Možnosti trvale udržitelného hospodaření v antropogenně postižené krajině

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí

METODIKA PRO PRAXI

Možnosti trvale udržitelného hospodaření v antropogenně postižené krajině

Autorský kolektiv: Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc. Doc. Ing. Josef Seják, CSc. Ing. Ivan Dejmal Ing. Martin Neruda, Ph.D.

_______________________________________________________ Ústí nad Labem 2007

2

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí

METODIKA PRO PRAXI

Možnosti trvale udržitelného hospodaření v antropogenně postižené krajině

Autorský kolektiv: Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc. Doc. Ing. Josef Seják, CSc. Ing. Ivan Dejmal Ing. Martin Neruda, Ph.D.

_______________________________________________________ Ústí nad Labem 2007

3

Autoři:

Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc. Doc. Ing. Josef Seják, CSc. Ing. Ivan Dejmal Ing. Martin Neruda, PhD

Název:

Možnosti trvale udržitelného hospodaření v antropogenně postižené krajině

Vědecký redaktor:

Prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc.

Oponenti:

Doc. Ing. Ladislav Slavík, DrSc. Ing. František Loudát, CSc.

FŽP UJEP Ústí nad Labem, 2007 ISBN: 80 – 7044 – xxx - x

4

Úvodní slovo Pro stanovení vhodných typů strategií rozvoje venkova je potřebné zohlednit i specifika některých oblastí. Významný vliv na venkovský prostor má antropogenní činnost. V Podkrušnohoří došlo v uplynulých 40 letech 20. století k plošné devastaci území. Vliv těžby uhlí a koncentrace průmyslu, zejména palivoenergetického, negativně ovlivnily celou oblast, venkovský prostor, krajinu, ale i podmínky pro další rozvoj území. Po roce 1990 dochází k postupné změně. Komplexní analýza území včetně podmínek hospodaření umožnila problémy identifikovat a může přispět k urychlení nápravy škod, i k rozvoji venkovského prostoru a trvale udržitelnému způsobu hospodaření v krajině. Za tím účelem byl řešen i projekt „Zkušeností z antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ -1 J 056/05-2. Podstatou řešení bylo zobecnění formy aktivního ovlivňování postižené krajiny pro podporu externalit ve venkovské politice ČR. Výsledky projektu jsou shrnuty v návrhu metodiky hospodaření v antropogenně postižené krajině, která může mít i širší platnost, tj. může být využita i v dalších územích, které byly pod silnou antropogenní zátěží v důsledku průmyslové a důlní činnosti. Cílem předkládané metodiky je vytvořit návrh ekologického a ekonomicky přijatelného využití území v Chomutovsko – ústecké oblasti. Metodika je rozdělena do dvou částí: – analytické, která je zaměřena na hodnocení území z hlediska geografického, socioekonomického, zátěže životního prostředí a půdního fondu, včetně faktorů, které jej ohrožují, lesních ekosystémů a na analýzu zemědělství. Návrh vyúsťuje do SWOT analýzy hlavních problémů hospodaření v krajině v oblasti severních Čech. – návrhové, jejíž podstatou je rozčlenění zájmového území do 3 oblastí s relativně shodnými podmínkami. Jsou uvedeny možnosti využití jednotlivých oblastí, včetně využívání k energetickým účelům. Zabývá se problematikou multifunkčního využití venkovského prostoru, nejen pěstováním zemědělských plodin a energetických bylin a dřevin, ale i dalšími možnostmi využití, montánním turizmem, s cílem dosáhnout trvale udržitelného hospodaření v krajině. Projekt byl podpořen v období 1. 2. 2005 – 31. 10. 2007 z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

V Ústí n. L., říjen 2007

Jaroslava Vráblíková

5

OBSAH I. Analytická část 1. Stručná charakteristika přírodních podmínek antropogenně postižené Chomutovsko – ústecké oblasti 1.1 Rozloha řešeného území 1.2 Přírodní podmínky 1.2.1 Geologické a geomorfologické podmínky 1.2.2 Klimatické poměry 1.2.3 Hydrologické poměry 1.2.4 Půdní poměry 1.3 Vliv těžby uhlí na krajinu a stav rekultivací 1.3.1 Hydrické rekultivace a revitalizace 2. Vývoj stavu životního prostředí 3. Brownfieldy 3.1 Brownfieldy v severních Čechách 4. Socioekonomická charakteristika 4.1 Základní údaje 4.2 Obyvatelstvo 4.3 Zaměstnanost a nezaměstnanost 4.4 Průmysl 4.5 Zemědělství 5. Půdní fond 5.1 Struktura půdního fondu 5.1.1 Vybrané kategorie zemědělského půdního fondu 5.1.2 Zemědělské využití půd 5.2 Ohrožení půdního fondu erozí 5.2.1 Vodní eroze 5.2.2 Větrná eroze 5.3 Pozemkové úpravy 6. Lesy v severních Čechách 6.1 Porosty v pánevní oblasti a Českém středohoří 7. Stav zemědělství v Chomutovsko – ústecké oblasti 7.1 Vývoj zemědělství v Ústeckém kraji 7.2 Vyhodnocení zemědělského potenciálu postižené oblasti podle jednotlivých regionů 8. Konvenční způsob hospodaření a jeho vliv na využívání krajiny a složky životního prostředí 9. Analýza hlavních problémů hospodaření v antropogenně postižené Chomutovsko – ústecké oblasti

9 9 9 9 10 11 13 14 15 17 19 20 22 22 22 23 23 24 25 25 26 27 29 29 31 32 33 35 35 35 38 46 49

II. Návrhová část 10. Úvod k návrhové části 10.1 Současné postavení zemědělství v ekonomice státu jako výchozí předpoklad pro zpracování návrhu

52 52

6

11. Zásady a formy trvale udržitelného hospodaření v krajině 11.1 Ekologická východiska v zemědělství 11.2 Přechod od konvenčního způsobu hospodaření k ekologicky orientovaným systémům 11.2.1 Cíle integrované rostlinné produkce 11.2.2 Principy integrované produkce 11.2.3 Hlavní úkoly integrované produkce 11.2.4 Systémy s nízkými vstupy 11.2.5 Zemědělské systémy s trvale udržitelnou orientací 12. Agroenvironmentální opatření ve vztahu k okresům Chomutov, Most, Teplice a Ústí n.L. 12.1 Problematika agroenvironmentálních opatření obecně 12.2 Postupy šetrné k životnímu prostředí 12.2.1 Ekologické zemědělství 12.2.2 Integrovaná produkce 12.3 Ošetřování travních porostů 12.4 Podopatření - Péče o krajinu 13. Program obnovy venkova – (EAFRD) – Dotační politika 13.1 Produkce speciálních plodin 13.2 Nepotravinářská produkce 13.3 Ekologické zemědělství 13.4 Obecná podpora zemědělského podnikání 14. Možnosti získávání energie a biomasy z agroekosystémů 14.1 Biomasa a její charakteristika 14.2 Způsoby využití biomasy k energetickým účelům 14.3 Energetické využití biomasy 14.4. Formy biomasy využitelné k energetickým účelům 14.5. Energetické rostliny 14.5.1.Základní informace 14.5.2. Jednoleté rostliny pro využití v energetice 14.5.3.Rostliny víceleté a vytrvalé 14.5.4 Planě rostoucí druhy rostlin 14.5.5 Trávy pro energetické využití 14.6 Zpracování rostlin na fytopalivo 14.7 Dendromasa a její využití 14.7.1.Využitelnost dendromasy jako paliva 14.7.2 Energetické lesy 14.8 Procesy přeměny biomasy v energii 14.8.1 Spalování biomasy 14.8.2 Problematika spalování slámy 14.8.3.Biochemická přeměna biomasy 14.8.4 Bionafta 14.8.5 Biomaziva 14.8.6 Bioetanol 14.8.7 Další možnosti využití biomasy 15. Návrh na rozdělení a využití území antropogenně postižené oblasti podle úrodnosti půdy, nadmořské výšky, geomorfologických, půdních a klimatických poměrů 15.1: Údolní a produkční území - I. podoblast 15.2: Hory a podhory - II. podoblast

