MOTIVACE U REKREAČNĚ A SOUTĚŽNĚ SPORTUJÍCÍCH VYSOKOŠKOLÁKŮ* SPORT MOTIVATION IN CZECH RECREATIONAL AND COMPETETIVE UNIVERSITY STUDENTS

Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 3, p. 66–74

MOTIVACE U REKREAČNĚ A SOUTĚŽNĚ SPORTUJÍCÍCH VYSOKOŠKOLÁKŮ* SPORT MOTIVATION IN CZECH RECREATIONAL AND COMPETETIVE UNIVERSITY STUDENTS Ivana Harbichová1, Martin Komarc2 1 2

Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu Katedra základů kinantropologie a humanitních věd Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze

SOUHRN Pochopení motivace jedinců k participaci na pohybových aktivitách může mít zásadní význam v ovlivňování současné hypokineze různých populačních skupin, v procesu sportovního tréninku či v podmínkách školní tělesné výchovy. Teorie sebedeterminace (SDT – selfdetermination theory: Deci, Ryan, 1985) předpokládá, že chování jedinců může být vysvětleno na základě tří typů motivace: vnitřní motivace, vnější motivace a amotivace. Vnitřní motivace je obvykle spojována s vysokou efektivitou chování, pozitivním copingem, dodržováním pravidelného cvičení apod. Teorie rovněž předpokládá, že soutěžení může oslabovat, snižovat úroveň vnitřní motivace. V této studii jsme se zaměřili na rozdíly ve výše zmiňovaných motivačních konstruktech mezi rekreačními a soutěžními sportovci s ohledem na pohlaví. Výzkumný soubor tvořili studenti FTVS (N = 224), kteří vyplnili českou verzi dotazníku Sport motivation scale. Výsledky mnohorozměrné analýzy rozptylu poukázaly na signifikantní rozdíl mezi rekreačními a závodními sportovci pouze v úrovni vnější motivace, kdy soutěžně sportující dosahovali průměrně vyšších hodnot. Muži a ženy se signifikantně lišili v úrovni vnější motivace a amotivace. Muži dosahovali v těchto typech motivace průměrně vyšších hodnot než ženy. Rozporuplnost výsledků různých studií poukazuje na potřebu detailnější analýzy vztahu soutěžení, pohlaví a vnitřní motivace ve sportu a rovněž mediátorů tohoto vztahu. Klíčová slova: sebedeterminace, vnitřní motivace, soutěžení, Sport motivation scale. ABSTRACT Self-determination theory (SDT; Deci & Ryan, 1985) offers a unique theoretical framework to understand the multidimensional motivational processes in sport and exercise domain. The purpose of this study was to identify differences in motivational ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ * Tato studie vznikla v rámci programu PRVOUK P39, grantu GAUK 578812 a projektu SVV 2013-267603.

