Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií
Multimediální novinář: Případová studie uţívání mobilních technologií redaktory zpravodajství ČT Brno Multimedia Journalist: A Case Study of the Use of Mobile Technologies by Reporters of Czech Television Brno
(Magisterská diplomová práce)
Bc. Eliška Raková (UČO 333425) Vedoucí práce: Mgr. Lenka Waschková Císařová, Ph.D.
Brno 2013 -1-
-2-
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 2. ledna 2014
-3-
-4-
Poděkování Děkuji vedoucí této práce Mgr. Lenkce Waschkové Císařové, Ph.D. za trpělivé vedení a cenné připomínky a rady, bez nichţ by práce v této podobě nevznikla. Rovněţ děkuji všem, kdo mi byli při psaní diplomové práce cennými informačními zdroji, a celé své rodině za podporu.
-5-
-6-
Anotace Diplomová práce se teoreticky i empiricky zabývá problematikou působení trendů multimedializace a konvergence ve zpravodajských médiích. Zaměřuje se konkrétně na uţívání mobilních informačních a komunikačních technologií (ICT) při práci novinářů v terénu. V teoretické části pomocí odborné literatury vymezujeme koncepty konvergence, multimedializace a pracovních rutin a také relevantní teoretická východiska pro analýzu. Jako hlavní teoretické rámce jsme si zvolili Rogersovu typologii osvojitelů inovací a Mertonovu typologii způsobů individuální adaptace. Empirická část pak na základě kvalitativních rozhovorů se členy redakce zpravodajství brněnského studia České televize studuje uţívání mobilních ICT redaktory. Při analýze rozhovorů jsme se pokusili zjistit, jaké jsou motivace a postoje redaktorů k uţívání mobilních ICT a jak ovlivňuje jejich pracovní rutiny. Částečná replikace dřívějších výzkumů týkajících se trendů ve zpravodajství nám umoţnila dílčí srovnání některých našich poznatků se situací v jiných redakcích zpravodajství v zahraničí.
Klíčová slova: Výzkumná práce, konvergence, multimedializace, multiskills ţurnalistika, multimediální novinář, pracovní rutiny, ICT, nové technologie, Česká televize Brno.
Abstract The thesis theoretically and empirically deals with effects of multimedialization and convergence trends in the news media. It focuses specifically on the use of mobile information and communication technologies (ICT) in journalists' work outside of their newsroom. Using relevant literature we describe in the theoretical part concepts of convergence, multimedialization and work routines as well as theoretical background for the analysis. As the main theoretical framework we have chosen Rogers' typology of adopters of innovations and Merton's typology of modes of individual adaptation. The empirical part based on qualitative interviews with members of the newsroom of Czech TV’s studio in Brno investigates the mobile ICT use by reporters. When analyzing the interviews, we tried to find out what are the motivations and attitudes of reporters to the use mobile ICT and how it affects their work routines. Partial replication of earlier researches focused on trends in news
-7-
media allows us to compare some of our knowledge with the situation in other newsrooms abroad.
Keywords: Research paper, convergence, multimedialization, multimedia journalism, multiskilled journalist, ICT, new technologies, work routines, Czech Television Brno.
-8-
OBSAH 1.
ÚVOD ...................................................................................................................... - 11 -
2.
TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. - 15 2.1 Analytická východiska práce .............................................................................................. - 16 2.1.1 Rogers: Typologie osvojitelů inovací ........................................................................... - 17 2.1.2 Merton: Typologie způsobů individuální adaptace ....................................................... - 19 2.2 Stará a nová média ............................................................................................................. - 21 2.2.1 Hledání definice nových médií..................................................................................... - 21 2.2.2 Konvergence nejen technologická ................................................................................ - 23 2.2.3 Tradiční média ve věku digitální revoluce .................................................................... - 24 2.2.4 Online ţurnalistika a související trendy ve zpravodajství .............................................. - 26 2.2.5 Shrnutí ........................................................................................................................ - 31 2.3 Multimediální novinář v televizi ......................................................................................... - 33 2.3.1 Od řemeslníka k videoţurnalistovi ............................................................................... - 33 2.3.2 Nové technologie přinášejí napětí ................................................................................ - 36 2.3.3 Nové technologie v rukou novinářů ............................................................................. - 39 2.3.4 Debaty ohledně kvality ţurnalistiky ............................................................................. - 42 2.3.5 Shrnutí ........................................................................................................................ - 45 -
3.
METODA VÝZKUMU ............................................................................................ - 47 3.1 Předchozí výzkumy ............................................................................................................ - 47 Shrnutí výzkumů .................................................................................................................. - 51 3.2 Výzkumný problém a cíl práce ........................................................................................... - 52 3.3 Design výzkumu ................................................................................................................ - 53 3.3.1 Výzkumné otázky ........................................................................................................ - 54 3.3.2 Způsob sběru dat ......................................................................................................... - 55 3.3.3 Konstrukce výzkumného vzorku .................................................................................. - 56 3.3.4 Etika výzkumu ............................................................................................................ - 57 3.3.5 Postup při analýze dat .................................................................................................. - 58 3.3.6 Limity výzkumu .......................................................................................................... - 59 3.4 Aplikace výzkumných metod ............................................................................................. - 60 3.5 Shrnutí ............................................................................................................................... - 63 -
4.
EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................................. - 65 4.1 Kontext uţívání mobilních ICT v RZ ČT Brno ................................................................... - 65 4.1.1 Redakce zpravodajských pořadů .................................................................................. - 67 4.1.2 Redakce webu udalostibrno.cz ..................................................................................... - 72 -
-9-
Shrnutí ................................................................................................................................. - 83 4.2 Analýza uţívání mobilních ICT v redakci ........................................................................... - 87 4.2.1 Účel mobilních ICT ..................................................................................................... - 88 Shrnutí ................................................................................................................................. - 93 4.2.2 Zařízení a vyuţívané aplikace ...................................................................................... - 94 Shrnutí ............................................................................................................................... - 103 4.2.3 Ţánry uţívání mobilních technologií .......................................................................... - 104 Shrnutí ............................................................................................................................... - 115 4.2.4 Podmínky pro uţívání mobilních technologií ............................................................. - 116 Shrnutí ............................................................................................................................... - 130 4.3 Shrnutí výzkumu a diskuse ............................................................................................... - 131 4.3.1 Kontext uţívání mobilních ICT redaktory .................................................................. - 132 4.3.2 Uţívání mobilních ICT redaktory .............................................................................. - 134 -
5.
ZÁVĚR .................................................................................................................. - 141 -
6.
LITERATURA....................................................................................................... - 145 -
7.
JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................. - 151 -
8.
VĚCNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................... - 153 -
PŘÍLOHY ..................................................................................................................... - 155 P1 Opatření ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala ze dne 23. 10. 2003............................... - 156 P2 Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 28. 6. 2012 ................................ - 156 P3 Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 27. 8. 2013 ................................ - 156 P4 „Manuál k iPadu“ .......................................................................................................... - 157 P5 Přepisy rozhovorů s členy RZ ČT Brno ......................................................................... - 158 -
Počet slov (od Úvodu po Závěr): 41 512
- 10 -
1. ÚVOD
Henry Jenkins (2006) nazval současnou kulturu kulturou konvergence.. Podle něj v této době dochází k četným kolizím mezi starými a novými médii a zároveň nepředvídatelným interakcím mezi producenty a konzumenty médií. Konvergencí autor rozumí sbliţování či propojování v rámci technologických, průmyslových, kulturních i sociálních změn. Můţeme ji chápat jako tok informací různými mediálními platformami a kanály, ale v širším smyslu i jako kooperaci mezi různorodými mediálními průmysly a aktivní participaci konzumentů na produkci. Propojování je také jedním z nejvýraznějších rysů soudobé ţurnalistiky. Slovník mediální komunikace vykládá konvergenci jako sbliţování médií „z hlediska přípravy, distribuce a vnímání obsahů.“ (Reifová a kol. 2004: 111) Dochází však nejen ke sbliţování různých typů médií, ale také původně separovaných sekcí v redakcích (Deuze 2004: 141). Pro novináře to znamená stále vyšší nároky na dovednosti technického rázu. To, co pro vykonávání této profese stačilo před deseti lety, je dnes uţ málo. Všechna velká tištěná média, ale také televize a rozhlasové stanice mají své internetové verze. Kromě standardních výstupů se od jejich redaktorů nyní očekává „něco navíc“, tedy často i zajišťování materiálů i pro nová média – například fotografií či audiovizuálních reportáţí. To všechno, včetně nejaktuálnějších informací, musí být navíc co nejdříve online, bez ohledu na uzávěrky, které donedávna strukturovaly pracovní den novinářů. Vzniká postava multimediálního novináře, jenţ se musí vyrovnat s proměnami ţurnalistické praxe. Navazuje na ně nutnost neustálého vzdělávání a také potřeba „redefinovat léta ustálená a mnohdy pouze intuitivní řemeslná pravidla pro kvalitní a aktuální ţurnalistiku.“ (Waschková Císařová 2012: 9) Jak ukázaly některé dřívější studie, které v naší práci rovněţ připomeneme, posun často naráţí na nevoli novinářů i na mnohdy nedostatečně promyšlené manaţerské kroky například při snahách o nalezení ideálního uspořádání redakce po vstupu nových médií. Působení trendů konvergence a multimedializace v médiích povaţujeme za aktuální problematiku, která je však v českém prostředí stále relativně málo prozkoumaná. V naší práci se zaměříme především na uţívání mobilních informačních a komunikačních technologií (ICT) novináři v terénu a s tím související fenomén takzvané multiskills ţurnalistiky. Cílem naší práce je kvalitativními metodami ozřejmit motivace a postoje novinářů k uţívání těchto - 11 -
nových technologií a zjistit způsoby, jak tato praxe ovlivňuje sebepojetí novinářů a jejich kaţdodenní pracovní rutiny v rámci moţností, které jim poskytuje technické vybavení a které ovlivňují další technické, ekonomické i lidské faktory v dané redakci.
Práce je rozdělená na tři části. Teoretická část slouţí jako úvod do kontextu problematiky a nastiňuje relevantním východiska z oblasti sociologie, která později vyuţijeme při analýze sesbíraných dat. K tomuto účelu jsme si zvolili Rogersovu typologii osvojitelů inovací a Mertonovu typologii způsobů individuální adaptace. V metodologické části se věnujeme designu výzkumu, jehoţ cílem je zmapovat způsoby, důsledky a okolnosti uţívání různých typů mobilních ICT redaktory konkrétní redakce. V rámci případové studie jsme provedli několik polostrukturovaných rozhovorů s redaktory zpravodajství České televize, Televizního studia Brno (dále jen ČT Brno), jejich vedoucími a čeleny webové sekce. Součástí metodologické části je mimo jiné přehled dosavadních výzkumů a studií, které se věnovaly problematice multimediální ţurnalistiky. Úvod k empirické části zahrnuje profil a deskripci struktury redakce, v níţ jsme provedli výzkum a hledali odpovědi na tyto otázky:
Jaké důvody vedly k pořízení mobilních ICT v RZ ČZ Brno?
Jaké mobilní ICT mají k dispozici redaktoři zpravodajství ČT Brno?
Jakým způsobem a k jakým účelům redaktoři zpravodajství tyto mobilní ICT vyuţívají při práci v terénu?
Jak uţívání mobilních ICT ovlivňuje zavedené pracovní rutiny redaktorů zpravodajství ČT Brno?
Jaké jsou postoje a motivace novinářů z redakce ČT Brno k multiskills ţurnalistice? Následuje uspořádání získaných dat podle systému kódování, který se vyuţívá
v zakotvené teorii (Strauss a Corbinová 1999), a analytické vyhodnocení výzkumu s odkazy na poznatky z teoretické části.
Jsme přesvědčeni,
ţe hlubší empirické uchopení této
problematiky pomůţe ke
koncepčnějšímu zavádění nových technologií do procesu výroby zpráv a zvýšení efektivity jejich vyuţívání redaktory. Naše poznatky poslouţí nejen jednotlivým novinářům, kteří se o moţnosti, jeţ přinášejí mobilních ICT, zajímají z vlastní iniciativy, ale zejména vedením - 12 -
redakcí pro lepší orientaci v této oblasti při vytváření nových strategií a včleňování on-line sekcí do stávajících redakčních struktur. Zároveň mohou poslouţit jako podklad při přetváření studijních plánů pro budoucí novináře.
- 13 -
- 14 -
2. TEORETICKÁ ČÁST
Střet starých a nových médií, jenţ je hlavním tématem úvah o konvergenci, v naší práci reprezentují zavedené1 a nové výrobní postupy ve zpravodajství související s rozvojem internetu a mobilních technologií, ale také dvojice tradiční ţurnalistika versus on-line ţurnalistika. Za tradiční ţurnalistiku povaţujeme výrobní postupy v tradičních médiích, která existovala před nástupem digitálních médií – tisku, rozhlasu či televizi. On-line ţurnalistika je spjata s internetovým prostředím a vyuţívá nové formy produkce. Jak upozornil Motal, konvergence jejich „operačních metod, tedy komputerizace výroby mediálních produktů, však stírá rozdíl výroby mediálního produktu pro tradiční (televize) a „novou“ formu (internet, digitální televize) elektronického média, a nejen elektronického.“ (Motal 2012: 13) Specifikům tradičních a nových postupů při tvorbě zpráv se budeme blíţe věnovat v této části práce.
Náš výzkum uskutečníme v prostředí mediální organizace, konkrétně v redakci televizního zpravodajství s integrovanou webovou sekcí, jejíţ redaktoři při práci často vyuţívají mobilní ICT. Tomáš Trampota (2006) rozlišuje tři přístupy k analýze mediálních organizací: politickoekonomický, kulturální a sociologický. Poslední z výčtu – sociologický přístup – se především snaţí „porozumět tomu, jak je výkon novinářského povolání formován organizačními rutinami.“ (Trampota 2006: 15) Mediální organizace mají podle Burtona a Jiráka sklon „vytvářet si různé výrobní rutiny, čili zaţité způsoby, jak vyrábět materiály.“ (Burton a Jirák 2001: 102) Rutiny mediální organizace tedy můţeme definovat jako opakující se vzorce usnadňující kontrolu postupu práce, umoţňující rychlé zpracování informací i v případě neočekávaných událostí v relativně krátkém čase (Trampota 2006: 55). Sociologický přístup jsme si zvolili i v naší práci, kde se zaměříme hlavně na rutiny související s organizací práce v redakci, vyuţíváním technologických zařízení a postupy zpracovávání informací či multimediálních materiálů. Jako analytické rámce chceme vyuţít Rogersovu typologii osvojitelů inovací a také Mertonovu typologii způsobů individuální
1
Tj. původní výrobní postupy před rozvojem internetu a mobilních ICT.
- 15 -
adaptace. Pokusíme se ukázat, jak příchod nových technologií ovlivňuje kaţdodenní práci redaktorů. Náš zájem však nebudeme omezovat pouze na proměnu redakčních rutin. Mediální organizace Reifová a kol. (2004: 174) charakterizují podle pěti hlavních kritérií, jeţ mají vliv na podobu zpravodajských obsahů:
ekonomické zájmy,
dělba práce,
vnitřní rutiny,
časový harmonogram,
cíle mediální organizace. Multimedializace a konvergence se vztahují ke všem z těchto kritérií, jeţ spolu
poměrně úzce souvisejí a navzájem se ovlivňují. Například ekonomické podmínky mohou výrazně ovlivnit organizaci práce a strukturu pozic v redakci, změny v časovém harmonogramu zase mohou vyvíjet tlak na postupnou proměnu některých pracovních rutin atd. Z tohoto důvodu není moţné zaměřit se výhradně na to, jak konvergence a multimedializace ovlivňují redakční rutiny, aniţ bychom zvaţovali ostatní aspekty.
2.1 Analytická východiska práce V naší práci se zabýváme tématem adaptace redaktorů televizního zpravodajství na nové technické podmínky při kaţdodenní práci. Zvolili jsme si k tomu sociologický přístup s vyuţitím kvalitativních výzkumných metod. Při analýze jsme se rozhodli vyuţít dvou typologií z oblasti sociologie. Předpokládáme, ţe na přijetí nových technologií má vliv to, jaký vztah zastávají redaktoři obecně k novým technologiím i v mimopracovním ţivotě. K této části analýzy proto vyuţijeme Rogersovo rozdělení příjemců inovací. Pomocí Mertonových kategorií způsobů adaptace chceme poukázat na odlišné reakce na změny a individuální způsoby uţití technologií v závislosti nejen na osobních motivacích a postojích redaktorů, ale také dalších podmínkách v prostředí redakce. S tímto přístupem ke zvolené problematice v oblasti zpravodajských médií jsme se zatím v dřívějších pracích nesetkali, a proto jej povaţujeme za - 16 -
uţitečný z hlediska moţnosti zjištění nových souvislostí, na něţ budou moci navázat další příbuzné výzkumy.
2.1.1 Rogers: Typologie osvojitelů inovací Osvojování (adopci) inovací uţivateli jako společenský proces teoreticky popsal Everett M. Rogers v díle Diffusion of Innovations (1983).2 Difuze je podle něj druh sociální změny, jenţ definoval jako „proces, skrze který nastává změna ve struktuře a funkci sociálního systému.“ (Rogers 2003: 6) Autor tvrdí, ţe k přijetí nové technologie nebo myšlenky obvykle dochází velmi pozvolna, a to jen tehdy, jsou-li pro to ve společnosti vhodné podmínky. Inovace jsou přijímány rozdílným tempem – důvod můţeme podle Rogerse shledat v jejich odlišných charakteristikách. Popsal pět faktorů, které mají na osvojení inovací hlavní vliv:
relativní výhoda (tj. zda je inovace vnímána jako přínos ve srovnání s předcházejícím stavem),
kompatibilita (tj. zda se inovace shoduje s hodnotami či potřebami příjemců),
komplexita (tj. zda příjemci inovaci vnímají jako náročnou z hlediska pochopení a praktického pouţití),
modifikovatelnost (tj. zda je moţné s inovací experimentovat, přizpůsobovat ji vlastním potřebám),
transparentnost (tj. zda jsou výsledky inovace zjevné).
Inovace, která je vnímána jednotlivci jako relativně výhodná, kompatibilní, snadno modifikovatelná a transparentní, a zároveň je vnímána jako méně komplexní, bude podle Rogerse osvojena rychleji a snáze neţ jiné inovace. Průběh inovace můţeme vyjádřit graficky pomocí S-křivky. Jak můţeme vidět na následujícím grafu (Graf 1), kde je křivka u nejnovějších technologických inovací stále strmější, tempo přijímání inovací k masovému uţití se obecně zrychluje.
2
Nejnovější vydání knihy z roku 2003 je doplněno o studie rozšiřování nových ICT, jako jsou mobilní telefony a internet.
- 17 -
Graf 1: S-křivka šíření technologických inovací3
U kaţdého jedince má individuální proces osvojení několik kroků (Rogers 2003: 20):
objev (seznámení s inovací a jejími funkcemi),
persuase (formování postojů a názorů vůči inovaci),
rozhodnutí (aktivity vedoucí k rozhodnutí, zda inovaci přijmout, nebo odmítnout),
realizace (pouţití inovace),
potvrzení (posílení, nebo popření původního rozhodnutí).
Osvojitele Rogers rozdělil do pěti kategorií podle toho, ve které fázi inovace u nich došlo k osvojení:
3
inovátoři – nadšenci (2,5 % populace),
raní osvojitelé – vizionáři (13,5 %),
raná většina – pragmatici (34 %),
pozdní většina – konzervativci (34 %),
zpozdilci – skeptici/váhaví (16 %).
Zdroj grafu: http://www.kk.org/thetechnium/archives/2009/05/increasing_ubiq.php (cit. 17. 10. 2013).
- 18 -
Rogersův model osvojitelů inovací můţeme vyuţít i v naší práci. Naším cílem nebude ověřovat jeho platnost, k čemuţ by náš malý a specifický vzorek ani nebyl vhodný, ale poslouţí nám jako analytický rámec při vyhodnocování výzkumu z hlediska faktorů osobního vztahu redaktorů k novým technologiím. Zároveň jej můţeme aplikovat na chování dané redakce jako celku ve smyslu rychlosti reakcí na nové technologie a související trendy ve zpravodajství.
2.1.2 Merton: Typologie způsobů individuální adaptace Robert K. Merton, představitel funkcionalistického proudu v sociologii, se v eseji Sociální struktura a anomie (1938) zabývá příčinami vzniku deviací ve společnosti. Rozlišuje dvě sloţky sociální struktury: jednak „kulturně definované cíle, záměry a zájmy, jednak vymezení, regulaci a kontrolu přijatelných způsobů dosahování těchto cílů.“ (Merton 2000: 134) Cíle jsou podle něj integrované a uspořádané podle hierarchie hodnot – jde o to „o co stojí za to usilovat.“ Druhý prvek struktury – normy – spojuje cíle s pravidly „zakořeněnými v mravech či institucích, určujícími přípustné podoby cest za těmito cíli.“ (Merton 2000: 135) Napětí, kterému jsou jedinci vystaveni v důsledku konfliktu mezi normami a společenskou realitou, podle Mertona můţe vést k anomii 4 – situaci, kdy dochází k výraznému oslabení účinku norem. Svoji teorii ilustroval na příkladu americké společnosti, která podle Mertona staví na vrchol hodnot bohatství, který jedincům zajistí také společenskou prestiţ. Většině jedinců se ale takového cíle nedaří dosahovat legitimními prostředky, a tak se mnozí z nich uchylují k deviantnímu jednání, coţ mimo jiné vede k růstu kriminality. Reakce jedinců Merton obecně rozdělil do pěti kategorií, jejichţ charakteristiky je pro přehlednost moţné znázornit v jednoduché tabulce (Tabulka 1). Vypovídá o tom, zda jedinci přijímají, nebo odmítají kulturně předepsané cíle a institucionalizované prostředky, případně zda dochází k jejich nahrazení jinými.
4
S konceptem anomie před Mertonem pracoval Émile Durkheim (1893), který tak označoval patologický stav ve společnosti, který je typický nedostatkem norem a oslabením morálních hodnot. Merton pojem anomie od Durkheima převzal, avšak příčiny stavu „beznormnosti“ viděl jinde.
- 19 -
Tabulka 1: Způsoby individuální adaptace podle Mertona5 Způsob adaptace
Kulturní cíle
Institucional. prostředky
konformita
přijetí
přijetí
inovace
přijetí
zamítnutí
ritualismis
zamítnutí
přijetí
retreatismus (únik)
zamítnutí
zamítnutí
rebelie
nahrazení
nahrazení
Deviantní typy:
Ve své eseji Merton přiznává i nedostatky své teorie – pomíjí v ní například sociálnípsychologické procesy podmiňující konkrétní výskyty zmíněných typů reakcí. Jak ale podotýká, jde o kategorie, které se týkají „rolového chování ve specifických situacích, nikoliv (struktur) osobnosti.“ (Merton 2000: 147) Jeho schéma povaţujeme za vhodné a uţitečné pro analýzu různých problémů ve společnosti, kde dochází k nedostatečné koordinaci cílů a prostředků uvnitř sociální struktury – tedy i aktuálních kolizí uvnitř mediálních organizací. Mertonovy kategorie se pokusíme nalézt i mezi redaktory oslovenými v našem výzkumu. Budeme se zajímat o to, zda některé kategorie individuálních reakcí na změny pracovních podmínek souvisejících s novými technologiemi v dané redakci převaţují a jaké faktory na to mají vliv.
Jak jsme uţ zmínili, adaptaci na nové technické podmínky mohou ovlivnit nejen osobní postoje a motivace novinářů, o kterých hovoříme v případě Rogersovy typologie osvojitelů inovací, ale také řada dalších faktorů vycházejících z prostředí dané redakce. V dalších kapitolách teoretické části se proto budeme blíţe věnovat teoretickému kontextu, který se týká rozvoje digitálních médií a souvisejících proměn tradiční ţurnalistiky, ale také otázkám profesní identity novodobých novinářů a vlivům multimedializace a konvergence na uspořádání mediálních organizací.
5
Munková 2004: 41.
- 20 -
2.2 Stará a nová média Nejdříve se pokusíme vymezit, o čem konkrétně v případě nových médií, respektive nových ICT či technologických inovací hovoříme. Pojmy stará a nová média mají časově nestabilní význam a takřka v kaţdé době se pojí k jiným komunikačním prostředkům. V naší práci jako nová média chápeme elektronická, tj. digitální média.6 V akademickém světě se o nich začalo hovořit na přelomu 60. a 70. let 20. století, a to díky podnětům několika investigativních studií týkajících se rozvoje informačních a komunikačních technologií (Lievrouw a Livingstone 2002: 1). Nejprve je vymezíme a poté se budeme věnovat jejich vztahu s médii tradičními.
2.2.1 Hledání definice nových médií Zatímco ještě na počátku devadesátých let se označení nová média či digitální média vztahovalo hlavně k teletextu a kabelové televizi, tedy technologiím rozšiřujícím funkce televize nebo telefonu, v současné době je preferováno jeho chápání ve smyslu komunikace prostřednictvím internetové sítě. Podle mediálního experta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Milana Šmída (2011) pokusy o teoretické uchopení problematiky nových médií často zaostávají za praxí, coţ demonstroval na příkladu respektovaného díla Denise McQuaila Úvod do teorie masové komunikace7. Termínem nová elektronická média8 rozumí McQuail „soubor inovací soustředěných kolem systému, jehoţ podstatou je vizuální zobrazovací jednotka spojená s počítačovou sítí.“ (McQuail 1999: 41) Pouţívá pro ně také pojem telematická média. Jedná se o sloţeninu dvou výrazů vypovídající o tom, ţe tato média kombinují telekomunikace a informatiku. Ve výčtu, kde McQuail v roce 1994 uvádí příklady telematických médií, se objevuje například teletext, videotext 9, CD-ROM nebo videohry – v době, kdy videotextové sluţby pomalu zanikaly, podotýká Šmíd (2011).
7
První vydání vyšlo v originále roku 1994, do češtiny byla kniha poprvé přeloţena v roce 1999. Zatím poslední, šesté vydání vyšlo v roce 2010. Poslední přepracované vydání přeloţené do češtiny pochází z roku 2005. 8 Tj. digitální média. 9 Videotext poskytoval, zpravidla pomocí telefonní sítě, přístup k informacím uloţeným v počítači. Přijímač byl vybaven terminálem a obrazovkou a nabízel i interaktivní sluţby. (McQuail 1999: 42)
- 21 -
Tabulka 2: Obecné charakteristiky telematických médií podle McQuaila (1999)
Technologie zaloţená na vyuţití počítačové techniky
Hybridní, pruţný charakter
Moţnosti interaktivity
Veřejné i soukromé funkce
Nízká úroveň regulace
Vzájemná propojenost
I v přepracovaném vydání z roku 2005 McQuail stále trvá na tvrzení, ţe nová média je obtíţné přesně vymezit a ţe „internet jako médium není ještě zcela vyzrálý a definovaný.“ (McQuail 2009: 52). Šmíd ve svém článku upozornil na nedostatečnost dosavadních definicí nových médií. „Pojem média má tu smůlu, ţe se pouţívá v různých kontextech, ţe se dá chápat v uţším i v širším smyslu. Většinou a častěji se pouţívá jako zkratkovité pojmenování pro tisk, rozhlas, televizi, tedy pro prostředky masové komunikace. Stejným pojmem se však také označují komunikační média vyuţívaná pro všechny druhy sociální komunikace, telefonem počínaje a internetem konče,“ míní Šmíd (2011). Většina definicí podle něj nestačí na to, aby zahrnuly skutečně vše od mobilního telefonu a fotoaparátu, přes digitální rozhlas a televizi, aţ po internet a všechny jeho sluţby. Navrhl proto vlastní znění: „Nová média jsou prostředky a systémy pro přenos či uchování digitalizovaného – a tím inherentně multimediálního – sdělení v prostoru a čase, které se vyznačují interaktivitou.“ (Šmíd 2011)10
V naší práci budeme za nová média, jejichţ součástí jsou i mobilní informační a komunikační technologie (ICT), povaţovat ta, která:
jsou zaloţena na digitální platformě,
vyuţívají výpočetní výkon (procesor),
jsou interaktivní (tj. reagují na podněty uţivatele a slouţí ke komunikaci). (Pavlíček 2007: 10)
10
Taková formulace podle Šmída (2011) pojme různé typy sociální komunikace – interpersonální, skupinovou a síťovou (mnozí k mnohým). Problematickým ale zůstává časté zaměňování pojmu nová média s pojmem masová média. Jak zdůrazňuje Šmíd, osobní blogy nebo příspěvky na Facebooku nemůţeme automaticky povaţovat za plnohodnotné ţurnalistické produkty.
- 22 -
Novými médii tedy nemáme na mysli pouze webovou platformu, ale zároveň digitální zařízení, která novináři vyuţívají k práci nejen pro účely online zpravodajství, nýbrţ v rámci procesů konvergence a multimedializace pronikají i do běţné praxe redaktorů tradičních médií. Aby nedocházelo ke zmatení pojmů, jak upozornil Šmíd, budeme pro tato zařízení v naší práci preferovat označení mobilní ICT, jeţ navíc napovídá, ţe se jedná o přenosné technologie.
2.2.2 Konvergence nejen technologická V úvodu teoretické části jsme naznačili, ţe mediální konvergence nezahrnuje pouze technologické aspekty. Právě technologie jsou však často pokládány za hlavní hybatele veškerých současných proměn v médiích. Pokud se zamyslíme nad důvody převaţujícího technologického determinismu, musíme připustit, ţe nové technologie ovlivňují práci novinářů velmi výrazně tím, ţe přinášejí zásadní proměny jejich kaţdodenních praxí. John Pavlik například vylíčil dopady vynálezu telefonního aparátu na ţurnalistiku: jeho rozšíření významně urychlilo práci novinářů, kteří na své zdroje uţ nebyli vázání geografickou polohou, a umoţnilo jim aktualizovat informace i krátce před uzávěrkami (Pavlik 2004: 22). Stejně bychom mohli přemýšlet o vynálezu telegrafu, osobních počítačích s internetovým připojením nebo třeba o mobilních telefonech. Několik dřívějších studií ukázalo, ţe sami novináři se často odvolávají k technologiím jako soběstačnému vysvětlujícímu faktoru – technologický vývoj vnímají jako neosobní sílu přímo způsobující změny (Örnebring 2010: 58). Sue Wallace však upozorňuje, ţe vliv technologií na ţurnalistiku je dán „komplexním vztahem profesních i komerčních imperativů.“ (Wallace 2009: 698)
Vliv konvergence na produkci médií můţeme rozdělit do tří oblastí, které zahrnuje také naše problematika: technologické, ekonomické a sociální. a) Technologická mediální konvergence Týká se především sbliţování elektronických zařízení a médií a s tím souvisejících technologických proměn při získávání i zpracovávání informací (Kolodzy 2006: 6). Chápeme ji jako zavádění nových ICT do procesu výroby zpráv a také vznik multimediálních platforem. - 23 -
b) Ekonomické aspekty mediální konvergence „Změny v diferenciaci a specializaci novinářské práce nejsou ani tolik řízeny technologickými nutnostmi, jako spíše kapitalistickými potřebami sníţit náklady na pracovní sílu,“ míní Örnebring (2010: 64). Vyuţívání nových technologií usnadňující a zrychlující práci, případně umoţňující, aby více specifických činností zvládl vykonávat jeden člověk, nebo také moţnost „prodávat“ tentýţ obsah na více různých platformách – to všechno mediálním organizacím přináší finanční výhody. Quinn upozorňuje na to, ţe moţnost sníţení nákladů zvýšením produktivity novinářů je sice atraktivní pro manaţery, pro úspěch konvergence je však důleţité zachovat kvalitu výstupů (Quinn 2004: 109 aţ 110). c) Sociální aspekty mediální konvergence Pavlik povaţuje za zásadní vliv konvergence na struktury mediálních organizací. Nejvíce podle něj ovlivňuje uspořádání redakce, pracovní rutiny novinářů i obsah zpráv (Pavlik 2004: 28). Z tohoto hlediska je podle Quinna pro úspěšnou konvergenci nezbytná kooperace pracovníků v rámci celé mediální organizace (Quinn 2004: 113).
Z toho pro nás vyplývá, ţe náš pohled bychom neměli redukovat pouze na změny technologií, ale měli bychom zváţit i ekonomické motivy a důsledky konvergence a multimedializace strukturu a koordinaci práce v dané redakci.
2.2.3 Tradiční média ve věku digitální revoluce Značí rychlý rozvoj nových technologií postupný zánik tradičních médií? Předpovědi v otázkách budoucího vývoje se zásadně proměňují uţ od 70. let minulého století a ani dnes vztahy mezi tradičními a novými médii nelze povaţovat za definitivní uspořádání. Právě tuto skutečnost povaţujeme za jeden z významných faktorů, který můţe mít vliv na adaptaci redaktorů tradičních médií na nové technologie a míru jejich ochoty v rámci konvergence a multimedializace v redakci spolupracovat s integrovanou sekcí nových médií.
- 24 -
V raných fázích vývoje byla nová média vnímána spíše jako extenze stávajících audiovizuálních médií (McQuail 1999: 42). Rivalitu ve vztahu tradičních a nových médií vnímal Marshall McLuhan: „Nové médium není nikdy dodatkem ke starému médiu, ani je nenechá v klidu. Dokud nové médium nenajde nový tvar a novou pozici pro staré médium, nepřestane je utlačovat.“ (McLuhan In Člověk média a elektronická kultura 2000: 259) S nástupem internetu a expanzí digitálních technologií se v 90. letech začalo diskutovat o digitální revoluci. Bestsellerem se v té době stala práce „průkopníka digitálních médií“ Nicholase Negroponta Being Digital (1995; do češtiny přeloţena jako Digitální svět). Ostře v ní rozlišil pasivní stará média a interaktivní nová média a předpovídal kolaps vysílacích sítí, jeţ postupně ustoupí internetovým médiím. Tvrdil, ţe lidé tak získají jednodušší přístup k mediálním obsahům, navíc lépe cíleného podle osobních zájmů a preferencí. Také Denis McQuail v době prvních vydání Úvodu do teorie masové komunikace píše, ţe „telematická média jsou v nejnovější komunikační revoluci11 vítána s nadšením jako rozhodující článek, který nahradí televizní vysílání v jeho dnešní podobě.“ (McQuail 1999: 41) Upozorňoval na hrozbu, kterou nová média představují pro „produkci, distribuci i základní podobu“ tradičních médií. V přepracovaném vydání knihy vydaném roku 200512 však svůj pohled na věc mění: „Můţeme tvrdit, ţe komunikační revoluce posunula rovnováhu moci od médií k obecenstvu, které má dnes na vybranou více moţností a můţe média uţívat mnohem aktivnějším způsobem.“ (McQuail 2009: 51). Podle Antonína Pavlíčka jsou tradiční média často nucena měnit svoji podobu a přizpůsobit se trendům, jeţ nastavila digitální média, čímţ postupně nabývají jejich charakteristik, aniţ by docházelo přímo k pohlcení: „U některých dochází k totální přeměně, jako například k digitalizaci televizního vysílání či zavedení on-line verze tištěného média.“ (Pavlíček 2007: 10)
Vzhledem k aktuálnosti problematiky vztahů mezi novými a tradičními médii povaţujeme za důleţité věnovat jim prostor i v našem výzkumu. Tušíme, ţe tento faktor bude o to významnější, pokud nové ICT redaktoři tradičních médií dané redakce pouţívají zejména k získávání materiálů pro účely webového zpravodajství, proti kterému se vymezují nebo
11 12
Tj. proces digitalizace Do češtiny přeloţeno roku 2009.
- 25 -
zastávají vztah vzájemné rivality. Jaká je současná situace redakci, v níţ provedeme výzkum, však bude teprve předmětem našeho zjišťování.
2.2.4 Online ţurnalistika a související trendy ve zpravodajství Hlavní platformou nových médií je dnes internet. V devadesátých letech se stal nejen prostorem pro vznik samostatných zpravodajských serverů, ale přinesl také nové moţnosti prezentace a rozvoje pro tradiční média, jeţ začala experimentovat s vytvářením online sekcí. Podle Milana Šmída byly online sekce zprvu pouze doplňkem – „propagačním nástrojem, který měl podpořit odbyt, značku a některé produkty příslušných novin, časopisů, rozhlasových či televizních stanic.“ (Šmíd 2005: 28) Sílu nového média však brzy začaly ukazovat první nezávislé elektronické magazíny13 a výhody publikování online brzy zjišťovali i vydavatelé tradičních médií: „Kdyţ prezident Václav Havel při soukromé návštěvě v Rakousku v roce 1998 náhle onemocněl a bojoval o ţivot po operaci tlustého střeva, deník MF Dnes vyslal na kliniku v Innsbrucku zvláštního zpravodaje, jehoţ zprávy předávané do redakce mobilním telefonem se okamţitě dostávaly na internet. Tehdy server idnes.cz poprvé zaţil hromadný nával internetových návštěvníků, který se později vícekrát zopakoval. Průběţné on-line zpravodajství na internetu při mimořádných událostech se pak stalo v českých médiích běţnou praxí.“ (Šmíd 2005: 28)
Nezávisle na míře jejich integrace a způsobu spolupráce, které se i dnes liší případ od případu, získala takto vzniklá média jistotu zázemí jiţ zavedeného média s jeho značkou a důvěrou, kterou si vybudovalo u svého publika. V rámci působení konvergence se po čase začaly projevovat vlivy těchto změn i na způsoby produkce tradičních médií. Podle Stephena Quinna „mediální konvergence znamená radikální změnu v přístupu a postojích jak ze strany manaţerů, tak i novinářů.“ (Quinn 2004: 113) Nyní se budeme věnovat charakteristikám on-line ţurnalistiky a jejím vlivům na práci redaktorů tradičních médií s integrovanou webovou redakcí.
13
Např. Neviditelný pes Ondřeje Neffa.
- 26 -
2.2.4.1 Tradiční televizní vs. online zpravodajství Internetové zpravodajství od klasických psaných zpráv odlišují specifické atributy: multimediální obsah, disponibilita v čase a prostoru, moţnosti aktualizace, interaktivita, nelineárnost a hypertext14 (Osvaldová a kol. 2001: 98 aţ 198). Multimédia spojují různá média v jednom mediálním prostředí. Mezi multimediální prvky se kromě textu řadí video, audio, fotografie, infografiky, grafické animace nebo například i interaktivní či hypertextové prvky. 15 Tradiční televizní zpravodajství, které je předmětem našeho zájmu, je v porovnání s tradičním psaným zpravodajstvím mnohem komplexnějším zpracováním událostí; tvoří jej obrazy, ruchy, šumy, ale také psané a mluvené slovo. Stále častěji se zde setkáváme také s vyuţitím infografik či dokonce dotykových obrazovek, které mají k dispozici moderátoři ve zpravodajských studiích. Přesto však má televizní zpravodajství velmi omezený prostor a z úsporných důvodů nemůţe multimediální prvky vyuţívat v takové míře a rozsahu jako zpravodajství na internetu. Chybí i další významné, výše zmíněné atributy podle Osvaldové a kol., jejichţ zajištění by v rámci lineárního proudu televizního vysílání bylo alespoň za současných technologických podmínek příliš náročné nebo přímo nerealizovatelné. 16 Televizní zpravodajství je navíc závislé na televizních programových schématech a zpravidla proto nedokáţe reagovat v případě neočekávaných událostí tak rychle jako zpravodajství na internetu.
2.2.4.2 Teorie remediace O vzájemných vlivech konvergence na formální charakteristiky tradičních a nových médií hovoří teorie remediace autorů Jaye Davida Boltera a Richarda Grusina (1999). Jejich teorie stojí na předpokladu, ţe různá média od sebe navzájem přebírají (tj. remediují) některé formální či obsahové prvky. Tento proces přitom není lineární ani jednosměrný, můţe tedy 14
Propojení textu pomocí odkazů (tj. hyperlinků) s jinými texty. Můţe směřovat dovnitř (odkazovat na texty stejného serveru) nebo ven (k externím obsahům) – viz např. Šmíd 2006. 15 Podle Schellmanna však zpráva nutně nemusí zahrnovat všechny dostupné mediální sloţky, aby mohla být označena za multimediální, horní ani dolní hranice jejich uţití není stanovená (Schellmann 2004: 249). 16 Za zmínku stojí vývoj hybridní televize HbbTV, kombinující televizní vysílání s internetem, divizí Nových médií České televize. Vázaná je však na stále ještě málo rozšířené televizní přijímače s funkcí tzv. SmartTV („chytrá televize“), jeţ podporuje příjem hybridního obsahu, a zpravidla vybavené také internetovým připojením. Vysílání HbbTV Česká televize spustila v květnu 2012 a umoţňuje například přehrávání záznamů pořadů z archivu vysílání, včetně těch zpravodajských, zobrazování obrázků a profilů pořadů nebo tabulek s výsledky sportovních utkání. Viz informace o aplikaci HbbTV na webu České televize, dostupné na www.ceskatelevize.cz/hbbtv/ (stav k 20. 8. 2013).
- 27 -
směřovat od staršího média k novému (např. online odnoţ publikuje obsah vytvořený pro tradiční médium) i naopak (Bolter a Grusin jako příklad uvádějí přebírání fragmentarity typické pro online zpravodajství tradičními médii). V naší práci proto nemůţeme předpokládat, ţe online zpravodajství ovlivnilo způsob práce televizních redaktorů, jelikoţ stejně tak změny v televizním zpravodajství mohou ovlivňovat online zpravodajství. Proces remediace má podle autorů hluboké historické kořeny – doslova můţeme říct, ţe se dotkl vzniku a vývoje všech médií: „Nová média činí totéţ, co jejich předchůdci: prezentují se jako vylepšené, přepracované verze jiných médií. (…) Média se setrvale a navzájem komentují, reprodukují a nahrazují, coţ je proces médiím vlastní.“ (Bolter a Grusin 1999: 14, 55) Jak ale podotýká Macek na základě pozdější Bolterovy monografie (Writing Space, 2001), všechna média „sice remediují, leč (…) s ohledem na hybridní, otevřenou povahu nových médií a s přihlédnutím k hypermediální povaze části jinými nesených obsahů a ke schopnosti stimulovat starší, nedigitální mediální formy je zřejmé, ţe remediační proces je v případě nových médií značně intenzivnější, neţ tomu bylo u starších médií.“ (Macek 2011: 129) Abychom mohli zhodnotit podmínky pro úspěšnou adopci nových ICT redaktory, měli bychom se zajímat také o to, zda management redakce podporuje nové moţnosti vyuţívání prostředků nových médií také pro účely televizního zpravodajství a jaké jsou v redakci technické podmínky pro zpracování materiálů pořízených novými ICT. V naší studii se proto nebudeme omezovat pouze na způsob spolupráce redaktorů s webovou sekcí, ale měli bychom si všímat také toho, jaké proměny a nové moţnosti přinesly technologické inovace i do výroby zpráv tradičního média.
2.2.4.3 Trendy ve zpravodajství Ve zpravodajských redakcích můţeme v souvislosti se vzestupem uţívání nových ICT a vznikem online sekcí tradičních médií sledovat několik obecných trendů ovlivňujících běţnou práci novinářů. Za relevantní našemu výzkumnému zájmu povaţujeme především proces reorganizace redakce v rámci multimedializace a rozvoj tzv. multiskills ţurnalistiky. a) Integrace redakcí Multimedializací ve zpravodajství chápeme integraci postupů dvou nebo více tradičních
médií
a
vytváření
multimediálních
- 28 -
výstupů.
V našem
případě
multimedializací rozumíme připojení onlinové odnoţe k tradičnímu médiu (konkrétně k televizní zpravodajské redakci). Nejvyšším stupněm multimedializace je podle Deuzeho (2004) zcela integrovaná multimediální redakce, v níţ týmy redaktorů (v našem případě televizní a webové části redakce) získávají informace společně a připravují společné projekty prezentované na obou platformách (Deuze 2004: 141). Multimedializace zvyšuje tlak na aktuálnost zpravodajství, přináší nové způsoby zjišťování informací, a tím významně proměňuje pracovní harmonogram novinářů původně zaloţený na uzávěrkách. Cílem je být „nejrychlejší“ (Ruβ-Mohl 2005). b) Slučování funkcí novinářů Multimedializace klade na novináře stále větší nároky také z hlediska jejich technické gramotnosti. Musí být schopní vykonávat současně několik specializovaných funkcí – to znamená nejen dělat rozhovory a psát, ale například také natáčet videa, fotit nebo nahrávat audio záznamy a získaný materiál dále zpracovat. V odborné literatuře je takový novinář často označován jako multiskilled reporter (např. Northrup in Quinn a Filak 2005: 155). V naší práci budeme pracovat s pojmem multimediální novinář. Multimediální novináři buď zajišťují multimediální výstupy pro dvě různé mediální platformy (v našem případě televizní zpravodajství a online zpravodajství), anebo pro jednu mediální platformu připravují vícero různých multimediálních výstupů (tedy nejen text reportáţe, ale navíc minimálně jeden další mediální formát – např. video nebo fotografie). Multimediální novináře je moţné rozdělit na samostatně multimediální
novináře
a
částečně
multimediální
novináře,
kteří
pracují
v multimediálním týmu a nemusejí se proto o všechny náleţitosti (např. včetně střihu videí nebo umístění článku na web) postarat sami. 17
V rámci postupné integrace onlinových sekcí a redakcí tradičních médií se nejčastěji setkáváme se dvěma protikladnými jevy: a) Oddělení obsahu online a tradičního média V tomto případě vznikají různé obsahy zvlášť pro online a pro tradiční médium, a to s ohledem na jejich charakteristiky. Zatímco v onlinovém médiu se více uplatní multimédia, v tradičním médiu můţe být třeba i stejné téma zpracováno jinak, 17
S tímto rozdělením multimediálních novinářů pracovala také Ondrušková 2010: 34 aţ 36.
- 29 -
například v rámci publicistických ţánrů (Waschková Císařová 2012: 12). Tato sdělení se ale v úspěšně integrované multimediální redakci18 cíleně doplňují a mezi jednotlivými platformami funguje crosspromotion, tedy sdílení témat a nápadů, ale také vzájemná propagace (Quinn a Filak 2005: 24 aţ 25). Pokud musejí různé obsahy pro oba typy médií zajišťovat titíţ novináři, znamená to pro ně výrazné zvýšení objemu práce, které můţe souviset s moţným poklesem kvality jejich výstupů.19 b) Překlápění obsahu Jedná se o přebírání obsahu (a tím tedy i remediaci formálních charakteristik) jednoho typu média jiným médiem, přičemţ nejsou zcela respektovány specifické poţadavky na formu a strukturu sdělení (Foust 2005: 62). V praxi to můţe vypadat třeba tak, ţe scénář reportáţe určené pro televizní zpravodajství poupraví redaktor online sekce do podoby článku pro web, aniţ by přidal něco navíc podle charakteru a moţností webového serveru, případně samostatně hledal jiná témata vhodnější ke zpracování v online médiu. Podle Quinna a Filaka (2005) novináři často tíhnou k reprodukci ţurnalistických postupů tradičního média v online médiu spíše z neznalosti specifik práce pro jiný typ média.
2.2.4.4 Úroveň konvergence v konkrétní redakci Podle uvedených jevů týkajících se způsobu multimedializace můţeme vyhodnotit úroveň konvergence v konkrétní redakci. Pavla Ondrušková ji ve své diplomové práci týkající se multimedializace v regionální redakci MF Dnes v Brně posuzovala podle několika kritérií (Ondrušková 2010: 122), jeţ vyplynuly z jejího vlastního výzkumu a relevantní literatury. Část z nich jsme vyhodnotili jako uţitečné pro aplikaci také v naší analýze, ačkoliv se nebude týkat přímo integrace tištěného a online média, jako v případě Ondruškové. Všímat si budeme zejména těchto jevů: a) zda byl vedoucí redakce společný pro obě platformy, b) kdo v redakci rozděloval práci, c) zda pracovníci obou platforem sdíleli stejný fyzický prostor, d) zda byly porady společné pro obě platformy, 18 19
Tj. jak ji charakterizoval Deuze 2004. Tomuto aspektu se budeme hlouběji věnovat v druhé kapitole teoretické části této práce.
- 30 -
e) zda pracovníci obou platforem sdíleli stejné centrální databáze, f) sdílení obsahu mezi platformami, g) spolupráce mezi platformami, h) vzájemného odkazování (promování), i) fungování samostatně multimediálních novinářů v redakci, j) fungování částečně multimediálních novinářů v redakci, k) kdo zpracovával multimediální výstupy (pro web), l) odměn za multimediální výstupy (pro web).
Uvedené jevy podle našeho názoru souvisejí se strukturou redakce a ovlivňují způsob organizace práce v redakci, a tím i kooperaci mezi pracovníky různých mediálních platforem. Mohou mít proto vliv i na adaptaci redaktorů na nové technologické podmínky, které byly do této struktury včleněny, a celkově tedy na úspěšnost konvergence v dané redakci. Uvedených jevů si proto budeme všímat při vyhodnocování výzkumu v empirické části naší práce, konkrétně v kapitole, kterou věnujeme pracovním rutinám televizních redaktorů a způsobu spolupráce s webovou redakcí.
2.2.5 Shrnutí V našem výzkumu se chceme věnovat způsobům uţívání mobilních ICT v prostředí multimedializované redakce televizního zpravodajství s integrovanou online sekcí vytvářející online zpravodajství. Způsob multimedializace dvou různých platforem a úroveň konvergence povaţujeme za faktor, který můţe mít významný vliv na osvojení nových zařízení redaktory a také na jejich zapojení do běţných pracovních rutin. V této kapitole jsme definovali mobilní ICT, jejichţ uţívání novináři se budeme zabývat v empirické části: jejich podstatou je digitální platforma, procesor a interaktivní povaha. Dále jsme se zabývali rozvojem nových médií a kontextu jejich postupného propojování s médii tradičními. Upozornili jsme na to, ţe v současnosti mezi starými a novými mediálními platformami, třebaţe integrovanými do jedné společné redakce, často přetrvává rivalita a obavy z toho, zda online média postupně nepohltí média tradiční. Domníváme se, ţe pokud v námi zvolené redakci budou mobilní ICT vyuţívány redaktory televizního zpravodajství zejména pro účely online zpravodajství, můţe se tato rivalita projevit i v úspěšnosti osvojení těchto zařízení v dané redakci. - 31 -
Mediální konvergenci ovšem nechápeme pouze ve smyslu technologického posunu, ale budeme si všímat také jejích ekonomických a sociálních aspektů. Věnovali jsme se proto i obecným trendům v médiích, souvisejících se vstupem nových ICT a vznikem online sekcí tradičních médií, a jevům, se kterými se můţeme setkat v praxi. Připravili jsme si seznam kritérií, které v empirické části pouţijeme pro vyhodnocení úrovně konvergence v určité redakci: zajímat se při tom budeme o to, jaký charakter má spolupráce mezi redaktory dvou odlišných platforem a co jejich činnosti propojuje, ať uţ půjde o sdílené redakční systémy, databáze nebo třeba vedoucí pracovníky.
- 32 -
2.3 Multimediální novinář v televizi Multimediální ţurnalistika je často povaţována za fenomén současnosti. Historie médií však ukazuje pravý opak: povolání novináře se začalo formovat v době, kdy u vzniku novinových tiskovin stál pouze jeden člověk – obvykle tiskař, který měl na starosti nejen samotný tisk, ale často si i sám sháněl témata, překládal cizojazyčné texty a psal zprávy, které poté vlastnoručně nasázel do tiskařských tabulek. Jednotlivé činnosti se začaly etablovat ve specializované profese v návaznosti na průmyslovou revoluci a rozvoj nových technologií. Nové digitální technologie umoţnily opětovné sbliţování těchto profesí, podněcované navíc potřebou finančních úspor v redakcích. V této kapitole teoretické části se budeme věnovat otázkám profesní identity novináře a proměnám kaţdodenní praxe televizních reportérů v souvislosti s multimedializací a „multidovednostní“ ţurnalistikou.
2.3.1 Od řemeslníka k videoţurnalistovi Multimediální novinář je v současném mediálním prostředí stále ještě relativně novou postavou. Předchozí studie příbuzné naší problematice ukázaly, ţe mnohé mediální organizace mají potíţ s ukotvením této role ve svých strukturách.20 Zdá se, jako by tyto struktury bránily dalšímu posunu v ţurnalistické profesi. Současný stav nepovaţujeme za konečný a jediný moţný, nýbrţ za výsledek určitých společenských, ekonomických a technologických podmínek. Ukáţeme si, ţe tato profese se vţdy vyvíjela v závislosti na situaci ve společnosti a další posun, přestoţe můţe být vnímán jako protichůdný proti obecnému směřování dosavadních trendů, je vlastně přirozeným vývojem.
Za vznikem prvních neperiodických novinových tiskovin stály hlavně komerční motivy. S rozvojem knihtisku od poloviny 15. století se začalo rozvíjet nové prestiţní řemeslo – samotní tiskaři se však museli vyrovnávat s komplikovanou ekonomickou situací. Podle historiků médií Barbory Köpplové a Ladislava Köppla byla příprava velkých zakázek pro tiskaře „časově a finančně náročná a vázala velký provozní kapitál, který se jen pomalu obracel.“ (Köpplová a Köppl 1989: 9) Příprava tisku knihy znamenala nákup papíru a tiskařské barvy, výrobu sazby, případně plat pro pomocné pracovní síly v dílně – tedy na 20
Např. Van den Bulck a Tambuyzer 2013, viz kap. 3.1 – Předchozí výzkumy.
- 33 -
tehdejší dobu vysokou investici, která se v podobě zisků z prodeje vracela se značným zpoţděním. „Náklady na nákup materiálu a provoz dílny však bylo nutné hradit průběţně a tiskaři se proto snaţili doplňovat práci na velkých zakázkách drobnějšími (…) pracemi, které zrychlovaly obrat kapitálu a umoţňovaly jim pokrýt běţné výdaje,“ vysvětlují Köpplová a Köppl (1989: 10 aţ 11). Kromě kalendářů či církevních odpustků se po roce 1500 začaly objevovat i jednorázové tisky letákového typu 21, které informovaly zejména o senzacích a různých neobvyklých událostech. Podle Köpplové a Köppla však tyto tisky byly mezi elitou povaţovány za „šmíru“ produkovanou spíše podřadnými tiskaři. K tisku často vyuţívali písmena a dekorativní prvky zbylé z jiţ hotových zakázek; informace pro zprávy přebírali z korespondence nebo překládali ze zahraničního tisku a často se i sami podíleli na jejich distribuci jako pouliční kameloti. Na kvalitě tisku nebo důvěryhodnosti zdrojů informací jim příliš nezáleţelo – hlavním cílem bylo rychle vydělat peníze v době, kdy by jinak tiskařský lis stál. Společně s dalším rozvojem tisku se na přelomu 15. a 16 století postupně začaly osamostatňovat jednotlivé profese: nejprve to byli písmolijci, tiskaři a vydavatelé (Prokop 2005: 68). Örnebring za zásadní moment specializace profesí povaţuje vznik periodického tisku – vydavatelé potřebovali zajistit konzistentní výrobu, coţ přineslo nutnost další dělby práce a strukturálních změn výroby (Örnebring 2010: 61). Rozvoj nových technologií v době průmyslové revoluce s sebou zase přinesl potřebu zaměstnávat stále více expertů, kteří s novými přístroji uměli zacházet. Postupně se etablovala také samostatná profese píšícího novináře. Za první novinové vydavatelství dnešního typu můţeme povaţovat společnost Williama Kinga, který v Anglii roku 1710 začal vydávat list Examiner – sice jeho vydávání řídil, ale sám se nepodílel na tvorbě. Redigoval jej spisovatel Jonathan Swift, který spolupracoval s celou řadou osobností, především literátů a politiků (Šefčák a Vojtek 1992: 21). Toto období vývoje mediální historikové nazývají fází spisovatelského ţurnalismu 22; k přechodu k dnešnímu typu tzv. redaktorského ţurnalismu 23 došlo v průběhu 18. století. Vzdělání i společenská prestiţ ţurnalistiky jako profese byla zpočátku nízká. Danuša Serafínová vylíčila postavení prvních francouzských novinářů, v 17. a 18 století nazývaných
21
V německém prostředí známé jako „newe zeitung“. O prvních tištěných novinách, jak je známe dnes, však můţeme hovořit aţ od 17. století. 22 Jednotlivé tituly byly svázány s osobností vydavatele nebo spisovatele; došlo k výrazné politizaci tisku. Viz např. Prokop 2005: 114 aţ 115. 23 Novináři pro titul postupně začali pracovat na plný úvazek.
- 34 -
„ţurnalisty slova“, jako nezávidění hodné, stejně jako tomu bylo obvykle i v jiných zemích: „Třebaţe společnost touţila po informacích, na ţurnalisty pohlíţela spíše s despektem neţ respektem.“ (Serafínová 1994: 17) Mnozí novináři pocházeli z nízkých vrstev, a aby se uţivili, často podle Serafínové museli mít i jiné zaměstnání. Přestoţe se jejich materiální situace postupně zlepšovala, stále jim scházela prestiţ. „Důvodem pohrdání ţurnalisty bylo hlavně mnoţství nepravdivých informací, které do novin pronikaly a nediskrétní způsob jejich získávání,“ odůvodňuje Serafínová (1994: 17). První specializovaná univerzita pro novináře vznikla v roce 1912 v Kolumbii, USA, díky americkému novináři Josephu Pulitzerovi, jehoţ jméno dodnes nese prestiţní cena udělovaná významným americkým novinářům a umělcům. Noviny začaly zaměstnávat kvalifikované redaktory,
začaly
si
budovat
důvěru svého
publika
a přicházely
s investigativními reportáţemi24. Povolání píšícího novináře začalo být vnímáno jako mnohem váţenější profese.
Prakticky aţ do 90. let 20. století byla práce ve zpravodajských redakcích, ať uţ tiskových, rozhlasových nebo televizních, koordinována v rámci struktury tvořené mnoha specialisty z různých oborů. Jak píše Örnebring, novináři se starali o hledání a vyhodnocování informací a vytváření narativních struktur zpráv, zatímco „technické dovednosti byly do značné míry od ţurnalistiky odděleny.“ (Örnebring 2010: 64) Proces digitalizace výroby zpráv přinesl zásadní změny ve strukturách dělby práce – i od novinářů se nyní očekávají vlastnosti jako technická zdatnost a počítačová gramotnost. Örnebring navíc podotýká, ţe ti, kdo se novým poţadavkům snaţí vzdorovat, bývají často nazýváni nepřáteli pokroku (Örnebring 2010: 64). Pronikání nových technologií do zpravodajství podle něj nastolilo diskurs rychlosti jako primární kritérium pro hodnocení novinářské práce: „Současné novinářské postupy vyrostly z potřeby přizpůsobit práci k uplatňování rychlosti jako hlavního měřítka úspěchu v konkurenčním boji zpravodajského průmyslu.“ (Örnebring 2010: 65).
24
Tj. politicky agresivní ţurnalistika, kterou začali uplatňovat novináři (někdy nazývaní hanlivě muckrackers – „kydači hnoje“) v Pulitzerově New York Worldu. V listu New York Journal Pulitzerova věčného konkurenta Hearsta se zase začala uplatňovat tzv. „akční ţurnalistika“ – redaktoři uţ nepsali pouze o kriminálních případech, o kterých informovalo policejní velitelství, ale sami se začali zapojovat do jejich vyšetřování a čtenářům osvětlovali příčiny činů. Viz Prokop 2005: 217 aţ 219.
- 35 -
V televizním zpravodajství se v souvislosti rozvojem multimediální ţurnalistiky objevila postava samostatně multimediálního novináře, tzv. videoţurnalisty (VJ).25 Jedná se o novináře najatého přímo s předpokladem, ţe si bude schopen sám zajišťovat jak reportérskou, tak kameramanskou (případně střihačskou) práci. 26 Stále častěji se však v redakcích můţeme setkat také s částečně multimediálními novináři27 – v našem případě tradičními televizními reportéry, kteří jsou nuceni přizpůsobit své pracovní rutiny, případně se učit dalším dovednostem, jejichţ ovládání po nich dříve nebylo vyţadováno. Předpokládáme, ţe tito novináři nové technologie v televizním zpravodajství vyuţívají: a) pro potřeby webové sekce, jeţ je součástí jejich redakce (např. reportér z terénu pošle redaktorům webu fotografie nebo videa natočená mobilním telefonem, aby je mohli co nejdříve publikovat na internetu, přitom má k dispozici svůj štáb s kameramanem, jehoţ materiály později pouţije při zpracování reportáţe pro televizní relaci), b) v případě aktuálních událostí, například není-li moţné vyuţít přenosový vůz SNG28, také pro potřeby televizní relace (např. reportér krátce před vysíláním vyrazí na místo dopravní nehody, odkud pomocí mobilního telefonu pošle do redakce aktuální fotografie nebo záběry, které bude moţné pouţít nejen na webu, ale také jako podklad ţivého telefonátu v rámci televizní relace). Další moţnosti a způsoby uţití nových technologií v dané redakci budou předmětem našeho výzkumu.
2.3.2 Nové technologie přinášejí napětí Zakladatel tzv. dramaturgické sociologie Erving Goffman ve svém díle Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v kaţdodenním ţivotě předkládá analogii lidského jednání s divadelním představením. Podle jeho teorie můţeme i novináře povaţovat za účastníky
25
Důleţitým technologickým předpokladem pro vznik videoţurnalistiky byl vznik malých filmových kamer v 60. letech 20. století. 26 Rozvoji zpravodajského videoţurnalismu v České republice se podrobně ve své diplomové práci věnoval Adam Faik (2012). 27 Rozdělení multimediálních novinářů jsme se uţ věnovali v kap. 2.2.4.3 této práce. 28 Zkratka pocházející z anglického„satelite news gathering“ – jedná se o vůz vybavený kamerovým systémem a satelitem, prostřednictvím kterého je moţné ţivě přenášet videozáznam z místa aktuálních událostí.
- 36 -
jakési hry29, ve které musejí přistoupit na pravidla své role 30 a naplnit představy diváků, kteří očekávají „určitou logickou spojitost mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupování.“ (Goffman 1999: 32) Tato očekávání se institucionalizují do podoby abstraktních stereotypních představ o určité profesi: „Kdyţ se herec chopí ustálené společenské role, obvykle zjistí, ţe pro ni jiţ byla ustavena konkrétní fasáda 31. Ať jiţ byl při přijímání role primárně motivován vykonat daný úkol, nebo přáním udrţovat odpovídající fasádu, zjistí, ţe musí činit obojí.“ (Goffman 1999: 33) Herci spolupracující na téţe úloze tvoří tým, kde mezi diferencovanými rolemi existuje dělba práce – příkladem takového týmu můţe být i televizní štáb sloţený z reportéra, kameramana a zvukaře, jenţ vyrazil na natáčení do terénu (v termínech dramaturgické sociologie vyšel ze zákulisí na jeviště, kde předvádí představení před diváky). Podle Goffmana kaţdý člen týmu výkonem své role participuje na kolektivní definici dané situace. Dojem diváka sledujícího představení posilují kulisy a rekvizity přítomné na scéně – v našem případě za ně můţeme povaţovat třeba mikrofon s logem televize nebo profesionální kameru. Na základě Goffmanovy teorie předpokládáme, ţe pokud se některý člen týmu odchýlí ze své úlohy – například reportér si událost bude sám natáčet, a to navíc třeba mobilním telefonem – můţe narušit dojem z profesionality představení a ztratit tak důvěryhodnost u publika, pro které můţe být takové chování redaktora velké televizní společnosti nestandardní. Jak upozorňuje také Wilensky, pro uznání příslušníků určité profese je zásadní, zda jsou schopni přesvědčit jedince vně vlastní skupiny o důvěryhodnosti svých sluţeb (Wilensky 1964: 138).
Pro reportéry tradičních médií, kteří byli donedávna zvyklí pracovat v jiných podmínkách, můţe tato nová praxe posilovat nejistotu v profesním sebepojetí. To potvrzuje Sue Wallaceová, která se na základě třech různých případových studií věnovala dopadům zavádění videoţurnalismu v redakcích zpravodajství. Došla k závěru, ţe rozvoj multimediální ţurnalistiky přináší obavy novinářů o profesní status: „Mnozí tradiční novináři si brání své speciální dovednosti, jeţ chápou jako schopnost vytvářet kvalitní ţurnalistiku.“ (Wallace 2009: 693)
29
Tj. dramaturgická situace Role je základní sociologický koncept umoţňující vysvětlení relativních pravidelností jednání v určitých situacích. 31 Skládá se ze scény a osobní fasády – tj. vzhledu a výrazových prostředků. 30
- 37 -
Konstrukcí profesní identity novinářů v českém prostředí se zabývali teoretici masové komunikace Jaromír Volek a Jan Jirák ve své studii zaloţené na výzkumu profesního sebepojetí českých novinářů z let 2003 aţ 2005. Profesionalizace novinářského povolání je podle nich proces komplikovaný a dosud nedokončený. 32 Expanze „diktátu ekonomické a technologické racionality“ profesní socializaci novinářů ještě více zkomplikovala: „Pozdně moderní novináři jsou dnes nuceni spojit svoji tradiční klíčovou roli zpravodajů a tlumočníků sociálních jevů s technickými poţadavky a moţnostmi, které poskytly nové komunikační technologie. Práce novinářů nadále ztrácí charakter osobního svědectví. Její náplň je stále více prezentována jako administrativní role v odcizeném systému globálních komunikací. Jedním z důsledků tohoto trendu je i postupná de-intelektualizace novinářského povolání.“33 (Volek a Jirák 2006: 359).
Výsledkem hledání nové definice ţurnalistiky v českém porevolučním prostředí je podle Volka a Jiráka značná nestabilita profesního sebepojetí novinářů. Autoři zmiňují také latentní střet mezi současnou mladou a starší novinářskou generací zastávající odlišné profesní hodnoty. Mladší novinářská generace podle závěrů studie rezignuje na tradiční roli novinářů jako „agentů“ sociální změny a tradiční hodnoty, jako je například přispívání ke vzdělanosti širokých vrstev či hájení zájmů různých sociálních skupin. Naopak se stále více zaměřuje na vlastní kariérní postup (Volek a Jirák 2006).
Nástup konvergence v médiích přináší další problémy také v oblasti vzdělávání budoucích novinářů. Školní osnovy, podle nichţ jsou na českých vysokých školách vychováváni budoucí novináři, tyto změny mnohdy dostatečně nereflektují. Připomeňme například, ţe bakalářští studenti ţurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně si ještě donedávna volili ze specializací – mohli si vybrat směr, ve kterém se trénovali především v praktické ţurnalistice, tedy učili se pravidla nejrůznějších ţánrů hlavně psané ţurnalistiky; studenti směru „digitální ţurnalistika“ se naopak učili spíše pracovat s audiovizuálními
32
Diskuse o tom, zda je ţurnalistiku moţné chápat jako plnohodnotnou profesi s pevně danými pravidly sdílenými většinou novinářů, se podle nich intenzivně vede minimálně jedno století, kdy „kritérium profesionality začalo být vnímáno jako institucionální nástroj její společenské prestiţe.“ (Volek a Jirák 2006: 359) 33 Kromě nových technologií autoři zmiňují také změny způsobené politickým převratem v roce 1989 a vlivy ekonomické a kulturní globalizace.
- 38 -
materiály.34 Zatímco jedni se v rámci povinných předmětů příliš nedostali k práci s multimédii, absolventům druhého směru často chyběly základy psané ţurnalistiky. Dnešní novinář by přitom měl být schopen ovládat alespoň základy obojího. Ani v redakcích se novinářům často nedostává dostatečné instruktáţe, jak s novými technologiemi správně pracovat, jejich pouţívání je přitom povaţováno za samozřejmost. V některých redakcích jsou navíc vzhledem k záměrům nedostačující dostupné prostředky a jejich vedení dokonce někdy spoléhá na to, ţe redaktoři budou mít k dispozici vybavení vlastní (viz např. Ondrušková 2010: 90 aţ 92). Vzniká tak komplikovaná situace, která podle sociologa Roberta K. Mertona vykazuje anomický potenciál (Merton 2000: 132 aţ 177): společnost vytyčuje určité cíle a zájmy a vyvíjí tlak na jedince, ti je však mají problém plnit institucionalizovanými způsoby. Ve společnosti sílí napětí, které se můţe projevovat různými formami deviantního chování – v případě novinářů můţe být výsledkem v negativním smyslu například významný pokles kvality jejich práce.35 Způsoby adaptace novinářů na nové technologické podmínky a otázkám kvality se budeme blíţe věnovat v dalších podkapitolách.
2.3.3 Nové technologie v rukou novinářů Digitální média jsou dnes všudypřítomná. Můţeme u nich rozlišit dvě základní roviny uţití: uţívána jsou jednak běţnými uţivateli v jejich kaţdodenním ţivotě, jednak profesionálními komunikátory, kterým slouţí jako nástroje produkce a distribuce. U novinářů se tyto dvě roviny vzájemně prolínají – jak ale podotýká Macek, přestoţe novináři při práci vyuţívají „i praxe fakticky identické s těmi, které je provázejí v mimopracovním ţivotě (…) je praktické (tyto dvě roviny) odlišit, jelikoţ se liší jak v rovině motivace, tak i v rovině praxe, strukturujícího vědění a kontextuálních struktur, jeţ je formují.“ (Macek 2010: 138) McNair uvádí, ţe nové technologie se rychle stávají „standardem, jejichţ běţné uplatnění je nutností pro kaţdou seriózní zpravodajskou redakci.“ (McNair 2004: 127) Pokud dnes chtějí mediální organizace obstát v konkurenčním boji, nemohou se (ve smyslu
34
Viz seznam povinných předmětů jednotlivých specializací bakalářského studia platných do imatrikulačního ročníku 2010/2011, dostupné online: http://is.muni.cz/predmety/sablony_tisk.pl?fakulta=1423;obdobi=5943;uzel=225257;rek=ap;puvodni_design=b; (cit. 29. 11. 2013). 35 Viz kapitola 2.1.2 této práce.
- 39 -
Rogersovy typologie) chovat jako opozdilci, naopak by měly být schopné na technologické změny velmi rychle reagovat.
Henry Jenkins je přesvědčen, ţe nikdy v budoucnu nebude existovat jediné zařízení, které by dokázalo všechno – zatímco obsah se sbliţuje, hardware se spíše diverguje a vznikají různorodé, navzájem nekompatibilní technologie vyhovující různým podmínkám (Jenkins 2006: 16). Do zpravodajských redakcí proniká hned několik různých přístrojů, se kterými se novináři učí pracovat a pouţívat v odlišných situacích. Obvykle se jedná o otevřené technologie – Maria Bakardjieva je definuje jako technologie, jejichţ pouţití není regulováno striktními pravidly, tudíţ se mohou stát „předmětem uţivatelovy kreativity.“ (Bakardjieva, 2005: 14) Záleţí tak na tom, jaká různá zařízení mají novináři k dispozici a zda je či není moţnost jejich vyuţití při práci nějakým způsobem omezována. 36 Také tyto okolnosti nás budou zajímat i v našem výzkumu. Pokud zjistíme, ţe redaktoři mají ve výběru a způsobu vyuţití zařízení relativní volnost, budeme předpokládat, ţe jejich uţívání bude výrazněji ovlivněno obecným vztahem redaktorů k novým technologiím, který se projevuje i v jejich soukromém ţivotě, coţ ukazuje Rogersova teorie difuze inovací ve společnosti. 37 Zároveň však musíme počítat i s tím, ţe v soukromém a pracovním ţivotě novinářů působí na proces osvojení nových technologií odlišné motivace. Pokud novinář, který zastává obecně spíše konzervativní postoj k technologickým novinkám, bude nucen začít pouţívat nové technologie nebo se učit novým způsobům vyuţití technologií jiţ uţívaných, zřejmě jim bude obtíţněji přizpůsobovat své pracovní zvyklosti. Podle McNaira si nové technologie kromě pozitivních přínosů pro mediální organizace mohou vynutit i „znepokojivé změny běţných pracovních postupů.“ (McNair 2004: 127) Jak jsme uţ naznačili, stejně negativními faktory mohou být problematická kooperace mezi pracovníky v redakci nebo nepříznivé strukturální podmínky pro další vyuţití technologických inovací či bránící transformaci některých pracovních pozic v závislosti na aktuálních trendech. Konkrétní faktory se pokusíme identifikovat v naší případové studii.
36
Např. povolení jen některých adres v internetovém prohlíţeči na pracovních zařízeních, aby je pracovníci nemohli vyuţívat k jiným neţ daným pracovním účelům – to však omezuje moţnosti uţivatelské kreativity, které by mohly vést i k pozitivním deviacím. 37 Viz kapitola 2.1.1 této práce.
- 40 -
Předpokládáme, ţe problematický vztah k novým pracovním postupům a novým technologiím se u novinářů můţe projevovat různými formami deviantního jednání, o kterých hovoří Merton. Jeho teorii se pokusíme aplikovat na současnou situaci v mediálním prostředí. Ukazuje se, ţe hlavním a jediným cílem mediálních organizací dnes není vytvářet kvalitní ţurnalistiku, přispívat ke vzdělanosti širokých vrstev lidí či hájit společenské zájmy. Práci novinářů stále více ovlivňují ekonomické podmínky, kvůli kterým jsou mediální organizace nutné šetřit na pracovní síle, a také tzv. diskurs rychlosti, jehoţ následování je nezbytné k úspěchu v konkurenčním boji. 38 Do tradičního systému profesních hodnot novinářů dnes intervenuje nutnost dělat práci rychle a pokud moţno levně. Prostředky k dosahování těchto cílů jsou však omezené a ne kaţdý jedinec s nimi – například novými ICT, které jsou předmětem našeho zájmu – dovede zacházet skutečně efektivně. Merton navíc podotýká, ţe ani normy regulující pouţití prostředků nemusejí vţdy odráţet nejefektivnější moţné postupy (Merton 2000: 135), jelikoţ se zakládají na hodnotově zatíţených postojích (např. pravidla etického kodexu ţurnalistů, který odmítá některé moţné pracovní postupy profesionálních novinářů jako nelegitimní). Vytvořil typologii pěti moţných reakcí na situace, kdy dochází ke kolizím mezi cíli a uznávanými prostředky. 39 Ze všech typů pouze konformní jedinci přijímají cíle i legitimní prostředky k jejich dosaţení a s danou situací se cítí relativně spokojeni. Ve stabilní společnosti je podle Mertona nejrozšířenějším typem adaptace. Všechny ostatní způsoby chování povaţuje za alternativní, tedy deviantní. 40 Inovátoři sice přijímají cíle za vlastní, ale k jejich dosaţení volí jiné prostředky – podle Mertona v tomto případě nemusí být jejich chování deviantní výhradně v negativním smyslu, ale i pozitivním (v našem případě např. zjištění nové moţnosti vyuţití technologie, která novináři usnadní práci, ale přitom nebude nijak v rozporu s novinářskou etikou nebo jinými pravidly). U ritualistů je tomu přesně naopak – sice často přímo lpí na plnění norem, rezignovali ale na dosahování cílů. Jejich jednání se pak stává instrumentálním. To bychom mohli povaţovat za významný faktor nabízející jedno z moţných vysvětlení závěrů výzkumu Volka a Jiráka (2006), podle kterých mladá generace novinářů stále častěji upouští od následování
38
Těmto aspektům jsme se uţ věnovali v kapitole 2.2.2 této práce – Konvergence nejenom technologická; a 2.3.2 – Nové technologie přinášejí napětí. 39 Viz Tabulka 1, kapitola 2.1.2 této práce 40 Ve smyslu „odchylky od normy“, nemusí mít přímo negativní význam ve smyslu „vadné odchylky“.
