co jí svět MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA SPOLEČNOSTI ČLOVĚK V TÍSNI
RÝŽE Živí polovinu populace Na této plodině je závislá nejen Asie, ale také Afrika Strana 2
STŘEDA 16. 10. 2013
MORINGA Zázračný strom V Etiopii pomáhá proti hladu a podvýživě Strana 4
WWW.IDNES.CZ
Informace o světě O globálních problémech čtěte také na www.rozvojovka.cz
Nový trend? Kdyby se hmyz choval ve velkém, mohl by zasytit spoustu lidí. Umělý chov je dobrou příležitostí k obživě i pro ty nejchudší. Mohli by třeba prodávat smažené cvrčky na místních trzích. Foto: Reuters
Nejzdravější jídlo podle OSN? Brouci, červi a kobylky Pokud svět překoná kulturní návyky a začne jíst víc hmyzu, zmírní se hladomory i problémy s obezitou, tvrdí v nové zprávě FAO. Chutní jsou cvrčci, kobylky, housenky a také včely.
A
utobus zastavuje vedle malých pouličních obchůdků. Kromě vařených vajec a kukuřice nabízí prodavačka křupavé smažené pavouky. Zatímco místní nepohrdnou, turisté z Evropy si černá masitá tělíčka hmyzí pochoutky s odporem prohlížejí a fotí. Kambodžské městečko Skuon získalo díky této podivné atrakci přezdívku Spiderville (Pavoučí město). Grilovaného sklípkana totiž hned tak někde neseženete. Skuon je jedním z mála míst na světě. Říká se, že za vlády diktátora Pol Pota hladovějící Kambodžané hle-
dali cokoliv, čím by zaplnili žaludky. Ochutnali i pavouka. Od té doby je součástí jejich jídelníčku. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) teď přesvědčuje svět, aby překonal psychologické bariéry a následoval jejich příklad. Právě pokrmy z hmyzu by totiž mohly přispět k řešení hned několika světových problémů.
Sušení červi s chutí oříšků Výživná hodnota hmyzu je poměrně vysoká – obsahuje proteiny, železo i vápník. Více kobylek a housenek na talíři by pomohlo ke snížení počtu podvyživených – třeba právě
v Kambodži trpí podle OSN chronickou podvýživou až 40 procent dětí. Základem místní stravy je totiž rýže. Chudé rodiny v podstatě nic jiného nejedí. Dětem chybějí vitaminy, jod, ale i železo. A to by občasná konzumace smažených červů a dalších lahůdek mohla zlepšit. „Chov hmyzu je jednou z cest, jak zabezpečit dostatek potravin. Hmyz je všude a rychle se množí,“ uvádí FAO ve své zprávě. V současnosti se hmyz sbírá hlavně ve volné přírodě. Například v Kamerunu nebo DR Kongo ženy hledají larvy brouků tak, že přitisknou ucho ke kmeni palmy a podle zvuku pozna-
OBSAH Strana 2 Palmový olej. Plantáže palmy olejné ničí živobytí Indonésanům. Strana 3 Lokální, či globální? „Naše“ jídlo zasahuje život lidí rozvojových zemí. Strana 4 Superplodiny. Výživné rostliny quinoa a moringa nasytí svět. Strana 5 Naše posvícení. Kde dnes promítají filmy nebo vaří z místních surovin? Strana 6 Konec hladu. Co pomůže snížit velký počet hladových lidí?
jí, ve které části dřeva se pochoutka ukrývá. Pokud by se hmyz začal chovat ve velkém, mohl by zasytit spoustu lidí. A umělý chov je dobrou příležitostí k obživě i pro ty nejchudší. „Aby někdo začal chovat a prodávat třeba pražené larvy, nepotřebuje vlastnit půdu. Na takový podnik není potřeba ani velká investice do začátku. Hodí se pro chudé lidi na vesnici i ve městě,“ říká koordinátorka kampaně Postavme se hladu! Hana Krejsová ze společnosti Člověk v tísni. Příkladem je i starší paní na trhu v zambijské Lusace: „Kupte si, jsou výborné,“ ukazuje na ošatku. Prodává sušené červy. Vypadají jako oříšky a podobně i chutnají. V Africe jsou podle studie FAO považované za delikatesu také některé druhy kobylek a zákazníci jsou ochotní za ně platit vysoké ceny. » Pokr. na str. 3
Zambijci kukuřičnou kaši milují, i když jim moc nedává Ticho panující na střední škole v Masuku na jihu Zambie protíná ostrý zvuk gongu. Studentům 11A právě skončila poslední hodina. Onncent Mudenda v první řadě dopisuje do sešitu biologie větu a hrne se ke dveřím. Má hlad, je půl druhé a Onncent od půl sedmé ráno nic nejedl. „Konečně oběd,“ říká si. Co mají ve školní jídelně dnes dobrého? Nshimu, stejně jako včera, předevčírem, zítra a pozítří. Nshima, kaše z kukuřičné mouky, je pro Zambijce tradičním pokr-
mem i srdeční záležitostí. Jedí ji v podstatě pořád, i třikrát denně, a to jako přílohu k fazolím, sušeným rybám, zeleninové omáčce nebo i masu – převážně kuřecímu nebo hovězímu. „Tak jako je strava v Asii založená na rýži, u nás jíme kukuřičnou kaši,“ vysvětluje Fred Chikwanu, který na střední škole v Masuku učí zeměpis a dějepis. Nshima se na rozdíl třeba od rýže nejí příbory, ale rukama – dělají se z ní malé kuličky, které se namáčejí v omáčce. Proces výroby této ku-
kuřičné kaše není nijak složitý – v hrnci na ohni se smíchá jen mouka a voda. Tajemství tkví ve správném poměru těchto dvou ingrediencí a v době vaření. Nshimu se učí připravit v Zambii už malé holky. Kdo ji neumí, jako by nebyl. „Cože? Ty jsi nikdy nevařila nshimu?“ kroutí hlavou maturantka Monika Phiri. „Já ti to ukážu, to se prostě musíš naučit. My v Zambii ji milujeme!“ říká mi a už se shání po pytli s moukou a vodě. Za chvíli už zkušeně do vody
přisypává po hrstech mouku, aby kaše měla tu pravou konzistenci.
Rýže není pořádné jídlo Pro cizince má nshima nevýraznou, až mdlou chuť a rozhodně nemá pocit, že by si ji dal znovu k večeři, když ji měl k obědu. Zambijce, kterému by se nshima přejedla a ohrnul nad ní nos, však nepotkáte. Jestli je něco, bez čeho Zambijci opravdu nemůžou žít, je to (kromě fotbalu) právě nshima. „Jedině nshimu na talíři považuje Zambijec za
pořádné jídlo,“ upozorňuje učitel Chikwanu. „Pokud si dá místo kaše třeba rýži, nenazývá to plnohodnotným obědem či večeří,“ dodává. Češka Martina Mwanza, která už několik let žije v Zambii, potvrzuje místní vášeň pro bílé bochánky: „Národní fotbalový tým, ať hraje kdekoli, vozí s sebou pytel mealie-meal. Tchyně mi řekla, že kdyby ho neměli, umřeli by. Pokud jedí místo nshimy brambory nebo rýži, není to prostě jídlo, hlavně pro starší generace,“ říká. » Pokr. na str. 3
Editorial
Naše jídlo skrývá příběh. Pojďte se s ním seznámit Hana Krejsová
koordinátorka kampaně Postavme se hladu!, Člověk v tísni
J
ídlo patří mezi základní lidské potřeby. Pro mnohé z nás však znamená ještě víc. Je symbolem dneška. Zájem o vaření určuje výběr televizních pořadů, jídlo je téma diskusí s přáteli. Kdo vypěstoval rajčata? Proč nejíte maso? Co vaří jiné kultury? A právě světová kuchyně je tématem následujících stránek. Dnes však vynecháme lahůdky italské a francouzské a necháme vás nahlédnout do jídelníčku obyvatel rozvojových zemí. A možná budete překvapeni, jak ovlivňujeme životy lidí na druhé straně planety tím, co konzumujeme. Každé jídlo totiž skrývá lidský příběh. Dnešek je Světový den výživy. Všichni mají možnost zamyslet se nad tím, jak se nám daří bojovat s hladem. V této souvislosti se otevírá téma tzv. potravinových systémů (viz str. 3). Připomínáme si také, že v roce 2012 mezi námi stále žilo téměř 870 milionů hladových lidí. My vám v rámci této diskuse přinášíme tipy, jak jim pomoci. Vedle podpory rozvojových a humanitárních projektů se nabízí kupovat takové jídlo, které není pro chudé země zkázou. Vlastními silami se tak můžeme pokusit o kompenzaci nerovností globálního ekonomického systému. Začít je možné už dnes. Oslovili jsme školy a restaurace po celé republice, aby upozornily na hlad ve světě. Na straně 5 najdete tipy, kam dnes zajít na oběd nebo promítání filmů. Přeji vám inspirativní čtení a dobrou chuť.
2
co jí svět
STŘEDA 16. ŘÍJNA 2013 WWW.IDNES.CZ
Rýže živí více než půlku světa
FAKTA
Není hlad jako hlad ■ Hlad znamená, že lidé nemají dostatečné množství nezávadných potravin. Podvýživa představuje nedostatečný příjem kalorií, který je potřeba k zachování fyziologických potřeb organismu. Parciální podvýživa je „špatná strava“, kdy lidé nemají dostatek bílkovin, energie nebo živin.
Na světě je dost jídla pro všechny. Hlad způsobuje hlavně chudoba. Problém je v distribuci i nedostatku prostředků na koupi nebo vypěstování potravin. Příčinami hladomorů můžou být extrémní klimatické podmínky, konflikty i zvyšování cen potravin.
