osolsobě a Josefem Škeříkem. Josef Škeřík a Oldřich Osolsobě, jak již bylo zmíněno, vytvářeli návrhy nábytkových kusů na výstavy i novinky do sortimentu firmy. Navrhli již zmíněné lehátko a řadu dalšího sedacího nábytku, inspirovaného severskými vlivy, typickými svými na pohled jednoduchými mělkými konstrukcemi. V jejich pracích je
175 176
Vyškovské noviny, Krajinský list pro kraj vyškovský, roč. XVI, 1907, č. 3. Československý truhlář, roč. X, 1924.
69
znát poučení skandinávskou produkcí. Zřejmě se setkali s návrhy nábytku od designerů, jako byl Alvar Aalto nebo Ole Wanscher. Jednalo se o nábytek kvalitně zpracovaný, vyznačující se jednoduchostí konstrukce, materiálovou čistotou a lehkostí. Prosté provedení působilo měkce a pohodlně. K výrobě se používal jak kov, tak zejména ohýbaná překližka. Architekti se při studiu seznámili také s tvorbou Pavla Janáka a dalších pražských architektů. Vybavení ložnic a obývacích pokojů bylo více ovlivněné dobovými texty o moderním bydlení. Ložnice podle takových textů měly být umístěné na nejlepším místě v bytě. Měly být dobře větratelné a dobře osvětlené. Nábytek měl být účelně umístěný tak, aby nepřekážel v průchodech. Proto mělo být v ložnici umístěno, co možná nejméně věcí. Postel měla být nejlépe umístěna zadní částí ke stěně, po jejich stranách se měly nacházet noční stolky s lampičkou. Vedle každého nočního stolku měla stát skříň, zvlášť pro pána a zvlášť pro dámu. Toaletní stolek měl být umístěný poblíž okna, aby osvětloval tvář upravující se ženy. Byly různé typy toaletních stolků, například obyčejný stolek se zásuvkami a zrcadlem, nebo stolek se dvěma skříňkami se zrcadlem. Nejúčelnější byla potom skleněná deska toaletního stolku. K sezení sloužilo křesílko s nízkým opěradlem, nebo sedačka s poloměkkým čalouněním.177 Ve dvacátých a třicátých letech 20. století firma Osolsobě nabízela několik typů ložnic, které zmíněné podmínky splňovaly. Nabízela manželské postele doplněné nočními stolky s lampičkami a dvěma skříněmi. V sérii nechyběl ani toaletní stolek/psycha se stoličkou. Nábytek byl většinou jednoduchých geometrických tvarů bez dekoru. Zařízení do ložnic bylo prováděné z různých druhů dřev. Pařený buk byl doplněný africkou hruškou, jasanem nebo kanadskou břízou. Oblíbená byla i leštěná třešeň, ořech nebo bříza. V případě obývacích pokojů se také vycházelo z dobových textů. Obývací pokoj měl být denně obyvatelný. Proto měl být vybavený odolným nábytkem z pevného dřeva, například z mořeného dubového nebo dubového leštěného na povrchu. Pohovka měla být potažená pevnou jednobarevnou nebo pruhovanou látkou. Její rozměr měl být vhodný jak k sezení, tak i ke spaní. Pohovka sloužila k sezení paní a pána domu, pro
177
Vojtěch Wonka, Zařízení bytu. Popis praktického, vkusného a účelného zařízení jednotlivých pokojů, Brno [1928], s. 34.
70
ostatní byla vyhrazená místa na židlích kolem stolu poblíž pohovky. Větší křesla se umísťovala k oknu. Mezi další nábytkové kusy mohl patřit příborník, pokud pokoj sloužil i jako jídelna, dále skleník, knihovna, prádelník a psací stůl. Místo velké knihovny a psacího stolu se mohl použít skladnější sekretář a menší knihovnička.178 V sortimentu firmy Osolsobě byly k dispozici veškeré zařízení včetně stojanů na květiny. Nábytek do obývacích pokojů firma nabízela v leštěném ořechu nebo dubu hnědém s ořechem. U některých nábytkových kusů je možná inspirace typovým nábytkem UP závodů. Formy některého sedacího nábytku a knihoven jsou obdobné jako nábytek brněnské konkurence. Pohovka a židle v obývacím pokoji 32 připomínají nábytek UP závodů publikovaný v časopise Horizont z roku 1930.179 Za spolupráce architektů Oldřicha Osolsobě a Josefa Škeříka vznikl nový obývací pokoj 38, který nahradil zároveň ložnici, jídelnu a pracovnu. Byl prezentován na výstavě v Rousínově v roce 1934 a také v tisku. Jednalo se o sekretář kombinovaný s příborníkem, 2 knihovničky, rozkládací stůl pro 10 osob, 6 židlí, pohovku, která posloužila jako postel pro jednu nebo dvě osoby, toaletní skřínku se zrcadlem, křeslo. Ke konci dvacátých let 20. století se firma Osolsobě zaměřila také na moderní kuchyně. Vývoj kuchyně v období první republiky prošel nejvíce změnami. Dříve se jim nevěnovalo mnoho pozornosti a na kuchyni považované za vedlejší místnost ve srovnání s obývacím pokojem a ložnicí se šetřilo. Kuchyně měla většinou špatné osvětlení a téměř žádné větrání. V meziválečném období, kdy se pozornost zaměřila na funkce bytových místností, se věnovala kuchyni velká pozornost. Byl kladen větší důraz na potřeby ženy v domácnosti, která v kuchyni tráví poměrně dost času. Z těchto důvodů se kuchyně proměnila v hygienickou, větranou, osvětlenou místnost, která byla vybavena nejnovějšími technickými vymoženostmi. Tyto vymoženosti usnadňovaly a ulehčovaly hospodyni vedení domácnosti. Upřednostňovala se také menší kuchyně před větší, protože šetřila zbytečné kroky na víc. Dbalo se i na umístění kuchyně podle světových stran, nejvhodnější bylo umístit kuchyni na sever a nejlépe tak, aby vedle sousedila jídelna. Vybavení kuchyně bylo hygienické bez zbytečných nádob, na kterých
178
Vojtěch Wonka, Zařízení bytu. Popis praktického, vkusného a účelného zařízení jednotlivých pokojů, Brno [1928], s. 39. 179 Horizont, roč. III, 1930, č. 27-28, s. 85.
71
se držel prach. Nábytek měl být bez zářezů a profilování. Inspirací se stala kuchyně americká, která řešila ekonomii provozu umístěním plynového sporáku, vodovodu a zařízení
s ledničkou
v blízkosti
sebe.
Pro
americké
řešení
kuchyně
byla
charakteristická jedna skříň, která uskladnila veškeré kuchyňské náčiní. Každá věc měla svoje vyhraněné místo tak, aby nepřekážela. 180 Návrhy praktických kuchyňských příborníků pro firmu Osolsobě vytvářel architekt Antonín Pivečka. Firma nabízela příborník „Moderní hospodyňka“, později přibyla „Malá hospodyňka“ a „Naše hospodyňka.“ Kuchyňská kredenc 160 a 140 byla tvořena podle vzoru amerického příborníku. Americké kredence byly univerzální kuchyňské příborníky, které měly za cíl obsáhnout veškeré kuchyňské náčiní, kávové, jídelní a nápojové příbory, stejně jako úplnou zásobárnu všech potravin, koření a příprav k vaření. Každá věc měla svoje určené místo a šetřila tak hospodyni čas, práci a námahu. Kredenc byla uzavíratelná a na pohled jednoduchá skříň. „Zavřený příborník má hladké plochy, bez zářezů, na nichž by se usazoval prach.“181 Uvnitř se skrývala celá řada úchytů, šuplíků a poliček. Vnitřní strana dvířek skříně samozřejmě také sloužila k uchycení nádobí. Toto řešení odpovídalo dobovým názorům, pojímajícím kuchyni jako provozovnu. „Kuchyň, to je dílna, pracovní místnost, v níž nemá místo žádná zdobnost, nebo přepych. Hlavní ozdobou kuchyně je vzorná čistota a úzkostlivý pořádek.“182 Podle nových zásad spojených s prosazováním komfortních podmínek pro „hospodyňku,“ souvisel příklon firmy Osolsobě k plynovým sporákům. Vybavovali jimi svoje kuchyně. Plynový sporák nejen, že urychloval vaření, ale také dělal prostor kuchyně hygieničtějším. Stejně jako xylolitová podlaha, dobrý větrák, široké a velké okno a olejový nátěr na stěnách. Důraz se kladl také na osvětlení plotny a stolu. Provedení příborníku „Moderní hospodyňka“ bylo z měkkého dřeva, z větší části překližky. Nátěr byl bílý email, s černou patkou a viditelnými vnitřními částmi natřenými na červeno. Niklované kování vše doplňovalo. S „Moderní hospodyňkou“
180
Několik poznámek o kuchyni, Horizont, roč. II, 1928, č. 18-19, s. 65-67. MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení. 182 Vojtěch Wonka, Zařízení bytu. Popis praktického, vkusného a účelného zařízení jednotlivých pokojů, Brno [1928], s. 12. 181
72
firma dodávala žehlicí desku a téměř celé vybavení. Od sklenic na kávu přes desky na maso po solničku a pepřenku.183 Architekt Antonín Pivečka vytvořil také návrh na bednu na uhlí „Rios.“ „Rios“ byla přesněji bedna na uhlí a koks. Sloužila jako odkládací stolek u sporáku nebo pro plynový vařič. Umožňovala snadné uskladnění 50 kg uhlí. Zároveň svým praktickým vnitřním uspořádáním zamezovala znečištění uhelným prachem. Stejně jako kredence, které firma nabízela, šetřila místo v kuchyni.
Obrázek 9. Antonín Pivečka, americký příborník „Malá hospodyňka,“ 1929.
183
Výstavní trh nábytku v Rousínově (kat. výst.), Rousínov 14. 7. – 29. 7. 1929, s. 57.