- 41 -
tradičních profesních hodnot a pracovním poţadavkům se přizpůsobuje hlavně s vidinou vlastního kariérního růstu. Únik bychom mohli identifikovat u jedinců neschopných adaptace na nové pracovní podmínky a prostřednictvím institucionalizovaných cest se jim dlouhodobě nedařilo dosahovat cílů, kterým přitom přičítali vysokou hodnotu. Merton říká, ţe tento „konflikt je řešen opuštěním obou prvků, které jej vyvolaly – cílů i prostředků.“ (Merton 2000: 167) Novinář se v této situaci nejspíše rozhodne pro změnu povolání. Poslední kategorií jsou rebelové, kteří se bouří proti systému a snaţí se existující hodnoty a normy nahradit jinými. Jak vysvětluje Merton, tato adaptace „vede lidi ven ze sociální struktury (…) a k plánování a snaze o vytvoření struktury nové, značně pozměněné.“ (Merton 2000: 170) U novinářů bychom o tomto typu adaptace mohli uvaţovat třeba v případě, kdy jedinec opustí určitou mediální organizaci, kvůli jejímţ zájmům a vnitřním pravidlům se cítí frustrovaný, a vytvoří si vlastní nezávislé médium orientované na jiné cíle a prostředky. S těmito typy reakcí, které jsme zatím ve vztahu k mediální organizaci definovali pouze na základě teoretických předpokladů, budeme dále pracovat při analýze dat získaných z rozhovorů s redaktory zkoumané redakce.
2.3.4 Debaty ohledně kvality ţurnalistiky V současné situaci má aktuálnost informací a multimediálních materiálů často přednost před jejich dokonalým zpracováním. Nezáleţí na tom, ţe fotografie nebyla pořízena zkušeným fotografem pomocí profesionálního fotoaparátu, nýbrţ redaktorem bez příslušného vzdělání či alespoň odborného školení, jak pořizovat snímky, a to navíc mobilním telefonem, jednoduchým kompaktním fotoaparátem nebo třeba tabletem se zabudovanou kamerou. Nejdůleţitější je, aby materiál bylo moţné co nejdříve zveřejnit. Z toho důvodu novináři v terénu často vyuţívají mobilní zařízení, přestoţe je na místě k dispozici i profesionální technika. Znamená tento trend obecně úpadek kvality ţurnalistických výstupů? V této podkapitole se budeme věnovat vztahu mezi technologiemi a dovednostmi (tj. skills) v ţurnalistice.
- 42 -
Avilés a kol. provedli v roce 2004 výzkum mezi španělskými a britskými televizními novináři, pracujícími v digitalizovaných41 redakcích. Jejich závěrem je, ţe digitalizace pracovních postupů má na ţurnalistiku ambivalentní dopady. Na jedné straně novináři v mnoha případech nové technologie přijímali pozitivně jako nástroje zjednodušující některé úkony, na druhé straně prosazovaný multiskilling nechával novinářům méně prostoru na tradiční ţurnalistické postupy, jako je důkladné ověřování zdrojů nebo vyhledávání kontextuálních informací. „Nově vytvořené rutiny vedou k většímu důrazu na rychlost, coţ často vyvolává diskuse o kvalitě výstupů. Mimo skutečnost, ţe technologie umoţňují rychlejší zpracování informací, zvyšují tlak na to přicházet se zprávami jako první a poskytovat více aktuálních ţivých zpráv přímo z místa události, coţ dává jen velmi malé šance na vysvětlení kontextu.“ (Avilés a kol. 2004: 99)
K podobným závěrům došel i Nygren, který tuto problematiku zkoumal v roce 2008 ve Švédsku: Technické dovednosti novinářů se dnes rozšiřují, takţe mají pestřejší základnu pracovní kvalifikace, ovšem stále více času řeší technické záleţitosti na úkor dovedností spojených s aktivním vyhledáváním témat a vyhodnocováním informací (Nygren in Örnebring 2010: 67). Podle Örnebringa je dynamika proměn dovedností v rámci ţurnalistiky komplexní a „zvyšování kvalifikace v některých oblastech a sniţování kvalifikace v jiných se vzájemně nevylučují.“ (Örnebring 2010: 66)
Názory na důsledky multiskills ţurnalistiky vyuţívající nové ICT se různí. Obecně je můţeme rozdělit do tří proudů: a) Upskilling (zvyšování kvalifikovanosti) Multimediální ţurnalistika je zejména v perspektivě manaţerů mediálních organizací vnímána jako pozitivní trend, který vede k rozšiřování dovedností zaměstnanců, a tím i šetření nákladů. Přenosná technika navíc reportérům přináší moţnosti, které by při tradičních postupech byly těţko proveditelné (Quinn a Filak 2005: 31). V našem případě například umoţňuje, aby televizní reportér vyrazil při aktuální události na místo sám. Nemusí čekat, aţ mu bude produkčními přidělen plnohodnotný štáb, a navíc se snáze dostane i tam, kam by velký přenosový vůz moţná ani neprojel. 41
Tj. pracovníci se museli naučit pouţívat k práci nová digitální zařízení.
- 43 -
b) Deskilling (sniţování kvalifikovanosti) Kritici tohoto trendu argumentují tím, ţe člověk přirozeně nemůţe být nejlepší ve všem. Quinn a Filak pro to pouţívají anglické přísloví „jack of all trades, master of none“ (Quinn a Filak 2005: 27) – v češtině bychom mohli stejně výstiţně říct „devatero řemesel, desátá bída.“ Barbora Osvaldová upozorňuje, ţe technické moţnosti sice „rozšiřují i moţnosti médií, ale zároveň je omezují (někdy na pouhý servis) – je potlačována individuální a tvůrčí sloţka, často na výsledek působí stres.“ (Osvaldová in Jirák a Wolák 2007: 133) Výsledkem můţe být situace, kdy novinář sice ovládá základy práce s novými technologiemi i tradiční ţurnalistické postupy, ale v obou směrech podává pouze průměrné výkony a jeho práce je více o kompromisech neţ o kvalitě. c) Reskilling (nový pohled na kvalifikaci) Mezi zmíněnými protichůdnými názory se nejnověji objevuje třetí proud, který multimediální ţurnalistiku nesrovnává s tradiční, nýbrţ zdůrazňuje její odlišný charakter. Podle Quinna a Filaka (2005: 15) se multimediální ţurnalisté stávají nezávislými na limitech různých médií a plní tak poţadavky současného publika. Multimediální novinář moţná nenabídne dokonalá videa nebo fotografie, jak ale říká Quinn (2005: 33) nadále bude důleţité udrţet především kvalitu obsahu. Multimedializace by tedy rozhodně neměla být výmluvou pro méně kvalitní ţurnalistiku po obsahové stránce.
Vzhledem k tomu, ţe se naše práce týká regionální zpravodajské redakce veřejnoprávní42 České televize, však předpokládáme, ţe cíl naplňování veřejného zájmu, vyváţenost a kvalitní zpracování by zde i v rámci současných změn měly mít, na rozdíl od komerčních médií, nadále přednost před ekonomickými zájmy. 43
42
Jinak téţ „televize veřejné sluţby“ (public service). Pojetí veřejnoprávního vysílání vychází z obecně akceptovaných principů demokratické společnosti. V českém prostředí byly formulovány počátkem 90. let, tedy krátce po změně politického reţimu. V tzv. Praţské rezoluci z prosince 1994 se uvádí: „Veřejnoprávní vysílání, rozhlasové a televizní, podporuje hodnoty, na kterých stojí politické, právní a společenské struktury demokratických společností, a konkrétně respekt k lidským právům, kultuře a politické pluralitě.“43 Podle tohoto dokumentu plní veřejnoprávní vysílací sluţba funkci „klíčového faktoru pluralistické komunikace dostupné kaţdému.“43 Jak uvádějí Šmíd a Pavlík, zárukou toho „má být jak po stránce obsahové, tak výrobní, neboť se nemusí podřizovat principu zisku43, který strukturuje aktivity médií soukromých.“ (Šmíd a Pavlík 2011: 5) 43
- 44 -
2.3.5 Shrnutí V naší práci jsme si vytkli za cíl mimo jiné odhalit postoje a motivace redaktorů konkrétní redakce k uţívání mobilních ICT při práci, které podle nás souvisejí nejen s jejich obecným vztahem k novým technologiím, ale také profesním sebepojetím současných novinářů. V této kapitole jsme se nejprve věnovali historickému vývoji ţurnalistické profese. Ukázali jsme si vztah charakteru novinářské práce s konkrétními společenskými, technologickými a ekonomickými podmínkami. Aktuální vývoj v tomto oboru – prosazování multimediální ţurnalistiky nejen z důvodu nutnosti úspor, ale také vzrůstajícího tlaku na rychlost práce novinářů – tedy nemůţeme chápat jako neţádoucí trend, kterému je potřeba se vyhnout, ale naopak je potřeba hledat nové způsoby práce přijatelné jak pro manaţery v médích, tak samotné novináře, aby nedocházelo k poklesu kvality obsahů, která se i přes výrazné změny v ţurnalistice stále jeví jako klíčová. Pohledy na vliv nových technologií a multimedializace na kvalitu ţurnalistiky se různí a obecně ji můţeme rozdělit do 3 hlavních proudů: upskilling (zvyšování kvalifikace), deskilling (sniţování kvalifikace) a reskilling (jiný pohled na kvalifikaci současných novinářů). Tyto pohledy se pokusíme aplikovat také v našem výzkumu, jelikoţ podle našeho názoru souvisejí se způsobem uţívání a osvojením nových technologií. Dále jsme se věnovali moţnostem aplikace dvou teoretických schémat z oblasti sociologie při analýze mediálního prostředí – Rogersově typologii osvojitelů inovací a Mertonově typologii způsobů individuální adaptace. Hodláme je vyuţít jako teoretické rámce pro hodnocení a interpretaci postojů redaktorů k uţívání nových technologií i obecně k multimediální ţurnalistice.
- 45 -
- 46 -
3. METODA VÝZKUMU
Empirická část práce si klade za cíl zmapovat způsoby uţití různých typů mobilních ICT redaktory ČT Brno, s jejich přínosy i nevýhodami z hlediska zavedených pracovních rutin ve zpravodajství, objasnit postoje a motivace novinářů a odhalit faktory, které osvojení a uţívání těchto technologií ovlivňují. V této kapitole se budeme věnovat designu výzkumu, metodám sběru dat a způsobu jejich vyhodnocení. V úvodu se budeme zabývat předchozími výzkumy blízkými naší problematice.
3.1 Předchozí výzkumy V rámci rešerší odborných zdrojů jsme zjistili, ţe tématu multiskills ţurnalistiky v televizním zpravodajství se v českém prostředí doposud nevěnoval ţádný samostatný výzkum, na který by bylo moţné přímo navázat. Částečně se naší problematikou zabývaly autorky Metyková a Waschková Císařová (2009) při zkoumání změn pracovních rutin českých, maďarských a slovenských novinářů. O multimedializaci v prostředí českých tištěných deníků se dočteme v publikaci Jaroslava Čuříka a kolektivu autorů z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Nové trendy v médiích I: Online a tištěná média. Dále jsme nalezli několik diplomových prací: Alţběta Sošková (2010) se zaměřila na vnímání rozdílů mezi redaktory tištěných a on-line médií samotnými novináři; Zuzana Pletichová (2010) zkoumala proces multimedializace v redakci Brněnského deníku Rovnost, podobně jako Pavla Ondrušková (2010), která se zaměřila na vliv trendů multimedializace a konvergence na pracovní rutiny redaktorů brněnské MF DNES. Ondrušková zjistila, ţe mezi „printovými“ redaktory i jejich manaţery převládaly ohledně multimediální ţurnalistiky názory spíše v kategorii „deskilling“ (Ondrušková 2010). Jedním ze závěrů Soškové bylo, ţe současní novináři si uvědomují odlišný charakter online (rychlé, i kdyţ povrchnější) a tištěného zpravodajství (zaměřené na hlubší analýzy). Všimla si snah „odlišit obě média natolik, aby byla vzájemně konkurence schopná, a tak se docílilo toho, ţe lidé budou uţívat obě média a nebudou preferovat pouze jedno z nich. (…) Vzájemným provazováním pomocí odkazů do druhého typu média si tak mediální vlastníci zajišťují stabilní zájem o oba typy – tištěné noviny i zpravodajský server.“ (Sošková 2010: 70) - 47 -
Anna Sedláčková se v roce 2011 zabývala multiskills ţurnalistikou jako součástí práce zvláštních zahraničních reportérů. Radka Šťávová (2011) se věnovala on-line zpravodajství ze soudů na webu ČT Brno – její práce nám poskytla pohled na dřívější fáze vývoje webového zpravodajství v RZ ČT Brno (Šťávová 2011: zejména 43 aţ 48). Jakub Ščurkevič v roce 2008 v téţe redakci poměrně podrobně popsal strukturu redakce, organizaci práce v redakci a běţné pracovní rutiny jednotlivých pracovníků. Nejbliţší našemu tématu byla práce Videoţurnalismus v České republice Adama Faika (2012), který se mimo jiné dotazoval videoţurnalistů ze zpravodajské redakce ČT Brno. Jak jsme uvedli, v naší práci se nezajímáme přímo o videoţurnalisty, nýbrţ o tradiční reportéry, kteří se vlivem změn musejí učit některým novým dovednostem souvisejícím s novými médii. Přesto práce Adama Faika přinesla několik postřehů týkajících se fungování redakce a přístupu jejího vedení k multimediální ţurnalistice, které jsou zajímavé i z hlediska našeho výzkumného záměru. Diplomant se rovněţ zajímal nejen o pracovní rutiny videoţurnalistů, ale i o záleţitosti motivací nebo profesní identity. Zjistil například, ţe videoţurnalisté narušují původní majestát televizního zpravodajství: „vnáší neklid nejen do vlastních řad novinářů a do společnosti, pro kterou pracují, ale hlavně svému okolí během samotného natáčení ukazují onu jednoduchost televizní práce, která se aţ doposud zdála být něčím tajemným, majestátním aţ mystickým.“ (Faik 2012: 54) Uvedl také, ţe videoţurnalistické postupy při zpracovávání televizních reportáţí stále ještě narušují určitá očekávání veřejnosti (Faik 2012: 52 aţ 53).
Přínosné pro naši práci mohou být závěry několika zahraničních studií, vycházejících především z kvalitativně získaných dat. Nyní je popíšeme a stručně shrneme závěry, jeţ povaţuje za relevantní našemu tématu.
Hilde van den Bulck a Sil Tambuyzer (Collisions of convergence: Flemish news workers’ and management’s perceptions of the impal of PSB newsroom integration on journalistic practices and identities, 2013): Autoři provedli výzkum v Belgii v prostředí zpravodajské redakce vlámské televizní a rozhlasové stanice veřejné sluţby VRT (Vlaamse Radio- en Televisieomroeporganisatie). Zaměřili se na vliv konvergence a integrace dříve samostatných zpravodajských redakcí (rozhlasové a televizní) na profesní identitu reportérů, kvalitu a profesionalitu jejich práce a vztahy mezi managementem redakce a redaktory. V případové - 48 -
studii vyuţili metodu hloubkových rozhovorů s hlavními představiteli managementu redakce a online dotazníkové šetření, do kterého byli zahrnuti všichni reportéři stanice, coţ doplnili analýzou interních dokumentů. Výsledky studie poukazují na to, ţe mediální konvergence do integrované redakce přinesla určité napětí, související se střetem mezi kulturou mediální organizace a kulturou profesní. Autoři studie si všimli kolizí v identifikaci redaktorů se skupinami uvnitř redakce a celou zpravodajskou redakcí (vymezování se „my versus oni“) nebo v rozdílných pohledech manaţerů a redaktorů na různé problémy týkající se integrace. Co se týče vztahu k multimediální ţurnalistice a uţívání technologických zařízení, výzkumníci zjistili, ţe u pracovníků redakce VRT přetrvávala silná identifikace se specifickou identitou pro jedno konkrétní médium a vykazovali neochotu vůči multimediální rekvalifikaci, a to zejména z důvodu negativních pracovních zkušeností související s touto novou praxí nebo obav z ohroţení kvality vlastní práce. Mnoho respondentů vykazovalo neochotu přinášet informace a materiály také pro jiná média, neţ pro to, se kterým se identifikovali (v tomto případě šlo o spojení rovnou tří specifických mediálních platforem – televize, rozhlasu a navíc internetu). Autoři studie upozornili na to, ţe tyto tenze budou přetrvávat, dokud pro redaktory bude stále výhodnější zaměřovat se pouze na jedno primární médium neţ spolupracovat dohromady jako jeden tým, k čemuţ redaktoři nebyli dostatečně motivováni. Resocializaci uvnitř celé redakce a kooperaci mezi jednotlivými týmy navíc podle autorů brzdila často protichůdná komunikace vedoucích pracovníků, chybějící jednotná vize, jejich pomalé rozhodování a nedostatečná komunikace s podřízenými redaktory. Další problematický vztah výzkumníci zjistili také mezi zaváděním technologických inovací a reakcemi pracovníků. Výsledky studie vyvracejí technologicko deterministický model konvergence. Technologické inovace podle autorů mohou vytvořit nové profily a hierarchie určitého zaměstnání, ale všechno závisí na tom, jak tyto změny přijmou lidé. Ukázalo se, ţe postava „multimediálního“ novináře nebyla pracovníky dané redakce vnímána jako plnohodnotná ţurnalistická pozice, připisovali jí mnohem niţší prestiţ, coţ ztěţovalo její integraci mezi ostatní pracovníky.
Sue Wallace (The complexities of convergence: Multiskilled journalists working in BBC regional multimedia newsrooms, 2013): Autorka, která se uţ dříve věnovala videoţurnalismu z hlediska kvality výstupů, ve své zatím poslední studii zkoumala šíření multimediální ţurnalistiky v regionálních stanicích britské BBC. Tvrdí, ţe spíše neţ se zaměřovat na to, zda - 49 -
tyto změny přinášejí obohacení, nebo naopak sníţení kvalifikace novinářů, je přínosnější přijmout proměňující se mnoţinu dovedností novinářů v závislosti na tom, jaký důraz je na různé dovednosti kladen. Opírala se o longitudinální data a rozhovory z let 2009 aţ 2011 s redaktory, editory a manaţery tří regionálních zpravodajských redakcí BBC, ve kterých byla podle Wallaceové multimediální praxe zavedena rychleji a systematičtěji neţ v celostátních redakcích. Důvodem byla nutnost sníţit počet pracovníků a zajistit, aby stejní redaktoři byli schopní efektivně pracovat pro tři různé mediální platformy – televizi, rádio i online zpravodajství. Retrospektivní analýzou došla například k závěru, ţe novináři, kteří konvergenci vnímali pozitivně jako nástroj pro zvýšení kvalifikace, vykazovali větší uspokojení z práce a zároveň měli lepší pracovní vyhlídky. Ne kaţdý redaktor změny přijal se stejným entusiasmem, podle Wallaceové za změnami stojí především ranní osvojitelé a „agenti změny“, a to jak z řad mladých pracovníků, tak zkušených redaktorů.
Jose A. García Avilés a Bienvenido León (Journalistic practice in digital television newsrooms: The case of Spain’s Tele 5 and Antena 3, 2002): Autoři provedli dotazníkové šetření doplněné o několik kvalitativních rozhovorů ve zpravodajských redakcích dvou španělských komerčních televizních stanic Tele 5 a Antena 3. Zajímali se v něm o pracovní praktiky televizních reportérů a jejich proměny v návaznosti na proces digitalizace koncem 90. let minulého století, provázeného tréninky a odbornými školeními redaktorů. Všimli si sílícího vlivu trendu multiskillingu v obou redakcích. Reportéři se například museli naučit rozpoznat kvalitu zvukového záznamu nebo způsoby editace videozáznamů. Pro redaktory to sice znamenalo práci navíc, přechod k novému systému práce jim však usnadnil nový automatický systém vyuţívající počítačovou síť a vznik integrované digitální redakce, ve které kromě redaktorů a manaţerů seděli také inţenýři a specialisté na technické záleţitosti. Více dotázaných redaktorů uvádělo, ţe přijetí nových technologií vnímají spíše jako usnadnění práce v pozitivním smyslu. Těch, kteří tyto změny naopak vnímali jako moţné ohroţení kvality tradiční ţurnalistické práce, bylo podstatně méně. Zajímavým zjištěním také je, ţe reportéři, kteří se naučili nové dovednosti, jako například samostatnou editaci videozáznamů, začali více dbát na jejich kvalitu a při natáčení v terénu se starali o to, aby kameraman pořídil dostatek zajímavých záběrů.
Jose A. García Avilés, Bienvenido León, Karen Sander a Jackie Harrison (Journalistic practice in digital television newsrooms in Britain and Spain: workflow and multi-skilling in - 50 -
a competitive environment, 2004): Jedná se o srovnávací studii šesti různých zpravodajských redakcí, z toho třech britských a třech španělských, zaměřenou na vliv nových technologií na ţurnalistickou praxi. Značnou pozornost autoři věnovali multiskillingu. Z jejich závěrů vyplynulo, ţe zatímco v menších a mladších španělských redakcích digitalizace a další změny související s technologickými inovacemi proběhly zároveň s významnými strukturálními změnami, coţ ţurnalistům umoţnilo přetvořit mnoţinu dovedností a celkový způsob práce, v britských redakcích výzkumníci zaznamenali tendenci spíše zahrnout nové prostředky do předchozích struktur. V obou případech zjistili, ţe pracovníci ke změnám nejprve vykazovali nevoli, ale postupně převáţily pozitivní postoje. Počáteční nedůvěru k novým technologiím autoři vysvětlili jako důsledek několika výpadků a technických problémů v prvních týdnech, neţ se systémy ustálily a redaktoři se s nimi naučili správně zacházet. Z toho můţeme usoudit, ţe aby pracovníci pozitivně přijali novou technologii, musí být pro ně důvěryhodná a musejí se cítit dostatečně jistí při zacházení s ní.
Shrnutí výzkumů Ţádná z nalezených českých ani zahraničních studií se zatím nevěnovala problematice konvergence a multimediální ţurnalistiky takovým způsobem, jako je naším záměrem. Přesto z jejich závěrů vyplývají často velmi zajímavá zjištění poukazující na některé významné problémy v přijímání technologických inovací redaktory ve zpravodajství, na které bychom se rovněţ měli zaměřit. Patří mezi ně organizační nedostatky uvnitř redakce – neflexibilní redakční struktura neumoţňující přijetí reportérů s pozměněnou rolí či nejisté jednání a rozhodování vedoucích pracovníků. Při integraci dvou různých redakčních týmů (v našem případě televizní a online sekce) je důleţitý proces resocializace uvnitř redakce, který je sice dlouhodobý a z počátku obvykle problematický, ovšem bez proměny vnímání „kdo patří do našeho týmu“ nebudou mít pracovníci dostatečnou motivaci pracovat nejen pro své primární médium, ale spolupracovat i pracovníky jiné platformy, se kterými sdílí pracovní prostor. Tato skutečnost je velmi důleţitá i pro naši studii, jelikoţ se zajímáme o televizní redaktory, kteří mobilní ICT technologie vyuţívají především pro získávání materiálů pro webové zpravodajství a podstatně méně pro doplnění práce pro televizní relaci, kterou vnímají jako hlavní náplň. Jako významný faktor se ukázala i skutečnost, nakolik jsou digitální systémy vyuţívané v redakci kompatibilní a zda nabízejí usnadnění některých úkonů. Pozitivní je, - 51 -
pokud vedení redakce dbá na školení redaktorů v dovednostech, které od nich nově vyţaduje. Aby redaktoři přijali technologické inovace pozitivně, musejí je vnímat jako spolehlivé nástroje a být si jistí v jejich pouţití. Časté technické potíţe nebo nedostatečná znalost uţívání přístrojů jednak neţádoucím způsobem odvádějí pozornost redaktorů od jejich tradičních úkolů a navíc posilují negativní postoje k technologickým změnám.
3.2 Výzkumný problém a cíl práce V teoretické části naší práce jsme se zabývali trendy a aktuálními proměnami v prostředí tradiční zpravodajských médií. Jak jsme ukázali, této problematice se v posledních letech věnovalo několik různých zahraničních i českých studií, ale také několik diplomových prací. Náš cíl se od nich odlišuje především specifičtějším zaměřením na přijímání nových technologií redaktory a také přístupem k analýze, kde chceme mimo jiné vyuţít typologie sociologů Rogerse a Mertona.
Budeme pracovat s touto výchozí tezí: Zavádění nových technologií do procesu výroby zpráv je problematické, ať uţ z hlediska postojů samotných novinářů, redakčního uspořádání a vybavení nebo rozdílných názorů vlivu na kvalitu pracovních výstupů. Redaktoři vykazují neochotu plnit úkoly také pro jiné médium neţ to, které povaţují za své primární, a také postoje k multimediální ţurnalistice a uţívání mobilních ICT a jejich vlivu na pracovní rutiny v redakci spíše odráţejí hledisko„deskilling“ (sniţování kvalifikace), zatímco u vedení redakce převládá postoj „upskilling“ (zvyšování kvalifikace).
Naším záměrem je zjistit, jaké jsou odlišnosti v přijímání a uţívání mobilních ICT v terénu mezi dotazovanými redaktory konkrétní redakce – tedy v návaznosti na stejné pracovní podmínky a stejné vedoucí pracovníky, kteří rozhodují o povinnostech redaktorů a hodnotí kvalitu jejich práce. Kdo z redaktorů se uţívání těchto zařízení vyhýbá, pokud to od něj není vyţadováno, a kdo se je naopak naučil efektivně vyuţívat v kaţdodenní praxi? Domníváme se, ţe důvodem těchto odlišností je nejen osobní vztah redaktorů k novým ICT, který - 52 -
se projevuje i v jejich soukromém ţivotě, ale také vztah různých osobních motivací nebo představ o roli zpravodajského reportéra a způsobu organizace práce v konkrétní redakci. Cíl výzkumu formulujeme takto: Cílem případové studie je pomocí kvalitativních výzkumných metod ozřejmit motivace a postoje novinářů regionální zpravodajské redakce ČT Brno k uţívání mobilních ICT a zjistit způsoby, jak tato praxe ovlivňuje sebepojetí novinářů a jejich kaţdodenní pracovní rutiny v rámci moţností, které jim poskytuje technické vybavení a které ovlivňují další technické, ekonomické i lidské faktory v dané redakci.
3.3 Design výzkumu Empirickou část práce jsme se rozhodli designovat jako případovou studii zaměřenou na studium zvolené problematiky v prostředí jedné konkrétní zpravodajské redakce. Případovou studii chápeme jako „úsilí o porozumění určitému sociálnímu objektu v jeho jedinečnosti a komplexitě.“ (Stake In Hendl 2005) Popisem jevů v praxi případová studie demonstruje teoretické koncepty a uvádí studovaný problém do empirických souvislostí. U případových studií se vyuţívají především kvalitativní metody, kterými je moţné zkoumat sledované jevy do hloubky. Podle Macka mají kvalitativní metody hledat odpovědi na to, co, jak a proč činí jedinci a jak si své jednání zdůvodňují (Macek 2012). Jako hlavní nástroj studie jsme si zvolili metodu polostrukturovaných rozhovorů neboli „rozhovorů pomocí návodu“ (Hendl 2005), kterou povaţujeme za vhodný kompromis mezi volně řízenými hloubkovými rozhovory a standardizovanými rozhovory, jeţ probíhají podle striktně daného scénáře. Návod podle Hendla představuje „seznam otázek nebo témat, jeţ je nutné v rámci interview probrat.“ (Hendl 2005: 174) Tuto metodu by bylo vhodné doplnit také zúčastněným pozorováním v dané redakci, které jsme se ovšem vzhledem k omezenému rozsahu naší práce rozhodli nevyuţít. Zároveň vyuţijeme metodu analýzy dokumentů (Hendl 2005: 204), při které se zaměříme na studium vnitřních předpisů v redakci. Těmto nástrojům se budeme podrobněji věnovat v kap. 3.3.2 této práce – Způsob sběru dat. Při vyhodnocování výzkumu vyuţijeme systém kódování ze zakotvené teorie (Strauss a Corbinová 1999). Jeho cílem je hledání společných témat, různých dimenzí dané problematiky a vytvoření dílčích výzkumných otázek na základě selektivního kódování.
- 53 -
3.3.1 Výzkumné otázky Na základě výchozí teze a cíle práce jsme si zvolili hlavní výzkumnou otázku: -
Jak redaktoři RZ ČT Brno uţívají mobilní ICT v rámci kaţdodenních pracovních rutin televizního novináře?
Hlavní výzkumnou otázku jsme záměrně formulovali poměrně široce, abychom si ponechali dostatečnou volnost pro pečlivé prozkoumání naší problematiky z hlediska více různých aspektů (Strauss a Corbinová 1999: 24). Budeme tak mít prostor teprve vyhodnotit, které z nich mají na zvolenou problematiku zásadní vliv, a zároveň se vyvarujeme tomu, abychom v mezích teoretických předpokladů vyloučili moţnost objevu dalších souvislostí. Vzhledem k volbě polostrukturovaných rozhovorů a metody selektivního kódování ze zakotvené teorie při analýze výzkumných rozhovorů zatím nedokáţeme přesně formulovat všechny dílčí otázky. V návaznosti na teoretickou část práce, ve které jsme se věnovali obecným trendům ve zpravodajství a širšímu kontextu naší problematiky, jsme však navrhli tři základní tematické okruhy, kterým se při rozhovorech chceme věnovat: a) Jak je organizována práce v dané redakci a jaké technické vybavení mají redaktoři k dispozici? b) Která zařízení a jaké způsoby jejich uţití redaktoři preferují při práci a proč? c) Jaké jsou postoje a motivace redaktorů k uţívání mobilních ICT?
Vedoucích pracovníků redakce se budeme ptát zejména na otázky související se současným způsobem organizace práce v redakci, důvody zavedení mobilních ICT do redakce, školením pracovníků k pouţívání mobilních ICT, důvody volby konkrétních zařízení či jejich postoji týkající se vyuţití těchto technologií k různým účelům, včetně získávání audiovizuálních materiálů pro televizní relaci. Zástupců webové sekce se budeme dotazovat na okolnosti spolupráce televizních redaktorů s webovou sekcí a moţnosti zpracování materiálů pořízených mobilními ICT ze strany webových redaktorů. Vybraných redaktorů se budeme ptát na otázky týkající se konkrétního pouţití mobilních zařízení v terénu, jejich zkušeností s touto praxí, postoje i motivace:
- 54 -
-
Jak důvody zavádění mobilních ICT do procesu výroby zpráv vnímají redaktoři?
-
Byli k pouţívání těchto zařízení redaktoři nějak proškoleni?
-
Kdo rozhoduje o tom, aby si redaktoři vzali některé zařízení s sebou na natáčení a jaké jsou k tomu obvykle důvody?
-
Jak funguje spolupráce redaktorů s webovou sekcí a jak tento stav redaktoři hodnotí?
-
Mají redaktoři relativní volnost při volbě zařízení a rozhodování o způsobu jejich vyuţití při práci, nebo se musejí podřídit pravidlům, jeţ moţnosti uţití mobilních ICT určují a omezují?
-
Kterým přístrojům z těch, jeţ mají v redakci k dispozici, dávají jednotliví redaktoři při práci přednost a proč? K jakým účelům jim nejčastěji slouţí?
-
Které mobilní ICT redaktoři vyuţívají také mimo práci ve svém osobním ţivotě? Které naopak nepouţívají v mimopracovním ţivotě a jak to zdůvodňují?
-
Co redaktory motivuje k uţívání mobilních ICT při práci mimo prostředí redakce?
-
Jaké překáţky pro efektivní vyuţívání dostupných zařízení redaktoři vnímají v dané redakci?
-
Jak uţívání mobilních ICT redaktory v terénu zapadá do jejich sebepojetí – představ o roli „televizního reportéra“?
-
Jak uţívání mobilních ICT při práci mimo redakci podle redaktorů ovlivňuje kvalitu jejich práce a tradiční profesní hodnoty?
3.3.2 Způsob sběru dat a) Polostrukturované rozhovory Při realizaci výzkumných rozhovorů s respondenty vyuţijeme techniku polostruktorovaných rozhovorů – jinak také rozhovorů pomocí návodu. Za jejich výhodu povaţujeme skutečnost, ţe umoţňují tzv. sondáţ (probing), tedy doptávání se na podrobnosti skutečností (Hendl 2005). U různých respondentů se díky tomu budeme moci více zaměřit na zajímavá specifika jejich postojů a přístupu k uţívání mobilních ICT při práci. Na druhou stranu nám vedení rozhovoru podle alespoň hrubé struktury usnadní vyhodnocování výzkumu díky lepší orientaci v přepisech rozhovorů. Při této metodě by tazatel měl mít předem připravený scénář tematických okruhů rozhovoru, ale nemusí se jím striktně řídit (Hendl 2005: 174). Například můţe volně měnit - 55 -
pořadí témat, některá záměrně vynechat nebo se ptát i na další okolnosti, které vyplynuly z rozhovoru, pokud se tím ovšem příliš nevzdálí svému výzkumnému záměru. Flick doporučuje, aby tazatel kaţdé téma nejprve uvedl předem připravenou, pečlivě zformulovanou otevřenou otázkou a na odpověď respondenta reagoval doplňujícími (konfrontačními) otázkami (Flick 2009: 156). Tazatel by se měl řídit Zásadami pro vedení interview podle Hendla: po čas rozhovoru by měl utvářet vztah vstřícnosti a zájmu, otázky formulovat jasně a srozumitelně, neptat se na více věcí najednou a zachovávat si nezaujatost (Hendl 2005: 172). Respondentovi by tazatel neměl podsouvat vlastní formulace. Co se týče vhodného řazení otázek, Patton především doporučuje začít otázkami, které se netýkají příliš problematických záleţitostí (Patton in Hendl 2005: 168 aţ 169). Kromě otázek týkajících se naší problematiky se budeme ptát také na několik osobních údajů: rok narození, dosaţené vzdělání, pracovní zkušenosti a délku působení v dané redakci. Podle odborné literatury je vhodné takové otázky nechávat aţ nakonec nebo je vhodně zařadit v průběhu rozhovoru.
b) Analýza dokumentů Jako další metodu vyuţijeme analýzu dokumentů (Hendl 2005: 204) – zejména našemu tématu relevantních vnitřních předpisů. Za tyto dokumenty povaţujeme také zápisy z porad nebo například uchovanou e-mailovou komunikaci. Analýzu dokumentů povaţujeme spíše za doplňkovou metodu pro ověření některých faktických výroků respondentů a získání dalších informací týkající se naší problematiky.
3.3.3 Konstrukce výzkumného vzorku Případová studie neklade nároky na velké mnoţství respondentů ani na jejich náhodný výběr pro zajištění reliability. Hendl uvádí, ţe „případy se v tomto typu studie nevybírají náhodně, ale cíleně.“ (Hendl 2008) Způsob výběru respondentů tedy můţeme označit za účelový. Podle Dismana je účelový výběr „zaloţen pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a co je moţné pozorovat.“ (Disman 2002: 112) Jednou sloţkou výzkumných rozhovorů v naší práci budou rozhovory s redaktory. Od vedoucích pracovníků jsme zjistili, ţe v redakci v Brně působí 14 redaktorů (z toho dva pouze - 56 -
občasní spolupracovníci a dva, kteří pracují pro televizní týdenník aktuální publicistiky a pouze někdy některá témata zpracovávají pro denní zpravodajství) a jeden videoţurnalista. Dále s touto redakcí spolupracuje jeden videoţurnalista působící na Vysočině a tři redaktoři zlínské pobočky. Nepovaţujeme za nutné provést rozhovory se všemi těmito redaktory. Vzhledem k odlišným podmínkám spolupráce a komunikace s editory a vedením redakce nebo jiného technického vybavení jsme se z výzkumu rozhodli vyloučit redaktory, kteří pracují mimo brněnskou redakci. Z brněnských redaktorů vybereme polovinu stálých redaktorů, které určíme účelově tak, abychom ve výzkumu měli pokud moţno rovnoměrné zastoupení redaktorů různého věku, různých celkových zkušeností i doby působení v dané redakci. Vzhledem k nevelkému mnoţství respondentů ve vzorku bychom se však v návaznosti na tyto kategorie měli vyhnout zobecňujícím tvrzením. Kromě redaktorů se budeme ptát také vedení redakce (vedoucí regionálního zpravodajství ČT, šéfredaktor brněnské redakce, jeden editor) a zástupců webové sekce. Rozhovory s redaktory budeme analyzovat s vyuţitím zvolených teoretických konceptů, ostatní rozhovory nám poslouţí spíše jako informační background, který nám pomůţe při interpretaci zjištěných jevů. V další kapitole se budeme věnovat postupu při analýze přepisů rozhovorů.
Co se týče analýzy dokumentů, Hendl rozlišuje několik typů dokumentů, které je moţné analyzovat: osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, výstupy masových médií, virtuální data a předmětná data (Hendl 2005: 204 aţ 205). Od vedoucích pracovníků redakce se pokusíme získat archivní dokumenty týkající se uţívání mobilních ICT v dané redakci a zejména aktuální interní předpisy či manuály, které vypovídají o moţnostech a způsobech vyuţití těchto zařízení při práci redaktorů televizního nebo webového zpravodajství. Vynecháme při tom jejich kontrétní pracovní výstupy (reportáţe, články na webu), které uţ nejsou přímo předmětem naší analýzy.
3.3.4 Etika výzkumu Tazatelka kaţdého respondenta na úvod rozhovoru poučí o účelu výzkumu a poţádá jej o souhlas se zaznamenáváním rozhovoru na diktafon a uţitím přepisu rozhovu v diplomové práci. Získání tzv. informovaného souhlasu je podle Hendla důleţitým etickým standardem kvalitativních výzkumů (Hendl 2005). - 57 -
Jelikoţ se jedná o kvalitativní výzkum zaměřený na postoje a názory pracovníků konkrétní redakce, coţ povaţujeme za citlivá data, rozhodli jsme se všechny výzkumné rozhovory následně anonymizovat. V přepisech proto vynecháme jména respondentů a další identifikační údaje roztřídíme do kategorií, aby respondenta nebylo snadné identifikovat například podle věku a délky působení v dané redakci. Vzhledem k tomu, ţe výzkum provedeme v regionální redakci s malým počtem zaměstnanců, rozhodli jsme se navíc všechny rozhovory převést jednotně do muţského rodu. Anonymizaci
provedeme
rovněţ
u
dokumentů,
budou-li
obsahovat
jména
zaměstnanců dané redakce.
3.3.5 Postup při analýze dat Všechny rozhovory budeme zaznamenávat na diktafon a poté je doslovně přepíšeme na počítači v textovém editoru. Jelikoţ jsme se rozhovory rozhodli anonymizovat, všechny rozhovory přepíšeme jednotně do muţského rodu. Vzhledem k plánovanému mnoţství rozhovorů předpokládáme, ţe k analýze získáme několik desítek stran textů, ve kterých se budeme muset zorientovat. Rozhodli jsme se proto, ţe při analýze vyuţijeme systém kódování převzatý z metody zakotvené teorie (Strauss a Corbinová 1999).44 Má tři kroky: otevřené kódování (poznámkování jednotlivých rozhovorů), axiální kódování (hledání společných témat napříč rozhovory), selektivní kódování (formulace dílčích výzkumných otázek). Dílčí otázky formulujeme na základě předchozích dvou kroků kódování, ale také s ohledem na náš cíl práce a hlavní výzkumná témata (nastíněná v podkapitole 3.3.1), jelikoţ se v našem případě nejedná o metodu zakotvené teorie, z níţ si postup trojího kódování z praktických důvodů pouze vypůjčíme. V dokumentech poté budeme hledat skutečnosti, které s takto zvolenými tématy naší analýzy souvisejí a mohou poslouţit k jejich verifikaci.
44
Přímo o metodu zakotvené teorie (grounded theory) však v našem případě nejde. Strauss a Corbinová ji povaţují především za metodu induktivní, kdy badatel vstupuje do terénu takřka nezatíţen teoretickými předpoklady a v praxi hledá různé zákonitosti, na jejichţ základě poté formuluje novou teorii. Náš přístup kombinuje induktivní a deduktivní metody.
- 58 -
3.3.6 Limity výzkumu Před zahájením výzkumu v terénu povaţujeme za důleţité zváţit omezení vyplývající z navrţeného výzkumného modelu a dalších okolností výzkumu. Především musíme mít stále na paměti, ţe se jedná o případovou studii uskutečněnou v jedné konkrétní redakci a s účastí malého vzorku respondentů, tudíţ naše výsledky nebude moţné zobecňovat na situaci v dalších regionálních zpravodajských redakcích, natoţ v celém českém mediálním prostředí. Shrnutí předchozích výzkumů týkajících se naší problematiky sice částečně nabízí moţnost komparace, ale musíme si uvědomit, ţe situace se poměrně rychle vyvíjí a srovnávání našeho aktuálního výzkumu s předchozími, provedenými třeba jen před dvěma či třemi lety, můţe být v některých ohledech zavádějící. Přesto jsme přesvědčení, ţe náš výsledky našeho výzkumu mohou být přínosem z hlediska upozornění na některé jevy v praxi související se zvolenou problematikou, na kterou jsme se rozhodli podívat z jiných perspektiv neţ dosavadní příbuzné studie. Naše práce by mohla podnítit další badatele k hlubšímu zkoumání tohoto tématu, které – jak se ukazuje – má významný vliv na vývoj ţurnalistické praxe. Limitem našeho výzkumu můţe být i skutečnost, ţe mnoho interních pravidel, podle kterých se redaktoři musejí řídit při kaţdodenní práci, není zaneseno do ţádných psaných příruček ani pravidel. 45 Naším úkolem bude zaznamenat je na základě rozhovorů s vedoucími pracovníky redakce a redaktory. Uvědomujeme si ale, ţe některé skutečnosti nám tak mohou uniknout, pokud se na ně ve svých otázkách nezaměříme, anebo nám je dotazovaní z nějakého důvodu nebudou chtít sdělit. Tazatelka se bude muset rovněţ vypořádat se skutečností, ţe sama jako externí spolupracovnice dané redakce vstupuje do výzkumu s několika předpoklady na základě vlastních zkušeností spolupráce s dotazovanými televizními redaktory z pozice dřívější zástupkyně zpravodajské webové sekce. Bude muset dbát na to, aby se neodchýlila z ţádoucího nezaujatého postoje vůči jednání dotazovaných. Toho se snaţíme docílit pečlivou teoretickou i metodologickou přípravou před zahájením výzkumu. Na druhou stranu má tato pozice tazatelky i několik výhod. Patří mezi ně zejména znalost zkoumaného prostředí – tazatelka se velmi dobře orientuje v kaţdodenním fungování redakce i z hlediska nepsaných pravidel, které by výzkumníkovi zvenčí mohly uniknout. Své zkušenosti můţe vyuţít i při účelovém výběru respondentů. Jejich nezasvěceným výběrem bychom se mohli dopustit zkreslení výzkumu, pokud bychom nechtěně oslovili pouze část redaktorů s podobným nebo
45
Zjistili jsme od vedoucích pracovníků redakce.
- 59 -
stejným postojem k uţívání mobilních ICT. Naším záměrem přitom je zahrnout do výzkumného vzorku respondenty různých postojů a zjišťovat jejich odlišné motivace a zdůvodňování vlastního jednání.
3.4 Aplikace výzkumných metod Výzkum v dané redakci jsme uskutečnili v první polovině listopadu 2013; celkem jsme provedli rozhovor s dvanácti respondenty. Abychom zachovali diskrétnost jejich odpovědí, všechny rozhovory jsme se poté rozhodli anonymizovat. Jelikoţ se jednalo o malou regionální redakci, u všech respondentů, ţen i muţů, uvádíme jednotně muţské pohlaví, abychom ztíţili moţnost identifikace konkrétních osob na základě jejich výpovědí. Místo jmen proto u respondentů uvádíme pouze pracovní pozici (redaktor, zástupce webu atd.) a jednotlivé respondenty jsme od sebe odlišili číslicemi. U pořadí jsme se řídili délkou praxe v dané redakci (1 znamená nejdelší praxi).
a) Vedení redakce Ze zástupců vedení redakce jsme oslovili tři osoby: současného vedoucího redakce (Současný vedoucí redakce), bývalého šéfredaktora (Bývalý šéfredaktor) a jednoho z dvojice editorů televizního vysílání (Editor). Všichni tři respondenti měli praxi v médiích delší neţ deset let a byli vysokoškolsky vzděláni – Současný vedoucí redakce a Editor v oboru ţurnalistika, Bývalý šéfredaktor v humanitním oboru. Bývalý šéfredaktor v České televizi nadále působí jako šéfredaktor regionálního vysílání v rámci celé České republiky.
b) Redaktoři televizního zpravodajství Druhou část výzkumu představovaly rozhovory s redaktory působícími v dané redakci. Tazatelka vybrala šest redaktorů, a to účelově podle různých faktorů: pohlaví, věk, délka praxe v médiích a délka působení v brněnské zpravodajské redakci ČT. Cílem bylo získat vzorek respondentů s co nejrozmanitějšími charakteristikami tak, abychom se vyvarovali moţného zkreslení výsledků výzkumu tím, ţe bychom se zaměřili více na respondenty určitých vlastností.
- 60 -
Záměrně neuvádíme přesný věk ani přesnou délku praxe respondentů. Podle věku jsme respondenty rozdělili do dvou kategorií (do 29 let a 30 a více let), podle délky celkové praxe v médiích do tří kategorií (5 a méně let praxe, 6 aţ 10 let praxe a nad 10 let praxe) a podle délky praxe v dané redakci do dvou kategorií (do 4 let a 4 a více let).
-
Věk respondentů: Průměrný věk redaktorů v redakci byl kolem 29 let. Z našeho vzorku Redaktor 1, Redaktor 4, Redaktor 5 a Redaktor 6 v době výzkumu patřili do mladší kategorie, Redaktor 2 a Redaktor 3 do kategorie starších 30 let.
-
Celková délka praxe: Co se týče délky praxe v médiích obecně, nejkratší byla u Redaktora 5 a Redaktora 6 (maximálně 5 let), nejdelší u Redaktora 1 a Redaktora 3 (nad 10 let).
-
Délka praxe v RZ ČT Brno: Redaktory zpravodajství ČT Brno byli z našeho vzorku nejdéle Redaktor 1, Redaktor 2 a Redaktor 3 (4 a více let). Redaktor 4, Redaktor 5 a Redaktor 6 v redakci působili méně neţ čtyři roky.
-
Absolvované kurzy: Tři z respondentů se zúčastnili speciálního workshopu tzv. „mojo“, neboli mobilní ţurnalistiky, kde se učili natáčet reportáţe za pomoci mobilního telefonu. Konkrétně se jednalo o Redaktora 1, Redaktora 2 a Redaktora 5. Zároveň šlo o jediné tři redaktory s tímto kurzem v rámci celé redakce. Další tři respondenti se podobného kurzu alespoň do doby našeho výzkumu nezúčastnili. Redaktor 2 navíc v minulosti absolvoval i kurz pro videoţurnalisty.
-
Vzdělání: Všichni respondenti z našeho vzorku studovali na vysoké škole obory zaměřené na média a ţurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně (někdy i na dalších školách či další obory z oblasti sociální nebo humanitních věd). V době našeho výzkumu měli čtyři respondenti úspěšně ukončené magisterské studium (Redaktor 1, Redaktor 2, Redaktor 3 a Redaktor 5), jeden respondent byl v právě probíhajícím studiu na bakalářském stupni (Redaktor 4) a jeden s bakalářským titulem, ale jiţ nepokračující na navazujícím magisterském studiu (Redaktor 6).
- 61 -
c) Zástupci webové sekce Dále jsme oslovili tři zástupce webové části redakce (Zástupce webu 1, Zástupce webu 2, Zástupce webu 3), z nichţ nejdéle v dané redakci pracoval Zástupce webu 1 a nejkratší dobu Zástupce webu 3. Všichni tito tři respondenti měli vysokoškolské vzdělání, Zástupce webu 2 a 3 v oboru ţurnalistika, ale měli méně neţ pět let zkušeností v oblasti médií; Zástupce webu 1 mimo obor, zato v médiích pracoval více neţ deset let.
Rozhovor s většinou respondentů se uskutečnil v budově, kde sídlí zpravodajská redakce ČT Brno. Z důvodu sdílených kanceláří více redaktory jsme však rozhovory bohuţel nemohli provést v běţném pracovním prostředí našich respondentů, abychom nerušili ostatní kolegy při práci a měli více soukromí. Několik rozhovorů se uskutečnilo v málo vyuţívané místnosti s kuchyní, tři v prázdné kanceláři před a po pracovní době a dva rozhovory v restauraci při společném obědě. Všechny respondenty tazatelka na úvod rozhovoru poučila o účelu výzkumu a upozornila je, ţe rozhovor bude nahráván na diktafon s tím, ţe k práci bude přiloţen pouze anonymizovaný přepis rozhovoru.
Kromě rozhovorů s respondenty jsme pro analýzu vyuţili také několik textových dokumentů, které jsme se pokusili získat od vedoucích pracovníků redakce – Bývalého šéfredaktora, Současného vedoucího redakce, Editora a Zástupce webu 1. Zjistili jsme, ţe v dané redakci neexistoval ţádný interní materiál (či manuál) pro redaktory, ve kterém by byl pro redaktory systematicky popsán postup práce s mobilními ICT, jeţ jsou v redakci k zapůjčení, ani ţádný dokument, který by stanovil způsob kooperace mezi televizními a webovými redaktory. Podařilo se nám získat následující materiály: -
Kodex České televize, vydán v roce 2003 (dostupný online: http://img.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/kodexct/pdf/kodex-ct.pdf)
-
Statut České televize, vydán v roce 2012 (dostupný online: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/statut-ct/)
-
Opatření ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala ze dne 23. 10. 2003 týkající se obecných pravidel pro redaktory zpravodajství. (viz Přílohy) - 62 -
-
„Manuál k iPadu“ – Jedná se o e-mailovou zprávu ze dne 22. února 2011 odeslanou Bývalým šéfredaktorem všem redaktorům zpravodajství ČT Brno a také členům webové sekce, ve které stručně popisuje například postup staţení fotografií do tabletu a jejich následné sdílení pomocí internetových aplikací. 46 (viz Přílohy)
-
Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 28. 6. 2012 týkající se zrušení funkcí regionálních šéfredaktorů zpravodajství. Materiál obsahuje přehled jednotlivých útvarů organizace a popis jejich funkcí a úkolů. 47 (viz Přílohy)
-
Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 27. 8. 2013 týkající se převodu sekce nových médií v brněnském studiu ČT z programové sekce pod útvar zpravodajství a aktuální publicistiky. Jeho přílohy obsahují aktuální Organizační strukturu ČT.48 (viz Přílohy).
3.5 Shrnutí Výzkum týkající se uţívání mobilních ICT v RZ ČT Brno jsme se vzhledem k cíli naší práce rozhodli formulovat jako případovou studii s vyuţitím kvalitativních výzkumných metod – polostrukturovaných rozhovorů s různými pracovníky dané redakce a analýzy získaných relevantních dokumentů. K rozhovoru jsme vybrali celkem dvanáct pracovníků redakce, z toho tři zástupce vedení, šest redaktorů a tři zástupce webové sekce. Z etických důvodů jsme se rozhodli všechny rozhovory i dokumenty obsahující jména pracovníků dané redakce anonymizovat. Rozhovory poté budeme analyzovat podle principu otevřeného kódování ze zakotvené teorie; dokumenty nám následně poslouţí pro verifikaci některých zjištěných údajů. Limitem našeho výzkumu je poměrně malý vzorek získaný v jedné konkrétní zpravodajské redakci – jsme si proto vědomi toho, ţe takto zjištěná data není moţné zobecňovat na širší mediální prostředí, ale poslouţí spíše k prohloubení znalostí týkající se aktuální problematiky konvergence a multimedializace ve zpravodajství.
46
Tento dokument jsme získali od Zástupce webu 1 z archivu jeho e-mailové komunikace. Dostupné v interních databázích ČT. 48 Tamtéţ. 47
- 63 -
- 64 -
4. EMPIRICKÁ ČÁST
Empirickou část jsme rozdělili na dva hlavní oddíly. V prvním oddílu se budeme věnovat dané mediální organizaci – deskripci její struktury, koordinaci práce mezi redaktory či technickému vybavení. Zaměříme se také na kooperaci a vztahy mezi webovou a televizní částí redakce. V druhém oddílu přistoupíme k interpretaci dat týkajících se způsobů a okolností uţití mobilních ICT zjištěných ve výzkumných rozhovorech nebo vyplývajících z analyzovaných dokumentů. Pokusíme se tak odpovědět na naši hlavní výzkumnou otázku; pomocí trojího kódování formulovat a poté zodpovědět dílčí výzkumné otázky týkající se naší problematiky.
4.1 Kontext uţívání mobilních ICT v RZ ČT Brno V této části se budeme zabývat kontextem uţívání mobilních ICT v dané redakci, které chceme podrobit analýze. Popíšeme proto nejprve strukturu a pracovní rutiny pracovníků RZ ČT Brno a také způsob spolupráce mezi televizními a onlinovými redaktory.
Zpravodajská redakce, ve které jsme uskutečnili výzkum, patří pod Českou televizi, Televizní studio Brno (ČT TS Brno). V rámci struktury organizace se jedná o Útvar zpravodajství a aktuální publicistiky, který spadá pod přímou řídící působnost ředitele TS ČT Brno, viz Rozhodnutí generálního ředitele ze dne 28. 6. 2012. Z téhoţ dokumentu se dozvíme také výčet základních odborných činností útvaru: -
spolupracovat a koordinovat činnost s úsekem zpravodajství ČT v Praze,
-
vyrábět a odbavovat zpravodajské a publicistické pořady pro vysílání ČT a pro regionální vysílání,
-
vyhledávat náměty, získávat a zpracovávat informace ze všech dostupných a vhodných zdrojů,
-
spolupracovat na tvorbě programové koncepce ČT,
-
spolupracovat na tvorbě vysílacího schématu,
-
zpracovávat a dokumentovat rešerše z periodik,
-
vytvářet aktuální publicistické pořady, - 65 -
-
vyhledávat a navrhovat nové formy publicistických pořadů,
-
odpovídat za redakční a scénáristickou realizaci vysílání, za odbornou a obsahovou úroveň,
-
zpracovávat hlášení o odvysílaných pořadech,
-
připravovat podklady pro články a kompletní texty článků a předávat je na vyţádání Nových médií pro webovou prezentaci TS.
V rámci sítě regionálního zpravodajství ČT připravuje brněnská redakce (dále jen RZ Brno) denní zpravodajství z Jihomoravského kraje a Zlínského kraje, kde má svoji pobočku se třemi stálými redaktory, ale někdy reflektuje také události z Olomouckého kraje (ve spolupráci s tamní krajskou redakcí, která jinak spadá pod ČT Ostrava) a z Vysočiny, kde pro ni pracuje jeden samostatný videoţurnalista.49 V našem výzkumu jsme se ovšem zaměřili pouze na pracovníky působící přímo v brněnské redakci, a to včetně webové sekce. Redakce aktuálně připravuje čtyři zpravodajské relace: Události v regionech (vysílaná kaţdý všední den v 18.00 hodin), Události v regionech Plus (krátká desetiminutová relace, vysílá se kaţdý všední den v 12.20), Události v regionech Víkend (vysílá se v 18.00 o víkendech a státních svátcích, RZ Brno se na její přípravě střídá s RZ Ostrava) a Zajímavosti z regionů (vysílá se vţdy v neděli ráno, jedná se o přehled zajímavých zpravodajských příspěvků z regionu daného týdne). Dále připravuje několik pořadů z oblasti aktuální publicistiky: Týden v regionech (pravidelný magazín vysílaný v sobotu po poledni), Před půlnocí (diskusní pořad s hostem, RZ Brno připravuje střídavě s praţským a ostravským studiem), @Online (pravidelný sobotní magazín se zaměřením na internetové prostředí) a Ochránce (magazín představující případy, kterými se zabývá ombudsman). 50 My jsme se ale ve výzkumu zaměřili na redaktory pracující primárně pro zpravodajské pořady. Kromě toho (jak ostatně vyplývá i z výčtu činností útvaru51) redakce spolupracuje také s redakcí pořadu Události, pro které na vyţádání například zpracovává některé témata, přestoţe nejsou čistě regionální, nebo s redakcí zpravodajského kanálu ČT24, do jehoţ
49
Viz Přílohy, rozhovor s Editorem. Informace o jednotlivých pořadech jsou dostupné na webu České televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/a-z/ (Citováno 12. 12. 2013). 51 Zákon o České televizi z roku 2001 (Zákon č. 39/2001 Sb.) ukládá ČT povinnost odvysílat z regionálních studií alespoň 20 procent celorepublikového vysílacího času, z toho alespoň 25 minut zpravodajských a publicistických pořadů. 50
- 66 -
proudového vysílání redaktoři často poskytují ţivé telefonáty nebo ţivé vstupy, případně celé reportáţe.52 Dále se budeme věnovat struktuře redakce z hlediska hierarchie pracovníků a koordinace práce v redakci.
4.1.1 Redakce zpravodajských pořadů Kaţdodenní chod RZ ČT Brno před námi poměrně podrobně v bakalářské práci popsal Jakub Ščurkevič (2008). Jak jsme zjistili, od té doby se některé věci změnily (zejména existence webového zpravodajství nebo vznik polední relace). V našem popisu fungování redakce proto budeme vycházet také z aktuálních dokumentů (například přílohy rozhodnutí generálního ředitele týkající se organizační struktury) a vlastních rozhovorů se členy redakce. Většina těchto informací nám poslouţí pro přiblíţení kontextu uţívání mobilních ICT redaktory v dané redakci, ale nepovaţovali jsme nezbytné, vzhledem k zacílení naší práce, věnovat větší pozornost například zdrojům námětů redaktorů či editorskému přístupu k obsahové stránce reportáţí.
4.1.1.1 Struktura redakce Do července 2012 měla regionální RZ Brno, stejně jako RZ Ostrava, vlastního šéfredaktora. Tato funkce byla Rozhodnutím generálního ředitele ze dne 28. 6. 2012 (viz Přílohy) zrušena. Redakce se tak na půl roku ocitla bez oficiálního vedení, které dočasně zastupoval tehdejší editor a zástupce šéfredaktora. V prosinci 2012 byla zřízena funkce šéfredaktora regionálního zpravodajství pro celou Českou televizi. Do funkce byl jmenován dříve odvolaný Bývalý šéfredaktor a funkci původních šéfredaktorů v regionálních redakcích vystřídala funkce vedoucích redaktorů, kterým se v Brně stal předchozí zástupce šéfredaktora – Současný vedoucí redakce. V době našeho výzkumu tedy dohled nad redakcí měly dvě osoby – jednak šéfredaktor regionálního zpravodajství (Bývalý šéfredaktor), přímo podřízený generálnímu řediteli České televize; jednak Současný vedoucí redakce v Brně, dohlíţející na ekonomické a personální záleţitosti redakce, ale také zodpovědný za jednotlivé pořady připravované RZ Brno, podřízený řediteli TS ČT Brno.53
52 53
Viz Přílohy, rozhovor s Editorem a Zástupcem webu 2. Viz přílohy dokumentu Rozhodnutí generálního ředitele ze dne 27. 8. 2013
- 67 -
V redakční hierarchii byla pod vedoucím redakce funkce editora (vedoucího vydání), jehoţ úkolem bylo dohlíţet nad obsahem konkrétních vydání pořadů a měl na starosti rozdělování úkolů redaktorům, ať uţ pro brněnské regionální pořady nebo dle poţadavků praţské zpravodajské redakce. 54 Editoři byli dva, kteří se po týdnu střídali, a měli na starost editování čtyř zpravodajských relací. Další pořady z aktuální publicistiky měly vlastní editory. „Vlastně řídím tu redakci tak, ţe rozděluji práci – kdo to má dělat, kdy to má dělat a jak to má dělat, s kým to má dělat, o čem to má dělat.“ (Editor, viz Přílohy této práce)
Společně
s editorem
v hlavním
newsroomu
seděla
asistentka
editora
(tzv.
„zprávařka“), moderátorka, koeditorka pro Prahu zajišťující komunikaci mezi brněnskou praţskou redakcí a nabízí témata RZ Brno pro proudové vysílání ČT24 nebo Události.55 Důleţitou součástí redakce byli i pracovníci produkce, kteří po poradě s editorem (nebo i vedoucím redakce) zajišťovali rozdělování štábů (tj. kameramanů s automobilem a profesionálním vybavením pro natáčení) redaktorům nebo zápůjčky dalšího vybavení, mezi které patřily i mobilní ICT,56 jeţ jsou předmětem našeho zájmu. Zjistili jsme, ţe v brněnské redakci působilo čtrnáct redaktorů připravující příspěvky pro zpravodajství, z toho dvě redaktorky, jeţ se primárně věnovaly pořadu Týden v regionech a pouze některá témata zpracovávaly i do zpravodajských pořadů; dva externí redaktoři. Jedna redaktorka navíc v době našeho výzkumu byla na dlouhodobé neschopence mimo práci. Součástí redakce byl i jeden videoţurnalista. Část stálých redaktorů pracovala na zaměstnanecký úvazek, část externě na smlouvu o autorském díle. V praxi se však jejich práce příliš nelišila aţ na způsob ohodnocení (externisté byli placeni jednotlivě za reportáţe nebo sluţby, stálí zaměstnanci dostávali paušální částky stanovené podle odpracovaných hodin) nebo skutečnost, ţe externisté například neměli k dispozici sluţební telefony a museli mít vlastní přístroj. Zapůjčit si vybavení dostupné na produkci však mohli stejně jako stálí redaktoři.57 Webové části redakce se budeme věnovat v samostatném oddílu.
54
Podrobněji úkony editorů v RZ ČT Brno rozebral Ščurkevič 2008: 23 aţ 25. Viz Přílohy, rozhovor s Editorem. 56 Viz Přílohy, rozhovor se Současným vedoucím redakce. 57 Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 4. 55
- 68 -
4.1.1.2 Organizace práce v redakci Pracovní den v redakci začínal poradou v 8.30. Na této poradě byla rozdělena témata reportáţí redaktorům, případně další úkoly. 58 Na konci této porady vţdy vystoupil webový editor s přehledem témat, která měla webová redakce zpracovat pro internetové stránky udalostibrno.cz, případně upozornil redaktory, aby si s sebou na natáčení vzali některý z mobilních přístrojů. 59 Další porady následovaly v 11.00 a 14.30, řešily se na nich aktuální problémy s natáčením v daném dni, skladba reportáţí v bodovém scénáři a také témata připravovaná na následující den.60 Redaktoři v terénu byli po celý den ve spojení s editorem a museli mu dávat vědět o vývoji natáčení. 61
4.1.1.3 Pracovní rutiny redaktorů Jelikoţ nás v našem výzkumu zajímá uţívání mobilních ICT z hlediska pracovních rutin redaktorů, budeme se nyní věnovat běţným úkonům pracovníků redakce v rámci kaţdodenní práce.
Redaktoři si témata reportáţí aktivně vyhledávali, někdy však téma dostali přidělené editorem. Natáčení si redaktoři domlouvali zpravidla sami, případně za pomoci zprávařky. 62 Zatímco byli na natáčení mimo redakci, komunikovali s editorem (případně redaktory webu) pomocí mobilního telefonu nebo jiných mobilních ICT,63 kterým se budeme věnovat v analýze. Jakmile se redaktoři vrátili z terénu, museli natočený materiál nahrát do systému, aby jej bylo moţné zpracovat ve střiţnách. Ačkoliv v době našeho výzkumu se v redakci pouţívaly kamery s digitálními záznamovými kartami, nahrávky bylo stále nutné převádět do jiného formátu.64
58
Ščurkevič 2008: 35 aţ 36. Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 3. 60 Podrobnosti o obvyklém obsahu jednotlivých redakčních porad v RZ ČT Brno viz Ščurkevič 2008: 35 aţ 36. 61 Viz Přílohy, rozhovor s Editorem a Bývalým šéfredaktorem. 62 Obvyklé zdroje informací a námětů redaktorů podrobně popsal Ščurkevič 2008: 32 aţ 35. 63 Viz Přílohy, rozhovor s Editorem a Zástupcem webu 2. 64 Digitalizace systému pro zpracovávání audiovizuálních nahrávek (tj. přechod od lineárního způsobu zpracování k digitálnímu pomocí programové a hardwarové soustavy Avid) v RZ Brno sice proběhla v roce 1997 (Ščurkevič 2008: 9 aţ 10), ještě před dvěma roky se ale běţně natáčelo na malé kazety a nahrávky se poté 59
- 69 -
„Uţ teď my vlastně natáčíme na karty, ale nefunguje to tak, ţe by člověk přišel s kartou, přetáhl soubor a hned si v něm mohl stříhat. Ten materiál se musí vlastně natáhnout v reálném čase.“ (Zástupce webu 2)
Uţ při nahrávání materiálu se však redaktoři z jakéhokoliv počítače v redakci dostali k náhledu videozáznamů v programu MediaBrowse patřící pod softwarovou výbavu systému Avid. Mohli si dopředu připravit tzv. předstřih rozhovorů (synchronů). 65 Pokud měli redaktoři k dispozici materiály (fotografie nebo audiovizuální nahrávky) v jiných formátech (například pořízených mobilním telefonem) nebo na jiných nosičích (například flash disku, DVD apod.) a chtěli je pouţít do reportáţe, obvykle bylo nutné řešení s pomocí technických pracovníků. „Vţdycky se to musí řešit přes techniky. (…) Doteď jsme nedostali ţádný nástroj, který by umoţnil, kdyţ redaktor přijde z terénu, hned vzít ten materiál z mobilu nebo iPadu a nauploadovat na Dropbox nebo jenom třeba vzít kartu a z karty to přenahrát do počítače, tam to na to není.“ (Zástupce webu 2)
Redakce pracovala s redakčním systémem Octopus, ovládaný přes internetové rozhraní a propojený s dalšími zpravodajskými redakcemi České televize. 66 Přístup do tohoto programu měli všichni členové redakce včetně webové sekce, ovšem pouze skrze redakční síť, nedostali se tam proto například z mobilních zařízení v terénu. Program Octopus umoţňuje vytvářet bodové scénáře jednotlivých relací. 67 Redaktoři do programu v textové formě zapisovali texty reportáţí včetně přepisů synchronů, které měl editor k dispozici ke kontrole. Editor mohl snadno měnit pořadí reportáţí a reportáţe, které v nejbliţší relaci neplánoval odvysílat, mohl přesunovat do bodových scénářů dalších vydání.68
Co se týče způsobu zpracování témat pro televizní relaci, existovalo více moţností:69 -
Nejčastější byla klasická televizní reportáţ. Zpravodajské reportáţe měly délku kolem jedné a půl minuty.
převáděly do digitální formy. Přestoţe se dnes uţ pouţívají karty, z důvodu nekompatibility s programy ve střiţnách se tak nahrávky musejí přepočítávat podobně jako z klasických kazet. 65 Způsob práce s programem MediaBrowse popsal Ščurkevič 2008: 42. 66 Program musejí podle interního nařízení povinně pouţívat všechny redakce ČT od ledna 2009 (Ščurkevič 2008: 42). 67 Ščurkevič 2008: 42. 68 V redakčním slangu tzv. „konzervy“. Viz Přílohy, rozhovor s Editorem. 69 Způsoby zpracování témat pro televizní vysílání jsou popsány v dokumentu Opatření ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala nebo v bakalářské práci Jakuba Ščurkeviče (2008: 38 aţ 40).
- 70 -
-
Ţivé vstupy z SNG vozu se vyuţívaly zejména v případě událostí, které v době vysílání stále probíhaly, anebo u závaţných aktuálních událostí (například nehody, poţáry), které se staly v čase krátce před vysíláním, a redaktor by z nich nestihl zpracovat klasickou reportáţ.70
-
Ţivý telefonát se často vyuţíval v podobných případech jako ţivé vstupy, pokud nebyl k dispozici SNG vůz anebo jeho pouţití nebylo z nějakého důvodu moţné nebo opodstatněné. Jako záběry obrazově pokrývající tento telefonát se podle charakteru události či tématu vyuţívaly ilustrační záběry anebo například fotografie zaslané redaktorem z místa události prostřednictvím mobilních ICT. 71
-
Ţivý rozhovor redaktora a moderátora ve studiu se nejčastěji vyuţíval pro polední relaci, kdy byl jiţ redaktor zpět z natáčení v redakci, ale nestihl zatím k tématu připravit alespoň kratší verzi reportáţe, anebo se na natáčení teprve chystal. Také v tomto případě se vyuţívaly aktuální záběry, pokud byly k dispozici, fotografie nebo ilustrační záběry z archivu.
-
Nejkratší forma – tzv. „čtená“ zpráva – trvala pouze kolem 20 aţ 30 vteřin. Jednalo se o přečtení zprávy moderátorem ve studiu s vyuţitím fotografií, aktuálních nebo archivních záběrů.
K nejvýraznějším změnám pracovních rutin redaktorů v posledních letech přispěl kromě vzniku zpravodajského webu, kterému se budeme věnovat v samostatné podkapitole, také vznik kontinuálního vysílání ČT24 (funguje od května 2005), do kterého i regionální redaktoři často vstupovali ţivými telefonáty nebo za pomoci přenosového vozu SNG ţivými vstupy přímo z místa aktuálních událostí. 72 Dříve témata zpracovávali aţ do večerní relace. 73 Jak jsme zjistili při rozhovorech s redaktory, ţivé vstupování mnozí vnímali jako určitou komplikaci práce a jeden z důvodů, proč pro ně bylo náročné starat se o další poţadavky
70
Ţivým vstupům reportérů ČT Brno se v bakalářské práci věnoval Michal Šebela (2011). V redakčním slangu tzv. „konzervy“. Viz Přílohy, rozhovor s Editorem. 72 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 73 RZ Brno vůz SNG získala a začala pouţívat v roce 2006 (Ščurkevič 2008: 12). 71
- 71 -
například ze strany webové redakce, jejíţ vznik pro redaktory přinesl taktéţ nové povinnosti.74 Další podstatnou změnu znamenal vznik polední desetiminutové relace Události v regionech Plus vysílané ve 12.20. Televizní reportér si nevystačí pouze s rozhovorem po telefonu z redakce jako mnoho současných píšících novinářů – vţdy musí jet natočit jak rozhovory s respondenty (telefonáty se v reportáţích vyuţívají pouze výjimečně, pokud není moţnost respondenta zastihnout osobně), tak záběry na vizuální pokrytí reportáţe. 75 Kvůli tomu v čase vysílání polední relace byla obvykle velká část redaktorů na natáčení mimo redakci, a pokud se vyskytovali na vzdálenějších místech kraje, nebyla moţnost vrátit se před polední relací na chvíli zpět do redakce a nahrát aktuální záběry pro krátkou verzi reportáţe nebo alespoň pro podklad ţivého telefonátu. Z toho důvodu se pro účely této relace, zejména u aktuálních událostí, u kterých jsou důleţité záběry z místa, často vyuţíval SNG vůz. 76 Další moţnost nabízely mobilní ICT, jejichţ způsobům uţití v tomto smyslu se budeme blíţe věnovat v podkapitole zaměřené na analýzu jevů souvisejících s naší problematikou. Proměny redakčních rutin se tedy nejvíce projevily v časovém harmonogramu redaktorů, kteří dříve museli natočit a zpracovat reportáţe před 18. hodinou večer, kdy se vysílají Události v regionech, ale během dne si práci mohli rozvrhnout podle svých potřeb, domluvy s respondenty nebo konkrétní situace. Od vzniku ČT24, webu a polední relace Události v regionech Plus ale musejí být připraveni na nutnost referovat o události průběţně po celý den v ţivých vstupech nebo ţivých telefonátech. Kromě toho musejí být po celý den v uţším kontaktu s redakcí a vyuţívat mobilní ICT nejen pro účely komunikace, ale i pro pořizování a posílání audiovizuálních materiálů. Redaktoři tak pracují ve větším stresu, musejí se rychleji zorientovat v událostech a tématech a zároveň jsou na ně kladeny vyšší poţadavky související s uţíváním nových technologií při kaţdodenní práci.
