MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2015

Moravskoslezský kraj ve spolupráci s Moravskoslezskou společností pro ochranu přírody a myslivost o.p.s.

MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2015 SBORNÍK REFERÁTŮ

24. listopadu 2015 zasedací místnost zastupitelstva kraje

Vážené dámy, vážení pánové, je tomu již deset let od doby, kdy Moravskoslezský kraj uspořádal první ročník odborného semináře pod názvem „Myslivecká konference“, který je zaměřený na problematiku myslivosti a činnosti s ní související, přičemž od roku 2012 je připravován ve spolupráci s Moravskoslezskou společností pro ochranu přírody a myslivost o.p.s. Při ohlédnutí zpět za uplynulými ročníky lze říci, že myslivecká konference má své stálé posluchače, u nichž má své pevné místo v kalendáři a je pro ně nejen zdrojem nových informací a znalostí, ale také významnou společenskou událostí, která mimo jiné přispívá k podpoře spolkové činnosti a k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Od počátku je hlavním cílem myslivecké konference přinášet posluchačům aktuální témata na úseku myslivosti a informace využitelné odbornou mysliveckou veřejností při realizaci výkonu práva myslivosti v praxi a ne jinak je tomu i tento rok. Podle zákona o myslivosti může držitel honitbu využívat sám nebo ji pronajmout, a to fyzické osobě, nebo mysliveckému spolku, anebo právnické osobě, která na pozemcích v honitbě lesnicky či myslivecky hospodaří. V rámci Moravskoslezského kraje je myslivost ve velké míře vykonávána mysliveckými spolky, do jejichž činnosti poměrně zásadně zasáhl nový občanský zákoník a současně došlo ke zrušení zákona o sdružování občanů, podle něhož byly myslivecké spolky organizovány. Se změnami a novými povinnostmi spolku vyplývajícími zejména z nového občanského zákoníku budou přítomní seznámeni v průběhu prvního příspěvku. Drobná zvěř je historicky nedílnou součástí zejména polních částí honiteb, přičemž její početní stavy jsou v rámci jednotlivých honiteb poměrně rozdílné v závislosti na úživnosti honitby, životních podmínkách zvěře, početnosti predátorů a v neposlední řadě také na managementu drobné zvěře uživatele honitby, jemuž bude věnován příspěvek zabývající se možnostmi vytváření vhodných biotopových podmínek pro divokou populaci bažanta obecného v kulturní krajině. Ve vztahu k chovu drobné zvěře a stabilizaci jejích početních stavů budou neméně důležité informace o vývoji početnosti a rozšíření nepůvodních druhů zvěře psíka mývalovitého a mývala severního. Mnohokrát diskutovaným tématem v posledních let je růst početnosti populace černé zvěře zejména s ohledem na škody způsobené prasetem divokým. Příspěvek věnovaný prostorové aktivitě černé zvěře nepochybně pomůže objasnit některé vysledované zákonitosti bionomie černé zvěře a nastavit účinný způsob mysliveckého hospodaření směřující k regulaci početních stavů v honitbách se zvýšeným výskytem černé zvěře. Lov zvěře je jednou z nepostradatelných a pro mnohé myslivce nejzajímavějších součástí výkonu práva myslivosti a mnohdy je také vnímán jako odměna za celoroční činnost myslivce v honitbě. Rozeznáváme nejrůznější způsoby lovu zvěře, mezi které mimo jiné patří lovy lestné pomocí vábení zvěře. V závěrečném příspěvku budou přítomní seznámení s historií vábení zvěře a zejména budou

2

předvedeny ukázky prakticky všech hlasů naší lovné zvěře a technika jejich provedení na různé vábničky včetně chyb, jichž je nezbytné se pro úspěšné vábení zvěře vyvarovat. S ohledem na připravený program myslivecké konference pevně věříme, že i letošní ročník splní Vaše očekávání a bude přínosem pro další mysliveckou činnost a přispěje ke zvyšování úrovně mysliveckého hospodaření.

Myslivosti zdar!

3

OBSAH Právní úprava (mysliveckých) spolků v novém občanském zákoníku………………………..…5

Mgr. Petr Tomášek Vytváření vhodných biotopových podmínek pro divokou populaci bažanta obecného v kulturní krajině………………………………………………………..……………………………….....11

Ing. Tomáš Zíka, Ph.D. Vývoj populací a perspektivy psíka mývalovitého a mývala severního v České republice………………………………………………………………………………………………….….. 12

Ing. Tomáš Kušta, Ph.D. Prostorová aktivita černé zvěře…………………………………………………………………….….. 14

Ing. Miloš Ježek, Ph.D. Vábení zvěře – historie a jeho praktické využití v současnosti…………………………….….. 20

Václav Svoboda

4

Právní úprava (mysliveckých) spolků v novém občanském zákoníku Mgr. Petr Tomášek, katedra obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy A. Úvod První lednový den roku 2014 byl dnem revoluce v soukromém právu České republiky. Účinnosti nabyla řada nových a stěžejních zákonů, které souhrnně označujeme jako zákony rekodifikační. Dosavadní občanský zákoník ze socialistické éry byl nahrazen zákoníkem novým, mnohem obsáhlejším. Dřívější velmi skromná úprava občanských sdružení obsažená ve zrušeném zákoně o sdružování občanů byla podstatně rozšířena, bez nadsázky můžeme konstatovat, že z ní nezůstal kámen na kameni. Nový občanský zákoník (dále také jako „OZ“) je sice stěžejním předpisem, jemuž jsou nyní spolky podřízeny, nikoli však jediným. Zákonem o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále také jako „ZVR“) byla evidence spolků a údajů o nich svěřena krajským soudům, zatímco dosavadní seznam občanských sdružení vedených Ministerstvem vnitra ČR byl zrušen. Oba tyto zákony přinesly spolkům celou řadu povinností, s nimiž se nejen myslivecké, ale i ostatní zájmové spolky musí vypořádat. Jednotlivé povinnosti přehledně shrnuje níže uvedená tabulka a blíže popisuje následující příspěvek. Druh změna názvu spolku uvedení stanov do souladu se zákonem zápis skutečností povinně zapisovaných do spolkového rejstříku změna právní formy z občanského sdružení na spolek