73
Příklon podniku Osolsobě k modernistickému pojetí, byl patrný i ve třicátých letech 20. století. S hesly „účelnost, vkus, dobrá jakost, pohodlí, láce“ firma Osolsobě zařizovala celé byty. Z překližkového nábytku dokázala firma zařídit moderní domácnost za dostupnou cenu. Přestože firma měla v nabídce i kovový nábytek, příliš se v této oblasti nerozvíjela. Moderní ocel se většinou užívala jako doplněk nebo v případě menšího nábytku, například u stojanů na květiny. Kovové trubky začal ve svých návrzích více užívat Oldřich Osolsobě a Josef Škeřík. Například na fotografii z výstavy v Rousínově z roku 1933 je k vidění kovová židle sestavená z pružných trubek. Řemeslná práce stolařské dílny byla spojená s dobovou poptávkou a stylovou pluralitou konce 19. století. S přistoupením Richarda Osolsobě do firmy a zavedením tovární produkce se výroba rozšířila. Nadále podnik dokázal vyrábět nábytek podle požadavků, které přinášela doba. Po první světové válce vyráběli nábytkové kusy historizující, s lidovým dekorem a vedle toho se zaměřovali také na nábytek puristických forem. Ve dvacátých a třicátých letech se firma soustředila na vybavení malých bytů a přinesla nová řešení v podobě více účelného obývacího pokoje nebo moderní kuchyně. O kuchyňském zařízení, které továrna vyráběla, vyšel článek Naše kuchyně.184
184
Naše kuchyně, MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, obrázky výrobků a bytového zařízení.
74
11. Myšlenky,
inspirace
a
názory
Richarda
Osolsobě
na interiérový design V období druhé poloviny 19. století, kdy Jan Osolsobě zakládal svoji stolařskou dílnu, u nás převládal vliv Vídně. Protože se Jan Osolsobě přidával na stranu boje za svobodu a národnostní práva, vypovídala o tom i výroba nábytku. Na konci 19. století se již začal objevovat větší zájem o nové technologie a strojovou typizaci. Jan Osolsobě se zatím klonil více k dekorativismu a k lidovému proudu, který byl spojený s národnostními tendencemi. Vedle toho podnik vycházel z vídeňských vzorů. Zaměření na vídeňské a německé vzory bylo způsobeno snahou najít klientelu i mezi německy mluvícím obyvatelstvem.
Dílna
používala
vzorníky
z časopisů
Tischlermeister
nebo
Das Interieur, které přinášely obrázky interiérů z Vídně, Budapešti a dalších měst.185 Inspirace firma čerpala i ze vzorníku nábytku Einfache moderne Möbel. Podnik Osolsobě se tak přizpůsoboval rakouské produkci nábytku, přesto proti těmto zahraničním vlivům bojoval svým lidově zaměřeným nábytkem. Později se závod zaměřil na výrobu historizujícího nábytků. Zejména na kusy ovlivněné renesancí. Klasicizující prvky na nábytku mohl podnik získat z katalogu Stuccolin,186 který obsahoval řadu inspiračních štuků a jiných zdobných prvků. Svoji pozornost podnik směřoval i k Francii a Anglii. Vznikl nábytek inspirovaný francouzským historismem a pozdější secesí. Stejně jako nábytek vycházející z anglické minulosti. Tvorba na přelomu 19. a 20. století byla velmi rozmanitá. Firma se jednoduše přizpůsobovala poptávce. Když po první světové válce vzniklo samostatné Československo, pozorujeme projevy osobitého národního stylu, který se projevoval v monumentálním umění i designu. Hledání stylu státních symbolů a ceremoniálů souviselo s potřebou podepřít národní identitu nově vzniklého státu. Folklórní inspirace se nabízely, protože v novém státu převažovaly slovanské národy. Čerpání ze zdrojů lidové kultury v případě
185
V archivním fondu se nachází Das interieur, Wiener Monatshefte für Wohnungsausstat tung und angewandte Kunst, XV, Jahrgang 1914-1915. 186 V archivním fondu se nachází Stuccolin, album 10.
75
osvobozujících snah malých národů mělo v 19. století dlouho tradici.187 Projevy národního stylu v širších souvislostech se podrobněji ve svých textech zabývá Vendula Hnídková.188 To, že měl podnik Osolsobě blízko k národnostním projevům, dokazuje nejen výroba lidového, ale i kubistického nábytku. V meziválečném období měla firma Osolsobě v nabídce nadále tradiční historizující nábytek a nábytek ovlivněný lidovou tradicí. Bylo to především kvůli oblibě u zákazníků, kterou nezměnilo ani časté upozorňování teoretiků a zastánců nového funkčního směru. Myšlenky o odklonu od vídeňských vlivů a prosazování funkčního nábytku Richarda Osolsobě zřejmě zajímaly. Dokazuje to publikace Nábytek pro naše obydlí od profesora Arch. Václava Jeřábka z roku 1920189, kterou firma vlastnila. Architekt Václav Jeřábek absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi, stejně jako Richard Osolsobě. Působil jako profesor odborného kreslení na Státní průmyslové škole v Jaroměři. Zabýval se návrhy bytového zařízení. Ve sbírce vzorových předloh Nábytek pro naše obydlí kladl důraz na osvobození se od vídeňských vlivů. Podle autora byli truhláři většinou odkázaní na tištěné předlohy, které byly převážně vídeňského původu. Proto po založení republiky byly potřeba nové vzory od českých architektů. Václav Jeřábek zastával názor, že nábytek by měl být jednoduchý, odpovídající účelu, snadný na technické zpracování, skladný a cenově dostupný. Návrhy v publikaci jsou ale nadále dekorativní. Užívají tvarosloví lidové, kubistické dohromady s historizujícími formami. Ve dvacátých letech 20. století se Richard Osolsobě začal výrazněji ztotožňovat s názory modernistů. Napsal několik textů, které se zabývaly bydlením a nábytkářstvím. Richard Osolsobě byl přesvědčený o tom, že je potřeba dohonit to, co bylo dříve v oblasti hospodářské zanedbané. Úspěch v podnikání viděl v soustředění vyškolených jedinců stolařského oboru a v napomáhání ostatním podnikatelům.
187
Vendula Hnídková, Národ a jeho styl, in: Ondřej Jakubuec – Radka Miltová (eds.), Umění a politika, Sborník 4. sjezdu historiků umění, Brno, 13. - 14. 9. 2012, Brno 2013, s. 246. 188 Vendula Hnídková, Pavel Janák und der tschechische „Nationalstil.“ Aspekte einer architektonischen und nationalen Emanzipation, Kritische berichte, Bd. 35, č. 1, 2007, s. 75-85. - Vendula Hnídková, Rondokubismus versus národní styl, Umění 57, 2009, č. 1, s. 74-84. - Vendula Hnídková – Jindřich Vybíral, Národní styl. Kultura a politika (kat. výst.), NG Praha 2013. 189 Václav Jeřábek, Nábytek pro naše obydlí, Jaroměř 1920.
76
V textu Bytová kultura z roku 1928 se Richard Osolsobě vyjádřil o potřebě změny v přijímání nové bytové kultury. Bydlení by podle něj mělo být na úrovni moderní doby. „Bylo by spravedlivo, aby bydlení a jeho kultura rychle se povznesla na výši odpovídající dnešní době.“190 Občané se podle jeho zkušeností neradi dobrovolně podrobovali, proto by podle Richarda Osolsobě měli převzít úlohu jiní činitelé, kteří za pomocí zákonů, mohli situaci zachránit. Kultura bydlení pro Richarda Osolsobě neznamenala pouze výraz společnosti, ale každého jednotlivce, který měl toužit po lepším bydlení. Honosné ozdobné stavby s nevyužitými pokoji a chudina, nebo dělnické a střední třídy, které nemají na zdravé bydlení, podle něj nevyjadřovaly kulturu bydlení. Záporně v textu hodnotil lidská obydlí, která nerespektují potřeby obyvatel. Nepřijatelné pro něj bylo udržování „parádního pokoje“ na úkor nepohodlí. Kultura bydlení podle něj značila výši kultury celku a to jak národ žije. „Národ s nižší životní úrovní mnohé musí si odepřít, ale je povinností jeho intensivněji pracovati, úsporněji podnikati a podříditi se ve snahách pro povznesení kultury bydlení velkým celkům a povolaným jednotlivcům – ingenýrům a architektům.“191 Mimo nabádání ke zvýšení bytové kultury za pomocí odborníků, Richard Osolsobě prosazoval snahu „sloužiti a prospěti člověku.“192 Příklad dobrého a podle něj dokonalého řešení bytové kultury byl uplatněn v Holandsku. Holandsko považoval za ideální předlohu, protože Holanďané podle Richarda Osolsobě měli porozumění pro potřeby slabších, chudých lidí. Dělali vše pro zvýšení životní úrovně. Holandští odborníci studovali podmínky bydlení a stavěli podle nich celé kolonie. Také zavedli standardizované výrobky. Dále napsal: „…kultura bydlení je nejen účelný byt a jeho zařízení funkci vystihující, ale vše, co bydlení v jeho celku zpříjemňuje, zjednodušuje práci a námahu, člověku slouží a jeho povznáší. Není to přepych, co tato uspokojení vyvolává, ale vše jednoduché a účelné.“ Sloužit člověku měl dům a jeho zařízení do nejmenších maličkostí. Richard Osolsobě se přidával k názoru, že byt a zařízení by měl být vytvářen podle lidských měřítek. I k dekoraci se vyjadřoval záporně: „Ozdoby s tím
190
Richard Osolsobě, Bytová kultura, 1928, s. 1. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. 191 Idibem, s. 3. 192 Ibidem.