53 53 55 55 55 55 56 56 58 58 59 59 63 64 69 73 74 74 74 75 75 75 76 77 78 79 79 80 84 87 87 88 89 89 93 96 96 96 97 100 101 101 102

103 103 107

7

15.3: Specifická oblast, s vyšší antropogenní zátěží - III. podoblast 16. Praktické možnosti uplatnění multifunkčního hospodaření v Chomutovsko - ústecké oblasti 17. Závěr 18. Přehled použité literatury 19. Přílohy 19.1 Podkrušnohorské technické muzeum 19.2 Rekultivační park Velebudice 19.3 Exkurzní trasy 19.3.1 Krušnohorská hřebenovka 19.3.2 Středním Poohřím 19.3.3 Povodím Bíliny 19.3.4 Po stopách obnovy lesů Krušných hor

110 111 113 114 120 120 121 121 121 122 122 123

8

I.

Analytická část

1. Stručná charakteristika přírodních podmínek antropogenně postižené Chomutovsko – ústecké oblasti 1.1 Rozloha řešeného území Chomutovsko - ústecká oblast zaujímá rozlohu 2 276 km2, což je necelých 43 % rozlohy Ústeckého kraje (5 335 km2) a necelá 3 % území ČR (78 887 km2). Plošně největší je okres Chomutov, který lze rozlohou 936 km2 zařadit mezi středně velké okresy ČR, představuje více jak 40 % řešeného území. Další tři okresy: Most (467 km2), Teplice (469 km2), Ústí nad Labem (404 km2), řadíme rozlohou v rámci ČR k okresům malým.

1.2 Přírodní podmínky 1.2.1 Geologické a geomorfologické podmínky Geologická stavba zájmového území je velmi rozmanitá. Na území se nacházejí bohatá ložiska nerostných surovin. Krušné hory jsou tvořeny většinou proterozoickými metamorfity (svory, ruly), místy prostupují mladší magmatity (žuly, čediče). Krystalinikum je vyplněno i rudnými žilami řady nerostů (fluorit, baryt, křemen). V minulých stoletích byla významná těžba rud v Krušnohoří (např. Měděnec, Hora sv. Kateřiny, Krupka, Cínovec). Mostecká pánev je vyplněna třetihorními a čtvrtohorními sedimenty, v nichž se nachází i vrstva hnědého uhlí. Území je charakteristické především těžbou hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi. České středohoří tvoří třetihorní vulkanity (čedič, znělec, pyroklastika). Významná je i těžba kameniva, převážně pro stavební účely, v oblastech Českého středohoří, méně v Krušných horách (obr.1). Geomorfologicky je území nehomogenní, můžeme jej rozdělit na čtyři hlavní geomorfologické jednotky. Značné zastoupení tu mají Krušné hory, Mostecká pánev, České středohoří a okrajově do oblasti zasahují Doupovské hory (obr.2). Obr. 1

9

Obr. 2

Zdroj dat: Geografie Ústeckého kraje, Anděl aj., 2000.

1.2.2 Klimatické poměry Klimatickou situaci studované oblasti určuje její poloha v mírném vlhkém kontinentálním pásu, kde převládá západní proudění vzduchu. Celoročně se zde projevuje cyklonální činnost. Poloha na styku vlivu oceánu od západu a kontinentu od východu má za následek značnou variabilitu počasí. Vedle této skutečnosti má na podnebí vliv i členitý reliéf a antropogenní činnost. Podle Quittovy klimatické klasifikace lze rozdělit území do tří základních oblastí: -chladná oblast CH (hřebeny Krušných hor, Milešovka) je charakteristická velmi krátkým až krátkým, mírně chladným, vlhkým až velmi vlhkým létem a dlouhým přechodným obdobím s chladným jarem a mírně chladným podzimem, dlouhou až velmi dlouhou zimou a dlouhým až velmi dlouhým trváním sněhové pokrývky. Průměrné roční teploty se pohybují do 6 °C, srážky 650 až 1000 mm. -mírně teplá oblast MT (svahy Krušných hor, Doupovských hor, i většinu Českého středohoří). Oblast je typická normálně dlouhým až mírně teplým a mírně suchým létem. Normálně dlouhá zima je mírně teplá a suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Přechodná období (mírně teplé jaro a podzim) jsou krátká. Průměrné roční teploty jsou 6 °C až 8 °C, srážky 550 mm (v některých oblastech díky srážkovému stínu méně než 450 mm) až 700 mm.

10

-teplá oblast T (v údolí Labe, Mostecké pánvi a v nejnižších částech Českého středohoří). Je nejvíce ve sledovaném období rozšířena. Charakterizuje ji teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem a podzimem a krátkou mírně teplou a suchou až mírně suchou zimou. Průměrné roční teploty se proto pohybují mezi 8 až 9 °C a srážky 450 až 550 mm (obr. 3). Obr. 3

Zdroj dat: Geografie Ústeckého kraje, Anděl aj., 2000.

1.2.3 Hydrologické poměry Chomutovsko-ústecká oblast náleží do povodí řeky Labe. Z hlediska regionalizace povrchových vod můžeme území rozdělit do tří oblastí:


Krušné hory – vrcholové části v okolí Klínovce, nad Chomutovem a Teplicemi jsou velmi vodné se specifickým odtokem 15 – 25 l/s na km2, s malou retenční schopností a vysokým koeficientem odtoku (0,46 – 0,6). Ostatní jižní svahy Krušných hor jsou dosti (6 – 10 l/s na km2) až středně (10 – 15 l/s na km2) vodnými oblastmi.




Pánev je málo vodná (3 – 6 l/s na km2) s malou až velmi malou retenční schopností, se silně až velmi silně rozkolísaným odtokem a nízkým (0,11 – 0,2) až středním (0,2 – 0,3) koeficientem odtoku.