■
Mezi skupinu nejvíce ohroženou hladem patří děti. Pestrá a výživná strava je stěžejní zejména v prvních dvou letech života, poté je téměř nemožné změny v organismu napravit. Podvyživené děti trpí celoživotně poruchami vývoje, jsou více náchylné k nemocem, hůře se soustředí ve škole. Kolik dětí mladších pěti let trpí podvýživou? ■ Nezdravý tělesný vývoj – 165 milionů dětí (90 % žije v Africe a Asii) ■ Podváha – 101 milionů dětí ■ Těžká podváha – 52 milionů dětí (70 % žije v jihovýchodní Asii) Zdroj : GHI (2012) ■
Na poli Rwanďané jedí hlavně kukuřici nebo banány. Rýže je zpestření. Asi 90 procent světové produkce vypěstuje i zkonzumuje Asie.
Foto: Tereza Hronová
Nejhladovější země (% podvyživených z populace)
T
ak tady byla ještě před pár lety bažina a lidé mohli pěstovat plodiny jen na svazích, kde není zrovna úrodná půda,“ ukazuje Audace Kubwimana z německé organizace Welthungerhilfe na údolí pod námi. Je rozčleněné na stovky čtvercových políček rýže. Rwandě se říká země tisíce kopců a terén této plodině příliš nepřeje. Přesto se najdou oblasti, jako je tato kolem řeky Mwongo, kde je možné tuto obilovinu pěstovat. Až do roku 1950 o tom však místní nevěděli. „Rýže tu má velký potenciál, proto jsme se rozhodli začít s tímto projektem. Zaměstnali jsme deset tisíc lidí, kteří vlastníma rukama postavili zavlažovací systém a zkultivovali tohle místo na pole. Z nich má každý farmář zisk asi 300 eur ročně,“ dodává vedoucí projektu Kubwimana. Před rokem 2004 tady rostla jen kukuřice nebo ananasy. Ani dnes
Rýže spolu s kukuřicí a pšenicí tvoří základ jídelníčku celého světa. Pěstuje se hlavně v Asii, ale zelená pole živí i Afričany. Nejhladovější regiony (počet podvyživených lidí) Ve světě žilo mezi lety 2010 a 2012 celkem 868 milionů podvyživených, tedy každý osmý člověk. Nejvíce hladovějících na světě je v Asii, ovšem největší procento populace nemá dostatek kvalitní stravy v Africe.
Zdroj: FAO (2012)
Jižní Asie 304 mil. Subsaharská Afrika 234 mil. Východní Asie 167 mil. Jihovýchodní Asie 65 mil. Latinská Amerika a Karibik 49 mil. Západní Asie a severní Afrika 25 mil. Rozvinuté země 16 mil. Kavkaz a centrální Asie 6 mil. Oceánie 1 mil.
místní nesnědí víc než čtvrtinu úrody rýže. „Většinu prodám. Za výdělek platím dětem školu. Teď jsem koupila nějaká kuřata a prodáváme i vejce. Důležité je našetřit i na zdravotní pojištění, protože je tu hodně malárie,“ říká farmářka Margaret Wayese. Společně se sousedkami, kterým později zaplatí, letos už podruhé sklízí vlastní pole.
Péče o rodinu, dům i manžela ve vězení Ve Rwandě je hodně žen samoživitelek a mít obživu je pro ně naprosto klíčové. Tahle země se „proslavila“ brutální genocidou Hutuů proti Tutsiům v 90. letech. Dnes je tu světově vůbec největší počet uvězněných obyvatel na hlavu, a to častěji právě mužů. „Díky tomu, že mám tohle pole, můžu opravovat dům, živit rodinu i starat se o manžela, který je ve vězení,“ vysvětluje Uwizeyimana Peligie a opírá se o motyku. Její pole je téměř připrave-
né na sázení trávově zelených snopců. Pro Rwanďany je rýže příjemné zpestření jídelníčku. Ten se skládá hlavně z kukuřice, banánů, čiroku nebo manioku. V Asii je však tato obilovina klíčovou potravinou – vypěstuje i zkonzumuje se zde 90 procent světové produkce. Archeologové našli první známky kultivace z doby 5 000 let před naším letopočtem v Číně, Indii a Thajsku. Rýže je tak nejstarším stále oblíbeným jídlem. V současnosti se pěstuje asi 40 tisíc odrůd rýže na všech kontinentech kromě Antarktidy. Nejvíc rýže snědí Barmánci a Vietnamci, a to v průměru přes 200 kg za rok, zatímco obyvatelé Česka jen asi 5 kg. Největším exportérem rýže je Thajsko, ale nejvíce jí vyprodukuje Čína a Indie. Ty také spotřebují největší množství. Svět vypěstuje kolem 700 milionů tun „bílého zlata“, ale na talíři skončí jen asi Tereza Hronová 530 megatun.
Afrika Burundi Komory Eritrea Asie Východní Timor Severní Korea Jemen Latinská Amerika Haiti Guatemala Paraguay Evropa Moldavsko Albánie Bulharsko
73 % 70 % 65 % 38 % 32 % 32 % 45 % 30 % 26 % 23 % 8% 7%
Zdroj: GHI (2013), www.ifpri.org
Nejvíce pěstované plodiny světa (největší producent – % světové produkce)
cukrová třtina: Brazílie kukuřice: USA rýže: Čína pšenice: Čína, Indie sója: USA
4,6 % 35 % 28 % 17 % 32 %
Zdroj: FAO (2011)
Indonéský palmový tuk je v mýdlech i čokoládě. Plantáže zabírají půdu Nejpoužívanější tuk na světě je palmový – najdeme ho v sušenkách i čokoládě. Jaké má dopady pěstování palmy olejné v jihovýchodní Asii, odkud se tato složka potravin nejčastěji vyváží? Nursanty je mladá učitelka ze sumaterské provincie Jambi. Během jejího života se prostředí kolem ní radikálně změnilo. Dávno už její město neobklopuje prales. „Před dvaceti lety měli lidé svá pole, na kterých pěstovali jídlo a kaučuk,“ říká mladá žena. „Většina pak ale začala pěstovat palmu olejnou. Nahradila pole i lesy. Začaly se ztrácet říčky a potoky. Každý rok je tu větší vedro,“ popisuje Nursanty, co přinesla do Indonésie světová poptávka po nejlevnějším tuku. Největší potravinářské firmy, jako je Nestlé a v Česku například Opavia, ho používají ve většině svých produktů. Palmový olej najdeme ve více než polovině všech balených výrobků. Obsahují ho i typicky „české“ sušenky, brambůrky nebo zmrzlina. Přidává se do čokolád nejen proto, aby byly jemné a rozplývaly se v ústech, ale především proto, že je levnější než původně využívané kakaové máslo. Palmový tuk je součástí margarínů i instantních polévek. Restaurace a rychlá občerstvení ho používají na smažení a nevyhýbají se mu ani někteří výrobci biopotravin, i když je nezdravý podobně jako sádlo. Světovou poptávku zvyšuje i kosmetický průmysl. Palma olejná dává základ šamponům, mýdlům,
FAKTA
O palmovém oleji Palma olejná pochází původně ze západní Afriky. V Indonésii a Malajsii ji začali pěstovat nizozemští kolonizátoři počátkem 20. století, ovšem největší rozmach v jejím pěstování přišel zhruba před 30 lety. ■
Za posledních 10 let se globální produkce palmového oleje zdvojnásobila a očekává se, že do roku 2020 naroste o dalších 65 procent.
■
■ Podle odhadů každoročně přibudou v Indonésii nové plantáže o rozloze 300 tisíc hektarů, tedy asi o velikosti Libereckého kraje.
Odlesňování v některých oblastech probíhá rychlostí až šest fotbalových hřišť za minutu. Na tropickém lese je přitom závislých asi 50 milionů Indonésanů. ■
■ V Indonésii vzniká zhruba 85 procent emisí skleníkových plynů právě při ničení a vypalování lesů a rašelinišť.
Od roku 2015 musí podle nařízení EU výrobci přiznat na obalech potravin konkrétní rostlinné tuky. To se ovšem netýká kosmetiky.
■
Surovina V kosmetice se palmový tuk označuje jako elaesis guineensis, cetyl palmitate, palmitic acid či palmitoyl.
sprchovým gelům i pracím prostředkům. Palmový tuk je příměsí bionafty i krmiv pro zvířata. Na obalech však název „palmový olej“ najdete jen stěží. Ve většině případů se označuje pouze jako „rostlinný tuk“.
Záplavy i tygři ve vesnici Rostoucí poptávka po palmovém oleji vyžaduje stále nové plantáže palmy olejné. Jejich rozloha je dnes 1,5krát větší než území Česka. Většina z nich se nachází v Indonésii a Malajsii. Tyto dvě tropické země pokryjí dohromady téměř 90 % poptávky po palmovém oleji. Indonéský tropický les je po Amazonii druhý nejdůležitější na
Foto: Vendula Kratochvílová
světě. V posledních třiceti letech byla velká část místních pralesů vykácena, aby na jejich místě vyrostly nekonečné plantáže palmy olejné. Při odlesňování a především vypalování tropického lesa se do ovzduší uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého a narušuje se také koloběh vody. Stromy nezadržují kapalinu a ta se více odpařuje. Palmy navíc velmi rychle vstřebávají vodu z půdy, a tak krajina postupně vysychá. Při velkých deštích dochází častěji k záplavám. „Přejeme si, abychom tu měli zase les namísto palem,“ šeptá učitelka Nursanty. „Můj tatínek říká, že s palmovými plantážemi se ve vesnici začali objevovat tygři, kteří
už neměli kam jít,“ dodává. Sama však tygra nikdy neviděla. Tygr sumaterský je totiž kvůli ničení tropického lesa na pokraji vyhynutí – dnes žije na Sumatře pouhých 300 až 400 jedinců. Podobně jsou na tom i další druhy vzácných zvířat. Kácení pralesů kvůli monokulturám palmy olejné má obrovský dopad také na původní domorodé kmeny. „Les nám dával dostatek jídla a vzduch nebyl tak horký,“ říká Ibu Marni, starší žena z kmene Suku Anak Dalam, a přehrabuje klackem žhavé uhlíky v ohništi. Z dřívějších zhruba 200 tisíc příslušníků tohoto sumaterského kmene jich dnes žije původním stylem života pouhých 1 500. Zvykem těchto lidí je kočovat po tropickém lese desítky až stovky kilometrů. Dnešní rozloha lesa jim však neumožňuje nadále se přesunovat v takovém rozsahu, a tak se často usazují na okrajích plantáží v příbytcích ze dřeva a igelitu, stejně jako rodina Ibu Marni. „Jsme tu už dva roky. Vlastně se nemáme ani kam přesunovat,“ potvrzuje.
