MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu
Motivace policistů k práci u zásahových jednotek Policie ČR
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph.D.
Radek Motl 3. roč. SEBS
Brno, 2008
Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat paní doc. PaedDr. Marii Blahutkové, PhD. za podnětné připomínky při vedení mé bakalářské práce, dále paní PhDr. Mgr. Radaně Doležálkové, bývalé dlouholeté psycholožce Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje za rady týkající se problematiky výběrového řízení k zásahovým jednotkám. V neposlední řadě mé poděkování patří ing. Vlastimilu Prokopovi za pomoc při statistickém zpracování zkoumaných datových souborů a všem respondentům, kteří se tohoto průzkumu účastnili.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.
V Ústí nad Labem dne 9. března 2008
……………………………….. podpis
OBSAH Úvod ……………………………………………………………..7 1. Literární rešerše …………………………………………….11 1.1 Zásahové jednotky v rámci organizační struktury Policie ČR…………………………………………………………....11 1.1.1 Organizační členění zásahové jednotky………………..….13 1.2 Výcvik……………………………………………..………...14 1.2.1 Takticko speciální příprava (TSP)…………..……………..15 1.2.2 Střelecká příprava (SP)…………………..………………...16 1.2.3 Práce ve výškách (PVV)……………...……………………17 1.2.4 Tělesná příprava (TP)……………………………………...20 1.3 Specializace………………………………………………….21 1.3.1 Odstřelovač………………………………………………...21 1.3.2 Pyrotechnik – potápěč……………………………………...22 1.3.3 Vyjednavač………………………………………………...24 1.4 Výběrové řízení……...……………………………………...26 1.5 Motivace……………………………………………………..28 1.5.1 Charakteristika motivace….………………………………..29 1.5.2 Motivační zaměřenost……………………………………...29 1.5.3 Motivace a pracovní proces………………………………..30
2. Cíle práce…………………..…………………………………32
3. Metodika práce………………………………………………33
3.1 Popis výběrového vzorku…………………………………..33 3.2 Použité metody……………………………………………..34 3.2.1 Motivační dotazník……….…………………………….....34
3.3 Organizace práce………………………………………….35
4. Interpretace získaných dat……………………………….. 36
5. Závěr…………….………………………………………….44
Resumé Summary
Seznam použité literatury
Přílohy
Úvod S výstavbou speciálních policejních jednotek a zásahových sil k obraně proti terorismu a pachatelům zvlášť závažné organizované trestné činnosti se v Evropě přikročilo počátkem 70. let 20.století. Jednalo se o krok správným směrem, ale bohužel příliš pozdě. Události z let 1967-1968 z USA, kdy došlo k zadržování rukojmí a mnoha případům střelby ze zálohy, byly do té doby v Evropě považovány za projev mentality amerického „Divokého západu“. Až masakr Izraelských sportovců v roce 1972 na LOH v Mnichově ukázal, že „normální“ policejní síly na uvedenou kriminalitu nestačí a je potřeba na situaci urychleně reagovat vytvořením speciálních policejních sil. U nás počaly speciální policejní jednotky vznikat v ČSSR v roce 1979. Tehdejší FMV ČSSR reagovalo na uvedenou problematiku zřízením tzv. OZU (Odboru zvláštního určení), který po celé tehdejší ČSSR prováděl výběr z řad příslušníků SNB. Pro přijetí byli upřednostňováni příslušníci s určitými specializacemi (potápěči, sportovní střelci, horolezci, pyrotechnici apod.). Již koncem roku 1980 byl tento útvar zařazen jako XIV. Správa FMV ČSSR. Při vytváření této jednotky se vstupovalo na „panenskou půdu“, kde ještě prakticky neexistovala dostatečná orientace v dané problematice. Při výcviku se vycházelo ze zkušeností speciálních průzkumných jednotek ČSLA a zkušeností jednotek již v Evropě vzniklých, zejména v tehdejší SRN a Rakousku. Mnoho poznatků o systému výcviku bylo také získáno od speciálních vojenských jednotek SSSR, Anglie, Francie a SRN, která měla již praktické zkušenosti z událostí roku 1972 na
LOH
v Mnichově a na tyto reagovala
zřízením
protiteroristické jednotky GSG 9. Po revoluci v roce 1989, kdy bylo příslušníků XIV. Správy FMV ČSSR zneužito proti demonstrujícím studentům v Praze na Národní třídě, došlo ihned počátkem roku 1990 ke změně některých úkolů tohoto útvaru a bylo stanoveno, kdo a za jakých podmínek může tento útvar povolat k zákrokům. Výcvik jednotky se počal ubírat stejným směrem jako u ostatních evropských jednotek. Otevřením se hranic tehdejší ČSSR ostatním státům Evropy a světa a rozsáhlou amnestií prezidenta republiky se do naší země dostalo i negativum.
7
Organizovaný zločin, násilí v podobě únosů a následného vydírání, vybírání výpalného, rozšířila se nezákonná výroba a distribuce drog, obchod s „bílým masem“, časté používání střelných zbraní k páchání trestné činnosti apod. Tehdy jediný útvar v boji proti organizovanému zločinu nestačil a ani nemohl adekvátně reagovat na obrovský nárůst této kriminality. Z těchto důvodů na přelomu let 1990 a 1991 začaly vznikat zásahové jednotky správ krajů, které byly zařazeny pod službu pořádkové policie. Jejich úkolem byl boj s organizovanou kriminalitou v rámci správ krajů. Výcvik těchto zásahových jednotek navázal na zkušenosti celorepublikového útvaru a začal se ubírat stejným směrem. Již v brzké době začaly tyto jednotky čerpat z vlastních bohatých zkušeností a zaměřovat výcvik směrem ke své specifické činnosti. V roce 1991 schválila Česká národní rada zákon č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky, do kterého byla v roce
1993 včleněna nově Hlava třetí a
zásahové jednotky služby pořádkové policie a zásahová jednotka rychlého nasazení upravující zřizování a vysílání těchto jednotek do akcí. Podle § 42b odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky jsou zásahové jednotky a zásahová jednotka rychlého nasazení využívány při služebních zákrocích proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadržení. Mimo těchto úkolů je možné dle § 42b odst. 2 zásahové jednotky nasadit k ochraně nebo obnovení veřejného pořádku, jakož i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Dále dle § 42b odst. 3 je možné zásahové jednotky nasadit i k záchranným akcím, zejména při vzniku živelních pohrom a katastrof, velkých dopravních nehod a průmyslových havárií (§ 42a z.č. 283/1991 Sb. o Policii ČR). Na základě zákona o Policii ČR počaly být tyto jednotky vybavovány novými speciálními donucovacími prostředky (§39a odst.2 z.č. 283/1991 Sb. o Policii ČR) a speciálními zbraněmi (§ 39a odst.3 z.č. 283/1991 Sb. o Policii ČR). Jelikož většina speciálních zbraní a speciálních donucovacích prostředků je na velmi vysoké technické úrovni a jejich pořizovací cena neumožňuje vybavení
8
těmito prostředky všechny policisty Policie České republiky je nutné, aby všichni policisté, kteří tyto prostředky používají, prodělali speciální výcvik v jejich používání, manipulaci a ošetřování. Tyto skutečnosti si vynutily takticko-speciálního
výcviku
u
těchto
zavedení
speciálních policejních jednotek, u
ostatních útvarů policie je jejich používání podmíněno absolvováním školení na určitý druh speciální zbraně. Vzhledem k náročnosti služby u speciálních policejních jednotek nelze taktickou přípravu oddělovat od dalších výcviků jako je střelecká příprava, práce ve výškách a nad volnou hloubkou, psychologická příprava a tělesná příprava. Všechny tyto druhy výcviku se vzájemně prolínají a doplňují (obr. 1). Taktická příprava jako celek v sobě zahrnuje širokou škálu užších specifikací jako jsou doprovody všeho druhu, zásahy v budovách a s nimi související používání ochranných balistických štítů, průlomové pyrotechniky, likvidace nástražných výbušných systémů souvisejících se zásahem, zásahy proti vozidlům, a to jak speciálním (autobusy, nákladní automobily, pancéřová vozidla), tak i ostatním, zásahy v letadlech, vlacích a na lodích. Všechny tyto zásahy se od sebe liší v používání taktiky, různých druhů zbraní apod. Základy taktické přípravy se uplatňují nejen ve všech oblastech výcviku a ostrých zákrocích, ale i při plnění úkolů souvisejících například s živelními pohromami a průmyslovými haváriemi.
Obr. 1: Zásahová jednotka v akci
9
Cílem této bakalářské práce je snaha o zodpovězení otázky, jaké motivační faktory vedou jedince k výběru takového zátěžového povolání jako je příslušník zásahové jednotky Policie České republiky. Teoretickou část by jsme chtěli zaměřit na popis umístění zásahových jednotek v organizační struktuře Policie ČR, nastínit organizaci samotné zásahové jednotky a vysvětlit náplň práce těchto speciálních policejních útvarů. V empirické části této práce budeme zjišťovat motivační faktory nováčků, kteří se přihlásili do výběrového řízení k zásahové jednotce a motivační faktory příslušníků již sloužících u jednotky, a to od 1 do 10let. Předpokládáme, že budou preferovány takové hodnoty, jako je pomoc lidem v krajních krizových situacích, práce v dobrém a soudržném kolektivu, možnost sportování a v neposlední řadě být profesionálem ve svém oboru.
10
1. Literární rešerše Policie České republiky disponuje 8 zásahovými jednotkami. Působnost zásahových jednotek odpovídá působnosti správ jednotlivých krajů (obr. 2).
1.1 Zásahové jednotky v rámci organizační struktury Policie ČR Ministerstvo vnitra ČR
Policejní prezidium ČR
Správa hlavního města Prahy
ředitel správy
zásahová jednotka
Správa Severočeského kraje
ředitel správy
zásahová jednotka
Správa Západočeského kraje
ředitel správy
zásahová jednotka
Správa Jihočeského kraje
ředitel správy
zásahová jednotka
Správa Středočeského kraje
ředitel správy
zásahová jednotka
Správa Východočeského kraje
ředitel správy
zásahová jednotka
Správa Severomoravského kraje
ředitel správy
zásahová jednotka
Správa Jihomoravského kraje
ředitel správy
zásahová jednotka
Obr. 2: Schéma příslušnosti zásahových jednotek
11
Členění policejních správ odpovídá územně správnímu členění České republiky před 1.1. 2001 (obr. 3). Při krizových situacích, kdy zákrok překračuje personální možnosti jednotky (rukojmí
v
prostředku
hromadné
dopravy,
zákrok
proti
mnohačlenné
organizované skupině, živelné pohromy), zásahové jednotky spolupracují a provádí zákrok společnými silami pod velením jednotky v jejímž kraji k zákroku dochází. O nasazení zásahové jednotky žádají příslušníci Služby kriminální policie a vyšetřování jak s místní, tak s celorepublikovou působností a nebo velitelé krizových štábů (živelné pohromy apod.). Žádost schvaluje ředitel správy.
