MĚSTA VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

MĚSTO VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

KONCEPCE PREVENCE MĚSTA VALAŠSKÉ NA LÉTA 2009

KRIMINALITY MEZIŘÍČÍ – 2011

V Vaallaaššsskkéé M Meezziiřřííččíí,, 1199.. ssrrppnnaa 22000088

ZZpprraaccoovvaatteelléé:: JJaann C Caam mffrrllaa,, M Moonniikkaa ŠŠeevvččííkkoovváá

OBSAH I.

ÚVOD ...................................................................................................................................... 3

II.

ZÁKLADNÍ POJMY

4

2.1. Počátky současné preventivní politiky 2.2. Vymezení pojmů 2.2.1 Preventivní politika 2.2.2 Prevence kriminality 2.2.3 Objekty prevence kriminality 2.3. Struktura prevence kriminality 2.3.1 Sociální prevence 2.3.2 Situační prevence 2.3.3 Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů 2.4 Úroveň preventivních aktivit 2.4.1 Primární prevence 2.4.2 Sekundární prevence 2.4.1 Terciální prevence 2.5 Způsob organizování prevence kriminality v ČR 2.5.1 Na mezirezortní úrovni 2.5.2 Na rezortní úrovni 5.2.3 Na místní úrovni

4 5 5 5 5 6 6 6 6 7 7 7 7 8 8 8 8

III.

VÝCHODISKA PREVENCE KRIMINALITY MĚSTA VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ …………10 3.1. Údaje o trestné činnosti v ČR 3.2. Trestné činy a přestupky v krajích ČR 3.3. Pachatelé trestných činů 3.4. Oběti trestné činnosti 3.5. Postoje veřejnosti k problematice bezpečnosti a prevence kriminality 3.6. Vnímání pocitu bezpečnosti občany města Valašské Meziříčí 3.7. Zkušenosti z realizace předchozích strategií prevence kriminality v ČR 3.8. Zahraniční zkušenosti

10 10 11 12 13 14 15 16

IV.

STANOVENÍ PRIORIT ………………………………………………………………………17

V.

STRATEGIE A CÍLE …………………………………………………………………………19 5.1.Strategie prevence 5.1.1. Dlouhodobá strategie 5.1.2. Střednědobá strategie 5.1.3. Krátkodobá strategie 5.2.Cíle preventivního působení 5.2.1. Obecné cíle 5.2.2. Specifické cíle

20 20 20 21 22 22 22

POUŽITÉ ZDROJE ……………………………………………………………………………26

2

I. ÚVOD

Vláda České republiky Usnesením ze dne 15.10.2007 č. 1150 schválila Strategii prevence kriminality na léta 2008 až 2011 obsaženou v čl. III. materiálu č.j. 1466/07 (dále jen „Strategie PK“). Systém prevence kriminality je v ní nově rozdělen na tři úrovně: republikovou, krajskou a městskou. Úkolem krajské úrovně prevence kriminality je přenesení preventivní politiky státu na úroveň kraje. Nástrojem toho jsou krajské programy prevence kriminality (dále jen krajské programy), které budou zaměřeny na koncepční řešení problematiky preventivního působení. Kraj plánuje preventivní aktivity na svém území a v obcích do 25 tisíc obyvatel. Města nad 25 tis. obyvatel budou řazena do tzv. městské úrovně prevence kriminality, kterou zabezpečuje Ministerstvo vnitra ČR (dále jen MV) ve spolupráci s kraji. Tato města jsou zařazena do městské úrovně na základě jejich rozhodnutí. Pokud města nevstoupí do této úrovně, jsou zařazena do krajské úrovně řešení prevence kriminality. Zastupitelstvo

města

Valašské

Meziříčí

svým

usnesením

dne

15.1.2008

schválilo program prevence na rok 2008. Následně dne 24. 1. 2008 schválilo zřízení funkce manažer prevence kriminality s předpokládaným nástupem dne 1. 2. 2008, organizačně začleněného do struktury Městské policie ve Valašském Meziříčí. Zařadilo se tak do seznamu měst, které mohou následně čerpat finanční prostředky na program prevence kriminality. V této souvislosti je potřeba splnit podmínky nastavené Strategií PK. Mezi hlavní podmínky patří vypracovat střednědobý rozvojový dokument - strategii prevence kriminality města Valašské Meziříčí na období 2009 – 2011 a vytvořit podmínky pro přípravu a realizaci programu. Ministerstvo vnitra vydalo v dubnu 2008 Doporučení k tvorbě prevence kriminality měst na léta 2009 až 2011. Na základě tohoto doporučujícího dokumentu tato koncepce vychází z analýza kriminality, sociálně demografické analýzy a institucionální analýzy města Valašské Meziříčí. Samotná koncepce prevence kriminality představuje střednědobý strategický dokument města v oblasti řešení problematiky prevence kriminality na období 2009 – 2011. Do tvorby a Strategie prevence kriminality města Valašské Meziříčí byla zapojena pracovní skupina pro prevenci kriminality složená ze zástupců institucí působících v oblasti sociální prevence a prevence kriminality.

3

II. ZÁKLADNÍ POJMY Kriminalitu lze chápat jako nejextrémnější článek sociální patologie. Její zdroje spočívají v oblasti sociální a situační. V souvislosti s faktory sociálními hovoříme o příčinách a v souvislosti se situačními o příležitostech. Eliminace sociálních příčin je předmětem širokého pojetí sociální politiky (výchova, vzdělávání, osvěta, sociální zabezpečení, trh práce atp., ale také trestní politika), zatímco situační aspekty spočívají v eliminaci příležitostí k páchání trestné činnosti.

2.1 Počátky současné preventivní politiky Oproti poměrně nedávné minulosti, kdy byla preventivní teorie spojována zejména s tzv. tradiční kriminalitou (majetkovou, násilnou a mravnostní), se její současné pojetí významně rozšiřuje. V rámci politických strategií, výzkumné činnosti i praktických opatření se zabývá eliminací sociálních příčin, které potencují šíření kriminální infekce mezi ohroženými sociálními skupinami populace. V České republice byly institucionální podmínky pro rozvoj preventivní politiky vytvořeny v roce 1993, kdy byl usnesením vlády při Ministerstvu vnitra zřízen meziresortní koordinační a metodický orgán - Republikový výbor pro prevenci kriminality (dále jen “Republikový výbor”). Členy Republikového výboru jsou Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo obrany, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Nejvyšší státní zastupitelství, Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky a Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Předsedou Republikového výboru je ministr vnitra a výkonným místopředsedou je jeho první náměstek, do jehož gesce spadá oblast veřejného pořádku a bezpečnosti. Úkoly související s činností sekretariátu Republikového výboru plní odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra. Předmětem činnosti Republikového výboru je vytváření preventivní politiky vlády České republiky na meziresortní úrovni a podpora její realizace na úrovni místní. Rozhoduje i o přidělování finančních prostředků na projekty vytvářené v rámci jednotlivých preventivních programů Republikového výboru.