77
funkcionalismem nemají nic společného, naopak jsou zbytečnou přítěží a mrháním peněz.“193 V textu Richard Osolsobě zdůrazňuje úlohu ženy jako „hospodyňky.“ Zabýval se správným řešením kuchyně pro usnadnění práce hospodyni, které tak zbyde více času na výchovu dětí. Oceňoval také vícefunkční obývací pokoje. Pojednání zakončil doporučením svojí firmy a architektů Oldřicha Osolsobě, Josefa Škeříka, Antonína Pivečky, kteří pomohou s řešením problémů bytové kultury. Byl přesvědčen, že architekti a firmy, zabývající se stavbou a zařízením, „…mohou tvořiti vrcholná díla bytového problému a jen oni jsou sto bytovou kulturu pozvednouti.“194 Text je obdobného charakteru jako dobová pojednání, řešící otázku bytové kultury. Architekti a teoretikové dospívali k podobným závěrům. Zveřejňovali různé rady jak správně bydlet a co je pro moderní bydlení nejvhodnější. Rady byly často spojené s propagací samotných výrobků nebo služeb jednotlivých výrobců. Články takového obsahu psal například Jan Vaněk. V roce 1930 v článku Bydlení Richard Osolsobě opět vyzdvihuje myšlenky „průkopníků.“ Text je podobný jako předchozí Bytová kultura. Píše o potřebě vyhovujícího bytu dostupného prostému občanovi. Příčinu nedostatku finančně dostupného bydlení viděl v tom, že se dříve nehospodárně stavělo a zařizovalo. Jako příklad uvedl výstavu v Paříži. „Na výstavě dekorativních umění v Paříži vystavovali jsme přepychová zařízení, kdežto jiní měli zařízení prostého dělníka.“195 Richard Osolsobě viděl, že jsem pozadu za národy západními a nabádal proto obyvatele, aby při řešení svého bydlení přenechali tuto práci architektům a dalším průkopníkům novodobých názorů. Klonil se na stranu výroby účelné, obohacené o vědecké vedení architektů. Byt měl podle Richarda Osolsobě odpovídat potřebám člověka. Jeho životu se všemi možnostmi a zvyklostmi. „Chceme a dodáváme nábytek prostý, do detailů propracovaný, vkusný, praktický a laciný, tj. za takovou cenu, aby byla přístupná
193
Richard Osolsobě, Bytová kultura, 1928, s. 1. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví., s. 11. 194 Ibidem, s. 14. 195 Richard Osolsobě, Bydlení, Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 5. – 20. 7. 1930, s. 16.
78
i nevěstě toho pracovníka, který má malý příjem, prostě proto, že také má nárok na radost, rovnající se té, jež má dostatek prostředků.“196 Hlavní se pro Richarda Osolsobě stalo: „Uspokojit zákazníka. V dobře zařízeném bytu aby se cítil každý doma. Vkusně a účelně zařízený byt, v němž rodina prožije větší čas života, má poskytovati naprosté pohodlí, štěstí a mír.“197 Hospodářská krize dala podnět k řešení problému bydlení sociálně slabších obyvatel. Již se nevycházelo z potřeb těch nejbohatších. Dříve bylo zvykem dělat vše přednostně pro bohatší vrstvu obyvatelstva, která si žádala luxusní a přepychové zboží. Na lid s nižšími příjmy a majetkem byl brán ohled minimální. V meziválečném období se přístup otočil. Rozšířila se sociální idea, která požadovala, aby se vycházelo z potřeb obyčejných lidí. Podle jejich požadavků a finanční situace. Nově vyráběné předměty musely být tvarově a materiálově zjednodušeny. Zjednodušení bylo potřeba z důvodu jednodušší tovární výroby, která souvisela s nižší cenou. Později se ale zjistilo, že prosazovaná sériová výroba neumožnila přístup k hygienickému a funkčnímu bydlení všem vrstvám společnosti. Stala se opět výsadou spíše těch bohatších. Sociologické studie o kolektivním úsporném bydlení nejvíce prosazoval Karel Teige. V tezích podobného ladění se řešily politické otázky a zněla v nich sovětská ideologie. Aktuální se stalo i řešení otázky minimálních bytů, které měly sloužit nižším vrstvám společnosti. Měly poskytnout dostupné bydlení pro každého. Prostřednictvím Svazu československého díla se firma Osolsobě účastnila některých soutěží na zařízení nejmenších bytů. Na Výstavě soudobé kultury firma realizovala minimální byt podle návrhu architekta Bohumíra Kupky. Zájem firmy o řešení bytové krize dokazuje, také spolupráce při řešení tohoto problému na stránkách časopisu Žijeme.198 Na dotaz, zda lze bydlet za 1000 Kč měsíčně, vyšlo číslo s návrhy a vzorníky od studentů uměleckoprůmyslové školy. Jsou sestaveny z jednotlivých nábytkových kusů od různých výrobců, kteří je nabízeli za nejvýhodnější cenu. Škola profesora Pavla Janáka sestavila modely zařízení bytu o jedné místnosti. Rousínovský
196
Richard Osolsobě, Bydlení, Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 5. – 20. 7. 1930, s. 18. Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Brno 1929, s. 13. 198 Zařízení bytu o jedné místnosti, Žijeme, roč. II, 1932, s. 18-19, 54-55. 197
79
podnik figuroval jako výrobce tohoto dostupného nábytku, konkrétněji stolu a šatníku.199 Richard Osolsobě vyráběl typové nábytkové kusy, které se zákazníkům líbily svojí praktičností, slohem i zpracováním a byly za konkurenční ceny. Byl zastáncem střídmosti, přesto jeho firma produkovala i nábytek pro vyšší vrstvu společnosti a nabízel provedení v různých stylech. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se ve svých textech zabýval problematikou bytové kultury. Začalo ho více zajímat dostupné bydlení a bytové zařízení také pro nižší vrstvu společnosti.
199
Zařízení bytu o jedné místnosti, Žijeme, roč. II, 1932, s. 18-19, 54-55.
80
12. Srovnání s brněnskou produkcí V oblasti nábytkové produkce měla Morava důležité postavení. Zrodila se zde řada významných podniků, které po první světové válce dosáhly významného postavení na trhu s nábytkem. Centrem se stalo Brno, které jako moderní město udávalo směr. V jeho blízkosti se ve městě Rousínov vytvořilo středisko, kde se nacházel vysoký počet stolařských firem zabývajících se výrobou nábytku. Za zvýšením obratu a získáním zakázek tyto rousínovské firmy expandovaly nejenom do Brna, ale i za hranice Moravy. Z důvodu střetávání rousínovské produkce s brněnskou se nabízí jejich srovnání. Zejména dvou výrazných osobností, které se na rozvoji nábytkářství na svém území výrazně podílely. Tedy Jana Vaňka v případě města Brna a Richarda Osolsobě jako představitele rousínovské výroby. Ještě před meziválečným obdobím, několik slov k lidovým motivům na brněnském území. Na přelomu 19. a 20. století v Brně působil Dušan Jurkovič.200 Slovenský architekt, který vytvářel návrhy interiérů a nábytku s myšlenkou propojení života s uměním. Vzorem mu bylo umění lidové. Inspiraci hledal i v hnutí Arts and Crafts. Na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895 vystavoval historizující nábytek s lidovým dekorem. Lidovými motivy ovlivnil další architekty a výrobce nábytku. Je pravděpodobné, že nábytek firmy Osolsobě z přelomu 19. a 20. století s lidovými motivy, mohl být ovlivněný Jurkovičovou tvorbou. Podnik Osolsobě na svém lidovém nábytku užíval obdobu Jurkovičovy řezby s vějířovým motivem, tzv. holubičího ocasu. Není vyloučená ani možnost inspirace již zprostředkovaným nábytkem s lidovou ornamentikou. Zastánci národního dekorativismu se odvraceli od historizujících forem. To je spojovalo s modernisty. Jan Vaněk, který udával nové tvůrčí koncepce a programy v bytové kultuře, se k užívání nábytku historizujících forem vyjádřil následovně: „Anachronismem jest, zařizujete-li se tzv. starožitným nábytkem teprve dnes kupovaným.“ 201
200 201
1868-1947. Reklama U. P. závodů, in: Stavba, roč. IV., 1925-1926, č. 1.
