NÁŠ DOMOV Č. 27
červenec, srpen, září 2012
PŘEDBĚŽNÝ SEZNAM AKCÍ ČERVENEC hudební vystoupení skupiny Majer Trio hudební vystoupení rodinného tria Úlety turnaj našich uživatelů v pétanque venkovní bohoslužba (v případě pěkného počasí)
SRPEN
vycházka na zámek v Letovicích - s občerstvením výstava v galerii Domino Letovice (dle aktuální nabídky) vystoupení p. L. Lujkové a M. Hakla mezinárodní výstava jiřin ve Velkých Opatovicích venkovní bohoslužba (v případě pěkného počasí)
ZÁŘÍ
výlet do Ústupu sportovní hry CSSML rozloučení s létem s opékáním a občerstvením
2
NAŠI OSLAVENCI
Své narozeniny oslaví v měsíci ČERVENCI p. Marie NESRSTOVÁ, p. Zdenka VÁCLAVKOVÁ, Ing. Vítězslav ŠAFRÁNEK, Ing. Otakar PROCHÁZKA, p. Svatopluk ŠÁCHA, p. Karel POLÁK
SRPNU p. Františka KOVÁŘOVÁ
ZÁŘÍ p.
Marie
KOLÍNKOVÁ,
p.
Marie
GRUNDOVÁ,
p.
POSPÍCHALOVÁ, p. Božena KADERKOVÁ
VŠEM VÝŠE JMENOVANÝM BLAHOPŘEJEME, PŘEJEME PEVNÉ ZDRAVÍ, SPOKOJENOST A DO DALŠÍCH LET HODNĚ SIL.
3
Adéla
OHLÉDNUTÍ ZA KULTURNÍMI AKCEMI DUBEN
4. 4. 2012 - velikonoční pomlázka NSZP První dubnová středa patřila v našem domově
prvnímu
velikonočnímu
vystoupení, které si pro nás jako již tradičně připravilo Nové sdružení tělesně
postižených
z Letovic.
Jejich pestrý program byl složen z řady velikonočních písní, básniček a
říkadel.
Na
úvod
vystoupila
taneční skupina s ruským lidovým tancem. Zpěv sboru doprovázel otec a syn Lukešovi hrou na harmoniku a flétnu. Celé vystoupení vtipně moderoval pan Lukeš. Jako projev díků bylo pro účastníky připraveno občerstvení. 5. 4. 2012 - výroba velikonočních vazeb z živých květin O Zeleném čtvrtku jsme se sešli v klubovně k výrobě velikonoční výzdoby. Na vazby jsme použili zeleň, zlatý déšť a krásně barevné tulipány a gerbery. Mističky s květinovými dekoracemi ozdobily stoly v jídelně a vnesli tak do místnosti kousek jara a sváteční atmosféry.
6. 4. 2012 - velikonoční pomlázka CSSML s hrkáním Předvelikonoční období u nás v domově vyvrcholilo jako již tradičně pomlázkou, pořádanou samotnými zaměstnanci CSSML. Na Velký Pátek jsme se tak vydali po chodbách domova, abychom oslavili svátky 4
jara hrkáním, pomlázkou a pohřbíváním Morany. Ta byla nesena v čele průvodu, kterého se účastnili nejen zaměstnanci, ale i uživatelé CSSML. Naše seskupení jistě nikdo nepřeslechl - hlasité hrčení hrkaček doprovázené zpívanou písní na ukončení zimy opravdu nebylo možné neslyšet. Mužské osazenstvo v čele s panem ředitelem symbolicky vymrskalo každou uživatelku a všichni uživatelé byli obdarováni velikonočním balíčkem s přáním krásných svátků. Naše Morana nakonec neskončila upálením nebo hozením do potoka, ale byla uložena ke spánku do dalšího jarního obřadu. 12. 4. 2012 - jarní besídka - vystoupení dětí z MŠ Komenského Po Velikonocích nás přišly potěšit děti z MŠ Komenského Letovice ze třídy Koťátek. Připravily si pro nás pásmo písniček, říkadel a tanečků a jako vždy měly vše pěkně nazkoušené a secvičené. Všem divákům zářily oči při
pohledu
roztomilou dětem
se
očka při
za
vystoupení.
5
tu
drobotinu
rozsvítila lízátek
na
a
zase
předávání povedené
26. 4. 2012 - Pálení čarodějnic Tradičnímu pálení čarodějnic letos přálo počasí, takže jsme se v zahradě u altánu sešli za svitu hřejivého sluníčka. Po úvodním slovu vrchní čarodějky, která přivítala všechny přítomné, včetně kapely a návštěvy z Diakonie ČCE následovala promenáda všech přítomných čarodějnic. Ty se v hudebním doprovodu prošly po celé zahradě, některé pouze ladnou chůzí, jiné přidaly i taneční kreace. K vidění byly nejnovější čarodějnické módní výstřelky, které jistě obdivovali všichni
diváci.
