Tendence k syndromu vyho ení u speciálních jednotek P R

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNċ FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Institut mezioborových studií Brno

Tendence k syndromu vyhoĜení u speciálních jednotek PýR DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Antonín Olejníþek

Vypracoval: Bc. Bohumír Šaroun

Brno 2009

Prohlášení

Prohlašují, že jsem diplomovou práci na téma „Tendence k syndromu vyhoĜení u speciálních jednotek PýR“ zpracoval samostatnČ a použil jen literaturu uvedenou v seznamu literatury.

V HrutovČ 20. 3. 2009 ……………………………….. Bc. Bohumír Šaroun

PodČkování DČkuji panu PhDr. Antonínu Olejníþkovi za velmi užiteþnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl pĜi zpracování mé diplomové práce. Také bych chtČl podČkovat své pĜítelkyni Andree HvČzdové za morální podporu a pomoc, kterou mi poskytla pĜi zpracování mé diplomové práce, a které si nesmírnČ vážím.

Bc. Bohumír Šaroun

OBSAH ÚVOD

3

1. ŽIVOTNÍ SITUACE

6

1.1. Nároþné a krizové životní situace

6

1.2. ěešení nároþných životních situací jako souþást povolání

7

2. SYNDROM VYHOěENÍ

9

2.1. Co je to syndrom vyhoĜení

9

2.2. Profese ohrožené syndromem vyhoĜení

11

2.3. Co vede k syndromu vyhoĜení

15

2.4. PĜíþiny vedoucí k syndromu vyhoĜení

19

2.5. PĜíznaky syndromu vyhoĜení

21

2.6. Fáze syndromu vyhoĜení

25

2.7. Odlišení syndromu vyhoĜení od jiných negativních psychických stavĤ

29

3. VYMEZENÍ SPECIÁLNÍCH ZÁSAHOVÝCH JEDNOTEK V RÁMCI POLICIE ýESKÉ REPUBLIKY

32

3.1. Zásahové jednotky služby poĜádkové policie z hlediska legislativy

32

3.2. Statut zásahových jednotek

32

3.3. Základní úkoly zásahových jednotek

34

3.4. Kritéria pro pĜijetí policisty k zásahové jednotce

35

3.5. Fyzické a psychické zatížení pĜíslušníka zásahové jednotky

37

3.6. Výcvik a zátČž pĜíslušníkĤ zásahových jednotek

38

3.7. Psychické zatížení policistĤ zásahových jednotek pĜi zákroku a po nČm

44

4. EMPIRICKÝ VÝZKUM

47

4.1. Popis výzkumu

47

4.2. Struktura výzkumné metody - dotazníku a zpĤsobu vyhodnocení dat

47

4.3. Vyhodnocení dotazníkĤ

48

1

5. POMOC SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY PěI PREVENCI A ZVLÁDÁNÍ SYNDROMU VYHOěENÍ

69

5.1. Výchova ke zdravému životnímu stylu

70

5.2. Sociální síĢ a sociální opora

71

5.3 . Jak pĜedcházet syndromu vyhoĜení

73

5.4. Obecné zásady zdolávání stresových situací pro policisty

81

ZÁVċR

82

RESUMÉ

84

ANOTACE

86

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

88

2

ÚVOD „Slovo „hoĜí“, které se zde mnohokrát vyskytuje, se zde vztahuje k opravdovému ohni jen obraznČ. Chce se jím jen symbolicky naznaþit, že jde o srdce, které „hoĜí“ – aĢ láskou k nČkomu, nebo nadšením pro „nČco“. Tak jako oheĖ hoĜí a svítí, plameny šlehají vysoko a teplo sálá, tak tito lidé pro nČco hoĜí – zájmem, zaujetím, „srdcem“. Druhé slovo, které se zde v souvislosti s ohnČm þasto vyskytuje – „nevyhoĜet“ – naznaþuje obraznČ, co ohrožuje tyto nČþím cele zaujaté lidi. OheĖ mĤže nejen hoĜet, ale i vyhasínat, dohoĜívat a nakonec dohoĜet. Láska mĤže kvést, mĤže být vĜelá, mĤže však též vychladnout. Nadšení mĤže bouĜit, mĤže však též utichnout“. 1 Jedním z mnoha konkrétních témat, kterými se zabývá sociální pedagogika je také urþitý psychický stav, tzv. „syndrom vyhoĜení“. Název je pĤvodnČ z anglického výrazu „burn-out syndrome“, kdy burn-out se pĜekládá jako vyhoĜet, nebo vyhoĜení. V þeské odborné literatuĜe se se syndromem vyhoĜení mĤžeme setkat také pod názvy „vypálení“, „vyhaslost“, nebo „vyprahlost“. BČžnČ se však používá i výraz anglický, proto i já ve své práci budu používat oba názvy. Syndrom vyhoĜení je v dnešní dobČ již obecnČ známý jev. Je možné se s ním setkat témČĜ u každé profese a nezáleží na vČku, pohlaví þi pracovním zaĜazení. PĜevážnČ se však vyskytuje u profesí, ve kterých pracují lidé s lidmi. Jsou to takzvanČ pomáhající profese. Tento syndrom postihuje lidi, kteĜí svoje vztahy, nebo povolání zaþínají s velkým nadšením a ideály, a po þase se tyto pĜedstavy zmČní ve zklamání a ztrátu ideálĤ. Zdá se jim vše neĜešitelné. DĤsledkem toho je totální fyzické a emocionální vyþerpání. Pokud si lidé tento svĤj problém neuvČdomí, nebo je na nČj nČkdo neupozorní, dochází postupem þasu ke zhoršení celé situace. Mnozí se snaží o únik z této situace užíváním psychotropních látek jako jsou alkohol, drogy, nikotin atp. NČkteĜí z osob, u nichž se tento jev vyskytne, konþí v psychiatrických léþebnách, kde jim mohou pomoci jen odborníci. Syndrom vyhoĜení není dosud považován z medicínského hlediska za nemoc. PĜíznaky tohoto jevu se objevují nenápadnČ. Inkubaþní doba mĤže trvat nČkolik let, ale u nČkterých jedincĤ jen pár mČsícĤ.

1

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 7

3

Syndrom vyhoĜení bývá þasto vyvolán dlouhodobým pĤsobením stresu, frustrací, neuspokojováním potĜeb a oþekávání þlovČka, pĜílišnou emocionální zátČží, nebo také vlivem prostĜedí, pracovních podmínek, organizací práce a absencí kladné zpČtné vazby na vyvíjenou þinnost. Ve své diplomové práci se budu zabývat otázkou syndromu vyhoĜení ve vztahu k pĜíslušníkĤm zásahových jednotek a policistĤ základních útvarĤ Policie ýeské republiky (dále jen PýR) a provedu empirický výzkum na toto téma. Vzhledem k faktu, že pracuji již 15 let u zásahové jednotky, znám dobĜe tamČjší prostĜedí. Domnívám se, že pĜíslušníci tČchto jednotek jsou tímto jevem velmi ohroženi z dĤvodu vysokého psychického a fyzického zatížení. V prvních kapitolách mé práce se zamČĜím na životní situace jedince, zvláštČ pak na nároþné a krizové. Obtížné životní situace s burn-out syndromem velmi úzce souvisí, protože pokud se tyto situace vyskytují pĜíliš þasto, mĤže dojít k trvalému stresu a následnČ i pĜímo k syndromu vyhoĜení. Dále se podrobnČji budu vČnovat syndromu vyhoĜení, jeho pojetím a definicemi a také uvedu profese, které tento jev ohrožuje nejvíce. Poté popíši nejþastČjší pĜíþiny syndromu vyhoĜení, jeho pĜíznaky a fáze. V dalších kapitolách vymezím, co je to zásahová jednotka PýR, jaké má základní úkoly a jaké je psychické a fyzické zatížení policistĤ sloužících u tČchto jednotek. Empirická þást práce je zamČĜena na zjištČní výskytu syndromu vyhoĜení u pĜíslušníkĤ speciální zásahové jednotky a pĜíslušníkĤ základních útvarĤ PýR. Cílem mého zkoumání bude potvrdit, nebo vyvrátit domnČnku, že pĜíslušníci zásahových jednotek mají tendence k syndromu vyhoĜení, že jsou z dĤvodu nároþnosti své profese více ohroženi tímto jevem, než policisté u bČžných útvarĤ. Dále si kladu za cíl prokázat, jaký má vliv doba služby u policie na tento jev. Data získaná dotazováním mi poslouží ke srovnání a vyhodnocení výzkumu. V poslední kapitole se budu zabývat úkoly a cíli sociální pedagogiky, které mají mimo jiné napomáhat jedinci zvládat obtížné životní situace a také pĜedcházet psychickému vyhoĜení. Na závČr uvedu konkrétní rady pro prevenci vzniku syndromu vyhoĜení a obecné zásady zdolávání stresových situací pro policisty.

4

Pracovní hypotézy : 1) PĜíslušníci zásahových jednotek Policie ýeské republiky mají tendence k syndromu vyhoĜení. 2) PĜíslušníci zásahových jednotek Policie ýeské republiky jsou ohroženČjší syndromem vyhoĜení než policisté základních útvarĤ. 3) Délka praxe policistĤ u této jednotky ovlivĖuje pĜítomnost syndromu vyhoĜení (tzn. þím delší praxe, tím vyšší míra vyhoĜení). 4) Policisté zásahové jednotky hodnotí svou práci jako nároþnČjší než u ostatních základních složek Policie ýeské republiky.

5

1. Životní situace Každý þlovČk je originál – odlišujeme se fyzickým vzhledem, charakterovými rysy, postojem k životu, názorovou orientací, uspoĜádáním hodnot atd. Naše spoleþnost je tak velmi pestrou skládankou lidských povah a typĤ. Z toho lze usuzovat, že každý z nás se ke stejnému problému postaví jinak a stejnou situaci Ĝeší odlišnČ. I pĜi výkonu stejného povolání se náš pĜístup k nČmu liší. Životní situace posuzujeme velmi subjektivnČ a podle toho je také Ĝešíme. Záleží na našich vlastnostech, vnitĜní síle i fyzické zdatnosti. Tím se odlišují naše životy a tím také þásteþnČ urþujeme chod naší rozmanité spoleþnosti. B. Kraus a V. Poláþková uvádí: „Život jedince je ĜetČzec nepĜeberného množství situací. Žádná situace samozĜejmČ není zcela izolovaná, ale souvisí s ostatními situacemi, které þlovČk prožívá. Ty jsou souþástí veškerého životního dČní. Lidé jsou nepochybnČ životními situacemi ovlivĖováni a situace bývá chápána jako vnČjší þinitel, který vyvolává urþité jednání. Významné však je, že lidé tuto situaci zároveĖ spoluvytváĜejí.“2

1.1. Nároþné a krizové životní situace Každý z nás se v prĤbČhu života dostává do bČžných životních situací, ale také do tzv. nároþných, kdy nám mĤže pĜipadat, že nemáme dostatek sil þi urþitých vnitĜních pĜedpokladĤ k dosažení stanoveného cíle. Situace se tak stává konfliktní, frustrující, stresující. Ve vČtšinČ pĜípadĤ tyto situace naše síly zmobilizují a zvýší náš výkon. Mohou však být pĜíþinou rĤzných psychických poruch. S nároþnými životními situacemi se setkáváme již od dČtství a sociálním uþením si osvojujeme urþité techniky vyrovnávání se s tČmito situacemi. To, zda danou situaci zvládneme þi nikoliv, závisí z velké míry na jistých vlastnostech. Velmi dĤležité jsou pĜedchozí zkušenosti s nároþnými životními situacemi a jejich Ĝešením. Nároky by nemČly pĜesahovat urþitou míru a možnosti jedince. 2

KRAUS, B. ; POLÁýKOVÁ, V. et al. ýlovČk-prostĜedí-výchova. Brno: Paido, 2001. s. 144-145

6

Další situace, se kterými se v životČ setkáváme, jsou situace krizové. Jedliþka a KoĢa popisují krizovou situaci: jako v krátkém þase vyostĜenou situaci, kterou (na rozdíl od nároþné životní situace) již není jedinec schopen sám pĜekonat a pomocí vlastní strategie zvládnout vnitĜní þi vnČjší zátČž“.3 Vnímání krizové situace je velmi subjektivní záležitost, záleží na síle a vnitĜní odolnosti jedince. To, co pro nČkoho je nároþná životní situace, se kterou je schopen se nakonec vypoĜádat sám bez cizí pomoci, mĤže pro jiného pĜedstavovat naprosto beznadČjnou krizovou situaci, ze které nevidí východiska.Jistou pomoc nám nabízí obor sociální pedagogika, jejímž pĜedmČtem je podle nČkterých autorĤ pĜedevším otázka životní pomoci. H. Bakošová pĜímo uvádí: „Jde o pomoc, kterou potĜebují lidé, nejsou-li schopni samostatnČ spravovat své záležitosti, když se musejí vypoĜádávat se životními úkoly a ohroženími v rĤzných prostĜedích a pĜi hledání optimálních forem kompenzace rĤzných nedostatkĤ“.4 „Sociální pedagogika pojednává o tom, jak optimalizovat a usmČrĖovat životní situace a procesy, a to s akcentem na vnitĜní potenciál jedince a jeho individualitu“.5 Z výše uvedeného vyplývá, že sociální pedagogice nejde jen o to, jak pomoci jedinci nacházet východiska z krizových situací, ale pĜedevším s výchovou jeho samotného k tomu, aby objevil a pĜimČl své vnitĜní síly k samostatnému Ĝešení obtížných situací.

1.2. ěešení nároþných a krizových životních situací jako souþást povolání Nároþné situace kladou na þlovČka zvýšené nároky a dochází v nich k porušení rovnováhy mezi vnČjšími požadavky a pĜipraveností jedince je zvládnout. Tyto situace je jedinec schopen zvládnout sám za pĜedpokladĤ mobilizace vnitĜních sil. Dalšími životními situacemi jsou krizové situace. Ty už þlovČk není schopen zvládat sám a musí se mu dostat pomoci zvenþí. NČkteré tyto situace jsou 3

KRAUS, B. ; POLÁýKOVÁ, V. et al. ýlovČk-prostĜedí-výchova. Brno: Paido, 2001. s. 149 KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. s. 45 5 KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. s. 45 4

7

nepĜedvídatelné (napĜ. ztráta blízkého þlovČka, vážné onemocnČní apod.), další pĜichází v dĤsledku životních zmČn. Mnohé také pĜi vykonávání profese, i pĜesto že volba povolání bývá dobrovolná a jedinec zpravidla ví, co ho v zamČstnání þeká. Pro pĜíslušníky zásahových jednotek bývá Ĝešení nároþných situací hlavní náplní, což pro nČkteré jedince mĤže být uspokojivé. PĜesto mohou být urþité, zpoþátku bČžné profesionální situace po þase subjektivnČ prožívány jako zátČžové. PĜijetí policisty k zásahové jednotce je závislé na splnČní základních kritérií, a to po stránkách jak fyzických, tak psychických (viz kapitola 3.4.), která mají za úkol provČĜit právČ jeho vnitĜní i vnČjší pĜedpoklady k výkonu tohoto povolání. Avšak osobnost každého z nás se v prĤbČhu života mČní a životní zkušenosti ovlivĖují naše jednání i reakci na zátČž. L. ýírtková uvádí: „Pro mladého policistu mĤže být zatýkání, nebo pronásledování podezĜelého vozidla adekvátním a stimulujícím úkolem bez známek stresu. V prĤbČhu pokraþující policejní služby však mĤže dojít k pĜehodnocení, jestliže se tytéž úkony opakují pĜíliš þasto a jsou-li navíc spojeny s negativními zkušenostmi. ýinnosti a situace, které byly pĤvodnČ hodnoceny jako pĜimČĜenČ stimulující, ztrácejí postupnČ charakter výzvy a mČní se na stresory“.6 Stresory (soubor nás zatČžujících faktorĤ) na nás negativnČ pĤsobí. Je-li však jejich souhrnná síla vČtší než souhrnná síla salutorĤ (naše obranné schopnosti zvládat tČžkosti), dochází ke stresu, který mĤže pĜejít v distres (neĜešitelnou, nadlimitnČ tČžkou stresovou situaci). J. KĜivohlavý ještČ dodává: „Ukazuje se, že tam, kde se þlovČk dlouhodobČ pohybuje ve stresové situaci, a zvláštČ pak tam, kde se dostává do distresové situace, þíhá na nČj s urþitou pravdČpodobností nebezpeþí psychického vyhoĜení“.7

6 7

ýÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Praha: Support, 1996. s. 156 KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 27

8

2. Syndrom vyhoĜení 2.1. Co je to syndrom vyhoĜení Jak již bylo výše popsáno, termín „syndrom vyhoĜení“ je z anglického „burn-out syndrome“. Pojem „burn-out“ (vyhoĜení, vyhasnutí, vypálení) zavedl v roce 1974 americký psychoanalytik Henrich J. Freudenberger. Jako jeden z prvních ho popsal v þlánku o vyhoĜení personálu léþebného zaĜízení. Syndrom vyhoĜení je na první pohled nerozeznatelný jev. Lité trpící tímto syndromem mívají rĤzné potíže. CelkovČ se cítí špatnČ, jsou emocionálnČ, duševnČ i tČlesnČ unaveni. Dostavují se u nich rĤzné pocity beznadČje, bezmoci. Ubývá radost ze života a chuĢ k práci, nastává celková apatiþnost k životu. NejþastČji se syndrom vyhoĜení objevuje u lidí, kteĜí pĜicházejí do styku s jinými lidmi a jejichž profese je úzce spojena s mezilidskou komunikací. Psychické vyhoĜení mĤže nastat v pracovním, ale i osobním životČ. De facto se to mĤže pĜihodit každému z nás. Syndrom vyhoĜení je plíživé psychické vyþerpání, které zpĤsobují dlouhodobČ pĤsobící stresující podnČty a nevhodné vypoĜádání se s psychickou a fyzickou zátČží. Angelika Kallwass se vyjádĜila o syndromu takto: „Syndrom vyhoĜení je dnes obecnČ známý jev. Je to stav extrémního vyþerpání, vnitĜní distance, silného poklesu výkonnosti a rĤzných psychosomatických obtíží. OficiálnČ to však není nemoc. Potkáváme stále více lidí postižených syndromem vyhoĜení, ale obraz jejich potíží se zĜídka Ĝeší v poradnách, na klinikách a v ambulancích. VyhoĜení by se mohlo stát plíživou hrozbou pro naši spoleþnost“. 8

Základní definice syndromu vyhoĜení v odborné literatuĜe Syndrom vyhoĜení nejþastČji popisuje odborná literatura zabývající se problematikou stresu, popĜípadČ depresí, neboĢ stres a deprese se syndromem vyhoĜení úzce souvisí. PĜedevším publikace z oblasti psychologie a zdravotnictví se již houfnČ o tomto syndromu zmiĖují, protože syndrom vyhoĜení se stává „strašákem“ dnešní moderní a hektické doby.

8

KALLWASS, A. Syndrom vyhoĜení v práci a v osobním životČ. Praha: Portál, 2007, s. 9

9

PĜední psychologové, Ayala Pines a Elliot Aronson, kteĜí se zabývají syndromem vyhoĜení, ho v odborné literatuĜe definují takto: „Burn-out je formálnČ definován a subjektivnČ prožíván jako stav tČlesného, citového (emocionálního) a duševního (mentálního) vyþerpání, zpĤsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálnČ mimoĜádnČ nároþné. Tato emocionální nároþnost je nejþastČji zpĤsobena spojením velkého oþekávání s chronickými situaþními stresy“. 9 Výstižná a þasto používaná je definice Maslachové a Jacksonové (1981). Autorky považují burn-out za psychologický syndrom emoþního vyþerpání, odosobnČní a snížení osobního výkonu projevujícího se u osob pracujících s lidmi. 10 J. KĜivohlavý uvádí definice od významných psychologĤ, kteĜí se jevem burn-out dlouhodobČ zabývali: Cary Cherniss: „Burn-out je reakcí þlovČka na práci, která mimoĜádnČ zatČžuje“. „Burn-out je situací totálního (úplného) vyþerpání sil“. „Burn-out je pocitem þlovČka, který došel k závČru, že již nemĤže jít dále“. „Burn-out je stav, kdy þlovČk ztratil nadČji, že se ještČ nČco mĤže zmČnit“. Helena Sek: „Burn-out není výsledek dlouhotrvajícího stresu, je to spíše dĤsledek selhání procesĤ adaptace (schopnosti a možnosti vyrovnat se s tČžkou situací)“. „Burn-out je stav chronického špatného fungování“. Donald Hay: „Burn-out je kritický stav þlovČka, který má problémy s udržováním dobré úrovnČ zdravého sebe-hodnocení, sebe-cenČní a sebe-pojetí (self-esteem)“. ěehulka: „Burn-out je emoþní vyprahlost“. „Burn-out je ztrátou smyslu pro zaujetí pracovní þinnosti“. „Burn-out je vystupĖovaná nespokojenost ze ztráty iluzí (disilusionment)“.11 9 10

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 10 - 11 KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 50

10

J. VymČtal popisuje vyhoĜení jako: „Nerovnováhu mezi emoþními stranami dáti a bráti, kde pĜevažuje výdej nad pĜíjmem. DĤsledkem je postupné vyþerpání psychických a fyzických rezerv. Jedinec prožívá zatrpklost a má pocit, že se mu práce nedaĜí, je sám se sebou nespokojen. Tyto znaky signalizují krizový stav, který je poþátkem dalšího nebezpeþí narušení psychické rovnováhy“.12 RĤzné definice mají nČkteré spoleþné rysy. PatĜí mezi nČ pĜítomnost emoþního vyþerpání, únavy a poklesu nálady. Obtíže související s výkonem urþitého povolání se objevují u lidí bez pĜedchozí psychopatologie. PĜíþinou snížené výkonnosti jsou negativní postoje a chování.

