11/5-6 KVĚTEN ČERVEN
ČÍSLO
11 ČASOPIS ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATŘÍ FRIČŮ ONDŘEJOV
Na návštěvě Základní školy ve Stříbrné Skalici Rozhovor s panem Rovenským Jak jsme lyţovali – ohlédnutí za lyţařskými kurzy Ohlédnutí za naším květnovým výjezdem Jak jsme proţívali čarodějnice Staročeské máje v Lensedlích Zábava – kříţovky, duševní rozcvička Mezi námi děvčaty O ztracené ovečce – komiks na pokračování Příběh na pokračování
NA NÁVŠTĚVĚ ŠKOLY VE STŘÍBRNÉ SKALICI Návštěva očima Terky Böhmové Jednoho pondělí jsme se konečně vydali do základní školy ve Stříbrné Skalici. Kdyţ jsme přijeli, přivítali jsme se s paní ředitelkou Evou Boubínovou a paní učitelkou Kateřinou Macháčkovou. Paní ředitelka nás provedla po škole. Nejdříve jsme se byli podívat do počítačové učebny, poté do druhé a třetí třídy, které jsou spojené do jedné třídy. Potom jsme se vydali do vyšších tříd. Nakoukli jsme do šesté třídy, udělali pár fotek, pak do třídy deváté. Tady nás přivítali znuděným smíchem. Kdyţ nás paní Boubínová představila třídě, zeptali jsme se. Jakého učitele máte rádi? Téměř celá třída: ,, Pani ředitelku´ Jaký předmět máte rádi? Dějepis a domácnost. Návštěva očima Evy Budské Informace ze tříd Nejmenší třídy se byly podívat na památník Josefa Lady v Hrusicích. Dětem se líbily obrázky, které namaloval, hlavně vodník se zeleným kloboukem a pláštěm, 1
s fajfkou a na nohou měl červené boty. Z Hrusic se všichni trmáceli do Ondřejova a někteří aţ do Skalice. Jeden ţáček vypráví záţitky: „Bylo to nejkrásnější místo, kde jsem kdy byl. Opékali jsme buřty, byli jsme na prolejzačkách na velké zahradě.“ Deváťáci této školy chtějí jít především na zdravotní školy. Mají prý oblíbený dějepis, a kdyţ se jich paní ředitelka zeptala, co kromě dějepisu, odpověděli znova dějepis :-D. Hodina přírodopisu v sedmé třídě Pan učitel vstoupil do třídy, vyřídil omluvenky... Díky naší návštěvě jsme sedmáky zachránili od testu, který si prý napíšou později. Pan učitel jim připomněl, ţe jestli chtějí jedničku, tak musí mít herbář, který odevzdali zatím dva ţáci. Potom si děti na lavici rozloţily karty, na kterých byly rostliny s názvy, opakovaly si je pořád dokola a za chvíli přišla jedna dobrovolnice, ţe uţ to umí a jestli by ji pan učitel nevyzkoušel. (Chtěla bych vidět, kdo by se v naší osmé třídě nechal s radostí vyzkoušet :D). Na kartičkách se zakryly názvy a ţáci to jeden po druhém vyjmenovávali. Kdyţ bylo po zkoušení, tak ti co to věděli bez chyby, dostali plus. A na řadu přicházely další kartičky..
ROZHOVORY S PEDAGOGY Rozhovor s paní ředitelkou Evou Boubínovou Slyšeli jsme, ţe se vaše škola potýkala s nedostatkem ţáků. Jaký je stav v současné době? Tak to stále trvá. Dříve byl nedostatek ţáků na prvním stupni. Teď jsou problémy na druhém stupni. Kvůli nedostatku ţáků jsme zrušili šestou třídu. Vaši ţáci se zúčastnili Scio testů. Jakých dosáhli výsledků? Dosáhli dobrých výsledků. Teď jsme je nedávno psali (asi před 14-ti dny) a myslím si, ţe jsme dopadli dobře. Jaký výběr cizích jazyků nabízí vaše škola? Angličtinu a němčinu - ta je povinná od sedmé třídy. Ţáci vaší školy mají moţnost prohlédnout si svou průběţnou klasifikaci na webu. Jak se to osvědčuje? Osvědčuje se to dobře. Kaţdý z rodičů má kód, jak se dostat ke známkám svých dětí. Ale všichni mají povinně ţákovské kníţky, protoţe někteří nemají přístup k internetu. Na školách je čím dál tím méně učitelů neţ učitelek. Jak je tomu u vás? U nás je jedenáct vyučujících, z toho dva učitelé. Děkujeme za rozhovor Rozhovor vedla Tereza Vorreiterová 2
Rozhovor s paní učitelkou Kateřinou Macháčkovou a panem učitelem Petrem Dubničem Jak dlouho na této škole učíte? K. Macháčková – Asi dvacet let. Předtím jsem učila v Ondřejově. P. Dubnič – Od roku 2000. Proč jste si vybral(a) tuto základní školu? K. Macháčková – Hledala jsem nejbliţší místo od Ondřejova. P. Dubnič – Dvacet let jsem učil na středním učilišti. To zavřeli, a tak jsem sháněl, kde bych mohl učit, a Skalice byla volná. Jaké předměty vyučujete? K. Macháčková – Matematiku, fyziku, chemii a informatiku. P. Dubnič – Přírodopis a zeměpis. Je něco co byste na této škole změnili? K. Macháčková – Opravila bych budovu školy, aby nebyla zašlá, dala bych sem tepelné čerpadlo a nová okna. P. Dubnič – Na této škole ne, ale na školství skoro všechno. Co Vás na práci učitele nejvíce baví? K. Macháčková – Komunikace s dětmi a ţe má práce je pokaţdé jiná. P. Dubnič – Kontakt s dětmi a komunikace. Znáte někoho z ondřejovské školy? K. Macháčková – Znám hodně učitelů. P. Dubnič – Pana ředitele. Děkuji za rozhovor. Rozhovor vedla Tereza Vorreiterová