66

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 66

9.10.2013 10:58:26

constructs of SDT in a sample of Czech university students with respect to gender and level of sport participation. Participants (N = 244) completed a Czech version of the Sport motivation scale which measures different types of intrinsic motivation (to  know, to  accomplish, to  experience stimulation), extrinsic motivation (external regulation, introjection, identification), as well as amotivation. Results of multivariate analysis of variance showed that men scored significantly higher than women only in external regulation and amotivation. Difference between recreational and competitive athletes was significant only in external regulation with higher average scores in competitive group. Interestingly, we did not find any differences in intrinsic motivation with respect to gender. Inconsistency of results of various studies points to the need for more detailed analysis of the relationship between competition, gender and intrinsic motivation as well as mediators of this relationship. Key words: self-determination, intrinsic motivation, competition, Sport motivation scale. VÝCHODISKA Problematika motivace je aktuálním tématem pro odborníky z  mnoha výzkumně i prakticky zaměřených oblastí. Výjimkou není ani oblast pohybových aktivit a sportu, kde  může mít pochopení motivace jedinců zásadní význam v ovlivňování současné hypokineze různých populačních skupin, v procesu sportovního tréninku či v podmínkách školní tělesné výchovy. Existuje mnoho přístupů a teorií, které se snaží popsat a vysvětlit motivaci jedince k určitému chování (pro přehled viz např. Blatný et al., 2010). Ke studiu motivace ve specifickém kontextu pohybových aktivit a sportu bylo navrženo a využito několik konceptuálních rámců (Roberts, 1992). Jedním z teoretických systémů, který se ukázal jako užitečný při zkoumání motivace ve sportu, je teorie sebedeterminace (SDT – self-determination theory: Deci & Ryan, 1985). Základním kamenem teorie sebedeterminace je  koncept vnitřní motivace (intrinsic motivation), kterým se vysvětluje přirozeně aktivní povaha člověka. Dle teorie však existují faktory, jež mohou tuto tendenci člověka podporovat, nebo ji naopak mařit. Jak upozorňuje Blatný et al. (2010, s. 161), „v tomto smyslu existuje široký rejstřík osobního vývoje – od relativně aktivního a integrovaného (sebedeterminovaného) self po self fragmentované, pasivní, reaktivní a odcizené“. Teorie sebedeterminace konkrétně předpokládá, že chování jedinců může být vysvětleno na základě tří typů motivace: vnitřní motivace, vnější motivace a amotivace. Ryan a Deci (2007) popisují vnitřní motivaci jako tendenci vykonávat určitou aktivitu pro ni samotnou, pro radost, potěšení a uspokojení z této aktivity. Na druhé straně jedinci, u kterých převládá vnější druh motivace (extrinsic motivation), se nejrůznějších aktivit neúčastní z důvodu vlastního potěšení či uspokojení, ale proto, aby dosáhli určité odměny (případně se vyhnuli trestu), jakmile je konkrétní aktivita ukončena (Deci, 1975). Autoři však upozorňují na to, že striktní bipolární rozdělení těchto dvou konceptů nemá příliš velkou explanatorní sílu. Místo toho se v rámci teorie sebedeterminace uvažuje o několika typech vnější motivace, které variují v míře relativní autonomie jednajícího subjektu. Ryan a  Deci (2007) tak  rozeznávají čtyři druhy vnější motivace: externí regulace, introjekce, identifikace a integrovaná regulace. 67