Obr. 3: Schéma členění policejních správ krajů
12
1.1.1 Organizační členění zásahové jednotky
velitel zásahové jednotky
zástupce velitele ZJ
instruktoři výcviku
velitel zásahové skupiny
velitel zásahové skupiny
velitel zásahové skupiny
operátor specialista odstřelovač
operátor specialista odstřelovač
operátor specialista odstřelovač
operátor specialista pyrotechnik potápěč
operátor specialista pyrotechnik potápěč
operátor specialista pyrotechnik potápěč
operátor specialista potápěč
operátor specialista potápěč
operátor specialista potápěč
operátor specialista vyjednávač
operátor specialista vyjednávač
operátor specialista vyjednávač
operátor
operátor
operátor
operátor
operátor
operátor
Obr. 4: Schéma členění zásahové jednotky
13
Počet členů v zásahových skupinách záleží na přidělených tabulkových místech od personálního oddělení Policejního prezidia ČR a na momentálním obsazení tabulkových míst u dané jednotky (obr. 4). Počet tabulkových míst se odvíjí od rozlohy kraje a přidělených úkolů jednotlivým zásahovým jednotkám. Počet zásahových skupin je stanoven podle cyklu služeb. Například k úkolům zásahové jednotky Jihomoravského a Jihočeského kraje ze zákona náleží i ochrana jaderných elektráren, proto je počet zásahových skupin a jednotlivých členů u nich početně navýšen a liší se od počtu příslušníků ostatních zásahových jednotek.
1.2 Výcvik Základní druhy výcviku – služební přípravy Takticko-speciální příprava: jedná se vlastně o trénink, při kterém se simulují zákroky v budovách, násilné zastavení vozidel a následný zákrok proti pachateli, osvobození rukojmí (z budov, vozidel a jiných dopravních prostředků). Střelecká příprava: jedná se trénink jednotlivce nebo celé zásahové skupiny, při němž se nacvičují modelové situace, které mohou nastat při ostré akci. Jde zejména o manipulaci a střelbu ze všech střelných a speciálních zbraní, jimiž jednotka disponuje. Práce ve výškách : trénink násilných průniků do budov pomocí slaňovacích technik přes střechy, okna, balkóny a dále nácvik práce nad volnou hloubkou (využití vrtulníků Letecké služby Ministerstva vnitra a Armády ČR) Tělesná příprava : nácvik zatýkání pachatelů pomocí útočných úpolových technik (porazy, strhy), sebeobrana (hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany) a obecná fyzická příprava. Specializace Speciální pyrotechnická příprava + příprava potápěčů, příprava odstřelovačů a vyjednavačů.
14
Podpůrné přípravy Spojovací příprava, topografická příprava, zdravotní příprava, obsluha speciální techniky, psychologická příprava, základní pyrotechnická příprava, příprava řidičů.
1.2.1 Takticko speciální příprava (TSP) Takticko speciální příprava je páteřní činností u zásahových jednotek. Jedná se o tzv. suchý nácvik situací, které mohou nastat při „ostrých“ zákrocích proti pachatelům trestné činnosti. Je nejdůležitější i z těch důvodů, že se do ní prolínají ostatní přípravy (střelecká, práce ve výškách, tělesná) a zároveň i všechny specializace. Taktická příprava je založena na neustálém výcviku, který zaručuje ideální splnění úkolu. Nekonečné vstupování do dveří bytu, taktický pohyb po schodišti, ovládání vozidel při násilném zastavení pachatele ve vozidle nebo při ochraně důležitých osob, kontrola nebezpečných míst a samotné jejich vyhledávání s cílem minimalizovat možnosti útočníků k odporu či útěku. Taktika na místě zákroku je jiná v obytné zóně, v lese, ve vozidle na střeše budovy apod. Vše je podřízeno splnění úkolu. Nekončený dril a trénink pak často vyústí v obrovskou dávku improvizace. Nejčastějšími a nejprocvičovanějšími situacemi při TSP jsou zákroky v budovách (panelové domy, rodinné domy, haly průmyslových podniků, spletité chodby a haly nemocnic aj.) a následné zatčení pachatele nebo osvobození rukojmí. Pro množství variant, které mohou nastat se jedná o jedny z nejtěžších a nejsložitějších nácviků. Základem výcviku TSP je teorie, kdy se nastíní některé modelové situace, které mohou nastat. Problém je rozebrán instruktorem s vysvětlením možností postupu. Poté přechází výcvik do konkrétnější podoby, kdy už policisté prakticky trénují v cvičných prostorech jednotky základní vstupy do místností a budov s upozorněním na většinu nebezpečí, které mohou policistu ohrozit. Je vysvětleno, že vstup do místnosti nebo budovy je důležitou částí při plánování úspěšné akce. Policistům je vštěpována jedna z hlavních taktických zásad, že nikdy nikam
15
nevstupuje policista speciálního zásahového týmu sám a že se vždy pracuje minimálně ve dvojici. Základní fáze praktického výcviku je prováděna bez munice. Příslušníci jednotky jsou oblečeni, vystrojeni a vyzbrojeni stejným způsobem jako při zásahu. Jde především o přivyknutí tomu, kde a jak má každý umístěnou výstroj a výzbroj, zda mu něco při pohybu nepřekáží, zda nějaká výstrojní nebo výzbrojní součástka nevydává zbytečný hluk a jestli je schopen bez problémů ovládat vše, co by mohl potřebovat při zásahu. Veškerá manipulace se zbraněmi je v režimu tzv. suchého nácviku tj. bez munice, terčů a značkařů. Operátoři provádí veškerý taktický pohyb jako při „ostré akci“ a instruktor TSP vyhodnocuje provedení a následně vše konzultuje a opravuje s operátory. V další fázi se do výcviku zapojí tzv. značkaři, kteří plní roli pachatelů a připravují zasahujícímu týmu policistů různé situace, které musí tento tým adekvátně řešit. Policistům a jejich protějškům – značkařům
je
poskytnuta
značkovací munice a ochranné prostředky pro její používání. Cílem této části výcviku je odhalit nedostatky, jichž se policisté dopouštějí při výcviku taktického přibližování, postupu a krytí. Je využíváno vložných hlavní do samopalů Heckler & Koch typu MP 5 a pistolí Glock FX, které svými rozměry a hmotností plně odpovídají „ostrým“ zbraním a tím co nejreálněji navozují situace při zákroku. Adaptéry u samopalů nijak nesnižují jejich funkci a tyto mohou být po výměně hlavně použity ke střelbě ostrým střelivem. Pistole Glock v úpravě FX je vyráběna pouze pro značkovací munici. V závěrečné fázi nahrazují terče značkaře a dochází k použití ostré munice. Jde o to si co nejvíce zvyknout na reálnou situaci, kdy může dojít ke střelbě, odstranit případné obavy (zejména u nováčků) z toho, že někdo provádí střelbu v jejich těsné blízkosti. Jde o velmi nebezpečnou fázi výcviku, kdy je třeba dodržovat veškeré taktické a bezpečnostní prvky výcviku.
1.2.2 Střelecká příprava (SP) Po takticko speciální přípravě je střelba řazena jako jeden z nejdůležitějších výcviků. Střelba z různých vzdáleností a úhlů, v různých polohách, z jedoucího
16
vozidla či na pohybující se cíl. Mířená střelba na konkrétní cíl zaměřená na přesnost zásahu. To vše je náplní střelecké přípravy. Nikdo nemůže jít do zákroku proti nebezpečnému pachateli se zbraní, kterou nedokáže jistě ovládat. Stává se tak nebezpečným sobě, kolegům, nezúčastněným osobám a v neposlední řadě i pachateli. Jak již bylo napsáno, důležitost sehrává pohyb se zbraní s důrazem, že kam se dívají oči, tam musí mířit zbraň. To je základní princip do té míry, že policista nemůže zasáhnout to, co nevidí a nemůže střílet na cíl, pokud je jeho zbraň namířena někam jinam. Dalším pravidlem je, že pokud policista vyjme svoji zbraň z pouzdra, měla by být namířena na pachatele nebo na oblast potencionálního nebezpečí. Při výcviku se zbraní je brán velký zřetel na bezpečnou manipulaci se zbraní. Člen týmu se při zásahu pohybuje s nabitou a odjištěnou zbraní mezi kolegy, pachatelem i nezúčastněnými osobami a chybu v podobě nechtěného nebo náhodného výstřelu si nesmí za žádných okolností dovolit. To vyžaduje velmi kvalitní vycvičenost a velkou profesionalitu operátorů tohoto týmu a proto jsou na ně při výcviku kladeny velké nároky.
