měsíčník o tropických rostlinách o všem, co Vás na nich zajímá a baví

Lukscheiter, Na Radosti 382, 155 21 Praha 5 www.lukscheiter.eu e-mail: [email protected] Číslo 3 Březen 2014

měsíčník o tropických rostlinách – o všem, co Vás na nich zajímá a baví

Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.

Lukscheiter, Na Radosti 382, 155 21 Praha 5 www.lukscheiter.eu e-mail: [email protected]

Úvodník Vážení čtenáři, právě se k Vám dostalo třetí číslo Tropického buletinu. Venku se už i datumově dostavilo jaro, ačkoli podle teplot se dalo letos o jaru mluvit už skoro od podzimu. Dny se prodlužují, světla přibývá, a tak si už čím dál více rostlin dává říct a rozkvétá. Co najdete v tomto čísle? Čeká vás článek o puklicích a návod, jak se jich zbavit. Není to lehký úkol, ale zvládnout se dá. Jen to chce trpělivost a důslednost. Informace o druzích puklic a boji s nimi najdete hned v prvním článku. Následuje povídání o katlejích, profil je zaměřený na krásně kvetoucí C. mossiae. V textu najdete jak praktické postřehy k pěstování tak i pár zajímavých postřehů z historie. V hlavním článku jsme se tentokrát zaměřili na rod Peperomia. Jsou to zajímavé a vcelku málo náročné rostliny rozmanitého vzhledu. Najdeme mezi nimi druhy s listy jen 1 cm velkými stejně tak jako velkolisté, mohutné druhy jakoby keřovitého vzrůstu. Věříme, že se Vám bude i toto číslo líbit a že v něm najdete užitečné informace.

Stejně jako minule opakujeme i tentokrát, budete-li mít během čtení pocit, že některých informací tu je moc a o něčem zase nepíšeme vůbec, neváhejte a napište nám svůj názor. Tropický buletin je tu pro vás, tak se nám neváhejte ozvat s jakoukoliv připomínkou na [email protected].

S přáním příjemného počtení Ondřej a Antonín Lukscheiterovi



Škůdci a choroby

Puklice Náš předpoklad, že boj proti puklicím není nijak lehký, se vcelku potvrdil. Ačkoli jsme o odbornou konzultaci v průběhu února a března požádali na dvou místech, kde se bojem proti škůdcům zabývají profesionálně, dosud se nám nedostalo žádné odpovědi. Jelikož je ale puklice podle Vašich ohlasů opravdovým problémem (a také proto, že jsme to v minulém čísle slíbili), rozhodli jsme se zde napsat o boji s puklicí všechno, co víme a co se nám podařilo zjistit z různých profi- i hobby webů, příruček a jiných zdrojů. Puklice lze rozdělit do dvou základních skupin. Puklice s měkkým a tvrdým štítem. Druhy s měkkým štítem přisedají pevně celým obvodem štítu k povrchu listu a jednoduše se poznají tak, že produkují jakýsi druh medovice – listy napadených rostlin jsou tedy nejen pokryty nevzhlednými škůdci, ale ještě navíc lepí. Na medovici se často stahují mravenci, kteří mohou být užitečným indikátorem prvních problémů. Jelikož mají daleko citlivější vnímání než lidé, všimnou si obvykle medovice dříve než pěstitel. Nejčastějšími druhy puklic s měkkým štítem jsou Coccus hesperidum (napadá velmi často nturia, fíkusy, růže, šeflery), Saissetia coffeae (napadá nejčastěji avokáda a další šťavnaté tropické stromy, kávovník, kapradiny či palmy) a Saissetia oleae (barevně se odlišuje od předešlých svou černou barvou, napadá citrusy, olivovníky a oleandry)

Obr. 1: Coccus hesperidum

Obr. 2: Saissetia olea, mladší jedinci jsou světlejší

Vzniklou medovici je dobré stírat nebo smývat pravidelně z listů a zejména spodní části rostliny. Spolu s medovicí se samozřejmě odstraňují i i přítomní viditelní škůdci. Ponechá-li se medovice na listech větší množství, obvykle se na ní brzy objeví pokryv plísně, která se může šířit po oslabené rostlině dál. Zpočátku tato místa vypadají jako drobné černé (jakoby sametové) tečky či skvrny, které se při ponechání slévají v celistvou sametově černou plochu. Samozřejmě, že medovici produkují i jiní škůdci, případně některé rostliny ji produkují samovolně. Není ale určitě od věci při objevení medovice podrobně celou rostlinu prohlédnout. Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.