Po
přehlídce
čarodějnic
následovalo
vyhlášení
křížovkářské soutěže zveřejněné v časopisu Náš domov. Křížovku s velikonoční tématikou vyluštila řada uživatelů CSSML a pan ředitel za asistence sličných čarodějek vylosoval pět šťastných výherců, kteří byli obdarováni sladkou odměnou. Poté si čarodějnice sesedaly k ohništi a začaly opékat párky. Účastníci akce si čekání na opečený buřt krátili hovorem, zpěvem s oblíbenou kapelou Veselá dvojka či pouze jejím poslechem. K tomu mohli ochutnat točené pivečko, dát si limonádu nebo kávu. Buřty z ohně určitě všem chutnali a jistě můžeme říci, že se letošní čarodějnické odpoledne velmi vydařilo!
6
KVĚTEN
10. 5. 2012 - Vystoupení dětí ze ZUŠ Pod vedením paní učitelky Nečasové nám přišla zazpívat děvčata z druhého stupně ZŠ. Pečlivě vybraný repertoár složený z písniček z muzikálů a ze skladeb známých autorů se líbil divákům a jistě i samotným zpěvačkám. Paní Nečasová vždy každou skladu krátce představila a pan Krejsa doprovázel dívky na klávesy. Svým vystoupením děvčata potěšila všechny přítomné a doufejme, že nás zase se svým hudebním vystoupením v brzké době navštíví. 12. 5. 2012 - Vystoupení skupiny Vozokanka z Velkých Vozokan Jako již minulý rok uspořádali i letos klub přátel ZUŠ Letovice, orchestry Višegrádské čtyřky a Město Letovice II. Mezinárodní festival dechových orchestrů Letovice 2012, který se konal v sobotu 12. 5. a v neděli 13. 5. Do Letovic se sjely dechové orchestry nejen z různých míst ČR, ale i z Chorvatska, Polska, Německa či Maďarska. Sobotní program vyvrcholil pochodovou show jednotlivých orchestrů a souborů mažoretek z centra města na hasičskou zbrojnici. Ve večerních hodinách se pak na zámku v Letovicích konaly oslavy 60. výročí ZUŠ Letovice a 40. výročí založení Velkého dechového orchestru při této škole. Mezi významné orchestry, které se této akce zúčastnily, byly např. Orchestr Brněnské konzervatoře, Hudba hradní stráže a Policie ČR, Orchestr Budapešťské konzervatoře (Maďarsko), Orchestr dětí Chelmského domu kultury (Polsko), Národní dechová hudba Stari Grad (Chorvatsko) aj. Celkem se v Letovicích představilo 17 domácích a 10 zahraničních orchestrů. Pro účastníky byl festival 7
zajímavé mimo jiné také tím, že prezentoval všechny styly dechové hudby - od tradičních malých dechových orchestrů, které hrají převážně lidovou dechovou hudbu, až po 70členné dechové harmonie, zabývající se hudbou symfonickou. Při této příležitosti se také nám podařilo zajistit vystoupení jedné z účinkujících kapel, a to skupiny Vozokanka ze Slovenska. Spolu s muzikanty přijela i paní místostarostka Velkých Vozokan a rodinní příslušníci členů. V Domově soubor přivítal mimo jiné také starosta Letovic pan Vladimír Stejskal. Každou píseň uvedl vždy sám pan kapelník a samotné vystoupení obohatil vtipným slovem. Repertoár Vozokanky byl velmi pestrý a kvalita hudby byla opravdu vysoká. Odpoledne strávené ve společnosti našich sousedů bylo velmi příjemné a rychle uteklo. Pro hosty bylo připraveno občerstvení a pan ředitel předal kapelníkovi i paní místostarostce upomínkové předměty. 16. 5. 2012 - Návštěva modrotiskové dílny v Olešnici Modrotisková dílna se v Olešnici na Moravě datuje již do roku 1816. Výroba látek modrotiskovou technikou představuje jeden z nejstarších způsobů potiskování lněného a později i bavlněného plátna. Olešnice byla v minulosti místem pěstování lnu a jen v málokteré chalupě chyběl dřevěný stav, na kterém by se netkalo plátno. Proto je pochopitelné, že tu nechyběli také barvíři. V Olešnické dílně jsou k potisku používány původní dřevěné ruční formy, které se vyráběly z tvrdého dřeva vybraných stromů (např. hrušeň, švestka) do nichž byl nabit měděný plech či drát, který tvořil různé vzory. Látka byla následně barvena v barvě indigo. Technologický postup barvení se nemění již od roku 1849. I dnes, v době 21. století, se stále používají osvědčené techniky a ruční výroba. Modrotisková dílna v Olešnici patří již po několik generací 8
rodině p. Danzingera, jednotlivé formy i receptury jsou předávány z generace na generaci přes 150 let. Výlet do Olešnice a návštěva modrotiskové dílny se bohužel nesli ve velmi chladném duchu, počasí nám nepřálo ani v nejmenším. Ale i přesto byl autobus plný poznání chtivých výletníků. V Olešnici nás uvítal sám majitel - pan Danzinger, který seznámil naše uživatele s technologií výroby modrotisku a místními i rodinnými tradicemi. V jeho obchodě,
který
je
součástí dílny, bylo možné zakoupit si velké množství výrobků.