81
Jan Vaněk byl jedním z průkopníků designérské činnosti. Výrazně ovlivnil vývoj nábytkové tvorby na Moravě, zejména v Brně. Návrhy nábytku obohacoval o nové koncepty. V roce 1911 Jan Vaněk převzal po otci stolařskou dílnu a začal ji rozšiřovat a reorganizovat. V roce 1921 sloučením s dalšími moravskými podniky vznikají Spojené uměleckoprůmyslové závody, a. s. sídlící v Brně. Sloučením firma dosáhla spojení celého výrobního procesu. Výhodou byl jednotný výrobní program. Firma se zaměřila na účelný, technicky dokonalý a cenově dostupný nábytek. Vyráběla ho v sériích ve standardním provedení. Později se podnik zaměřil na nábytek variabilní, který se dal sestavit libovolně podle prostoru zájemce. Cílem Vaňkova podniku bylo poskytnutí levného a moderního bydlení pro všechny. Jan Vaněk v roce 1925 podnik UP závody opouští a následně zakládá firmu Standard, bytová společnost. S novou firmou také dosáhl věhlasu i vedle konkurenčních UP závodů. Byl pověřen zařízením interiéru vily Tugendhat nebo Müllerovy vily. Vedení výroby nábytku vždy obohacoval zajištěním spolupráce s domácími i zahraničními architekty. Jan Vaněk se k otázce moderního bydlení vyjádřil v článku Právo na obydlí – povinnost industrie.202Právo na účelné, hygienické a pohodlné obydlí měl podle něj každý. Nedostatky v bydlení chtěl řešit sériovou výrobou. „Industrializace bude mít za následek socializaci bytové kultury, aby mohl každý bydleti pohodlně, zdravě, účelně, radostně.“203 Jan Vaněk také tvrdil, že „moderní člověk má bydleti v moderním obydlí.“204 Soudobý člověk měl jednoduše, podle jeho názoru, bydlet v prostoru, kam se hodil svým vzhledem a zvyky. Proto čtenáře časopisu nabádal, aby nechali volné pole působnosti architektům, kteří takové moderní bydlení dokáží zařídit. Podobný názor prosazoval později, na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, Richard Osolsobě v textech Bytová kultura a Bydlení. Richard Osolsobě se s výrobky a názory Jana Vaňka mohl setkávat často v tisku a na výstavách. Jeho myšlenky mohl také poslouchat v rozhlase, kde Jan Vaněk uváděl
202
Jan Vaněk, Právo na obydlí – povinnost industrie, Bytová kultura, roč. I, 1924-1925, č. 1, s. 5-6. Ibidem, s. 5. 204 Jan Vaněk, Nový byt moderního člověka, Salon, roč. VI, 1927, č. 12. 203
82
cyklus přednášek O bydlení moderního člověka.205 Se snahou vyrovnat se brněnské konkurenci může souviset příklon Richarda Osolsobě k názorům na účelné a funkční bydlení. Myšlenky, jaké Richard Osolsobě vyjadřuje ve svých textech z konce dvacátých let 20. století, jsou obdobné názorům Jana Vaňka a dalších modernistů. Snaha srovnat se s výrobci moderního nábytku zřejmě po roce 1926, kdy firma Osolsobě otevřela svoji pobočku v Brně, zesílila. V tomto období také Richard Osolsobě modernizoval reklamní a propagační strategii. Významnou pro firmu mohla být také Výstava soudobé kultury v Brně, kde spolupracovala a seznámila se s řadou architektů, zastávajících nové názory. Také architekt Josef Škeřík, spolupracující s firmou Osolsobě, byl zastáncem jednoduchého a účelného nábytku. Dokládá to článek Krise - byt a okolí, kde píše, že „účel jednotlivých funkcí je přesně vymezen a pouze v hranici tohoto účelu provádí se předmět.“ Hospodářská krize podle něj dala příležitost korektuře, tedy zamyšlení se nad podstatou věcí. Tvrdil, že pokud je zařízení provedeno účelně, je zároveň i krásné.206 V Brně se na přelomu dvacátých a třicátých let začala v nábytku objevovat trubková ohýbaná ocel. Kombinovala se s různými materiály. Od pevné tkaniny po rákosový výplet. Takový nábytek ještě více odpovídal představě o hygienickém obydlí. Typový nábytek z trubkové ohýbané oceli byl zařazen například do produkce UP závodů ve třicátých letech 20. století. Podílel se na tom Jindřich Halabala, který kromě produkce kovového nábytku, rozšířil sortiment firmy o další nové modely. Přestože se v meziválečném období objevily tyto nové materiály, podnik Osolsobě dával přednost nadále dřevu. Dřevo bylo považované za nositele dobrých vlastností, jaké u jiných materiálů nebyly spatřovány. „Materiál dřevo má mnoho příznivých vlastností, shrnutých v jedno, jako např. přirozenou krásu v barvě i struktuře, skoro živočišnou teplotu, pružnost, mimo vlastností čistě technických.“207 Ceněna byla i finanční dostupnost. V polovině třicátých let se funkcionalistický nábytek začal více zaoblovat. Křivka převládající v konstrukci nábytku vycházela ze skandinávského pojetí.
205
Rozhlasové vysílání se na Radijournalu objevovalo v letech 1927-1928. Josef Škeřík, Krise-byt a okolí, Rousínov, [1930], s. 1-2. 207 Ibidem, s. 2. 206
83
V brněnském prostředí ji nejvíce uplatňoval František Kalivoda. Architekt František Kalivoda se zaměřoval na výrobu bytových doplňků a ve třicátých letech 20. století pořádal výstavy. V roce 1938 byl díky němu vystaven sedací nábytek Alvara Aalta z výroby firmy Artek.208 K výrobě podobně laděnému nábytku směřovala firma Osolsobě díky Josefu Škeříkovi a Oldřichu Osolsobě. V Brně se výrobou interiérového zařízení zabývala řada podniků. Firma Aloise Františka Vaňury působila v Brně od roku 1888. Začala podobně jako firma Osolsobě. Z řemeslnické dílny se časem stala prosperující továrna, která vyráběla nábytek podle návrhů známých architektů. Stolárna Františka Kubáska se prosadila výrobou nábytku podle brněnských architektů a zakázkami pro soukromé objednavatele. Kromě zmíněných podniků se ve městě zhotovením nábytku zabývala řada mimobrněnských firem. Velká skupina výrobců si v meziválečném období do Brna přesunula svoje sídlo nebo si zde otevřela pobočku. Jednalo se například o podnik Rudolf Šmerda, Tusculum či firmu Osolsobě. Brněnská produkce v meziválečném období byla více progresivní než v Rousínově. Díky větší otevřenosti města vůči novým názorům, se zde mohli prosazovat i myšlenky zahraničních modernistů. Pro podniky v Brně proto bylo obtížné se prosadit mimo toto území, protože v okolí působili místní výrobci nábytku, kterým bylo těžké konkurovat kvůli jejich orientaci v požadavcích místních obyvatel. Stejně složité ale mohlo být přizpůsobení rousínovských firem brněnskému prostředí. Podnik Osolsobě měl ambice dělat kvalitní nábytek, který se přizpůsoboval potřebám zákazníků. Nenabízel tedy pouze nábytek čistých tvarů, udržel si až do dvacátých let 20. století také nabídku nábytku lidového. Ve větších městech byla zřejmě tvorba přizpůsobená novým požadavkům, ale na jiném území, kde měla firma také svoje prodejny, mohly být požadavky zákazníků odlišné.
208
Jindřich Chatrný, Brněnský interiér a nábytek 1919-1939, in: Zdeněk Kudělka – Jindřich Chatrný, O nové Brno. Brněnská architektura 1919-1939. Katalog I, Brno 200, s. 70.
84
13. Závěr V diplomové práci Nábytek Osolsobě. Proměna nábytkové tvorby v období 1860-1940 jsem se zaměřila na vývoj nábytku od druhé poloviny 19. století do první poloviny 20. století. V úvodních kapitolách jsem se zabývala postupným rozvojem přístupů k průmyslové výrobě a představení různých slohových variací. Postup od dekorativních směrů 19. století byl ukončen funkcionalismem meziválečného období, kdy došlo k zásadním změnám bytového zařízení. Do zmíněného vývoje byl zasazen příklad nábytkářského podniku Jana a Richarda Osolsobě. Příběh nábytkářské firmy Osolsobě se odehrával paralelně mezi novými názory na bytovou kulturu a mezi přetrvávající dekorativní tradicí 19. století. Firma se během své dlouhé existence setkala s pluralitou stylových forem v období od druhé poloviny 19. století do první poloviny 20. století. Ve svém vývoji narazila na řadu stylů, které následně u svých výrobků uplatňovala. Vždy se snažila přiblížit vkusu širšího okruhu zákazníků. V Rousínově, kde se firma rozrůstala, měla klientela spíše konvenční požadavky na bytové zařízení. Firma se dokázala přizpůsobit poptávce. Přestože přicházely nové myšlenky hygienického, účelného a jednoduchého pojetí forem, firma nadále produkovala tradiční historizující nábytek, který avantgarda odmítala. Richard Osolsobě, jenž otcovu stolařskou dílnu proměnil v továrnu na nábytek, byl komerčně úspěšný právě i díky tomu, že pokračoval v tradici předcházejícího století. Přestože nábytek historizujících nebo lidových forem byl postupem času považovaný za nevkusný a neodpovídající moderní době, stále byl u bohaté a střední vrstvy oblíbený. Názorově se Richard Osolsobě přikláněl k prostředí Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde studoval jeho syn Oldřich Osolsobě a s firmou spolupracující architekt Josef Škeřík. V Brně, centru nábytkářské produkce, byl Richard Osolsobě více v kontaktu s modernisty a jejich výrobky. Zejména ho zde inspiroval průkopník nového bydlení Jan Vaněk, jehož myšlenky byly pro Richarda zásadní. Richard Osolsobě se v Brně více zaměřil na prezentaci firmy, aby se vyrovnal konkurenci. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století firma dokázala, že je schopná navrhovat a prodávat modernistický nábytek. Ve své tvorbě se firma také více zaměřila na sociálně slabší vrstvu obyvatelstva a nabízela dostupné interiérové vybavení. 85
Nábytek firmy Osolsobě nám mimo jiné dokazuje, že období dvacátých let 20. století nebylo pouze obdobím čistého racionálního funkcionalismu, ale také obdobím doznívajících směrů. Tato práce měla upozornit na různorodost stylů na přelomu 19. a 20. století, která postupně přetrvávala až do třicátých let 20. století. Nábytek firmy Osolsobě dokládá, že vývoj dějin umění 20. století nelze chápat jako lineární, ale měl by akceptovat i možnost působení vedlejších názorů na bytovou kulturu. Vědomá stylová ambivalence firmy Osolsobě nijak význam firmy v období funkcionalismu nesnižuje. Práce se dále zaměřila krátce na fenomén rousínovského nábytku. V budoucnu by bylo možné na předkládanou práci navázat celkovým zmapováním rousínovské výroby nábytku, jež zahrnovala řadu menších i významnějších podniků, a sledováním jejich uplatnění v dalších městech. Některé podniky by si zasloužily stejnou pozornost, jaká byla věnovaná nyní Richardu Osolsobě.
