MUDr. Karel Kubát SLADKÝ ŽIVOT. (DOLCE VITA) ROZHOVORY O CUKROVCE S GIORDANEM BRUNEM (I dialoghi sul diabete con Nolanus)

MUDr. Karel Kubát

SLADKÝ ŽIVOT (DOLCE VITA)

ROZHOVORY O CUKROVCE S GIORDANEM BRUNEM (I dialoghi sul diabete con Nolanus)

SLADKÝ ŽIVOT Czech edition © Grada Publishing, a. s., 2015

UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE A UŽIVATELE TÉTO KNIHY Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Ilustrace Jitka Kubátová Odpovědná redaktorka Eliška Tersago Obálka, grafická úprava a sazba Jakub Karman, Art007 Vydala Grada Publishing, a. s. v Praze roku 2015, jako svou 5877. publikaci Tisk FINIDR

Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7 ISBN 978-80-247-5657-8 TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: 978-80-247-5657-8 (tištěná verze) TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: 978-80-247-9774-8 (elektronická verze ve formátu PDF) 978-80-247-9775-5 (elektronická verze ve formátu e-Pub)

Věnováno mamince Poděkování patří: Radce Kubátové, Jitce Kubátové, Tereze Kubátové, MUDr. Janu Greblerovi, MUDr. Petře Šrámkové, Ing. Michalovi Janků, MUDr. Evě Janků, MUDr. Magdaleně Semrádové, PhDr. Ivě Málkové, Ing. Jitce Lucbauerové, Ing. Jaroslavu Živcovi, prim. MUDr. Petře Šrámkové, SčVk a mnoha dalším…

Za podporu knihy děkujeme: panu Jiřímu Procházkovi a firmě R-built s.r.o., panu Jaroslavu Hořejšímu a firmě HAZO, panu Josefu Moudrému a firmě Stavomont SM, panu Ing. Mgr. Oldřichu Valhovi, paní Haně Vinšové a paní Marii Malé

V dnešní době hrozivě narůstá počet nemocí, na kterých se podílí nevhodný životní styl. Proč tomu tak je? Člověk je svojí podstatou tvor líný. Když k tomu přidáme „toxické prostředí“, které ho vybízí k nadměrné konzumaci potravin plných nevhodných tuků a cukrů a k nečinnosti, není se co divit. Lidský organismus se nestačil přizpůsobit době hojnosti a důsledkem je nárůst obezity, cukrovky a dalších nemocí. Co nás může zachránit? Prvním předpokladem je mít správné znalosti a druhým je přenést je do praxe. Kniha autora začíná symbolicky slovy Naskoč. Pokud člověk chce dosáhnout životní změny, musí k ní být motivačně připraven. A úměrně stupni motivace by mu pak měl odborník předávat stupeň znalostí. Pro většinu platí, že čím menší změna se udělá, tím je trvalejší. Pokud tedy člověk „naskočí“ a rozhodne se, že nemoc pokoří, doporučuji mu tuto knihu. Kniha formou dialogů „kacíře“ Giordana Bruna s účastníky rozhovorů vtahuje čtenáře do děje a ten pak získává pohled na onemocnění cukrovkou z vícero stran. Velmi názornou a čtivou formou pochopí, co je u většiny diabetiků příčinou onemocnění. Není to jen konstatování energetické nerovnováhy – hodně jídla a málo pohybu, ale autor jde opravdu do hloubky problematiky v celé šíři. Aby to však čtenáře neodradilo, používá různé fígle, aby upoutal jeho pozornost. Náročnější témata vysvětluje pro zvídavého pacienta vícekrát, kniha je doplněna názornými schématy apod. Nechybí ani příběhy konkrétních pacientů, a to nejen vzorových, ale i těch méně disciplinovaných, kteří se blíží běžnému vzorku populace. Autor – lékař s duší psychologa – se snaží namotivovat čtenáře především k trvalé změně životního stylu, mezi kterou patří i občasná plánovaná vybočení. PhDr. Iva Málková STOB