ROZHOVORY SE ŢÁKY Rozhovor s Míšou Jakého učitele máš nejraději? Paní ředitelku Evu Boubínovou. Co máš na škole nejradši? (předměty, učebny….) Mám ráda hlavně přestávky a naši 8. třídu. Je vaše škola zapojena do nějakého projektu? Líbí se ti? Ano, je jmenuje se Ladova krajina. Moc se mi nelíbí. Uţ víš, na jakou půjdeš školu nebo ještě ne? Asi na jazykovou. Který předmět by si chtěla mít častěji? Dějepis a češtinu. Rozhovor vedly Eva Budská a Tereza Böhmová 3
Rozhovor s Bárou Do jaké chodíš třídy? Do sedmé. Tvoje oblíbené a neoblíbené předměty?A proč? Mám ráda matematiku, je zábavná a baví mě počítat. Nemám ráda zeměpis, nebaví mě. Jezdíte hodně na výlety? Máme většinou jeden za rok. Tento rok teprv pojedeme na kánoje. Kterou/kterého učitele máš na škole nejradši? Naší ředitelku Evu Boubínovou. Kolik vás je ve třídě? Minulý rok nás bylo 13, teď uţ jen 10. Co máte na škole za krouţky? Chodíš na nějaký? Můţeme si vybrat pink ponk, břišní tance nebo šachy. Já chodím na pink ponk. Je vaše škola zapojená do nějakého projektu? Co si o tom myslíš? Naše škola se účastní projektu Ladova krajina, ale já zapojená nejsem. Rozhovor vedla Eva Budská
NOVÉ TVÁŘE V NAŠÍ ŠKOLE Rozhovor s panem Miroslavem Rovenským Miroslav Rovenský je třídní učitel ve třetí třídě a učí na vyšším stupni hudební výchovu. Je ale především velký hudebník. Jezdí hrát se svým orchestrem po celém světě. Na jaký nástroj hrajete? Hraju na lesní roh. Lesní roh není aţ tak běţný hudební nástroj. Co Vás k němu přivedlo? Kdyţ jsem přišel do hudební školy, tak mi dali vybrat mezi trumpetou a lesním rohem. Lesní roh se mi líbil víc, protoţe byl větší. Jezdíte často na turné, kde všude uţ jste byl? Navštívil jsem všechny státy v Jiţní Americe, všechny státy v Evropě, několikrát Japonsko a chystám se do Číny. Kdybyste měl tu moţnost, v jaké kapele či orchestru byste si zahrál? Jsem spokojen v Berlíně. 4
Jakou hudbu posloucháte? Rock, jazz a váţnou hudbu. Máte také filmové zkušenosti. Jakou roli jste ztvárnil ve filmu Pan Tau? Dětskou roli. Dočetli jsme se, ţe mluvíte starodatštinou. Co je to za jazyk a kde se pouţívá? To jste se dozvěděli kde? Na webové stránce ZUŠ Říčany. To byl vtip. To bylo v pořadu, který se jmenoval Hovory H a tam si pan Svitáček s panem Horníčkem vymysleli jazyk starodatština. Děkujeme za rozhovor. Rozhovor vedly Tereza Vorreiterová a Tereza Böhmová
OHLÉDNUTÍ ZA ZIMOU Deník běţkaře Chameleona (2. část) Den čtvrtý: Ráno nás opět vzbudil nehorázný kravál. Trubačské trio. Dnes má rozcvičku prof. Drobný. Všichni jsou zděšeni představou, co nás asi čeká. Je naštěstí velice ohleduplný a zadává jenom běh kolem chaty. Snídaně byla špičková, jako obvykle. Při ní se dozvídáme, kam se pojede na celodenní výlet. Já jsem se šel omluvit, ţe nepojedu. Po výstupu na Voseckou mám veliké puchýře. Chvilku trnu, co ţe se mnou udělají. Nakonec zůstávám na chatě. Později toho lituji. Celé dopoledne jsme se všichni, kteří nejeli ať uţ z toho, či onoho důvodu, váleli v posteli, konzumovali zásoby a koukali na film. Kolem třetí odpoledne doráţí první. Útrţkovitě se dovídám, jaký byl výlet a ţe Patrik zlomil hůlky. Prý nebyl sám. Postupně se trousí ostatní. Odpoledne vládne ospalá nálada, všichni jsou servaní a hledají proto alespoň chvilku klidu. Po chutné večeři měl přednášku prof. Drobný. Přednášel o Himalájích, ve kterých strávil tři měsíce. V době osobního volna to uţ opět velmi vře. Chajda se otřásá v základech. Asi kolem desáté jsem byl pro nepokoje vyhnán na chodbu spolu s Radkem, Tomášem a Robinem, abychom sbírali papírky. Po této naprosto „úţasné činnosti“ ulehám do postele a okamţitě usínám. Chci načerpat sílu na další den. Čeká nás karneval a veliký závod. Den pátý a zároveň poslední: Co to do háje zase slyším? Ten protivný a nenáviděný budíček mi zní, uţ jako rajská hudba. Dnes mě ničí spánek naposledy. Rozcvička ve stylu vojenského výcviku mě i přesto, ţe byla poslední, vůbec netěšila. Po snídani byla příprava na závod. Kaţdý mazal, roztíral a stíral, jak jen mohl. Já se zeptal kluků ze třeťáku, 5