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 67

9.10.2013 10:58:26

Externí regulace je příkladem vysoce kontrolované (neautonomní) vnější motivace, kdy jedinec vykonává činnost pouze za přítomnosti externího monitorování této činnosti. Zdroj motivace v tomto případě leží mimo individuum a jeho chování je kontrolováno pomocí vnějších faktorů, jako je dosažení odměny či vyhnutí se trestu. V  případě introjekce se nejedná o  externí monitorování samotné činnosti jinými lidmi, jedinec však uplatňuje principy vyhnutní se trestu a dosažení odměny sám na sebe. Ryan a Deci (2007) uvádějí příklad hráče, kdy odměnou za dosažení cíle je pocit hrdosti či pýchy a  na druhé straně trestem za neúspěch jsou pocity studu a  úzkosti. Introjekce je, podobně jako externí regulace, příkladem neautonomního typu motivace, kdy je self kontrolováno zejména nátlakem (jiných, ega). Vnější motivace však dle autorů může být relativně autonomní, jako je tomu v případě identifikace a integrované regulace. Identifikace představuje typ motivace, kdy jedinec vykonává určitou činnost, protože ji sám považuje za účelnou, případně hodnotnou. Proto se například u ženy, která vykonává pohybovou aktivitu a je přesvědčena, že cvičení upevňuje její zdraví, jedná o vnější druh motivace (chování je instrumentální), který je však relativně autonomní (chování je osobně vnímané jako žádoucí či hodnotné). V případě, že by daná žena cvičení plně zakomponovala do svých životních plánů a cílů, mluví Deci a Ryan o tzv. integrované regulaci. Všechny typy jak vnitřní, tak vnější regulace chování, které byly doposud diskutovány, představují určité formy motivace. Teorie sebedeterminace však rozeznává rovněž stav amotivace, ve kterém jedinec nemá dostatek motivace pro danou aktivitu. Jak upozorňuje Ryan a Deci (2007) amotivace může mít různé příčiny i důsledky. Jedinec může být kupříkladu amotivován v případě pocitu inkompetence pro danou aktivitu či v případě, že daná aktivita nevede k žádanému cíli. Dle teorie sebedeterminace jsou amotivace, externí regulace, introjekce, identifikace, integrovaná regulace a vnitřní motivace umístěny na kontinuu sebedeterminace, které je shora ohraničeno vnitřní motivací a zdola naopak amotivací (Pelletier & Sarrazin, 2007). Vysoká úroveň na sebedeterminačním kontinuu, tedy vysoká úroveň vnitřní motivace, je spojována s vyšší efektivitu chování, adherencí ke sportu, lepším konceptuálním chápáním či  pozitivním copingem (Chatzisarantis et al., 2003; Deci & Ryan, 2000). Řada studií se zabývala negativními efekty různých situačních proměnných (odměny, šibeniční termíny, dozor, výhrůžky) na vnitřní motivaci (Reader & Dollinger; 1982; Amabile, DeJong & Lepper, 1976; Harackiewicz, 1979). Jedním z faktorů, který má dle autorů (Deci et al., 1981) za následek pokles ve vnitřní motivaci jednajícího subjektu, je soutěžení. Soutěžení, zaměřené výhradně na vítězství či poražení někoho jiného, může totiž dle teorie kognitivního hodnocení (Cognitive evaluation theory – CET miniteorie v  rámci SDT) vést u  jedince původně vysoce vnitřně motivovaného ke změně vnímání místa příčinnosti (locus of causality) jeho jednání a tím pádem ke snížení pocitu sebedeterminace a následně vnitřní motivace (Deci & Ryan, 1985). Původní experimenty (Deci et al., 1981), na základě kterých byly tyto teze formulovány, však neměly příliš společného s reálnými podmínkami v oblasti sportu. Nicméně následné terénní výzkumy poukázaly na snížení „flow“ prožitku (Kleiber, Larson & Csikszentmihalyi, 1986), vzestup ego orientace (Chaumeton & Duda, 1988) či preferenci externích odměn u soutěžně sportujících osob (Greenforder & Blinde, 1980 in Fortier et al., 1995). I když tyto studie obecně potvrdily negativní důsledky soutěžení 68