České středohoří je málo vodné (3 – 6 l/s na km2), s velmi malou nebo místy dobrou retenční schopností (v závislosti na geologické stavbě), silně až středně rozkolísaným (na západě) nebo málo rozkolísaným (na východě) odtokem. Koeficient odtoku je dosti vysoký (0,31 – 0,45) až vysoký (0,45 – 0,6).

11

Hydrografická síť v pánvi je silně poznamenána antropogenní činností, zejména těžbou hnědého uhlí. Mnoho vodotečí bylo převedeno do nových upravených koryt (např. řeka Bílina je mezi Chomutovem a Mostem vedena potrubím uměle vytvořeným koridorem). Velkou část vodních toků bude nutné v budoucnosti revitalizovat (tak jak bude ukončována těžba uhlí). Vybrané vodní toky i plochy jsou zobrazeny na obr. 4. Obr. 4

Nejvýznamnějším tokem protékajícím v sledovaném území je řeka Labe. Dalším významným tokem Chomutovsko-ústecké oblasti je řeka Ohře (2. největší řeka Ústeckého kraje). Řeka Bílina dostala svůj název podle čisté bílé vody, dnes je jednou z nejvíce znečištěných řek. Délka toku je 84 km vlévá se do Labe v Ústí nad Labem. Průměrný průtok u ústí je přibližně 5,5 m3/s. Stojaté vody Na řešeném území jsou stojaté vody reprezentovány rybníky, vodními nádržemi, dále se tu vyskytuje řada sníženin vzniklých po hlubinné těžbě (pinky) nebo zatopené povrchové lomy (zejména po těžbě hnědého uhlí). Mezi nejvýznamnější stavby ovlivňující odtokové poměry patří vodní nádrže (Přísečnice -362 ha a Fláje 153 ha). U dalších vodních nádrží převažuje víceúčelovost. Pro potřeby průmyslu jsou nejvíce využívány vodní nádrže Nechranice (1 338 ha) a Kadaň (67 ha).

12

Podzemní vody Výskyt podzemních vod je ovlivněn geologicky, klimaticky, morfologicky a také antropogenní činností. Podzemní voda v pánevních oblastech řešeného území je často silně ovlivněná důlní činností. Díky složité geologické stavbě se na území vyskytuje řada minerálních vod. Zejména pak v Teplicích, kde daly vznik světově proslulému lázeňství. 1.2.4 Půdní poměry Půdy na území zájmové oblasti jsou velmi rozdílné. Je to díky geologickému základu, reliéfu, klimatickým podmínkám a významné antropogenní činnosti. Mapa půdních typů dokumentuje velkou heterogennost půdních poměrů (obr. 5). Obr. 5

V oblasti Krušných hor se vyskytují rezivé půdy, podzoly, kambizemě i organozemě. V pánvi se vedle kambizemí, které jsou zejména na okrajích, vyskytují pararendziny, místy se objeví i černozemě a vzácné smonice na třetihorních jílech. Podél toku Labe a Bíliny nalezneme nivní půdy. V Českém středohoří se vyskytují také hnědozemě a degradované černozemě. Významné je zastoupení antropogenních půd vyskytujících se zejména v důsledku těžby uhlí a následných rekultivací.

13

Obr. 6 Mapka zájmového území-severní Čechy Map of study area-North Bohemia

Bioklimativké dny Poľana 2007

1.3 Vliv těžby na krajinu a stav rekultivací Severočeská hnědouhelná pánev je největší a těžebně nejvýznamnější hnědouhelnou pánví v České republice. Současně zaujímá plochu cca 14 000 ha (obr. 6). Dosud se v SHP vytěžilo více jak 3,5 mld. tun uhlí, z toho 2,58 mld. tun lomově. Technologie lomové těžby je závislá na nutnosti přemístit z dobývacího prostoru nadložní horniny zprvu na vnější výsypku a později na výsypku vnitřní lokalizovanou ve vyuhleném prostoru. Vzhledem ke skrývkovému poměru 1:3 až 1:4 to znamená na 1 t uhlí odklidit 3 - 4 m3 (tj. 6 - 8 t) nadložních hornin, v případě SHP se jedná o terciální jílovce a jíly, částečně o terciérní písky či hlinité kvartérní horniny. Přehled o provádění rekultivací v Severočeské hnědouhelné pánvi. (tab. č. 1) Tab. č. 1 - Ukončené rekultivace v SHP do r. 2004 v ha – orientační údaje V ha Zemědělské Lesnické Hydrické Ostatní Ústecko 1197,1 613,2 20,3 43,3 Teplicko – 571,8 1085,0 89,6 141,6 Bílinsko Mostecko 1268,2 2269.9 121,2 1093,6 Chomutovsko 797,1 105,0 21,4 58,0 SHP celkem 3834,2 4073,1 252,5 1336,5

Celkem 1873,9 1888,0 4752,9 981,5 9496,3

(Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje, vydal Krajský úřad Ústeckého kraje 2004).

14

Do konce sledovaného období je v SHP ukončeno 9 496,3 rekultivací. Dominují rekultivace lesnické 43 % a zemědělské – celkem 40,4 % . Tab. č. 2 - Rekultivace v SHP –předpoklad ukončení v období 2004 -2020 v ha V ha Zemědělské Lesnické Hydrické Ostatní Ústecko 59,8 674,4 257,3 146,8 Teplicko 339,6 779,8 28,5 436,3 Bílinsko Mostecko 568,1 1468,1 411,0 1311,2 Chomutovsko 801,2 799,9 0,1 256,4 SHP celkem 1768,7 3722,2 696,9 2150,7

Celkem 1138,3 1584,2 3758,4 1857,6 8338,5

(Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje – vydal Krajský úřad Ústeckého kraje, 2004)

Obr. 7 Těžba uhlí v České republice v období 1945 - 2040 (dosavadní vývoj a další předpoklad) mil. tun/rok 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1945

1960

1985

1990

2000 2005 2030 2040

(Pramen – MUS a.s. 2005)

1.3.1 Hydrické rekultivace a revitalizace Sledovaná oblast byla v minulosti signifikantně změněna antropogenní činností. Velká změna proběhla ve vodním režimu krajiny, byly přemístěny vodoteče, vysušeny vodní nádrže. Přeložky potoků a řek spočívaly ve vybudování nových betonových koryt s minimální ekologickou funkcí (Podkrušnohorský přivaděč a další). Proto je v současnosti nutné připravovat revitalizaci celého vodního režimu Podkrušnohorské oblasti. Další stránkou revitalizací je zatápění zbytkových jam po těžbě uhlí. Na území Severočeské hnědouhelné pánve a Sokolovské pánve vzniklo v průběhu 20. století povrchovou těžbou hnědého uhlí celkem osm velkých důlních prostorů. Tyto důlní prostory po sobě zanechávají rozsáhlé zbytkové jámy. Pro rekultivaci těchto zbytkových jam byla navržena hydrická varianta, tedy jejich zatopení vodou (Havel L., Vlasák P., 2006). Rekultivace lomu Chabařovice je první uskutečňovanou hydrickou rekultivací velké zbytkové jámy po povrchové těžbě hnědého uhlí, která dospěla do fáze, kdy je zbytková jáma zaplavována vodou (PKÚ, 2007).