4

2.2 Vymezení pojmů 2.2.1 Preventivní politika

Představuje ofenzivní strategii kontroly kriminality, jež spoléhá především na nerepresivní prostředky. Zabývá se eliminací sociálně patologických jevů a snižováním motivů a příležitostí k páchání trestných činů. Sociálně patologické jevy lze označit za „nemoci společnosti“, které ohrožují její základy, narušují její právní i obyčejové normy a zasahují prakticky do všech oblastí života. Nejmarkantnějšími sociálně patologickými jevy, které současnou společnost nejvíce zatěžují, jsou drogová závislost, kriminalita a jevy s nimi související. Jednotlivé negativní jevy jsou spolu úzce provázány a často se navzájem prolínají, jeden podmiňuje vznik druhého. Okruh subjektů preventivní politiky zahrnuje mimo orgány činné v trestním řízení - systém justice, policie, státní zastupitelství, soudy a vězeňství (které ovšem nehrají hlavní roli), i další instituce - např. nerepresivní orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů, církve, podnikatelské subjekty a jednotlivé občany. Prevence kriminality je vedle represe součástí trestní politiky.

2.2.2 Prevence kriminality

Zahrnuje soubor nerepresivních opatření, tedy veškeré aktivity vyvíjené státními, veřejnoprávními i soukromoprávními subjekty směřující k předcházení páchání kriminality a snižování obav z ní. Patří sem opatření, jejichž cílem či důsledkem je zmenšování rozsahu a závažnosti kriminality a jejích následků, ať již prostřednictvím omezení kriminogenních příležitostí, nebo působením na potenciální pachatele a oběti trestných činů. Jedná se o opatření sociální prevence, situační prevence, včetně informování veřejnosti o možnostech ochrany před trestnou činností a pomoci obětem trestných činů. Prevence kriminality úzce souvisí s prevencí dalších sociálně patologických jevů, z nichž k nejzávažnějším patří nejrůznější formy závislostí. Je známou skutečností, že jednodušší a levnější je sociálně patologickým jevům předcházet než následně se snažit napravovat vzniklé škody.

2.2.3 Objekty prevence kriminality •

kriminogenní faktory - sociální prostředí, příčiny a podmínky kriminality,

•

potenciální či skuteční pachatelé trestné činnosti,

•

potenciální či skutečné oběti trestných činů.

5

2.3 Struktura prevence kriminality 2.3.1 Sociální prevence

Představuje aktivity ovlivňující proces socializace a sociální integrace a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou považovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti. Úkolem sociální prevence tedy není sociálně patologické jevy vymýtit, nýbrž dostat je pod kontrolu, regulovat, pokusit se zamezit jejich vzniku a předcházet jejich rozšíření do dosud nezasažených vrstev společnosti. Usiluje tedy svými projekty u jedince o internalizaci potřeby stát se „řádným občanem“ a odmítání delikventních a asociálních vzorců chování. Vzhledem k charakteru sociální prevence je obtížné tyto veličiny statisticky měřit či ekonomicky hodnotit.

2.3.2 Situační prevence

Staví na zkušenosti, že určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností. Prostřednictvím opatření režimové, fyzické a technické ochrany se snaží kriminogenní podmínky minimalizovat. Nejefektivněji působí při omezování majetkové trestné činnosti. Úspěšnost situační prevence je vysoká, je však podmíněna adekvátní volbou opatření a finančními a personálními prostředky do ní vložených. Těžiště odpovědnosti za opatření situační prevence nesou především občané a obce a v rámci vymezených kompetencí i Ministerstvo vnitra, respektive Policie ČR. 2.3.3 Prevence viktimnosti 1 a pomoc obětem trestných činů

Je založena na konceptech bezpečného chování, diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohrožených osob. V praxi se jedná o skupinové i individuální zdravotní, psychologické a právní poradenství, trénink v obranných strategiích a propagaci technických možností ochrany před trestnou činností. Užívá metody sociální i situační prevence, a to podle míry ohrožení na primární, sekundární i terciární úrovni.

1

VIKTIMNOST – DISPONOVANOST ČLOVĚKA STÁT SE OBĚTÍ

6

2.4 Úrovně preventivních aktivit Prevence je nejčastěji členěna z hlediska adresátů nebo obsahu. Uváděný systém vychází z adresátů, respektive cílových skupin, na které je prevence orientována. Sociální a situační přístupy se vzájemně doplňují v primární, sekundární a terciární prevenci.

2.4.1 Primární prevence

Zahrnuje především výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity zaměřené zejména na nejširší veřejnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování zejména děti a mládeže, která není zasažena negativními jevy (využívání volného času, možnosti sportovního vyžití). Těžiště primární prevence spočívá v rodinách, ve školách a v lokálních společenstvích.

2.4.2 Sekundární prevence

Zabývá se rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli nebo oběťmi trestné činnosti (specializovaná sociální péče), na sociálně patologické jevy (např. drogové a alkoholové závislosti, záškoláctví, gamblerství2, povalečství, vandalismus, interetnické konflikty, dlouhodobá nezaměstnanost) a příčiny kriminogenních situací. Jsou to zejména členové rodin s nízkou sociokulturní úrovní, děti a mladiství trávící svůj čas bez dozoru a smysluplné náplně na ulici, členové skupin vyznačujících se negativistickým a agresivním přístupem k okolí, experimentátoři s drogami a další.

2.4.3 Terciární prevence Je tzv. prevence následná, spočívá v resocializaci3 kriminálně narušených osob (pracovní uplatnění vč. rekvalifikace, sociální a rodinné poradenství, pomoc při získávání bydlení apod.). Jejím cílem je udržet dosažené výsledky předchozích intervencí a rekonstrukce nefunkčního sociálního prostředí. Snaží se předcházet recidivě a prohlubování

2 3

GAMBLERSTVÍ – PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ. RESOCIALIZACE - ZNOVUUVEDENÍ DO SPOLEČNOSTI.

