MOTORICKÉ SCHOPNOSTI DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Zuzana Palounková Anotace: Úroveň motorických schopnosti se promítá nejen do školního či pracovního života, ale zasahuje do lidského života jako celku. Text seznamuje s výsledky screeningového šetření úrovně motorických schopností u dětí v předškolním věku. V závěru článku je zároveň zdůrazněna potřeba cíleného působeni na děti s motorickým oslabením. Klíčová slova: motorické schopnosti, předškolní věk, hrubá motorika, grafomotorika, jemná motorika, senzomotorická koordinace, prostorová orientace. Motorické schopnosti se projevují nejen v účelové a z á m ě r n é činnosti člověka, jako je činnost pracovní, sportovní, rekreační, ale ovlivňují život člověka vůbec. Pohyb nemá jen lokomoční smysl; to, co v lidském životě znamená, má větší šíři i hloubku. Není to jen pohyb svalů, ale i myšlenek, citů a nálad, není to psychologická či psychofyzická záležitost, ale je to i společenská síla motivující, (tj. uvádějící do pohybu) lidskou soudržnost'. Talentovaným osobám se nabízí řada atraktivních povolání, zajímavé možnosti využívání v o l n é h o času, bývají o b d i vovány, uznávány a oceňovány. Lidem s omezenými motorickými schopnostmi je naopak řada povolání uzavřena, zřetelně je ochuzena náplň jejich volného času a ovlivněn životní styl. Ve zvláštních případech pohybových poruch, při retardaci či stagnaci pohybového vývoje dochází
1 2
Rýdl 2000, s. 6. Mékota 1983, s. 100-101.
k patologickým stavům až na hranici velmi těžkých somatických postižení. Život těchto jedinců je ovšem změněn radikálně 2 .
Motorika z pohledu fyziologie Funkční systém kontrolující hybnost je tvořen některými oblastmi mozkové kůry, bazálními ganglii, některými oblastmi talamu a mozkového kmene, mozečkem a n ě k t e r ý m i o b l a s t m i p á t e ř n í míchy. Naprostou nezbytností je synchronizace a koordinace činnosti různých korových oblastí i podkoří. I velmi jednoduchý pohyb aktivuje řadu korových oblastí. Aktivace funkčního systému hybnosti se při výkonu naučených pohybů a učení novým pohybovým sekvencím odlišuje. Učení novým vizuomotorickým sekvencím vyžaduje zejména aktivitu čelních korových oblastí, zatímco jejich vybavování v době, kdy jsou
sekvence již naučeny, vyžaduje zejména aktivitu t e m e n n í c h korových oblastí. Zároveň je podstatný i fakt zámérnosti či nezáměrnosti motorického učení, kdy opét se aktivují odlišné neuronální systémy. Motorická paméť se béhem doby k o n s o l i d u j e p o d o b n é j a k o jiné d r u h y paměti. S délkou doby, která ubíhá od chvíle učení, je motorická paméť vůči interferujícím vlivům odolnější. Zajímavým zjištěním je, že motorické představy aktivují podobné oblasti mozku jako vlastní motorické akce 1 . Spinální mícha představuje nejnižší reflexní centrum, které je podřízeno vyšším etážím CNS a zajišťuje řízení základních reflexů (např. n e p o d m í n ě n é , hybné, obranné reflexy) 4 . Mozeček se podílí na kontrole motoriky, zejména na koordinaci naučených volních pohybů, na kontrole svalového napětí, chůze a postoje. Mozeček kontroluje rovnováhu a oční pohyby, které se podílejí na kontrole pohybů končetin. Aktivita mozečku je tedy při koordinaci ruky a oka zásadní. Mozeček také poskytuje zpětnou vazbu o vykonaném pohybu s využitím senzorických informací. Kromě podílu na motorice se mozeček účastní činností, které jsou podkladem poznávacích funkcí a emotivity 5 .
5 4 s 6 7
Koukolík 2002, s. 221-241. Langmeier 2009, s. 248. Koukolík 2002, s. 234-239 Orel;Facová, a kol. 2009, s. 51. Tamtéž, 2009, s. 90.
Základní rolí mozkového kmene je řízení základních životních funkcí, jako je řízení srdeční činnosti, dýchání, řízení krevních cév, trávící soustavy aj. N a j d e m e zde i centra životné důležitých reflexů (kašel, kýchání, zvracení a polykání). Poškození mozkového k m e n e má proto zpravidla velmi vážné důsledky, nebo je smrtící 6 . Do talamu přicházejí veškeré informace senzitivní, autonomní - vegetativní, motorické aj., které se zde třídí, integrují, modulují a přepojují do dalších oblastí mozku. Poškození talamu se může projevit např. změnou smyslovosti od ztráty, snížení či modulace, až po bolestivé počitky a vjemy v oblasti smyslového vnímání. Za základní úlohu je považováno zapojení bazálních ganglií do řízení motoriky, kdy se bazálni ganglia podílejí na plánování i vlastní realizaci pohybů, regulují tonus kosterních svalů, modulují činnost motorické kůry atd. Bazálni ganglia pomáhají vytvářet návyky. Podílejí se mimo jiné také na realizaci naučených i vrozených, relativně automatických odpovědí na senzorické podněty (např. otočení se za zvukem). Zasahují i do pracovní paměti a podílejí se tak na myšlení. Ovlivňují také pozornost, poznávání, emoce i chování 7 . Ložiskové poškození bazálních ganglií má motorické a kognitivní důsledky.