15

Zatopením zbytkových jam vzniknou plošně velká a hluboká jezera, která budou mít významný vliv na tvář krajiny celých severních Čech. Jezera i jejich okolí budou mít široké spektrum funkcí a využití. Budou biotopem vodních a mokřadních organismů, významnými prvky v krajině a v systémech ekologické stability, strategickou zásobou vody, lokalitami sportovního rybolovu, rekreačními oblastmi i místem pro rozvoj podnikání a služeb. Aby jezera plnila všechny tyto funkce musí mít voda v nich dobrou kvalitu. Ta je v případě jezera Chabařovice ohrožována vyšším obsahem živin (především fosforu), které se do jezera dostávají ve vodě z přítoků. Vysoký obsah živin by ve vodě vedl k eutrofizaci a následnému rozvoji fytoplanktonu (společenstva řas a sinic), což by mělo negativní dopady na kvalitu vody. Jezera zbytkových jam po povrchové těžbě hnědého uhlí se liší od toků, rybníků a údolních přehrad (zejména hloubkou a průtokem). Mají také velké zdržení vody, a to desítky až stovky let Regulací přítoku a odtoku je možno ovlivňovat chemické složení vody v jezerech. Voda v jezeru postupně mění své fyzikální, chemické a biologické vlastnosti. Vlastnosti vody v nádrži se mění ve směru horizontálním i vertikálním, sezóně i během dne. Proto z hlediska budoucí trofie nádrže je nutno preferovat hlubší nádrže před mělčími (Valeš, 2003). Pro intenzitu primární produkce je nejčastěji rozhodující přísun fosforu (jako limitující živiny). Největší přísun je většinou způsoben přitékající povrchovou vodou (přítoky), menší ze srážkové vody a jeho toku ode dna nádrže. Základní vstupní hodnotou pro hodnocení předpokládaného vývoje kvality vody v nádrži bude kvalita a množství napouštěcí vody. Požadovaná výsledná kvalita vody v jezerech zbytkových jam bude ohrožována zejména možností její eutrofizace, případně nadměrného zakyselení, u některých neprůtočných jezer výjimečně i možností jejich zasolení. Těžba uhlí vedla k zásadním změnám v systému povrchových vod. Došlo k výrazným změnám morfologie terénu (propadání, hloubení těžebních jam a budování převýšených výsypek). Dále došlo k rušení starších nádrží, odklonu toků mimo těžební území, budování různých technologických nádrží a k samovolnému vzniku nových vod. Pro Severočeskou uhelnou pánev jsou charakteristické zaplavené propadliny po hlubinné těžbě (pinky), přeložky toků, dočasná jezírka a louže, odvodňovací příkopy v lomech a na výsypkách, jezírka a mokřady v patě výsypek, umělé nádrže na výsypkách, suché poldry, zatopené zbytkové jámy, plaviště popílku a další technologické nádrže. Propadliny i starší zaplavené zbytkové jámy mívají často překvapivě čistou vodu s nízkou úživností a s pestrým oživením (Přikryl I., 2006). V rekultivačních návrzích v obou podkrušnohorských revírech se předpokládá postupné zatopení všech osmi velkých zbytkových jam po povrchové těžbě hnědého uhlí (tab. č. 3). Nádrže zbytkových jam po povrchové těžbě hnědého uhlí je třeba z důvodu charakteristiky nádrží a jezer označovat jako jezera. Zpočátku jsou antropogenní, později přirozené (Valeš 2003).

16

Tab. č. 3 - Základní hydrotechnické parametry zbytkových důlních jezer Název lomu

Varianta

Předpoklad zahájení napouštění

Plocha hladiny [ha]

Objem vody [mil.m3]

Hloubka vody [m] prům. max.

Severočeská hnědouhelná pánev Chabařovice

2001

226,0

35,0

15,6

23,3

Ležáky

2006

322,6

72,4

22,4

59,0

ČSA

„optimální“

2020

701,0

236,8

33,7

130,0

ČSA

„hluboká“

2020

1 259,0

760,0

60,4

150,0

Vršany (Šverma)

č. 1

2030

342,0

35,6

10,4

37,0

Vršany (Šverma)

č. 2

2050

390,0

73,6

18,8

40,0

2037

1 145,0

645,0

56,0

170,0

Bílina Libouš

„generel“

2038

640,0

110,4

17,3

52,0

Libouš

průtočné jezero

2038

1 083,2

248,0

22,9

75,8

Libouš

neprůtočné jezero

2038

511,9

79,4

15,5

55,6

Medard – Libík

2010

501,4

138,0

27,5

51,0

Jiří - Družba

2038

1 322,3

514,9

40,6

93,0

Sokolovská pánev

(Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji, 2003).

2. Vývoj stavu životního prostředí Stav životního prostředí v Severních Čechách zejména v Chomutovsko –ústecké oblasti se od 50. let 20. století postupně zhoršoval. Důvodem negativního vývoje životního prostředí bylo rozšiřování těžby uhlí a rozvoj průmyslu. Povrchovou těžbou uhlí bylo devastováno více jak 26 tis. ha. Lomová těžba působila negativně především na krajinu (území bylo nazýváno „ měsíční krajinou“). Negativní dopady těžby hnědého uhlí byly navíc umocněny koncentrací výroby elektřiny a tepla v parních elektrárnách vystavěných v oblasti severočeské hnědouhelné pánve bez odsiřovacích a denitrifikačních zařízení a s málo účinným odprašováním. Plynné a pevné exhalace z elektráren, (Tušimice I.,II., Počerady, Prunéřov I., II. a Ledvice s celkovou kapacitou více jak 5.000 MW) ale i z důlní činnosti způsobovaly takové znečištění ovzduší, že při inverzních stavech v atmosféře byly několikanásobně překračovány stanovené emisní limity. Plynné i pevné emise z elektráren významně poškozovaly ovzduší. V oblasti severních Čech množství měrných emisí (t.rok-1.km-2) bylo více jak 2,2x vyšší u prašného spadu, 4,7 x u SO2, 3x u NO2 a 1,5x vyšší u CxHy než byl průměr ČR (údaje za r 1993). Plošně nejrozsáhlejší ekologicky postiženou oblastí byl v ČR „velký územní celek“ Chomutovsko-

17

ústecká oblast. To ovlivňovalo nejen lidské zdraví, ale i zemědělskou činnost (snížení zemědělské produkce v důsledku imisí). Podkrušnohoří se tak stalo územím, které patřilo k ekologicky nejzatíženějším ve střední Evropě a plošně nejrozsáhlejší oblastí narušené a devastované krajiny. Bylo součástí tak zvaného „Černého trojúhelníku“, jež tvořilo území severních Čech, část Saska (SRN) a Slezska (Polská republika). Vývoj imisní zátěže je dokumentován na obrázcích č. 8, 9, 10, 11. Obr. 8