7

sociální dezintegrace lidí, kteří již vykazují poruchy sociálních procesů a sociálních institutů. Zvláštní důraz je přitom kladen na předcházení recidivy trestné činnosti. Odpovědnost za oblast primární a sociální prevence spadá do působnosti rodiny, obce a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Sekundární a terciární prevence je s ohledem na odbornou náročnost jednotlivých aktivit záležitostí resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a v některých souvislostech i Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zdravotnictví. Ve specifické části populace působí i Ministerstvo obrany.

2.5 Způsob organizování prevence kriminality v ČR V České republice je prevence kriminality organizována na třech úrovních:

2.5.1 Na meziresortní úrovni

Těžiště meziresortní spolupráce spočívá ve vytváření preventivní politiky vlády ve vztahu k tradiční (obecné) kriminalitě a koordinace preventivních činností jednotlivých resortů zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality a podněcování aktivit nových.

2.5.2 Na resortní úrovni

Programy prevence kriminality vycházejí z věcné působnosti jednotlivých ministerstev, obohacují jejich běžné činnosti o nové prvky a přístupy a ovlivňují tvorbu příslušné legislativy.

2.5.3 Na místní úrovni

Jsou do ní zapojeny orgány veřejné správy, policie, nevládní organizace a další instituce působící v obcích. Podstatou systému prevence kriminality na místní úrovni je optimální rozložení působnosti v oblastech sociální a situační prevence s ohledem na místní situaci, potřeby i možnosti.

8

Z hlediska účinnosti jsou nejefektivnější programy prevence kriminality na místní úrovni. Představují systém metodické, koncepční a finanční podpory ze strany ústředních orgánů státní správy a samosprávy a podpory vzniku programů prevence kriminality ve městech a obcích zatížených vysokou mírou kriminality a dalšími kriminálně rizikovými jevy. Podstatou těchto programů je součinnost orgánů státní správy, samosprávy, policie a nestátních neziskových organizací. Záběr programu je podmíněn místní situací v oblasti vývoje sociálně patologických jevů, potřebami, zájmem a schopnostmi lidí a finančními prostředky. Za realizaci programů prevence kriminality nesou odpovědnost obecní zastupitelstva.

Město Valašské Meziříčí přijímá prostřednictvím svého programu prevence kriminality taková opatření, která jsou cestou ke snížení kriminality ve všech uvedených oblastech. Současně si uvědomuje, že efektivních opatření je možné dosáhnout pouze dlouhodobým úsilím a spoluprací státních orgánů i nestátních subjektů, stejně jako širokých vrstev společnosti.

9

III. VÝCHODISKA PREVENCE KRIMINALITY MĚSTA VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Základními východisky pro tvorbu Strategie prevence kriminality na léta 2008 až 2011 jsou: •

Analýza kriminality města Valašské Meziříčí,

•

sociálně demografická analýza města Valašské Meziříčí,

•

institucionální analýza města Valašské Meziříčí,

•

zkušenosti z realizace předchozích strategií prevence kriminality v ČR,

•

zahraniční zkušenosti a doporučení pro oblast prevence.

3.1 Údaje o trestné činnosti v ČR Dlouhodobě v České republice dochází ke snižování počtu zjištěných trestných činů. Výjimkou byl rok 2007, kdy byl zaznamenán meziroční nárůst trestné činnosti o 6,3%. Tento skokový nárůst je do značné míry způsoben novelizací trestního zákona, kdy došlo k překvalifikování přestupků – řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a řízení pod vlivem alkoholu na trestný čin. V roce 2006 byl jejich počet nejnižší od roku 1993. V roce 2006 poklesl počet hospodářských, majetkových, násilných i mravnostních trestných činů. Spolu s poklesem kriminality došlo i k meziročnímu poklesu škody způsobené trestnou činností o 44 % (v roce 2006 24 miliard korun). Uváděná meziroční srovnání se týkají let 2005 a 2006. V rámci majetkové kriminality nadále dominují krádeže vloupáním do rodinných domků, do víkendových chat a do bytů a u krádeží prostých převládají krádeže věcí z automobilů, krádeže automobilů a krádeže kapesní. Přes trend snižování majetkové trestné činnosti pokračoval nárůst kapesních krádeží. Počet zjištěných trestných činů proti majetku poklesl o 10 %. Podíl jednotlivých trestných činů zůstává neměnný – převažují úvěrové podvody, neoprávněná držení platební karty, podvody a zpronevěry. Pachatelé předkládají žádosti s nepravou identitou klienta, padělaná potvrzení o výši příjmů od svého zaměstnavatele, padělané nebo pozměněné platební nástroje. V oblasti násilné kriminality došlo k poklesu zjištěných úmyslných ublížení na zdraví, vydírání, loupeží i loupeží na finančních institucích a došlo k mírnému zvýšení trestných činů 10

loupeží na benzinových čerpadlech a tzv. pouličních loupeží. Většina pouličních loupeží je spáchána na osamělých osobách, které se pohybují v noční, ale i v denní době na málo frekventovaných místech. Pachatelé 40,4 % násilné kriminality se rekrutují z řad recidivistů. Zdroje: Zprávy o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2005, 2006 a 2007.

Setrvalý pokles počtu evidovaných trestných činů a výše způsobených škod lze vysvětlit jednak změnami, které jsou zaváděny do stylu práce Police ČR, ale také dlouhodobě realizovanými preventivními opatřeními, která byla během minulých dvanácti let uskutečňována ve 234 městech České republiky. Přitom výše finančních prostředků vynaložených na oblast prevence představuje necelá 0,3 % výše způsobených škod v roce 2006.