2.2. Profese ohrožené syndromem vyhoĜení Syndrom vyhoĜení postihuje pĜedevším kategorii lidí, kteĜí jsou ve svém zamČstnání úzce spjati s druhými. Vžívají se do jejich pocitĤ, snaží se pomoci, poradit, bohužel v mnoha pĜípadech na úkor svého zdraví. Spoleþným znakem pro všechny profese je ten fakt, že jsou to povolání tzv. „pomáhající“. K. KopĜiva napsal:,,Práce v pomáhající profesi mĤže na jedné stranČ energii dokonce dodávat, na druhé stranČ ji za jiných okolností mĤže intenzivnČ odþerpávat. Proto je zde více než v nČkterých jiných profesích zapotĜebí dbát o dobré hospodaĜení s energií.“.13 Obecnou pĜíþinou bývají zvláštní nároky na pracovníka pĜi kontaktu s lidmi využívajícími sociální služby. NejnároþnČjší je pak práce s nedobrovolnými klienty, s klienty bez motivace, s vážnČ postiženými, umírajícími a lidmi s chováním velmi vzdáleným od norem. DĤsledkem vzniku mĤže být také nezvládnutelný pracovní stres a pĜílišné subjektivní oþekávání pracovníka. Do urþité míry má na vznik burn-outu vliv i prostĜedí, ve kterém jedinec pracuje a plní své profesní povinnosti, dále pak pracovní podmínky a také spolupracovníci v zamČstnání. ObecnČ jsou také syndromem vyhoĜení

11

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 47 - 48 VYMċTAL, J. Základy lékaĜské psychologie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1994, s. 15 13 KOPěIVA, K. Lidský vztah jako souþást profese. Praha, Portál, 1997,s. 104 12

11

ohroženi lidé nastupující do zamČstnání s entuziasmem, nadšením a zapálením pro své zamČstnání. Mezi nejvíce ohrožené profese patĜí: lékaĜi, zdravotní personál, sociální pracovníci, policisté, uþitelé, ale i úĜedníci, politici, duchovní a dále také všechny profese, u nichž je nezbytný každodenní kontakt s lidmi. Lidé snažící se pomoci druhým jsou bohužel nejvíce ohroženi burn-outem. Styk s druhými lidmi, komunikace, pomoc jim, pochopení jejich problémĤ, vžívání se do jejich situací, mĤže v mnoha pĜípadech vést k prvním pĜíznakĤm syndromu vyhoĜení. I. HospodáĜová uvádí: „VyhoĜení u zamČstnancĤ zaþíná velmi nevinnČ, napĜíklad tím, že nejsou informováni, že problémy neĜeší, že nevČdí a nedostávají zpČtnou vazbu, zda se úkoly podaĜilo splnit v požadované kvalitČ a termínech. SamozĜejmČ, že vyþerpanost a únavu mohou zpĤsobit i negativní vlivy v prostĜedí pracovištČ (nedostateþné prostory, špatné osvČtlení, vysoká hladina hluku, …) a v manažerských pozicích pĜetíženost, stres a syndrom nepostradatelnosti. Rozhodující jsou i mezilidské vztahy, role pĜímého nadĜízeného a pochopitelnČ v prvé ĜadČ to, jak si každý jednotlivČ dokáže najít své další psychické pilíĜe v rodinČ, pĜátelích, koníþcích a zájmech. VyhoĜení není škodlivé jen pro své obČti, ale i pro jejich okolí a hlavnČ jejich výkon a kvalitu práce. Lidé, kteĜí se dostanou do spirály vyhoĜení, chodí do práce se zpoždČním a nechutí, protahují pauzy, odkládají kontakt s klienty a partnery, obtížnČ se soustĜedí, zaþínají být agresivní. To vše jako zaþarovaný kruh vede i ke zhoršování soukromých vztahĤ a rozvoji partnerských konfliktĤ. Zvýšená podráždČnost a pĜecitlivČlost vede k vyhoĜení v této oblasti“. 14

PĜehled profesí ohrožených syndromem vyhoĜení Zde uvádím podrobnČjší výþet profesí, u nichž je vČtší riziko výskytu syndromu vyhoĜení: ¾ lékaĜi (zvláštČ klinici, tzn. lékaĜi v oborech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie atd.), mnozí z nich berou svĤj

14

HOSPODÁěOVÁ, I. HoĜet, ale nevyhoĜet. [online]. 2008. Dostupné na: www.abclinuxu.cz/clanky/ruzne/horet-ale-nevyhoret

12

obor jako poslání, vydávají se na dráhu medicíny s urþitým vnitĜním pocitem pomáhat a zachraĖovat ¾ zdravotní sestry – snaží se pomáhat a zlepšovat zdravotní stav pacientĤ, nČkteĜí pacienti to chápou a váží si toho co pro nČ dČlají, jiní bohužel ne. Zdravotní sestry se mohou cítit frustrovány, emocionálnČ je také mĤže vyþerpávat, jak pĜicházejí do intimního styku s lidskými exkrety (pĜi zvracení, výronu hnisu, pomoþování se atd.), namáhavé je jistČ i utČšování, neustálé projevování soucítČní ¾ další zdravotniþtí pracovníci (ošetĜovatelé, laborantky, technici, apod.) mj. nemocniþní prostĜedí je už samo o sobČ stresující, pĜi delším pobytu tyto vlivy þlovČka jistČ negativnČ ovlivĖují ¾ psychologové a psychoterapeuti ¾ sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech ¾ uþitelé na všech stupních škol ¾ policisté, pĜedevším v pĜímém výkonu služby, kriminalisté a þlenové posádek motorizovaných hlídek, dále þlenové zásahových hlídek ¾ pracovníci v nápravných zaĜízeních a vČznicích ¾ pracovníci pošt všeho druhu, zvláštČ pĜepážkoví pracovníci a doruþovatelky ¾ žurnalisté ¾ dispeþeĜi a dispeþerky (záchranné služby, dopravy, apod.) ¾ právníci, zvláštČ advokáti ¾ profesionální funkcionáĜi (v oblasti státní správy, ale i v oblasti sportu þi umČní) politici, manažeĜi ¾ sportovci (atleti, profesionální hráþi, trenéĜi, atp.) ¾ duchovní (knČží, faráĜi, kazatelé) a Ĝádové sestry ¾ poradci v organizaþních vČcech ¾ informátoĜi, administrátoĜi ¾ pedagogové pracující s duševnČ postiženými dČtmi ¾ úĜedníci v bankách a úĜadech, orgánech státní správy ¾ pĜíslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo) - za urþitých okolností (podle celkové prestiže státu, jeho postavení z hlediska mezinárodního srovnání, prosperity a stavu ekonomiky.) ¾ vedoucí letecké dopravy, piloti a osádky letadel ¾ podnikatelé 13

¾ obchodníci ¾ vyjednavatelé ¾ sociální kurátoĜi ¾ pracovníci exekutivy

Dále sem patĜí i nČkteré nezamČstnanecké kategorie. Vždy to však bývá u osob, které jsou v jakémkoliv kontaktu s jinými lidmi, jsou závislí na jejich hodnocení a mohou být vystaveny pĤsobení chronického stresu, napĜ. u výkonných (špiþkových) umČlcĤ, sportovcĤ, ale také osob samostatnČ výdČleþnČ þinných (dealeĜi, prodejci, pojišĢovací a reklamní agenti). MĤžeme tedy Ĝíci, že syndromem vyhoĜení je ohrožen každý þlovČk. Vyþerpanost, únava a stres se stává fenoménem dnešní doby. NČkterá povolání mĤžeme oznaþit za více riziková než jiná. NejnáchylnČjšími jsou hlavnČ povolání, jejichž podstatou je kontakt s lidmi, pĜedevším s tČmi, kteĜí potĜebují pomoc.

Riziko syndromu vyhoĜení u profese pĜíslušník zásahové jednotky Nyní bych se rád a podrobnČji vČnoval profesi pĜíslušníka zásahové jednotky, na kterou je zamČĜena tato práce. Vzhledem k tomu, že práce pĜíslušníka zásahové jednotky je velmi nároþná, domnívám se, že patĜí na jedno z nejvyšších míst žebĜíþku profesí, u kterých se mĤže objevit syndrom vyhoĜení. Jak již bylo výše uvedeno, jedním z dĤležitých faktorĤ, jež burn-outu pĜedcházejí, je psychická zátČž – stres. L. ýírtková uvádí: „V profesionálním i soukromém životČ nastávají v dĤsledku rĤzných pĜíþin situace, které hovorovČ oznaþujeme jako nároþné, obtížné, svízelné þi konfliktní apod. Jejich spoleþným jmenovatelem je, že kladou na þlovČka zvýšené nároky a požadavky, které lze zvládnout jen s vystupĖovaným úsilím, tj. aktivizací þasto všech psychických a fyzických sil, kterými jedinec potencionálnČ disponuje. V tČchto situacích dochází k porušení rovnováhy mezi vnČjšími požadavky a tlaky na stranČ

14

jedné a zpĤsobilostí þi pĜipraveností jedince je zvládnout na stranČ druhé. V psychologii se pro tyto situace používá souhrnného oznaþení zátČž“.15 Práce v policejní zásahové jednotce urþitČ psychickou zátČží je. Stres, kterým pĜi výkonu práce policisté procházejí, mĤže v nČkterých pĜípadech po delším pĤsobení pĜejít v syndrom vyhoĜení i pĜesto, že vstupní testy a psychické i fyzické provČrky pĜi výbČru kandidátĤ jsou za úþelem dĤkladného provČĜení uchazeþe o toto povolání velmi nároþné. Bohužel po nČkolika letech v této službČ se syndrom vyhoĜení mĤže vyskytnout a v nČkterých pĜípadech se v tomto zamČstnání i objevuje. PĜíþinou výskytu burn-outu v této profesi mĤže být i smČnná pracovní doba, která vČtšinou trvá déle než 8 hodin, jak je tomu u jiných zamČstnání, dále stálá bdČlost a pohotovost, vždy být rychle pĜipraven na výkon daného úkolu a správnČ splnit své povinnosti.

2.3. Co vede k syndromu vyhoĜení Syndrom vyhoĜení mĤže postihnout každého z nás. Nejvíce ohroženi jsou však lidé urþitého typu, lidé, kteĜí nerozvážnČ nakládají se svým duševním a tČlesným potencionálem. Dlouhou dobu vyþerpávají konto svých rezerv až do neúnosnosti. PĜestávají vnímat sami sebe a ztrácejí schopnost sebekritiky, kladou si na sebe neúnosné nároky a dávají nedostupné cíle. Neradi se vzdávají svých pĜedstav a ideálĤ, což nČkdy mĤže vést až k hranici, která je lidskému životu nebezpeþná. V životČ každého jedince se vyskytuje mnoho faktorĤ, které mohou vést k burn-outu. Pro tuto práci jsem je rozdČlil na tĜi skupiny: ýlovČk, práce a rodina. TČmito tĜemi oblastmi se nyní budu zabývat podrobnČji.

ýlovČk a jeho osobnostní dispozice Stres - každodenní pĤsobitel na lidské pokolení. Kolik kdo sneseme? Kolik kdo vydržíme? Otázky, které si dennČ klademe a na nČž hledáme odpovČdi. Neexistuje žádné standardizované mČĜítko, každý jsme jiný, individuální. 15

ýÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Praha: Support, 1996. s.148

15

A. Kallwass uvádí: „Existují však i osobnostní struktury, které více než jiné inklinují ke vzniku syndromu vyhoĜení. Do této rizikové skupiny typu náchylného k vyhoĜení patĜí lidé s pĜíliš vyvinutým nutkáním k dokonalosti, které jim obvykle silnČ ztČžuje dokonþení prací, zvláštČ když na nČ doléhají termíny. PatĜí do ní však též lidé, kteĜí o sobČ permanentnČ pochybují, nebo nevČĜí ve své schopnosti: „To nikdy nezvládnu, nemám šanci atd.“ Mnoho postižených je ovládáno pĜesvČdþením, že jsou jen maliþkým koleþkem v soustrojí podniku, státu, bezmocnou loutkou vydanou všanc Ĝízení a svévoli „druhých“. RovnČž nadmČrnČ vyvinutá potĜeba harmonie je u mnoha lidí výbornou živnou pĤdou pro hrubé zanedbávání vlastních zcela legitimních potĜeb a touhy po intimitČ, klidu nebo samotČ, protože hlavnČ nechtČjí nikoho obtČžovat, nebo rozþilovat svými nároky, nebo požadavky. Trvá to obvykle tak dlouho, až tČlo i duše pĜestanou bezproblémovČ fungovat“.16 Osobnostní dispozice jsou jistČ u každého þlovČka jiné. NáchylnČjší jsou však k syndromu vyhoĜení lidé, kteĜí jsou k sobČ pĜíliš tvrdí. NeúmČrnČ hazardují se svými silami jak fyzickými, tak i psychickými. Bohužel rozložení tČchto sil je u každé osobnosti rozdílné a každý s nimi také rozdílnČ nakládá. Faktor osobní dispozice je do velké míry ovlivĖován také tím, jak silnČ se urþité vlastnosti u jedince vyskytují. SamozĜejmČ þlovČk, který je k sobČ pĜíliš tvrdý, hodnČ sebekritický a nedovolí své osobnosti ani malou chybiþku v každodenním životČ, je jistČ k syndromu vyhoĜení náchylnČjší než typ þlovČka, který je pĜizpĤsobivý, schopný tolerovat vlastní chyby. Tento þlovČk, který si sám sebe váží, vČĜí ve svoji osobnost, své dovednosti a schopnosti a dokáže sám sobČ pĜiznat to, že se mýlí, pĜece jen patĜí do oblasti lidí, které syndrom vyhoĜení postihuje ménČ.

Syndrom vyhoĜení v pracovním procesu Dalším, velmi silným faktorem, jež vede k poþátku a rozvoji syndromu vyhoĜení u þlovČka, je jeho profese a pracovní prostĜedí. Profese, u nichž je zvýšeno riziko výskytu burn-outu, jsem popsal v pĜedchozích kapitolách.

16

KALLWASS, A. Syndrom vyhoĜení v práci a osobním životČ. Praha: Portál, 2007. s. 107 - 108

16

Nyní mne pĜedevším zajímá odpovČć na tuto otázku : Co vede k psychickému vyhoĜení na pracovišti? Na pracovišti k psychickému vyhoĜení vedou tyto pĜíþiny: pĜílišná oþekávání, nedostateþná podpora ze strany nadĜízených, vztahové konflikty na pracovišti, nadmČrné množství práce v pĜíliš stČsnaném þasovém rozvrhu, pĜíliš vysoká, nebo rostoucí odpovČdnost a hlavnČ mobbing na pracovišti. Mobbing pochází z anglického slova „to mob“, což v þeském jazyce znamená utlaþovat, urážet. Mobbing je cílená, systematická, þasto velmi jemnČ provádČná agrese. A. Kallwass uvádí: „Není to samozĜejmČ fenomén konce dvacátého století. Spory o kompetence, Ĝevnivost, závist, pomlouvání, zámČrné ponechávání v nejistotČ atd., to všechno se vyskytovalo i dĜíve. Dnes, v dobČ sílící nejistoty, pokud jde o pracovní místa, v dobČ kdy lidé ztrácejí práci v dĤsledku systémových zmČn, v dobČ, kdy vládne vysoká nezamČstnanost a obavy z hospodáĜsky horších þasĤ, které možná pĜijdou, se mobbing šíĜí v dosud nevídaných rozmČrech. Heinz Leymann, který se problematikou mobbingu zabývá, jej definoval takto: „Mobbing je komunikaþnČ negativní jednání zamČĜené proti urþité podĜízené osobČ. Obvykle se dČje þasto a trvá delší dobu. Tyto znaky zĜejmČ poukazují na vztah obČti a pachatele“.17 Mobbing na pracovišti je velmi nepĜíjemný jev. V našem þeském pĜekladu mĤžeme také místo mobbing používat slova šikana, cílený psychoteror atd.. Jsou to vše negativní jevy, které v nemalé míĜe mohou ovlivnit þlovČka nejen v jeho pracovních výkonech. Snižuje se kvalita pracovního výkonu. A ke stresu zpĤsobeného mobbingem se pĜipojuje pracovní stres a následky obou jevĤ na sebe dlouho nenechávají þekat. ýlovČk je zanedlouho na pokraji svých fyzických i psychických sil a opravdu už jen krĤþek k celkovému zhroucení. Ve struþnosti shrnu fáze mobbingu, jimiž postižený þlovČk prochází: První fáze zaþíná konfliktem na pracovišti. Týraný je nČkdy vtažen do konfliktu, v mnoha pĜípadech umČle vyvolaným a agresí druhé strany umocĖovaným. V druhé fázi pĜicházejí pomluvy, urážky, zesmČšĖování, opakované kritizování hraniþící se schválnostmi. V mnoha pĜípadech se docela þasto stává, že se do téhle tzv.“ špinavé hry“ zaþínají vtahovat i jiní spolupracovníci a kolegové. ObČĢ zaþíná být vyĜazována z kolektivu a stává se postupem þasu outsiderem. 17

KALLWASS, A. Syndrom vyhoĜení v práci a osobním životČ. Praha: Portál, 2007. s. 19

17

Poslední fáze spoþívá v tom, že se utrpení a ponižování stále více dostávají na svČtlo a zveĜejĖují se. Sílící tlak psychické zátČže se na obČti zaþíná projevovat psychickým stresem. V pracovním procesu se zaþínají objevovat chyby, omyly a zmatky. Ze strany vedení vzniká tzv. „oprávnČná kritika“, neboĢ zaþínají být hmatatelné dĤkazy neschopnosti pracovníka. Bude-li mít postižený štČstí, nedostane se do poslední fáze, kde se obČĢ vzdává a odchází, rozvazuje pracovní pomČr.

Rodina a partnerské vztahy Rodina a nekonfliktní vztahy jsou jedním z dĤležitých pĜedpokladĤ pro pohodový život. Pokud þlovČk po této potĜebČ touží a neuspokojí ji, je velmi blízko k nČjaké duševní nepohodČ. Burn-out, který se objevuje v partnerském þi rodinném životČ, je stejnČ závažný jako v jiných oblastech, neboĢ vyhaslost a vyhoĜení vztahĤ je pro kvalitní život alarmující. Syndrom vyhoĜení v partnerství postihuje obČ pohlaví. NáchylnČjší jsou zĜejmČ ženy, protože v mnoha pĜípadech na nich leží vČtší starost a péþe o rodinu. Není to však pravidlem, i muži jsou tímto syndromem v partnerství postihováni. Když poþáteþní nadČje obou partnerĤ v bezkonfliktní a bezproblémový život mizí, nastupuje realita všedního dne. Ideály prvopoþátku se zaþínají rozplývat. Nechci zde navodit pocit, že vznik burn-outu v partnerství je krátkodobý jev. Naopak ve vČtšinČ pĜípadĤ se jedná o dlouhodobé, postupné nastupování burn-outu do života partnerĤ. ObecnČ lze Ĝíci, že syndrom vyhoĜení má mnoho pĜíþin. Neuspokojivý milostný vztah, citové strádání a nestabilita k nim nepochybnČ patĜí. A. Kallwass uvádí, že: „V tČchto pĜípadech

vzniká syndrom vyhoĜení primárnČ

z osobních pĜíþin: Z pĜíþin ve sféĜe partnerského, nebo rodinného života a v osobních vlastnostech dotyþných osob. Tyto oblasti však pĤsobí samozĜejmČ i na oblasti života pracovního a spoleþenského. Zejména ženám, které nesou nČkolikanásobné bĜemeno (starost o domácnost, výchova dČtí a zamČstnání), hrozí opomíjení vlastních duchovních, duševních i tČlesných potĜeb ve prospČch celku“.18 ZávČrem této kapitoly bych si dovolil malé shrnutí. PĜedložil jsem tĜi rĤzné faktory ovlivĖující vznik syndromu vyhoĜení - jedinec, práce a rodina. Všechny se však vzájemnČ proplétají a ovlivĖují. Nikdy nemĤžeme vymezit pĜesnou hranici, kde zaþíná jeden a konþí druhý. 18

KALLWASS, A. Syndrom vyhoĜení v práci a v osobním životČ. Praha: Portál, 2007, s. 57