Na počátku třetího tisíciletí člověk ovládl přírodu. Ovládl celý svět, a dokonce vkročil i do vesmíru. A přesto jej dosud trápí nemoci, které sice mají poměrně jednoduché příčiny, ale v konečném stavu jsou již nevyléčitelné. Mezi nejvýznamnější z nich patří právě cukrovka, diabetes mellitus druhého typu. I této nemoci však můžeme uniknout – i když nás to bude přeci jen stát trochu úsilí. Kniha, kterou jste vzali do ruky, má za cíl vysvětlit vám, jaké jsou příčiny cukrovky a co je zapotřebí k tomu, abyste zůstali zdrávi. Tam, kde by pravda byla trochu nepříjemná, a kde proto současné učebnice volí raději příjemnější lež, tam jsme se rozhodli pro pravdivé informace. V případech, kde by informace mohly působit přehnaným dojmem, tak i tam jsme se rozhodli držet pravdy. Snad jediná maličkost potřebuje vysvětlení. Proč knížka vznikla jako rozhovor s Giordanem Brunem? Protože měl stejný sen jako my – a věřím, že i vy. Volně běžet krajinou. Být svobodný a zdravý.

Karel Kubát Litoměřice, 2015

PROLOG Naskoč!

Naskoč!!

Naskoč!!! Když kolem půlnoci půl hodiny resuscitujete ženu, které je asi tak stejně let jako vám, stane se najednou, že začnete nahlas tykat úplně cizímu srdci. A kupodivu vám to samotnému ani lidem okolo nepřipadá zvláštní. Všichni úžasně spolupracují a myslí jen na jedno: Nesmí zemřít! A když pak po chvíli její srdce opravdu začne bít, jste všichni nesmírně šťastní. Povedlo se! Takhle mladá žena přece nesmí zemřít na komplikace cukrovky! Zemřela po osmi hodinách. Podruhé již resuscitace úspěšná nebyla. V takové chvíli může lékař propadnout beznaději. Anebo se může pokusit pomoct ochránit ostatní lidi – aby unikli této zákeřné nemoci. Zkusili jsme druhé řešení… Vážení čtenáři, otevřeli jste knihu, která je určena asi tak 800 000 lidí v České republice. Tolik lidí je totiž u nás ohroženo a po krátké době také postiženo cukrovkou druhého typu. Věříme, že se vám podaří cukrovce uniknout – mimo jiné díky tomu, že si přečtete právě tuto knihu.

9

Dialog první:

Poraďte se s někým, kdo taky vymyslel geniální teorii (Na náměstí Campo de’ Fiori v Římě stojí turista u pomníku a povídá si s nepřítomným Brunem.) Carlo: Dobrý den, mistře. Bruno: Dobrý den. (Chvilka mlčení.) Bruno: Potřeboval jste něco? Carlo: Potřeboval. Chtěl bych lidem vysvětlit něco důležitého, ale mám pocit, že se mi to zatím příliš nedaří. Bruno: A potřebujete se opřít o autoritu, aby lidé začali brát vaše názory vážně, že? Carlo: Možná potřebuji jen poradit… Bruno: To je dobře. Já totiž žádná autorita nejsem. Vždy jsem se opíral pouze Giordano Bruno o logické závěry. A i tak jsem ve svých dle představ ilustrátorky. úvahách nadělal spoustu chyb. Carlo: Ale vymyslel jste geniální teorii. A ta se plně osvědčila. Víme, že Země není placka. Víme, že hvězdy nejsou nahoře nalepené jako hrozinky – jak to tvrdili ti, kteří vás upálili. Vaše myšlenka, že v nekonečném vesmíru je mnoho soustav, podobných naší sluneční 11


soustavě, je přijímána všemi odborníky. Dokonce po vás pojmenovali jeden kráter na Měsíci! Můžete být na sebe hrdý! Bruno: Děkuji! To potěší i po čtyřech stech letech. Carlo: Rozrazil jste vzduch, pronikl oblohou, proletěl mezi hvězdami a překročil hranice světa. Osvobodil jste ducha a poznání lidské, dosud uzavřené v uzoučkém vězení bouřlivé doby! Bruno: Jenže tenkrát, v roce 1600, jsem kazil vžité představy. Vlastně i obchod. Mohl jsem dokonce způsobit, že by lidé zcela přestali jezdit do Říma. Carlo: Jak to? Bruno: Tvrdil jsem, že to, kvůli čemu do Říma jezdí, mají i doma. Že moudrost lidé mohou nalézt v sobě a… Carlo: Aha. Já taky kazím zažité představy. Řeším problém jednoho těžkého a zákeřného onemocnění, cukrovky. Snažím se lidem vysvětlit příčiny cukrovky na základě teorie, která není založena na nedostatku inzulinu. Trochu jsem se odchýlil od oblíbené oficiální verze… Bruno: Pak víte, co vás čeká. Tušíte vůbec, co všechno je v sázce? Carlo: Dneska se už neupaluje. A když mi poradíte, jak správně argumentovat, pak… Bruno: Vy máte těch problémů víc, že? Carlo: Ano. To, že jsem vám podobný. Bruno: To myslíte, že jsem neuměl dobře cizí jazyky? Že jsem neměl rád citování? Že jsem se pohádal, kamkoli jsem přišel? Carlo: Ne, mistře! Bruno: Za mých časů byly latina a italština světovými jazyky. Konflikt v Ženevě, Londýně či Oxfordu jsem neměl, protože mi nerozuměli, ale protože mi rozuměli! A hádky? Jak se chcete vyhnout hádkám, když se pokoušíte tvrdit lidem něco nového, než na co jsou zvyklí? Pokud nemáte sbírku titulů, každý člověk vaše myšlenky odmítne! S křikem a s nadávkami! Někdy jsem se nechal strhnout ke stejnému chování. Komu se to nestane? Carlo: Ne, ne, myslel jsem na vaši schopnost brilantní úvahy, které jste byl schopen na základě velice omezených informací, jež jste tenkrát měl k dispozici. 12