Ukradená země kvůli oleji Rozpínající se plantáže palmy olejné vytlačují kmeny z jejich přirozeného prostředí a berou jim jediný zdroj obživy – půdu. Mohutné investice do půdy označované jako zábory půdy jsou především dílem zahraničních společností, které neberou v potaz historické souvislosti či přítomnost domorodého kmene, pro který půda představuje kromě základního zdroje obživy i posvát-
né spojení s dušemi předků. Za obsazení životadárného lesa nedostávají příslušníci kmene většinou žádné odškodnění, jelikož nemají na svou půdu legální nárok. Nevlastní osobní dokumenty a pro byrokratický aparát tak prakticky neexistují. Zábory půdy, na které se rozprostírá tropický les, jsou navíc často protizákonné. Většina primárního tropického lesa v Indonésii je totiž pod legální ochranou. Problémem je však korupce národní či regionální vlády. Ta může prales prohlásit za degradovaný, a tudíž jeho zničení již nic nebrání. Zábory půdy v Indonésii neohrožují pouze potravinovou bezpečnost domorodých kmenů, ale také místních komunit. Stejně jako v jiných rozvojových zemích ani v Indonésii nemají venkované dostatečně definována práva na půdu. Stává se tedy, že jsou ze své půdy vyhnáni násilím. Vzhledem k rozšiřujícím se plantážím navíc nezbývá dost místa na pěstování potravin. Například sumaterská provincie Jambi už pro sebe nedokáže vypěstovat dost jídla. Základní potravinu – rýži – musí dovážet ze sousedních provincií, kde plantáže palmy olejné ještě zemědělskou půdu zcela neobsadily. Cena základních potravin v provincii se tak znatelně zvyšuje a region je citlivější na veškeré negativní vlivy, od kolísání globálních cen potravin až po přírodní katastrofy. Vendula Kratochvílová Analytické centrum Glopolis
co jí svět
STŘEDA 16. ŘÍJNA 2013 WWW.IDNES.CZ
Potraviny z Česka nebo Evropy neničí životy chudým lidem POTRAVINOVÝ SYSTÉM B anány z Ekvádoru, rajčata ze Španělska, hroznové víno z Jižní Afriky i jahody z Číny. To vše si můžeme po celý rok koupit v českých obchodech, protože to umožňuje současný globální potravinový systém. Jídlo na náš talíř přivážejí lodě, letadla i nákladní auta z míst tisíce kilometrů vzdálených, často i z rozvojových zemí. „Paradoxně současná globální spotřeba vede k prohlubování problémů těch nejchudších,“ říká Hana Krejsová, která působila v Zambii a nyní ve společnosti Člověk v tísni vede evropský projekt Food Right Now – Postavme se hladu!.
Globální, nebo lokální? A co znamená vlastně lokální? Poznat lokální jídlo není jednoduché. Například polomáčené sušenky na první pohled vypadají „česky“, ovšem poleva je z kakaa pravděpodobně ze západní Afriky a palmový olej z Indonésie. Zvířata, pokud maso není bio, jsou krmena sójou z Latinské Ameriky. Na vznik každého jídla je potřeba voda a půda. Některé z plodin vyrostly v místech, kde je nedostatek těchto zdrojů. Výhoda skutečně místních potravin je tedy hlavně ta, že se nemusíme bát, zda neměla výroba našeho pokrmu negativní dopady na chudé země. Lokální jídlo je zdravější, kvalitnější a nemusí se přepravovat na velké vzdálenosti. To také šetří životní prostředí. Když nebudeme kupovat produkty z rozvojových zemí, ale raději ty české, nebudou mít chudí práci... Paradoxně současná globální spotřeba vede k prohlubování problémů těch nejchudších. Asi 60 procent z celkového počtu hladovějících tvoří zemědělci, pastevci a rybáři – tedy ti, kteří se přímo starají o produkci jídla. Příčin je celá řada. Zásadním problémem současnosti jsou takzvané zábory půdy. Také nadnárodní společnosti za účelem investice nebo velkoobjemové produkce skupují od místních vlád v rozvojových zemích půdu. Ta dle zvykového práva patřila drobným zemědělcům. Většina z nich tak zůstává bez obživy. Velkoobjemová produkce degraduje půdu, znečišťuje a čerpá pitnou vodu. Například na výrobu jednoho šálku kávy je potřeba 140 litrů vody – počítáme-li zavlažování kávových plantáží a zpracování kávových zrn. Kávu dovážíme mimo jiné i z velmi suché Etiopie. My máme možnost volby koupit takové produkty, které neškodí. Když už si nemůžeme koupit český výrobek, pak je možností i ten se známkou Fairtrade nebo Bio. Jak drobní farmáři obstojí v konkurenci velkých firem? Špatně. Rozlehlé plantáže a moderní technologie umožňují firmám snížit náklady na pěstování plodin a tím i jejich cenu na trhu. Drobní farmáři mají sami o sobě velmi omezený přístup na globál-
Skládá se z životního prostředí, lidí, institucí a procesů, díky nimž zemědělské produkty vznikají, zpracovávají se a dostávají k zákazníkovi. Každá část tohoto systému má vliv na dostupnost pestré a výživné stravy – a tedy na příležitost zákazníka vybrat si zdravé stravování jako svůj životní styl. Výživa ale většinou není primárním cílem zákonů a obchodních regulací, které se potravinového systému týkají. Proto ten současný globální přispívá k narušení přirozených ekosystémů a biodiverzity, která bude třeba pro zajištění naší budoucí potravy. V rámci Světového dne výživy dnes probíhají po celém světě diskuse o tom, jak by mohl udržitelný potravinový systém vypadat.
Globální jídlo: Anonymní pokrmy
PĚSTOVÁNÍ
SKLÍZENÍ
DOPRAVA
Pěstitelé používají těžkou techniku, aby připravili velkou rozlohu půdy na pěstování jedné plodiny. Používají toxické postřiky a hnojiva. Chemikálie znečišťují vodu a půdu v okolí. Doplácí na to hlavně místní drobní farmáři.
Ke sklizni farmy až na výjimky využívají stroje. Pracovníci např. na banánových nebo ananasových plantážích mnohdy nemají ochranné pomůcky a nedostávají odpovídající mzdu. Ovoce dozrává až při přepravě.
Potraviny cestují ke spotřebiteli letadly, kamiony, vlaky i loděmi v několika etapách na velké vzdálenosti. Doprava vytváří emise CO2 a přispívá ke změnám klimatu. Ty dopadají nejhůře opět na drobné farmáře v chudých zemích.
ZPRACOVÁNÍ Zpracovatelé v továrnách plodiny strojově sekají, suší, vaří či zmrazují, aby byly trvanlivější a pohodlnější pro spotřebitele. Pokud nemají plodiny odpovídající tvar (např. křivá mrkev), barvu nebo velikost, končí v popelnici.
BALENÍ
VELKOOBCHOD
MALOOBCHOD
KONZUMACE
LIKVIDACE
Jídlo je baleno do plechovek, krabic, igelitových sáčků, pytlů atd. Obal jídlo chrání a vizuálně podporuje jeho prodej. Jídlo je zabalené do více obalů, než je potřeba.
Velkoobchody dodávají zboží do menších prodejen. Jídlo skladují ve velkých halách, které musí chladit nebo vytápět. Sklady a haly zabírají rozsáhlé plochy.
Supermarkety a obchody prodávají jídlo zákazníkům. Po uplynutí data minimální trvanlivosti ho vyřazují. Za darování potravin např. potravinové bance prodejci v ČR musí platit 15% daň.
Lidé nakupují, připravují a konzumují jídlo, aniž by znali jeho původ a dopady na obyvatele rozvojových zemí.
Lidé vyhazují do popelnice zbytky jídla a obaly. Zatímco většina tohoto odpadu je recyklovatelná či kompostovatelná, velké množství končí na skládkách.
Lokální jídlo: Od farmáře na talíř
LIKVIDACE
Zbytky jídla se kompostují a vzniká hnojivo. Na skládce končí minimum obalů.
Zdroj: www.nourishlife.org
PĚSTOVÁNÍ
Zemědělci na malých farmách pěstují různé druhy plodin.
SKLÍZENÍ
Pracovníci farem sklízejí zralé plodiny manuálně z polí.
MALOOBCHOD
Farmáři, restaurace nebo menší obchody prodávají jídlo přímo spotřebitelům. Koupené jídlo je čerstvé, zdravější a chutnější.
ní trh. Pokud indonéský farmář chce prodat palmový olej, musí se většinou spoléhat na překupníky. Mezi zemědělcem a finálním zákazníkem stojí mnoho článků obchodního řetězce. Na farmáře pak zbude mnohem menší část zisku. Na pultech obchodů tedy nenajdeme plodiny, které vypěstoval chudý farmář ze Zambie? Ze Zambie se k nám dováží jen minimum potravinářských výrobků, například bambus či semena. Na pultech je najdete stěží. Znovu jsme u problému konkurenceschopnosti. Otevření trhu znamenalo pro rozvojové země včetně
Nejzdravější jídlo podle OSN? Brouci, červi a kobylky » Pokračování ze str. 1
Ke vzniku jednoho kilogramu „hmyzího masa“ jsou potřeba jen asi dva kilogramy krmiva. Dobytek na stejné množství potřebuje kilogramů osm. Například cvrčci vyžadují na produkci stejného množství proteinů dvanáctkrát méně potravy než krávy, čtyřikrát méně než ovce a polovinu toho, co spotřebuje prase a kuře. „Třeba v Jižní Americe se ve velkém pěstuje sója, která je hlavní součástí krmiv pro evropská hospodářská zvířata. Monokultury nahrazují políčka běžných farmářů a ti pak paradoxně nemají co jíst,“ vysvětluje Hana Krejsová. Hmyz navíc potřebuje mnohem méně prostoru i vody a může se živit odpadem. K tomu vylučuje podstatně méně skleníkových plynů než dobytek.