3.2 Trestné činy a přestupky v krajích ČR

Z hlediska absolutních hodnot bylo v roce 2006 spácháno nejvíce trestných činů na území hlavního města Prahy s 27 % (89 618 trestných činů). Na území Prahy kulminovala trestná činnost v roce 1999. Od tohoto roku, s výjimkou roku 2002, je v Praze zaznamenán trvalý pokles kriminality. Přesto majetková kriminalita v Praze představuje 32 % z celkového počtu v ČR a např. krádeže motorových vozidel představují 40 % z celkového počtu v ČR. Následují kraje Středočeský (37 188), Moravskoslezský (36 993), Ústecký a Jihomoravský, dále kraje Jihočeský, Liberecký a Olomoucký, Plzeňský a Královéhradecký. Nejnižší kriminalitou (do 10 tisíc trestných činů za rok 2006) jsou zatíženy kraje Vysočina, Karlovarský, Pardubický a Zlínský. Srovnáme-li pořadí krajů po přepočtu trestných činů na 10 tisíc obyvatel, zůstává na prvním místě Praha (758 trestných činů), na kterou připadá téměř dvojnásobný počet trestných činů oproti dalším nejvíce zatíženým krajům – Ústeckému (399), Libereckému (344), Středočeskému (321) a Karlovarskému (312). U Karlovarského kraje se evidujeme výrazný rozdíl z hlediska absolutního počtu trestných činů a trestných činů v přepočtu na 10 tis. obyvatel - 13. místo v počtu zjištěných trestných činů, ale 5. místo v přepočtu na 10 tis. obyvatel. Z hlediska míry přestupků zjistili příslušníci pořádkové služby policie ČR v roce 2006 celkem 868 198 přestupků podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, z toho na úseku proti

11

majetku 172 974 a na úseku veřejného pořádku a občanského soužití 97 626. Obecní policie řešila 1 775 705 přestupků (z tohoto počtu se jednalo o 78 % přestupků v dopravě). Zdroje: Zprávy o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2005 a 2006.

3.3 Pachatelé trestných činů Počet pachatelů a počet objasněných trestných činů v roce 2006 stagnoval. Tato stagnace je však provázena mírným zvýšením počtu recidivistů a počtu pachatelů - cizinců. Z hlediska věku převažuje ve struktuře pachatelů kategorie 20-30 let s podílem 34,6 %, na druhém místě je věková skupina 30-40 let a třetí místo zaujímá věková skupina 40-60 let. Z hlediska možné nápravy pachatele a potřebnosti zajištění rychlé, kvalitní a individuální péče je důležitá věková skupina dětí. Děti do 18 let se podílejí v porovnání se všemi pachateli na páchání trestné činnosti 7 %, což je přibližně stejně jako u skupiny mladých dospělých (18-20 let). Pachatelé senioři nad 60 let tvoří pouze 1,8 %. Ve skladbě pachatelů celkové kriminality podle vzdělání tvoří nejpočetnější skupinu pachatelé se základní školou a vyučením 45,5 %, následují pachatelé se základní školou bez kvalifikace a pachatelé, u kterých nebylo zjištěno vzdělání nebo se jedná o cizince nebo děti. I přes stagnaci celkového počtu pachatelů, došlo k dalšímu mírnému zvýšení počtu recidivistů na 56 661 a jejich podílu ve struktuře pachatelů na 46,2 %, přičemž recidivistou je myšlen pachatel úmyslného trestného činu, který byl již za jiný úmyslný trestný čin dříve odsouzen. Od roku 1993 se tak jedná o nejvyšší hodnoty, na celkovém počtu pachatelů majetkové kriminality se recidivisté podílejí 56,7 %, na krádežích prostých 62,2 %, na počtu pachatelů násilné kriminality 40,4 %. Zdroje: Zprávy o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2005, 2006.

3.4 Oběti trestné činnosti Obětí trestné činnosti jsou občané, kteří se v souvislosti s páchanou trestnou činností stanou objektem přímého útoku pachatele, ať již konkrétním fyzickým napadením nebo formou majetkové nebo jiné újmy. Jediným a ne zcela kompletním zdrojem informací o obětech trestné činnosti je Evidenčně statistický systém kriminality vedený Policií ČR. V roce 2006 se počet obětí oproti předchozímu období snížil. Děti do 18 let jsou nečastěji obětí

12

kapesních krádeží a loupeží. U dospělých obětí převládají trestné činy krádeže, úmyslného ublížení na zdraví a loupeže. Další cílovou skupinou je věková kategorie seniorů. Tato specifická skupina obětí trestné činnosti je v posledních letech stále více předmětem útoků pachatelů, dramaticky narůstá zejména počet obětí žen ve věku 60 – 89 let. Z hlediska pohlaví je počet obětí vyrovnaný. Mírně převažují jako oběti muži (53,3 %) nad ženami (46,7 %). Muži jsou častějšími oběťmi trestných činů vraždy, loupeže a úmyslného ublížení na zdraví. Ženy naopak trestního jednání vyhrožování, omezování osobní svobody, týrání, znásilnění a pohlavního zneužívání. Zdroj: Statistický systém kriminality Policie ČR.

3.5 Postoje veřejnosti k problematice bezpečnosti a prevence kriminality Z kriminologických výzkumů a výzkumů veřejného mínění (např. z výzkumu spokojenost občanů s prací Policie ČR (STEM/MARK, a.s. 2004), Preventivní aktivity v názorech obyvatel měst pro RVPPK, 2004; Občané o kriminalitě a prevenci pro RVPPK, 2006) vyplývá, že otázka bezpečnosti je jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů, který si občané přejí řešit (na prvním místě byla uváděna nezaměstnanost). Dále bylo zjištěno, že většina občanů dává jednoznačně přednost prevenci před represí, vnímá pocit ohrožení a obává se trestných činů, přičemž pocity ohrožení a nebezpečí jsou významně spojeny s velikostí místa bydliště. Jako nejproblémovější občané vnímají okolí hospod, heren, nočních klubů a diskoték a dále neosvětlená a málo frekventovaná místa a hodnotí opatření proti pouliční kriminalitě a kriminalitě mládeže jako nedostatečná. Na druhou stranu má veřejnost zájem o informace o bezpečnostní situaci v místě bydliště, o preventivních opatřeních policie a chápe, že policie nemůže sama zabezpečit prevenci trestné činnosti, a že aktivní roli v prevenci zločinu musí sehrávat samotný občan. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že občané sdílí názor, že o svou bezpečnost a bezpečnost majetku by se měli rovnoměrně starat sami občané, policie a místní samospráva. Pozitivně je vnímána

přítomnost policistů

na ulicích, rozšiřování počtu kamerových

monitorovacích systémů. Veřejnost zastává názor, že je třeba vytvářet podmínky pro trávení volného času dětí mládeže a pozitivně ovlivňovat výchovu v rodině.