ROZHOVORY O CUKROVCE S GIORDANEM BRUNEM (I DIALOGHI SUL DIABETE CON NOLANUS)

Bruno: A jakou světobornou myšlenku máte vy? Carlo: Záchranu třetiny lidstva.

Každý moudrý a vzdělaný člověk chce předat své zkušenosti a tím lidem pomoci.

Upozornění: V rámečku vždy najdete shrnutí nejdůležitější myšlenky

Dialog druhý:

Diabetes mellitus je problém Bruno: Nepřeháníte trochu? Carlo: Ani v nejmenším. Cukrovkou dnes trpí obrovské množství lidí. Onemocnění je charakterizované vysokou hladinou cukru v krvi. A ta nemocné zabíjí…

Když lékař vidí trpící, chce je ihned zachraňovat.

14


Bruno: Smutné. Ale v čem je problém? Carlo: Léčba byla do nedávné doby založena především na tom, že jsme se snažili podávat nemocným inzulin. Hormon, který snižuje hladiny cukru v krvi nemocných. Bruno: Hormon – to je nějaká chemická látka, že? Carlo: Hormon je látka, kterou si vyrábíme ve svém vlastním organismu v nepatrném množství, a přesto má nesmírně velké účinky. Změní chování celého organismu. Inzulin se vyrábí ve slinivce břišní. Krví je roznesen do celého organismu ke svalům a tukovým buňkám, do mozku i jinam. A vše ovlivní! Bruno: Fantastická látka! Carlo: Lidem se dokonce podařilo inzulin vyrobit. A tak jsme jej mohli začít podávat nemocným. Musí se bohužel píchat, což není zrovna příjemné. Podává se podkožně. Nebo je možné podávat léky, které zvyšují uvolňování vlastního inzulinu ve slinivce břišní… Bruno: A vy chcete, abych se vás teď zeptal, proč je toto řešení nesprávné, že? Carlo: Ano! Bruno: Moc toho o diabetu nevím. Ale předpokládám, že jste mě k takové otázce nalákal s určitým úmyslem. Carlo: Samozřejmě! Vždyť celá ta úvaha je špatně! Naprostá většina nemocných má druhý typ cukrovky. Tito lidé nepotřebují přidávat inzulin! Na začátku onemocnění – a vlastně ještě dlouho po dobu trvání nemoci – většina nemocných přidávat inzulin nepotřebuje! Bruno: Jak to? Carlo: Protože ho mají dostatek! Oni ho mají dokonce zpočátku přebytek! Bruno: Tak proč jim nefunguje? Carlo: Ale funguje. Jen ne ve všech účincích, které by od něj očekávali. Bruno: Nemocným postiženým cukrovkou jejich inzulin nezaručí vše. Tak co tedy zabezpečí? 15