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 68

9.10.2013 10:58:26

na vnitřní motivaci, je nutné dodat, že pouze v jedné z nich byl konstrukt vnitřní motivace reálně měřen (v ostatních výzkumech se jednalo o teoretické konstrukty související s vnitřní motivací – flow, ego orientace, …). Fortier et al. (1995) zkoumali rozdíly v  motivačních konstruktech postulovaných SDT u  rekreačně a  soutěžně sportujících. I tito autoři dospěli k  závěru, že soutěžní sport může mít za následek pokles vnitřní motivace a vzestup motivace vnější. Pohlaví představovalo další proměnnou, jež byla ve vztahu ke sportovní motivaci rozsáhle studována. Ve většině výzkumů, zabývajících se tímto vztahem u mladých kanadských sportovců (Briere et al., 1995; Pelletier et al., 1995; Fortier et al., 1995), dospěli autoři k závěrům, že ženy dosahují vyšší úrovně vnitřní motivace a nižší úrovně vnější motivace než muži. Výsledky novějších studií však poukazují na problematičnost generalizace těchto závěrů na jiná kulturní prostředí nebo jiné věkové skupiny sportovců (Amorose & Horn, 2000; De Pero et al., 2009; Burtscher et al., 2011; ...). Vzhledem k nejasnému vlivu pohlaví (viz výše) a značně odlišnému významu soutěžení v rekreačním a soutěžním sportu (kde například přepokládáme častější přítomnost tlaků na výkon, externích odměn, nutnosti podání výkonu v daném termínu, dozoru v podobě diváků atd.) je cílem naší studie srovnání vnitřní motivace, vnější motivace a  amotivace ve  sportu, ve  vzorku českých vysokoškolských studentů, s  ohledem na úroveň sportování (rekreačně x soutěžně) a pohlaví (muži x ženy). Na základě teorie sebedeterminace a výsledků předešlých empirických výzkumů jsme předpokládali, že soutěžně sportující část našeho vzorku bude vykazovat nižší úroveň sebedeterminace, a tedy nižší úroveň vnitřních druhů motivace a zároveň vyšší úroveň vnějších typů motivace, jakožto i amotivace. METODIKA Soubor Výzkumný soubor, N = 244 studentů FTVS UK v Praze (143 mužů, 101 žen), byl pořízen na základě dostupnosti (viz Hendl, 2012, s. 59). Průměrný věk výzkumného souboru byl 21,56 let (SD = 2,11). U testovaných osob jsme pomocí otázky v dotazníku (self-report) zjišťovali úroveň sportování (soutěžně x rekreačně) a druh provozovaného sportu (počet sportovních odvětví, kterým se testované osoby věnovaly N = 25). Do skupiny soutěžně sportujících (59 %) byla testovaná osoba zařazena pod podmínkou, že se účastnila organizovaných soutěží na mezinárodní úrovni (účast na OH, MS, ME), případně na nejvyšší národní úrovni (např. nejvyšší liga v daném sportu, účast na MČR). Všechny testované osoby souhlasily se zpracováním dat pro výzkumné účely. Diagnostický prostředek Testované osoby vyplnily českou verzi Sport motivation scale (SMS), která nepřímo, asociativně měří tři druhy vnitřní motivace (vědět, prožít, něčeho dosáhnout), tři druhy vnější motivace (externí regulace, introjekce, identifikace) a amotivaci. Dotazník obsahuje 28 položek/výroků – 4 pro každý druh motivace. V dotazníku jsou testované osoby tázány na důvody proč sportují a jednotlivé položky jsou kvantifikovány pomocí Likertovy 7stupňové škály, na které respondenti vyznačují míru, s jakou jsou pro ně jednotlivé důvody pravdivé nebo charakteristické. Česká verze vznikla na základě přímého modifikovaného překladu v kombinaci s analýzou protokolu (konkrétní postup zde neuvádíme z  důvodu zaměření práce, pro přiblížení praktického použití dané 69

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 69

9.10.2013 10:58:26

procedury viz např. Komarc & Harbichová, 2012) a považujeme ji za dostatečně ekvivalentní verzi anglické (fit hypotetického strukturálního modelu SMS v českém vzorku: χ2(329) = 828,3; RMSEA = 0,058; NNFI = 0,95; CFI = 0,96; SRMR = 0,069). Analýza dat Rozdíly v sedmi subškálách SMS jsme hodnotili pomocí mnohorozměrné analýzy rozptylu s dvojným tříděním (2 x 2 MANOVA), kdy závislé proměnné představovaly položkové průměry všech motivačních konstruktů a jako nezávislé (třídící) proměnné vystupovaly úroveň sportování (rekreačně x soutěžně) a pohlaví (muž x žena). Jednorozměrné analýzy rozptylu (samostatně pro obě nezávislé proměnné) byly využity v případě, že interakční efekt nezávislých proměnných nebyl statisticky signifikantní. Testy statistické významnosti jsme prováděli na hladině významnosti α = 0, 05. VÝSLEDKY Výsledky mnohorozměrné analýzy rozptylu poukázaly na signifikantní rozdíl v odpovědích na položky SMS mezi muži a ženami (Wilks’ λ = 0,93; F(7, 233) = 2,68; p = 0,011; ηp2 = 0,07) i mezi rekreačními a závodními sportovci (Wilks’ λ (7, 233) = 0,92; p = 0,009; ηp2 = 0,08). Interakční efekt obou třídících proměnných nebyl statisticky významný (viz Tabulka 1). Tabulka 1 Výsledky MANOVA pro hlavní a interakční efekt Pohlaví a Úrovně sportování

Efekt Pohlaví Úroveň sportování Pohlaví x Úroveň sp.

