Mrštíkovi - Maryša UMĚLECKÝ TEXT VÁVROVÁ (se hřmotem se probírá ve lžičníku a pak nese Vávrovi hrnek se lžičkou). Chceš bílý, nebo černý? Nesu ti černý. -— VÁVRA Černý mně dej. VÁVROVÁ (staví na stůl před něho hrnek). VÁVRA (mlčky sedne a položí čepici na stůl; ochotně). Sladilas to? VÁVROVÁ (sejme cukr z police, přinese na stůl a mlčky přisune k němu). Zapomněla sem. (Pak jde zas ke sporáku a sleduje každý jeho pohyb.) VÁVRA (míchá lžičkou a srkne kávy). Od koho je káva? VÁVROVÁ Od žida. VÁVRA A proč ne ze spolku? VÁVROVÁ Měli zavříno. VÁVRA Tahle je ztuchlá, nebo co. (Rychle pije.)
NEUMĚLECKÝ TEXT Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka - Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků Maryša. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána mladá členka činohry vinohradského divadla Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví se ozývá i ve výkonech Jaroslava Vojty, Františka Kováříka, Marie Glázrové a Hermíny Vojtové, jejichž umělecká vyzrálost napomohla vytvořit skutečně živé postavy. Upravený, smířlivý konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu potlačili. Že je filmová MARYŠA dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct.
(anonym, 5.10.2008)
1. Umělecký text - interpretace textu, zařazení ukázky do díla a jeho anotace – - v této ukázce přichází výchozí scéna celého díla, příběh nabývá svého dramatického konce, jedná se o scénu, kde tedy Maryša (Vávrová) nese Vávrovy černou kávu, kterou mu připravila. Vávra se jí ptá, zda kávu sladila, Maryša odpovídá, že zapomněla. Také se jí ptá, odkud tu kávu má, že nechutná tak, jako vždy, zdá se mu nějaká starší, zkažená… Ale pije jí, Maryša ho mlčky pozoruje - ukázka je z posledního pátého jednání, které má šest výstupů a z toho tato ukázka je začátek výstupu čtvrtého, je to tedy úplně těsně na konci díla, tomuto výstupu předchází klasická hádka Vávry a Vávrové, Vávra náznaky komanduje Maryšu, ta se však nedá, Vávra jí pohrozí, že jejímu Františkovy něco udělá a odejde, Maryša mu chystá snídani a připravuje kávu, do které nazlobená vsype hmoždířem rozemletý jed, po této části Vávra dopije rozpitou kávu a chce s Maryšou vše urovnat, je na ní milejší, říká, že na vše chce zapomenout i jí políbí a ptá se jí, proč je na něho tak zlá, vzpomene i děti… Vávra odchází do práce, nadchází Vávrova smrt a Maryša se na samém konci přizná -postavy: Lízal - je to lakomý, majetnický, vypočítavý sedlák, který svému zeti nechce ani vyplatit věno, jedinou dceru provdá kvůli penězům, je nečestný, bezohledný k přání a vůli Maryši, nakonec si však uvědomí svou chybu Lízalka - je stejná jako její manžel, jenomže ještě zarputilejší a tvrdší Maryša – jejich jediná dcera, která je mladá, tvrdohlavá, citlivá a zásadová dívka, která miluje Francka, musí si proti své vůli vzít Vávru za manžela, zanevře na své rodiče pro to, co jí udělali, nechce jim odpustit, po sňatku s Vávrou zatrpkne, zahořkne, je výbušná… Rozára – služka u Vávrů doma Vávra – je vdovec mlynář, má špatnou pověst, prý svou ženu bil a utrápil ji k smrti, Maryšu si bere bez lásky, pouze z chtivosti, chová se k ní stejně jako ke své první ženě, bije ji, je hrubý, přesto se někdy snaží být Maryši alespoň trochu vstřícným manželem Francek – rekrut, Maryšin milý, Maryšu věrně miluje, stojí si za svým, je odvážný, do očí řekne Vávrovi, že mu bude chodit za ženou, je sice chudý, ale po majetku netouží, je hrdý na to, že je morálnější a čestnější než bohatí lidé, v tom vidí svou přednost, je ale také na druhou stranu tvrdohlavý a trochu sobecký, nedokáže dost dobře pochopit Maryšinu