Lhůta do 1. ledna 2016

Právní podklad § 3042 OZ

do 1. ledna 2017

§ 3041 odst. 2 OZ

do 1. ledna 2017

§ 122 odst. 2 ZVR

X ke změně právní formy již došlo na základě zákona

§ 3045 odst. 1 OZ

B. Změna právní formy z občanského sdružení na spolek Velkým a v praxi často opakovaným omylem je názor, že pro transformaci z občanského sdružení na spolek je zapotřebí jakési „registrace“ na příslušném soudu. Občanský zákoník v § 3045 odst. 1 jasně stanoví, že sdružení vzniklá na základě zákona o sdružování občanů se považují za spolky. K transformaci tudíž došlo automaticky na podkladě zákonného ustanovení. Počínaje rokem 2014 se každé občanské sdružení stalo spolkem, a to bez ohledu na to, zda již tuto změnu promítlo do svého názvu nebo nikoliv. Spolkům tak zůstala zachována jejich identifikační čísla, která jim za účinnosti staré právní úpravy udělilo Ministerstvo vnitra ČR, stejně tak v platnosti zůstávají všechny doposud uzavřené smlouvy.

Odlišná situace nicméně platí pro organizační jednotky občanských sdružení, tedy například pro okresní myslivecké spolky ČMMJ, jež občanský zákoník nově nazval jako spolky pobočné, přičemž pro

5

„centrum“ použil výrazu „hlavní spolek“. V jejich případě sice rovněž došlo k automatické transformaci na pobočný spolek, ovšem zákon stanovil tříletou lhůtu, ve které má statutární orgán hlavního spolku podat návrh na zápis pobočných spolků do spolkového rejstříku. Bez tohoto návrhu pobočné spolky uplynutím tří let zaniknou (§ 3045 odst. 2 OZ). C. Zápis skutečností povinně zapisovaných do spolkového rejstříku i.

Sjednocení veřejných rejstříků a větší transparentnost

Rekodifikace přinesla sjednocení všech forem veřejných rejstříků právnických osob - obchodní rejstřík, spolkový rejstřík, nadační rejstřík či rejstřík společenství vlastníků jednotek jsou nově souhrnně k dispozici na webovém portálu Ministerstva spravedlnosti ČR www.justice.cz. V rámci jedné internetové aplikace je tak možno vyhledávat údaje jak o obchodních společnostech, tak o spolcích, nadacích a dalších právnických osobách. Aby však tato společná evidence měla smysl, musel zákonodárce rozšířit okruh údajů, které se o spolcích do spolkového rejstříku zapisují. I občanská sdružení totiž měla za dřívější právní úpravy svůj rejstřík (seznam), který vedlo Ministerstvo vnitra ČR a jenž byl na internetu každému veřejně dostupný. Okruh v něm uváděných informací však byl velmi skoupý. Veřejnost se musela spokojit s názvem občanského sdružení, jeho identifikačním číslem a sídlem. Tak důležité údaje, jako je např. složení statutární orgánu, který mohl za občanské sdružení právně jednat, zůstaly pro veřejnost skryty. Občanská sdružení byla, s trochou nadsázky, uzavřenými skříňkami, do nichž nikdo mnoho neviděl.

Rekodifikace tento stav zcela záměrně opustila. Okruh údajů, které se nově o každém spolku do spolkového rejstříku povinně zapisují, je mnohem širší. Příkladmo lze zmínit účel, za nímž je spolek zřízen, předmět jeho vedlejší hospodářské činnosti (vykonává-li ji), název statutárního orgánu i informaci o tom, které osoby členy statutárního orgánu jsou, a to s uvedením jejich jména, data narození, bydliště i dne, kdy se osoba členem statutárního orgánu stala. Obdobné platí i pro členy kontrolního orgánu.

Veřejně se o každém spolku povinně zapíše také způsob, jakým členové statutárního orgánu za spolek jednání - zda může za spolek ve všech záležitostech jednat (např. podepisovat smlouvy) každý člen výboru samostatně, nebo zda tak mohou činit např. pouze předseda a místopředseda. Každý, kdo se spolkem právně jedná, by proto vždy před podpisem smlouvy měl nahlédnout do spolkového rejstříku a přesvědčit se, zda skutečně jedná s těmi členy výboru, kteří k tomu jsou oprávněni. Neučiní-li tak, vystavuje se riziku, že smlouva nebude platně uzavřena.

ii.

Způsob zápisu do spolkového rejstříku

Pro zápis požadovaných údajů do spolkového rejstříku je zapotřebí rejstříkovému soudu doručit návrh na zápis v zákonem požadované podobě. Pro jeho vytvoření, ať už jde o jakoukoli skutečnost zapisovanou do spolkového rejstříku, lze použít výlučně tzv. inteligentní formulář, který je

6

v elektronické podobě k dispozici rovněž na webovém portálu Ministerstva spravedlnosti ČR. Jiný postup možný není, o ručním vyplňování tištěných formulářů si může veřejnost pouze nechat zdát. Po elektronickém vyplnění formuláře se nabízí několik variant dalšího postupu. První z nich, pro myslivecké spolky bezesporu nejčastější, je nechat formulář vytisknout a opatřit úředně ověřenými podpisy. Lhostejno, zda takto vyplněný formulář bude na soud odeslán poštou, či zda bude na soud doručen osobně. Vedle tohoto způsobu zákon připouští také doručení elektronickou cestou, pokud navrhovatel vlastní datovou schránku, nebo uznávaný elektronický podpis.

Jelikož je vyplňování inteligentního formuláře poměrně složité, zná praxe snahy obejít vyplnění formuláře tím, že osoby jednoduše napíší zapisované údaje v programu Word, doplní je větou „Žádáme o zápis níže uvedených údajů“ a vytisknutý dokument opatří úředně ověřenými podpisy. Soud má za povinnost takto nezpůsobilý „návrh“ odmítnout. Ač mi je známo několik případů, kdy soud dokonce i takový návrh akceptoval, rozhodně nelze tento postup doporučit, neboť jde o vzácné výjimky, kdy vyšší soudní úředník potažmo soudce sami postupovali v rozporu se zákonem.

iii.