Druhou skupinou jsou puklice s tvrdým štítem. Jejich štít někdy jakoby po okrajích od listu odstává, jindy je úplně přisedlý. V této skupině je více druhů i rodů než v první a asi nemá příliš cenu je všechny jmenovat. Opět napadají snad všechny druhy pokojových rostlin, kde se živí sáním na rostlinných cévách, čímž oslabují rostlinu.

Obr. 3: Diaspis echinocacti nejčastěji potkáte na kaktusech a sukulentech

Obr. 4: Puklice na orchideji

Puklice mají spoustu přirozených nepřátel a ve světě je k mání z mnoha zdrojů mnoho rozličných parazitických vosiček, kterými se dá lehce škůdců zbavit. Bohužel, v ČR jsme žádného prodejce těchto organizmů nenašli. Pokud byste se rozhodli hledat v zahraničí, hledejte v nabídkách biologické chrany tato jména: Encarsia citrina a Rhyzobius lophanthae pro skupinu s tvrdým štítem, a pro ty s měkkým pak Encyrtus infelix a Methapycus helvolus. Někteří paraziti napadají pohyblivé mladé jedince, někteří mohou doslova probodnout ochranný štít puklice a vysát ji. Užitečná mohou být také slunéčka sedmitečná a jepice, které dokáží napadat mladé jedince puklic s dosud nevyvinutým štítem. Naopak mravenci mohou rozvoj puklic (zejména těch tvořících medovici) podporovat. Mravenci se totiž živí produkovanou medovicí a potlačují případné predátory, kteří by je chtěli o zdroj sladké hmoty připravit. Co se týče chemických prostředků, existují na trhu přípravky přímo určené pro boj s puklicemi, některé dokonce nesou po puklicích jméno, nicméně po vyzkoušení se zdá být účinnost poměrně nízká. Problém je totiž v tom, že je-li již puklice schovaná pod ochranným štítem, jen málokterý přípravek se k ní dostane…natož aby jí ublížil. Jediné stádium, kdy je puklice zranitelná nastává po vylíhnutí, kdy mladý jedinec opouští kryt mateřského štítu a vydává se hledat nejbližší vhodné místo, kde se usídlí a kde také zůstane po zbytek života. Právě v tomto mezičase je jediný vhodný okamžik pro účinný postřik. Podle ohlasů mnoha pěstitelů se vcelku dobře osvědčuje použití olejových postřiků, či postřiků na bázi citrusových silic Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.

Lukscheiter, Na Radosti 382, 155 21 Praha 5 www.lukscheiter.eu e-mail: [email protected] s obsahem d-limonenu, podobně účinný je i Biplatol Contra X2. Těmito postřiky se zabijí stěhující se mladí jedinci a značně se tak omezí další šíření puklic. Postřiky je však dobré, nebo spíše nutné, opakovat denně, nejvýše obden po dobu 2-3 týdnů. I proto doporučujeme použití spíše těchto „eko“ a „bio“ přípravků, než čisté chemie. Přeci jen, aplikace klasických postřiků obden po dobu tří týdnů je docela nepraktická pro pěstitele i jeho rodinu, nemluvě o možných následcích na rostlině. V každém případě je vhodné všechny viditelné dospělé puklice pečlivě stírat. Můžete použít vatu namočenou v alkoholu, nebo hadřík namočený v čisté či mýdlové vodě. Efekt je takřka stejný. Jde hlavně o to co nejvíce snížit počet dospělců na rostlině.

Obr. 5: Encarsia citrina parazitující na puklici

Obr. 6: Rhyzobius lophanthae v akci

Podobně jako u napadení rostlin jinými škůdci se nemůže nic pokazit, pokud oslabeným jedincům dodáme výživu formou hnojiva s obsahem co nejširším obsahem stopových prvků. Dobře se k tmuto účelu hodí výrobky značky Biplantol, Biplatol Vital NT, podporující dobrý růst a zejména jejich novinka zvaná „Kapky první pomoci“.