1.2.3 Práce ve výškách (PVV) Jedná se o výcvik ve slaňování z pevných míst zvolených jako kotevní body či jeřábování, vytahování nebo přeprava v podvěsu za pomoci vrtulníku LS Policie ČR. Tento výcvik lze charakterizovat jako výcvik s lanem a na laně. Je veden tak, aby příslušníkům nedělalo problémy pohybovat se po střechách velkých budov stejně jako v uzavřeném prostoru výtahové šachty. Pohyb po skalách je samozřejmostí. Vázání uzlů je nedílnou součástí tohoto výcviku. Každý pohyb je donekončena opakován. Vědomosti nezbytné ke správnému splnění úkolu jsou v danou chvíli rozhodující. Policisté se učí jak správně používat již zmiňovanou výbavu, dále se obeznamují s konstrukcí lan používaných při činnosti ve výškách. Prvotní výcvik je veden na cvičné horolezecké nebo požární stěně, kterému předcházela teoretická příprava, kde se policisté učili používat slaňovací klíč, vázat vrcholové uzly, používat slaňovací brzdy, pohyb po střechách, zejména sedlových. Po zvládnutí základních praktických a teoretických znalostí se
17
přechází k výcviku na skutečných budovách. Zde je do výcviku zařazena speciální část, která obsahuje slanění do oken, balkonů v plné výstroji a výzbroji s následným taktickým průnikem do určeného prostoru. Na cvičebních budovách je prováděna střelba z lana nejprve za použití značkovacího střeliva, po zvládnutí této části výcviku je výcvik proveden s ostrým střelivem za zachování všech bezpečnostních směrnic pro výcvik (Linhart, 2000). Důvod zákroku určuje rychlost a způsob pohybu na laně. Jiná rychlost se vyžaduje při záchranné akci či při náhlé přepadové akci a jiná bude při pomalém slaňování za účelem pozorování a sledování pachatele v objektu. Protože většinou se jedná o zadržení pachatele, jsou předem vybraní příslušníci vysláni do míst, kde si pomocí lana zřídí své stanoviště. Zde poté vyčkávají až do rozkazu velitele akce k provedení úkolu. Samotný pohyb na laně se skládá z týmové spolupráce dvou a více příslušníků. Leckdy slaňují pomalu do míst, která jim skýtají záštitu před případným prozrazením. Poté následuje nekompromisní útok s cílem zadržet pachatele. Jindy zase musí urychleně slanit a svou činností tak podpořit jiný tým, který se ocitl v náhlé krizové situaci. Někdy svou činností stáhnou na sebe pozornost pachatele, který pak v důsledku zaujetí neslyší a snadno přehlédne útok z jiné strany. Většina pachatelů nečeká příchod „nezvaných návštěvníků“ oknem, které se nachází v jedenáctém patře. Moment překvapení v těchto případech hraje velkou roli. Po zvládnutí těchto činností je výcvik soustředěn na práci s vrtulníkem. Policisté jsou seznámeni s druhy vrtulníků používaných v současné době Leteckou službou Policie ČR, a to od vrtulníku typu BO 105, dále Bell-412 HP až po EC-135 T2. U všech vrtulníků jsou policisté speciálních jednotek povinni znát kotevní místa pro uvazování lan s jejich jištěním do nezávislých bodů na vrtulníku. Dále jsou povinni znát případné zvládání krizových situací souvisejících s prací za pomoci vrtulníku (Směrnice MV ČR, 2001). Vrtulník neslouží jen jako dopravní prostředek na místo zásahu, ale i jako prostředek, který usnadní útok týmů, stejně jako jejich evakuaci. Výcvik začíná jednoduchým slaňováním na horolezeckém „tenkém“ laně z jedné strany a na rovnou plochu. Pokračuje slaňováním po „tlustém“ laně „FAST ROPE“. „FAST
18
ROPE“ je lano pro rychlé slanění, kde policista slaňuje jen za pomoci rukou a nohou bez jakékoliv technické pomůcky. Jedná se o slaňování z malých výšek do 15-ti metrů, kde by využívání slaňovacího klíče zbytečně prodlužovalo výsadek z vrtulníku na určený objekt. Po zvládnutí všech nutných činností je výcvik určen na přesnost a spolupráci s „vysazovačem“, tedy osobou, která z vrtulníku a sluchátky na hlavě koordinuje činnost pilota a slaňujícího příslušníka jednotky. Jestliže je výcvik veden ideálně, pak není problém slanit na krov jakékoliv střechy, jedoucí automobil či plující loď. Výcvik se též soustředí na záchranářské práce. V rámci výcviku jsou policisté také školeni v záchranářské činnosti. Mezi základní dovednosti patří záchrana osoby v podvěsu pod vrtulníkem za použití vyprošťovacího vaku nebo vyzdvižení osoby v záchranném vaku za pomoci palubního jeřábu. Policista musí znát pravidla výběru přistávací plochy pro vrtulník spolu se signalizací při přistávání na vybranou plochu. Podle pokynu Ministerstva vnitra ČR (2000) je všechen tento výcvik je veden instruktorem, který má oprávnění vydané na základě vykonání zkoušky před odbornou komisí. Dále je výcvik směřován k evakuaci osob, které jsou vlivem přírodních živlů nuceny se uchýlit do míst, kam se není možné jinak dostat, pátrání po osobách pohřešovaných, kdy byly viděny jít do lesa, rokle či hor a pod vlivem nemoci mohly upadnout do bezvědomí nebo být v ohrožení života. V těchto případech je nasazen vrtulník s termovizí. Tento přístroj umožňuje na displeji obrazovky
zobrazit
tepelný
zářič
v jakékoliv
podobě.
V součinnosti
s příslušníkem jednotky vrtulník letí a hledá pohřešovanou osobu. Po zjištění osoby je příslušník jednotky spuštěn k této osobě a spolu s ní pomocí jeřábku evakuován do vrtulníku, který zajistí v co nekratší době převoz do nemocničního zařízení.
19
1.2.4 Tělesná příprava (TP) Jde o výcvik sloužící k udržení či vzrůstu fyzické kondice a nácviku zneškodnění pachatele za pomoci hmatů, chvatů a kopů sebeobrany. Při služebním zákroku nese příslušník jednotky na svém těle výzbroj a výstroj mnohdy vážící i 30 kilogramů. Proto je velmi důležité se na toto dobře fyzicky připravit. Je nutné, aby operátor jednotky s takto těžkou výbavou vyběhl do 10. patra panelového domu a měl ještě dost fyzické síly k násilnému otevření dveří nebo překonání případného odporu pachatele při zatýkání. Proto v sobě tělesná příprava příslušníků jednotky skrývá obrovskou dřinu. Dálkové běhy se střídají se sprinty. Plavání na velké vzdálenosti nebo se zátěží je běžné. Hodiny strávené v posilovně nebo před boxovacím pytlem se poté zúročí při výcviku TSP, ale hlavně při nasazení v „ostré“ akci. Výcvik sebeobrany se zaměřuje trošku jiným směrem, než by se očekávalo. Jde o to rychle, tvrdě a nekompromisně znehybnit pachatele, tak, aby nevznikla újma na zdraví zasahujícího policisty a pokud možno i pachatele. Po několika letech zkušeností z výcviku se upustilo od nácviku bojových umění jako je Box, Judo, Aikido nebo jeho vojenské verze Musada. Vyzbrojený
a
vystrojený
policista se samopalem v ruce nemá šanci efektivně a účinně použít chvaty těchto známých bojových umění. Výcvik je tedy směřován spíše k použití základních úpolových technik jako je např. přetlačení, ale zejména využití strhů. Varianty různých strhů v kombinaci s pákami jsou nacvičovány v plné výstroji jako při zákroku, aby byl policista připraven na problémy například s vysokým těžištěm, kdy je většina výzbroje a výstroje připevněna na horní polovině těla. Box, Judo, Aikido jsou využívány spíše ke zvýšení fyzické přípravy, nácviků pádů, ale i jako relaxační cvičení.
20
1.3 Specializace 1.3.1 Odstřelovač Pod pojmem odstřelovač si každý představí muže (bohužel mnohdy chladnokrevného zabijáka) s puškou, která je osazena špičkovou optikou. Ten je pak na jakoukoli vzdálenost schopen zasáhnout cíl, ať už pohybující se či statický. Do jisté míry co se zásahů týká, je tato představa pravdivá. Rozdíl je však v pojetí této specializace. Obrovský rozdíl je pak mezi vojenským a policejním odstřelovačem. Vojenský odstřelovač je nasazován armádou ve vojenských konfliktech jako podpora pěchoty. Důraz je kladen na maximální přizpůsobení se cizímu a neznámému prostředí, ve kterém plní zadaný rozkaz. Působí též jako pozorovatel s cílem zjistit dostatek informací o nepříteli. Jeho hlavním posláním je však střelba na vzdálené (někdy 500-2000 metrů) klíčové cíle nepřítele. Ve válce, pokud nejde o nasazení proti konkrétnímu cíli, kterého je nutno jednou ranou eliminovat, je jedno, zda cíl smrtelně zasáhne či „jen“ postřelí. Postřelení nepřítele je v jistých ohledech výhodnější, neboť tento zraněný na sebe váže spolubojovníky, kteří ve snaze mu pomoci nevědomky početně oslabují svou jednotku. Kvalitní tým pak ve spojení s dobrým odstřelovačem-pozorovatelem dokáže omezit pohyb nepřítele, jeho průzkumnou a hlídkovou činnost. Zejména dokáže výrazným způsobem narušit morálku nepřítele, ať už smrtelnými nebo zraňujícími zásahy. Policejní odstřelovač naproti tomu pracuje pod jednotným velením. To znamená, že na rozdíl od vojenského snipera je při zákroku přímo podřízen svému
veliteli.
Policisté používající ve službě speciální zbraň – odstřelovací
pušku, nejsou cvičení zabijáci, ani vrazi bezbranných lidí, jak je mnohdy prezentováno médii. Prioritou je, aby nasazení končilo nekrvavě, na rozdíl od vojenských odstřelovačů, jejichž hlavním úkolem je „najít a zničit“. Policejní odstřelovači jsou muži, kteří v mezích zákona dané země pomocí speciálních prostředků slouží lidem a chrání je (Maška 2002).
21
Policejní odstřelovač střílí, aby zachránil jiné. Slouží ke krytí postupující skupiny zásahového týmu k zájmovému objektu, kde se nachází pachatel, a informuje tým o situaci před zákrokem. V případě napadení týmu je nucen řešit vzniklou situaci přesnou střelbou. Dále je policejní odstřelovač vycvičen k osvobozujícímu výstřelu při zadržování rukojmí, kdy selhala veškerá vyjednávání a hrozí přímé usmrcení zadržovaných osob. Zde je na rozdíl od vojenského odstřelovače potřeba velmi precizního zásahu na pohybová centra pachatele, aby již nebyl schopen žádné rizikové reakce. Pro odstřelovače protiteroristických týmů a týmů na osvobozování rukojmích je důležité vědět, že střely mohou letět stovky metrů a po celou dráhu letu budou mít smrtelný účinek na nezúčastněné osoby. V zastavěné oblasti proto musí zkušený odstřelovač zkoumat i pozadí cíle, aby co nejvíce eliminoval i toto riziko. Výcvik
policejních
specialistů-odstřelovačů
probíhá
nejčastěji
na
takzvaných policejních vzdálenostech, což je 0-300 metrů. Simuluje se střelba v zastavěné oblasti, ale i volném terénu, střelba za různých klimatických podmínek skrze různé materiály (sklo, plech, dřevo apod.). Je nutné cvičit i střelbu ve stresové situaci, která se nejčastěji navozuje fyzickou zátěží. Pro tuto specializaci jsou vybíráni muži, kteří jsou velmi zkušenými příslušníky těchto jednotek, mají dlouholetou praxi a jsou dokonale obeznámeni s taktickými variantami týmové činnosti při bezpečnostních akcích. Velký důraz je kladen na požadovaný typ osobnosti. Z osobnostních charakteristik je důraz kladen na kvalitní integritu osobnosti s dobrou frustrační tolerancí¸ zvládající rychlá rozhodnutí s minimem rizika, schopnost kolektivní spolupráce, podřízení se pravidlům a rozkazům a adekvátní motivační úrovní k vykonávání uvedené profese.
1.3.2 Pyrotechnik – potápěč Jedná se o specializaci, která v sobě zahrnuje dvě zdánlivě naprosto odlišné činnosti, avšak v konečném důsledku tvoří kompaktní celek.