Průměrné roční koncentrace SO2 v Chomutovsko-ústecké oblasti 150

125

100 SO2

75

(µg/m 3)

50

25

0 1975

1980

1985

1990

1995

2000

2005

Rok

Obr. 9

Průměrné roční koncentrace NOx v Chomutovsko-ústecké oblasti 90 80 70 60 50 NOX (µg/m 3) 40 30 20 10 0 1982

1986

1990

1994

1998

2002

2006

Rok

18

Obr. 10

Průměrné roční koncentrace prachu (TSP a PM 10) v Chomutovsko-ústecké oblasti 140

120

100

80 Prach (µg/m 3)

60

40

20

0 1982

1986

1990

1994

1998

2002

2006

Rok

Obr. 11

(Obrázky 8, 9, 10, 11 – pramen: Zdravotní ústav Ústí n. L. 2006)

I přes výrazné zlepšení stavu ovzduší jsou i v současnosti překračovány hraniční limity a množství vypouštěných emisí ze stacionárních zdrojů (obr. č. 11) a jsou zde vyšší než je průměr ČR. 3. Brownfieldy Nové vlastnické vztahy a nové tržní prostředí vedly ke kolapsu mnoha výrob, které byly nahrazovány různými aktivitami. Plochy v intravilánu měst, dlouhodobě určené územními plány pro výrobu, tak v mnoha případech odumírají a stávají se zdrojem obtíží hospodářského, sociálního i ekologického rázu. Vznikají území, pro která se vžil termín „brownfields“. Z předběžných odhadů vyplývá, že v ČR je cca 10 tis. brownfieldů o celkové rozloze nejméně 30 tis. ha. Tyto lokality vytvářejí špatnou image a brání hospodářskému

19

rozvoji a cestovnímu ruchu. Přispívají také k sociálnímu úpadku a způsobují vážné environmentální problémy. Brownfields však představují daleko širší a složitější škálu problémů. Jejich existence přináší tyto charakteristické jevy: • ekonomickou retardaci, • neschopnost oslovit nové investory, • ve spojitosti s absencí trhu s byty - zvyšování míry nezaměstnanosti, • negativní dopad na městský život, • snižování daňových příjmů měst i státu, • sociální konflikty, • tlak na zábor přírodního prostředí. Problém brownfields je problémem multidisciplinárním a tak je také třeba přistupovat k jeho řešení. Obecného cíle strategie regenerace brownfieldů lze dosáhnout pouze pokud bude vyřešeno několik klíčových oblastí:  Institucionální rámec a řízení regeneračního procesu, které musí zahrnovat ministerstva, agentury a místní samosprávu;  Opatření pro implementaci na národní a místní úrovni, především prostřednictvím zřízení organizací pro regeneraci brownfieldů;  Právní rámec a legislativní změny;  Změny v postupech územního plánování a nuceného odkupu, které jsou potřebné k zjednodušení procesu;  Finanční rámec a zdroje financování týkající se příspěvku veřejného sektoru do programu;  Postupy pro identifikaci a popis lokalit, které budou východiskem pro stanovení priorit a vypracování strategie;  Vypracování strategie a stanovení priorit pro jednotlivé lokality určené pro sanaci, obnovu a další aktivity;  Možnosti spolupráce se soukromým sektorem při zajišťování sanace a obnovy brownfieldů;  Technické a ekologické normy, které budou uplatňovány při projektech regenerace brownfieldů v České republice;  Propagace úspěšných projektů regenerace brownfieldů;  Legislativní opatření vymezující povinnosti vlastníků řešit nakládání s brownfieldy.

Brownfield je v minulosti zastavěná lokalita, která je z ekonomického hlediska nedostatečně využívaná, ležící ladem, zanedbaná nebo kontaminovaná. Regenerace brownfieldů většinou zahrnuje jak jejich rekultivaci, tak obnovu. 3.1 Brownfieldy v severních Čechách Severní Čechy jsou významnou oblastí těžby, výroby energie a zpracování chemikálií. Život v regionu se soustředí kolem měst Ústí nad Labem, Most, Teplice a Chomutov. Prioritou tohoto regionu je řešení vysoké úrovně znečištění způsobeného tradičními odvětvími těžkého průmyslu. I když tato odvětví zaměstnávají velkou část pracovní síly, způsobují zároveň také závažné problémy se znečištěním. Restrukturalizace důležitého zemědělského a potravinářského průmyslu do soukromého vlastnictví měla rovněž za následek vytváření brownfieldů v celém regionu. 20

Graf č. 1 Rozdělení brownfields v Ústeckém kraji podle dřívějšího využití Rozdělení brownfieldů v Ústeckém kraji podle dřívějšího využití

Bytový fond Školní objekty

15%

Lehký průmysl 36%

1% 8%

Drážní pozemky Zemědělské objekty

1%

Vojenské objekty 2% Energetické objekty Těžba a nakládání s odpady Montážní objekty

2%

27%

2%

6%

Ostatní

Graf č. 2 Rozdělení brownfields v kraji podle celkové plochy v ha Rozdělení brownfieldů v Ústeckém kraji podle celkové plochy v [ha]

38

323

Bytový fond

155 202

Školní objekty

15

Lehký průmysl Drážní pozemky

493 Zemědělské objekty Vojenské objekty Energetické objekty

679 265 86

180

Těžba a nakládání s odpady Montážní objekty Ostatní

(Zdroj Graf 1, 2: databáze CZECHINVESTu, 2006).

V Ústeckém kraji v číselném vyjádření dominují rezidenční (36 %) a zemědělské lokality (27 %) z celkového počtu všech brownfieldů (graf č. 1). Zatímco zemědělské lokality jsou stále nejvýznamnější co do plochy 679 ha (28 % z celkové plochy), bývalé montážněvýrobní lokality představují 493 ha (20 % z celkové plochy, graf č. 2). Celkově bývalé průmyslové lokality představují 67 % všech lokalit větších než 10 ha. Počet brownfieldů se v důsledku ekonomické restrukturalizace stále zvyšuje, zatímco je dnes na výstavbu vyčleňováno stále více lokalit typu greenfield. Tento přístup je