86
14. Summary In my diploma work ‘Osolsobe Furniture. Metamorphoses of Furniture Design 1860-1940’ I focused on the developments in furniture from the second half of 19th century to the first half of the 20th century. In the introductory chapters I looked into the gradual development of attitudes in industrial production and the introduction of the various variations of styles. The movement away from the decorative style of the 19th century was ended by the functionalism of the in-between war period, when the main changes in interior furniture happened. The changes mentioned above are exemplified by the furniture of Jan and Richard Osolsobe. In their works we can see the gradual evolution from a cabinet making workshop making mainly lime wood furniture to industrial production focusing on the serial production of furniture pieces, but also an individual approach when a specific order was placed. We can see the firm making their journey from the decorative to the avant-garde style. The story of the Osolsobe furniture firm is occurring at the same time as new opinions emerge as regards the new furniture culture and the still persisting decorative tradition of the 19th century. The firm, during the whole of its existence, dealt with the various styles prevalent in the second half of 19th century and first half of 20th century. In its development the firm met with many styles, which later influenced their products. The firm always tried to produce furniture according to the clients taste, even when this would result in a mixture of styles. In Rousinov, where the firm had its base, the clients had more conventional demands where household furniture was concerned and the firm was flexible enough to accommodate that demand. Even though the new trend was for more hygienic, effective and simple ideas, the firm carried on producing traditional historical furniture, contrary to the new avant-garde style. Richard Osolsobe , who turned his Father’s cabinetmaking workshop into an industrial furniture factory, was commercially successful mainly because he carried on making furniture in the style of the previous century. Even though the historical and vintage furniture was more and more regarded as tasteless and unsuitable for the modern age, it was highly regarded by the rich and the aristocracy. 87
In his ideas Richard Osolsobe was close to the ethos of the Art-Industrial College in Prague, where his son Oldrich Osolsobe and the firm’s architect Josef Skerik studied. In Brno, which was the country’s centre of furniture production, Richard Osolsobe was more in contact with modernists and their products. He was especially inspired by Jan Vanek, an innovator of new living, whose ideas were, for Richard Osolsobe, fundamental. Richard Osolsobe focused more on promoting his firm to be more successful than the competition in Brno. In the Twenties to the Thirties of the 20th century the firm managed to design and sell modernistic furniture. The firm also started focusing slightly more on the socially weaker element of the population and was offering them financially affordable interior designed furniture. The furniture from the Osolsobe firm is proving to us that the Twenties period of the 20th century is not only an era of pure rational functionalism, but also a period of styles that persist and reverberate from the 19th century. My work let me realise, that at the end of the 19th century and the start of 20th century there were variations in styles. The furniture of the firm Osolsobe illustrates that the evolution of art history in 20th century is not one-dimensional, but should show the acceptance of influences of other styles on furniture culture. The purposeful, ambivalent style of the Osolsobe firm does not lower its importance in the functionalism era. My work touched upon the phenomonon of Rousinov furniture. In the future I could expand my current work to include the production of furniture from the area of Rousinov. This area had many smaller or even major furniture firms located there and I would look into how their work influenced the style of furniture in different towns. Some of the firms deserve the same attention as is being paid to the firm of Richard Osolsobe.
88
15. Zdroje a literatura 15.1 Prameny Archiv potomků rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. MZA Brno, fond H 106, Výstavy a akce pořádané na brněnském výstavišti – sbírka dokumentů, 1923-1955. MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948. MZA Brno, fond H 503, Tusculum, spol. s. r. o. v Brně, továrna a sklad nábytku v Rousínově, 1913-1948. MZA, SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, fond R1 Archiv města Rousínova 1460-1945/1953. Kronika Rousínov 1879-1907. MZA, SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, fond R1 Archiv města Rousínova 1460-1945/1953. Kronika Rousínov 1908-1954. Soukromá sbírka Václava Sedlmajera, Rousínov.
15.2 Literatura Alena ADLEROVÁ, České užité umění 1918-1938, Praha 1983. Alena ADLEROVÁ, Český funkcionalismus 1920-1940: architektura, bytové zařízení, užitá grafika (kat. výst), NG Praha 29. 6. – 15. 10. 1978, MG Brno 1. 11. – 31. 12. 1978. ALMA, Rousínov a rousínovští, Československý truhlář, roč. XII, 1926, č. 1, s. 136-137. Miroslav AMBROZ (ed.), Vídeňská secese a moderna 1900-1925 (kat. výst.), Moravská galerie Brno 19. 11. 2004 – 27. 2. 2005. Barry BERGDOLL – Leah DICKERMAN, Bauhaus 1919-1933 (kat. výst.), MoMA New York 8. 11. 2009 – 25. 1. 2010. 89
Dana BOŘUTOVÁ – Anna ZAJAKOVÁ – Matúš DULLA (eds.), Dušan Jurkovič (kat. výst.), Slovenská národná galéria Bratislava 1. 11. 1993 – 1. 2. 1994. Christian BRANDSTÄTTER, Wonderful Wiener Werkstätte. Design in Vienna 1903-1932, London 2003. František BUBEN – Rudolf GEISSLER, Truhlářství nábytkové, Praha 1922. Antonín CEKOTA, Baťa. Myšlenky, činy, život, práce, Zlín 1929. František ČADA – Jan JANÁK – Stanislav HLADKÝ, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982. Český kubismus 1909 – 1925 (kat. výst.), Moravská galerie Brno 10. 9. – 1. 11. 1992. Wolfgang DENK, Josef Hoffmann a současný světový design nábytku z Rakouska (kat. výst.), Dům U černé Matky Boží Praha 29. 1. - 13. 3. 1998. Stanislav DLABAL, Nábytkové umění. Vybrané kapitoly z historie, Praha 2000. Matúš DULLA - Henrieta MORAVČÍKOVÁ, Architerktúra Slovenska v 20. storočí, Bratislava 2002. Evžen ERDÉLY, Baťa. Švec, který dobyl světa, Praha 2013. Marta FILIPOVÁ, Výstava jako symbol národa a státu. Výstava soudobé kultury v Československu, 1928, in: Ondřej Jakubec – Radka Miltová (eds.), Umění a politika. Sborník 4. sjezdu historiků umění, Brno, 13. - 14. září 2014, Brno 2013, s. 249-260. Milena FLODROVÁ, Jurkovič, Brno a Vesna, Brno 2012. Jiří FRONEK, Artěl. Umění pro všední den 1908-1935, Praha 2008. Barbora HONZÁTKOVÁ, Bytová kultura ve 20. a 30. letech 20. století. Odrazy nových myšlenek v interiérové tvorbě brněnských architektů a návrhářů (diplomová práce), Seminář Dějin umění FFMU, Brno 2005. Anděla HOROVÁ, Nová encyklopedie českého výtvarného umění. A-M, Praha 1995. Vendula HNÍDKOVÁ, Národ a jeho styl, in: Ondřej Jakubec – Radka Miltová (eds.), Umění a politika. Sborník 4. sjezdu historiků umění, Brno, 13. - 14. září 2014. Brno 2013, s. 243-248.
90
Vendula HNÍDKOVÁ (ed.), Pavel Janák, Obrys doby, Praha 2009. Vendula HNÍDKOVÁ, Pavel Janák und der tschechische „Nationalstil.“Aspekte einer architektonischen und nationalen Emanzipation, Kritische berichte, Bd. 35, č. 1, 2007, s. 75-85. Vendula HNÍDKOVÁ, Rondocubism versus National Style, in: RIHA Journal 0011 (08 November 2010). Vendula HNÍDKOVÁ, Rondokubismus versus národní styl, Umění 57, 2009, č. 1, s. 74-84. Vendula HNÍDKOVÁ – Jindřich VYBÍRAL, Národní styl. Kultura a politika (kat. výst.), NG Praha 2013. Karel HONZÍK, Tvorba životního slohu. Stati o architektuře a užitkové tvorbě vůbec, Praha 1946. Martin HORÁČEK, Přesná renesance v české architektuře 19. století, Olomouc 2012. Lada HUBATOVÁ VACKOVÁ – Martina PACHMANOVÁ – Pavla PEČINKOVÁ (eds.), Věci a slova. Umělecký průmysl, užité umění a design v české teorii a kritice 1870-1970, Praha 2014. Jindřich CHATRNÝ, Brněnský interiér a nábytek 1919-1939, in: Zdeněk Kudělka – Jindřich Chatrný, O nové Brno. Brněnská architektura 1919-1939. Katalog I. Brno 2000, s. 60-71. Jindřich CHATRNÝ, Architekt Jan Vaněk (1891-1962). Zrod moderního designu a bytové kultury (diplomová práce), Ústav archeologie a muzeologie, Brno 2007. Jindřich CHATRNÝ (ed.), Jan Vaněk 1891-1962. Civilizované bydlení pro každého (kat. výst.), MG Brno 15. 5. – 28. 9. 2008. Jindřich CHATRNÝ – Dagmar KOUDELKOVÁ (et al.), Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, Brno 2003. Jindřich CHATRNÝ – Dagmar ČERNOUŠKOVÁ (eds.), Kultura stavění v Brně na počátku 20. století. Brňanům pro poučení, sobě pro radost, Brno 2011.