18

2.4. PĜíþiny vedoucí ke vzniku syndromu vyhoĜení A. Kallwass píše: „Nelze jednoznaþnČ odpovČdČt na otázku, co k syndromu vyhoĜení vede. Vyjmenujme nČkteré z pĜíþin, které se v souvislosti s touto poruchou nejþastČji uvádČjí. Jsou to konflikty rolí, pĜílišná oþekávání, nedostatek autonomie, nejasnosti v hierarchických strukturách (v zamČstnání i jinde), nedostateþná podpora ze strany nadĜízených, vztahové konflikty, nadmČrné množství práce v pĜíliš stČsnaném þasovém rozvrhu, pĜíliš vysoká, nebo rostoucí odpovČdnost, mobbing na pracovišti atd.. DĤležitá je však okolnost, že ne každá taková vnČjší zátČž musí vést k syndromu vyhoĜení. Ten se objevuje, když se vnČjší zátČže dotýkají osobnostnČ daných, fyzických, duševních a duchovních schopností a možností jednotlivce“.19 K samotnému vyhoĜení dochází postupem þasu, dlouhodobou krizí, jež je zapĜíþinČna urþitým, a u každého jedince odlišným, zpĤsobem života. Syndrom vyhoĜení je tedy v podstatČ zapĜíþinČn životním stylem a pĜirozenou reakcí lidského organismu na životní styl. Terapeut, léþitel syndromu vyhoĜení a posttraumatického stresu ZdenČk Weber se o syndromu vyhoĜení vyjadĜuje takto: „Myslím si, že syndrom vyhoĜení je pĜirozenou reakcí lidského organismu na životní styl, který moderní spoleþnost praktikuje. Zdá se mi, že jedinČ skrze osobní krizi se jedinec zaþne zabývat sám sebou a zaþne podnikat rĤzné kroky k osobní zmČnČ. Syndrom vyhoĜení je termín pro osobní stav projevující se nejþastČji vyþerpáním a prázdnotou v té osobní oblasti, která je zasažena krizí. Zkušenosti ukazují, že syndrom vyhoĜení ovlivĖuje osobní vnímání jedince a jeho vnímání reality. Pokud se cítíme vyþerpaní a vyhoĜelí, aktivují se naše pĜirozené hluboké instinkty sebezáchovy a produkují velké množství hrubé energie potĜebné k regeneraci a záchranČ. Náš racionální rozum vyhodnocuje možná nČco jiného, než se ve skuteþnosti v našich životech dČje: rozum se þasto snaží zachovat pĜítomný stav, ale pokud je syndrom vyhoĜení pĜítomen, struna už je na prasknutí“.20 Z. Weber vyjmenovává tyto pĜíþiny vedoucí k syndromu vyhoĜení: ¾ pĜepracování a dlouhodobá ignorace emocionální a fyzikální oblasti osobnosti ¾ emocionálnČ nároþná práce a pĜehnanČ dlouhodobé fyzické zatížení ¾ rozvody, úmrtí v rodinČ, nedostatek pozitivních zdrojĤ 19 20

KALLWASS, A. Syndrom vyhoĜení v práci a v osobním životČ. Praha: Portál, 2007, s. 9 WEBER, Z. Syndrom vyhoĜení. [online]. Dostupné na: www.zdenekweber.cz/terapie/syndrom-vyhoreni/

19

¾ stresující prostĜedí pro život a nezdravý životní styl ¾ nezdravé stravování ¾ nedostatek pohybu ¾ rutina a rutinní život ¾ ztráta smyslu života ¾ pooperaþní stavy a nedostateþná regenerace ¾ nezrehabilitovaná traumata a posttraumatický stres ¾ psychické bloky a oddČlenost od pĜirozených pocitĤ ¾ mentální, emocionální, fyzické pĜetČžování v dČtství ¾ dlouhodobČ velké nároky blízkého okolí ¾ syndrom krátkého þasu – den je pĜíliš krátký ¾ workoholismus ¾ bezmocná nutkavost (musím dČlat to a to, jinak se zhroutí svČt) ¾ žádná osobní duchovní víra ¾ opuštČnost a samotáĜství ¾ dlouhodobČ neĜešené emocionální problémy a hluboké strachy ¾ silný pomáhaþský vnitĜní vzorec: chování, schopnosti, pĜesvČdþení a þasto identita a sounáležitost jedince jsou prodchnuty a postaveny na pomáhání ostatním lidem, vlastní já není rozvinuté, jedinec se seberealizuje jen skrz druhé lidi. „Syndrom vyhoĜení je v podstatČ stejná situace, jako když vám vyhoĜí kamna, ale vy stále tvrdíte, že v kamnech hoĜí a že v místnosti je teplo. Nebo máte prázdnou lednici a tvrdíte, že je plná a navíc nemáte hlad, když v žaludku kruþí.“ 21

21

WEBER, Z. Syndrom vyhoĜení. [online]. Dostupné na: www.zdenekweber.cz/terapie/syndrom-vyhoreni/

20

2.5. PĜíznaky syndromu vyhoĜení Syndrom vyhoĜení je pro vČtšinu lidí diagnóza, o které v žádném pĜípadČ nechtČjí slyšet a už vĤbec si ji pĜipustit. První pĜíznaky mohou být tyto: jedinec zaþíná projevovat negativní pocit z þinnosti, kterou vykonává, dostavuje se pocit selhání, zklamání, hoĜkosti, objevuje se ztráta motivace, empatie, ideálĤ v životČ obþas pĜecházejících v cynismus. Postižený ztrácí zájem o svoji práci, o osobní rozvoj, snaží se pouze pĜežít a „nemít problém“. PĜevažující negativní pocity mohou vést od agrese až k depresi. U jedince pĜevládá pesimismus a negativní myšlenky, které pĜenáší i na své okolí. PostupnČ se pĜidávají i zdravotní problémy. NejpodstatnČjším znakem je stres vycházející z pracovní þinnosti, který v kombinaci s další zátČží, osobním, sociálním a fyzickým okolím mĤže vést k zaþátku syndromu vyhoĜení.

PĜíznaky signalizující syndrom vyhoĜení, jak jsou popsány v odborné literatuĜe: Únava a pokles výkonnosti – jedinec se cítí vyþerpaný po všech stránkách. Jednoduché bČžné vČci všedního dne se stávají obtížné. Projevuje se únava, pokles výkonnosti a je to znát jak v osobním, tak pracovním životČ. Deprese a úzkosti – nevíra v sebe samotného, velká sebekritiþnost, pĜehnané kladení cílĤ a nárokĤ na svoji osobu, strach a jiné pocity, jež mohou vést k depresivním a úzkostným stavĤm. Poruchy pamČti a soustĜedČní - jedinec mĤže také na sobČ pozorovat, že zaþíná zapomínat, špatnČ se koncentruje na dané úkoly v práci. Je roztČkaný, nesoustĜedČný, dČlá chyby vlivem špatné pamČti. Poruchy spánku - pĜíznaky se projevují s problémem usínání, po probdČlé noci se þlovČk necítí odpoþatý a zregenerovaný, spíše u nČj pĜetrvává pocit únavy.

21

TČlesné potíže (trávící trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém) - jedinec pociĢuje zdravotní potíže, jež dĜíve nepozoroval. U nČkterých lidí se poþátek syndromu vyhoĜení mĤže projevovat jako zaþátek virózy. Postižený tČmto pĜíznakĤm nevČnuje pozornost. Skuteþný nástup syndromu vyhoĜení není však daleko. Nespokojenost, dysforie (opak euforie), neschopnost uvolnit se, odreagovat se vnitĜní nespokojenost, nervozita, pocit stálého napČtí spojeného s podráždČním, kdy þlovČk cítí, jakoby vše bylo špatné. Nenachází uvolnČní a uspokojení ve vČcech, které ho kdysi naplĖovali a v životČ uspokojovali. Tendence návyku k psychotropním látkám (alkohol, tabák, léky…drogy) Velmi nebezpeþný pĜíznak. Z lehkých závislostí se mĤže rozvinout silná závislost, která už musí být odbornČ léþena, neboĢ postižený se jí nedokáže zbavit sám. Návykové látky slouží jako tzv. „uklidĖovaþe“, bohužel je to pouhá sugesce postiženého. Snížení sebedĤvČry a poruchy v mezilidských vztazích, pĜedevším na pracovišti - jedinec pĜestává vČĜit svým schopnostem, dovednostem a umu. Zaþíná se podceĖovat, podléhá pĜílišné sebekritice a nevČĜí si. Zaþínají se kazit pĜedtím dobré vztahy jak partnerské, tak i pracovní. Jedním z prvních pĜíznakĤ je vyþerpání. J. KĜivohlavý ve své knize popisuje jednotlivé druhy vyþerpání, jak je rozdČlila autorská dvojice Ayala Pines a Elliott Aronson: ¾ fyzické vyþerpání - prohlubující se vyþerpanost projevující se výrazným ubýváním jak tČlesné energie, tak i duševních zájmĤ. Jde o celkovou slabost a chronickou únavu ¾ emocionální vyþerpání - pĜichází urþité znecitlivČní þi zlhostejnČní. ¾ ýlovČk necítí radosti ani starosti všedního dne tak intenzivnČ jako dĜíve. PĜipadá si prázdný a mnohdy má pĜedstavu, že je „chycen do pasti“. ZnaþnČ ze života ustupují též životní potĜeby, napĜ.sexualita. ¾ mentální vyþerpání je definováno negativním postojem k sobČ, k práci a postojem ke svČtu (životu).22

22

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 50

22

Popis pĜíznakĤ jde také dále rozdČlit na úrovnČ pĜíznakĤ. Jedná se o psychickou, fyzickou a sociální úroveĖ. Nyní se budu snažit tyto tĜi úrovnČ pĜíznakĤ blíže specifikovat a vysvČtlit: ÚroveĖ psychická U postiženého syndromem vyhoĜení dominuje pocit, že jeho namáhavé a dlouhé snažení o nČco trvá již neúmČrnČ dlouho a výsledek neodpovídá síle snažení a je v porovnání s námahou nepatrný. ZnaþnČ se zaþíná projevovat pocit celkového vyþerpání pĜedevším v rovinČ duševní. V duševní oblasti je pak prožíváno pĜedevším vyþerpání emocionální. PĜichází výrazný pokles aktivity, s tím nastává pokles výkonnosti a ztráta motivace. Pocity únavy se stupĖují a þlovČka napadají myšlenky typu: už nevím, jak dál, nevím kudy kam, jsem na dnČ, mám všeho dost. Dochází k utlumení celkové aktivity, nevznikají nové nápady, jedinec pĜestává být kreativní a iniciativní a vynalézavý. Spíše se objevují depresivní nálady spojené s pocitem smutku, frustrace, beznadČje a bezvýchodnosti. ýlovČk uvažuje o smyslu života. Projevuje se negativismus a cynismus. Klesá jakýkoliv zájem o profesi, kterou postižený syndromem vyhoĜení vykonával. Zaþíná negativnČ hodnotit dosavadní výsledky své práce, nelíbí se mu pracovní prostĜedí a v mnoha pĜípadech pĜicházejí konflikty s kolegy. Objevuje se sebelítost, sklíþenost a nadmČrná zvýšená citlivost. ýinnost se redukuje pouze na rutinní a stereotypní þinnosti.

ÚroveĖ fyzická Postižený syndromem vyhoĜení trpí stavem celkové únavy organismu, apatie a ochablosti. Rychle se unaví, a to i po krátké zátČži. Projevují se tyto tČlesné potíže : bolesti u srdce, potíže se zažíváním, dýchací potíže a poruchy zmČny srdeþní frekvence, vyskytuje se migréna a bolesti hlavy, poruchy spánku, obtížné usínání a tČžké vstávání, pocit neodpoþinutí a dostateþné regenerace spánkem, svalové bolesti i bez jakékoliv námahy, stoupající a klesající krevní tlak, pĜetrvávající napČtí a tlak. Hrozbou je i zvýšené riziko závislost.

23

ÚroveĖ sociální PĜichází celkový útlum schopnosti vstupovat do vztahĤ ve spoleþnosti, jedinec se tČmto vztahĤm brání a nevyhledává je, spíše se jim straní. VýraznČ redukuje kontakt s lidmi, v pracovním procesu s kolegy, klienty, zákazníky, vlastnČ se všemi osobami, jež mají vztah k jeho profesi. Je zjevná zejména nechuĢ k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí. VČtšinou u lidí s prvotní zvýšenou empatií nastává nízká empatie. Objevují se konflikty vyvolané nikoliv dĤsledkem aktivit, ale pĜíþina spoþívá v nezájmu o práci, lhostejnosti a „apatii sociálních vztahĤ“ pĜedevším k okolí. Pracující moderní þlovČk bývá syndromem vyhoĜení zasažen dĜíve, nebo pozdČji. První pĜíznaky tohoto jevu, pokud je þlovČk vnímavý, pozná i sám bez lékaĜské pomoci, a pokud má ještČ vedle sebe chápavého partnera, jistČ mu v léþení bude nápomocen. Mnozí lidé pĜíznaky syndromu vyhoĜení podceĖují a pĜipisují je svému životnímu stylu. Únava se jim jeví jako krátkodobá záležitost a špatnou náladu dávají za vinu svému okolí, rodinČ a spolupracovníkĤm. To je ovšem zásadní chyba a þlovČk si ji nechce pĜiznat. Pokud na sobČ cítí, že práce, kterou dĜíve vykonával s chutí a radostí, se pro nČj stává obtíží a zátČží, pokud pozoruje zmČny i ve svém okolí, ubývá mu pĜátel, neprožívá radost z koníþkĤ, které doposud mČl, a zaþínají se objevovat konflikty a hádky v kruhu rodiny, tak právČ to znaþí zaþínající pĜíznaky syndromu vyhoĜení. Nastává pravdČpodobnČ doba nejlepší k vyhledání odborné pomoci.

24

2.6. Fáze syndromu vyhoĜení Syndrom

vyhoĜení

vzniká

dĤsledkem

pĤsobení

dlouhodobého

stresu,

nevhodného se vypoĜádání s fyzickou a psychickou zátČží. Chronickým stresem trpí pĜedevším lidé, jež jsou vystaveni trvalé zátČži v sociálnČ – emocionální oblasti. Tento stav ohlašuje Ĝada výše podrobnČ popsaných pĜíznakĤ: þlovČk se cítí špatnČ, je emocionálnČ, duševnČ i tČlesnČ unavený. Jeho pocity jsou vČtšinou plné beznadČje a bezmoci, výrazná je i nechuĢ k práci a chybí radost ze života. Syndrom vyhoĜení není krátkodobá záležitost, u každého doba pĜíznakĤ a samotné vypuknutí trvá rĤznou dobu. Mohou to být mČsíce až roky. U þlovČka, kterého burn-out postihl, se objevují urþité symptomy „nemoci“. Lidé mají tendenci zpoþátku symptomy burn-outu pĜehlížet a potlaþovat je v sobČ, zatajovat je pĜed okolím, jak v pracovním prostĜedí, tak i v rodinném a partnerském životČ. Snaží se z poþátku s vlastním vyrovnáním, aby zbyteþnČ nenarušovali klid svého okolí. Angelika Kallwass však píše: „Navzdory jejich snaze se však objevují alarmující pĜíznaky : sklon k sociální izolaci, úbytek energie a zdravotní problémy. Všechny tyto problémy se posléze mohou stávat chronickými. Empatický partner se jistČ snaží o úþelný rozhovor na toto téma a kromČ toho má stále uši a oþi otevĜené a vnímá psychosomatické potíže partnera -trvalé bolesti hlavy, potíže se žaludkem a s trávením, chronickou únavu, poruchy spánku nebo srdeþní potíže. Všechny takové pĜíznaky mohou poukazovat na nČjaký neĜešený problém. Ruku v ruce s nimi obvykle pĜicházejí také poruchy koncentrace, strach ze selhání a ztráta sebejistoty. Každý ze symptomĤ sám o sobČ nemusí být zpoþátku niþím výjimeþný a nepĜekonatelný. Ale když je jich více a jsou chronické, už je to vážnČjší“.23

23

KALLWASS, A. Syndrom vyhoĜení v práci a osobní životČ. Praha: Portál, 2007. s. 16

25

Jak již je zmínČno v pĜedešlé þásti, syndrom vyhoĜení není jev náhlý, ale postupný. Jeho vznik je možno rozdČlit na nČkolik fází: Nultá fáze, pĜedfáze Jedinec se snaží pracovat co nejlépe, snaží se o kreativní smysluplnou práci. Vyvíjí velké úsilí, a pĜesto má pocit, že jeho práce není dostateþnČ hodnocena a uznávána. Tato fáze je jakýmsi podhoubím pro vznik syndromu vyhoĜení. První fáze Pocit postiženého, že nestíhá plnit zadané pracovní úkoly. Jeho práce ztrácí systém a smysl. Zaþíná zapomínat, uvČdomuje si první chyby, jež dČlá, opomíjí nČkteré požadavky na svoji práci. Mohou nastat i úplné výpadky v pracovní þinnosti. Druhá fáze Zaþínají se objevovat symptomy neuróz (úzkost, podráždČní,nervozita), k tomu se pĜidává pocit, že jedinec musí stále nČco dČlat, pĜiþemž výsledkem je v mnoha pĜípadech chaotické jednaní a roztržitost v chování. Pocit, že vše je špatnČ, dotyþný poškozený prožívá stále þastČji. Práce zabírá dlouhý þas, i když výsledek tomu neodpovídá. DČlají se chyby, kolegové a vedení kritizuje pracovní þinnost, na což psychicky vyhoĜený þlovČk reaguje neuroticky a podráždČnČ. TĜetí fáze Pocit, že práce má smysl a že pĜece jen „nČco být udČláno musí“, mizí. Naopak se objevuje pocit opaþný, že „nemusí být vĤbec nic“. Pouhá pĜítomnost druhých lidí je už pro þlovČka deprimující. Dostavuje se ztráta celkového nadšení a zájmu o práci, koníþky a vázne komunikace s okolím. V životČ spíše pĜevládají pocity negativního charakteru. Dostavuje se i únava tČlesná, duševní a emoþní. Jedinec je v životČ zklamán a vyþerpán. NČkteré fáze syndromu vyhoĜení mohou být na þlovČku patrné, nČkteré jsou témČĜ nerozeznatelné. NČkdy si jedinec uvČdomuje i sám, že je unavený a vyþerpaný. Pokud se však nerozhodne s tímto stavem bojovat v prvopoþátcích, syndrom vyhoĜení se mĤže rozjet v plné šíĜi a náprava a léþení je složitČjší a už vĤbec to bez odborné pomoci nelze. 26

J. KĜivohlavý píše o fázích syndromu vyhoĜení toto: „Poþet fází, které psychologové v procesu burn-out – vyhoĜení vyþlenili, je rĤzný.“ Zaþneme nejjednodušším þtyĜfázovým modelem procesu burn-out Christiny Maslach: 1. Idealistické nadšení a pĜetČžování 2. Emocionální a fyzické vyþerpání 3. Dehumanizace druhých lidí jako obrany pĜed vyhoĜením 4. Terminální stadium: StavČní se proti všem a proti všemu a objevení se syndromu burn-out v celé jeho pestrosti („sesypání se“ a vyhoĜení všech zdrojĤ energie.)

Fáze procesu burn-out 1.

2.

3.

4.

ĺĺĺĺĺĺĺĺĺĺĺ nadšení

pĜetížení

napadání

„proti všem“

druhých lidí Obr. VyhoĜení, pĜesnČji vyhoĜívání je procesem, který probíhá v þase. Ten je na obrázku uveden šipkami. Uvedeny jsou charakteristiky jednotlivých fází tohoto procesu vyhoĜívání tak, jak se s nimi setkáváme, když pozorujeme lidi, kteĜí se postupnČ dostávají do situace vyhoĜení.24

Syndrom vyhoĜení se však mĤže vyvíjet také v tČchto fázích: 1) Nadšení Jedinec si klade vysoké ideály, v práci i v osobním životČ se pĜíliš angažuje. Práce se stává smyslem života, þlovČk se vcítí do potĜeb okolí a snaží se pomáhat na úkor své osoby. PĜestává se vnímat a veškerou energii vydává do práce a pomoci.

24

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. s. 61

27

2) Stagnace PĜichází období, kdy se ideály nedaĜí realizovat, mČní se jejich zamČĜení a smysluplnost. Požadavky od okolí (kolegĤ, zákazníkĤ, klientĤ, ale i rodiny, zamČstnavatele) zaþínají být nepĜíjemné a v mnoha pĜípadech i obtČžují. Prvotní nadšení vyprchává a pĜichází realita všedního dne. 3) Frustrace Postižený zaþíná negativnČ vnímat své okolí (pracovištČ, rodinu. atd.), situace pĜedstavuje velké zklamání poþáteþních ideálĤ. Hodnotí svoji efektivitu práce a smysluplnost svého konání. Pokládá si otázky typu: Má smysl to, co dČlám? Ocení to nČkdo? Je to pro nČkoho dĤležité? Není to jen praní se s vČtrnými mlýny? V této fázi se již dostavují první emocionální a fyzické potíže. 4) Apatie Mezi jedincem a okolím, jak pracovním, tak rodinným, zaþíná vládnout nepĜátelství. PĜicházejí stavy, kdy postižený radČji vyhledává samotu, vyhýbá se jakékoliv komunikaci a aktivitám. 5) Intervence Syndrom vyhoĜení - je dosaženo posledního stadia „nemoci“. Dochází k úplnému vyþerpání. Dostavují se negativní emoce a pocity. Postižený ztrácí smysluplnost veškerých svých poþinĤ a jednání. PĜichází cynismus, odosobnČní, mizí reflexe vnitĜních norem. Jak rychle se u þlovČka pĜíznaky a pozdČjší prĤbČh fází syndromu dostaví, ve všech pĜípadech záleží pouze na každém jedinci. Syndrom vyþerpání není proces krátkodobý, u každého má jinou délku pĜíchodu, nástupu a pak i koneþného stadia. Jinak máme také každý vnitĜnČ dané prožívání a vypoĜádání se se syndromem. VČtšinou však v posledních fázích prĤbČhu „nemoci“ musí postižený již vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta, nebo lékaĜe.

28

2.7. Odlišení syndromu vyhoĜení od jiných negativních psychických stavĤ Syndrom vyhoĜení je negativním jevem, který se mĤže vyskytnout v lidském životČ. Negativních jevĤ, které se v životČ þlovČka vyskytují, je však více. Ve své práci bych nČkteré tyto jevy a jejich odlišnosti od burn-outu chtČl popsat a vysvČtlit.