4.1.2 Redakce webu udalostibrno.cz RZ ČT Brno provozuje online zpravodajství od ledna 2010. 77 Webová redakce měla nejprve svoji rubriku v rámci portálu ct24.cz, později se stejně jako regionální redakce v ostravském
74
Viz Přílohy, např. rozhovor s Redaktorem 4 a Redaktorem 5. Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem. 76 Viz Přílohy, rozhovor s Editorem a Redaktorem 2. 77 Zpravodajský portál ct24, kde brněnská webová redakce začala působit, vznikl souběţně se spuštěním kanálu ČT24 v květnu 2005 (Šťávová 2011: 43). 75
- 72 -
studiu osamostatnila a začala publikovat články na vlastním zpravodajském portálu udalostibrno.cz. Celkově můţeme dosavadní vývoj webu RZ ČT Brno rozdělit na tři fáze. 78
4.1.2.1 Vznik a vývoj webu Chod regionální sekce webu ct24.cz pro události z Jihomoravského a Zlínského kraje z počátku zajišťovali dva weboví editoři, 79 kteří se pravidelně po týdnu střídali. Většinu článků psali sami redaktoři, kteří témata připravovali primárně pro vysílání, případně texty reportáţí editoři přepisovali (tj. v podstatě „překlápěli“80) do podoby článku. Úkolem editorů webu bylo především rozhodovat o tom, která témata se zpracují také pro web, případně přidali navíc zprávu, která nedostala prostor v televizní relaci. 81 Editoři měli k dispozici asistenta, s jehoţ pomocí se starali o umisťování článků na web, úpravu fotek a střih doplňujícího videa, obojí vycházející z materiálu natočeného televizní kamerou. Tento způsob práce se však neosvědčil. 82 Články se totiţ na webu objevovaly většinou takřka najednou večer, tedy aţ poté, kdy redaktoři zhotovili své reportáţe a měli čas věnovat se psaní článku pro web.83
V lednu 2011 proto z iniciativy Bývalého šéfredaktora vznikla pětičlenná webová redakce.84 Tuto změnu povaţujeme za počátek druhé fáze vývoje webu do současné podoby. „Asi před třemi lety vznikla v Brně vyloţeně taková subredakce v rámci redakce, coţ jsou onlinoví redaktoři, kteří nejezdí na natáčení, zůstávají v redakci a zpracovávají informace od několika redaktorů zároveň.“ (Zástupce webu 2)
Kaţdý den byl v redakci přítomen jeden editor webu a dva redaktoři. 85 Zpravodajské články připravovali weboví redaktoři ve spolupráci s redaktory v terénu, se kterými začali komunikovat pomocí mobilních telefonů nebo dalších zařízení, která se v této době postupně nakoupila.
78
První dvě fáze před námi v bakalářské práci zaměřené na online zpravodajství ze soudů v dané redakci popsala Radka Šťávová (2011: zejména 43 aţ 48). 79 Jedním z nich byl náš respondent Zástupce webu 1. (Šťávová 2011: 45). 80 Viz kap. 2.2.4 této práce. 81 Šťávová 2011: 45. 82 Šťávová 2011: 46. 83 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 84 Šťávová 2011: 46. 85 Šťávová 2011: 46.
- 73 -
„Web stojí na tom, ţe ty informace se tam objevují rychle, můţou být i trošku kusé, postupně se doplňují. (…) Pro ten web to mělo myslím úplně zásadní význam (nákup mobilních ICT, pozn. taz.), jinak by asi nemělo smysl ten web dělat. (…) Rozhodně by to nemělo být jenom překlopení reportáţe, která se objevila někde ve vysílání.“ (Bývalý šéfredaktor)
Problém byl v tom, ţe přestoţe měla brněnská redakce vlastní rubriku „Brno“ na portálu čt24.cz pro Jihomoravský a Zlínský kraj, zároveň na portálu existovala i rubrika „Jiţní Morava“ spravovaná redaktory v Praze. Občas docházelo k situacím, kdy k určitému tématu vznikly na jednom portálu duplicitně dva různé články připravované zvlášť dvěma týmy redaktorů webu. Zatímco brněnská webová redakce články připravovala průběţně přes den ve spolupráci s televizními redaktory, jejich praţští kolegové dál spíše překlápěli texty televizních reportáţí. 86 Mezi těmito stranami došlo ke konfliktu. „Nám je vytýkáno jinými médii87, ţe Česká televize má licenci jen pro vysílání a ne pro psaný text.88 (…) Z toho původně vycházela celá čtyřiadvacítka89 s tím, ţe vlastně nic se nemohlo objevit na internetu, na webu České televize ve zpravodajské části dřív, neţ to proběhlo kanálem čtyřiadvacítky90. My jsme tady tohle tabu začali porušovat, setkali jsme se i s jakousi nevolí ze strany Prahy. Dneska uţ mám pocit, ţe to tak striktně ani tam se nedodrţuje. Ţe prostě pokud je to informace, která je veřejná, není to jen čistě naše informace, tak se to uvolňuje, uţ jakmile je to moţné.“ (Zástupce webu 1)
Na podzim 2011 získalo brněnské i ostravské studio ČT vlastní web, jehoţ součástí byla i zpravodajská sekce (www.udalostibrno.cz a www.udalostiostrava.cz).91 „Jako má brněnské studio vlastní televizní zpravodajství, tak cílem bylo mít i vlastní webové zpravodajství. Cílem nebylo překlápět, aby webové zpravodajství bylo odrazem toho 86
Tuto fázi popsala Šťávová 2011: 43 aţ 48. Tj. komerčními médii provozujícími vlastní internetové zpravodajství, která zřejmě ct24.cz začala vnímat jako konkurenci. 88 Toto „pravidlo“ jsme ale nikde nenašli v tištěné podobě. Například v Zákoně o České televizi je v §3 odst. 1 řečeno, ţe Česká televize mimo jiné „poskytuje veřejnosti informace a obsah ve smyslu §2 odst. 1 prostřednictvím internetových stránek a aplikací České televize.“ §2 odst. 1 hovoří o principech veřejné sluţby. Stejné stanovisko nalezneme také ve Statutu České televize (Článek I a Článek II). Ţádné další konkrétní stanovisko, které by nějak omezovalo šíření informací v jakékoliv formě na internetových stránkách České televize, vyjma zákazu zveřejňování komerčních sdělení, ani jeden z těchto dokumentů neobsahuje. V době zmínění diskuse o licenci pro internetové zpravodajství ČT v textové formě však web čt24.cz obsahoval reklamní bannery (novela vstoupila v platnost teprve v říjnu 2011). Nenalezli jsme ani ţádný interní materiál, který by se touto záleţitostí zabýval. 89 Tj. zpravodajský web čt24.cz. 90 Tj. ČT24. 91 Viz tisková zpráva České televize má nové weby regionálních studií Brno a Ostrava, Štěpán Janda, publikováno 11. 11. 2011 na webu České televize. Dostupné online: http://www.ceskatelevize.cz/vse-oct/press/tiskove-zpravy/?id=6064 87
- 74 -
vysílacího zpravodajství Událostí v regionech, ale přinášet (…) lidem i jinou přidanou hodnotu. Čili měly tam být i jiné věci, které se nevejdou do zpravodajství, které se dělají speciálně pro web, nějaké rozšíření a tak dále.“ (Zástupce webu 1)
Osamostatnění zpravodajského webu povaţujeme za začátek třetí, zatím poslední vývojové fáze. Editoři webu v Brně získali nezávislost na praţských editorech.92 Články brněnského webu však měly od začátku poměrně malou návštěvnost, která se ani po dvou letech existence výrazně nezvýšila. 93 Postupně se sníţil i počet pracovníků zpravodajské webové sekce ze tří na dva (editor a jeden redaktor), kteří v době našeho výzkumu publikovali pět aţ šest článků denně. 94 Za poslední rok a půl došlo ke dvěma změnám týkajícím se způsobu integrace webu do RZ. Od počátku byl web součástí redakce a podřízený šéfredaktorovi RZ. Po zrušení pozice šéfredaktora RZ za web začal zodpovídat Zástupce webu 1 nově ve funkci vedoucího sekce Nových médií v TS ČT Brno. V lednu 2013 pak došlo k formálnímu odtrţení celé této sekce v Brně i Ostravě od RZ.95 Nová média získala na přípravu online obsahů vlastní rozpočet, zůstala však ve sdíleném prostoru s RZ. „Začlenili nás pod divizi Nová média, coţ tedy jako formálně je správně a v Praze to i chápu, ţe to tak funguje. Ti lidé tam sedí úplně v jiných kancelářích, v Praze se vlastně ti redaktoři s těmi onlinovými vůbec nepotkávají, tam jediný jejich kontakt je maximálně přes televizní obrazovku a tuším, ţe ani po telefonu ne. Co ale funguje v Praze ve velké redakci, kde je strašně moc lidí, tak si myslím, ţe nefunguje u nás. (…) My se hrozně dobře známe. Tam si myslím, ţe to moţná ty vztahy trošku pošramotilo. (…) Hodně lidí (…) se mě ptalo po smyslu, proč se vlastně vydělujeme, kdyţ tam spolu jinak komunikujeme a navzájem se snaţíme si pomáhat a vycházet vstříc.“ (Zástupce webu 2)
Toto uspořádání ale trvalo pouze do konce srpna 2013, kdy po rozpočtové stránce došlo k opětovnému sloučení RZ a sekce nových médií.96 Hlavní dohled i nad online obsahem měl v době našeho výzkumu Současný vedoucí redakce. 97 Zástupce webu 1 ve funkci vedoucího nových médií sice zůstal, ale dále se staral pouze o správu „korporátní“ (tedy 92
Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. Souhrnné statistiky návštěvnosti webu www.udalostibrno.cz se nám nepodařilo získat. Tazatelka však měla moţnost nahlédnout do redakčního systému, kde se u publikovaných článků zobrazují počty přečtení a zhlédnutí. Tato čísla se obvykle pohybovala v řádek desítek, maximálně několik set. 94 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 95 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 96 Viz Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 27. 8. 2013 týkající se převodu sekce nových médií v brněnském studiu ČT z programové sekce pod útvar zpravodajství a aktuální publicistiky. 97 Viz Přílohy, rozhovor se Současným vedoucím redakce. 93
- 75 -
nezpravodajské) části webu a i v tomto směru byl podřízený Současnému vedoucímu redakce. Přístup současného vedoucího k webové redakci povaţoval Zástupce webu 1 za jiný neţ za vedení Bývalého šéfredaktora. „Se změnami v redakci zpravodajství tomu není (…) současný vedoucí uţ tak nakloněn (…). Pro předchozího šéfredaktora byl ten web srdcová záleţitost, kdeţto dnes ten vedoucí redakce, mám pocit, ţe to bere trošku jako nutné zlo.“ (Zástupce webu 1)
Současný vedoucí redakce nám v rozhovoru přiznal, ţe se na web občas díval především proto, jestli v článcích nebyly faktické chyby. Například o způsoby vyuţívání nových ICT webovou redakcí nebo kooperaci s televizními redaktory se moc nezajímal. 98 Bývalý šéfredaktor, nyní šéfredaktor regionálního vysílání v rámci celé ČT, měl sice kancelář v prostoru RZ Brno, o fungování webu v dané redakci se uţ ale nestaral. Zajímavé je srovnání citací Bývalého šéfredaktora z bakalářské práce Radky Šťávové z roku 2011, tedy v době, kdy brněnský web fungoval ještě v rámci čt24.cz, o plánech směrem k online zpravodajství, a jeho výpovědí v našem rozhovoru. Je z nich zřejmé opuštění původních ambicí, tedy vytváření webu, který nebude pouze odrazem agendy televizního vysílání. „Nevím, jestli to, jakým způsobem přemýšlíme tady nad webem, jestli na to regionální redakce vlastně má. Jestli neděláme něco, co by spíš příslušelo velké redakci. My se tady snaţíme vymýšlet nějaké věci, být co nejrychlejší, kreativní.“ (Bývalý šéfredaktor in Šťávová 2011: 47.) „Protoţe je to web televize, to znamená, my asi nemůţeme úplně a asi ani nechceme konkurovat velkým zpravodajským webům, specializovaným. Ale protoţe je to televizní web, tak si myslím, ţe ten divák nebo ten čtenář toho webu očekává, ţe tam budou v uvozovkách videa, hýbací záběry. (…) to je to, co by měl tomu divákovi přinýst. (…) Měl by mu přinýst video. A ty fotky zase tím, ţe na rozdíl od píšících novinářů redaktor televizní je na místě, protoţe tam musí být.“ (Bývalý šéfredaktor 2013)
V době našeho výzkumu tedy Bývalý šéfredaktor zdůrazňoval především nadhodnotu webu RZ Brno v moţnosti publikování multimediálních obsahů, které čtenářům jiné online servery v takovém rozsahu nenabízely.99 S tímto přístupem k webovému zpravodajství se ztotoţňoval i Současný vedoucí redakce.
98 99
Viz Přílohy, rozhovor se Současným vedoucím redakce. Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem.
- 76 -
„Jsou tam videa, který se normálně nedostanou… nebo jsou to celý rozhovory. (…) Na tom webu toho můţe být víc, my z toho pouţijem kousíček rozhovoru, kousíček videa a spíš to takhle propojíme s tím webem odkazem ve vysílání.“ (Současný vedoucí redakce)
Vzájemné odkazování (promování), které naznačil ve své výpovědi Současný vedoucí redakce, bylo i podle Editora běţnou praxí, výrazně častější ovšem směrem od televizní relace k webu. „My rádi ve vysílání řekneme, ţe více informací na udalostibrno.cz. (…) Ale myslím si, ţe naopak to moc nefunguje, ţe web moc nepropaguje vysílání jako naše regionální. Ţe kdyţ ten web otevřu, tak tam nikde (…) nenajdu rychlý, jednoduchý proklik na naše relace (…), na naše moderátory, redaktory a tak dále.“ (Editor)
Toto zjištění povaţujeme za jeden z dokladů toho, ţe integrace webové redakce do televizní zpravodajské redakce nebyla ještě zcela dokončena ve smyslu, jak ji popsal Deuze.100 Dále se budeme věnovat fungování webové redakce a způsobu spolupráce s televizními redaktory.
4.1.2.2 Fungování webu a kooperace s televizní redakcí O zpravodajský web RZ Brno se v době našeho výzkumu starali čtyři redaktoři, z toho tři na pozici editora a redaktora a jeden redaktor. Kaţdý den byli v redakci přítomni dva, z toho jeden editor na delší směnu (souběţně s editorem vysílání, tedy 8.00 aţ 18.00) a jeden redaktor na kratší směnu (8.00 aţ 16.00).101
Témata webového zpravodajství Redaktoři webu zpracovávali v podobě online článků témata reportáţí televizní relace daného vydání. Nikoliv všechny, vybírali si mezi nimi. „Na ranní poradě, která je v 8.30, se vţdycky rozhodne, která témata se budou zpracovávat s tím, ţe úplně ne všechny věci web zpracovává. Někdy se toho točí víc, neţ by vydalo na pět šest článků.“ (Zástupce webu 3)
100 101
Viz kap. 2.2.4 této práce, odd. Trendy ve zpravodajství. Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 3.
- 77 -
O tématech, která se daný den zpracují také pro web, rozhodoval editor webu, obvykle po dohodě s daným televizním reportérem, aby zhodnotil zajímavost a vhodnost tématu pro web a moţnosti jeho online zpracování. Podle Zástupce webu 3 bylo důleţitým kritériem také to, zda se skutečně jedná o regionální téma.102 Podle Zástupce webu 1 se na webu dříve objevovaly i články mimo agendu televizního zpravodajství. Obvykle se jednalo o různé zajímavosti z kraje, na které ve vysílání nezbýval prostor, tipy na výlety či rozhovory doplňující televizní témata.103 Web měl původně k dispozici i jednoho videoţurnalistu (samostatně multimediálního novináře), který připravoval vlastní témata na web a sám k nim natáčel videa. 104 V době našeho výzkumu ale web vlastního videoţurnalistu neměl – videoţurnalista působící v redakci hlavně natáčel příspěvky pro televizní zpravodajství. 105 Sníţení stavu pracovníků webu bylo podle Zástupce webu 1 jedním z důvodů, proč webová redakce postupně rezignovala na přípravu jiných témat mimo agendu televizního zpravodajství. „Někdy se to dařilo víc, někdy míň, naráţelo se na nedostatečné kapacity, nedostatek asi (…) i nějakých vlastních nápadů. Dva lidi uţ pouze stíhali (…) jiným způsobem zpracovávat témata, která přenášela ta denní agenta.“ (Zástupce webu 1)
Zpravodajský web v dané redakci tedy spíše kopíroval témata televizního zpravodajství, ale nevytvářel uţ vlastní projekty.
Publikování a embarga článků na webu První článek vycházel na webu vţdy uţ po osmé hodině ráno; vydávání článků se editor snaţil rozvrhnout rovnoměrně na celý den. 106 U některých článků docházelo k průběţným aktualizacím podle aktuálních informací od redaktorů z terénu.107 Vydávání článků musel editor webu vţdy konzultovat s editorem vysílání – například aby nedošlo k publikování článku k reportáţi, kterou chtěl editor odvysílat v jiný den, nebo uniknutí informace, která byla povaţována za exkluzivní a RZ měla zájem na tom, aby se nejdříve objevila v televizním vysílání. 108 Podobné to bylo u témat, které se připravovaly pro 102
Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 3. Šťávová 2011: 45. 104 Šťávová 2011: 45. 105 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 1. 106 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 3. 107 Tamtéţ. 108 Tamtéţ. 103
- 78 -
celorepublikový pořad Události, jejichţ editoři si nepřáli zveřejnění informací před odvysíláním reportáţe.109 Například Redaktor 1 však tento postup „embargování“ některých informací kritizoval s tím, ţe web a televizní relace by měly být více propojené, aby mělo webové zpravodajství smysl. „(…) Protoţe ta televize je samozřejmě omezená nějakým schématem vysílacím, to je pochopitelné, ale mám tu informaci dát ven co nejdřív, to je základ.“ (Redaktor 1)
Z rozhovorů vyplynulo přesvědčení vedení redakce o tom, ţe pokud by exkluzivní informace pronikla nejprve na webu, rychle by ji převzala jiná média a odvysílaná reportáţ by uţ nepůsobila tak exkluzivně. Současný vedoucí redakce uvedl, ţe podle něj kaţdá zpráva, která se před vysíláním objeví jinde, třebaţe na vlastním webu redakce, je uţ ve vysílání fakticky zastaralá. Především kauzy, za kterými stojí skutečně novinářská práce, by se proto měly vydávat minimálně souběţně na webu a ve vysílání. „Jo, něco se stane, jsme u toho první a (…) je naprosto logický, ţe velmi brzy se to objeví i v jiných médiích. Není důvod to schovávat a buďme první, kteří to zveřejní, a pak se to dostane k ostatním. Takţe tam preferuju okamţitě na web.(…) A ve vysílání uţ to bude jakoby zastaralá zpráva. Nebo to je věc jako novinářská kauza nebo nějaký téma, který jsme vyštrachali, a věříme si natolik, ţe se to jako samo neudálo ten den, ţe je to jako ta novinářská práce, tak to si myslím, ţe ten web by - ne, ţe by to pak měl opsat, ale ve stejný čas by to měli oba premiérovat.“ (Současný vedoucí redakce)
Stejný názor na publikování exkluzivních informací zastával i Editor.110 Podobné postoje redaktorů tradičního média vůči dřívějšímu zveřejňování vlastních článků online médiem zaznamenala například i Zuzana Pletichová ve své diplomové práci zabývající se multimedializací v redakci Brněnského deníku (2010).111 Pouze Redaktor 1 obavy o ztrátu exkluzivity neměl. „Já si třeba myslím, ţe by neměl být problém, kdyţ máme nějakou vlastní zprávu, nějakou super informaci, na tom webu hnedka ráno něco zveřejnit a během dne neustále přidávat. Já bych se nebál toho, ţe ostatní to od nás opíšou – proč? No tak to opíšou! Tak to snad přiznají, ţe to opsali od nás, ţe.“ (Redaktor 1)
109
Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 3 a Editorem. Viz Přílohy, rozhovor s Editorem. 111 Viz kap. 3.1 této práce – Předchozí výzkumy. 110
- 79 -
Z rozhovorů s respondenty z televizní části redakce vyplynulo, ţe redakce, s výjimkou redaktorky Redaktora 1 z našeho vzorku, vnímala jako své primární médium televizní vysílání, jemuţ byl přisuzován legitimní nárok na prvotní zveřejnění informací, ačkoliv jeho pohotovost byla, na rozdíl od webu, značně limitována vysílacím schématem. Tyto skutečnosti podobně s předchozími zjištěními podle našeho názoru poukazují na to, ţe v dané redakci stále nebyl dovršen proces resocializace v návaznosti na multimedializaci. 112 Redakce dostatečně nevyuţívala potenciál webového zpravodajství a pracovníci televizní redakce často web vnímali spíše jako konkurenční médium, u něhoţ povaţovali za neţádoucí, aby jako první uváděl některé informace získané televizními redaktory.
Způsob zpracování témat pro web S obdobným vnitřním konkurenčním bojem se v současnosti potýkají také tištěné deníky, které navíc vycházejí s výraznějším zpoţděním, tj. nikoliv ten den večer jako zpravodajská relace, ale teprve druhý den ráno. Této problematice se věnovala Alţběta Sošková (2010).113 U vztahu televizního a online zpravodajství ČT Brno si všimli odlišného vymezování se. Zatímco televizní zpravodajství se snaţilo zachovat exkluzivitu informací a prvenství ve zveřejňování regionálních témat, čímţ před vznikem zpravodajských serverů měla mnoho let převahu nad tištěnými regionálními deníky, online zpravodajství byla v dané redakci naopak přisuzována role toho, kdo se tématům můţe věnovat více do hloubky, a doplnit tak informace televizních reportáţí. „Za prvý by to neměl být pouhý přepis té reportáţe a měly by tam být i informace poněkud rozšířenější. Kdyţ vezmu, ţe jedna taková televizní reportáţ i s tím ohlášením, s tím studiem, trvá asi minutu a půl, tak (…) na text minuta a půl je nějakých patnáct dvacet řádků. Do toho článku se vleze podstatně víc a nemusí to být tak krátké.“ (Zástupce webu 1)
Jak je zřejmé z výpovědi Zástupce webu 1, redakce na jednu stranu odmítala pouhé „překlápění“ obsahu zpravodajské relace, coţ bylo chápáno jako poupravení scénářů televizních reportáţí do textové podoby pro web, na druhou stranu její pracovníci viděli „přidanou hodnotu“ v rozšíření informací a publikování často dlouhých článků.114 Jak upozornili Quinn a Foust,115 takový přístup ovšem můţe být známkou neznalosti nebo 112
Viz kap. 3.1 této práce – Předchozí výzkumy. Tamtéţ. 114 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 3. 115 Viz kap. 2.2.4 této práce, odd. Trendy ve zpravodajství. 113
- 80 -
ignorování podstaty online zpravodajství. Pochybnosti v tomto ohledu projevil i Zástupce webu 3. „Já nevím, jestli primárním cílem webu je dávat dlouhé analytické články, které můţou jít i víc pod povrch neţ 90 vteřinová reportáţ a ukáţe ty souvislosti, nebo jestli lidi vůbec, a to si myslím, ţe moc uţ nebaví, na internetu číst.“ (Zástupce webu 3)
Druhou moţností, jak se webové zpravodajství můţe odlišit od televizního, je větší důraz na multimediální obsahy, jako jsou videa, fotografie, mapy a různé interaktivní grafické prvky. Zástupce webu 3 se přikláněl spíše k tomuto pojetí. „(…) aby prioritou bylo video, aby u kaţdýho článku bylo video, protoţe jsme pořád web televize, tak si oni (čtenáři, pozn. taz.) pustí to video a k tomu si třeba přečtou tři čtyři odstavce a hotovo. Mělo by to být zaloţený spíš obrazově.“ (Zástupce webu 3)
Zatímco webová redakce zdůrazňovala pohotovost a moţnosti vyuţívání multimédií ve větším rozsahu jako svoji výsadu pro obhajobu smyslu svého fungování uvnitř zpravodajské redakce,116 například u Editora jsme si všimli, ţe web vnímal spíše jako doplněk obsahu televizního vysílání. „Web by měl nabízet to, ţe ten člověk si tam můţe znovu pustit tu reportáţ, znovu si poslechnout ty rozhovory k tématu. (…) Hlavně tam je ten servis pro toho diváka, ţe si to můţe v klidu přehrát znova, ţe se podívá na tu nehodu znova a poslechne si celý rozhovor třeba s někým o tom.“ (Editor)
Podle Zástupce webu 3 nebylo zcela jasné, zda by se měli weboví redaktoři soustředit na rozšíření reportáţí z hlediska mnoţství informací a jejich kontextu v textové podobě, nebo dávat důraz spíše na multimédia. „Je tady strašně moc neukotvených věcí, protoţe tam nejsou ţádná konkrétní pravidla. (…) to je prostě boj, který tady pořád vedeme. Děláme to spíš intuitivně (…) podle toho, jestli to je obrazově zajímavý. Ale ţe by tu bylo vyloţeně hlavní poslání toho webu, kterým se mám prostě řídit, tak to ne.“ (Zástupce webu 3)
Ţádný interní materiál, který by se týkal práce webových redaktorů, neexistoval. Podle Zástupce webu 1 všichni redaktoři webu věděli, co a jak mají dělat, takţe ţádný „manuál“ nebyl potřeba.117 Na problém neexistence interních pravidel upozornili Quinn a Filak.118
116 117
Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 1. Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 1.
- 81 -
Ačkoliv cílem naší práce nebylo hodnotit kvalitu webového zpravodajství, domníváme se, ţe jeho nevyhraněnost mohla být jednou z příčin nedostatečného ukotvení online mediální platformy uvnitř televizní zpravodajské redakce, a tím i neúplné integrace.
Spolupráce webových a televizních redaktorů Zatímco televizní redaktoři získávali informace v terénu, redaktoři webu zůstávali v redakci u počítačů a měli přístup do stejných redakčních systémů a databází jako televizní část redakce.119 Aby mohli články na webu publikovat průběţně a doplnit je o aktuální fotografie ještě před tím, neţ se redaktoři vrátili do redakce, komunikovali spolu pomocí mobilních telefonů nebo jiných mobilních ICT s internetovým připojením. Za poskytování materiálů webové redakci (například pořizování fotografií v místě natáčení na ţádost webu) nebyli televizní redaktoři finančně odměňováni. 120 Této formě spolupráce za pouţití technologií se budeme blíţe věnovat při analýze způsobů uţití těchto zařízení redaktory. Některá témata si redaktoři webu mohli alespoň částečně připravit předem. Někdy zpracovávali předem rešerše témat nebo zjišťovali údaje, které potom nabídli i redaktorovi, jenţ dané téma připravoval pro vysílání. „Často točíme kauzy, které jsou na pokračování, to znamená, známe je, nebo je tam nějaký kontext, takţe my si dopředu uděláme nějakou rešerši. Hodně často se snaţíme právě spolupracovat s redaktory televizního zpravodajství, pokud budou tu rešerši potřebovat třeba u soudů, které se dlouho vlečou, tak se snaţíme jim tu práci trošinku ulehčovat v tom, ţe jim ty podklady poskytneme. To znamená, ţe pak se třeba vyuţijí nejenom na webu, ale taky ve vysílání.“ (Zástupce webu 2) „Já si myslím, ţe ta komunikace je dobrá, ţe ten web občas i pomáhá dělat třeba nějaké rešerše, ţe si chystá svůj článek, tak se to dá vyuţít i pro tu reportáţ.“ (Editor)
Integrace webové sekce do multimedializované redakce tradičního média v Deuzem zdůrazňovaném smyslu spolupráce redaktorů obou platforem na společných tématech či projektech121 se podle těchto výpovědí jevila jako úplná. Jak jsme však zjistili dále, někteří
118
Viz kap. 2.2.4 této práce, odd. Trendy ve zpravodajství. Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 120 Viz rozhovory s redaktory v Přílohách. 121 Viz kap. 2.2.4 této práce, odd. Trendy ve zpravodajství. 119
- 82 -
respondenti z našeho vzorku povaţovali podíl webových redaktorů na přípravě témat za malý a ocenili by mnohem uţší spolupráci například při společné přípravě témat.122 Podle Zástupce webu 1 na takovou spolupráci neměli redaktoři webu čas, pokud měli ve dvou lidech obstarat přípravu a publikaci pěti aţ šesti článků denně.123 Souhlasil s ním i Zástupce webu 3. „Já bych se rád podílel na tom tématu víc do hloubky a pomáhala redaktorům, pokud… Oni prostě celý den leţí v jednom tématu a jsou na to v uvozovkách odborníci, kdeţto já ten den jako minimálně tři ty věci dělám. (…) před víkendem se chystají konzervy do zásoby, já píšu třeba pět témat a představa, ţe na pěti tématech spolupracuju do hloubky s redaktorem, tak to prostě bohuţel není moţný.“ (Zástupce webu 3)
Redaktoři 1, 2 a 4 zmínili, ţe web vnímali spíše jako pasivní součást redakce, a měli konkrétní výhrady ke spolupráci mezi webem a televizní redakcí; naopak z výpovědí redaktorů 3, 5 a 6 vyplynulo, ţe se o fungování webové sekce moc nezajímali a často ani nevěděli, jakým způsobem redaktoři webu vlastně pracují. Televizní redaktoři pouze poskytovali informace nebo audiovizuální materiály týmu webových pracovníků, ale sami se uţ dál o jejich zpracování nestarali a věnovali se primárně přípravě vlastních televizních reportáţí. Podle zjištěných skutečností jsme vyhodnotili, ţe ačkoliv obsahy těchto dvou mediálních platforem nebyly oddělené a redaktoři webu přejímali témata i některé materiály získané televizními redaktory, sami se na přípravě společných témat podíleli spíše výjimečně. Stejně jako v případě odkazování (promování) tedy spolupráce mezi oběma platformami byla spíše jednostranná a tedy neúplná ve smyslu, jak nejvyšší stupně multimedializace vymezil Deuze.124 Rovněţ Quinn viděl v kooperaci pracovníků v rámci celé redakce důleţitý základ pro úspěšnou konvergenci. 125
Shrnutí V této části práce jsme se věnovali struktuře a organizaci práce v RZ ČT Brno a nastínili vztahy a způsob spolupráce mezi televizní a webovou částí redakce. Ukázalo se, ţe vznik webu nebyl jedinou změnou, která ovlivnila proměnu redakčních rutin zejména ve smyslu 122
Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 2 a Redaktorem 4. Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 1. 124 Viz kap. 2.2.4.3 této práce – Trendy ve zpravodajství. 125 Viz kap. 2.2.2 této práce, odd. Sociální aspekty konvergence. 123
- 83 -
narušení původního harmonogramu redaktorů a nutnost rychlejšího nebo průběţného zpracovávání témat, jelikoţ jsme zjistili i vliv spolupráce s kontinuálním vysíláním zpravodajského kanálu ČT24 a zavedením polední regionální zpravodajské redakce. Přesto způsob spolupráce s webovou částí redakce povaţujeme za jeden s faktorů mající vliv na způsob pouţívání, a tím i osvojení mobilních ICT redaktory. Zjistili jsme, ţe webové zpravodajství bylo v dané redakci vnímáno spíše jako doplněk televizních zpravodajských relací a nemělo velké ambice konkurovat jiným serverům věnujícím se regionálnímu zpravodajství. Úroveň multimedializace a konvergence v RZ ČT Brno jsme hodnotili podle několika kritérií. Nyní je pro přehlednost shrneme v Tabulce 4.
Tabulka 4: Vyhodnocení úrovně multimedializace a konvergence v RZ ČT Brno Sledované aspekty
Projevy
Vedoucí
Aktuálně společný pro obě platformy
Kdo rozděloval práci
Obě platformy měly vlastní editory, kteří ale spolupracovali
Sdílení fyzického prostoru
Ano
Společné porady
Ano
Sdílení databází a red. systémů
Sdílení obsahu
Ano, web měl ale navíc vlastní redakční systém, kam jiní redaktoři přístup neměli Ano, ale obvykle jen směrem od televizní redakce na web Web přebíral témata a audiovizuální materiály
Spolupráce mezi platformami
televizního zpravodajství; redaktoři webu občas pomáhali např. zpracovávat rešerše pro televizní reportáţe
Vzájemné odkazování (promování) Samostatně multimediální novináři
Částečně multimediální novináři
Ano, ale častěji směrem od televizní redakce Ano (videoţurnalista), ale aktuálně ne pro účely webové redakce Ano (televizní redaktoři zajišťující multimediální výstupy i pro web)
- 84 -
Kdo zpracovával multimediální výstupy
Tým webových redaktorů, aktuálně nikdy ne
pro web
sami televizní redaktoři Ne, televizní redaktoři dostávali odměny pouze
Odměny za multimediální výstupy
za samostatné natočení reportáţe, nikoliv za fotografie nebo předávání informací webu.
V redakci působily dva různé týmy pracovníků – zatímco jedni připravovali televizní reportáţe, druzí jejich témata zpracovávali pro web. Televizní redaktoři sice spolupracovali s webovými redaktory (předávali jim informace z terénu a pořizovali pro ně audiovizuální materiály), sami ale neměli přístup do redakčního systému s moţností publikovat články na webu. Ačkoliv pracovníci obou platforem sdíleli společný prostor redakce, databáze i redakční systémy televizní zpravodajské redakce a domlouvali se na společných poradách, v souvislosti s integrací webové části do televizní redakce jsme odhalili několik nedostatků, kvůli kterým nemůţeme webovou sekci povaţovat za plně integrovanou. Problémy vyplynuly například při rozpočtovém osamostatnění webu od televizní redakce a opětovnému sloučení po několika měsících. Tyto přesuny poukázaly na to, ţe webová sekce nebyla v redakční struktuře dostatečně ukotvena. Webové zpravodajství navíc nebylo vyhraněné ani z hlediska svého směřování, takţe nebylo zcela jasné, co by mělo být jeho smyslem a hlavně úlohou uvnitř redakce – tedy ani to, nakolik by se weboví redaktoři měli podílet na přípravě společných témat. Sdílení obsahu, nápadů a také odkazování bylo spíše jednostranné, a to směrem od televizní redakce k webu. Platformy tedy od sebe nebyly obsahově oddělené; pracovníci webové sekce se ale plně nepodíleli na společné přípravě témat a spíše přejímali obsahy a audiovizuální materiály pořízené televizními redaktory, které upravovali pro online zpravodajství. V dané redakci tedy nebyly splněny podmínky úplné multimedializace, jak je vymezil Deuze. 126 Jelikoţ v redakci neexistovala ţádná zvláštní pravidla pro redaktory webu, domníváme se, ţe převaţující překlápění obsahu televizního zpravodajství nesouviselo pouze s omezenými kapacitami webové redakce, ale moţná i s neznalostí specifik daného média, jak upozornil Quinn. 127 Uvedené skutečnosti povaţujeme za problematické a domníváme se, ţe mohly negativně ovlivňovat vztahy mezi webovými a televizními redaktory, kteří měli často o
126 127
Viz kap. 2.2.4.3 této práce – Trendy ve zpravodajství. Tamtéţ.
- 85 -
spolupráci s webovou částí odlišné představy, a tím i jejich ochotu pouţívat mobilní ICT pro účely webového zpravodajství. Dále se budeme věnovat analýze uţívání konkrétních mobilních technologií redaktory při práci v dané redakci.
- 86 -
4.2 Analýza uţívání mobilních ICT v redakci Výzkumné rozhovory jsme se rozhodli analyzovat za pomoci trojího kódování podle zakotvené teorie. 128 V rozhovorech, ať uţ s redaktory, členy vedení redakce, nebo členy webové redakce, jsme hledali společná témata související s uţíváním mobilních ICT a následně vyhodnocovali jejich relevanci vzhledem k tématu a cílu naší práce, ve které chceme odpovědět na hlavní výzkumnou otázku Jak redaktoři RZ ČT Brno uţívají mobilní ICT v rámci kaţdodenních pracovních rutin televizního novináře. Témata jsme roztřídili do čtyř hlavních okruhů a k nim přiřazovali související výpovědi jednotlivých respondentů. Také tyto výpovědi jsme potom roztřídili do několika podtémat. Pro názornost jsme je zaznamenali do tabulky: Tabulka 5: Kódování při analýze výzkumných rozhovorů
1.
Tematický okruh
Relevantní podtémata
Pořízení/nákup mobilních ICT
- důvody vedení redakce - důvody vnímané redaktory - aktuální primární účel - způsob výběru a nákupu technologií - rozdíly v postojích dřívějšího a současného vedoucího redakce
2.
Konkrétní technologie a jejich
- mobilní telefony
výhody/nevýhody z hlediska práce
- tablety - netbook - fotoaparáty
3.
Ţánry pouţívání mobilních ICT
- spolupráce s webem - pořizování materiálů pro účely televizní relace (mojo) - komunikace s redakcí - technologie jako pomocník redaktora v terénu
128
Viz kap. 3.3.4 této práce – Postu při analýze dat.
- 87 -
4.
Okolnosti/podmínky podstatné pro
a) Technické faktory
osvojení a pouţívání mobilních ICT
- vybavení v redakci - technické podmínky vnější - technické podmínky vnitřní b) Ekonomické faktory b) Lidské faktory - sebepojetí televizních reportérů - motivace - postoje obecně - postoje týkající se kvality
Na základě těchto tematických okruhů jsme poté formulovali čtyři vedlejší výzkumné otázky: 1) Co bylo účelem mobilních ICT v RZ ČT Brno? 2) Která zařízení z těch, jeţ měli v redakci k dispozici, redaktoři RZ ČT Brno preferovali při práci a proč? 3) Jak uţívání mobilních ICT v RZ ČT Brno ovlivnilo kaţdodenní pracovní rutiny televizních novinářů? 4) Jaké okolnosti měly vliv na osvojení a uţívání mobilních technologií v RZ ČT Brno?
V následujících čtyřech kapitolách tedy budeme hledat odpovědi na tyto vedlejší otázky a jejich shrnutím se potom pokusíme odpovědět na naši hlavní výzkumnou otázku.
4.2.1 Účel mobilních ICT V dané redakci jsme zjistili uţívání těchto mobilních ICT: tzv. chytrých telefonů s internetovým připojením, dvou tabletů s internetovým připojením, jednoho netbooku (tj. malý přenosný počítač s internetovým připojením) a kompaktních fotoaparátů s moţností připojení k tabletům nebo přenosným počítačům a jednoho „chytrého“ fotoaparátu s internetovým připojením. - 88 -
Dané technologie se v redakci postupně začaly objevovat v první polovině roku 2011, tedy v době, kdy RZ ČT Brno vedl Bývalý šéfredaktor, a zároveň v období vývoje webu, který jsme označili jako druhou fázi. 129 Jak nepotvrdil Bývalý šéfredaktor, daná zařízení se pořídila pouze v brněnské redakci z rozhodnutí jejích vedoucích pracovníků, nešlo tedy o opatření v rámci zpravodajství nebo regionálních redakcí v celé instituci. 130 Rozhodli jsme se zjistit, co podnítilo pořízení těchto zařízení v dané redakci, jak důvody vnímali redaktoři a co chápali jako hlavní účel přítomnosti těchto zařízení v redakci
Vedlejší výzkumná otázka 1: Co bylo účelem mobilních ICT v RZ ČT Brno?
Všech respondentů jsme se v rozhovorech ptali, co vnímali jako důvod nebo podnět k pořízení mobilních ICT v redakci. Jako podnět k postupnému nákupu těchto zařízení mnozí z nich označili právě vznik webové redakce. „Televize, speciálně ta naše regionální, není úplně závislá na sto procentech na tom, ţe tu informaci musí přinést hnedka. Máme docela málo takových těch hyperaktuálních věcí, nicméně ve chvíli, kdy se rozjel web, tak ten web stojí na tom, ţe ty informace se tam objevují rychle, můţou být i trošku kusé, postupně se doplňují.“ (Bývalý šéfredaktor) „Já si myslím, ţe to přinesli kvůli webu. K tomu, abychom dokázali co nejrychleji dostat ty informace z placu na web.“ (Redaktor 1)
Na druhou stranu mobilním technologiím řada respondentů v době rozhovoru přisuzovala jiný primární účel, a to obvykle vztaţený ke způsobům pouţití pro televizní relace, jeţ u nich byly dominantní. „No já si myslím, ţe to tady je pro zrychlení a zpohodlnění tý práce. Protoţe kdyţ třeba mám ten iPad, tak si potom můţu psát text reportáţe uţ přímo do toho iPadu. Přijedu a mám to hotový.“ (Redaktor 3) „(…) i na cestě si třeba můţu domluvit natáčení, protoţe mám moţnost si ty informace, který potřebuju, prostě stáhnout, najít si je. (…) Je to takový jednodušší, neţ ţe člověk volá zpátky do redakce a tady mu to někdo najde. Je takovej víc sám za sebe.“ (Redaktor 6)
129 130
Viz kap. 3.1.2.1 této práce. Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem.
- 89 -
Většina respondentů z našeho vzorku připustila, ţe účel uţívání těchto technologií se postupně proměňoval. „Ono to bylo původně kvůli tomu webu, ţe jo. Abysme prostě byli propojený s webem, abysme tam rychle dodávali informace a prostě to bylo aktuální. Ale tak jako zpětně to pomáhá i nám.“ (Redaktor 4)
Konkrétním – moţným i redaktory preferovaným – způsobům uţití těchto zařízení se budeme věnovat v samostatné kapitole. Můţeme však konstatovat, ţe se mobilní ICT staly předmětem uţivatelské kreativity, o které v souvislosti s novými technologiemi hovořila například Maria Bakardjieva,131 a hlavní účel těchto zařízení vnímali různí pracovníci rozdílně v závislosti na vlastních uţivatelských preferencích a způsobech, jak se tato zařízení naučili pouţívat při kaţdodenní práci. Vedení redakce tyto způsoby neomezovalo, 132 ale v podstatě je předem ovlivnilo samotnou volbou konkrétních zařízení s určitými charakteristikami a moţnostmi pouţití v různých podmínkách.
Faktor „technologického vůdce“ Při analýzách rozhovorů s redaktory jsme u dvou respondentů zaznamenali kritické postoje týkající způsobu výběru těchto technologií. Redaktor 2 se vyjádřil kriticky ke způsobu výběru a nákupu těchto zařízení, podle Redaktora 1 nebyl dostatečně vyuţíván jejich potenciál. „Myslím si, ţe to bylo trošku podceněný. Ţe tam v podstatě ten nákup těch technologií trošku předcházel nějaké třeba diskusi nebo rozboru toho, jak by se vůbec ty technologie mohly vyuţívat, v čem by nám mohly pomoct. Já uţ jsem před tím navrhoval, ať se koupí nějaký netbooky s internetem, tehdy se to ještě smetlo s tím, ţe by se to asi ani nevyuţilo. Pak se teda nakoupily iPady.“ (Redaktor 2)
Všimli jsme si, ţe ve výběru i ve směřování způsobu uţívání mobilních ICT zprvu významně figurovala osobnost šéfredaktora/vedoucího redakce – pro naše účely jsme tento jev pracovně nazvali faktorem „technologického vůdce“. V případě Bývalého šéfredaktora několik respondentů uvedlo, ţe ho vnímali jako „technologického nadšence“, který se nejen dobře orientoval v samotných technologiích, ale zajímal se i o nejnovější trendy ve zpravodajství.
131 132
Viz kap. 2.3.3 této práce – Nové technologie v rukou novinářů. Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem.
- 90 -
„(Bývalý šéfredaktor) je člověk, který je hrozně zapálený do nových technologií a nejenom technologií, vůbec nových médií a různých nových přístupů v ţurnalistice. Bylo to hodně vidět, ţe za (Bývalého šéfredaktora) to byl on, kdo dával podnět k tomu, jezděte na kurzy videoţurnalistiky. (…) v tomhle směru byl docela vizionář.“ (Zástupce webu 2) „Za (Bývalého šéfredaktora) bylo vidět, ţe on se snaţí tady tyhle trendy sledovat a ty technologie…“ (Redaktor 2)
Z výpovědí některých respondentů také vyplynulo, ţe Bývalý šéfredaktor měl u redaktorů a dalších pracovníků v tomto směru autoritu133 – můţeme ho tedy označit za „technologického vůdce“ v dané redakci. Redaktor 2 ale upozornil na to, ţe redaktoři za jeho vedení nedostávali prostor se k výběru zařízení předem vyjádřit. „Myslím si, ţe prostě občas tam třeba ty nákupy technologií, jak uţ jsem říkal, probíhaly (…) nárazově, moţná bez nějaké větší připravenosti, nebo… Nechci říkat studie, ale nějaký jako domluvy, diskuse o tom konkrétním vyuţívání. Ţe to bylo jako takový narychlo.“ (Redaktor 2)
I z rozhovoru s Bývalým šéfredaktorem je zřejmé, ţe se o nákup aktivně zajímal a výrazně se angaţoval při výběru daných zařízení společně s pracovníky produkce, případně pracovníky technického oddělení. Naopak Současný vedoucí redakce přiznal, ţe v technologiích se sám moc neorientoval a výběr zařízení nechával spíše na pracovnících produkce. „Přijdou za mnou – seš pro, abychom pořídili, nevím, stativ na ten iPhone? Kdo to pouţívá? (Redaktor 1), (Redaktor 2)? Tak jdu za nima – potřebujeme to? Oni řeknou – jo, potřebujem. Tak jdu na produkci a řeknu – jo, kupte to. A oni vyberou ten typ.“ (Současný vedoucí redakce)
Na druhou stranu se několik respondentů shodlo v tom, ţe se s příchodem Současného vedoucího redakce situace prakticky nijak nezměnila. 134 Ačkoliv Bývalý šéfredaktor uţ tímto směrem neměl v redakci tak výrazný vliv jako dříve, pouţívání technologií tam pokračovalo. Respondenti z našeho vzorku uváděli, ţe pouţívání technologií při práci uţ v době našeho výzkumu povaţovali za běţnou praxi. „Já myslím, ţe se počítá s tím, ţe prostě se s nima (novými technologiemi při práci, pozn. taz.) budeme setkávat čím dál tím víc. (…) Uţ to není tak, ţe by člověk jel na natáčení a nebyl v
133 134
Viz např. rozhovor se Zástupcem webu 2. Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem, Redaktorem 1 a Zástupcem webu 2.
- 91 -
kontaktu s redakcí celou dobu kromě nějakých pár telefonátů. Ţe se ty informace i jakoby šířej po víc kanálech.“ (Redaktor 3) „Tak ono se to jakoby usadilo. Ţe prostě ten iPad je uţ prostě pro nás jako standardní věc, uţ se prostě tak nějak domlouváme a nikdo to tam uţ nijak moc neřeší…“ (Redaktor 4)
Jak ale zmínil Zástupce webu 1, Současný vedoucí redakce zřejmě přesunul hlavní pozornost směrem od webového zpravodajství spíše k novým postupům při práci pro televizní zpravodajství. 135 Někteří respondenti z řad televizních redaktorů naopak ocenili, ţe pokud za Současným vedoucím redakce s něčím (co se týkalo technologií a jejich uţití) přišli, měli v něm obvykle podporu. Potvrdil to i Současný vedoucí redakce.136 „(…) musím říct, ţe mně podporuje, ţe vnímá, ţe to je trend, kterému se asi nedá nějak vyhnout, jít mimo ten proud, a ţe v tom jako z té strany cítím podporu i přesto, ţe třeba řekněme nějaký ten technický úsek tady těch televizních pracovníků není tomu úplně nakloněn.“ (Redaktor 2)
Za „technologického vůdce“ Současného vedoucího redakce nepovaţujeme. Všimli jsme si ale, ţe tato role se od vedoucího redakce přesunula zřejmě na Redaktora 2, u kterého jsme zaznamenali kritiku vůči postupu předchozího šéfredaktora. „(Současný vedoucí redakce) se třeba nijak zvlášť neangaţuje v tom, ţe by se osobně asi snaţil třeba vyhledávat nějaký tyhle metody, nicméně teď se o to trošku snaţím i já, třeba jako v tom vyuţívat mobilní telefon při natáčení, a to nejenom pro web, ale třeba i do těch televizních reportáţí.“ (Redaktor 2)
Z výzkumných
rozhovorů
vyplynulo,
ţe
Současný
vedoucí
redakce
často
s Redaktorem 2 řešil záleţitosti technického vybavení a právě o Redaktorovi 2 někteří další respondenti hovořili jako o člověku se zájmem o technologie a zkoušení nových postupů. Podle Mertona137 bychom tedy Redaktora 2 mohli zařadit do kategorie inovátorů. Podstatné zde ale bylo, ţe mu nové vedení redakce dalo prostor podílet se na změnách týkajících se nových technologiích.
135
Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 1. Viz Přílohy, rozhovor se Současným vedoucím redakce. 137 Viz kap. 2.1.2 a 2.3.3 této práce. 136
- 92 -
Shrnutí Zjistili jsme, ţe zavedení mobilních ICT a rozvinutí některých způsobů jejich vyuţívání v dané
redakci
vycházelo
především
z iniciativy
Bývalého
šéfredaktora
coby
„technologického vůdce“, jak jsme tento faktor pracovně nazvali. Povaţujeme za pravděpodobné, ţe bez jeho osobního vlivu by se v redakci některé z technologií moţná pouţívat vůbec nezačaly, nebo by se tam minimálně dostaly výrazně později, aţ po jejich masovějším rozšíření mezi běţnými uţivateli. Působení tohoto faktoru si všimla i výzkumnice Sue Wallace, která však hovořila o „agentech změny“. 138 Nemůţeme tedy zcela jednoznačně říct, ţe hlavním impulsem pro zavedení mobilních ICT v dané redakci byl vznik webové redakce. I iniciativu směrem ke změnám způsobu práce na webu totiţ připisujeme Bývalému šéfredaktorovi. Jsme přesvědčeni, ţe námi hledané podněty či důvody byly silně spojené s jeho osobností, zájmem o nové technologie nebo trendy ve zpravodajské práci ve smyslu nadšení a vizionářství. Současný vedoucí redakce uţ nebyl v těchto ohledech tak aktivní a angaţovaný, na druhou stranu jsme u něj zaznamenali kladný postoj vůči nastaveným trendům – a co je podstatné – vstřícnost vůči podnětům ze strany dalších členů redakce. Otevřel se tak větší prostor pro inovátory z řad redaktorů, kteří dostali větší moc ovlivnit další vývoj pracovních rutin v redakci z hlediska pouţívání technologií. Stejně tak Sue Wallace uvedla, ţe získání vlivu v tomto směru nezáleţelo na délce zkušeností nebo pozici v dané redakci. 139 Zároveň jsme v redakci zaznamenali působení konvergence, jak ji popsali například Reifová a kol. nebo Deuze.140 Nové způsoby práce původně vymezené spíše pro spolupráci s webovou redakcí postupně pronikaly i do běţné televizní práce, došlo tedy ke sbliţování, někdy dokonce překrývání pracovních postupů obou částí redakce. Konkrétním způsobům pouţívání mobilních ICT se budeme blíţe věnovat ve třetí podkapitole. Před tím se zaměříme na charakteristiky konkrétních zařízení a uţivatelské preference.
138
Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy. Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy. 140 Viz Úvod této práce. 139
- 93 -
4.2.2 Zařízení a vyuţívané aplikace Zjistili jsme, ţe v dané redakci neexistovala ţádná pravidla, která by striktně určovala, která zařízení mají redaktoři pouţívat k určitým účelům.141 Volba tak z velké části závisela na jejich vlastním výběru, případně domluvě s editorem webu nebo editorem vysílání. Nyní se budeme věnovat jednotlivým přístrojům z hlediska jejich uţivatelských preferencí u redaktorů a výhod a nevýhod při práci redaktorů v terénu.
Vedlejší výzkumná otázka 2: Která zařízení z těch, jeţ měli v redakci k dispozici, redaktoři RZ ČT Brno preferovali při práci a proč?
4.2.2.1 Mobilní telefony Všichni redaktoři z našeho vzorku, internisté i externisté, jeţ museli mít vybavení vlastní, měli v době našeho výzkumu tzv. chytrý telefon s internetovým připojením. V době, neţ redakce pořídila tablety a netbook, byly právě mobilní telefony hlavním prostředkem pro komunikaci s webovou sekcí a také jedinou moţností, jak mohli redaktoři z terénu zaslat webovým redaktorům fotografie z místa natáčení. „Důvod, byl ten, ţe já jsem chtěl, aby na webu se objevovaly fotky ne ilustrační, (…) kdyţ uţ o něčem píšem, tak ať je tam ta konkrétní fotografie.“ (Bývalý šéfredaktor)
Z toho důvodu dostali i externisté od šéfredaktora nařízeno, ţe musejí být vybaveni telefonem s internetovým připojením. „(…) aby se to nemuselo posílat MMSkou, coţ by sníţilo kvalitu toho snímku.“ (Zástupce webu 2)
Externisté měli k práci mobilní telefony podle vlastní volby, internisté měli k dispozici telefony sluţební. Krátce před naším výzkumem v redakci došlo k výměně sluţebních telefonů, interní redaktoři (v našem výzkumu redaktoři 1, 3, 5 a 6) dostali dotykové telefony značky HTC Desire C vybavené fotoaparátem.142 Dříve měli redaktoři klasické tlačítkové nebo polodotykové sluţební telefony. Redaktor 3 přiznal, ţe zprvu měl problém si na nový telefon zvyknout. Jiní respondenti ale takový problém s telefonem neuváděli.
141 142
Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem. Rozlišení kamery je 5 megapixelů, neobsahuje blesk.
- 94 -
„Docela mi trvalo, neţ jsem ho vůbec zapnul, protoţe jsem se ho strašně bál, měl jsem pocit, ţe mě to jako rozčiluje, ţe to je ten dotykovej a ţe nevím, co s ním. A pak najednou to bylo tak strašně intuitivní… ţe jsem si na něj okamţitě zvykl… a je mi to pohodlný.“ (Redaktor 3)
Postupné přijetí nové technologie Redaktorem 3, kterého bychom podle jeho výpovědí mohli označit za osvojitele inovací spíše v kategorii pozdní většiny, můţeme podle Rogerse143 interpretovat na základě charakteristik daného zařízení: daný chytrý telefon s dotykovým displejem Redaktor 3 přijal díky tomu, ţe jej na základě vlastní zkušenosti vyhodnotil jako inovaci málo komplexní (intuitivní), kompatibilní a relativně výhodnou (pohodlnost pro pouţívání). Z našeho vzorku však pouze Redaktor 5 mobilní telefon označil za momentálně preferované zařízení k většině pracovních úkonů, při kterých bylo potřeba vyuţít mobilní ICT. Projevil spokojenost s tím, ţe měl konečně sluţební telefon s dostupným internetem. Nový telefon povaţoval za dostatečně kompatibilní se svými pracovními potřebami. „(…) nás redakce konečně vybavila chytrými telefony, ve kterých je zabudován internet, coţ mi bohatě stačí, protoţe jako ten internet v terénu je hodně důleţitý. (…) Před tím, neţ jsme měli internet v mobilu, tak jsem si iPad brával poměrně pravidelně. Teď uţ ho nepotřebuju.“ (Redaktor 5)
Z rozhovorů s redaktory jinak vyplynulo, ţe od pouţívání mobilních telefonů například k pořizování fotografií se s příchodem tabletů a netbooku (případně dalších zařízení) v redakci postupně upouštělo. Redaktor 1, kterého bychom mohli zařadit spíše do kategorie rané většiny osvojitelů, projevil k novému sluţebnímu telefonu na rozdíl od Redaktora 5 poměrně zásadní výhrady „Máme tady ten s prominutím krám, který má foťák horší neţ to, co jsme měli před tím. A ten foťák třeba neumí zaostřit nebo není tady světýlko, takţe kdyţ je trošičku tma, tak je to úplně ztracené.“ (Redaktor 1)
Podle Rogerse můţeme tyto výhrady interpretovat tak, ţe Redaktor 1 nový telefon nepovaţoval za dostatečně výhodný (horší neţ předchozí přístroj) nedostatečně kompatibilní s jeho potřebami při práci (nemoţnost fotit v nepříznivých světelných podmínkách). Nové sluţební telefony byly nově vybavené aplikací, ze které mají redaktoři přístup do pracovní e-mailové schránky a redakčních kontaktů, ke kterým je jinak omezený přístup
143
Viz kap. 2.1.1 této práce.
- 95 -
pouze z počítačové sítě v budovách České televize. Dříve byla tato aplikace pouze v iPadech a její dostupnost i ve sluţebních telefonech označili interní redaktoři z našeho vzorku jako pozitivum. Pouze Redaktor 3 zmínil, ţe neustálá dostupnost pracovní e-mailové korespondence je pro ni svým způsobem stresující. „Nevýhoda je ta, ţe mně to tady furt píše ty počty těch přijatejch zpráv a furt se na ten email dívám a furt jako mám pocit, ţe jsem stíhaný těma zprávama, takţe furt to promazávám.“ (Redaktor 3)
V dané redakci jsme si všimli rozvoje mobilní ţurnalistiky, které se ale budeme blíţe věnovat později. Tzv. „mojo“ kurz v redakci absolvovali tři redaktoři, všichni tři byli zároveň našimi respondenty (redaktoři 1, 2 a 5). K této práci redaktoři nejčastěji zmiňovali přístroj iPhone, se kterým se redaktoři učili pracovat na kurzech. 144 Redaktor 2 měl tento přístroj i s vybavením vlastní, ale v redakci byl i jeden iPhone dostupný k zapůjčení.
4.2.2.2 Tablety V redakci byly redaktorům k dispozici dva tablety značky Apple, konkrétně iPad 2, vybavené kamerou s rozlišením 0,7 megapixelů. Prvním iPadem v redakci byl ale vůbec první typ tohoto tabletu iPad 1 bez zabudované kamery. Důvodem pro pořízení tabletů byla podle Bývalého šéfredaktora komplexnost tohoto zařízení ve srovnání s moţnostmi, které v té době nabízely běţné chytré telefony. Na druhou stranu iPad vyhodnotil jako uţivatelsky jednodušší neţ klasické přenosné notebooky. „Mně ten iPad přišel jako komplexní záleţitost, kde nahraju nějakou aplikaci, ta aplikace je určená pouze k nějakým jednoduchým přenosům, a to zařízení je poměrně stabilní a já nemusím toho redaktora vlastně nutit hrabat se někde v notebooku, kde můţe být víc věcí, víc programů, je to třeba sloţitější. (…) V době, kdy my jsme to zaváděli, tak chytrý telefony nebyly ještě (…) tak rozšířený a byly poměrně drahý. (…) Ten iPad skýtal jistou moţnost relativně komfortního psaní nějakého textu a zároveň s připojením klasickýho foťáku jsme byli schopní dostat docela dobrý záběry a fotky.“ (Bývalý šéfredaktor)
Zároveň však připustil, ţe při současných technologických moţnostech by si redaktoři zřejmě vystačili pouze s chytrými telefony.
144
Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 2.
- 96 -
„Samozřejmě ta situace se posunula, a teďka jde dělat v podstatě to všechno uţ jenom s tím telefonem. Ale ve chvíli, kdy jsme to zaváděli, tak to úplně nešlo, proto vznikla tady ta kombinace iPad tehdy bez foťáku a k tomu foťák.“ (Bývalý šéfredaktor)
Redakční tablety byly v době našeho výzkumu vybavené internetovým připojením přes 3G síť, internetovým prohlíţečem, přístupem do pracovní e-mailové komunikace a redakčních kontaktů. Disponovaly také funkcí navigace nebo dvěma standardně vyuţívanými aplikacemi SimpleNote (umoţňuje sdílení poznámek) a Dropbox (sdílené úloţiště souborů, především fotografií nebo videí), prostřednictvím kterých mohli redaktoři v terénu komunikovat s redakcí, ať uţ například editorem vysílání, nebo redaktory webu.145 Pracovníci RZ Brno měli k těmto aplikacím přístup z kteréhokoliv počítače s internetovým připojením nejen v redakci. Výběr tabletu právě od značky Apple vysvětlil Bývalý šéfredaktor tím, ţe první iPad z řady 1 tohoto přístroje se do redakce dostal poměrně brzy v době, kdy nabídka jiných značek ještě nebyla velká. O jiném tabletu neţ o iPadu tedy ani neuvaţoval. 146 Z toho však také vyplývá, ţe pro redaktory byl první pořízený tablet novým zařízením, se kterým (alespoň respondenti z našeho vzorku) neměli aţ do té doby ţádné zkušenosti. S tím zřejmě souvisí skutečnost, ţe některým redaktorům trvalo delší dobu, neţ si na jeho pouţívání při práci zvykli. „Všichni k tomu byli takoví - já nevím, kde, co, jak spustím, a nerozbiju to, a co kdyţ… řešili jsme takové docela banální věci, třeba jak nabiju iPad a kde ho vůbec zapnu, mně se pořád nějak otáčí, kdyţ s ním pohnu nahoru dolů. Takţe ti redaktoři se vlastně museli naučit celé to ovládání.“ (Zástupce webu 2) „Ze začátku mi to vadilo, protoţe já jsem ani dotykovej telefon neměl, nic. (…) Aţ po asi dvou pokusech jsem zjistil, ţe to není aţ tak sloţitý.“ (Redaktor 3)
Podle Bývalého šéfredaktora byla ovšem taková reakce redaktorů standardní a postupné osvojování této technologie redaktory rozhodně nepovaţoval za problematické. „Bylo to tak jako kaţdá nová věc, která se zavádí, tak prostě naráţí na (…) jistou nechuť těch lidí zkoušet nové věci, protoţe v té práci toho i tak mají hodně a teď jim vlastně někdo jakoby ještě přidává navíc něco.“ (Bývalý šéfredaktor)
145 146
Viz Přílohy, dokument „Manuál k iPadu.“ Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem.
- 97 -
Redaktoři shodně uváděli, ţe při zavedení této nové technologie neprošli ţádným speciálním školením. Instruktáţ byla většinou řešena individuálně s pracovníky produkce nebo díky vzájemné mezi kolegy. 147 Z iniciativy Bývalého šéfredaktora pro ně sice vzniklo instruktáţní video, které ukazovalo některé základní úkony, redaktoři z našeho vzorku ho však hodnotili jako neuţitečné. „Nejlíp se to člověk naučí, kdyţ to pouţívá. Takţe hlavní bylo začít to brát s sebou, zkoušet, co to umí, zjišťovat a… teď uţ si myslím, ţe jsme se s tím všichni naučili, a myslím, ţe kdyby nám teďka kaţdému rozdali iPad, tak to jako s radostí přijmeme a pouţíváme ho kaţdý den.“ (Redaktor 1)
Na základě výpovědí různých respondentů můţeme konstatovat, ţe adopce tabletů redaktory byla v RZ ČT Brno poměrně úspěšná. Většina redaktorů z našeho vzorku, s výjimkou redaktora Redaktora 5, který preferoval spíše chytrý telefon s internetem, 148 si na pouţívání tabletů při práci postupně zvykla, a to nezávisle na tom, jak se obecně stavěli k novým technologiím. Přisuzujeme to však hlavně skutečnosti, ţe se redaktoři s danou technologií seznámili a postupně se ji naučili pouţívat i k jiným účelům, neţ byla původně spolupráce s webem. To znamená, ţe si v ní našli moţnosti, které mohly usnadnit také jejich běţné pracovní úkony při přípravě reportáţí pro televizní relaci. „Ze začátku mě to hrozně otravovalo, jak jsme to tahali s sebou a prostě ještě to byla práce navíc psát tam a posílat fotky. (…) Ale pak člověk zjistil, jak mu to můţe pomoct. (…) Rozhodně je to lepší verze neţ internet v mobilu, kde všechno je to takový zhuštěný. Takţe jako zpětně uznávám, ţe je to dobrá věc.“ (Redaktor 4)
Na základě osobních zkušeností redaktoři technologii postupně vyhodnotili – v Rogersově terminologii149 – jako relativně výhodnou a kompatibilní se svými potřebami při práci, a to i přestoţe uţívání technologie nejprve vnímali spíše jako vynucené ze strany webové sekce. Významnou roli v osvojení technologie sehrála i její modifikovatelnost – tedy moţnost přizpůsobit její uţívání různým kaţdodenním pracovním úkonům. Na základě podnětů redaktorů tak byla do tabletů po nějakém čase například nainstalována aplikace s redakčními kontakty. 150
147
Viz Přílohy, rozhovory s redaktory. Ovšem dříve, neţ dostal nový sluţební telefon s internetem, preferoval právě tablet (Redaktor 5). 149 Viz kap. 2.1.1 a 2.3.3 této práce. 150 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 148
- 98 -
Jak uţ jsme ale zmínili, Redaktor 1 tento postup při zavádění nové technologie kritizoval s tím, ţe mu nepředcházelo lepší promyšlení moţností vyuţití. „Takţe si myslím, ţe to bylo takové trošku, ţe se něco koupilo, aniţ by se úplně přesně vědělo, jak to budem vyuţívat. Spíš se to ti redaktoři (…) museli sami časem jako naučit vyuţívat a zjišťovat a zkoušet si, moţná metodou pokus-omyl, v čem jim to pomůţe a v čem to naopak není úplně nejšťastnější.“ (Redaktor 1)
Pokud zde aplikujeme Mertonovu teorii151, dá se říct, ţe mezi redaktory ve vztahu tabletům jako nové technologii vyuţívané při práci obecně převládl konformismus. Přispělo k němu ale původně deviantní chování, kdy redaktoři coby uţivatelé sami hledali způsoby, jak by se technologie dala vyuţít i směrem k televizní zpravodajské práci, ačkoliv to zprvu nebylo jejím hlavním účelem. Pokud ale budeme na práci redaktorů, ať uţ pro web, nebo pro televizní relaci, pohlíţet v logice konvergence jako na celek, mohli bychom chování redaktorů, kteří původně pouţívali tato zařízení výhradně pro účely webové redakce a tuto normu povaţovali za obtěţující při dalších povinnostech, označit ve vztahu k práci v redakci jako celku za ritualistické. Konkrétním způsobům uţití technologií i směrem k televizní práci se budeme podrobněji zabývat u další kapitoly.
4.2.2.3 Netbook Netbook je malý přenosný počítač rovněţ s internetovým připojením a umoţňující práci se stejnými aplikacemi jako v iPadech (Dropbox, SimpleNote). V redakci byl k dispozici jeden takový přístroj zn. Samsung. Z uţivatelského hlediska bychom netbook mohli povaţovat za technologii podobnou tabletům. Jak jsme ale zjistili, většina redaktorů z našeho vzorku dávala z této dvojice přednost spíše tabletům. Argumentovali jejich lepší skladností, rychlostí nebo pohodlností pouţití například při cestě v autě. „Vyberu si spíš ten iPad, protoţe je to menší a skladnější, moţná i ta baterka tam vydrţí dýl (…). Ten netbook vezmeš, otevřeš a teďka čekáš pět minut, neţ to najede, pak neţ se to připojí k tomu internetu (…). IPad fakt vezmu a uţ píšu.“ (Redaktor 1)
151
Viz kap. 2.1.2 a 2.3.3 této práce.
- 99 -
„Já jsem si netbook vzal minulý týden úplně poprvé, protoţe jsem potřeboval něco zkopírovat na flashku.“ (Redaktor 5) „Kdyţ člověk jede v autě, má to na kolenou, tak je jednodušší mít to na tabletu, tu jednu obrazovku.“ (Redaktor 3)
Z našeho vzorku pouze redaktor Redaktor 2 uvedl, ţe naopak upřednostňoval netbook, a to z hlediska většího pohodlí při psaní na klasické klávesnici. „Protoţe se mi v tom fakt líp píšou ty poznámky. Hlavně tam je jednodušší psaní s diakritikou, který tady na tom iPadu je takový trošku nelogický, ţe tam teda buď se dá psát bez diakritiky, anebo šíleně pomalu, takţe mně vyhovuje ten netbook.“ (Redaktor 2)
Jiní respondenti uváděli, ţe si zvykli psát i na tabletech a nedělá jim to uţ problémy a naopak jsou přesvědčeni, ţe psaní na tomto zařízení je pohodlné.
152
Pokud ovšem nebylo
nutné psát s diakritikou, coţ ale Redaktor 6 nepovaţoval za nutné, jelikoţ texty poté před publikací editovali redaktoři webu. Redaktor 2 uvedl, ţe tablet před netbookem upřednostňoval spíše k účelům, kdy nepotřeboval hodně psát. Na druhou stranu byl přesvědčený, ţe by si redakce vystačila pouze s netbooky, jejichţ pořizovací cena byla podle něj niţší. „Samozřejmě ten iPad má výhodu, ţe je takovej skladnější (…) a na to, kdyţ si třeba člověk chce něco hledat na internetu, narychlo potřebuje shánět informace, tak je to moţná takový pohotovější. Nicméně (…) si nejsem úplně jistej, jestli my to jako vyuţijeme natolik, ty nějaká specifika toho zařízení, aby to třeba vyváţilo to, kolik je ta pořizovací cena.“ (Redaktor 2)
Netbook byl v dané redakci méně vyuţívanou mobilní technologií. Byl spíše alternativou pro ty, kdo například k určitým účelům (nutnost více psát) povaţovali tablet za méně pohodlnou technologii, jelikoţ práce na netbooku je více podobná práci na běţném osobním počítači, nebo k řešení méně častých úkonů, které nebylo moţné provést s pomocí tabletu (kopírování dat z flash disku). Zároveň v redakci slouţil jako třetí přístroj pro případ, ţe redaktor si s sebou potřeboval některé mobilní zařízení vzít, ale oba tablety byly uţ v zápůjčce u jiných redaktorů.153
152 153
Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 3 a Redaktorem 6. Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 4.
- 100 -
Na základě komparace netbooku a tabletů z hlediska uţivatelských preferencí v redakci můţeme konstatovat, ţe osvojení tabletů ke kaţdodenní práci bylo u redaktorů v dané redakci skutečně úspěšné, a to díky zmíněným vlastnostem této technologie přinášející výhody při práci a uţivatelské pohodlí.
4.2.2.4 Fotoaparáty V redakci byly k dispozici čtyři kompaktní fotoaparáty zn. Canon. Jelikoţ neměly přímé internetové připojení, tato zařízení úplně neodpovídala naší definici mobilních ICT. Jak jsme ale zjistili, kompaktní fotoaparáty byly pouţívány jako doplněk jiných zařízení – tabletů nebo netbooku, kam bylo moţné fotografie z fotoaparátu přes kabel nahrát a poté uploadovat do aplikace Dropbox nebo například odeslat e-mailem. 154 Jejich pořízení rovněţ souviselo se vznikem webové redakce a snahou o to, aby se u online článků objevovaly aktuální fotografie.155 Pouţití kompaktních fotoaparátů mělo dvě roviny. Jednak si je s sebou redaktoři brali do terénu a po jejich návratu do redakce si z fotoaparátů webová redakce stáhla fotografie do počítače.156 Tento postup se pouţíval u témat, kde byl zájem mít na web kvalitnější fotografie – jinak je totiţ weboví redaktoři běţně vybírali a upravovali z kamerových záznamů, odkud ale obrázky nedosahovaly uspokojivé kvality. „(…) my třeba chceme fotky u věcí, které jsou obrazově hezké a u kterých víme, ţe třeba z výstavy bude hezčí, kdyţ to bude focené z foťáku, neţ kdyţ to budem vybírat z toho natočeného materiálu.“ (Zástupce webu 2)
Druhou rovinou pouţití byla kombinace fotoaparátu a tabletu nebo notebooku, a to zejména u událostí (nehody, demonstrace, poţáry apod.), kde byl zájem dostat na web nebo do vysílání co nejrychleji alespoň aktuální fotografie z místa.157 Tato kombinace vznikla v situaci, kdy byl v redakci dostupný pouze tablet bez zabudovaného fotoaparátu. Někteří redaktoři ji ale pouţívali i po zakoupení iPadu 2, který sice fotoaparát měl, ale fotografie z něj povaţovali za málo kvalitní ve srovnání s jinými dostupnými moţnostmi. 158
154
Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. Viz Přílohy, rozhovor s Bývalým šéfredaktorem. 156 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 157 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2 a Editorem. 158 Viz Přílohy, rozhovor se Redaktorem 4. 155
- 101 -
Naopak redaktoři 1 a 3 uvedli, ţe samostatný tablet pouţívali k pořizování fotografií nejčastěji. „Protoţe je to vlastně nejjednodušší, ten tablet. Protoţe ten vyfotí taky, nemusí se nic nikam připojovat, je to jedním kliknutím a je to jednoduší podle mě.“ (Redaktor 3)
Zjistili jsme, ţe od pouţívání kompaktních fotoaparátů se mezi redaktory neujalo a obecně se od něj začalo upouštět, mimo jiné i díky pořízení dalších technologií – pořízení chytrého telefonu iPhone 4S zn. Apple a chytrého fotoaparátu zn. Samsung Galaxy Camera159, ze kterých bylo moţné fotografie v poměrně vysokém rozlišení a kvalitě160, případně videa, ihned uploadovat do aplikací, které redakce běţně vyuţívala u tabletů. Oba přístroje byly rovněţ dostupné k zapůjčení na produkci. Redaktoři 4 a 6 v rozhovorech uvedli, ţe tato dvě zařízení začali preferovat před tablety. „Radši fotím z toho novýho foťáku, protoţe je to úplně nejjednodušší, co můţe bejt.“ (Redaktor 6) „(…) není tam uţ potřeba ţádný kábl ani ţádné přenahrávání. (…) jim to usnadní práci, ţe s sebou nemusí vozit ten kabel a ještě iPad.“ (Zástupce webu 2)
Například Redaktor 5 ale preferoval posílání fotek prostřednictvím mobilního telefonu. „Kdyţ mi někdo řekne, ţe potřebuje nějakou fotku, aby mohl vydat článek, tak nemám problém s tím, abych mu přes ten mobil poslal v e-mailu v dobré kvalitě tu fotku, a nemusím s sebou tahat velikou krychli (tj. tablet, pozn. taz.).“ (Redaktor 6)
Pouţití fotoaparátu v mobilním telefonu (především v případě sluţebních přístrojů) nebo tabletů bez současného připojení kompaktního fotoaparátu například Zástupce webu 2 označil spíše za nouzové řešení, pokud u sebe redaktor nemá nic jiného.161 Redaktor 2 sice k focení také upřednostňoval pouţití mobilního telefonu, jako externista měl ale přístroj vlastní, vybavený kvalitní kamerou.162
159
Neslouţí ale k telefonování. Telefon iPhone 4S má kameru s rozlišením 8 megapixelů a je vybaven LED bleskem. Samsung Galaxy Cameradisponuje kamerou s 16 megapixelovým rozlišením 21x optickým zoomem, obrazovou stabilizací a bleskem. 161 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 162 Viz Přílohy, rozhovor se Redaktorem 4. 160
- 102 -
Co se týče pouţívání přístrojů k pořizování fotografií, z výzkumných rozhovorů nám vyplynulo, ţe redaktoři upřednostňovali co moţná nejjednodušší a pro ně nejpohodlnější řešení – kombinace tabletu a fotoaparátu, která obnášela nahrávání dat z jednoho přístroje na druhý prostřednictvím kabelu, se v redakci neujala. Zároveň se ale redaktoři ohlíţeli i na kvalitu – nebylo tedy moţné říct, ţe by se k úkolu pořizování fotografií, i kdyţ třeba jen pro účely webu, stavěli instrumentálně (ve smyslu ritualismu podle Mertonovy teorie 163). Domníváme se, ţe konkrétní volba pak byla ovlivněna souborem určitých zvyklostí uţivatele a jeho dalších preferencí vzhledem k dalším moţnostem vyuţití technologií. V případě pořizování fotografií totiţ naše zjištění nebylo moţné jednoduše interpretovat na základě obecného vztahu redaktorů k různým technologickým inovacím podle Rogersovy teorie, jak jsme původně předpokládali – například Redaktora 3 jsme v pasáţi věnované mobilním telefonům vyhodnotili z našeho vzorku jako zřejmě nejvýrazněji rezervovaného uţivatele vůči novým technologiím, Redaktora 1 naopak jako uţivatele se silnějším zájmem o nové technologie. V tomto případě se nám ale ukázalo, ţe při pořizování fotografií se chovali stejně.