Odchylky ve funkci bazálních ganglií se uvádéji do souvislosti s poruchami paméti a amnézií, emotivitou, poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), Parkinsonovou chorobou a dalšími onemocněními, která mohou způsobit syndrom demence 8 . Jak uvádí Ganong, povely pohybu spojené s o n e m o c n ě n í m bazálních ganglií jsou o b e c n é d v o j í h o typu: h y p e r k i n e t i c k é a hypokinetické. Hyperkinetické stavy jsou ty, při nichž se objevují excesivní a a b n o r m á l n í pohyby. H y p o k i n e t i c k é abnormality zahrnují obtíže se započetím pohybu, sníženou spontánní pohyblivost či zpomalení p o h y b ů ' . Z motorického hlediska se č i n n o s t bazálních ganglií pravděpodobné podílí na volbě „správných" svalů, které mají provést pohyb. Malé poškození bazálních ganglií může způsobit dystonii různého druhu, někdy pohybové stereotypie nebo poruchu chůze. Důsledkem velkého poškození může být Parkinsonův syndrom 10 . Řízení volních pohybů je komplexní děj, na kterém se podílí mnoho oblastí mozku. Činností jednotlivých částí nervového systému se cílený pohyb plánuje, vybírá se nejvhodnéjší motorický program, který se spouští z motorické oblasti mozkové kůry. Primární motorická oblast řídí svaly nutné pro činnost ruky, jazyka a hrtanu. Stimulace této motorické oblasti vyvolává jed' Koukolík 2002, s. 236-237. ' Ganong 2005, s. 221. 10 Koukolík 2002, s. 236-237. " Langmeier 2009, s. 263, 265. 12 Měkota 1983, s. 97-100.
noduché pohyby, většinou se zapojením jednoho kloubu. Pravděpodobný význam premotorické oblasti spočívá v koordinaci pohybů obou stran těla a pro polohu těla v prostoru. Suplementární motorická kůra se podílí na plánování pohybu spolu s premotorickou oblastí. Pokud dojde k přerušení spojení mezi premotorickou kůrou a senzorickými oblastmi parietální kůry, důsledkem je neschopnost vykonávat naučené pohyby a také je koordinovat. Je nutné však zdůraznit, že přesný a cílený pohyb je uskutečnitelný pouze s účastí podkorových center, která se podílejí na řízení opěrné motoriky".
Motorické schopnosti Motorická schopnost 12 může být obecné vymezena jako soubor předpokladů (úspěšné) pohybové činnosti. Z m í n ě n é předpoklady určitým způsobem limitují možnosti jednotlivce. Velké meziosobní rozdíly ve výsledcích pohybové činnosti se zčásti vysvětlují rozdílnými schopnostmi. Motorický výkon však podmiňují i např. takové předpoklady, jako jsou konstituce (somatotyp), vlastnosti osobnosti, výkonová motivace aj., jež mezi schopnosti nepatří. „Studiem korelací mezi pohybovými výsledky rodičů a dětí, zkoumáním stability či instability individuálních výsledků v ontogenezi, studiem rodokmenů
vynikajících sportovců a zejména srovnávacími výzkumy u jedno- a dvouvaječných dvojčat bylo prokázáno, že m o t o r i c k é schopnosti jsou geneticky podmíněny'V G a r d n e r v tomto smyslu uvádí termín télesně-pohybová inteligence, kdy řízení pohybů vlastního těla a obratné zacházení s předměty považuje za hlavní složky této inteligence 14 . Schopnost dále znamená jistou (vysokou) míru předpokladů pro zdokonalování v určité činnosti. Motoricky schopné díté na sebe často upozorní právě svými neobvykle velkými či rychlými pokroky, jichž dosahuje ve srovnání se svými vrstevníky. Přítomnost určité schopnosti se projevuje způsobilostí úspěšně řešit širší skupinu úkolů určitého typu. Schopnosti se vyvíjejí z vrozených dispozic, kterým říkáme vlohy. Vlohy ovlivňují jak úroveň a stupeň úspěšnosti, tak i rychlost rozvoje schopností člověka. Vlohy však samy o sobě rozvoj schopností nezajišťují — mají pouze podstatnou, nikoli však určující úlohu v jejich rozvoji. Motorické schopnosti mohou být výrazně ovlivněny aktivní pohybovou činností v dětství, pubertě i adolescenci nebo naopak zabrzděny nečinností, např. při nuceném dlouhodobém upoutání na lůžko. Proces rozvíjení schopností je však vždy dlouhodobý a pozvolný15. Na schopnost se můžeme podívat
15
Kovář (1977) in Mékota 1983, s. 98 Gardner 1999, s. 230. 15 Mékota 1983, s. 97-100. " Říčan 2007, s. 73.
14
ze dvou pohledů. Jednak se může jednat o určitý výkon, jakého je člověk schopen v nějaké činnosti, jde o funkce, které jsou natrénovány a uplatňují se. Můžeme je tedy měřit. Z druhého pohledu jde o určitý potenciál člověka, který teprve může být v budoucnu využit. V našem výzkumu vycházíme z prvního pohledu, a z motorických výkonů jednotlivých dětí můžeme usuzovat na úroveň jejich motorických schopností". Naší snahou by měla být včasná diagnostika (screening) a následná včasná podpora motorického vývoje. Zajímalo nás, j a k é p r o c e n t o d ě t í v y k a z u j e již v předškolním období motorické oslabení a v jakých dílčích schopnostech je toto oslabení nejvýraznéjší. Zásadním důvodem je skutečnost, že na základě vytvořené určité schopnosti se rozvíjí schopnost další. Oslabení v motorické oblasti tak z a p ř í č i ň u j e snížení m o ž n o s t í d a l š í h o učení a rozvoje dítěte. Výzkum byl zaměřen nejen na posouzení úrovně motoriky jako celku, ale snažil se postihnout i dílčí aspekty a vzájemné souvislosti.