jak si správně namazat. Poradili mi dobře, to jsem poznal hned při prvním stoupání. Já si s Markem a Robinem uţ předem rozdělili vedoucí posty. Ty jsme si hned po startu začali udrţovat. Start ohlásil dvojstřel z brokovnice. Všichni se hned vyhrnuli dopředu a zablokovali tak ostatní i sami sebe. „Naštěstí se po pár metrech několik závodníků srazilo a umoţnilo mi tak projet. Asi v půlce stoupání zjišťuji, ţe nevystačím s dechem. Začínám ztrácet. Drţím odstup asi 30 metrů na Marka a Robina. Zbytek je kdesi daleko za námi. Napínám všechnu sílu a vysupím na Krakonošovu snídani, kde je pan prof. Jiřišta. Říká, ţe jsem bourák, tak se jen bezmocně pousměji a otáčím své oře z kopce. Dolů to kupodivu vůbec nechce jet. Nasazuji proto pumpu a pumpuji nestálým tempem. Po deseti minutách potkávám Sheriffa spolu s několika ostatními spoluţáky. Neúnavně se šinou do kopce. Přidám na rychlosti a skoro nevybírám zatáčku. A taky, ţe ano. V momentě se válím ve sněhu. Na nic nedbám a pokračuji dál. Za zatáčkou se vyřítil Hektor. Naštěstí jedeme oba stejným tempem, proto mě nedohání. Po několika dalších desítkách minut spatřím za zákrutem první hospodu. Sláva! Od cíle mě dělí asi 50 metrů. Nasazuji poslední síly a dojíţdím, jako třetí. Hektor dojíţdí o dvě minuty později. Kdyţ jsme hromadně dojeli na chatu, prohlašuji, ţe nechci běţky uţ do konce zimy vidět. Pozvolna se strojíme do našich masek. Je na nás vskutku úţasná podívaná. Vynořilo se tu spousta prostitutek, uklízeček, smrtek a podobných kreatur. Kaţdý musí předstoupit před komisi a něco o sobě říci. Dozvídáme se skutečně zajímavé věci. Já osobně byl za bezdomovce, pro svou věrohodnost jsem si přinesl odpadkový koš. Chvíli se v něm hrabu a poté vítězoslavně vytáhnu pouţitý pytlík od čaje a popisuji jeho druhé zpracování. Pan prof. Jiřišta chce vidět, jak jej vlastně konzumuji. Neváhám, roztrhnu pytlík a jeho obsah nacpu do úst a začnu rozváţně ţvýkat. Ohromení nezná mezí. Dostal jsem je jejich vlastní medicínou. Nikdo nečekal, ţe to udělám.:-) Po představování jdeme do města a zkoušíme z lidí dostat nějaké peníze. Nikdo nám nic nedal. Trochu zklamaní se vracíme na chatu. Musíme se připravit na závěrečný večer. Večer byl večírek, společenské hry a vyhlášení vítězů. Radek a Jirka nám ukázali, jak umí hrát a kytaru. Byli vskutku úţasní. Nedělali jim problémy ani ryfy od takových hudebních legend, jako třeba AC/DC, Metallica, Iron Maiden, Boba Marleyho a spousty ostatních. Tím si ve mně získali opravdového fandu. Takţe celý večer se zase kalilo. Ráno nás uţ neotravoval ţádný budíček, ani rozcvička, jen závěrečný úklid pokojů a odjezd směr Trutnov. Kdo by snad měl zájem se podívat na fotky, jsou na www stránkách mojí školy: www.clatrutnov.cz v sekci fotogalerie. Moţná Vám to zabere chvilku času, ale vyplatí se hledat. Díky, Váš Chameleon 6
Delfín o nějlepších záţitcích z lyţování Vypravila jsem se na lyţák s tím, ţe jsem v ţivotě nestála na lyţích ani na běţkách. Kdyţ jsem se den před odjezdem nasoukala do přaskáčů a postavila se na lyţe, tak jsem uţ ani nedoufala, ţe bych se mohla naučit lyţovat. Jen co jsem se rozjela, tak jsem hned byla na zemi ve sněhu. V sobotu jsme jeli do Stráţného. Osmá a sedmá třída byla celá natěšená. Po příjezdu se rozřazovalo do skupinek. Já jsem šla do třetí a začínala jsem od začátku. Postupně jsme procvičovali, sjíţděli pomalu kopec, podle očekávání jsme se váleli i ve sněhu. Jednou to dokonce jeden kluk neubrzdil a srazil takového plastového bobra pro malé děti, který měl slouţit jako slalom. Jemu poslouţil spíš jako brzda:-D. O volném čase jsme nejraději hráli hru Aktivity, ve společenské místnosti pink ponk, karty s názvem Bang, kterou ještě teď moc nechápu a to jsem ji hrála asi šestkrát nebo jsme si prostě jen tak povídali, smáli se a většina z nás měla suprovou náladu. Ve středu uţ jsme jeli