Pokud
by
zákazník požádal, může mu být
látka
zakázku
vyrobena i
na
s vybraným
potiskem.
Přesto,
vyprávění
i
že
praktické
ukázky výroby byly velice zajímavé, spokojenost našich uživatelů kazilo velmi chladné počasí s deštěm, které více než k cestování svádělo k lenošení v teple domova s hrnkem čaje v ruce. Abychom se alespoň trošku zahřáli, využili jsme pohostinnost místní kavárny, kde jsme si dali kávu, teplý čaj a ten kdo chtěl, tak i něco ostřejšího. I přes nepřízeň počasí nikdo z přítomných neonemocněl a tak lze nakonec výlet hodnotit jako úspěšný. 21. 5. 2012 - Beseda se starostou Olešnice PaedDr. Zdeňkem Pešou Beseda s oblíbeným panem starostou z Olešnice byla tentokrát na téma Vzpomínky na školu. Pan Peša velice přehledně a zajímavou formou posluchačům povídal o vývoji školství a celkově o vzdělanosti v našich zemích. Hovořil o známých osobnostech, které významně ovlivnili osud 9
vzdělanosti Čechů, např. J. A. Komenský, císařovna Marie Terezie. Jako patriot našeho regionu nás seznámil se zajímavými informacemi z oblasti školství v Olešnici a okolí. Pan starosta se s námi podělil také o osobní zážitky a vzpomínky na školní lavice. Do diskuze se zapojili i naši uživatelé, kteří vzpomínali na „starou školu“. V těchto dnech se v Olešnici natáčela pohádka, takže jsme byli rádi, že si na nás pan starosta vyšetřil čas.
ČERVEN 1. 6. 2016 - Panenky k Mezinárodnímu dni dětí Při příležitosti oslavy Dne dětí vyrobily uživatelky CSSML pro děti z mateřské školky U Dvou sluníček
v Brněnci
dárečky
v podobě
látkových
panenek,
které jim přijely osobně předat v pátek
1.
návštěvu
6.
2012.
přivítaly
Děti
pásmem
písniček a básniček a obdarovaly naše uživatele vyrobenými košíčky s voňavými
mýdly.
Pro
děti
byl
připravený
bohatý
program
s indiánskou tématikou a pohádka O Rychlém očku a Bystrém oušku, o který se zasloužila paní ředitelka Lída Lujková se svým manželem Milanem Haklem a dalšími zaměstnanci školky. I naše uživatelky se aktivně zapojily do připraveného programu – spolu s dětmi se připojily k indiánskému zpěvu, tanci, účastnily se her i cvičení a byly zcela vtaženy do přátelské atmosféry. Na závěr mile stráveného dopoledne předaly dětem s láskou ušité panenky, které v dnešním světě přetechnizovaných hraček snad svou jednoduchostí potěšily dětská srdce.
10
1. 6. 2012 - Pěvecké vystoupení scholy mládeže z Letovic Na první červnový den jsme s radostí přijali nabídku studentů na hudební vystoupení. Na pořadu tentokrát byly písně duchovního charakteru a hned po prvních tónech bylo jasné, že před námi stojí opravdu šikovní muzikanti. V doprovodu kytary jsme mohli vyslechnout řadu pěkných skladeb. Soubor slovem doprovázela Jana Bušová, studentka VOŠ, která u nás měsíc vykonávala školní praxi. 6. 6. 2012 - Sportovní dopoledne Pro
nepřízeň
dopoledne
počasí
byli
nuceni
jsme
plánované
uskutečnit
sportovní
v jídelně.
Po
rozcvičce následovalo rozdělení do čtyř družstev. Pro
sportovce
bylo
připraveno
pět
stanovišť.