Poradna

Jak se chovat k rostlinám po zakoupení…? Možná se vám napoprvé podle nadpisu může zdát téma následujících řádků divné, možná zbytečné. Možná ho napoprvé přeskočíte. Snad tedy, až se ke čtení tohoto článku vrátíte (vy, kdo jste ho napoprvé přeskočili), bude nějak užitečný. Dnes se dají orchideje, tilandsie a prakticky všechny možné i nemožné tropické rostliny zakoupit různými způsoby, na různých místech a od různých pěstitelů. S otevíráním trhů jsou možnosti takřka neomezené (jediným limitem jsou v mnoha případech byrokratické překážky, výška poštovného a často také ceny samotných rostlin…) Ať už se k Vám rostlina dostane z jakéhokoli zdroje, je především dobré mít na mysli, že je to rostlina – živý organizmus. Ať už jde o palmu, kapraď, orchidej, popínavku, kaktus nebo tilandsii, nic nezkazíte tím, když rostlinu v prvních dnech po přinesení k Vám domů nebudete vystavovat zbytečným stresům. Většina rostlin se do nových podmínek nejlépe adaptuje, pokud se umístí do polostínu, kde příliš nekolísá teplota. Pokud není rostlina očividně vlhká, neuškodí ji mírně porosit listy vodou o pokojové teplotě (a pokud do této vody přidáte ještě trochu listové výživy, bude rostlina ještě o něco radši). Někde – popravdě se mi nechtělo pátrat po tom kde – se zřejmě před časem objevila informace, že každou rostlinu je nejlepší po přinesení domů ihned vyklepat z květináče a přesadit do nové zeminy. Soudím tak podle množství dotazů na toto téma v posledním zhruba roce. Možná to dotyčný mohl myslet dobře…ale logicky tato rada není tak úplně domyšlená a v důsledku může rostlinám spíše uškodit. Tím, že se rostlina dostane do nových podmínek, je vystavena poměrně velkému stresu. Obvykle je na novém místě jiná teplota (a jinak se v průběhu dne střídá), jiná vlhkost vzduchu, je tam jiné množství světla než bylo doposavad v pěstírně (případně v květinářství, to podle toho, odkud k Vám rostlina doputovala). Než se se změněnými podmínkami rostlina vyrovná, může to pár dní trvat. Záleží na tom, jak velká změna nastala. Pokud jí v této „kritické“ době ještě oklepeme z kořenů zeminu (nebo jiný substrát, v němž roste), dosáhneme jen zvětšení míry stresu. Při čištění kořenů pokojovek a sázení do čerstvé zeminy totiž dochází k poškození těch nejjemnějších kořenových struktur…které ale jsou rozhodující pro příjem vody a živin. Podobně u rostlin žijících v symbióze s mykorhitickými houbami (jako jsou například orchideje) dochází právě vlivem odstranění již přítomných hub k omezení přísunu živin a částečně i vláhy. Než se vybuduje nová struktura vláken, jsou opět rostliny docela zbytečně navíc oslabeny. S ohledem na poměrně častý výskyt škůdců na dovozových rostlinách (zejména z některých zemí EU, vyhlášených dlouhou pěstitelskou tradicí, občas některé rostliny opravdu „stojí za to“) není od věci nechat zpočátku nové přírůstky stranou od těch rostlin, co už máte doma. Pokud by na nové rostlině nějaký parazit byl, obvykle se objeví právě během této prví „aklimatizační“ fáze pobytu u Vás.



Profil

Cattleya mossiae Hook. 1838 Dlouho jsme rozmýšleli, kterou z katlejí bychom měli vybrat do tohoto profilu. Nakonec zvítězila C. mossiae. Důvody byly prosté. C. mossiae patří k druhům, které kvetou právě teď na jaře. Zároveň má jedny z největších květů. A také patří k těm spíše snadným pro pěstování. Rozhodně, máte-li chuť začít s katlejemi, je C. mossiae dobrá volba.