autobusem na velkou sjezdovku do Vrchlabí. To nebyl jen plácek, na kterém jsme do té doby lyţovali, bylo to úplně něco jiného. Jeli jsme lanovkou nahoru a otevřel se mi krásný výhled na zasněţené kopečky a lyţaře, kteří pod námi lyţovali. Zatímco jsme jeli asi čtvrt hodiny nahoru, tak mi připadalo, ţe mi začínají růst rampouchy na prstech. Vţdycky jízda nahoru naštěstí utekla docela rychle, kdyţ si máte s kým povídat. Ten den byl úplně nejlepší, uţ jsem se nebála si to nechat rozjet. S kámoškou Áďou jsme z legrace ječely během cesty dolů. Bylo to fajn jet doslova ,,s větrem o závod“. Poslední den jsme lyţovali taky na této sjezdovce. Vţdy kdyţ jsem se podívala po sjíţdění za sebe, tak jsem ani nevěřila, jak jsem mohla takový kopec zdolat. I kdyţ mi to moţná jen tak velké připadalo... Ale ten den měl i jeden háček a to slalom. Odpoledne uţ byly tyčky zapíchnuty do sněhu a nám rozdaly paní učitelky čísla, jako pro skutečné závodníky. Vylosovala jsem si číslo skoro poslední, a tak jsem čekala a čekala, neţ ta dlouhá fronta přede mnou zmizí. Po mávnutí vlaječky jsem slyšela: ,,Připravit, pozor, teď!“ Moc jsem lyţe nerozjíţděla, ale to mi bylo celkem na nic, protoţe sjezdovka byla tak ujeţděná a tak namrzlá, ţe jsem za chvíli jela takovou rychlostí a nevěděla, co dělám, ţe mi nohy automaticky zabočovaly... Byla jsem uţ skoro u konce, spoluţáci mě povzbuzovali a volali na mě, ţe mám dobrý čas. Najednou ani nevím, jak se to stalo, jsem leţela na břiše s hlavou zabořenou ve sněhu:-D. Co nejrychleji jsem se zvedla a snaţila si zacvaknout lyţe, které mi uletěly, ale marně. Všichni na mě volali: ,,Běţ, no tak běţ!“ Tak jsem to udělala. Běţela jsem do cíle, ale věřte mi v přaskáčích to není nic příjemného. Určitě bych v nich nechtěla běhat patnáctistovku. Kamarádi se smáli mému neobvyklému zakončení. Ale co,...došla jsem si pro lyţe a bylo to:-). Mám ještě hodně záţitků, ale to by bylo ještě na dlouhé vyprávění. Bylo tam krásně, uţila jsem si to a těším se, aţ znovu někdy pojedu na hory. 7
KVĚTNOVÝ PRACOVNÍ VÝJEZD RR Tenhle výjezd byl fakt super, protoţe tam jela třeba i Čihy (ta ještě nejela, tak se stal asi zázrak):D Kdyţ jsme odjíţděli, tak nebylo zrovna dvakrát vábné počasí. Jeli jsme vlakem a Honza s Jirkou zase tradičně vyndali různé brambůrky a jiné dobroty (Jirka toho vezl celou tašku, která byla docela dost velká). Zapomněla jsem na Terku, ta měla obrovský pytel křupek. Nebyl s námi tentokrát Eda, takţe nebylo ţádný uzenářství, ten toho vozí vţdycky tunu. Pořádně jsme se nacpali a docela jsem se divila, ţe nikomu nebylo špatně. Kdyţ jsme vystoupili, šli jsme tradičně do velkého kopce. Někteří si to zkracovali přes vysokou trávu, coţ nebyl nejlepší nápad, protoţe byli celí mokří a převlíknout se mohli aţ na místě. Jako vţdy jsem šla vedle Evči a zpívali jsme si deset malých černoušků pořád dokola. Konečně jsme došli na místo. Všichni se šli převléknout a vybalit. Potom jsme se přemístili do kuchyňky, kde jsme měli pomoci s večeří (spíš jsme byli přízěţ, protoţe jsme nepomáhali a ještě jsme po sobě dávali kolíčky, ale byla opravdu legrace). Najedli jsme se opečených rohlíků v troubě, byly moc dobré, ale původně se měly dělat na ohni, jelikoţ bylo špatné počasí, tak to nešlo. Večer jsme se převlékli do svých kostýmů a nafotili jsme se v nich. Potom jsme hráli scénky. Dostali jsme Ladovy obrázky. Podle nich jsme měli vymyslet a nacvičit scénku. To byla zábava, Evča hrála rostoucího sněhuláka. Scénky mě moc bavily. Pak jsme hráli kompot (vylepšený), hráli jsme to docela dlouho, a tak všichni byli utahaní a unavení, ale pak jsme si stejně povídali strašně dlouho. Kdyţ uţ všichni spali, tak já a Evča a Terka jsme si stále povídaly, protoţe se nám nechtělo spát. Ráno jsme vstali okolo půl deváté, ale měli jsme stávat v osm. Nasnídali jsme se, připravili a vyrazili jsme natáčet do terénu na Krásnou horu. V těch našich hábitech se nešlo zrovna nejlépe, ale já jsem v těchto scénách nebyla, tak jsem se nemusela oblékat do kostýmu. Jirka a Honza měli bílý plášť, ten se do lesa moc nehodil. Natáčeli jsme docela dlouho, uţ nám potom byla zima. Hned ráno po snídani za námi přijela Kristýnka, aby s