Soutěžilo se v kopu na bránu, v lovení rybiček, přendávání kolíčků, v hodu míčků do koše a v hodu obručí. Soutěžící byli velmi šikovní a úkoly plnili s nadšením a vervou. Není se tedy čemu divit, že jsme v závěru měli dvě vítězná družstva a sladkou odměnou jsme obdarovali celkem 10 sportovců. 15. 6. 2012 - Skupinová lamaterapie a canisterapie Počasí v pátek dopoledne nám přálo, takže jsme se mohli v hojném počtu sejít v zahradě u
altánu
na
skupinovou
lamaterapii
a canisterapii. Protože tato akce u nás nebyla poprvé a již v minulosti sklidila úspěch, přišli do zahrady nejen uživatelé Domova, ale i několik uživatelů z DPS a také někteří rodinní příslušníci personálu. V úvodu nám paní 11
Okáčová představila hlavní účinkující – lamáka Vilíka, lamí slečnu Viktorku a všem známého psa Badyho. Účastníci akce měli možnost si zvířátka pohladit, nakrmit je dobrotami, které s sebou p. Okáčová vždy přiveze. Obě lamy si pochutnávaly na sušeném chlebu, pes Bady nepohrdnul piškoty. Někteří odvážlivci se nebáli dát jim tyto dobroty nejen rukou, ale i ze svých úst. Zájemci si mohli vyzkoušet česání lam a z vyčesané srsti jim paní Okáčová udělala panenku, kterou jim ponechala na památku. Pro diváky byla připravena i soutěž. Během celé akce se s námi paní Okáčová spolu se svým manželem dělila o zážitky se svými zvířátky a dozvěděli jsme se řadu zajímavostí a informací. Společně jsme strávili téměř hodinu a půl a jistě můžeme říci, že se dopoledne velmi vydařilo. 15. 6. 2012 - Šikovné ruce našich seniorů
- pro radost a
potěšení Jak jsme avizovali již v předchozím čísle našeho časopisu, také v letošním roce se CSSML zúčastnilo soutěže, kterou pořádá Centrum sociálních a zdravotních služeb Poděbrady, o. p. s. - Šikovné ruce našich seniorů - pro radost a potěšení. V letošním roce se konal již XIII. ročník a jak již bylo uvedeno, cílem soutěže je aktivizace seniorů, naplňování jejich volného času, uchování kvality života, zlepšení psychického a zdravotního stavu. Všechny práce byly jako již tradičně prezentovány na samostatné výstavě na Výstavišti v Lysé nad Labem v rámci celorepublikové výstavy Senior - Handicap: aktivní život 2012. Již v předchozích letech byla konkurence v jednotlivých kategoriích obrovská a ani letos tomu nebylo jinak. Výstavní halu zaplnilo více jak 3500 exponátů od seniorů z celé ČR. Proto si nikdo z nás ani v nejtajnějších snech netroufal doufat, že bychom mohli již potřetí v tak silné konkurenci obstát. CSSML bylo v letošním roce přihlášeno 12
do dvou kategorií - ruční práce a práce literární. V první kategorii jsme soutěžili již v předchozích letech a práce našich uživatelů byly vždy vysoce hodnoceny. V letošním roce jsme do soutěže zaslali kolektivní dílo, které jeho tvůrci nazvali „Ježci v zahradě“ a které je stálo nemalé úsilí, neboť bylo propracováno do nejmenších detailů. Do kategorie literární práce jsme přispěli vůbec poprvé a to především díky našemu uživateli p. Jiřímu Procházkovi, jehož literární tvorba bývá zveřejněna i na stránkách našeho časopisu (jeho vítězná báseň je uveřejněna na koci tohoto čísla - pozn. redakce). Upřímně řečeno bylo pro nás všechny velký překvapením, když nám pořadatelé z Lysé volali a potěšili nás zprávou, že jsme opět v tak silné konkurenci obstáli a to hned v obou kategoriích. Přesto, že jejich telefonát přišel v nejméně vhodnou chvíli, podařilo se nám nakonec zajistit možnost účasti našich uživatelů přímo na vyhlášení. Na cestu se tentokrát vypravili p. Jiří Procházka a p. Růžena Fabičovicová v doprovodu p. Evy Slezákové a p. Michaeli Šustrové. Jako ocenění za svou snahu získali naši uživatelé kosmetický balíček, květinu v květináči, pamětní list a zúčastnění především krásný zážitek. Součástí celé akce je totiž vždy doprovodný program a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Součástí výstavy Šikovné ruce byla v letošním roce prodejní výstava Květy 2012, pro kterou tým členů Českého zahrádkářského svazu vytvořil květinová aranžmá doplněná okrasnými dřevinami, bonsajemi a dalším rostlinným materiálem. Celou dobu výstavy je také zajištěn bohatý hudební program. K poslechu a pro dobrou náladu zahrála tentokrát skupina Fox, pořad uváděl Jožka Šmukař. 13