Zápis členů výboru a kontrolní komise

Bezesporu nejviditelnější změnou, kterou rekodifikace pro myslivecké spolky přinesla, je již zmíněná povinnost zapsat do spolkového rejstříku také všechny členy výboru a kontrolní komise mysliveckého spolku, byla-li zřízena. Jde o jev doposud nevídaný. Mnohé myslivecké spolky proto přišly s dotazem, zda skutečně musí do spolkového rejstříku zapsat všechny členy výboru a zda by nestačilo, pokud by tam zapsali pouze ty, kteří mohou za spolek právně jednat - nejčastěji pouze předsedu a místopředsedu. Byť by i takové řešení mělo svoji logiku, zákon jej neumožňuje. Myslivecké spolky jsou povinny zapsat všechny členy výboru, bez ohledu na to, kteří mohou za spolek právně jednat.

Se zápisem členů výboru a kontrolní komise souvisejí další dva údaje, jejichž zápis zákon ukládá - den vzniku funkce a den vzniku členství. Velmi rozšířeným omylem je názor, že den vzniku členství značí den, kdy se člen výboru nebo kontrolní komise stal členem mysliveckého spolku, a že den vzniku funkce označuje den, kdy byl zvolen členem výboru nebo kontrolní komise. Tak tomu rozhodně není. Zákon nevyžaduje, aby se do spolkového rejstříku u členů volených orgánů spolku zapisoval den, kdy se stali členy spolku jako takového. Takový údaj by koneckonců osobám nahlížejícím do spolkového rejstříku k ničemu nebyl. Za den vzniku členství je nutno považovat den, kdy se osoba stala členem orgánu, a za den vzniku funkce den, kdy jí v orgánu vznikla specifická funkce - např. předsedy, místopředsedy, pokladníka, jednatele atd. Pokud nejvyšší orgán mysliveckého spolku (zpravidla členská schůze) přímo volí jednotlivé osoby do funkcí, tedy rozhodne nejen o tom, kdo jsou členové výboru nebo kontrolní komise, ale také kdo má ve voleném orgánu jakou funkci, budou oba dny stejné. Takové řešení jsem zvolil i ve vzorových stanovách, jež jsem pro myslivecké spolky vypracoval. Pokud ale v konkrétním mysliveckém spolku členská schůze pouze zvolí členy výboru nebo kontrolní komise a dále ponechá na nich, aby sami rozhodli o rozdělení jednotlivých funkcí, pak oba dny mohou být rozdílné.

7

Pro bližší informace týkající se zápisu skutečností povinně zapisovaných do spolkového rejstříku odkazuji na mnou zpracované dokumenty, které jsou ke stažení na webových stránkách ČMMJ a časopisu Myslivost. V nich je mimo jiné popsáno, jaké přílohy musí návrh na zápis do spolkového rejstříku obsahovat a v jaké formě. D. Uvedení stanov do souladu se zákonem i.

Obecně

Vedle povinnosti zapsat o spolku do spolkového rejstříku zákonem požadované skutečnosti je druhou stěžejní povinností spolků uvést své stanovy do souladu s občanským zákoníkem a rovněž je rejstříkovému soudu doručit. Ke splnění této povinnosti, stejně jako pro zápis skutečností povinně zapisovaných do spolkového rejstříku, poskytl zákonodárce spolkům tříletou lhůtu ode dne účinnosti zákona, tedy od 1. ledna 2014. Lze shrnout, že aby byly stanovy spolku souladné s občanským zákoníkem: 1. musí obsahovat všechny údaje, které zákon stanoví jako povinné náležitosti stanov, 2. musí ctít novou terminologii občanského zákoníku a 3. nesmí se odchylovat od ustanovení, od nichž odchýlení zákon zakazuje.

První podmínky nečiní větší potíže, druhá a třetí již ano. Je totiž předmětem rozsáhlých diskuzí napříč odbornou veřejností, od kterých ustanovení zákona se mohou stanovy odchýlit a od nichž nikoli. Dokonce ani přesné dodržování terminologie zákona není tak samozřejmé, jak se na první pohled může zdát. Než dlouze a složitě mysliveckých spolkům vysvětlovat, jak tyto jednotlivé dílčí povinnosti splnit, rozhodl jsem se raději vytvořit nové vzorové stanovy, jejichž tři verze jsou ke stažení na již uvedených webových stránkách ČMMJ i časopisu Myslivost. V těchto verzích postačí doplnit pouze několik základních údajů (viz návod, který je ke stažení tamtéž) a stanovy jsou připravené pro uložení do sbírky listin spolkového rejstříku.

ii.

Stanovy jako veřejně přístupný dokument

Při spojení „sbírka listin“ se leckomu vybaví sbírka listin obchodního rejstříku, do níž se již mnoho let ukládají společenské smlouvy obchodních společností, účetní závěrky a další dokumenty. Ano, sjednocením právní úpravy veřejných rejstříků došlo také k tomu, že i každý spolek má povinnost určité listiny do sbírky listin ukládat. Tou bezesporu nejdůležitější listinou jsou stanovy. Napříště tedy stanovy každého mysliveckého spolku budou prostřednictvím spolkového rejstříku komukoli veřejně přístupné, neboť stejně jako je možné nahlížet do spolkového rejstříku, je možné nahlížet i do sbírky listin, který je jeho součástí. Tato změna povede k tomu, že bližší organizaci myslivecké činnosti budou i nadále obsahovat spíše provozní řády mysliveckých spolků, u nichž zákon uložení do sbírky listin zákon nevyžaduje.

8

iii.

Účinnost a soudní přezkum stanov

Velkým omylem v praxi bývá, že stanovy nabývají účinnosti až jejich uložením do sbírky listin. Tak tomu v žádném případě není. Pokud samy stanovy neurčí něco jiného, budou platné a účinné okamžikem jejich schválení.