Formulace problému, cíl výzkumu a výzkumné otázky V z d ě l á v a c í o b l a s t D í t é a j e h o tělo v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání určuje, že záměrem
vzdělávacího úsilí pedagoga v oblasti biologické je stimulovat a podporovat růst a neurosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat jeho tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem' 7 . Tento výzkumný projekt vychází z výše uvedeného a zaměřuje se na možnosti orientační diagnostiky úrovně motorických schopností předškolního dítěte z následujících důvodů: •
včasné odhalení motorických nedostatků dítěte umožní intenzivní cílenou podporu dítěti; • zmírnění nebo vyrovnání nedostatků v p ř e d š k o l n í m věku s n i ž u j e riziko školní neúspěšnosti dítěte. Motorické nedostatky mohou negativné působit na o s v o j o v á n í n ě k t e r ý c h š k o l n í c h dovedností a mohou mít vliv na školní prospěch dítěte v určitých předmětech (např. psaní, tělesná a pracovní výchova, výtvarná výchova); •
17
motorická obratnost je jedním z běžných projevů dítěte a může působit jako stigmatizující prvek ve vrstevnické skupině - sociální prestiž takových dětí bývá m n o h e m nižší, protože pro dětskou skupinu mají pohybové dovednosti značnou h o d n o t u " .
RVPPV, 2004, s. 13. " Říčan; Krejčířová, a kol. 2006, s. 384. " Langmeier; Krejčířová 2006, s. 155. 20 Říčan; Krejčířová, a kol. 2006, s. 384.
•
pohybové dovednosti hrají určitou roli i při navazování vztahů k j e d i n c ů m opačného pohlaví. Chlapci rádi stavějí na odiv svoji sílu, odvahu a dovednost, dívky svůj vzhled a půvab"; • v adolescenci jsou pohybové kompetence důležité pro volbu povolání 20 ; • snížená úroveň motorických schopností omezuje jedince ve výběru zájmových aktivit pro v h o d n é trávení volného času; • deficit v psychomotorickém vývoji dítěte může vést ke snížení sebevědomí, nižšímu sebehodnocení a tím i k maladaptivnímu chování dítěte. Cílem výzkumného projektu je analyzovat úroveň p o h y b o v ý c h s c h o p n o s t í dětí předškolního věku a dětí s odkladem povinné školní docházky (dále jen PŠD), které navštěvují mateřské školy. Parciálními cíli výzkumného projektu je: • Analyzovat aktuální úroveň motorických schopností dětí předškolního věku a dětí s odkladem PŠD zařazených do mateřských škol prostřednictvím plošného screeningového vyšetření. • Zjistit a analyzovat vztahy mezi jednotlivými motorickými schopnostmi. • Poukázat na možnosti podpory rozvoje motorických schopností dětí před vstupem do školy.
•
Na základě výsledků výzkumu předložit návrhy na příslušná opatření pro speciálněpedagogickou teorii a praxi. . Návazné se zaměřit na sestavení vhodných úloh pro motorické screeningové šetření, které by mohlo být diagnostickým nástrojem pro pedagogy mateřských škol, případné rodiče dětí. Ve výzkumu zjišťujeme, jaké pohybové schopnosti u dětí předškolního věku a dětí s odkladem PŠD bývají nejčastěji oslabené, a zda existují mezi úrovní jednotlivých
motorických schopností vzájemné vztahy a souvislosti.
Popis výzkumného vzorku Výzkumný vzorek tvořilo 101 dětí ve věku 5 - 7 let (viz tab. č. 1), které dosud nenastoupily povinnou školní docházku. Výzkum byl realizován v 5 mateřských školách v Libereckém kraji ve d r u h é polovině roku 2009. Tyto školy přistoupily na spolupráci v rámci výzkumného projektu.
Tab. 1: Věková s t r u k t u r a r e s p o n d e n t ů
(let, měsíců)
% z celkového počtu
Počet
Věková skupina
dívek
chlapců
celkem
chlapců
celkem
5,0 až 5,6
14
20
34
13,86
19,80
33,66
5,7 až 5,12
15
20
35
14,85
19,80
34,65
27
13,86
12,87
26,73
6,0 až 6,6 6.7 až 6,12 Celkem
14
13
dívek
0
5
5
0
4,95
4,95
43
58
101
42,57
57,43
100,00
Z dosaženého věku respondentů vyplývaly určité specifické nároky kladené na screeningové šetření, jako byla délka šetření i délka jednotlivých úkolů, jednoduché zadání instrukcí, úkoly ve formě hry, počáteční motivace dítěte pro podporu aktivity a zájmu dítěte. Výběr vzorku byl prováděn z intaktní p o p u l a c e . V z h l e d e m k t o m u , že děti se z d r a v o t n í m p o s t i ž e n í m p o t ř e b u j í specifické podmínky pro zadávání úloh a jejich administraci, uzpůsobené jejich potřebám a možnostem, jež jsou ovliv-
nény zdravotním postižením, nebyly tyto děti d o v ý z k u m n é h o vzorku zařazeny. U některých zdravotních postižení je snížení motorických schopností či opoždění v motorickém vývoji jedním ze symptomů postižení.
