SO 19. 5. 18:00 Moravské divadlo ______________________________________________________________________ SAT 19 May 6.00 pm Moravian Theatre
Roland Schimmelpfennig
ARABSKÁ NOC ARABIAN NIGHT
Moravské divadlo Olomouc ___________________________________ Slavnostní zakončení 16. Divadelní Flory A closing ceremony of the 16th Flora Theatre Festival
překlad translation Josef Balvín dramaturgie dramatic adviser Milan Šotek scéna a kostýmy stage design and costumes Jaromír Vlček j.h. as a guest režie directed by Martin Glaser j.h. as a guest premiéra 21. 10. 2011 premiere 21 October 2011 osoby a obsazení characters and cast Hane Lomeier Petr Kubes Fatima Mansur Klára Klepáčková Františka Dehkeová Franziska Dekhe Tereza Richtrová Kalil Jiří Suchý z Tábora Petr Karpati Peter Karpati Ivan Dejmal Inscenace hry německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga (1967), jejíhož nastudování se pohostinsky ujal režisér a umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser, zavádí diváky na anonymní německé sídliště do výškového činžáku, kde během jednoho horkého červnového večera přestane téct voda a současně začne zlobit výtah. Tato banální výchozí situace způsobí, že se pětici postav začínají dít podivuhodné věci. Realistická výchozí zápletka mnohovrstevnatého příběhu se tak v překvapivých obrazech střetává s rovinami snovými. Divákovi se tu otevírá magický svět fantazie a spolu s hrdiny se náhle ocitá v minulosti, v tajemném světě orientu s jeho vyprahlou pouští, harémem i prostředím arabských bazarů, nebo třeba na dně láhve se zbytkem koňaku. Inspirace orientálním pohádkovým světem a arabskými lyrickými motivy se prolíná nejen do reálií hry, ale i do způsobu vyprávění. Postavy totiž kromě dialogů vedou i neustálé vnitřní monology, jimiž po vzoru zcizujícího efektu epického divadla popisují to, co zároveň konají. Originalitu textu podporuje působivé scénické pojetí Jaromíra Vlčka. Pětice protagonistů se střídavě nachází uzavřená ve skleněných boxech a v bazénu s vodou, což vyžaduje precizní souhru všech herců. Pro herecký tým složený zejména z mladších členů souboru Moravského divadla (Klára Klepáčková, Tereza Richtrová, Jiří Suchý z Tábora, Ivan Dejmal a Petr Kubes) byla tato fyzicky náročná inscenace skutečnou výzvou.
The production of a play by German playwright Roland Schimmelpfennig (b. 1967) directed by Martin Glaser, artistic director of the South Bohemian Theatre in České Budějovice, takes the audience to a high rise block of flats at an anonymous housing estate in Germany. During a hot summer evening, there is suddenly no running water and the elevator stops working at the same time. This trivial starting point brings about very peculiar events occurring to the five protagonists. The realistic beginning of the multi-level story thus collides with dreamlike scenes and creates surprising images. The audience get to see a magic world of imagination, hand in hand with the actors find themselves in the past, in the mysterious Orient world of scorching desert, harems and Arabian bazaars or even at the bottom of a cognac bottle. The inspiration in the fabulous world of Orient and Arabian lyrical motifs permeates not only the setting of the play but also the narration techniques. Apart from dialogues, the characters also constantly deliver internal monologues that describe what the characters do in the manner of the distancing effect of epic theatre. The originality of the text is accentuated by the impressive stage design by Jaromír Vlček. The group of five actors find themselves alternately closed in glass stalls and in a pool with water, which requires their precise coordination. This physically demanding production was a real challenge for the creative team of younger actors of the Moravian Theatre (Klára Klepáčková, Tereza Richtrová, Jiří Suchý z Tábora, Ivan Dejmal and Petr Kubes). Nocí tajemnou písky jdou za mnou Schimmelpfennigův text je komplikovaně vyprávěný ve třetí osobě v kombinaci s mlhavými promluvami představ a snů jednotlivých postav. V celé inscenaci nezazní přímý dialog, postavy na sebe reagují mimoděk. Míjejí se. Jsou v jednom domě, mnohdy i ve stejné místnosti a stále se nemohou jakkoliv domluvit. Každý je uzavřený ve svém atmosférickém snu. Přitom se navzájem neruší v překotném chrlení děje. Takto náročný text vyžaduje „nadstandardní“ zapojení divákovy představivosti a intelektuální aktivity. Zároveň Glaserovo minimalistické aranžmá náročnost textu zvyšuje a minimum dekorací prohlubuje míru abstrakce. Vizuálně i stylizací otevřeně cituje styl chladně precizní německé režie. Arabská noc se tak vizuálně vymyká scénografickým konvencím a vytváří zcela svébytný svět. Tvoří jej pouze sprchové kouty zavěšené na ocelových lanech, stěny z netkané textilie lemující boční zdi a zadní