Druhou mýlkou je názor, že stanovy podléhají schválení či registraci soudem. Soud stanovy neschvaluje, pouze je bere na vědomí a o uložení stanov do sbírky listin žádné usnesení nepřijímá (na rozdíl od usnesení o návrhu na zápis údajů do spolkového rejstříku). To vede k tomu, že soud často uloží do sbírky listin i stanovy, které k souladu s novým občanským zákoníkem mají daleko. Proto ten spolek, který si myslí, že má vyhráno, pokud soud zveřejnil ve spolkovém rejstříku jeho stanovy, může být spleten. Soud je oprávněn stanovy přezkoumávat až po uplynutí tříleté lhůty, kterou zákon spolkům pro úpravu jejich stanov poskytl, tedy od 1. ledna 2017. Po tomto datu má soud právo vyzvat spolek, jehož stanovy zákonu odporují, aby je upravil. Neučiní-li tak spolek v přiměřené lhůtě, bude možné jej zrušit a nařídit jeho likvidaci (§ 3041 odst. 2 OZ). Z diskuzí s jednotlivými soudci a vyššími soudními úředníky vím, že soudy se budou věnovat převážně jiné agendě než je zkoumání spolkových stanov. Vyloučit ani podcenit zákonem předvídané následky ale nemůžeme. E. Změna názvu spolku i.

Obecně

Podle § 216 OZ musí název spolku obsahovat slova „spolek“, „zapsaný spolek“ popř. zkratku „z.s.“. Pro občanská sdružení vzniklá před 1. lednem 2014 zákon stanovil dvouletou lhůtu, ve které musí spolky svůj název změnit. Změna názvu spočívá v uvedení nového názvu ve stanovách spolku a v zápisu této skutečnosti do spolkového rejstříku prostřednictvím vyplnění již zmíněného inteligentního formuláře.

Existují v zásadě dva možné způsobit, jak uvést název do souladu s občanským zákoníkem. První možností je přejmenovat spolek existující pod názvem „Myslivecké sdružení Pardubice, o.s.“ na „Myslivecký spolek Pardubice“. Jsou-li členové zvyklí na pojem „sdružení“, lze ho také zachovat. V takovém případě spolek pojmenují jako „Myslivecké sdružení Pardubice, z.s.“. Zkratka „z.s.“ označuje „zapsaný spolek“ na místo dosavadní zkratky „o.s“ značící „občanské sdružení“.

ii.

Odlišné lhůty

Nejen laika, ale i odbornou veřejnost zaráží, proč zákonodárce pro uvedení stanov do souladu s občanským zákoníkem a pro zapsání skutečností povinně zapisovaných do spolkového rejstříku stanovil lhůtu tříletou, zatímco pro změnu názvu jen dvouletou. Žádná rozumná odpověď na tuto otázku neexistuje. Protože změna názvu spolku, jak již bylo vysvětleno, spočívá také ve změně stanov

9

a v podání návrhu na zápis této skutečnosti do spolkového rejstříku, rozhodly se mnohé myslivecké spolky splnit všechny zákonné povinnosti najednou. Proč také měnit stanovy jen kvůli názvu, aby za další rok musely být změněny i v ostatních částech, aby vyhověly občanskému zákoníku. A stejně tak proč vyplňovat inteligentní formulář pouze kvůli názvu, když prostřednictvím něj budou myslivecké spolky stejně o rok později zapsat i řadu dalších údajů.

Zákonodárce si tento problém uvědomil, ovšem pozdě. V současné době tak sice již vládou prošla novela občanského zákoníku, která ruší povinnosti přizpůsobit název spolku ustanovení § 216 OZ, nicméně nelze očekávat, že by nabyla účinnosti dříve, než uplyne dvouletá lhůta pro změnu názvu, již zákon předepisuje nyní. Spolky tak jsou v pasti - mohou sice reálně očekávat, že povinnosti změnit svůj název budou zbaveni, dojde k tomu však nejspíše až v době, kdy zákonem stanovená dvouletá lhůta pro změnu názvu uplyne. F. Závěr Nová právní úprava spolkového práva přináší do života spolků určitý řád, který za dřívější právní úpravy chyběl. Na druhé straně se zákonodárce nevyvaroval řady zbytečných požadavků i nepřesností, ovšem z hlediska limitace rozsahu mého příspěvku jsem zdaleka nemohl upozornit na všechny z nich. Jsem rád, že mohu prostřednictvím vzorově zpracovaných dokumentů pomoci mysliveckým spolkům úspěšně překlenout tohoto období a jsem i nadále připraven jim svými radami být nápomocen. e-mail: [email protected]

10

Vytváření vhodných biotopových podmínek pro divokou populaci bažanta obecného v kulturní krajině (zahraniční x ČR) Ing. Tomáš Zíka, Ph.D., Krajský úřad Středočeského kraje Bažant obecný (Phasianus colchicus) patří z hlediska mysliveckého (loveckého) managementu mezi nejdůležitější druhy pernaté zvěře na světě. Negativní antropogenní vlivy primárně související s intenzifikací zemědělské výroby začaly od druhé poloviny 20. století ve vyspělých státech světa snižovat denzitu volně žijících populací. Komplexními biotopovými úpravami vycházejícími z racionálně nastavené dotační politiky lze i v podmínkách dnešní intenzivní zemědělské výroby docílit stabilních divokých populací, které je možné dlouhodobě obhospodařovat lovem. Trvalou revitalizaci divokých populací nelze docílit pouhým vypouštěním uměle odchovaných jedinců, popř. eliminací predačního tlaku. Primárním a jediným předpokladem k dlouhodobě udržitelné obnově volně žijících populací jsou adekvátní úpravy biotopu. S ohledem na denzitu stávající populace je možné biotopová opatření pro urychlení efektu podpořit vypouštěním jedinců pocházejících z divoké populace. Výzkumy populační dynamiky divokých populací ukazují na přímou vazbu mezi abundancí bažanta obecného a zastoupením konvenčně neobhospodařovaných trvalých travino-bylinných ploch, které zajišťují celoroční podmínky pro výskyt druhu (hnízdní kryt, kryt pro odchov kuřat, potravní zdroje, zimní kryt atd.). Efektivita biotopových úprav se zvyšuje s rozsahem realizovaných opatření a jejich pravidelnou distribucí v krajině.