Výzkumná metoda Screeningový test byl speciálně vytvořen za účelem výzkumného šetření. Pro sestavení screeningového testu byly analyzovány testy motorických schopností a testy zahrnující testovací úlohy na motorické
schopnosti dětí předškolního věku jak tuzemské, tak i zahraniční. Z těchto testů byl vytvořen základ pro screeningové šetření. Jednalo se o výběr úloh z následujících testů: • TGMD-2 (autor: D. Ulrich) - test na hrubou motoriku; • Movement Assessment Battery Children (Movement ABC, autoři: S.E. Henderson, D.A. Sugden) - test používaný zejména v USA pro diagnostiku vývojové poruchy koordinace; • Deficity dielčích funkcií (autor: B. Šindelářová, v úpravě V. Pokorné) - test na prostorovou orientaci a vnímání tělesného schématu; • Test obkresľovania (autoři: Z. Matějček; M. Jiříčková) - test na vizuomotoriku a jemnou motoriku. • Vývojový test zrakového v n í m á n í (autor: M. Frostigová) - testy senzomotorické koordinace a kvality jemné motoriky. Testové úlohy byly voleny s ohledem na vývojová specifika dětí ve věku 5 - 7 let z hlediska motorických dovedností. Vývojové škály v oblasti motoriky byly použity z publikace Allena a Marotze Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let a dále z knihy 260 cvičení pro děti raného věku od W. Strassmeiera. Byla snaha zařadit do testu úkoly, se kterými se dítě předškolního věku běžně setkává ve svém životě (viz tab. 2). Jednak se jedná o úkony, které provádí při hře, dále byly zařazeny činnosti v rámci sebe-
obsluhy a úkony, které budou potřebné při školní činnosti. Vzhledem k tomu, že se jednalo o screeningové šetření zaměřené na vyhledání dětí s motorickými obtížemi, náročnost testu byla záměrné zvolena jako nižší (průměrné plnění testu bylo 80,7 %).
Průběh výzkumu Screeningové šetření probíhalo individuálně s každým dítětem ve známém prostředí materské školy. Bylo dbáno na předchozí navázání kontaktu výzkumníka s dětmi, což je u dětí předškolního věku pro budoucí ochotu plnění úkolů zvláště důležité. Plnění každého úkolu předcházel zácvik, aby bylo zřejmé, zda dítě porozumělo instrukci. Každé dítě plnilo 21 úloh se zaměřením na hrubou m o t o r i k u , j e m n o u m o t o r i k u včetně grafomotoriky, senzomotorickou koordinaci, prostorovou orientaci, orientaci na vlastním těle, mimiku. Některé úlohy obsahovaly 2 - 3 podúlohy se stupňující se obtížností. Šetření u každého dítěte probíhalo nejméně ve dvou dnech, aby nedošlo ke zbytečnému přetěžování dítěte a byla zachována jeho motivace k plnění úkolů. Při plnění každého úkolu byla zohledňována rychlost, přesnost a plynulost provedených pohybů. Zároveň v průběhu screeningového šetření byly orientačně zjišťovány projevy dominance ruky, nohy a oka, zaznamenán způsob držení psacího náčiní. Výsledky byly zaznamenány do záznamového listu dítěte. Tab. 2: Úlohy zařazené do screenin-
gového testu Oblast motoriky
Úlohy spojení dvou bodů čarou překreslení jednoduchého obrazce překreslení obrazce v síti bodů nápodoba mimiky práce s mozaikou šroubování láhve, sklenice, matky vkládání obrázků do desek
grafomotorika mimika
jemná motorika
hra na xylofon kopání do branky plazení skákání po jedné noze taneční krok oblékání chůze po švihadle hod míčkem na cíl koulení míčkem do branky pinkání s balónkem házení a následné chytání míče nalévání vody ukazování na vlastním těle probíhání vyznačené trasy
Výsledky výzkumu Zjištěná data byla zpracována metodou univariační analýzy. Každá úloha byla ohodnocena 2 body při přesném splnění, 0 body při nesplnění a 1 bodem v případě částečného splnění úlohy nebo splnění s menší přesností, sníženou rychlostí nebo nekoordinovanými pohyby. Maximální možný počet získaných bodú u jednoho dítěte byl 86.
hrubá motorika
senzomotorická koordinace
vnímání tělesného schématu prostorová orientace Úlohy byly rozčleněny do 4 základních oblastí (viz tab. 2) - grafomotorika, jemná motorika, hrubá motorika, senzomotorická koordinace. Tyto 4 základní oblasti byly ještě doplněny o další tři, kdy bylo posuzováno vnímání tělesného schématu, prostorové orientace a mimiky. Uvědomujeme si, že zařazení jednodivých úloh do oblastí může být zkresleno subjektivním přístupem a i skutečností, že při pl-
néní úlohy dítě využívá více motorických schopností než pouze jedinou (např. při nalévání vody dítě musí zapojit senzomotorickou koordinaci, hrubou i jemnou motoriku, aby vodu dopravilo do nádoby). Presto se domníváme, že následující tabulka (viz tab. 3) může přinést alespoň orientační pohled na úroveň jednotlivých
motorických schopností. Grafomotorika byla vyčleněna jako samostatná oblast, i když je zřejmá velmi úzká souvislost s jemnou motorikou a senzomotorickou koordinací. Důvodem byla snaha zjistit celkovou úroveň této oblasti, rozdíly ve schopnostech vzhledem k pohlaví dětí a ve způsobu držení psacího náčiní.