situaci Horačka – Franckova matka Strouhalka – Maryšina teta Stařenka – Maryšina babička Hospodský – Franckův poručík …. - anotace: Příběh se odehrává na Moravské dědině roku 1886. Maryša pochází z vesnice a je dcerou sedláka Lízala a jeho ženy Lízalky. Maryša však touží po Franckovi, který je ale chudý a proto jí za něho provdat nechtějí, jsou hodně na peníze, nutí jí do sňatku s mlynářem Vávrou, kterému se údajně daří. Francek odchází do Brna na vojnu, loučí se tak s Maryšou, ale slibuje ji věrnost, že budou spolu, až se vrátí, Lízal ho odhání od domu. Maryša se nakonec za Vávru provdá i když ví, že bude nadevše nešťastná – musí. Otec slibuje Vávrovi věno. Manželství je pro Maryšu utrpení, proto otec věno nechce Vávrovi dát, Vávra začne pít a s Lízalem se o peníze soudí. Po třech letech se Francek vrací a nabízí Maryše společný útěk do Brna, že má pro ně i práci. Stále ho miluje, ale útěku se bojí a tak odmítne. Vávra se o Franckovi doví a v opilosti ho chce
zastřelit, poté se za vše omlouvá a chce se polepšit. Po této situaci i jiných hádkách Maryša zpanikaří a Vávrovy vsype do kávy jed, Vávra umírá. Dílo končí Maryšiným přiznáním k vraždě. - jazykové prostředky – scénické poznámky jsou psané spisovnou češtinou, jazyk díla je ale složen z nářečí, které je kombinované hanáckým, slováckým a brněnským dialektem, nářeční výrazy a tvary jsou u postav rozdílné – např. Soused Bouček: (vejde) “Dobrý odpoledně. – Copak že Vávrová ide odtáď s Franckem? Hospodská: (živě) Jdou spolu? (Nachýlí se z okna) Opravdu. – pane, jaksi jé odbévá; nechce s ním jít. (3.jednání, 4.výstup) - Maryša užívá nářečních výrazů méně, než starší postavy, tím chtěli autoři ukázat vytlačování nářečí spisovnou češtinou vlivem rozšiřujícího školního vzdělání. - je to vrcholné dílo českého realistického dramatu, realistický popis života na vesnici – použití zvyků, kam se chodí – hospody, návštěvy, také chtivost sedláků, alkohol, provdání podle přání rodičů - Divadelní hra o pěti dějstvích, s chronologickou kompozicí, která je psaná formou dialogů, v textu se objevuje hodně scénických poznámek, jde o realistické drama s žánrem tragédie, hra má stavbu klasického dramatu – expozice – domluva Lízala s Vávrou o ceně věna pro Maryšu Kolize – odjezd Francka na vojnu Krize – svatba Maryši a Vávry Peripetie - Franckova nabídka k společnému odchodu do Brna Katastrofa - odmítnutí, vražda Vávry -námětem je ostrá kritika poměrů na vesnici s tématem manželství uzavřené bez lásky, které nemůže být šťastné, sňatkem z donucení, příběh také řeší majetkové poměry a nerovný vztah muže a ženy - zařadit dílo do kontextu autorových děl, světových děl, života autora -díla, která napsali ještě bratři spolu – Bavlnkovy ženy a jiné povídky –1897, v tomto díle je posílen prvek přírodních dojmů, Rok na vsi – 1903 - 1904, (psal spíše Alois), je to rozsáhlá devítidílná románová kronika navazující na tradice venkovské prózy na rozdíl od jiných venkovských kronik, vše proběhne v jednom roce. Obraz venkovského života je kompozičně začleněn do cyklu čtyř ročních dob zemědělského a církevního roku (od podzimu do podzimu). Zachycuje individuální osudy, výjevy z všedních i svátečních dnů, tradice, zaznamenává i negativní jevy, např. alkoholismus, závist a sobectví. Nejprve byl vydáván v časopise Květy. - Maryša (1894), které rozhodujícím způsobem zasáhlo do vývoje českého dramatu - je vrcholem realistické dramatiky 19. století. Vznikla z podnětu, který Alois původně zamýšlel zpracovat románově, který s námětem přišel jako první, zpracování pak bylo spíše na Vilémovi, autoři při vzniku divadelní