Naši „výletníci“ tak měli možnost strávit velmi příjemné, i když trošku náročné, odpoledne. Všem, kteří se na úspěchu CSSML podíleli, bychom velice rádi poděkovali a popřáli do dalších dní mnoho nápadů a bohatou inspiraci. 20. 6. 2012 - Bohoslužba v kostele sv. Vavřince v Olešnici Naše druhá návštěva Olešnice během poměrně krátké doby se tentokrát nesla v poněkud lepším duchu než naposledy, alespoň co se počasí týká. Středeční ráno slibovalo pěkný, ale ne příliš parný den, což je pro pořádání výletu úplně ideální. Abychom na 9tou hodinu stihli připravenou bohoslužbu v kostele sv. Vavřince v Olešnici, sešli jsme se ráno již v 8.15 hod. u vrátnice. Přesto, že jsme očekávali drobné technické problémy, protože kostel není bezbariérový, zvládli přítomní muži vše na jedničku, takže nakonec se bohoslužby zúčastnili všichni, kteří o ni měli zájem. Na konci měli uživatelé možnost poslechnout si krátké povídání o historii kostela a prohlédnout si vyřezávaný betlém z Betléma, jehož sošky byly posvěceny v tamním chrámu Narození Páně. Postavičky betléma jsou vyřezány z olivového dřeva a celý betlém je chloubou města Olešnice. Výlet jsme ukončili krátkým posezením s občerstvením u kašny na náměstí. 28. 6. 2012 - Předprázdninové posezení s živou hudbou Tradičně před prázdninami pořádáme pro naše uživatele posezení s opékáním a živou hudbou, abychom tak společně přivítali přicházející léto ještě před tím, než se většina zaměstnanců rozprchne na letní dovolenou. 14
Již od rána se o slovo hlásilo sluníčko a bylo tak předzvěstí krásného teplého dne. Oproti předchozím rokům jsme tentokrát místo párků opékaných nad ohněm připravili pro naše uživatele grilované kuřecí maso. Při jeho opékání se v parném dni opravdu hodně zapotil zejména pan Suk, protože jeho přípravu dostal na starosti. Někomu jsme tímto rozhodnutím udělali radost, jiní, jak jsme zjistili, by raději uvítali tradiční párek. Přesto si snad nakonec všichni pochutnali. A jak to již při těchto akcích bývá, k masu se podávalo chlazené pivečko či sodovka, kdo měl chuť, dal si i kávu. K poslechu a dobré náladě nám zahrála kapela p. Molta z Boskovic, kterou si naši uživatelé velice oblíbili. Snad i pro hudebníky to bylo příjemně strávené odpoledne, protože hudba se areálem CSSML linula téměř až do 17té hodiny. Součástí příjemného odpoledne bylo také poděkování těm uživatelům, kteří nás svými výrobky reprezentovali na výstavě v Lysé nad Labem. Společně s diplomem, propiskou a osobním poděkováním předal p. ředitel všem ženám krásnou gerberu, p. Procházka byl obdarován fialkou v květináči. A co napsat závěrem? Snad jen popřát všem příjemně strávené letní dny, plné sluníčka a pohody. A doufáme, že naše uživatele potěší také letní program, který jsme pro ně připravili.
15
PRANOSTIKY PRO NADCHÁZEJÍCÍ OBDOBÍ
Červenec V červenci je na dvoře pusto, ale na polích husto. Jestliže se hrom v červenci často dá slyšeti, budeme kalné léto míti. Když na navštívení Matky Boží prší, čtyřicet dní se voda vrší.
Srpen Den svatého Bartoloměje je pravidlem celého podzimu – jak Bartoloměj velí, takový bude podzim celý. Svatý Vavřinec dělá žním konec. Suchý srpen – suché víno, deštivý srpen – vodnaté víno.
Září Svatý Matouš krátí den i dílo. Je-li teplé září, dobře se víno zdaří. Září je krásné jako květ a ovocem sladké jako med. Zdroj: http://www.pranostik.cz
16
Aktuality V měsíci květnu měl náš pan ředitel možnost navštívit v sousedním Německu různá zařízení sociálních služeb. Protože, to byla jistě zajímavá zkušenost, požádali jsme ho, aby se o ni s námi na stránkách našeho časopisu podělil. Odborně tematický zájezd do Německa Ve dnech 23. 5. – 25. 5. 2012 jsem měl možnost zúčastnit se zájezdu do Bavorska konkrétně do městečka Berchtesgadenu, který pořádala pro ředitele sociálních zařízení Asociace poskytovatelů sociálních služeb v ČR v spolupráci s Jihomoravským krajem. Byla to pro mě velmi zajímavá zkušenost porovnávat podmínky poskytovaní sociálních služeb u nás a v sousední ekonomicky vyspělé spolkové zemi Bavorsko. Během pobytu jsme navštívili několik zařízení různých typů - od ústavů sociální péče počínaje, přes domy s pečovatelskou službou až po domovy pro seniory konče. Úvodem jsme se seznámili s problematikou financování péče o seniory a se systémem sociální péče v Bavorsku. Rád bych se s vámi touto formou o některé poznatky podělil. Všechny domovy pro seniory, které jsme navštívili, měly mnohem vyšší kapacitu oproti našemu a jejich zřizovatel byl buď stát, nebo církev. Nejzajímavější byl komplex „Insula“, který měl kapacitu 136 lůžek v domově pro seniory, 21 lůžek pro klienty s alzheimerovou chorobou, pečovatelskou službu pro cca. 158 bytů a denní stacionář pro 15 osob.