prospekt. Celému jevišti, kromě strohé výpravy a živelného herectví, dominuje voda. Ta je rozprašovaná během délky celé inscenace tryskami připomínajícími stropní protipožární ochranu a zadržovaná v nádrži rozprostírající se po celém obvodu jeviště k hraně forbíny. (…) Inscenaci lze rozdělit na dva celky. V první, minimalističtější, jsou herci uzavření do „sprchových koutů“ visících ze stropu. Neustále se nervózně pohupují a vytváří mezi průhlednými zdmi ty nejbizarnější akrobatické kreace. Mnohdy sebou silně smýkají, buší do průhledných ploch či v prenatální poloze podobni ještěrkám visí hlavou dolů (Kalil, když se snaží vyprostit z dočasně nepojízdného výtahu). Centrum formace tvoří jediný nepohyblivý kvádr, v němž také jako v jediném po přední stěně pomalu stéká voda. Tvoří prostor pro Františku – postavu, kolem které se soustřeďují všechna dějová mystéria a podivné úkazy v paneláku. Druhý celek zcela popře první. Jakmile herci „kouty“ opustí, jako by se celý prostor jeviště ještě více otevřel. Energie, kterou herci vložili do akcí uvnitř, tryská více v dynamickém jednání, které jim komplikuje všudypřítomná voda. Ztrácejí v ní rovnováhu, podkluzují na podlaze, máchají se v ní s expresivními gesty. Každým nově vytvořeným prostorovým vztahem vytváří Glaser fascinující obrazy – při nenápadném rozehrávání v kvádrech i při zběsilých kreacích v otevřeném prostoru. Martin Macháček, RozRazil Online / 15. 12. 2011 Podvědomí je mrcha (…a někdy taky svině) Boxy představují v Glasrově a Šotkově interpretaci textu racionální „skořápku“ lidského jednání, jež se skládá z mnoha pohybových i myšlenkových stereotypů a vnějších masek všednodenního života. Každá postava je tak uzavřena ve vlastním nitru. Tato zdánlivá ochrana vůči okolnímu světu ovšem stěžuje kontakt s ostatními lidmi, s nimiž jsou ve vztahu. Je třeba najít ty správné klíče, aby stěny kvádrů zprůhledněly, a postavy z nich mohly vystoupit. Spouštěčem je otevírání podvědomí, do něhož nelze donekonečna odsouvat vzpomínky na zmarněné části života a rozbité vztahy, na nevyjasněnou identitu, alkoholovou závislost či své vášně. Intenzivním propojením textu (při absenci dramatických situací), fyzického jednání herců a především již popsané výtvarné stránky, vytvářejí inscenátoři ryze současnou podobu postmoderního divadla. Petr Dvořák, Divadelní noviny / 8. 11. 2011
Arabské noci v Olomouci chyběli jen diváci Čaromoc Arabské noci spočívá v tom, že se odehrává na pomezí reality a snu. Jejích pět postav prožívá v prostoru tuctového paneláku gradovaně hrocené osudy. Možná i minulé životy. Hra si všímá rozpadu pospolitosti, hodnot lidského života, oprašuje odcizení, kterému tak dobře rozumí intelektuálové šedesátých let, a ústí do osamělosti individua v hodnotově se bortícím čase globalizace a krizí všeho druhu. (...) Aktéři na scéně a v dráždivých, vodou postupně promáčených polokostýmech (spodní prádlo) Jaromíra Vlčka hrají osobní příběhy a zároveň o sobě vypravují, komentují sebe i okolí. Dialogy jsou často ohraničené tím, že Hans, Fatima, Františka, Kalil a Petr popisují pohyb nebo předpokládaný stav mysli partnerů… Pětice z proměňujícího se hereckého souboru prožívá Arabskou noc v jedinečné obraznosti a uhrančivosti. Jiří P. Kříž, Právo / 7. 1. 2012 Schimmelpfennig's text is narrated in third person combined with hazy discourse of fantasies and dreams of the protagonists. There is no direct dialogue in the whole production, the characters interact only unintentionally. They keep missing one another. They are in one building, often in one room but still they are unable to communicate. Each one of them is closed in their own atmospheric dream. However, they don't distract each other when hastily churning out the story line. Such a demanding text requires “extra involvement” on the side of spectator's imagination and intellectual alert. Glaser's minimalistic staging increases the difficulty of the text and minimal scenery