Tab. 3: S o u h r n n é výsledky dle s t r u k t u r y motorických schopností Průměrný polet bodů Motorické schopnosti
grafomotorika jemná motorika hrubá motorika senzomotorícká koordinace vnímání tělesného schématu prostorová orientace mimika CELKEM
% úspěšnosti
chlapci
dívky
celkem
chlapci
1,403 1,841
1,509
1,448 1355 1,622
70,15 92,03
1,552 1,500 1,345 1,879 1,638 1,587
1,875 1,716 1,571 1,264 1,884 1,620 1,650
Nejhorších výsledků respondenti dosáhli v oblasti grafomotoriky a senzomotorické koordinace, což jsou oblasti, které spolu velmi úzce souvisí. Grafomotorika zahrnovala úlohy týkající se „projetí cesty" ve směru levopravém, od shora dolů, a kombinovaném, aniž by dítě přetáhlo okraj. Dále dítě mělo za úkol překreslit geometrické tvary a reprodukovat předkreslené obrazce v mřížce z bodů. Hodnotilo se nejen splnění úkolu, ale i plynulost tahu čáry (např. napojování) a přesnost
1,530 1,310 1381 1,630 1,614
77,59 75,00 67,24 93,97 81,87 79,35
dívky 75,44 93,75 85,79 78,55 63,18 94,17 81,01 82,50
rozdíl chlapci/ /dívky
celkem
-5,29 -1,72
72,40 92,76
-8,20 -3,55 4,06 -0,20 0,86
81,08 76,51 65,51 94,06 81,52 80,69
-3,15
reprodukce tvaru. Nejobtížnějším úkolem bylo překreslení kruhu, trojúhelníku a kosočtverce. V této oblasti byl velmi zřetelný rozdíl mezi grafomotorickou úrovní dívek a chlapců (viz tab. 3). Ve všech grafomotorických úlohách vykazovali respondenti mužského pohlaví nižší výkon. Oblast senzomotorické koordinace zahrnovala úlohy na házení a koulení na cíl, chytání, driblování s míčem, koordinaci obou rukou při nalévání vody. Nejvétší obtíže činilo driblování s míčem a dále hod
m
míčem na sténu a následné chycení míče. Opét výsledky dívek dosahovaly vyšších hodnot než výsledky chlapců. Oblast hrubé motoriky byla zaměřena na kopání do míče, plazení pod překážkou, skákání po jedné noze, oblékání, poskoky. Kvůli zjišténí rovnovážných schopností détí byla zařazena úloha na chůzi po nataženém švihadle. V hrubé motorice vykazovaly dívky zřetelné lepších výkonů než chlapci (jejich úspěšnost byla vyšší o více než 8 %). Nejobtížnéjším úkolem byla nápodoba tanečního kroku, což vypovídalo o menší schopnosti détí dodržovat při pohybu určitý rytmus. A dále „skákání panáka", kdy děti měly velké obtíže směrovat skok do příslušného místa. Při této činnosti má význam kromě jiného i udržení rovnováhy. V kopání do
míče a plazení pod překážkou byli chlapci mírně lepší, stejné tak i v úkolu na balanční schopnost. V oblasti jemné motoriky byly výsledky mezi chlapci a dívkami nejvíce vyrovnané. Úkoly - jako např. skládání mozaiky, šroubování, vkládání obrázků do desek, hra na xylofon - sledovaly přesnost a plynulost jemných pohybů ruky. Nejobtížnéjším úkolem bylo vkládání korálků do podložky pomocí pinzety. Chlapcům dále činila obtíže hra na xylofon, kdy je třeba paličkou uhodit přesně na příslušnou klávesu. V grafu č. 1 je zřejmé rozložení výsledků testu dle % plnění testu. Ze znázorněných dat vyplývá, že celkové jsou motorické schopnosti u dívek na vyšší úrovni, jelikož celá křivka je posunuta více vpravo.
Graf 1: Rozložení respondentů z hlediska úspěšnosti plnění testu
Uspéinosl v % chlapci Úspéinost v % dívky Úspéšnost v %, celkem
l m
e
jí
4> í.é> •P «• J- > <¥
+
<¥
&
>
A° *t> <S> <S> L
> > > A-
*>
*
+
% ú s p é i n o s t i plnénl testu
Ze zjištěných výsledků vyplývá, že věk dítěte je pouze jedním z faktorů ovlivňujících výkon dítěte. Výsledky napovídají,
B
že dalším faktorem bude zřejmé typ dominance párových orgánů dítěte a míra její vyhranénosti (data jsou v současné
dobé ve fázi statistického zpracování). Vliv na motorický výkon má i pohlaví dítéte. Dívky měly celkově a ve většině oblastí motoriky lepší výkony ve srovnání s chlapci (s výjimkou oblasti vnímání tělesného schématu a mimiky). Je zřejmé, ze děti předškolního věku mají jiný repertoár her a zájmů, než tomu bylo dříve 21 . V dřívější době oblíbené skákání panáka, hra s míčem o zedči skákání přes švihadlo ustupují v současné době jiným formám her. Bohužel dost často se jedná o hry, které nepodporují pohybové schopnosti dětí. Změny v kvalitě a náplni volného času byly zkoumány u 863 dětí ve 3.-5. třídách brněnských škol. Jedná se sice o jinou věkovou skupinu, než kterou jsme se zabývali, avšak určité trendy v pojetí volného času jsou patrné. Ze zveřejněných výsledků vybíráme: •
Sledování televize není zdaleka nejoblíbenéjší volnočasovou aktivitou, ale tou nejpřístupnější, nejpohodlnéjší, provozovanou na úkor jiných. • Děti m n o h e m v ý r a z n ě j i využívají možností, které jsou finančně méně náročné, více dostupné a nevyžadují aktivní vyhledávaní a zapojení, event. pravidelnou docházku. •
21 22
Nejoblíbenéjší volnočasovou aktivitou chlapců je sport, dále práce na osobním počítači a videohry, na třetím místě figuruje pobyt venku s kamarády.
