3. 10. pátek 2008 Antické vykopávky.....jen 220 km od domu? To se mi nechce věřit...vždyť vzdušnou čarou se nedostanu ani do Itálie. Je 3. října, pátek a my se vydáváme na víkend do minulosti, na víkend za poznáním něčeho nepoznaného a přesto v literatuře tolikrát popsaného. V 9 hodin ráno vyjíždíme z Hranic směrem do Rakouska...naším bodem zájmu se stává Bad Deutsch-Altenburg. V jeho okolí, jen pár kilometrů od Vídně je jedinečný "Archāologischer Park Carnuntum“. Ano zde na břehu Dunaje ožívá Římská metropole založená před 2000 lety. Jen jsme vyjeli a začíná pršet, po pár kilometrech se naše motorky v této dnešní nepřízni počasí stávají zablácenými stroji a moje hledí by nutně potřebovalo stěrač. Kolem poledne přejíždíme hranice a jsme v Rakousku, jedeme kolem Dunaje....pak přes most a už se blížíme k městu Bad DeutschAltenburg (N48°08'15.41"E16°54'18.25"). Po malém hledání konečně stojíme před muzeem a už vstupujeme dovnitř. Čeká nás Archeologické muzeum plné antických vykopávek. Kupujeme vstupné a necháme se unášet vystavenými exponáty. Šperky, nástroje, zbraně a kultovní předměty, které byly pečlivě restaurovány a zachovány pro nás, kteří chceme poznat něco ze světa starých Římanů. Tak to jsme nečekali vše je tu i pro nás průměrně znalé slovenštiny s překladem. Mám tedy možnost seznámit se všemi podrobnostmi. Po hodině objevování v jiné době se vydáváme dál k Amfiteátru....poslední viditelné části bývalého vojenského města.
Na rozdíl od luxusu a pohodlného života civilního města, vládla v táboře římských legií naprostá disciplína. Když se procházíme pod hledištěm....na poli litých soubojů gladiátorů, dýchá na nás krutost této doby a jakoby z dáli slyšíme řev vzrušeného davu diváků před krvavým divadlem. Vše jen pro zábavu...život či smrt. V přilehlém mini muzeu si můžeme prohlédnout naaranžované bojovníky-gladiátory. Odtud pokračujeme dál na Petronell. Petronell byl součástí civilního města Carnunta. Nyní je to muzeum pod širým nebem. Kráčíme ve stopách bohatých římských občanů. Stále tu probíhají práce na odkrývání honosných staveb. Je tu i zcela nová budova Villa Urbana - do detailu znovu vybudovaná stavba z dřívějších dob. Až do roku 2011 tu budou archeologové vracet kousek po kousku krásu původním přepychovým stavbám. Asi 1 km odtud směrem na jihozápad stojí v poli....obklopená vzrostlou kukuřicí …. majestátně - Heidentor - Pohanská brána. Zachovala se z ní jen jedna strana. Původně........jak jsem si přečetla v muzeu, byla čtyřstranná, s obloukovitými vchody či východy na všechny světové strany. Už se docela připozdilo, navíc začíná pršet a nám nezůstává než se rozloučit s dějinami antiky a vyrazit kupředu......................k místu dnešního přenocování to máme ještě pěkných 120 km. Cesta ubíhá i přes mírný deštík dobře a tak neodoláme a zastavujeme se ještě kouknout na jeden z nejkrásnějších barokních zámků Maďarska do Fertöd na zámek Eszteházyů z 18. století. Škoda, že už je tak pozdě, i interiéry by jistě stály za prohlídku (N47°37'17.95"E16°52'15.00") Kolem 7 večer konečně přijíždíme k penzionu v Büku. Jen složíme pár věcí a už vyrážíme do víru večerního, lázeňského městečka. Zase začíná pršet, tak to je skoro pokyn k tomu zapadnout do jedné z příjemných hospůdek a vyzkoušet jak vlastně chutná to jejich Tokajské. :-)
Tak mně teda chutnalo moc, a kdybych si dal pár skleniček přes limit, asi bych se i přidal k místní cimbálovce!!