Obr. 1: Klasicky barevná C. mossiae

Obr. 2: C. mossiae f. semi-alba

V přírodě najdeme tento druh pouze ve Venezuele, a to nejčastěji ve vyšších patrech hustých lesů v nadmořských výškách někde mezi 900 a 1500mnm. Z těchto podmínek vychází i pěstování tohoto druhu. Vyžaduje spíše světlé místo (příliš světla způsobuje zbarvení listů do žluto-zelena až žluta, naopak při nedostatku světla obvykle rostliny nekvetou a nové výhony jsou náchylné k houbovým chorobám). Teplota by se měla řídit podle toho, zda je orchidej v růstu nebo odpočívá. V období růstu je dobré rostlině dopřát vyšší teploty s menšími výkyvy a dostatkem zálivky. Během zimního klidu mohou teploty klesat k 15°C a zálivka má být méně častá a méně vydatná než v létě. Vždy je dobré nechat substrát před další zálivkou proschnout. Hnojit se u tohoto druhu doporučuje spíše střídmě, zejména by se nemělo přehánět množství dodávaného dusíku. S hnojením by se mělo ustat (zhruba) od poloviny podzimu a začít by se mělo opět, až se objeví zámky nového růstu na jaře. Pokud používáte pomalu rozpustná hnojiva, pak jen ta, která se rozpustí nejdéle za 3-4 měsíce. Pokud by se totiž živiny uvolňovaly ještě v době, kdy by měla mít rostliny odpočinek, obvykle to má negativní vliv na samotný růst i následné nakvétání. Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.


C. mossiae byla svého času nejoblíbenější a nejrozšířenější orchidejí v Evropě i USA. Právě díky tomu, že kvete a jaře, se stala svého času snad nejčastěji darovanou květinou ke Dni matek nebo používanou k velikonoční výzdobě. Jméno dostala po anglické obdivovatelce orchidejí paní Mossové, která v roce 1836 dostala jednu z prvních do Evropy dovezených rostlin. Rostlina svou majitelku nadchla velikostí květu i krásnou vůní…a podobně jako ona jsou dodnes nadšeny desetitisíce dalších pěstitelů. Velikost květu se obvykle pohybuje kolem 20cm, ale jsou i kultivary s většími květy. Jedním z největších oceněných květů se mohl chlubit kultivar C. mossiae ‘Mrs. J. T. Butterworth‘, který měl květy bezmála 25cm velké (některé prameny uvádějí 24cm, některé i 26cm…asi podle toho jak který autor přesně zaokrouhloval při převodu velikosti z palců…) a jako první a do konce 20. století jediný kultivar C. mossiae získal v roce 1941 ocenění First Class Certificate, takže dnes jej můžete vidět se zkratkou FCC/AOS za jménem. O tom, že byla C. mossiae v době své největší obliby skutečně v kurzu, svědčí i fakt, že právě tento kultivar byl prodán za 10 000 (nutno podotknout tehdejších) amerických dolarů… Právě pro velikost svých květů a také pro svou přirozenou schopnost předávat své vlastnosti dále na potomstvo je C. mossiae často používána pro křížení. Je to také jeden z druhů, který se do křížení přidává pro zvýšení odolnosti potomstva. Křížence obvykle kvetou na jaře – právě podle C. mossiae.

Obr. 3: C. mossiae ‚coerulea‘

Obr. 4: Tmavá forma pojmenovaná jako C. mossiae ‚Willowbrook‘

Podobně jako jiné druhy katlejí je i tato velice variabilní, co se barev a částečně i tvaru květů týče. Najdeme volně v přírodě formy zcela bílé, nazývané překvapivě zřídkakdy „alba“ – častěji je k vidění označení C. mossiae wagneri. Dále formy s různě sytě žilkovaným pyskem a zbytkem květu bílým, kterým se souhrnně říká „semi-alba“ (a aktivní botanici mají právě u této formy doslova žně, protože každá jen trochu odlišná forma zbarvení může mít svůj vlastní název ), pokud se pysk namísto Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.

Lukscheiter, Na Radosti 382, 155 21 Praha 5 www.lukscheiter.eu e-mail: [email protected] fialové či sytě růžové zbarví více do modra, nazývá se tato forma „coerulea“…v podstatě každá jen malá odchylka v barevnosti, tvaru či velikosti může dostat své jméno, a tak jich dnes podle střízlivých odhadů jsou řádově tisíce. Potíž je v tom, že vlastnosti květů se mohou v závislosti na konkrétních podmínkách lišit, zejména co se sytosti a odstínu týče. Není tedy chyba v pěstiteli, když jeden rok má květ světlounce růžový s pyskem s jen o málo tmavším než zbytek květu a druhý rok (třeba po změně hnojiva a přemístění více na světlo) má ta samá rostlina květy sytě růžové, pysk tmavý se zvýrazněným světlým okrajem. Jde jen o reakci na vnější podmínky a nemá příliš cenu si s tím lámat hlavu.