Syndrom vyhoĜení a stres L. ýírtková píše: „Stres je spojován se situacemi, kdy se od jedince vyžadují sice obvyklé a osvojené þinnosti, ovšem za ztížených þi tísnivých podmínek pro jejich realizaci. Obvyklé úkony jsou ztČžovány,

nebo narušovány vnČjšími tlaky

a podmínkami, napĜ. þasovým deficitem, pocitem ohrožení, nebo zvýšené výjimeþné odpovČdnosti apod“. 25 Do stresu se mĤže dostat každý þlovČk, avšak burn-out se objevuje zpravidla jen u lidí, kteĜí jsou svojí þinností plnČ zaujati, nČkdy až posedlí. Mají v prvopoþátku vysoké cíle, vysokou motivaci, nadmČrné nadšení a velká oþekávání. J. KĜivohlavý uvádí: „Stres se mĤže objevit pĜi rĤzných þinnostech, avšak burnout se objevuje obvykle jen u tČch þinností, kde þlovČk pĜichází do osobního styku (jednání) s druhým þlovČkem pĜi práci s lidmi. Pravdou je, že stres obvykle pĜechází do burn-outu, avšak ne každý stresový stav dochází do této fáze celkového vyþerpání. Tam, kde práce je pro urþitého þlovČka smysluplná a pĜekážky jsou zdolatelné, tam k burnoutu nedochází“.26

Burn-out a deprese „Deprese – je nezdravý stav psychiky, projevující se dlouhodobČ pokleslými náladami jedince. Má skliþující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání na svČt. PociĢuje þasto úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedĤvČru, únavu, zhoršení soustĜedČní, problémy s pamČtí a pozorností. Je

25 26

ýÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Praha: Support, 1996. s. 150 KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. s. 52

29

témČĜ neschopen smysluplné þinnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chĜadne jeho reakce na radostné podnČty. Ztrácí zájem a chladnČ reaguje na podnČty“.27 Deprese má spoleþný znak se syndromem vyhoĜení. MĤže totiž propuknout u lidí, kteĜí intenzivnČ pracují, avšak stejnČ dobĜe mĤže propuknout u lidí, kteĜí intenzivnČ nepracují a nepracovali témČĜ vĤbec. Deprese se v nČkterých pĜípadech Ĝadí do vedlejšího pĜíznaku syndromu vyhoĜení. MĤže se však i objevit nezávisle na syndromu vyhoĜení. LékaĜi a psychoterapeuti léþí depresi medikamenty, kdežto u syndromu vyhoĜení se zatím tato léþba nepodaĜila. U burn-out syndromu léþba spoþívá pĜedevším v hledání smysluplnosti života, a to je podstatnČ i kvalitativnČ odlišná forma terapie. Vztah mezi burn-outem a depresí je velice úzký.

Burn-out a únava J. KĜivohlavý píše: „Únava je dalším negativním psychologickým zážitkem stejnČ jako burn-out. Únava se vyskytuje i pĜi burn-outu. ObecnČ má však únava užší vztah k fyzické zátČži (tČlesné námaze), než tomu je u burn-outu. Z takovéto fyzicky ovlivnČné únavy je možno dostat se odpoþinkem (krátkodobou relaxací), což u burnoutu možné není. Únava z fyzického zatížení (napĜ.u sportovcĤ) je þasto pociĢována kladnČ (viz. prožitek odpoþinku po namáhavém cviþení – meningu þi vyhranČném závodČní), kdežto u burn-outu je pocit veskrze negativní. Únava z intelektuální práce je þasto spojena s radostí z toho, co se nám podaĜilo udČlat. U burn-outu jde však o únavu, která je vždy nČþím negativním, tíživým, tČžkým, bezvýhledným. U burn-outu je únava úzce spojována s pocitem selhání a marnosti“.28 Rozlišení syndromu vyhoĜení od „prosté“ únavy pĜedevším spoþívá v tom, že od únavy si þlovČk mĤže odpoþinout. Pracovní zátČž vykompenzovat napĜíklad vhodnou sportovní aktivitou. Kdežto u burn-outu je únava stálá, ani po relaxaci nevymizí.

27 28

DEPRESE. [online]. Dostupné na: cs.wikipedia.org/wiki/Deprese_(psychologie) KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. s. 53

30

Burn-out a odcizení Odcizení také patĜí do skupiny negativních emocionálních zážitkĤ. Odcizením rozumíme druh anomie (ztráta normálních zákonitostí), jež se objevuje tam, kde lidé prožívají nedostatek pĜijatelných sociálních norem, kterými by mohli Ĝídit a smČĜovat své jednání a byli mČĜítkem napĜíklad jejich životních hodnot. PĜi spojení burn-outu a odcizení, je možno pozorovat pĜíznaky až v posledních fázích. Nikdy ne na zaþátku procesu vzniku burn-outu. Burn-out se vyskytuje u lidí, kteĜí byli zpoþátku nadšeni prací. Odcizení se vyskytuje vČtšinou u lidí, u kterých na zaþátku žádné nadšení nebylo a bylo jim vcelku jedno jakou práci vykonávají. NedČlali svoji práci s nadšením a práce nebyla smyslem jejich života. U lidí postižených burn-outem je tomu pĜesnČ naopak.

Burn-out a existenciální neuróza Existenciální neuróza je „moderním“ negativním jevem. S. Maddi ji definuje jako „chronickou neschopnost vČĜit v dĤležitost, užiteþnost a pravdivost þehokoliv, co si þlovČk jen dokáže pĜedstavit, že by dČlat mČl, pĜípadnČ by o to mČl mít zájem, natož pak by se mČl proto angažovat.“ PĜi existenciální neuróze jde o pocit zplanČní života a naprosté existenþní beznadČje. Oþ jde, to je možno pĜiblížit výrokem spisovatele Camuse: „VidČl jsem mnoho lidí, kteĜí zemĜeli, protože nemČli proþ žít“.29 Existenciální neuróza by se do þeského jazyka také dala volnČ pĜeložit jako ztráta smysluplnosti života, pocit bezmoci a beznadČje. Rozdílnost existenciální neurózy a burn-outu je v tom, že s tČmito pocity se setkáváme, až na konci burn-outu, až jejich snaha selže a pĜekážky se zdají pĜíliš velké. Výše jsem dosti podrobnČ popsal nČkteré negativní psychické stavy lišící se od burn-outu. Není to však výklad ucelený, existuje jistČ Ĝada dalších negativních stavĤ, jež se syndromem vyhoĜení mají nČco spoleþného. Úzký vztah s burn-out syndromem mĤže mít také napĜ. nespokojenost v práci, nespokojenost sám se sebou a svČtem, ve kterém þlovČk žije a i nespokojenost se svým vlastním životem. Syndrom vyhoĜení se tak zaĜazuje do skupiny negativních jevĤ. 29

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. s. 54

31

3. Vymezení speciálních zásahových jednotek v rámci Policie ýeské republiky 3.1. Zásahové jednotky služby poĜádkové policie z hlediska legislativy PĜed 1. lednem 2009 byli zásahové jednotky zĜizovány na základČ zákona þ.283/1991 Sb. o Policii ýeské republiky. Zásahové jednotky byly zĜizovány ministerstvem vnitra jako organizaþní souþásti útvarĤ s územní pĤsobností, s výjimkou Policejního prezidia ýeské republiky. Dle § 42b zásahové jednotky provádČli služební zákroky. Od 1. ledna 2009 nabyl platnosti nový zákon o Policii ýeské republiky þ. 273/2008 Sb., který nijak blíže nespecifikuje þinnosti zásahových jednotek, jakožto bylo v pĜedcházejícím zákonČ 283/1991 Sb. o Policii ýeské republiky. Pro tento fakt se pĜi zĜizování a þinnosti zásahových jednotek v souþasnosti vychází ze Závazného pokynu policejního prezidenta ze dne 30. prosince 2008 þ. 217.

3.2. Statut zásahových jednotek Dne 30. prosince 2008 vydal policejní prezident Závazný pokyn þ. 217 který stanoví úkoly, organizaci, þinnost a zabezpeþení zásahových jednotek. Dále se týká jejich výzbroje, výstroje, materiálního a technického zabezpeþení, proviantního a zdravotnického zabezpeþení. Tento pokyn ustanovuje zásahové jednotky jako výkonný organizaþní þlánek se systematizovanými pracovními místy. Urþuje podĜízenost zásahových jednotek Ĝediteli správy kraje, nebo jím urþenému funkcionáĜi a dále, že þinnost zásahových jednotek se Ĝídí právním pĜedpisem a interními akty Ĝízení. Také je v tomto závazném pokynu stanovena struktura funkcí, specializací a jejich þinností.

32

U tČchto jednotek se jedná o tyto funkce: ¾ Vedoucí zásahové jednotky ¾ Zástupce vedoucího zásahové jednotky ¾ Instruktor služební pĜípravy a výcviku ¾ Metodik služební pĜípravy a výcviku ¾ Vedoucí smČn ¾ Psycholog ¾ Pyrotechnik ¾ PotápČþ Specializace: ¾ Vyjednavaþ ¾ OstĜelovaþ ¾ Letecký záchranáĜ A další specializace podle potĜeby zásahových jednotek, napĜ. instruktorovi služební pĜípravy a výcviku je stanoveno, že je pĜímo podĜízen vedoucímu zásahové jednotky a plní zejména tyto úkoly: a)

odbornČ Ĝídí praktický výcvik policistĤ,

b)

zpracovává návrhy obsahu jednotlivých zamČstnání služební pĜípravy,

c)

zpracovává návrhy na materiální a technické zabezpeþení a vybavení policistĤ ochrannými prostĜedky,

d)

podílí se na organizování provČrek znalostí a dovedností policistĤ, vede pĜehledy o úþasti a dosažených výsledcích na provČrkách a pĜi výcviku policistĤ,

e)

úþastní se jednotlivých zákrokĤ a podílí se na jejich vyhodnocení za úþelem zefektivnČní služební pĜípravy,

f)

podílí se na pĜípravČ metodik výcviku a jednotných zákrokĤ,

g)

plní další úkoly uložené vedoucím zásahové jednotky, nebo jeho zástupcem.30

30

ZÁVAZNÝ POKYN POLICEJNÍHO PREZIDENTA þ. 217. 2008, pĜíloha þ. 2

33

3.3. Základní úkoly zásahových jednotek 1) Zásahové jednotky provádČjí: a) služební zákroky pod jednotným velením pĜedevším proti nebezpeþným pachatelĤm organizované trestné þinnosti a pachatelĤm zvlášĢ závažných úmyslných trestných þinĤ, zejména pĜi jejich zadržení, nebo zatþení (dále jen „služební zákrok“). b) prvotní opatĜení proti teroristĤm, únoscĤm osob a dopravních prostĜedkĤ do doby pĜevzetí jednotného služebního zákroku útvarem rychlého nasazení, zákrok v tČchto pĜípadech provádí pouze v pĜípadČ bezprostĜedního ohrožení života þi zdraví osob a majetku za situace, kdy zákrok nesnese odkladu. 2) Zásahové jednotky je možno nasadit i pĜi: a) ochranČ, nebo obnovení veĜejného poĜádku na veĜejných místech, jakož i obnovení poĜádku v místech, kde se vykonává vazba, nebo trest odnČtí svobody, b) záchranných a likvidaþních pracích v rozsahu, který je limitován technickým vybavením a vycviþeností zásahové jednotky, c) plnČní úkolĤ souvisejících s ochranou objektĤ, pĜepravou nebezpeþných látek, vČcí a cenností. 3) Rozhodne-li o tom Ĝeditel, nebo urþený vedoucí a nedojde-li k ohrožení plnČní úkolĤ zásahové jednotky: lze pĜíslušníky tČchto jednotek využít k plnČní dalších úkolĤ policie v souladu s náplní jejich služební þinnosti. Zásahová jednotka má pĤsobnost na teritoriu správy kraje. MĤže být vyslána a nasazena i mimo teritorium správy kraje, pokud to vyžaduje vnitĜní, nebo mezinárodní bezpeþnostní situace. V þele zásahové jednotky je vedoucí zásahové jednotky, který je podĜízen Ĝediteli správy kraje, nebo jím urþenému služebnímu funkcionáĜi.

34

Vedoucí zásahové jednotky je oprávnČn v rámci služebního zákroku vyžadovat souþinnost od ostatních organizaþních þlánkĤ správy kraje a útvaru policie. Dožádané organizaþní þlánky správy kraje a útvary policie jsou povinny potĜebnou souþinnost poskytnout.31

3.4. Kritéria pro pĜijetí policisty k zásahové jednotce Zásahové jednotky, jak už jsem se výše zmínil, jsou zĜizovány na základČ závazného pokynu policejního prezidenta þ. 217 ze dne 30. prosince 2008. V tomto pokynu v pĜíloze þ.1 jsou stanovena základní kritéria osobnostní zpĤsobilosti policistĤ zaĜazených do zásahových jednotek.Jsou to: Kognitivní schopnosti: ¾ dobrá úroveĖ rozumových schopností ¾ pamČĢ a úsudek ¾ pozornost ¾ schopnosti samostatnČ Ĝešit úkoly ¾ flexibilita ¾ schopnost rozboru situace Emocionalita: ¾ emocionální stabilita, vyrovnanost ¾ nízká intenzita prožívání reálných situací ¾ odolnost vĤþi zátČži Osobnost: ¾ psychická stabilita a integrovaná osobnost ¾ schopnost sebereflexe, dĤvČryhodnost ¾ kontrola vlastního chování, pevná vĤle ¾ pĜimČĜená životní sebejistota a životní optimismus ¾ zdravé sebeprosazení ¾ schopnost adaptace ¾ zodpovČdnost a spolehlivost 31

ZÁVAZNÝ POKYN POLICEJNÍHO PREZIDENTA þ. 217. 2008, s. 2-3

35

¾ snaha Ĝešit úkoly MorálnČ charakterové vlastnosti: ¾ psychosociální vyzrálost Riziko: ¾ zvýšená odolnost vĤþi rušivým podnČtĤm ¾ dobrá úroveĖ motivace a aspirace ¾ zvýšená hladina anticipace ¾ ochota pĜijmout riziko Komunikaþní schopnosti: ¾ umČní jednat s lidmi ¾ schopnost získat autoritu a respekt ¾ rozhodnost, obezĜetnost32 Druhým pĜedpokladem pro práci v zásahové jednotce je výborná fyzická zdatnost, a to nejen po stránce silové, ale také pohybové.

PĜíslušníci policie, kteĜí mají zájem o službu u zásahové jednotky, musí projít výbČrovým Ĝízením, které je složeno z nČkolika þástí: 1. Z fyzické provČrky, kde se zjišĢují jeho fyzické pĜedpoklady pro tuto službu. Uchazeþ musí splnit provČrkové cviþení z fyzické pĜípravy stejnČ jako u jiných složek policie ýR, avšak s mnohem vyšším bodovým ziskem po úspČšném absolvování této fyzické þásti pĜijímacího Ĝízení. 2. Z posuzování jeho psychického stavu a duševní zpĤsobilosti. Této þásti pĜijímacího Ĝízení se Ĝíká psychologická þást. Provádí ji specializovaný psycholog ze zásahové jednotky, na kterou se uchazeþ hlásí. Zde se zjišĢuje uchazeþova emoþní stabilita, schopnost zvládat nároþné situace, odolnost vĤþi zátČži. 3.

Dále se posuzují kognitivní schopnosti, jako úroveĖ rozumových schopností, pamČĢ a úsudek, schopnost rozboru situace, schopnost samostatné práce a flexibilita. Poté je zjišĢována schopnost sebenáhledu, kontrola vlastního chování, komunikaþní schopnosti, umČní jednat s lidmi, schopnost pĜedvídat, schopnost získat autoritu a respekt a v neposlední ĜadČ se posuzuje rozhodnost, morálnČ

32

ZÁVAZNÝ POKYN POLICEJNÍHO PREZIDENTA þ. 217. 2008, pĜíloha þ. 2

36

charakterové vlastnosti a psychosociální vyzrálost. Existují také kontraindikace k pĜijetí. Jsou jimi neintegrovaná osobnost, emoþní labilita, impulzivita, snížený intelekt, nežádoucí agresivita, výrazný sklon k riziku, výrazný sklon k opatrnosti, nesamostatnost, nerozhodnost, lehkovážnost, závislost, intolerance, extremita a psychopatická symptomatika.33

3.5. Fyzické a psychické zatížení pĜíslušníka zásahové jednotky Po prostudování odborné literatury zjistíme, že na vzniku syndromu vyhoĜení se podílí z nejvČtší þásti vysoké psychické a fyzické zatížení. Z tohoto dĤvodu považuji za nezbytné v této kapitole objasnit, v þem spoþívá vysoká fyzická a psychická zátČž vyplývající ze samotné þinnosti policistĤ zásahových jednotek.

Policisté sloužící u zásahových jednotek – tito policisté pĜicházejí do služebních zákrokĤ na scénu zloþinu až v okamžiku, kdy bČžné prostĜedky, nebo metody policie selhávají, nebo se jeví jako nedostateþné. Tito policisté jsou veĜejností vnímáni jako drsní muži bez tváĜe, protože vČtšina jejich služebních zákrokĤ probíhá v naprostém utajení a za použití maskování obliþeje. Toto maskování má svĤj úþel jak z hlediska psychologického efektu, tak ochrany jejich identity. Mnohdy se stává, že služební zákrok je provádČn proti pachateli, který by mohl zakroþujícího policistu poznat a mohl by projevit snahu se pomstít. Je tĜeba si uvČdomit, že se tito policisté pĜi svých služebních zákrocích nesetkávají s pachateli ménČ závažné trestné þinnosti, nebo pĜestupku, se kterými se setkává poĜádkový policista, ale s pachateli závažné a hlavnČ organizované trestné þinnosti, proti kterým zakroþují. Není žádnou výjimkou, že ani blízké okolí tČchto policistĤ neví, jakou þinnost ve službČ vykonávají. Tato situace sama o sobČ pĜináší množství problémĤ v oblasti psychiky policistĤ.To proto, že se jim nedostává patĜiþného ocenČní jejich þinnosti od veĜejnosti. ýásteþnČ mĤže být toto ocenČní kompenzováno ze strany kolegĤ policistĤ mimo útvar, kde slouží, protože o jejich práci þásteþnČ nČco vČdí. 33

JANOVSKÝ, J. Psychologická pĜíprava pĜíslušníkĤ zásahových jednotek Policie ýeské republiky. BakaláĜská práce, Ostrava 2002

37

„Policista služby poĜádkové policie vČnuje drtivou vČtšinu svého pracovního þasu službČ a pouze malá þást zbývá na jeho další výcvik a vzdČlávání. U policistĤ zaĜazených u zásahové jednotky je tomu pĜesnČ naopak“.34 Výcvik zásahových jednotek je postaven pĜedevším na perfektním zvládání modelových situací, okamžitém Ĝešení komplikací a hlavnČ na osobním rozhodování, improvizaci a odpovČdnosti za provedený zákrok. Policisté zaĜazení v zásahových jednotkách provádí své zákroky v týmech, a proto záleží na jejich sehranosti pĜi zákroku. Každý muž tohoto týmu musí stoprocentnČ vČdČt, jaké má úkoly pĜi zákroku, a v žádném pĜípadČ nesmí dopustit, aby se od své role jen maliþko odchýlil. Na jeho bezchybném provedení dané role mnohdy visí životy jeho kolegĤ. Pro tento fakt mají policisté zaĜazení u zásahových jednotek velkou zodpovČdnost za životy svých kolegĤ.

3.6. Výcvik a zátČž pĜíslušníkĤ zásahových jednotek Výcvik policistĤ v zásahových jednotkách je rĤznorodý a skládá se z nČkolika þástí. Každý z policistĤ musí zvládat výcvik po všech stránkách, protože pro úspČšné provedení služebního zákroku záleží na jeho vycviþenosti a pĜipravenosti. Jak už bylo napsáno, zákroky se provádí v týmech a vycviþenost týmu se hodnotí podle nejslabšího þlánku týmu. Policisté sloužící u zásahové jednotky mají bČžnou pracovní dobu. Ale je nutné si uvČdomit, že tato doba pokrývá pĜevážnČ výcvik, protože služební zákroky se nedají dopĜedu naplánovat. Dále je nutné si uvČdomit, že tito policisté jsou v podstatČ dvacet þtyĜi hodin a sedm dní v týdnu pĜipraveni nastoupit k výkonu služby i ze svého volna. Tuto skuteþnost nelze podchytit v žádném naĜízení, nebo závazném pokynu, ale policisté sami vnímají jako svou povinnost být kdykoli k zastižení v pĜípadČ mimoĜádné situace. ProvádČní služebních zákrokĤ je pro nČ adrenalinem, který je pohání dopĜedu, je to jakási hnací síla, která dává smysl jejich snažení.

34

NMV þ. 81/1999 o školních policejních stĜediscích PýR, NMV þ. 42/2001 o provádČní služební tČlesné a stĜelecké pĜípravy pĜíslušníkĤ PýR

38

Jednotlivé þinnosti výcviku policistĤ u tČchto jednotek mĤžeme rozdČlit na konkrétnČ zamČĜené pĜípravy: Fyzická pĜíprava Služba u zásahových jednotek je po fyzické stránce velmi nároþná. Podle NaĜízení ministra vnitra þ. 63

35

policista musí být schopen pracovat ve výstroji

a výzbroji. Takto vybaven provádí zákroky, které jsou mnohdy fyzicky nároþné. V této výstroji a výzbroji se policisté pĜesunují na velké vzdálenosti, nebo pĜekonávají nemalé pĜekážky a pĜi tČchto fyzicky nároþných þinnostech si musí udržet maximální pozornost. Také se dost þasto dostává do kontaktu s pachatelem a nezĜídka dochází k fyzickému boji. Na to, aby se policisté udrželi ve výborné fyzické formČ, je nutná jejich osobní angažovanost a vĤle zvyšovat si svoji fyzickou kondici i ve svém volném þase. DĤsledkem jejich vysoké fyzické zátČže dochází velmi rychle k opotĜebovanosti organismu.