Shrnutí V této kapitole jsme si dali za úkol nalézt odpověď na dílčí výzkumnou otázku, jaké technologie redaktoři preferovali při práci a proč. Odpovědět nemůţeme zcela jednoznačně ve smyslu konkrétní preferované technologie u všech redaktorů z našeho vzorku. Obecně můţeme říct, ţe redaktoři volili takové technologie, které oni sami vnímali z hlediska jejich potřeb nebo zkušeností jako málo komplexní (intuitivní, snadné k pouţití, snadno se na to dalo zvyknout), relativně výhodné (daly se vyuţít nejen pro účely webového zpravodajství, usnadňující práci obecně) a kompatibilní s jejich pracovními potřebami (pohotové, skladné, nepřekáţející, pohodlné k pouţívání, ale zároveň s kvalitními výstupy). Tyto vlastnosti popsal ve své teorii přijímání inovací Rogers. 164 Způsob jejich vnímání byl však u redaktorů individuální, ovlivněný zřejmě i dalšími zvyklostmi a osobními preferencemi uţivatele při práci i v mimopracovním ţivotě, na jejichţ kompletní odhalení naše analytická metoda nestačí a nelze je vysvětlit pouze zjednodušeným „roztříděním“ respondentů podle Rogersovy typologie příjemců inovací. 163 164
Viz kap. 2.1.2 a 2.3.3 této práce. Viz kap. 2.1.1 této práce – Rogers: Typologie osvojitelů inovací.
- 103 -
Jako velmi významnou vlastnost technologií pro jejich úspěšné osvojení redaktory jsme vyhodnotili také modifikovatelnost, která se ukázala jako velmi důleţitá z hlediska konvergence. Ačkoliv technologie byly zavedeny a zpočátku vyuţívány pouze pro omezené účely, někteří jedinci se začali chovat alternativně (ve smyslu inovátorů podle Mertona) a objevovali další způsoby uţití. Jak si ukáţeme v další kapitole, následně si je osvojili i další jedinci v rámci redakce, kteří vykazovali spíše konformní rysy. K něčemu takovému by ale nemohlo dojít v případě, ţe by pro to vlastnosti technologie samotné nevytvářely příznivé podmínky. Ty podle nás vyplývají uţ z charakteru nových médií jako takových, coţ ukazuje i aktualizovaná Rogersova S-křivka šíření technologických inovací. 165 Volba vhodného zařízení je ale podle nás stále klíčová – přestoţe v současnosti dochází v rámci trendu konvergence i ke sbliţování funkcí různých mediálních technologií, je potřeba věnovat pozornost i zdánlivě drobným detailům, jeţ mohou mít vliv na uţivatelské pohodlí ve specifických situacích, 166 v našem případě vyplývajících ze způsobu práce redaktorů mimo redakci (například potřeba hledání informací při jízdě v autě na místě spolujezdce nebo při přípravě na ţivý vstup v rušném prostředí mezi demonstranty apod.). Vzhledem ke zdůrazněným vlastnostem se jako velmi dobře osvojené zařízení u různých redaktorů ukázal tablet. Zjistili jsme ale také, ţe z hlediska některých způsobů uţití v době našeho výzkumu začali někteří jedinci preferovat chytré telefony, které dnes mohou svými specifiky tabletům snadno konkurovat (kvalitnější fotoaparát, skladnější, ale přitom pohodlné i pro práci s různými aplikacemi nebo hledání informací na internetu).
4.2.3 Ţánry uţívání mobilních technologií Maria Bakadjieva v díle Internet Society: The Internet in Everyday Life (2005) studovala uţívání osobních počítačů s internetovým připojením uţivateli v kaţdodenním ţivotě v prostředí jejich domácností. Na základě rozhovorů s respondenty kombinovaných se zúčastněným pozorováním rozlišila několik tzv. malých ţánrů uţívání a hledala určité vzorce chování respondentů při práci s internetem. Stabilizace některých ţánrů pouţívání technologií a postupné opouštění jiných se podle Bakardjievy „prolíná s procesy vynálezu, výběru, stabilizace a znovu posouzení konkrétních technologických forem na straně produkce generativního procesu technologie.“ 165 166
Tamtéţ. Viz Jenkins, kap. 2.3.3 této práce – Technologie v rukou novinářů.
- 104 -
(Bakardjieva 2005: 31)167 Ačkoliv v naší analýze rozhodně nepůjdeme aţ tak daleko, abychom zvaţovali reakce výrobců mobilních technologií jejich přizpůsobováním potřebám současných pracovníků ve zpravodajství, můţeme tento pohled přenést do prostředí zpravodajské redakce, kde v návaznosti na proměny způsobů uţívání mobilních technologií redaktory dochází k jejich stabilizaci coby zavedených vzorců chování. Tyto nově vzniklé vzorce chování významně intervenují do kaţdodenní práce redaktorů a fungování redakce, a tím dochází k ovlivnění pracovních rutin.
Vedlejší výzkumná otázka 3: Jak uţívání mobilních ICT v RZ ČT Brno ovlivnilo kaţdodenní pracovní rutiny redaktorů?
Zjistili jsme, ţe v dané redakci nebyly způsoby uţívání těchto technologií nijak omezovány, ať uţ nějakými psanými interními pravidly nebo například účelovými technickými opatřeními, kvůli kterým by redaktoři například nemohli vyuţívat určité aplikace nebo měli přístup pouze na některé internetové stránky. „To nikdy nebylo omezený (…) a nikdy ani nevznikl nějaký jakoby závazný manuál toho, co se jako můţe a co se nemůţe. (…) Je stanovený nějaký rámec toho, na co se něco pouţívá, ale pokud někdo přijde s nějakým kreativním nápadem, jak něco vyuţít dál, tak se tomu meze nekladou.“ (Bývalý šéfredaktor)
Tyto technologie tedy můţeme charakterizovat jako technologie otevřené. Jak uvedla Bakardjieva, mohou se potom stát předmětem kreativity uţivatelů (Bakardjieva, 2005: 14).168
Abychom mohli zodpovědět naši druhou vedlejší výzkumnou otázku, na základě rozhovorů s pracovníky redakce jsme rozdělili uţívání mobilních ICT do „ţánrů“ podle toho, k jakým účelům redaktorům slouţí a zda nějak ovlivnily předchozí praxi. Původně jsme předpokládali dva hlavní způsoby uţívání těchto technologií: pro účely spolupráce s webovou redakcí a spíše výjimečně také pro účely získávání audiovizuálních materiálů pro televizní relace. 169 Při analýzách rozhovorů se jednak ukázalo, ţe pouţívání mobilních zařízení stále více směřovalo k jejich vyuţívání směrem k televiznímu 167
Překlad Raková 2013. Viz kap. 2.3.3 této práce – Technologie v rukou novinářů. 169 Viz kap. 2.3.1 této práce – Od řemeslníka k videoţurnalistovi. 168
- 105 -
zpravodajství tím, ţe se v redakci začal rozvíjet, vedle mnohem dříve zavedeného videoţrnalismu, zcela nový způsob práce redaktorů – takzvaný mobilní ţurnalismus („mojo“). Kromě toho jsme si všimli nezanedbatelného významu dalších dvou rovin uţívání těchto technologií – pro jednodušší komunikaci mezi redaktorem v terénu a redakcí (tzn. nejen mezi televizním redaktorem a redaktorem webu, který stejné téma připravuje pro online vydání) a také jako všestranný pomocník redaktora v terénu. Těmto čtyřem ţánrům uţívání technologií se nyní budeme blíţe věnovat a všímat si, zda a jak zasáhly do kaţdodenních pracovních rutin redaktorů.
4.2.3.1 Spolupráce s webovou redakcí Jak jsme uţ uvedli, spolupráce mezi televizními redaktory a webovou částí redakce, ve smyslu předávání informací z terénu pro jejich rychlé umístění na web nebo například posílání aktuálních fotek, byla prvním způsobem vyuţití nových mobilních ICT v dané redakci.170 Zásadní význam měl hlavně při aktuálních událostech, kdy bylo potřeba publikovat informace na webu co nejdříve. Podle některých respondentů byl ale tento ţánr dříve vyuţíván více. Redaktoři 5 a 6 uvedli, ţe poţadavky webové redakce směrem k pouţití mobilních ICT podle nich v době našeho výzkumu uţ nebyly tak časté. „Ale oni uţ teď poslední dobou ani nechcou, kdyţ není nějaká váţně aktuálka typu nehoda, prostě ţe se zřítí vrtulník třeba, tak uţ nepoţadují to, aby se to všechno prostě fotilo.“ (Redaktor 6)
Zástupce webu 1 tuto skutečnost vysvětlil tak, ţe zpočátku byly tyto poţadavky častější i z toho důvodu, aby se redaktoři s novými technologiemi dobře seznámili a poté, kdyţ jejich pouţití bylo opravdu důleţité, neměli problém s jejich zacházením. 171 Předávání informací mezi redaktory v terénu a webem tak někdy probíhalo i v případech, kdy se sice nejednalo o ryze aktuální událost, ale třeba jen zajímavé téma připravované do večerní televizní relace a web měl zájem vydat k tématu článek ještě před tím, neţ se redaktor vrátil do redakce.172 Zároveň ale Zástupce webu 1 uvedl, ţe i on cítí, ţe tento způsob pouţití mobilních ICT se v redakci začal vytrácet. Zatímco on tuto skutečnost přisuzoval hlavně změně vedoucího
170
Viz kap. 4.2.1 této práce – Účel mobilních ICT. Vyplývá to také z dokumentu „Manuál k iPadu“, viz Přílohy. Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 1. 172 Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 2. 171
- 106 -
redakce, který podle něj web bere jako „nutné zlo“ a není tedy tomuto pouţití nakloněn tak, jako předchozí šéfredaktor,173 Redaktor 6 vyslovil přesvědčení, ţe to spíše souvisí celkově se změnou práce v redakci. „Teď je ten systém takový, ţe kdyţ není něco aktuálního… ono to často ani nejde ten den ven, takţe web to kolikrát ani ten den nezpracovává. (…) Ten boďák174 uţ je teď tak jakoby rozdělenej a nevejde se tam prostě tolik těch reportáţí. Tam je ten blok těch témat, který zabere většinou i dvanáct minut a pak vyjde tak na čtyři reportáţe denně, takţe to ostatní se postupně kupí. A web to nemůţe vlastně vydat, kdyţ to nejde ten den do vysílání.“ (Redaktor 6)
Je tedy moţné, ţe tyto změny souvisely s důrazem na embarga článků na webu.175 Neradi bychom se však dopouštěli generalizování, jelikoţ zástupci webu 2 a 3 ani jiní redaktoři ţádné takové změny v kooperaci s webem v tomto smyslu nezmiňovali. Je tedy moţné, ţe souvisely nejen s moţnou proměnou bodového scénáře televizní relace, ale například také s typem témat, které tito dva redaktoři připravovali nejčastěji. To by si však vyţádalo úplně jinou analýzu.
Z výzkumných rozhovorů vyplynulo, ţe spolupráci s webovou redakcí prostřednictvím mobilních ICT vnímali redaktoři jako zásah do jejich pracovních rutin především v začátcích – tedy v době, kdy byla v redakci tato zařízení nová, redaktoři se s nimi teprve učili zacházet a zatím je většina neuměla dobře vyuţívat i pro práci směrem k televizním relacím. Zjistili jsme, ţe v této době docházelo i k neshodám. „Třeba v té soudní síni - vyfoťte nám obţalovaného - ale ty potřebuješ za ním běţet s mikrofonem a zeptat se ho. Nestíháš u toho ještě fotit. (…)protoţe ten člověk tam bude chviličku a prostě pro nás je stěţejní mít ho na kameru.“ (Redaktor 4) „My jsme třeba v zimě psali zmrzlejma rukama a nešlo to tam prostě vůbec namačkat a všichni se divili, proč to jako nejde. Jako né, no. (…) V tom začátku, jak jsme museli prostě všechno, všechno fotit, všechno psát, tak to bylo obtěţující. Na to člověk nemá čas (…). Ale teď uţ se přestalo tak prudit, tak je to v pohodě.“ (Redaktor 6)
V době výzkumu uţ ale bylo moţné konstatovat, ţe v rámci konvergence pracovních postupů se redaktoři postupně naučili tato zařízení vyuţívat více i pro práci, jeţ vnímali jako 173
Viz kap. 4.1.2.1 této práce – Vznik a vývoj webu. Tj. tzv. bodový scénář televizní zpravodajské relace. 175 Viz kap. 4.1.2.2 – odd. Publikování a embarga článků na webu. 174
- 107 -
svoji primární. Například z výpovědí Redaktora 3 vyplynulo, ţe spolupráci s webem a dalšími moţnostmi uţívání těchto technologií prakticky nerozlišoval a toto pouţití se pro něj stalo automatickým. „Já to vnímám spíš jako pro ty moje informace. Já uţ nevidím, kdo se do toho pak dívá, jo, do toho mýho textu.176 Ţe oni si samozřejmě můţou taky na ten web brát informace.“ (Redaktor 3)
Naopak Redaktor 1 uvedl, ţe by uvítal, kdyby měl v některých (i kdyţ spíše výjimečných) případech moţnost přímo v terénu publikovat nebo aktualizovat aktuální informace na webu sám, jelikoţ by se tak podle něj zrychlil celý proces, který je dnes zatíţen „mezičlánkem“ v podobě webové redakce. 177 Z jeho výpovědí vyplynulo, ţe webové zpravodajství vnímal více jako součást práce dané redakce a neměl takový sklon oddělovat „svoji primární práci“ a „povinnosti pro web“, jako tomu bylo u ostatních redaktorů v našem vzorku, coţ jsme předpokládali i na základě rešerší předchozích výzkumů relevantních této problematice.178 Domníváme se proto, ţe úroveň multimedializace a konvergence v konkrétní redakci se nedá posuzovat pouze podle faktických kritérií, ale záleţí na tom, jak konkrétní situaci vnímají a zdůvodňují sami aktéři. Obecně jsou ale v tomto ohledu naše závěry podobné tomu, na co přišli například belgičtí výzkumníci Hilda van den Bulc a Sil Tambuyzer, kteří si u respondentů v multimedializované redakci u jednotlivých částí redakce všimli přetrvávajícího vzájemného vymezování se a neochoty plnit úkoly pro jiná média, neţ pro to, se kterým se primárně identifikovali. 179
4.2.3.2 Mobilní ţurnalistika Současná mobilní ICT nabízejí také nové moţnosti pořizování audiovizuálních záznamů pro účely televizního vysílání, jejichţ kvalita se rychle přibliţuje kvalitě záznamů z velkých televizních kamer.
176
Tj. sdílených poznámek v aplikaci SimpleNote. Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 1. 178 Viz kap. 3.1 této práce – Předchozí výzkumy. 179 Tamtéţ. 177
- 108 -
„(…) to umoţňuje teďka pořídit (…) velmi kvalitní a pro nás naprosto dostačující záběry, fotky nebo video, a dostat to do té redakce, potaţmo řečeno do vysílání, strašně rychle.“ (Bývalý šéfredaktor)
V RZ ČT Brno se uţ dříve stal běţnou praxí videoţurnalismus,180 všimli jsme si ale, ţe se tam začal zavádět do praxe také další trend – tzv. „mojo“, neboli mobilní ţurnalismus s vyuţitím mobilních ICT. Tento trend podporoval i Současný vedoucí redakce. „Jsou tu nějaký omezený kapacity, máme nějakej počet kamer a máme nějakej počet kameramanů. A máme tady vedle toho několik málo, dva… tři lidi, který jsou výborní redaktoři a můţou fungovat současně jako redaktor kameraman bez klasické kamery, ale s těma zařízeníma. Umí to, ovládají to a hlavně baví je to. (…) Pak jsou ty případy, kdy na tý poradě nebo kdekoliv jinde někdo zvedne ruku a řekne - já to natočím jako mojo a je to.“ (Současný vedoucí redakce)
V době našeho výzkumu měli uţ tři redaktoři (redaktoři 1, 2 a 5 z našeho vzorku) absolvovaný kurz mobilní ţurnalistiky pořádaný organizací regionálních televizních studií evropských veřejnoprávních televizí Circom. 181 Jako první se kurzu zúčastnil redaktor Redaktor 2, který si tuto moţnost sám aktivně zjistil. 182 „(…)byl jsem překvapený, ţe v podstatě (…) během tří čtyř dnů z toho asi osmidenního bloku jsme se věnovali tomu mobilnímu ţurnalismu, tak jsme se naučili poměrně jednoduchým způsobem, jak se dá s těmi mobilními telefony natočit nejenom nějaký krátký příspěvek na web, ale dá se tím prostě natočit plnohodnotná reportáţ. Zjistil jsem, ţe to jde, coţ by mě předtím nenapadlo, ţe by to bylo moţný.“ (Redaktor 2)
Redaktoři 1 a 5 uvedli, ţe se do kurzu rozhodli přihlásit na základě referencí od Redaktora 2. Redaktor 1 se kurzu zúčastnil na jaře 2013, Redaktor 5 nejpozději – na podzim 2013. „Já si myslím, ţe člověk si má neustále rozšiřovat obzory, nezůstat trčet na jednom místě a pokud tady je nějaká nová technologie, která se dá k té práci vyuţívat, tak… já si myslím, ţe pro nás by to mělo být samozřejmostí naučit se s těma novýma technologiema zacházet. Protoţe člověk nikdy neví, kdy to bude potřebovat pouţívat.“ (Redaktor 1) „Speciálně třeba ta poslední (…) účast (Redaktora 5, pozn. taz.), byla motivovaná tím, ţe viděl, ţe ti dva to dělají, ţe je to baví, ţe to pouţívají, a mně přijde, ţe ho jako kdyby trošičku v 180
Viz kap. 2.3.1 této práce – Od řemeslníka k videoţurnalistovi. Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 2. 182 Tamtéţ. 181
- 109 -
dobrým vyhecovali, ţe to chtěl taky umět. A šel do toho a byl z toho nadšený, kdyţ se vrátil.“ (Současný vedoucí redakce)
Ukázalo se, ţe redaktoři, kteří zkoušeli praktikovat mobilní ţurnalistiku v dané redakci, měli u dalších kolegů obdiv a někteří si je brali za vzor. Toto naše zjištění tedy neodpovídá poznatkům autorů Hildy van den Bulc a Sila Tambuyzera, podle kterých měla postava multimediálního novináře v redakci, v níţ svůj výzkum provedli, malou prestiţ a ostatní pracovníci tyto kolegy často nepovaţovali za plnohodnotné novináře. 183 Také další tři redaktoři z našeho vzorku, kteří kurz alespoň do doby našeho výzkumu neabsolvovali, uváděli, ţe v mobilní ţurnalistice vidí pozitivní přínos pro danou redakci. Redaktor 4 ale zapochyboval, zda by ji při své práci vyuţil, jelikoţ se podle svých slov zaměřoval hlavně na reportáţe z oblasti kultury, kde je podle něj důleţité, aby záběry byly skutečně kvalitní. Redaktor 5 projevil nejistotu, zda by se byl schopen naučit natáčet kvalitní záběry tam, kde se to nedá obhájit vysokou mírou aktuálnosti události; Redaktor 6 se zase obával toho, ţe pokud by se z mobilní ţurnalistiky stala běţná praxe, znamenalo by to pro uţ tak vytíţené redaktory neţádoucí zátěţ. „Pokud bude obří vlakový neštěstí a já pojedu kolem něj na kole, tak budu točit čímkoliv. (…) ale pokud to je prostě událost, kde je tam moţnost si to připravit, tak prostě nechápu nebo nevidím ten smysl v tom, proč bych to měl dělat já, který to neumí, (…) a neměl by tam jít ten kameraman.“ (Redaktor 3) „Hodně to ulehčí v té redakci. Není kameraman - jo, já si vezmu mobil a něco tam natočím. Ale nevím, jestli já bych to dělal jako rád. (…) jinak bysme tady dělali, to mi připadá, úplně všechno. Jako kdyţ uţ bysme si i sami chodili točit.“ (Redaktor 6)
Většina respondentů se ale shodovala v tom, ţe mobilní ţurnalistika by neměla postupně vytlačit klasický styl práce s kamerou. Uváděli však, ţe při vysoké míře aktuálnosti události má přednost autenticita záběrů a diváci i případnou horší obrazovou kvalitu odpustí. „Ten trend nespatřuju v tom, ţe tohle zařízení plnohodnotně nahrazuje nebo má nahradit ve sto procentech klasickou televizní techniku, kvalitní kameru s kameramanem. Vůbec ne, nemělo by to být, ţe teď, nebo myslím si, ţe ne, aby mobily vytlačily kamery, ale ţe je doplní a rozšíří nám ty moţnosti, tak v tom ten trend spatřuju.“ (Současný vedoucí redakce)
183
Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 110 -
„Tam je vţdycky potřeba přemýšlet nad tím, v jakou chvíli ten mobil (…) má a to opodstatnění, ţe je pouţitej, a kdy ne. (…) pokud natrefím na něco, kde aktuálně vyuţiju toho, ţe na tom místě jsem a jsem schopnej jakoby tu situaci zaznamenat, tak si myslím, ţe divák odpustí nekvalitu u těch záběrů, protoţe je pro něj ten obsah toho, ţe to vidí, mnohem důleţitější.“ (Bývalý šéfredaktor) „Já si myslím, ţe čím zásadnější je ta událost, tím míň záleţí jakoby na kvalitě těch obrázků.“ (Redaktor 3)
Redaktoři 1 a 2, kteří uţ tyto dovednosti několikrát aplikovali v praxi, 184 uváděli, ţe by se nebáli vyuţívat mobilní ţurnalismus ve větším rozsahu. Také Současný vedoucí redakce a Editor připustili, ţe v případech, kdy se jedná o nenáročné natáčení, kdy by samotné natáčení redaktora nerozptylovalo od novinářské přípravy, by neměli nic proti. 185 Podle Editora se pro mobilní ţurnalistiku, která se netýká jen nečekaných událostí, dalo nalézt nejvíce prostoru v polední zpravodajské relaci Události v regionech Plus.186 „Hlavně v relaci ve 12.20, která je vlastně v čase, kdy je ještě ten člověk v terénu. Tak já vţdycky raději pouţiji autentickou fotografii z místa nebo třeba nějaký i amatérský záběry z místa neţ nějaké ilustrační záběry.“ (Editor)
Redaktoři 1, 2 a 5 se ale shodli v tom, ţe prostor pro vyuţití mobilní ţurnalistiky v dané redakci (v době našeho výzkumu) nevnímali jako dost velký a naráţeli na skepsi nebo nedůvěru dalších pracovníků, ke které značně přispívaly technické problémy v redakci se zpracováním takových materiálů. 187 „Je to v současnosti tak, ţe se musím trošku já vnucovat s tím, ţe prostě ta důvěra ještě tomu není úplně taková pozitivní, kdyţ se tam připojí k tomu ty technické problémy, tak je tam taková opatrnost, skepse.“ (Redaktor 2)
Podobný stav popsali i autoři Avilés, León, Harrison a Sander, kteří se věnovali multimediální ţurnalistice v prostředí několika britských a španělských televizních zpravodajských redakcí. 188 Na základě jejich studie můţeme zhodnotit, ţe RZ ČT Brno se spíše pokusila zapojit nové způsoby práce do starších pracovních struktur, neţ ţe by
184
Redaktor 5 uvedl, ţe tyto dovednosti zatím neměl příleţitost vyuţít. Jako důvod uvedl, ţe neměl splněné referenční zkoušky důleţité pro řízení sluţebních automobilů, proto na natáčení nemohl vyrazit sám bez kameramana, který zároveň zastával roli řidiče. Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 5. 185 Viz Přílohy, rozhovor s Editorem a Současným vedoucím redakce. 186 Viz kap. 3.1.1.3 – Pracovní rutiny redaktorů. 187 Technickým podmínkám se budeme více věnovat v další kapitole. 188 Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 111 -
kompletně přehodnotila styl práce v redakci, s čímţ ale souvisí celkově pomalejší adaptace fungování redakce jako celku na změny tímto směrem.
Co se týče postojů pracovníků vůči praktikování mobilní ţurnalistiky, převládal v RZ ČT Brno názor up-skilling189, tedy zvyšování kvalifikace, jeţ redakci přinášelo nové moţnosti zejména v případě neočekávaných událostí, jak jej popsali Quinn a Filak. 190 Redakce byla díky pouţívání mobilní ţurnalistiky schopná pohotovější reakce – v tomto smyslu tedy došlo k pozitivnímu ovlivnění redakčních rutin, které dříve nebyly tak flexibilní. Zároveň se ale většina respondentů shodovala v tom, ţe by tento způsob práce neměl být naduţíván a vyuţíván jen v případech, kde je pouţití i záběrů nestandardní kvality skutečně odůvodnitelné. Důleţitá je i skutečnost, ţe všichni tři redaktoři kurz absolvovali z vlastního zájmu – všimli jsme si u nich, ţe v otázkách vývoje přemýšlejí více do budoucnosti. Sami chtěli být na nové podmínky, jeţ budou dále zasahovat do kaţdodenních pracovních rutin redaktorů, dobře připraveni. Za současných pracovních podmínek ale všechny tyto tři redaktory můţeme v tomto ohledu (prosazování širšího vyuţití mobilní ţurnalistiky) povaţovat spíše za inovátory podle Mertonovy typologie. 191 Sue Wallece v jednom ze svých výzkumů upozornila například na to, ţe redaktoři, kteří konvergenci přijali pozitivně, vykazovali větší uspokojení z práce a zároveň měli v konkurenci ostatních kolegů lepší budoucí pracovní vyhlídky. 192
4.2.3.3 Komunikace s redakcí Zjistili jsme, ţe uţívání mobilních ICT v dané redakci přineslo i výhody pro zjednodušení komunikace mezi redaktory v terénu a editorem vysílání, který měl na starosti sestavování bodového scénáře televizních zpravodajských relací a potřeboval být neustále informován o vývoji natáčených témat. V televizním zpravodajství, kde se většina témat ve stejný den natáčí i vysílá, totiţ nemůţe docházet k situacím, kdy by se redaktor vrátil po celodenním výjezdu do redakce s tím, ţe nic nenatočil, aniţ by o tom editor dostatečně dopředu věděl a mohl včas hledat náhradní téma nebo jiné řešení.
189
Viz kap. 2.3.4 – Debaty ohledně kvality ţurnalistiky. Tamtéţ. 191 Viz kap. 2.3.3 této práce – Technologie v rukou novinářů. 192 Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy. 190
- 112 -
„Redaktor, kterej je na místě, tak je jakoby daleko od toho dalšího procesu rozhodování toho editorského. A předávání informací po telefonu prostě není úplně ideální. (…) jsme vlastně hledali, jakým způsobem ty informace, které má ten redaktor, dostat co nejkomplexněji a v nějaké formě, která přetrvává, ţe to není jenom telefonát, do té redakce. To znamená mobilní zařízení, (…) v tomto případě třeba ten iPad umoţňuje to, ţe (…) ten reportér někde sedí, píše do toho iPadu a zároveň to vidí ti lidi v té redakci a můţou na to nějakým způsobem reagovat, ten editor.“ (Bývalý šéfredaktor) „Donedávna se vlastně museli spoléhat jenom na SMS zprávy a takhle i ten editor má jakoby moţnost detailního vhledu a podle toho, co se tam aktuálně děje. (…) V tom si myslím, ţe ty technologie nám daly jako hrozně široký manévrovací prostor.“ (Zástupce webu 2) „Píšeme si tam takový ty krátký vzkazy, jako za chvilku napíšu studio193, a oni to vidí, nakliknou si, nemusí uţ telefonovat a nemusí mě třeba … nemusíme se třeba navzájem rušit.“ (Redaktor 3)
Zjistili jsme, ţe zásadní význam, a to nejen pro účely webového zpravodajství, mělo uţívání těchto zařízení při soudních jednáních. Pouţití tabletů nebo netbooku bylo v těchto případech podle redaktorů z našeho vzorku mnohem pohodlnější, neţ kdyby měli moţnost psát všechno pouze v SMS zprávách, jak to dělávali dříve. Shodovali se v tom, ţe pro tyto případy si mobilní ICT brali sami automaticky, aniţ by je o to předem ţádal redaktor webu nebo editor vysílání. „(Redaktoři do sdílených aplikací) píšou texty a ty se skoro v reálným čase objevují někde jinde, tudíţ to tady můţeme zpracovávat a nemusíme si telefonovat, coţ v případě, ţe se sedí třeba v soudní síni, kde by se muselo vybíhat (…). Nevybíhám nikam, nezůstanu venku a uţ mě nepustí a tak.“ (Současný vedoucí redakce) „Kdyţ jdu na soud, tak si ho (tablet, pozn. taz.) beru samozřejmě.“ (Redaktor 6)
Ačkoliv se komunikace s redakcí můţe jevit jako drobnější ţánr ve srovnání se dvěma předchozími a zároveň se značně prolíná s ţánrem spolupráce s webovou redakcí, z hlediska kaţdodenních pracovních rutin redaktorů současného televizního zpravodajství má podle nás nezanedbatelný význam. Mobilní ICT podpořily pohotovost a flexibilitu rozhodovacího procesu editorů v redakci, coţ je velmi významné z hlediska diskursu rychlosti aktuálně
193
Tj. úvod reportáţe, telefonátu nebo ţivého vstupu, který přečte moderátorka ve studiu. Viz 4.1.1.3 Pracovní rutiny redaktorů.
- 113 -
prosazovaného v ţurnalistice.194 Jelikoţ psaní informací a vzkazů do sdílených aplikací není synchronní způsob komunikace, který by vyţadoval současnou pozornost obou stran komunikace nebo bezprostřední reagování jako při telefonickém hovoru, pracovníci se navzájem nerušili při dalších úkolech – editor tak nevyrušil redaktora například uprostřed natáčení rozhovoru. Zprávy od redaktora z terénu jsou navíc předávány v trvalejší formě a mohou být k dispozici více pracovníkům redakce najednou – editorovi, zprávařce, redaktorům webu nebo třeba moderátorce, která se potřebuje připravit na ţivé vysílání.
4.2.3.4 Pomocník redaktora v terénu Jak jsme zjistili u první vedlejší výzkumné otázky, redaktoři se mobilní ICT postupně učili vyuţívat také pro zjednodušení vlastních pracovních úkolů spojených s přípravou televizních reportáţí nebo například podkladů pro ţivé vstupy a telefonáty. 195 Konkrétně tablet plnil podle Redaktora 1 mimo jiné funkci zápisníku, který zároveň redaktorům pomáhal při orientaci v terénu. „Je to takový trošku sofistikovanější poznámkový blok, ze kterého se dokáţu dostat na internet. Je tam mapa, je tam všecko, kdyţ někde bloudíme.“ (Redaktor 1)
Zjistili jsme, ţe většina redaktorů z našeho vzorku si postupně odvykla psát poznámky ručně a pokud u sebe mají tablet, často si přímo v něm začali dopředu psát scénář reportáţe.196 Tablety (v některých případech i netbook nebo chytré telefony) slouţily ale i jako zdroj informací z internetu nebo redakčních kontaktů.197 „Kdyţ třeba mám ten iPad, tak si potom můţu psát text reportáţe uţ přímo do toho iPadu. Přijedu a mám to hotový. Jo nebo vypisuju si rozhovory nebo píšu nějakou poznámku, kterou vím, ţe bych chtěl pouţít, takţe určitě je to zrychlení toho procesu, podle mě. A pohodlnější je to.“ (Redaktor 1) „Občas si potřebujeme najít nějaký kontakt nebo si potřebujeme dočíst ten background, nějaké širší souvislosti o tématu, které natáčíme. A tohle je rozhodně jako dobrý a velmi účinný pomocník pro redaktora.“ (Redaktor 5)
194
Viz kap. 2.3.1 této práce – Od řemeslníka k videoţurnalistovi. Viz kap. 4.2.1 této práce – Účel mobilních ICT. 196 Viz Přílohy, rozhovory s redaktory. 197 Tamtéţ. 195
- 114 -
Někteří respondenti uváděli, ţe limitem tohoto pouţití yl jednoznačně malý počet přístrojů, které jsou v redakci k dispozici. „(…) z toho důvodu radši ho přenechám někomu, kdo jde třeba na soud, kde ho bude víc pouţívat, víc potřebovat. Ale myslím si, ţe kdyby tady těch iPadů bylo třeba sedm, tak si snad kaţdý asi na natáčení vezme iPad a kaţdý ho nějak vyuţije.“ (Redaktor 1)
Navyknutí si na tento způsob pouţití mobilních ICT redaktory dané redakce dokládá úspěšnost zapojení těchto zařízení do běţných pracovních rutin. Objev těchto moţností byl však zároveň významným faktorem pro to, aby uţívání těchto technologií redaktoři přijali, jelikoţ jim nabídly moţnosti zjednodušení kaţdodenních pracovních úkonů, jak jsme zdůrazňovali uţ v předchozích kapitolách.
Shrnutí V této kapitole jsme si vytkli za cíl nalézt odpověď na otázku, jak mobilní ICT v dané redakci ovlivnily kaţdodenní pracovní rutiny v redakci. Pro účely analýzy jsme způsoby uţívání těchto technologií rozdělili do čtyř ţánrů: pro účely spolupráce s webovou redakcí, mobilní ţurnalismus, komunikace s redakcí a všestranný pomocník redaktora v terénu. Zjistili jsme, ţe uţívání mobilních ICT redaktoři vnímali jako zásah do pracovních rutin v negativním smyslu spíše zpočátku, kdy je museli pouţívat povinně 198 pro účely spolupráce s webovou sekcí, coţ povaţovali za nevítanou práci navíc. Někteří respondenti si stěţovali například na nepřiměřené poţadavky ze strany webové sekce, které vnímali jako překáţku při přípravě reportáţí pro televizní relace. Postupně se ale naučili nové technologie vyuţívat i k dalším účelům – pro redaktory i editory se díky těmto zařízením zjednodušila vzájemná komunikace a redaktoři navíc získali uţitečný nástroj usnadňující orientaci, umoţňující vyhledat si potřebné kontakty nebo aktuální informace přímo v terénu. Kromě toho mohli strávený čas při cestování automobilem efektivně vyuţít k psaní scénáře televizní reportáţe. Tyto dva ţánry tedy přinesly zjednodušení a urychlení mnoha běţných pracovních rutin v dané redakci a redaktoři díky nim navíc získali větší nezávislost na dalších pracovnících redakce (pro kontakty si uţ nemuseli volat zprávařce do redakce apod.)
198
Viz Přílohy, rozhovor se Zástupcem webu 1.
- 115 -
Další ţánr – mobilní ţurnalismus – ve smyslu částečně multimediální ţurnalistiky199 pouţívali všichni redaktoři z našeho vzorku například pro občasné posílání fotografií z místa události. Se samostatným natáčením audiovizuálních záběrů měli praktické zkušenosti pouze dva redaktoři z našeho vzorku. Kurzu mobilní ţurnalistiky se zúčastnili tři redaktoři, a to z především z vlastního zájmu a iniciativy. Z rozhovorů s vedoucími pracovníky vyplynulo, ţe tuto iniciativu některých redaktorů vítali, jelikoţ tím redakce získala moţnost pohotovější reakce v případě neočekávaných událostí a zároveň na některé reportáţe nemusela nasazovat celý štáb sloţený z dvou pracovníků, redaktora a kameramana. Jelikoţ vedení redakce tuto praxi neočekávalo od všech redaktorů, ale pouze od těch, kteří o něj sami jevili zájem, povaţujeme i tento vliv na běţné pracovní rutiny v redakci za přínosný, jelikoţ nedocházelo k tlaku na všechny pracovníky, z nichţ některé by tato povinnost mohla stresovat, a tím negativně působit na kvalitu jejich práce.
4.2.4 Podmínky pro uţívání mobilních technologií V naší práci se zabýváme praxí uţívání mobilních technologií v konkrétní zpravodajské redakci. V předchozích kapitolách jsme se věnovali účelu zavedení těchto technologií do redakce, redaktory preferovaným zařízením i různým ţánrům uţívání z hlediska jejich přínosů i negativ při běţných pracovních rutinách. Narazili jsme při tom na několik okolností, které měly vliv na přijetí i způsoby pouţívání těchto zařízení redaktory. Nyní se jim budeme věnovat podrobněji.
Vedlejší výzkumná otázka 4: Jaké okolnosti měly vliv na osvojení a uţívání mobilních technologií redaktory RZ ČT Brno?
Uţívání mobilních ICT v rámci mediální organizace nelze povaţovat izolovaný akt jednání. Vţdy probíhá v interakci s dalšími kolegy a pracovníky dané redakce, ale i lidmi mimo redakci; a také v určitých technologických (vybavení, moţnosti zpracování materiálů) a ekonomických podmínkách (rozpočtové moţnosti dané redakce umoţňující např. pořízení dalšího vybavení). Faktory ovlivňující uţívání těchto zařízení můţeme roztřídit do tří 199
Viz kap. 2.2.4.3 této práce – Trendy ve zpravodajství.
- 116 -
kategorií stejně jako aspekty konvergence, o kterých jsme hovořili v teoretické části naší práce.200 Jak jsme ostatně zjistili, postupné rozšiřování moţností uţívání mobilních ICT v dané redakci souvisí s konvergencí.
a) Technologické faktory 4.2.4.1 Vybavení redakce Mobilním ICT, jeţ pouţívali redaktoři v RZ ČT Brno, jsme se věnovali u druhé vedlejší výzkumné otázky: 201 chytré telefony, tablety, netbook, několik kompaktních a jeden chytrý fotoaparát. Většina zmíněných mobilních zařízení, s výjimkou mobilních telefonů, které měli redaktoři vlastní nebo sluţební, byla redaktorům k dispozici k zapůjčení na produkci v dané redakci. Pracovníci produkce všechny výpůjčky evidovali a starali se o údrţbu těchto zařízení.202 Zjistili jsme, ţe někteří redaktoři – zejména v případě tabletů – vybavení redakce povaţovali za nedostatečné a někdy docházelo i k případům, kdy by si například tablet rádi půjčili, ale ţádný nebyl volný. Editor také upozornil na to, ţe některé přístroje uţ kvůli častému pouţívání dosluhovaly a potřebovaly by opravu nebo rovnou výměnu.203 Redaktoři 1 a 2 praktikující mobilní ţurnalismus zase upozorňovali na to, ţe v redakci byl sice k dispozici iPhone, ale nikoliv potřebné vybavení důleţité k tomu, aby i s mobilním telefonem bylo moţné natočit reportáţ kvalitou co nejbliţší záběrům z profesionální kamery. „Jak uţ jsem mluvil o tom, ţe se to (…) ty technologie nakupovaly trošku bezhlavě, tak to sice nakoupili bezhlavě rychle, ale vybavení, který uţ jsem třeba před delší dobou avizoval, ţe by bylo vhodný k tomu, aby se ten mobilní ţurnalismus vůbec dal provozovat, tak tam to naopak přes ty administrativní struktury trvá, takţe já uţ jsem si v podstatě z vlastní iniciativy pořídil třeba i stativ k tomu telefonu, který mám vlastní, a mám vlastní mikrofon oficiální k telefonu, u kterýho je ten zvuk takový spolehlivější, neţ kdyţ by se na to nějak sloţitě připojovaly mikrofony, který k tomu telefonu úplně nepatří. Ta investice nebyla samozřejmě nějak velká, spíš si myslím, ţe by nějaký takový set zpravodajský nebo třeba dva, klidně tři, tady uţ jako mohly dávno být.“ (Redaktor 2)
200
Viz kap. 2.2.3 – Konvergence nejen technologická. Viz kap. 4.2.2 – Zařízení a vyuţívané aplikace. 202 Viz Přílohy, rozhovor s Editorem. 203 Tamtéţ. 201
- 117 -
„Je to smutné. Já jsem přijel z toho kurzu v květnu, tak jsme se o tom velice tady bavili, plánovali jsme, co všechno tady nakoupíme. Teď se ty priority asi nějak přesunuly jinam, (…) Myslím si, ţe pokud máme ten iPhone, máme jakési zařízení, bylo by dobré dokoupit stativ a všechny takové ty ptákoviny kolem.“ (Redaktor 1)
Podle Redaktora 5 sice v redakci nezbytné vybavení pro mobilní ţurnalismus bylo, ale ne ideální. „(Redaktor 2) – za prvé, protoţe se tomu chce věnovat intenzivněji, tak si pořídil vlastní (…) doprovodnou techniku, která tady chybí. To znamená zvukovou aparaturu, ta tu nějaká je, ale není úplně ideální, pořídil si stativ, aby to měl na co postavit, ten tady úplně chybí. (…) zase naráţíme na nějakou tu konzervativnost té redakce.“ (Redaktor 5)
Zjistili jsme, ţe Současný vedoucí redakce v těchto záleţitostech neměl přehled a například netušil, ţe vybavení, které k mobilní ţurnalistice pouţívá Redaktor 2, je jeho vlastní. Tento stav zřejmě souvisí s tím, ţe vedoucí redakce sám neměl moc představu o fungování konkrétních technologií a jejich výběr svěřoval produkci. 204 „Já myslím, ţe nemá úplně vlastní vybavení…? (…) já si teda myslím, ţe to bylo po dohodě s produkcí. Nevím, to bych kecal, ale myslím si, ţe se právě na tohle šel zeptat a plánovali nějaký investice a tohle ţe se pořídilo a (Redaktor 2) spíš to pouţívá.“ (Současný vedoucí redakce)
Současného vedoucího redakce jsme se ptali, jestli má redakce plány na nákup dalšího vybavení. Z jeho výpovědi vyplynulo, ţe nákup doplňků k iPhone nevnímal jako prioritu. Za tu naopak označil pořízení přenosného počítače s programem umoţňující redaktorům střih záběrů z mobilních ICT v terénu.205
4.2.4.2 Technické podmínky vnější Mobilní zařízení v dané redakci měla internetové připojení přes 3G síť. Její signál ale redaktoři označili za nestabilní. Vzhledem k tomu, ţe redaktoři regionálního zpravodajství se často dostanou i do míst se špatným pokrytím signálu, redakce nemohla vţdy na moţnost zaslání materiálů z místa události spoléhat.
204 205
Viz kap. 3.2.1 – odd. Faktor technologického vůdce. Viz Přílohy, rozhovor se Současným vedoucím redakce.
- 118 -
„Člověk nemá jak to z toho placu pořádně poslat ten materiál, protoţe ve 3G síti to trvá strašně dlouho, wifina není všude. Strašně špatně se ty obrázky dostávají potom do redakce.“ (Redaktor 1) „(…) bylo teda štěstí, ţe tam bylo dobrý internetový připojení, ţe tam byla 3G síť, coţ je asi hodně velký limit té technologie, protoţe to internetové připojení mobilní je zatím v České republice poměrně špatný, coţ je při přenosu toho videa fakt velká překáţka.“ (Redaktor 2)
Špatnou zkušenost s mobilní ţurnalistikou kvůli selhání internetového připojení uvedl i Redaktor 6. Ačkoliv neabsolvoval kurz jako jeho tři kolegové, při jednom natáčení tento ţánr potřeboval pouţít. Půjčil si redakční iPhone a Redaktor 1 mu vysvětlil nezbytné základy pro natočení záběrů. Nakonec je ale nemohl poslat do redakce. „(…) to skončilo s tím, ţe jsem prostě jel, měl jsem stativ, měl jsem mobil, uměl jsem to… přijel jsem do Vyškova a nebyla tam 3G síť. Takţe tím to úplně prostě padlo. Cokoliv jsem totiţ natočil, tak se prostě neprotlačilo do té redakce. I kdyţ jsem natočil 20 vteřin, aby se aspoň pokryla čtená, tak to bylo úplně k ničemu.“ (Redaktor 6)
Domníváme se, ţe tato zkušenost mohla ovlivnit názor Redaktora 6 na mobilní ţurnalismus – uvedl totiţ, ţe by nerad měl takový úkol jako svoji běţnou povinnost.
4.2.4.3 Technické podmínky vnitřní Většina našich respondentů uvedla, ţe největší překáţkou podle nich byly hlavně technické systémy v redakci, které neyly s mobilními zařízeními zcela kompatibilní. Zpracování takto natočených materiálů pro účely jejich pouţití v televizním vysílání bylo podle nich příliš komplikované a vyţadovalo řešení ve spolupráci s technickým oddělením. „To prostředí na to tady ještě není úplně připravené. (…) Protoţe se vyskytují různé problémy při tom exportu, konverzi toho videa do toho formátu, který by byl kompatibilní s tím vysílacím a z nějakého důvodu se to škube.“ (Redaktor 5) „(…) mám strach, ţe to teďka naposledy narazilo na nějaké technické problémy, které nevím, jestli se uspokojivě vyřešily. Takţe mám strach, aby tady ta aktivita neskončila na tom, ţe neumíme převést záběry z iPhonu do vysílání. A já na to jako zatím netlačím, aby se to řešilo, to si musí ty lidičky, co si prošli tím kurzem, nějak vybojovat.“ (Editor)
Převodem formátů navíc podle některých respondentů docházelo ke znehodnocení původní kvality materiálů natočených mobilními ICT. - 119 -
„Ten iPhone natáčí v HD tak jako naše velké kamery. Ale pak se to ztratí ta kvalita v převodu.“ (Redaktor 1) „Samozřejmě tady tahle ta cesta, to různé konvertování, sniţuje kvalitu toho materiálu. (…) ten natočený materiál je mnohem kvalitnější neţ to, co ve výsledku člověk vidí ve střiţně.“ (Zástupce webu 2)
Převody audiovizuálních nahrávek nebyly problém jen pro televizní pouţití, ale i pro publikování na webu. Redaktorům webu kvůli tomu trvalo zveřejňování příspěvků déle, neţ kdyby měli k dispozici jiný publikační systém. „(…) ten náš systém publikační není tak dobrý, abysme to video mohli jednoduše vzít a dát tam, musí projít nějakým dekódváním a podobně.“ (Zástupce webu 1)
Podle Současného vedoucího redakce ale není moţné, aby redakce mohla neustále měnit celý vnitřní systém v závislosti na rychle se vyvíjejících technologiích. „Není to vţdycky tak, ţe se všechno pořídí naráz jedno a je to super a je to všude stejný. Většinou se to pořizuje po nějakých částech. Něco odchází, něco se doplňuje, takţe tam prostě logicky vznikají nějaký takový jako nesoulady (…) vím, ţe to tak je, ţe se nadává - kdyby na střiţnách byl jinej program, kdyby natahování bylo jiný, tak… A všechno by jako ten řetězec byl opravdu kompaktní, tak nedojde k nějakýmu druhotnýmu poškození toho záznamu z mobilu. Ale protoţe to tak kompaktní není a samozřejmě je to otázka peněz, otázka toho, jakým způsobem vlastně veřejnoprávní televize nakupuje, přes výběrový řízení, nemůţu se rozhodnout, ţe něco chci a jít to prostě koupit, tak to asi není stoprocentní.“ (Současný vedoucí redakce)
Výzkumníci Avilés, León, Sander a Harrison zdůrazňovali, ţe aby si pracovníci redakce mohli úspěšně osvojit nové technologie, musí je povaţovat za spolehlivé. Naopak nestabilní systémy a další technické problémy mohou působit jako negativní faktor. 206 V RZ ČT Brno jsme v souvislosti s pouţíváním mobilních ICT při práci zaznamenali hned několik problémů technického rázu – ať uţ naráţející na nedostatečné vybavení, problém kompatibility s dalšími televizními systémy, nebo i nepříznivé podmínky týkající se neúplného pokrytí regionu 3G sítí. Příčiny těchto komplikací někteří respondenti vysvětlovali konzervativností technických pracovníků v redakci, kteří podle nich neměli zájem o jejich řešení. Problém ale
206
Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 120 -
velmi úzce souvisí také s rozpočtovými moţnostmi studia – ekonomickým faktorům se budeme věnovat v dalším oddílu.
b) Ekonomické faktory 4.2.4.4 Rozpočtové moţnosti televizního studia Ekonomické faktory ovlivňují osvojení a pouţívání mobilních ICT ve dvou různých rovinách. Jednak musíme zváţit pořizovací náklady těchto zařízení, jednak moţnosti úspor, které efektivní vyuţívání těchto zařízení můţe přinést. V předchozím oddílu jsme zjistili, ţe ekonomické podmínky v redakci nebyly v době našeho výzkumu zcela ideální pro to, aby se tam například mobilní ţurnalismus mohl rozvíjet v mnohem větší míře neţ dosud. Optimalizace vnitřních technických systémů by však redakci přišla na stotisícové, moţná dokonce milionové částky. Jak zdůraznil Současný vedoucí redakce, v současnosti, kdy se zařízení a systémy vyvíjejí velmi rychle, není moţné mít z finančních důvodů všechny systémy a zařízení perfektně sjednocené. Techničtí pracovníci proto musejí hledat jiná řešení, aniţ by redakce musela pořídit kompletně nové vybavení. Jelikoţ se jedná o nákladné zakázky, tyto nákupy jsou navíc administrativně zatíţené nutností výběrových řízení. Bývalý šéfredaktor ale uvedl, ţe vedení televize si tyto problémy uvědomovalo a uţ delší dobu jevilo zájem o jejich řešení rozsáhlejší změnou vnitřních systémů. „(…) uţ snad probíhají výběrový řízení a měla by příští rok přijít jakoby instalace novýho (…) posprodukčního řetězce, který bude (…) připraven na to, aby data ze všech těch mobilních zařízení jednoduše pouţil, jednoduše se k nim ten redaktor dostal a ještě je byl schopnej zapracovat. Takţe blýská se na lepší časy.“ (Bývalý šéfredaktor)
Proti ekonomickým nákladům v tomto případě jako argument stojí moţnosti, které usnadnění těchto procesů mohou přinést. Patří mezi ně nejen zrychlení zpracování materiálů, ale také úspory. „Zatímco dvoučlenný klasický zpravodajský štáb, redaktor kameraman, v podstatě k natočení té reportáţe pouţívá to vybavení - kdyţ beru kamera, stativ, zvuková sada - který má odhadem cenu v řádu set tisíc, (…) ale kdyţ já pojedu jako mobilní ţurnalista, tak v podstatě jsu
- 121 -
schopný to udělat s vybavením za dvacet tisíc a dovezu podle mě (…) materiály srovnatelné kvality.“ (Redaktor 2)
Jak uvedl Redaktor 2, ačkoliv za televizní příspěvek, pro který sám natočil i audiovizuální materiály, dostal jako externí redaktor větší odměnu, pro redakci to bylo výhodnější, neţ kdyby zaplatila zároveň redaktora i kameramana. 207 Z rozhovorů vyplynulo, ţe redaktoři v dané redakci necítili tendenci, ţe by těchto dovedností vedoucí chtěli zneuţívat z důvodu šetření na úkor kvality. Redaktoři 1 a 2 naopak hovořili o skeptickém postoji, který vnímají jako překáţku, aby mohli mobilní ţurnalismus vyuţívat častěji. 208 Náklady navíc však pro redakci znamenaly i kurzy, kterých se někteří redaktoři zúčastnili – například kurzy mobilní ţurnalistiky. Ačkoliv podle Současného vedoucího redakce pořádající organizace redaktorům poskytla zdarma účast na lekcích, ubytování i stravu, náklady spojené například s dopravou musela hradit redakce. „(…) musí se ze zákona tomu člověku platit diety, musí se platit třeba nějaký pojištění na vybavení, který ona si tam veze (…). A vono to najednou takhle jakokdyby naskočí.“ (Současný vedoucí redakce)
Současný vedoucí redakce vnímal finanční podporu podobných kurzů pro redaktory jako dobrou investici do budoucna, upozornil ovšem, ţe v reálném fungování redakce je přece jen nutné ohlíţet se i na peníze. Přesto zatím podpořil a našel finanční prostředky pro účast všech redaktorů, kteří o to stáli. „Samozřejmě my bysme ideálně na tu cenu vůbec neměli hledět, protoţe ta investice se nám vrátí. Ale prostě jsme v realitě, buď ty prachy máme, nebo nemáme, no. Takţe je to jako o penězích. To není jako o tom, ţe bych dal - uţ jste byli tři na moju, to stačí, kvótu pro mojisty jsme vyčerpali a uţ tam nikdo nesmíte. Ať jedou všichni! Ať se to naučí všichni! Ale musíme mít na to peníze a oni to ani všichni nechtějí.“ (Současný vedoucí redakce)
Ekonomické a technické faktory spolu často úzce souvisejí a nelze je od sebe zcela oddělit. Jak ale naznačily některé výpovědi respondentů, stav technologií není moţné zdůvodňovat pouze finančními limity. V dalším oddílu se budeme věnovat skupině faktorů, které můţeme nazvat jako sociální nebo lidské.
207 208
Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 2. O tom uţ jsme hovořili v kap. 4.2.3.2 – Mobilní ţurnalismus.
- 122 -
c) Lidské faktory 4.2.4.5 Sebepojetí novinářů Respondenti našeho výzkumu se ztotoţňovali s názorem, ţe práce novináře se mění a nové technologie do ní v současnosti patří, ať uţ jako nezbytný pracovní nástroj nebo ve smyslu multimediální ţurnalistiky. Uváděli, ţe dnešní novinář je nucen pracovat ve velkém časovém tlaku a přicházet s alespoň dílčími výsledky průběţně po celý den. Obojí souvisí s tzv. diskursem rychlosti, o kterém jsme hovořili v teoretické části naší práce.209 „Ten člověk musí bejt strašně rychlej. Musí se v tom, ve všem strašně vyznat. Uţ to není asi takový to, jak pán jeden den natočil rozhovor, druhej den to začal poslouchat, a co si pamatoval, pak napsal. Všechno je strašně rychlý. A myslím si, ţe to mají ti starší novináři těţký.“ (Redaktor 6) „Čím dál více se prosazuje takové to průběţné zpravodajství. To znamená doplňování informací, doplňování souvislostí, ale hlavní důraz je kladen na tu aktuálnost.“ (Redaktor 5) „Teď uţ určitě novinář není čistě prostě jen píšící ţurnalista nebo prostě redaktor natáčecí. Ale prostě holt musí zvládnout na tom místě toho udělat víc. (…) takţe ţurnalista je teď takovej multifunkční, myslím si.“ (Redaktor 4)
Adam Faik (2012), který se v diplomové práci věnoval praxi videoţurnalismu v České republice, upozornil na to, ţe v televizním zpravodajství dochází obecně k tzv. „zkracování“ štábů210 a videoţurnalisté, jeţ pracují dokonce samostatně, mohou narušit očekávání veřejnosti, o kterém hovořili Goffman nebo Wilenski. 211 Redaktoři z našeho vzorku ale uváděli, ţe tuto skutečnost nevnímali jako překáţku v práci, a ani ji nepovaţovali za důvod, proč by odmítali pracovat jako multimediální ţurnalisté. „Pokud bude obří vlakový neštěstí a já pojedu kolem něj na kole, tak budu točit čímkoliv a budu tam mávat prostě akreditací Český televize, i kdyţ budu mít jenom telefon.“ (Redaktor 3) „v Budapešti, kdy jsem aktivně natáčel, tak s tím problém nebyl. Nepřekvapilo to nikoho. (…) Já si myslím, ţe veřejnosti je úplně jedno, kdo přijede, prostě kdyţ to udělá dobře a ten výsledek je kvalitní.“ (Redaktor 5)
209
Viz kap. 2.3.1 této práce – Od řemeslníka k videoţurnalistovi. Tzn. na natáčení jezdí obvykle redaktor společně s kameramanem, zatímco dříve byli součástí běţného štábu i zvukař a osvětlovač. 211 Viz kap. 2.3.2 této práce – Nové technologie přinášejí napětí. 210
- 123 -
O moţných problémech při mobilním ţurnalismu hovořili pouze redaktoři 1 a 2, který si tento styl práce vyzkoušeli v praxi pro RZ ČT Brno. Ani tak podle nich nebyly nijak zásadní v tom smyslu, ţe by je od tohoto způsobu práce odrazovaly. Zmiňovali spíše překvapení respondentů nebo jejich pozitivní zájem. „Já kdyţ jsem teda jel točit tu jednu reportáţ, tak jsem si pro jistotu dal na krk visačku s logem České televize, jakoţe fakt su z té České televize. Dívali se na mě s nedůvěrou. Jeden pán se smál, dokonce říkal, ţe čekal, ţe přijede někdo jako s kamerou! Tak jsem mu musel vysvětlit, ţe ten telefon taky umí natáčet a ţe to fakt není tak hrozný. (…) I s tím kameramanem se mnohdy ptají, kde je zbytek štábu, ţe očekávají, ţe přijede plné auto lidí. A to zpravodajství zkrátka takto funguje, ţe se snaţí šetřit, a tak vyuţívá co nejmíň lidí a co nejmenší technologie. (…) Todle je obtíţnější, ţe musím těm lidem vysvětlit, ţe fakt jako nekecám (…). Ale potom je pro mě zase jednodušší udělat si to tak, jak by se mi líbilo.“ (Redaktor 1) „Ty technologie jsou mezi tou veřejností natolik rozšířené, ţe uţ je to tak nepřekvapí. Uţ to přestává být - tak obecně - tady ta televizní technika, klasický kamery, uţ není jen takovou výsadou nějakýho toho řekněme tajnýho stavu těch televizáků, ale v podstatě dostává se mezi lidi, je to dostupný, takţe lidi prostě uţ znají, ptají se spíš třeba ze zajímavosti, neţ ţe by byli úplně z toho vyjevení, ţe by se třeba cítili nějak podvedení tím, ţe nepřijel jako opravdovej štáb v uvozovkách.“ (Redaktor 2)
Můţeme tedy konstatovat, ţe sebepojetí redaktorů z našeho vzorku coby televizních reportérů nebylo podle jejich výpovědí překáţkou v přijetí nového stylu práce – mobilního ţurnalismu.
4.2.4.6 Motivace Z výzkumných rozhovorů jsme zjistili, ţe redaktoři byli za pouţívání mobilních ICT speciálně peněţně odměňováni pouze tehdy, kdyţ pomocí mobilního telefonu natočili záběry, které potom redakce vyuţila pro televizní vysílání. V takové situaci byli ohodnoceni podobně jako samostatný videoţurnalista.212 U redaktorů prosazujících mobilní ţurnalismus jsme ale jako hlavní motivaci nevyhodnotili větší finanční odměnu, ale spíše osobní zájem o jiný způsob práce související s vývojem ţurnalistiky. V případě dalších ţánrů uţívání těchto technologií nijak odměňováni nebyli, ani kdyţ se jednalo například o pořízení fotografií pro webové zpravodajství nebo intenzivní 212
Viz Přílohy, rozhovor s Redaktorem 2.
- 124 -
komunikaci s webovou sekcí například pro účely online reportáţí, která výrazně překračovala obvyklou praxi. „Odměnu vůbec. Prostě z toho má člověk jenom dobrý pocit, ţe jo.“ (Redaktor 1) „Tam se hledalo několik různých modelů, jakým způsobem je jako motivovat, nebo jestli to nějak hodnotit. Nakonec to skončilo tak, ţe (…) je to součást jejich práce, ţe by to měli dělat. Protoţe kdyţ půjdeme úplně jakoby na dřeň, tak ten reportér je na tom místě proto, aby informoval toho diváka (…) co nejrychleji a komplexně. A ve chvíli, kdy existuje technologie, jak to můţe udělat, tak vlastně to je součást jeho práce, ţe to má udělat, a není potřeba za to dát nějaké jako zvláštní odměny.“ (Bývalý šéfredaktor)
Motivace tedy nebyla podpořena finančně. Redaktoři v rozhovorech obvykle uváděli, ţe tuto povinnost přijali jako součást své práce. Odmítavé postoje projevovali pouze ve chvílích, kdy měli pocit, ţe zejména ze strany webové sekce jsou nároky příliš vysoké nebo pociťovali problém splnit je současně s ostatními úkoly. „Jako pokud po nás tohle prostě chtějí, po všech, tak holt je to teďka součást naší práce. Tak to beru. Ţe to prostě děláme standardně.“ (Redaktor 4)
Na problém motivací novinářů pracujících v redakci ovlivněné konvergencí upozornili belgičtí výzkumníci Hilde van den Bulc a Sil Tambuyzer. 213 Podle nich budou tenze mezi různými částmi redakce přetrvávat, dokud pro redaktory zůstane výhodnější zaměřovat se pouze na jedno primární médium neţ spolupracovat dohromady jako jeden tým. Z výpovědí redaktorů z našeho vzorku jsme zjistili, ţe pouze Redaktor 1 povaţoval spolupráci s webovou redakcí skutečně jako součást své standardní redaktorské práce a neměl tendenci tyto úkoly striktně dělit na primární a vedlejší. Jako demotivující však vnímal právě způsob fungování spolupráce s webem. „Motivovaný úplně většinou nejsem z toho důvodu, ţe vím, ţe kdyţ to vyfotím a budu s tím mít nějakou práci, budu se tomu chvilku věnovat a na tom webu to stejně vyjde nejdřív za půl hodiny. Kdybych věděl, ţe to hnedka jde na ten web, tak se tomu asi věnuju víc.“ (Redaktor 1)
Ačkoliv nedokáţeme objektivně posoudit způsob práce webových redaktorů, domníváme se, ţe tyto výtky mohly souviset i s technickými komplikacemi. Jak jsme zmínili v předchozích oddílech, například s problémy při převodu videí se potýkala i webová
213
Viz kap. 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 125 -
sekce. 214 Ukazuje se tak, ţe také sociální či lidské faktory mohou být propojené s technickými a ekonomickými limity.
4.2.4.7 Postoje vůči pouţívání mobilních ICT Analýzou rozhovorů s pracovníky dané redakce jsme zjistili, ţe respondenti, ať uţ z řad redaktorů, vedení redakce, nebo webové sekce, zaujímali k uţívání technologií obecně příznivé postoje. Tři redaktory z našeho vzorku (redaktoři 3, 4 a 6) bychom podle Mertona215 mohli zařadit mezi konformisty, jelikoţ si pouţívání technologií postupně osvojili ke kaţdodenním pracovním úkonům a s tímto stavem byli veskrze spokojení. U dalších tří redaktorů (redaktoři 1, 2 a 5) jsme si všimli různě intenzivních inovátorských tendencí, a to především směrem k mobilní ţurnalistice vyuţívané v televizním zpravodajství. Všichni tři absolvovali „mojo“ kurz z vlastního zájmu a iniciativy a také jsme u nich zaznamenali větší zájem o nové technologie – nemůţeme je ovšem jednoznačně zařadit mezi skupiny raných osvojitelů nebo rané většiny vzhledem k osvojování technologií obecně, jelikoţ jsme z rozhovorů s nimi zjistili, ţe u všech třech se tyto tendence projevovaly zejména ve vztahu k jejich pracovnímu ţivotu. „Já zas nějakej technickej typ zase moc nejsem právě na tady ty věci. (…) Ţe spíš jako aţ fakt k těm pracovním účelům a pak samozřejmě mě to zajímá, dívám se na internetu, ţe třeba je nějaký nový mikrofon, který by se na to dal pouţít, nějaký nový drţátko, stativ…“ (Redaktor 2) „Já jsem se totiţ jako redaktor začal zaměřovat spíš na tu obrazovou stránku. (…) technologie jdoucí směrem k nabírání, zaznamenávání nějakého videa, tak ty mě zajímají.“ (Redaktor 5)
Tuto skutečnost můţeme interpretovat tak, ţe tito tři respondenti aktivně vyhledávali nové moţnosti zpravodajské práce s vyuţitím mobilních technologií. Pokud bychom zde chtěli skutečně aplikovat Rogersovu typologii, 216 pak by bylo uţitečné nehodnotit u redaktorů přímo vztah k novým technologiím obecně, ale spíše k inovacím (či trendům) v oboru ţurnalistiky a nových médií. Všimli jsme si také, ţe redaktoři 1 a 2 byli nejvíce kritičtí například ke způsobu nákupu nových technologií, stylu spolupráce s webovou redakcí nebo technologickým 214
Viz kap. 4.2.4.3 této práce – Technické podmínky vnitřní. Viz kap. 2.1.2 a 2.3.3 této práce. 216 Viz kap. 2.1.1 a 2.3.3 této práce. 215
- 126 -
podmínkám v redakci. Postoj vedoucích pracovníků dané redakce jsme vyhodnotili jako relativně liberální, otevřený novým technologiím a dalším způsobům práce s nimi, přesto redaktoři 1 a 2 z jejich strany pociťovali skepsi, nedůvěru nebo přílišnou opatrnost.217 Současný vedoucí redakce argumentoval tím, ţe pouţívání těchto technologií je svázáno také televizními normami pro kvalitu a redakce nemůţe pustit do vysílání, cokoliv se jejím redaktorům nebo vedení líbí. 218 Názory pracovníků na to, jak uţívání technologií ovlivňuje kvalitu práce redaktorů zpravodajství, bude tématem dalšího samostatného oddílu.
4.2.4.8 Názory na kvalitu Liberálnost se u respondentů projevovala i v názorech týkajících se vlivu nových technologií na kvalitu. Můţeme zde rozlišit dvě různé roviny pohledu na kvalitu – jednak týkající se kvality záběrů pořízených mobilními ICT, kterým jsme se uţ věnovali při posuzování technických faktorů,219 jednak týkající se moţných vlivů na tradiční ţurnalistické hodnoty. Většina respondentů z našeho vzorku vnímala mobilní ICT spíše jako nástroj, který můţe zjednodušit nebo zrychlit některé úkony, jak si ţádá současná povaha ţurnalistiky jako takové (viz diskurs rychlosti220), ale neměl by negativně ovlivňovat kvalitu práce novinářů. „Technologie je a vţdycky byla jenom nástroj. To nemá co dočinění s tím, jestli ten člověk opravdu je novinář a postupuje, tak jak novinář postupovat má. Technologie to můţe zjednodušit, ale nemůţe ohrozit jeho přemýšlení jako novinářský. (…) spíš, co můţe nastat, je to, ţe se víc jakoby dbá, nebo ţe se víc nadřazuje jakoby forma nad obsahem té zprávy, ale to není problém té technologie.“ (Bývalý šéfredaktor) „Kdyţ člověk jako má na místě na starost ne jenom udělat rozhovor s někým, ale zároveň poslat nějaký informace, nafotit fotky, poslat fotky… (…) rozptyluje to. Ale jako myslím si, ţe pokud je novinář připravenej, tak by to nemělo zhoršovat jeho práci.“ (Redaktor 4)
Redaktor 3 byl kritický vůči mobilní ţurnalistice v tom smyslu, ţe při klasickém způsobu práce oceňoval podíl více různých pohledů.
217
Viz přílohy, rozhovor s Redaktorem 1 a Redaktorem 2. Viz přílohy, rozhovor se Současným vedoucím redakce. 219 Viz kap. 4.2.4.3 této práce – Technické podmínky vnitřní. 220 Viz kap. 2.3.1 této práce – Od řemeslníka k videoţurnalistovi. 218
- 127 -
„Jsem jako rád, ţe mám toho kameramana, ţe jsou ty další oči za mnou, kterej to vidí. Tedy jehoţ prací a know-how je to koukání se. A zároveň zná tu technologii. (…) Stejně tak jako i ty střihači, jo, jsou zase další názor, další hlas k tý tvorbě, k tý reportáţi jako kolektivního díla.“ (Redaktor 3)
Naopak redaktoři 1 a 5 oceňovali, ţe jako mobilní ţurnalisté mají větší samostatnost a při natáčení reportáţe mohou více přemýšlet i nad její obrazovou stránkou. „(…) kdyţ tam stojím já sám s tím iPhonem, tak přesně vím, co mám natočeno, jak to mám natočeno, jak mám natočit ten zbytek, kolik toho ještě potřebuju. A myslím si, ţe úplně ideální by bylo i si to sama postříhat.“ (Redaktor 1)
Tento jejich pohled koresponduje se zjištěními výzkumníků Avilésa a Leóna, podle kterých redaktoři, jeţ se naučili samostatně zpracovávat videozáznamy, začali více dbát na jejich kvalitu a uţ při natáčení více přemýšleli nad tím, jaké záběry budou mít ve střiţně k dispozici. 221
Podle Editora byly nové technologie jednoznačně přínosem hlavně z hlediska orientace v aktuálních informacích. „(…) on ten ţurnalista má celý svět s sebou. Má ten internet, takţe naopak on si tam můţe vyrešeršovat přímo na místě ty informace. Takţe naopak to tu kvalitu posiluje, kdyţ má dělat aktuální telefonáty z místa, tak má k dispozici veškeré informace a prostředky na to si ověřit ty informace přímo na místě.“ (Editor)
Například Jan Motal upozornil ale na to, ţe „novinář díky svému spoléhání na nová média (vč. mobilních telefonů apod.) ztrácí schopnost vnímat sociální realitu a citlivost sociální interakce, která by mu umoţnila informace vyhodnotit. Zároveň díky jejich útrţkovitému charakteru ztrácí souvislosti nebo je nachází v juxtapozicích blízkých brikoláţi.“ (Motal 2012: 14) Tuto námitku částečně připustili pouze dva redaktoři z našeho vzorku – redaktoři 3 a 6. Podle Redaktora 6 za tím nestojí technologie jako takové, ale spíše diskurs rychlosti. „V tom je trošku i takové to lajdáctví naše. Ţe všechno si teď rychle naťukáme, jo, tamhleto napsal Deník, jo, tak to asi bude pravda… Tak to jakoby zkopírujeme a moţná uţ tolik neověřujeme dál. Kdyţ se dřív muselo všechno vytelefonovávat a zjistit si to od začátku do
221
Viz kap. 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 128 -
konce, ten člověk musel… Prostě jak všechno musí být hned, tak něco vytiskneme a jedem.“ (Redaktor 6) „Internet sám o sobě je dobrej na to prosívání si těch informací, protoţe kdyţ tam člověk zadá klíčový slovo, tak mu vyleze několik víc či míň relevantních odkazů, takţe má udělanou vlastně rešerši, nad kterou by jinak strávil hrozně moc času. Ale zase na druhou starnu je tu otázka, do jaké míry se na todleto má spolíhat. Jo, vţdycky je potřeba se doptávat znovu, jestli je to opravdu tak. Proč zrovna tady tidleti píšou jako ve prospěch něčeho, jo, a né to jen hrubě okopírovat.“ (Redaktor 3)
Podle Motala však i vyhledávání informací redaktory pomocí internetových vyhledávačů můţe být zdrojem zkreslení. Upozornil na to, ţe ve výsledcích vyhledávačů, jako je například Google, se odráţejí i preference uţivatele. Jsou tedy ovlivněné postoji a názory redaktorů nebo ideologií dané instituce. „Příkladem můţe být reportér, který se před akcí připravuje pomocí vyhledávače Google a svých přátel na sociální síti. Vytváří tak předběţný rámec – ekvivalent „ideologie“ – který je však jiţ sám o sobě poznamenaný tím, jaké informace z těchto zdrojů získá. Mimo jejich útrţkovitost (…) je určuje i systém, jenţ je generuje.“ (Motal 2012: 9) Toto uvědomění jsme mezi redaktory z našeho vzorku nezaznamenali. I pokud zohledníme tyto námitky, můţeme říct, ţe v RZ ČT Brno převaţoval postoj upskilling, tedy ţe technologie jsou prostředkem pro zvýšení kvalifikace redaktorů a celkové flexibility či akceschopnosti redakce jako celku.222 Zajímavý názor ohledně kvality zpravodajství ve vztahu s novými technologiemi vyslovil Současný vedoucí redakce, podle kterého není důleţité, aby všichni redaktoři v dané redakci dokázali perfektně ovládat různá zařízení nebo samostatně natočit skvělou reportáţ a zároveň byli vynikajícími novináři. Podstatné podle něj je mít v redakci ten správný „mix“ lidí s různými dovednostmi a schopnosti, jeţ se navzájem doplňují. Jeho názor proto řadíme spíše do kategorie re-skilling.223 „Mám kvalitního novináře, je to člověk, který cítí témata, ví, komu má volat, jak to pak umí zpracovat. Je ještě super, kdyţ tenhle člověk je takhle technologicky zdatnej, tak to je úplně ideální kombinace. Pak můţu mít někoho, kdo je technologicky zdatnej, ale novinář prostě není, nebaví ho to, nemá na to buňky. On kdyţ se ho někam pošle, tak to technologicky dobře
222 223
Viz kap. 2.3.4 – Debaty ohledně kvality ţurnalistiky. Tamtéţ.