21

neefektivní, neboť dnešní greenfield může být zítřejším brownfieldem. Půda není nevyčerpatelná a společnost již dnes akceptuje potřebu recyklovat jiné neobnovitelné zdroje. Náklady na regeneraci brownfieldů jsou mimořádně vysoké (přesahují 100 mld. Kč) a dokončení práce bude trvat celá desetiletí. I z tohoto důvodu je důležité vypracovat a propojit podrobné regionální strategie regenerace brownfieldů. Tyto strategie budou napojeny na stávající strategie hospodářského rozvoje, regionální, sociální a environmentální strategie včetně integrovaných plánů rozvoje měst. Musí také zahrnovat kvantifikované cíle, jak ten který brownfield k těmto strategiím v jednotlivých oblastech přispěje. 4. Socioekonomická charakteristika 4.1 Základní údaje Na území okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí n.L. leží 127 obcí, což je přibližně třetina všech obcí Ústeckého kraje (354 obcí). Z uvedeného počtu má 20 obcí statut města. Obce se dále skládají ze 464 částí obcí, a vlastních sídel je pochopitelně ještě více. Integrace obcí zde pokročila více než v jiných částech kraje, případně Česka. 4.2 Obyvatelstvo Vývoj obyvatelstva v zájmové oblasti je atypický. Na ekonomice území, na vývoji lidské populace se výrazně negativně odrazila od roku 1945 tři období: - odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce; - hospodaření a devastace kulturního dědictví za socialismu; - současná transformace průmyslu a zemědělství po roce 1989. Po r. 1945 došlo k vysídlení německého obyvatelstva a výrazně zejména v Krušných Horách klesl počet obyvatel. V r. 1950 dosáhl počet obyvatel 2/3 stavu v r. 1930. V důsledku rozvoje těžby a průmyslu a s tím zajištěné výstavby bytů se počet obyvatel v pánevních okresech severních Čech zvyšoval. Ke zvýšené migraci obyvatelstva docházelo i poklesu stavu obyvatel docházelo v 80. letech 20. století v důsledku nepříznivého stavu životního prostředí. V součastném období míra urbanizace, tedy podíl obyvatelstva žijících ve městech činí 85,7 %, převyšuje tak značně hodnoty ČR (70,1 %) i celého Ústeckého kraje (79,1%). Počet obyvatel na km2 je značný. Průměrnou hustotu zalidnění řešeného území (237,3 ob./km2) tři okresy převyšují (maximum Ústi n.L. - 293,3 obyvatel na km2). Jediný Chomutov s hodnotou (133,9 obyvatel na km2) se vymyká - jen mírně převyšuje průměr ČR (130 ob./km2) a nedosahuje ani krajského průměru (154,3 ob./km2). Většina obyvatelstva je koncentrována ve městech a značné oblasti (horské, zemědělské) mají hustotu osídlení velmi malou i jen 20 obyvatel na km2. Stejně tak je třeba zmínit, že významnou část území zaujímají plochy devastované, určené pro těžbu a související činnosti. Počet obyvatel ve studovaném prostoru k 31.12. 2005 je 488 299, téměř 60 % obyvatel Ústeckého kraje (823 173). Populačně slabší se jeví okres Ústí n.L. a Most oproti silnějším okresy Teplice a Chomutov.

22

Tab. č. 4 – vývoj hustoty zalidnění v letech 1850 až 2006 (obyv. na km2) Okres Chomutov Most Teplice Ústí n. L. ČR

1850 77 69 90 91 86

1880 113 106 200 158 104

1910 146 251 399 288 128

1921 144 254 398 294 127

1930 158 273 428 323 135

1950 91 217 276 231 113

1970 111 251 289 262 124

1991 131 257 273 292 130

2002 133 250 270 290 129

2006 134 250 272 294 130

Tab. č. 5 – vývoj počtu obyvatel v letech 1850 – 2006 (v tis.) Okres Chomutov Most Teplice Ústí n. L. Celkem

1850 75 33 43 47 151

1880 106 50 94 64 314

1910 136 117 187 116 556

1921 135 119 187 119 560

1930 148 127 201 131 607

1950 85 101 130 94 410

1970 104 117 136 106 463

1991 124 120 128 118 490

2002 125 117 127 118 487

2006 125 117 128 119 489

(Prameny – tab. č. 4, 5: Statistická ročenka České republiky, Český statistický úřad, 2004 a Statistická ročenka Ústeckého kraje, Český statistický úřad, 2006).

4.3 Zaměstnanost a nezaměstnanost Na území Chomutovsko – ústecké oblasti bylo k 31. 12. 2000 (okres Chomutov, Most, Teplice a Ústí n.L.) je evidováno celkem 144 577 zaměstnanců, z toho v zemědělství 1 271 pracovníků. Úbytek zemědělců v Ústeckém kraji v letech 1991 – 2000 činil 77,2 % (výrazně nadprůměrný úbytek), podíl zemědělců na zaměstnanosti v národním hospodářství poklesl na 6,4 % v roce 1991, na 3,4 % v roce 1995 a na 1,9 % v roce 2000 (podprůměrný podíl). Podíl zemědělců Ústeckého kraje na všech zemědělcích ČR se výrazně změnil, poklesl z 5,7 % v roce 1991 na 4,9 % v roce 1995 a nepatrně narostl v roce 2000 na 5,0 %. Nezaměstnanost, nový prvek v naší ekonomice po roce 1989, v Ústeckém kraji jako celek dlouhodobě vykazuje nejvyšších hodnot v důsledku poklesu těžby uhlí, restrukturalizace podniků, útlumu výrob i zemědělství. Tato situace se v posledních letech zlepšuje, ale jen velmi pozvolně. Nejhorší situace (2005) je na Mostecku 21,25 % (bez práce je tak kolem 14,5 tisíce osob, tj. přibližně každý pátý z disponibilní pracovní síly). Na Chomutovsku 15,47 % a Teplicku 16,79 %. Okres Ústí nad Labem na tom vychází nejlépe, nezaměstnanost „jen“ 13,42 % - bez práce je tedy zhruba každý osmý z disponibilní pracovní síly. 4.4 Průmysl Ústecký kraj jako celek a zejména pak právě řešené území (okres Chomutov, Most, Teplice, Ústí n.L) patří k regionům s největší koncentrací průmyslu v ČR. Nosnými průmyslovými odvětvími jsou průmysl paliv a energetiky, hutnictví, chemický průmysl, sklářský průmysl a strojírenství. Těží se zde kolem 70 % celkové těžby hnědého uhlí v republice a cca 50 % se zde spaluje i zpracovává. Došlo ke koncentraci výroby elektřiny v parních elektrárnách, které zde byly v 2. polovině 20.století vybudovány. Jsou to elektrárny Tušimice I.,II., Počerady, Prunéřov I., II. a Ledvice s celkovou kapacitou více jak 5.000 MW. Na území pánevních okresů ČSÚ eviduje 312 průmyslových podniků s 20 a více zaměstnanci – zhruba 56 % všech průmyslových podniků Ústeckého kraje (2000). Dlouhodobé a jednostranné zaměření ekonomiky Chomutovsko - ústecké oblasti na těžbu, energetiku a chemický průmysl dosud nepříznivě ovlivňuje charakter regionu, i když