22
Náplní pyrotechnické činnosti je vyhledávání a zneškodňování nalezené munice, zneškodňování NVS (nástražně výbušný systém), expertizní činnost, využívání průlomové techniky speciálními jednotkami a speciální pyrotechnické práce. Vyhledávání a zneškodňování nalezené munice se v České republice datuje od konce druhé světové války, kdy byla nutnost asanovat ohromné prostory od nevybuchlé, nastražené, selhané a jiným způsobem poškozené munice různého charakteru. Tato činnost se za svou dobu nezměnila, avšak nálezů munice je podstatně méně. Běžně se nachází a následně ničí pistolové a puškové náboje, dělostřelecké miny a granáty, ruční granáty a letecké bomby. Zneškodňování NVS patří mezi vysoce rizikové činnosti, neboť jen pachatel ví, jak svou bombu sestrojil. Pyrotechnik na tento systém musí přijít a bezpečně vyřadit z činnosti. Vzhledem k tomu, že možností jak sestrojit a následně odpálit bombu je mnoho, tak každý pyrotechnik musí mít atestace na používání přístrojů stejně jako na činnost samotnou. Tyto atestace se každý rok musí obnovovat. Vždy musí minimalizovat nebezpečí pro okolí a proto zachování všech bezpečnostních pravidel je samozřejmostí. Expertizní činnost je relativně bezpečná. Zde se pracuje s gramovým množstvím vzorků trhavin za účelem zjištění všech technických informací o vybuchlém či zajištěném pyrotechnickém předmětu. Průlomové techniky jsou užívány speciálními jednotkami k vytvoření průchodu nebo průlezu do místa zásahu. Jedná se o okna, dveře, zdivo, strop apod. Nasazení průlomové techniky je vždy odvislé od místa, kde se pachatel zdržuje. Jiné průlomové techniky budou využity v rodinném domě a jiné například v domě panelovém. Speciální pyrotechnické práce jsou v kompetenci zásahových jednotek a zásahové jednotky
rychlého nasazení. Činnost byla prakticky využita při
katastrofálních povodních v srpnu roku 2002, kdy bylo nutno potopit nákladní čluny volně plující po řece Labi a ohrožující mosty a budovy v blízkém okolí řeky Labe. Stejně tak je tato činnost směrována k destrukci budov, mostů, cest, komínů, vytvoření náhradního řečiště, apod. V praxi neexistuje objekt, který by
23
ještě nebyl zničen. I když se tak někdy děje jen na papíře, tak se každý pyrotechnik speciální jednotky odborně připravuje na jakoukoliv vzniklou situaci. Potápěčská
činnost
je
využívána
příslušníky
zásahové
jednotky
k zabezpečení požadavků jiných složek policie. Jsou samozřejmě nasazováni v otevřených vodních nádržích stejně jako ve studních a jímkách. Jsou určeni a vycvičeni potopit se a nalézt předmět užitý či pocházející z trestné činnosti. Stejně tak jsou určeni k vyhledávání a následnému vyzdvižení utonulých. Zde se nabízí odpověď na otázku proč spojení specializací pyrotechnik – potápěč. Destrukce podvodních či plovoucích objektů jako jsou hráze nebo lodě, již také bylo v praxi provedeno. Mnohdy pachatel zahodí funkční NVS, trezor nebo zbraň, se kterou byl spáchám trestný čin do vody ve snaze zbavit se důkazu svědčícímu v jeho neprospěch. Poté musí nastoupit již zmíněný specialista. Potápěč není k ničemu, když neví co s funkčním NVS. Pyrotechnika nelze nasadit, jestliže se neumí pohybovat s dýchacími přístroji na zádech ve vodním sloupci za dodržení všech bezpečnostních předpisů. Pyrotechnik potápěč je zkušený příslušník zásahové jednotky. Musí být vnitřně vyrovnaný a disciplinovaný. Preciznost a důslednost je samozřejmostí. Výsledkem je pak znalý příslušník, který zná své hranice. V těchto činnostech není místo pro filmové hrdiny nebo hlupáky. Zde každý udělá chybu pouze jednou.
1.3.3 Vyjednavač Vyjednavač je příslušník Policie ČR, který je z taktického hlediska začleněn do struktur zásahové jednotky. Zde se během své služby u některého z týmů naučil všem činnostem nutných pro výkon služby. Vyjednavačem se pak stává na základě komplexních dovedností. Profesi vyjednavače by měl vykonávat ideální člověk. Z tohoto důvodu jej nelze plně dosáhnout, ale pouze směřovat k němu. Při výběru vhodného kandidáta jsou nutné jisté předpoklady. Obecně se zdá být předností, je-li ve služební kariéře kandidáta širší škála zkušeností z různých služebních zařazení
u policie s délkou
24
služby alespoň
pět let
v přímém
výkonu. Vzdělání psychologického charakteru nebo jiného humanitního směru není nezbytnou podmínkou. Kromě specifických dispozic uvedených níže, je široký komplex životních a úžeji profesních zkušeností žádoucím předpokladem. Komunikační dovednost musí kandidát ovládat bez problému. Být verbálně obratný, schopný se jasně a srozumitelně vyjadřovat. Měl by být schopen bez zábran komunikovat s lidmi nejrůznějšího společenského postavení a stylem komunikace se jim přizpůsobovat, komunikovat uvážlivě a úměrně situaci. Základním předpokladem je dovednost aktivního naslouchání. Již
v počátku
konverzace by měl být schopen vzbuzovat u druhých lidí důvěru. Kladný vztah k lidem je samozřejmostí. Kandidát musí být schopen kooperovat jako součást týmu, a to především ve směru konzultovat a poskytovat nápady, inspiraci a podporu. Žádoucí dispozicí je empatie. Schopnost vcítit se do situace druhého člověka. Obecně musí být kandidát sociálně přizpůsobivým, vstřícným, důvěru budícím člověkem. Profesionální kompetence předurčují ideální výkon služby. Kandidát by měl mít co nejširší zkušenosti z aktivního výkonu služby. Měl by mít základní znalosti o technických a taktických prostředcích, využívaných při řešení krizových situací s rukojmími včetně základních znalostí o taktických postupech zásahové jednotky. Měl by mít i patřičné zaujetí pro etickou stránku výkonu služby a vyjednávání. V neposlední řadě by měl mít i základní zručnost v zacházení s technickými prostředky Policie ČR. Kandidát musí mít dobrou emocionální kontrolu, schopnost zvládat stresové vlivy, schopnost zachovat patřičný klid a rozvahu. Důležitá schopnost je snášet neúspěch, pružně na něj reagovat a případně začít znovu s trpělivou vytrvalostí. Musí být odolný vůči agresivnímu a nepřátelskému chování. Velmi důležitá je zde sebedůvěra a sebejistota bez arogance a pocitu vlastní důležitosti. Základem je dobrá fyzická a duševní kondice. Vyjednavač je pak přivolán, jestliže došlo k obsazení dopravních prostředků a budov teroristy, v případech sebevražedných úmyslů. Zvláštní vyjednávání je pak v případech vydírání a únosů osob.
25
1.4 Výběrové řízení V současné době je výběrové řízení k zásahové jednotce upraveno interním předpisem, kde každá zásahová jednotka ve svém kraji preferuje něco jiného. Avšak požadavky jsou v podstatě stejné. Základním faktorem určující možnost přijetí je velmi dobrá fyzická zdatnost a psychická odolnost. Stejně tak požadavkem je, aby uchazeč byl starší věku dvacetitří let a absolvoval službu v přímém výkonu u Policie ČR nejméně dva roky. Samozřejmě jsou žádoucí znalosti a vědomosti, které by v budoucnu mohly být bezezbytku využitelné. Výběrové řízení u Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje probíhá v několika stupních. První a tedy i základní stádium je prodělání psychologického vyšetření za účasti psychologa. Toto vyšetření je několikahodinové a velmi vyčerpávající. Sledují se zde různé faktory osobnosti. Jsou to např. odolnost proti zátěži, motivační faktory, preference životních domén, postoj k riskování, morálně volní vlastnosti apod. Člověk musí na sobě pracovat, zažít stresy, řešit problémy různého charakteru, aby se nakonec mohl stát plnohodnotným členem jednotky. Pakliže u psychologického vyšetření uchazeč prospěje, je povolán na druhý den, kde za účasti instruktora či velitele skupiny prodělá fyzické prověrky. Složení jednotlivých disciplín je v následujícím pořadí. Člunkový běh mezi kužely, které jsou od sebe vzdáleny deset metrů. Čas potřebný pro úspěšné absolvování je 10,3s. Poté se přechází k hrazdě. Zde je nutno udělat nejméně deset shybů nadhmatem. Následuje leh-sed, který vyžaduje za dvě minuty provést technicky správně nejméně devadesát opakování. Ani zde nemohou chybět kliky. V tomto případě nerozhoduje čas, ale pouhá síla uchazeče. Technicky správně musí provést nejméně šedesát opakování. Silové testy jsou v tuto chvíli nahrazeny testem určujícím správnou motoriku těla. Název je Sestava s tyčí, kdy uchazeč drží tyč za zády. Na povel ji musí přelézt a lehnout si na záda. V poloze leže pak musí tyč podvléct pod nohama a rychle vstát. Těchto opakování je pět a úspěšný čas je pod sedmnáct sekund. Závěrem fyzických prověrek, které jsou absolvovány ve sportovní hale, je pak šplh na laně bez přírazu do výše šesti metrů. Absolvuje ten, který vyšplhá
26
v čase nepřevyšujícím šest sekund a do jedné minuty musí vyšplhat ještě jednou. Protože součástí sportovní haly jsou i boxerské ringy a fitness, byl do fyzických prověrek zařazen i úpolový sport. Nejedná se o „boj“, ale o vizuální sledování uchazeče při stínovém boji na boxerském pytli. Kotrmelec, Judo-pád a hvězda musí být samozřejmostí. Základní prvky atletiky rozvíjejí motoriku těla. Pak se přechází do fitness, kde uchazeč musí zvednout olympijskou činku o váze sto deseti procent své váhy. Jestliže i zde dojde k úspěšnému absolvování, následuje běh na dvanáct minut. Cooperův běh zaručuje, že uchazeč je schopen běhu na dlouhé tratě, neboť zvládnout musí nejméně tři tisíce metrů. Pokud i toto zvládne, následuje poslední disciplína, a to plavání na sto metrů v čase nepřevyšujícím minutu čtyřicet sekund. Zjednodušeně lze říci, že ti uchazeči, kteří absolvovali psychologické vyšetření a dostali šanci k absolvování fyzických prověrek ji většinou „zahodí“. Jestliže je „úmrtnost“ během psychologického vyšetření 60%, pak u fyzických prověrek je to již 90%. Často se stává, že je uchazeč vyloučen z fyzických prověrek již po druhé disciplíně. Bývá též častým jevem, že uchazeč zvládne prověrky až na plavání. Při této disciplíně se začnou někteří uchazeči topit a musí být doslova zachráněni! Ten, kdo přijímací testy vykoná, musí ještě na pohovor k veliteli zásahové jednotky. Za dobu třiceti minut volné konverzace se zjistí důvod jeho žádosti o práci u jednotky. Poté je uchazeč zařazen na dobu tří měsíců do jedné ze skupin, kde se účastní všech výcviků. Po celou dobu je sledováno jeho chování, charakterové vlastnosti, spolupráce s kolektivem, kamarádství, snaha pomoci, plnění rozkazů, apod. Na sklonku třetího měsíce je uchazeč nečekaně povolán na časnou hodinu do práce k dálkovému pochodu. Převezme si batoh o váze dvaceti kilogramů, stravu ve formě zakonzervovaného vepřového masa a tři litry minerální vody. Dálkový přesun v délce čtyřicet pět kilometrů s instruktorem či velitelem skupiny jako vedoucím pak musí zdárně absolvovat. Nezbytným pozorovatelem se stává i psycholog, který dohlíží na psychický stav uchazeče během přestávek. Psychologické testy s různým zaměřením jsou předkládány s mučivou návazností. Ani samotný přesun není bez překážek. Celý pochod je proložen disciplínami,
27
které vyčerpávají jak psychicky, tak fyzicky. Přenášení dřevěných klád na místo, které určí velitel. Tlačení terénního vozidla po polní cestě. Běh v hornatém terénu. Přenos pětimetrové klády na vzdálenost sto metrů. Slaňování ze skály do patnáctimetrové hloubky. Celý přesun je ukončen dvěstěmetrovým plazením a dvoukilometrovým během po železničních kolejích. Batoh může být sundán ze zad pouze během přestávek na jídlo. Téměř všechny disciplíny jsou absolvovány s batohem na zádech. Uchazeč může kdykoliv přesun vzdát. Tím však pro něj končí celé přijímací řízení neúspěšně. Jestliže překoná i poslední překážku dělící ho od nástupu k jednotce, pak na sklonku třetího měsíce stáže velitel rozhodne o jeho nástupu. Ovšem jen v tom případě, jestliže ostatní velitelé skupin a instruktoři nevysloví závažný důvod, který po přezkoumání změní kladné rozhodnutí velitele v negativní. Přestože adept vykonal vše, co bylo po něm požadováno, avšak není týmový hráč nebo se u něj projevili závažné nedostatky v morálně volních vlastnostech, je vyloučen a vrací se zpět na původní pracoviště. Požádat o nové přijímací řízení pak může až po uplynutí šesti měsíců. Výše popisované řízení však musí opětovně absolvovat. Policistům, kteří zdárně ukončili přijímací řízení ke speciální policejní jednotce, jsou objasněny důvody, proč takovéto týmy u Policie ČR existují a co je jejich náplní práce a zejména to, že policie nemůže vycvičit a vybavit všechny policisty na úroveň speciálních týmů a proto zřídila po jednom týmu u každé policejní správy v republice. Tyto týmy jsou schopny vyřešit většinu vysoce rizikových situací, ke kterým jsou povolány.