Domov pro seniory Insula, v pozadí Berchtesgadenské Alpy
17
O seniory zde pečovalo 157 zaměstnanců na plný úvazek, z nichž v přímé obslužné péči měli 80%. V případě zaměstnanců v přímé obslužné péči, jsme se setkali s bezvadným přístupem k uživatelům a nadšením do práce. Lékař docházel do zařízení 1x týdně a jiní specialisté jako např. urolog, psychiatr apod. obvykle 1 x měsíčně. Vybavení pokojů, to je obdoba našeho s tím, že elektrické polohovací lůžko je obvykle nadstandart, za který si uživatelé připlácí. WC a sprcha byly v převážné většině společné pro dva pokoje a mnohde není běžnou součástí pokoje ani kuchyňská linka, jak tomu je u nás, protože jsou na patrech malé společenské místnosti s kuchyňkou.
Standartní dvoulůžkový pokoj
Přesto, že se jednalo buď o nově postavená zařízení, nebo zařízení pěkně zrekonstruovaná, dovoluji si tvrdit, že náš domov z pohledu materiálního vybavení je na vyšší úrovni. Obecně lze říci, že senioři v zařízeních byly v převážné většině daleko méně soběstační a postižení vyššími stupni demence než je tomu v našem zařízení. 18
Zejména z tohoto důvodu se u nich v daleko větší míře prosazují a uplatňují speciální techniky jako je např. canisterapie, hipoterapie, aromaterapie a zejména reminiscenční terapie (odborný termín pro práci se vzpomínkami a vzpomínáním - pozn. redakce). S touto metodou jsme byli podrobně seznámeni. Jen v krátkosti - jedná se o metodu založenou na poznání toho, že v mozku zůstávají nejdéle zachovány ty vědomosti, vzpomínky a návyky, které jsou fixovány v dlouhodobé paměti. Klient si s sebou do zařízení přináší drobné předměty, fotografie, obrázky, vysvědčení, medaile apod., které byly kdysi součástí jeho života. Z nich mu je sestaven tzv. vzpomínkový kufřík a album, se kterými s pomocí reminiscenčního terapeuta pracuje. V zařízení byly takto vytvořeny celé místnosti věnované této terapii.
Místnost pro reminiscenční terapii
19
V Německu existuje obdoba našeho příspěvku na péči, ale s tím rozdílem, že používají jen 3 stupně. Zajímavé na tom je to, že přiznání stupně určité výše je podmíněno počtem minut, které „pečovatel“ věnuje denně péči o seniora. I. stupeň nejméně 45 minut, 2. stupeň nejméně 120 minut a 3. stupeň nad 240 minut péče denně. Úhrada za pobyt a služby v domově je ve výši cca. 3tis. EUR, přičemž průměrná výše starobního důchodu je 1,1 tis. EUR a příspěvek na péči se pohybuje od 1 – 1,5 tis. EUR. Z toho vyplývá, že ve většině případů si obyvatelé domovů pro seniory doplácí na pobyt buď z vlastních úspor, nebo jim je povinna ze zákona přispívat rodina. Také při nástupu do domova je prověřeno, zda-li nepřevedl senior v posledních 10 letech nemovitost ze svého vlastnictví, a pokud ano, doplácí na seniora ten, kdo nemovitost do svého vlastnictví nabyl darem. Pokud senior nemovitost prodal, z těchto prostředků si doplácí na pobyt sám. Průměrná mzda pracovníka pečovatele – je okolo 1,2 tis. EUR. Ve všech domovech bylo patrné, že se hledají úsporná opatření. V případě zmíněného domova pro seniory to vyvrcholilo cca před rokem, kdy vedení z úsporných důvodů dokonce odprodalo veškeré počítače a personál se vrátil k psaní a vedení dokumentace pouze na papíru. Pokud se tohoto týká, věřím, že u nás zvítězí selský rozum a touto cestou se ubírat nebudeme. Ivo Kubín, ředitel
20
SOCIÁLNÍ KARTY Jak jsme již avizovali v předchozím vydání našeho časopisu, dojde v polovině letošního roku k zásadní změně ve výplatě většiny sociálních dávek. Již na začátku července začnou Úřady práce postupně vydávat sKartu, na které budou lidé své dávky (s výjimkou důchodů a nemocenské) přijímat. Na projektu spolupracuje Česká spořitelna. Ta plánuje do konce roku 2012 vydat 850 tisíc karet. Smyslem je zefektivnění systému a snížení nákladů na výplatu dávek. Našim seniorům tímto způsobem bude tedy vyplácen především příspěvek na péči. Držitel karty tak dostane peníze na svůj účet a karta umožní bezhotovostní platby či převod peněz. Karta i vedení účtu budou zdarma, stejně jako jeden bezhotovostní převod či jeden výběr z bankomatu. Příslušné úřady práce, které příspěvek na péči nyní vyplácejí, budou příjemce písemně v dostatečném předstihu informovat, kdy si mají kartu vyzvednout. První dopis k převzetí karty obdrží příjemce jako obyčejnou zásilku. Naši uživatelé nemusí mít strach, úřady práce jsou připraveny zabezpečit předání sKarty v místě, kde klient žije. Tuto kartu musí mít postupně všichni, kteří dávky pobírají. V případě, že si příjemce dávek bude přát zasílat celou dávku (což se týká právě zmíněného příspěvku na péči), ze svého účtu vedeného k sKartě na jiný účet vedený v kterékoliv bance ČR, zadá platební příkaz na Kontaktním pracovišti ÚP ČR. Převod je prováděn zdarma. Výplata poštovní poukázkou bude možná jen v mimořádných případech. Doručování prostřednictvím poštovní poukázky je pak službou nadstandardní a placenou. Budeme-li vědět další bližší informace, budete o nich informováni prostřednictvím sociálních pracovnic či nástěnek v DpS. Případné problémy a komplikace budou řešeny operativně.