91
Jan Kotěra. Jeho učitelé, doba a žáci (kat. výst), Muzeum východních Čech Hradec Králové 6. 9. 2013 – 2. 2. 2014. Jan JANÁK, Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918. Dějiny Moravy. Díl 3/1, Brno 1999. Pavel JANÁK, Učitel bydlení, in: Vendula HNÍDKOVÁ (ed.), Pavel Janák, Obrys doby, Praha 2009, s. 137-141. Václav JEŘÁBEK, Nábytek pro naše obydlí, Jaroměř 1920. Daniela KARASOVÁ, Dějiny nábytkového umění IV, Praha 2001. Zdeněk KÁRNÍK, České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929), Praha 2000. Zdeněk KÁRNÍK, České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935), Praha 2002. Zdeněk KÁRNÍK, České země v éře První republiky (1918-1938). Díl třetí. O přežití a o životě (1936-1938), Praha 2003. Michal KOHOUT – Rostislav ŠVÁCHA, Česká republika - moderní architektura. Díl II. Čechy, Praha 2014. Josef KOMÁREK, Naši rodáci a krajané. Čtení o našich význačných rodácích a krajanech pro školy obecné a měšťanské. Pomocná učebnice přihlížející k místním a krajovým potřebám kraje vyškovského, Rousínov 1934. Dagmar
KOUDELKOVÁ,
Brněnská
bytová
kultura
meziválečného
období,
in: Výtvarná kultura v Brně 1918-1938 (kat. výst.), MG Brno 1. 11. 1993 – 1. 2. 1994, s. 54-69. Jan Emil KOULA, Standard, Stavba, roč. II, 1923, s. 8-10. Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov 30. 7. – 3. 9. 1911. Adolf B. KRÁL, Stručné dějiny nábytkářství, Ivančice 1977. Jaromír KUBÍČEK – Zdeněk ŠIMEČEK, Brněnské noviny a časopisy. Od doby nejstarší až do roku 1975, Brno 1976. 92
Marijke KÜPER, Gerrit Th. Rietveld 1888-1964. The Complete Works, Utrecht 1992. Vojtěch LAHODA – Mahulena NEŠLEHOVÁ (et al.), Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938 (IV/1), Praha 1998. Vojtěch LAHODA – Mahulena NEŠLEHOVÁ (et al.), Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938 (IV/2), Praha 1998. LE CORBUSIER, Dobrodružství nábytku, Stavba, roč. IX, 1930-1931, č. 12, s. 189-200. Alois LIČMAN, Nástin dějepisný Nového Rousinova. Nový Rousinov 1911. Adolf LOOS, Řeči do prázdna. Soboru statí o architektuře, bydlení, ústroji a jiných praktických věcech, které uspořádal Bohumil Markalous, Praha 1929. Adolf LOOS, O tom uměleckém průmyslu. In: Týž, Řeči do prázdna. Praha 1929, s. 23-27. Adolf LOOS, Povídka o ubohém boháči, 1900. In: Týž, Řeči do prázdna. Praha 1929, s. 11-17. Vojta LOSSMANN, Slovo úvodní, Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov 30. 7. – 3. 9. 1911. Bohumil MARKALOUS, Estetika praktického života, Praha 1989. Bohumil MARKALOUS, Mezinárodní výstava dekorativního umění a průmyslu v Paříži 1925, in: Týž, Estetika praktického života, Praha 1989. Veronika MATYASOVÁ, Nábytek. Encyklopedie, Praha 2008. Judith MILLER, Nábytek, Praha 2006. Zdeněk MÜLLER, Výstava soudobé kultury, Brno 1928, Brno 2008. Nábytkář – starostou nábytkářů, Rousínov, [1930], s. 1. Naše kuchyně, MZA Brno, fond H 500, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, 1880-1948, Alba nábytku, Obrázky výrobků a bytového zařízení. Několik poznámek o kuchyni, Horizont, roč. II, 1928, č. 18-19, s. 65-67. 93
Vladimír NEKUDA (ed.), Vyškovsko. Vlastivěda moravská, Brno 1965. Peter NOEVER – Siegfried MATTL (et al.), Der Preis der Schönheit. 100 Jahre Wiener Werkstätte (kat. výst.), MAK Vídeň 10. 12. 2003 – 7. 3. 2004. Věra OLIVOVÁ, Dějiny první republiky, Praha 2000. Richard OSOLSOBĚ, Bytová kultura, 1928. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. Richard OSOLSOBĚ, Bydlení, Výstavní trh nábytku (kat. výst.), Rousínov 5. 7. – 20. 7. 1930, s. 16. Richard OSOLSOBĚ, Bydlení, 1930. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. Richard OSOLSOBĚ, Nábytkářství 1918-1928, 1929. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. Richard OSOLSOBĚ, Stolařství v Rousínově. In: Výstavní trh nábytku v Rousínově (kat. výst.), Rousínov 14. 7. – 29. 7. 1929. Richard OSOLSOBĚ, Továrna nábytku Richard Osolsobě v Rousínově, 1930. Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. Richard OSOLSOBĚ, Vývoj průmyslu stolařského a s ním i jiných oborů v Rousínově, Nábytkový trh v Rousínově, Rousínov 14. – 28. 7. 1929, s. 1. Emanuel POCHE, heslo Jan Vaněk, in: Týž, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975. Josef POLÁŠEK – Jindřich HALABALA, Jak si zařídím byt levně, moderně, hygienicky, Olomouc 1935. Poměr malého živnostníka k většímu, Československý truhlář, roč. XII, 1926, č. 1, s. 1-3. Pro tentokrát nesedat. Sbírka užitého umění muzea umění Olomouc (kat. výst.), Muzeum umění Olomouc 9. 6. – 9. 10. 2011. První český adresář velkého Brna na rok 1921, Brno 1921.
94
Marie RAKUŠANOVÁ, Bytosti odnikud. Metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách, Praha 2008. Noël RILEYOVÁ, Dějiny užitého umění. Vývoj užitého umění a stylistických prvků od renesance do postmoderní doby, Praha 2004. Rousínovské výstavní trhy (kat. výst.), Rousínov 23. 7. – 6. 8. 1939. Milan ŘEPA – Karel LOCHMAN – František HAVÍŘ (eds.), Rousínov v proměnách času, Brno 2012. August SARNITZ, Adolf Loos 1870-1933. Architekt, kritik, dandy, Praha 2004. August SARNITZ, Josef Hoffmann 1870-1956. Ve vesmíru krásy, Praha 2008. Jan SEDLÁK, Úvod, in: Jindřich Chatrný – Dagmar Černoušková (eds.), Kultura stavění v Brně na počátku 20. století. Brňanům pro poučení, sobě pro radost, Brno 2011. Jitka SEDLÁŘOVÁ (ed.), Výtvarná kultura v Brně 1918-1938 (kat. výst.), MG Brno 1. 11. 1993 – 1. 2. 1994. Václav SEDLMAJER, Rousínov v proměnách času, recenze, 2014. Nepublikovaný strojopis. Eduard F. SEKLER, Josef Hoffmann. Das architektonische Werk, Salzburg 1986. Antonín SKARYTKA, Několik slov návštěvníkům výstavy, Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 26. 7. – 9. 8. 1936. František Augustin SLAVÍK, O Novém Rousinově, Brno 1891. Martina STRAKOVÁ, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s. 263-277. Martina STRAKOVÁ, Tusculum. Vlídný domov pro každého. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XIX, Brno 2006, s. 219-240. Oldřich SVOBODA, 100 let výroby nábytku v Rousínově 1866-1966, Rousínov 1966.
95
Šiesta výročná zpráva čsl. stát. real. gymnazia Janka Kráľa v Zlatých Moravciach za škol. rok. 1924-1925. Anežka ŠIMKOVÁ, Kubistický nábytek. Ze sbírek českých a moravských muzeí (kat. výst.), Muzeum umění Olomouc 3. 3. – 22. 5. 2005. Josef ŠKEŘÍK, Krise – byt a okolí, Rousínov, [1930], s. 1-2. Pavel ŠOPÁK, František Vahala, Architekt, 2001, č. 7, červenec, s. 70. Rostislav ŠVÁCHA, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny 20. století, Praha 1995. Karel TEIGE, Průmyslové umění, Stavba, roč. IV, 1925, č. 3, říjen, s. 37-44. Alžběta TKADLECOVÁ, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží rodiny Osolsobě v Rousínově, in: Vlastivědný věstník moravský, roč. LXV, 2013, č. 1, s. 75-83. UMPRUM VŠUP. Sto let práce 1885-1985, Praha 1985. František VALACH, Fenomén Baťa, Praha 1990. Jan VANĚK, Nový byt moderního člověka, Salon, roč. VI, 1927, č. 12. Jan VANĚK, Právo na obydlí – povinnost industrie, Bytová kultura, roč. I, 1924-1925, č. 1, s. 5-6. Dr. VERUNÁČ, Amerikanism rousínovských, Československý truhlář, roč. XIII, 1927, s. 186. Pavel VLČEK, heslo Bohuš Kupka, in: Týž, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 353. Angela VÖLKER, Die Stoffe der Wiener Werkstätte 1910-1932, Vídeň 1990. Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Brno 1929. Výstavní trh nábytku v Rousínově (kat. výst.), Rousínov 14. 7. – 29. 7. 1929. Výstavní trh nábytku (kat. výst.), Rousínov 5. 7. – 20. 7. 1930. Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 26. 7. – 9. 8. 1931. Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 24. 7. – 7. 8. 1932.
96
Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 23. 7. – 6. 8. 1933. Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 29. 7. – 12. 8. 1934. Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 26. 7. – 9. 8. 1936. Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov 23. 7. – 8. 8. 1937. Vyškovské noviny, 2001, 13. 7. 2001. Vyškovské noviny, 2013, 1. 3. 2013. Christian WITT-DÖRRING (ed.), Josef Hoffmann. Interiors 1902-1913, New York, Londýn, Mnichov 2006. Vojtěch WONKA, Zařízení bytu. Popis praktického, vkusného a účelného zařízení jednotlivých pokojů, Brno [1928]. Zařízení bytu o jedné místnosti, Žijeme, roč. II, 1932, s. 18-19, 54-55.
15.3 Dobové časopisy a noviny Bytová kultura, roč. I, 1924-1925. Československý truhlář, roč. VI., 1920. Československý truhlář, roč. VII., 1921. Československý truhlář, roč. VIII., 1922. Československý truhlář, roč. IX., 1923. Československý truhlář, roč. X., 1924. Československý truhlář, roč. XI., 1925. Československý truhlář, roč. XII., 1926. Československý truhlář, roč. XIII., 1927. Horizont, Revue současné kultury v Československu, roč. I, 1927, č. 1 – 10. Horizont, Revue současné kultury v Československu, roč. II, 1928-1929, č. 11-13, 14-16, 17, 18-19, 20-22.