1.5 Motivace Psychologický pojem motivace označuje hybné síly chování. Učení o motivaci se vztahuje na ty procesy v osobnosti , které činí její chování srozumitelným a pochopitelným. Jinak řečeno, studium nebo rozbor motivace, objasňující proč se jedinec zachoval tak, jak se zachoval a především pak jaké vnitřní pohnutky mohou vysvětlit jeho konání (Čírtková, 2000).
28
Nakonečný (1997) vysvětluje motivaci ve smyslu psychologických důvodů chování a jejich významu a současně vysvětluje variabilitu chování, proč se různí lidé orientují na různé cíle. Obecně vzato vyjadřuje rozpory mezi tím, co subjekt aktuálně prožívá a tím, co prožívat touží. Pocit potřeby dává vzniknout odpovídajícím přáním nebo cílům, které vytváří určité napětí (z důvodu nesplněných cílů) a vedou ke vzniku aktivit směřujících k dosažení cílů. Konečným důsledkem tohoto procesu je uspokojení (Urbiš, 1994).
1.5.1 Charakteristika motivace Nebo-li motivace je u člověka procesem výběru. Z množství podnětů a příležitostí si volíme některé a na ty pak zaměřujeme své poznání a jednání. Snaha směřující k dosažení cíle zesiluje určité chování a směřuje k jeho uspokojení. Nastalé změny pak ovlivňují motivovanou činnost a prožitky s ní spojené – podněcují, tlumí, mění. Motivovanost vyplývá ze vztahu člověka a jeho okolí a to v podobě snahy uspokojit nějaký požadavek. Po dosažení určitého cíle se motivovanost snižuje a mění se směr k uspokojení dalších potřeb. Čím je motivovanost v daném směru silnější, tím více úsilí (duševního i fyzického) k tomu člověk vynakládá. Motivace zesiluje určité chování a usměrňuje jeho průběh (Machač, 1988). Motivy jsou mocné vlivy v lidském životě, které usměrňují, organizují prožívání a chování do velkých celků. Neuspokojení důležitých motivů vede k poruchám celé osobnosti (Říčan, 2000).
1.5.2 Motivační zaměřenost Motivační zaměřenost (cílesměrnost) je jedním ze základních znaků lidské zaměřenosti a spočívá na bázi souborů jeho zkušeností, přesvědčení a postojů k přírodě, ke společnosti i k sobě samotnému. Schopnost dlouhodobého sledování cíle vznikla v pracovní činnosti. V pracovní činnosti se vyvinula i druhá signální
29
soustava, řeč a slovně logické myšlení. Abstraktní myšlení umožnilo člověku vytvářet konstrukce – životní ideály, cíle, hodnoty (Machač, 1988).
1.5.3 Motivace a pracovní proces Jaké jsou tedy rozhodující motivátory, co jedince motivuje v pracovním procesu? Stále přetrvávají domněnky, že čím lépe zaměstnance zaplatíme, tím větší snahu u nich vyvoláme. Jen několik týdnů po zvýšení mzdy se mohou zaměstnancovi výsledky zvýšit. Rychle si však na plat přivykne. Je spokojenější, ale není motivován k vyššímu výkonu. Peníze, zejména takto využité , jsou výrazným satisfaktorem, nikoli motivátorem (Vácha, 1998). Na tento problém poukázal i Milan Polc (1994) a zdůrazňuje výraznější vliv motivátorů uspokojujících vnitřní potřeby spojené s prací – její zajímavost, důležitost, přítomnost tvůrčích prvků, svěřená zodpovědnost, možnost růstu, atmosféra na pracovišti. Za hlavní motivátory je považováno zajištění trvalého zaměstnání, povýšení, plat a další požitky, pocit úspěšnosti, sounáležitosti, osvojení nových dovedností, výzva, pocit užitečnosti, status, moc, úcta. U příslušníků speciálních jednotek do popředí vstupuje možnost sportovní aktivity, dobrodružnost a nestereotypnost práce. Mzda je na zadnějších místech žebříčků motivátorů. Lidé motivují sami sebe. Své práci věnují energii tehdy, když věří, že její dobré provedení uspokojí jejich osobní cíle. Hlavním úkolem zaměstnavatelů je tedy vytvořit podmínky, v nichž budou jejich podřízení motivovat sami sebe (Stýblo, 1996).
Zásady správné motivace: a) sebeurčení b) vědomí cíle c) užitečnost d) odměna
30
Sebeurčení je založeno na myšlence, že práce je dobrovolná, máme svobodnou vůli výběru toho, co děláme. Práce by měla být cílevědomou činností. Nejběžnější příčina špatného výkonu je to, že lidé nevědí, co vlastně mají dělat. Užitečnost se týká hodnoty práce a role člověka nebo skupiny. Jejím měřítkem není „k čemu je to dobré?“, ale „pro koho je to důležité?“. Definování pracovní náplně z hlediska hodnoty člověka, který práci vykonává. Odměna za práci neznamená jen plat a sociální výhody, ale jde také o naplnění potřeb a cílů jednotlivce. Odměna, to je úspěch, růst, uznání (Maas, 1998).
31
2. Cíle práce Cílem empirické části, a to na základě nestandardizovaného motivačního
dotazníku
vlastní
konstrukce,
prostudované
literatury,
poskytnutých informací od bývalé dlouholeté psycholožky zásahové jednotky, příslušníků Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje a v neposlední řadě autorových osobních zkušeností z 13letého působení u této jednotky, je zjistit tato zájmová specifika :
a) Zajímali nás, jaké jsou motivační faktory vedoucí policisty PČR k výkonu profese
operátora
zásahové
jednotky.
K tomuto
zjištění
jsme
zvolili
nestandardizovaný motivační dotazník vlastní konstrukce. b) Chtěli jsme dále zjistit, jaké motivační faktory k výkonu této profese operátora zásahové jednotky hrají primární roli u policistů:
1) nových zájemců o tuto práci 2) u již sloužících operátorů s délkou služby 1 – 10 let
Hlavní hypotézy stanovených cílů byly : ad.a) Jako nejfrekventovanější motivační faktor lze očekávat možnost pomáhat lidem a chránit je. ad.b) Ve skupině respondentů, kteří teprve usilují o práci u zásahové jednotky, jsme předpokládali nejvyšší výskyt faktorů přihlížející k možnosti sportovat, dále pestrost, perspektivnost a společenská prestiž této profese ad.c) Ve skupině respondentů s délkou služby 1 – 10 let jsme očekávali nejčetnější výskyt faktorů přihlížejících hlavně k možnosti pomáhat lidem v zátěžových situacích.
32
3. Metodika práce 3.1 Popis výběrového vzorku Pro dosažení výzkumných cílů a ověření jejich předpokladů jsme si stanovili získat informace od uchazečů o práci u ZJ a od již sloužících policistů u Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje, a to pomocí nestandardizovaného motivačního dotazníku a pilotážními pohovory s těmito respondenty. Tab. 1: Výběrový vzorek Počet Průměrný věk
Sloužící operátoři 35 31,7
Uchazeči o práci u ZJ 25 25,4
Celkem 60 29,8
1. Podsoubor policistů s délkou služby 0 let u zásahové jednotky tvořilo (tab. 1): 25 respondentů ve věkovém rozmezí 23 – 27 let. Průměrný věk této skupiny byl 25,4 let. Tento soubor má jen minimální znalosti problematiky práce ZJ, ale velkou vůli se k jednotce zařadit a co nejdříve patřit k plnohodnotným členům.
2. Podsoubor již sloužících příslušníků s délkou služby u ZJ do 10let tvořilo (tab. 1): 35 respondentů ve věkovém rozmezí 28 – 39 let. Průměrný věk této skupiny byl 31,7 let. Tento podsoubor vyjadřuje širokou škálu zkušeností jednotlivých členů. Od 1 do 3 roků služby jsou to velice aktivní operátoři se snahou získat co nejvíce informací o nové práci, ale s potřebou neustálého metodického vedení. S délkou služby 3 – 5 let jsou již členové ZJ bráni za plnohodnotné operátory. S délkou služby 5 - 10 let mají pozici zkušených a odpovědných členů, kteří tvoří jádro jednotky, jdou příkladem nováčkům, jsou zařazováni do jednotlivých specializací a jsou personální rezervou do vedoucích funkcí.
33
3.2 Použité metody Pro získání prvotních údajů a informací o zkoumaném vzorku respondentů a pro upřesnění nejvhodnějšího výběru použité metody ve výzkumné
fázi
byla
námi
zpočátku
orientačně
použita
metoda
nestandardizovaného rozhovoru s podsouborem respondentů Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje. Úvodem těchto rozhovorů byli respondenti seznámeni s účelem tohoto výzkumného šetření. Z celého reprezentativního vzorku respondentů byla touto formou získána data týkající se věku respondentů, jejich délky aktivní služby u PČR a u samotné zásahové jednotky. V rámci této metody formou volného rozhovoru byl dále s respondenty (kolegy) prokonzultován současný stav a situace u zásahových jednotek
se zaměřením na budoucnost této profese hlavně v souvislosti se
vstupem naší republiky do Schengenského prostoru. Obecně byla nastíněna i problematika motivačních faktorů těchto respondentů vykonávat tuto profesi, kde bylo zjištěno, že jedním z významných faktorů je možnost věnovat se sportovním aktivitám a udržování své fyzické kondice, což je přímo součástí výcvikového programu a pracovní činností této profese. Operátor zásahové jednotky musí být v rámci nepřetržitého výkonu služby v perfektní fyzické kondici , pravidelně a povinně vykonává testy fyzické zdatnosti, které jsou důležitým kritériem jak pro přijetí k jednotce, tak i pro další setrvání. Ve fázi směřující k dosažení výzkumných cílů byl vzorku souborů respondentů administrován motivační dotazník vlastní konstrukce.