Carlo: Zaručí přesun velkého množství glukózy do buněk. Inzulin zajistí, aby buňky měly dost energie. Aby tvořily tuky a bílkoviny. To kupodivu dokáže zaručit u většiny diabetiků. Bruno: Nejdůležitější děje v organismu se odehrávají v buňkách? Carlo: Přesně tak. Bruno: A co už inzulin u nemocného nedokáže? Carlo: Není schopen snížit hladinu cukru v krvi na přiměřené hodnoty. Bruno: Inzulin nezabezpečí přiměřené hladiny cukru… Carlo: Myslíte, že bychom místo slova cukr mohli používat slova glukóza? Různých druhů cukrů je mnoho. Ten, o kterém zde mluvíme, glukóza, se česky nazývá hroznový cukr či krevní cukr. Název glukóza pochází z vašeho jazyka, tedy z latiny. Zní to poněkud odborněji. Bruno: A onemocnění zvané cukrovka druhého typu… Carlo: Promiňte, že znovu přerušuji. Nebude pro vás jakožto pro Itala jednodušší používat latinský název nemoci, tedy diabetes mellitus? Bruno: Já s tím problém nemám. Glukóza, diabetes, proč ne? Ale aby to přijali i vaši čtenáři! Carlo: Snad mi ta dvě latinská slova prominou. Všichni lékaři je používají. A už před chvilkou mi uteklo označení diabetik, což by česky bylo nejspíše nemocný cukrovkou. Bruno: Onemocnění diabetes mellitus je charakterizováno příliš vysokou hladinou glukózy v krvi. U těchto diabetiků není inzulin schopen udržet dostatečně nízkou hladinu glukózy v krvi. Carlo: Ale zároveň do buněk přechází více glukózy, než kolik potřebují. Bruno: Začátek tohoto problému je v…? Carlo: V ústech. Naši nemocní trpí příliš velkým příjmem jídla. A navíc se poměrně málo pohybují. Proto se jim hromadí glukóza v krvi. Bruno: A místo aby pomáhala, začíná škodit. Carlo: Hromadí se mezi střevem, ze kterého přichází příliš mnoho glukózy, a mezi buňkami, které glukózu nepotřebují, protože jsou přeplněné energeticky bohatými látkami.

16


Objev inzulinu zachránil život milionům lidí. A přinesl obrovské problémy milionům jiných… Bruno: Nevadí vám použít spojení trpět příliš velkým příjmem jídla? Za mých časů lidé umírali spíše hladem než přejedením! Carlo: Časy se změnily. A v tom je ten problém. My lidé jsme se nezměnili. Naše vrozené vlohy – naše genetická výbava není připravena na doby hojnosti a přebytku. Bruno: Trpíte hojností a přebytkem. Zajímavé… Carlo: Když o tom přemýšlím, tak samozřejmě ano, je to divné spojení trpět dostatkem jídla… Ale víte, kolikrát jsem už slyšel: „Ten člověk trpí těžkou cukrovkou.“ Když to slyšíte posté, začnete používat stejná slova. Víte, to, že lidé trpí cukrovkou, je vlastně pravda. Ze začátku jim sice nedělá žádné velké problémy, ale po několika letech, když jim zničí zrak, srdce, ledviny a nohy, pak už nemocní skutečně těžce trpí. Bruno: Zákeřný tichý zabiják… Carlo: Ano, zákeřný tichý zabiják. Pomůžete mi? Bruno: Pokusím se. Také jsem chtěl zachraňovat lidstvo. Carlo: Měl jste neuvěřitelně geniální myšlenky. Ale jak je možné, že jste nezvážil, co vám přinese, když budete tvrdit něco zcela nového? Něco odlišného, než říkali mocní tohoto světa? Jak to, že jste přehlédl nebezpečí, které si přivoláte na svou hlavu? To, že vás upálí? Bruno: Co vám na to mám říci? Že jsem to uvážil? A nedbal? A co vy? Nebylo by pro vás jednodušší zařadit se do šiku oveček a počkat, až i osvědčené autority dospějí k tomu, co vás omylem napadlo již dnes? Carlo: Bylo by to jednodušší, Ale bylo by to zbabělé a nesprávné. Měl byste lidem říkat pravdivé informace, pokud je získáte! Bruno: To je úkol pro odvážného a silného člověka! Carlo: Potřebuji se posílit… (Na chvilku odběhne.) 17

SLADKÝ ŽIVOT *

(DOLCE VITA)