Sníme půl kila hmyzu ročně Podle FAO se dá jíst asi 1 900 druhů hmyzu. Nejčastěji si lidé pochutnávají na broucích, housenkách, včelách, vosách a mravencích. Na talíři se objevují i kobylky, sarančata a cvrčci. Hmyz jedí miliony lidí nejčastěji v Africe, Asii a Latinské Americe, a to také v době hladomorů. Stále jsou však na světě místa, kde jsou pražená sarančata kuriozitou nebo znouzectností. „Hmyz není tradiční součástí etiopského jídelníčku. Obecně se tu nejí. Mohl by pomoci například jako obohacení stravy tam, kde hrozí podvýživa. Ale stejně tak je potřeba, aby se zvýšila produktivita polí,“ říká zemědělský inženýr Jan Svitálek, který působil se společností Člověk v tísni v Etiopii, kde pod hranicí chudoby žije téměř 30 procent populace. V Česku nabízí pokrmy z hmyzu jen několik restaurací, protože poptávka se zvyšuje pomalu. Jde přitom jen o zvyk – například sushi ze syrových ryb před dvaceti lety také nebylo v oblibě. Kromě toho každý z nás sní podle odhadů asi 500 gramů hmyzu za rok – v ovoci, zelenině, marmeládách Tereza Hronová nebo džusech.
BALENÍ
DOPRAVA
Pracovníci ukládají jídlo do znovupoužitelných krabic či pytlů.
Farmáři přepravují jídlo nákladními auty a dodávkami do obchodů či restaurací.
KONZUMACE
Zambie paradoxně propad do větší chudoby. Staly se odbytištěm pro produkty vyráběné evropskými či americkými nadnárodními firmami. I čeští producenti musí bojovat s konkurencí. Za tímto účelem získávají vládní dotace, které jim mají pomoci. V rozvojových zemích však žádné takové příspěvky neexistují, a tak jsou místní farmáři na globálním trhu ve velmi slabé pozici.
kde naleznete potraviny z celého světa. V každé vesnici je obchod, kde seženete Coca-Colu. Ta je někdy dostupnější než pitná voda! Koupíte tu evropské sýry, které si ovšem většina místních obyvatel nemůže dovolit. Jejich strava se skládá jen ze základních potravin, jako je rýže a kukuřice. I tak je jídlo stojí až devadesát procent jejich příjmů. Nás stojí asi jen dvacet procent.
Zambijský farmář si tedy může koupit nějaké jídlo vypěstované v Evropě? Na malých trzích tu stále prodávají převážně lokální suroviny. Ve všech městech najdete prodejny,
Může běžný člověk vůbec nějak pomoci řešit tyto složité problémy? Samozřejmě. Mnozí z nás si ani neuvědomují, jaké dopady má jen obyčejné nakupování lokálních či
českých potravin. Pomůže také potravinami neplýtvat. Rozhodně mohou pomáhat rozvojové projekty. Díky nim mají chudí lidé možnost najít si obživu. Česká vláda podporuje i projekty ve zmíněné Zambii. Lidé mají možnost sami přispět neziskovým organizacím. Jako občané máme právo chtít od těch, kdo nás zastupují na místní či vládní úrovni, aby této problematice věnovali větší pozornost. Bez naší iniciativy se změny na státní ani globální úrovni nestanou. Máme krátce před volbami, a je tedy ideální šance začíst se do programů politických stran. Tereza Hronová
SOUTĚŽ
Hra o nákupní biotašku
Odpovězte na tři otázky a vyhrajte: 1. Co je nejvíce pěstovaná plodina na světě a k čemu se využívá? 2. Co jsou potravinové banky? 3. Co je to moringa a k čemu se využívá? Správné odpovědi zasílejte do neděle 20. října včetně na adresu
[email protected]. Uvádějte jméno a poštovní adresu. Deset vylosovaných získá tašku z certifikované biobavlny ke kampani Postavme se hladu!
Zambijci svou kukuřičnou kaši milují, i když jim mnoho nedává
» Pokračování ze str. 1
Kaše podobného typu jsou rozšířeným pokrmem nejenom v Zambii, ale také po celé východní a jižní Africe. V Malawi ji nazývají stejně – nshima, v Keni a Tanzanii mají ugali, v Jihoafrické republice zase pap, ve Rwandě ubugali, v Zimbabwe sadzu. Hodně podobně vypadá i fufu, příloha typická pro západní a střední Afriku, ta se však nedělá z kukuřice, ale z manioku. Kukuřice je v Zambii nejrozšířenější pěstovanou plodinou, kuku-
řičná mouka (tzv. mealie-meal) se prodává ve velkých, až pětadvacetikilových pytlích za pár korun. Nshima je tak velice levným způsobem, jak se nají celá rodina. Z hlediska příjmu živin důležitých pro život však nepředstavuje zrovna kvalitní výživu. „Problém je, že nshima je v podstatě jen z kukuřičné mouky a nesolí se – a sůl je pro tělo základní živina, jelikož zadržuje vodu a udržuje tělo hydratované,“ vysvětluje Lenka Mařincová, která se ve své doktorské práci na Katedře rozvo-
jových studií na Univerzitě Palackého v Olomouci zaměřuje na globální zdraví. Samotná kukuřice je na tom podle Mařincové z energetického hlediska podobně jako ostatní mouky – obsahuje jen minimum důležitých živin. „Sto gramů mouky má pouze jedno procento denní doporučené dávky mikronutrientů,“ dodává. Nedostatek mikronutrientů – jeden z předních problémů obyvatel některých afrických zemí – se pak snaží řešit některé projekty zaměřující se na obohacování nshimy či
3
ugali vitaminy, jako je A, D, nebo železem, důležitými především pro vývoj plodu.
Podvýživa a jedno jídlo denně To, že správná výživa je základním stavebním kamenem osobnostního rozvoje člověka, si lidé v Zambii uvědomují čím dál více. Téma probírají i studenti střední školy Masuku s učiteli v hodinách biologie. „Biologie mi připadá jako velmi praktický předmět,“ říká I Know Mwiindaace, student druhého ročníku. „Jsem rád, že vím, jak fungu-
je mé tělo a příroda. Hodně mě zajímají třeba informace o živinách v naší stravě. Důvod, proč máme problémy s růstem, je ten, že přijímáme v jídle jen jeden typ živin,“ popisuje I Know, jediný středoškolák v jeho třináctičlenné rodině, a dodává: „Řekl jsem jim, že bychom měli jíst třeba i kuřecí a rybí maso.“ Pokud by Zambijci skutečně obohatili svou kuchyni o vitaminy a živiny, mohlo by se snížit procento podvyživených dětí. Právě ty totiž nejčastěji zaostávají ve škole. Je-
jich mozek se vyvíjí pomaleji, a tak nestačí v učení žákům, kteří mají tři pestré pokrmy denně. Chudé rodiny totiž jedí často jen jednou za den, a to právě kukuřičnou kaši. Diverzifikace plodin pro každodenní stravování by mohla navíc pomoci zemi k ekonomickému růstu. Pokud většina místních kupuje hlavně směs na nshimu, pěstitelé a prodejci jiných surovin nemají šanci se uživit na místních trzích. Také proto v Zambii žije asi 60 procent lidí pod hranicí chudoby. Kateřina Štěpničková
4
co jí svět
Ghana: včelí med přináší na venkov lepší zdraví i peníze
Náčelník vesnice kráčí v barevném rouchu cestou vyšlapanou ve vysoké trávě. Zastaví se na mýtince, kde stojí několik dřevěných beden na nohách, a nakukuje pod víko jedné z nich. Uvnitř bzučí včely, které vesničanům z regionu Volta na pomezí Ghany a Toga pomáhají zlepšit zdraví, bydlení i poslat děti do školy. „Dříve jsme sbírali jen med z přírody od divokých včel, ale toho moc nebylo,“ vzpomíná 75letý náčelník Kodzo Kutsiko. Před několika lety sem však místní nezisková organizace Hamlets of Hope přivezla úly, včelařské potřeby i odborníky na včelařství a marketing včelích produktů. Dvacet sedm rodin dostalo po pěti úlech a prošlo školením, jak se o včely starat, jak stáčet, uchovávat a prodávat med. Dnes jsou zde úlů už desítky a vesničané jsou na své medové bohatství pyšní. Pan Kutsiko ukazuje plastovou lahev proti slunci. Na rozdíl od českého žlutého či okrového medu je tenhle krásně sytě oranžový a má zvláštní lahodnou vůni. „Tohle je med z květů stromu s černými bobulemi,“ vysvětluje náčelník a zvedá hlavu ke koruně obrovského stromu, který vesnici poskytuje stín. Chvíli trvalo, než se místní naučili se včelami žít. „Jsou velmi agresivní,“ směje se náčelník. „Když jednou unikl roj a přiletěl do vesnice, museli jsme všichni utíkat a schovat se. Včely pak zabily několik koz, které byly uvázané u domků a nemohly utéct,“ vzpomíná. Na včelařství však nezanevřeli. Z desítek litrů medu, které včely každému chovateli vyprodukují, si někteří nechají polovinu, jiní čtvrtinu. Zbytek prodají až za 15 ghanských cedi za litr, což je přibližně 135 korun. V zemi, kde žije více než čtvrtina lidí pod hranicí absolutní chudoby, je takový příjem velmi ceněný.