3.2.1 Motivační dotazník (příloha 1) Jaké jsou Vaše motivační faktory pro práci operátora zásahové jednotky? Vyjádřete prosím zaškrtnutím příslušného políčka pomocí výběrové bodové škály v rozmezí 1-5.
34
Stupeň 1- znamená nejnižší motivační úroveň při rozhodování vykonávat tuto profesi. Stupeň 2- znamená nejvyšší motivační úroveň při rozhodování vykonávat tuto profesi. Jedná se o nestandardizovanou metodu vlastní konstrukce, která je složena z 15-ti položek motivačních faktorů. Byl sestaven na základě rad a poskytnutých informací od bývalé dlouholeté psycholožky zásahové jednotky, předvýzkumných nestandardizovaných pohovorů s příslušníky zásahové jednotky a v neposlední řadě autorových osobních zkušeností z 13-ti letého působení u Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje. U každé položky se respondent vyjadřuje na 5-ti bodové škále z hlediska míry osobní důležitosti motivačního významu položky
pro rozhodování
vykonávat práci policisty u zásahové jednotky Policie ČR.
1 bod
této škály znamená minimální přiznanou hodnotu
5 bodů této škály znamená maximální přiznanou hodnotu
Administrace dotazníku nebyla časově omezená, byla skupinová a dotazník byl anonymní, pouze s uvedením věku a délky služby u zásahové jednotky.
3.3 Organizace práce Výběrový
vzorek
respondentů
mající
reprezentativní
charakter
ze
základního souboru příslušníků těchto policejních jednotek byl náhodný a nebyl námi nijak ovlivněn. Byl dán počtem přítomných příslušníků vykonávajících svou profesi u Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje a dále počtem uchazečů o práci u Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje v rámcově zkoumaném období. Šetření bylo provedeno prvotně formou orientačních předvýzkumných výzkumná
část
nestandardizovaných výběrového
vzorku
rozhovorů však
nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce.
35
s respondenty,
byla
provedena
hlavní pomocí
4. Interpretace získaných dat Rozdělení respondentů bylo učiněno na základě stanoveného cíle této bakalářské práce, a to dle délky služby respondentů tj. s délkou služby 1 – 10 let a nových zájemců o práci u ZJ. U každého podsouboru byl dle zjištěného věkového rozmezí vypočítán průměrný věk daného vzorku (tab. 1).
Deskriptivní zpracování vstupních dat souborů 1. Základní deskriptivní metodou byla zhodnocena vstupní data jednotlivých zkoumaných n-souborů (příloha 2 – 4) stupňovitě v rozmezí maximálních, minimálních a z nich vypočtených průměrných výsledných hodnot, které byly zpracovány do tabulek (příloha 2 – 4). 2. Dále pak tyto výsledné průměrné hodnoty vyšetřovaných vzorků souboru a podsouboru respondentů byly zpracovány do grafů (obr. 5 - 7) dle 5-ti bodové škály stanovené v motivačním dotazníku. Tímto byly zjištěny úrovně v rozmezí od „nízká úroveň – vysoká úroveň“ (tab. 3,5,7) preferovaných motivačních faktorů 1 – 15 (příloha 1) jednotlivých souborů respondentů. 3. Statistikem pomocí t-testu byla zkoumána statistická významnost rozdílů mezi středními hodnotami dvou nezávislých náhodných výběrů tj. získaných dat motivačních dotazníků podsouborů n = 25 a n = 35 respondentů nových uchazečů a již sloužících policistů u ZJ. T-test vychází z průměru a rozptylu naměřeného pro oba výběry. Dle vzorce byl statistikem (pomocí programu Microsoft Excel – Win95) vypočten koeficient t a výsledná hodnota porovnána s Tkrit v tabulkách kvantil.
36
Soubor n = 60 respondentů Tab. 2 : Deskriptivní statistika zkoumaného vzorku Otázka č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15
maximum
5
4
5
4
5
4
4
5
5
2
5
5
5
5
5
minimum
2
1
1
1
3
1
1
2
1
1
1
2
3
2
1
průměr
3
3
3
3
4
2
3
4
3
1
3
3
4
3
4
Vstupní data souboru n = 60 (příloha 2)
4,5
4
4 4
4,0 4 3,5
3
3 3
3,0
3
3 3
3
3 3
2
2,5 2,0 1,5
1 1,0 0,5 0,0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Obr. 5: Motivační faktorový dotazník n = 60
Tab. 3: Bodové hodnocení úrovně motivačních faktorů – osa „y“ úroveň
nízká
vyšší
průměrná
nadprůměrná
vysoká
body
0-1
1-2
2-3
3-4
4-5
Na základě získaných vstupních dat respondentů souboru n = 60, věkového rozmezí 23 – 39 let a věkového průměru 29,8 roku bylo z dotazníkového šetření
37
deskriptivní statistickou metodou zjištěno (tab.2, obr. 5), že: z u uvedeného souboru n = 60 jsou v nejvyšší motivační úrovni nejvíce preferovány tyto faktory: možnost pomáhat lidem, zajímavost a pestrost této profese, autorita nadřízených, možnost sportování. V nejnižší motivační úrovni byl ojediněle preferován faktor možnosti vedlejších příjmů.
Podsoubor n = 25 uchazeči o práci u zásahové jednotky Tab. 4 : Deskriptivní statistika zkoumaného vzorku Otázka č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15
maximum
5
3
4
3
5
3
3
5
5
2
5
5
5
5
5
minimum
2
1
1
2
3
1
1
3
2
1
1
2
4
2
1
průměr
4
3
3
2
4
2
3
4
3
1
3
3
5
3
3
Vstupní data podsouboru n = 25 (příloha 3)
5,0
5 4
4,5 4
4,0 4
3
3,5
3
3
3 3
3,0 3
3
2,5
3
2
2
2,0 1,5 1 1,0 0,5 0,0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Obr. 6: Motivační faktorový dotazník n = 25
38
13
14
15
Tab. 5: Bodové hodnocení úrovně motivačních faktorů – osa „y“ úroveň
nízká
vyšší
průměrná
nadprůměrná
vysoká
body
0-1
1-2
2-3
3-4
4-5
Na základě získaných vstupních dat respondentů souboru n = 25, věkového rozmezí 23 – 37let a věkového průměru 25,4 roku bylo z dotazníkového šetření deskriptivní statistickou metodou zjištěno (tab. 4, obr. 6), že: z uvedeného souboru n = 25 jsou v nejvyšší motivační úrovni nejvíce preferovány tyto faktory: možnost pomáhat lidem, zajímavost, pestrost a perspektivnost této profese, možnost sportování. V nejnižší motivační úrovni byl ojediněle preferován faktor možnosti vedlejších příjmů.
Podsoubor n = 35 délka služby u zásahové jednotky 1 – 10 let Tab. 6 : Deskriptivní statistika zkoumaného vzorku Otázka č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15
maximum
5
4
5
4
5
4
4
5
5
2
4
5
5
5
5
minimum
2
1
2
1
3
1
1
2
1
1
1
2
3
2
1
Průměr
3
3
3
3
4
3
3
4
3
1
3
3
4
3
4
Vstupní data podsouboru n = 35 (příloha 4)
39
4,5 4
4
4
4,0
4
3,5 3,0
3 3
3
3
3 3
3
3
3
3
2,5 2,0 1,5 1 1,0 0,5 0,0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Obr. 7: Motivační faktorový dotazník n = 35
Tab. 7: Bodové hodnocení úrovně motivačních faktorů – osa „y“ úroveň
nízká
vyšší
průměrná
nadprůměrná
vysoká
body
0-1
1-2
2-3
3-4
4-5
Na základě získaných vstupních věkového rozmezí 28 – 39 let a dotazníkového šetření zjištěno
dat
respondentů
věkového
průměru
souboru
n = 35
31,7 roku bylo z
(tab. 6, obr. 7), že: z uvedeného souboru
n = 35 jsou v nejvyšší motivační úrovni nejvíce preferovány tyto faktory: možnost pomáhat lidem, zajímavost a pestrost této profese, možnost sportování. V nejnižší motivační úrovni byl ojediněle preferován faktor možnosti vedlejších příjmů.
Shrnutí výsledků výzkumné části, diskuze: Na základě dosažení zjištění stanovených cílů praktické části naší práce jsme vyšetřili soubor n = 60 mužů policistů majících zájem profesně se podílet na
40
činnosti zásahových jednotek a příslušníků, kteří tuto profesi již vykonávají a to v rozmezí od 1 do 10 let. V praktické části jsme chtěli u souboru n = 35 , tedy policistů již sloužících u zásahové jednotky, zjistit, zda je rozdíl motivačních faktorů u příslušníků sloužících do 5- ti let a příslušníků sloužících
5 – 10 let u
zásahové jednotky PČR. Po rozhovoru se statistikem jsme od tohoto záměru upustili, neboť vzhledem k velikosti vzniklých podsouborů statistické
zpracování
předvýzkumný nástroj zvolili
volnou
formu
získaných
dat
irelevantní.
Navíc
by bylo jsme
jako
pro získání základních informací v prvotní fázi orientačních
nestandardizovaných
rozhovorů
s respondenty, při kterých jsme zjistili, že se motivace pro práci u ZJ v prvním až desetiletém období dramaticky neliší. Toto spolu s motivačními faktory nováčků jsme si chtěli ověřit nebo vyvrátit v hlavní výzkumné části. Ta byla provedena pomocí motivačního faktorového dotazníku vlastní konstrukce. Hlavním předmětem zájmu byly motivační faktory vedoucí příslušníky policie k výkonu tohoto povolání. Věkové rozmezí celého souboru mužů se pohybovalo od 23 – 39 let. Průměrný věk byl 29,8 let. V tomto zkoumaném vzorku n = 60 se ukázalo, že v nejvyšší motivační úrovni jsou nejvíce preferovány tyto faktory: možnost pomáhat lidem a chránit je, zajímavost a univerzálnost této profese, autorita a profesionalita nadřízených na ZJ, možnost sportování. Na průměrné úrovni se objevovaly faktory: perspektivnost a rizikovost profese člena zásahové jednotky. V nejnižší motivační úrovni byl ojediněle preferován faktor možnosti vedlejších příjmů. Výběrový vzorek souboru byl dále rozdělen na dva podsoubory. A to podsoubor nových uchazečů o práci u zásahové jednotky a podsoubor policistů, kteří jsou již u zásahové jednotky zařazeni. Oba testované n-soubory respondentů byly podrobeny statistickému zkoumání, jehož cílem bylo zjistit, zda a případně jak velký rozdíl panuje v jejich
názorech na
službu u těchto speciálních
policejních sil. Po zpracování dat statistikem jsme zjistili, že z pohledu statistické významnosti jsou tyto rozdíly nepatrné a policisty vedou velmi navzájem si podobné motivy pro toto velmi specifické zaměstnání.