- 129 -
zvládne a pak to z toho nějak napíše. Anebo zase je člověk, který je naprosto novinářsky skvělej, ale prostě vztah k těmhle novým technologiím nemá. Nebudu nikoho lámat. (…) Jsem schopný mít někoho, kdo je perfektní poměr jako toho výkonu v čase, a pak mám někoho, kdo tohohle člověka převyšuje tím obsahem, ale ztrácí v tom čase. Kdyţ tohlencto jako je vyváţený a je to nějaká jako dobrá směska, tak by to mělo dávat docela dobrej obraz. Nemělo by být něčeho výrazně víc neţ toho druhýho.“ (Současný vedoucí redakce)
Došli jsme k závěru, ţe pro udrţení kvality zpravodajství jako takového je v redakci důleţité respektovat a umět vyuţít různé kvality jednotlivých pracovníků. O riziku ohroţení kvality novinářské práce bychom mohli hovořit spíše v případě, pokud by všichni redaktoři bez rozdílu byli například nuceni běţně praktikovat mobilní ţurnalismus, přestoţe by o to osobně nestáli a měli by pocit, ţe se tak nemohou plně soustředit na jiné aspekty novinářské práce. Jak jsme zjistili, v RZ ČT Brno byl mobilní ţurnalismus vázán dobrovolností a nezjistili jsme v tomto případě chování s tendencemi úniku ani rebelie podle Mertona. 224 Domníváme se ovšem, ţe skutečný důvod pro tyto dvě kategorie reakcí by nevycházel pouze ze samotného uţívání technologií, ale celkového neztotoţňováním se současným vývojem novinářské práce, ke které technologie patří. Musíme však také podotknout, ţe průměrný věk v redakci byl celkově nízký (pouze kolem 29 let)225 a názory na kvalitu ţurnalistiky, ovlivněné multimedializací a uţíváním nových digitálních technologií, by při jiném věkovém sloţení redakce mohly být výrazně jiné.
Shrnutí V této kapitole jsme se věnovali okolnostem, které měly vliv na osvojení a pouţívání technologií v dané redakci. Faktory jsme rozdělili do tří kategorií na technické, ekonomické a lidské (či sociální). Zjistili jsme, ţe tyto kategorie byly v praxi často úzce propojené a navzájem se ovlivňovaly. Za největší překáţku v osvojování a uţívání mobilních ICT označila větší část našich respondentů technické nedostatky související s digitálními systémy v televizním studiu, které v dané redakci nebyly zcela kompatibilní s mobilními zařízeními a vyţadovaly převody formátů takto pořízených audiovizuálních záznamů. Modernizace těchto systémů ale byla značně limitovaná jejich vysokými pořizovacími náklady a rozpočtovými moţnostmi studia. 224 225
Viz kap. 2.3.3 této práce – Technologie v rukou novinářů. Viz kap. 3.3.3 této práce – Výběr respondentů.
- 130 -
Jak navíc upozornil vedoucí redakce, technologie se v současnosti velmi rychle vyvíjejí a televizní studio není schopné na tyto změny dostatečně rychle reagovat a zajistit, aby v jeden čas měla k dispozici všechny systémy plně kompatibilní. Co se ale týče nedostatečnosti drobného vybavení, jako jsou například doplňky k chytrým telefonům zvyšující kvalitu výstupů mobilní ţurnalistiky, domníváme se, ţe souvisely spíše s přístupem vedoucího redakce, který se o daná zařízení příliš nezajímal, a jak jsme zjistili, neměl ani dostatečný přehled o aktuálním stavu. Tato situace podle nás souvisí s tzv. „faktorem technologického vůdce.“226 Postoje redaktorů i vedení redakce vůči pouţívání nových technologií byly poměrně příznivé. U tří redaktorů z našeho vzorku jsme zaznamenali konformní přístup, u dalších tří jsme identifikovali alespoň částečně inovátorský přístup ve smyslu prosazování postupů mobilní ţurnalistiky nejen jako nouzové řešení při neočekávaných událostech. Kategorie únik ani rebelii jsme nezaznamenali, coţ vysvětlujeme skutečností, ţe na běţné pouţívání mobilních ICT při kaţdodenní práci si redaktoři postupně úspěšně osvojili a jejich vyuţití pro mobilní ţurnalistiku se týkalo pouze redaktorů, kteří o to z vlastní vůle projevovali zájem. V redakci převaţoval názor up-skilling, tedy ţe technologie jsou prostředkem přinášející další moţnosti, například umoţňující lepší orientaci v aktuálních informacích v terénu, nebo zvyšující
flexibilitu
rozhodovacích
procesů
v redakci
a
akceschopnost
v případě
neočekávaných událostí. Předpokládaný rozdíl střet postojů vedoucích redakce a redaktorů jsme tedy neodhalili.
4.3 Shrnutí výzkumu a diskuse V empirické části této práce jsme se nejprve věnovali struktuře a fungování televizní zpravodajské redakce ČT Brno, poté její webové části publikující online články na adrese udalostibrno.cz. Dále jsme se zaměřili na konkrétní přístroje, jejich způsoby uţívání redaktory v terénu a také okolnosti, které měly vliv na jejich osvojení a zapojení do běţné praxe. Nyní naše poznatky shrneme na základě teoretické expozice a vyhodnotíme.
226
Viz kap. 3.2.1 této práce – Důvody k zavedení technologií.
- 131 -
4.3.1 Kontext uţívání mobilních ICT redaktory V první kapitole empirické části jsme popsali strukturu a pracovní rutiny v dané redakci a způsob integrace webové části, coţ povaţujeme za kontext pouţívání mobilních ICT redaktory RZ ČT Brno v terénu. Na základě výzkumných rozhovorů jsme se snaţili zhodnotit úroveň multimedializace a konvergence v dané redakci. Zjistili jsme, ţe redaktoři připravující témata pro televizní zpravodajství nemuseli současně připravovat i články pro web, coţ měl na starost tým webových redaktorů a editorů.227 Redaktoři webu v době našeho výzkumu vycházeli především z agendy televizního zpravodajství – ačkoliv zástupci webové sekce uváděli, ţe se snaţili témata zpracovávat jinak a více na webu vyuţívat audiovizuální materiály, přesto nelze povaţovat obsahy obou mediálních platforem za zcela oddělené 228 a vyhodnotili jsme, ţe v dané redakci docházelo spíše k překlápění obsahů televizních reportáţí do podoby online článků, a tím tedy k přejímání229 některých charakteristik regionálního televizního vysílání online médiem. Tuto skutečnost hodnotíme spíše negativně a máme za to, ţe mohla mít vliv na to, ţe web měl i po dvou letech své existence velmi malou čtenost.230 Za těchto podmínek by zřejmě redakce komerčních médií provozovat online verzi s vlastním týmem webových redaktorů z ekonomických důvodů nemohly a pravděpodobně by musely přístup k online zpravodajství výrazně přehodnotit. Proces integrace webové sekce do struktury a fungování televizní redakce jsme vyhodnotili jako nedokončený. 231 Zjistili jsme tyto projevy multimedializace a konvergence: -
společné porady obou částí redakce,
-
společný šéfredaktor (ale rozdílní editoři),
-
v některých případech pomoc redaktorů webu se zpracováváním témat pro televizní vysílání,
-
komunikace redaktorů obou částí redakce během dne,
-
přístup webové sekce do redakčních systémů a databází, které měli k dispozici redaktoři a další pracovníci redakce.
227
Běţné pracovní rutiny redaktorů RZ ČT Brno jsme popsali v kap. 3.1.1.3 této práce – Pracovní rutiny redaktorů. 228 Viz kap. 2.2.4 této práce – odd. Trendy ve zpravodajství. 229 Viz kap. 2.2.4 této práce – odd. Teorie remediace. 230 Viz kap. 3.1.2.1 této práce – Vznik a vývoj webu. 231 Viz Tabulka 4, str. 84.
- 132 -
Při výzkumných rozhovorech jsme ale zjistili několik skutečností, na jejichţ základě nemůţeme konvergenci práce webové a televizní redakce povaţovat za úplnou, jak ji popsali Deuze, Reifová a kol. nebo Quinn a Filak.232 Zaznamenali jsme zejména tyto nedostatky: -
opakované, chaotické přesuny webové redakce (nejdříve byla součástí televizní redakce, pak se na nějaký čas osamostatnila),
-
jednostranné odkazování,
-
vzájemné neshody obou částí redakce v tom, nakolik by se měli redaktoři webu podílet na přípravě témat společně s televizními redaktory,
-
neúplné vyuţívání potenciálu online média – časté embargování webových článků aţ na dobu, kdy byla informace uvedena v televizním zpravodajství.
Jak jsme zjistili později ve výzkumu, tyto skutečnosti měly zpočátku negativní vliv při osvojování mobilních ICT redaktory v terénu. Úkolem televizních redaktorů bylo komunikovat s webovou sekcí a po domluvě jim z terénu prostřednictvím mobilních ICT posílat fotografie nebo jiné audiovizuální materiály. V tomto ohledu tedy redaktoři fungovali jako částečně multimediální novináři. 233 Redaktoři z našeho vzorku tuto povinnost obvykle povaţovali za „práci navíc“. Zde se nám potvrdily naše předpoklady zaloţené na závěrech několika předchozích studií a akademických prací. 234 Přestoţe televizní reportéři nemuseli články samostatně připravovat, coţ by pro ně znamenalo další pracovní povinnosti, v některých případech povaţovali poţadavky ze strany webové sekce za neslučitelné s dalšími pracovními povinnostmi, mezi které kromě hledání a zpracovávání témat do podoby televizní reportáţe patřily také časté ţivé telefonáty nebo vstupy do kontinuálního vysílání zpravodajského kanálu ČT24. Existence webové sekce společně s poţadavky ze strany editorů ČT24 zvyšovala tlak na rychlost práce, a tím měla výrazný podíl na proměně pracovního harmonogramu redaktorů v dané redakci, jak zmínil Ruβ-Mohl. 235
232
Tamtéţ. Dále v práci jsme však zjistili také pouţití těchto zařízení ve smyslu plně multimediálních novinářů (tzv. mobilní ţurnalistika). 234 Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy. 235 Viz kap. 2.2.4 této práce – odd. Trendy ve zpravodajství. 233
- 133 -
4.3.2 Uţívání mobilních ICT redaktory V dalších kapitolách empirické části jsme se věnovali konkrétním způsobům uţívání mobilních ICT redaktory RZ ČT Brno a jejich vlivům na proměny pracovních rutin. Stanovili jsme si hlavní výzkumnou otázku: -
Jak redaktoři RZ ČT Brno uţívají mobilní ICT v rámci kaţdodenních pracovních rutin televizního novináře?
Na tuto otázku jsme se pokusili odpovědět prostřednictvím čtyř vedlejších výzkumných otázek formulovaných pomocí trojího kódování z metody zakotvené teorie. Na základě dat z výzkumných rozhovorů jsme tak upřesnili základní výzkumné okruhy uvedené v metodologické části práce. -
Co bylo účelem mobilních ICT v RZ ČT Brno?
-
Která zařízení z těch, jeţ měli v redakci k dispozici, redaktoři RZ ČT Brno preferovali při práci a proč?
-
Jak uţívání mobilních ICT v RZ ČT Brno ovlivnilo kaţdodenní pracovní rutiny televizních novinářů?
-
Jaké okolnosti měly vliv na osvojení a uţívání mobilních technologií v RZ ČT Brno?
U první vedlejší výzkumné otázky Co bylo účelem mobilních ICT v RZ ČT Brno? jsme zjistili, ţe ačkoliv většina našich respondentů jako podnět k nákupu těchto zařízení uváděla vznik webové redakce, postupně uţívání těchto zařízení proniklo do kaţdodenní práce televizních redaktorů. Objevili jsme tak další aspekt vypovídající o konvergenci pracovních postupů v dané redakci. Odhalili jsme zde také významný vliv tzv. „faktoru technologického vůdce“, za kterého povaţujeme bývalého šéfredaktora, jenţ se zajímal o nové technologie a nové postupy ve zpravodajství, a podnět k nákupu několika mobilních ICT vzešel především z jeho iniciativy. O tomto faktoru zmínila i výzkumnice Sue Wallace, která hovořila o „agentech změny“. 236 Jeho přítomnost v redakci povaţujeme za velmi významný faktor a domníváme se, ţe v dané redakci by se bez něj některá zařízení (například tablety) nedostala vůbec, nebo minimálně s výrazným časovým zpoţděním. Nepovaţujeme však za nezbytné, aby tento
236
Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 134 -
faktor ztělesňoval výhradně vedoucí redakce. Technologickým vůdcem můţe být kdokoliv z redaktorů, ovšem pouze tehdy, pokud je s ním vedení redakce ochotné spolupracovat.
U druhé vedlejší výzkumné otázky Která zařízení z těch, jež měli v redakci k dispozici, redaktoři RZ ČT Brno preferovali při práci a proč? jsme se věnovali konkrétním zařízením pouţívaným redaktory z hlediska jejich výhod a nevýhod při kaţdodenní práci a také subjektivních uţivatelských preferencí. Aplikovali jsme zde Rogersovu teorii, konkrétně pět charakteristik inovací, které mají vliv na jejich osvojení uţivateli. 237 Předpokládali jsme, ţe obecný vztah redaktorů k novým technologiím bude mít vliv na to, kterým zařízením budou redaktoři dávat přednost. Zjistili jsme, ţe k úspěšnému osvojení konkrétních zařízení redaktory bylo podstatné zejména to, ţe je vyhodnotili jako málo komplexní (snadno se s nimi redaktoři naučili pracovat), relativně výhodné (usnadňující práci) a kompatibilní s potřebami při kaţdodenní práci (lehké, skladné, ihned připravené k pouţití kdekoliv). Většina redaktorů z našeho vzorku si tak velmi dobře osvojila tablety vybavené internetovým připojením, které se postupně naučili vyuţívat k usnadnění různých pracovních úkolů. Naopak se v redakci příliš neujala například kombinace více různých zařízení propojených kabelem. Redaktoři z našeho vzorku tedy vyhledávali co nejjednodušší řešení, ale zároveň dbali na kvalitu pořízených audiovizuálních materiálů. Jako klíčová vlastnost těchto zařízení se ukázala jejich modifikovatelnost, kterou jsme vyhodnotili jako důleţitou z hlediska konvergence. Vzhledem k tomu, ţe jsme při vyhodnocování integrace webové části objevili několik poměrně závaţných nedostatků, jeţ negativně ovlivňovaly vztahy mezi oběma částmi redakce, domníváme se, ţe pokud by redaktoři mobilní ICT mohli vyuţívat pouze pro účely spolupráce s webovou redakcí, jejich osvojení by zřejmě nebylo tak úspěšné. Vliv vlastností zařízení na jejich osvojení redaktory jsme shrnuli v Tabulce 6.
237
Viz kap. 2.1.1 této práce.
- 135 -
Tabulka 6: Vlastnosti zařízení podle Rogerse a jejich vliv na osvojení redaktory Chytrý telefon
Komplexnost
Relativní výhoda
Intuitivní ovládání, snadné k pochopení (+). Nové sluţební telefony s méně kvalitním fotoaparátem neţ starší (-). Dostupnost pracovní emailové komunikace (+).
Kompatibilita
Modifikovatelnost
Transparentnost (zjevné přínosy z hlediska pracovních rutin)
Usnadňuje kaţdodenní práci redaktorů (+).
Pro komunikaci i pořizování multimédií (+).
Ano.
Tablet
Netbook
Fotoaparát + tablet/ netbook
Chytrý fotoaparát
Intuitivní ovládání, snadné k pochopení (+).
Více podobné práci s běţným počítačem (+).
Nutnost pracovat se dvěma zařízeními najednou (-).
Intuitivní ovládání, snadné k pochopení (+).
Skladnost, pohotovost (+). Moţnost pouţití v různých podmínkách (+). Nekvalitní fotografie (-).
Pohodlnější psaní delších textů, např. na soudech (+). Méně skladné, méně pohotové (-).
Usnadňuje kaţdodenní práci redaktorů (+).
Usnadňuje kaţdodenní práci redaktorů (+).
Pro komunikaci i pořizování multimédií (+).
Pro komunikaci i pořizování multimédií (+).
Pomocník redaktora v terénu (+).
Pomocník redaktora v terénu (+).
Ano.
Ano/Ne. (individuálně)
Nutnost mít u sebe kabel pro připojení (-). Zdlouhavé (-).
Rychlé, snadné, pohodlné (+). Lepší kvalita fotografií neţ z mobilního telefonu nebo tabletu (+).
Redaktora spíše zdrţuje při práci (-).
Redaktor splní úkol navíc, a přitom ho to příliš nezdrţuje (+).
–
–
Ne.
Ano.
Rozdíly, které bychom mohli přisuzovat odlišnému vztahu redaktorů k novým technologiím, jsme zde však neobjevili a naopak jsme zjistili, ţe redaktoři s velmi rozdílným přístupem k novým technologiím se v určitých situacích, kdy je potřeba pouţít některé mobilní ICT, chovají velmi podobně. Dílčí rozdílnosti v uţivatelských preferencích přisuzujeme spíše individuálnímu vnímání charakteristik těchto zařízení v závislosti na různých zvycích redaktorů týkajících se zacházení s mobilními ICT i v mimopracovním ţivotě. Neochota redaktorů pracovat s novými technologiemi proto podle nás nemůţe být dostatečnou výmluvou manaţerů zpravodajských redakcí a tento stav by podle nás mohl vypovídat spíše o chybných manaţerských krocích při zavádění nových ICT, jejich nevhodné volbě nebo neţádoucímu omezování moţností jejich uţívání. 238
238
Viz. např. Van den Bulck a Tambuyzer , kap. 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 136 -
Různým způsobům uţívání mobilních ICT jsme se věnovali u třetí vedlejší výzkumné otázky Jak užívání mobilních ICT v RZ ČT Brno ovlivnilo každodenní pracovní rutiny televizních novinářů. Zjistili jsme, ţe se jednalo o tzv. otevřené technologie. 239 Způsoby jejich uţívání jsme roztřídili do čtyř ţánrů: pro účely spolupráce s webovou redakcí, mobilní ţurnalistika, komunikace s redakcí a pomocník redaktora v terénu. Z výzkumných rozhovorů vyplynulo, ţe pouţívání těchto zařízení pro účely spolupráce s webem sice pro redaktory znamenalo nové úkoly (psaní průběţných poznámek z natáčení ve sdíleném poznámkovém bloku nebo například pořizování a posílání fotografií); celkově ale díky svému otevřenému charakteru ovlivnily kaţdodenní pracovní rutiny pracovníků redakce spíše pozitivně. Přinesly nejen nové moţnosti zpracování televizních reportáţí (mobilní ţurnalistika) nebo moţnost lepší orientace v aktuálních informacích redaktory v terénu, ale zejména také schopnost pohotovější reakce v případě neočekávaných událostí, coţ je velmi důleţité z hlediska současně prosazovaného diskursu rychlosti v ţurnalistice.240 Velkým přínosem podle nás bylo, ţe pracovníci redakce díky mobilním ICT nebyli závislí pouze na synchronním způsobu komunikace (tj. volání mobilním telefonem) a zprávy, které do redakce z terénu poměrně pohodlným způsobem poslali, byly trvalé v čase a přístupné více různým pracovníkům, kteří z nich mohli čerpat informace podle svých potřeb. Ţánry uţívání jednotlivých zařízení a jejich přínosy z hlediska pracovních rutin jsme zaznamenali do Tabulky 7.
239 240
Viz kap. 2.3.3 této práce – Technologie v rukou novinářů. Viz kap. 2.3.1 této práce – Od řemeslníka k videoţurnalistovi.
- 137 -
Tabulka 7: Ţánry uţívání mobilních ICT z hlediska usnadnění prac. rutin241 Chytrý telefon
Spolupráce s webovou redakcí
Moţnost posílání multimédií z místa.
Multimediální ţurnalistika
Moţnost natáčení videí pro účely tv zpravodajství (MOJO).
Komunikace s redakcí
–
Netbook
Moţnost posílání multimédií z místa.
Moţnost posílání multimédií z místa.
Sdílené poznámky (SimpleNote).
Sdílené poznámky (SimpleNote).
–
–
Sdílené poznámky (SimpleNote). Dostupnost pracovní emailové komunikace.
Sdílené poznámky (SimpleNote). Dostupnost pracovní emailové komunikace.
Dostupnost redakčních kontaktů.
Dostupnost redakčních kontaktů.
Dostupnost redakčních kontaktů.
Pomáhá při orientaci v terénu.
Pomáhá při orientaci v terénu.
Pomáhá při orientaci v terénu.
Psaní poznámek či scénáře reportáţe uţ při cestě do redakce.
Psaní poznámek či scénáře reportáţe uţ při cestě do redakce.
Dostupnost pracovní emailové komunikace. Pomocník redaktora v terénu
Tablet
Fotoaparát + tablet/ netbook
Chytrý fotoaparát
Moţnost posílání multimédií z místa.
Moţnost posílání multimédií z místa.
Moţnost natáčení videí pro účely tv zpravodajství (MOJO).
Moţnost natáčení videí pro účely tv zpravodajství (MOJO).
–
–
–
–
U čtvrté vedlejší výzkumné otázky Jaké okolnosti měly vliv na osvojení a užívání mobilních technologií v RZ ČT Brno? jsme se pokusili identifikovat nejvýznamnější pozitivní a negativní faktory. Rozdělili jsme je do tří hlavních skupin stejně jako aspekty konvergence v teoretické části: technické, ekonomické a lidské (resp. společenské). Zjistili jsme, ţe zatímco postoje pracovníků redakce k uţívání těchto zařízení byly spíše pozitivní, ve smyslu up-skilling pohledu242. U redaktorů z našeho vzorku jsme
241 242
Tzn. zjevné přínosy ve srovnání s předchozím stavem. Viz kap. 2.3.4 – Debaty ohledně kvality ţurnalistiky.
- 138 -
rozpoznali převaţující konformní a inovátorský přístup podle Mertonovy typologie 243. Projevy způsobů individuální adaptace u redaktorů RZ ČT Brno jsme zaznamenali do Tabulky 8. Tabulka 8: Postoje redaktorů k uţívání mobilních ICT (podle Mertona)
Konformismus
Projevy Spokojensot s aktuálním stavem.
Kdo
Spíše rezervovaný postoj k dalším moţnostem vyuţití těchto zařízení.
Redaktor 3 Redaktor 4 Redaktor 6
Názor upskilling: nová zařízení usnadňují redaktorovi práci. Nechuť pracovat s novými zařízeními. Nedůvěra k novým zařízením. Ritualismus
Projevy instrumentálnosti v uţívání nových zařízení (zejména v případě spolupráce s webovou redakcí). Názor deskilling: nová zařízení komplikují redaktorovi práci, odvádějí pozornost. Kritika vůči nedostatečně vyuţitému potenciálu mobilních ICT v tv zpravodajství.
Několik redaktorů po zavedení mobilních ICT, neţ se je naučili pouţívat efektivně i k jiným úkolům neţ jen ke spolupráci s webem (zejména redaktoři 3, 4 a 6 z našeho vzorku).
Kritika vůči způsobu výběru konkrétních přístrojů. Inovátorství
Hledání modifikací uţívání mobilních ICT. Prosazování uţívání těchto zařízení pro účaly tv zpravodajství (MOJO).
(alespoň částečně) Redaktor 1 Redaktor 2 Redaktor 5
Názor upskilling: nová zařízení usnadňují redaktorovi práci a přinášejí nové moţnosti pro tv zpravodajství. Rebelie Únik
–
–
–
–
Jako největší omezení moţností pouţití mobilních ICT se naopak ukázaly vnitřní technické podmínky, které komplikovaly moţnosti zpracování audiovizuálních materiálů pořízených mobilními ICT. Odhalili jsme také několik nedostatků ve vybavení, zejména co se týče údrţby těchto zařízení a doplňků k nim. Technické problémy před námi označili za významný negativní faktor také výzkumníci Avilés, León, Sander a Harrison244. Domníváme
243 244
Viz kap. 2.1.2 a 2.3.3 této práce. Viz 3.1 této práce – Předchozí výzkumy.
- 139 -
se, ţe vedení redakce by se o tento stav mělo více zajímat a komunikovat s redaktory o jejich zkušenostech a potřebách. Řešení těchto problémů v dané redakci však značně limitovaly ekonomické moţnosti.
- 140 -
5. ZÁVĚR V naší práci jsme si vytkli za cíl případovou studií pomocí kvalitativních výzkumných metod ozřejmit motivace a postoje redaktorů RZ ČT Brno k uţívání mobilních ICT a zjistit způsoby, jak tato praxe ovlivňuje profesní hodnoty a sebepojetí novinářů a jejich kaţdodenní pracovní rutiny v rámci moţností, které jim poskytuje technické vybavení a další podmínky v dané redakci. Práci jsme rozdělili na tři hlavní část: teoretickou, metodologickou a empirickou
V teoretické části jsme se věnovali problematice multimedializace a konvergence médií, která se v posledních letech stala velmi diskutovaným tématem v souvislosti s propojováním postupů různých
mediálních platforem,
zejména tradičních (ať uţ tištěných či
audiovizuálních) a online médií. Dále jsme se zabývali vývojem charakteru ţurnalistické profese v závislosti na určitých společenských a technologických podmínkách a problémy sebepojetí současných novinářů, kteří kromě hledání témat a psaní zpráv, musejí stále častěji umět zacházet také s novými technologiemi. V závěru této části jsme představili tři různé pohledy na vliv konvergence a s ní se prosazující multimediální ţurnalistiky na kvalitu ţurnalistické práce. Zatímco názory v kategorii de-skilling jsou obecně skeptické a zdůrazňují, ţe multimediální novinář dnes nemá čas a prostor dělat pořádně svoji tradiční práci a zároveň nevyniká ani v dalších dovednostech, názory v kategorii up-skilling vnímají současný trend pozitivně jako celkové zvyšování kvalifikovanosti novinářů. Třetí skupina názorů re-skilling zdůrazňuje, ţe dnešní ţurnalistiku uţ nelze zcela posuzovat podle dřívějších měřítek, jelikoţ v médiích dochází k zásadní proměně stylu práce.
V další části jsme se věnovali metodám našeho výzkumu. Nejprve jsme představili několik předchozích výzkumů relevantních našemu tématu a shrnuli některé jejich závěry. Ačkoliv se ţádné z těchto výzkumů nevěnovaly přímo našemu tématu a takovým způsobem, jako jsme výzkum pojali my, nalezli jsme v nich spoustu zajímavých zjištění, které jsme potom mohli aplikovat i při vyhodnocování našeho výzkumu. Pro naši případovou studii jsme zvolili dvě hlavní výzkumné metody: metodu polostrukturovaných rozhovorů a analýzy dokumentů. Rozhovor jsme uskutečnili s celkem dvanácti osobami: třemi zástupci vedení redakce, třemi zástupci webové sekce a šesti - 141 -
redaktory televizního zpravodajství. Rozhovory s nimi jsme poté analyzovali podle metody trojího kódování ze zakotvené teorie, na jejímţ základě jsme formulovali vedlejší výzkumné otázky.
V empirické části jsme se nejprve věnovali kontextu uţívání mobilních ICT – jednak struktuře dané redakce a běţným pracovním rutinám, ale také způsobu integrace webové sekce a její spolupráce s televizními redaktory. Zjistili jsme zde několik projevů působení mediální konvergence, ale zároveň i několik poměrně zásadních nedostatků vypovídajících o nedokončeném procesu integrace webové sekce, coţ v některých případech mohlo negativně ovlivňovat uţívání mobilních ICT redaktory. Dále jsme se zaměřili na analýzu konkrétních způsobů uţívání mobilních ICT redaktory z hlediska jejich vlivu na pracovní rutiny v dané redakci; preferencí, postojů a motivací novinářů a dalších okolností v redakci i mimo ni. Poloţili jsme si hlavní výzkumnou otázku, která zněla: Jak redaktoři RZ ČT Brno uţívají mobilní ICT v rámci kaţdodenních pracovních rutin televizního novináře? Odpověď na ni hlavní výzkumnou otázku jsme se pokusili najít s pomocí čtyř vedlejších výzkumných otázek týkajících se důvodů pořízení mobilních ICT redakcí, uţivatelských preferencí redaktorů, ţánrů uţívání a jejich vlivu na pracovní rutiny v redakci a tří skupin faktorů, jeţ měly vliv na osvojení a efektivní uţívání těchto zařízení při kaţdodenní práci. Nyní shrneme nejdůleţitější zjištění k dílčím výzkumným otázkám: -
Podnět k pořízení mobilních ICT v dané redakci vzešel především z iniciativy předešlého šéfredaktora. Hovoříme zde o „faktoru technologického vůdce“. Nemusí jím být pouze zástupce managementu, ale například i někdo s redaktorů, pokud je s ním managament ochotný spolupracovat.
-
Redaktoři při práci preferovali uţivatelsky co nejjednodušší technologie, které vyhodnotili jako spolehlivé, pohotové, relativně výhodné při práci na běţných úkolech a které se zároveň daly pouţít k více různým účelům. Na základě našich výzkumných dat nemůţeme potvrdit předpokládanou závislost preferencí na charakteristice uţivatelů podle Rogersovy typologie příjemců inovací.
- 142 -
-
Moţnosti, které přinesly mobilní ICT, vnímali naši respondenti převáţně jako pozitivní přínos z hlediska běţných pracovních rutin v redakci. Zdůrazňovali výhody týkající se moţností komunikace mezi redaktory v terénu a pracovníky v redakci, větší samostatnost novinářů v terénu při vyhledávání informací a potřebných kontaktů a mimo to i nových moţností zpracování příspěvků pro televizní vysílání, které podporují pohotovost redakce v případě neočekávaných událostí. Tento postoj podle nás podpořil i rozvoj samostatné multimediální ţurnalistiky u některých redaktorů – takzvané mobilní ţurnalistiky umoţňující zpracování televizních reportáţí prostřednictvím chytrých telefonů.
-
Jako zásadní negativní faktor ovlivňující přijetí a pouţívání mobilních ICT redaktory RZ ČT Brno jsme vyhodnotili vnitřní technické podmínky, které však úzce
souvisejí
s ekonomickými
moţnostmi
–
zejména
nekompatibilitu
jednotlivých technologií a částečně i nedostatečné vybavení týkající se mobilních ICT a doplňků k nim. Naopak postoje redaktorů i vedení byly převáţně pozitivní, ať uţ z pohledu názorů na kvalitu multimediální ţurnalistiky nebo sebepojetí redaktorů.
Z našeho výzkumu vyplynulo, ţe uţívání mobilních ICT na redaktory RZ ČT Brno kladlo vyšší nároky na technické dovednosti redaktorů i rychlost komunikace s pracovníky v redakci a pro některé redaktory mohlo působit jako faktor posilující pracovní stres. Přístup redaktorů k uţívání těchto zařízení jsme však nevyhodnotili jako instrumentální – naopak jsme zjistili, ţe si je postupně velmi dobře osvojili, a to především díky tomu, ţe se je naučili vyuţívat k různým účelům při kaţdodenní práci, a to stále výrazněji směrem k úkolům pro televizní zpravodajské relace. Jedna část redaktorů z našeho vzorku se k uţívání nových technologií stavěla spíše konformně, u tří dalších redaktorů jsme v návaznosti na Mertonovu typologii objevili alespoň částečně inovátorský přístup, který spočíval v hledání a prosazování nových způsobů vyuţívání mobilních ICT v rámci kaţdodenních pracovních rutin v redakci. Redaktoři i vedoucí pracovníci vnímali mobilní ICT jako pracovní nástroje zjednodušující nebo přímo umoţňující některé úkony. Staly se podle nich spíše součástí původních pracovních rutin, neţ ţe by nové technologie samy o sobě přinesly zásadní proměny redakčních struktur nebo způsobů práce, jeţ by mohly ohrozit kvalitu práce - 143 -
zaloţenou na tradičních ţurnalistických hodnotách. Tyto rizika pracovníci redakce vnímali spíše obecně u proměn charakteru novinářské práce, která je podle nich stále více řízena diskursem rychlosti – v dané redakci televizního zpravodajství však tento posun nesouvisel pouze s provozováním online zpravodajství, ale také s nutností spolupráce s kontinuálním zpravodajským kanálem ČT24.
Mnohá naše zjištění korespondovala s výsledky předchozích výzkumů zahraničních autorů. Domníváme se, ţe by se naše práce mohla stát výchozí inspirací pro další podobné práce z této oblasti, kterou povaţujeme stále za relativně málo prozkoumanou. Například by podle nás mohlo být zajímavé prozkoumat působení tzv. „faktoru technologického vůdce“ ve více různých zpravodajských redakcích v rámci českého mediálního prostředí. Ačkoliv se výsledky naší případové studie nedají zobecnit na celé české mediální prostředí, jsme přesvědčeni, ţe naznačily moţný směr dalšího vývoje v této oblasti. Mohou tím přispět například i k aktualizaci náplně vysokoškolského studia budoucích ţurnalistů.
- 144 -
6. LITERATURA
a) Kniţní zdroje BAKARDJIEVA, Maria. 2005. Internet Society: The Internet in Everyday Life. London: SAGE. 220 s. ISBN 0761943382. BOLTER, Jay David a Richard GRUSIN. 2000. Remediation: understanding new media. Cambridge: MIT Press. 295 s. ISBN 0262024527. BOLTER, Jay David. 2001. Writing space: computers, hypertext, and the remediation of print. 2nd ed. Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates, Publishers. 232 s. ISBN 0805829199. BURTON, Greame. a JIRÁK, Jan. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal. 391 s. ISBN 8085947676. DISMAN, Miroslav. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. 3. vyd. Praha: Karolinum. 374 s. ISBN 8024601397. FLICK, Uwe. 2006. An introduction to qualitative research. Vyd. 3. London: SAGE Publications. 443 s. ISBN 141291146X. FOUST, James C. 2005. Online journalism: principles and practices of news for the Web. Scottsdale, Ariz. Holcomb Hathaway. 271 s. ISBN 1890871567. GOFFMAN, Erving. 1999. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v kaţdodenním ţivotě. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon. 247 s. ISBN 8090248241. HENDL, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4. JENKINS, Henry. 2006. Convergence culture: where old and new media collide. New York: New York University Press. 308 s. ISBN 0814742815. KOLODZY, Janet. 2006. Convergence journalism: writing and reporting across the news media. Lanham, Md.: Rowman. 267 p. ISBN 978-074-2538-863. KÖPPLOVÁ, Barbara a Ladislav KÖPPL. 1989. Dějiny světové ţurnalistiky. 1. vyd. Praha: Novinář. 332 s. LIEVROUW, Leah A a Sonia M LIVINGSTONE. 2002. Handbook of new media: social shaping and consequences of ICTs. London: SAGE. 564 p. ISBN 0761965106. - 145 -
MCLUHAN, Marshall. 2000. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Vyd. 1. Brno: Jota. 415 s. ISBN 8072171283. MCNAIR, Brian. 2004. Sociologie ţurnalistiky. Vyd. 1. Praha: Portál. 182 s. ISBN 8071788406. MCQUAIL, Denis. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál. 447 s. ISBN 8071782009. MCQUAIL, Denis. 2009. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 4. rozš. a přeprac. Praha: Portál. 639 s. ISBN 9788073675745. MERTON, Robert King. 2000. Studie ze sociologické teorie. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství. 285 s. ISBN 8085850923. MOTAL, Jan. 2012. Nové trendy v médiích jako komunikační utopie i nová zkušenost. In MOTAL, Jan a kol. Nové trendy v médiích. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. 223 s. ISBN 9788021058262. NEGROPONTE, Nicholas. 2001. Digitální svět: being digital. 1. vyd. Praha: Management Press. 207 s. ISBN 8072610465. OSVALDOVÁ, Barbora a kol. 2001. Zpravodajství v médiích. Vyd. 1. V Praze: Karolinum. 155 s. ISBN 8024602482. OSVALDOVÁ, Barbora. 2007. Trendy v současném novinářském vzdělávání v ČR. In JIRÁK, Jan a Radim WOLÁK a kol. 2007. Mediální gramotnost: nový rozměr vzdělávání. Praha: Radioservis. 152 s. ISBN 9788086212586. PAVLÍČEK, Antonín. 2007. Nová média a web 2.0. Praha: Oeconomica. 118 s. ISBN 97880-245-1272-3 PROKOP, Dieter. 2005. Boj o média: dějiny nového kritického myšlení o médiích. 1. čes. vyd. Praha: Karolinum. 409 s. ISBN 8024606186. QUINN, Stephen; FILAK, Vincent F. 2005. Convergent journalism: an introduction. Boston: Elsevier. 227 s. ISBN 0240807243. REIFOVÁ, Irena. 2004. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 8071789267. ROGERS, Everett M. 2003. Diffusion of innovations. 5th ed. New York: Free Press. 551 s. ISBN 0743222091. - 146 -
RUß-MOHL, Stephan; BAKIČOVÁ, Hana. 2005. Ţurnalistika: komplexní průvodce praktickou ţurnalistikou. 1. vyd. Praha: Grada. 292 s. ISBN 8024701588. SCHELLMANN, Bernhard. 2004. Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Vyd. 1. Praha: Europa-Sobotáles. 482 s. ISBN 8086706060. STRAUSS, Anselm L. a Juliet MCORBIN. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice: Albert. 196 s. ISBN 808583460x. SERAFÍNOVÁ, Danuša. 1994. Dejiny svetového novinárstva II: Dejiny francúzskeho novinarstva. 1. Vyd. Bratislava: Univerzita Komenského. 115 stran, ISBN: 8022306983 ŠEFČÁK, Luboš a Juraj VOJTEK. 2003. Dejiny svetového novinárstva. 2. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského. 177 s. ISBN 8022317039. ŠMÍD, Milan. 2005. 1995 – 2005: Česká média – Léta technického pokroku a zrání. In JIRÁK, Jan. 10 let v českých médiích. 2005. Vyd. 1. Praha: Portál pro Newton Information Technology. 142 s. ISBN 8071789259. TRAMPOTA, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Vyd. 1. Praha: Portál. 191 s. ISBN 8073670968. WASCHKOVÁ CÍSAŘOVÁ, Lenka. 2012. Proměna tradiční ţurnalistiky a online ţurnalistika. In ČUŘÍK, Jaroslav a kol. 2012. Nové trendy v médiích. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. 239 s. ISBN 9788021058255.
b) Články v odborných časopisech AVILÉS, José A. G. – LEÓN – SANDERS – HARRISON. 2004. Journalists in Digital televison Newsrooms in Britain and Spain: Workflow and Multi-skilling in Competitive Environment. In Journalism Studies 2004, r. 5, č. 1. S. 87-100. AVILÉS, José A. G. a LEÓN, Bienvenido. 2002. Journalistic practice in digital television newsrooms: The case of Spain’s Tele 5 and Antena 3. Journalism, 2002: č. 3. S. 355 -371. DEUZE, Mark. 2004. What is Multimedia Journalism? In Journalism Studies 2004, r. 5, č. 2. S. 139-152. METYKOVÁ, Monika a WASCHKOVÁ CÍSAŘOVÁ, Lenka. 2009. Changing Journalistic Practices in Eastern Europe. Journalism 2009, r. 10, č. 5. S. 719-739. - 147 -
ÖRNEBRING, Henrik. 2010. Technology and journalism-as-labour: Historical perspectives. Journalism 2010, r. 11, č. 1. S. 57-74. PAVLIK, John V. 2004. A Sea-Change in Journalism: Convergence, Journalists, their Audiences and Sources. In Convergence 2004, r. 10, č. 4. S. 21-29. QUINN, Stephen. 2004. An Intersection of Ideals: Journalism, Profits, Technology and Convergence. In Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies, roč. 10, č. 4. S. 109-123. VOLEK, Jaromír a JIRÁK, Jan. 2006. Vybrané atributy profesního sebepojetí českých novinářů. Mediální studia, Praha, Syndikát novinářů ČR. vol. I., no. 1. S. 26-45. VAN DEN BULCK, Hilde a Sil TAMBUYZER. 2013. Collisions of convergence: Flemish news workers’ and management’s perceptions of the impal of PSB newsroom integration on journalistic practices and identities. In International Communication Gazette 2013, č. 75. S. 54-75. WALLACE, Sue. 2009. Watchdog or Witness? The emerging forms and practices of videojournalism. Journalism, roč. 10, č. 5. S. 684-701 WILENSKY, Harold L. 1964. The Professionalization of Everyone? In American Journal of Sociology Vol. 70, No. 2. S. 137-158. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/2775206. WALLACE, Sue. 2013. The complexities of convergence: Multiskilled journalists working in BBC regional multimedia newsrooms. In. International Communication Gazette 2013, č. 75. S. 99 – 117.
c) Internetové zdroje MACEK, Jakub. 2012. Nevyčíslitelné porozumění: kvalitativní výzkum online sociálních síti. Článek
na
serveru
ProInflow.cz,
publikováno
21.
8.
2012.
Dostupné
online:
http://pro.inflow.cz/nevycislitelne-porozumeni-kvalitativni-vyzkum-online-socialnich-siti (cit 25. 10. 2013). ŠMÍD, Milan. Kdy nová média mohou být zároveň média masová. Článek na serveru Mediář.cz, publikováno 12. 4. 2011. Dostupné online: http://www.mediar.cz/kdy-nova-mediamohou-byt-zaroven-media-masova/ (cit. 3. 12. 2013).
- 148 -
ŠMÍD, Milan a Petr PAVLÍK. 2011. Skladba a úloha rady zastupující veřejnost u média veřejné sluţby a aplikace německého modelu v České republice. Odborná studie. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Dostupné na: http://www.mkcr.cz/cz/media-aaudiovize/studie/studie:-skladba-a-uloha-rady-zastupujici-verejnost-u-media-verejne-sluzbya-aplikace-nemeckeho-modelu-v-ceske-republice-101016/ (cit. 28. 10. 2013). Tisková zpráva Česká televize má nové weby regionálních studií Brno a Ostrava, Štěpán Janda,
publikováno
11.
11.
2011
na
webu
České
televize.
Dostupné
online:
http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/press/tiskove-zpravy/?id=6064 (cit. 3. 12. 2013). Informace
o
pořadech
České
televize.
Web
České
televize,
nedatováno.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/a-z/ (cit. 3. 12. 2013). Informace k HbbTv. Česká televize. Nedatováno, autor neuveden. Dostupné online: www.ceskatelevize.cz/hbbtv/ (cit. 8. 9. 2013). Statut České televize. Česká televize, 2012. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/vse-oct/statut-ct/ (cit. 3. 12. 2013). Zákon
o
České
televizi
z roku
2001
(Zákon
č.
39/2001
Sb.).
Dostupné
na:
http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakony/ (cit. 3. 12. 2013). Praţská rezoluce In The Future of Public Service Broadcasting, 4. Evropská ministerská konference konaná ve dnech 7.
- 8. prosince 1994 v Praze. Dostupné online:
http://www.ebu.ch/CMSimages/en/leg_ref_coe_mcm_resolution_psb_07_081294_tcm64274.pdf (cit. 28. 10. 2013). Seznam povinných předmětů jednotlivých specializací bakalářského studia v oboru Mediální studia a ţurnalistika na FSS MU Brno platných do imatrikulačního ročníku 2010/2011. Informační systém Masarykovy univerzity, nedatováno, autor neuveden. Dostupné online: http://is.muni.cz/predmety/sablony_tisk.pl?fakulta=1423;obdobi=5943;uzel=225257;rek=ap;p uvodni_design=b; (cit. 12. 12. 2013).
d) Diplomové a disertační práce FAIK, Adam. 2013. Videoţurnalismus v ČR. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jakub Macek. - 149 -
MACEK, Jakub. Poznámky ke studiím nových médií. Brno 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaromír Volek. ONDRUŠKOVÁ, Pavla. 2010. Proměny pracovních rutin členů brněnské redakce MF DNES v rámci působeni trendu konvergence a multimedializace. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Lenka Waschková Císařová. PLETICHOVÁ, Zuzana. 2010. Strukturální a organizační změny způsobené procesem multimedializace v redakci Brněnského Deníku Rovnost. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Lenka Waschková Císařová. SEDLÁČKOVÁ, Anna. Multiskilling jako součást pracovních rutin zvláštních zahraničních zpravodajů. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Rudolf Burgr. SOŠKOVÁ, Alţběta. 2012. Rozdíly mezi tištěnými a online médii očima novinářů. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jakub Macek. ŠČURKEVIČ, Jakub. 2008. Redakce zpravodajství České televize Brno – případová studie. Brno. Bakalářská práce. Vedoucí práce Rudolf Burgr. ŠŤÁVOVÁ, Radka. 2011. Online zpráva ze soudů na webu České televize Brno. Brno. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Lenka Waschková Císařová.
e) Zdroje grafů a tabulek GRAF 1: „Technology adoption“. Zdroj: Forbes Magazine. Autor neuveden, nedatováno. Dostupné online: http://www.kk.org/thetechnium/archives/2009/05/increasing_ubiq.php (cit. 27. 9. 2013). TABULKA 1: „Způsoby individuální adaptace podle Mertona“ Zdroj: MUNKOVÁ, Gabriela. 2004. Sociální politika v evropských zemích. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. 189 s. ISBN 8024607808. S. 41.
- 150 -
7. JMENNÝ REJSTŘÍK
A
J
AVILÉS, José A. G. ……43, 50, 111, 120
JENKINS, Henry ……11, 40
128
JIRÁK, Jan. ……15, 38, 41
B
K
BAKARDJIEVA, Maria ……40, 104, 105
KOLODZY, Janet ……23
BOLTER, Jay David ……27
KÖPPL, Ladislav ……33, 34
BURTON, Greame ……15
KÖPPLOVÁ, Barbara ……33, 34
Č
L
ČUŘÍK, Jaroslav ……47
LEÓN, Bienvenido ……50, 111, 120, 128
D
LIEVROUW, Leah A ……21
DEUZE, Mark ……11, 29, 30, 83, 86, 93, 132
LIVINGSTONE, Sonia M. ……21
DISMAN, Miroslav ……56
M
F
MACEK, Jakub ……27, 39, 53
FAIK, Adam ……36, 49, 123
MCORBIN, Juliet ……12, 53, 54, 58
FILAK, Vincent F ……30, 43, 44, 79, 111,
MCLUHAN, Marshall ……25
132
MCNAIR, Brian ……39, 40
FLICK, Uwe ……56
MCQUAIL, Denis ……21, 22, 25
FOUST, James C. ……30, 81
MERTON, Robert King ……12, 16, 19, 41,
G
112, 126, 138
GOFFMAN, Erving ……36, 37, 123
METYKOVÁ, Monika ……47
GRUSIN, Richard ……27
MOTAL, Jan ……15, 128
H
MUNKOVÁ, Gabriela ……20
HARRISON, Jackie ……50, 111, 120
N
HENDL, Jan ……53, 55, 56, 57
NEGROPONTE, Nicholas ……25
- 151 -
NORTHRUP, Kerry ……29
SERAFÍNOVÁ, Danuša ……34, 35
NYGREN, Gunnar ……43
SCHELLMANN, Bernhard ……27
O
SOŠKOVÁ, Alţběta ……47, 80
ONDRUŠKOVÁ, Pavla ……29, 30, 39, 47
STAKE, Robert E. ……53
OSVALDOVÁ, Barbora ……27, 43
STRAUSS, Anselm L. ……12, 53, 54, 58
ÖRNEBRING, Henrik ……23, 24, 34, 35,
Š
43
ŠEFČÁK, Luboš ……34 P ŠMÍD, Milan ……21, 22, 26, 44
PATTON, Michael Q. ……56
ŠČURKEVIČ, Jakub ……49, 67
PAVLIK, John V. ……23, 24
ŠŤÁVOVÁ, Radka ……49, 77
PAVLÍČEK, Antonín ……22, 25
T
PLETICHOVÁ, Zuzana ……47, 80
TAMBUYZER, Sil ……48, 108, 109
PROKOP, Dieter ……34, 35
TRAMPOTA, Tomáš ……15
PULITZER, Joseph ……35
V Q VAN DEN BULCK, Hilde ……48, 108,
QUINN, Stephen ……24, 43, 47, 81, 82, 85,
109
111, 132
VOLEK, Jaromír ……38, 41 R VOJTEK, Juraj ……34
REIFOVÁ, Irena ……11, 16, 93, 132
W
ROGERS, Everett M. ……12, 16, 17, 39, 126, 134, 135
WALLACE, Sue ……23, 37, 49, 93, 112, 134
RUß-MOHL, Stephan ……29
WASCHKOVÁ CÍSAŘOVÁ, Lenka …… 11, 30, 47
S
WILENSKY, Harold L. ……37, 123
SANDERS, Karen ……50, 111, 120
WOLÁK, Radim ……44
SEDLÁČKOVÁ, Anna ……48
- 152 -
8. VĚCNÝ REJSTŘÍK
A
Mobilní ţurnalismus (MOJO) ……88, 95,
Analýza dokumentů ……56, 61
105, 109, 110, 111, 112, 115, 118, 121, 127, 136
Motivace ……20, 39, 40, 124
Anomie ……19, 39
Multimédia ……27, 29, 42
C
Multimedializace ……20, 28, 29, 30, 85, 130,
Crosspromotion ……30
131
D
Multimediální novinář ……11, 29, 33, 36, 44,
Deskilling ……44, 138
49, 79, 133
Digitalizace ……25, 35, 50
Multimediální (multiskills) ţurnalistika …
Diskurs rychlosti ……35, 41, 113, 122, 127,
11, 29, 33, 37, 43, 44, 49, 50, 51,
128, 136
N
I
Nová (digitální) média ……11, 15, 21, 22, 25,
Informační a komunikační technologie …
27, 33, 130
11, 20, 22, 73, 83, 87, 113
O
Integrace ……26, 28, 29, 30, 48, 49, 75, 77, 82,
On-line ţurnalistika ……15, 26, 27, 29, 74
83, 131, 132, 135
Osvojování (adopce) inovací ……17, 24, 31
Internet ……15, 21, 22, 25, 26, 27, 36, 49, 95,
Otevřené technologie ……40, 136
104, 114, 128
P
K
Překlápění obsahu ……30, 81, 86, 132
Kompatibilita technologií ……40, 51, 120
Polostrukturované rozhovory ……55
Komunikační revoluce……25
Profesní identita (sebepojetí) novinářů …
Konvergence ……11, 15, 16, 23, 30, 49, 85,
37, 38, 122
131
R
Kvalita ţurnalistiky ……24, 30, 42, 50, 127
Remediace ……27, 28
M
Reskilling ……44, 111
Mediální organizace ……15, 16, 40, 49
Resocializace ……51 - 153 -
Rutiny (mediální, pracovní) ……15, 16, 24,
U
72, 73, 93, 104
Upskilling ……43, 111, 129, 138
S
V
Satelite news gathering (SNG) ……36, 71
Veřejná sluţba (public service) ……44
T
Videoţurnalismus ……36, 48, 76
Technologický determinismus ……23
Z
Telematická média ……21
Zakotvená teorie ……53, 58, 86, 133
Televizní zpravodajství ……27
Ţ
Tradiční ţurnalistika …… 15, 24, 29
Ţánry uţívání ……88, 104
Typologie osvojitelů inovací ……12, 16, 17, 38, 126, 134
Typologie způsobů individuální adaptace... 12, 16, 20, 41, 126
- 154 -
PŘÍLOHY Seznam příloh: P1 Opatření ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala ze dne 23. 10. 2003 P2 Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 28. 6. 2012 P3 Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 27. 8. 2013 P4 „Manuál k iPadu“ P5 Rozhovory s pracovníky RZ ČT Brno P5.1 Rozhovor s Bývalým šéfredaktorem P5.2 Rozhovor se Současným vedoucím redakce P5.3 Rozhovor s Editorem P5.4 Rozhovor se Zástupcem webu 1 P5.5 Rozhovor se Zástupcem webu 2 P5.6 Rozhovor se Zástupcem webu 3 P5.7 Rozhovor s Redaktorem 1 P5.8 Rozhovor s Redaktorem 2 P5.9 Rozhovor s Redaktorem 3 P5.10 Rozhovor s Redaktorem 4 P5.11 Rozhovor s Redaktorem 5 P5.12 Rozhovor s Redaktorem 6
- 155 -
P1 Opatření ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala ze dne 23. 10. 2003 (Dostupné v přiloţeném DVD ve formátu .pdf a v digitálním archivu práce.)
P2 Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 28. 6. 2012 (Dostupné v přiloţeném DVD ve formátu .pdf a v digitálním archivu práce.)
P3 Rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka ze dne 27. 8. 2013 (Dostupné v přiloţeném DVD ve formátu .pdf a v digitálním archivu práce.)
- 156 -
P4 „Manuál k iPadu“ From: (Bývalý šéfredaktor)245 Sent: Tuesday, February 22, 2011 4:08 PM To: RZ Brno Subject: manuál k Ipadu Abyste všichni věděli jak pouţívat naše mobilní zařízení. A mohli tak školit ostatní. ----------------------------------------------------------------------------------------------Pouţívat následující aplikace ... Dropbox, simple note. U obou je nastaven redakční účet, který spravují "webaři" a já. Pro účely redakční práce je budou všechny aplikace vyuţívat následující typ přihlášení: jméno: xxxxx heslo: yyyyyy Je zakázáno si vytvářet vlastní účty. Stáhnutí fotografií: Připojím buď foťák, telefon, přes USB kabel a speciální čtečku .. nebo vyndám kartu a vloţím do čtečky. Automaticky se otevře aplikace, která nabízí upload fotografií, všech, nebo jen některých. Vyberu, uploadnu a odpojím foťák. Funguje i pro video. Dropbox Slouţí k vyměňování čehokoliv :-) V našem případě se jedná hlavně o fotografie. Systém je jednoduchý ... klikem na ikonku foťáku najdete fotku kterou jste před tím natáhly z foťáku nebo telefonu. Počkáte na upload a vyřešeno. Na straně redakce bude přístupné webové rozhraní Dropboxu, kde je moţné okamţitě po uploadu ze strany IPadu soubor stáhnout. Přístup do webového rozhraní je ze stejného účtu jaký je nastaven na iPadu Simple note Aplikace slouţící pro výměnu textových informací. V zásadě se jedná o stejný systém jako v případě Dropboxu. Na IPadu v aplikaci redaktor píše a v nastaveném intervalu se text synchronizuje s webovým rozhraním Simple note, které má přístupné redaktor webu. Pro kaţdý jednotlivý případ/natáčení/téma vytvoří redaktor zvlášť poznámku, kterou bude doplňovat a aktualizovat. Její správu - mazání - atd. je vţdy na straně redaktora webu. Čili redaktor na místě do IPadu píše ..... nemaţe soubory.
(Bývalý šéfredaktor) šéfredaktor zpravodajství Česká televize TS Brno
245
Anonymizováno.
- 157 -
P5 Přepisy rozhovorů s členy RZ ČT Brno
P5.1 Rozhovor s Bývalým šéfredaktorem Taz.: Na úvod - nezajímají mě nějaké počítačové systémy a tak, ale spíš ty mobilní zařízení, které si redaktoři berou s sebou. To znamená tablety, foťáky, chytré telefony a podobně. Nejde mi přímo o VJe, ale spíš o ty tradiční reportéry. Resp.: Jasně. Taz.: Vy jste u toho stál, kdyţ se to sem zavádělo. Jaký byl vlastně záměr, proč se sem ty technologie zaváděly, proč jste se rozhodl, aby tady byly? Resp.: Jo… No, ten důvod je ten, ţe redaktor, kterej je na místě, tak je jakoby daleko od toho dalšího procesu rozhodování toho editorského. A předávání informací po telefonu prostě není úplně ideální. Proto jeden důvod byl ten, ţe jsme vlastně hledali, jakým způsobem ty informace, které má ten redaktor, dostat co nejkomplexněji a v nějaké formě, která přetrvává, ţe to není jenom telefonát, do té redakce. To znamená mobilní zařízení, ţe jo, v tomto případě třeba ten iPad umoţňuje to, ţe ten ten člověk nebo ten reportér někde sedí, píše do toho iPadu a zároveň to vidí ti lidi v té redakci a můţou na to nějakým způsobem reagovat, ten editor. Druhá věc… todle je spíš ta informační část, redaktorská. Druhá věc je jako spíš v uvozovkách kameramanská nebo třeba výrobní, a to je to, ţe to umoţňuje teďka pořídit uţ docela dobrý nebo velmi kvalitní a pro nás naprosto dostačující záběry, fotky nebo video, a dostat to do té redakce, potaţmo řečeno do vysílání strašně rychle. Taz.: Ty věci se tu objevily v době, kdy se dost měnil systém práce v redakci z hlediska toho webu. Dá se tedy říct, ţe to hodně souvisí i právě s tím webem, nebo…? Resp.: Určitě. Samozřejmě ţe jo, protoţe… televize, speciálně ta naše regionální, není úplně závislá na sto procentech na tom, ţe tu informaci musí přinést hnedka. Máme docela málo takových těch hyperaktuálních věcí, nicméně ve chvíli, kdy se rozjel web, tak ten web stojí na tom, ţe ty informace se tam objevují rychle, můţou být i trošku kusé, postupně se doplňují. No a… takţe jako pro ten web to mělo myslím úplně zásadní význam, jinak by asi nemělo smysl ten web dělat. Taz.: Bylo tohle vyloţeně jenom tady v Brně z vaší iniciativy, nebo se to zavádělo i v jiných regionálních redakcích? Resp.: Hm, ne. Myslím si, ţe todle jsme dělali v Brně akorát. No, co si pamatuju, tak nevím, jak ostatní televize, ale v České televizi todle se dělalo jenom v Brně. Taz.: A teďka kdyţ jste vlastně vedoucí toho regionálního zpravodajství, tak snaţíte se třeba i v tomto směru dělat nějaké plošné změny, ţe by se to teď zavádělo i dál? Resp.: Ono teďka to trošku naráţí na… jak bych to řekl… jakoby finanční otázky, protoţe není tolik peněz. Přece jen nákup těch zařízení není úplně levná záleţitost. A teď navíc ty nový média… nebo teda sekce nových médií prochází ve studiích jakoby nějakou změnou, - 158 -
takţe nejdřív počkám na to, jak se to v těch studiích usadí, urovná, a potom bych to chtěl zavést ještě v Ostravě. Taz.: Teď bych trošku přešla víc k těm technologiím. Vlastně ty iPady, nebo teda tablety, dá se říct, ţe je to trošku taková specialitka tady, ţe novináři i v jinačích redakcích mají často k dispozici spíš různé přenosné počítače, foťáky, chytré telefony. Proč zrovna jste se rozhodl pro ty iPady? Resp.: Aha. (pozvedl obočí) Taz.: Co vás třeba inspirovalo? Proč zrovna toto zařízení? Resp.: To je… hm. Mně ten iPad přišel jakoby nejkomplexnější. A proč jsem se rozhodoval třeba mezi notebooky a iPady je to, ţe mně ten iPad přišel jako komplexní záleţitost, kde nahraju nějakou aplikaci, ta aplikace je určená pouze k nějakým jednoduchým přenosům a to zařízení je poměrně stabilní a já nemusím toho redaktora vlastně nutit hrabat se někde v notebooku, kde můţe být víc věcí, víc programů, je to třeba sloţitější. Ten iPad mně přišel uţivatelsky mnohem jednodušší neţ notebooky. Taz.: Přece jen bylo to v době, kdy ty tablety tady byly víceméně taková novinka, bych řekla… Resp.: Určitě. Taz.: Uvaţoval jste, ţe opravdu chcete ten iPad od Applu, nebo jste přemýšlel třeba i nad jinačími značkami? Přece jen je to systém, na který uţivatelé tady asi nejsou tolik zvyklí, ţe tu je spíš ten Windows… I z hlediska té kompatibility. Resp.: Mmm, no… Mně přišlo, ţe ty iPady jsou… hmmm. Ani ne kvalitnější, ale ţe ta práce s nimi je jednodušší, neţ… A o dalších tabletech jsem neuvaţoval, protoţe po pravdě řečeno, ty iPady jako opravdu byly první neţ další tablety… a my jsme na to zareagovali poměrně rychle a hnedka jsme kupovali ty iPady ty jedničky. A mezitím ty ostatní iPady nebyly jakoby tak rozšířený. Takţe jako… Taz: Rozumím. Na tom začátku, kdyţ se to tady zavedlo, dostali ti redaktoři nějaké školení, zaučení, nějakou instruktáţ? Resp.: Jo. Samozřejmě jedna věc je nějaká krátká instruktáţ, kdyţ se ty zařízení a technologie nepouţívají, tak to ti lidi samozřejmě zapomenou. To znamená ano, na začátku byla nějaká instruktáţ, ale ti lidi se to většinou jakoby učili za pochodu a postupně jakoby zjišťovali, co to všechno umí a jak jim to můţe, jim samotným jakoby pomoct. Ze začátku samozřejmě to bylo dycky takový - proč bysme to měli pouţívat a je to něco novýho, my jsme to doteď nedělali, ale myslím, ţe po nějakém čase většina zjistila, ţe jim to pomáhá i v té jejich práci, ţe si tam zapisují věci, který následně vyuţijí, kdyţ se vrátí do redakce. Taz.: Takţe dá se říct, ţe ze začátku to bylo trošku problematické… Resp.: Já bych neřekl, ţe jakoby problematické. Bylo to tak jako kaţdá nová věc, která se zavádí, tak prostě naráţí na to, ţe… na jistou nechuť jakoby těch lidí zkoušet nové věci,
- 159 -
protoţe v té práci toho i tak mají hodně a teď jim vlastně někdo jakoby ještě přidává navíc něco. Taz.: Původně ti redaktoři měli jen telefony. Bylo tady vlastně i nějaké nařízení, aby měli mobil s foťákem a mohli přes internet něco poslat třeba i tomu webu, v čem myslíte, ţe byl největší přínos tady těch iPadů a zařízení oproti tomu předchozímu stylu práce? Resp.: Vlastně jakoby ţádnej. Tam, protoţe v době, kdy my jsme to zaváděli, tak chytrý telefony nebyly ještě úplně jakoby tak rozšířený a byly poměrně drahý. A na chytrém telefonu toho moc nenapíšete. Tehdy jakoby jste moc nenapsala. To znamená, ten iPad skýtal jistou moţnost relativně komfortního psaní nějakého textu a zároveň s připojením klasickýho foťáku jsme byli schopní dostat docela dobrý záběry a fotky. Coţ v té době jakoby telefony neumoţňovaly. Teďka, samozřejmě ta situace se posunula, a teďka jde dělat v podstatě to všechno uţ jenom s tím telefonem. Ale ve chvíli, kdy jsme to zaváděli, tak to úplně nešlo, proto vznikla tady ta kombinace iPad tehdy bez foťáku a k tomu foťák. A ten důvod, proč s sebou vozili ten foťák, byl ten, ţe já jsem chtěl, aby na webu se objevovaly fotky né ilustrační, ale fotky, kdyţ uţ o něčem píšem, tak ať je tam ta konkrétní fotografie, proto s sebou vozili i ten foťák. Taz.: Říkal jste, ţe ti redaktoři postupně zjistili, ţe to má přínosy i pro ně. Ale co třeba ta další motivace? Kdyţ ten redaktor třeba kromě té své standardní práce udělal spoustu věcí třeba pro ten web, natočil třeba i nějaké video, je za to pak nějak zvlášť ohodnocen? Resp.: No, tam se hledalo několik různých modelů, jakým způsobem je jako motivovat, nebo jestli to nějak hodnotit. Nakonec to skončilo tak, ţe vlastně jakoby je to součást jejich práce , ţe by to měli dělat. Protoţe kdyţ půjdeme úplně jakoby na dřeň, tak ten reportér je na tom místě proto, aby informoval toho diváka nebo prostě příjemce co nejrychleji a komplexně. A ve chvíli, kdy existuje technologie, jak to můţe udělat, tak vlastně to je součást jeho práce, ţe to má udělat a není potřeba za to dát nějaké jako zvláštní odměny. Taz.: Uhm. Objevují se vlastně i kritické názory na to, ţe ty technologie moţná trošku odvádějí pozornost od takových těch… následování takových těch tradičních profesních hodnot, pečlivého ověřování těch zdrojů a podobně. Ţe dnešní redaktoři hodně času věnují těm technickým záleţitostem… Co si o tom myslíte? Je to podle vás opravdu moţné ohroţení kvality? Resp.: Technologie je a vţdycky byla jenom nástroj. To nemá nic co dočinění s tím, jestli ten člověk opravdu je novinář a postupuje, tak jak novinář postupovat má. Technologie to můţe zjednodušit, ale nemůţe ohrozit jeho přemýšlení jako novinářský. To znamená... spíš, co můţe nastat, je to, ţe se víc jakoby dbá, nebo ţe se víc nadřazuje jakoby forma nad obsahem té zprávy, ale to není problém té technologie Taz.: Jak uţ jste taky zmiňoval, ţe ty materiály se dají vyuţít třeba i pro to vysílání televizní. Jak je to tam s tou kvalitou? Naráţí to tam na něco, kdyţ je to natočené třeba v mobilu? Resp.: Nó, samozřejmě ţe těţko se dá srovnat reportáţ natočená na kameru a reportáţ natočená na mobil. Ano, jsou příklady a i my je tady máme, v Brně jsou šikovní redaktoři, - 160 -
kteří i na ten mobil natočí reportáţ, kde téměř není poznat, ţe to je jako na mobil, ale tam je vţdycky potřeba přemýšlet nad tím, v jakou chvíli ten mobil to vyuţití má a to opodstatnění, ţe je pouţitej, a kdy ne. Konkrétní příklad - pokud pojedu točit reportáţ o chátrajícím zámku nebo reportáţ o nějaké architektuře, tak těţko vyuţiju mobil. Ale pokud natrefím na něco, kde aktuálně vyuţiju toho, ţe na tom místě jsem a jsem schopnej jakoby tu situaci zaznamenat, tak si myslím, ţe divák odpustí nekvalitu u těch záběrů, protoţe je pro něj ten obsah toho, ţe to vidí, mnohem důleţitější. Taz.: Někteří redaktoři tady se zúčastnili nějakých kurzů videoţurnalistiky, mobilní ţurnalistiky… Určitě je to zajímavá věc, přínosná z různých hledisek. Myslíte, ţe to, co se naučili, tak je tady opravdu prostor pro to, aby to vyuţili v praxi? Resp.: Je, ale ten prostor není velký. Jak říkám, ta mobilní ţurnalistika je z velké části o tom, ţe je vyuţitelná v aktuálních případech. A to regionální zpravodajství těch hyperaktuálních záleţitostí zase tolik nemá. Samozřejmě ţe videoţurnalismus , potaţmo i ta mobilní ţurnalistika, jedním z důvodů, proč se tak rozšiřuje, je to, ţe je to levnější záleţitost, která sniţuje náklady. Coţ není úplně primárně to, proč já bych si myslel, ţe bysme tady měli mít videoţurnalisty a mobilní ţurnalisty jenom kvůli těm penězům To znamená ano, zkušenosti, který oni v kurzech jakoby nabyli a získali, tak vyuţijí, ale rozhodně ne v kaţdodenním natáčení. Taz.: Kdyţ redaktoři přivezou nějaký takový materiál z venku, je tady podle vás problém to třeba nějak zpracovat v rámci těch systémů technických…? Resp.: Zatím jo. Protoţe zatím máme systém, jakoby ten postprodukční řetězec je na to, ajk rychle se vyvíjí technologie, tak je strašně zastaralý. Ale uţ nějakou dobu se mluví o tom a uţ snad probíhají výběrový řízení a měla by příští rok přijít jakoby instalace novýho, toho posprodukčního řetězce, který bude uţ mnohem… uţ bude připravene na to, aby jako tady data ze všech těch mobilních zařízení jednoduše pouţil, jednoduše se k nim ten redaktor dostal a ještě je byl schopnej zapracovat. Takţe jako blýská se na lepší časy. Taz.: Vás vlastně v tom vedení redakce vystřídal (Současný vedoucí redakce), docela nedávno. Vnímáte to, ţe se snaţí nějak následovat ty trendy, co jste tady nastavil, nebo je tu nějaká změna v přístupu? Resp.: Aha… No já si myslím, ţe se snaţí, ţe jakoby drţí tu linku toho, ţe ty technologie nebo ty mobilní technologie prostě jsou pro to rychlé zpravodajství důleţité, takţe tam nemyslím, ţe by tam došlo k nějakýmu jako zlomu, k nějakýmu násilnýmu. Taz.: Ještě tohle - jsou ty technologie jakoby otevřené, nebo jsou tu nějaké vnitřní pravidla, snaţíte se to pouţití nějak omezovat? Je tam třeba, pokud je člověk kreativní, moţnost, ţe můţe něco třeba vymyslet… Jak se k tomuto stavíte? Resp.: Uhmm… To nikdy nebylo omezený, jakoby vyuţití toho nějak zvlášť a nikdy ani nevznikly nějaký jakoby závazný manuál toho, co se jako můţe a co se nemůţe. Já spíš jsem to vţdycky chápal tak, ţe tady je nějaká jako příleţitost, nějaký jakoby technologie, který se… Je stanovený nějaký rámec toho, na co se něco pouţívá, ale pokud někdo přijde s nějakým kreativním nápadem, jak něco vyuţít dál, tak se tomu meze nekladou. Takţe není ţádný jakoby omezení.
- 161 -
Taz.: Ještě bych se zeptala trochu k tomu webu. Vlastně ty materiály se tam dají vyuţít momentálně v těch technických moţnostech víc, ve větším rozsahu. Jaké to má přínosy pro ten web kromě toho, ţe jsou tam aktuální obrázky… Jak to vnímáte? Resp.: Ten web je… protoţe je to web jakoby televize, to znamená, my asi nemůţeme úplně a asi ani nechceme konkurovat jakoby velkým zpravodajským webům, specializovaným. Ale, protoţe je to televizní web, tak si myslím, ţe ten divák nebo ten čtenář toho webu očekává, ţe tam budou v uvozovkách jako videa, hýbací záběry. A to je to, proč… nebo to je to, co by měl tomu divákovi přinýst. To znamená, měl by mu přinýst video. A ty fotky zase tím, ţe na rozdíl od píšících novinářů redaktor televizní je na místě, protoţe tam jako musí být, na místě, tak tam můţe dávat právě ty fotografie z toho místa, ţe to nejsou ilustrační fotografie. A zase kdyţ někde na webu tištěného média je rozhovor, tak je to dobrý, nebo můţe to být řekněme nějaká parafráze, nemusí to být autorizovaný a tak dál. Ve chvíli, kdy my na to video dáme, nebo na ten web dáme rozhovor, jakoby celé to video, tak samozřejmě to má ještě nějakou další jakoby rovinu, není to jen to, co ten člověk říká, ale taky jak se u toho tváří. Taz.: Takţe ale ten web prakticky není jen takovým tím překlápěním obsahu toho televizního, snaţíte se tam třeba dát i něco navíc. Resp.: Rozhodně by to nemělo být jenom překlopení reportáţe, která se objevila někde ve vysílání. Mělo by to opravdu přinýst video a fotografie.
P5.2 Rozhovor se Současným vedoucím redakce Taz.: Některé ty technologie jsou tady vlastně k půjčení na produkci. Takţe mě zajímá, k jakému účelu tady jsou? K čemu mají slouţit? Resp.: Mají nám nabídnout a vlastně potom tedy i divákům další moţnosti. Jednak to vychází z toho, ţe jsou tu nějaký omezený kapacity, máme nějakej počet kamer a máme nějakej počet kameramanů. A máme tady vedle toho několik málo, dva… tři lidi, který jsou výborní redaktoři a můţou fungovat současně jako redaktor kameraman bez klasické kamery, ale s těma zařízeníma. Umí to, ovládají to a hlavně baví je to. Jo, to si myslím, ţe je ten základ. Pokud by to ty lidi nebavilo a nevzali to jako za svoje, tak je to vlastně prudí… A jsou tady vlastně, ţe jo – (redaktoři 1, 2 a 5). Jsou to lidi, který s tím jako docela rádi dělají, kdyţ k tomu je příleţitost. Ta příleţitost vzniká jako kdyby dvojím způsobem. Tím prvním, ţe potřebujem rychle vyjet, většinou na nějakou aktuální věc typu nehoda, výbuch, poţár, cokoliv takovýho akutního, a štáby jsou pryč. Tak to prostě čapnou a jedou. A umí s tím dobře natočit nějaký jako základ obrazovej z toho, co se tam stalo, umí ho okamţitě poslat do redakce, a tím pádem vlastně strašně urychlí tu práci. Jsou na místě, fungují jako redaktor kamereman, pošlou to a potom udělaj ţivej telefonát z místa, cokoliv, a máme podkresový obrázky. Anebo… To je jedna moţnost. Druhá je, ţe si naplánují nějaký natáčení, který je řekněme jednoduchý, co se týká jako reportéřiny, není to sloţitá kauza, není potřeba chytat někoho, kdo prchá ze soudní síně sloţitě, ale jsou to třeba takový milý malý věci, který ale tu relaci oţiví a současně na ně nemusíme nasazovat plnohodnotnej štáb, který vyuţijeme na sloţitější a jiný záleţitosti. Jsou to, já nevím, rozkvetlá louka s šafránem, kterýho je jak šafránu. Stačí tam prostě vyjet a redaktor to zvládne na iPad nebo iPhone nebo na něco podobnýho. Takţe jako to jsou takový ty okamţiky, kdy se rozhodneme to pouţít. Takové to
- 162 -
z nouze ctnost, rychlé, potřebujeme a nemáme, anebo jsme to naplánovali a myslíme, ţe tohle na to stačí. Taz.: Tohle, o čem teď mluvíte, tak to je to pouţití, ţe by sami zvládli pořídit nějaký materiál, který by se dal odvysílat. Ale určitě je tady i spousta dalších moţností, třeba pro komunikaci… Resp.: Jasně. Tohlencto je jako čistě jakokdyby řekl bych full servis, plnohodnotná věc, potom jsou to vyloţeně pro tu komunikaci ipady, který vyuţívají systém jako dropboxu a já nevím, jakejch jinejch platforem, do kterých většinou píšou texty a ty se skoro v reálným čase objevují někde jinde, tudíţ to tady můţeme zpracovávat a nemusíme si telefonovat, coţ v případě, ţe se sedí třeba v soudní síni, kde by se muselo vybíhat, nebo se tam nesmí pořizovat bůhvíjaký záznamy, ale člověk si můţe vlastně všechno přepisovat a současně se to tady hnedka jakoby zobrazuje, tak to pomáhá tomu našemu webovými zpravodajství nebo novým médiím a současně těm aktuálně vznikajícím relacím v poledne, kdy soud začíná v deset, v jedenáct, ale není problém, ani ţe bychom jemu komplikovali práci, reportérovi na místě, dostávat od něj v reálným čase vlastně kompletní informace o tom, abychom mu ve 12.20 buďto zvedli telefon a zavolali a on jako nepřišel o ten komfort toho sedím na místě jako novinář a poslouchám. Nevybíhám nikam, nezůstanu venku a uţ mě nepustí a tak. Takţe… Jo, to je taková ta druhá rovina Taz.: Takţe jestli tomu rozumím, vy jste dá se říct zastánce pouţití techto technologií i pro tu televizní práci... Resp.: Určitě. Jsem zastánce toho pouţití. Je to, je to trend to pouţívat. A ten trend nespatřuju v tom, ţe tohle zařízení plnohodnotně nahrazuje nebo má nahradit ve sto procentech klasickou televizní techniku, kvalitní kamera s kameramanem. Vůbec ne, nemělo by to být, ţe teď, nebo myslím si, ţe ne, aby mobily vytlačily kamery, ale ţe je doplní a rozšíří nám ty moţnosti, tak v tom ten trend spatřuju. To je jedna věc a druhá samozřejmě není dobrý, aby se to naduţívalo, přeci jenom to nenabízí tu televizní kvalitu toho obrazu, ale snad divák spíš odpustí i trošku niţší kvalitu a ocení tu aktuálnost a jakokdyby jistou specifičnost většinou těch událostí a toho jako prvotního záznamu, který jako díky tomu máme v co nejkratším čase a pak se na tom dál dá pracovat, ţe ten kameraman dojede, nakombinují se oba dva typy záběrů. Taková ta autenticita je podle mě víc neţ čekat na kvalitní záznam, kterýho se můţeme dočkat uţ pozdě, protoţe pak není co natočit. Taz.: Já jsem postřehla, ţe tu byly moţná trošku nějaké debaty ohledně toho, jestli tyto záběry vůbec pouţívat, nepouţívat… Resp.: Jo, jsou tady nastavený nějaký normy, který televize má pro to, aby se vlastně ten obraz, kterej pořídíme, v záznamu dostal ven a diváci ho sledovali. Ale to se vlastně vracíme k tomu trendu. Pokud tohlencto jsou jakokdyby odůvodnitelný případy a myslím si, ţe ze sta procent, kdy jsme to pouţili, byly, a je dobře nastavená ta technologie, tak ta nekvalita toho obrazu ve srovnání s tou autenticitou prostě nepřevaţuje. Prostě tam je furt dominantní, ţe nabízíme něco díky těmto moderním technologiím. Taz.: Jednak jsou tu ta zařízení, ale druhá věc je, jak ty materiály potom zpracovat. Myslíte si, ţe tady ty systémy toho převádění, ţe je to vůči tomuto nastavené dobře? Řekněme přátelsky?