Rod Cattleya Jeden z nejznámějších orchidejových rodů, původem ze Střední a Jižní Ameriky. Údaje o počtu druhů se autor od autora liší. Nejčastěji se hovoří o 55-60 druzích, dají se ale nalézt i počty 110 a více. Jde nejspíše o to, zda dotyčný autor zahrnuje „po staru“ do katlejí i laelie, a pokud ano, pak které… Trochu rozruchu do počtu druhů vnesl rok 2009, kdy se objevily návrhy začlenit mezi katleje i celý rod Sophronitis a naopak vyčlenit některé do rodu Guaranthe. V praxi se tato iniciativa příliš neujala (alespoň prozatím). Stejně jako údaje o počtu druhů se liší také názory na to, jak nejpřehledněji rod uspořádat a druhy rozdělit do skupin podle nějaké podobnosti. Můžeme se tak setkat s dělením podle počtu listů na pahlíze (jednolisté/dvoulisté), rozdělení na „klasické“ (velkokvěté) a ostatní, teplomilné/temperované, a tak dále. Nehledě na způsob dělení jsou věci, které je užitečné znát pro všechny katleje. Je dobré mít na paměti, že katleje vyžadují růstovou pauzu. Ta je u některých (zejména teplomilnějších) druhů kratší a méně výrazná. U některých druhů může být i pětiměsíční. Rostlina si obvykle o začátek pauzy „neřekne“ sama. Je dobré její růst zpomalovat snižováním zálivky s úplným vynecháním hnojiv, v ideálním případě následovaným snížením teploty. O konec pauzy se naopak obvykle rostliny samy hlásí nasazením nového výhonku, nové pahlízy. Katleje obecně mají rády světlé místo. V literatuře se obvykle uvádí, že snáší i přímé slunce, zatímco v praxi se na velkém úpalu většina rostlin napoprvé popálí. Bez dostatku světla ovšem většina druhů jen velmi neochotně kvete. Docela dobrým ukazatelem, kdy už je dobré dávat na popálení pozor, je zčervenání listů (u některých druhů se mohou zbarvovat do žluto-zelena). V období růstu se obvykle na nejmladší části objevuje větší množství nových kořenů. V tomto období růstu je nejvhodnější doba k přesazení. Mějte na paměti, že je vcelku zbytečné (pokud používáte běžný kůrový substrát a pokud jinak rostlina prospívá) přesazovat častěji než 1x za tři roky. Když už ale čas přesazení přijde, je dobré počkat právě na vytvoření nových kořenů. Spolu s rody Laelia, Sophronitis, Brassavola tvoří skupinu orchidejí historicky nejčastěji požívanou ke křížení. Díky rozmanitosti velikostí, barev a tvarů a blízké příbuznosti všech těchto rodů lze křížit doslova každý druh s každým. Vzniklé křížence mohou být následně kříženy mezi sebou nebo opět s přírodními druhy. Vzniká tak obrovské množství kombinací, z nichž ta nejpovedenější část se udržuje vegetativním množením (v současné době obvykle pomocí laboratorních metod in vitro). Každoročně tak přibývají nové a nové, někdy až neuvěřitelné barevné a tvarové kombinace. Ke křížení Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.

Lukscheiter, Na Radosti 382, 155 21 Praha 5 www.lukscheiter.eu e-mail: [email protected] se v menší míře používají i zástupci rodů Barkeria, Epidendrum, Encyclia, Prosthechea a jiné Epidendrovité. Jejich význam a použití však nejsou tak časté, neboť mají pro okrasné účely obvykle příliš malé květy.

Obr.1: C. labiata – typický zástupce „klasických“ velkokvětých katlejí

Obr. 3: C. x silvana – přírodní hybrid C. warnerii a Laelia grandis.

Obr. 2: C. auratiaca je naopak zástupcem malokvětých

Obr. 4: C. leopoldii – zajímavá barevná kombinace spolu s tečkováním představuje u tohoto druhu velice zajímavý potenciál pro křížení



Článek čísla

Peperomie Rod Peperomia náleží spolu s dalšími čtyřmi rody (Piper, Zippelia, Manekia a Verhuellia) do čeledi Piperaceae (pepřovníkovité). Údaje o počtu druhů peperomií se vcelku rozcházejí, nejčastěji se mluví o počtu mezi 1500 a 2000 druhů. Jde tedy o obrovský rod tropických rostlin s poměrně velkým areálem rozšíření a obrovskou tvarovou i velikostní rozmanitostí. Většinu peperomií najdeme ve Střední a Jižní Americe a tropech obecně, několik druhů pochází dokonce z Afriky. Ačkoli mezi jednotlivými druhy jsou pravdu veliké rozdíly, najde se několik znaků, jež mají společné. Všechny druhy jsou původně epifytní, nejčastěji rostoucí na kmenech stromů a často tvořící na kmeni souvislý „kožich“. Některé druhy rostou i na skalách, ve štěrbinách jen s minimálním zdrojem živin u kořenů. Často osidlují shnilé dřevo, tlející kmeny a nezřídka i různý naplavený organický materiál (například větší naplaveniny podél řek).