4.10. sobota Vstáváme celkem časně, i po (tom) včerejším víně a domlouváme se kdo že půjde nakoupit čerstvé pečivo ke snídani. Nakonec to řešíme společným nákupem. Je docela zima a stále prší. Proto měníme plán...nejedeme na motorce, ale jdeme pěšky do asi 2 km vzdálených termálních lázní (N47°22'44.12" E16°47'16.91"). Tak to je paráda. Krásně jsme se prohřáli a naladili na výlet do Soproně. Není to daleko asi 50 km po rovině a v mírném provozu. Jsme tu …. město Sopron – jinak zvané též perlou západního Maďarska (47°41'05.63"E16°47'16.91"). Je to krásné středověké město plné tajuplných uliček a historických staveb. Už z dálky upoutá můj pohled poměrně vysoká ...Požární věž. Bohužel je už zavřeno....škoda, že prý je z jejího ochozu vidět až na Alpy. Na náměstí obdivuji nádherný barokní Sloup nejsvětější trojice, a také kostel Kecske templom (Kozí kostel). Byl postaven ve 13. století a byl místem korunovace králů a důležitých shromáždění. Tak ještě pár fotek a už se rozhlížíme po nějaké příjemné hospůdce na večeři. Halaslé....velká specialita místní kuchyně. To jsme koukali na tu porci v kotlíku. Bylo to tak pro 6 hladových krků. Uff ...A to jsme měli před sebou ještě pořádnou porci masa. Naštěstí nemusíme spěchat a tak si to v klidu vychutnáme a pěkně naplnění odjíždíme z již setmělého města zpět do penzionu. Tak pěkně naplněná jsi možná byla jen Ty Jitko, já se totálně přež......al!!!! Nevím, nevím zda to nebude mít negativní dopad na zítřejší den :-)))
5.10. neděle Co se to děje na dvorku? Takto brzy po ránu? Kdo se to tu motá s hadříkem v ruce kolem motorky? Tedá....Ivo se rozhodl, že když už přestalo pršet, je potřeba okouzlit maďary svou úžasně do vysokého lesku nablýskanou motorkou. Kam se jede mi zůstává tajemstvím.. .......máš přece ráda překvapení né????.....Podle vzdálenosti domů a vzhledem k neděli očekávám jen cestu zpět bez zbytečných zastávek. Vracíme se však jinudy. Projíždíme krásnou maďarskou krajinou. Samé vinice,no je vidět že tu stojí už pěknou řádku let. Prý jsou tyto vinařské oblasti staré 2 300 let a vinice tu založili už staří Keltové. Nemůžu se vynadívat na ty krásné kraje zalité sluncem. Na některých vinicích se už pracuje, neděle neneděle. Jaké je moje překvapení, když zastavujeme u jedné z nich,...a hledáme poslední zbytky forintíků...abychom ochutnali úplně čerstvě vylisovanou šťávu z hroznů. A už zase pokračujeme.....a to je dnes už druhé překvapení. Najednou stojíme před zvláštním skalním útvarem ve městečku Fertörákos (47°43'13.43"E16°39'04.40"). Po chvíli zjištuji že jde o nejstarší vápencový lom v Maďarsku. Obdivujeme z venku jeho tvar, těžce opracovaný bez techniky, jen holýma rukama. Procházíme se uvnitř rozsáhlými chodbami, které mi připomínají Egyptské chrámy s velkými sloupy nesoucí vápencové stropy. Tyto sály vzniklé těžbou jsou dnes využity jako divadelní scéna a to až pro 750 osob. Takové jakoby jeskynní divadlo. Škoda, ale zrovna dnes tu nehrají :-). S vápencem se pak setkáváme na různých stavbách v okolí. Zaujal nás i velký monument pojmenovaný jako Pan European. Nevěděli jsme přesně co to znamená a tak jsem nahlédla do slovníku wikipedie. Pro ty co to nechtějí hledat ….je to v dnešní době něco jako synonymum Evropské unie. Je to už z dávných dob znak pro země spojené společnou historii... Antické Řecko – Starověký Řím.
Sluníčko nám hezky hřeje, tak si ještě dáváme kávu venku s výhledem na vápencové útvary. Na hranice to mám jen 10 km a ty zdoláváme po cyklistické stezce....trochu jsem se bál, že nás budou čekat na rakouské straně místní policisté, ale vyšlo to.... No koukali po nás, ale opravdu tam nebyl žádný pořádný zákaz. Cestou sledujeme společné MaďarskoRakouské Neziderské jezero. V městečku Mörbisch am See naši pozornost upoutal krásný románský kostel v bílé barvě, už z dálky viditelný. Tak a teď už nás čeká cesta přímo k domovu. Dáme si jen malou zastávku...a to už v Česku na pozdní oběd. Povídáme si o všem co jsme viděli....ano byl to krásný a velmi zajímavý výlet do minulosti....
Jó napot magyarok