Zdroje: Spokojenost občanů s prací Policie ČR (STEM/MARK, a.s. 2004); Preventivní aktivity v názorech obyvatel měst (IKSP pro RVPPK, 2004); Občané o kriminalitě a prevenci (IKSP pro RVPPK, 2006); Institut dohledu u podmíněného propuštění (IKSP, 2004); Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí (IKSP, 2004).

13

2.6 Vnímání pocitu bezpečnosti občany města Valašské Meziříčí V řadě měst Zlínského kraje byly v roce 1999 provedeny analýzy vnímání pocitu bezpečnosti občany, které jsou jedním z důležitých podkladů pro formování strategie prevence kriminality obcí. Poskytují informace o tom, čím se občané cítí ohroženi, které lokality ve městě považují za nebezpečné, podávají zpětnou vazbu na aktivity městského zastupitelstva a činnost policie. Uvedený stručný výsledek stude je třeba chápat jako orientační. Formulace otázek a způsob hodnocení v průzkumech byl rozdílný, promítl se do interpretace výsledků a nelze je proto zcela srovnávat. Níže jsou zařazeny pro ilustraci názorů občanů - kterých problémů si veřejnost nejvíce všímá, v jaké intenzitě a jakého počtu lidí se dotýkají. Ve Valašském Meziříčí byla studie provedena v roce 1999 a zúčastnilo se jí 575 respondentů. Nejvíce

se občané Valašského Meziříčí obávali krádeže jízdního kola (66,1 %),

bytové krádeže (58,6 %) a krádeží auta (48,3 %). Dalším silným důvodem obav jsou loupeže, kterých se silně obává 18,7 % dotázaných, dosti 24,2 % a celkem 42,9 %, ženy 2x častěji než muži. Silné obavy z ublížení na zdraví má 41,4% občanů a z výtržnictví 41,4 %. Vloupání do chaty se obává 46,1% respondentů a kapesní krádeže 34,1% respondentů. Pozoruhodně vysoko se na žebříčku obav objevil problém šíření drog, celkem 44,9 % občanů se cítí silně ohroženo drogami. Dotazovaní občané nebo členové jejich domácnosti se v letech 1998 - 1999 setkali nejčastěji s případy krádeží jízdního kola, vloupání do zahradní chatky a jinými krádežemi (bytovými, auta, pouličními). Z 383 respondentů majících zkušenost s trestným činem ji 304 nahlásilo policii, 79 občanů čin nehlásilo, 48 z důvodů nedůvěry v policii, ostatní ze subjektivních důvodů (malá škoda, časová zaneprázdněnost). Polovina respondentů se necítila bezpečně v městských parcích (nejčastěji se jednalo o park Kozina). Více než třetina dotázaných uvedla jako nejnebezpečnější místa ulice a veřejná prostranství, nejčastěji Hranickou ulici, náměstí, Vyhlídku, Zašovskou ulici. Zhruba desetina občanů se necítí bezpečně na nádražích, v neosvětlených uličkách a kolem Bečvy. Hodnocení práce policie ve Valašském Meziříčí vyznělo v roce 1999 nepříznivě. Z prací Policie ČR bylo nespokojeno 61,44 % občanů, s městskou policií 66,4 %.

14

Vzhledem ke skutečnosti, že výše zmíněná analýza vnímání pocitu bezpečnosti se uskutečnila v roce 1999, je v budoucnu vhodné tyto údaje aktualizovat a provést další anketní šetření. Zdroj: Koncepce prevence kriminality ve Zlínském kraji na léta 2005 – 2007, Ing. Magda Černická, Zlín 2004.

3.7 Zkušenosti z realizace předchozích strategií prevence kriminality v ČR V České republice byly podmínky pro rozvoj preventivní politiky vytvořeny v roce 1993, kdy byl zřízen RVPPK. V roce 1996 byly poprvé na prevenci kriminality vyčleněny finanční prostředky (150 mil. Kč) a hlavním pilířem preventivní činnosti se stal Program prevence kriminality na místní úrovni (dále jen „Program“), který je realizován samosprávami obcí za přispění státní účelové dotace. Hlavní charakteristikou období 1996 -2007 bylo budování

systému

prevence

kriminality

včetně

jeho

organizačního,

personálního,

informačního i finančního zabezpečení. V letech 1996 až 2003 byly realizovány Programy zpočátku pouze ve větších městech s počtem obyvatel nad 30 tisíc, od roku 1999 i v menších městech. Za dobu trvání Programu bylo celkem podpořeno více než 4 000 projektů prevence kriminality ve 230 obcích a 8 krajích státní účelovou dotací blížící se částce 900 mil. Kč. Od roku 2004 do současnosti je realizován program Partnerství, který umožňuje podporovat preventivní aktivity i v malých obcích. Od roku 2006 se do realizace Programu zapojily také kraje. Zkušenosti z realizace preventivní politiky státu ukázaly, že dlouhodobá metodická, konzultační a finanční podpora samosprávám ze strany státu přinesla efekt v podobě integrace preventivní politiky do sociální, vzdělávací, zdravotní a bezpečnostní politiky měst, ve vytvoření nových poradních orgánů (komise prevence kriminality), zřízení nových profesních pozic (manažer prevence) a v uznání významu preventivního působení vyjádřeného ve zvyšujícím se finančním podílu samospráv na realizaci dílčích opatření. Tento pozitivní efekt se dostavil především u měst s vyšším počtem obyvatel, s rozvinutější infrastrukturou institucí, s vyšším rozpočtem a tam, kde státní účast a podpora byla dlouhodobá.

15

3.8 Zahraniční zkušenosti Pro tvorbu klíčových preventivních opatření definoval 11. Světový kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justici (Bangkok 2005) hlavní problémové oblasti. problémové oblasti. Z hlediska cílových skupin jsou to děti, mládež, zástupci menšin a lidé s nízkým sociálním statusem a další společensky vyloučené skupiny s nedostatečným přístupem ke službám a k ekonomickým a sociálním výhodám. Na základě projektů a strategií realizovaných na celém světě dále kongres doporučil následující postupy: •

kombinaci národního a lokálního přístupu k předcházení specifickým druhům trestné činnosti,

•

vytváření komplexních dlouhodobých a střednědobých strategií prevence kriminality,

•

poradenství, informování občanů a zapojení týmu realizátorů včetně komerční sféry,

•

vzdělávání týmu odborníků, vytváření odborných pracovních skupin, podpora socializačních a motivačních programů,

•

spolupráci státní a obecní policie, aktivní zapojení občanů (dobrovolníků) do preventivních aktivit,

•

orientaci práce policie na občana a potřeby komunity, zapojování policie jako partnera do řešení problémů.