- 163 -
Resp.: Jo, to si myslím, ţe asi né, ale ne, ţe by to bylo prioritně nastavené nepřátelsky. Ţe by to chtěl někdo nastavit nepřátelsky. Holt se v nějakým čase , nějaké časové přímce pořizují různý hardwary, softwary, mění se technologie, zkvalitňuje se. Není to vţdycky tak, ţe se všechno pořídí naráz jedno a je to super a je to všude stejný. Většinou se to pořizuje po nějakých částech. Něco odchází, neco se doplňuje, takţe tam prostě logicky vznikají nějaký takový jako nesoulady a musí se… A tomuhle já nerozumím, jenom vím, ţe to tak je, ţe se nadává - kdyby na střiţnách byl jinej program, kdyby natahování bylo jiný, tak… A všechno by jako ten řetězec byl opravdu kompaktní, tak nedojde k nějakýmu druhotnýmu poškození toho záznamu z mobilu. Ale protoţe to tak kompaktní není a samozřejmě je to otázka peněz, otázka toho, jakým způsobem vlastně veřejnoprávní televize nakupuje, přes výběrový řízení, nemůţu se rozhodnout, ţe něco chci a jít to prostě koupit, tak to asi není stoprocentní, není. Taz.: Třeba jsem si ale všimla, ţe třeba ten (Redaktor 2), který je takový akční v těchto věcech, tak vůbec aby tu mohl provozovat nějakou tu mobilní ţurnalistiku, tak má k tomu vlastně svoje vlastní vybavení. Co vy na to? Plánujete, ţe se to chybějící vybavení postupně doplní? Resp.: Já myslím, ţe nemá úplně vlastní vybavení…? Taz.: Tak nějaký stativ a mikrofon, co vím, si kupoval sám. Resp.: To jo, ale já si teda myslím, ţe to bylo po dohodě s produkcí. Nevím, to bych kecal, ale myslím si, ţe se právě na tohle šel zeptat a plánovali nějaký investice a tohle ţe se pořídilo a (Redaktor 2) spíš to pouţívá. Anebo… Jako, to fakt nevím, moţná má svůj, protoţe (Redaktor 2) tady tohle tak má, protoţe to bere jako jo… přínos jeho vlastní tomu natáčení, ale vím, ţe tohle řešil jako s produkcí, co se jako peněz na nějaký to dovybavení týče a myslím si, ţe to jako pořídili, ale fakt bych kecal. Taz.: Takţe co se týče pořizování nových technologií a vybavení, tak to vy přímo neřešíte, spíš to řeší ta produkce. Resp.: To řeší produkce, jako jo. Přijdou za mnou - jseš pro, abychom pořídili, nevím, stativ na ten iPhone? Kdo to pouţívá? (Redaktor 1, 2)? Tak jdu za nima - potřebujeme to? Oni řeknou - jo, potřebujem. Tak jdu na produkci a řeknu - jo potřebujem, kupte to. A oni vyberou ten typ, jo. Uţ se to pak doladí s tím (Redaktorem 2), jestli tohle jo, tohle ne, fakt si nemyslím, ţe to je jako kdyby čistě jeho. Ale tohlencto se ptejte spíš na tý produkci, oni vám řeknou. Taz.: Většina těchto zařízení se sem dostala uţ za (Bývalého šéfredaktora) vlastně. Máte třeba nějaký plán, nějakou vizi, co by se dalo udělat dál, kterým směrem pokračovat? Resp.: Jo, to co jsme se bavili, já si myslím, ţe jo, ale zas to vychází s debatama s lidma, který to pouţívaj, ţe bysme měli pořídit, a snad se to pořídí i díky penězům, který teď zbyly v nějakém balíku - notebook na stříhání.. My to umíme jakokdyby… všechno, co natočíme, tak v tom hrubým stavu umíme umístit do toho dropboxu, ale kdybysme měli ještě na místě tu střiţnu, tak v některých případech, a vyuţívají to kluci ve Zlíně, kdyţ někam jedou, tak se holt připojí přes wifi nebo přes nějakou síť na městským úřadě, nemusí se vracet do redakce, prostě postříhají tam celou repku. Coţ je, třeba kdyţ byl teďka Pepa v tom, v té Izraeli, tak, ţe jo, tam všechno stříhal tam a bez toho vybavení by to nešlo. A tady si myslím, ţe my to vybavení nemáme. On to má a my to nemáme. takţe jo, takţe třeba notebook… jako mít
- 164 -
mobilní střiţnu. Tady k tomuhle ještě mít mobilní střiţnu a mobilní střiţna můţe být cokoliv, jako fakt nějaký notebook s tím, to stačí, jo. Taz.: Ještě k tomu webu - vy momentálně máte i dohled nad webem, protoţe web je zpátky pod redakcí zpravodajství. Sledujete třeba, jak ty materiály se tam vyuţívají? Ne všechny ty věci, které se takto venku natočí, je třeba vyuţitelné pro to vysílání, ale ten web, tam si já myslím, ţe tam se to dá. Sledujete to tam, třeba ty videa, kromě těch informací, co se tam publikují? Resp.: No. (odmlka) Koukám na web, jestli ten obsah je dobrej, jestli tam nemáme chyby a jestli se tam včas objevuje, to co má. A jestli jako na těch prvních místech jsou, to co si myslím, ţe jsou důleţitější věci neţ ty, co spadnou dolů. Je, ale je tam vidět, ţe jsou tam videa, který se normálně nedostanou… nebo jsou to celý rozhovory a jsou to témata, na který vyloţeně na ten web odkazujem. Na tom webu toho můţe být víc, my z toho pouţijem kousíček rozhovoru, kousíček videa a spíš to takhle propojíme s tím webem tím odkazem ve vysílání. Taz.: I díky těm iPadům je třeba i snaţší komunikace, ten web má uţ dřív informace třeba ze soudní síně. Mě zajímá, co si myslíte o těch prioritách, jestli kdyţ redaktor v terénu zjistí nějakou hodně dobrou informaci, kterou třeba nemá ţádné jiné médium, tak jestli souhlasíte s tím, aby to vyšlo přes web jako první… nebo by se mělo čekat aţ po odvysílání? Resp.: Hmm, na to se nedá asi nějak generálně odpovědět, ţe ve všech případech to má být tak, nebo ve všech případech jinak, fakt si myslím, ţe je na komunikaci editor webu a editor toho vysílání, aby se dohodli. Taz.: Rozumím. Resp.: Někdy, to jsou… někdy to jsou věci, který se… Jo, něco se stane, jsme u toho první a stalo se to a je naprosto logický, ţe velmi brzy se to objeví i v jiných médiích. Není důvod to schovávat a buďme první, kteří to zveřejní a pak se to dostane k ostatním. Takţe tam preferuju okamţitě na web a ve vysílání to bude později. A ve vysílání uţ to bude jakokdyby zastaralá zpráva. Nebo to je věc jako novinářská kauza nebo nějaký téma, který jsme vyštrachali, a věříme si natolik, ţe se to jako samo neudálo ten den, ţe je to jako ta novinářská práce, tak to si myslím, ţe ten web by - né, ţe by to pak měl opsat, ale ve stejný čas by to měli oba premiérovat. Takţe takhle bych jako viděl ten rozdíl. Taz.: Takţe teď se posunem dál od toho webu. Tři redaktoři, uţ jste je tady vyjmenoval, mají za sebou ten mojo kurz mobilní ţurnalistiky. Myslíte si, ţe je to přínos pro redakci, ţe ti redaktoři opravdu mají i třeba ze svého vlastního zájmu… Resp.: Jo, to si myslím, ţe jo. Protoţe speciálně třeba ta poslední věc, ta účast (Redaktora 5), byla jako kdyby motivovaná tím, ţe viděl, ţe ti dva to dělají, ţe je to baví, ţe to pouţívají a mně přijde, ţe ho jako kdyby trošičku v dobrým vyhecovali, ţe to chtěl taky umět. A šel do toho a byl z toho nadšený, kdyţ se vrátil, a uţ to párkrát pouţil. Ale není to tak, ţe se člověk vrátí z mojo kurzu a vy všichni jste prostě tady starý zakonzervovaný piksle a já teď jako budu točit všechno na mobil a všechny vás tady jako pozávodím. To né, i von to jako cítí jako doplněk, ale baví ho to a dělá to. A určitě je to dobrý, protoţe pak jsou ty případy, kdy na tý
- 165 -
poradě nebo kdekoliv jinde někdo zvedne ruku a řekne - já to natočím jako mojo a je to. A je to hezký. Taz.: Ten redaktor kdyţ za vámi přijde, ţe má zájem se toho taky zúčastnit, má přímo od vás nějakou podporu nebo pomoc? Resp.: Jo, jako ve výsledku kdyţ kdokoliv přišel, ţe chce na nějakej takovej kurz, tak jel. Tu podporu má, ale je to všechno o penězích. Přestoţe oni jako hradí, co se můţe, tak pořád ty výdaje další té redakce na to, ţe ten člověk tam jede, stráví tam tři, pět, sedm dní prostě jsou. Taz.: Takţe ty náklady navíc platí redakce? Resp.: No. Oni zaplatí třeba ubytování, lektory a jídlo. Ale do té, viz třeba (Redaktor 1), Santiago de Compostela se musí letět. Ta zpáteční letenka, přestoţe ji koupí někde levně, stojí patnáct tisíc, musí se ze zákona tomu člověku platit diety, musí se platit třeba nějaký pojištění na vybavení, který on si tam veze a ble ble ble. A vono to najednou takhle jakokdyby naskočí, jo. A samozřejmě my bysme si ideálně na tu cenu vůbec neměli hledět, protoţe ta investice se nám vrátí, ale prostě jsme v realitě, buď ty prachy máme, nebo nemáme, no. Takţe je to jako o penězích. To není jako o tom, ţe bych dal - uţ jste byli tři na moju, to stačí, kvótu pro mojisty jsme vyčerpali a uţ tam nikdo nesmíte. Ať jedou všichni! Ať se to naučí všichni! Ale musíme mít na to peníze a oni to ani všichni nechtějí. Jako to si fakt ti lidi hledají sami a myslímţe to sama musíte cítit, ţe ti tři o to jako maj zájem a nikdo další se do toho nehrne. Taz.: Ale není to rozhodně takový tlak na to, aby se to postupně učili i další… Resp.: Ne. kdo chce, tak ať si to udělá. Taz.: Ale nejen co se týče toho kurzu, ale i způsobu práce. Protoţe takhle točit nemusí jen ti, kdo mají vyloţeně ten kurz… Resp.: Jo, mně... (odmlka) Mám kvalitního novináře, je to člověk, který cítí témata, ví, komu má volat, jak to pak umí zpracovat. Je ještě super, kdyţ tenhle člověk je takhle technologicky zdatnej, tak to je úplně ideální kombinace. Pak můţu mít někoho, kdo je technologicky zdatnej, ale novinář prostě není, nebaví ho to, nemá na to buňky. On kdyţ se ho někam pošle, tak to technologicky dobře zvládne a pak to z toho nějak napíše. Anebo zase je člověk, který je naprosto novinářsky skvělej, ale prostě vztah k těmhle novým technologiím nemá a prostě nemá. Nebudu nikoho lámat. Asi bude snaţší zlomit kvalitního novináře na to, aby si osahal techniku, to se asi dá naučit, ale těţko technologicky zdatného člověka zlomím na to začni být dobrým novinářem. To prostě buď to v něm je, nebo není. Takţe určitě je super, kdyţ ten novinář umí ještě ovládat tyhle technologie, ale pořád by tady měl být nějakej rozumnej poměr a mix toho všeho. mám tady uplně super lidi, kteří dobře zvládnou všechno, mám tady super lidi, kteří někam postavím a oni to vystřelí na první dobrou technologicky, ale holt ty témata si hledají třeba hůř, a pak tady jsou lidi, který perfektně hledají témata , zvládaj to, ale třeba nechtějí mít s mojem nic společnýho. Tak je kvůli tomu nebudu jako vyhazovat nebo nutit do něčeho jinýho. Taz.: Jsou tady ty technologie, novináři jsou neustále ve spojení s redakcí, je tady čt dvacetčtyřka, web. Je to větší stres, víc starostí navíc. Myslíte si, ţe se v závislosti na těch technologiích ta role novináře dneska zásadně proměnila?
- 166 -
Resp.: Jo, asi jo. Asi se proměnila nebo asi určitě se proměnila. Díky tomu všemu je potřeba všechno rychle rychle rychle, tak holt se nedostává tolik času na takovou tu novinařinu typu scházím se, mám svoje zdrojem, dělám si ty zdroje, dělám si ty kontakty a pak z toho něco vypadne. To je prostě tlak na to, aby byl ten kvalitní obsah, ale aby to bylo prostě furt. Takţe jako jo, určitě by z toho, já nevím, kdyţ to přeţenu - jako Ferdinand Peroutka, tomu by šla z toho hlava kolem, to tak uţ prostě nefunguje. Taz.: A neobáváte se, ţe to všechno můţe mít vliv, odrazit se na té kvalitě? Resp.: No, ale to je to, o čem uţ jsem mluvil. Kdyţ mám jako i dobrej mix těch lidí, tak by tam mělo být zachovaný oboje dvoje. Jsem schopný mít někoho, kdo je perfektní poměr jako toho výkonu v čase, a pak mám někoho, kdo tohohle člověka převyšuje tím obsahem, ale ztrácí v tom čase. Kdyţ tohlencto jako je vyváţený a je to nějaká jako dobrá směska, tak by to mělo dávat docela dobrej obraz. Nemělo by být něčeho výrazně víc neţ toho druhýho.
P5.3 Rozhovor s Editorem Taz.: Ty tady funguješ jako editor, tak mně popiš, co je vlastně náplní tvojí práce. Jaká je tady v redakci tvoje úloha? Resp.: No tak ten týden vţdycky řídím redakci, chod redakce v Brně a ve Zlíně a mým hlavním úkolem je vlastně naplnit naše relace ve 12.20 a v 18, potom relaci Zajímavostí z regionů svým způsobem… A nabízet věci pro praţské kolegy a do Událostí. A vlastně řídím tu redakci tak, ţe rozděluji práci - kdo to má dělat, kdy to má dělat a jak to má dělat, s kým to má dělat, o čem to má dělat. Typický vedoucí vydání. Taz.: Takţe rozhoduješ, jaká témata v té televizní relaci budou… Resp.: Musím naplnit boďák a pak s těmi věcmi můţu v tom boďáku hýbat, měnit pořadí nebo něco zaskipovat, nechat to jako konzervu třeba na další den... Taz.: Jaké pracovníky máš u sebe v tom hlavním newsroomu? Resp.: Zprávařku, moderátorku, teď tam sedí vţdycky někdo z webu a koeditorka pro Prahu. Ta komunikuje s praţskými editory. Taz.: Zprávy ze kterých regionů Události v regionech z Brna reflektují? Resp.: Z Jihomoravského kraje, pak ze Zlínského kraje, tam máme tři redaktory, pak z Vysočiny, kde teď máme jednoho VJe a jednoho VJe máme i tady v Brně. A občas pouţijeme i něco od Olomouce například, pokud se to nějak týká i nás. A občas si něco vyţádají Praţáci do Událostí nebo pro ČT24, co třeba není úplně regionální. Taz.: V Brně jsou tady k dispozici nějaké ty technologické přístroje k dispozici na produkci, ţe si je ti redaktoři můţou půjčit. K jakému účelu tu podle tebe jsou? K čemu mají slouţit a k čemu slouţí?
- 167 -
Resp.: Tak slouţí… hlavně pro naše webové stránky, pro zpravodajský web Událostibrno.cz a potom jakoby zdroj informací aktuálních z místa, potom slouţí i jako zdroj fotografií a záběrů, obrazového materiálu z místa události, a to jak pro ten web, tak potom pro naše vysílání, kdy jsme schopni vlastně sem z těch iPadů nebo těch chytrých foťáků dostat i záběry, videa i fotky a potom redaktorům a redaktorkám to slouţí jako zdroj informací na místě, protoţe má všechno připojení na internet mobilní, takţe jsou schopni vyhledávat, rešeršovat informace během cesty na místo v terénu. Taz.: Ty jako editor, uţíváš ty zařízení také nějak? Bereš si z toho třeba nějaké informace, koukáš se do toho, komunikuješ prostřednictvím toho s redaktory? Resp.: Ne, tohleto já nevyuţívám, to spíš ten náš web. Já akorát dycky jakoby spíš chci ty záběry toho, to je pro mě primární - záběry, fotografie. Oni tam třeba posílají text studií pro moderátorky. Já s nimi spíš komunikuji mobilem. Taz.: Kdo vlastně určuje to, ţe si to ten redaktor vezme s sebou? Stává se někdy, ţe i ty sám přijdeš za tím redaktorem a řekneš mu - hele, vezmi si na to ten iPad, bude se to hodit… Nebo ten redaktor si rozhoduje sám, případně je to víc na tom webu? Jak to vnímáš? Resp.: No, uţ se to zautomatizovalo za tu dobu, co to máme, takţe automaticky si to často berou redaktoři, redaktorky, samozřejmě na aktuální věci. A potom… ale většinou se to vţdycky jen nějak připomene, pro jistotu - jak webová editorka, tak já. Vţdycky řekneme, ať si to vezme ten přístroj, ţe s ním budeme přes to komunikovat. (odmlka) Je to spíš takové rutinní připomínání, ať si to vezmou. Navíc teď jsme vybaveni, aspoň tady v Brně, i mobily s tím internetem, s lepší aplikací pro internet, takţe i kdyţ si nevezme iPad nebo notebook, tak se s ním dá připojit na internet přes mobil. Taz.: Zmínil jsi nějaké ty záběry, ţe se tím dají taky pořizovat. Stává se to často, ţe ten redaktor to takhle posílá? Ţe sám natočí něco, co se pak vyuţije? Resp.: Určitě. Hlavně v relaci ve 12.20, která je vlastně v čase, kdy je ještě ten člověk v terénu. Tak já vţdycky raději pouţiji autentickou fotografii z místa nebo třeba nějaký i amatérský záběry z místa neţ nějaké ilustrační záběry. Takţe je nutím, aby jako posílali ty věci - z nehod, z poţárů, i z témat, z nějakých jednání, ţe to pošle a my to tím vlastně pokryjeme ve vysílání. Taz.: Kdyby taková moţnosti díky tem zařízením nebyla, jak by se to teda dělalo jinak? Resp.: Máme ještě ten SNG, takţe se dá udělat ţivý vstup. Nebo ţivý telefonát a pouţijeme jen nějaké ilustrační záběry, to ale já právě moc nechci. Taz.: A kdyţ jsou to teda ty záběry třeba z mobilu, dáváte k tomu třeba nějaké upozornění, ţe se jedná o záběry z mobilního telefonu nebo tak něco? Resp.: U fotografií ne a potom se rozhodujeme podle konkrétních záběrů. Kdyţ je evidentní, ţe to nedosahuje kvality profesionální kamery, tak tam to upozornění většinou dáme. Taz.: Řekl bys, ţe toto tady dovede udělat opravdu kaţdý?
- 168 -
Resp.: I já! (smích) Taz.: ...nebo jsou jen někteří redaktoři, u kterých si myslíš, ţe to umí, ţe to od nich vůbec můţeš chtít? Nebo tak jako všichni, ať uţ řekneš komukoliv - hele, natoč mi tam něco na mobil…? Resp.: Hmm, ze začátku to bylo občas problém. Tím, ţe to bylo vlastně přidání práce redaktorům a redaktorkám. Ale teď uţ se to stalo standardem a myslím, ţe to zvládají všichni. Minimáně tu fotografii udělat a odeslat. I kdyby přes mobilní telefon, tak uţ to prostě zvládnou a pochopili, ţe to je důleţité. Taz.: Jsou tady vlastně tři lidi, kteří si prošli přímo nějakým tím kurzem mobilní ţurnalistiky. Myslíš, ţe je tady jako prostor pro to to tady i nějak víc vyuţívat ty dovednosti, co takhle získali? Zvlášť, kdyţ jsou to lidi, kteří o to evidentně mají i sami zájem. Resp.: No je tady určitě prostor, jen mám strach, ţe to teďka naposledy narazilo na nějaké technické problémy, které nevím, jestli se uspokojivě vyřešily. Takţe mám strach, aby tady ta aktivita neskončila na tom, ţe neumíme převést záběry s iPhonu do vysílání. A já na to jako zatím netlačím, aby se to řešilo, to si musí ty lidičky, co si prošli tím kurzem, nějak vybojovat. Taz.: Takţe kdyţ za tebou přijde někdo z nich přijde, ţe tady tohle by si klidně natočil sám, tak dáš jim tu důvěru? Resp.: Určitě. Klidně. Taz.: A co se týče třeba kvality? Kdyby to nebyla vyloţeně jen aktuálka, kde by to byla z nouze ctnost, ale třeba i nějaká reportáţ typu šafránová louka, nechal bys je takhle tu reportáţ natočit jenom tím mobilem? Resp.: No právě tady tyhlety typy reportáţí, kdy my víme, ţe je na to čas a klid a je tam světlo (smích). Tak se to dá úplně krásně natočit. Taz.: Zatím tedy pod tvým vedením vznikla uţ nějaká taková reportáţ? Resp.: Jó, minimálně dvě. Myslím, ţe jo. Taz.: Byl jsi spokojený třeba i s tou obrazovou stránkou? Resp.: Jo. Já s tím nemám problém. Mně to nevadí. Taz.: Co si myslíš o vybavení? Je tu pro to vůbec dostatečné vybavení k zapůjčení na produkci? Pokud vím, tak třeba (Redaktor 2) má nějaké vybavení vlastní… Resp.: Uhm, No, chtělo by to ještě přikoupit nějaké iPady - nebo, to je jedno - tablety. A myslím, ţe uţ jsou některý i rozbitý. Ţe jak se to furt denně pouţívá, tak to dostane zabrat v tom terénu, a… Takţe… (odmlka) Mně se ale nikdo zatím ještě nestěţoval, ţe by něco nebylo. Jako jo, jsou situace, kdy to není, protoţe jich je málo. Ideálně by měl mít kaţdý svůj, měl by být za něj zodpovědný a měl by ho pouţívat. Ale nevím, jestli tohle je ve finančních moţnostech. Řeší se to aspoň tím mobilem, si myslím.
- 169 -
Taz.: Co vnímáš jako tu největší překáţku v tom, aby se to dalo pouţívat i víc? Je to spíš tady v těch technologiích, jakoţe jsou ty problémy se zpracováním, převodem, nebo třeba i v lidech, ţe tam je nějaká nedůvěra nebo o to nestojí? Resp.: Tuhletu překáţku jsme uţ myslím překonali, ţe kaţdej pochopil, ţe ten internet v terénu je prostě nezbytnost. Jasně, i na poradách jsem to kolikrát zdůrazňoval, ţe uţ prostě, hmm, oni tam mají vlastně i náš kalendář, naše kontakty, takţe veškerý servis mají v místě. Takţe uţ by neměli vyuţívat takzvané zprávařky na to, aby jim sehnaly nějaký telefon a někomu se dovolaly, to si můţou udělat z místa, coţ je zase na druhou stranu pro ně jako plus. Tak jako oni to vnímají jako práci navíc, ale takhle to má jako fungovat, ţe si to oni mají všechno zařídit z místa a mají k tomu ty technologie. Jsou tam… Ty technické limity jsou - je toho málo těch přístrojů, připojení je celkem dobré, lepší je to, kdyţ je to na 3G síti a tak to pracuje víc a v tom terénu se to občas stává, ţe tam není tak dobrý signál… A potom je problém s tím, teďka co nevím, jestli je vyřešený ten problém s tím převodem z toho iPhonu do vysílání. Taz.: Vnímáš tam třeba nějaký ještě další potenciál? Jak by se to dalo ještě víc vyuţívat, ale zatím se to nedělá nebo né tolik? Nejen třeba směrem k tomu natáčení, ale všeobecně k čemukoliv, co by mohlo nějak usnadnit tu práci redaktorů, komunikaci s redakcí a podobně. Resp.: No, já si myslím, ţe by se mohly víc posílat videa z místa, coţ si já pamatuju, ţe ty ipady nedělaly moc kvalitní videa, ony nedělají ani moc kvalitní fotky… jako to na to musí být… za denního světla to nějakou fotku odvysílatelnou udělá. Video uţ moc né, tam není taková kvalita. Takţe… (odmlka) Nevím, jestli je to zařízením, jestli pořídit nějaké lepší zařízení, nebo jestli je to v tom školení těch redaktorů. Taz.: Tyhle zařízení se sem začaly zavádět v době, kdy ještě redakci vedl (Bývalý šéfredaktor), teď vede redakci (Současný vedoucí redakce). (Bývalý šéfredaktor) na to dá se říct na to pouţití docela tlačil - dá se podle tebe říct, ţe ten přístup se v něčem jako výrazně změnil? Resp.: E-e. E-e. Akorát ţe to dosluhuje, no, tyhlety přístroje. Tak uvidíme, jestli na to (Současný vedoucí redakce) najde nějaké prostředky to obnovit. Taz.: Jo. Ony jsou i takové kritické názory proti těmto trendům, ţe dnešní ţurnalista se nevěnuje pouze té své tradiční práci, tomu vyhledávání témat, ověřování zdrojů pečlivému a takhle. Trošku moţná někteří kritici říkají, ţe ty technologie odvádějí pozornost od té klasické ţurnalistiky. Co si o tom myslíš ty? Můţe to podle tebe znamenat nějaké ohroţení kvality? Resp.: No naopak! Dyť právěţe on ten ţurnalista má celý svět se sebou. Má ten internet, takţe naopak on si tam můţe vyrešeršovat přímo na místě ty informace. Takţe naopak to tu kvalitu posiluje, kdyţ má dělat aktuální telefonáty z místa, tak má k dispozici veškeré informace a prostředky na to si ověřit ty informace přímo na místě. Taz.: Zmiňovals taky web, ţe ten taky souvisí s těmi technologiemi. Protoţe kdyţ je redaktor v terénu, aktuálka, tak můţe tomu webaři poskytnout informace hned. Jak vůbec funguje ta kooperace mezi webem a tou televizní redakcí? Kdyţ ty v tom týdnu
- 170 -
zrovna edituješ, komunikuješ nějak s těmi webaři? Bavíte se o tom, jaká témata dělat a jak? Resp.: Určitě, no. Web vlastně se musí řídit redakcí. Hlavně se to musí zkoordinovat tak, aby web nevydal něco, co my třeba ten den vysílat ještě nebudeme, nebo co si chceme schovat jako exkluzivní informaci pro naši hlavní relaci Události v regionech. Taz.: Jak je to vůbec s těmi embargy? Teď jsi to nějak načal, u jakých informací web nemůţe publikovat článek hned, ale musí třeba počkat, aţ se to odvysílá i v televizi? Kde všude by se podle tebe mělo počkat, přestoţe webař tu aktuální informaci z terénu má? Resp.: No jsou vlastně ty dva případy - buď ţe to plánujeme odvysílat aţ další den, ţe to není úplná aktuálka a to téma se dá odloţit, a druhá věc je, ţe to je exkluzivní informace, na které děláme, tak aby se neprozradilo, na čem děláme, co připravujeme. Taz.: Uţ jsem mluvila i s několika redaktory a někteří z nich mi říkali, ţe by si představovali klidně i uţší spolupráci mezi webem a redakcí. I kdyţ je nějaká exkluzivnější informace, aby se vydalo uţ něco málo. Nebo třeba aby webaři pomáhali pracovat na těch tématech víc. Co si o tom myslíš? Je to teď dobře nastavené ten systém, jak to teď funguje? Resp.: Já si myslím, ţe ta komunikace je dobrá, ţe ten web občas i pomáhá dělat třena nějaké rešerše, ţe si chystá svůj článek, tak se to dá vyuţít i pro tu reportáţ. A kdyţ jde o to nějakou exkluzivní informaci vypustit, tak jim ji jako dáme. Je to vţdycky na zváţení toho editora, jestli se to pustí. Samozřejmě, vţdycky jde všechno nějak zlepšit, ale je to i na individuálním přístupu toho redaktora nebo té redaktorky, jak se osobně domluví s tím webem. Taz.: A ty sám jako editor toho televizního vysílání sleduješ, jak jsou ty články třeba napsány, jestli tam jsou vyuţita nějaká multimédia na tom webu? Resp.: Jo, tak web, to vţdycky sleduju, co píše, ty články čtu, kontroluji, co se tam vydává. Právě… (odmlka) jaké tam jsou u toho ty obrazové materiály, dívám se na to. Taz.: Funguje tam třeba i nějaké vzájemné promování? Resp.: Funguje. Určitě my rádi ve vysílání řekneme, ţe více informací na udalostibrno.cz. Zase záleţí na typu reportáţe, pouţívá se to poměrně často… A obráceně moc nevím, no. Taz.: Kdyţ říkáš informace navíc - co by ten web podle tebe měl nabízet navíc? Resp.: Hmmm. Tak ten web by měl nabízet to, ţe ten člověk si tam můţe znovu pustit tu reportáţ, znovu si poslechnout ty rozhovory k tématu. A my často děláme témata, ţe jo, jenom na minutu a půl a ten web to můţe rozšířit o ty infoboxy, infografiky. A hlavně tam je ten servis pro toho diváka, ţe si to můţe v klidu přehrát znova, ţe se podívá na tu nehodu znova a poslechne si celý rozhovor třeba s někým o tom. Ale myslím si, ţe naopak to moc nefunguje, ţe web moc nepropaguje vysílání jako naše regionální. Ţe kdyţ ten web otevřu, tak tam nikde není, nenajdu rychlý, jednoduchý proklik na naše relace nebo ţe tam přehled našich relací nenajdu, nenajdu tam jednoduchý proklik na naše moderátory, redaktory a tak dále.
- 171 -
P5.4 Rozhovor se Zástupcem webu 1 Taz.: Brno, stejně jako Ostrava, má samostatný web, přestoţe Česká televize vydává zpravodajství na ct24.cz. Jak si vysvětlujete důvod, proč tato dvě studia mají samostatné weby se zpravodajstvím? Resp.: Důvod byl ten, ţe jsme nechtěli, abysme webové zpravodajství v Brně a Ostravě kopírovalo to zpravodajství, které se dělá pro televizi. Takţe jako má brněnský studio vlastní televizní zpravodajství, tak cílem bylo mít i vlastní webové zpravodajství. Cílem nebylo vlastně překlápět, aby webové zpravodajství bylo odrazem toho vysílacího zpravodajství Událostí v regionech, ale přinášet tomu, těm lidem i jinou přidanou hodnotu. Čili měly tam být i jiné věci, které se nevejdou do zpravodajství, které se dělají speciálně pro web, nějaké rozšíření a tak dále. Taz.: Říkáte měly - to znamená, ţe to tak není? Resp.: Ehm, někdy se to dařilo víc, někdy míň, naráţelo se na nedostatečné kapacity, nedostatek asi i… moţná i nějakých vlastních nápadů, protoţe ten počet lidí se postupně omezoval ze tří na dva a ve dvou lidech… dva lidi uţ pouze stíhali zpracovávat a jiným způsobem zpracovávat témata, která přenášela ta denní agenta. Další věc je, ţe bohuţel se nám nedařilo sehnat třetího člověka, který by měl být ten videoţurnalista, který by chodil s vlastními tématy, zpracovával je. Kdyţ uţ jsme někoho takového měli, tak ta zpravodajská část vysílací měla tendenci toho člověka vyuţívat jako videoţurnalistu pro vysílání. Taz.: Zmínil jste, ţe ten způsob zpracování televizních témat je na webu jiný… v čem? Resp.: Za prvý by to neměl být pouhý přepis té reportáţe a měly by tam být i informace poněkud rozšířenější. Kdyţ vezmu, ţe jedna taková televizní reportáţ i s tím ohlášením, s tím studiem, trvá asi minutu a půl. Tak vlastně, kdyţ to tak vezmu, tak na text minuta a půl je nějakých patnáct dvacet řádků. Do toho článku se vleze podstatně víc a nemusí to být tak krátké. Taz.: Takţe jen co se týká informací, nebo třeba i nějakých multimediálních prvků? Resp.: Co se týče informací i multimediálních prvků. Prostě všeho. Ten rozhovor, samozřejmě to se dařilo, pokud redaktoři natočili nějaké rozhovory, které měly nějaký smysl, tak se dávaly delší ty rozhovory, protoţe to vyjádření respondenta v té televizní reportáţi trvá do deseti vteřin, jestli se tam vyjádří dvakrát, za tu jednu reportáţ, tak třeba dvacet vteřin, kdeţto na webu je potřeba dát minutu dvě. Taz.: A jak vůbec probíhá ta spolupráce mezi webaři a televizními redaktory? Na jakém principu to tady funguje, řekněme, jak to bylo nastaveno? Resp.: Tak z počátku špatně, protoţe… né, ţe by se to časem nějak výrazně nezměnilo, změnilo se to u některých lidí, kteří pochopili, ţe ten web má smysl, ţe to je ta přidaná hodnota, na druhou stranu někteří k tomu měli a dodnes mají stále nějaký odpor. Kdyţ za ním ten člověk z webu přijde, protoţe web má být rychlý, tak nemám čas, protoţe zpracovávám Události v regionech, nemám čas, protoţe dělám reportáţ do hlavních Událostí, najděte si to sami, udělejte si to sami. Prostě ty informace jsme někdy nedostávali a z počátku ta averze byla velmi velká, ale myslím si, ţe tehdejší šéfredaktor redakce, kdy tahle redakce ještě měla - 172 -
šéfredaktora, ne vedoucího, tak to všem zadal příkazem a ti lidé to dostali do smlouvy do popisu pracovních činností, ţe to musí dělat. To je rozdíl třeba od Ostravy, kde nic takového nebylo. Taz.: Popište mi ten způsob spolupráce mezi redaktory a webaři... Jak to v reálu funguje? Resp.: Probíhá to telefonicky anebo prostřednictvím různých sdílených aplikací. Nakoupily se dva, později byly tři, iPady a jeden netbook, takţe vlastně uţ to zpravodajství jsme mohli mít online a během chvilky jsme to měli. Vyuţívalo se to zejména na těch akčních věcech, kde prostě byl třeba nějaký zásah hasičů nebo jednání dlouho sledované. Postupně mám pocit, ţe tady to se trošku vytrácí uţ… Taz.: Proč si myslíte, ţe se to vytrácí? Resp.: Se změnami v redakci zpravodajství tomu není současné vedení, současný vedoucí uţ tak nakloněn, jako tomu byl ten předchozí. Pro předchozího šéfredaktora byl ten web srdcová záleţitost, kdeţto dnes ten vedoucí redakce mám pocit… ţe to bere trošku jako nutné zlo, spíš se přiklání na stranu těch redaktorů často. Taz.: Dá se říct, ţe pomocí těch technologií se dříve zpracovávala i jiná témata, neţ k jakým se to vyuţívá dnes? Resp.: Jako dřív tady na tom webu? Taz.: No ano. Zpracovávaly se pomocí toho dřív i věci, které nebyly aţ tak aktuální? Resp.: Nó, vyuţívaly se iPady i k tomu. Tak určitě to mělo smysl minimálně ten, aby si to ti lidi vyzkoušeli, aby se s tím naučili pracovat. Taz.: Vnímáte to tak, ţe ty technologie se sem zavedly hlavně kvůli webu, nebo to podle vás na tom začátku byl jenom jeden z důvodů? Resp.: Já si myslím, ţe primárně se zavedly kvůli webu a postupně se zjistilo, ţe se dají vyuţít i na další věci, takţe nejen na ten web, ale i pro to vysílání. Taz.: Taky mě zajímá, jak se díváte na to, ţe jsou tu někdy na články dávána embarga. I někteří redaktoři, se kterými jsme mluvila, říkali, ţe to nechápou, ţe podle nich je škoda, kdyţ něco víme, čekat s tím na webu, aţ jakmile to odvysílá televize…Jak se na to díváte, proč to tak je? Resp.: To tak je… To tak vyplývá ze vztahu vlastně té webové části k té vysílací části. Prostě nám je vytýkáno jinými médii, ţe Česká televize má licenci jen pro vysílání a ne pro psaný text. Je to tak nějak tolerováno. Z toho původně vycházela celá čtyřiadvacítka, ţe vlastně nic se nemohlo objevit na internetu na webu České televize ve zpravodajské části dřív, neţ to proběhlo kanálem čtyřiadvacítky. My jsme tady tohle tabu začali porušovat, setkali jsme se i s jakousi nevolí ze strany Prahy. Dneska uţ mám pocit, ţe to tak striktně ani tam se nedodrţuje. Ţe prostě pokud je to informace, která je veřejná, není to jen čistě naše informace, tak se to uvolňuje, uţ jakmile je to moţné.
- 173 -
Taz.: Ale kdyby to byla třeba nějaká aktuální věc, kterou by zjistil třeba jenom redaktor této redakce a ostatní média by o tom pravděpodobně nevěděla, jste vy sám pro to, aby se ta informace třeba alespoň částečně vypustila ven na tom webu? Nebo se má s kompletními informacemi čekat, aţ to projde tou televizí? Resp.: No, pokud je to taková věc, o které víme, ţe během chvilky se k ní můţe dostat kdokoliv jiný, tak se musí zveřejnit určitě. Pokud je to informace, třeba ţe nějaký vinař získal někde nějaký ocenění, tak se to klidně můţe embargovat, kdyţ uţ na to tlačí ta část čtyřiadvacítky, která se jmenuje Události, tedy hlavní zpravodajská relace. Stojí o to, aby měly informace jako první, pokud to není z té denní agendy, aby se to na webu objevilo aţ po odvysílání. To chápu a jsou to většinou takový ty nadčasový věci, který jestli budou odvysílaný dneska, zítra nebo pozítří, tak je to celkem jedno. A tak je to potom jedno i na tom webu. Taz.: Taky jsem od některých respondentů zjistila, ţe ten web mnozí vnímají spíš jako pasivnější, ţe je sice součástí redakce, ale ţe by si třeba představovali, ţe by se i ti webaři třeba aktivněji zapojovali do té práce na tématech, zjišťování nějakých informací… Ţe by webaři s těmi redaktory spolupracovali mnohem úţeji. Je podle vás pro to na tom webu prostor? Resp.: Není. Není. V současné době, kdy se vydává pět šest článků, ten redkator webu musí si nastudovat, alespoň trošku se seznámit s těmi informacemi k tomu tématu, musí si prohlídnout video, který ten redaktor přiveze, musí ho nechat sestříhat a potom ho vloţí do redakčního systému, dává příspěvky na sociální sítě, tak pro to prostor uţ nění. Tohle mají dělat zprávaři, rešeršisti, ale né web. Na druhou stranu ale web se zapojuje, není pravda, ţe by se nezapojoval. Taz.: A v jaké situaci byste si představoval, ţe by to tak bylo moţné? Muselo by na tom webu být podstatně víc lidí, aby kaţdý webař zpracovával ve spolupráci třeba jen jeden konkrétní článek za ten den? Resp.: No, muselo by být víc lidí. Taz.: Jak se díváte na moţnost, ţe by v některých situacích i webař vyrazil s těmi redaktory ven a primárně to sám zpracovával na web z místa? Jsou tam ěnjaké situace, kdy si myslíte, ţe tohle stojí za to? Resp.: No, ve chvíli, kdy je teda taková věc, já nevím, sjezd nějaké parlamentní strany, něco bouřlivého, kde je zájem, aby to na webu bylo rychle, aby se to rychle i na ten web sypalo, tak určitě. Ale jinak jako webař ať jde, ale dělat úplně vlastní témata rozhodně ne. Aby byli dva redaktoři, kteří by to zpracovávali zvlášť. Není vyloučeno, ţe někdy kvůli rychlosti tady někde do centra aby někdo zaběhl, udělal si nějakou fotku, aby to měl rychleji, ale to uţ je další člověk… Jak říkám, jsou tu dva lidi, kteří tu pracují. Pokud by tu byl ještě někdo další a běhal s tím redaktorem, ulehčí to redaktorovi… no, ani neulehčí. Ten redaktor dneska píše do té aplikace poznámky, jako by si psal tuţkou na papír, jen si je píše do té aplikace a webař v tu chvíli tu informaci taky má. Taz.: Existuje tady vůbec pro ty webaře vůbec nějaký interní materiál nebo něco, co by určovalo jejich povinnosti, způsob práce?
- 174 -
Resp.: Takový materiál neexistuje, no ale ti lidé vědí, co mají dělat. To ej tak nastavený, ţe oni to vědí, stejně jako to ví redaktor. Ten má nějaký popis práce, ale ten popis práce se stejně úplně neshoduje s tím, co ten redaktor skutečně dělá. Taz.: Ještě mě tak napadá - co se týče zpracování materiálů, fotek, videí na webu, je jen proces snadný, nebo to, jak to je nastavená, můţe zdrţovat? Třeba redaktor vyfotí fotky nebo natočí video třeba i telefonem, je pak snadné to na ten web relativně rychle publikovat? Resp.: No tak fotky kaţdopádně jsou jednoduchý, video uţ je trošku sloţitější. Pokud je potřeba do toho nějakým způsobem zasahovat, postříhat, tak to bohuţel mám pocit, ţe… Jako dá se to video pouţít i jen tak, ale bohuţel mám pocit, ţe ten náš systém publikační není tak dobrý, abysme to video mohli jednoduše vzít a dát tam, musím projít nějakým dekódváním a podobně. Nejjednodušší pro nás třeba je, kdyby se to spíš nahrálo do kanálu youtube a odsud se to vzalo celý a dalo se to na ten web. Taz.: Vnímáte, ţe ty technologie ve vztahu k tomu webu se víc vyuţívají pro to předávání informací, pro účely komunikace mezi webem a redaktorem v terénu, anebo je tam podle vás pro ten web důleţitější ta moţnost přeposílání těch fotek a videí? Je něco z toho vyuţíváno více? Resp.: Já si myslím, ţe to je vyváţený, to i to. Taz.: Řekl byste, ţe ty technologie tu práci s webem skutečně zjednodušily nebo přinesly i nové moţnosti? Resp.: Webovou určitě, ale redaktorům naopak přibyla povinnost na víc no, pro ně to moc příjemný není, to chápu
P5.5 Rozhovor se Zástupcem webu 2 Taz.: Úplně na úvod bych po tobě chtěla, abys mi popsal tu strukturu redakce, jak to tady vlastně mezi redaktory televizního zpravodajství a webem funguje. Resp.: Tak redakce je vlastně, co se týče těch pracovních pozic redaktorů, rozdělená na lidi, kteří vyráţí jakoby do terénu a natáčí a kteří, vzhledem k tomu, ţe mají telefonáty na čtyřiadvacítku, dělají vstupy, hrubáče pro Prahu, pak samozřejmě reportáţe jak pro Události v regionech, které se vysílají od nás z Brna, tak i pro hlavní zpravodajskou relaci České televize Události. To jsou samozřejmě lidi, kteří v rámci toho svého pracovního dne mají strašně moc povinností a uţ by nestíhali tu onlinovou sluţbu - to znamená plnit web čt24.cz, respektive u nás v Brně teď udalostibrno.cz, coţ jsou samostatné stránky brněnského studia, kde weboví redaktoři uţ nejsou závislí na Praze. Asi před třemi lety vznikla v Brně vyloţeně taková subredakce v rámci redakce, coţ jsou onlinoví redaktoři, kteří nejezdí na natáčení, zůstávají v redakci a zpracovávají informace od několika redaktorů zároveň. Funguje to vlastně tak, ţe je tam jak webový editor daného dne, potom jeden z redaktorů. Editor webu vlastně vyhodnotí tu agendu, která se vlastně během toho dne točí a vybere z toho věci, které si myslí, ţe je zásadní udělat na ten web, které na tom webu budou mít čtenost, budou něčím zajímavé i pro
- 175 -
ty online čtenáře. Potom vlastně se to psaní článků koordinuje daným redaktorem, případně editorem a redaktorem, který je na tom natáčení. Konkrétně třeba k té práci - většinou…. hodně často točíme kauzy, které jsou na pokračování, to znamená, známe je, nebo je tam nějaký kontext, takţe my si dopředu uděláme nějakou rešerši. Hodně často se snaţíme právě spolupracovat s redaktory televizního zpravodajství, pokud budou tu rešerši potřebovat - třeba u soudů, které se dlouho vlečou, tak se právě snaţíme jim tu práci trošinku ulehčovat v tom, ţe jim ty podklady poskytneme. To znamená, ţe pak se třeba vyuţijí nejenom na webu, ale taky ve vysílání. Pro kauzu, kterou v rámci toho dne zpracovávají, se to dá nějakým způsobem předchystat, webový redaktor si volá na místo s redaktorem a řeší se to aktuální, co se na místě odehrává, co se stalo, co jaký aktér řekl. A samozřejmě podle typu události vyuţíváme ty mobilní zařízení, ať uţ jde o iPady, kde píšeme do Simplnote ty aktuální události. Typicky to vyuţíváme u soudů, kde redaktor sedí a je prostor pro to psaní, co který svědek řekl, co na to obţalovaný, co na to soudce. A potom taky vyuţíváme iPady i na focení, ale na to teda máme primárně foťáky. Máme jeden chytrý foťák, ze kterého se dá video a i fotky rovnou uploadovat. To znamená, to potom vyuţíváme třeba u dopravních nehod, demonstrací, kde není šance, ţe by se ten štáb stihl rychle vrátit, pokud to chceme mít opravdu velmi rychle na internetu. Takţe tam nám to redaktor prostě pošle přes internet z místa. Taz.: To uţ jsme se dostali přece jen docela daleko. Určitě se na to budu ještě ptát, ale přece jen bych se ještě ptala k té struktuře. Říkáš, ţe to takhle funguje asi tři roky. Vnímáš, ţe za tu dobu tam byly nějaké zásadní změny v té struktuře a způsobu spolupráce? Resp.: Já uţ jsem na tu pozici vlastně přišel ve chvíli, kdy uţ to bylo trošku zavedené. Nepřišel jsem ve chvíli, kdy úplně vznikal ta nová pozice, kdyţ se to zavádělo. Takţe úplně přesně nevím, jaké byly ty začátky. Samozřejmě tam ze začátku byly určité třenice, redaktorům se třeba něco nechtělo, třeba říkali - já to neumím, nevím, jak to mám udělat… ale myslím si, ţe je tam velká výhoda, ţe se s většinou těch lidí známe osobně, ţe se osobně setkáváme, takţe se s tím člověkem dá domluvit a říct - potřebuju to pro to a pro to, nechci tě zdrţovat na místě natáčení… ale já to prostě pro ten web potřebuj, nechci tam dávat jen ilustrační fotku, třeba u dopravní nehody nebo u demonstrace, tam je to hloupé. Taz.: Naráţím třeba i na to, ţe ten web byl nejdříve součástí zpravodajství, pak se to osamostatnilo, teď zase spojilo… Jak se vůbec díváš na tady tohle? Myslíš, ţe to třeba i nějak ovlivnilo tu práci a vztahy s těmi televizními redaktory? Resp.: Je pravda, ţe my jsme úplně původně byli součástí redakce zpravodajství a podřízení šéfredaktorovi zpravodajství a potom, uţ nevím, kdy to bylo jako přesně, jsme se vydělili a začlenili nás pod divizi Nová média a vznikla tady v Brně Nová média s vlastním vedoucím. Coţ tedy jako formálně je správně a v Praze to i chápu, ţe to tak funguje. Ti lidé tam sedí úplně v jiných kancelářích, v Praze se vlastně ti redaktoři s těmi onlinovými vůbec nepotkávají, tam jediný jejich kontakt je tam maximálně přes televizní obrazovku a tuším, ţe ani po telefonu ne. Co ale funguje v Praze ve velké redakci, kde je strašně moc lidí, tak si myslím, ţe nefunguje u nás. Tady je tak patnáct dvacet redaktorů, editorů a těch dalších pracovníků a v podstatě dvoučlenný webový tým. My se hrozně dobře známe. Tam si myslím, ţe to moţná ty vztahy trošku pošramotilo, spousta redaktorů se na to dívala, jako ţe se jako nějak odtrháváme, ţe to je nějaké jakoby povýšenecké. Hodně lidí, kdyţ jsme se o tom třeba bavili, tak se mě ptali po smyslu, proč se vlastně vydělujeme, kdyţ tam spolu jinak - 176 -
komunikujeme a navzájem se snaţíme si pomáhat a vycházet vstříc. Já se přiznám, ţe s většinou těch redaktorů mám nejen ten profesní korektní vztah, ale chodíme spolu třeba i na obědy, občas zajdeme po práci ven, takţe si myslím, ţe to nebylo tak, ţe by tam bylo nějaké přílišné napětí. Spíš tam člověk cítíl nějaké rýpací poznámky, ale né třeba na mou osobu nebo na někoho z toho blízkého okruhu kolegů, spíš tak obecně, ţe to byl takový zbytečný nesystémový krok, který k ničemu nevede. Taz.: Pak se to zase vrátilo zpátky, jak to bylo. Změnilo se něco? Resp.: Pro mě osobně ne. Pro mě se tím změnilo v podstatě jen to, kam nosím výkaz pracovní na konci měsíce. Jinak ve vztahu jakoby k těm redaktorům, tam si myslím, ţe jako redaktoři televizní tu změnu ani nezaznamenali nějakým výrazným způsobem. Moţná vnímají to, ţe se teď trošku víc oddělila sloţka webu nezpravodajská, která se stará o promo studia. Myslím, ţe se i kritickým okem dívají na to, jestli je na tu práci na webu potřeba tolik lidí, na to se mě třeba ptali. Jestli je potřeba, aby denní agendu zpravodajství, kde vychází třeba od pěti do osmi článků plus mínus denně, jestli je potřeba mít stejný počet lidí i na webu pro promo ze studia, kde aţ takový objem článků denně jako nevychází. To samozřejmě není otázka na mě, protoţe, protoţe já nejsem člověk, který se stará o nějaké personální věci v rámci té redakce. Taz.: Dobře, tak posuňme se teda víc k těm technologiím. Byl jsi tam u toho na samém začátku. Myslíš, ţe to pro ty lidi, redaktory… jak to vůbec přijali? Myslíš, ţe ze začátku s tím měli problém? Prošli vůbec nějakým školením nebo instruktáţí? Resp.: Kdyţ se iPady pořizovaly, tak všichni se na to dívali s takovým jako skepsí - jé, já s tím nebudu umět, je to hrozně sloţité, drahé… co kdyţ to náhodou zrovna ten iPad rozbiju, nebo foťák, cokoliv. A spíš se kolem toho snaţili spíš vyhýbat, ale to bylo tak člověk od člověka. Je to asi tak jak v běţným ţivotě, kdo k těm technologiím trošku víc tíhne a kdo to měl jakoby násilím. Většina redaktorů dříve nebo později přišli na to, ţe ty technologie, které mají uţívat, nejsou jakoby jen pro ten web, ale ţe i jim dokáţou spoustu věcí usnadnit. Uţ jsem třeba na začátku zmínil to zpravodajství ze soudů, samozřejmě tam pro nás, pro lidi co sedí na webu, je strašně důleţité, ať víme, co se děje v soudní síni online. To máme z první ruky od našeho redaktora. Zároveň ale kdyţ ten redaktor přijde ze soudní síně a nepíše si poznámky jenom rukou heslovitě, ale má tam vypsané citace, tak si myslím, ţe i jemu se ta reportáţ líp skládá. Ţe vlastně nemusí poslouchat všechny nahrané rozhovory nebo vzpomínat, jak to ten člověk řekl, jak to mohl myslet, ale prostě se podívá na ty svoje zápisky, které nahrál do toho Simplenote, a projde si je. Myslím si, ţe i tomu člověku se v tom potom snáz orientuje, nebo tak, a je důleţité zmínit, ţe pro redaktora webu a redaktora televizního, je to důleţité taky pro našeho editora, případně pro praţské vysílání. Samozřejmě kdyţ redaktor sedí v soudní síni, tak není moţné mu volat, ale editor třeba potřebuje vědět, jestli uţ padl rozsudek, jestli vypovídají nějací další svědci, jaký vývoj je v té soudní síni. Donedávna se vlastně museli spoléhat jenom na sms zprávy a takhle i ten editor má jakoby moţnost detailního vhledu a podle toho, co se tam aktuálně děje, můţe tomu redaktorovi říct hele, postavíme tu reportáţ trochu jinak, zeptej se na to a na to, co se třeba nedalo naplánovat dopředu na té ranní poradě. Zároveň kdyţ se rozhodne, ţe někoho pustí z vazby, tak editor uţ můţe zalarmovat dalšího redaktora a poslat ho třeba před věznici, aby tam čekal. V tom si myslím, ţe ty technologie nám daly jako hrozně široký manévrovací prostor. Taz.: Takţe se dá shrnout, ţe ze začátku tam byly problémy, ale postupně to přijali
- 177 -
Resp.: V podstatě jo. Já si myslím, ţe asi u kaţdého, vyjma těch technických fanoušků, kteří uţ třeba iPad měli před tím sami, nebo iPhone, fotili… tak všichni k tomu byli takoví – já nevím a kde co jak spustím, a nerozbiju to, a co kdyţ… řešili jsme takové docela banální věci, třeba jak nabiju iPad a kde ho vůbec zapnu, mě se pořád nějak otáčí, kdyţ s ním pohnu nahoru dolů. Takţe ti redaktoři se vlastně museli naučit celé to ovládání, tak jako kdyby si ten přístroj koupili domů, i kdyţ samozřejmě neřeší na tom další věci, ale myslím si, ţe i ze strany vedení redakce tam byla snaha vyjít co nejvíc vstříc. Protoţe třeba do těch iPadů se nahrály kontakty z našeho kalendáře, to znamená, ţe i kdyţ je redaktor na natáčení a má ten iPad sebou, zapomene nějaký kontakt, třeba potřebuje kontakt na nějakého starostu, s kým potřebuje točit… Tak není problém si na tom iPadu toho člověka najít, takţe myslím, ţe jim to zase trošku urychluje tu práci na místě, protoţe dřív by museli volat zpátky do redakce a zeptat se koeditorky nebo zprávařky, jaký je ten kontakt, najdi mi ho, pošli mi ho případně zavolej mi. Teď člověk v terénu má vlastně i volnější ruce. Jako určitě to bylo pozorovat, je to asi genderový klišé, ale víc to bylo pozorovat u holek neţ u kliků, ţe holky s tím víc bojují nebo víc mají z těch zařízení respekt. První otázka většinou byla – jeţišmarija, kolik to stálo? Co kdyţ to rozbiju, co kdyţ to spadne na zem? Takţe určitě u většiny holek, dívek, ţen v naší redakci bylo patrnější, ţe z toho mají větší respekt z těch technologií. Naopak kluci se do toho pouštěli i s větší vervou, neměli takový strach zkusit tam něco poklikat a jestli se to nějak samo spustí nebo to prostě nepůjde. Taz.: Vlastně tyhle věci se sem zavedly, kdyţ byl šéfredaktor zpravodajství (Bývalý šéfredaktor). Teď uţ se tady ale vyměnilo vedení. (Současný vedoucí redakce) je teďka vedoucí redakce – myslíš, ţe se ten přístup třeba trošku v něčem změnil? Resp.: Určitě. Já si myslím, ţe (Bývalý šéfredaktor) je člověk, který je hrozně zapálený do nových technologií a nejenom technologií, vůbec nových médií a různých nových přístupů v ţurnalistice. Bylo to hodně vidět, ţe za (Bývalého šéfredaktora) to byl on, kdo dával podnět k tomu, jezděte na kurzy videoţurnalistiky – to třeba není úplně o nových technologiích, ale je to o tom, ţe redaktor si osvojí novou dovednost, a to je práce s kamerou, natáčení na místě, práce se zvukem… Takţe potom v případě potřeby je moţnost, ţe nepotřebujete celý štáb, to znamená kameramana a redaktora, ale ten redaktor je schopný vyjet i sám. Byl to taky (Bývalý šéfredaktor), kdo podnítil, ţe lidi začali jezdit i na mojo kurzy – to znamená mobile journalism. Člověk je schopný vzít mobil, iPhone, a natočit s ním v rámci nějaké aplikace, která přímo na iPhonu je, reportáţ, která je v takové kvalitě, ţe se dá klidně odvysílat v té večerní relaci. Taz.: A myslíš, ţe jsou tady v redakci ty systémy přátelské k tomu, aby se takové materiály daly vůbec zpracovat a dobře vyuţít ať uţ na webu, nebo pro vysílání? Resp.: To si právě myslím, ţe je velký problém, ţe právě (Bývalý šéfredaktor) v tomhle směru byl docela vizionář a věci hodně tlačil dopředu a nenaráţel tak často u redaktorů na to, aby mu řekli, né, já se to nechci naučit. Ale naráţel spíš u techniků, tady těch technických pracovníků v rámci televize, kteří jsou prostě zvyklí na to, ţe se natáčí na kamery, kamera má nějaké parametry, má to nějakou kvalitu a tam vím, ţe velmi často tam byly různé boje právě na to, jestli se mají ty příspěvky konkrétně z mobilních telefonů pouštět nebo nepouštět. V podstatě se dá říct, ţe to jenom neodpovídalo nějakým tabulkám na ten rozsah, který zadává televizní ţurnalistika. Ale je pravda, ţe kdyţ se na to díval člověk běţným okem, kdyţ to nebyl vyloţeně technik, tak nepoznal výrazný rozdíl mezi tím, jestli to natáčel kamaraman na kameru nebo redaktor na mobil. Samozřejmě se to nedá pouţít vţdycky, třeba noční poţáry, věci, které se točí za šera, kde je třeba moc rychlých pohybů, tam se to pouţít nedá. - 178 -
Taz.: A co se týče webu, kdyţ chcete něco vytáhnout třeba z telefonu, je to snadné? Resp.: Vţdycky se to musí řešit přes techniky. Není moţnost… doteď jsme nedostali ţádný nástroj, který by umoţnil, kdyţ redaktor přijde z terénu, hned vzít ten materiál z mobilu nebo iPadu a nauploadovat na Dropbox nebo jenom třeba vzít kartu a z karty to přenahrát do počítače, tam to na to není. Myslím si, ţe to, co to jako trošku brzdí, je to, ţe vţdycky to jde přes nějakého technika. To znamená, ţe přijede redaktor s mobilem, musí to někam nahrát, to pak bere technik, proţene to tady technikou, která to převede do nějakého televizního formátu, v televizním formátu to zase postříhá střihač a pak se to dá na web. Je tam hrozně moc článků, neţ se to dostane na ten konec řetězce, coţ je potom web. Na druhou stranu je pravda, ţe asi vzhledem k tomu, ţe na webu pracují dva lidi, tak bysme ani nebyli schopní si tam třeba ve velkém stříhat několik videí denně, ţe by to jako nešlo zase z časových důvodů. My tu práci takto stíháme právě proto, ţe píšeme, pak ty videa vybíráme, ale stříhá nám je střihač. Kdybysme měli si ty příspěvky třeba i ještě stříhat a bylo by jich několik, několik za ten den, tak si myslím, ţe by to asi bylo na úkor toho, ţe pak člověk nemá tolik času věnovat se tomu textu, aby stihl tu obrazovou stránku. Taz.: A co (Současný vedoucí redakce), který je teďka vedoucí redakce… vnímáš tam nějaký posun v přístupu? Resp: Já si myslím, ţe (Současný vedoucí redakce) jakoby drţí tu linii nebo ten proud, který nastavil (Bývalý šéfredaktor), ale vnímám osobně to, ţe sám uţ nepřichází s nějakými dalšími trendy, které jako jsou. Vím, ţe kdyţ třeba (Redaktor 5) se ozval, ţe by chtěl na ten mojo kurz, tak on to podpořil, byl za to rád, vím, ţe i hodně bojoval za to, aby se právě ty příspěvky z mobilních telefonů mohly vysílat, dokonce kvůli tomu měli nějaké sezení u pana ředitele brněnského studia, kde se rozhodovalo, bylo to setkání redakce a techniků, kde si vyříkávali, v čem je problém a jaký bude postoj televize. Za to jsem rád, myslím si, ţe je dobře, ţe (Současný vedoucí redakce) ve spolupráci teda s (Bývalým šéfredaktorem) to jakoby prosadili, ţe i televize řekla jo, budeme vůči tomu jako vstřícní. Ale myslím si, ţe (Současný vedoucí redakce) jakoby nemá k těm technologiím sám osobně a vnitřně takový vztah, jako měl Roman a určitě se to projevuje i na tom, ţe tam není takový ten jakoby drajf a to zapálení, nějaké moţná trošku i to tlačení těch redaktorů do toho… Taz.: Dá se říct, ţe v tom nemá takovou autoritu a pak těm redaktorům chybí motivace jako dřív? Resp.: Já si myslím, ţe on si to za ty poslední dva roky nebo dva a půl roku, kdy jim šéfoval (Bývalý šéfredaktor), se to naučili vnímat jako nějaký standard. To znamená, ono se to teďka drţí na tom standardu, který jako (Bývalý šéfredaktor) nastavil, ale myslím si, ţe to nejde nějak o moc níţ. Taz.: Takţe bys neřekl, ţe by teď redaktoři nějak polevili, ţe uţ je do toho nikdo tolik netlačí… Resp.: Já si myslím, ţe je to taky hodně o tom editorovi webu, případně redaktorovi, ţe často redaktora televizního vysílání nenapadne, aby si s sebou vzal foťák nebo iPad, ale nestalo se mi, kdyţ za někým přijdu a poprosím ho, prosím tě, mohl by sis vzít iPad a z toho soudu mi napsat, co se tam děje, nebo poslat fotku, tak se přiznám, ţe se mi nestalo, ţe by mě někdo odmítl. Moţná s výjimkou třeba nějaké demonstrace, kde ale vím, ţe to bylo opravdu z - 179 -
logistických důvodů, proto třeba vyuţíváme i naše praktikanty, kteří k nám chodí z Fakulty sociálních studií, ţe třeba my je pošlem společně s redaktorem a cíleně tam jdou, protoţe nám píšou do iPadu, telefonují nebo nám posílají fotky. Jo ale musím říct, nebo teď si nevzpomínám, ţe se mi stalo, ţe by mi někdo řekl ne, já s iPadem prostě nechci pracovat. Taz.: Takţe se dá říct, ţe to jde hlavně směrem od webu, ţe web přijde za redaktorem…. nebo to funguje někdy i naopak? Resp.: Funguje to u některých redaktorů, ţe třeba sami přijdou a zeptají se – hele, na tohle si asi mám vzít iPad, ţe? Třeba u těch soudů to funguje skoro automaticky a to si myslím, ţe tam to funguje skoro automaticky právě díky tomu, protoţe i ten redaktor z toho má přidanou hodnotu, ţe si to do toho Simplenote píše. Zejména teda ty iPady si redaktoři berou velmi často ze své vlastní iniciativy. Třeba je to dobré, i kdyţ například vstupují z volebních místností nebo stojí na dálnici a vstupují z kolon, tak vlastně mají moţnost díky tomu internetovému připojení zjišťovat aktuální informace – podívá se, o kolik delší ta uzavírka byla, co o tom píšou třeba i jiné zpravodajské servery a tak. Takţe jsou jako věci, kde si to berou automaticky, ale třeba u těch fotek, kdyţ potřebujem fotky, tak tam je potřeba si víc říkat. Protoţe my třeba chceme fotky u věcí, které jsou obrazově hezké a u kterých víme, ţe třeba z výstavy bude hezčí, kdyţ to bude focené z foťáku, neţ kdyţ to budem vybírat z toho natočeného materiálu, takţe u fotek je potřeba víc říkat těm redaktorům. Málokdo přijde a zeptá se – nemám si vzít na tuhle výstavu foťák? Ale zase třeba u těch demonstrací to funguje, ţe tam ty lidi… nebo u poţárů, ţe tam automaticky redaktoři počítají s tím, ţe posílají i fotky z poţárů, nehod a tady z těch věcí. A vţdycky – to je taky dobré – i kdyţ náhodou ten člověk zapomene iPad nebo foťák si nevezme, tak všichni redaktoři mají internet v mobilu a jsou schopní vyfotit nějakou fotku a poslat ji mailem, aby se to nemuselo posílat mmskou, coţ by sníţilo kvalitu toho snímku - takţe vlastně taková krabička poslední záchrany je tam vţdycky mobil. Taz.: Existují u těch technologií nějaká pravidla, jak je redaktoři mají/nemají vyuţívat? Je tam prostor i pro nějakou kreativitu, co se týče způsobu pouţití? Resp.: No, co se týče například toho mobilního ţurnalismu a těch reportáţí, tak to si myslím, ţe třeba (Redaktor 2) nad tím hodně přemýšlí a hodně si s tím zkouší hrát. Vím, ţe ze své iniciativy si jako koupil stativ a mikrofon a ţe se jako snaţí najít spíš neţ asi kreativně třeba záběrově, spíš jakoby tu práci udělat co nejlíp, tak aby to opravdu simulovalo skoro aţ reálné natáčení štábu. Jinak já moc nevím, jak úplně kreativní vyuţití… Většinou je to prostě tak, ţe redaktor dostane foťák a něco vyfotí… Taz.: A dejme tomu, ţe by někoho napadlo, jak by se určité zařízení dalo vyuţít, byli byste tomu třeba na webu nakloněni vyzkoušet něco jiného? Je pro to v té redakci prostor? Resp.: Já si myslím, ţe jo. Ţe původně se iPady vyuţívaly čistě jen na to, ţe se s nimi fotilo a psalo na Simplenote a postupně tam přibyly ty kontakty, postupně tam přibyl software na stříhání videí, ţe třeba člověk, kdyţ by teoreticky něco natočil na iPadu, tak by se to tam mohlo i postříhat, pokud stříhání zvládá, a poslat uţ jako ten jakoby hotový kus. Já si ale myslím, ţe tady to zavádění nových prvků trošku je limitované tím, ţe pořád ještě ten televizní redaktor je prostě novinář, který na místě musí hlavně ten materiál natočit, postříhat reportáţ do vysílání, telefonovat třeba do vysílání. Přiznám se, ţe kdyby tam měli si to třeba i sám stříhat po cestě, ţe by to uţ taky naráţelo na ten čas. My točíme jeden den na ten den, v - 180 -
šest hodin je uzávěrka, případně v sedm, podle toho, kdy se vysílá, ale obecně si myslím, ţe ta atmosféra v redakci je vstřícná, jakoţe jsou ochotní přijímat nové novinky, nové prvky. Já si myslím, ţe zářným příkladem je teďka naposledy ten nový foťák, který se pořizoval. My vlastně donedávna jsme měli jenom foťáky, ţe se foťák vzal, připojil se na kabel buď do počítače nebo právě do toho iPadu a fotky se potom přenahrály. Máme teď vlastně foťák, který uţ v sobě má software, to znamená, dá se to přímo z foťáku uploadovat na internet. To znamená, není tam uţ potřeba ţádný kábl ani ţádné přenahrávání. Zase tam bylo takové to jé, jé, radši to nechci, co kdyţ ho rozbiju, ale potom všichni zjistí, ţe jim to usnadní práci, ţe s sebou nemusí vozit ten kabel a ještě iPad. Takţe si myslím, ţe vţdycky kdyţ se něco nového jako koupí nebo tak, tak se to jako přijme. Taz.: Ještě mě tak zajímá - na produkci jsou k dispozici iPady a je tam ještě malý netbook - to jsou dvě takové technologie, co se dají vyuţít podobným způsobem. Čemu z nich podle tebe dává většina redaktorů přednost, pokud si sami můţou vybrat? Resp.: Já si myslím, ţe většina si bere jako ten iPad, protoţe jim asi přijde skladnější a tak. V podstatě netbook si berou, jenom kdyţ jim jde jenom čistě o to psaní, ţe přece jenom na tom netbooku, je to malý počítač, se píše velmi podobně jako na klávesnici, kdeţto na tom iPadu je to psaní jako horší Ale já asi osobně to příliš nevnímám, jestli má konkrétně iPad nebo netbook, protoţe mě vlastně zajímá hlavně ten výsledek, který se objevuje na internetu. A já kdyţ jdu za tím člověkem, tak se s ním domluvím – prosím tě, vem si iPad nebo netbook. Konkrétně pro tu moji práci je asi jedno, co si vezme. Vím, ţe netbook si velmi často bere právě (Redaktor 2) na soudy, ţe nerad píše na iPadu, protoţe mu přijde, ţe se na tom píše pomalu. Je to pravda, protoţe se tam píše prostě jinak neţ na klasické klávesnici. Taz.: Takţe asi poslední věc – co bys zhodnotil jako takovou tu největší překáţku v tom přijímání nových mobilních technologií do té zpravodajské práce? Resp.: Podle mě je to ta zastaralá televizní technika. Ţe prostě televize tím vybavením není připravená na to vysílat příspěvky natočené na mobilu nebo na čemkoliv jiném. Je tady příliš mnoho překáţek, ten proces je tak sloţitý. Já si myslím, ţe to není v myslích těch lidí., ţe by tady byla nějaká bariéra ze strany redaktorů, to si myslím, ţe není. Ale podle mě je to technika a samozřejmě s tím souvisí peníze. Ţe na to, aby se mohlo točit ve velkém, aby to třeba bylo i usnadněné ta práce. Uţ teď my vlastně natáčíme na karty, ale nefunguje to tak, ţe by člověk přišel s kartou, přetáhl soubor a hned si v něm mohl stříhat. Ten materiál se musí vlastně natáhnout v reálném čase a prostě ten mobil je zářný příklad toho, ţe to prostě nejde z mobilu rovnou na střiţnu a nedá se to rovnou stříhat, ale ţe to projde tak přes čtyři další zaměstnance a přístroje. Samozřejmě tady tahle ta cesta, to různé konvertování, sniţuje kvalitu toho materiálu. To znamená, ten výsledný materiál, ten natočený materiál je mnohem kvalitnější neţ to, co ve výsledku člověk vidí ve střiţně. Takţe já si myslím, ţe spíš tady jsou problémy toho technického rázu, ţe ta televize na to není připravená
P5.6 Rozhovor se Zástupcem webu 3 Taz.: Takţe ty vlastně pracuješ jako redaktor webu nebo editor. Kdyţ máš tedy tu editorskou směnu, přibliţ mi, co tam vlastně děláš?