Wilks’ λ 0,93 0,92 0,97

F (7, 233) 2,68 2,73 0,92

p 0,011 0,009 0,494

ηp2 0,07 0,07 0,02

Tabulka 2 Jednorozměrné výsledky ANOVA pro hlavní efekty Pohlaví a Úrovně sportování   Pohlaví Úroveň sportování Typ motivace F(1,239) p F(1,239) p VM – vědět 0,403 0,526 0,091 0,763 VM – dosáhnout 1,501 0,222 1,295 0,256 VM – prožít 0,478 0,490 0,785 0,376 Identifikace 0,910 0,341 0,927 0,337 Introjekce 0,020 0,886 0,320 0,572 Externí regulace 6,542 0,011 10,124 0,002 Amotivace 6,687 0,010 1,121 0,291

Následné jednorozměrné analýzy rozptylu (viz tabulka 2) odhalily statisticky významné rozdíly mezi pohlavím pouze v externí regulaci (F(1, 239) = 6,54, p = 0,011) a amotivaci (F(1, 239) = 6,68, p = 0,010). Muži (M = 3,34, resp. M = 1,93) dosahovali v  těchto typech motivace průměrně vyšších hodnot než ženy (M = 2,91, resp. M = 1,63) – viz graf 1.

70

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 70

9.10.2013 10:58:26

Rekreační a závodní (organizovaně soutěžící) sportovci se signifikantně lišili pouze v externí regulaci (F(1, 239) = 10,12, p = 0,002) s tím, že rekreačně sportující dosahovali průměrně nižších hodnot (M = 2,86, resp. M = 3,40) – viz graf 2.

Graf 1 Průměry a standardní chyby v jednotlivých subškálách motivace jako funkce pohlaví

Graf 2 Průměry a standardní chyby v jednotlivých subškálách motivace jako funkce úrovně sportování

DISKUsE A ZÁVĚRY Cílem této studie byla analýza rozdílu ve vnitřní motivaci, vnější motivaci a amotivaci ve sportu u českých vysokoškolských studentů s ohledem na úroveň sportování (rekreačně x soutěžně) a pohlaví. Fortier et al., (1995) se na základě výsledků laboratorních experimentů, zabývajících se vztahem soutěžení a vnitřní motivace (Deci et al., 1981), rozhodli prozkoumat tento vztah v  terénních podmínkách v  oblasti sportu. Autoři (Briere et al., 1995; Pelletier et al., 1995) vysvětlovali pozorované rozdíly u rekreačních a soutěžních kanadských sportovců na základě častější přítomnosti tlaků na výkon, externích odměn atp. u jedinců participujících v  soutěžním sportu, následkem čehož u nich dochází 71