Bruno: Kde jste byl? Carlo: Manželka přišla domů… Bruno: Na to jsem se neptal. Vy moc dobře víte, na co jsem se ptal. Carlo: Dobře! Přinesla čerstvý chleba a bůček. Bruno: Dobré? Carlo: Skvělé. Bruno: Tak jak se můžete divit, že se lidé strašně rádi přejídají? V průběhu posledních dvou set let člověk naprosto změnil své chování. Ale sám má stejné vlastnosti, jako měli jeho předkové v době ledové. Carlo: Já se vůbec nedivím. Naopak. Dobré jídlo je něco tak úžasného… Bruno: … že jen málokdo, kdo se k němu dostane, odolá. Takže, pokud chcete zachraňovat člověka – myslím, že jej budete muset často zachraňovat před ním samotným. A týká se to i vás, Carlo! Carlo: Bohužel je to tak. Bruno: Alespoň si nic nenalháváte. Poslyšte, vy už ale dávno nejste na Campo de’ Fiori, tedy na Náměstí květin v Římě, viďte? Carlo: Teď už ne. Sedím doma u počítače a představuji si, jaké by to bylo s Vámi hovořit. Jestli dovolíte, pozveme později ještě jednoho přítele a také jednoho vzdělaného a přísného učitele. Bruno: Byl jste vůbec na tom náměstí? Carlo: Byl jsem tam. S přáteli. A když jsem se vrátil, dali mi jiní přátelé vaši knihu. Dialogy. A tak mě napadlo… Bruno: Všiml jsem si, že opisujete. Proč jste si ale nezvolil někoho úspěšnějšího? Někoho, kdo vymyslel něco většího než já? Carlo: Popisujete vesmír. Já chci dělat něco pro zdraví lidí. Připadá mi, že obě záležitosti jsou poměrně významné. Bruno: Tak znovu. Co je příčinou cukrovky?

18


Problém vznikne ve chvíli, kdy lékař-učitel zjistí, že to, co ničilo jeho žáky, byl jeho vysoce logický a vyčerpávající výklad.

Co je důležitější? Nekonečný vesmír, nebo to, abychom se i zítra ráno probudili živí a zdraví? Nejspíš obojí stejně…

Dialog třetí:

Typy cukrovky a myš v autě Carlo: Neexistuje pouze jedna cukrovka, ale máme mnoho typů poměrně odlišných onemocnění, které jsou shrnovány pod již zmíněný název diabetes mellitus. Bruno: A nejdůležitější jsou pak zřejmě dva typy, které se od sebe liší jako den a noc, že? Carlo: Přesně tak. Bruno: To jsem mohl tušit. Jaký je ten první typ? Carlo: To je právě ten problém. Existuje diabetes, který je způsoben nedostatkem inzulinu. Označujeme jej DM 1. typu. Je to onemocnění, u kterého organismus náhle zničí své vlastní buňky, jež vyrábějí inzulin. Bruno: Buňky… Carlo: … označované jako beta buňky… Bruno: … jsou zničeny, a proto nemohou vytvářet inzulin. Carlo: Ano. Nemocní po krátké době nemají prakticky žádný inzulin, který by umožnil přestup glukózy z krve do svalu nebo tukových buněk. V jejich krvi je přebytek glukózy a jejich buňky naopak trpí těžkým hladověním. Bruno: U těchto nemocných je podávání inzulinu nutné? Carlo: Naprosto nezbytné. Pokud by nedostávali inzulin, během krátké doby by zemřeli. Bruno: Neodvratně? 20


Carlo: Neodvratně. Bruno: Pak je tedy nutné léčit inzulinem. Carlo: Ano – ale jen pacienty, kteří skutečně mají nedostatek inzulinu. A těch je málo. Jsou to jen nemocní s prvním typem diabetu, DM 1. typu. Bruno: A co ti ostatní? Carlo: Naprostá většina ostatních diabetiků má zcela jiný typ poruchy. A to druhý typ, DM 2. typu. Bruno: Říkal jste, že druhý typ se liší od prvního typu jako den a noc. Carlo: Tak. Bruno: První typ je způsoben nedostatkem inzulinu. Carlo: A druhý typ ne. Pod názvem cukrovka se skrývá mnoho naprosto odlišných chorob.

Stín moderního člověka naznačující, že mu hrozí cukrovka.