97
Horizont, Revue současné kultury v Československu, roč. III, 1929-1930, č. 23-24, 25-26, 27-28, 29-30, 31-32, 33-34, 35-36. Nábytkový trh v Rousínově, 14. – 28. 7. 1929. Rousínov, [1930]. Salon, roč. VI, 1927, č. 1 – 12. Stavba, roč. I, 1922, č. 1. Stavba, roč. II, 1923, č. 4. Stavba, roč. IV, 1925-1926, č. 1, 4, 9. Stavba, roč. VI, 1927-1928. Stavba, roč. VII, 1928-1929, č. 2. Stavba, roč. IX, 1930-1931, č. 12. Vyškovské noviny, Krajinský list pro kraj vyškovský, roč. XVI., 1907, č. 3. Vyškovské noviny, Krajinský list pro kraj vyškovský, roč. XV, 1907, č. 14. Výtvarná práce, roč. III, 1924. Žijeme, Obrázkový magazin dnešní doby, roč. I, 1931 – 1932. Žijeme, Obrázkový magazin dnešní doby, roč. II, 1932 – 1933.
15.4 Internetové zdroje Brněnský architektonický manuál, http://www.bam.brno.cz. Akademik prof. Ing. Dr. mont. František Píšek, Encyklopedie dějin města Brna, http://encyklopedie.brna.cz, vyhledáno 5. 10. 2014. Rostislav Popelka, Taký ďaleký a taký blízky Užhorod, ina[k], http://www.inaque.sk, vyhledáno 13. 10. 2014. Zdeněk Lukeš, Janák a jeho cesta od dekorativismu k avantgardě, lidovky.cz, http://www.lidovky.cz, vyhledáno 9. 11. 2014.
98
Moderní
kancelářský
nábytek
v meziválečném
období,
Nábytek
–
dnes,
http://www.nabytek-dnes.cz, vyhledáno 13. 10. 2014. Galerie
univerzity,
Významné
budovy,
Grohova
7,
Masarykova
univerzita,
http://www.muni.cz, vyhledáno 16. 11. 2014. Pavel
Pešta,
heslo
A.
C.
Nor,
Slovník
české
literatury
po
roce
1945,
http://slovnikceskeliteratury.cz, vyhledáno 13. 10. 2014. O nás, Sokol na Slovensku, http://www.sokolnaslovensku.cz, vyhledáno 16. 11. 2014. Historie univerzity, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, http://www.vfu.cz, vyhledáno 8. 10. 2014. Jan Hájek, Československá Poštovní spořitelna ve 30. letech a v době okupace, Vědecký časopis Vysoké školy ekonomické v Praze, http://www.vse.cz/aop/185, vyhledáno 13. 10. 2014. Andreas Nierhaus, Viennese Architekture and Interior Design, Werkbundsiedlung Wien, http://www.werkbundsiedlung-wien.at, vyhledáno 9. 11. 2014.
99
16. Výběr realizací Zpovědnice, Pálava, konec 19. století. Občanská záložna, Rousínov, po r. 1911. Obchodní akademie, Bratislava, po r. 1918. Bufet v Sokolovně, Bratislava, po r. 1919. Zařízení bytu R. Osolsobě, navrhl arch. F. Buben, 1920. Holírna pana Hřebíčka, Rousínov, před r. 1926. Zařízení bytu Ing. Dr. Píška, navrhl arch. A. Pivečka, Brno, po r. 1921. Institut de Beauté paní Obroučkové, Bratislava, před r. 1926. Lékárna, Ph. Mr. Bartoň, Prostějov. Lékárna, Ph. Mr. Krupice, Brno, ul. Francouzská č. 135, před r. 1926. Lékárna, Ph. Mr. Smejkal, Brno – Husovice. Vysoká škola zvěrolékařská, Brno, 1918-1926. Gymnázium Janka Kráľa, Zlaté Moravce, Slovensko, 1922-1924. Rektorát Masarykovy univerzity, Brno, ul. Sirotčí, kolem r. 1924. Poštovní úřad šekový, Brno, po r. 1926. Zasedací síň brněnských elektrických drah, navrhl arch. S. Kučera, po r. 1927. Krajinský úřad, Bratislava, po r. 1928. Zařízení bytu Dr. Schreiera, navrhl arch. J. Škeřík – O. Osolsobě, 30. léta 20. století. Zařízení bytu prof. Malachiera, navrhl arch. J. Škeřík – O. Osolsobě, 30. léta 20. století. Zařízení bytu Dr. Wallenfelse, navrhl arch. J. Škeřík – O. Osolsobě, 30. léta 20. století. Zařízení bytu A. C. Nora, navrhl arch. J. Škeřík – O. Osolsobě, Praha, po r. 1926. Zemský úřad, Užhorod, kolem r. 1936. Zimní kuželna, navrhl arch. J. Škeřík – O. Osolsobě, Rousínov, po r. 1936.
100
17. Seznam vyobrazení 17.1 Vyobrazení v textu 1. Richard Osolsobě, portrét. Zdroj: fotoalbum firmy Osolsobě. 2. Inzerce továrny nábytku Richarda Osolsobě, 1911. Zdroj: katalog Krajinské hospodářsko-průmyslové výstavy v Rousínově. 3. Architekt Bohumír Kupka, pánský pokoj, Výstava soudobé kultury v Brně, 1928. Zdroj: MZA. 4. Architekti Josef Škeřík - Oldřich Osolsobě, nábytek, 1934. Zdroj: MZA. 5. Inzerce firmy Osolsobě, 1933. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Rousínově. 6. Vysoká škola zvěrolékařská, Velká posluchárna, 1918-1926. Zdroj: MZA. 7. Architekti Josef Škeřík - Oldřich Osolsobě, zařízení bytu Dr. Schreiera, 30. léta 20. století. Zdroj: MZA. 8. Zemský úřad, Užhorod, kolem r. 1936. Zdroj: MZA. 9. Architekt Antonín Pivečka, americký příborník „Malá hospodyňka,“ 20. léta 20. století Zdroj: MZA.
17.2 Obrazová příloha 1. Jan Osolsobě, portrét. Zdroj: fotoalbum firmy Osolsobě. 2. Označení stolařské dílny Jana Osolsobě. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 3. Richard Osolsobě, portrét, kolem r. 1897. Zdroj: MZA. 4. Rodinná fotografie. Richard, Terezie a Oldřich Osolsobě. Zdroj: fotoalbum firmy Osolsobě. 5. Oldřich Osolsobě, portrét. Zdroj: fotoalbum firmy Osolsobě. 6. Architekt Josef Škeřík u odborné pokračovací školy dřevařské, po r. 1931. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 7. Pohled do stolařské dílny. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 8. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, dílna. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 9. Továrna nábytku Richarda Osolsobě. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 101
10. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, dílna. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 11. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, kancelář. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 12. Architekt František Buben, zařízení bytu Richarda Osolsobě, 1920. Zdroj: MZA. 13. Architekt František Buben, zařízení bytu Richarda Osolsobě, 1920. Zdroj: MZA. 14. Prvý pražský veletrh, expozice firmy Osolsobě, 1920. Zdroj: MZA. 15. První brněnský výstavní trh, expozice firmy Osolsobě, 1921. Zdroj: MZA. 16. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1925. Zdroj: MZA. 17. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1925. Zdroj: MZA. 18. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1925. Zdroj: MZA. 19. Výstava v Bratislavě, expozice firmy Osolsobě, 1925. Zdroj: MZA. 20. Architekt Bohumír Kupka, pánský pokoj, Výstava soudobé kultury v Brně, 1928. Zdroj: MZA. 21. Architekt Josef Obalil, dívčí pokoj, Výstava soudobé kultury v Brně, 1928. Zdroj: MZA. 22. Inzerce firmy Osolsobě, 1929. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Brně. 23. Inzerce firmy Osolsobě, 1930. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Rousínově. 24. Inzerce firmy Osolsobě, 1932. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Rousínově. 25. Inzerce firmy Osolsobě, 1932. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Rousínově. 26. Inzerce firmy Osolsobě, 1933. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Rousínově. 27. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1933. Zdroj: MZA. 28. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1933. Zdroj: MZA. 29. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1933. Zdroj: MZA. 30. Inzerce firmy Osolsobě, 1934. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Rousínově. 31. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1934. Zdroj: MZA. 32. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1934. Zdroj: MZA.
102
33. Inzerce firmy Osolsobě, 1939. Zdroj: katalog Výstavních trhů nábytku v Rousínově. 34. Prodejna firmy Osolsobě, Vyškov, Masarykovo náměstí, po r. 1909. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 35. Prodejna firmy Osolsobě, Prostějov, Rejskova, po r. 1931. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 36. Prodejna firmy Osolsobě. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 37. Prodejna firmy Osolsobě, Brno, Nádražní, po r. 1926. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 38. Pojízdná reklama, Brno, po r. 1926. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 39. Firemní logo, po r. 1926. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 40. Neonová reklama na prodejně, Jihlava, Havlíčkova, po r. 1933. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 41. Výstava v Praze, reklama firmy Osolsobě, po r. 1933. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 42. Prodejna firmy Osolsobě, Praha, nám. Petra Osvoboditele, po r. 1933. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 43. Prodejna firmy Osolsobě, Praha, nám. Petra Osvoboditele, po r. 1933. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 44. Továrna nábytku Richarda Osolsobě. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 45. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, po r. 1926. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 46. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, po r. 1933. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 47. Zájezd brněnského Aero-Carr-Clubu, Richard Osolsobě a Antonín Pivečka, 1934. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera. 48. Album nábytku firmy Osolsobě, přední strana. Zdroj: MZA. 49. Album nábytku firmy Osolsobě, přední strana, po r. 1924. Zdroj: MZA. 50. Architekt Antonín Pivečka, portrét. Zdroj: fotoalbum firmy Osolsobě. 51. Architekt Antonín Pivečka, výzdoba domu Richarda Osolsobě k příležitosti průjezdu T. G. Masaryka Rousínovem, 1921. Zdroj: sbírka Václava Sedlmajera.