Mnohdy vČnují

svĤj

volný þas

tréninku

místo

svým

zálibám

a spoleþenskému životu. Je fakt, že fyzická pĜíprava pro tyto policisty musí být zároveĖ koníþkem, jinak by tuto práci nemohli dČlat. Jejich trénink þasto konþí na pokraji jejich sil a bez adekvátního odpoþinku. Vidina zlepšení svých schopností a zároveĖ „strašák“ neúspČchu, nebo poklesu výkonnosti jsou pro nČ natolik silné, že v okamžiku nemoci, úrazu, nebo jiných okolností jsou deprimováni pocitem svého osobního selhání a jejich pocit beznadČje se prohlubuje tím víc, þím delší je nucená pĜestávka ve výcviku. Jak je známo, od beznadČje a fyzického vyþerpání je jen krĤþek k syndromu vyhoĜení. Ve smyslu toho, že „Já jsem ten nejslabší þlánek týmu, ten, kdo brzdí tento tým, ten, kdo snižuje jeho úroveĖ.“

Takticko – technická pĜíprava Pod pojmem takticko – technická pĜíprava si musíme pĜedstavit komplex všech bČžných þinností, které policista musí plnit v prĤbČhu služebního zákroku. Základem takticko-technické pĜípravy je znalost teoretické a praktické þásti taktiky zákroku, bezchybná manipulace s prostĜedky technické podpory (vysílaþky, zastavovací pásy,

35

NAěÍZENÍ MINISTRA VNITRA þ. 63 ze dne 22.12. 2003

39

motorové pily, teleskopické žebĜíky a další), bezchybné ovládání motorových vozidel (které se velice pĜibližuje dovednostem automobilových závodníkĤ s tím rozdílem, že policisté provádí svoje zákroky za plného provozu a není možné, aby ohrozili ostatní úþastníky silniþního provozu). Dále se pĜi této pĜípravČ policisté uþí znalosti o materiálech, konstrukcích domĤ, konstrukcích vozidel, aby byli schopni pĜedvídat další prĤbČh služebního zákroku, (napĜ. pokud zastavují nebezpeþného pachatele ujíždČjícího ve vozidle, který na výzvu policistĤ nezastaví a je tĜeba jej zastavit násilným zpĤsobem). Zasahující policisté musí sami rozhodnout, jakým zpĤsobem zaútoþit na toto vozidlo, aby to bylo úþelné a pokud možno došlo k co nejmenším škodám na majetku. PĜedevším však nesmí dojít k ohrožení života a zdraví nezúþastnČných osob. RovnČž je tĜeba co nejvíce šetĜit zdraví pachatelĤ, neboĢ v zákonČ o policii ýeské republiky je jasnČ právnČ vymezena ochrana majetku, zdraví a života osob, proti nimž služební zákrok smČĜuje. Ve výþtu þinností, které musí policisté zvládnout bych mohl pokraþovat ještČ dlouhou dobu, ale i tento výtah postaþí k utvoĜení si obrazu o þasové i kvantitativní nároþnosti provádČného výcviku. Výcvik u policisty zaĜazeného do zásahové jednotky je otázkou nČkolika mČsícĤ. PĜi tomto výcviku musí policisté plnČ zvládnout všechny potĜebné þinnosti tak, aby byli schopni se plnČ zapojit do týmu. Pokud policista zvládne všechny tyto dovednosti, neznamená to, že pro nČj výcvik konþí, je tĜeba cviþit dále. Jako u každého povolání i do zásahových jednotek Policie ýR pronikají nové technické prostĜedky, se kterými policisté musí umČt zacházet. Samostatnou kapitolou je taktická pĜíprava. V té se policisté uþí, jak provádČt zákrok efektivnČ, bezpeþnČ a rychle. Problémem je, že základní taktická pravidla jsou v podstatČ nemČnná pro rĤzné typy zákrokĤ. Na druhou stranu ale žádný zákrok není stejný, a tak se policisté uþí pĜevážnČ úþelnČ kombinovat osvojená základní pravidla pro konkrétní situaci.36 Zde se objevují první problémy. Pokud se pĜi nácviku základních pravidel zaþne používat rutina, hrozí tzv. 3 smrtelné chyby.

1) Na to staþím sám 2) To se mnČ stát nemĤže 3) Tohle jsem dČlal už tisíckrát

36

VSTUPOVÁNÍ DO BUDOV – tréninkový modul 90-5, seržant William G. Spalding, Policejní oddČlení okresu Prince George´s County, 7600 Barlowe road, Landover, Maryland 20785

40

PĜi špatnČ vedeném výcviku se mĤže stát, že policista, který pod tlakem neustálého opakovaní stále stejných zásad provádí zásadní chyby, zaþne pĜemýšlet o smyslu výcviku a zaþne se porovnávat se svými kolegy. V této fázi vkládá ještČ vyšší energii do zlepšení svých dovedností, ale vlivem tzv. pĜemotivování dochází ještČ k vČtším chybám. DĤsledkem toho se policisté dostávají do stavu depresí z nezvládnutí vlastních dovedností, které mají stále prohlubující se charakter. Pokud není v této fázi poskytnuta pomoc od nadĜízených, nastává fáze demotivaþní a tím se policista dostává velmi blízko k již zmiĖovanému syndromu vyhoĜení.37

MĤže ale nastat i opaþná situace. Policista je již zkušený, dlouhodobý þlen zásahové jednotky a jeho výsledky a znalosti jsou na vynikající úrovni. Ve své dlouhé praxi provádČl snad všechny typy zákrokĤ a má pocit, že ho již nic nemĤže pĜekvapit. V tomto pĜípadČ mohou nastat dvČ problémové varianty:

1)

Policista pĜistupuje k zákroku laxnČ, až odevzdanČ a nechává za sebe pracovat

tým. Tím ohrožuje nejen výsledek zákroku, ale hlavnČ život a zdraví nejen svoje, ale všech þlenĤ týmu. Po konfrontaci s týmem, nebo nadĜízeným se cítí uražen, „vždyĢ on pĜece ví, co má dČlat“. Policista zaþne považovat tuto konfrontaci za mobbing. V této fázi pĜestává trénovat, jeho výsledky jsou horší a dochází k dalším konfrontacím. Tyto konfrontace jen ztČžují jeho zpČtné zaþlenČní do kolektivu a policista zaþne pĜemýšlet o smyslu svojí práce, nebo vĤbec o smyslu práce policisty. A zde je opČt velice blízko k syndromu vyhoĜení.

2)

Policista pĜistupuje k zákroku až pĜehnanČ aktivnČ, myslí si, že on má pĜece

nejvíce zkušeností. Snaží se provést celý zákrok sám. Navíc není ochoten pĜipustit si, že dČlá chyby. Z tČchto chyb potom obviĖuje „svĤj“ tým a dochází ke konfrontacím mezí ním a týmem, což má za následek ztrátu jeho autority a vznik konfliktĤ v týmu. Pokud se dále situace vyvíjí obdobnČ, i zde nastupuje postupnČ syndrom vyhoĜení.

37

BARTOŠOVÁ, H. Management, teorie a praxe policejní þinnosti. Praha: Vydavatelství Policejní akademie ýeské republiky, 1999.

41

Speciální pĜíprava Pod pojmem speciální pĜíprava se skrývá celá Ĝada þinností, které neprovádí všichni policisté u zásahových jednotek, ale pouze nČkolik vybraných jedincĤ. Jedná se o þinnosti, které jsou natolik specifické, že jejich provádČní vyžaduje speciální, mnohdy nČkolikaletou pĜípravu. Proto jsou k plnČní tČchto úkolĤ vybíráni pouze jednotlivci, kteĜí mají pĜedpoklady pro jejich zvládnutí. U zásahových jednotek se jedná pĜedevším o: 1) vyjednavaþe 2) pyrotechniky 3) ostĜelovaþe 4) potápČþe 5) letecké záchranáĜe

Tito specialisté se ve své praxi více než ostatní setkávají s okamžiky smrti. Vyjma policejních ostĜelovaþĤ se jedná pĜedevším o þinnosti, které mají zabránit zbyteþným úmrtím. V tomto pĜípadČ je jedno, zda-li se jedná o civilní obyvatelstvo, nebo kolegu v týmu. Jejich výcvik smČĜuje pĜedevším k záchranČ lidského života za použití nejnovČjších poznatkĤ a co nejmodernČjšího vybavení. O to více je zde problematická otázka úspČšnosti provádČných zásahĤ a jejich vliv na psychiku jednotlivých policistĤ. Pokud policisté cviþí dlouhou dobu a nemají možnost použít své osvojené dovednosti v praxi, navozuje to u nich pocit zbyteþnosti a jejich práce pro nČ ztrácí smysl a

pĜesvČdþení o jejich potĜebnosti pĜi provádČní služebních zákrokĤ.

Dalším faktorem, který velice ovlivĖuje jejich psychiku, je velké množství zásahĤ s nízkou mírou úspČšnosti, a to i v pĜípadech jimi nezavinČných. Tato situace navozuje pocit beznadČje a je provázena nezájmem, nebo strachem z dalšího zásahu. I zde by se dalo hovoĜit o formČ syndromu vyhoĜení. Samostatnou þást z hlediska psychické zátČže je tĜeba vČnovat

þinnosti

policejních ostĜelovaþĤ. Tito policisté jsou cviþeni k zákrokĤm ke zneškodnČní pachatele konþící jeho smrtí. Tento fakt, že policista se uþí zabít jiného þlovČka, bývá velkou þástí spoleþnosti nepĜijatelný a samotný pohled na ostĜelovaþe je podobný jako na vrahy. To, že velká þást spoleþnosti zaujímá k ostĜelovaþĤm takovýto postoj, si každý ostĜelovaþ uvČdomuje a musí se s tímto náhledem na nČj srovnat po psychické 42

i morální stránce. Skuteþnost je ovšem taková, že ostĜelovaþi provádČjí stĜelbu pouze v pĜípadČ, kdy jiná varianta služebního zákroku znamená pĜímé ohrožení života dalších policistĤ, nebo ohrožení života a zdraví rukojmích. Vychází se z pĜedpokladu, že za daných podmínek není jiného východiska a v dané chvíli je zmaĜení jednoho života pĜijatelnČjší, než ohrožení dalších životĤ. I zakroþující policista, který ví, že jeho pohyb je z dálky krytý ostĜelovaþem, se cítí bezpeþnČji a jeho zákrok mĤže být proveden ve vČtší psychické pohodČ. Výcvik tČchto elitních stĜelcĤ je pravdČpodobnČ nejsložitČjší ze všech ostatních þinností. Ve vČtšinČ pĜípadĤ se dá drobná chyba pĜi zákroku odstranit rychlým Ĝešením nastalé situace, ale i sebemenší selhání ostĜelovaþe mĤže mít fatální následky pro mnoho životĤ. Vzhledem k tomu, že nasazení policejního ostĜelovaþe v našich podmínkách je spíše velmi výjimeþné, nelze podat ani pĜesný rozbor, jaký vliv má tato þinnost na psychiku jednotlivcĤ. Ze zahraniþních zkušeností a studií mĤžeme vyvodit, že tato skupina policistĤ je velmi náchylná k depresím a ke zmČnám životních hodnot, které jsou bČžné u ostatních policistĤ. Je velmi nutné, aby právČ tito policisté byli psychologicky vedeni k výkonu svého poslání a sledováni policejními psychology. Selhání ostĜelovaþe pĜi akci by mohlo mít katastrofické dĤsledky.

Psychologicko – právní vzdČlávání

Psychologicko – právní vzdČlávání je proces, kterým prochází policisté po celou dobu své služby. Vzhledem ke skuteþnosti, že právní rámec se všude ve svČtČ neustále vyvíjí a novelizuje, musí se policista neustále vzdČlávat. Základem policejní práce je ochrana a dohled nad dodržováním právních pĜedpisĤ ýeské republiky. K tomu je zapotĜebí, aby policisté mČli k dispozici neustále novelizace tČchto pĜedpisĤ a umČli se v nich orientovat. PĜi obrovském množství vnitĜních pĜedpisĤ, novelizací zákonĤ a zmČn vyhlášek, je tato práce témČĜ nemožná a zabírá spoustu þasu. Pro policistu, který má spoustu dalších úkolĤ je tato þinnost hlavnČ duševnČ velmi vyþerpávající a postupem þasu se pro nČho stává obtížnou. Ve státČ, ve kterém je každou chvíli novelizován nČjaký právní pĜedpis, bohužel neexistuje v souþasné dobČ

43

možnost, jak policistĤm tento úkol ulehþit. Z tohoto dĤvodu pracují u policie právní oddČlení, která sledují vývoj na právní scénČ a prostĜednictvím nadĜízených policistĤ v zásahových jednotkách školí Ĝadové þleny. Proto je dobré, když u jednotky pracuje psycholog, který dokáže policisty motivovat k dalšímu sebevzdČlávání a dohlíží, aby tato þinnost nepĜekroþila únosnou mez. V této þásti policejní práce nehovoĜíme o syndromu vyhoĜení, ale spíše o frustraci z nikdy nekonþící práce a o celkové otupČlosti k novým naĜízením.

3.7. Psychické zatížení policistĤ zásahových jednotek

pĜi

zákroku a po nČm V této þásti se pokusím o struþnou formulaci þinností pĜed, v prĤbČhu a po služebním zákroku. VČtšina služebních zákrokĤ má podobný scénáĜ. Ve struþnosti by šly jednotlivé kroky seĜadit asi takto: 1. ZjištČní informací o pachateli, nebo pachatelích 2. Vytipování místa a þasu zákroku 3. Vypracování nČkolika variant zákroku 4. PĜíprava materiálu a technických prostĜedkĤ na zákrok 5. PĜíjezd na místo zákroku 6. Ve vhodný okamžik provést zákrok 7. Provést zneškodnČní a zajištČní pachatelĤ 8. ZajištČní místa zákroku 9. PĜedání pachatelĤ další složce policie 10. Návrat zasahujícího týmu na základnu zásahové jednotky 11. Provedení právních úkonĤ v souvislosti se zákrokem (sepsání podrobné zprávy…) 12. Vyhodnocení a rozbor zákroku Jak je na tomto výþtu vidČt, samotný zákrok je jen zlomkovou þástí celého komplexu úkonĤ, které musí policisté provádČt. Pokud udČláme þasové porovnání prĤbČhu zákroku, zjistíme, že pĜíprava zákroku zabere nČkolik hodin a konkrétní zákrok se odehraje v nČkolika minutách, mnohdy sekundách. ýím je samotný zákrok kratší, tím 44

je vČtší zatížení na psychický prožitek zasahujících policistĤ. PĜi samotném zákroku se policisté chovají a reagují podle pĜedem nauþených a osvojených pravidel a emoþní stránka osobnosti musí být potlaþena. Policisté musí být schopni vnímat pachatele jako nebezpeþí a ne jako bytost. Pokud by jej vnímali jako bytost, mohli by do zákroku vnést své emoce a to by mohlo zapĜíþinit chyby pĜi jeho provádČní. Jak už bylo nČkolikrát napsáno, i sebemenší chyba pĜi zákroku mĤže mít katastrofální dĤsledky ve formČ ohrožení zdraví, nebo života zasahujících policistĤ, nebo nezúþastnČných osob. Jako profesionálové by nemČli dovolit , aby k této skuteþnosti došlo. Ale nČkteĜí jednotlivci považují jednotkovou uniformitu (všichni vypadají zdánlivČ stejnČ) za možnost, jak uvolnit své napČtí, a doufají, že jejich neprofesionální práce zĤstane skryta v davu. TČmto okamžikĤm je nutné pĜedejít tĜeba vhodnou psychologickou pĜípravou, nebo výcvikem. K pĜedcházení takových situací slouží záznamová technika. Každý služební zákrok, pokud je to možné, se

natáþí na

videozáznam pro pĜípad analýzy postupu, nebo nesprávného postupu policistĤ pĜi zákroku. Z tohoto záznamu se potom vyhodnocuje chování zasahujících policistĤ pĜi zákroku a provádČjí se opatĜení, aby se vícekrát neopakovala. Policista, který bude pĜistižen pĜi neprofesionálním jednání, musí odĤvodnit svoje jednání a pĜed ostatními obhájit svĤj postoj. Tento záznam také slouží jako právní ochrana provedeného zákroku pĜi obviĖování policistĤ (napĜ. z nepĜimČĜeného, nebo dokonce bezdĤvodného zásahu) pro pĜípadné vyšetĜování Inspekce ministra vnitra. Jak je vidČt, tento záznam má nČkolik dĤležitých funkcí: nutí policisty, aby provedli zákrok v mezích zákona, vyvarovali se chyb a jak už jsem napsal, slouží jako právní ochrana pĜi stížnostech pachatelĤ. Zásahová jednotka je uzavĜená spoleþnost, která žije svým vlastním životem a má svá vlastní pravidla soužití. Pokud se zákrok nezdaĜí platí, že nedošlo k selhání jednotlivce, ale celého týmu. Nehodnotí se zde jednotlivci, ale celý tým jako celek. Toto silné pouto mezi všemi policisty klade zvýšené psychické nároky na každého jednotlivce. Proto je zdĤvodĖování vlastního neprofesionálního jednání pĜed kolegy velký zásah do psychiky. Pokud jednotlivec nesnese tíhu odpovČdnosti za své jednání, dost þasto zaþne pĜemýšlet o smyslu této práce. Pokud jej kolektiv nepodpoĜí v dalším profesním rĤstu, hrozí celková otupČlost a ztráta zájmu o profesi.

45

Dalším velmi dĤležitým faktorem pĤsobícím na psychiku v prĤbČhu a hlavnČ po skonþení služebního zákroku je pocit smysluplnosti zákroku. Jestliže policisté nasazují vlastní životy, aby dopadli pachatele závažné trestné þinnosti a tyto pachatele vidí druhý den na svobodČ, je to pro nČ znaþnČ demotivující. Já sám jsem toto nČkolikrát zažil. Nasazoval jsem život proti nebezpeþnému pachateli a za nČkolik dní jsem jej potkal na ulici. V takovýchto pĜípadech jsem si Ĝíkal: „Má ta moje práce vĤbec nČjaký smysl?“ a pĜemýšlel jsem, þím je to zpĤsobeno. VČtšinou se argumentuje tím, že on má tolik penČz, že si mĤže dovolit ty nejúspČšnČjší právníky. Dalším faktorem je otázka oprávnČnosti zákroku (napĜ. policisté zadrží údajného vydČraþe a po jeho zadržení se dozvČdí, že to vlastnČ bylo celé opaþnČ a že „vydČraþ“ vlastnČ chtČl jen peníze, které mu „vydíraný“ již dlouho dluží. Jak se tato zkušenost projeví na dalším zákroku si mĤžeme snadno odvodit sami. Pokud budeme hodnotit a bilancovat zjistíme, že je velký nepomČr mezi þasem výcviku a þasem, který trvá konkrétní zákrok. Z toho je zĜejmé, že ani ten nejlépe provedený zákrok nemĤže policisty vnitĜnČ uspokojit natolik, aby naþerpali novou energii, kterou potĜebují pro další práci. Navíc se ještČ objevují období, kdy policisté pouze cviþí a dlouhou dobu neprovádí žádný zákrok. Je to období, ve kterém policisté nemohou ze sebe ventilovat nabitou energii. Zaþíná tak „efekt Papinova hrnce“, v týmu se zvyšuje pocit nepotĜebnosti a neviditelnosti jejich vykonané práce. Policisté propadají stresu z pocitu, že to, co dČlají, nemá žádný smysl. V tČchto okamžicích je tĜeba zásahu psychologa, aby policisté nepropadli syndromu vyhoĜení. Období, za které by mohli policisté propadnout syndromu vyhoĜení, je u každého individuální. U nČkterých jedincĤ se mĤže jednat o roky, jiný ztratí zájem o naplnČní poslání policisty zásahové jednotky po nČkolika mČsících. Ze studia odborných materiálĤ je patrné, že u policie nejvíce ohrožuje syndrom vyhoĜení þleny zásahové jednotky.

46

4. Empirický výzkum 4.1. Popis výzkumu Výzkum uvedený v mé diplomové práci jsem provádČl v 2. polovinČ roku 2008. Cílem dotazování bylo potvrdit hypotézu, že pĜíslušníci speciálních zásahových jednotek jsou díky nároþnosti své profese náchylnČjší k výskytu syndromu vyhoĜení než pĜíslušníci základních policejních útvarĤ. Respondenty tedy tvoĜili policisté zmínČné zásahové jednotky a policisté základního útvaru, kteĜí pracují pĜímo na ulici a plní základní úkoly policie. Šlo o policisty rĤzných vČkových skupin s rĤznou délkou služby u policie.

4.2. Struktura výzkumné metody – dotazníku a zpĤsobu vyhodnocení dat Základní metodou byl zvolen anonymní dotazník sestavený ze tĜí skupin otázek. V první þásti byly sledovány demografické údaje (vČk a délka praxe u policie). Druhá þást se týkala subjektivního vnímání psychické a fyzické nároþnosti povolání a schopnosti efektivnČ relaxovat. Respondenti hodnotili na desetistupĖové škále nároþnost svého povolání a schopnosti relaxace, kde jedna byla nejnižší hodnota a deset nejvyšší. TĜetí þást byla zamČĜena na pĜíznaky syndromu vyhoĜení a míry

jejich

výskytu u dotazovaných. Respondenti mČli také hodnotit každou situaci body v desetistupĖové škále. Bod oznaþený þíslem jedna znamenal nejménČ vyskytovaný uvedený jev a þíslem deset nejþastČji se vyskytovaný daný jev. Respektive šlo o subjektivnČ vnímanou intenzitu jednotlivých pĜíznakĤ, které mohou naznaþovat poþátek syndromu vyhoĜení. PĜed zapoþetím vyplĖování dotazníku byl každému respondentovi vysvČtlen dĤvod a cíl šetĜení a také zpĤsob vyplĖování dotazníku. Také byla vyslovena prosba o upĜímnost pĜi zodpovídání otázek. Dotazník je uveden v pĜíloze þ. 1.