Čekání na déšť Jak říkají místní, od té doby, co místo cukru používají med, se ve vesnici zlepšilo zdraví. Med jedí nejen jako lék proti nachlazení nebo k posílení organismu, ale potírají si jím i rány nebo jizvy. Klíčový přínos včelařského projektu je však ekonomický. Vesnice tradičně žila z pěstování obilí a zeleniny, jejíž občasné přebytky prodávali lidé na trhu. I tento zdroj peněz však v posledních letech vysychá. „Jsme závislí na deštích, ale ty teď přicházejí dost nepravidelně. Čekáme na déšť, ale ten nikde,“ povzdechne si náčelník. Jediným spolehlivým a pravidelným zdrojem příjmů je tak med. V místní ekonomice je finanční hotovost zvlášť ceněná. „To hlavní, na co peníze používáme, jsou školní poplatky pro naše děti,“ vysvětluje náčelník. Někteří si také vylepšují obydlí. „Jeden soused, který dosud bydlel v hliněné chýši, si díky medu dokonce začal stavět cihlový domek,“ dodává náčelník Kutsiko. Jeho pobočníci hrdě ukazují na novou studnu, kterou si medová komunita nedávno nechala na návsi vybudovat. Včely pomáhají zvýšit příjmy domácností a podpořit místní trh nejen v Ghaně, ale všude na světě. Například v chudém severním Afghánistánu či v Mongolsku dostaly desítky rodin od společnosti Člověk v tísni včelařské vybavení i praktické kurzy. Vzhledem k tomu, že poptávka po kvalitním medu zde stále převyšuje nabídku, místní včelaři mají dobré vyhlídky do budoucna. Pavla Jebili Začalová
STŘEDA 16. ŘÍJNA 2013 WWW.IDNES.CZ
Quinoa pomůže nasytit svět M
erlík neboli quinoa je právem nazývaný „zlato Inků“. Tyhle drobné kuličky obsahují vysoké množství vitaminů, bílkovin, minerálů a aminokyselin. OSN se letos rozhodla vyzdvihnout tuto opomíjenou potravinu i proto, aby upozornila, že světová výživa se stává monotónnější. Původní a lokální plodiny mohou přitom pomoci při řešení problémů spojených s hladem a podvýživou. Na světě každý osmý člověk hladoví, ale na druhé straně přibývá těch, co bojují s obezitou. V jedné části zeměkoule je potravin dostatek, zatímco v jiné lidé chodí spát s prázdným žaludkem. Není však pravda, že na světě není dostatek jídla. Zatím ho máme dost, ale do budoucna představuje pěstování potravin velkou výzvu – světová populace roste a v roce 2050 by mohla dosáhnout podle nových odhadů 9,6 miliardy. Přírodní zdroje ale ubývají. K tomu se ještě připojují následky změny klimatu v podobě pravidelně menších sklizní v hlavních exportních zemích, které jsou čím dál častěji zasahovány suchem, požáry nebo silnými dešti.
Peru a Bolívie vypěstují nejvíce plodiny, která může nahrazovat maso. Quinou však zatím farmáři nevyužívají dostatečně. Čelí konkurenci levného jídla z dovozu.
Potravina pro astronauty Jednou z odpovědí na to, jak nasytit svět, se stávají nové či nově objevené plodiny, jako je právě merlík. Quinoa je vysoce odolná a přizpůsobivá rostlina, která roste v nejrůznějších přírodních podmínkách, dokonce i vysoko v horách ve výšce 4 000 m n. m. Je bohatá hlavně na vápník, hořčík, železo a zinek. Výjimečný nutriční potenciál oceňuje například také americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA, a proto ji začlenil do jídelníčku astronautů. Listy se dají konzumovat jako špenát, ze semen se vaří kaše nebo mele mouka. Má na 3 000 odrůd a obvykle ji drobní farmáři v Bolívii, Peru, Ekvádoru, Argentině a v Chile pěstují organicky, tedy bez použití chemických prostředků. Peru a Bolívie jsou zároveň největšími latinskoamerickými producenty. Vypěstují 92 procent veškeré quinoy na světě. Vývoz této plodiny ale paradoxně nevede ke zlepšení situace bolívijských farmářů. Sice dostanou za svou produkci více peněz, ty však využijí na nákup levného importo-
Obživa Lidstvo v budoucnu nemusí mít dost jídla. Merlík je odolná a výživná rostlina, která by mohla nasytit svět. vaného a už zpracovaného jídla a quinou tak jedí méně, aby jí mohli více prodat. Některé zprávy dokonce hovoří o tom, že se v těchto komunitách prohlubuje podvýživa. S rostoucí popularitou merlíku se na trhu objevují noví pěstitelé. Ti využívají intenzivní formy zemědělství ve velkém měřítku, což vede nejen k ohrožení biodiverzity a životního prostředí obecně, ale i k vytlačování drobných jihoamerických producentů z trhu. V peruánském hlavním městě Lima si spotřebitelé začali dokonce stěžovat, že kilo quinoy je dnes již o pětinu dražší než jedno kuře a čtyřikrát dražší než kilo rýže. Původní rostlina se tak pro mnohé stává luxusním zbožím. Že se životní úroveň drobných farmářů v Bolívii a Peru zhoršila, si
však uvědomují i tamní vlády. Přicházejí proto s plány poskytovat půjčky farmářům pěstujícím quinou organickým způsobem. Přidávají semena do potravinových balíčků určených pro těhotné ženy nebo propagují konzumaci quinoy ve školních jídelnách a v rámci programů svačin do škol. Je to ale také otázka životního stylu. Mladí lidé a děti ve městech dávají často přednost bílému pečivu, bílé rýži a nekvalitnímu jídlu z fastfoodových řetězců, protože je to v módě.
Výživná hodnota odpovídá masu Má tedy opravdu quinoa potenciál pro zlepšení problémů s hladem a podvýživou ve světě? OSN se snaží propagovat pěstování a konzumaci této plodiny hlavně v zemích,
kde nízký příjem bílkovin představuje zásadní výživový problém, například v Keni, Nepálu, Bhútánu či na Haiti. Nejde však o to quinou dovážet z Jižní Ameriky, ale rozšířit ji v místech, kde jsou běžné podmínky pro pěstování potravin omezené. Quinoa je vedle sóji a amarantu pro to ideální nástroj, protože obsahuje všechny základní aminokyseliny a její nutriční hodnota odpovídá masu. Většina lidí na planetě se totiž dnes živí pouze čtyřmi základními potravinami – rýží, kukuřicí, pšenicí a bramborami. Ty však nutričně samy o sobě nezajišťují příliš bohatý jídelníček. Pěstování quinoy se rozšiřuje i do Evropy, potenciál pro její pěstování má Německo, Francie, Velká Británie, Itálie a také Česká republi-
Foto: Heinz Plenge FAO/MINAG
ka. U nás zatím můžeme koupit nejčastěji bio quinou z Bolívie, nicméně je potřeba klást důraz na lokální pěstování této plodiny, aby kvůli našemu talíři nemusela cestovat tisíce kilometrů přes půl světa. Ostatně trend spotřeby lokálních potravin se stále více rozšiřuje, protože současný potravinový systém se jeví čím dál tím víc jako sociálně a environmentálně neudržitelný. Jak bude vypadat do budoucna, jsme schopni ovlivnit my sami důrazem na zdravější, lokální, sezonní a udržitelně vypěstované potraviny. Díky tomu by se mohli jihoameričtí farmáři více soustředit na vlastní konzumaci quinoy, jak byli zvyklí jejich předkové po staletí. Dagmar Milerová Prášková Analytické centrum Glopolis
Etiopané začali díky Česku pěstovat zázračný strom
V lesní školce u vesnice Ramada na jihu Etiopie je živo. U přízemní budovy, která slouží zároveň jako kancelář i sklad, se tísní asi tři desítky lidí, převážně žen. Jejich pozornost se upírá k menšímu muži. „Moringa je vysoce ceněná rostlina, říká se jí magický strom. Jejím užíváním dokážete předejít řadě nemocí či je vyléčit, má více vitaminu A než mrkev. Můžete vařit listy, lisovat z ní olej, připravovat krmnou směs pro dobytek nebo ji využít na stavbu přístřešků,“ vysvětluje posluchačům Harer Dugda, projektový manažer etiopské mise Člověka v tísni. Svůj výklad doprovází ukazováním plakátků, na nichž jsou přednosti rostliny znázorněny obrazově.
Moringa, pro některé úplná novinka Některé instituce považují moringu za klíčovou rostlinu v boji proti podvýživě. Údajně také obsahuje více vápníku než mléko, více železa než špenát, více vitaminu C než pomeranče či proteinu tolik, jako je možné nalézt ve vajíčkách. Člověk v tísni loni pomohl vypěstovat ve školce několik tisíc sazenic moringy olejodárné, které pak rozděloval mezi vybrané domácnosti v okrese Shebedino. V tomto okrese a sousedním Awassa Zuria se organizace zaměřuje jak na zlepšení situace na územích a plochách postižených prudkým odlesňováním a půdní erozí, tak i na podporu alternativních zdrojů obživy a energie. Vlivem eroze přicházejí místní zemědělci o obdělá-
vatelnou půdu a ztrácí tak tradiční zdroj potravin. Úbytek lesů na území Etiopie je způsoben převážně spotřebou palivového dřeva, které je jediným zdrojem energie používaným k ohřevu vody na vaření. Je třeba zalesňovat postižené oblasti, vysazovat nové krmné plodiny a zakládat pozemky na výsadbu palivového dřeva. Velkou roli hraje používání úsporných kamen. Pracovníci české neziskovky informují místní o tom, jak zabránit každodennímu ničení životního prostředí, na němž jsou závislí. Ti, kteří se rozhodli rozšířit svoji produkci i o moringu, jsou i mezi posluchači aktuální přednášky.