41
Podsoubor n = 25 respondentů nováčků majících zájem o práci u zásahové jednotky je věkového rozmezí 23 – 27 let a věkového průměru 25,4 roku. V tomto zkoumaném vzorku bylo zjištěno, že v nejvyšší motivační úrovni jsou nejvíce preferovány tyto faktory: možnost pomáhat lidem, zajímavost, pestrost a perspektivnost této profese, možnost sportování. Na průměrné úrovni se objevovaly faktory: nejednotvárnost práce, možnost kontaktu s lidmi, autorita a profesionalita nadřízených. V nejnižší motivační úrovni byl jen ojediněle preferován faktor možnosti vedlejších příjmů. Podsoubor n = 35 tj. příslušníci již zařazení u zásahové jednotky, a to po dobu 1 – 10 let, ve věkovém rozmezí 28 – 39 let. Průměrný věk této skupiny byl 31,7 let. V tomto zkoumaném souboru bylo zjištěno, že v nejvyšší motivační úrovni jsou nejvíce preferovány tyto faktory: možnost pomáhat lidem, zajímavost a pestrost této profese, autorita a profesionalita nadřízených, možnost sportování. Na průměrné úrovni se objevovaly faktory: rizikovost profese, podílet se na utváření právního státu, ekonomická výhodnost (v rámci Policie ČR) práce u ZJ. V nejnižší motivační úrovni byl opět ojediněle preferován faktor možnosti vedlejších příjmů. Hlavní předpoklady stanovených cílů zkoumaného výběrového vzorku respondentů byly potvrzeny, uvedená zjištění byla v souladu s naším očekáváním, a to hlavně v nevyšší motivační úrovni. Nejvíce byly očekávány faktory možnost pomáhat lidem zejména v krajních krizových situacích a chránit je, dále perspektivnost profese a možnost sportování, čímž je dána určitá závislost na sportovním výkonu a s tím však související touha vyhrávat, nevzdávat se, překonávat překážky, což z části specifikuje osobnostní předpoklady příslušníků této profese k výkonu tohoto extrémně zátěžového povolání. Velký význam je také přisuzován autoritě a profesionalitě nadřízených, stmelenému kolektivu a celkové perspektivnost této profese. Zároveň byl v nejnižší motivační úrovni potvrzen faktor možnosti vedlejších příjmů. Pravdou je, že pouze za účelem získání finančních prostředků tuto práci vykonávat nelze, jelikož její ohodnocení není adekvátní zejména k rizikovosti a
42
časové náročnosti této profese. Časová náročnost jde pak především na úkor soukromí těchto policistů, což se mnohdy odrazí v jejich rodinných vztazích. Závěrem diskuze dodáváme, že jsme se chtěli ve své bakalářské práci též pozastavit nad problémem demotivace u příslušníků zásahových jednotek. Po prodiskutování tohoto problému s bývalou psycholožkou Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje a dále při předvýzkumných rozhovorech s kolegy autora jsme zjistili, že za dobu jeho 13-ti leté kariéry u Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje neukončil činnost v ZJ jediný příslušník z demotivačních důvodů. Nikdy jsme se nad tímto problémem nezamýšleli, ale je pravdou, že všechny odchody kolegů byly způsobeny zdravotními problémy a kolegové opouštěli toto zaměstnání jen velmi neradi. Položili jsem otázku několika bývalým členům ZJ proč si myslí, že tomu tak je a odpověď se všech případech shodovala. Je to z důvodů velmi stmeleného kolektivu, kde jeden musí spoléhat na druhého, autorita a profesionalita nadřízených, zajímavost a pestrost této profese. Jeden bývalý kolega doslovně uvedl: „ Za dobu své osmileté služby u ZJ jsem zažil to, co jiní lidé nezažijí za celý svůj život… ta práce mi fakt chybí.“ Toto je asi hlavní rozdíl mezi prací policisty u zásahové jednotky a prací řadového policisty. Policistu zásahové jednotky práce naplňuje, pracuje pod zkušenými profesionály z řad vedení a dělá ji rád. Řadový policista se v mnoha případech potýká s nekompetentností svých velitelů, kteří nejsou na svých postech pro své kvality, ale spíše pro své dobré vztahy s nadřízenými. Dále se musí vypořádat s množstvím nahromaděné práce, jež musel převzít od kolegů, kteří nevydrželi tlak způsobený personální politikou Ministerstva vnitra ČR a demotivováni z řad policie odešli. Takto znechucení policisté často přemýšlejí nad svou profesní budoucností a zvažují odchod od Policie ČR.
43
5. Závěr V teoretické části naší bakalářské práce jsme se zaměřili na popis důvodu vzniku policejních zásahových jednotek, jejich začlenění v organizační struktuře Policie České republiky a neposlední řadě vysvětlení jejich specifické činnosti. Celou tuto oblast jsme pojali z hlediska motivačního zaměření příslušníků těchto policejních sil tuto profesi vykonávat. V empirické části jsme vybrali soubor n = 60 respondentů nových zájemců o práci u Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje (25 respondentů) a policistů již sloužících u této jednotky (35 respondentů). Velikost tohoto vzorku sice není reprezentativním ukazatelem pro globální posouzení výsledků tohoto průzkumu, avšak mnohé prozrazuje. Výběr respondentů zkoumaného souboru nebyl námi nijak ovlivněn, byl dán počtem přítomných uchazečů o práci u ZJ a počtem sloužících policistů v rámcově zkoumaném období. Předpoklady stanovených cílů byly potvrzeny a popsány v předchozí kapitole, čímž byly i potvrzeny osobní praktické zkušenosti autora z dlouholetého působení u této jednotky. Je patrné, že tato práce je jen malým přispěním do této problematiky. Tento pilotní výzkum by se ale mohl stát jedním z ukazatelů pro pracovníky, kteří rozhodují o dalším služebním zařazení těchto policistů v případech nuceného ukončení činnosti u ZJ. Jak z ekonomického, tak i profesně-odborného hlediska je jasné, že pokud je policista zásahové jednotky nucen odejít od policie bez možnosti dalšího uplatnění, tak Policie ČR přichází o vyškolenou, kvalitní a spolehlivou pracovní sílu. Tato profese je spíše posláním, kterému mnozí obětují vše, a částečná lepší informovanost veřejnosti týkající se existence a činnosti těchto policejních sil by určitě měla svůj význam k lepšímu pochopení problematiky těchto elitních útvarů a objektivnějšímu pohledu na tyto jedince.
44
Resumé Tato práce se snažila zodpovědět otázku, jaké faktory vedou jedince k výkonu tak zátěžového povolání, jako je příslušník zásahové jednotky Policie ČR. Formálně se práce člení na dvě části – teoretickou a empirickou. Teoretická část je zaměřena na analýzu a vysvětlení základních pojmů týkajících se problematik, motivace a specifičnosti práce příslušníků zásahových jednotek, na jejichž základě jsme si stanovili výzkumné cíle, které jsme se následně pokusili prezentovat a zodpovědět v empirické části této práce. Zajímali jsme se o motivační faktory, které vedou k výkonu práce policejního operátora zásahové jednotky, a to jak u celého souboru respondentů, tak u podsouboru respondentů – z řad nových zájemců o tuto práci a podsouboru respondentů již sloužících u této jednotky s délkou služby v rozmezí 1 až 10 let. Jako výzkumný nástroj byl sestaven nestandardizovaný 15-ti faktorový dotazník vlastní konstrukce. Jako nejfrekventovanější se u celého souboru jevily faktory: možnost sportování, zajímavost a pestrost práce a možnost pomáhat lidem, chránit je. Nejméně zastoupeným faktorem vedoucím k výkonu sledované profese byla možnost vedlejších příjmů. Přestože se jedná o pilotní studii, doufáme, že její výsledky jsou natolik relevantní, aby mohly přispět nejen ke zkvalitnění náboru do sledované profese, ale také pomohly změnit úhel pohledu na tyto příslušníky elitních policejních sil. A aby byly východiskem pro další empirické zkoumání.
45
Summary This work tried to answer the question what kind of factors leads person to exercise of stress profession as member of rapid response unit of the Czech Republic Police is. As a matter of form this work has two parts-theoretic and empiric. The theoretic part of this bachelors work is focused on analysis and explanations basic concepts dealing with problems, motivation and on member’s rapid response unit particularity work. On the basis of these we provided for research targets. Consequently, at empiric part of this bachelors work we attempted present and made out these targets. We were concerned with motivational factors, which lead to be on duty as police operating staff in the rapid response unit. We were concerned both whole group of informants and subset of informants. Subsets of informants were applicants for this job and policemen that are on police service function in this unit with length of service in the space of 1 till 10 years. We ourselves made up a special questionnaire with 15 factors. Most frequented factors in whole group were: possibility of sports, work interest and colourfulness, and possibility to help people and police them. At least frequented factors for being on monitored profession was possibility of subsidiary income. This bachelors work is pilot study. Nevertheless we are standing in hope that results are so much relevant in order that they can contribute to improve the quality of recruiting into this monitored profession. But we also hope that this result would help change angle on these members of elite police forces. Last but not least they (the results) would be leaving point for next empirical research.
46
Seznam použité literatury 1. BOGER, J. Elitní a speciální jednotky světa, 1. vyd., Praha: Naše vojsko 1995, ISBN 80-206-0255-0 2. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie, 3. vyd., Praha: Portál 2000, ISBN 80-7178-475-3 3. LINHART, M. Služební příprava-práce ve výškách I.díl základní materiál, Praha 2000 4. MAAS, Vzdělávací a přípravný program pro managery, Holandsko 1998 5. MACHAČ, M., MACHAČOVÁ, H., HOSKOVEC, J. Emoce a výkonnost, SPN, Praha 1988 6. MAŠKA, R. Sniper povoláním odstřelovač, Zbraně & náboje, Praha 2002, ročník 4, č.10 7. NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chování, 1. vyd., Praha: Academia 1997, ISBN 80-200-0592-7 8. POLC, M. Otazníky nad odměňováním podle pracovního výkonu zaměstnanců, Kariéra, 25.7.1994 9. ŘÍČAN, P. Přednášky pro Městskou policii a Policii ČR, interní materiál, Plzeň 2000 10. STÝBLO, J. Motivační program, Profil 5/1996 11. URBIŠ, A. Otazníky nad odměňováním dle pracovního výkonu zaměstnanců, Kariéra 25.7.1994 12. VÁCHA, S. Jak motivovat spolupracovníky, Profil Speciál 6/1998 13. Zákon č. 283/1991 sb. o Policii České republiky, § 39a 14. Zákon č. 283/1991 sb. o Policii České republiky, § 42a, § 42b, 42c 15. Směrnice pro provádění a výcvik záchranných prací s letadly MV provozovanými Policií České republiky Leteckou službou, Praha 2001 16. Pokyn ředitelky Odboru vzdělávání a správy resortního školství MV k organizaci a zajištění služební přípravy příslušníků zásahových jednotek služby pořádkové policie určených pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou, Praha 2000
47
Internet 1. Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz
48
Přílohy Příloha 1: Motivační dotazník
POLOŽKA MOTIVAČNÍCH FAKTORŮ 1.