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 71

9.10.2013 10:58:40

k  poklesu vnitřní motivace a nárůstu forem motivace vnější. V  našem vzorku jsme nezaznamenali významné rozdíly mezi rekreačními a soutěžními sportovci v žádné ze subškál vnitřní motivace. Výsledky naší studie tedy nepotvrdily předchozí empirická zjištění, že studenti provozující soutěžní sport vykazují nižší úroveň vnitřní motivace (Fortier et al., 1995). K podobným závěrům dospěli ve vzorku italských seniorských sportovců De Pero et al. (2009), kteří pozorovali u závodně sportujících dokonce vyšší hodnoty sebedeterminovaných typů motivace. Na druhé straně, námi pozorovaná vyšší úroveň externí regulace u organizovaně soutěžících sportovců je v souladu s teoretickými předpoklady SDT i výsledky empirických výzkumů (Fortier et al., 1995). Jedním z možných vysvětlení nekonzistence našich výsledků s původními výzkumy v  oblasti SDT je rozdílnost výzkumných souborů, s  ohledem na  konkrétní druh sportu, který testované osoby provozovaly. V původní studii (Fortier et al., 1995) byly testované osoby vybrány pouze ze čtyř relativně konzervativních sportovních odvětví (fotbal, volejbal, basketbal, badminton), kdežto náš soubor byl v tomto ohledu podstatně variabilnější (viz Metody). Domníváme se, že tlaky či odměny spojené se soutěžením výrazně variují v  rámci odlišných sportovních odvětví. Je například možné, že  soutěžení v  některých sportech nabízí prostor pro  uplatnění vnitřních motivů a nedochází tak ke změně vnímání místa příčinnosti (locus of causality) jednání. Efekt externích podnětů na vnější typy motivace se však jeví, alespoň u populace univerzitních sportovců, jako stabilní (Cremades, Flournoy & Gomez, 2012; Briere et al., 1995; Pelletier et al., 1995). Opět je ale na místě zmínit odchylky, které byly v tomto ohledu zjištěny v seniorské populaci (De Pero et al, 2009). Ukazuje se tedy, že i když faktory spojené se soutěžním sportem hrají důležitou roli v ovlivňování vnější motivace, vztah těchto faktorů a motivace vnitřní je komplexnější, než předpokládá SDT. Rozporuplnost výsledků různých studií poukazuje na potřebu detailnější analýzy vztahu soutěžení a vnitřní motivace ve sportu, zejména pak mediátorů tohoto vztahu (např. typ, frekvence odměn a tlaků asociovaných s konkrétním druhem sportu apod.). Naším cílem bylo rovněž srovnání úrovně motivačních konstruktů ve sportu u mužů a žen. Předpoklad, že ženy mají vyšší úroveň sebedeterminace (vyšší hodnoty vnitřní motivace a nižší hodnoty vnější motivace, případně amotivace), byl původně postulovaný na základě výsledků výzkumů v  oblasti vzdělávání (Vallerand et al., 1989; Vallerand et al., 1992) a v oblasti sportu byl empiricky testován ve zmiňované studii Fortiera et al (1995). I v naší práci jsme v souladu s tímto předpokladem pozorovali vyšší hodnoty vnějších druhů motivace (konkrétně externí regulace) a  amotivace u mužské části výzkumného souboru. Nesignifikantní rozdíly v subškálách vnitřní motivace v  našem vzorku, stejně jako výsledky dalších výzkumů (Burtscher et al., 2011; De Pero et al, 2009) však poukazují na nutnou opatrnost při pokusech o generalizaci vztahu motivace a pohlaví. I když například Cremades, Flournoy & Gomez (2012) replikovali původní výsledky Fortiera et al (1995) ve vzorku amerických vysokoškolských studentů, autoři zkoumající vztah pohlaví a motivace v jiných kulturních podmínkách či v jiných věkových kategoriích sportovců dospěli k mírně odlišným (Chantal et al., 1996; Burtscher et al., 2011) až kontrastním závěrům (De Pero et al., 2009). Při interpretaci výsledků naší práce je nutné vzít v úvahu několik limitací. Průřezový design požitý v  našem výzkumu nedovoluje vyvozovat závěry o příčinných vlivech ve vztazích, které jsme pozorovali. Rovněž metoda výběru výzkumného souboru omezuje platnost našich výsledků na pozorovaný vzorek. 72