Obr. 1: Peperomia blanda rostoucí na skále

Obr. 2: Peperomia rotundifolia na kmeni stromu

Naprostá většina druhů je pro svou schopost žít epifytně velmi vhodná do paludárií, vlhkých a běžných terárií. Snad s výjimkou těch nejcitlivějších jemnolistých druhů se dají peperomie pěstovat i v běžném bytě. Zde je ale vhodné zasadit je běžně do květináče. Rostliny si v květináči mohou vyvinout dostatečně mohutný kořenový systém, který jim pomůže vyrovnat případnou ztrátu vody, způsobenou suchým vzduchem. Právě díky tomu, v jakých podmínkách žijí ve své domovině, se staly poměrě dosti odolné ke stresům okolí. Valná většina druhů má (téměř úplně) sukulentní stavbu listu, dovolující rostlině ukládat vodu do zásoby a zároveň ztloustlou pokožku, zabraňující zbytečnému odpařování. Při bližším zkoumání se zjistilo, že peperomie mají docela zajímavu vlastnost, a to, že dokáží „přepínat“ mezi běžným a Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.


sukulentním metabolismem (známým obvykle pod anglickou zkratkou CAM – Crassulean Acid Metabolism). CAM metabolismus byl zjištěn u mladších listů, u rostlin pěstovaných v suchých podmínkách a u rostlin pěstovaných pod krátkou fotoperiodou (délka dne 8hodin). U starších listů a po přemístění rostlin do podmínek delšího dne CAM ustupuje.

Obr.1: Peperomia caperata ‚Schumi Red‘

Obr. 3: Peperomia verticilata

Obr. 2: Peperomia clusiifolia ‚Jelie‘

Obr. 4: Peperomia prostrata

Z výše uvedeného pro pěstování vyplývá, že jsou peperomie přizpůsobivé a vcelku nenáročné rostliny, které se dokáží vyrovnat s přechodným suchem a jinou nepřízní podmínek. Při pěstování v květináči je vhodné nechat vždy mezi zálivkami substrát proschnout, provzdušnit. Neustále přemočené kořeny bvykle podléhají hnilobám a rostliny jsou obecně citlivější ke změnám teploty. Pěstitelsky výhodná je schopnost „přepnout“ na CAM metabolismus u mladých listů. Pokud se totiž stane, že vinou přílišného zalévání přijde původní rostlina o kořeny, je zde velká šance, že po uříznutí zdravých konců stonků se povede rostlinu zachránit jejich opětovým zakořeněním v novém květináči. Vychází měsíčně. Zdarma pro odběratele Novinek z webu www.lukscheiter.eu.


Substrát lze použít běžý pro pokojové rostliny. Je ale dobré vybírat takový, který má hrubou strukturu (obsahuje dlouhá vlákna), případně ten běžný jemný vylehčit tak z jedné třetiny vermikulitem, dlouhovlákným rašeliníkem, kokosovými chipsy, nebo možná nejvhodněji jemnu kůrovou drtí. My obvykle používáme kombinaci vermikulitu a jemné kůry. Při použití kokosových chipsů je důležité mít na paměti, že čipsy drží vláhu poměrě dost dlouho a pauzy mezi zálivkami tak mohou být delší.

Obr. 5: Peperomia axillaris

Obr. 6: Peperomia deppeana

Díky obrovské tvarové a barevné rozmanitosti přírodních pruhů peperomií existuje dnes nepřeberné množství různě barevných, panašovaných a tvarovaných kultivarů. Možnost vegetativního množení (řízkování) zaručuje, že potomstvo bude vypadat pořád stejně (zachová si všechny požadované znaky). Pro své snadné pěstování a relativně malé rozměry (převážná většina druhů se nedorůstá přes 35cm…) se hodí do většiny domácností.