Perspektivnost profese operátora ZJ
2.
Ekonomická výhodnost a prosperita práce u ZJ
3.
Sociální jistoty a zázemí spojené s prací operátora ZJ
4.
Společenská prestiž této profese
5.
Možnost pomáhat lidem, chránit je před trestnou činností
6.
Touha po moci, která je součástí práce policisty
7.
Podílet se prácí operátora ZJ na utváření právního státu
8.
Zajímavost a pestrost profese operátora ZJ
9.
Nejednotvárnost a dobrodružnost profese operátora ZJ
10. Možnost vedlejších příjmů 11. Možnost být v kontaktu s lidmi 12. Rizikovost a nebezpečí spojené s touto profesí 13. Možnost věnovat se sportu 14. Poslání této profese pro společnost 15. Autorita a profesionalita nadřízených pracovníků ZJ
49
1 2
3 4
5
Příloha 2: Vstupní data celého souboru n = 60 č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15
1.
3
2
3
2
4
2
2
4
3
1
3
3
5
3
4
2.
5
3
3
3
4
2
2
5
4
1
4
4
5
3
5
3.
2
3
2
2
3
1
1
5
3
1
1
3
5
2
5
4.
2
3
2
2
4
2
3
4
4
1
3
4
5
5
5
5.
3
3
3
3
5
3
3
5
5
1
4
3
5
3
5
6.
3
3
2
2
4
2
3
4
3
1
3
3
4
3
3
7.
3
3
4
2
4
3
3
5
5
1
3
3
5
3
4
8.
4
3
5
3
3
2
2
5
5
1
4
4
5
2
1
9.
5
4
5
4
3
3
4
2
1
1
1
5
5
3
3
10.
4
3
3
2
4
2
3
4
5
1
4
3
5
4
3
11.
3
3
3
3
4
2
4
4
2
1
3
2
3
3
3
12.
4
4
3
3
4
3
3
3
1
2
1
3
3
3
3
13.
3
2
3
2
4
2
2
4
3
1
3
3
4
3
3
14.
2
1
2
1
5
1
4
5
3
1
3
4
5
4
3
15.
2
2
2
2
4
4
1
4
5
1
3
5
5
3
4
16.
3
4
3
3
4
3
4
4
3
1
4
3
3
3
4
17.
5
3
3
2
5
2
4
4
3
1
3
2
4
3
5
18.
2
3
5
3
5
3
3
4
4
1
4
3
5
2
4
19.
2
3
4
4
4
3
4
5
4
1
3
4
3
3
3
20.
3
4
2
3
5
4
3
4
3
1
4
3
4
3
4
21.
3
4
3
4
4
3
4
4
2
1
4
2
5
3
3
22.
4
4
3
2
3
3
4
4
2
1
3
4
3
4
4
23.
3
4
3
3
4
2
3
5
2
1
4
3
4
3
3
24.
2
4
2
4
5
4
4
4
3
1
4
3
5
4
5
25.
2
3
4
2
3
4
3
4
4
1
3
4
3
3
4
26.
4
4
3
4
4
3
4
4
3
1
4
3
4
2
3
27.
3
4
4
3
4
4
2
5
4
1
3
4
3
4
5
28.
2
3
3
2
5
3
3
4
2
1
4
3
4
3
3
29.
4
4
2
3
4
2
4
4
5
1
4
4
3
4
3
30.
3
4
2
2
4
3
3
4
4
2
3
2
3
3
4
31.
3
3
3
3
5
2
4
4
3
1
1
3
4
2
3
32.
4
4
3
4
4
2
3
4
3
1
4
4
3
4
4
33.
2
4
3
3
4
3
4
5
2
2
3
3
5
3
5
34.
2
2
2
3
4
3
3
4
3
1
4
4
3
3
4
35.
2
4
3
3
5
2
3
4
3
1
3
3
4
4
5
36.
5
3
4
3
4
3
3
5
4
1
2
5
5
2
5
37.
5
1
2
3
5
3
3
5
5
2
4
3
5
4
4
38.
2
1
1
2
4
1
1
5
5
1
4
5
5
3
5
39.
5
2
3
2
4
1
2
3
4
1
1
2
5
2
3
50
40.
3
3
2
2
4
2
3
4
3
1
1
2
5
2
3
41.
2
2
2
2
4
1
3
5
4
1
5
3
4
4
2
42.
4
3
4
2
5
1
3
5
5
1
2
5
5
3
4
43.
3
3
4
3
4
3
2
5
5
1
3
5
5
5
5
44.
3
3
2
2
3
2
3
3
3
1
3
3
4
3
4
45.
3
3
1
3
4
1
2
5
2
1
4
3
5
3
1
46.
3
3
2
2
4
2
2
4
3
2
4
3
5
3
2
47.
3
3
3
2
4
3
2
4
4
1
4
2
4
3
4
48.
4
3
3
2
5
2
3
5
3
1
4
3
5
3
4
49.
3
3
3
2
4
2
3
4
3
1
3
3
4
3
3
50.
3
3
3
2
4
1
2
4
2
2
3
2
5
3
3
51.
4
3
3
2
4
3
3
5
3
1
4
3
5
3
4
52.
5
3
4
2
5
3
2
4
3
1
4
4
4
4
5
53.
3
3
4
3
5
2
3
5
2
1
4
5
5
2
4
54.
4
2
3
3
4
3
3
5
4
1
3
3
5
3
4
55.
3
3
3
2
4
2
1
4
3
2
5
4
4
3
3
56.
4
2
4
3
4
3
3
5
3
1
2
3
5
3
5
57.
5
3
3
2
3
3
3
4
4
2
4
5
4
3
2
58.
4
3
2
3
3
2
3
4
3
1
4
2
5
2
3
59.
3
3
2
3
4
3
2
5
4
1
4
2
5
3
2
60.
5
3
3
2
4
3
3
4
3
1
3
3
5
3
2
51
Příloha 3: Vstupní data podsouboru n = 25 č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
1.
5
3
4
3
4
3
3
5
4
1
2
5
5
2
5
2.
5
1
2
3
5
3
3
5
5
2
4
3
5
4
4
3.
2
1
1
2
4
1
1
5
5
1
4
5
5
3
5
4.
5
2
3
2
4
1
2
3
4
1
1
2
5
2
3
5.
3
3
2
2
4
2
3
4
3
1
1
2
5
2
3
6.
2
2
2
2
4
1
3
5
4
1
5
3
4
4
2
7.
4
3
4
2
5
1
3
5
5
1
2
5
5
3
4
8.
3
3
4
3
4
3
2
5
5
1
3
5
5
5
5
9.
3
3
2
2
3
2
3
3
3
1
3
3
4
3
4
10.
3
3
1
3
4
1
2
5
2
1
4
3
5
3
1
11.
3
3
2
2
4
2
2
4
3
2
4
3
5
3
2
12.
3
3
3
2
4
3
2
4
4
1
4
2
4
3
4
13.
4
3
3
2
5
2
3
5
3
1
4
3
5
3
4
14.
3
3
3
2
4
2
3
4
3
1
3
3
4
3
3
15.
3
3
3
2
4
1
2
4
2
2
3
2
5
3
3
16.
4
3
3
2
4
3
3
5
3
1
4
3
5
3
4
17.
5
3
4
2
5
3
2
4
3
1
4
4
4
4
5
18.
3
3
4
3
5
2
3
5
2
1
4
5
5
2
4
19.
4
2
3
3
4
3
3
5
4
1
3
3
5
3
4
20.
3
3
3
2
4
2
1
4
3
2
5
4
4
3
3
21.
4
2
4
3
4
3
3
5
3
1
2
3
5
3
5
22.
5
3
3
2
3
3
3
4
4
2
4
5
4
3
2
23.
4
3
2
3
3
2
3
4
3
1
4
2
5
2
3
24.
3
3
2
3
4
3
2
5
4
1
4
2
5
3
2
25.
5
3
3
2
4
3
3
4
3
1
3
3
5
3
2
52
Příloha 4: Vstupní data podsouboru n = 35 č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
1.
3
2
3
2
4
2
2
4
3
1
3
3
5
3
4
2.
5
3
3
3
4
2
2
5
4
1
4
4
5
3
5
3.
2
3
2
2
3
1
1
5
3
1
1
3
5
2
5
4.
2
3
2
2
4
2
3
4
4
1
3
4
5
5
5
5.
3
3
3
3
5
3
3
5
5
1
4
3
5
3
5
6.
3
3
2
2
4
2
3
4
3
1
3
3
4
3
3
7.
3
3
4
2
4
3
3
5
5
1
3
3
5
3
4
8.
4
3
5
3
3
2
2
5
5
1
4
4
5
2
1
9.
5
4
5
4
3
3
4
2
1
1
1
5
5
3
3
10.
4
3
3
2
4
2
3
4
5
1
4
3
5
4
3
11.
3
3
3
3
4
2
4
4
2
1
3
2
3
3
3
12.
4
4
3
3
4
3
3
3
1
2
1
3
3
3
3
13.
3
2
3
2
4
2
2
4
3
1
3
3
4
3
3
14.
2
1
2
1
5
1
4
5
3
1
3
4
5
4
3
15.
2
2
2
2
4
4
1
4
5
1
3
5
5
3
4
16.
3
4
3
3
4
3
4
4
3
1
4
3
3
3
4
17.
5
3
3
2
5
2
4
4
3
1
3
2
4
3
5
18.
2
3
5
3
5
3
3
4
4
1
4
3
5
2
4
19.
2
3
4
4
4
3
4
5
4
1
3
4
3
3
3
20.
3
4
2
3
5
4
3
4
3
1
4
3
4
3
4
21.
3
4
3
4
4
3
4
4
2
1
4
2
5
3
3
22.
4
4
3
2
3
3
4
4
2
1
3
4
3
4
4
23.
3
4
3
3
4
2
3
5
2
1
4
3
4
3
3
24.
2
4
2
4
5
4
4
4
3
1
4
3
5
4
5
25.
2
3
4
2
3
4
3
4
4
1
3
4
3
3
4
26.
4
4
3
4
4
3
4
4
3
1
4
3
4
2
3
27.
3
4
4
3
4
4
2
5
4
1
3
4
3
4
5
28.
2
3
3
2
5
3
3
4
2
1
4
3
4
3
3
29.
4
4
2
3
4
2
4
4
5
1
4
4
3
4
3
30.
3
4
2
2
4
3
3
4
4
2
3
2
3
3
4
31.
3
3
3
3
5
2
4
4
3
1
1
3
4
2
3
32.
4
4
3
4
4
2
3
4
3
1
4
4
3
4
4
33.
2
4
3
3
4
3
4
5
2
2
3
3
5
3
5
34.
2
2
2
3
4
3
3
4
3
1
4
4
3
3
4
35.
2
4
3
3
5
2
3
4
3
1
3
3
4
4
5
53
54