11

Vývoj populací a perspektivy psíka mývalovitého a mývala severního v České republice Tomáš Kušta, Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze V průběhu minulého století se do Evropy dováželo mnoho nepůvodních šelem. Dělo se tak za účelem jejich chovu pro kožešinu nebo chovu v domácnosti. Introdukce těchto zvířat do jimi původně neobývaných lokalit byla brána na lehkou váhu, přestože představují významnou hrozbu pro původní faunu. Mezi tyto živočichy patří také psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) a mýval severní (Procyon lotor). Psík mývalovitý je oportunistický masožravec, který pochází z Dálného východu a je jedním z nejúspěšnějších druhů nepůvodních šelem v Evropě. Tento druh je mimo jiné i důležitým přenašečem vztekliny a několika parazitů nebezpečných pro člověka, jako je např. tasemnice liščí (Echinococcuss

multilocularis). V první polovině 20. století byl psík mývalovitý přivezen jako kožešinové zvíře do evropské části bývalého Sovětského svazu a z několika míst na Sibiři se brzy úspěšně rozšířil do většiny evropských zemí. V průběhu 50 let (1935-1984) kolonizoval území o velikosti 1,4 milionu km². V prvních fázích osidlování Evropy se dokázal psík rozšiřovat rychlostí až 300 km za rok. První jedinci psíka mývalovitého byli v České republice monitorováni v roce 1954 a od té doby se rozšířili do všech území v zemi. V současné době se stal psík mývalovitý v ČR stálým živočichem a jeho zvyšující se početnost ukazuje, že populace stále nedosáhla únosnosti kapacity prostředí. Nyní probíhá na Katedře myslivosti a lesnické zoologie, FLD ČZU v Praze monitoring výskytu, včetně telemetrického sledování psíků na našem území za posledních 5 let. Z uvedených důvodů bychom jednak rádi uvítali informace o výskytu psíků z různých koutů ČR (místo pozorování, datum, okolnosti pozorování – autonehoda, odstřel atd.) a zároveň i navázali spolupráci s lovci, kteří jsou ochotni odevzdávat ulovené či odchycené jedince. Tito psíci budou podrobeni komplexní veterinární prohlídce. Živí jednici, získaní např. odchytem nebo norováním, budou využiti v rámci telemetrického sledování. Takto označení jedinci přinesou mnoho cenných informací o ekologii tohoto druhu, ze kterých vzniknou podklady pro návrh managementových nástrojů pro úspěšný lov psíků na našem území a tím i případnou kontrolu nad řízením jeho populace.

Mýval severní je velice přizpůsobivý živočich, který je vázaný především na vodní ekosystémy. Aktivní je převážně v podvečer a v noci, ve dne se ukrývají. V podmínkách ČR přečkává zimu nepravým zimním spánkem. Pochází ze Severní a Střední Ameriky. Za účelem chovu byl přivezen do Německa v roce 1927 a již od roku 1934 začíná jeho obrovská expanze a pronikání do okolních států. Také v ČR byl zaznamenán jeho první výskyt již v 20. - 30. letech 20. století, a to jak v Čechách, tak i na Moravě. Bezpochyby šlo o jedince uniklé ze zajetí. S rozvojem populace v Německu patrně souvisí pozorování v Pošumaví a Poohří v 50. a 60. letech 20. století. Až přibližně do roku 1990 se mýval objevoval spíše sporadicky a mozaikovitě. V období 1990 - 1999 byl mýval zaznamenán již na 2,3 % území ČR, v období 2000 - 2009 na 11,9 % území a od roku 2010 do začátku roku 2015 dokonce na 18,9 %

12

území. V současnosti jsou v ČR 3 centra výskytu: Poohří včetně Doupovských hor, jihozápadní Čechy a střední Morava. Odtud se druh poměrně rychle šíří i do sousedních oblastí (např. Křivoklátsko, jižní Morava či severní Morava). Dosavadní poznatky naznačují existenci tří migračních tras - přes Krušné hory, přes Šumavu a přes jižní Moravu. Populace na střední Moravě však díky své původní izolovanosti mohla vzniknout i za přispění ze zajetí uniklých jedinců, což zcela nelze vyloučit ani u jiných oblastí ČR. Současný výskyt mývala severního lze charakterizovat jako počáteční fázi populační a areálové expanze. Na Katedře myslivosti a lesnické zoologie, Fakulty lesnické a dřevařské, ČZU v Praze v současnosti probíhá monitoring populace ČR, radiotelemetrické sledování v oblasti Doupovských hor a ve spolupráci s Veterinární a farmaceutickou Univerzitou v Brně i zdravotní sledování populace.

[email protected] tel. 224383728

13

Prostorové chování černé zvěře a její management Ing. Miloš Ježek, Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze Abstrakt Růst početnosti prasete divokého je mimo jiné způsoben také managementem tohoto druhu ze strany myslivců/lovců. Ti jako jeden z nástrojů používají vnadění, nebo přikrmování. V rámci studie jsme se snažili odhadnout efekt přikrmování na prostorovou aktivitu prasete divokého. Celkem bylo označeno 7 kusů černé zvěře obojky GPS, které zaznamenávali polohu zvířete každé dvě hodiny. Zvířata byla označena v NP Šumava. Z výsledků je patrné, že domovské okrsky jsou poměrně malé (200-1800 ha) a je signifikantní rozdíl mezi samci a samicemi. Zároveň je zřejmé, že v případě přikrmování označení jedinci navštěvovali krmeliště pravidelně. Vzhledem k tomu, že výzkum probíhal v poměrně chudém prostředí, můžeme usuzovat na to, že přikrmování vedlo k redukci aktivity a minimalizaci domovského okrsku. K tomu obvykle dochází v oblastech s vysokou potravní nabídkou. Přikrmování tak mohlo dokonale nahradit přirozenou potravu. Proto je nutné v managementu černé zvěře přikrmování omezit, případně nastavit jasná pravidla pro přikrmování.