21


Bruno: I ti druzí ale mají příliš vysokou hladinu cukru v krvi. I přesto, že mají dostatek inzulinu. Carlo: Přebytek… Bruno: Přebytek, jste říkal. Moc cukru v krvi. A přebytek inzulinu! Carlo: Pak už je jediná možná příčina. A to že nemocní… Bruno: … moc jedí. Ale to už jste přeci taky před chvilkou říkal. Carlo: A vy jste si to už zapamatoval? Neuvěřitelné! Bruno: To se tak liším od jiných lidí? Carlo: Vždyť říkám: neuvěřitelné. Vy jste si to ihned zapamatoval! Většině lidí to lékaři opakují desetkrát, dvacetkrát. A oni to stejně neslyší. Bruno: Tak dál. Carlo: Současní lidé jedí tolik, že jim přebytek jídla poškozuje jejich regulační systémy. Systémy, které upravují látkovou výměnu, metabolismus. Bruno: Lidé se změní. Carlo: Ztloustnou nebo – vyjádřeme to trochu méně urážlivě – přiberou. Stanou se obézní. Buňky mají přecpané energeticky bohatými látkami. Vyrábějí více inzulinu než zdraví lidé. A přesto se v jejich krvi začne hromadit více a více glukózy. Svým špatným životním stylem si dnes poškozujeme regulační systémy. Bruno: Dlouhodobá koupel v koncentrovaném roztoku cukru není nic dobrého, protože… Carlo: … zničí všechny cévy a nervy v organismu. Glukóza se spojuje s jinými chemickými látkami v krvi a výsledné produkty jsou poměrně jedovaté. Bruno: Přebytek, který člověka zabije. Ale to se nestane všem tlustým. Nebo stane? 22


Carlo: Přesně nevím. Budu vzpomínat. Kolik jsem viděl tlustých lidí, kteří ani ve vysokém věku nedostali cukrovku? Určitě nějací existují… Nevzpomínám si… Ale myslím, že asi existují. Bruno: A vysvětlení hledáte v dědičnosti? Carlo: Jistě. Když existují lidé, kteří jsou schopni snášet horko nebo zimu díky dobrým genům od svých rodičů, proč by neexistovali lidé, kteří by mohli snášet přejídání, aniž by se u nich vyvinula porucha metabolismu cukrů? Bruno: Co vám o tom říkal tatínek? Carlo: Že tlustý člověk nemá problémy, dokud se pohybuje. Dokud namáhá své svaly, je hladina jeho cukru přijatelná. Ale běda, když se zastaví. Bruno: Moudrý muž. Je obézní? Carlo: Není. Jezdí na kole do kopců, pracuje na zahradě. A to už je mu opravdu mnoho let. Bruno: Je moudřejší než vy – soudě dle vašeho vzezření. Carlo: Mám moc práce! Na sport mi nezbývá čas! Trošku jsem přibral, já vím… Bruno: Jak chcete zachraňovat lidstvo, když se sám přejídáte? Carlo: Moje chyba, vím. Ale nepřejídám se moc často. A jsou dokonce dny, kdy téměř nejím. Bruno: Ale to jen proto, že si občas nezajistíte jídlo, že? Carlo: Některé naše chyby mají dobré následky. I zapomětlivost… Bruno: Proč jste vlastně tuto knihu nezačal prvním typem diabetu? Zdálo by se mi to vhodnější. Určitě to ostatní autoři dělají! Carlo: Ano, dělají. Přesně popíšou způsoby, jakým se v organismu ovlivňuje výroba inzulinu, uvolňování inzulinu, a to jednak uvolňování inzulinu nalačno, jednak uvolňování inzulinu po jídle. Přidají popis vzniku z pre-pro-inzulinu, přesné křivky hladin inzulinu, jeho molekulární stavbu… Bruno: Zatím to vypadá dobře! Carlo: Těsně před koncem knihy je věta, že existuje ještě druhý typ. A že devadesát procent nemocných má tento druhý typ. 23


Bruno: Aha. To je tedy nepříjemná komplikace. Souhlasím s vámi, že by bylo vhodné říci více o typu, který má devět nemocných z deseti, než o typu, který je vzácný. Proč autoři knih o cukrovce nehovoří rádi o druhém typu? Podle starých moudrých lékařů jsme chráněni před vznikem cukrovky, dokud se dostatečně pohybujeme. Tak, jak to dělali naši předkové. Carlo: Protože druhý typ tak trochu nezapadá do představ, které si udělali, když se naučili, že diabetes je způsoben nedostatkem inzulinu. Bruno: Představy? Jak se jmenuje věda, která pojednává o cukrovce? Carlo: Diabetologie. Bruno: A vám připadá, že přesnější název by byl inzulinologie, viďte? Carlo: Vzhledem k myšlení většiny lékařů dnes – ano. Inzulinologie. To je současný trend. Bruno: A podle vás tato teorie nevyhovuje devadesáti procentům pacientů. Carlo: Nevyhovuje. V určitém okamžiku dojdete k názoru, že by diabetologie neměla být o inzulinu, ale spíše by se mělo jednat o nauku o komplikacích obezity, nebo ještě přesněji – o „vědu o problémech, které člověku přinesly vymoženosti moderní doby“.