103
52. Architekt Antonín Pivečka, zařízení bytu Ing. Dr. Píška, Brno, po r. 1921. Zdroj: MZA. 53. Architekt Eduard Žáček, ložnice. Zdroj: MZA. 54. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, pánský pokoj č. 148. Zdroj: MZA. 55. Nabídka kancelářského nábytku firmy Osolsobě. Zdroj: MZA. 56. Občanská záložna, Rousínov, po r. 1911. Zdroj: MZA. 57. Rektorát Masarykovy univerzity, Brno, kolem r. 1924. Zdroj: MZA. 58. Krajinský úřad, pánský přijímací pokoj, Bratislava, po r. 1928. Zdroj: MZA. 59. Krajinský úřad, dámský přijímací pokoj, Bratislava, po r. 1928. Zdroj: MZA. 60. Obchodní akademie, učebna, Bratislava, po r. 1918. Zdroj: MZA. 61. Nabídka školního nábytku firmy Osolsobě. Zdroj: MZA. 62. Vysoká škola zvěrolékařská, Velká posluchárna, Brno, 1918-1926. Zdroj: MZA. 63. Vysoká škola zvěrolékařská, Malá posluchárna, Brno, 1918-1926. Zdroj: MZA. 64. Gymnázium Janka Kráľa, Aula, Zlaté Moravce, 1922-1924. Zdroj: MZA. 65. Zemský úřad, Užhorod, kolem r. 1936. Zdroj: MZA. 66. Zemský úřad, Užhorod, kolem r. 1936. Zdroj: MZA. 67. Bufet v sokolovně, Bratislava, po r. 1919. Zdroj: MZA. 68. Architekti Josef Škeřík - Oldřich Osolsobě, zařízení bytu prof. Malachiera, obývací pokoj. Zdroj: MZA. 69. Architekti Josef Škeřík - Oldřich Osolsobě, zařízení bytu Dr. Schreiera, pánský pokoj. Zdroj: MZA. 70. Architekti Josef Škeřík - Oldřich Osolsobě, zařízení bytu A. C. Nora, obývací pokoj s pánským pokojem, Praha, po r. 1926. Zdroj: MZA. 71. Architekti Josef Škeřík - Oldřich Osolsobě, zařízení bytu A. C. Nora, obývací pokoj s pánským pokojem, Praha, po r. 1926. Zdroj: MZA. 72. Institut de Beauté paní Obroučkové, Bratislava, před r. 1926. Zdroj: MZA. 73. Holírna pana Hřebíčka, Rousínov, před r. 1926. Zdroj: MZA. 74. Lékárna, Ph. Mr. Smejkal, Brno. Zdroj: MZA. 75. Dřevěné rámy, konec 19. století. Zdroj: MZA. 76. Skříň se zrcadlem, 1897. Zdroj: MZA. 77. Židle v různém stylovém provedení, konec 19. století. Zdroj: MZA. 78. Nábytek s lidovými motivy, konec 19. století. Zdroj: MZA. 104
79. Nábytek s lidovými motivy, kresba, konec 19. století. Zdroj: MZA. 80. Zpovědnice, Pálava, konec 19. století. Zdroj: MZA. 81. Ložnice ve stylu Ludvíka XVI. Zdroj: MZA. 82. Jídelna ve stylu Chippendale s kořenicí. Zdroj: MZA. 83. Secesní nábytek, počátek 20. století. Zdroj: MZA. 84. Sedací nábytek, 30. léta 20. století. Zdroj: MZA. 85. Stolky, 30. léta 20. století. Zdroj: MZA. 86. Ložnice č. 3017, pařený buk s africkou hruškou, kolem r. 1929. Zdroj: MZA. 87. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, obývací pokoj č. 38, 1934. Zdroj: MZA. 88. Kuchyně č. 160 O, kolem r. 1925. Zdroj: MZA. 89. Kuchyně „Moderní hospodyňka,“ 1929. Zdroj: noviny Nábytkové trhy v Rousínově. 90. Architekt Antonín Pivečka, patentní bedna na uhlí „Rios.“ Zdroj: MZA.
105
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
106
1. Jan Osolsobě, portrét.
2. Označení stolařské dílny Jana Osolsobě. 107
3. Richard Osolsobě, portrét, kolem r. 1897.
4. Rodinná fotografie. Richard, Terezie a Oldřich Osolsobě. 108
5. Oldřich Osolsobě, portrét. 6. Architekt Josef Škeřík u odborné pokračovací školy dřevařské, po r. 1931.
7. Pohled do stolařské dílny.
109
8. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, dílna.
9. Továrna nábytku Richarda Osolsobě.
110
10. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, dílna.
11. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, kancelář.
111
12. Architekt František Buben, zařízení bytu Richarda Osolsobě, 1920.
13. Architekt František Buben, zařízení bytu Richarda Osolsobě, 1920. 112
14. Prvý pražský veletrh, expozice firmy Osolsobě, 1920.
15. První brněnský výstavní trh, expozice firmy Osolsobě, 1921. 113
16. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1925.
17. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1925. 114
18. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1925.
19. Výstava v Bratislavě, expozice firmy Osolsobě, 1925. 115
20. Architekt Bohumír Kupka, pánský pokoj, Výstava soudobé kultury v Brně, 1928.
21. Architekt Josef Obalil, dívčí pokoj, Výstava soudobé kultury v Brně, 1928. 116
22. Inzerce firmy Osolsobě, 1929. 23. Inzerce firmy Osolsobě, 1930.
24. Inzerce firmy Osolsobě, 1932. 25. Inzerce firmy Osolsobě, 1932. 117
26. Inzerce firmy Osolsobě, 1933.
27. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1933.
118
28. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1933.
29. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1933. 119
30. Inzerce firmy Osolsobě, 1934.
31. Výstava v Rousínově, expozice firmy Osolsobě, 1934.
120
32. Výstava v Brně, expozice firmy Osolsobě, 1934.
33. Inzerce firmy Osolsobě, 1939. 121
34. Prodejna firmy Osolsobě, Vyškov, Masarykovo náměstí, po r. 1909.
35. Prodejna firmy Osolsobě, Prostějov, Rejskova, po r. 1931.
122
36. Prodejna firmy Osolsobě.
37. Prodejna firmy Osolsobě, Brno, Nádražní, po r. 1926. 123
38. Pojízdná reklama, Brno, po r. 1926.
39. Firemní logo, po r. 1926.
124
40. Neonová reklama na prodejně, Jihlava, Havlíčkově, po r. 1933.
41. Výstava v Praze, reklama firmy Osolsobě, po r. 1933.
125
42. Prodejna firmy Osolsobě, Praha, nám. Petra Osvoboditele, po r. 1933.
43. Prodejna firmy Osolsobě, Praha, nám. Petra Osvoboditele, po r. 1933.
126
44. Továrna nábytku Richarda Osolsobě.
45. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, po r. 1926. 127
46. Továrna nábytku Richarda Osolsobě, po r. 1933.
47. Zájezd brněnského Aero-Carr-Clubu, Richard Osolsobě a architekt Antonín Pivečka, 1934. 128
48. Album nábytku firmy Osolsobě, přední strana.
49. Album nábytku firmy Osolsobě, přední strana, po r. 1924. 129
50. Architekt Antonín Pivečka, portrét.
51. Architekt Antonín Pivečka, výzdoba domu Richarda Osolsobě k příležitosti průjezdu T. G. Masaryka Rousínovem, 1921.
130
52. Architekt Antonín Pivečka, zařízení bytu Ing. Dr. Píška, Brno, po r. 1921.
53. Architekt Eduard Žáček, ložnice. 131
54. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, pánský pokoj č. 148.
55. Nabídka kancelářského nábytku firmy Osolsobě. 132
56. Občanská záložna, Rousínov, po r. 1911.
57. Rektorát Masarykovy univerzity, Brno, kolem r. 1924. 133
58. Krajinský úřad, pánský přijímací pokoj, Bratislava, po r. 1928.
59. Krajinský úřad, dámský přijímací pokoj, Bratislava, po r. 1928.
134
60. Obchodní akademie, učebna, Bratislava, po r. 1918.
61. Nabídka školního nábytku firmy Osolsobě. 135
62. Vysoká škola zvěrolékařská, Velká posluchárna, Brno, 1918-1926.
63. Vysoká škola zvěrolékařská, Malá posluchárna, Brno, 1918-1926. 136
64. Gymnázium Janka Kráľa, Aula, Zlaté Moravce, 1922-1924.
65. Zemský úřad, Užhorod, kolem r. 1936. 137
66. Zemský úřad, Užhorod, kolem r. 1936.
67. Bufet v sokolovně, Bratislava, po r. 1919. 138
68. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, zařízení bytu prof. Malachiera, obývací pokoj.
69. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, zařízení bytu Dr. Schreiera, pánský pokoj. 139
70. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, zařízení bytu A. C. Nora, obývací pokoj s pánským pokojem, Praha, po r. 1926.
71. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, zařízení bytu A. C. Nora, obývací pokoj s pánským pokojem, Praha, po r. 1926. 140
72. Institut de Beauté paní Obroučkové, Bratislava, před r. 1926.
73. Holírna pana Hřebíčka, Rousínov, před r. 1926. 141
74. Lékárna, Ph. Mr. Smejkal, Brno.
75. Dřevěné rámy, konec 19. století. 142
76. Skříň se zrcadlem, 1897.
77. Židle v různém stylovém provedení, konec 19. století. 143
78. Nábytek s lidovými motivy, konec 19. století.
79. Nábytek s lidovými motivy, kresba, konec 19. století. 144
80. Zpovědnice, Pálava, konec 19. století.
81. Ložnice ve stylu Ludvíka XVI. 145
82. Jídelna ve stylu Chippendale s kořenicí.
83. Secesní nábytek, počátek 20. století.
146
84. Sedací nábytek, 30. léta 20. století.
85. Stolky, 30. léta 20. století.
147
86. Ložnice č. 3017, pařený buk s africkou hruškou, kolem r. 1929.
87. Architekti Josef Škeřík – Oldřich Osolsobě, obývací pokoj č. 38, 1934. 148
88. Kuchyně č. 160 O, kolem r. 1925. 89. Kuchyně „Moderní hospodyňka,“ 1929.
90. Architekt Antonín Pivečka, patentní bedna na uhlí „Rios.“ 149