47

4.3. Vyhodnocení dotazníku V provádČném výzkumu byly dotazovány dvČ skupiny respondentĤ (pĜíslušníci zásahové jednotky Policie ýeské republiky a policisté základního útvaru PýR). Celkový poþet dotázaných byl 88, kdy pĜíslušníkĤ zásahové jednotky bylo 47 a policistĤ ze základního útvaru 41. VČkové rozmezí bylo od 20 do 60 let, délka praxe u PýR od 1 roku do 26 let. Všichni dotázaní byli muži. Pro hodnocení výsledkĤ dotazníkĤ jsem volil ruþní zpracování sesbíraných údajĤ. Výsledné hodnoty, získané pomocí prostého aritmetického prĤmČru, ukazují, jaký je výskyt daného jevu u obou dotazovaných skupin, kdy hodnota 1,00 znamená nejmenší a hodnota 10,00 nejvyšší pociĢovanou intenzitu jednotlivé nároþnosti nebo pĜíznakĤ. V tabulkách pĜedkládám výsledné hodnoty jednotlivých otázek vždy u obou skupin, kde zásahovou jednotku znaþím písmenem A, základní útvar písmenem B. Respondenty jsem rozdČlil podle vČku do tČchto kategorií: 1. 20-30 2. 31-40 3. 41-50 4. 51-60 let

RozdČlení podle délky služby u Policie ýeské republiky jsem provedl do tĜí skupin: I. 1-9 II. 10-19 III. 20 let a více IV.

48

Vyhodnocení dotazníku þásti B podle vČkových kategorií Vyhodnocení této þásti provádím z dĤvodu, že se domnívám, že þím vyšší nároþnost úkolu, tím se zvyšuje pravdČpodobnost výskytu syndromu vyhoĜení u pĜíslušníkĤ policie ýR. Vyšší nároþnost pĜináší více stresujících situací a jak už bylo napsáno, stres (eustres) má vliv na vznik syndromu vyhoĜení.

1. VČková kategorie 20-30 let Tab. I.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace 1

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické

hodnota 5,42

stránce? 2

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické

4,22

stránce? 3

Jste schopni efektivnČ relaxovat?

2,82

Tab. I.B Základní útvar Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace 1

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické

hodnota 2,02

stránce? 2

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické

3,96

stránce? 3

Jste schopni efektivnČ relaxovat?

2,42

PĜi porovnání skupiny I.A a I.B je zjevnČ patrné, že kategorie, kterou tvoĜí pĜíslušníci zásahových jednotek hodnotí svou práci jako nároþnČjší, a to hlavnČ v oblasti fyzické nároþnosti. V oblasti psychické nároþnosti není rozdíl až tak velký. Pokud se podíváme na schopnost relaxace, zde jsou hodnoty podobné.

49

2. VČková kategorie 31-40 let Tab. II.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace 1

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické

hodnota 6,02

stránce? 2

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické

3,71

stránce? 3

Jste schopni efektivnČ relaxovat?

3,82

Tab. II.B Základní útvar Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace 1

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické

hodnota 3,26

stránce? 2

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické

4,13

stránce? 3

Jste schopni efektivnČ relaxovat?

3,98

Ve druhé vČkové kategorii hodnotí opČt svoji práci jako fyzicky nároþnČjší policisté v zásahových jednotkách, a to témČĜ dvojnásobnou hodnotou, v oblasti psychické nároþnosti je hodnocena nároþnČjší práce na základních útvarech, i když s nepatrným rozdílem. Schopnost efektivnČ odpoþívat je zhruba na stejné úrovni.

50

3. VČková kategorie 41-50 let Tab. III.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace 1

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické

hodnota 8,13

stránce? 2

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické

4,96

stránce? 3

Jste schopni efektivnČ relaxovat?

4,11

Tab. III.B Základní útvar Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace 1

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické

hodnota 6,24

stránce? 2

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické

5,42

stránce? 3

Jste schopni efektivnČ relaxovat?

4,55

PĜi porovnání tĜetí vČkové kategorie je opČt vidČt, že fyzická nároþnost práce na zásahové jednotce je hodnocena jako vyšší, ale ne už s tak velkým rozdílem jako u pĜedcházející vČkové skupiny. V oblasti psychické nároþnosti je jako nároþnČjší hodnocena práce na základních útvarech. Schopnost relaxace je opČt témČĜ na stejné úrovni.

51

4. VČková kategorie 51-60 let Tab. IV.B Základní útvar Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace 1

hodnota

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické

7,29

stránce? 2

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické

5,92

stránce? 3

Jste schopni efektivnČ relaxovat?

4,01

U þtvrté vČkové kategorie nebylo možno uskuteþnit porovnání, protože na zásahové jednotce nebyli respondenti pro dotazování v této skupinČ.

Celkové porovnání skupin A a B Tab. A (zásahová jednotka) + B (základní útvar) Výsledná Otázka Nároþnost povolání a efektivnost relaxace

hodnota Sk. A

1 2 3

Sk. B

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po fyzické stránce?

6,52

4,70

4,29

4,85

3,58

3,74

Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po psychické stránce? Jste schopni efektivnČ relaxovat?

Ze všech vČkových kategorií je zjevnČ patrný rozdíl z hlediska fyzické nároþnosti mezi skupinou A a B ve prospČch respondentĤ zásahových jednotek, kteĜí hodnotí svoji práci jako fyzicky nároþnČjší. V oblastech psychické nároþnosti jsou nepatrné rozdíly v hodnocení obou skupin (o málo vyšší je hodnota u základních útvarĤ), hodnocení se pohybuje mezi stupnČm þtyĜi a pČt. Schopnost relaxace je taktéž

52

u obou skupin témČĜ na stejné úrovni v jednotlivých skupinách u stejných vČkových kategorií. Pokud porovnáme vČkové kategorie navzájem mezi sebou, zjistíme, že mezi první a druhou vČkovou kategorií došlo k navýšení hodnoty v otázce fyzické nároþnosti, ale k mírnému poklesu psychické nároþnosti. Vyšší hodnoty u první kategorie v otázce psychické nároþnosti pravdČpodobnČ zpĤsobuje psychická nevyzrálost v tomto vČku. U dalších vČkových kategorií dochází u obou skupin k vzestupu hodnot jak u fyzické, tak i u psychické nároþnosti profese v závislosti na pĜibývajícím vČku. Schopnost relaxace je na stabilní úrovni kolem hodnoty þtyĜi u všech vČkových kategorií.

Vyhodnocení dotazníku þásti B podle doby služby PĜi vyhodnocování dotazníkĤ z hlediska délky služby jsem zjistil, že doba služby u policie se zĜetelnČ neprojevuje v hodnocení respondentĤ. Rozdíly v hodnotách jsou minimální, na rozdíl od vČkových skupin. Domnívám se, že u vČkových kategorií má vliv na posuzování nároþnosti služby opotĜebení organismu a zkušenosti získané v prĤbČhu života.

53

Vyhodnocení dotazníku þásti C podle vČkových kategorií 1. VČková kategorie 20-30 let Tab. 1.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

1,85

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

1,50

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

1,14

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

1,93

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

2,00

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,00

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,07

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

1,57

8b

tabákem

1,28

8c

léky

1,00

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,07

9b

na pracovišti

1,36

9c

v sexuální oblasti

1,07

9d

pĜi studiu

1,71

Nejvyšší výsledná hodnota této tabulky jen mírnČ pĜesahuje známku dvČ a vyskytuje se hned u dvou otázek. NejhĤĜe pĜíslušníci této vČkové kategorie pociĢují neschopnost snížit své napČtí, pĜíp. nervozitu a podráždČní a dále nižší sebedĤvČru v mezilidských vztazích. Vyšší hodnota je také u dotazu na poruchy zažívání. Nejmenší a zároveĖ také nejmenší možná výsledná hodnota je zaznamenána tĜikrát. Vypovídá, že policisté tohoto vČku nemají problém s nepravidelnou tepovou frekvencí a dále nemají potĜebu Ĝešit výše uvedené problémy léky þi psychotropními látkami. 54

Tab. 1.B Základní útvar Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

3,64

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

2,94

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

3,18

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,35

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

2,12

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,88

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,59

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

1,71

8b

tabákem

3,24

8c

léky

1,05

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

1,82

9b

na pracovišti

1,82

9c

v sexuální oblasti

1,52

9d

pĜi studiu

1,82

U policistĤ základního útvaru této vČkové kategorie dosáhl nejvyšší hodnoty pocit únavy nebo poklesu výkonnosti, dále pak problém s usínáním, pĜíp. hloubkou spánku, nebo ranní únavou a také výpadky pamČti. ýást respondentĤ tyto problémy Ĝeší tabákem. Naopak Ĝešení léky nevyhledává témČĜ žádný a Ĝešení psychotropními látkami vĤbec žádný z dotazovaných v této skupinČ. Ze srovnání obou skupin vyplývá, že pĜíslušníci zásahové jednotky celkovČ více pociĢují neschopnost snížit napČtí a vykazují nižší sebedĤvČru v mezilidských vztazích, což mĤže být následek vČtší zátČže, než mají policisté ze základního útvaru. Ti však více pozorují fyzickou únavu. To mĤže být dáno tím, že pĜed pĜijetím do služby nemusí splĖovat tak nároþná fyzická kritéria jako uchazeþi o práci u zásahové jednotky.

55

2. VČková kategorie 31-40 let Tab. 2.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

3,95

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

1,90

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

2,10

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,05

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

2,90

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,20

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,20

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

2,20

8b

tabákem

2,35

8c

léky

1,00

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,35

9b

na pracovišti

1,75

9c

v sexuální oblasti

1,30

9d

pĜi studiu

3,20

V této tabulce se nejvyšší hodnota blíží ke známce þtyĜi, a to u dotazu na pocit únavy nebo poklesu výkonnosti. PravdČpodobnČ to souvisí s narĤstajícím vČkem, jak bude patrné i z dalších tabulek. Druhá nejvyšší hodnota ukazuje na pocit nižší sebedĤvČry pĜi studiu. Nejmenší hodnota, stejnČ jako u pĜedchozí kategorie této skupiny, se nachází u dotazĤ, zda respondenti Ĝeší uvedené problémy léky þi psychotropními látkami. Vypovídá o tom, že i pĜes velkou psychickou i fyzickou zátČž nemají policisté potĜebu úniku tímto smČrem. Pokud ano, upĜednostĖují alkohol þi tabák.

56

Tab. 2.B Základní útvar Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

4,20

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

4,46

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

3,27

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,93

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

2,80

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

2,27

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

3,40

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

1,67

8b

tabákem

1,67

8c

léky

1,07

8d

psychotropními látkami

1,07

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,27

9b

na pracovišti

2,33

9c

v sexuální oblasti

1,47

9d

pĜi studiu

2,86

U této skupiny již nejvyšší výsledná hodnota pĜesáhla þtyĜku a ukazuje, že policisté základního útvaru dané vČkové kategorie u sebe více pozorují znaky sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí a také þastČji pocit únavy a poklesu výkonnosti než u kategorie pĜedchozí. Vzrostla i nejnižší výsledná hodnota, vyskytuje se u stejných otázek (Ĝešení problémĤ léky nebo psychotropními látkami). Za povšimnutí stojí fakt, že i pĜes celkovČ vzrĤstající hodnoty klesla þísla u dotazĤ na Ĝešení problémĤ alkoholem þi tabákem. PĜi srovnání obou skupin je zĜetelný nárĤst hodnot u vČtšiny dotazĤ. PĜíslušníci zásahové jednotky cítí únavu a nižší sebedĤvČru pĜi studiu, avšak ani v poloviþní míĜe nezaznamenávají znaky sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí, jak je tomu u policistĤ ze základního útvaru, kde je hodnota této položky nejvyšší.

57

4. VČková kategorie 41-50 let Tab. 3.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

5,44

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

2,77

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

2,23

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,54

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

4,23

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,69

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,38

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

2,69

8b

tabákem

2,23

8c

léky

1,23

8d

psychotropními látkami

1,08

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

3,15

9b

na pracovišti

2,08

9c

v sexuální oblasti

1,85

9d

pĜi studiu

4,38

Nejvyšší hodnota této tabulky ve srovnání s pĜedchozí kategorií opČt vzrostla a ukazuje na pocit únavy nebo poklesu výkonnosti. VýraznČji je také pociĢována nižší sebedĤvČra pĜi studiu a projevují se i poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy). Nejnižší hodnota je stejnČ jako v pĜedchozích tabulkách u dotazu na Ĝešení uvedených problémĤ psychotropními látkami. Mírný nárĤst je patrný u otázky na Ĝešení problémĤ léky, ale i pĜesto se Ĝadí mezi hodnoty nejnižší.

58

Tab. 3.B Základní útvar Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

4,00

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

3,25

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

2,75

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,75

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

3,75

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

2,25

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

3,25

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

2,25

8b

tabákem

1,00

8c

léky

1,50

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,00

9b

na pracovišti

2,00

9c

v sexuální oblasti

1,75

9d

pĜi studiu

1,75

Zde je znatelný celkový pokles hodnot oproti pĜedchozí vČkové kategorii stejné skupiny, kdy nejvyšší hodnota dosáhla známky 4 a opČt ukazuje na pocit únavy nebo poklesu výkonnosti. Jediný výrazný nárĤst výsledné hodnoty je u dotazu na poruchy zažívání. Nejnižší hodnota je u stejné otázky jako v pĜedchozích pĜípadech u lékĤ a psychotropních látek a také pĜekvapivČ u dotazu na Ĝešení uvedených problémĤ tabákem. V této vČkové kategorii jsou na rozdíl od pĜedchozích kategorií výsledné hodnoty vyšší u skupiny A (zásahová jednotka), je zde znatelný plynulý nárĤst hodnot ve spojitosti se vzrĤstajícím vČkem. Skupina B (základní útvar) mČla celkovČ podobné hodnoty ve všech kategoriích. DĤvodem mĤže být to, že pĜíslušníci zásahové jednotky jsou více než policisté ze základního útvaru pĜipravováni na zátČž spojenou s jejich povoláním a pomČrnČ dobĜe ji zvládají. Vliv vzrĤstajícího vČku je však patrný.

59

4. VČková kategorie 51-60 let Tab. 4.B Základní útvar Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

5,60

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

4,00

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

4,60

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,40

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

4,60

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

2,20

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

5,00

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

1,60

8b

tabákem

2,00

8c

léky

2,20

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

3,40

9b

na pracovišti

4,40

9c

v sexuální oblasti

3,60

9d

pĜi studiu

4,00

V této vČkové kategorii je uvedená pouze skupina B (základní útvar). DĤvodem je skuteþnost, že pĜíslušníci starší 50 let již nejsou schopni vyhovČt fyzickým požadavkĤm nutným pro práci u zásahové jednotky, nebo v souþasné dobČ na zásahové jednotce neslouží. Není tedy možné srovnání mezi skupinami v této kategorii, ale na vzrĤstajících hodnotách je znatelný vliv vČku na výskyt pĜíznakĤ pĜedesílajících syndrom vyhoĜení.

60

Vyhodnocení dotazníku þásti C podle délky služby I. Délka služby 1-9 let Tab. I.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

2,00

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

1,60

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

1,13

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

2,13

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

2,00

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,00

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,07

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

1,53

8b

tabákem

1,27

8c

léky

1,00

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,07

9b

na pracovišti

1,40

9c

v sexuální oblasti

1,13

9d

pĜi studiu

1,80

PĜíslušníci zásahové jednotky v této kategorii nejvíce pociĢují problém s usínáním, hloubkou spánku nebo ranní únavu. Dále nejsou schopni snížit napČtí a trpí pocitem nižší sebedĤvČry v mezilidských vztazích. Hodnoty zmínČných problémĤ však nejsou nijak vysoké. Naopak vĤbec žádný problém nemají s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním a neĜeší výše uvedené jevy léky ani psychotropními látkami.

61

Tab. I.B Základní útvar Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

3,78

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

2,94

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

2,94

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,50

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

2,17

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,94

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,67

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

2,06

8b

tabákem

2,61

8c

léky

1,11

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

1,67

9b

na pracovišti

2,06

9c

v sexuální oblasti

1,44

9d

pĜi studiu

1,67

Policisté základního útvaru ve službČ do devíti let odpovČdČli na dotaz únavy, nebo poklesu výkonnosti vyššími známkami oproti kolegĤm z druhé skupiny, takže výsledná hodnota se témČĜ blíží k þíslu þtyĜi. Také vnímají jako problém usínání, pĜípadnČ hloubku spánku nebo ranní únavu. OpČt to však žádný z dotazovaných neĜeší psychotropními látkami, ale léky, o nČco více tabákem a alkoholem. Po srovnání obou skupin této kategorie je patrný rozdíl mezi výslednými hodnotami, kdy u základního útvaru jsou tyto hodnoty opČt celkovČ vyšší. ZĜetelnČ se liší pĜedevším u dotazĤ na pocit únavy, sníženého sebevČdomí, výpadky pamČti a problém s usínáním. Položky s nejnižšími hodnotami jsou u obou skupin shodné a to opČt v otázkách Ĝešení problému léky a psychotropními látkami.

62

II. Délka služby 10-19 let Tab. II.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

4,29

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

1,96

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

2,21

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,47

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

3,38

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,42

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,17

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

2,46

8b

tabákem

2,33

8c

léky

1,80

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,67

9b

na pracovišti

1,79

9c

v sexuální oblasti

1,50

9d

pĜi studiu

3,63

U této skupiny se již výraznČji projevuje únava a pokles výkonnosti, pocitu nižší sebedĤvČry pĜi studiu, narĤstají také problémy s usínáním a objevují se více poruchy zažívání. Pokud však tyto jevy dotazovaní z této skupiny Ĝeší, preferují spíše alkohol a tabák, nikoliv však psychotropní látky.

63

Tab. II.B Základní útvar Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

4,31

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

4,12

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

3,62

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,75

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

3,31

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

2,06

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

3,31

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: alkoholem

1,19

8b

tabákem

2,31

8c

léky

1,13

8d

psychotropními látkami

1,06

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,56

9b

na pracovišti

2,50

9c

v sexuální oblasti

1,63

9d

pĜi studiu

3,06

Nejvyšší hodnota v této skupinČ je opČt u pocitu únavy nebo poklesu výkonnosti. Lze Ĝíci, že je to normální jev, pĜicházející s vČkem i delší dobou služby. VzrĤstají však i hodnoty u dotazĤ na výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí, výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ, na problém s usínáním, hloubkou spánku nebo ranní únavou a na poruchy zažívání.

64

III. Délka služby 20 let a více Tab. III.A Zásahová jednotka Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

5,50

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

2,88

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

2,38

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,25

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

3,13

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,50

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,25

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: Alkoholem

2,36

8b

Tabákem

2,38

8c

Léky

1,38

8d

psychotropními látkami

1,13

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,75

9b

na pracovišti

2,13

9c

v sexuální oblasti

1,50

9d

pĜi studiu

3,86

Zde opČt vidíme nárĤst hodnoty u pocitu únavy nebo poklesu výkonnosti. Policista se po takové dobČ služby cítí unaven, ale k práci již pĜistupuje s urþitým nadhledem a zkušenostmi, které mohou mít pozitivní, ale i negativní dopad na jeho subjektivní hodnocení sebe sama. To mĤže být pĜíþinnou toho, že nČkteré hodnoty v této tabulce vykazují jen nepatrný vzestup, nebo dokonce mírný pokles oproti kategorii policistĤ sloužících jedenáct až dvacet let.

65

Tab. III.B Základní útvar Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

4,57

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

4,43

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

3,71

4

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní únavy

3,57

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

3,43

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

2,43

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

4,43

8a

Ĝešení výše uvedených problémĤ: Alkoholem

2,14

8b

Tabákem

1,43

8c

Léky

2,00

8d

psychotropními látkami

1,00

9a

pocit nižší sebedĤvČry: v mezilidských vztazích

2,71

9b

na pracovišti

3,71

9c

v sexuální oblasti

2,86

9d

pĜi studiu

3,14

U této skupiny je nejvyšší výsledná hodnota o celý bod nižší než v pĜedchozí skupinČ, ale taktéž vypovídá o fyzické únavČ. Na rozdíl od skupiny A jsou však zde podobné hodnoty i u dalších jevĤ, jako je výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí, výpadky pamČti, problém se spánkem a poruchy zažívání. Nejnižší hodnota je opČt u dotazu na Ĝešení problémĤ psychotropními látkami. Mírný nárĤst je znatelný u dotazu na léky. V této kategorii se potvrdila domnČnka, že doba služby má vliv na jednotlivé pĜíznaky oznamující možný výskyt syndromu vyhoĜení. ÚmČrnČ s délkou služby vzrĤstá u obou skupin hodnota vypovídající o þastČjším pocitu únavy nebo poklesu výkonnosti. Ostatní hodnoty jsou však rozdílné, jak ukazuje i celkový prĤmČr a jeho srovnání.