Srov. Mišurcová; Fišer; Fixl 1980. Čech 2002 [on -line).
•
Nejvýraznéjší procento neorganizovaného volného času dětí tvoří televize, dále pobyt venku a příprava do školy». Děti tak nedostávají tolik příležitostí k motorickému rozvoji a tím jejich fýzická zdatnost, pohybová koordinace i rychlost vykonávaných pohybů mohou klesat. Dle zjištěných výsledků našeho výzkumu se zdá, že motorická výkonnost předškolních dětí je na dobré úrovni. Nesmíme však zapomínat, že náročnost testu byla záměrné volena tak, aby odhalila děti s motorickým oslabením, takže průměrné plnění testu na 80,7% nemusí být pro nás uspokojivým výsledkem.
Návrhy a opatření pro speciálněpedagogickou teorii a praxi U zdravých osob jsou hlavním d r u h o t n ý m p r o j e v e m s c h o p n o s t í zájmy. O činnost, v níž má člověk relativné dobré výsledky, se obvykle více zajímá než o tu, v níž je málo úspěšný. Vztah je oboustranný. Schopnosti nejen spoluvytvářejí a usměrňují zájmy člověka, ale naopak zájem o určitou činnost může kladné ovlivnit rozvoj některých dalších schopností. Jednou z cest, jak zvýšit zájem o aktivní tělesnou výchovu, je vytvářet pozitivní vztah k pohybu již od dětství. „Současný vývoj volnočasových aktivit dětí a mládeže není příliš pozitivní. Prohlubuje se
spíše pasivita, konzumnost a nenáročnost aktivit. Snižuje se frekvence aktivit. Pouze jedna aktivita má každodenní frekvenci. Jedná se o sledování televize. Mezi týdenní aktivity patří poslech hudby, četba časopisů, schůzky s přáteli a nicnedělání 23 ." Negativním fenoménem dobyje medializace současné generace dětí a mládeže, která vyrůstá pod tlakem masové kultury a především komerční televize. Normální pro značnou část mládeže je, že chce být bavena bez vynaložení námahy. Sport a ostatní aktivní formy využívání volného času se pro velkou část mladých stávají příliš namáhavé 24 . Potenciál pohybových činností a sportu není v současných podmínkách zcela využíván. Existuje určitá fádnost v nabídce sportů i v jejich realizaci. Pokud se však p ř i s t u p u j e k provádění pohybových aktivit s invencí a kreativně, s respektováním zejména emočních potřeb dětí a mládeže, jsou dosahovány nemalé úspěchy v motivaci mladých lidí ke sportování ve volném čase". D r u h o t n é zpětné negativní ovlivnění schopností hrozí u osob pohybově netalentovaných v d ů s l e d k u jejich slabého zájmu o jakoukoli pohybovou aktivitu. Tento bývá navíc zvnějšku tlumen, místo aby byl podněcován. „Akcent na plnění výkonových požadavků osnov vyhovuje pohybové nadanějším a fyzicky dispono23 24 25 24 27
vanějším dětem. Převážná část průměrné a p o d p r ů m ě r n é d i s p o n o v a n ý c h détí prožívá v takto pojímané tělesné výchově frustraci, pocity ztráty důstojnosti, strachu z neúspěchu s navozením potřeby vyhnout se účasti na tělesné výchově. Bývá to nejčastěji u détí obézních, nešikovných a z domova pohybové deprivovaných détí, které objektivně naopak potřebují co nejvíce podnětů v oblasti pohybových aktivit. Tím, že se jim ale vyhýbají, se jejich tělesná nedostatečnost ještě prohlubuje 26 ." Rozvíjení motorických schopností détí a mládeže je tedy jedním z hlavních úkolů školní tělesné výchovy a télesné kultury vůbec 27 . Všimněme si, jak velké procento zájmových kroužků a sportovních oddílů je zaměřeno právě na děti pohybově talentované a nikoli na jedince s průměrnými či dokonce sníženými pohybovými schopnostmi. Přitom nemáme na mysli děti somaticky postižené, ale déti pohybově méně nadané nebo s motorickým oslabením. Snížené motorické s c h o p n o s t i o m e z u j í jedince ve výběru zájmových aktivit pro vhodné trávení volného času. „Činnost občanských sdružení je zaměřena spíše na práci s talentovanými dětmi a mládeží a do sportovních soutěží a neposkytuje dostatečnou kapacitu pro nabídku ke sportování těm, kteří netouží soutěžit a hledají především posílení zdra-
Volný čas a prevence u dětí a mládeže 2002, s. 6 [online). Volný čas a prevence u dětí a mládeže 2002, s. 12 [online]. Volný čas a prevence u dětí a mládeže 2002, s. 20 [online]. Volný čas a prevence u détí a mládeže 2002, s. 18 [online], Mékota 1983, s. 100-101.