21
Z tvorby p. Jiřího Procházky LIDÉ
ČEKAJÍ
NA
VLÍDNÉ
Podzim života, podzim přírody. Příroda si obléká, zlatožlutý šat, břízy se zlatými lístky lůžko si své ustele pod stříbrnou korunou, zazelenají se i jeřáby u našich vrat.
SLOVO
ještě před léty se lesknoucí, s hnědí později se snoubí, bujné kadeře prořídlé stříbrnými nitkami jsou propletené. Co podzimu v přírodě sluší zlatožlutý šat s prýmkami bílými, lidem na podzimu života zasněné tváře se stříbrovlasými kadeřemi, mužům podzim hladí holou pláň s troškou vlasů, jen aby se neřeklo.
Jen lesní scenérie borovic, buků, dubů a smrků si ponechávají zelený kabát, který po celý rok za žádnou cenu nepřemalují zelené koruny lesních velikánů přečkají i nejtužší zimu se sněhovým příkrovem a jaro přivítají v nové kráse.
Lidé podzimu života přesto svým způsobem jsou krásní, ozdobou jejich je život, který prožili.
Lidé se podobají přírodě, jen jejich podzim života je v jiných obrázcích namalován.
Každý člověk ve svém životě má svůj příběh neopakovatelný, od druhého člověka podobou se nepodobá, je jiný, jako jediný svého druhu je to příběh tvůj.
V lidských tvářích se zračí léta prožitá. Bělounké tváře mladých let, 22
labyrint věků. Ve svém srdci jej nosíme jako drahokam.
Vzpomínky jsou vždycky před námi i za námi, jsou stínem života. V přírodě, zahyne-li strom, druhý hned zasadíme do kypré černé půdy, pokračuje ve stejném díle, když ho předchůdce opustil.
Příběhy, které každý z nás prožil, jsou jen naše a všech blízkých, co společně mají své místo u rodinného krbu. Zrození a puls života, vítězství, nad kterými jsme se radovali, prohry, z nichž jsme si poučení vzali, trochu jsme si poplakali, když jeden nebo druhý z nás řekl SBOHEM, odcházím k nebeským branám.
Koloběh přírody a lidského pokolení zrození, dlouhé čáry lemují náš život, odcházení příroda i lidé podávají si ruce. Největší tajemství přírody a lidí, jen vpřed míří jejich kroky, ohlížet se, jen marností je, spása přírody a spása světa, co je krásnějšího?
Lidé a jejich příběhy mají jinou pointu, než u přírody její koloběh. Příroda má na všechno jeden rok života. Lidé svůj kalendář zrození, dlouhé cesty životem, podzimního času a odcházení rozdělují si do dlouhotrvajícího období, které má neustále měnící se
Zrození, život a umírání u lidí a přírody, stejnou mincí zaplatíš, drobné ti nikdo nevrátí. Jen jiné příběhy to jsou, příroda má svoje, lidé jakby smet, hlavními hrdiny jsme my, 23
jeden jako druhý, my všichni rozehráváme partie dobrodružstvím nabité, dramatické, melancholií a nostalgií oblažené. Příběhy, jejichž jsme hlavními hrdiny my všichni a ostatní v zástupech kolemjdoucích.
i v ničem jiném než příroda se utkává. Na jevišti života jsme to my všichni na jedné kupě lidé, jedné, druhé a více generací. Jedna generace zrození čeká, druhá život žije a třetí v podzimu života nachází se.