Obr. 7: Peperomia obtusifolia

Obr. 8: Peperomia periskiifolia



Soutěž Únorové kolo soutěže bylo zaměřené na miniaturní orchideje. Zpočátku se zdálo, že jsme se tematicky tak docela nestrefili a v prvních dnech to vypadalo, že soutěž bude mít mizivou účast. Pak se ale strhla doslova lavina fotek, ke kterým přibyly spousty komentářů a hodnocení. Nejvíce fotkami nás poctili pěstitelé Oldřich Duchoslav a Romča Epifytman. Moc za všechny děkujeme! Je opravdu fantastické vidět, jak Vám pěstování jde. Upřímně Vám přejeme, ať se takhle daří i nadále! Nejvíce „Like“ a tím i vítězství v naší soutěži získala do 29.3. s počtem 21 Kateřina Kouzelnice, dále následovala se 17 Hana Perná a trojici doplňuje s 10 Helena Veberová. Všechny tři jmenované prosíme, aby se nám ozvali na e-mail [email protected] a sdělili nám adresy, kam doručit výhru. Všem zúčastněným děkujeme! Vítězům gratulujeme a všem komu to nevyšlo tentokrát, držíme palce do příště!

Téma pro březnové kolo soutěže je: „Volná disciplína“ Jaro dělá s přírodou divy. Překvapilo Vás něco? Nezvykle brzy vykvetlá magnolie, azalka? Nezáleží, jestli pošlete první kvítky na Vaší skalce nebo záplavu sasanek vyfocené cestou z procházky do lesa. Fotografie by hlavně měly dýchnout jarní atmosférou. Samozřejmě, pokud se budete chtít pochlubit kvetoucí orchidejí nebo jinou pokojovkou, nic vám nebrání, téma je v rámci rostlin opravdu úplně volné. Fotky umisťujte na naše Facebookové stránky do akce Tropický buletin 03/2014. Nemáte-li svůj Facebookový profil, pošlete nám fotografii mailem a my ji zveřejníme Vaším jménem. Nezapomeňte o ní říct svým známým, kteří Facebook mají, aby Vaši fotku podpořili!



Vítězné fotografie

1. místo: Kateřina Kouzelnice, Chiloschista yunnanensis

2. místo: Hana Perná, Coelogyne

3. místo: Helena Veberová, LC. Moring Glory



A co že výherci naší soutěže dostanou? Výhrou v naší soutěži je vysoce účinný japonský vitalizér HB-101. Jde o přípravek s velmi rychlým a silným účinkem, probouzející rostliny k růstu a velmi často i ke květu. Přípravek jsme zkoušeli několik měsíců v našich sklenících a velmi příznivě ovlivňoval růst, rychlost zakořeňování řízků, nakvétání (dokonce i v zimním období), a to u všech námi pěstovaných druhů rostlin. Výrobce HB-101 doporučuje použití na orchideje, bylinky, zeleninu, citrusy, stromy a keře, okrasné rostliny, traviny i ozdobné či užitkové trávníky, cibuloviny, bonsaje, čajovník a mnohé další. Výrobek má téměř homeopatické dávkování. Tekutá forma se ředí se od poměru 1:100 000 do 1:1000, granulová forma se dává 1-3 granule na květináč. Zapojte se do soutěžení i Vy! Požádejte co nejvíce přátel o „Like“ k právě Vaší fotce a vyzkoušejte za odměnu „japonský zázrak“ HB-101.

Dostali jste Tropický buletin od kamaráda? Líbí se Vám a nechcete přijít o další čísla? Přihlaste se k jeho odběru zde. Je to práce na pár vteřin (stačí jen vyplnit e-mailovou adresu) a časopis budete dostávat zdarma a jako první! Nedostalo se k Vám některé z předchozích čísel buletinu? Ozvěte se nám e-mailem a my Vám ho rádi pošleme.



Kde nás potkáte v dubnu?

- 17.4. – 20.4. výstava Dům a zahrada Louny, výstaviště Louny - 19.4. teraristická burza Živá Exotika, Holešovické výstaviště, Incheba Aréna, Praha; 10 – 14hod - 27.4. teraristická burza Aqua –Tera v Aldisu, Hradec Králové; 9 – 12hod - 24.4. – 27.4. výstava Flora Olomouc, výstaviště Olomouc

Těšíme se na setkání s Vámi. Pokud byste měli zájem o dovezení čehokoli z našeho sortimentu, stačí nám dát vědět.


měsíčník o tropických rostlinách o všem, co Vás na nich zajímá a baví

Recommend Documents