Zdroj: Publikace IKSP (2006) Prevence městské kriminality a ohrožená mládež; Přehled slibných strategií a programů z celého světa. Připraveno pro 11. Kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justice (2005).

Na úrovni Evropské unie se mezinárodní aktivity České republiky v oblasti prevence kriminality soustřeďují na spolupráci prostřednictvím EUCPN (Evropská síť prevence kriminality). Jejím hlavním cílem je přispívat k rozvoji různých aspektů prevence kriminality na místní a nadnárodní úrovni členských (popř. přidružených) zemí EU. Prevenci kriminality zde představují všechna opatření směřující ke snižování kriminality a zvyšování pocitu bezpečí občanů. Pro období tří let byla vybrána jako nosná témata prevence kriminalita mladistvých, městská kriminalita a trestná činnost spojená s drogami. Česká republika se aktivně podílí i na aktivitách Organizace spojených národů (Úřad OSN pro drogy a kriminalitu UNODC, Komise pro prevenci a trestní soudnictví, Program bezpečnějších měst UN-Habitat) a spolupracuje s dalšími mezinárodními organizacemi jako je ICPC (Mezinárodní centrum pro prevenci kriminality), EFUS (Evropské fórum pro bezpečnost ve městech) a EUROCITIES. Zdroj: Egle Havrdová: Tvorba a realizace projektů prevence kriminality mládeže, Centrum pro veřejnou politiku, 2007.

16

IV. STANOVENÍ PRIORIT Jednou ze standardních metod pro definování priorit je SWOT ANALÝZA . Pomocí této metody jsou definovány silné stránky (vnitřní potenciál a nástroje, které lze využít), slabé stránky (vnitřní slabá místa, na které jejichž odstranění je potřeba se zaměřit), příležitosti (vnější faktory, které můžeme využít pro dosažení cílů) a hrozby (vnější faktory, které znesnadňují dosažení cílů a je žádoucí je překonat).

Vize: Využít všechny dostupné prostředky k eliminaci a zastavení růstu kriminality.

SILNÉ STRÁNKY

SLABÉ STRÁNKY

1. Nedokonalá legislativa, často obtížná

1. Existence subjektů podílejících se na řešení problematiky: policie, justice,

vymahatelnost práva.

sociálně právní ochrana dětí,

2. Nekoncepční, nesystematická

neziskový sektor.

prevence, nedostatečné financování

1. Medializace problematiky,

prevence.

informovanost občanů, pozitivní

3. Přebujelá administrativa - brzda akční

veřejné mínění k řešení prevence

práce represivních složek.

kriminality.

4. Pomalé a zdlouhavé soudnictví,

2. Existence kamerového systému.

nástup výkonu trestu, nízké tresty,

3. Změna postoje Městské policie

nedostatečné a často nevhodné

Valašské Meziříčí k řešení

udílení alternativních trestů.

problematiky prevence kriminality

5. Neexistence postpenitenciální péče.4

(vznik funkce manažera prevence

6. Nedostatečný počet policistů v

kriminality).

ulicích, soudců a pracovníků

4. Zavedený systém komunitního

mediační a probační služby, jejich

plánování sociálních služeb.

špatné technické vybavení.

5. Dobrá informovanost škol o

7. Zkreslené, neúplné statistiky.

problémech.

8. Chybějící terénní programy. 9. Chybějící nízkoprahové zařízení a krizové centrum.

17

PŘÍLEŽITOSTI

HROZBY

1. Vzdělávání a zvyšování kvalifikace

1. Přetrvávání nedostatků v legislativě

zaměstnanců státní správy a

2. Nedostatek financí, odchod

samosprávy, stabilizace

kvalifikovaných pracovních sil.

kvalifikovaných pracovníků.

3. Negativní medializace (návodné

2. Změna koncepce práce Policie ČR

reportáže), vliv násilí v médiích na

3. Fungující programy prevence,

mládež, klesající věk pachatelů, jejich

zapojení obyvatel, podrobná znalost

vzrůstající brutalita.

lokalit a problémů.

4. Šíření rasizmu a xenofobie, nárůst

4. Využití médií, informovanost,

lhostejnosti a strachu obyvatel

ovlivňování veřejného mínění.

5. Vysoká míra korupce ve státní správě

5. Propojení komunikačních

6. Zneužívání sociálních dávek a

technologií, zlepšení technického

příspěvků

vybavení. 6. Využití zkušeností států v rámci EU. 7. Možnost získat finanční prostředky z EU 8. Rozvoj spolupráce a komunikace mezi jednotlivými subjekty.

POSTPENITENCIÁLNÍ PÉČE 4 Zařízení poskytující (soudně nařízenou) péči trestných pachatelů jako alternativu k trestu odnětí svobody nebo jako reintegraci osob po výkonu trestu odnětí svobody.

18

V. STRATEGIE A CÍLE Základním úkolem této strategie je navrhnout taková opatření a cíle, aby byl zachován pozitivní trend ve vývoji počtu spáchaných trestných činů na území města a současně aby se jejich prostřednictvím omezili příležitosti k páchání trestných činů a přestupků. Cílem plánovaných programů prevence je ochrana místních komunit před kriminalitou a zvyšování pocitu bezpečnosti občanů. V oblasti sociální prevence chceme předcházet nežádoucím společenských jevů v rodinách, ve škole, ve společnosti, zmírnit dopad sociálně patologických jevů ve společnosti na jedince, zvýšit motivační úsilí společnosti na jedince, zvýšit rozvoj kompetencí a dovedností jednotlivců a začlenit je do společnosti. Tyto cíle by měly pozitivně ovlivnit vývoj kriminality, bezpečnosti silničního provozu, celospolečenskou osvětu, včetně prevence xenofobie a rasismu.