66

Celkové porovnání skupiny A a B Tab. A (zásahová jednotka) + B (základní útvar) Výsledná Otázka PĜíznaky

hodnota Sk. A

Sk. B

3,80

4,09

2,02

3,66

1,85

3,34

únavy

2,89

3,73

5

poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)

3,00

2,83

6

problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním

1,28

2,10

7

pocit neschopnosti snížit napČtí (nervozitu, podráždČní)

2,17

3,22

alkoholem

2,15

1,73

8b

tabákem

2,00

2,29

8c

léky

1,06

1,27

8d

psychotropními látkami

1,02

1,02

v mezilidských vztazích

2,49

2,20

9b

na pracovišti

1,72

2,51

9c

v sexuální oblasti

1,38

1,76

9d

pĜi studiu

3,09

2,46

1

pocit únavy nebo poklesu výkonnosti

2

výskyt znakĤ sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí

3

výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ

4

8a

9a

problém s usínáním, hloubkou spánku nebo pocit ranní

Ĝešení výše uvedených problémĤ:

pocit nižší sebedĤvČry:

Hodnoty v jednotlivých tabulkách i celkový prĤmČr jasnČ ukazují, že výskyt jevĤ pĜedesílajících pĜítomnost syndromu vyhoĜení je z vČtší þásti vyšší u policistĤ základního útvaru než u policistĤ zásahové jednotky. DĤvodem je pravdČpodobnČ již zmínČná skuteþnost, že pĜijetí k zásahové jednotce je podmínČno splnČním nároþných kritérií zamČĜených na psychickou i fyzickou stránku jedince. Pozitivní vliv mají bezesporu také pravidelná sezení s psychologem, která mají za úkol nejen pĜipravovat

67

pĜíslušníky na zátČž (preventivní psychosociální pomoc), ale také pomoci hodnotit již prožité situace (posttraumatická intervenþní péþe). PĜestože jsou policisté zásahové jednotky vystaveni velmi vysokým nárokĤm jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické a zejména extrémním stresovým situacím, nemusí nutnČ dojít k psychickému vyhoĜení. Další poznatek, který vyplývá z analýzy dotazníkĤ je ten, že u obou skupin má velký vliv na výskyt pĜíznakĤ vČk a délka služby u policie. Mladý policista krátce po nástupu mĤže v práci nalézat uspokojení, nepociĢuje únavu ani jiné potíže. Ale neþekaný zvrat jej mĤže vyvést z míry a pĜivodit mu nČkteré z pĜíznakĤ. Naopak starší a zkušený pĜíslušník je již zvyklý Ĝešit i neþekané situace a i pĜes narĤstající únavu a pokles výkonnosti se s danými problémy dokáže pĜimČĜenČ vyrovnat. Z pĜedložených údajĤ lze usuzovat, že urþité pĜíznaky syndromu vyhoĜení se objevují u policistĤ z obou dotazovaných skupin – zásahové jednotky i základního útvaru. Ale i pĜes nároþnost tohoto povolání nejsou uvedené hodnoty alarmující: nejvyšší výsledná hodnota je 5,60 (dotaz na únavu a pokles výkonnosti u vČkové kategorie 51-60 u policistĤ základního útvaru), což pĜedstavuje zhruba stĜed hodnotící škály. Hlavní dĤvody tohoto zjištČní jsem popsal výše (nároþná kritéria pro pĜijetí a pĜíprava na zátČžové situace), dalšími jsou pracovní podmínky a pracovní prostĜedí, kdy preventivní opatĜení spoþívají pĜedevším v kvalitní organizaci práce. U zásahové jednotky tomu tak je. Systém práce je velmi dobĜe zorganizován pĜesnČ stanoveným týdenním a mČsíþním plánem þinnosti, který se kromČ mimoĜádných akcí pĜesnČ plní. Každý pĜíslušník se tak mĤže na danou þinnost pĜedem pĜipravit. Pokud však selže prevence ze strany jedince i ze strany organizace, mĤže další preventivní opatĜení a pĜípadnČ i pomoc pĜi zvládání syndromu vyhoĜení nabídnout sociální pedagog. V následující kapitole se pokusím popsat možnosti, které v tomto smČru sociální pedagogika nabízí.

68

5. Pomoc sociální pedagogiky pĜi prevenci a zvládání syndromu vyhoĜení J. KĜivohlavý uvádí: „ýlovČk se rodí jako jednotlivec (individuum), avšak prakticky vždy jako þlen malé skupiny, komunity, rodiny“.38 PostupnČ pĜicházejí i další sociální skupiny – parta kamarádĤ, školní tĜída, pracovní kolektiv apod. Náš život je ovlivĖován a také dotváĜen dČním ve skupinách a i my dotváĜíme život skupiny. Pro správný chod skupin a celé spoleþnosti jsou stanovena urþitá pravidla, psaná i nepsaná. Život však pĜináší Ĝadu neoþekávaných událostí a my si s nimi ne vždy víme rady. Pokud se nám podaĜí problém vyĜešit, nároþnou životní situaci zvládnout, posílí nás to a zapamatujeme si díky tomu urþité techniky nápomocné k Ĝešení podobných situací. Jak ale víme, mĤže pĜijít situace krizová, na kterou naše síly nestaþí a nauþené techniky neplatí, poté pĜichází na Ĝadu sociální pedagogika, která bČh života jedince i spoleþnosti nejen zkoumá, ale také se jej snaží ovlivnit výchovou. Souþasná sociální pedagogika zahrnuje dvČ dimenze - sociální a pedagogickou: ¾ Sociální dimenze je dána spoleþenskými podmínkami v konkrétní spoleþnosti. Spoleþnost (stát) produkuje urþité podmínky, které þasto komplikují optimální socializaci jedince (pĜíp. sociálních skupin), takže nastávají urþité rozpory. Sociální pedagogika se proto snaží hledat Ĝešení pro optimální rozvoj osobnosti. Zabývá se tak mČnícím se prostĜedím, kde výchovný proces probíhá. ¾ Pedagogická dimenze spoþívá v tom, jak prosazovat a uplatĖovat spoleþenské požadavky a minimalizovat vznikající rozpory.

Sociální pedagogika má nČkolik aktuálních úkolĤ. B. Kraus uvádí tyto aktuální úkoly: ¾ popisovat a analyzovat prostĜedí, které þlovČka obklopuje, zachycovat jeho promČnlivost a vlivy na þlovČka, ¾ zkoumat, jak poskytovat pomoc v adaptaci na stále nároþnČjší životní podmínky pĜedevším tČm, kteĜí se projevují rizikovým chováním,

38

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s.89

69

¾ reflektovat globální problémy spoleþnosti (generaþní, etnické, multikulturní, ekologické atd.), ¾ pĜispívat k utváĜení zdravého životního stylu (dĤrazem na zájmovou orientaci, nabídkou hodnotného využívání volného þasu, programĤ zamČĜených na prevenci, rozvoj správné komunikace a orientace v mezilidských vztazích, na zvládání nároþných životních situací a podporu sociální kreativity, ¾ rozpracovat formy a specifické metody sociálnČ výchovné þinnosti, ¾ vyvíjet maximální snahu o uplatnČní poznatkĤ v praxi39

5.1. Výchova ke zdravému životnímu stylu Jak bylo výše uvedeno, jedním z úkolĤ, které si dává sociální pedagogika, je pĜispívat k utváĜení zdravého životního stylu. Znamená to, že pokud se budeme Ĝídit urþitými doporuþeními, mĤžeme posílit tČlesnou, duševní i duchovní stránku naší osobnosti. To pak mĤže ve velké míĜe napomoci ke zvládání Ĝešení nároþných i krizových životních situací, tím i pĜedcházet stresu, zvláštČ pak tomu dlouhodobému, který mĤže vést až k syndromu vyhoĜení. PĜi naplĖování zdravého životního stylu se musíme zamČĜit na tyto základní okruhy: ¾ Životní rytmus – snažit se o rovnováhu mezi prací a odpoþinkem, fyzickou a psychickou zátČží. ¾ Pohybový režim – dodržovat pravidelný pohyb (napĜ. sport), pĜimČĜená fyzická námaha. ¾ Duševní aktivita – rozvíjet kulturní zájmy, dále se vzdČlávat, odreagovávat se od každodenního napČtí, najít si þas na své záliby, nevytČsĖovat je z života. ¾ Životospráva a racionální výživa – vhodný stravovací režim, pĜizpĤsobit stravu náplni a nároþnosti zamČstnání. ¾ Zvládání nároþných životních situací – „postavit se k problému þelem, neutíkat pĜed ním“ a tím se zdokonalovat ve schopnosti Ĝešit konflikty, zvládat stresové situace, pĜekonávat frustrace.

39

KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. s. 49-50

70

PČstovat zdravý životní styl znamená rozvíjet tČlesné, psychické a duchovní kultury osobnosti. ¾ TČlesná kultura osobnosti zahrnuje rozvoj dovedností a návykĤ osobní hygieny, životosprávy, stravovacích zvyklostí, ovládání touhy po škodlivých požitcích jako jsou drogy, cigarety, alkohol, a samozĜejmČ pĜimČĜený aktivní pohyb. ¾ Psychická kultura osobnosti je složitým komplexem kvalit, které se konkretizují do žádoucích rysĤ, do socializovaných potĜeb a hodnotových orientací. Klade se dĤraz pĜedevším na odpovČdnost, sebeovládání, uvážlivost, reflexi a sebereflexi apod. ¾ Duchovní kultura osobnosti bývá nČkdy redukována pouze na estetické, literární a vČdecké zájmy a realizaþní dovednosti. Zahrnuje však v sobČ pĜedevším mravní vyspČlost osobnosti, citlivost svČdomí a smysl pro duchovní dimenzi bytí.40

5.2. Sociální síĢ a sociální opora J. KĜivohlavý uvádí: „ýlovČk se rodí do spoleþenské skupiny, vyrĤstá v sociální skupinČ mezi kamarády, spolužáky, pĜáteli a pozdČji mezi spolupracovníky atp.. Toto spoleþenství druhých lidí, kteĜí jsou urþitým zpĤsobem spolu spjatí vytváĜí tzv. sociální síĢ“. Termín „síĢ“ je z jiné oblasti - záchranná síĢ napĜ. v cirkuse. Význam pĜenesený na sociální síĢ naznaþuje vlastní funkci skupiny rodiny, pĜátel þi kolegĤ, o kterou v prevenci a terapii stresu a syndromu vyhoĜení jde. Tato sociální síĢ slouží jako významná pomoc jak v boji se stresem, tak pĜi zábranČ emocionálního vyhoĜení. Sociální síĢ však nemá pouze jednu stránku – možnosti pomoci v nouzi. Je tĜeba vidČt nejen to, co mĤže jedinec od skupiny dostat, ale také to, co mĤže do skupiny pĜinášet, þím do jejího života pĜispívat. Tato spoleþenská aktivita jednotlivcĤ ve skupinČ vytváĜí dobré vzájemné vztahy, podporuje sociální komunikaci a interakci. Dobrá sociální síĢ má pro þlovČka po celý jeho život ochranný a záchranný charakter. Poskytuje mu

40

KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. s. 170-171

71

sociální oporu, tzn. vČdomí, že se daný jedinec ve skupinČ lidí mĤže na druhé spolehnout a ve chvílích potĜeby oþekávat podporu a asistenci. A. Pines a E. Aronson k tomu uvádí: „Ukazuje se, že þím lepší vztahy daný þlovČk k druhým lidem má, tím má i relativnČ nižší úroveĖ psychického vyhoĜení. Lidé, kteĜí pĜipisují druhým lidem pomČrnČ vyšší hodnotu nežli vČcem, si více váží sociální opory a vytváĜejí kolem sebe podpĤrnou sociální síĢ pĜátelských vztahĤ. ýím více se urþitému þlovČku dostává sociální opory, tím ménČ pĜíznakĤ je u nČho možno zjistit“.41 V prĤbČhu života se složení sociální sítČ mČní. V urþitém životním období mĤže být daný þlovČk þlenem nejen jediné sociální sítČ, ale zároveĖ i nČkolika rĤzných, na sobČ nezávislých sociálních skupin, které mu mohou v pĜípadČ potĜeby (nezávisle i v souhĜe) poskytovat sociální oporu. Výše uvedená autorská dvojice Ayala Pines a Elliot Aronson podrobnČji rozþlenili funkce sociální opory: 1. Naslouchání – každý þlovČk potĜebuje nČkoho, komu mĤže sdČlit svoje radosti a trápení. Ale pozornČ sledovat to, co druhý Ĝíká, snažit se mu porozumČt a pochopit ho, není snadné. Nejde jen o vyslechnutí informací, ale spíše o spoleþný prožitek. 2. PotĜeba sociálního zrcadla – v životČ vykonáváme mnoho þinností, postoj k nim bývá velmi subjektivní. PotĜebujeme tedy nČkoho, kdo je zhodnotí objektivnČ, poskytne nám zpČtnou vazbu. Lidé, kteĜí nás mají rádi, dovedou vyjádĜit svoji kritiku pravdivČ a tvoĜivČ. 3. Uznání – þasto se o nČco snažíme, máme velké ideály, ale vidíme za sebou jen malé þiny. Je tĜeba nČkoho, kdo nám ukáže hodnotu toho, co jsme již vykonali a þeho jsme dosáhli. 4. Povzbuzování – k rĤstu a zdokonalování potĜebujeme podnČty, neustálé povzbuzování, nČkoho, kdo by nám byl v tomto smČru vzorem. 5. SoucítČní – empatie – v životČ prožíváme radost i žal. PotĜebujeme þlovČka, se kterým se o tyto pocity mĤžeme rozdČlit, který s námi bude emocionálnČ sdílet dobré i zlé. Emocionální podporu potĜebujeme od narození do smrti. 6. Emocionální vzpruha – každého obþas napadnou ošklivé myšlenky. Je tĜeba nČkoho, kdo nás upozorní na svČtlé body tam, kde my sami vidíme jen þernČ.

41

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 90

72

7. ProvČĜování stavu svČta – i pĜi hledání informací, které nutnČ potĜebujeme a které získáváme od druhých lidí pĜi provČĜování, testování stavu svČta, nám druzí lidé jsou oporou a pomocí. 8. DČlba práce – mnohé mĤžeme udČlat sami, jsou však vČci na které sami nestaþíme. Najdeme-li þlovČka, který je ochoten nám pomoci, je nám to velkou oporou. 9. Spolupráce – ten, jemuž mĤžeme cele dĤvČĜovat, na nČhož se mĤžeme zcela spolehnout, s nímž si rozumíme beze slov, ten je nám skuteþnou sociální oporou. 10. PĜejný prosociální postoj a nezištná pomoc – máme-li v životČ kolem sebe þlovČka, který se k nám nestaví lhostejnČ a neteþnČ, ale je k nám pĜívČtivČ naklonČn, život je hned radostnČjší a nadČjnČjší.42 StruþnČ jsem popsal 10 rĤzných funkcí sociální opory, tj. jedné z nejdĤležitČjších okolností, která mĤže þlovČka chránit pĜed upadnutím do emocionálního vyhoĜení, pĜípadnČ vyvést z toho stavu, když se do nČj již dostal. Domnívám se, že je velmi užiteþné vČdČt, co pro mČ druzí lidé (rodina, pĜátelé i kolegové) mohou udČlat, co od nich v nouzi mohu oþekávat, protože tak si uvČdomím, jakou pomoc mohu a v pĜípadČ potĜeby chci nabídnout já jim.

5.3. Jak pĜedcházet syndromu vyhoĜení V pĜedchozích kapitolách jsme se velmi rozsáhle seznámily s problematikou syndromu vyhoĜení. Zabýval jsem se tím, co je to syndrom vyhoĜení, co vede k psychickému vyhoĜení, jakými pĜíznaky se projevuje a jakými fázemi þlovČk postižený touto „nemocí“ prochází. Syndrom vyhoĜení je dĤsledkem celkového komplexního vyþerpání organismu. Pouhé omezení aktivity, sice velmi napomĤže, ale zcela nemoc neodstraní. Velmi dĤležitá je prevence a dodržování urþitých „pravidel“, jež napomohou pĜedcházet syndromu vyhoĜení. Jakmile se zaþínají objevovat první pĜíznaky syndromu vyhoĜení, bylo by dobré, kdyby se þlovČk zamyslel nad vlastním životním stylem. Zamyslel se nad tím co je pro nČj dĤležité, a zda životnímu stresu nejde nČjak pĜedcházet. Zda by nemČl zvolit 42

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 93-98

73

klidnČjší a vyrovnanČjší životní cestu. DĤležitou roli také hraje dobrá organizace pracovního i osobního života a dostatek tzv. „ relaxaþního a regeneraþního þasu“, ve kterém je zaĜazen: sport, kultura i osobní záliby a zájmy. Ale také další dĤležité faktory, dostatek kvalitního spánku, drobné životní zmČny vedoucí k lepší kvalitČ života (pĜechod

na

lépe

vyhovující

pracovištČ,

zlepšení

komunikace

v pracovním

i partnerském životČ aj.) Pokusím se nastínit možnost prevence syndromu vyhoĜení. Tato oblast by se dala rozdČlit do dvou kategorií : A, Interní individuální prevence syndromu vyhoĜení B, Externí vlivy prevence syndromu vyhoĜení.

A, Interní individuální prevence syndromu vyhoĜení ¾ Smysluplnost žití Kvalitní a smysluplný život bych zaĜadil na jeden z nejvyšších bodĤ žebĜíþku v prevenci syndromu vyhoĜení. Uspokojivé þi neuspokojivé existenþní žití patĜí mezi hlavní faktory pĜi vzniku syndromu burn-out. Je také dĤležitým jevem pĜi jeho zvládání. Smysluplnost života se nevztahuje jen k bytí samotnému, ale i k dalším smyslĤm (smysluplnost práce aj.). V otázce smysluplnosti života Ĝešíme i problém hodnot, tj. co pro nás má þi nemá hodnotu, a zda vČci, které dČláme mají cenu a jakou. DĤležité je také stanovení si priorit a dĤležitostí vČcí, které konáme ve svém životČ. ¾ Stresory a salutory J. KĜivohlavý uvádí: „Z toho co bylo uvedeno o vzniku a rozvoji syndromu burnoutu, je zĜejmé, že na poþátku i pĜi dalším postupu fenoménu burnoutu hraje v životČ þlovČka výraznou roli nepomČr stresorĤ (faktorĤ zatČžující, stresujícího þlovČka) a možností tČžkou situaci Ĝešit. (tzv.salutorĤ). Dojde-li k tomu, že zátČž (soubor stresorĤ) podstatnČ pĜevažuje možnost salutorĤ (schopností, dovedností, sil a možností danou situaci Ĝešit), dochází ke stresu. Stres pak mĤže pĜejít v distres (neĜešitelnou,nadlimitnČ tČžkou stresovou situaci).

74

Otázkou je, co je za takové situace možno dČlat? OdpovČć na tuto otázku, ukazuje na dvČ možnosti: 1) ubrat na stranČ stresorĤ, nebo naopak 2) pĜidat na stranČ salutorĤ“43 ¾ Osobnostní charakteristiky Jelikož existují znaþné rozdíly mezi lidmi, z toho vyplívá, že každý má jiné pĜedpoklady pro vyrovnávání se se stresem. Posilování osobnostních charakteristik nemalou mírou mĤže být nápomocné tam, kde se þlovČk blíží do stavu syndromu vyhoĜení. Život vČtšinou pĜináší Ĝadu obtíží. NČkdo upadá do stavu bezmocnosti již brzy. Jiní se s nástrahami a pĜekážkami vyrovnávají mnohem snadnČji.

B, Externí vlivy prevence vyhoĜení ¾ Sociální opora Touto sociální oporou jsem se už zabýval podrobnČji v þásti jak mĤže sociální pedagogika pomoci pĜi pĜedcházení syndromu vyhoĜení. ¾ Dobré vztahy mezi lidmi PĜíznak syndromu vyhoĜení vede k nespokojenosti. Nespokojenost pracovního i domácího prostĜedí mĤže vést k celkovému narušení dobrých vztahĤ mezi lidmi. Je proto dĤležité udržovat vztahy k lidem na dobré úrovni. J. KĜivohlavý uvádí co charakterizuje dobré vztahy mezi lidmi: "Na dobré vztahy mezi lidmi je možné se dívat „brýlemi spolupráce“ a všímat si pĜitom þtyĜ rĤzných vČcí: a) Jak já vidím tebe a ty mne. b) MĤj vztah k tobČ a tvĤj vztah ke mnČ. c) Naši vzájemnou komunikaci – jak spolu mluvíme. d) Jak se díváme na situaci, v níž se nacházíme.“44

43 44

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení, Grada, 1998, s.77-78 KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztrácet nadšení, Grada 1998, s. 101

75

¾ Kladné hodnocení druhých lidí V bČžném životČ se setkáváme s pojmem „devalvace“. Ve finanþní oblasti toto slovo znamená snižování hodnoty penČz. S devalvací se však setkáváme i v jiné oblasti, a to tam, kde se jedná o vzájemné vztahy mezi lidmi. V tČchto pĜípadech „devalvace“ znamená: snižování úcty a respektu k druhým lidem, znevažování druhých osob, znehodnocování jejich þinností, ponižování, pomlouvání, urážkám a hanobení atd. Kdežto „evalvace“ znaþí pravý opak devalvace. Tímto termínem mĤžeme oznaþit vyjadĜování úcty, vážnosti a respektu. Kladný postoj a kladné hodnocení k lidem a k jejich práci. Po projevu devalvace se þlovČk cítí velmi špatnČ, naopak projevy evalvace jsou velmi pĜíznivé. Jedinec má radost, cítí se poctČn a obohacen, a má dĤvod k lepším výkonĤm. Proto jsou projevy evalvace velmi dĤležité v prevenci proti syndromu vyhoĜení. ¾ Pracovní podmínky PĜi projevech syndromu vyhoĜení má nemalý podíl i pracovní prostĜedí a pracovní podmínky, v nichž se þlovČk pohybuje. V pĜedcházení syndromu vyhoĜení je jistČ velmi dĤležitá organizace práce. Na každém pracovišti, z dĤvodu pĜedcházení stresu a následnČ burn-outu, je velmi dĤležité si ujasnit nČkolik pravidel. 1. co se od zamČstnance oþekává 2. jasnost pracovních úkolĤ 3. zpČtná vazba po splnČní úkolĤ 4. pružnost, pĜizpĤsobivost 5. pochvala, uznání.. aj.