- 181 -
Resp.: Web jako součást zpravodajské redakce funguje tak, ţe zpracováváme ty stejný témata, který ten den zpracovává televize jako reportáţně, akorát ţe my je píšeme pro web. Vţdycky jsme tu na web dva, jeden editor od osmi do 18, stejně jako editor vysílání, a jeden redaktor, který tu je jen do čtyř. Píšem většinou a ideálně tak pět, maximálně šest článků za ten den s tím, ţe třeba jedno z toho je kultura. Sport je úplně mimo nás, to si dělají zvlášť, my máme hlavní zpravodajskou část. A většinou se to píše tak, ţe ten editor třeba píše tři články a ta směna, která vypomáhá, píše dva aţ tři články. Ta odpovědnost je víc na tom editorovi (webu, pozn. taz.), který plní ten web, který prostě čte ty články, jestli je to správně formálni i obsahově a umisťuje tomu priority na té webové stránce, jestli je to hlavní zpráva, pak jednička, dvojka, trojka podle toho, jak je to důleţitý. S tím, ţe samozřejmě občas se stane, ţe nějaký téma vydáme aţ o den později taky, protoţe se editor televizní rozhodne, ţe si to schová aţ na reportáţ na příští den. Řídíme se, co se týká vydávání, publikování článků, tak se hodně řídíme tím, jestli se to bude ten den vysílat, nebo ne. No a na ranní poradě, která je v 8.30, se vţdycky rozhodne, která témata se budou zpracovávat s tím, ţe úplně ne všechny věci web zpracovává. Na konci vţdycky editor webu řekne, co se budeme ten den chtít za témata a pak se domlouváme uţ individuálně. Někdy se toho točí víc, neţ by vydalo na pět šest článků. Taz.: Takţe jako editor webu jsi přítomný i na těch poradách zpravodajských redaktorů. Resp.: Jo. Porada je v 8.30, pak v 11 a poslední ve 14.30. U všech většinou bývám. Taz.: A podle čeho se ty jako editor rozhoduješ, co z toho se bude na webu dělat? Resp.: Podle čeho já vybírám, co bude na webu, a co ne? Taz.: Přesně tak. Resp.: No, podle toho, jestli je to regionální téma, protoţe dost často se dělají věci, protoţe je Ústavní soud nebo třeba ombudsman, tak jsou to i celostátní témata nebo úplně obecný, třeba výměna řidičských průkazů a jak se tam hroutí jejich systém a tak. Tak tady ty věci se snaţím vynechávat, kdyţ to dovolí. Jako vyloţeně… ano, stalo se nám, ţe jsme měli případ ombudsmana a stalo se to Brňákovi ten případ, tak jsme to zpracovávali, ale jinak se prostě snaţím zaměřit na regionální témata. Zas vím, ţe největší čtenost mají různý komunitní věci, o ty se lidi zajímají, potom docela se čte politika, vţdycky o ni byl zájem, anebo různý kauzy, kdyţ něco přijde, černá kronika, nehody, poţáry, to pořád lidi zajímá. Takţe tady todle má prioritu ve čtení, takţe tak. A na té ranní poradě se to rozhodne, co budem zpolupracovávat, s tím, ţe trochu zvlášť je zlínská redakce, ale i od nich občas zpracováváme články, oni nám je posílají skrz Dropbox… Ale ti mají většinou regionální témata, takţe Zlín si bereme skoro vţdycky. Taz.: Články na tom webu vydáváte průběţně přes den, nebo čekáte, aţ se třeba nejdřív odvysílají v televizi? Resp.: Mělo by to být průběţně, takţe tak ideálně v rozestupu dvou hodin. Teď vím, ţe teď se nedávno zavedlo, ţe musí být vţdycky uţ na osm na ráno nachystaný článek, takţe den předem se napíše nějaká konzerva, která se dá vydat uţ v osm ráno, ačkoliv to téma se bude třeba ještě rozpracovávat, přidají se fotky, přidají se informace, tak ta první verze se vydá uţ v osm. A pak se snaţím třeba v 10, ve dvanáct… jako není to vţdycky úplně pravidelný, kdyţ je nějaký aktuální informace, tak se samozřejmě vydává hned. A kdyţ se ozvou policajti, ţe - 182 -
někde někoho pohřešují, a tak dále. Ale druhá taková věc třeba je, ţe ty nadčasový, to znamená ty konzervy, který se dají odvysílat kdykoliv, nějaká ta pohlednice z regionů, tak to se většinou na poslední chvíli zaskipuje, buď na jinej den, nebo se to nechává na víkendy, tak tady tyhlety věci se šetří a vydávají se, aţ opravdu editor zpravodajství řekne, ţe to skutečně odvysílá. Taz.: Jasně. Ale jsou třeba nějaká témata, která ví třeba jen redaktoři této redakce a zřejmě ţádná jiná média to nemají. Je tam pak důvod s tím počkat aţ do vysílání? Stává se to, ţe jsou tam i nějaká informační embarga? Resp.: No jako jo, je tam embargo, kdyţ máme opravdu, ţe ta událost je pouze naše, ještě se tam do titulku připíše “ČT:”, protoţe víme, ţe to máme jenom my. To bývá hlavně díky Pepovi, ty různý lihový kauzy, různý obţalovaní kolem Březiny a spol. a tady ty věci. Tak tam se to vydává opravdu aţ v šest večer, protoţe to se spouští večerník. Protoţe kdyţ my to vydáme na webu, tak aby to někdo neokopíroval. Taz.: A kdyţ je to takové téma, co moţná není tak informačně tajné, ale je pro Události, ţe si to berou, tak tam je jedno, kdy to vydáte? Nebo se nějak ohlíţíte na to vysílání? Resp.: Taky musíme, no. Jako ačkoliv jsme zkoušeli vydat něco třeba právě v takové té oholené, chudé verzi a ještě bysme v tom poutali, ţe se to odvysílá na Událostech, tak to neprošlo. Takţe pokud to chtějí Události, tak se to prostě vydává aţ v sedm, v osm večer, aţ opravdu. Navíc i Události jsou dost nevyzpytatelný, oni si rádi naberou z regionů různá témata a pak jim ten boďák přetýká, pak to před sebou tlačí klidně týden, jo. Taz.: Mě taky zajímá to, jak ty jako redaktor, kdyţ uţ je teda rozhodnuto, jaká témata v ten den budeš dělat, co teda děláš? Jdeš rovnou domluvit se za těmi redaktory, pokud jsou v redakci…? Jak to funguje? Resp.: Jako konkrétně jak zpracovávám jednotlivý reportáţe? Taz.: Spíš hlavně s důrazem na tu domluvu s těmi redaktory… Resp.: Uhm. Tak je to taky dost individuální. Zrovna včera bylo téma, který uţ dávno vyšlo v ČTK, ţe prostě někdy si projdu četku… nebo naši redaktoři mají tendenci hodně čerpat z deníků, takovejch těch malejch, třeba Blanenský deník a podobně, tak někdy ty informace najdu ve starejch článcích v tady těch jako míň vyuţívaných zdrojích a uţ si můţu nachystat background, ţe tak zhruba tuším, o co půjde. No a potom většinou počkám, aţ se ten redaktor vrátí s materiálem a čerpám z něho. Jako pokud je to věc, kdy uţ je ten redaktor vyjetej a je nějaká aktuálka je nějaký větší a někdo je na místě, tak si samozřejmě s tím redaktorem volám, ale pokud jde na tiskovou konferenci, tak počkám, aţ se vrátí a ty informace si vezmu z toho. Je to buď jako převyprávění nebo někdy jako ta agentura nebo instituce vydá tiskovku na svých internetových stránkách, ale s vydáním počkám, aţ to přinese redaktor. Taz.: Ještě co se týče těch technologií, tak k jakým účelům třeba ty iPady nebo foťáky… k jakým je to účelům, k jakým tématům se to na tom webu vyuţívá? Kdy prostě přijdeš za redaktorem a poprosíš ho, aby si něco z toho vzal? Resp.: No tak jsou to určitě jenom aktuálky, jo, ţádné konzervy, u toho si nepamatuju, ţe by se pouţíval iPad nebo tak. Kdyţ prostě teď se dozvíme, říkám, třeba utonulej vodák, jo, jak - 183 -
byla ta havárie, teď jak vyteklo to hnojivo do potoka a takový věci, tam prostě se to nedá naplánovat a najednou musí redaktor vyjet, tak tam ho poprosím, aby si to vzal s tím, ţe posílá fotky z místa, to je jako nejdůleţitější, protoţe internet a ţurnalistika musí být rychlá, takţe se prostě snaţíme mít co nejdřív reálný fotky. To musím říct, ţe třeba čt24 v Praze si ráda vystačí s ilustráky a já je musím upozornit, ţe my uţ máme na svých stránkách k dispozici nějaké aktuální fotky a oni tam pořád mají nějaký univerzální, jo. Moc jako na ty regionální články nedbaj. No a druhá věc, kdy se to pouţívá, jsou ještě soudy, protoţe díky Simplenote nám můţe ten redaktor přímo ze soudní místnosti aktuálně posílat i výpovědi, citace a takový věci, který by jinak nemohl, kdyţ tam nemůţe telefonovat nebo smskovat, posílat to o 160 znacích. Takţe ještě se to pouţívá na soudy, no, abysme mohli uţ… abysme měli opravdu nejrychleji ten verdikt, protoţe já si můţu předchystat zatím ten background toho případu a kdyţ se mi objeví v Simplenote, ţe je rozsudek, tak to mám třeba ještě dřív neţ ČTK, díky tady tomu simplenotu z iPadu. Taz.: Kdyţ třeba za tím redaktorem přijdeš, aby si kvůli tomu webu nějakou tu technologii vzal, třeba vyfotil něco… Resp.: To je jak kdy, někdy někoho to napadne samotného, ţe třeba (Redaktor 2) jako si to nosí sám, to mu ani nemusím říkat, ten prostě si to vezme automaticky, (další redaktor) se taky snaţí si to brát, na ty soudy hlavně si to bere automaticky, ale jako některým musím vyloţeně říkat, protoţe asi by je to samotné nenapadlo. Taz.: A stalo se ti někdy, ţe třeba ti to ti lidi s nějakým důvodem odmítli? Resp.: Stalo se mi to třeba s (Redaktorem 6), který odmítl, a myslím jednou i (Redaktor 4)… ale to uţ si nejsem úplně jistý. Ale u (Redaktora 6) vím, ţe tvrdil a moţná to tak opravdu je, nevím, ţe na městském soudě v Brně není dostatečnej signál pro to, aby z tama posílal ty informace. To vím, ţe jsme museli čekat, aţ prostě přijede, zavolá nebo tak. Taz.: Jak celkově hodnotíš, ţe ti redaktoři, kdyţ za nimi takhle přijdeš, tak jsou k tobě vcelku vstřícní, nebo moc ne? Resp.: To si myslím, ţe je zas individuální, jak kdo. Jakoţe moc se jim do toho většinou nechce, protoţe jim to ztěţuje práci. Myslím si, ţe oni by se radši soustředili na svoje natáčení a pracovali jenom s tím kameramanem. Takhle musí řešit média, sami musí fotit, sami musí prostě se starat o web nebo psát ty věci do Simplenote, protoţe některý to obtěţuje. Někteří těm technologiím celkem fandí a jsou vstřícnější. Ale ještě, jak jsem říkala, ţe mi to někdo odmítl, tak vím, ţe ve Zlíně se taky stalo, ţe Luboš dostal, ale to byl jinej důvod, on jel na podemletou ţeleznici kamsi úplně ke slovenskejm hranicím a říkal, ţe tam prostě vůbec není signál internetovej. Taz.: On ten web umoţňuje třeba i online reportáţe, ţe online sledujete určitou událost po nějaký čas a zapisujete tam, co se zrovna děje. Dělal jsi někdy uţ něco takového? Resp.: Jo, dělal. Já nevím, naposledy třeba u toho, kdyţ tady byl Miloš Zeman. Protoţe pořád přepisovat článek, co zrovna dělá, by bylo náročný. Takţe jsme udělali online přenos z jeho návštěvy a co asi půlhodina jsme tam psali, kde zrovna je, s kým zrovna mluvil, co dostal za dárky…
- 184 -
Taz.: A to ses s tím redaktorem na místě domlouval jak? Volal jsi mu, nebo ti psal po tom iPadu? Resp.: Tady ty věci jsem si bral ze vstupů. Protoţe kdyţ je takováhle událost na online přenos, tak většinou se jim opravdu věnuje hodně prostoru a ten vstup býval kaţdou celou, takţe jsem to hodně bral jako z toho, z těch přenosů. A potom samozřejmě jsem taky měl materiály z kanceláře prezidenta republiky, kde byl přesný itinerář, kde a s kým se setká. Taz.: Ještě mě tak zajímá - kdyţ zpracováváš nějaké téma pro web, tak vycházíš primárně z těch materiálů od redaktora, z toho jak on vytváří tu reportáţ, nebo tam třeba vyhledáváš sám nějaké informace? Je to v něčem jiné, kdyţ to srovnáme třeba s podobou reportáţe? Resp.: No, já ti řeknu, ţe opravdu záleţí, s kým jsem na směně. Kdyţ jsem s (Zástupcem webu 2) nebo s (dalším kolegou), tak prostě můţu si s tím trošku vyhrát. To znamená, ţe si najdu sám za sebe ty informace, protoţe… uţ se mi i stalo, ţe občas tam měli nějakou menší chybku v té reportáţi, takţe jako radši dám sám na sebe a radši si znovu informace najdu, sám si je ověřím, sám si je zjistím. Ale kdyţ třeba mám směnu s (nejnovějším kolegou na webu), který teprv začíná, tak nemám čas prostě to u kaţdýho tématu dělat a třeba u těch pohlednic nebo tak, tak se podívám na to, jak je reportáţ napsaná. Neříkám, ţe to opíšu a přepíšu, ale prostě většinu třeba citací si vezmu z toho. Neţ bych znovu poslouchala materiál a hledala zajímavý věty, tak si takhle usnadňuju práci. Podle toho prostě to udělám. Taz.: Ale ty články… dá se říct, ţe je tam moţnost přidat třeba různá videa, spoustu fotek… Jaký je ten smysl toho? Mělo by se to tím třeba odlišit právě od té vysílané podoby? Co by mělo být cílem toho webu? Resp.: Haha, to je dobrá otázka. Protoţe je tady strašně moc neukotvených věcí, protoţe tam nejsou ţádná konkrétní pravidla. To znamená, já nevím, jestli primárním cílem webu je dávat dlouhé analytické články, které můţou jít i víc pod povrch neţ 90 vteřinová reportáţ a ukáţe ty souvislosti, nebo jestli lidi vůbec, a to si myslím, ţe moc uţ nebaví, na internetu číst. Takţe aby prioritou bylo video, aby u kaţdýho článku bylo video, protoţe jsme pořád web televize, tak si oni pustí to video a k tomu si třeba přečtou tři čtyři odstavce a hotovo. Mělo by to být zaloţený spíš obrazově. Ale to je prostě boj, který tady pořád vedeme. Děláme to spíš intuitivně, děláme to podle toho, jestli to je obrazově zajímavý. Ale ţe by tu bylo vyloţeně hlavní poslání toho webu, kterým se mám prostě řídit, tak to ne. Taz.: Kdyţ máš třeba nějaký materiál, řekněme takový (Redaktor 2), ţe by natočil něco na iPhone, třeba video a ty jsi zrovna ten redaktor na webu, který to má nějak zpracovat a dostat na ten web, je to pro tebe snadné? Resp.: No je to trochu sloţitější. Protoţe třeba z toho Dropboxu, z iPhonu se to posílá všechno ve formátu .mov a my můţeme publikovat jenom .mp4, takţe si to musím konvertovat a kodér, který k tomu je na xArchivu k dispozici, tak je zvyklej měnit ten formát ze střiţny. A ono kdyţ se tam vypublikuje video ze střiţny, který je taky v quick time playeru otevřitelný, v .mov, tak on ho převede do .mp4 formátu, ale pod jiným rozlišením, takţe já kdyţ tam vyhodím do toho kodéru to stejné video z iPhonu, tak se úplně pokřiví ten formát a stane se z toho, já nevím, čtverec čtyři na čtyři, takţe to takhle nemůţu dělat. Dělám to přes online konventory, který jsou k dispozici jako na internetu. Coţ je taky někdy problém, protoţe některý jsou zadarmo do velikosti 200 mega, a kdyţ uţ je to video větší, tak musím sloţitě - 185 -
hledat nějakej jako teda konvertor, kterej to převede bez ztráty dat, i kdyţ je ten soubor větší, a zadarmo. Taz.: Řekl bys, ţe to, jak je ten softwarový systém funguje, jak je nastavený, jaké jsou tam moţnosti, ţe to třeba zdrţuje i tu práci na webu, ţe jinak by články bylo moţné publikovat v mnohem kratším čase? Resp.: No, uţ jsem si na to zvykl. Ale kdyby se tam samozřejmě dalo pouţívat víc videoformátů, tak by mi to vyhovovalo víc, protoţe jenom mp4 není jediný na světě. Kdyby tam byly nějaký avi a wmv, v čem nám třeba celníci posílají různá videa, coţ se taky musí převést, aby se to dalo publikovat v mp4. Taz.: Vlastně jsou tady k dispozici iPady, nějaký chytrý telefon… Myslíš, ţe ten potenciál, který tyto technologie nabízejí, se tu pro ten web dostatečně vyuţívá? Taz.: Jako myslím si, ţe by se toho dalo udělat víc. Jenomţe my jsme taky limitovaní tím, ţe zpracováváme články, který točí ta televize, to znamená, pro web opravdu jako si myslím, ţe není malých událostí a ţe lidi rádi olajkují třeba poţár v mateřské školce, protoţe se najde spousta lidí, co to na tom Facebooku sdílí, protoţe bydlí v okolí a zajímá je to. Ale pro televizi je to málo prostě, kdyţ tam třeba neuhořelo ţádné dítě. Tak jako oni si to dají maximálně na čtenou a podobně. Ale to uţ bysme prostě museli vydávat denně deset článků, jo, abysme připustili všechny ty moţnosti, který ty technologie dávají. Taz.: Kdyţ jsem mluvila třeba s některými redaktory, tak někteří byli tak trochu kritičtí vůči tomu, ţe jim ten web připadá jakoby pasivnější a ţe by víc brali, kdyby i ti redaktoři, co pracují na stejných tématech jako oni, ale pro web, ţe by s nima víc spolupracovali, pomáhali jim třeba vytelefonovat něco, zjišťovat nějaké informace, ţe by ta spolupráce mohla být jako takhle uţší. Myslíš si jako, ţe při tom, jak je to nastavený, kolik lidí tam pracuje, kolik zpracovává ten článek, ţe by to bylo moţné? Resp.: Právě ne. Jako já bych se rád podílel na tom tématu víc do hloubky a pomáhal redaktorům, pokud… Oni prostě celý den leţí v jednom tématu a jsou na to v uvozovkách odborníci, kdeţto já ten den jako minimálně tři ty věci dělám a zrovna třeba v pátek, protoţe dneska je pátek, prostě před víkendem se chystají konzervy do zásoby. Já píšu třeba pět témat a představa, ţe na pěti tématech spolupracuju do hloubky s redaktorem, tak to prostě bohuţel není moţný. Jako rád bych, ale to by nás tam muselo bejt víc, no. Taz.: Ale stává se to někdy, ţe si pomáháte vlastně navzájem, ne? Resp.: Jakoţe někdy i něco vytelefonovávám? Taz.: Třeba. Resp.: Jo, stává se to. Většinou je to, kdyţ edituje (Editor), který je prostě k tomu takovej k webu i vstřícnější, kdeţto u (druhého editora) pozoruju větší skepsi. To znamená, ţe on se mnou ani moc nekomunikuje, kdyţ edituju, a musím se ho teda ptát, jestli to bude tak nebo tak. A informace si oba kolikrát opravdu hledáme dvakrát, protoţe on mi ji nesdělí, kdeţto (Editor) se jako víc snaţí propojovat tu práci webu a televize.
- 186 -
Taz.: V podstatě teďka je tady nový šéf webu, ţe jo, protoţe zpravodajský web má opět na starosti vedoucí redakce zpravodajství. Myslíš, ţe (Současný vedoucí redakce) má třeba zájem o to, co je na tom webu a jak probíhá spolupráce mezi redaktory a webaři? Resp.: Já myslím, ţe jo. Tuším, ţe kaţdý den se na ten web podívá, co tam je, pročte si to, zkontroluje, to si myslím, ţe jo. Zpětnou vazbu dává, jenom kdyţ se mu tam něco nelíbí, jo, ţe by nám jednou za týden dával zpětnou vazbu, tak jak dostávají redaktoři televizní, tak to není, ţe by řekl, tohle je dobře, tohle je špatně. Jenom se někdy ozve – opravte něco v tom článku, ale pořád si myslím, ţe se tomu webu nevěnuje v té míře, ţe by nastavil nějaká pravidla, ţe by nám dal nějaký manuál a ţe bysme si vůbec určili, jaká je cílová skupina toho webu, to znamená, jaká má být délka těch článků, jestli mají být postavené na textu nebo vizuálně, kam to směřuje. Tady jsou spousty takovejch detailů, jako je prostě pouţívání čísel, prostě zkratek a tak dál prostě neujasněných, protoţe to tady kaţdý děláme jinak a není ţádný manuál toho, jak by jako gramaticky a tydlencty věci, jak by to mělo fungovat, jo. Taz.: Takţe ten (Současný vedoucí redakce), kdyţ uţ má nějakou připomínku, je to spíš k nějakému obratu, který se mu nelíbí nebo prostě k nějakým informacím, ţe se mu nezdají, neţ ţe by sledoval, jaké tam máte videa a tak? Resp.: Né, to ne. Většinou je to, spíš kdyţ objeví nějakou chybu, tak řekne, aby se opravila, jako faktický informace. Jako myslím si, ţe ani moc k formě se nevyjadřuje, ţe by řekl jako, ţe to bylo napsaný špatně. Jednou se stalo, a to uţ jsem tu rok, se (druhý editor) vyjadřoval k jednomu článku na webu s tím, ţe se mi nelíbilo, jak to bylo udělané, ţe by to napsal jinak. Řekl, ţe takhle bysme to neměli směřovat, ale neřekl uţ, jak bysme to směřovat měli. To bylo jedenkrát, kdy něco konkrétního k nějakému článku řekl. Ta zpětná vazba je minimální, ale občas teda něco probleskne.
P5.7 Rozhovor s Redaktorem 1 Taz.: Takţe první otázka - k čemu myslíš, kdyţ se sem ty nové technologie zavedly, jaký byl ten účel? K čemu tady vlastně jsou? Resp.: Já si myslím, ţe to přinesli kvůli webu. K tomu, abychom dokázali co nejrychleji dostat ty informace z placu na web. Ale… No myslím… to bude asi další otázka… Myslím si, ţe úplně nevyuţíváme ten potenciál, který nám tady ty technologie nabízejí směrem k televizi, k televiznímu vysílání. A taky si myslím, ţe dost podceňujeme ten web, co se týče toho informování jako první. Protoţe tady ty technologie nám dávají obrovskou moţnost hned z toho placu dostat ven informaci, ať uţ prostřednictvím webu, nebo televize. Čehokoliv, to je jedno. A já si myslím, ţe to úplně neděláme. Taz.: Kdyţ říkáš, ţe se to tady podceňuje, tak v jakém smyslu? Resp.: Já jsem venku, něco se děje. Třeba za Sobotku proti Haškovi to teď bylo. A já mám v ruce chytrý telefon, kterým nafotím fotky, kterým natočím videa. Pominu to, ţe ten telefon, který nám tady dali, má příšerný foťák, ale to je jedno. Natočím videa, hnedka to odešlu do redakce a ta redakce má moţnost jednak hned to dát na web a jednak hned to poslat do vysílání. A nedělá to, protoţe jednak trvá strašně dlouho, neţ se ten článek na ten web zpracuje, nebo aspoň mně to tak přijde. A strašně dlouho trvá, neţ se to na ten web dostane, a - 187 -
o tom vysílání uţ ani nemluvím. Prostě tam se to dostane aţ někdy za hodinu, a to ještě tou starou cestou, jakoby z té karty natáhnu a pošlu. Taz.: A myslíš si, ţe to je spíš v lidech, nebo nějakými třeba technickými překáţkami? Ţe je třeba ten proces natahování materiálu docela sloţitý… Resp.: Souvisí to spolu. Je to v lidech, kteří se tomu brání, kteří tomu nevěří a nechcou to pouţívat, a je to i v tom technickém procesu, který tím pádem ti lidé nechtějí upravit, přestoţe ta technologie existuje a jiné televize ji bez problému pouţívají. Akorát tady prostě není ta vůle se do toho pustit. Taz.: Je tady několik různých zařízení, redaktoři k tomu mají asi různý vztah. Prošli jste úplně na začátku nějakým školením na úvod nebo třeba pořádnou instruktáţí? Co třeba s tím iPadem… spousta lidí to do té doby ani neznala, nevěděli, jak s tím zacházet, jak by se to dalo vyuţít… Resp.: Jakoţe by udělali nějaké hromadné školení? To si nevzpomínám, teda. Vím, ţe kdyţ jsme se tomu dlouho bránili, tak tady kdosi natočil nějaké instruktáţní video, jak to pouţívat, a to si myslím, ţe tomu jsme se spíš smáli, neţ cokoliv jiného. Ale né, tak nejlíp se to člověk naučí, kdyţ to pouţívá. Takţe hlavní bylo začít to brát s sebou, zkoušet, co to umí, zjišťovat a… teď uţ si myslím, ţe jsme se s tím všichni naučili, a myslím, ţe kdyby nám teďka kaţdému rozdali iPad, tak to jako s radostí přijmeme a pouţíváme ho kaţdý den, na kaţdodenní bázi. Taz.: Řekl bys, ţe se to i nějak víc zapojilo do té práce standardní, pro tu televizní relaci? Resp.: Tak je to takový trošku sofistikovanější poznámkový blok, ze kterého se dokáţu dostat na internet. Je tam mapa, je tam všecko, kdyţ někde bloudíme. Ale taky jako úplně naplno nevyuţíváme ten potenciál, který to má, protoţe to je mnohem víc, neţ poznámkový blok. Ono to má taky foťák, ono to má čočku, ono se s tím taky dá něco natočit, vyfotit a poslat, dá se na tom stříhat video. Dá se s tím dělat strašná spousta věcí, které ale nevyuţíváme. Mimo jiné proto, ţe kdyţ jsme chtěli zkoušet natáčet tím telefonem nebo tímhletím, tak nám tady řekli, ţe to je ve špatné kvalitě, takţe nevysílatelné. Taz.: Ani pro ten web třeba? Resp.: Pro ten web by se to určitě dalo pouţít. Pro ten web člověk by si to klidně mohl vzít s sebou a rovnou tam sestříhat nějakou repku. Ale muselo by se nám chtít a museli bysme mít ten software a museli bysme se s tím naučit dělat. Taz.: Jak tady vůbec funguje ta koordinace té práce? Je to tak, ţe za tebou přijde třeba webař nebo editor vysílání a řekne ti – hele, tady na to si prostě vem iPad? Anebo si to bereš spíš sama z nějaké vlastní iniciativy? Resp.: Někdy tak, někdy tak. Většinou si to vezmu sám, pokud vím, ţe je to téma, kde to budu potřebovat. Kdyţ jdu natočit něco samozřejmého, k čemu všecko vím, tak si to neberu. Jako kdyby jich bylo dost, tak si to vezmu i tak, ale jsou tam ty iPady dva a jeden se teď pouţívá na vysílání, takţe vlastně jenom jeden. Takţe z toho důvodu radši ho přenechám někomu, kdo jde třeba na soud, kde ho bude víc pouţívat, víc potřebovat. Ale myslím si, ţe kdyby tady těch iPadů bylo třeba sedm, tak si snad kaţdý asi na natáčení vezme iPad a kaţdý ho nějak vyuţije. - 188 -
Taz.: A ze začátku jich tady bylo k dispozici víc? Resp.: Na to uţ si moc nevzpomínám… Myslím tři, plus ten malý počítač, který je teda ve srovnání s tím iPadem těţší a pomalejší, takţe kdyţ má klávesnici, coţ je velká výhoda… Taz.: Kdyţ jsou na produkci k dispozici nejen iPady, ale i ten netbook, co z toho si vybereš spíš a proč? Resp.: No vyberu si spíš ten iPad, protoţe je to menší a skladnější, moţná i ta baterka tam vydrţí dýl, ale nevím, nemám s tím aţ tolik zkušeností. Ten netbook vezmeš, otevřeš a teďka čekáš pět minut, neţ to najede, pak neţ se to připojí k tomu internetu všecko… jako trvá to dýl. IPad fakt otevřu a uţ píšu. Zas to jako není nějaká zázračná technologie, kolikrát nám to uţ zamrzlo, nefungovalo, někdy tam vyskočila nějaká chybová hláška. Taky to není úplný zázrak, ale funguje to. Je to malý, dám si to do kabely, nemusím tahat ţádnou šňůru, nic. Takţe spíš ten iPad. Taz.: Kdyţ máš třeba i něco vyfotit nebo přemýšlíš, ţe bys něco i natočil, co si vezmeš za přístroj? Bereš si samostatně foťák s tím iPadem třeba? Resp.: Foťák neberu, ten jsem měl snad jednou v ţivotě s sebou. Beru buď iPad, kdyţ vím, ţe budu fotit, anebo iPhone, kdyţ vím, ţe bych měl i něco natočit třeba, natoţ pak nějaký synchron nebo tak něco. Taz.: A ten máš vlastní? Resp.: Ne, to je tady ten sluţební. Je to docela drahé... Taz.: A ty ses vlastně zúčastnil i nějakého toho kurzu mojo… Proč ses pro to rozhodl? Resp.: Tak já si myslím, ţe člověk si má neustále rozšiřovat obzory, nezůstat trčet na jednom místě a pokud tady je nějaká nová technologie, která se dá k té práci vyuţívat, tak… a já si myslím, ţe pro nás by to mělo být samozřejmostí naučit se s těma novýma technologiema zacházet. Protoţe člověk nikdy neví, kdy to bude potřebovat pouţívat. Teďka třeba jeden ten kolega z toho kurzu psal na Facebook, ţe jeho kolega sporťák byl na nějakém sportovním zápase a nepřiletěl mu, protoţe se nějak polámalo letadlo, tak mu nepřiletěl kameraman se zvukařem. No ale sporťák měl iPhone, takţe si vystačil sám, prostě. Točil jednak ten zápas a jednak rozhovory po zápase na iPhone. Jinak by ta repka nebyla. Jako my nikam nelítáme ani nic, ale kaţdému z nás se můţe stát, ţe kameraman někde je a je potřeba něco natočit. Tak jako mít ten iPhone, natočit to, vystačit si sám, to je, myslím si, velká výhoda to umět. Neříkám, ţe to máme kaţdý den pouţívat, ale občas bychom to pouţít mohli a nebráním se ani tomu, ţe by občas byla nějaká repka prostě záměrně natočená na iPhone, proč ne? Ono to jde. Taz.: A vyuţil jsi to uţ skutečně i ty sám tady v praxi nějak? Rep.: Myslím si, ţe dvakrát. Jednou jsem natočil část reportáţe takto a podruhé jsem byl na nějakém zastupitelstvu odpoledne bez kameramana, bez štábu, ţe jsem tam natočil záběry, poslal jsem je do redakce a večer jsem dělala ţivý telefonát uţ s těmi aktuálními záběry.
- 189 -
Taz.: Uţ jsi hovořil teda o nějakých těch překáţkách… myslíš si, ţe je tady vůbec prostor tady v té redakční struktuře, při tom, jak se tady dělá ta práce, prostor pro to, aby tady byly i postavy takovýchto novinářů, kteří by pracovali víc tímhle způsobem? Rep.: Tak proč ne. Já si pořád myslím, ţe jako kaţdý z nás je toho schopen a měl by se to naučit. Problém je asi ten technický, ţe jako nemáme sluţební iPhone, máme tady ten s prominutím krám (pozn. taz.: respondent vyndal sluţební telefon - dotykový HTC), který má foťák horší neţ to, co jsme měli před tím. To je HTC cosi desire, řada C. A ten foťák třeba neumí zaostřit nebo není tady světýlko, takţe kdyţ je trošičku tma, tak je to úplně ztracené. Myslím si, ţe kdyby za nás vydali trošičku víc peněz, koupili nám lepší telefony, tak kaţdý z nás by mohl občas s tím něco natočit. Kdyţ uţ nic jiného, tak pro ten web, alespoň pár obrázků. Taz.: Vy jste vlastně teď uţ tři lidi, kdo jste si tím kurzem prošli. (Redaktor 2) si vlastně to vybavení k tomu dokoupil sám. Jak se vůbec díváš na tohle? Resp.: Je to smutné. No já jsem přijel z toho kurzu v květnu, tak jsme se o tom velice tady bavili, plánovali jsme, co všechno tady nakoupíme. Teď se ty priority asi nějak přesunuly jinam, ţe jo, máme novou podobu večerníku a všeho, takţe ty peníze jdou asi jinam neţ tady. Budiţ, ale myslím si, ţe by bylo fajn to vybavení dokoupit. Myslím si, ţe pokud máme ten iPhone, máme jakési zařízení, bylo by dobré dokoupit stativ a všechny takové ty ptákoviny kolem. Nemluvě o mikrofonu, kterej by byl vyloţeně k tomu iPhonu. Bylo by to dobrý, hodilo by se to. Taz.: Ono se tady vlastně vyměnilo i vedení, byl tady šéfredaktor (Bývalý šéfredaktor), který hodně ty technologioe – řekněme, ţe i díky němu tu jsou, teď vede redakci (Současný vedoucí redakce). Myslíš si, ţe ten přístup se v něčem změnil? Resp.: Já si myslím, ţe né, ţe oni, tak jako tenkrát, tak teď, pracují hodně ve vzájemném spojení a po vzájemné dohodě, takţe určitě v tom bych neviděl nějaký problém. Spíš si fakt myslím, ţe ty peníze teď jdou jinam, spíš na to, aby moderátorky měly hezké šaty, a nevím, aby byly pěkně nalíčené. Toto asi musí chvilku počkat. (odmlka) Druhá věc je ta, ţe to potom neumíme technicky zpracovat, ţe člověk nemá jak to z toho placu pořádně poslat ten materiál, protoţe ve 3G síti to trvá strašně dlouho, wifina není všude. Strašně špatně se ty obrázky dostávají potom do redakce a to, ţe tady v redakci potom se to nějak sloţitě převádí, přitom to ztratí polovinu svojí kvality… Ten iPhone natáčí v HD, tak jako naše velké kamery. Ale pak se to ztratí ta kvalita v převodu. Taz.: Říkals, ţe ten web je moţná spíš pasivnější. Myslíš si, ţe to na začátku bylo v tomto jinak? Resp.: Já jsem ten web vţdycky vnímal jako pasivní. A nevím, čím to je, jestli tím, ţe v jeho čele nestojí aktivní člověk, který by ten web chtěl pořád hnát někam dál, anebo jestli je to tím, ţe prostě ten web vznikl jako druhá věc po té televizi, jako něco navíc, navíc k televizi. Není to samostatná jednotka, která by chtěla být se vším první a všechno první říct. Já si třeba myslím, ţe by neměl být problém, kdyţ máme nějakou vlastní zprávu, nějakou super informaci, na tom webu hnedka ráno něco zveřejnit a během dne neustále přidávat. Já bych se nebál toho, ţe ostatní to od nás opíšou - proč? No tak to opíšou! Tak to snad přiznají, ţe to opsali od nás, ţe. A kdyţ budeme neustále během celého dne něco vydávat a potom večer odvysíláme tu repku, ve které toho bude třeba ještě víc, tak se navzájem ty média podporují, a - 190 -
né, ţe vlastně čekáme celý den a hrozíme se toho, jestli na to nepřijde ještě někdo jiný, večer odvysíláme repku a potom vyjde na webu úplně stejný článek. Taz.: Co vím, tak webaři tam kolikrát mají informační embargo nařízené editorem, ţe mají zákaz cokoliv k tomu vypustit. Resp.: Nó! A to si myslím, ţe je zbytečný, ţe by to tak vůbec nemuselo být. Protoţe fakt… (odmlka) Nevím, to jsou fakt zase informace a zkušenosti těch kolegů, se kterýma jsem se potkal na tom školení, ţe oni to mají v takovém jako vzájemném propojení web a televizi. Někde ještě dělají i rádio, takţe i s tím rádiem. Takţe opravdu to, co vysílá první – to znamená ten web – tak tam to bude první ta informace. Potom třeba je ten rozhlas, ţe do nějakých zpráv rychle zatelefonují a mezitím uţ si postříhají repku a pošlou to do té televize. Protoţe ta televize je samozřejmě omezená nějakým schématem vysílacím, to je pochopitelné, ale mám tu informaci dát ven co nejdřív, to je základ. Taz.: Před nějakým časem tu dělal nějakou studii i Adam Faik, ten se zaměřil na videoţurnalisty v České republice. Jeden z jeho závěrů třeba byl, ţe spousta těch videoţurnalistů se potýká jakoby s tím, ţe přijedou jako jeden člověk s malou kamerou někam do terénu a všichni se diví, ţe jsou od České televize… Jak tohle vnímáš ty, kdyţ navíc někde ještě máš točit vyloţeně mobilem? Resp.: To je úplně nejhorší! Já kdyţ jsem teda jel točit tu jednu reportáţ, tak jsem si pro jistotu dal na krk visačku s logem České televize, jakoţe fakt su z té České televize. Dívali se na mě s nedůvěrou. Jeden pán se smál, dokonce říkal, ţe čekal, ţe přijede někdo jako s kamerou! Tak jsem mu musela vysvětlit, ţe ten telefon taky umí natáčet a ţe to fakt není tak hrozný. Ale jo, tak diví se, je tam trošku nedůvěra. Není to tak, jako kdyţ někam přijedeme s kameramanem. I s tím kameramanem se mnohdy ptají, kde je zbytek štábu, ţe očekávají, ţe přijede plné auto lidí. A to zpravodajství zkrátka takto funguje, ţe se snaţí šetřit, a tak vyuţívá co nejmíň lidí a co nejmenší technologie. Taz.: Takţe kdyţ uţ sis to vyzkoušel takto v praxi, bylo pro tebe to natáčení opravdu obtíţnější, neţ kdyţ přijedeš s kameramanem? V tom domluvit se s těma lidma? Vnímals to v něčem jako překáţku? Resp.: V něčem jo, v něčem ne. Zase, jo, todle je obtíţnější, ţe musím těm lidem vysvětlit, ţe fakt jako nekecám, ţe su z té České televize. Ale potom je pro mě zase jednodušší udělat si to tak, jak by se mi líbilo. Protoţe s tím kameramanem často… jim se nechceee, oni uţ přece mají za ten den natočené dvě repky a třetí uţ se jim točit nechce, a uţ jsou unavení a tó… Taky vidí ty věci jinak neţ já, takţe velice často je potřeba je do něčeho dokopat. Jako né fyzicky, samozřejmě (smích)... Prostě je do něčeho donutit, co se jim samotným nelíbí. Zatímco kdyţ tam stojím já sám s tím iPhonem, tak přesně vím, co mám natočeno, jak to mám natočeno, jak mám natočit ten zbytek, kolik toho ještě potřebuju. A myslím si, ţe úplně ideální by bylo i si to sám postříhat. Protoţe potom by se mi to stříhalo jednodušeji. Taz.: Co se týče kvality. Kdyţ jsem mluvila tady s pár lidma, tak je tady teď občas problém, ţe je málo štábů, ţe redaktor si připraví téma, podomlouvá si to, ale pak vlastně musí zrušit to natáčení, protoţe není kameraman. Kdyby tady vlastně víc… nebo tady byly lepší podmínky třeba i pro ten mobilní ţurnalismus, nebojíš se, ţe by se to postupně třeba v přístupu otočilo a naopak by se to začalo aţ zneuţívat na úkor nějaké
- 191 -
té kvality? Ţe by se to pouţívalo i u věcí, kde by se to aţ tak nehodilo, aby to točil člověk, který s tím třeba aţ tak neumí? Resp.: No tak to je dycky riziko. Proto je potřeba to ty lidi naučit. Dát jim školení, dát jim moţnost si to vyzkoušet, aniţ by byli do něčeho tlačeni, ale určitě je to způsobem… Tak kameramanů je, myslím si, v tento okamţik dost, trošku uţ ten systém změnili a je těch kameramanů opravdu dost, spíš tam sedí a koukají, neţ ţe by chyběli. Ale… (odmlka) To, aby kaţdý byl schopen vzít tu kameru, kdyţ není kameraman a já mám domluveného respondenta, tak vzít třeba i tu VJskou kameru anebo vzít ten telefon a jít si to natočit, to je to poslední a to nejmenší. A to si myslím, ţe bysme všichni měli umět. Taz.: Ony se objevují i takové kritické názory vůči tomu, ţe dnešní novináři se čím dál víc věnují právě té práci s technologiemi a moţná to trošku odvádí pozornost od té klasické novinářské práce, od toho pečlivého ověřování zdrojů, hledání témat a takhle. Myslíš, ţe by to v tomhle mohlo znamenat nějaké ohroţení kvality toho samotného zpravodajství? Resp.: Pokud na to mám dost času, tak si myslím, ţe ne. Jasně, pokud mi zadají nějaké supersloţité investigativní téma, tak budu chtít čas se na to připravit a nebudu se chtít soustředit na jiné věci. Ale zas potom kdyţ si to i sám natočím, tak člověk můţe sledovat takové ty různé skryté věci, takové ty podprahové různé signály a můţu si to sám ohlídat. Ale takhle, já na tom vidím jako velký vzor ty zahraniční kolegy z Norska, kde v těch regionálních redakcích norské televize úplně zrušili rozdělení funkcí, tam uţ nejsou kameramani, redaktoři a střihači. Tam jsou všichni všechno. Ale takovým způsobem, ţe i ti technici, střihači se naučili dělat redaktorskou práci a dělají tu redaktorskou práci. Redaktoři se naučili točit a stříhat. A není to na úkor kvality, není to na škodu. Mluvil jsem tam s tou jejich šéfovou, která říká, ţe všichni se do toho výborně dostali a mnohdy ten původní střihač udělá lepší repku neţ ten původní redaktor. A mnohdy ten původní redaktor to natočí líp, neţ ten původní kameraman. Takţe to, ţe se všichni naučili dělat všechno, protoţe jinak by je vyhodili, protoţe prostě potřebovali sníţit stav, potřebovali tam trošičku šetřit peníze, tak jim nabídli – buď budete dělat VJ, budete dělat všichni všechno, anebo nebudete dělat nic. Taz.: To znamená, ţe vnímáš, ţe i v návaznosti na ty nové technologie se vlastně ta klasická novinářská práce dost proměnila? Resp.: V něčem se určitě jako mění. I kdyţ se podívám na takovou blbost, ţe před deseti rokama, kdyţ jsem tady přišla, tak neměli všichni mobil... No, tak před dvanácti, dobře. Neměli všichni mobil. Teďka máme všichni mobil a nepouţíváme ho jenom k tomu, abychom si domluvili respondenty. Pouţíváme ho i na to, abysme něco vyfotili, natočili a tak dále. Určitě se ta práce mění. Technologie ji i neustále zrychlují. A právě skrz ty technologie je neustálý obrovský tlak na to, abysme všecko měli co nejdřív jako první. Věc, kterou třeba podceňujeme a nevyuţíváme vůbec, je Twitter, tam bychom mohli právě dávat ty okamţité aktuální věci. To je vlastně fleška, ţe jo. Ale tím, ţe to nevyuţíváme, tak se připravujeme zase o jedno médium. Přitom si myslím, ţe ten webař nebo kdo klidně můţe napsat na twitter 120 nebo 140 znaků. Taz.: Co se týče třeba ještě té motivace… Kdyţ ty vlastně děláš něco vyloţeně pro ten web, ţe jim máš něco natočit, vyfotit, cítíš k tomu motivaci? Máš za to třeba nějaké i ohodnocení navíc?
- 192 -
Resp.: Odměnu vůbec. Prostě z toho má člověk jenom dobrý pocit, ţe jo. (odmlka) Hm, motivovaný úplně většinou nejsem z toho důvodu, ţe vím, ţe kdyţ to vyfotím a budu s tím mít nějakou práci, budu se tomu chvilku věnovat a na tom webu to stejně vyjde nejdřív za půl hodiny. Kdybych věděl, ţe to hnedka jde na ten web, tak se tomu asi věnuju víc. Tak jako jsem tu teď právě z té demošky, jak uţ jsem zmiňoval, zkoušel poslat nějaké fotky právě na Twitter, tak to jsem udělal hnedka. A to jsem měl takový jakýsi dobrý pocit, ţe budeme první, ţe tu informaci máme hned. Ale kdyţ vím, ţe to tam fakt bude, aţ to někdo zpracuje, aţ to zpracujou tři lidi, tak tomu moc nerozumím. Taz.: Myslíš teda, ţe by v některých případech bylo i lepší, kdyby sis jako redaktor v terénu mohl některé věci dávat přímo na ten web sám z toho místa? Bylo by v něčem lepší, kdyby ne všechno šlo vyloţeně přes ty webaře, kdybyste i vy měli svůj přístup na nějaké ty rychlé zprávy? Nebo myslíš, ţe je to přesto lepší tak, jak se to dělá teď? Resp.: Je to dobré přes ty webaře v tom, ţe tím pádem se s tím uţ já nemusím nijak zabývat, ţe se můţu věnovat tomu natáčení na místě. Ale nebylo by špatné, kdybych mohl i já hnedka z toho placu třeba na ten Twitter něco dávat. Nebylo by to špatné, ale nevím, nakolik je to reálné.
P5.8 Rozhovor s Redaktorem 2 Taz.: Proč nebo nač vnímáš, ţe tu ty technologie jsou, v té redakci? Resp.: No tak ty moderní technologie jsou asi proto, aby umoţňovaly zjednodušit práci toho redaktora nebo reportéra, ať uţ tím, ţe prostě nemusí mít klasický notes, kde by si psal poznámky, ať uţ tím, ţe třeba přes internet můţe to co se píše, to se nejčastěji vyuţívá třeba na soudech, tak to, co si píše, tak si uţ paralelně můţou číst kolegové v redakci, co to třeba zpracovávají do webovýho článku. Stejně tak se to dá vyuţít třeba k posílání fotografií právě na web z mobilního telefonu nebo z foťáku připojenýho k netbooku. A samozřejmě ty – řekněme nejmodernější novinky umoţňují třeba i na mobilním telefonu natočit prostě plnohodnotný video, který se dá přes internet, pokud je slušný připojení, poslat a pouţít do vysílání v daleko kratším časovým úseku neţ by to bylo moţný tím klasickým postupem nebo daleko levněji, neţ by to bylo moţný třeba za vyuţití přenosovýho vozu satelitního, kterej samozřejmě je sám o sobě drahej, ale má i nákladný provoz. Taz.: A kdyţ tady ty zařízení byly nové, třeba ty iPady, to asi pro spoustu redaktorů byla taková asi úplná novinka - měli jste k tomu nějaké školení nebo nějakou instruktáţ, jak to pouţívat. Já vím, ţe ty si na tyhle věci takový techničtější… Resp.: No jako myslím si, ţe to bylo trošku podceněný. Ţe tam v podstatě ten nákup těch technologií trošku předcházel nějaké třeba diskusi nebo rozboru toho, jak by se vůbec ty technologie mohly vyuţívat, v čem by nám mohly pomoct. Já uţ jsem před tím navrhoval, ať se koupí nějaký netbooky s internetem, tehdy se to ještě smetlo s tím, ţe by se to asi ani nevyuţilo. Pak se teda nakoupily iPady, který si jako myslím, ţe nejsou úplně šikovný vzhledem k tomu, jak se tam hůř píše, třeba z toho soudu. Kdyţ tam není klasická klávesnice, tak je to podle mě daleko sloţitější. Takţe si myslím, ţe to bylo takové trošku, ţe se něco koupilo, aniţ by se úplně přesně vědělo, jak to budem vyuţívat. Spíš se to ti redaktoři, ti lidi, - 193 -
co to pouţívali, museli sami časem jako naučit vyuţívat a zjišťovat a zkoušet si, moţná metodou pokus-omyl, v čem jim to pomůţe a v čem to naopak není úplně nejšťastnější. Taz.: Já uţ jsem několik těchto rozhovorů dělala a docela mě překvapilo, ţe právě hodně těch lidí říkalo, ţe se s těmi iPady uţ víceméně sţili, ţe uţ jim to vyhovuje třeba víc, neţ ten netbook. Jak to máš ty? Co z toho si vybíráš radši, pokud si můţeš vybrat? IPad, nebo netbook? Resp.: Já si asi vezmu třeba na ten soud radši netbook, protoţe se mi v tom fakt líp píšou ty poznámky. Hlavně tam je jednodušší psaní s diakritikou, který tady na tom iPadu je takový trošku nelogický, ţe tam teda buď se dá psát bez diakritiky, anebo šíleně pomalu, takţe mně vyhovuje ten netbook. Samozřejmě ten iPad má výhodu, ţe je takovej skladnější, je pohotovější a na to kdyţ si třeba člověk chce něco hledat na internetu, narychlo potřebuje shánět informace, tak je to moţná takový pohotovější. Nicméně na to, ţe si myslím, ţe je to takový cenově výrazně draţší, neţ ten obyčejnej netbook, tak si nejsem úplně jistej, jestli my to jako vyuţijeme natolik, ty nějaká specifika toho zařízení, aby to třeba vyváţilo to, kolik je ta pořizovací cena. Taz.: Kdyţ uţ se rozhodneš vzít si třeba právě ten iPad spíš, jaké jsou důvody? Třeba kdyţ máš něco i vyfotit? Resp.: Tak kvůli focení to nepouţívám, to uţ bych upřednostnil normálně třeba iPhone nebo telefon, protoţe ten má i myslím dokonce, kdyţ to porovnám, ţe my máme iPady tu starší generaci, a já mám třeba vlastní iPhone, ale i ten iPhone je tady jeden redakční, tak si myslím, ţe to dělá lepší fotky, kvalitnější neţ ten iPad. Spíš si ten iPad vezmu z takovýho prostýho důvodu, ţe třeba ten netbook tady není, anebo kdyţ třeba vím, ţe jdu dělat nějaký ţivý vstupy z něčeho průběţně, kde třeba budu potřebovat dohledat nějaký informace k tomu na internetu a ţe třeba vím, ţe mám něco předepsanýho, coţ si tam třeba z počítače můţu nasdílet předem uţ z počítače, co si připravím v redakci. Tak je to takový samozřejmě skladnější, můţu ten iPad jenom drţet v ruce, můţu do toho nahlíţet třeba přímo u toho ţivýho vstupu… Je to takový jako uţivatelsky moţná příjemnější, pokud nechceme moc. Taz.: A jak to tady vlastně funguje? To se rozhodneš ty sám, ţe zrovna se ti to na určité natáčení hodí, nebo za tebou přijde editor nebo nějaký webař…? Jak to většinou je? Resp.: Hmmm… V podstatě to hodně záleţí na tom redaktorovi. Je to samozřejmě i ţe členové redakce, kteří vytváří ty webové stránky zpravodajské, tak mají představu o tom, ţe by třeba k nějakýmu tématu chtěli informace ještě před tím, neţ se redaktor vrátí třeba s tím natočeným materiálem do redakce. Chtějí, aby uţ průběţně třeba právě jak jsem říkal u těch soudů, takţe třeba řeknou, jestli si nemůţu s sebou něco vzít, nějaké zařízení s internetem, ať uţ je to iPad, tablet jakokdyby obecně, nebo ten netbook, tak já pak si ho vezmu, i kdyţ pravděpodobně bych si ho třeba na ten soud vzal i tak, ţe ho vyuţívám… uţ prostě nejsu zvyklej si psát třeba poznámky ručně, zjišťuju, ţe prostě píšu všechno na počítači. Taz.: Stalo se ti třeba někdy, ţe za tebou dejme tomu přišel webař a chtěl po tobě někde něco vyfotit, ţes ho třeba s nějakými důvody odmítl? Ţe to třeba nepůjde, nebudeš to stíhat… Resp.: Tak jako na takovouhle konkrétní situaci si v podstatě nevzpomínám, ovšem to neznamená, ţe se nestala (smích). Nevzpomínám si a myslím, ţe to by mohlo nastat v situaci, - 194 -
kdy by to bylo někde, kde by té práce bylo tolik, ţe další úkol navíc by uţ mohl zkomplikovat tu řekněme primárnější práci toho redaktora. Pamatuju si vlastně příklad, který se ale netýkal mně. Ţe třeba redaktorka měla jít na nějakou akci, byla to myslím nějaká demonstrace nebo pochod, kde vlastně se musela neustále přesunovat, kontrolovat, jestli kameraman natáčí to, co kameraman natáčí to, co bude potřebovat do reportáţe, do toho tam měla v určitých časových úsecích dělat ţivé vstupy a moc teda vím, ţe se jí nechtělo, aby ještě zároveň psala a průběţně nějaký report jako tomu webu, coţ docela chápu a myslím si, ţe třeba v těchto situacích by mohl klidně nějaký webový redaktor samostatně vyrazit do terénu taky, aby se kaţdý mohl soustředit na tu svou práci. Přece jen, kdyţ toho má jeden zvládat tolik naráz, tak se to můţe na té kvalitě podepsat. Taz.: Řekl bys jinak, ţe ta spolupráce s tím webem je tu relativně dobře nastavená z tohoto hlediska? Resp.: Z hlediska technologií asi teoreticky si myslím, ţe ano, organizačně si myslím, ţe to jako není nějak moc promyšlený, ţe to funguje tak jako hodně samospádem. Ţe bych jako, i kdyţ třeba ten webový redaktor zpracovává za den samozřejmě víc témat, tak více méně vychází primárně, teda co si myslím, z toho, co dělají ti redaktoři. A ţe si myslím, ţe by tam měl být trošku výraznější přínos i z té opačné strany, ţe by i ti weboví redaktoři třeba, ať uţ třeba připravovali jiný témata sami dopředu, na další den, nejenom přebírali vlastně tu agendu té klasické redakce zpravodajství, coţ je teď myslím asi z 99 procent, kdyţ teda beru opravdu zpravodajský stránky, neberu nějaký informace ze studia a tak dále. A ať uţ třeba i ten web iniciativně přicházel s tím - děláme téma třeba zdravotnictví v kraji, a web by řekl - jo, my uţ si od včerejška připravujeme, hledáme statistiky, budeme mít tabulky toho a toho, srovnání tamtoho, obvoláme krajské nemocnice ohledně toho, kolik jim chybí peněz, kolik vyberou na poplatcích a tak dále. Mohli by tím jako prostě i výrazně pomoci tomu redaktorovi, co to zpracovává do televizního vysílání. Protoţe jinak kdyţ my třeba máme takový ten prvek v našem pořadu, v Událostech v regionech, ţe je nějaký hlavní téma, kterýmu je věnován daleko větší prostor a je tam blok, kdy jsou tam nějaký infografiky a tak dále, tak dost často i tato práce zbude nakonec na toho redaktora, který vlastně musí natočit reportáţ, pak ještě musí mezitím si někde shánět statistiky a pak to ještě by po střihu reportáţe měl připravovat do nějaké podoby, která by byla uţitelná pro tu infografiku, ať uţ vymýšlet, jaký tabulky se dají na vytvoření právě grafikům, k tomu by ještě měl být doprovodný komentář toho moderátora, ţe to taky z velké části si myslím, ţe by nějak vzájemnou spoluprácí se to dalo nějak zefektivnit. Taz.: Kdyţ vlastně kromě té své standardní práce v terénu - kdyţ tam třeba ještě něco vyfotíš nebo dejme tomu natočíš třeba i pro ten web, jsi za to jako nějak navíc ohodnocen? Cítíš tam nějakou motivaci? Resp.: Já, protoţe jsem vlastně externí redaktor, takţe nemám jakoby stálou, pevnou mzdu, ale jakoby má odměna se odvíjí od odvedené práce, tak je tam částečně prostě zvýšený to ohodnocení, třeba kdyţ já si reportáţ natočím, protoţe si reportáţ su schopen natočit sám, jakoţe jedu bez kameramana sám s kamerou, takţe tím tam mám nějaký ohodnocení, nicméně je to asi oboustranně výhodný pro tu redakci, protoţe kdyby měla zaplatit kameramana navíc, coţ vlastně nemusí, díky tomu, ţe já jedu sám, tak by to bylo v součtu jako výrazně větší, neţ to, co dostanu já sám. Taz.: Ale to je spíš případ, kdyţ jedeš natočit něco pro tu televizní relaci
- 195 -
Resp.: Ano, ano. Pokud jako posílám jen na web nějaký fotky, fotografie navíc, nebo tak něco, tak to si myslím, ţe tam není nějak zohledněný, nějak se to asi nestanovuje. Moţná by to šlo nějak individuálně při nějakým případu, kdy by toho bylo víc a domlouval bych se o tom s vedoucím redakce, ţe tady jsem dělal toho hodně, tak bych si představoval… tak pravděpodobně moţná by se na něčem domluvit šlo, ale nějak ţe by to bylo paušálně stanovený, to není. Taz.: Tady ty technologie se sem zaváděly v době, kdy redakci vedl (Bývalý šéfredaktor). Teďka vlastně ho nahradil (Současný vedoucí redakce). Jak… vnímáš tam třeba nějaký posun v tom přístupu vůbec k tomu uţívání technologií? Resp.: Hm. (odmlka) No, říkám, za (Bývalého šéfredaktora) bylo vidět, ţe on se snaţí tady tyhle trendy jako sledovat a ty tychnologie… Nicméně, říkám, myslím si, ţe prostě občas tam třeba ty nákupy technologií, jak uţ jsem říkal, probíhaly tak jako nárazově, moţná bez nějaké větší připravenosti, nebo… Nechci říkat studie, ale nějaký jako domluvy, diskuse o tom konkrétním vyuţívání. Ţe to bylo jako takový narychlo. (Současný vedoucí redakce) se třeba jako nijak zvlášť neangaţuje v tom, ţe by se osobně asi snaţil třeba vyhledávat nějaký tyhle metody, nicméně teď se o to trošku snaţím i já, třeba jako v tom vyuţívat mobilní telefon při natáčení, a to né jenom na web, ale třeba i do těch televizních reportáţí. A to zas musím říct, ţe mně jako (Současný vedoucí redakce) podporuje, ţe vnímá, ţe to je trend, kterému se asi nedá nějak vyhnout, jít mimo ten proud, a ţe v tom jako z té strany cítím podporu i přesto, ţe třeba řekněme nějaký ten technický úsek tady těch televizních pracovníků není tomu úplně nakloněn. Je tam takový konzervatismus k tomu a je to i způsobeno třeba menšími problémy s převodem těch formátů mobilního videa, který je natočený jinou formou, neţ prostě je ta technologie televizního vysílání, ţe jsou tam nějaký problémy s převodem. Takţe ten technický úsek tomu není nakloněn, a i přesto, právě ze strany (Současného vedoucího redakce) v tom cítím podporu v tom pokračovat a dělat to dál. Taz.: Ty ses zúčastnil i nějakých kurzů toho mojo… Můţeš mi to třeba nějak popsat, o co tam šlo, proč ses pro to rozhodl? Resp.: No tak já jsem se k tomu školení dostal tak, ţe jsem v minulosti byl uţ v minulosti na nějakých zahraničních novinářských školeních, pro televizní reportéry pořádaných organizací Circom, která vlastně sdruţuje regionální studia evropských veřejnoprávních televizí, takţe jsem byl i na nějakých klasických workshopech… a většinou to teda bylo tak, ţe jsem, kromě toho úplně prvního kurzu, o kterém jsem se dozvěděl, protoţe se o tom mluvilo v redakci, tak jsem si to pak sám aktivně hledal na stránkách tady této asociace. A právě loni tam bylo školení videoţurnalismu a mobilní ţurnalismus, tedy to mojo. Tak tam jsem se teda přihlásil, nečekal jsem vlastně… čekal jsem, ţe to bude primárně ten videoţurnalismus a ţe to mobilní bude spíš něco, jak jsme byli zvyklí tady z té praxe něco tak jaksi natočit na ten web nebo tak, ale byl jsem překvapený, ţe v podstatě jsme se tam během tří čtyř dnů z toho asi osmidenního bloku jsme se věnovali tomu mobilnímu ţurnalismu, tak jsme se naučili poměrně jednoduchým způsobem, jak se dá s těmi mobilními telefony natočit nejenom nějaký krátký příspěvek na web, ale dá se tím prostě natočit plnohodnotná reportáţ, ţe kdyţ se mobilní telefon, tam se konkrétně pracovalo teda se značkou iPhone, a kdyţ se to dá třeba na stativ a připojí se k tomu nějaká zvuková… nějaký mikrofon pro lepší zvuk, tak opravdu dá se z toho vytvořut reportáţ, která je obrazově kvalitní a na výborné technické úrovni. Zjistil jsem, ţe to jde, coţ by mě předtím nenapadlo, ţe by to bylo moţný.
- 196 -
Taz.: Uţ jsi říkal, ţe jsou tady technické trošku překáţky v tom natahování a zpracovávání materiálu, ale myslíš si jinak, ţe ta role jakéhosi mobilního ţurnalisty, ţe tady má vůbec v těch redakčních strukturách nějaké vyuţití? Ţe se to tady dá opravdu v reálu praktikovat, ty dovednosti, co ses naučil? Resp.: No má to vyuţití určitě, já si myslím, ţe má. A je to v současnosti tak, ţe se musím trošku já vnucovat s tím, ţe prostě ta důvěra ještě tomu není úplně taková pozitivní, kdyţ se tam připojí k tomu ty technické problémy, tak je tam taková opatrnost, skepse. Myslím si, ţe co je naprosto neoddiskutovatelné, kdy to má to vyuţití perfektní, tak to je při nějakých aktuálních situacích. Stalo se třeba, ţe před čtvrtou hodinou odpoledne jsme se dozvěděli, ţe hoří někde nějaký zemědělský druţstvo na Blanensku, coţ v podstatě je takový čas, kdy jediná moţnost je poslat tam přenosový vůz nebo nějak jinak, aby to člověk mohl ve vysílání v šest hodin vyuţít. Ale já jsem navrhl, ţe můţu si vzít ten mobilní telefon, který má internetové připojení a ţe tam prostě pojedu a ty obrázky zkusím poslat po internetu. A taky se stalo. Přijel jsem na místo, někdy řekněme po půl páté, během deseti minut jsem tam natočil prostě obrázky a uţ jsem je jemně přímo v tom telefonu jako postříhal za sebe, coţ jako taky jde, i kdyţ to není úplně jednoduchý vzhledem k té velikosti displeje a té ovladatelnosti… poslal jsem… bylo teda štěstí, ţe tam bylo dobrý internetový připojení, ţe tam byla 3G síť, coţ je asi hodně velký limit té technologie, protoţe to internetové připojení mobilní je zatím v České republice poměrně špatný, coţ je při přenosu toho videa fakt velká překáţka. Ale v podstatě poslal jsem ty obrázky, uţ jsem se vydal na cestu zpět, pak jsem kolem šesté hodiny zastavil na půlce cesty na parkovišti a udělal jsem ţivý telefonát do vysílání, který uţ byl jakokdyby pokryt obrazově právě těmi obrázky, který jsem natočil. Bylo to v podstatě v takové rychlosti, kterou by mohl nahradit opravdu jedině ten nákladný přenosový vůz - a moţná si myslím, ţe ani ten by to nestíhal, protoţe přece jenom má dvoučlennou obsluhu, ten vůz je někde zaparkován třeba i mimo, ţe by moţná to ani nestihl, tak jak já jsem to mohl stihnout v osobním autě, v jedné osobě, s telefonem a se stativem. Taz.: A myslíš si, ţe to je opravdu spíš pro takovéhle situace, anebo by sis troufl i na něco, co je opravdu postavené víc na tom obraze? Resp.: Na tyhlety situace je to bezesporu super a říkám, já jsem přesvědčen, ţe je to úplně v pohodě pouţitelný v podstatě na jakoukoliv reportáţ, kde není úplný spěch, nebylo by to vhodný třeba u těch soudů, kdy třeba vybíhají nějací ti aktéři z jednání, rychle odchází, je potřeba rychle, třeba i v pohybu získat to vyjádření, k tomu by to úplně vhodný nebylo. Šlo by to udělat určitě, asi za cenu, ţe by jako nějaká ta kvalita obrazová nebyla úplně ideální. Šlo by to udělat, není to úplně ideální, ale v podstatě na cokoliv, co je alespoň nějak částečně domluvený, není tam nějakej velkej spěch, tak se to dá pouţít, natočit klasická reportáţ, uţ jsem měl myslím tři nebo čtyři reportáţe natočené čistě mobilním telefonem odvysílané ve vysílání a říkám, jediný problém, který se týkal akorát problémů s převodem, neţ se samotnou kvalitou toho obrazu natočenýho, tak si myslím, ţe by to jinak neměl nikdo šanci poznat. Místo kamery za čtvrt nebo za půl milionu, ţe k tomu byl pouţitej telefon za čtrnáct patnáct tisíc. Taz.: Já uţ jsem třeba i s předchozími respondenty narazila na jeden problém – ţe se docela často stává, ţe redaktor má téma, ale ţe pak není štáb na produkci, takţe tam by moţná to vyuţití bylo, ţe ten člověk by místo, ţe by zrušil natáčení, by šel takhle natáčet… Na druhou stranu ne kaţdý s tím umí jako ty. Nemyslíš, ţe by to třeba mohlo být jakoby zneuţíváno v tom, ţe by to ovlivnilo kvalitu celkově?
- 197 -
Resp.: Je asi fakt, ţe v tuhle dobu to asi můţe dělat jen někdo, kdo to chce dělat. A je pravda, ţe právě v situacích, kdy i něco by se ještě mohlo natočit, ale není kameraman, není štáb, tak je to výborný, kdyţ to není jako něco, nějak sloţitý moc, tak prostě je to přesně ta cesta. Můţe tam vyjet buďto videoţurnalista s malou kamerou, coţ uţ se tady delší dobu praktikuje, anebo právě ten reportér s tím mobilním telefonem, s tím vybavením. Je to jedna cesta. Říkám, je to tady tak, ţe spíš neţ aby to bylo zneuţíváno ze strany nějakých těch editorů, ţe by to brali, ţe ti lidi to umí a posílali je všude moţně, aby museli dělat všechno sami, tak je to tak, ţe ten redaktor spíš se musí nutit. V podstatě v tuto chvíli jsme v redakci vyškolení, ţe bysme to měli zvládnout, tři, ale pokud vím, tak v podstatě v té praxi to vyuţívám jenom já. (Redaktor 1) uţ s tím taky něco dělal a i sám říkal, ţe by chtěl i víc, ale asi není v tom tak průbojný, ţe se s tím tolik nenutí. Taz.: Mě napadá taky to vybavení – ţe ty máš vlastní iPhone, vlastní stativ sis pořídil… Resp.: To je právě moţná to, co si myslím, ţe je taková nevýhoda. Jak uţ jsem mluvil o tom, ţe se to vybavení některý, ty technologie nakupovaly trošku bezhlavě, tak to sice nakoupili bezhlavě rychle, ale vybavení, který uţ jsem třeba před delší dobou avizoval, ţe by bylo vhodný k tomu, aby se ten mobilní ţurnalismus vůbec dal provozovat, tak tam to naopak přes ty administrativní struktury trvá, takţe já uţ jsem si v podstatě z vlastní iniciativy pořídil třeba i stativ k tomu telefonu, který mám vlastní, a mám vlastní mikrofon oficiální k telefonu, u kterýho je ten zvuk takový spolehlivější, neţ kdyţ by se na to nějak sloţitě připojovaly mikrofony, který k tomu telefonu úplně nepatří. Ta investice nebyla samozřejmě nějak velká, spíš si myslím, ţe by nějaký takový set zpravodajský nebo třeba dva, klidně tři, tady uţ jako mohly dávno být, no. Taz.: Mě třeba zaujalo, kdyţ jsem viděla, ţe ty si na ten mikrofon nasazuješ takovou tu… čepičku s televizním logem. Proč? Resp.: No tak samozřejmě kdyţ budu natáčet reportáţ pro Českou televizi a nebudu pouţívat ten klasický mikrofon, tak asi diváci jsou zvyklí, ţe kdyţ ten mikrofon vidí, ţe tam je logo té české televize, ten klasickej modrej mikrofon. Kdybych si tam dal nějakej černej molitan nebo to nechal bez toho, tak by to moţná mohlo někoho zarazit. Samozřejmě vyuţívám to pro pracovní účely, jako takový ten ochranný molitan proti větru. Já jsem si samozřejmě todleto vybavení koupil i proto, ţe kdyţ někdy něco si chcu natočit sám, i pro nějaký soukromý účely nebo tak… ale je pravda, ţe to vyuţívám hlavně v práci. Taz.: Uhm. Adam Faik tu třeba před časem dělal nějaké rozhovory s videoţurnalisty. Přišel k závěru, ţe občas to ty lidi, jako respondenty zarazí, kdyţ tam přijede na natáčení jen jeden člověk sám s nějakou malou kamerou, ţe třeba od té České televize očekávají, ţe přijede ten velký štáb, s velkou kamerou… Jak to vnímáš ty, kdyţ vlastně někde přijedeš točit vyloţeně s mobilem? Resp.: Tak samozřejme, ti lidi jsou překvapení, to znám i z toho, kdyţ jsem někde byl jako klasický videoţurnalista, vţdycky je tam taková ta otázka – kde je vás víc? No, a kdyţ člověk přijede a má telefon, který se vleze do dlaně, dá ho na malý fotografický stativ a řekne, ţe můţeme natáčet, tak to překvapení samozřejmě je. Ale zas uţ na druhou stranu lidi ví, ţe tyhlety technologie jdou stále kupředu, ţe ten vývoj je obrovský, spousta lidí ty takzvané chytré telefony uţ k nějakým amatérským videím vyuţívá, takţe spoustu lidí spíš třeba zarazí uţ né to samotný, ţe natáčím na telefon, ale ţe třeba jako nevěděli, ţe jako se to dá vyuţít i takhle dobře, ţe prostě se na tom točí ta reportáţ, je k tomu i to vybavení oficiální uţ a tak dál. - 198 -
Taz.: Takţe cítíš to tak, ţe veřejnost uţ je na něco takového uţ docela připravená…? Resp.: Veřejnost si začíná na nové technologie zvykat, protoţe ty technologie jsou mezi tou veřejností natolik rozšířené, ţe uţ je to tak nepřekvapí. Uţ to přestává být - tak obecně - tady ta televizní technika, klasický kamery, uţ není jen takovou výsadou nějakýho toho řekněme tajnýho stavu těch televizáků, ale v podstatě dostává se mezi lidi, je to dostupný, takţe lidi prostě uţ znají, ptají se spíš třeba ze zajímavosti, neţ ţe by byli úplně z toho vyjevení, ţe by se třeba cítili nějak podvedení tím, ţe nepřijel jako opravdovej štáb v uvozovkách. Tak jako spíš ze zvědavosti se ptají, co to je za telefon a jak to točí a tak dále. Taz.: No ale ţe bys třeba cítil nějakou nedůvěru, jestli nejsi jen nějaký podvodník, co tam na ně něco šije… Resp.: To musím říct, ţe s tím jsem se jako nějak nesetkal. Spíš to bylo jako to překvapení, ale myslím, ţe na některých natáčeních ani tak se nad tím jako nikdo moc nepozastavoval. Takţe fakt, ţe by někdo si myslel, ţe jsem podvodník, který si na něco hraje, to se mně nestalo. Taz.: Jak to máš mimo práci? Zajímají tě obecně takové, řekněme technologické hračky? Resp.: Nó, jakoţe ani moc né. Já zas nějakej technickej typ zase moc nejsem právě na tady ty věci. Takţe to je moţná někdy trochu nevýhoda, ţe se úplně nevyznám v těch technologiích, v těch převodech a tak dále. Ţe spíš jako aţ fakt k těm pracovním účelům a pak samozřejmě mě to zajímá, dívám se na internetu, ţe třeba je nějaký nový mikrofon, který by se na to dal pouţít, nějaký nový drţátko, stativ… Na ten telefon se dá přidělat i obří objektiv, prostě všechno moţný. Tak z tohodle tam o to nějakej takovej zájem mám, samozřejmě, ale zjistil jsem, ţe třeba tady ze všeho tady toho doplňujícího vybavení je velký problém mezi tím vybrat funkční vybavení, které opravdu jako účelně poslouţí a ţe jako tak asi jen čtvrtina z té nabídky je skutečně dobrá. Jinak jsou věci, který sice vypadají efektně, ale jako neslouţí úplně aţ tak efektivně. Taz.: Ještě mě tak napadá – narazili jsme uţ i na problém toho, ţe třeba redaktor si chce půjčit ten iPad a ţe na té produkci není k dispozici, ţe momentálně je jich tam nějaké malé mnoţství. Máš někdy i takovýto problém? Resp.: Tam někdy, někdy se to stane. Je to spíš jako si myslím v menšině, ţe většinou tam buďto ten iPad nebo netbook jako je, kdyţ tam není, tak prostě proto, ţe to prostě potřebovalo víc lidí, anebo třeba, co se stane někdy i mně, ţe mám přes den ten počítač na natáčení, něco si na něm píšu, pak ho strčím do tašky a třeba si to neuvědomím a vodnesu si ho domů. A ráno s ním zas někam odjedu, ale pokud je někdo, kdo by ho chtěl pouţít, tak neto… samozřejmě to není úmyslně, ale můţe se to stát. Ale myslím si, ţe by se tady úplně nějak hledaly iPady, něco by padalo na tom, ţe tu není tady ta technika, tak to si myslím, ţe takováhle aţ krize tady nenastala. Taz.: Myslíš, ţe jsou teda tady ti vedoucí naklonění tomu, abys třeba něco třeba vymyslel dál, třeba kdybys přišel na nějaký způsob, jak by se to dalo ještě vyuţít?