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 72

9.10.2013 10:58:40

Vzhledem k významnému vlivu motivace na důležité konstrukty v oblasti sportu a školní tělesné výchovy, jako například sportovní výkon, persistence (Vansteenkiste, Soenes & Lens, 2007), well-beeing (Wilson & Rodgers, 2007), postoje k pohybovým aktivitám (Standage, Gillison & Treasue, 2007), sebeúcta (Thogersen-Ntoumani & Ntoumani, 2006), zanechání sportovní kariéry (Sarrazin, Boiché & Pelletrier, 2007), zranění (Chan & Hagger, 2012), je další výzkum vztahu soutěžení, pohlaví a motivace nutností. Budoucí studie by měly využít metod a postupů (randomizovaný experiment, longitudinální studie, strukturální modelování, ...), které pomohou lépe pochopit motivaci v oblasti sportu a pohybových aktivit. LITERATURA AMABILE, T. M., DEJONG, W. & LEPPER, M. R. (1976) Effects of externally imposed deadlines on subsequent intrinsic motivation. Journal of personality and social psychology, 34(1), 92–98. AMAROSE, A. J. & HORN, T. S. (2000) Intrinsic motivation: relationships with collegiate athletes’ gender, scholarship status, and perceptions of their coaches’ behavior. Journal of sport and exercise psychology, 22(1), 63–84. BLATNÝ et al. (2010) Psychologie osobnosti. Praha: Grada Publishing. BRIÉRE, N. M., VALLERAND, R. J., BLAIS, M. R. & PELLETRIER, L. G. (1995) Developpment et validation d’une mesurede motivation intrinseque et extrinseque et d’amotivation en context sportif: L’Echelle de motivation dans les sport. (EMS). International journal of sport psychology, 26, 465–489. BURTSCHER, J., FURTNER, M., SACHSE, P. & BURTSCHER, M. (2011) Validation of a German version of the Sport motivation scale (SMS-28) and motivational analysis in competitive mountain runners. Perceptual and motor skills, 112(3), 807–820. CHAN, D. K. & HAGGER, M. S. (2012) Transcontextual development of motivation in sport injury prevention among elite athletes. Journal of sport and exercise psychology, 34, 661–682. CHANTAL, Y., GUAY, F., DOBREVA-MARTINOVA, T. & VALLERAND, R. J. (1996) Motivation and elite performance: An exploration investigation with Bulgarian athletes. International journal of sport psychology, 27, 173–182. CHATZISARANTIS, N. L. D., HAGGER, M. S., BIDDLE, S. J. H., SMITH, B. & WANG, J. C K.(2003) A meta-analysis of perceived locus of causality in exercise, sport, and physical education contexts. Journal of sport and exercise psychology, 25, 284–306. CHAUMETON, N. & DUDA, J. (1988) Is it how you play the game or whether you win or lose? The effect of competitive level and situation on coaching behaviors. Journal of sport behavior, 11, 157–174. CREMADES, J. G., FLOURNOY, B. & GOMEZ, C. B. (2012) Scholarship status and gender differences in motivation among U.S. collegiate track and field athletes. International journal of sport science and coaching, 7(2), 333–344. DECI, E. L. (1975): Intrinsic motivation. New York: Plenum Press. DECI, E. L. BETLEY, G., KAHLE, J., ABRAMS, L. & PORAC, J. (1981) When trying to win: Competition and intrinsic motivation. Personality and social psychology bulletin, 7(1), 79–83. DECI, E. L. & RYAN, R. M. (1985) Intrinsic motivation and self-determination in human behavior. New York: Plenum Press. DECI, E. L. & RYAN, R. M. (2000) The “what” and “why” of goal pursuits: Human needs and the self-determination of behavior. Psychological inquiry, 11, 227–268. DE PERO, R., AMICI, S., BENVENUTI, C., MINGANTI, C., CAPRANICA, L. & PESCE, C. (2009) Motivation for sport participation in older Italian athletes: the role of age, gender and competition level. Sport sciences for health, 5(2), 61–69. HARACKIEWICZ, J. M. (1979) The effects of reward contingency and performance feedback on intrinsic motivation. Journal of personality and social psychology, 37(8), 1352–1363.