Rady pro prevenci a zvládání L. Novosad ve své knize uvádí: „Prvním krokem k prevenci je naslouchání signálĤm z vnČjšího prostĜedí (kolegové, klienti, rodina) i to, že si uvČdomím, že to mohu být i já, kdo je syndromem vyhoĜení ohrožen, i trvalá sebereflexe a sebekontrola, kontrola toho co dČlám“.45

45

NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, s. 95

76

Na závČr této podkapitoly bych chtČl pĜedložit pár rad jak se vyhnout syndromu vyhoĜení. 1. Neklást si na sebe pĜíliš vysoké nároky. Pokud si na sebe klademe pĜíliš vysoké nároky, jsme vystaveni nebezpeþí stresu. MČli bychom pĜijmout fakt, že jsme lidé omylní a dČláme chyby. 2. Pozor na syndrom „pomocníka“ NadmČrné soucítČní s druhými je také velmi nebezpeþné. Musí být stanovené hranice míry únosnosti v soucítČní a dodržovat zdravý emocionální odstup. 3. ěíkat „Ne“ není chyba. Pozor na nadmČrné pĜetČžování se a nakládání si pĜíliš. VČdČt, kdy používat slovo „ne“ a pĜedevším myslet na sebe, 4. Stanovit si priority DĤležité je stanovit si priority a prvoĜadosti úkolĤ. Rozmýšlet o podstatných vČcech a nezatČžovat se zbyteþnostmi. 5. Dobrá rozmyšlenost plánĤ. Efektivní plánování ušetĜí nejen spoustu þasu, ale i pĜedchází zbyteþným stresĤm. 6. UmČní relaxace V práci si dČlat pĜestávky a odpoþívat. Vaše energie je omezená a musí se s ní umČt dobĜe hospodaĜit. 7. Neskrývat své pocity Pokud má jedinec nČjaký problém, mČl by to umČt dát najevo. SamozĜejmČ citlivČ, aby nezasáhl city druhých.

77

8. Emocionální podpora Hledat ve svém okolí pomoc druhých, nenechávat si veškerou bolest pro sebe, snažit se o komunikaci s lidmi, jež mohou pomoci (nebo alespoĖ vyslechnou problémy, které trápí). 9. VČcná podpora Všechnu tíhu je obtížné nést sám, musíme hledat pomoc v okolí. KolegynČ, pĜíbuzní, rodina, partner. Nebojte se požádat o radu, nebo o návrh na Ĝešení problému. 10. Pozor na negativní myšlení. UtápČní se v sebelítosti nenese nic dobrého. PĜíjemnČjší je na sobČ hledat pozitivní vČci a radovat se z krásných maliþkostí, jenž život nese. 11. Vyvarovat se komunikaþním problémĤm Dávat si pozor na ukvapené závČry, nesrozumitelné požadavky, plané sliby a nikdy nepoužívat výhružky. 12. V kritických situacích, zachovat klid Kritickým situacím je nejlépe pĜedcházet. Když už se þlovČk do nich dostane, je dobré zachovat rozvahu a chladnou hlavu. Rozmýšlet své jednání a snažit se o optimální Ĝešení. 13. ZpČtná analýza konfliktu ýlovČk by mČl umČt zpČtnČ analyzovat krizovou situaci, brát si z ní ponauþení a rozborem si uvČdomit správnost þi nesprávnost svého poþínání. 14. Dostateþné doplnČní energie Vyrovnat se s tím, že þlovČk je postradatelný. Velká pracovní zátČž musí být vyvážena s dostateþnou potĜebou odpoþinku. VČnovat dostateþnou pozornost þinnostem a vztahĤm, které tzv. „ dobijí baterie“. Používat relaxaþních technik.

78

15. OtevĜenost novým podnČtĤm Nebýt uzavĜený novým podnČtĤm, zkušenostem a dalším tzv. „rozšiĜování obzorĤ“. 16. Nebránit se pomoci Nebát se požádat o pomoc. 17.Zajímat se o své zdraví Neponechávat nic náhodČ, aktivnČ se zajímat o svĤj zdravotní stav a v pĜípadČ obtíží vyhledat odborného lékaĜe. RadČji vþasná návštČva, než dlouhodobČjší léþba.

Nyní bych rád uvedl nČkolik podnČtĤ, které mohou být pomocí v boji proti stresu a vyhoĜení: Relaxace Existuje velké množství rĤzných zpĤsobĤ relaxace. Spoleþným cílem všech je dosáhnout opaþného efektu než je napČtí, tzn. uvolnČní. A o toto uvolnČní napČtí pĜi prevenci psychického vyhoĜení jde. Mohou nám k tomu pomoci rĤzné kurzy þi výcviky relaxace. Zájem o vlastní zdraví Je dĤležité stĜídat práci s odpoþinkem. Shromažćovat energii, abychom ji mohli vydávat ve chvílích, kdy to bude zapotĜebí. Dekomprese V situacích stresu a distresu je þlovČk jakoby stísnČný, stlaþený. Je proto tĜeba po takovém tlaku dopĜát tČlu i mysli pocit uvolnČní – dekompresi ve chvílích volna. Forma mĤže být rĤzná, podstatné je to, vČnovat se nČjaké þinnosti, pĜi které þlovČk zapomene na vše ostatní a je jí zcela zaujatý.

79

Humor Smysl pro humor podle mého názoru lidem umožĖuje vidČt vČci, problémy a situace i z jiné stránky a s nadhledem. Není to samozĜejmČ vždy možné, ale je velmi dĤležité umČt se zasmát pĜedevším i sám sobČ. J. KĜivohlavý píše: „Ukazuje se, že lidé, kteĜí nemají smysl pro humor, pĜípadnČ humor ztratili, vyhoĜí podstatnČ rychleji a úplnČji nežli ti, kteĜí smysl pro humor mají a bohatČ ho v praxi používají“.46 Pracovní porady Pracovní porada je jednou z možností osobního styku pracovního týmu. MĤže tak být pĜíležitostí k úniku z osamČní a již z toho dĤvodu být vhodným nástrojem v boji se syndromem vyhoĜení. Ale jen za urþitých podmínek. Kladným faktorem s ohledem na zábranu vzniku syndromu vyhoĜení byly takové pracovní porady, když: ¾ úþastníci mČli naprostou svobodu sdČlit své kritické pĜipomínky spolu s konkrétními plány zlepšení situace, ¾ bylo dovoleno svobodnČ se citovČ projevit, ¾ byly zakázány negativní osobní kritiky, vzájemné ponižování, posmČšky a ironie, ¾ porada mohla skuteþnČ nČco udČlat, ne jen slibovat, ¾ byla v rámci porady dána možnost nejen projednat úkoly, které tížily vedení, ale i to, co stresovalo úþastníky, ¾ úþastníci porady mČli možnost Ĝíci a pĜesnČji urþit podmínky, které vedou ke zrodu nadmČrné zátČže a naznaþit, co by se mČlo dČlat, aby k tČmto negativním jevĤm nedocházelo.47

46 47

KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 113 KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998, s. 115-116

80

5.4. Obecné zásady zdolávání stresových situací pro policisty PĜi zvládání stresových situací a pĜedcházení syndromu vyhoĜení mohou pomoci také tyto zásady: kvalitní pĜíprava na profesi vþetnČ výcviku v potĜebných dovednostech, jasná definice poslání organizace a metod práce, jasná definice profesionální role a náplnČ práce, systém zácviku nových pracovníkĤ, program osobního rozvoje a podpora dalšího vzdČlávání, prĤbČžná supervize, kombinace rĤzných þinností atd. L. ýírtková uvádí tato konkrétní doporuþení: ¾ relaxaþní cviþení a sebeovládání, ¾ nácvik koncentrace na policejní úkol, ¾ zvládnutí strachu a pocitu nejistoty v nepĜehlédnutelných situacích, ¾ mentální pĜípravu (co všechno mĤže nastat a jak se v rĤzných variantách dČje správnČ zachovat), ¾ pozitivní sebeinstrukce (napĜ. jsem na situaci pĜipraven a zvládnu ji), ¾ Psychologickou pĜípravu na urþité typové situace (jednání s agresorem, jednání s duševnČ narušeným, jednání s obČtí þi poškozeným, vyjednávání, zákroky v rodinných krizích atd.).48

48

ýÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Praha: Support, 1996. s. 158

81

ZávČr Každý z nás má zajisté touhu splnit si urþité sny a cíle v pracovním i osobním životČ. Student, oþekávající nástup do nového zamČstnání, které si sám vybral, je plný ideálĤ o svém povolání, mladý pár vstupuje do manželství s krásnými pĜedstavami o budoucím životČ. Realita se však mnohdy výraznČ liší od pĤvodních plánĤ. Nováþek v zamČstnání kupĜíkladu nedosahuje takových výsledkĤ, které by rád vidČl, manželé þasto neunesou striktní rozdČlení rolí (muž živitel rodiny, žena hospodynČ, matka, milenka). BČžné životní situace se stávají stále obtížnČjšími. Z rĤzných dĤvodĤ pĜichází do života stres, který nás spolu s dalšími okolnostmi mĤže pĜivést až k totálnímu vyhoĜení. Syndrom vyhoĜení je þastý u lidí, kteĜí mají neustálý, nároþný a intenzivní kontakt s lidmi a na jejichž práci se nedostavuje kladná zpČtná vazba. Postihuje pĜedevším lékaĜe, zdravotní sestry, uþitele, policisty a další. Stále více se však také objevuje u lidí, kteĜí se doma intenzivnČ starají o blízkou osobu, v manželství a u tČžce nemocných lidí. Souþasná spoleþnost na nás klade stále vČtší nároky, stoupá celkové životní tempo a požadavky na vyšší výkonnost. To jsou dĤvody, které mohou vést ke stále vČtšímu výskytu syndromu vyhoĜení. Ve své diplomové práci jsem se zabýval syndromem vyhoĜení u konkrétní profese, a to u profese pĜíslušník zásahové jednotky. Cílem práce bylo potvrzení domnČnky, že pĜíslušníci zásahové jednotky mají tendence k syndromu vyhoĜení. Tato hypotéza se zkoumáním potvrdila. Druhá hypotéza byla, že policisté zásahových jednotek, jsou více ohroženi syndromem vyhoĜení než policisté sloužící u základního útvaru. Tato hypotéza se výzkumem nepotvrdila. Pracovníci zásahové jednotky mají nároþnČjší pracovní náplĖ než bČžní policisté (viz kap. 3.3.), ale za tímto úþelem jsou uchazeþi pĜísnČji vybíráni a pĜipravováni. Nároþné požadavky na pĜijetí k zásahové jednotce a souvislý psychologický dozor jsou tedy již prevencí pĜed syndromem vyhoĜení u tČchto pĜíslušníkĤ. TĜetí pracovní hypotézou, kterou jsem si stanovil, byl vliv délky praxe u zásahové jednotky na pĜítomnost syndromu vyhoĜení. Tato hypotéza se výzkumem potvrdila a z výsledných hodnot vyplývá, že s délkou služby u zásahové jednotky vzrĤstá i intenzita pĜíznakĤ

syndromu vyhoĜení. StejnČ tak tomu je

i u policistĤ základního útvaru. ýtvrtá hypotéza byla, že policisté zásahové jednotky hodnotí svoji práci jako nároþnČjší než policisté ostatních základních složek Policie

82

ýeské republiky.Ta se potvrdila v oblasti fyzické, v oblasti psychické jsou obČ dvČ skupiny témČĜ na srovnatelné úrovni, i když hodnoty u policistĤ základních útvarĤ byly o málo vyšší. Hlavní cíl zkoumání v rámci této práce tedy naplnČn byl. Dílþí cíle, jako poskytnout pracovníkĤm policejních zásahových jednotek ucelený pĜehled o syndromu vyhoĜení, jeho definicích v odborné literatuĜe, profesích, které jsou jím nejvíce ohroženi, bezesporu také ano. Dále o pĜíþinách, které k syndromu vedou, jeho pĜíznacích a fázích. Uvedením preventivních opatĜení (výchova ke zdravému životnímu stylu, vybudování sociální sítČ) a konkrétních rad pro prevenci a zvládání syndromu vyhoĜení, mĤže moje práce napomoci zvýšit psychickou odolnost a sociální kompetenci þlenĤ nejen zásahové jednotky Policie ýeské republiky, ale i všech pĜíslušníkĤ tohoto resortu.

83

Resumé Ve své diplomové práci se zabývám burn-outem neboli syndromem vyhoĜení ve vztahu k pĜíslušníkĤm policejních zásahových jednotek. Slovo vyhoĜení je jen obrazné, nejde o žádný požár, ale o jev, který mĤže postihnout každého z nás. V první þásti této práce popisuji krizové a životní situace, které jsou mnohdy pĜíþinou tohoto jevu a vČnuji se Ĝešení tČchto situací. Ve druhé þásti vysvČtluji, co je to vlastnČ syndrom vyhoĜení, popisuji jeho pojetí a základní definice, jak jsou uvádČny v odborné literatuĜe. Poté uvádím profese ohrožené tímto syndromem. Dále popisuji pĜíþiny syndromu vyhoĜení a jak ovlivĖuje syndrom vyhoĜení pracovní proces, rodinné a partnerské vztahy. V další þásti se zabývám pĜíznaky, pĜíþinami a fázemi

tohoto jevu a jeho odlišnostmi od jiných negativních

psychických stavĤ jako je stres, deprese, únava, odcizení a neuróza. Ve tĜetí þásti své práce se zamČĜuji na vymezení speciálních zásahových jednotek v rámci Policie ýeské republiky a to vymezením tČchto jednotek z hlediska legislativy a statutu. Posléze popisuji základní úkoly zásahových jednotek, jaké služební zákroky a proti komu provádČjí a v jakých situacích se tyto jednotky nasazují. Uvádím též kritéria pro pĜijetí policistĤ k zásahovým jednotkám, fyzické a psychické zatížení pĜíslušníkĤ tČchto jednotek. V této þásti ještČ popisuji výcvik policistĤ zaĜazených u tČchto jednotek. Fyzické, psychické zatížení v prĤbČhu zákroku a po nČm. Ve þtvrté þásti jsem hodnotil mnou provedený výzkum. Cílem tohoto výzkumu bylo potvrdit, nebo vyvrátit pracovní hypotézy. První hypotéza byla, že pĜíslušníci zásahových jednotek mají tendence k syndromu vyhoĜení. Výzkum ji potvrdil. Jako druhou pracovní hypotézu jsem si stanovil tezi, že z hlediska nároþnosti své práce jsou pĜíslušníci tČchto jednotek náchylnČjší k syndromu vyhoĜení než policisté základního útvaru. Tato hypotéza potvrzena nebyla. TĜetí pracovní hypotéza znČla, že délka služby u této jednotky má vliv na výskyt syndromu vyhoĜení, což se potvrdilo. Poslední hypotéza byla, že policisté zásahových jednotek hodnotí svou práci jako nároþnČjší než na základních útvarech, což se z vČtší þásti potvrdilo. Vypracoval jsem dotazník, který jsem pĜedložil 47 policistĤm zásahové jednotky a 41 policistĤm základního útvaru s žádostí o jeho pravdivé anonymní vyplnČní v rámci mého výzkumu. Dotazník jsem rozdČlil do tĜí þástí, první þást byla zamČĜena na demografické otázky, druhá na hodnocení nároþnosti profese dotazovaných a schopnosti relaxace a tĜetí na pĜíznaky syndromu vyhoĜení. Výzkum jsem vyhodnotil a zpracoval v empirické þásti.

84

V páté poslední þásti popisuji pomoc sociální pedagogiky pĜi prevenci a zvládání syndromu vyhoĜení a aktuální úkoly sociální pedagogiky. Na závČr uvádím nČkolik rad pro prevenci stresu a syndromu vyhoĜení pro policisty.

85

Anotace Tato diplomová práce je zamČĜena na výskyt syndromu vyhoĜení u pĜíslušníka zásahové jednotky Policie ýeské republiky a také na to, co s touto problematikou souvisí. Nejprve se zmiĖuji o nároþných a krizových životních situacích a jejich Ĝešení. Dále se zabývám definicemi syndromu vyhoĜení, profesemi, které jsou k nČmu náchylné, jeho pĜíþinami, pĜíznaky a fázemi. NáslednČ uvádím vymezení speciálních zásahových jednotek v rámci PýR z hlediska legislativy. Jejich základní úkoly, kritéria pro pĜijetí policisty k této jednotce, celkové zatížení a výcvik pĜíslušníkĤ tČchto jednotek. Teoretickou þást doplĖuji výzkumem na dané téma. Nakonec uvádím možnosti prevence a rady pro zvládání syndromu vyhoĜení.

Klíþová slova: Burn-out Policie ýR Policista Prevence Sociální pedagogika Syndrom VyhoĜení Základní útvar Zásahová jednotka ZátČž

86

Annotation This thesis is focused on the burnout of special police force members in the Czech Republic. I also focus on other problems connected with this issue. First I mention difficult and demanding life situations and their solutions. After that I describe several definitions of burnout, the vocations that are prone to it, its causes, symptoms, and stages. Then I give the definition of special police force of PýR (Czech Police) in our legislation including their basic tasks, criteria for enrolment, stress, and training of their members. The theoretical part is completed with a survey. At the end, I suggest ways of prevention, and give advice for coping with burnout successfully. Keywords: Burnout Czech Police Policeman Prevention Special pedagogy Syndrome Basic unit Special Police Force Stress

87

Seznam použité literatury 1. BARTOŠOVÁ, H.

Management, teorie a praxe policejní þinnosti, Policejní

akademie ýeské republiky, PA ýR Praha 1999, ISBN 80-7251-025-8 2. ýÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. 2. vyd. Praha: Support, 1996, 304 s. ISBN 80-902164-0-4 3. JANOVSKÝ, J. Psychologická pĜíprava pĜíslušníkĤ zásahových jednotek Policie ýeské republiky. BakaláĜská práce, Ostrava 2002 4. KALLWAS, A. Syndrom vyhoĜení v práci a v osobním životČ. 1. vyd. Praha: Portál, 2007, 144 s. ISBN 978-80-7367-299-7 5. KOPěIVA, K. Lidský vztah jako souþást profese. vyd.4-Praha: Portál, 2000,147s. ISBN80-7178-429-X 6. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 978-80-7367-383-3 7. KRAUS, B., POLÁýKOVÁ, V. et al. ýlovČk-prostĜedí-výchova. K otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2 8. KěIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha: Grada, 1998, 136 s. ISBN 80-7169-551-3 9. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. vyd. 2-Praha: Portál, 2006, 159 s. ISBN 80-7367-174-3 10. VYMċTAL,

J.

Základy

lékaĜské

psychologie.

Praha:

Psychoanalytické

nakladatelství, 1994, ISBN 80-901601-3-1 Interní materiály Policie ýR 1. NMV þ. 81/1999 o školních policejních stĜediscích PýR, NMV þ. 42/2001 o provádČní služební tČlesné a stĜelecké pĜípravy pĜíslušníkĤ PýR 2. NaĜízení ministra vnitra þ. 63 ze dne 22.12. 2003 3. Vstupování do budov – tréninkový modul 90-5, seržant William G. Spalding, Policejní oddČlení okresu Prince George´s County, 7600 Barlowe road, Landover, Maryland 20785 4. Závazný pokyn policejního prezidenta ze dne 30. prosince þ. 217

88

Internetové zdroje 1. HOSPODÁěOVÁ, I. HoĜet, ale nevyhoĜet. [online]. 2008. Dostupné na: www.abclinuxu.cz/clanky/ruzne/horet-ale-nevyhoret 2.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Deprese-(psychologie)

3.

http://www.zdenekweber.cz/terapie/syndrom-vyhoreni/

89

PĜíloha þ. 1

DOTAZNÍK ýást A VČková kategorie:

20-30,

31-40,

41-50,

51-60

Délka služby u Policie ýeské republiky (délku praxe uvećte prosím v rocích)

………………

ýást B Zakroužkujte prosím na þíselné stupnici 1 až 10 nároþnost a efektivnost podle toho, který stupeĖ odpovídá vašemu názoru. 1- nejnižší hodnota 5- stĜední hodnota

10 nejvyšší hodnota

1. Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po stránce fyzické? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

2. Jak hodnotíte svoji práci z hlediska nároþnosti po stránce psychické? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

3. Jste schopni efektivnČ relaxovat? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

ýást C Zakroužkujte prosím na þíselné stupnici 1 až10 jak þasto se daný jev u Vás vyskytuje. 1- nejménČ se vyskytující 5- stĜednČ se vyskytující 10- nejvíce se vyskytující 1. PociĢujete u sebe únavu nebo pokles výkonnosti? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

1

2. Vyskytly se u Vás nČkdy znaky sebepodceĖování a sníženého sebevČdomí (deprese, úzkosti)? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

3. Míváte výpadky pamČti a soustĜedČní se k plnČní nČjakých úkolĤ? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

4. Míváte problémy s usínáním, hloubkou spánku nebo pociĢujete ranní únavu? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

5. Vyskytly se u Vás poruchy zažívání (zácpa, prĤjmy)? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

6. Máte problém s nepravidelnou tepovou frekvencí nebo dýcháním? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

7. Máte pocit, že nejste schopen snížit své napČtí (nervozitu, podráždČní)? 1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

8. ěešil jste nČkdy shora uvedené problémy: a) Alkoholem?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

b) Tabákem?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

c) Léky?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

d) Psychotropními látkami?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

a) V mezilidských vztazích?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

b) Na pracovišti?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

c) V sexuální oblasti?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

d) PĜi studiu?

1

2

3

4 5

6

7

8

9

10

9. Máte pocit, že trpíte nižší sebedĤvČrou?

2