námi mohla natáčet. Kdyţ jsme přišli z lesa, tak jsme se najedli. Byly těstoviny s kečupem a polévka s knedlíčky (mňam mňam). Evča chtěla naučit na piáno nějakou písničku, tak jsem jí kousek naučila (a docela jí to šlo). Vyráběli jsme na tričkách naše souhvězdí. To mě bavilo, ale protoţe jsme to dělali pomocí Sava, tak to pěkně zapáchalo (při tom jsem taky učila Evču na piáno). Někteří ještě dotáčeli scény z filmu. Čas rychle uběhl a šlo se na vlak. Já jsem jela domů s Evčinou mamkou, Evčou, Kristýnkou a Čihynou. Tenhle výjezd byl úţasný. Jela bych klidně znova. Uţ se těším do Orionu - tam pojedeme příště. Trojúhleník 8
PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY „Výhodou“ letošního a minulého roku bylo, ţe jsme měli tu moţnost podat aţ tři přihlášky na střední školy, přičemţ na převáţnou většinu praţských i mimopraţských škol, včetně i některých gymnázií, se zkoušky nekonaly. Byli jsme přijatí pouze na základě průměrů osmých a devátých tříd. Kaţdá škola má svá individuální kritéria a poţadavky si určuje sama. Ale pozor, u všech škol rozhoduje počet přijímaných, neboť kaţdá škola má svou omezenou kapacitu studentů. I kdyţ se v prvním kole nedostanete do pořadníku mezi přijaté, následující, druhé kolo, bude skoro jistě úspěšnější, právě kvůli třem přihláškám. Hranice se můţe posunout i o 100 míst vzad, ale průměrně se posouvá o těch cca 30 míst. Ať uţ se v budoucnu chystáte na jakoukoli školu, musíte počítat s tím, ţe informace se mění a to, ţe letos se v Praze, ale i jiných městech bralo na průměr, nemusí být uţ příštím rokem zrovna pravdou. Ale jestliţe jste z těch, kdo se chystají na gymnázium, tak skoro jistě zkoušky dělat budete, ať uţ z češtiny, matematiky nebo všeobecných předpokladů. Sama za sebe můţu říci, ţe je dobré jít před zkouškami dřív spát, zklidnit se, zkrátka nemyslet na to, co neumím, ale soustředit se na to, co umím. Atmosféra ve třídách je napjatá, všichni jsou si potencionálními soupeři a na ţádné rádoby kamarádství se moc nehraje. Jakmile zkoušky napíšete, vyčkáváte na výsledky. Jsou to dny plné očekávání a strachu, co kdyţ to nevyjde. O to víc je větší radost, kdyţ se to podaří. A mně, Petrovi a Kubovi se to povedlo... Cefeus
PÁLENÍ ČARODĚJNIC ČARODĚJNICE V TŘEMBLATECH OČIMA PERSEA Jak všichni víte, v pátek dne 30.4.2010 se jako kaţdý rok „oslavovalo“ tradiční pálení čarodějnic. Nejdřív bych začala tím, ţe vám řeknu něco o této tradici a potom jaké byly čarodějnice u nás ve Třemblatech. :-D Takţe, v pálení čarodějnic nebo také Filipojakubská noc, Valpurţina noc nebo Beltine – je to velmi starý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc, ve které se to odehrává, se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Noc byla pokládána za magickou. Původně se pravděpodobně svátek slavil o úplňku, jenţ byl nejblíţe dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, ţe tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat, a proto je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. 9
Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo). Různé země označují tento svátek různými jmény. A jak to vypadalo ve Třemblatech. Večer jsem s kamarády (nejen ze Třemblat) šla na kopec „Botič“, kde se konalo pálení. Čarodějnici jsem dělala já s Bárou. Jakmile byla „hranice“ zapálena, začali se lidé scházet. Kaţdý se mohl občerstvit. V třemblatských stáncích byla grilovaná kuřata, krkovice, buřty a spoustu pití, jak alkoholického tak „nealko“. Děti si hrály na louce. Já a další kamarádi jako je Ještěrka, Ţirafa, Sagitarii, Casiopea, Kentaur a Pegas jsme hráli na úkoly. Ţirafa dostala za úkol zakřičet na všechny, ţe je včelka Mája a Ještěrka, ţe Třemblaty jsou největší velkoměsto na zeměkouli. A bylo dalších spousta zábavných úkolů a her. K večeři jsme si kaţdý samozřejmě dal kuře a byli jsme sytí. Dospělí seděli u stolů a povídali si. Mezitím hranice pořádně hořela a z čarodějnice toho uţ moc nezbývalo. Kdyţ bylo asi jedenáct hodin večer, uţ jsme byli unaveni a tak jsme šli směrem domů. Během cesty jsem se dověděla, ţe se Casiopee ztratil pes a musela ho jít hledat. Ostatní šli ještě na dětské hřiště. Potom uţ si kaţdý šel lehnout do