m
ví a kondice, zábavu a možnosti sociálního kontaktu 28 ." „Dvé hodiny povinné tělesné výchovy týdně nelze v žádném případě považovat za dostatečné. Jedním z hlavních úkolů tělesné výchovy ve škole je naučit žáky, jakým nejvhodnéjším způsobem rozvíjet pohybové dovednosti a pohybový režim ve volném čase i mimo školní tělesnou výchovu." Navíc se domníváme, že bude třeba změnit metodiku vedení hodin tělesné výchovy, předkládat žákům pohybové aktivity atraktivnějším způsobem a využít nových pedagogických metod a postupů. Učení nápodobou je v raném a předškolním období dítěte primární. Ze sociologického průzkumu vyplývá, že jen u 30 % dospělých osob jde u rekreačního sportu o činnost více méně pravidelnou, která může mít při dostatečné intenzitě pozitivní vliv na udržení i zlepšení zdraví a tělesné zdatnosti 2 '. Zdá se tedy více než vhodné nezapomínat na způsoby využívání volného času u dospělých a působit na změnu jejich hodnotové orientace. Dospělá osoba slouží dítěti jako vzor i při volbě trávení volného času, výběru aktivit a zátěže. Jako velmi vhodné vidím pohybové aktivity pro celé rodiny v rámci rekreačního sportování, kdy je posilována nejen fyzická stránka jejich členů, ale i sociální vazby v rámci rodiny, zvyšuje se tolerance ke stresu, depresi a přetížení,
fyzická aktivita působí na emoční prožívání, přináší možnost prožitku výkonu a spokojenosti. Společné rodinné aktivity přinášejí détem celou plejádu různých situačních momentů, při kterých mají možnost pozorovat jednání dospělých i do něj aktivně zasahovat. V předškolním věku se jako optimální jeví spontánní dětské pohybové aktivity bez viditelných zásahů dospělých a pedagogů, kdy si dítě volí činnost i její obtížnost. Je nutné, aby motivace k činnosti vycházela z dítěte, z potřeby pohybu, z potřeby zjistit, co umím. Umění realisticky odhadnout své síly, nepřeceňovat se ani nepodceňovat, je prevencí nejen úrazů, ale i posílením pevného postoje détí vůči budoucím stresům, neúspěchům i pádům, které nepřipravení jedinci později mnohdy řeší zástupným způsobem: agresí, zneužíváním drog, alkoholu nebo jiným negativním způsobem 30 . V souladu s úkoly předškolního vzdělávání, jak je vymezuje Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, plní předškolní vzdělávání i úkol diagnostický zejména ve vztahu k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Problematika dětí, u kterých jsou motorické schopnosti sníženy, unikají prozatím většímu zájmu odborné veřejnosti. Uvědomme si, že motorické schopnosti dětí velmi úzce souvisí s intelektovým vývojem a vývojem řeči.
28
Volný čas a prevence u dětí a mládeže 2002, s. 26 [online]. Národní program rozvoje sportu pro všechny 2000 [online]. 30 Volný čas a prevence u dětí a mládeže 2002, s. 16-17 [online]. N
H
Uplatňují se při veškerých pohybových, praktických a manipulativních činnostech ve škole i v béžném životé. V současné dobé učitelky mateřských škol nemají k dispozici komplexní diagnostický nástroj pro screening motorických obtíží u dětí a musí se spoléhat víceméně na vlastní intuici a zkušenost. Přičemž dětem, které to potřebují (např. dětem s nerovnoměrnostmi ve vývoji), má předškolní vzdělávání - na základě znalosti aktuální úrovně rozvoje dítěte i jeho dalších rozvojových možností - poskytovat včasnou speciálnépedagogickou péči, a tím zlepšovat jejich životní i vzdělávací šance 31 . Je tedy nezbytné ještě před nástupem povinné školní docházky odhalit snížené motorické schopnosti u dítěte, zjistit příčiny oslabení a včasnou speciálně pedagogickou p o d p o r o u předcházet školní neúspěšnosti i sociálnímu vyčleňování dítěte. Motorické nedostatky mohou negativné působit na osvojování některých školních dovedností a m o h o u mít vliv na školní prospěch dítěte v určitých p ř e d m ě t e c h (např. psaní, tělesná a pracovní výchova, výtvarná výchova). Motorická obratnost je jedním z běžných projevů dítěte a může působit jako stigmatizujícíprvek ve vrstevnické skupině - sociální prestiž takových dětí bývá mnohem nižší, protože pro dětskou skupinu 51
RVPPV, 2004, s. 6. " Říčan; Krejčířová, a kol., 2006, s. 384. " Langmeier; Krejčířová 2006, s. 155. " Trojan; Druga; Pfeiffer 1990, s. 8-11.
mají pohybové dovednosti značnou hodnotu". Pohybové dovednosti hrají určitou roli i při navazování vztahů k jedincům o p a č n é h o pohlaví. Chlapci rádi stavějí na odiv svoji sílu, odvahu a dovednost, dívky svůj vzhled, půvab a ladnost pohybů". Deficit v motorické oblasti může vést ke sníženému sebevědomí, horšímu sebehodnocení a tím i k maladaptivnímu chování dítéte.