Cílové skupiny: •

Pachatelé

Cílová skupina zahrnuje mládež; mladé dospělé; recidivisty; dále zde patří pachatelé se základním vzděláním, vyučení a pachatelé bez jakékoliv kvalifikace. •

Oběti

Skupina zahrnuje dětské oběti především mravnostní, násilné a majetkové trestné činnosti a dětské oběti šikany, oběti násilné trestné činnosti, včetně domácího násilí, oběti obchodování s lidmi, oběti majetkové kriminality, oběti rasově, národnostně nebo nábožensky motivovaných trestných činů. •

Rizikoví jedinci v postavení potenciálních pachatelů nebo obětí

Zahrnuje dysfunkční a sociálně slabé rodiny, rodiny dětí s poruchami chování, předlužené rodiny a jednotlivce, predelikventní 5 děti a mládež, sociálně vyloučení jedinci a skupiny; ženy, seniory, osoby se zdravotním postižením a sociálním handicapem, osaměle žijící osoby, cizince, příslušníky národnostních a etnických menšin, dlouhodobě nezaměstnané a obtížně zaměstnatelné, obyvatele prostorově vyloučených lokalit, lidi bez přístřeší, osoby mající problémy s placením nájemného a dalších finančních pohledávek, osoby propuštěné z výkonu trestu. Mezi rizikové osoby patří také jedinci závislí na konzumaci alkoholu a omamných nebo psychotropních látek. PREDELIKVENTNÍ CHOVÁNÍ 5 Lehčí závada v chování, která však ještě nemá charakter poruchy chování ani poruchy osobnosti.

19

Z výše uvedených cílových skupin budou prioritně podporovány projekty zaměřené na prevenci funkčnosti rodin, na sociálně vyloučené skupiny a komunity, děti a mládež a také na oběti trestných činů včetně obětí domácího násilí.

5.1 STRATEGIE PREVENCE

5.1.1 Dlouhodobá strategie Prostřednictvím pozitivní komunikace s veřejností: •

Zvyšovat informovanost občanů o činnosti Městské policie Valašské Meziříčí a Policie ČR Valašské Meziříčí a tím prohlubovat důvěru občanů.

•

Trvale zvyšovat profesionalitu a image strážníků Městské policie Valašské Meziříčí.

•

Zvýšit u občanů pozornost, zájem a aktivitu na realizaci vlastního bezpečí.

•

Snižovat negativismus a destrukci občanů.

•

Vytvářet podmínky pro vzájemnou komunikaci a spolupráci zainteresovaných institucí a organizací.

•

Vytvářet a realizovat motivační a rekvalifikační programy, které umožní pozitivně měnit vzdělanostní strukturu obyvatel.

•

Podpora samostatného života a prevence zhoršování sociální situace.

•

Koordinace a podpora rozvoje dětí a mládeže předškolního a školního věku formou přednášek, besed a zážitkových programů k prevenci v dopravní, občanské a právní výchově.

•

Podpora partnerství, vzájemné informovanosti a plánování preventivních programů pro děti a mládež na území města Valašské Meziříčí.

•

Podpora organizovaného i neorganizovaného aktivního trávení volného času u dětí a mládeže. Podpora nových trendů ve trávení volného času, rozvoj pozitivního myšlení a pocitu spoluodpovědnosti mladé generace a předcházení tak sociálně patologickým jevům nebo minimalizovat jejich vznik.

•

Rozvoj terénních a výměnných programů.

•

Podpora fundraisingových aktivit 4

FUNDRAISING

4

Je systematická činnost, pro níž má čeština pojmenování dobročinnost, jejímž výsledkem je získání finančních či jiných prostředků na obecně prospěšnou činnost organizací nebo jednotlivců.

20

5.1.2 Střednědobá strategie •

Pořízení mobilní kamerové soupravy.

•

Zkvalitnit užívání stávajícího kamerového systému: a) obnova stávajícího kamerového systému, b) rozšířit kamerový systém o monitorování dalších lokalit (zvláště u hypermarketů Kaufland, Tesco, na ulici Poláškova a u Městské nemocnice Valašské Meziříčí), c) zlepšit osvětlení míst kde kamery „špatně vidí“.

•

Vytipování a postupné nasvětlování nebezpečných lokalit, např. osvětlení přechodů na Vsetínské ulici ve Valašském Meziříčí.

•

Oplocování lokalit a s tím související zavedení zvláštního režim v těchto lokalitách (např. parky, především zámek Kinských ve Valašském Meziříčí ).

•

Zavedení a podpora systému včasné intervence u dětí.

•

Provedení průzkumu pocitu bezpečnosti u občanů města Valašské Meziříčí.

•

Vytvoření týmu klíčových sociálních pracovníků následné péče.

•

Iniciovat vznik záchytné stanice pro spádové oblasti Valašskomeziříčsko – Kelečsko, Rožnovsko a Vsetínsko nebo obdobně účinné opatření ve vztahu k podnapilým osobám narušujícím veřejný pořádek.

•

Vyhodnocování spolupráce orgánů zainteresovaných v oblasti prevence a návrh na zefektivnění spolupráce.

5.1.3 Krátkodobá strategie

Před schvalováním této koncepce již bylo několik krátkodobých cílů splněno. Město schválilo realizační záměr, funkci a jmenování manažera prevence. Personálně je zajištěna také skupina pro řešení problematiky prevence kriminality, která je organizačně zařazena do struktury města. Schválením této koncepce bude splněn další cíl, kterým bylo vypracování střednědobého rozvojového dokumentu „Koncepce prevence kriminality města Valašské Meziříčí na období 2009 – 2011“. Krátkodobou strategií je především vytvořit podmínky pro realizaci schváleného programu.

21

•

Zkvalitnit analytickou činnost Městské policie Valašské Meziříčí a Policie ČR Valašské Meziříčí.

•

Vytvořit systém fungování koordinační skupiny prevence a stanovení pravidel.

•

Předávání analytických materiálů mezi všemi subjekty zainteresovanými v oblasti prevence kriminality.

•

Vytvoření pravidel pro financování projektů v rámci prevence kriminality.

5.2 CÍLE PREVENTIVNÍHO PŮSOBENÍ 5.2.3 Obecné cíle

Obecným cílem je navrhnou taková opatření, která zamezí ve vývoji trestných činů a přestupků a současně omezit příležitosti k jejich páchání. Podporovány by měly být především projekty situační prevence, které znesnadňují páchání trestných činů a zvyšují rizika pro pachatele, že bude dopaden. Obecným cílem v oblasti sociální prevence je předcházet nežádoucím společenským jevům v rodinách, ve škole a ve společnosti a zmírnit dopad patologických jevů na jedince, potažmo na celou společnost. Podporovány budou zvláště programy prevence majetkové a násilné kriminality, kriminality s rasistickým extremistickým podtextem (včetně xenofobie) a projekty zaměřující se na zvýšení bezpečnosti silničního provozu.