RECEPT
Moringa na způsob špenátu, kapusty i zelí Ingredience: dvě hrsti mladé kukuřice, hrst moringových listů, dva stroužky česneku, cibule, sůl, okurka, koření dle chuti Příprava: Zpěníme cibuli a česnek na pánvi, přidáme vodu a necháme vařit. Přidáme kukuřici a vaříme za stálého míchání. Po uvaření přidáme nakrájenou okurku a listy moringy. Podáváme s přílohou dle chuti.
Strom do každé domácnosti Moringa patří totiž v této části země, několik desítek kilometrů jižně od regionálního centra Awassy, k úplným novinkám. Přestože jde o relativně nenáročný strom vhodný i do suššího podnebí, jež jde využívat už po dvou měsících po zasazení, místní o něm donedávna neslyšeli. Přitom o pár set kilometrů dále na jih, po průjezdu turistickým městem Arba Minch, usazeným mezi dvěma jezery, se rozléhá oblast Konso, kde se moringa pěstuje na terasovitých políčkách ve velkém. Kulturu pěstování a využívání moringy si stejnojmenný kmen přinesl před dávnými časy z území dnešní Keni. Na konských terasách však člověk nenalezne moringu olejodárnou, která je v Etiopii zatím poměrně vzácným druhem. Na jihu země
Moringa Strom roste rychle i v sušších oblastech. se vyskytuje převážně druh moringa stenopetala, které se lidově říká zelný strom. Konsané rostlinu pěstují především kvůli jídlu, ale části stromu využívají i při zpracování kůže nebo stavbě obydlí. I s tímto druhem si spojují řadu léčivých účinků, které ale údajně nedosahují možností moringy olejodárné. Víra v blahodárný vliv rostliny dosa-
Foto: Michala Hozáková
huje takové míry, že usušené plody a listy drtí Konsané na prach, kterým pak čistí vodu z otevřených a nezabezpečených zdrojů. Při jídle Etiopané většinou zacházejí s moringou podobně jako se zelím. Její listí vaří, okoření a pak podávají s obilnou plackou injara, která je základem většiny tradičních jídel. Na placku se pokláda-
jí různé druhy obilných, zeleninových či masových omáček, většinou zhusta přiostřených směsí pálivých koření nazývaných berbere. Druhy omáček se liší v různých oblastech a také podle konkrétních náboženských zvyklostí. „Moringa má specifickou chuť, místní říkají, že jí chybí sladkost a nechutná dětem. Zatímco Konsané jsou na její chuť zvyklí, její požívání patří k jejich kulturní tradici, pro lidi v oblasti Shebedino je neobvyklá. Proto když můžou, radši si dají něco jiného,“ říká Harer Dugda. I proto se informační kampaně zaměřují zejména na zdravotní účinky rostliny, ale i na různé způsoby přípravy jídel. Dugda odhaduje, že zatím rostlinu jí tak každá desátá domácnost, která nyní v Shebedinu moringu pěstuje. To by se ale brzy mohlo změnit. Karel Vrána
co jí svět
STŘEDA 16. ŘÍJNA 2013 WWW.IDNES.CZ
Naše posvícení: jídlo z místních surovin v každém kraji Vychutnejte si dnes MENU Z LOKÁLNÍCH SUROVIN a přijďte na promítání filmů! Do akce Naše posvícení, kterou pořádá Člověk v tísni, se přihlásilo Děčín Liberec 172 ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ, 26 RESTAURACÍ Sloup v Čechách Ústí n. Labem Teplice Jablonec n. Nisou A 4 DALŠÍ INSTITUCE Z CELÉ ČESKÉ REPUBLIKY. Vrchlabí Česká Lípa Semily Kromě českých delikates si můžete vychutnat Rudník Most i tematické dokumentární filmy, Litoměřice Trutnov Chomutov Ml. Boleslav Náchod Jičín debaty, navštívit zahradní Louny slavnost nebo školní Žatec Mělník Sokolov Rychnov Hradec Králové jarmark. Cílem akce je Nymburk Karlovy Vary Kladno n. Kněžnou upozornit na to, že téměř Cheb Praha Rakovník Pardubice miliarda lidí ve světě hladoví. Kolín
Zapojily se studentské filmové kluby Jednoho světa na školách. Promítat a debatovat můžete po celý rok pravidelně i vy. Více na www.jsns.cz/filmovekluby a www.promitejity.cz
Jeseník
Plzeň Rokycany
Tachov
Seznam všech přihlášených najdete na www.rozvojovka.cz
Vlašim
Příbram
Pelhřimov
Moment – bistro a kavárna Belzepub Restaurace Spadla pec I love mama TriCafé Kavárna a restaurace JEZS Restaurace Plevel ZŠ Mendelova Gymnázium Karla Sladkovského Konzervatoř Duncan center UJAK Praha ZŠ K Cihelně + 6 ZŠ, 1 MŠ
Prostějov
Jihlava
Brno
Vsetín
Kroměříž
Vyškov
Frýdek-Místek
Přerov
Plumlov
Blansko
Strakonice
SEZNAM MÍST
Nový Jičín
Olomouc Žďár n. Sázavou
Tábor
Karviná
Dolní Žleb
Svitavy
Havlíčkův Brod
Domažlice
Písek
Opava
Ostrava
Benešov
Klatovy
Praha
Bruntál
Šumperk
Chrudim
Kutná Hora
Zlín
Třebíč
Prachatice
Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha
Plzeňský kraj
U rybaříka Plzeň ZŠ Hartmanice Hartmanice + 8 ZŠ, 1 MŠ, 1 VOŠ, 2 SŠ, 1 DDÚ a SVP
České Budějovice
Jindřichův Hradec Uherské Hradiště Znojmo
Hodonín Břeclav
Český Krumlov
Restaurace Kozí plácek 127 Penzion a restaurace Bílý Dvůr Localis restaurace a café ZŠ a MŠ Vysoké Veselí ZŠ a ZUŠ Rtyně v Podkrkonoší + 5 ZŠ, 1 MŠ
Jihomoravský kraj
Bistro Franz La Bouchée restaurant Vegalité Centrum Syřiště, NaZemi ZŠ a MŠ Jihomoravské náměstí ZŠ Prosiměřice Dětský domov Ivančice (ZŠ a SŠ) + 11 ZŠ, 1 SŠ, 1 MŠ
restaurace školy a jiná místa
Ústí n. Orlicí
Beroun
Královéhradecký kraj
Olomoucký kraj
To pravé z Hané i odjinud Café a bar Mezi Světy Govinda U Zlatého muflona Divadlo na cucky a Divadlo Konvikt Domov pro seniory Soběsuky ZŠ Vidnava Gymnázium Kojetín ZŠ Šumperk VOŠ Caritas + 7 ZŠ, 1 MŠ
Zlínský kraj
Středočeský kraj
Restaurace Na mlíkárně Pivovar Podlesí Farnost svatého Jakuba St. ZŠ Praskolesy ZŠ Odolena voda ZŠ a MŠ T. G. M. Poříčany ZŠ Libice nad Cidlinou + 12 ZŠ, 5 MŠ, 2 SŠ, 1 VOŠ
Vlašim Příbram Příbram Praskolesy Odolena voda Poříčany Libice n. Cidlinou
Domov důchodců +2 ZŠ, 2 MŠ
Sloup v Čechách
Karlovarský kraj ZŠ a ZUŠ Žlutice 4 ZŠ + 1 SŠ
Žlutice
Chrudim
Jihočeský kraj
Restaurace Střelnice, Barbados Café a restaurant AVION air ZŠ a MŠ TGM + 6 ZŠ, 2 MŠ, 1 VOŠ
Ústecký kraj
Kraj Vysočina
Pardubický kraj
Alternativní jídelna Kruh zdraví + 4 ZŠ, 2 MŠ
Liberecký kraj
Restaurant Lucullus Třebíč ZŠ Nové město n. M. Nové M. na Moravě ZŠ a MŠ Maleč Maleč + 3 ZŠ, 2 MŠ, 1 SOŠ a SOU
Tábor Písek Drásov
Restaurace Radniční sklípek Univerzita T. Bati ve Zlíně ZŠ Zlín, Nová cesta ZŠ Želechovice nad Dřevnicí ZŠ Vsetín – Sychrov ZŠ Zborovice
Moravskoslezský kraj
Restaurace Zahrada Dětský domov ZŠ a MŠ Litvínov Masarykova ZŠ + 12 ZŠ, 6 MŠ
Teplice Žatec Litvínov Lubenec
ZŠ Nový Jičín Gymnázium Komenského ZŠ Šrámkova ZŠ Otická FSS Ostravská univerzita + 12 ZŠ, 5 MŠ, 3 SŠ
Němec zachraňuje potraviny N
ěmec Raphael Fellmer „zachraňuje“ u supermarketů potraviny před vyhozením, aby Evropany upozornil na to, jak svět mrhá jídlem. „Každý může pomoci zastavit hlad. Tím, že omezí spotřebu masa,“ říká mladý idealista. I v Německu se dá slušně žít bez peněz. Devětadvacetiletý politolog Raphael Fellmer ostatním na svém příkladu ukazuje, jak na to. Bydlí v suterénu domu, o který se jeho majiteli výměnou za poskytnuté ubytování bezplatně stará. Potraviny nekupuje – shání je v obchodech, které je jako čerstvě prošlé zboží vyhazují. Zřídil organizaci foodsharing.de, v rámci které si podobně založení lidé mezi sebou pomocí internetu rozdělují zbylé jídlo. Hladem otec roční dcery rozhodně netrpí, na rozdíl od miliardy lidí po celém světě. A právě na tento problém se aktivista snaží upozornit.