- 199 -
Resp.: No, hmm (odmlka) Já bych to řekl takhle - nebudou mně v tom asi bránit, ale ţe by mě nějak jako úplně hecovali, ještě vymysli něco, s čím bys mohl přijít, zkus to… to né. Je to spíš na té vlastní iniciativě. Já jsem se o tom nedávno bavil i třeba s ředitelem studia tady přímo brněnskýho televizního a ten jako o to taky projevil zájem a říkal, ţe samozřejmě si taky myslí, ţe je cesta v těchto technologiích, i budoucnost stále většího vyuţití v tom zpravodajství. A domluvili jsme se, ţe třeba zkusím i vypracovat nějakou jako koncepci toho, jak by se třeba ten mobilní ţurnalismus dal nějak systémově do té kaţdodenní práce zavést, aby to fakt nebylo odkázaný na tom, ţe se musím vlastně tak trošku nutit. A i třeba s tím, jaký vybavení k tomu by bylo potřebný, takţe to se chystám udělat, uţ jsem s tím trošku začal, ale ještě jsem to teda nedodělal. Taz.: Zmínils právě často ty technické problémy, třeba s tím zpracováváním materiálu, co ale hodnotíš jako tu úplně největší překáţku v tom, aby se to tady mohlo rozvinout? Resp.: Tak já si myslím, ţe překáţka tu, kromě moţná tady té skepse, není prakticky ţádná, protoţe pořizovací cena, zatímco dvoučlenný klasický zpravodajský štáb, redaktor kameraman, v podstatě k natočení té reportáţe pouţívá to vybavení - kdyţ beru kamera, stativ, zvuková sada - který má odhadem cenu prostě v řádu set tisíc, já nevím, neznám přesně ty ceny… třeba 400 tisíc, to je cena toho setu, kdyby se to dalo na hromadu. Tak videoţurnalista je takový další stupeň, uţ jednočlenný štáb, tak tam můţe třeba to vybavení být o poloviční ceně, kolem 200 tisíc, ale kdyţ já pojedu jako mobilní ţurnalista, tak v podstatě jsu schopný to udělat s vybavením za dvacet tisíc a dovezu podle mě v podstatě materiály srovnatelné kvality. Tam, co je takový jako limit částečně té práce, ale to platí v podstatě i pro ten videoţurnalismus, ţe pokuď je ten člověk jeden, nemusí sledovat všechno. Zatímco běţně se redaktor soustředí na tu svou redaktorskou práci, kameraman hlídá ty technický věci, tak pokuď já to dělám v jednom člověku, tak ještě s tou technologií, jako třeba jsou ty telefony, není úplně ozkoušená, tak já musím prostě sledovat, jestli je obraz v pořádku, musím sledovat, jestli je zvuk v pořádku po technické stránce, třeba při rozhovoru, ale zároveň musím vnímat, co ten člověk říká obsahově, abych mohl reagovat, abych se ho mohl dál ptát, a to je někdy jako opravdu horší, je to takový jako náročnější, ale dá se to. Hlavně je samozřejmě aby lidi se s tím naučili pracovat, aby si to opravdu osahali, vyzkoušeli a dostali to do praxe, coţ je samozřejmě nejlíp půjde tím, kdyţ to budou všichni zkoušet. A třeba z počátku né úplně do vysílání, s ambicemi na to, aby vznikla čistě reportáţ, ale třeba víc pro ten web, ţe někam nemusí jet kameraman, můţe tam být člověk s mobilem na stativu a natočit nějaký rozhovor, který se pak pouţije na web a takhle. Taz.: Asi teda poslední věc ještě - jsou i nějaké kritické názory k tomu, ţe dnešní novináři vlastně čím dál víc se zabývají těmi technologiemi, věnují se tomu a trošku to moţná odvádí pozornost od takových těch klasických úkonů, jako je třeba vícenásobné ověřování zdrojů a podobně… Myslíš si ty osobně, ţe to můţe znamenat nějaké ohroţení kvality – kromě toho, cos teda říkal teďka. Resp.: Jako pokud nějaký takový ohroţení kvality je, tak si myslím, ţe spíš vychází obecně z povahy té zpravodajské práce, která se prostě v dnešní době dělá ve velkým spěchu. V podstatě to, co se točí, se ten den vysílá. V tom zpravodajství, na rozdíl od nějakých těch publicistických magazínů, se to nedá připravovat, aţ na výjimky, několik dní, kdy opravdu není čas to propracovat. Navíc ta reportáţ, kdyţ má takovou tu klasickou strukturu a stopáţ minutu dvacet, minutu třicet, tak v podstatě se tam vejdou opravdu ty nejzákladnější informace, není tam ani prostor tolik jít do hloubky… Takţe myslím si, ţe v takovým formátu té krátké reportáţe se všechny ty věci dají ohlídat, pokud redaktor tu svou práci dělá, a pokuď, - 200 -
pokuď je tam nějakej ten limit, tak spíš obecně povahou té zpravodajské práce, neţ těma technologiema. Technologie, to si myslím, ţe uţ je úplně jedno, jestli jdu s mobilem, nebo s velkou kamerou.
P5.9 Rozhovor s Redaktorem 3 Taz.: Takţe ty technologie, co jsem ti tu těďka vyjmenovala, jak to vnímáš, k jakému účelu vlastně tady v redakci jsou? Resp.: No já si myslím, ţe to tady je pro zrychlení a zpohodlnění tý práce. Protoţe kdyţ třeba mám ten iPad, tak si potom můţu psát text reportáţe uţ přímo do toho iPadu. Přijedu a mám to hotový. Jo nebo vypisuju si rozhovory nebo píšu nějakou poznámku, kterou vím, ţe bych chtěl pouţít, takţe určitě je to zrychlení toho procesu, no, podle mě. A pohodlnější je to. Taz.: Vnímáš to, ţe je to spíš pro tu televizní práci nebo spíš pro tu spolupráci s webem? Co tam vnímáš jako silnější? Resp.: Já to vnímám spíš jako pro ty moje informace. Já uţ nevidím, kdo se do toho pak dívá, jo, do toho mýho textu. Ţe oni si samozřejmě můţou taky na ten web brát informace, často to funguje i jako rychlejší komunikační kanál neţ telefon, ţe vlastně píšu nějaký informace a mezi to napíšu – hele, budu vědět víc aţ za dvě hodiny, teprve jsme na místě, nebo teprve za někým jedem… Taz.: To řešíme teďka konkrétně ten iPad? Resp.: Nó, nó. Taz.: Takţe ty si ho uţ vlastně bereš nějak automaticky, na kaţdé natáčení? Nebo jak? Resp.: Kdyţ… takhle, teďka je to technicky takový sloţitější, protoţe jeden iPad tam chybí, takţe já kdyţ… teďka hodně dlouho jsme ho neměl, ale kdyţ se dělají věci právě takový, ţe vím, ţe to bude do zpravodajství a ţe by z toho mělo bejt třeba i 12.20 z toho, tak si to beru, protoţe vím, ţe to je pro ty ostatní důleţitý, ţe to není jenom pro mě a je to i pro ty, který sedí tady, a to jak třeba koeditorka , která se dívá na to, co já sem tam napsal, ţe jí tam můţu napsat studio do 12.20, ţe jo, v podstatě otázky. Píšeme si tam takový ty krátký vzkazy jako za chvilku napíšu studio, a oni to vidí, nakliknou si, nemusí uţ telefonovat a nemusí mě třeba … nemusíme se třeba navzájem rušit. Taz.: Takţe ty jsi prostě ten, kdo nečeká, ţe za tebou přijde třeba webař a něco ti třeba “vnutí”, nějakou tu věc… Resp.: No já jsem si totiţ zvykl, ţe si ho máme brát, prostě ten iPad, jo. A ze začátku mi to vadilo, protoţe já jsem ani dotykovej telefon neměl, nic, ale potom, kdyţ jsem jednou nebo dvakrát někdy v tom loňským roce, jo, nebo před tím rokem a půl, kdyţ se to začalo pouţívat nejvíc, tak kdyţ jsem ho měl, tak jsem zjistil, ţe jednak tam jde hrozně dobře psát, v tom, na tý klávesnici, pak jsem jako občas měl vyfotit nějaký fotky a taky zase… aţ po asi dvou pokusech jsem zjistil, ţe to není aţ tak sloţitý, takţe právě kvůli tomu jsem si to začal brát - 201 -
automaticky. Hlavně kdyţ (Zástupce webu 1) dělal dusno, ţe si to máme brát, protoţe je to pro web důleţitý, aby ty fotky měli rychlejc a v lepší kvalitě, kdyţ jsou z foťáku, takţe jsem to začala brát tak, ţe… Taz.: Takţe uţ ani moc nerozlišuješ, co to konkrétně bude za natáčení, ale automaticky… Resp.: Spíš, kdyţ vím, ţe to má být něco do toho zpravodajství. Samozřejmě si to nebudu brát na TVR natáčení, i kdyţ bych třeba někdy chtěl a protoţe by mně to pomohlo, ţe si tam třeba hledám informace na tom tabletu a tak, tak vím, ţe na to to není dělaný, jako. Ţe to si radši vezmu svůj soukromej a ten s tím Simplenote bych si bral spíš na věci jako jedu na soud nebo jedu dělat nějaký téma, který vím, ţe potom bude někdo další zpracovávat, právě třeba i pro ten web. Takţe spíš pro ty závaţnější věci, jo, neţ jsou nějaký pohlednice a takovýhle věci, jo. Taz.: Na produkci je k dispozici i malý netbook. Jestli to chápu, tak ty si vybíráš spíš ten tablet – proč? Resp.: Protoţe mi to přijde pohodlnější na tu práci za jízdy v autě. A hlavně jsem si zvykl docela v pohodě na tu klávesnici dotykovou… ale vím, ţe třeba (kolegyně z redakce) si bere ten netbook, protoţe jí to přijde příjemnější, podobnější té práci na tom klasickým počítači. Ale mně to přijde takový nepohodlný, kdyţ člověk jede v autě, má to na kolenou, tak je jednodušší mít to na tabletu, tu jednu obrazovku Taz.: Pouţils to teda uţ i k něčemu jinačímu neţ k tomu psaní, případně ţes vyfotil nějakou tu fotku pro web…? Resp.: Jó tak klasicky stejně jak člověk kdyţ pouţívá počítač. Hledání polohy kdyţ někam jedem, kdyţ jedu na nějaký ty TVR natáčení a člověk dopředu úplně neví, co má točit, jak jsou ty vesnice, a i třeba vyhledání si rychlých informací třeba na stránkách tý vesnice. Internet, Četka, na to se tam připojuju. Kdyţ mám víkendový sluţby, tak to beru automaticky, na ten víkend si ten tablet člověk prostě bere. Jo a je tam moţnost – nebo byla, teďka nevím, jestli to ještě funguje – připojit se na svůj poštovní účet, ale ten uţ teďka máme v telefonu všichni, takţe to uţ jsem na iPadu nevyuţíval dlouho. Takţe klasicky jako to, co člověk potřebuje hledat třeba na počítači, kdyţ sedí u stolu, tak kontakty a tady tyhle ty věci. Taz.: Bereš si někdy i ty foťáky nebo nějaké ty ostatní věci? Resp.: Víceméně né. Taz.: Takţe kdyţ máš třeba udělat i něco pro web, tak to všechno zajistíš tím tabletem…? Resp.: Jasně, no. Protoţe je to vlastně nejjednodušší, ten tablet. Protoţe ten vyfotí taky, nemusí se nic nikam připojovat, je to jedním kliknutím a je to jednoduší podle mě. Taz.: Jak to máš vlastně ty mimo práci. Máš rád takovéto technologické zařízení, zajímáš se o to? Myslíš si, ţe by sis ten iPad pořídil třeba i sám, kdyby nebyly tady? IPad si uţ chci pořídit dlouho. (smích) K Jeţíšku. Právě mě to jakoby z tý práce navnadilo. Já mám sice tablet v dlouhodobé zápůjčce od rodičů, který ho nepouţívají, ale je to Samsung a - 202 -
tam nejde nainstalovat právě ten Simplenote. A já jsem si říkal, ţe bych si pořídil, ţe jako počkám, aţ Apple vyleze s nějakým novějším a ţe tím pádem se ty starší zlevní. Ţe bych si ho pořídil i pro sebe, protoţe mně to přijde supr, ţe… tady jich není tolik a myslím si, ţe ty poznámky do toho Simplenotu se budou hodit i mně samotnýmu, i kdyţ to nebude pouţívat uţ nikdo další, ţe je to jakoby taková rychlá cesta komunikace. I pro mě jako z tý cesty zpátky pro mě do redakce. Ale jinak… jsem spíš ten uţivatel, který naskakuje aţ pozdějc k takovým těm technologickým moţnostem, vymoţenostem. Jako ţe já bych nejradši telefon pouţíval jen k telefonování a k ničemu jinýmu. Já ho ani moc nepouţívám, maximálně s ním vyfotím, ale nemám, nebo aktivně nepouţívám Facebook a nějakej Instagram nebo Twitter… Ale kdyţ jsme dostali teď ty pracovní telefony, je to nevím, asi čtrnáct dní… (pozn taz.: Respondent vytáhl dva různé telefony – jeden osobní, starší typ, druhý pracovní - nový dotykový smartphone.) a docela mi trvalo, neţ jsem ho vůbec zapnul, protoţe jsem se ho strašně bál, měl jsem pocit, ţe mě to jako rozčiluje, ţe to je ten dotykovej a ţe nevím, co s ním. A pak najednou to bylo tak strašně intuitivní… ţe jsem si na něj okamţitě zvykl… a je mi to pohodlný. Jenom nevýhoda je ta, ţe mně to tady furt píše ty počty těch přijatejch zpráv a furt se na ten e-mail dívám a furt jako mám pocit, ţe jsem stíhaný těma zprávama, takţe furt to promazávám a podobně no. Jako na začátku to bylo vlastně z donucení, ale teďka mě to přijde pohodlný ten chytrej telefon, no. Taz.: A to jste dostali teďka všichni, ten nový telefon? Resp.: Já nevím. Jako hodně lidí to dostalo, nevím, jak to bylo jakoby mnoţstevně. (na chvíli nás v rozhovoru vyrušili kolegové) Respondent pokračuje: Nevím kolik, ale kdyţ se dostávaly ty nový telefony, tak myslím skoro všichni, co měli takový ty starší typy, tak to teď dostali vyměněný. Taz.: Kdyţ jste dostali nové telefony nebo i předtím ty iPady, dostali jste k tomu vůbec nějakou instruktáţ? Nebo přímo nějaké školení? Resp.: (zamýšlí se) Hm, já si to ani nepamatuju uţ. Jakoţe… já totiţ jsem ho začal pouţívat aţ za nějakou dobu, kdy tady byl, a spíš to bylo tak, ţe nám prostě řekli – naučte se to. Dojděte si na produkci a naučte se to. A já myslím, ţe mi to Iveta (redaktorka webu - pozn. tazatelky) vysvětlovala. Protoţe jsem ho nejdřív pouţíval na ty víkendový sluţby ze začátku. Takţe jsem si jako vypsal, co všechno se má dělat, kdyţ potřebuju poslat ty fotky a tak. Ale potom ono je to taký intuitivní, ţe po nějaký době vlastně to člověk jako… kdyţ to nepouţívá, tak to zapomene, ale ze začátku já jsem se musel doptat, co s tím mám dělat teda. Taz.: Ono teďka jsou i různé kritické názory na to, ţe ti ţurnalisté začínají ty technologie pouţívat čím dál víc a ţe to moţná trošku odvádí pozornost od té klasické práce. Co si o tom myslíš? Myslíš, ţe to v určitém smyslu můţe znamenat sníţení kvality té práce ve zpravodajství? Resp.: To si myslím, ţe ne. Já moc nevím, jak bych vůbec pracoval bez internetu nebo tak, protoţe uţ na tohleto asi nejsme zvyklí. Pracujeme v jiným tempu, takţe počínaje mobilama, ţe já se můţu dovolat poslednímu starostovi v poslední vesnici, protoţe na internetu má napsanej svůj mobil. Tak mi to naopak přijde, ţe to jako umoţňuje se jako rychlejc spojit s těma lidma, který já potřebuju, a je ten internet sám o sobě dobrej na to prosívání si těch informací, protoţe kdyţ tam člověk zadá klíčový slovo, tak mu vyleze několik víc či míň relevantních odkazů, takţe má udělanou vlastně rešerši, nad kterou by jinak strávil hrozně - 203 -
moc času. Ale zase na druhou starnu je tu otázka, do jaké míry se na todleto má spolíhat. Jo, vţdycky je potřeba se doptávat znovu, jestli je to opravdu tak. Proč zrovna tady tidleti píšou jako ve prospěch něčeho jo a né to jen hrubě okopírovat. Brát to jako takovou studnu těch moţností, který jsou nabídnutý, a je člověk blízko a pak si je teprve musí zhodnotit, jo, ale ţe by se ta novinářská práce nějakým způsobem zhoršovala… Jako v mým případě mně přijde, ţe ne. Jako je moţný, ţe jako se to bude posunovat v tom smyslu, ţe ty zprávy budou čím dál tím dřív po té dané události a tím kratší, ţe jo. Je to jak kdyţ četka vydává čtyři verze po jednom soudu, kdy nejdřív je to soudce rozhodl, potom tam přibude jedna věta s odůvodněním, pak je k tomu fotka přidaná a pak teprve je vyjetej další článek. Jo, takţe jakoby ta rychlost díky těm technologiím se odráţí v tom, jak ty informace se potom – jak to říct – jako objevujou, dostávají k těm lidem, jo. Ale nevím, do jaký míry je to zhoršení nebo zlepšení, jo. Taz.: Jak dlouho uţ vlastně tady ve zpravodajství pracuješ? Resp.: No, tady jsem od roku 2009, ale pracuju v podstatě v médiích od roku 2000. Takţe v podstatě uţ třináct let. Nejdřív jsem dělal v kabelovce a pak nějakou dobu pro Novu. Taz.: Co ty sám vnímáš jako to nejzásadnější, v čem se ta tvoje novinářská práce proměnila od doby, kdys začínal? Resp.: Kdyţ jsme začínali, právě to bylo tak, ţe né všichni ještě s těma mobilama byli sţití a byli lidi, který byli v tý fázi – já to odmítám. Takţe nebylo moţný ty lidi tak jednoduše sehnat. Teďka jsem zjistil, ţe v poslední době stačí maximálně tři telefonáty na to, abych dokázal sehnat kohokoliv. Sám se tomu někdy divím, ţe stačí zavolat třeba do obchodu. Ale změnila se samozřejmě hrozně moc ta technologie zpracování. Kdyţ jsme začínali, tak jsme stříhali z kazety na kazetu a v podstatě jsme ještě točili na beta cam, úplně starej typ, na kterým televize né začínala, ale rozhodně s ním televize hodně dlouho pracovala. Potom se přešlo na DV camy, měnil se formát, ţe jo, ze 4:3 na 16:9, aby to bylo jako přirozený i pro sledování očima. A mění se samozřejmě ta rychlost. Kdyţ jsme začínali, tak my jsme udělali reportáţ, reportáţ se nahrála na kazetu a s tou kazetou vlastně kolega jel přímo na vysílač na Český telekomunikace, tam ji vsunul do stroje, oni ji vlastně odvysílali, takţe to byla jakoby takzvaná trasa, kdy přesně v jednom kanálu jako se vysílalo a vědělo se, ţe to jde tam na tu Novu do jedný tý redakce. Oni si to vlastně nahráli, jako kdyţ se nahrává reportáţ z videa, to uţ teďka vlastně vůbec neexistuje. Kdyţ my jsme začali poprvý, přepočítala se hotová reportáţ elektronicky do nějakýho souboru a ten se poslal nějak přes internet, tak nám to přišlo jako strašněj zázrak. A teďka tady lítaj soubory archivní denno denně a je to jako hrozně moc změněný do toho virtuálna, ţe uţ prostě ta reálná kazeta, kterou by někdo drţel a někam strčil, tak uţ v podstatě úplně vymizela, mně přijde. Uţ i na karty se točí, netočí se na kazety. Taz.: Jen ten systém je tu v redakci moţná pořád trošku zastaralý, ţe ani z té kazerty to není snadné jen tak zpracovat. Resp.: Tak ono se to nějakým způsobem musí dostat do toho stroje, to mi přijde… já chápu, ţe tady je hrozně moc těch počítačových programů, který spolu musí nějak komunikovat. A jako hrozně oceňuju, ţe my jako máme vlastně na počítačích kaţdej ten svůj prohlíţeč, kde si vlastně můţem předstřihnout ty rozhovory a podívat se na ten materiál všechen. U těch věcí, které my děláme, to nejde tak, ţe to člověk má všechno v hlavě, ţe by mu respondent řekl jen - 204 -
jednu větu, druhou větu a je schopnej si to zapamatovat toho materiálu, ţe jo. Ale… ale tím pádem, aby my jsme se na to mohli takto dívat u nás na těch počítačích, tak to musí být v určitým formátu, aby to zase komunikovalo s tou střiţnou. Jo, takţe… jak to říct… ţe si myslím, ţe to je udělaný ten systém nejlíp, jak to je moţný, aby vlastně se vyhovělo těm poţadavkům, ţe se to má teda zpracovávat elektronicky a zároveň abysme my k tomu měli přístup. Samozřejmě kdyby byly lepší střiţny, tak budu rád… Taz.: Pár lidí uţ tady absolvovalo nějaké kurzy mobilní ţurnalistiky nebo videoţurnalistiky… Jak se na tohle díváš? Dovedl by sis představit, ţe by ses taky něco takového naučil a třeba si i občas něco sám i natočil? Resp.: Já si myslím, ţe je to hrozná zodpovědnost, natáčet. Já jsem původně začínal tím, ţe jsem chtěl točit jako kameraman, ale pak jsem zjistil, ţe fakt ne kaţdej se na to hodí. Ono záleţí, jako samozřejmě kdybych přišel k situaci, ţe třeba – nevím co – přistanou ufononi, tak vezmu mobil a jdu točit. Ale nevím, jsem jako rád, ţe mám toho kameramana, ţe jsou ty další oči za mnou, kterej to vidí. Tedy jehoţ prací a know-how je to koukání se. A zároveň zná tu technologii. Ono to není jako pro nic za nic, ţe ta kamera je sloţitá, má různý nastavení, ţe jo. Na rozdíl od toho telefonu, který si člověk v podstatě jenom vezme a jde točit. A i kdyţ jsem zkoušel třeba točit občas tím iPadem, kdyţ bylo potřeba, tak kvalitou to vůbec neodpovídalo tomu, co bych si představoval ve zpravodajství, jo. Ty moje rozklepaný… Já si myslím, ţe čím zásadnější je ta událost, tím míň záleţí jakoby na kvalitě těch obrázků. Pokud bude americkej prezident tady vystupovat a někdo ho zastřelí, tak je jedno, ţe je to obrázek z mobilu. Ale pokud chci udělat hezkou repku o tom, ţe prostě je dost zvláštní, ţe americkej prezident přijel do Český televize, tak si myslím, ţe si to zaslouţí profesionály na kaţdý tý úrovni tý tvorby od kameramana, přes redaktora aţ po střihače. Ţe to jako má něco do sebe. Stejně tak jako i ty střihači, jo, jsou zase další názor, další hlas k tý tvorbě, k týreportáţi jako kolektivního díla. Taz.: Teď se to tu trošku vyměnilo, je tu jiný vedoucí redakce, před tím to byl (Bývalý šéfredaktor), teď (Současný vedoucí redakce). Cítíš, ţe se tu nějak změnil přístup k těm technologiím? Resp.: To asi né. Já myslím, ţe se počítá s tím, ţe prostě se s nima budeme setkávat čím dál tím víc, ţe s tím máme jako počítat. Uţ to není tak, ţe by člověk jel na natáčení a nebyl v kontaktu s redakcí celou dobu kromě nějakých pár telefonátů. Ţe se ty informace i jakoby šířej po víc kanálech, ţe právě je tady ten web a jsou tam samostatný videa pro ten web a já kdyţ třeba mám nějaký téma, kde by bylo zajímavý udělat to video jako z toho, tak to třeba i jako napíšu, kdyţ vím, kdo to zpracovává, ţe by byl zajímavý ten a ten člověk, a tak… Spíš uţ se spolíhá na to, ţe uţ jsme se to naučili, ţe si ten iPad budem brát a ţe budeme tvořit, nebo spíš předávat ty informace tady tímhle tím způsobem. Taz.: A ještě jeden pohled na věc - kdybys třeba šel sám do terénu, měl třeba nějaký iPhone nebo na iPad něco natočila… Myslíš, ţe se to hodí jakoby k té “značce” České televize? Ono lidi většinou asi pořád předpokládají, ţe z Čt tam dojede velký štáb s velkou kamerou… v tomto bys s tím problém neměl? Resp.: Jako ţe by to vypadalo divně, nedůstojně? Taz.: Uhm, jakoby neplnohodnotně, řekněme...
- 205 -
Resp.: Né, to né. Já si jen myslím, ţe bych to spíš neuměl. Ale zase kaţdá ta situace si ţádá své, kaţdé to natáčení. Takţe jak jsem říkal – pokud bude obří vlakový neštěstí a já pojedu kolem něj na kole, tak budu točit čímkoliv a budu tam mávat prostě akreditací Český televize, i kdyţ budu mít jenom telefon. Jo, ale pokud to je prostě událost, kde je tam moţnost si to připravit, tak prostě nechápu nebo nevidím ten smysl v tom, proč bych to měl dělat já, který to neumí, v podstatě, a neměl by tam jít ten kameraman.
P5.10 Rozhovor s Redaktorem 4 (Tazatelka respondenta poučila o účelu výzkumu a vyjmenovala technologie, o které se zajímá. Respondent nato začal mluvit sám): Resp.: Teďka zpětně, kdyţ se na to podívám, tak uţ člověk, jak to pouţívám, uţ vím, ţe mi to můţe i hrozně pomoct. Ze začátku mě to hrozně otravovalo, jak jsme to tahali s sebou a prostě ještě to byla práce navíc psát tam a posílat fotky. A to jsme ještě, ţe jo, posílali fotky z foťáku, pak teda z toho iPadu, ale z toho byly ty fotky docela hnusný. Tak mě to docela štvalo, ţe s sebou musíme tahat takovou spoustu věcí. Ale pak člověk zjistil, jak mu to můţe pomoct, ţe tím, ţe je propojenej s tím redakčním systémem, tak v podstatě si v tom najdu všechny kontakty, normálně si tam začnu předepisovat reportáţ, jo, můţu se tam připojit na internet, ţe jo… Takţe prostě si tam vyhledávám informace. Rozhodně je to lepší verze neţ internet v mobilu, kde všechno je to takový zhuštěný. Takţe jako zpětně uznávám, ţe je to dobrá věc, třeba na těch soudech, kdy vlastně si člověk dělá zápisky, tak zároveň to pak rovnou můţu pouţít, zároveň to vidí lidi v redakci, ţe se z toho můţe dělat třeba nějaká online reportáţ nebo něco takovýho. Má to rychle výsledky. Taz.: A jak vlastně vnímáš ten účel, proč se to do té redakce zavedlo? Resp.: No tak ono to bylo původně kvůli tomu webu, ţe jo. Abysme prostě byli propojený s webem, abysme tam rychle dodávali informace a prostě to bylo aktuální. Ale tak jako zpětně to pomáhá i nám. Taz.: Kdyţ se ta zařízení zavedla do redakce – třeba ty foťáky, to je asi docela jednoduché na pouţití – ale co třeba ty iPady? Měli jste k tomu nějaké školení, instruktáţ nebo něco takového? Resp.: Hmmm… školení nebylo… pak nám poslali nějakou instruktáţ jako přes internet, ţe nám tam dali odkaz a tam bylo jednoduše, jak se co dělá… ale prostě já jsem si to nechal vysvětlit ještě potom třeba to vkládání fotek na ten Dropbox a takový věci, protoţe jen z toho návodu to člověk přece jen tak nepozná. Taz.: Jak to vlastně funguje ta kooperace? To si třeba bereš sám ta zařízení, sám si rozhoduješ, co si vezmeš, nebo za tebou spíš někdo přijde? Resp.: No, musíme se dohodnout, jestli si na to ten iPad můţu vzít, nebo ne. Kdyţ je to třeba soud, tak většinou si ty iPady berem. Taz.: A rozhoduje o tom spíš editor vysílání, nebo za tebou chodí někdo z webu? - 206 -
Resp.: Nó… Buď přijde webař, anebo vod editora uţ jsem hodně dlouho neměl nějaký nařízení, ţe si to mám vzít… spíš jako kolikrát si ho chci vzít sám, ţe by mi pomoh a zjišťuju, ţe tam ani ţádný není. Jsou věčně pryč, protoţe jeden zůstává teďka v redakci… Taz.: Kolik jich tam vlastně je? Resp.: Teď vlastně jenom dva, protoţe jeden je věčně rozbitej, jeden je dole na moderování, takţe ten vlastně vůbec nikam nechodí. Tam prostě kdyţ jdeš a máš zrovna sluţbu, tak tam ten iPad není. Taz.: Takţe ale kdyţ za tebou někdo přijde, ţe si máš něco vzít, jdeš třeba na ten soud… máš moţnost se rozhodnout, ţe si vezmeš ten iPad nebo třeba netbook…? Resp.: Nó, já si spíš beru ten iPad. Netbook je přici jenom o něco větší, ten iPad přece jen to je taková placka… ale kdyţ zbyde jenom netbook, tak prostě vezmu netbook, no, hm. Taz.: Říkáš, ţe je to dobré na to psaní, ţe si to pak můţeš nějak zpracovat. Co ještě ostatního s tím třeba děláš? K čemu jsi to uţ pouţil? Resp.: No tak třeba na ty fotky, na to posílání fotek, ţe vlastně (webaři) rovnou mají ty fotky z místa, můţou si na nich pracovat, upravovat si je. Nemusejí čekat, aţ se prostě vrátíme. Video tam dají později, ale aspoň jsou tam uţ ty fotky. Taz.: Pouţíváš spíš ten foťák zabudovaný, nebo si bereš foťák k tomu? Resp.: Spíš kdyţ vim, ţe budou chtít po mně fotky, tak si beru iPhone a posílám to z toho. Protoţe z něj jsou docela hezký, mají dobrý rozlišení a jakoby vypadají ty fotky z toho dobře, líp neţ z toho iPadu. Přeci jenom ten foťák je tam takovej nic moc, spíš to fotí líp venku neţ uvnitř… a i tak. Taz.: Konkrétně ten iPad pouţíváš i na nějaké další věci? Ţe si tam třeba něco vyhledáváš…? Resp.: Jó. Jako po cestě, kdyţ jsem si třeba potřeboval k tomu tématu dohledat věci, tak jsem se připojil na internet, vyhledal si články a tak… nebo prostě jsem se tam podíval do kontaktů, abych někoho ještě obvolal po cestě. Jakoţe takhle v autě s ním pracuju. Taz.: Jsou tu v redakci lidi, co byli i na nějakých těch školeních, třeba ta mojo ţurnalistika a podobně… Měl bys do něčeho takového taky chuť? Resp.: Hm, jo, ale… tím, ţe teďka vlastně uţ tolik netočím, tak nevím, jestli je to ještě pořád pro mě jako potřeba, no. Spíš… Kdyţ uţ točím, tak spíš točím tu kulturu a na to nevím, jestli bych na to jako VJ uspěl. Taz.: Ale zajímalo by tě to? Resp.: Jó. Kdyţ se vrátil (Redaktor 2) a začal nám popisovat to natáčení jakoby skrze ten iPhone a potom kdyţ jsem viděl ty jeho reportáţe, který byly jako fakt dobrý, tak mě to docela lákalo.
- 207 -
Taz.: Jak myslíš, ţe bys takové dovednosti reálně vyuţil v té redakci? Při tom, jak je tady nastavená ta práce. Resp.: Tak kdyţ není štáb, ţe jo, tak bych si vzal iPhone a šel bych si točit sám, no. Akorát to k tomu chce i to příslušenství, co uţ třeba (Redaktor 2) má nakoupený svoje, ale v redakci to prostě není. Taz.: Myslíš, ţe i tady ty systémy vnitřní, ţe jsou řekněme přátelské k tomu, aby se takhle pracovalo? Resp.: Tak určitě. To byla iniciativa vedení, aby se to nakoupilo… Taz.: Ale nemyslím třeba jen ty přístroje, iPady a tak… ale ţe bys třeba něco natočil, přišel s tím do redakce a měl to nějak zpracovat – je vůbec jak to řešit, je to jednoduché…? Máš představu, jak to je? Resp.: Nó, to bych musel asi nějak přes techniky. Já nevím, jak to třeba (Redaktor 2) natahuje, ale vím, ţe nějak sloţitě. Ale já jsem se o to zas aţ tak nezajímal tím, ţe takto netočím. Taz.: Jak to máš vlastně ty sám mimo práci? Zajímají tě takovéto technologické hračky, řekněme? Resp.: No právěţe moc né. Já jako třeba hrozně nerad… nemám rád dotykový přístroje. Vůbec prostě jsem se nesţil… jakoţe ten iPad ještě jakţ takţ, ale třeba blbě se mi na něm píše, protoţe i ten systém háčků a tak je takovej trošku jinej neţ na normální klávesnici a zdrţuje to. Ale prostě na těch mobilech jako… já se kolikrát netrefím, jak jsou tam ty malý… no hrozně blbě se mi na tom píše a kolikrát prostě mě to neposlouchá, nechce mi to něco odcvaknout a tak. A já se s tím akorát hrozně rozčiluju… Takţe já prostě vůbec tady tyto dotykový telefony nový a tak vůbec neřeším. Já nevím no… já prostě ty věci mám jako takový spotřební, ţe prostě potřebuju foťák, tak si koupím nějakej foťák, ale jako nefotím nic profi, takţe asi jako nepotřebuju nějakou zrcadlovku prostě sloţitou… a stejně tak mobil prostě potřebuju k tomu, aby mi slouţil, nepotřebuju ţádnej támhle špičkovej s nějakýma x technologiema, na co, no, kdyţ to prostě nepouţívám. Taz.: Sám máš jaký mobil? Resp.: Tlačítkovej! Taz.: A máš osobní a pracovní zvlášť? Resp.: Jo, mám i pracovní, tlačítkový. Jeden mám takový trochu lepší, ţe mám i dobrý foťák na tom s dobrým rozlišením. Taz.: A to je ten tvůj vlastní? Resp.: Oba dva jsou moje vlastní. Já jsem externista, takţe… No takţe tam mám takovej trošku lepší foťák, kdyby třeba bylo i potřeba poslat nějakou fotku nebo tak A jako na internet se přes to připojím v pohodě, ale prostě odpadá mi tam to, kdy se pekluju s tou dotykovou klávesnicí.
- 208 -
Taz.:A jako externistka si můţeš ty mobilní zařízení půjčovat stejně jako stálí redaktoři? Nebo je tam nějaké omezení? Resp.: Jo, úplně normálně. Taz.: Myslíš, ţe by sis třeba ten iPad teď uţ koupil i sám? Resp.: Asi né… Já kdyţ uţ takhle… já mám mini notebook a to si myslím, ţe mi to stačí, ţe je to něco na podobný bázi. Sice je to trošičku větší, ale je to takovej ten přenosnej, kterej si s sebou beru do knihovny nebo někam, kdyţ potřebuju pracovat, abych netahal nic velkýho. Taz.: Tys vlastně před tím byl na Nově… Myslíš, ţe tam to technologicky bylo hodně jinak? Co se týče těch mobilních technologií. Resp.: Tam hlavně šlo o tu rychlost, abysme k nim dostali taky rychle… to znamená, ţe to mělo taky propojení s webem tn.cz a šlo o tu rychlost, abysme to k nim dostali taky rychle… Takţe pak jsme dostali mobily, taky takové lepší, prostě s lepším foťákem, abysme mohli rovnou posílat mmsky nebo videa, aby to mohli dávat na web… ale co vím, tak ani teď nemají nějaký iPady, jako maj dobrý telefony. Taz.: A vy jste si ty materiály natočené třeba uţ mohli zpracovávat přímo po cestě? Resp.: Jo. My jsme měli normálně střiţny prostě v notebookách, takţe prostě ten notebook jsme měli a stříhali jsme prostě uţ třeba po cestě. Taz.: Takţe jste neměli ani ţádného střihače a toto jste si dělali sami všechno? Resp.: No já jsem si postříhal vlastně předstřih a potom zbytek dopokryl v redakci kolega, nebo jsem si to pokrýval prostě cestou. Ale tam to bylo tím, ţe my jsme měli prostě všechno přenosný, ten program byl staţený v tom notebooku a vozili jsme ho s sebou. Taz.: A který systém práce ti vyhovuje víc? Resp.: No, kdyţ člověk nestíhá, tak prostě je to fakt dobrý, jo, mít to s sebou a stříhat si cestou. Jako to uţ tady kolikrát taky hrozně ocenil, ale bohuţel to prostě nejde, no. Aspoň si to člověk nějakým způsobem předepíše… A pak ten iPad jakoţe mi hodně pomáhá, kdyţ potřebuju… kdyţ má člověk sluţbu, tak je to dobrý. Taz.: Co se týče těch iPadů a tak… jsou tady nějaké vnitřní materiály nebo nějaká nařízení, jak se to má nebo nemá pouţívat? Nebo myslíš, ţe to spíš záleţí na kaţdém, jak to kdo pouţije? Resp.: Nó… já jsem teda ţádnej interní materiál neviděl (smích). Já z toho stejně moc nepouţívám. Tam je spousta aplikací jiných… a já z toho vyuţívám jenom to, co prostě potřebuju pro práci, případně ten internet, ale na nějaký hry a tak nelezu… i kdyţ tam jsou, teda. Taz.: Mně ještě taky zajímá… jaká bys řekl, ţe je dnešní role novodobého novináře? Myslíš, ţe se to v souvislosti s těmi technologiemi nějak proměnilo?
- 209 -
Resp.: No určitě. Ţe teď uţ určitě novinář není čistě prostě jen píšící ţurnalista nebo prostě redaktor natáčecí. Ale prostě holt musí zvládnout na tom místě toho udělat víc. Teďka uţ třeba i četkaři fotí, natáčí si videa anebo prostě lidi, který píšou pro deníky a zároveň mají i jako web, tak zároveň pořizujou video neţ začánají dělat na článku… takţe ţurnalista je teď takovej multifunkční, myslím si. Ţe se naučil pracovat s tady těmato technologiema. Taz.: Přece jen od té ČT moţná lidi pořád tak nějak očekávají, ţe dojede ten velký štáb s velkou kamerou. Kdybys tam přišla třeba jenom s nějakým telefonem, tak myslíš, ţe je to v pohodě? Necítil by ses kvůli tomu třeba nějak neprofesionálně? Resp.: No, já si myslím, ţe vzhledem k tomu, jak uţ je teďka pokročilá doba, tak to určitě ţádná neprofesionalita není. To tak asi nikdo nemůţe vnímat. Taz.: Objevují se i různé názory… kritici třeba říkají, ţe dnešní novináři hodně pracují s těmi technologiemi, ale moţná to trošku odvádí pozornost od té klasické práce. Od toho, aby si třeba pečlivě ověřovali informace… Myslíš si, ţe to znamená třeba nějaké ohroţení kvality zpravodajství? Resp.: Ohroţení kvality… snad né… ale prostě jako to zdrţuje, no. Kdyţ člověk jako má na místě na starost né jenom udělat rozhovor s někým, ale zároveň poslat nějaký informace, nafotit fotky, poslat fotky… tak jako samozřejmě je to práce navíc. No, rozptyluje to. Ale jako myslím si, ţe pokud je novinář jakoby připravenej, tak by to nemělo zhoršovat jeho práci. Taz.: A myslíš, ţe ten systém třeba i spolupráce s tím webem je tady dobře nastavený? Resp.: Jo, já si třeba myslím, ţe jako občas i webaři by třeba jako mohli… já nevím… kdyţ jsou takový ty akce, jako nějaká demonstrace a tak, ţe by tam na místě klidně mohl být i jeden webař, protoţe my tam máme třeba svý práce dost, kdyţ vstupujeme a tak. A pak posílat ty fotky, je to jakoby sloţitý. Nó a třeba občas jakoby web by nám mohl zase pomoct na druhou stranu s rešeršema, se sbíráním informací a tak… kdyţ třeba je nějaký sloţitější téma. Taz.: A řekl bys, ţe to takhle nefunguje? Resp.: Ale jako jo, asi… někdy se to děje, ale prostě záleţí no… Někdy musí třeba i sám editor říct webu, aby nám s tím třeba pomohli nebo tak. A já si třeba taky vobčas píšu třeba přes ten Simplenote, jestli mi můţou dohledat nějakej článek nebo prostě něco. Taz.: Stalo se někdy, ţe za tebou třeba přišel webař, chtěl po tobě něco a tys ho s nějakým důvodem odmítl? Ţe to třeba nepůjde udělat, ţe na to nebude čas… Resp.: Hmm, teďka asi v poslední době vůbec. E-e. (odmlka) Moţná někdy v těch začátcích, ale… Taz.: A za jakého důvodu v těch začátcích? Resp.: Jakoţe opravdu to bylo, jakoţe kdyţ někde něco bylo aktuálního, no a člověk prostě tu práci potřeboval stihnout, udělat rozhovor a tak, tak uţ nestíhal ještě někde něco fotit. Třeba v té soudní síni – vyfoťte nám obţalovaného – ale ty potřebuješ za ním běţet s mikrofonem a zeptat se ho. Nestíháš u toho ještě fotit. On je tam na chvilku a v soudní síni se většinou fotit - 210 -
nesmí. Takţe jako kdy ho chceš vyfotit, no? (velmi rozhořčeným tónem) To právě zase je jakoby pitomý, ţe je fakt málo času a nejde to, vopravdu to nejde, jo. Taz.: Takţe bys řekla, ţe postupně ses s tím uţ nějak smířil? Resp.: Hm, ne-e. To ne. Jako pokud vim rovnou, ţe to nepůjde, ţe to prostě nezvládnu, protoţe ten člověk tam bude chviličku a prostě pro nás je stěţejní mít ho na kameru, tak jim to prostě řeknu rovnou dopředu, aby s tím počítali. Taz.: Myslíš, ţe se něco výrazně změnilo v tom postupu, v přístupu k technologiím, kdyţ se změnilo vedení redakce? Resp.: Tak ono se to jakoby usadilo. Ţe prostě ten iPad je uţ prostě pro nás jako standardní věc, uţ se prostě tak nějak domlouváme a nikdo to tam uţ nijak moc neřeší… Ale je fakt, ţe s ničím novým jako (Současný vedoucí redakce) nepřišel. Ale je otázkou, jestli by vůbec bylo něco potřeba Taz.: No a vlastně kromě té svojí standardní práce, co děláš pro to televizní vysílání, tak kdyţ třeba něco vyfotíš pro web, tak uţ pro to nemáš nějaké zvláštní ohodnocení? Resp.: Né. To je v rámci práce. Taz.: A myslíš, ţe to je pro tebe osobně dostatečná motivace? Resp.: Jako pokud po nás tohle prostě chtějí, po všech, tak holt je to teďka součást naší práce. Tak to beru. Ţe to prostě děláme standardně. Taz.: Co bys zhodnotil jako takovou největší překáţku, problém s těmi technologiemi, s webem…? Třeba jak jsi naráţel na to nedostatečné vybavení, co se týče počtu dostupných přístrojů… Resp.: No, je toho málo. Je fakt, ţe teď se iPad vyuţívá i pro to moderování… a prostě ty iPady jsou věčně rozebraný. Takţe kolikrát by si ho člověk i vzít chtěl, ale nemůţe. Taz.: A jak často ho teda vyuţíváš, ţe si tam třeba píšeš reportáţ? Resp.: No já si ho neberu… nejsem z těch, co by si ho brali vţdycky. Jsou lidi, co prostě si ho berou, ţe kdyţ tam je, tak si ho berou automaticky a prostě píšou si reportáţ uţ jako při jízdě nebo tak. Já pokud vím, ţe to budu v pohodě stíhat, tak si ho neberu, ale beru si ho opravdu v takových případech, kdyţ je soud, nebo mám sluţbu, a… nebo kdyţ jdu na nějakou důleţitou tiskovku a potřebuju ty informace posílat hned. Spíš jakoby takhle, kdyţ vím, ţe jedu třeba někam daleko, budu se vracet pozdě, tak abych si to rovnou uţ jako třeba psal na tom a tak.
P5.11 Rozhovor s Redaktorem 5 Taz.: K čemu si myslíţ, ţe tato různá mobilní zařízení tady jsou? K čemu mají slouţit?
- 211 -
Resp.: Ty míříš tu otázku úplně cíleně, protoţe já jsem byl na školení v Budapšti a myslím si, ţe, nevím jak ipad, ten podle mě moc komfortní není, ovšem třeba ten iphone, který tady mimo chodem taky je, se dá velmi dobře a efektivně vyuţít i ve zpravodajské práci. A za ten týden, co jsem strávil v Budapešti, jsem poznal, ţe to je asi ta budoucnost, kterou by se měly média vydávat, a to z toho důvodu, ţe… Ty a spousta dalších, stejně jako já, lidi spíše čerpají informace na internetu a nečekají na večerní zpravodajství, coţ je logický. Proč čekat, kdyţ si o tom můţu přečíst pár minut poté, co se událost stala. Na jednu stranu já si myslím, ţe lidi chtějí, ano, tu aktuálnost, chtějí to vědět co nejdřív. Na druhou stranu chtějí to vidět. To znamená, ţe todle je podle mě ideální jako fúze, ideální kombinace – natočit to a vloţit to na ten internet, vyuţít potenciálu internetu a vyuţít to při tady těch případech. Ty velký kamery, ano, samozřejmě asi je to komfortnější pro natáčení a na druhou stranu ty obrázky, ty výstupní záběry z iPhonu, jsou opravdu fantastické. Z toho vylízaj obrázky, který v rozlišení, v jakém jsou, ani nevysíláme. Takţe je to naprosto dostatečné a hlavně ty události se dějou. My je tady svým způsobem vytváříme, většinu z nich, takţe to můţeme naplánovat a vzít tam kameru. Ale ty události se dějou i nezávisle na nás a mít po ruce ten iphone tady v těch případech je prostě ideální věc. Taz.: Jo, takţe ty to spíš vidíš tak, ţe se to natočí a vyuţije se to na tom webu? Nebo si myslíš, ţe i pro to klasické vysílání? Resp.: Tak samozřejmě i pro vysílání, ale jsme v době, kdy televize ještě existují. Za patnáct, za dvacet let asi televize uţ existovat nebudou, nebo minimálně nebudou existovat tady v tom formátu, v jakým my ho známe. A přímo na těch televizích, které asi uţ zase budou vypadat trošku jinak, si ti diváci právě budou cíleně pouštět to, co budou mít v té nabídce, to znamená, budou jim tam vyskakovat… Podle mě to bude fungovat podobně jako internetové rozhraní, jako prohlíţeč. To znamená, budou jim tam vyskakovat aktuální informace, které oni si můţou rozkliknout, ideálně pustit si k tomu nějaké to video a bude to taková databanka těch věcí, budou v archivu a to znamená, nebudou se na to muset dívat jenom jednou, ale budou si to moct pustit, kolikrát budou potřebovat a chtít. A to znamená i pro vysílání, ale hlavně pro ten web, no. Taz.: Uţ jsi naťukl to školení – proč ses pro to vlastně rozhodl tam jet? Resp.: No protoţe si jako myslím, ţe to má velký potenciál a chtěl jsem se o tom dozvědět víc. A rád bych to vyuţíval. Akorát ţe to prostředí na to tady ještě není úplně připravené. Taz.: V čem? Resp.: To technické zázemí. Protoţe se vyskytují různé problémy při tom exportu, konverzi toho videa do toho formátu, který by byl kompatibilní s tím vysílacím a z nějakého důvodu se to škube. Ale to si myslím, ţe je pouze technická bariéra, která se, úpokud technici trošku zapracují, dá odstranit. Taz.: A uţ jsi to tady opravdu někdy reálně vyuţil, tady v redakci? Resp.: Hm, tady né, ale jako na vině jsem já, protoţe nemám moţnost řídit sluţební auto, takţe se nedostanu momentálně sám vůbec nikam. Ale kolega to tady vyuţívá běţně. Nebo běţně… natočil tři nebo čtyři reportáţe a myslím si, ţe vţdycky sklidil pochvalu.
- 212 -
Taz.: Takţe myslíš, ţe kdybys přišel tady za editorem, ať uţ tam bude kdokoliv z těch dvou, řekl bys – hele, tady tohle bych klidně natočil sám na ten iPhone – myslíš, ţe bys k tomu dostal důvěru? Resp.: Hmm. Tady jsou dva editoři. Jeden z nich je takový konzervativnější tady v těch směrech… Takţe si myslím, ţe bych pochodil tak půl napůl. Ano, ale je to zase ideální varianta a ono se to vyuţívalo tady v těch případech, naráţím na toho kolegu, kdy uţ tady nebyl volný kameraman, kdy tady nebyla moţnost vyjet s plnohodnotným štábem. To znamená je to jakoby nějaký nadstandart, který on z vlastní vůle, protoţe samozřejmě bere na sebe těţký věci, nevymýšlí jenom tu reportáţ, ten příběh, ale musí si ho sám nějakým způsobem i zpracovat, tak je to takový nadstandard, který… a luxus, který on jim nabízí. A oni ho buď přijmou, nebo ne. Takţe to znamená – stojí před situací, kdy to bude takto natočeno, nebo nebude a mají smůlu. Taz.: Co se týče vybavení, tak vím, ţe (Redaktor 2) si třeba pořídil nějaký ten stativ a mikrofon sám. Myslíš si, ţe tyhle věci jsou k tomu opravdu potřeba, aby se to dalo dělat pořádně? Stačí k tomu i ten samotný iPhone, co je na produkci, bez čehokoliv? Resp.: Ten iPhone stačí bohatě. Akorát ţe (Redaktor 2) – za prvé, protoţe se tomu chce věnovat intenzivněji, tak si pořídil vlastní, coţ je jako logické, protoţe tenhle telefon je tady erární k dispozici jediný, čili musí být k dispozici všem a nemůţe si ho tahat domů, ale hlavně si pořídil takovou tu doprovodnou techniku, která tady chybí. To znamená zvukovou aparaturu, ta tu nějaká je, ale není úplně ideální, pořídil si stativ, aby to měl na co postavit, ten tady úplně chybí. To znamná – zase naráţíme na nějakou tu konzervativnost té redakce, která by, která úplně té redakci nesluší, no. Ale jak říkám, prostě je to tady nějak nastaveno a ono to s tím souvisí. Taz.: Byl tady vlastně bývalý VJ Adam Faik, který dělal výzkum i VJingu v České republice. Přišel napříklads tím, ţe VJové se občas potýkají s jakousi nedůvěrou lidí, kteří od velké televize očekávají velký štáb a jsou překvapení, kdyţ přijede jeden člověk s malou kamerou. Ty navíc můţeš takto pracovat jenom s telefonem. Nepřemýšlel jsi nad tím, ţe by to mohlo být při tom natáčení určitou překáţkou třeba? Resp.: To by byla otázka spíš na toho kolegu, jelikoţ já jsem tady ještě nic takto nerealizoval. Ale v Budapešti, kdy jsem aktivně natáčel, tak s tím problém nebyl. Nepřekvapilo to nikoho. Zabralo to trošku delší přípravu, protoţe… Myslím si, ţe to souvisí s tím, ţe je to vesměs ještě stále nějaká novinka na tom trhu vyuţívat iphone a tady ty smartphony k natáčení pro televizní účely. Protoţe ty zvukové moţnosti, které se nabízí na tom trhu, nejsou úplně ideální a zvuk je stále ještě trochu bolest tady těch přístrojů, no. Ale zase si myslím, ţe to půjde hodně dopředu a do dvou let, moţná dřív, se tohle odstraní. Taz.: Ale řekl bys teda, ţe veřejnost uţ je na to podle tebe připravená? Z toho teda obavy nemáš, ţe bys měl větší problém získat si třeba důvěru respondentů? Resp.: Já si myslím, ţe veřejnosti je úplně jendo, kdo přijede, prostě kdyţ to udělá dobře a ten výsledek je kvalitní. A ten výsledek opravdu můţe být srovnatelný s tím, co předvede kompletní štáb, ba i lepší, kdyţ je to lepší redaktor, tak si myslím, ţe jde o výsledek a o to, jak se ho dosáhne.
- 213 -
Taz.: Zmiňoval jsi i ten web, ţe tam se to dá taky dobře vyuţívat, ty materiály. Myslíš si, ţe ta spolupráce mezi těmi televizními redaktory a webaři… myslíš, ţe je to dobře nastavené pro to, aby se tam dalo co nejvíce vyuţívat toho potenciálu těchto technologií? Resp.: Hm, já nevím. Já nevím, jakým způsobem vlastně fungují webaři. Já se přiznám, ţe ty články ani nečtu, protoţe jako tím materiálem se zabývám, kdyţ si tu reportáţ zpracovávám já, takţe nepotřebuju si o ní jako znovu číst. Takţe moc jako nevím, no… (odmlka) Snad jo. Tak jako je tady nějaký tým, který se tomu věnuje, tak snad to dělá dobře, ale netuším. Taz.: Ještě bych zabrousila k těm iPadům, případně netbooku, prostě těm ostatním věcem kromě iPhonu. Co tyhle zařízení, pouţíváš je? Kdy, proč? Resp.: Já jsem si netbook vzal minulý týden úplně poprvé, protoţe jsem potřeboval něco zkopírovat na flashku. A vzhledem k tomu, ţe nás redakce konečně vybavila chytrými telefony, ve kterých je zabudován internet, coţ mi bohatě stačí, protoţe jako ten internet v terénu je hodně důleţitý. Protoţe občas si potřebujeme najít nějaký kontakt nebo si potřebujeme dočíst ten background, nějaké širší souvislosti o tématu, které natáčíme. A tohle je rozhodně jako dobrý a velmi účinný pomocník pro redaktora. Ale jak říkám, před tím, neţ jsme měli internet v mobilu, tak jsem si ipad brával poměrně pravidelně. Teď uţ ho nepotřebuju, protoţe jsem tam opravdu jenom na ten internet. Taz.: A jak tro bylo? Ţe sis to bral z vlastní iniciativy, nebo za tebou někdo přišel, třeba webař nebo editor? Resp.: To bylo tak půl na půl. Kdyţ někdo přišel a řekl – je potřeba sem něco poslat rychle, tak jsem si ho vzal na základě toho impulsu. Ale vzhledem k tomu, ţe jsem byl opravdu rád, kdyţ můţu zabrouzdat a serfovat na tom internetu i v autě, tak jsem si ho bral i iniciativně sám a teď to zastoupí ten mobil. Kdyţ mi někdo řekne, ţe potřebuje nějakou fotku, aby mohl vydat článek, tak nemám problém s tím, abych mu ho přes ten mobil to poslat v e-mailu v dobré kvalitě tu fotku a nemusím s sebou tahat velikou krychli, no. Taz.: Ještě mě zajímá k těm technologiím, jak to máš třeba mimo práci? Zajímáš se o taková zařízení i mimo práci? Řekl bys, ţe se v těch nových věcech docela orientuješ? Resp.: No, já jsem se totiţ jako redaktor začal zaměřovat spíš na tu obrazovou stránku. Někteří mi to vyčítají, ţe hodně sázím na formu a kašlu na obsah, ale mě baví, kdyţ to je dobře, ale nějak nestandardně natočené, kdyţ je to natočené tak, ţe to vypadá úplně jinak, neţ ostatní reportáţe. A spousta lidí, kteří se tomu věnují a kteří jsou profíci, třeba kameramani, tak mi řeknou – hele, já uţ od začátku vím, ţe prostě, i kdyţ neslyším zvuk, ţe to je tvoje reportáţ. A proto jako technologie jdoucí směrem k nabírání, zaznamenávání nějakého videa, tak ty mě zajímají. Coţ je asi ten případ, na který ty naráţíš. Takţe asi jo, jo, zajímají mě. Taz.: Co si třeba myslíš… Jsou určité kritické názory, ţe dnešní novinář má kolem sebe spoustu technologií, které mu můţou usnadnit práci, ale na druhou stranu to můţe jakoby odvádět pozornost od té klasické novinářské práce – hledání témat, ověřování zdrojů… Myslíš, ţe v tom můţe být nějaké ohroţení pro kvalitu novinářské práce obecně? Resp.: Já myslím, ţe né. To si myslím, ţe jsou dvě naprosto rozdílnévěci, které si nekonkurují a nejdou proti sobě. Prostě novinář kdyţ potřebuje mít ověřené informace, tak samozřejmě si - 214 -
je musí ověřit, i kdyţ ho zajímají technologie nebo i kdyţ si to natáčí sám, tam se nic nemění. Takţe jde jenom o to, jak on je pečlivý, jak on je spolehlivý a rozhodně to neznamená, ţe kdyţ se bude zajímat o technologie, takţe ho novinářská práce, byť jí neděláme moc a spíš natáčíme takové ty věci, které bych označil spíš za zpravodajskou práci, tak by neměla dostat na zadek, no, kvůli tomu. Taz.: Řekl bys vůbec, ţe ta role novináře se poslední dobou v návaznosti na ty technologie, na to, ţe všechno musí být dnes strašně rychle, nějak výrazně proměňuje? Resp.: Ano. Ano, ano a důkazem toho jsou takové ty články na webu, které vyskočí opravdu za pár vteřin, za pár minut poté, co se ta událost stane. Třeba jenom perex, opravdu pár řádek, pár vět a postupně se rozšiřují. Takţe moţná čím dál více se prosazuje takové to průběţné zpravodajství. To znamená doplňování informací, doplňování souvislostí, ale hlavní důraz je kladen na tu aktuálnost, momentálně. Taz.: To teda souvisí ještě s tím webem, ţe ti webaři ti právě kvůli tomuto asi občas volají nebo třeba po tobě chtějí nějaké onformace a věci třeba přes ty ipady a tak. Třeba nemáš tady s tímhle ty jako televizní redaktor problém? Nevnímáš to třeba jako nějaký další rušivý, stresový faktor v té práci? Resp.: Mně to neruší, protoţe mně nikdo nevolá, jo. Takţe todle je v pohodě… a tady todle je tu blbě nastavený, ten systém. Protoţe samozřejmě ten redaktor, kdyţ je v terénu a ještě musí dělat nějaký telefonát nebo vstupy do vysílání, tak ho nebaví ještě nejakým způsobem řešit tohleto. A je to logické, protoţe je na něho ze všech stran jako kalden nějaký důraz a nějaké poţadavky a ruší ho to při té jeho práci. A není to tady nastavené jako úplně ideálně, no. Ale nedokáţu si představit, jak to nastavit, aby to fungovalo, aby ta kooperace mezi redaktory a webaři fungovala tak, aby Česká televize byla první, kdo ten článek bude mít na webu. Ono se to občas děje, ale je to jenom samozřejmě u těch témat, kterým se Česká televize věnuje jako jediná, třeba, z těch novinářů. Ale… není to úplně šikovné nastavení, no.
P5.12 Rozhovor s Redaktorem 6 Taz.: Úplně na začátek se tě zeptám – jsou tady teda nějaké ty mobilní technologie k dispozici na produkci. K čemu tu podle tebe jsou? Jak vnímáš ten záměr, důvod…? Resp.: Já jsu rád, kdyţ jsme třeba někde na cestách, ţe hned si tam najdu to místo, kam jet, případně kontakt, hned tomu člověku můţu zavolat. Je to takový jednodušší, neţ ţe člověk volá zpátky do redakce a tady mu to někdo najde. Je takovej víc sám za sebe, je to teď prostě jednodušší, takhle bych to asi řekl. Taz.: Takţe te účel vidíš hlavně v té komunikaci s redakcí. Resp.: Ano, ţe i na cestě si třeba můţu domluvit natáčení, protoţe mám moţnost si ty informace, který potřebuju, prostě stáhnout, najít si je, který by mně jinak musel hledat někdo v počítači odkázanej na tu síť nebo na nějakej počítač, kterej je tady. V tomto vidím pro mě ten největší uţitek. - 215 -
Taz.: Další důvod je tam asi i ta komunikace s webem… Souhlasíš s tím? Resp.: Ten Simplenote je strašně jakoby dobrej a uţitečněj ve srovnání…. kdyţ to srovnám – jsme u soudu, četkař musí rovnou si sám psát, aby to uţ mělo i nějakou podobu. Prostě do toho Simplenote na tom soudě je jednoduché dát třeba jen hesla a ten, kdo to vidí na té druhé straně, tak si hned můţe udělat ten článek, protoţe background uţ má jakoby udělaný. Taz.: Tys sem vlastně přišel v době, kdyţ tu ty technologie uţ fungovaly, kdy uţ to tady bylo řekněme docela zavedené… Resp.: Jo, jo. Před dvěma lety. Taz.: No a v té předchozí práci, tos dělal v novinách – tam jste taky něco podobného měli? Resp.: Tam člověk seděl prostě na tom zadku u počítače, takţe tam jakoby nic takového nepotřeboval. Měli jsme tam jedině prostě foťák, ale obyčejnej, ţe se přišlo a teprve se to natáhlo do toho systému. Právě tam to můţu srovnat v tom, ţe i tam se teda dělalo na web, bylo internetový… zpravodajství a hodně to vázlo na tom, ţe ten fotograf přišel do té redakce většinou aţ večer a teprve pak se nahrávaly ty fotky do toho systému. Ţe většina fotek tam byly ilustrační záběry. Taz.: Jo, takţe to byla víc taková práce “od ţidle”. Resp.: Jo. Taz.: A kdyţ jste šli třeba někam na soud, tam jste určitě chodili sami, tak měli jste třeba takhle něco i na tu komunikaci? Resp.: To všechno bylo po smskách. S tím, ţe se poslala prostě smska nebo ţe se volalo. Nic jinak… Taz.: Ani třeba nějaké notebooky…? Resp.: Jak byl tam jeden… jeden tam byl, jo. Ale moc se to nevyuţívalo. Nevím, tenkrát tam bylo asi deset lidí, takţe… Taz.: A hodnotíš ten systém tady, ţe je to fakt jako lepší, jako pozitivum, anebo to pro tebe jako novináře má i nějaké negativní stránky? Resp.: Jasně, jak v čem. V tom začátku, jak jsme museli prostě všechno, všechno fotit, všechno psát, tak to bylo obtěţující. Na to člověk nemá čas, spíš to pouţívá pro sebe a ne aby tam někomu psal kopu informací a posílal kopu fotek při tom natáčení. Ale teď uţ se přestalo tak prudit, tak je to v pohodě. Taz.: Spousta lidí tady prošla i různými kurzy – třeba ta mobilní ţurnalistika a tak… K tomu třeba nemáš nějaký vztah? Nelákalo by tě to taky, naučit se třeba i natáčet? Resp.: Mě to učil (Redaktor 1), takţe nějaký základ mám od něj (smích). Jenţe to skončilo s tím, ţe jsem prostě jel, měl jsem stativ, měl jsem mobil, uměl jsem to… přijel jsem do - 216 -
Vyškova a nebyla tam 3G síť. Takţe tím to úplně prostě padlo. Cokoliv jsem totiţ natočil, tak se prostě neprotlačilo do té redakce. I kdyţ jsem natočil 20 vteřin, aby se aspoň pokryla čtená, tak to bylo úplně k ničemu. Jako… myslím, hodně to ulehčí v té redakci. Není kameraman – jo, já si vezmu mobil a něco tam natočím. Ale nevím, jestli já bych to dělal jako rád. Taz.: Takţe spíš taková nouzovka? Resp.: Jo jo jo. Asi tak bych to bral. Protoţe jinak bysme tady dělali, to mi připadá, úplně všechno. Jako kdyţ uţ bysme si i sami chodili točit. Takţe… Taz.: Jo. Kdyţ jsi do té redakce přišel, tak uţ to tady bylo docela zavedené… dostal jsi k tomu nějaké školení, instruktáţ…? Resp.: Myslím, ţe ani tak jako moc ne. Na produkci mně řekli, kde se to roţíná a zapíná, a tím to asi skončilo, no. Ţe se má psát do Simplenotu… Já umím jako vyuţívat jenom ty základní funkce. Někdy omylem šáhnu na něco jiného a objevím to tam… Taz.: A jak to vlastně funguje? Kdyţ si teda vezmeš nějaké to zařízení, tak je to tak, ţe ti někdo řekne, aby sis ho vzal, nebo si ho bereš uţ sám, ţe jakoby sám přemýšlíš, jestli se ti to bude hodit? Resp.: Uhm, kdyţ jdu na soud, tak si ho beru samozřejmě, a kdyţ jakoby vyjíţdím a vím, ţe si budu potřebovat něco obvolat nebo něco nevím, nemám všechny domluvené, tak si ho beru, abych si tam mohla prostě ty informace najít. Taz.: Takţe soudy, jestli to chápu, tam je to prakticky automatické… Resp.: Jo jo jo. Taz.: A jak webaři za tebou často přijdou, aby sis něco vzal? Resp.: Uţ vůbec nechodí! Taz.: Jo? Jakto? Resp.: Uţ vůbec nechodí… tak teď je ten systém takový, ţe kdyţ není něco aktuálního… ono to často ani nejde ten den ven, takţe web to kolikrát ani ten den nezpracovává. Taz.: Tys tu vlastně byl, ještě neţ se (Současný vedoucí redakce) stal oficiálně vedoucím redakce. Myslíš, ţe se to nějak změnilo i nějak v souvislosti s tím? Nebo prostě jen webaři uţ na to tolik netlačí? Resp.: Já si spíš myslím, ţe to je tím, ţe ten boďák uţ je teď tak jakoby rozdělenej a nevejde se tam prostě tolik těch reportáţí, tam je ten blok těch témat, který zabere většinou i dvanáct minut a pak vyjde tak na čtyři reportáţe denně, takţe… to ostatní se postupně kupí… A web to nemůţe vlastně vydat, kdyţ to nejde ten den do vysílání. Taz.: Takţe kdyţ vlastně neděláš to hlavní téma…
- 217 -
Resp.: Jo… A třeba kdyţ edituje (Editor), tak ten to zakazuje, ţe se smí vydat jen to aktuální, co se ten den stalo, protoţe neví, jak mu to v tom boďáku vlastně vyjde… A ti to většinou pak vydávají… ţe si to přes den nachystají a vydávají si to aţ po té šesté hodině, kdy uţ je to vysílání. Takţe uţ odpadlo takový to hned z místa psát… Taz.: Kdyţ ale máš udělat něco pro ten web, třeba to, co bys jinak nepotřeboval, tak je to pro tebe vlastně práce navíc. Cítíš tam motivaci to dělat? Máš za to třeba nějaké lepší ohodnocení, kdyţ děláš něco i extra pro web? Resp.: Ne, vůbec ţádná motivace tam takto není. Jako, teď uţ je to lepší. Ţe to uţ není tak, jak se muselo ze všeho psát hned co se děje, všechno fotit… My jsme třeba v zimě psali zmrzlejma rukama a nešlo to tam prostě vůbec namačkat a všichni se divili, proč to jako nejde. Jako né, no. Ale oni uţ teď poslední dobou ani nechcou, kdyţ není nějaká váţně aktuálka typu nehoda, prostě ţe se zřítí vrtulník třeba, tak uţ nepoţadují to, aby se to všechno prostě fotilo. Taz.: A v takových případech uţ si to asi vezmeš i sám. Resp.: Přesně tak, to uţ člověka napadne. Taz.: V jakých případech se stává, ţe za tebou i editor vysílání přijde, aby sis třeba ten iPad vzal? Resp.: Jo, to bývá. Spíš, kdyţ se vyjíţdí na poslední chvílu, bude z toho třeba telefonát… tak dej nám vědět, napiš nám, takhle. Zase aktuálky. Taz.: Dobře… No a na té produkci je tam iPad, ale třeba taky netbook, coţ dá se říct, jsou trošku podobné technologie z hlediska některých moţností vyuţití. Co z toho je pro tebe příjemnější? Resp.: Já si beru iPad. Protoţe… je to lehčí. (smích) S tím druhým se mi nechce tahat. Taz.: A něco z hlediska toho uţivatelkého…? Resp.: Nenenene. Ne. Myslím si, ţe hlavně hodně holek to tady tak má, ţe se jim s tím netbookem nechce tahat. (smích) Taz.: Jak uţ jsem zjistila, tak někteří si berou radši ten netbook, protoţe se jim na tom prý líp píše… Resp.: Já s tím jakoby na iPadu nemám problém, protoţe píšu to s chybama, neopravuju to, kdyţ bych to měl jako opravovat, tak mě to strašně štve, ale jako vím, ţe to po mně někdo čte, takţe píšu bez háčků, bez čárek, aby to bylo co nejrychlejc, aspoň ta strohá zpráva. Taz.: A kdyţ máš třeba i něco vyfotit, tak si bereš foťák, nebo fotíš třeba tím iPadem? Resp.: Uhhhmm… radši fotím z toho novýho foťáku, protoţe je to úplně nejjednodušší, co můţe bejt.
- 218 -
Taz.: Jak to máš vlastně mimo redakci s těma technologiema… Zajímají tě, vyhledáváš je? Resp.: Blbě. (smích) Taz.: Koupila by sis teď ten iPad třeba i sám pro sebe? Resp.: Já jako nevím, k čemu by mi byl. Jako většinu času trávím tady v té práci a já jako ani nemám chuť doma si pak ještě něco hledat, číst si v tom, prostě já asi ne. Kdyţ něco potřebuju, tak ještě ten telefon, ţe se podívám na internet… Taz.: Telefon máš sluţební i osobní? Resp.: I sluţební, i můj. Taz.: A máš je dotykové, nějaké smartphony? Nebo dáváš přednost něčemu jednoduššímu? Resp.: Tys neviděla můj sluţební dotykový telefon? (smích) Ano, mám dotykový telefon, celý rozkřáplý, ale ještě jako dotykový funguje. (smích) Taz.: A svůj osobní…? Resp.: Taky, je polo. Dotykový, i má tlačítka. Internet na něm zvládnu. Taz.: Jsou tu třeba nějaké předpisy, jak by se ty zařízení měly pouţívat? Resp.: To tady asi neexistuje. Nebo mi to zatím nikdo neřekl, no. Taz.: Jak vůbec vnímáš tu roli dnešního novináře? Myslíš, ţe se to v souvislosti s těmi technologiemi nějak proměňuje? Resp.: Jo. (odmlka) Ten člověk musí bejt strašně rychlej. Musí se v tom, ve všem strašně vyznat. Uţ to není asi takový to, jak pán jeden den natočil rozhovor, druhej den to začal poslouchat, a co si pamatoval, pak napsal. Všechno je strašně rychlý. A myslím si, ţe to mají ti starší novináři těţký. Znám jednoho z Práva, kterej jako celkem nadává – dali jim dotykový telefony a byl z toho úplně hotovej, protoţe mu je přes padesát, dycky telefonoval z pevný linky, a teď tady to najednou. Prostě… Taz.: Objevují se i nějaké kritické názory, ţe dnešní novináři mají kolem sebe spoustu těch technologií, které jim třeba na jednu stranu můţou tu práci usnadnit, ale na druhou stranu moţná to trošku i odvádí pozornost od té novinářské práce. Myslíš, ţe… Resp.: Já myslím, ţe v tom je trošku i takové to lajdáctví naše. Ţe všechno si teď rychle naťukáme, jo, tamhleto napsal Deník, jo, tak to asi bude pravda… Tak to jakoby zkopírujeme a moţná uţ tolik neověřujeme dál. Kdyţ se dřív muselo všechno vytelefonovávat a zjistit si to od začátku do konce, ten člověk musel… Prostě jak všechno musí být hned, tak něco vytiskneme a jedem. (smích) Taz.: Jo, to asi souvisí i s těmi mobilními zařízeními… - 219 -
Resp.: Jo. Taz.: Co na nich vlastně všechno děláš, kromě toho, ţe si na nich něco píšeš a občas vyhledáváš nějaké informace nebo kontakty? Resp.: Někdy si píšu repky, třeba i do telefonu, kdyţ nemám nic jiného u sebe, aspoň bodově, co budu potřebovat, co chci, jaký obrázky. Dobrý je to hlavně, kdyţ mám sluţbu, ţe nemusím v noci chodit k počítači a prostě leţím vedle telefonu a podívám se, co se kde děje a nemusím vstávat, no. Taz.: A co třeba i ten iPad, k čemu dalšímu ho ještě pouţíváš, kdyţ uţ to máš s sebou v terénu? Resp.: Jako navigaci to dost často pouţíváme. To je jakoby celkem dobré. A iPad, k čemu dalšímu? Uţ asi k ničemu… Ještě jsou tam teda ty kontakty. Dostanu se z toko k těm kontaktům, který máme sdílený, to je tam dobrý. Taz.: Jsou tu i takoví redaktoři, kteří by tím telefonem klidně i natáčeli normální reportáţe. Myslíš, ţe se to vůbec „hodí“ k té značce České televize? Ţe místo toho štábu dorazí jeden člověk, místo velké kamery má jen telefon… Myslíš si, ţe v dnešní době uţ je to v pohodě, ţe to ty lidi nevyvede z míry? Necítil by ses kvůli tomu nějak špatně? Resp.: Asi né, i kdyţ na druhou stranu… ten kameraman s tou velkou kamerou, všichni to vidí – jó, tak to je televize, to je velká kamera. Já vím, kdyţ někam přijdou z Novy s těma malejma kamerkama, tak si říkáme, jak na to můţou vlastně něco natočit, jako co to je za blbost… Nevím no… Nevím. Taz.: Jeden redaktor se mi uţ před tebou zmínil, ţe často má problém s tím, ţe ty přístroje na té produkci nejsou k dispozici, kdyţ on by si to rád zrovna půjčil… Stává se ti to někdy taky? Resp.: Jó, to je docela problém. Kdyţ hlavně člověk třeba potřebuje na tu sluţbu, tak… teď vlastně jeden iPad se dává do studia, čtou z něj jakoby ze čtečky, jeden je rozbitej… no, moc jich tam nezbývá. A je to problém, kdyţ to člověk potřebuje, spolíhá na to, ţe to tam bude, ţe si to prostě vezme, ale ono to tam není, no. Taz.: Aha, takţe dá se říct, ţe ten vztah uţ se docela proměnil z toho muset na chtít, ale nemoct. Resp.: Jo, ano ano. (smích) Jako mělo by to být… časem by to mělo být víc ta pomůcka pro toho novináře, ţe by to měl mít kaţdý. Prostě tady máš iPad, tady máš mobilní telefon a s tím by měl asi chodit pořád. (odmlka) I kdyţ… pořád je ten problém, ţe někde není vůbec ten signál, coţ je celkem zrada, no. Taz.: Takţe problém číslo dvě jsou takové ty technické překáţky, dá se říct? Resp.: Jo, jo. Já jsem zaţil, třeba kdyţ hořel Bzenec, tak tam je to úplně bez signálu, takţe tam člověk aby se dozvěděl, kde to teda je, kde jsou ti hasiči, tak musel lítat po lese, protoţe to prostě jinak nešlo. Nešel tam ani telefon, nešel tam iPad. - 220 -
Taz.: A myslíš, ţe třeba i ty systémy, co jsou tady v televizi, ţe jsou jakoby přátelské k tomu, aby – kdyţ třeba něco vyfotíš a pak to chceš připojit, nebo ţe bys na ten ipad něco natočil – ţe je to jednoduché to zpracovat? Jak je to z tvého pohledu? To pro tebe znamená nějakou zvláštní práci? Resp.: Jo, já si myslím, ţe jo. Ţe to celkem, aţ překvapivě… Taz.: Takţe dejme tomu, ţe bys tenkrát na tom výjezdu do Vyškova něco natočil a poslal to do redakce, ţe by ses uţ nemusel bát, jestli oni to zvládnou nějak zpracovat a bude to včas? Resp.: Není to pro mě tak sloţitý, jak si člověk můţe myslet, protoţe všechno je to automatické, všechno to projde tím programem a odešle se to. Nevím, jestli je tam kolik – sedm kroků – a hotovo.
- 221 -