Klíčová slova Prase divoké, přikrmování, denní aktivita, ÚVOD Prase divoké je rozšířené po celém Evropě, resp. po celém světě, kde se na mnoha místech daří ferálním populacím domácích prasat. V současní době také se také zvětšuje areál výskytu ve Fenoskandinávii (Masei et al. 2004). Zároveň ve všech oblastech dochází ke zvyšování početnosti velice rychlým tempem (např. Skandinávie: Erkinaro et al. 1982, Německo: Feichtner 1998, Francie: Klein et al. 2007, Česká republika: Hladíková et al. 2008). Populace černé zvěře velice dobře prosperuje v oblastech, kde je krajina a prostředí intenzivně ovlivňováno člověkem (Geissler & Burgin 1998). V potravě tohoto omnivorního druhu převládají rostliny, ale animální složka potravy je také významná (Schley and Roper 2003). Lokality s vysokou kvalitou a velkým množstvím potravy jsou divokými prasaty velice intenzivně využívaná a vznikají zde značné ekonomické škody na zemědělských porostech. S tím související vysoká početnost ovšem nezpůsobuje jen ekonomické škody na zemědělství, ale představuje také velké nebezpečí z pohledu přenosu nemocí na hospodářská a domácí zvířata případně člověka. Jeden z důvodů tak extrémního nárůstu početnosti může být globální zvyšování průměrné teploty (Root et al. 2003), protože zvyšování teploty a nižší sněhová pokrývka pozitivně ovlivňuje populační růst (Jedrzejewska et al. 2007). Někteří autoři uvádějí jako důvod zvyšování frekvence semenných roků buku a dubu (např. Hofman et al. 1997), nebo neschopnost člověka redukovat a zastupovat tak roli predátorů (Choquenot et al. 1996). Ale většina autorů se shoduje, že růst souvisí se zvyšováním nabídky potravy a vyšší schopností přežití mláďat v zimním období (např.: Bieber a Roof 2005, Servanty et al. 2007)

14

Je tedy patrné, že dochází k zvyšování konfliktů s lidskou činností (Geisser a Burgin 1989) a je společenskou nutností aktivně ovlivňovat početnost a nalézt nástroje k její redukci. K tomu slouží různé managementové nástroje obvykle vykonávané ze strany uživatelů honiteb. Ve vztahu k černé zvěři je nejčastěji používaným managementových nástrojem přikrmování. A to jak ve formě klasického přikrmování v období nouze (tzn. v zimním obdobím), ale stále častěji se přikrmuje z důvodu zvýšení efektivnosti lovu a to buď na vnadištích, kde je zvěř lovena, nebo na celoročních krmelištích, kde je zvěř koncentrována kvůli zajištění vysokého počtu divokých prasat v období společných lovů

a

dosažení co nejvyšších úlovků. S tím ale myslivci výrazně napomáhají ke zvýšení kondice divokých prasat a uměle tak zvyšují množství potravy v prostředí, které divoká prasata mohou využívat (Herrero et al. 2006). Zároveň tak zvyšují reprodukční schopnost ve všech věkových kategorií samic a přispívají tak k populačnímu růstu. Co se týká prostorové aktivity divokých prasat, je popisováno, že zvýšená potravní nabídka indukuje menší domovské okrsky (Home range) a zároveň snižuje denní aktivitu divokých prasat (Keuling et al. 2008). Zároveň přikrmování může nahradit pulsující přirozené zdroje potravy, na kterých byla dříve divoká prasata závislá (např. úrody buku a dubu). Aktivita divokých prasat je samozřejmě ovlivněna délkou dne a délkou noční periody Tyto přirozené faktory mohou spolupůsobit společně s přikrmováním na prostorovou aktivitu a výrazně jí tak redukovat. I přes výše uvedené poznatky je vlivu přikrmování věnována stále malá pozornost a v rámci managementu černé zvěře je stále efekt přikrmování přehlížen. METODIKA

Studijní území Jako studijní území byla vybrána oblast NP Šumava. Toto území je chráněno od roku 1990 a v národním parku dominují dříve založené hospodářské porosty smrku (cca 80% rozlohy), v oblasti zároveň chybí intenzivní zemědělství a management travních porostů je prováděn na extenzivní bázi. Klima je kontinentální s rozsahem průměrných teplot od -5 °C v lednu do +12°C v červenci. Z velkých kopytníků se v oblasti vyskytuje jelen evropský, srnec obecný, prase divoké a začíná se rozšiřovat sika japonský. Z šelem se v oblasti pravidelně vyskytuje jen rys ostrovid. Kopytníci jsou v zimě pravidelně přikrmovány buď v přezimovacích obůrkách nebo u krmných zařízení ve volném prostoru.

Sběr dat Celkem bylo dochyceno a označeno 7 divokých prasat (5 dospělých samic a 2 dospělý samci) do dřevěných pastí (4x5x2 m), kam byly lákáni na kukuřici. K imobilizaci byla použita směs Zoletilu, Xylasedu a Narketanu, a jako antidotum byl použit Yohimbini. Imobilizovaná zvířata byla označena GPS obojky (Vectronic Aerospace GMbh. Gemany). Jedna z označených samic (FM5) ztratila obojek po 1 týdnu. Všechny obojky byly naprogramovány k záznamu pozic každé 2 hodiny. Do této studie jsme zahrnuli data z období zimy a jara 2013, což představuje více než 10 tisíc pozic. Během sledování jsme měřili aktivitu pomocí minimální ušlé vzdálenosti mezi dvěma body, případně během jednoho dne.