23

nutno konstatovat podstatné zlepšení, přesto je stále celá řada disparit, které je třeba postupně eliminovat. 4.5 Zemědělství Na území pánevních okresů zemědělství ve druhé polovině dvacátého století postupně ztrácelo na svém významu, ubývalo zemědělské půdy (např. díky záborům pro těžební a průmyslovou činnost). Proto je zemědělství v porovnání s ostatní činností považováno za méně významné.V zemědělském sektoru dominoval do r. 1990 sektor státních statků na 98,8 % zemědělské půdy. Byly to oborové podniky státních statků (Chomutov, Bílina pro okresy Teplice a Most). Na okrese Ústí n.L. se jednalo o státní statek Ústí n.L., který obhospodařoval 100 % zemědělské půdy v okrese. Po r. 1990 se v rámci ekonomické a společenské transformace situace i zde mění. K restrukturalizaci podnikových struktur dochází v zemědělství v důsledku restitucí. Po privatizaci zemědělských podniků došlo také k silné redukci zemědělské výroby v celé této oblasti, dochází k útlumu výroby. V řešeném území k 31.12.2005 působilo 650 zemědělských podniků, což je kolem 29 % z celého Ústeckého kraje. Podle výměry zemědělské půdy jich nejvíce (243 - tedy přibližně 37 %) hospodaří na ploše menší než 5ha. V pořadí druhou rozlohou je 10-50 ha, na této ploše hospodaří 172 podniků (26,5 %). Dále pak 93 podniků (14 % ) na rozloze 5-10 ha, 66 podniků obhospodařuje pozemky o velikosti 100-500 ha, 45 podniků pozemky velké 50-100 ha, a 31 podniků obdělává pozemky o rozloze 500 a více ha. Údaje o sociogeografické charakteristice jsou uvedeny v obrázku 12, 13 Obr. 12

Sociogeografická charakteristika - míra urbanizace

24

Obr. 13

Zdroj dat (Obr. 12, 13): Statistická ročenka Ústeckého kraje, 2006.

Obr. 14

5. Půdní fond 5.1 Struktura půdního fondu Pro zájmové území je charakteristické nižší zastoupení zemědělské půdy (38,3 %) přibližně o čtvrtinu oproti celostátnímu průměru (54 %). Přičemž nejméně zemědělské půdy nacházíme v okrese Most (29 %), naopak nejvíce v okrese Ústí nad Labem (45,4 %) ani v jednom ze studovaných okresů se tak nepřibližuje Krajskému ani celostátnímu průměru. Podíl ostatních ploch se výrazně odlišuje od celostátního průměru. Porovnáme – li vývoj ostatních ploch dle okresů za období r. 1960 do r. 2005, tak na Chomutovsku se zvýšil o 7 670 ha, Mostecku o 3 529 ha, Teplicku o 3 312 ha a Ústecku o 2 743 ha.

25

Tab. č. 6 - Analýza půdního fondu k 1.1. 2007 v ha zemědělská Vodní Okres lesní půda půda plochy Chomutov 39172 34477 3151 Most 13544 15495 985 Teplice 15938 17302 770 18328 Ústí n.L. 12677 762 zájmové území (zú) % v zú Úst. kraj % kategorií zú z UK podíl UK % % v ČR

zastavěné plochy 1147 753 1037

ostatní plochy 15586 15938 11879

celková výměra 93533 46715 46926

908

7769

40444

86982

79951

5668

3845

51172

227618

38,2 277 116

35,1 159108

2,5 10012

1,7 9146

22,5 78070

100 533452

31,4

50,2

56,6

42,5

65,6

42,7

51,9 53,9

29,8 33,6

1,9 2,0

1,7 1,7

14,6 8,8

100 100

(Pramen : Statistická ročenka půdního fondu ČR 2007).

V tab. č.6 je dokumentováno zastoupení jednotlivých kategorií půdního fondu v zájmové oblasti, v Ústeckém kraji a porovnává zastoupení jednotlivých kategorií i v ČR. Zájmová oblast představuje 42,7 % území kraje, je zde 50,2 % lesů a dominuje zde kategorie „ostatní plochy“ 65,6 % z podílu Ústeckého kraje. 5.1.1 Vybrané kategorie zemědělského půdního fondu Kategoriemi, u kterých dochází v posledních letech k velkým změnám jsou orná půda a trvalé travní porosty. Důvodem je snaha o snížení zornění, které v ČR se pohybovalo kolem 76 -78 %, pokleslo na 71,4 % v ČR a v zájmovém území na 66,5 % V důsledku snižování kategorie orná půda. Je v souladu s agrární politikou země, ale i Evropské unie. Tento trend je významný i pro sledovanou oblast. Dochází –li ke snižování rozsahu orné půdy, tou kategorií jejíž rozsah se zvyšuje v rámci zemědělského půdního fondu je kategorie TTP (tab. č. 7). Tab. č. 7. - Stav vybraných kategorií zem. půdního fondu v zájmové oblasti k 1.1.2007 Zájmové Zem.půda Orná půda Orná půda TTP TTP území okres ha ha %ze z.p. ha % ze z.p. Chomutov 39172 23132 59,1 14277 36,4 Most 13544 9451 69,8 3007 22,2 Teplice 15938 8244 51,7 6361 39,9 Ústí n.L. 18328 5217 28,4 11953 65,2 Zájmová 86982 46044 52,9 35598 40,9 oblast Ústecký kraj 277116 184428 66,5 70931 25,6 ČR 4254403 3039669 71,4 976226 22,9

26

Z tab. č. 7 je patrný výrazně vyšší podíl kategorie trvalých travních porostů, v zájmové oblasti 41 %, v ČR pouze 23 %. Vyšší zastoupení TTP nacházíme na Ústecku, Teplicku a Chomutovsku což dokumentují i údaje na obr. 15. Obr. 15 Vývoj ploch trvalých travních porostů v období 1990 – 2004 v ha Ná růst rozlohy TTP ve vybra ných okre se ch Úste cké ho kra je ha 1 4 00 0 1 2 00 0

1990

1 0 00 0

1995 2000

8 00 0

2004

6 00 0 4 00 0 2 00 0 0 C ho m uto v

Mo s t

Te p lice

Ú s tí n.L .

K největším změnám v rámci kategorií u zemědělského půdního fondu došlo u trvalých travních porostů, zejména na Chomutovsku, kde 36,4 % (ze zemědělského půdního fondu) na Ústecku dokonce 65 % a Teplicku 40 % (dle stavu k 1.1.2007). 5.1.2 Zemědělské využití půd Hodnocení využívání zemědělské a zejména orné půdy je v současném období složité. Aktuální využití území ne zcela přesně odpovídá údajům zaneseným ve statistikách katastru nemovitostí. K zemědělské produkci je totiž fakticky využívána pouze určitá část zemědělského půdního fondu. Přehled využití území v jednotlivých hodnocených okresech nabízí tabulka č.8 Tab. č. 8 - Rozsah a podíl skutečně využívané zemědělské půdy v postižené oblasti.(v ha) Zemědělská Zemědělská půda využívaná půda z toho orná z toho orná půda využívaná Celkem v% půda (v ha) v % z ze v ha v ha v % ze celku zem. v%z v% zem. půdy v ha orné v ha z celku půdy půdy využ. Chomutov 95 351 39 250 23 942 21 604 22,7 55,0 14 380 15,1 60,1 66,6 Most 46 718 13 662 9 563 10 439 22,3 76,4 6 541 14,0 68,4 62,7 Teplice 46 913 16 089 8 394 6 357 13,6 39,5 5 307 11,3 63,2 83,5 Ústí n. L. 40 445 18 462 5 538 8 683 21,5 47,0 1 561 3,9 28,2 18,0 229 427 87 463 47 437 46 783 20,4 53,5 27 789 12,1 58,6 59,4 Celkem (Zdroj: dle údajů Krajské agrární komory Most 2005).