Představte si absurdní situaci: hlodavci by přestali běhat po svých a jezdili by autem, lidé by naopak chodili pěšky. V tu chvíli by cukrovka přestala být nemocí lidí a stala by se hrozbou pro myši.

24


Bruno: A co by měl dělat lékař? Carlo: Lékař by měl být rádce, vlídný průvodce, který vám dokáže ukázat správnou cestu ke zdraví. Bruno: Dobře. Povězte mi tedy, co uděláte, když vám v nemocnici nahlásí u nějakého pacienta vysokou hladinu glukózy?

Preparáty inzulinu jsou dnes již tak dokonalé, že se všichni učíme, jak je správně aplikovat, ale už nás nenapadne pochybovat o tom, zda jsou vůbec nutné. Zda jsou pro nemocného přínosem.

Dialog čtvrtý:

Inzulin všem! Carlo: Řeknu jim, kolik mají přidat inzulinu. Bruno: Tak vidíte! I vy jim ho dáváte! Carlo: To je ale zcela jiná situace! Bruno: Jak jiná? Carlo: Když už někdo má zničené své regulační mechanismy, nezbývá než mu přidat inzulin. Bruno: Nelžete si tak trochu sám sobě? Carlo: Lidé mají rádi jednoduchá a rychlá řešení… Bruno: … která zapadají do systému jejich představ. Vy tvrdíte, že lidé mají cukrovku druhého typu proto, že se přejídají. Ale sám, pokud se dozvíte, že má někdo vysokou hladinu glukózy, tak mu necháte píchnout inzulin! Carlo: Většinou ano. Máte pravdu! Hm… Vidíte… Ale také jsem už opakovaně inzulin nepodal. Bruno: Kdy tomu tak bylo? Carlo: Například jsem nedal inzulin člověku, který neměl cukrovku, ale ve vzorku krve mu našli šestkrát vyšší hladinu glukózy. Bruno: Tím se pyšníte? Carlo: A mám čím. Bylo mi to divné, a tak jsem se šel na toho pacienta podívat, a to by vás nenapadlo, co jsem našel! Bruno: Že někdo odebral krev z té samé žíly, do které kapala infuze glukózy? 26


Carlo: Aha, tak napadlo… Ale já byl tenkrát na to hrdý. (Pauza.) Bruno: Takže dáváte všem inzulin? Carlo: Těm, kteří mají extrémně vysoké hladiny glukózy, ho samozřejmě dávám. Ale pokud mají jen lehce vyšší hladinu, a to krátkodobě, pak ne. Také záleží na tom, zda jsou pacienti po jídle, nebo zda hladověli. Bruno: Co jiného můžete udělat než nechat připíchnout inzulin? Carlo: Někdy mě příliš velké kolísání hladiny glukózy donutí k tomu, že požádám nemocné, aby mi ukázali, co mají v nočním stolku. Dnešní lékaři obvykle používají jediný způsob úpravy vysoké hladiny cukru – podávají více inzulinu. To ale není vždy správné řešení… Bruno: A tam mají jídlo, které není vůbec vhodné, viďte? Carlo: Většinou tam najdete neuvěřitelné zásoby. A pak už hodnotíte výsledky daného pacienta jinak. Bruno: Vy máte různá kritéria pro různé situace? Carlo: Jistě. Nalačno nemá mít úplně zdravý člověk vyšší hladinu než 5,6, ale po jídle se zvyšuje hladina až k 7,7 milimol na litr. Bruno: A kdy už člověka „obviníte“, že má cukrovku? Carlo: Pokud má nalačno více než 7 a po jídle více než 11,1. Bruno: U nemocných s těžkým diabetem dáváte automaticky inzulin. A přitom zde přicházíte s myšlenkou, že je nutno léčit cukrovku jiným způsobem. Pak tedy nemluvíte o těch, kteří jsou v posledním stadiu diabetu, že? Carlo: Přesně tak. Lidé, které bych chtěl ochránit před cukrovkou, ještě nemají konečné stadium nemoci. Nemají extrémně vysokou hladinu glykemie. Bruno: Vaše teorie o správné léčbě diabetu se tedy týká těch, kterým teprve toto onemocnění hrozí? 27