Naše příběhy jsou ještě
p. Procházka - próza PŘÍBĚH
Z
PENZIONU
„SAMOTÁŘKA“
Penziony, Domovy seniorů, Ústavy sociální péče. Podzim života, do kterého lidé vstupují. Ale je to přání všech? Jednoznačně neodpovíme. Podzim života je obdobím, které se každému nás z čista jasna objeví na jeho modré obloze života, otevře mu své brány. Podzim života a jeho vládu lidé vložili na svá bedra. Přijali jej za svůj, v jejich myšlenkách zazněl jejich refrén oratoria… „Je to náš podzim života, namalován je našimi barvami“, pokyvujíce přitom bezděčně nad slovy moudrého stáří. 24
Brány podzimu jsou otevřeny i pro Marii, samotářku v penzionu „ADRIA“. Penzion je nyní jejím domovem. Den jeden jako druhý jí ubíhá, jako ten její život, život dnes již osmdesátnice. Vzpomíná často na ten svůj život, myšlenky se střídají jedna za druhou, poletují kolem ní jak obláčky na modré obloze jihomoravského pomezí… V penzionu dopoledne? Ticho a klid, po velkých chodbách sestřičky poletují a do pokojů nahlížejí. Na úpěnlivé volání „sestřičko“ ihned přispěchají. „Adélko, co se děje, co vás bolí?“ „Teď už nic, když jste u mě, sestřičko“, s pocitem klidu odpoví Adélka. Oběd, siesta všemi očekávaná. „Co je k obědu?“ Netrpělivá otázka, kdo odpoví? Oběd se představil sám. Nedělní odpoledne v penzionu je nejvíc očekávané. Lidé z města na návštěvu spěchají. V nejedné ruce balíček s dobrotami, v druhé kytička tulipánů. „Potěšíme babičku, tulipány má ráda“, všichni přitakávají. Tatínkové i maminky se svými ratolestmi, dětičkami přinášejí obyvatelům penzionu potěšení i radost z domova. Vozíky jdou na dračku, babičky jedou za sluníčkem alespoň na chvilku, než sluníčko svůj svit mráčkem zakryje. Odpoledne v penzionu připomíná korso na promenádě. Korso v penzionu je i pro samotáře, kteří v penzionu bydlí. Odpoledne na nikoho nečekají, nikdo za nimi nepřijde. Jen se samotou, svou jedinou kamarádkou, žijí svůj život. Se svými milými se již dávno rozloučili. Jen pouhé vzpomínky zůstaly…
25
Jedna usměvavá paní se svým vozíkem projíždí po chodbách kolem dokola. Tu pozdraví od vidění známou paní, tu odpoví jiné, co s kloučkem přišla za svou babičkou v penzionu. Vlídně se usměje na kloučka, pochválí jej, že s maminkou přišli potěšit babičku, klouček poskočí radostí a přivine se k mamince. „Tak pozdrav přece, ta paní…“, nestačila dokončit větu, klouček ji s pozdravem předešel. Paní s vozíkem pokračuje dál a na veliké chodbě, vyzdobené květinami a obrázky na stěnách, mimochodem jsou z dílny obyvatel penzionu, se ceremoniál s pozdravy kolemjdoucích návštěvníků stále opakuje. Paní s vozíkem má jedinou touhu, jak jsme se později dověděli od sestřiček, v to nedělní odpoledne vymanit se z okovů samoty ve svém pokojíku. Na chodbě gong oznámil, že korso má pro dnešní den svou tečku. Tečku na rozloučenou se svými drahými v penzionu „ADRIA“. „Příští neděli jsme tu zase, babičko“, vzkazují, když se loučí. Usměvavá paní s vozíkem pochopila také, oč jde. I pro ni nedělní odpoledne v penzionu, na které se vždy tolik těší, pro dnešek zavře své brány. V zátočině velké chodby, stačila ještě zamávat mamince s kloučkem na rozloučenou. Nedělní
odpoledne
v penzionu,
které
jí
je
vždy
milou
procházkou, během níž se setkává s lidmi, kteří ji neznají, ale vycítila, jak jí blízcí jsou.
26
Usměvavá
paní
s vozíkem,
samotářka
v penzionu
s číslem
pokojíku 306. Každé nedělní odpoledne v penzionu zabývá svátkem. Věříme jí, že to myslí doopravdy. Ani její úsměv neklame, je srdečný a milá jsou i její slova, které posílá jako své krédo. „Lidé, jste milí, jsem ráda mezi vámi, jako byste byli moji. I když jen na to nedělní odpoledne…“ Nejen to si ráda připomíná, když je mezi lidmi. I jako oni chce něco víc… Otevřít okno a pohlédnout do světa lidí. „Cítit a dýchat člověčinu“, jak to výstižně vyjádřil v jedné básni básník vzletnou metaforou. Jak je ráda mezi lidmi, opakuje neustále svému JÁ. Alespoň na krátký zlomek času zavřít bránu samoty pod zámek, přeje si usměvavá paní s vozíkem v penzionu „ADRIA“ na jihomoravském pomezí.
27
MOTTO ZÁVĚREM
Radost, kterou způsobíme druhému, má podivuhodnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější. M. Gándhí
28