5.2.2

Specifické cíle

Účinné preventivní programy jsou především ty, které jsou schopné reagovat na složité problémy klientů v jejich sociálním poli vhodnou kombinací preventivních postupů. Tyto preventivní aktivity jsou členěny do 2 základních oddílů, a to na metody sociální a situační prevence. Realizace plánovaných programů se však neobejde bez finančních prostředků, pracovníků a vhodného organizačního zázemí.

22

A. Sociální prevence •

Programy sportovní Budování pouličních sportovišť a plácků (betonové desky na stolní tenis, basketbalové koše, on-line dráhy, U-rampy, provazové šplhací sestavy apod.).

•

Programy vzdělávací, umělecké a zájmové Nízkoprahová centra, rekvalifikační programy, umělecké a zájmové akce bez finanční spoluúčasti klientů nebo hrazené s minimální spoluúčastí.

•

Programy informační Propagační a osvětové akce, které se zaměřují zejména na eliminaci rizikového chování, např. alkoholová a nealkoholová toxikomanie, zdravý životní styl nebo jiné druhy rizikového chování. Důraz bude kladen na informovanost mladých lidí o jejich právech a povinnostech a budou jim podávány návody jak se zachovat v různých životních situacích a kde mají hledat pomoc. Velká pozornost bude věnována akcím, které budou zaměřeny na předávání informací o způsobu jak se nestát obětí trestného činu a v případě, že se obětí trestného činu stanou, jaké mají možnosti postupu při řešení této obtížné životní situace.

•

Programy resocializační 6 Budou podporovány programy v rámci nízkoprahových zařízení pro „děti ulice“ a také různých zařízení typu K-center a azylových domů. Klienty budou především děti z dysfunkčních rodin. Při plánování těchto aktivit je vhodné se zaměřit na resocializační a terapeutické programy pro děti s poruchami chování a pro děti páchající trestnou činnost. Vhodné jsou například různé druhy zážitkových programů pro problémové děti.

RESOCIALIZACE

6

znovuuvedení do společnosti

23

B. Situační prevence Zaměřuje se především na to, aby se pachateli nevyplatilo spáchat provinění nebo trestný čin. Konkrétním

opatřením je modernizace a rozšíření kamerového

monitorovacího systému a pultů centrální ochrany, které signalizují do jednoho centra pohyb nepovolaných osob v nepovoleném prostoru a čase (např. kulturní památky, úřady, výrobní haly a sklady, parkoviště). C. Zdroje •

Finanční zdroje Finanční prostředky na realizaci je možno čerpat pomocí grantového systému města nebo přímo z jeho rozpočtu. Například finanční prostředky vybrané na pokutách lze převést do rozpočtové kapitoly a položky, která bude vyčleněna na prevenci kriminality. Čerpání finančních prostředků by mohlo probíhat průběžně a nevyčerpané prostředky by bylo možno převést do následujícího kalendářního roku. Další potřebné prostředky je možno získat především z Ministerstva vnitra a fondů Evropské unie. Město by mělo prostřednictvím svých zdrojů i nadále podporovat činnost neziskového sektoru, a to formou finanční i nefinanční pomoci, například zdarma umožnit využití vhodných prostor pro realizaci akce nebo prostřednictvím grantového systému poskytnout potřebné finanční prostředky. Město Valašské Meziříčí by mělo i nadále finančně podporovat nad rámec grantového systému organizace, jejichž činnost je pro město z hlediska prevence nezastupitelná.

•

Lidské zdroje K realizaci jednotlivých cílů a opatření je potřeba mít dostatečný počet vyškolených a kompetentních pracovníků, a to prostřednictvím zvyšování, doplňování či rozšiřování kvalifikace. Například formou školení ve fundrisingu (získávání prostředků) zvýšit příliv financí do místního neziskového sektoru a příspěvkových organizací.

D. Informace a osvěta •

Na internetových stránkách města Valašské Meziříčí je možno pravidelně zveřejňovat a aktualizovat informace týkající se prevence kriminality. 24

•

Specifickými osvětovými programy je možné zvyšovat právní vědomí dětí i dospělých, aby věděly, co je trestný čin, co je přestupek, jaké mohou očekávat sankce a vyjasnit hranice dovoleného a nedovoleného chování.

•

Pokračovat v přednáškové osvětové činnosti, vypracovat harmonogram a vlastní přednáškové bloky zaměřené na různorodé přednáškové bloky pro specifické cílové skupiny (např. žáci místních škol, senioři, ženy) a to včetně systému hodnocení.

•

Pokračovat a realizovat besedy, přednáškové a zážitkové programy ve spolupráci s MP, PČR,

•

Prostřednictvím pracovníků Městské policie Valašské Meziříčí realizovat kulturně výchovné akce pro veřejnost

•

Zmapovat lokality s největší kriminalitou

Hodnocení specifických cílů programů prevence bude ve stanoveném období probíhat průběžně a na základě hodnocení budou provedeny následné kroky ke zlepšení účinnosti.

25

Použité zdroje: 1.

Publikace IKSP (2006) Prevence městské kriminality a ohrožená mládež; Přehled slibných strategií a programů z celého světa. Připraveno pro 11. Kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justice (2005).

2. 3.

Zprávy o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2005, 2006 a 2007. Statistický systém kriminality Policie ČR.

4.

Spokojenost občanů s prací Policie ČR (STEM/MARK, a.s. 2004); Preventivní aktivity v názorech obyvatel měst (IKSP pro RVPPK, 2004); Občané o kriminalitě a prevenci (IKSP pro RVPPK, 2006); Institut dohledu u podmíněného propuštění (IKSP, 2004); Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí (IKSP, 2004).

5.

Koncepce prevence kriminality ve Zlínském kraji na léta 2005 – 2007, Ing. Magda Černická, Zlín 2004.

6.

Strategie prevence kriminality, Brno 2008.

7.

Strategie prevence kriminality města Krnov, 2008.

8.

Publikace IKSP (2006) Prevence městské kriminality a ohrožená mládež; Přehled slibných strategií a programů z celého světa. Připraveno pro 11. Kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justice (2005).

9.

Egle Havrdová: Tvorba a realizace projektů prevence kriminality mládeže, Centrum pro veřejnou politiku, 2007.

10. Slovník cizích slov. 11. Městský program prevence kriminality města Valašské Meziříčí na rok 2008.

26