Závěr V posledních dvou desetiletích jsme svědky doslovné exploze nových poznatků týkajících se anatomické a f u n k č n í organizace centrálního nervového systému. Používání nových metod umožňuje studium centrálního nervového systému d o netušených p o d r o b n o s t í . Nervový systém je dnes v popředí zájmu odborn í k ů a nové p o z n a t k y u m o ž ň u j í stále přesnější a úplnější diagnostiku. Plasticita nervového systému je obrovská, a to zejména v mládí, čehož by bylo dobré využít. U člověka jsou motorické funkce úzce spjaty s psychickou činností". Proto sebemenší postižení motoriky může mít výrazné dopady na psychiku člověka, jeho j e d n á n í a chování. Motorické oslabení nepatří mezi těžká zdravotní postižení, ale život s ním se může pro jedince jevit těžkým, neboť se p r o m í t á d o běžných
každodenních činností a úkonů. Představa, že motorické obtíže s postupem véku samy odezní, je, zdá se, mylná. I pokud je jedincům poskytnuta dostatečná péče a pomoc, mohou motorické obtíže přetrvávat po celý život.
Doporučení: • již v předškolním véku diagnostikovat u dětí motorické obtíže a následné u détí s motorickým oslabením zahájit cílenou pedagogickou podporu • při činnostech mateřské školy využít motorických cvičení, hraní a her, tělesných aktivit pro podporu rozvoje motoriky détí a eliminaci jejich motorických obtíží v maximální možné míře jako prevence školní neúspéšnosti • za spoluúčasti materské školy podporovat mimoškolní pohybové aktivity détí i jejich rodičů • v základních školách rozšířit počet hodin tělesné výchovy • zatraktivnit výuku télesné výchovy na školách využitím nových forem a metod výuky • zaměřit se i na žáky s průměrnými a podprůměrnými pohybovými výkony • mimoškolní aktivity neponechávat pouze na občanských s d r u ž e n í c h , ale zapojit do této činnosti i základní a střední školy s cílem nabídnout pestrou škálu pohybových aktivit, které by byly pro děti a mládež atraktivní z hlediska obsahu i forem činnosti • organizovat mimoškolní akce pro détí a jejich rodiče, s cílem podpořit aktivní
využívání volného času a zapojit rodiče dětí do organizace těchto akcí • ukázat dětem a m ládeži nové formy využívání volného času jako určitý životní styl a alternativu současného života Literatura: ALLEN, K.E.; MAROTZ, L.R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 3. vyd. Praha: Portál, 2008.187 s. ISBN 978-80-7367-421-2. ČECH, T. Volný čas a způsob jeho trávení školáky v Brně [on-line]. Škola v praxi, 2002 [cit. 2010-08-26], Dostupné na www: . GANONG, W.F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vyd. Praha: Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7. GARDNER, H. Dimenze myšlení. Praha : Portál, 1999. 400 s. ISBN 80-7178-279-3. KOUKOLÍK, F. Lidský mozek. Funkční systémy. Norma a poruchy. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-632-2. LANGMEIER, J.; KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006.368 s. ISBN 80-247-1284-9. LANGMEIER, M. Základy lékařské fyziologie. Praha : Grada, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0. MĚKOTA, K. Testování motorických schopností a dovedností [online]. In MÉKOTA, K.; BLAHUŠ, P. Motorické testy v tělesné výchově. Praha : SPN,
1983 [cit. 2008-08-041. Dostupné na www: . MIŠURCOVÁ, V.; FIŠER, J.; FIXL, V. Hra a hračka v životě dítěte. Praha : SPN, 1980. 143 s. Národní program rozvoje sportu pro všechny [online]. Usnesení vlády č. 17 ze dne 5. ledna 2000. Praha : MŠMT, 2000 [cit. 2010-08-27], Dostupné na www: < h t t p : / / w w w . m s m t . c z / s p o r t / národní -program - rozvoje-sportu-pro-vsechny>. OREL, M.; FACOVÁ, V., a kol. Člověk, jeho mozek a svět. Praha : Grada, 2009. 256 s. ISBN 978-80-247-2617-5. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzděláváni. MŠMT, 2004 [online], [cit. 2009-03-31], Dostupné na www: . RÝDL, M. Pohyb jako zprostředkující č l á n e k mezi b i o l o g i c k o u a společenskou determinovaností človéka. In H O G E N O V A , A. Pohyb & tělo.
Praha : Karolinum, 2000. 236 s. ISBN 80-7184-580-9. ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. Praha : Grada, 2007. 200 s. ISBN 978-80-247-1174-4. ŘÍČAN, P.; KREJČÍŘOVÁ, D., a kol., Dětská klinická psychologie. 4. přep r a c . a d o p l . vyd. P r a h a : G r a d a Publishing, 2006. 604 s. ISBN 80247-1049-8. STRASSMEIER, W. 260 cvičení pro děti raného věku. Soubor cvičení pro děti s nerovnoměrným vývojem a děti handicapované. Praha: Portál, 1996.291 s. ISBN 80-85282-87-9. TROJAN, S.; DRUGA, R.; PFEIFFER, J. Centrální mechanismy řízení motoriky. Teorie, poruchy a léčebná rehabilitace. 2. dopl. vyd. Praha : Avicenum, 1990. ISBN 80-201-0054-7. Volný čas a prevence u dětí a mládeže [online], Praha : MŠMT, 2002. 48 s. [cit. 2010-08-25], Dostupné na www: .
Poděkování Fakultě prírodovědné-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci za poskytnutí prostředků specifického výzkumu interním grantem 80/2009 na realizaci uvedeného výzkumu. Na screeningovém šetření a sběru dat se podílely studentky studijního programu Speciální pedagogika. Tento článek vznikl ve spolupráci se studentkou Vlastou Švandovou.
ES