15

Analýza dat Sezónní domovský okrsek a denní/hodinová vzdálenost byla kalkulována pomocí programu ArcGIS Desktop10 software (ESRI 2010), k výpočtu domovského okrsku jsme použili metodu minimum convex polygon v její 100% variantě (MCP 100%). K porovnání rozdílů mezi měsíčními domovskými okrsky a denní ušlou vzdáleností u samců a samic, případně mezi sezonami jsme použili MannWhitneyův U-test, případně Kruskal-Walissův H-Test. Všechny výpočty byly prováděny v programu STATISICA 10 (StatSoft 2013). P-hodnoty nad hranicí 0,05 nebyly považovány jako signifikantní.

Tab. 1 Charakteristika označených jedinců Samec 1

Samec 2

Samice 1

Samice 2

Samice 3

Samice 4

M1

M2

FM1

FM2

FM3

FM4

3 roky

3 roky

3 roky

6-7 let

5-6 let

5-6 let

Počet pozorovaných dní

156

194

102

145

196

165

Využíval krmeliště

ano

ne

ne

ano

ano

ne

Zkratka Věk

VÝSLEDKY Průměrná velikost domovského okrsku (HR) 6 sledovaných dospělých kusů černé zvěře byla 926 ha. Byl zde prokázán signifikantní rozdíl v měsíční velikosti MCP HR mezi samicemi a samci (Mann-Whitney U test, Z=4.49; p<0.000). V průměru měli samci velikost domovského okrsku 1191 +/- 497 ha (X +/SD) a samice jen 223 +/-217 ha (Tab. 1). Zároveň zde ovšem, nebyly rozdíly mezi sezónami (zima – leden, únor, březen, duben; jaro-květen, červen, červenec; Mann-Whitney U test, Z=0.163; p=0.871). 3 označení jedinci navštěvovali přikrmovací zařízení v pravidelných intervalech (M1, FM2,FM3) a podle očekávání se zmenšil i jejich domovský okrsek v době kdy přikrmovací místa navštěvovali. Průměrný domovská okrsek v době, kdy navštěvovali přikrmovací zařízení 246+/-399 ha (min=10ha, max=1470 ha) ve srovnání s dobou, kdy přikrmovací místa nenavštěvovali 736+/- 587 (min=110 ha, max=1770). Jedinci navštěvovali přikrmovací zařízení každý den, nebo každý druhý den. Průměrný měsíční počet návštěv na krmeliště byl: M1=16+/-7.3(+/- SD); FM2 = 24 +/-5.8; FM3 =20+/-4. Ostatní označení jedinci přikrmovací zařízení nenavštěvovali (M2, FM1, FM4).

16

Graf 1 Průměrné měsíční velikosti domovských okrsků (MCP 100%) Průměrná denní ušlá vzdálenost během celé studijní periody byla u samců

2.77+/-1.4 km (min-

max=0.30-9.29 km) a u samic 1.66+/-1.12 km (min-max=0.02-8.51 km. Je evidentní signifikantní rozdíl mezi ušlo vzdáleností, kdy samci urazí 2x více než samice (Mann-Whitney U test, Z=-12.13; p<0.000). Celková denní ušlá vzdálenost se také lišila mezi jednotlivými měsíci u všech označených (KruskalWallis H test; M1 (H5.171=33.36; p=0.000), M2 (H4.130=18.95; p=0.0008), F1 (H4.134=44.65; p=0.000), F2 (H4.125=64.12; p=0.000), F3 (H6.193=36.43; p=0.000), F4 (H3.98=21.80; p=0.001). Zvířata byla více aktivní v noci (mezi 16 a 8 hodinou ranní) než ve dne (od 8 hodiny ráno do 16 hodiny odpoledne; Mann-Whitney U test, Z=2.095; p=0.039). DISKUZE A ZÁVĚR Z výše patrných výsledků je vidět, že aktivita černé zvěře ve sledované oblasti je výrazně ovlivněna mysliveckým managementem, resp. přikrmováním, které je zde prováděno. Je zřejmé, že přikrmování ovlivňuje prostorovou aktivitu černé zvěře nejenom v zimě, kdy je předpoklad využívání krmelišť, ale v případě, že přikrmování pokračuje i během vegetační sezóny, divoká prasata intenzivně využívají snadný zdroj potravy i v období dostatku přirozených zdrojů potravy. Prase divoké je omnivorní generalista a jeho potrava závisí na regionálních environmentálních faktorech. To znamená, že využívá výhody plejády potravních zdrojů dostupných v prostředí. Naše výsledky tak podporují závěry jiných studií, které zmiňují vztah mezi množstvím dostupné potravy a velikosti domovského okrsku.

17

V závislosti na této hypotéze, by vzhledem k relativně chudému prostředí, kde se označená divoká prasata pohybovala, byl předpoklad velkých domovských okrsků. Nicméně jak je patrné z výsledků, domovské okrsky divokých prasat, která využívala potravu pocházející z přikrmování jsou ve srovnání s ostatními studiemi podprůměrné, a v mnoha případech výrazně menší. A právě intenzivní přikrmování tak může v relativně chudém prostředí nahradit přírodní zdroje potravy a tak ovlivnit i prostorové chování černé zvěře. Pokud připustíme výše zmíněný vliv přikrmování na aktivitu divokého prasete, může být právě přikrmování velice kontroverzní nástroj k managementu černé zvěře. V současné době je využíván jako argument zvýšení úspěšnosti při lovu, kdy lákaná zvířata jsou lovena na přikrmovacích místech. Ovšem v posledních letech se přikrmování změnilo v intenzivní krmení a v mnoha honitbách se vyskytuje několik desítek přikrmovacích/krmících míst s neustálým velkým množstvím dostupné potravy. To ale nahrává právě divokým prasatům, kdy celý systém mění v jejich výhodu. Vysoké počty krmelišť zvyšují pravděpodobnost, že při návštěvě krmeliště na krmelišti nebude nikdo lovit, a tak nikdo tlupu neohrozí. A velké dávky krmiva zaručí, že divočáci nemusí hledat další zdroj potravy. Tím pádem redukují svojí aktivitu a opět zvýší svojí šanci na přežití. To znamená, po návštěvě krmeliště, již divoká prasata nemusí nikde jinde pohybovat a hledat potravu a snižují tak šanci, že se potkají s lovci. Zároveň samozřejmě přikrmování zvyšuje kondici, resp. reprodukční úspěch a množství reprodukčně aktivních samic. Je proto nutné využívat přikrmování jako jeden z nástrojů managementu černé zvěře skutečně s uvážením a v mnohých případech je nutné změnit styl hospodaření s černou zvěří.