Carlo: Jsou to lidé, kteří mají za obvyklých podmínek jen lehce zvýšené hladiny cukru. Bruno: Ale ještě to nejsou diabetici. Carlo: Ne. Tito lidé jsou teprve na čekací listině pro chorobu nazvanou diabetes mellitus. Tito ohrožení jsou pro nás nejdůležitější. Jejich problém se vědecky nazývá prediabetes, což označuje „těsně před cukrovkou“. Dodejme, že se jedná o „něco špatného, co je těsně před cukrovkou“. Bruno: Takový člověk ještě ale neví, že má velký problém. Carlo: Neví. A v dnešní době se o sebe nestará ani on sám, ani jej nezachraňují žádní zdravotníci. Bruno: Pomáhat by mu začali, až když by bylo jasné, že je nemocný. Ale nikdo si nic nenechá vnucovat, dokud nemá pocit, že to sám potřebuje. Natož, aby za to platil. Carlo: Ale ne, u nás je zdravotnictví zadarmo. Vlastně ne, je placené z daní. Někteří lidé platí pojišťovně daně a z těchto prostředků mají všichni lidé nárok na zdravotní péči. Na jednoho člověka dáváme asi tak polovinu finančních zdrojů oproti našim západním sousedům, tudíž to nemůže být ta nejlepší péče, ale pořád je díky snaze řady zdravotníků dost dobrá. Zadarmo mají lidé i prevenci – předcházení nemoci. Bruno: Tím hůř. Toho, o čem si lidé myslí, že mají zadarmo, si málokdy považují. Počítejte s tím, že s prevencí neuspějete… Carlo: Ale tady se jedná o závod s časem! Včasné řešení hrozícího problému, prevence... Bruno: Vy opravdu věříte na prevenci? Diabetes druhého typu je onemocnění, které buď začneme řešit včas, anebo jen sledujeme neodvratnou katastrofu. Carlo: Věřím. V případě cukrovky je úspěšné řešení možné jen na začátku! Dokud ještě máte zachovány svoje orgány. Pokud se člo28


věk již stal diabetikem druhého typu a má proto svoje regulační systémy zničené, pak je na skutečnou léčbu opravdu pozdě. Bruno: A vy mu dáte berličku. Inzulin. Carlo: A já i každý jiný lékař už u něj můžeme jen snižovat příliš vysokou hladinu glykemie. A to velice často už jen a jen inzulinem. A asi to v tuto chvíli je to jediné správné řešení. Bruno: Vysoká hladina cukru by člověka poškodila. Carlo: Dlouhodobá vysoká hladina glukózy v krvi by zcela zničila vše v jeho organismu! Bruno: Takže nezbývá než zvýšit hladiny inzulinu? Carlo: Donedávna jsme neměli moc jiných možností než podkožní inzulin nebo léky, které zvyšovaly uvolňování inzulinu. Bruno: Myslíte si, že na léčbu dokonaných diabetiků je už pozdě. Vy byste chtěl léčit lidi dříve, než onemocní diabetem. Carlo: V podstatě ano. Chtěl bych, aby si zdraví lidé včas uvědomili rizika a aby včas změnili to, co je nutné změnit. Bruno: A kdo především by neměl zapomínat na riziko vzniku cukrovky? Ten, kdo měl nemocného otce či bratra nebo nemocnou matku či sestru? Carlo: Přesně ten. Jestliže měla vaše maminka problémy, je dost pravděpodobné, že vlohy, které vám předala, vás ohrožují. Bruno: Ale není předána samotná nemoc! Je předána jen vrozená vloha, jak tvrdíte. Carlo: Jenom vloha. A ta dokonce v minulosti nemusela být ani nijak nevýhodná.

V minulosti měli lidé dostatek pohybu. Nikomu nehrozilo přejídání.

29


Můžeme mít vrozené sklony pro vznik diabetu 2. typu, a přesto nemusíme onemocnět. Bruno: Zlepšovala schopnost tvořit zásoby? Carlo: A tím zachránila své nositele před smrtí hladem. Bruno: Dobrodiní pro chudé, prokletí pro bohaté. Pokud je dědičná jen vloha, ne samotná nemoc, pak lidé nemusí vůbec onemocnět. A mohou se plně uzdravit. Carlo: Sám jste to řekl! Bruno: Můžete to dokázat? Existují lidé, kteří by dokázali této chorobě utéct? Carlo: Mám přítele, kterého bych vám rád představil.

MUDr. Karel Kubát SLADKÝ ŽIVOT. (DOLCE VITA) ROZHOVORY O CUKROVCE S GIORDANEM BRUNEM (I dialoghi sul diabete con Nolanus)

Recommend Documents