hry vycházeli z životních osudů Marie Horákové z Těšan, která se jako dvacetiletá provdala za Felixe Turka, o patnáct let staršího vdovce se třemi dětmi. Ve skutečnosti ho však neotrávila, ale naopak s ním prožila 39 let společného života a vychovali čtyři další děti. Je pohřbena se svým manželem ve společném hrobě, na kterém je nápis: Napsáno drama, prožito větší. -tvorba Aloise – přispíval do časopisů – Zlatá Praha, Lumír, Světozor, Národní listy, Máj, Moravská orlice, sbírka povídek – Dobré duše - 1893, Povídky a obrázky (1911), Hore Váhom - obrazy z Tater – 1919, Nit stříbrná - sbírka 49 drobných vzpomínek, povídek, črt a obrázků z cest po jihu – 1926
-tvorba Viléma – Vliv měj na něj ruský kritický realismus, realismus E.Zoly. Přeložil díla Tolstého, Gogola, Gončarova, Zoly, Maupassanta, přispíval do časopisů – Rozhledy, Světozor, Lumír, Ruch, Zlatá Praha, Hlas národa, Česká Thálie, Literární listy, Národní listy, Pozor…. Pohádka máje – 1897 - příběh mladé studentské lásky, kde Mrštík ukázal, jak pobyt v krásné přírodě mění člověka, je to oslava zdravého života a radosti z přírody, lokalizovaná do brněnského okolí, Santa Lucia – román zobrazuje osudy chudého moravského studenta Jiřího Jordána, který přichází do Prahy s velkými ideály, ale zrazen, bez pomoci a zbaven iluzí zde umírá bídou, obě díla jsou silně, od poloviny 90. let pracoval na rozsáhlém románu Zumři, který nedokončil, drama – Anežka, Paní Urbanová -jiné adaptace Maryši - Opera (Emil František Burian), Balet (Alena Pešková a Petr Wajsar), Film (Josef Rovenský)- 1935 –hl. role - Jiřina Štěpničková, František Kovářík, hra byla v Těšanech poprvé provedena až po smrti bratří Mrštíků v roce 1926,dramaticky byla hodněkrát zpracována a dodnes je stále často uváděna na domácích scénách, velký úspěch na premiéře v Národním divadle -světová literatura té doby – -Stendhal – (1783-1842) – Francie - Červený a černý (někdy se používá Červená a černá, v originále Le Rouge et le noir, 1830) - román, v němž Stendhal červenou barvou symbolizuje revoluci a černou barvou tmářství a despotismus, jde o dvoudílný román s podtitulem Kronika roku 1830 – líčí osudy chudého mladíka, jenž se za restaurace Bourbonů pokusí po Napoleonově vzoru o společenský vzestup a je společností rozdrcen, Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) – hlavní hrdina je mladý šlechtic Fabricio, velký obdivovatel Napoleona, který se po bitvě u Waterloo, z níž prchá (neromantický pohled na bitvu) vrací do Itálie, kde na podnět své tety zahajuje kariéru coby církevní hodnostář. Je rozčarován intrikami; při náhodném milostném dobrodružství zabije člověka a jako vězeň parmské citadely se zamiluje do dcery jejího vojenského velitele, Klélie. Milovaná teta mu sice umožňuje útěk z vězení, ale Fabricio se kvůli své lásce ke Klérii vrací. Když jeho dítě a milenka zemřou, rezignuje - ztrácí zájem o kariéru a uchyluje se do parmského kláštera kartuziánů, deníky, kroniky, eseje…. -Honoré de Balzac – (1799-1850) – Francie – Lidská komedie - rozsáhlý cyklus zobrazující francouzskou společnost na počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek, z nichž většina vyšla v časopisech i knižně. Předmluva k cyklu je manifestem realistického umění. Jádrem celého cyklu je volná trilogie románů Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán. V Otci Goriotovi jsou poprvé obsaženy všechny základní rysy balzakovského románu, v tomto románu vytvořil Balzac truchlivý příběh bohatého kupce, který nahromaděný majetek odkázal dcerám, jež ho opustily -Lev Nikolajevič Tolstoj - (1828 –1910) – Rusko - Vojna