LITERATURA Bieber C., Ruf T . (2005) Population dynamics in wild boar Sus scrofa: ecology, elasticity of growth rate and implications for the management of pulsed resource consumers. J Appl Ecol 42:1203-1213 Erkinaro E., Heikura E., Lindgren E., Pullianen E., Sulkava S. (1982) Occurrenceand spread of the wild boar (Sus scrofa ) in eastern Fennoscandia. Mem. Soc. FaunaFlora Fennica, 58: 39-47. Feichtner B.(1998): Causes of fluctuations in the hunting kill of wild boar in the Saarland. Ztschr. Jagdwiss.,44: 140–50. Geisser H., Bürgin T. (1998) Das Wildschwein. Verlag Desertina, Chur, Switzerland. Geisser H. (2000) Das Wildschwein (Sus scrofa) im Kanton Thurgau (Schweiz): Analyse der Populationsdynamik,der Habitatansprüche und der Feldschäden in einem anthropogen beeinflussten Lebensraum. Dissertation zur Erlangung der naturwissenschaftlichen Doktorwürde, Universität Zürich. Herrero J., Garcia-Serrano A., Couto S., Ortuno V.M., Garcia-Gonzalez R. (2006) Diet of wild boar Sus scrofa L. and crop damage in an intensive agroecosystem. Eur. J. Wildl. Res. 52: 245-250

18

Hladíková B., Zbořil J., Tkadlec E., (2006) Populační dynamika prasete divokého (Sus scrofa) na střední Moravě. Lynx, n.s.,39,:55-62 Choquenot D., McIlroy J., Korn T. (1996) Managing vertebrate pests: wild pigs. Bureau of Resource Sciences, Australian Government, Publishing Service, Canberra, Australia. Keuling O., Lauterbach K., Stier N., Roth M. (2010) Hunter feedback of individually marked wild boar

Sus scrofa L.: dispersal and efficiency of hunting in northeastern Germany. Eur J Wildl Res 56:159167. Massei G., Genov P. V. (2004) The environmental impact of wild boar. Galemys 16: 135-145. Massei G.,Genov P. V., Staines B.W. (1996) Diet, food availability and reproduction of Wild Boar in a Mediterranean area. Acta Theriologica 41 (3), 307 – 320. Schley L., Roper T.J.(2003) Diet of wild boar Sus scrofa in Western Europe, with particular reference to consumption of agricultural crops, MAMMAL REVIEW 33 (1): 43-56. Servanty S., Gaillard J.M., Allaine D., Brandt S., Baubet E. (2007) Litter size and fetal sex ratio adjustment in a highly polytocous species: the wild boar. Behavioral Ecology, 18, 427–432 Kontakt: Miloš Ježek, Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, [email protected]

19

Vábení zvěře – historie a jeho praktické využití v současnosti Václav Svoboda Historie vábení sahá do hluboké minulosti, o čemž svědčí i nejstarší nálezy vábniček, které jsou staré šest a půl tisíce let. Vábničky od té doby samozřejmě prošly značným vývojem i rozvojem. Jejich trvanlivosti ale i kvalitě zvuku velmi pomohl vynález umělých hmot, který prakticky zajistil jejich věčnost. První publikace u nás o vábení zvěře byla vydána již v roce 1909, jejímž autorem je B. Podorebský, což je pseudonym známého publicisty, jehož pravé jméno je Brandejs. Z výše uvedeného je zřejmé, že vábení je skutečně stará záležitost a má velmi zajímavou a bohatou historii.

Pro úplnost zde uvádím popisem typy vábniček: 1)

S uzavřeným jazýčkem (většina vábniček na srnčí zvěř a predátory).

2)

S otevřeným jazýčkem (nekrytým - většinou vábničky na predátory).

3)

S gumičkou (vábničky, které se přilepí na patro v ústech a je možné je nosit i celý den).

4)

Mechanické (např. zvonění kachen, křepelka, veverka, straka ap.).

5)

Takzvané "kousací vábničky" - regulují se stiskem rtů nebo zubů (např. ruské vřeštidlo, vrána nebo anglická vábnička na predátory).

6)

Elektronické vábničky (magnetofony - tyto jsou u nás zakázány zákonem, často se používají např. v Americe nebo Itálii).

7)

Rohy, mušle a vábnice na jeleny (u těchto vábnic se jedná pouze o zesílení a modulaci zvuku, ale základem je, že zvuk vychází zhrdla vábiče).

Využívání hlasů zvěře bylo například ověřeno pokusy, kdy při líhnutí vajec byl použit hlas slepice příslušného druhu (bažant, koroptev) a bylo tím dosaženo vylíhnutí vajec v krátkém časovém úseku. Další zajímavostí je, že už v jednom dni lze rozeznat pohlaví kuřat s využitím sonografu a spektroanalyzátoru. Také byly zjištěny zajímavé poznatky při agresivitě bažantích kuřat (ozobávání), a to, že při pravidelném přehrávání hlasu slepice agresivita u kuřat mizí.

O široké škále hlasů jednotlivých druhů zvěře svědčí jeden příklad za všechny. V Berlíně je muzeum hlasová banka všech známých hlasů zvěře. Zde je uchováván hlas lišky obecné, který je zde zaznamenán ve více než dvěstě druzích nebo variantách hlasů tohoto druhu.

20

Myslivecká konference 2015 Sborník referátů Vydal: Moravskoslezský kraj, 28. října 117, 702 18 Ostrava Tisk: Moravskoslezský kraj, 28. října 117, 702 18 Ostrava 21 stran ISBN: 978-80-87503-88-1 Náklad 120 výtisků Ostrava 2015

21