deepens the level of abstraction. The German style of cold and precise direction is openly cited in the stylization and the visual concept. Martin Macháček, RozRazil Online / 15 December 2011 In the Glaser and Šotek's adaptation, the glass stalls symbolize the rational “shell” of human demeanour that consists of many movement and mental stereotypes and everyday masks. All characters are closed in their own inner world. This seeming protection from the outer world, however, makes the contact with people around harder. It is necessary to find the right keys to make the walls of the stalls transparent so that the characters could leave them. Petr Dvořák, Divadelní noviny / 8 November 2011
The magic power of Arabian Night lies in the fact that it takes place on the borderland between reality and dream. Its five protagonists live out more and more escalated situations in the premises of an ordinary block of flats. May be they live out even their previous lives. The play focuses on the decline of communality and decadence of values. It recalls estrangement resulting in loneliness of an individual in the world of collapsing values in times of globalization and crises of all kinds. Jiří P. Kříž, Právo / 7 January 2012 Martin Glaser (1974) uvedl své první inscenace v generačním Divadle Na prahu (mj. Topolova Hodina lásky a vlastní hra Unikání neboli cynismus). Ještě před ukončením studia činoherní režie na pražské DAMU přijal v tandemu se svou dlouholetou kolegyní – dramaturgyní Olgou Šubrtovou – angažmá v Jihočeském divadle, kde společně připravili již více než dvě desítky inscenací mnoha různých žánrů. Ve výčtu dominují texty současných autorů, uváděné mnohdy v české premiéře (Letts: Zabiják Joe, Mastrosimone: Jako naprostý šílenci, Schwab: Prezidentky, Egressy: Portugálie, McDonagh: Mrzák inishmaanský, Slobodzianek: Prorok Ilja, Vedral: Kašpar Hauser nebo LaBute: Tlustý prase) Pokusil se však i o moderní interpretaci náročných titulů světové klasiky (Corneille: Polyeuktos, Čechov: Tři sestry, Shakespeare: Něco za něco, Komedie omylů). Spolu s Olgou Šubrtovou se publiku v Jihočeském divadle představili i jako úspěšná autorská dvojice – pro krumlovskou scénu otáčivého hlediště napsali komediální adaptaci Dumasových Tří mušketýrů a původní komedii Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em). Mnoho jeho inscenací patří mezi výrazné divácké hity (thriller Deset malých černoušků, muzikál Malované na skle nebo komedie Biloxi blues). Od 1. ledna 2006 je uměleckým šéfem činohry Jihočeského divadla. Pohostinsky režíroval v divadlech v Praze, Pardubicích, Ostravě, Liberci, Plzni a Brně. S Moravským divadlem Olomouc spolupracoval poprvé právě na přípravě inscenace Arabská noc. Martin Glaser (b. 1974) presented his first productions in the generational theatre Divadlo Na prahu (e.g. Hour of Love by Topol or an original play Escaping or The Cynicism). Even before graduating from drama direction at DAMU academy in Prague, he and his fellow colleague, dramatic adviser Olga Šubrtová, started working at the South Bohemian Theatre. Together they have already created more than
20 productions of different genres there. The plays by contemporary writers prevail in the number and they are often staged in Czech premiere (Letts: Killer Joe, Mastrosimone: Like Totally Weird, Schwab: First Ladies, Egressy: Portugal, McDonagh: The Cripple of Inishmaan, Slobodzianek: Ilja the Prophet, Vedral: Casper Hauser or LaBute: Fat Pig). He also worked on up-to-date interpretations of titles of the world classics (Corneille: Polyeucte, Chekhov: Three Sisters, Shakespeare: Measure for Measure, Comedy of Errors). Together with Olga Šubrtová, they presented themselves also as a successful duo of authors to the audience of the South Bohemian Theatre when they wrote a comic adaptation of The Three Musketeers by Dumas and an authorial comedy Women of Henry VIII. or The Poor King for the Revolving Theatre in Český Krumlov. A lot of his productions became smash hits (a thriller Ten Little Niggers, a musi-cal Painted on Glass or a comedy Biloxi Blues). Since 1 January 2006 he has been the artistic director of drama section of the South Bohemian Theatre. He worked as a guest director in theatres in Prague, Pardubice, Ostrava, Liberec, Plzeň and Brno. Arabian Night is his first cooperation with the Moravian Theatre Olomouc.