Co jste měl dnes k snídani? Chléb s pomazánkou, okurkou a rajčetem. Sehnal jsem to v Bio Supermarkt, který už tyto potraviny nemohl prodávat, ale přenechal mi je. Zachránil jsem je tak před zničením. Proč „zachraňujete“ jídlo zrovna v Bio Supermarkt, a ne v jiných řetězcích? Zaprvé jsme vegani, zadruhé potraviny tam prodávané jsou zdravější a k životnímu prostředí šetrnější než pesticidy nasáklé jídlo v běžných obchodech. Zatřetí je s Bio Supermarkt snazší dohoda než s velkými firmami jako Aldi nebo Lidl. Ty mají striktnější vedení a vyřazené zboží musí vyhazovat. Máte oblíbený pokrm, který si nemůžete uvařit, protože v supermarketech nevyřazují potřebné ingredience? Ani ne. V Evropě se vyhazuje polovina z vyrobených potravin, takže pestrost je velká. Jasně, občas mi chybí něco, na co mám chuť – třeba čokoláda. Ale člověk se naučí oceňovat to, co je k dispozici. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Všechno. Když jsem jel z Německa
bez peněz stopem do Mexika, naučil jsem se ocenit cokoliv, co se mi k nasycení naskytlo.
FAKTA
Proti plýtvání jídlem Freeganismus je filozofie, která hledá alternativní způsoby života. Základem je přesvědčení o nespravedlnosti současného ekonomického systému, kdy na jedné straně je blahobyt a plýtvání, na druhé chudoba a nedostatek jídla.
Všechno až na všechny živočišné produkty, když jste vegan… Už dávno jsem byl vegetariánem a před třemi roky jsem to rozšířil na veganství. Právě omezení spotřeby živočišných produktů je ten nejdůležitější krok, který každý může udělat, aby pomohl zastavit hlad v rozvojovém světě. Jak to? Na výrobu jednoho kila masa je potřeba ve formě krmiva 7 až 17 kilo obilovin. Asi 70 procent globální produkce sóji je jenom pro zvířata, přes 50 procent obilovin se využívá jako krmivo. Dokonce i 40 procent rybolovu slouží zase jako krmivo pro jiné ryby. Takže nadpoloviční část naší sklizně snědí zvířata, která potom sníme my. Jejich chov má obrovské dopady na životní prostředí. Přitom bychom rostlinnou výrobou mohli nasytit celé lidstvo. A to, i kdyby mělo 14 miliard. Místo toho dnes přes miliardu lidí trpí hladem a 10 tisíc osob denně kvůli němu zemře. Každý z nás jako spotřebitel může přispět k tomu, co se děje ve světě. Stát se veganem jako vy je pro většinu z nás příliš radikální krok. Máte i nějakou „light“ verzi pro ty, kteří by rádi pomohli, ale steaku se vzdát nechtějí? Obliba masa je kulturní věc, protože nám to vnutili rodiče. Ale nezbytně pro přežití ho nepotřebujeme, přitom je třeba si uvědomit, že jeho pojídáním děláme velké škody. Pro začátek stačí udělat si vegetariánský jeden den v týdnu a pak uvidíte, že se bez řízku cítíte lépe, a rozšíříte to o další den. Mně také trvalo roky, než jsem se od masožravce dostal k veganství. Takže podle vás mají spotřebitelé sílu svými nákupními preferencemi změnit dosavadní zemědělský model. Jak velké procento lidí je potřeba dostat na vaši stranu, aby se to uskutečnilo? Nejde hned o to změnit systém, ale každý má možnost změnit sám
Žije bez peněz Aktivista Raphael Fellmer se staví proti plýtvání
potravinami a hladu. Jí to, co supermarkety vyhodí. Foto: archiv R. Fellmera
Rostlinnou výrobou bychom mohli nasytit celé lidstvo, i kdyby mělo 14 miliard. Místo toho trpí přes miliardu lidí hladem a deset tisíc osob denně kvůli němu zemře. Každý může pomoci zastavit hlad ve světě.
»
sebe. A tato změna se násobí, protože každý jedinec svým chováním ovlivňuje a inspiruje další kolem sebe. Takže nečekejte, až někdo změnu udělá za vás, ale sami začněte konat. Pokud takových bude deset patnáct procent, bude to na změnu stačit. Naprostá většina lidí patří k hlavnímu proudu, který se rád nechá unášet. A pak najednou maso přestane být pro většinu cool. Opravdu věříte, že k tomu dojde? Určitě. Po celé dějiny bohatší jedli
více masa než chudí, ale trend v západních zemích je nyní obrácený. Ale v rozvojových státech bude konzumace masa vedle auta nadále nejvýraznějším symbolem pro společenský vzestup. Ano, ale právě proto je potřeba se změnou začít u nás. A už je viditelná. Například v Berlíně existují čtvrti, kde je více bioobchodů než těch klasických. Existuje tu třicet veganských restaurací. Samozřejmě tomu tak není v celém Německu, ale je to rozhodně německá budoucnost. Není to jen móda? To není výstřelek, který za dva roky skončí. Je to trend. Když jsem se narodil, bylo v celém Německu 350 tisíc vegetariánů. Nyní, po třiceti letech, je jich dvacetkrát více. A napadlo by vás ještě před pár lety, že v McDonald’s budou nabízet salát a vegetariánské burgery? Abyste Němce na tyto problémy upozornil, začal jste žít bez peněz a živit se vyřazeným jídlem. Není to ale pozérství? Je jasné, že když zachráním kilo pečiva v Berlíně, tak ho automaticky nebudou mít v Africe o kilo více. Jde mi o to pomocí mého bojkotu oběživa zastavit zbytečnou nad-
Potravinová banka shromažďuje zdarma potraviny, skladuje a přiděluje je humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinovou pomoc potřebným. Potraviny získává od pěstitelů a některých supermarketů. Veřejnost se může zapojit především v rámci sbírek trvanlivých výrobků, vyhlašovaných v rámci posledního listopadového víkendu. V EU se vyhodí 95–115 kg potravin ročně v přepočtu na člověka. Zdroj: FAO (2011)
produkci potravin, která pak vede k hladu. Jak se na vaše rozhodnutí koukali vaši rodiče? Rodiče na začátku měli otázky a pochyby, jestli to vydržím. Ale dlouhodobě mě podporují, časem také přestali jíst živočišné produkty. Ale peníze stále používají. Mohl byste takový život vést třeba v konžské Kinshase? Jistě, bez problémů. Je jedno, jestli žiješ v bohaté, nebo v chudé zemi. Samozřejmě v chudých oblastech žije bez prostředků víc lidí. Ale ne proto, že by se tak dobrovolně rozhodli, oni nemají jinou možnost. Jakých konkrétních výsledků jste dosáhl svými aktivitami? Vím, že jsem inspiroval spoustu lidí, aby své myšlenky přetavili v činy. To se bohužel nedá spočítat. Ale mohu spočítat stovku Berlíňanů a dalších 500 Němců mimo metropoli, kteří nyní zachraňují potraviny a dělí si je mezi sebou přes foTomáš Nídr odsharing.de.
5 Vrchlabí Rudník Hradec Králové Vysoké Veselí Rtyně
Brno Brno Brno Brno Brno Znojmo Ivančice
Olomouc Olomouc Olomouc Dolní Žleb Olomouc Plumlov Vidnava Kojetín/Přerov Šumperk Olomouc
Kroměříž Zlín Zlín Želechovice nad Dřevnicí Vsetín Zborovice
Nový Jičín Havířov Opava Opava Ostrava
Svět nemá dost vody a půdy na vyšší spotřebu masa Maso se stane luxusem, na jehož produkci nebude na světě dostatek zdrojů, varují vědci ve zprávě Stockholmského mezinárodního vodního institutu. Výroba a konzumace masných výrobků jsou totiž příliš náročné na vodu a půdu. Podle zprávy FAO téměř jedna třetina zemědělské půdy ve světě slouží k pěstování krmiva pro hospodářská zvířata, zejména sóji. Neustálé zvyšování produkce masa je například jednou z hlavních příčin ničení pralesů v Amazonii. Do České republiky se každoročně dováží více než půl milionu tun sóji. „Není to však způsobeno tím, že by Češi měli v lásce sójové maso či tofu, ale naopak tím, že mají rádi opravdové maso. Maso, tedy zvířata, která jíme, se musí něčím krmit. A hlavním krmivem pro evropskou drůbež a vepře je právě sója dovezená z Jižní Ameriky. Sójová pole tam mají plochu větší než celé Německo a neustále se zvětšují,“ říká koordinátorka kampaně Cena vody Marie Hokrová. Jeden hektar půdy s rýží či bramborami přitom nasytí zhruba 20 lidí ročně, ale stejná plocha sloužící jako pastva pro krávy by nakrmila jednoho či dva lidi. Krmivo je nutné zavlažovat, a proto je takzvaná vodní stopa hovězího masa – tedy množství vody potřebné na výrobu jednoho kilogramu – neuvěřitelných 15 415 litrů. „Pokud chtějí lidé šetřit vodou, mnohem větší efekt má jednou týdně vynechat maso než se třeba kratší dobu sprchovat,“ říká Marie Hokrová. Pro to, aby na talíři byl steak, potřebujeme až desetkrát více energie a vody než pro produkci stejného množství potravin rostlinného původu. Průměrný Čech spotřebuje za rok 80 kilogramů, zatímco například na Inda připadá asi 4,5 kilogramu. Výroba masa významně přispívá ke změně klimatu. Asi 22 procent skleníkových plynů pochází ze zemědělského sektoru, z toho 80 procent z hospodaření se zvířaty. A to je více, než celosvětově vyprodukuje automobilová doprava. Hana Krejsová
6
co jí svět
STŘEDA 16. ŘÍJNA 2013 WWW.IDNES.CZ
Anketa
Co podle vás Barbora Vodičková Charita Česká republika pomůže vyřešit Zkuste se najíst » hlad ve světě? za třicet korun denně Společnost Člověk v tísni se ptala odborníků a studentů, co podle nich přispěje k řešení hladu a podvýživy a jak každý z nás může přispět.