a mír – popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě, Anna Karenina – hlavní hrdinkou je mladá, krásná a inteligentní žena. Její muž má dobré postavení a ona nemá důvod si stěžovat. Je však nespokojená, seznamuje se s mladým důstojníkem Vronským. Následně odchází od muže za Vronským, její muž jí odmítá vydat syna. Annu ztrátou syna trpí, navíc ji postupně odsoudí celá společnost a Vronský ji přestává milovat. Anna vše řeší skokem pod vlak. -Romain Rolland [rolan]- (1866 –1944) – Francie - Jean-Christophe (1904-1912, Jan Kryštof), románový cyklus (tzv. román-řeka), koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou. -Fjodor Michajlovič Dostojevskij – (1821 – 1881) – Rusko - Chudí lidé (1846) – román v dopisech. Touto prvotinou navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem už zde soustřeďoval především do nitra postav. Snažil se vyložit jejich vnitřní svět, a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetu s krutým okolím, Bílé noci (1848) – lyrická povídka, vymyká se jeho další tvorbě. O
dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku, dívka se rozhoduje, zda přijmout jeho lásku, ale právě tehdy se vrátí její milý a ona jde bez váhání za ním, Zápisky z mrtvého domu (1861) – autobiografický román, svědectví o pobytu v omské káznici a o lidech, jež tam poznal. Zabýval se otázkou, proč se člověk stane zločincem a zda má vůbec následovat trest. -životy autorů: -Alois Mrštík -14.10. 1861 – 24.2.1925 – byl prozaik a dramatik, autor venkovské prózy, bratři pocházeli z rodiny obuvníka v Ostrovačicích u Brna, měli ještě dva další bratry, starší Alois studoval v Brně gymnázium a později se stal učitelem a působil v mnoha obcích na jižní Moravě. Na vlastní kůži poznal život na slováckém venkově. Usadil se v Divákách u Hustopečí.
-Vilém Mrštík - 14. 5. 1863 -
2.3.1912 - prozaik, dramatik, literární kritik a překladatel, chtěl v Praze studovat malířství, ale pro nedostatek financí plán neuskutečnil a začal studovat práva, po roce fakultu opustil a začal se věnovat literatuře, v roce 1892 se přestěhoval ke svému bratru Aloisovi do Divák kvůli finančním potížím, spolupracoval také s F.X.Šaldou jako literární kritik, vedl dlouholetou polemickou kampaň za záchranu pražských památek, byl zasnouben s malířkou Zdenkou Braunerovou, ale vztah ukončil. Byl velice citově nevyrovnaný a trpěl depresemi. Jedna z nich ho dovedla až k sebevraždě 2. neumělecký text - interpretace ukázky-autor nastiňuje na začátku ukázky dobu, ze které dílo pochází, tedy dobu českého kritického realismu, prozradí také některé zápletky příběhu a představí obsazení herců filmového zpracování Maryši, dále poukazuje na jejich výkony a komentuje zpracovanou podobu konce a také celý snímek - stanovit slohový útvar a styl- publicistický styl, recenze na filmové zpracování - typické jazykové prostředky- ukázka je psaná v hezkém spisovném jazyce dobrého znalce díla i samotného filmového zpracování - souvislosti mezi texty- NT je recenzí na filmové zpracování celého dramatického příběhu nesoucí název Maryša, autor recenze poukazuje na rozcházející se konce původního kousku od filmového snímku, říká, že ve filmu jde o konec, kde má prosto pravá láska, kdežto bratři Mrštíkové ve svém konci zanechali krutost venkova - autorův názorhodnotí filmové zpracování kladně, komentuje výkony a způsob zpracování, spíše seznamuje čtenáře s dějem, s hlavními zápletkami filmu a hereckými výkony, nejde tolik o subjektivní pohled autora jakožto spíše o ten objektivní, ale se samotným filmovým výsledkem je spokojen stejně tak jako ostatní diváci