postele. Všichni jsme si to uţili. ČARODĚJNICE V TŘEMBLATECH OČIMA KENTAURA Uţ od začátku dubna jsme se my všichni kamarádi těšili na 30.4., abychom mohli pořádně oslavit pálení čarodějnic. Po škole jsme se rozešli do svých domovů a domluvili jsme se, ţe se sejdeme v 19 hodin na třemblatském kopci, kde se vše konalo. Ale já s částí naší party jsme měli ještě malou akci v Mnichovicích, takţe jsme přišli trochu později, asi o půl osmé. U rozpálené hranice bylo spoustu dětiček, teenagerů, dospělých, ale i důchodců, kaţdý se bavil po svém. Malé děti hrály na “babu“ nebo se strkaly, dospělí popíjeli nebo pojídali u stánků s občerstvením a my jsme se nudili. Večer ubýval pomalu, nás napadlo, ţe si zahrajeme na “pravdu a úkol“. Já s mými kamarády jsme měli úkoly typu: vylézt na posed a na všechny lidi zařvat např. „Třemblaty jsou největší velkoměsto na světě“ nebo „já jsem včelka Mája.“ V průběhu večera jsme si kaţdý koupili něco k jídlu, většinou grilované kuře nebo nějaké maso. Kdyţ jsme usoudili, ţe půjdeme domů, tak jsem já s Gabinou Wustingerovou a Honzou Vránkem šli okolo domu naší kamarádky Báry Povýšilové, která nám sdělila, ţe jim utekl pes. Ptali jsme se Báry, jestli chce 10
pomoci hledat, ale říkala, ţe ne. Kdyţ jsme řekli ostatním, ţe Báře utekl pes, všichni říkali, ţe je zuřivý, tak jsme raději přidali do kroku. Kdyţ jsme došli domů, tak nás napadlo, ţe půjdeme ještě na dětské hřiště. Já s Gábinou a Honzou jsme seděli na lavičce a povídali si, ostatní blbli nebo hráli nějaké hry. Aţ v ranních hodinách jsme šli spát. Ještě druhý den se z popele, který zbyl po veliké hranici, stále kouřilo. Celý den pálení čarodějnic jsme si pořádně uţili a doufám, ţe se sejdeme i příští rok :-) :-D.....
STAROČESKÉ MÁJE V sobotu 22. května tohoto roku se uskutečnila jiţ tradiční Slavnost Májí ve skorovelkoměstě Lensedlích. Na tuto slavnost se téměř zpětinásobil počet jejích obyvatel, jelikoţ se doslechli, ţe se zde mají „trhat“ rekordy. Ale k tomu později, nejprve řeknu, co se dělo. Po několikaměsíčních přípravách nadešel celé vesnici den, kdy se měli její obyvatelé oprostit od svého nudného ţivota a přejít do víru oslav. Nám hasičům začal den jiţ v 5:00 ráno, kdy jsme jeli pro máj. Vybírali jsme pečlivě, ale i přesto nám padly za oběť tři stromy. První vypadal pěkně, ale zjistili jsme, ţe je uvnitř shnilý. Druhý také nevypal špatně, ale bohuţel se mu ulomil celý vršek. Třetí byl náš. Sebrali jsme z lesa jehličí a strom a odebrali se na hasičárnu. Strom jsme aţ k vršku obrali o kůru a zlámanou špici jsme nahradili jinou z jiného stromu. Zhotovil se věnec z jehličí, všechno se ozdobilo a šlo se připravovat domů. V poledne se začali scházet tanečníci české besedy a asi za hodinu vykročil průvod směrem ke zvoničce, aby všichni uctili památku zemřelým. Poté pokračoval průvod po celé vesnici. Tancovalo se, zpívalo se, jedlo se, pilo se, blblo se, a tak to pokračovalo celé odpoledne. Chodilo se od domu k domu, od chalupy k chalupě, aţ jsme skončili před domem č.p. 35, neboli u Vaňků (jedněch z mnoha). My seřadili kolony podle čísel, čísel s tečkou a písmen, coţ nechápal nikdo. Podcenili jsme prozíravost organizátora celé slavnosti Zdeňka Vaňka st.. Do poslední chvíle chtěl, aby nikdo neodhadl počet kolon, jelikoţ všichni měli připito, a tak pozapomněli počítat. Naštěstí paní komisařka z agentury Dobrý den připito neměla, tak jsme po odtancování slyšeli její verdikt, který nám byl k chuti. Zjistili jsme, ţe jsme měli celkem 22 kolon krojovaných a 43 kolon dohromady. To nás větší rozhodně potěšilo, ale menší spíš měli starosti s tím, kdo otrhá nejvíce fáborů z máje, kterou zaslouţilí hasiči následně poslali k zemi. Ovšem věnec musel patřit nám. 11
A taky patřil! Běţeli jsme jako první a násilím jsme přešmikli dráty, které ho drţeli na místě. Ač byl mírně zdeformován, odnesli jsme ho nahoru na sál, kde se večer konala májová zábava. Díky patří všem, kdo se podíleli na přípravě a průběhu naší tradice. Po dlouhé době píše Lištička
ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT
V tajence je ukryt název jedné filmové pohádky
Orion 12
V létě hodně dětí jezdí na různé..................... (tajenka).