S kolegyněmi jsme si vyzkoušely jíst s denním rozpočtem třicet korun, tedy na hranici chudoby. Je opravdu těžké za tak málo jíst pestře a vyváženě. Každému doporučuji, aby si to zkusil. Člověk si pak uvědomí cenu a hodnotu potravin.
POZVÁNKY Ondřej Elbel Masarykovo gymnázium, Příbor
Jan Svitálek odborník na zemědělství, Člověk v tísni
Aneta Dlouhá SOŠ ekolog. a potravinářská, Veselí n. Lužn.
» Promítáme filmy
» Dobrý vliv má konzumace
» Neplýtvám a kupuji
Myslím si, že je velmi důležité o problému informovat mezi známými a hlavně ve škole – v té totiž mohu oslovit velkou skupinu svých vrstevníků. V našem filmovém klubu Jednoho světa na školách promítáme například filmy o plýtvání potravinami.
Jednou z cest, které pomůžou vyřešit hlad ve světě, je nakupovat odpovědně. Nízké ceny potravin z druhého konce světa jsou velmi často vykoupené zdravím lidí a také ztrátou živobytí. Konzumace lokálních surovin má pozitivní vliv na lidi u nás i v Africe a jinde.
Proti světovým problémům obecně si připadám maličká, ale snažím se přispívat svojí troškou. Rozhodně považuji za dobrý způsob filmový klub JSNŠ. Dnes je těžké studenty zaujmout a promítáním dokumentu to jde. Kupuji regionální výrobky nebo ty fairtradové. Neplýtvám a třídím odpad.
o plýtvání potravinami
lokálních potravin
regionální výrobky
Neplýtvat a jíst méně masa
AlimenTerre: Filmový festival nejen o jídle Při příležitosti dnešního Světového dne potravin pořádá Glopolis v Praze a v regionech 3. ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů AlimenTerre. Tématem je plýtvání potravinami, zábory půdy v rozvojových zemích, vliv zemědělství na přírodní zdroje a cesta potravin od farmářů až ke spotřebitelům. Z programu v Praze: středa 16. 10. 18.30 Hlína (Kino Světozor) 19.00 Zrnka písku (Francouzský institut) 20.45 Farmařením z krize (Kino Světozor) čtvrtek 17. 10. 19.00 Zelená poušť (Galerie Langhans) pátek 18. 10. 19.00 Královna slunce (Francouzský institut) Více najdete na: www.festivalalimenterre.cz
Diskuse Sledování hladu ve světě
Bez hladu Produkci jídla bude podle odhadů do roku 2050 potřeba zdvojnásobit, aby byl hlad ukojen. Nyní je ovšem problém v nerovné distribuci jídla.
Světová populace poroste. Kde lidstvo vezme potraviny, když prostor na rozšiřování zemědělských ploch už není?
Š
ťastná epocha levného jídla s velkým množstvím přebytků končí,“ říká ministr zemědělství z časů Clintonovy administrativy Dan Glickman na semináři o globálním hladu, který pořádá Aspen Institute v americkém státě Colorado. Po prudkém zdražení potravin těsně před vypuknutím hospodářské krize si i v blahobytné části planety uvědomili, že chléb, mléko a vajíčka jsou velmi cenným zbožím. Jenže i v oné „šťastné éře“, kdy
jídlo bylo z amerického pohledu za pakatel, na světě dlouhodobě trpěla hladem miliarda lidí. Ne takovým, že by v přímém důsledku nedostatku potravin umírala. Avšak takovým, který nenechá organismus dětí dostatečně zesílit a činí je zranitelnějšími vůči chorobám. Proporčně na každého člověka připadá 2 800 kalorií denně, což ke zdravému životu stačí. Jenže to je jen teorie. To, co vyprodukujeme, neumíme rovnoměrně distribuovat. Zatímco USA trápí epidemie obezity, v pásmu Sahelu se podvýživa jeví všední záležitostí.
Krmivo pro zvířata i auta Podle odhadů Gordona Conwaye, autora knihy Miliarda hladových, bychom museli do roku 2050 zdvojnásobit současnou produkci potravin, aby se v polovině století každý cítil nasycen. Conway argumentuje, že stále pokračuje populační expanze v rozvojovém světě, i když její tempo se výrazně zvolnilo (například v Bangladéši se počet dětí na matku za dvacet let snížil z šesti na tři). Každopádně díky delšímu životu lidí se z dnešních sedmi miliard v roce 2050 přehoupneme přes devět. Ovšem poptávku po jídle ještě výrazněji než početní růst umocní vzestup sociální úrovně, který nyní zažívá Čína, Latinská Amerika, ale i řada afrických zemí. Ti, kteří mají více peněz, mají také větší nároky na plnost talíře. Týká se to
»
Zlatá střela, která by problém hladu vyřešila, neexistuje. K jeho likvidaci je třeba vyslat na něj spršku kulek. Jonathan Foley americký ekolog
především masa, které je symbolem blahobytu. Jenže na „výrobu“ jednoho kila je potřeba téměř 16 tisíc litrů vody a hlavně krmiva, které by mohlo být v jiné formě spotřebováno lidmi. Ač se v USA a Evropě očekává pozvolný pokles konzumu masa, kopírování západních stravovacích návyků v rozvojovém světě to hravě přebije. Větší „žravost“ movitých odnesou jejich krajané se splasklou peněženkou, protože v době větší poptávky po potravinách půjdou jejich ceny logicky nahoru. Jejich cenu zvedá i to, že nejsou používány pouze ke krmení lidí a zvířat, ale také aut. Především se jedná o cukrovou třtinu a kukuřici, které se využívají k výrobě pohonných hmot, jež by podle představ optimistických futuristů měly nahradit ropu. Pokud však lidstvo kvůli biopalivu dříve nevymře hlady. Co s tím? Chce to novou zele-
Mimořádná příloha společnosti Člověk v tísni, o. p. s.
Foto: Tereza Hronová
nou revoluci? Ta v poválečných letech díky vědeckému výzkumu, mezinárodní spolupráci, sdílení informací, masivnímu použití hnojiv a lepšímu šlechtění odrůd výrazně zvýšila zemědělskou efektivnost a srazila ceny potravin. Vždyť ve srovnání s rokem 1950 se nyní agrárně využívá jen o deset procent větší plocha, ale sklizeň se zvýšila o 170 procent. Jenže zelená revoluce rozhodně nebyla zelená v ekologickém slova smyslu. Hnojiva a pesticidy se negativně podepsaly na životním prostředí, stejně jako neopatrné zacházení s vodou při zavlažování. Vždyť veletoky jako Ganga nebo Žlutá řeka v suchých měsících ani nedotečou do oceánů. Přepálilo se i využití podpovrchových vodních zdrojů a kvůli erozi a plýtvání vodou mnohde nemají dost na závlahy. A kromě toho právě na rozvojové oblasti dopadají nejtvrději změny globálního klimatu.
Na hlad spršku střel Americký ekolog Jonathan Foley ve svém článku „Můžeme nakrmit svět?“ tvrdí, že neexistuje jedna „zlatá střela“, která by problém hladu jednou provždy vyřešila. K jeho likvidaci je na něj potřeba vyslat spršku kulek. Na prvním místě navrhuje nerozšiřovat zemědělské plochy, protože kromě deštných pralesů už není kam. Naopak současné obdělávané pozemky mají podle něj při
vychází v rámci kampaně Food right now – Postavme se hladu! Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z fondů Evropské unie. Strany 2 a 4 vznikly za podpory analytického centra Glopolis v rámci projektu EuropAfrica: Towards Food Sovereignty financovaného z fondů Evropské unie. Za obsah nese plnou zodpovědnost společnost Člověk v tísni. Autorky: Tereza Hronová, Hana Krejsová (ČvT), editorka: Ivana Faryová (MFD) Kontakt:
[email protected] www.rozvojovka.cz
středa 16. 10. 13.00 V rámci filmového festivalu Life Sciences zveme na představení Globálního indexu hladu. Dozvíte se, jak se měří hlad ve světě a jaké jsou nové statistiky za uplynulý rok. Kde? Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, SIC 259 Hosté: Jan Banout (ČZU), Jan Svitálek (Člověk v tísni), Dagmar Milerová Prášková (Glopolis) Více najdete na: www.lsff.cz lepším vybrání odrůd potenciál zvýšit produkci o 40 procent. Doporučuje také velké investice do zavlažování, aby se voda co nejvíce dováděla až přímo ke kořenům rostliny a zbytečně se nerozprašovala okolo.
Vyhazování na všechny způsoby Conway doporučuje liberalizovat obchod s potravinami, který politici cly a dalšími opatřeními sešněrovali do svěrací kazajky. V souladu s představami amerických vlád nadšeně tleská masivnímu zavedení geneticky modifikovaných rostlin a živočichů na pole a pastviny, což Evropská unie s nechutí kvůli řadě etických otázek odmítá. Podle Foleyho je úspěšný boj s hladem i na spotřebitelích. Vlády by měly motivovat občany ke snížení konzumace masa. A možná svatý grál celé problematiky vězí v tom, jak zařídit, aby se 30 až 50 procent potravin nevyhazovalo. Plýtvají přitom oba světy: rozvojový i rozvinutý. V tom prvním chybí infrastruktura. Jak v oblastech se špatnými komunikacemi dostat sklizeň včas k zákazníkům před tím, než se zkazí? Roli hraje i omezené či nesprávné chránění úrody před škůdci. Rozvinutý svět zase vyhazuje potraviny preventivně – po datu minimální trvanlivosti nebo ovoce a zeleninu kvůli nevhodnému tvaru. Tomáš Nídr Účast na semináři financovala organizace Aspen Institute Prague