73

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 73

9.10.2013 10:58:40

HENDL, J. (2012) Přehled statistických metod. Praha: Portál. KLEIBER, D., LARSON, R. & Csikszentmihalyi, M. (1986) The experience of leisure in adolescence. Journal of leisure research, 18(3), 169–176. KOMARC, M. & HARBICHOVÁ, I. (2012) Česká verze Edinburgh handedness inventory. Československá psychologie, 56, 353–362. PELLETIER, L. G., FORTIER, M., VALLERAND, R. J., BRIÉRE, N. M., TUSON, K. M. & BLAIS, M. R. (1995) Toward a new measure of intrinsic motivation, extrinsic motivation and amotivation in sports: The sport motivation scale (SMS). Journal of sport and exercise psychology, 17, 35–53. PELLETIER, L. G. & SARRAZIN, P. (2007) Measurement Issues in self-determination theory and sport. In HAGGER, M. S., CHATZISARANTIS, N. L. D. (Eds.) Intrinsic motivation and self-determination theory in exercise and sport. Champaign, IL: Human Kinetics. ROBERTS, G. C. (1992) Motivation in sport and exercice. Champaign, IL: Human Kinetics. RYAN, R. M. & DECI, E. L. (2007) Active human nature. In HAGGER, M. S., CHATZISARANTIS, N. L. D. (Eds.) Intrinsic motivation and self-determination theory in exercise and sport. Champaign, IL: Human Kinetics. READER, M. J. & DOLLINGER, S. J. (1982) Deadlines, self-perceptions, and intrinsic motivation. Personality and social psychology bulletin, 8(4), 742–747. STANDAGE, M., GILLISON, F. & TREASUE, D. C. (2007) Self-determination and motivation in physical education. In HAGGER, M. S., CHATZISARANTIS, N. L. D. (Eds.) Intrinsic motivation and self-determination theory in exercise and sport. Champaign, IL: Human Kinetics. SARRAZIN, P., BOICHÉ, J. C. S. & PELLETRIER, L. G. (2007) Self-determination theory approach to dropout in athletes. In HAGGER, M. S., CHATZISARANTIS, N. L. D. (Eds.) Intrinsic motivation and self-determination theory in exercise and sport. Champaign, IL: Human Kinetics. THOGERSEN-NTOUMANI, C. & NTOUMANI, N. (2006) The role of self-determined motivation in the understanding of exercise-related behaviours, cognitions and physical self-evaluations. Journal of sport sciences, 24(4), 393–404. VALLERAND, R. J., BLAIS, M. R., BRIERE, N. M. & PELLETRIER, L. G. (1989) Construction et validation de L‘Echelle de motivation en education (EME). Canadian journal of behavioral science, 21, 323–349. VALLERAND, R. J., PELLETRIER, L. G., BLAIS, M. R., BRIERE, N. M., SENECAL, C. & VALLIÉRES, E. F. (1992) The academic motivation scale: A measure of intrinsic, extrinsic, and amotivation in education. Educational and psychological measurement, 52, 1003–1017. VANSTEENKISTE, M., SOENES, B. & LENS, W. (2007) Intrinsic versus extrinsic goal promotion in exercise and sport: understanding the differential impacts on performance and persistence. In HAGGER, M. S., CHATZISARANTIS, N. L. D. (Eds.) Intrinsic motivation and self-determination theory in exercise and sport. Champaign, IL: Human Kinetics. WILSON, P. M. & RODGERS, W. M. (2007) Self-determination theory, exercise, and well-being. In HAGGER, M. S., CHATZISARANTIS, N. L. D. (Eds.) Intrinsic motivation and self-determination theory in exercise and sport. Champaign, IL: Human Kinetics.

Mgr. Ivana Harbichová UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail: [email protected]

74

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 74

9.10.2013 10:58:40