Lev V tajence najdeš odpověď na otázku: Kolik astronautů u nás bylo 6. října 2009 na návštěvě
Jednorožec 13
Děti se o prázdninách těší na ..................... (tajenka). Do kříţovky doplň řešení hádanek.
Orion
MEZI NÁMI DĚVČATY Oběť módy? Patříš spíš mezi dívky, které by se chtěly stát topmodelkami, anebo spíš mezi ty, kterým je naprosto fuk, ţe vypadají jako strašidla? BARVY, KTERÉ K TOBĚ LADÍ: Barvy ledacos prozrazují. Podle svých oblíbených barev zjistíš, jaké jsou rysy tvé osobnosti: Červená: jsi excentrická, ţivá a překypující energií Ţlutá: jsi prozářená umělkyně s velkou fantazií Modrá: jsi klidná, romantická a maličko zasněná Zelená: jsi vyrovnaná, velkorysá a trošku záhadná Pomůţu ti vybrat ty, které ti nejvíce sluší vzhledem k barvě vlasů a pleti: Pro brunetky se snědou pletí: smaragdově zelená, zářivě ţlutá, karmínově červená se světlou pletí: ledově modrá
Pro zrzky se snědou pletí: khaki zelená, šafránově ţlutá se světlou pletí: zlatě ţlutá
Pro blondýnky se snědou pletí: levandulově modrá, cihlově červená se světlou pletí: bledě zelená, mátově modrá Podle knížky Nápadník pro šikovné holky zpracovala LaBuŤ 14
15
16
17
Amulet ulet
„…Sorontur jím začal ovládat celý svět, do té doby, neţ se mu postavili Elfové. Po dlouhé bitvě, Elfové vyhráli a získali Amulet. Chtěli ho zničit, ale Aini zmizela, beze stopy, nikdo jí od té doby neviděl. Ale ţít musí, kdyţ je nesmrtelná. Elfové Amulet ukryli u sebe v městě, bylo jim jasné, ţe Nemrtví jej budou chtít získat zpátky pro sebe. Ale Amulet záhadně zmizel a několik let o něm nebyla jediná zmínka. Aţ teď jsi ho našel… Nesmíte o tom nikomu říct... Prozatím, je to příliš nebezpečné. Aţ se Nemrtví dozvědí, ţe Amulet stále existuje, bude zle….“
Souboj dobra x zla!! Jiţ brzy!!
18
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ
???
Díl pátý Minule jsem skončila u toho, ţe chudáci Mishel s Tomem zapadli do obrovské jámy. Bohuţel to nebylo zdaleka to nejhorší, co je potkalo. Zaslechli za sebou nepříjemné kvílení, tak se začali pomalounku otáčet. Ve stínu se na ně dívala rozčílená špinavá krysa s vyceněnými zuby. Tom vyjekl: ,,Jsme v pytli!“ Mishel ho popadla za ruku a běţeli hlava nehlava tunelem. Tom si připadal jako agent007 a při odehrávání fantasy myšlenek v jeho hlavě si nevšiml kamenu před ním a zakopl. Krysa uţ je skoro měla, v tom najednou kdosi popadl Toma za ruku a posadil ho na velkého šneka. Ten neznámý cizinec zavolal na Mishel: ,,Rychle, naskoč!“ Určitě přemýšlíte nad tím, jak mohli na šnekovi, nejpomalejším stvoření, utéct hladové kryse, taky se to hned dozvíte. Kdyţ je krysa přestala pronásledovat, tak náš cizinec promluvil. ,,Ahoj, jsem taky pidimuţík stejně jako vy a jmenuji se Petr a tenhle rychlošnek se jmenuje Čučil. Našel jsem ho tu nedávno ještě malinkého, a uţ jako mládě měl oči, ţe viděl za kaţdý roh. To on vás tu našel:-). Potom Čučil zastavil a všichni tři vystoupili. ,,Konečná stanice prosím vystupovat.“ Petr hledal nějaké větývky, aby si mohli udělat ohníček, jenomţe najít v podzemí suché dřevo, to je opravdu umění. Děti ani nedutaly a ještě pořád přemýšlely nad tím, ţe uţ tu nemusely být. Kdyţ uţ ohníček plápolal, tak se všichni posadili. ,,A jak se jmenujete vy?“ ,,No, já jsem Tom a tohle je moje ségra Mishel.“ ,,Počkat, a tobě je 10 a Míše 14?“ ,,No páne jo, ty jsi snad jasnovidec!“ ,,Čučilovy oči!“ vydechl Petr. ,,Konečně jsem vás našel, hledám vás tu nejmíň pět let. Mně je 16 a jsem váš starší brácha!“ Obě děti na něj zíraly s otevřenou pusou. ,,C- coţe? Vyrůstaly jsme s tetou veverkou.“ ,, Ne, vy pocházíte z naší země pidilidí.“ ,,V naší zemi jsou desítky rodin. Kdyţ jsme byli všichni ještě malí, Tomovi nebyl snad ani rok, hráli jsme si na pískovišti a já jsem běţel pro bábovičky. Ale kdyţ jsem se vrátil, tak jakoby se za vámi propadla zem. Všichni vás hledali a já jsem vás hledal do teď. Poslední půlrok se pídím tady v podzemí. Nemůţu tomu uvěřit, ţe jsme se našli!“ Mishel vyslechla celý jejich příběh a s úplným nadšením a radostí, ţe mají rodinu, jí stékaly slzičky po tvářích. Všichni se objali, byli na tolik šťastní, ţe uţ nepřemýšleli vůbec nad ničím, dokonce ani nad tím, jak se dostanou ven z podzemí. Schoulili se ke šnekovi, uvelebili se a byli spokojení. Řeknu vám, ţe uţ byly snad dvě hodiny ráno, takţe se určitě nedivíte, ţe během pěti minut uţ zařezávali. Jediný Petr, štěstím bez sebe, ţe našel svoje sourozence, byl ještě za půl hodiny vzhůru. Pohladil šneka po hlavě a řekl: ,,Moc ti děkuju, kamaráde, bez tebe bych je nenašel a uţ vůbec bych je nezachránil.“ Ráno, kdyţ se vzbudili, nasnídali se. ,,Kluci, tady máte. Mám zabalený ještě buchty z domova. Ehm, našeho rozpadlého domečku.“ ,,Mm, to jsi pekla ty? Ty jsi ale kuchařka.“ ,,No to bys měl vidět její nalepený palačinky na stropě!“ rozesmál se Tom. Potom všichni nasedli na Čučila a pádili za slunečním světlem. 19
,,A hurá domů!“, zvolal Petr. ,,Ještě se musíme rozloučit se Sandrou, bude se mi po ní strašně stýskat.“ Popotáhl Tom. ,,To mně taky.“ Kdyţ se dostali z podzemí, stačilo pár metrů a našli Sandry dům. Seděla venku zamyšlená a pletla nejspíš náramek. Otočila se a zahlédla je, běţela za nimi. ,,Strašně jsem se o vás bála, včera jsem vás chtěla navštívit a našla jsem váš domeček celý zapadlý. A kdopak je ten klučina?“ Kamarádi jí to všechno vysvětlili, jak se dostali do podzemí, co se dozvěděli a sdělili jí, ţe mají i jiný domov a ţe se tam vrátí. Loučení bylo dlouhé, jen si to představte se rozloučit s nejlepším kamarádem. Domluvili se, ţe se boudou občas navštěvovat a potom uţ pelášili na šnekovi pryč. Sandra je šla doprovodit. Petr zastavil a ukázal na růţovou bránu, která vedla do jejich světa. ,,Máme tě rádi.“ Naposled se podívali pidilidi na Sandru a vstoupili. To je vám nádhera, úplně jiný svět, všude byly rozkvetlé květiny, malé roztomilé domečky podobné přerostlým houbám a všude se hemţili malí tvorečkové. ,,Tomuhle říkám domov.“, pousmál se Tom a všichni tři se rozběhli mezi ostatní. Delfín Hvězdný tým (redakční rada časopisu): Jednoroţec (Katka Böhmová), Ţirafa (Tereza Böhmová), Delfín (Eva Budská), Lev (Kristýna Budská), Blíţenci (Kristýna Čiháková), Drak (Patricie Hejmová), Rys (Eda Horák), Labuť (Pavla Hudcová), Havran (Petr Jordán), Cefeus (Monika Jordánová), Sagittarii (Tereza Kalibová), Fénix (Jana Modráčková), Chameleon (Jan Pangrác), Casiopea (Barbora Povýšilová), Lištička (Jakub Vaněk), Trojúhelník (Adéla Vodičková), Ještěrka (Tereza Vorreiterová), Kentaur (Jiří Vosátka), Pegas (Jan Vránek), Perseus (Gabriela Wustingerová) pod vedením Oriona (Věry Hudcové). Uzávěrka čísla 11 – květen/červen: 15. května 2010 Chystáme prázdninový speciál z našeho natáčení Uzávěrka čísla 12 - září/říjen: 30. září 2010. Pokud chcete přispět do našeho časopisu, stačí se domluvit s libovolným členem redakční rady.
20