Údaje o využívání zemědělské půdy udávané Krajskou agrární komorou na podkladě LPIS a šetření se liší od Statistických ročenek půdního fondu.

27

Za účelem orientačního vyhodnocení struktury pěstovaných plodin na orné půdě byla z dostupných statistických údajů zpracována tab. č.9. Tab. č. 9 - Orientační zastoupení hlavních skupin plodin pěstovaných na orné půdě v % (údaje z r.2005) Zájmová průměr ČR Chomutov Most Teplice Ústí n.L. oblast z o.p. (orient) Obiloviny 58,8 62,6 63,7 35,8 59,5 52,6 Luskoviny 0,3 0,2 0,9 Okop/Bram. 0,2 0,1 0,8 1,3 0,5 3,8/1,4/ Olejniny 19,6 16,7 17,8 2,9 18,0 12,5 Pícniny víc. 7,8 4,5 2,7 6,6 6,1 7,3 Pícniny jed. 4,0 8,0 0,3 8,8 4,4 9,1 Zelenina 0,5 1,0 1,3 0,5 0,5 Ostatní, 8,8 8,1 13,7 43,3 10,8 13,3 nevykázáno (Údaje za ČR převzaty z osevních ploch vykázaných v publikaci „Zelená zpráva o stavu zemědělství ČR“ za rok 2005).

Na orné půdě v celé zájmové oblasti dominují obiloviny a olejniny. Jejich zastoupení je celkově o 12,4 % vyšší než je v průměru v ČR. Naproti tomu jsou minimálně zastoupeny okopaniny a v menší míře i pícniny, což souvisí s výrazným poklesem živočišné produkce v zájmové oblasti. Stavy hospodářských zvířat za okresy nejsou součástí statistických šetření, údaje byly převzaty z Krajské agrární komory, byly využity pro zpracování zátěže zemědělské půdy (tab. č. 10) Tab. č. 10 - Přehled o zátěži zemědělské půdy skotem (ks/100 ha) Okresy Období Chomutov Most Teplice Ústí n.L Celkem

Skot 1990 2006 60,0 11,4 47,9 10,0 56,4 2,2 55,0 11,5 56,4 9,3

(Zdroj : r. 1990 Statistická ročenka Ústeckého kraje, r. 2006 orientační údaj z Krajské agrární komory).

Z uvedeného přehledu je patrný výrazný pokles stavu hospodářských zvířat – u skotu na 16,5 %, (z toho u krav na 18,5% a na 8,7% u ovcí), zátěž zemědělské půdy na 100 ha výrazně od roku 1990 poklesla. Z původních 56,4 ks skotu na 100 ha bylo v roce 2006 pouze 9,3 ks. Ve vyspělých státech Evropy se pohybuje zátěž skotem více než 80 ks na 100 ha. Do přehledu byly zahrnuty pouze druhy zvířat, jejichž výživa je vázána na objemnou píci, zejména z trvalých travních porostů tj. z luk a pastvin. I když dochází k výraznému nárůstu těchto ploch, stavy přežvýkavců tj. skotu a ovcí výrazně poklesly. Z šetření vyplývá, že pro další období bude v zájmové oblasti prioritní zaměření na nepotravinářské využití zemědělské půdy. Jde jednak o využití nepotravinářské produkce

28

formou pěstování plodin pro energetické využití, rozšířením energetických bylin, či v budoucnu možnosti využití obilovin v energetice. 5.2 Ohrožení půdního fondu erozí Jedním z nejzávažnějších faktorů ohrožujících zemědělský půdní fond je eroze. Projevy půdní eroze záleží zejména na klimatických, půdních a hydrologických poměrech, svažitosti a celkovém charakteru krajiny v zájmovém území a způsobu jejího využití. 5.2.1 Vodní eroze Vodní eroze na zemědělské i nezemědělské půdě je způsobena celou řadou faktorů a interakcí jejich vzájemného působení v prostoru a čase. K hlavním příčinám eroze patří vysoké procento zornění, organizace pozemků včetně jejich velikosti, nevhodný způsob hospodaření na půdě, ale i obdělávání pozemků ve vztahu k vrstevnicím, nevhodná skladba plodin pěstovaných na svažitých pozemcích (s nízkým protierozním účinkem) a nedostatečný rostlinný kryt na pozemcích v průběhu roku. Vedle svažitosti pozemků (délky a sklonu svahu) má na projevy eroze vliv množství dešťových srážek a přívalové deště ve sledovaném území. Podle hodnocení náchylnosti zemědělských půd (podle VÚMOP), je k vodní erozi na základě půdních a morfologických podmínek potenciálně ohroženo vodní erozí 42 % půd. Graf č. 3

Vodní eroze zemědělských půd ČR (potenciální riziko ohrožení dle VÚMOP)

Nejohroženější 14% Silně ohrožené 10%

Půdy ohrožené 18%

P.neohrožené 4%

Náchyl.k erozi 28%

Mírně ohrožené 26%

Zdroj: VÚMOP (cit. Penk 2006).

V těžebních oblastech jednotlivé fáze těžby (skrývka pozemků, narušená krajina, vznik hald) a důsledky těžby zesilují obvyklé proerozní faktory.

29

Tab. č. 11 - Potenciální ohrožení zemědělských půd vodní erozí v zájmovém území Ústeckého kraje (%) Vodní eroze Chomutov Most Teplice Ústí n.L ČR Silná a velmi silná 15,5 15,6 26,5 45,0 10,0 Extrémní 18,0 17,3 26,2 40,0 13,9 Spolu 33,5 32,9 52,7 85,8 23,9 (cit. Penk 2006).

Jednotlivé faktory ovlivňující vodní erozi se mohou vzájemně kumulovat. Při postižení většího (hlavně svažitého) území extrémními přívalovými dešti může docházet až k povodňovým situacím s dopady nejen na pozemcích ale i v korytech řek. Ve svých důsledcích povrchový odtok a následná eroze ohrožují zejména úrodnost půdy, zhoršují kvalitu povrchových vod a zanáší nádrže a vodní toky. Ukazuje se, že více než 40 % rozlohy zemědělské půdy vyžaduje zajištění protierozní ochrany. Dobře řešená protierozní ochrana území musí sledovat následující cíle: - podpořit vsakování vody do půdy - omezit možnost soustřeďování odtoku do stružek a rýh, a tak podpořit jeho rozptylování - zpomalovat a neškodně odvádět povrchový odtok tak, aby nenabyl unášecí síly, schopné odnášet zeminu a více podpořit jeho vsakování. V posledních letech je v ČR pozitivní trend rozšiřování ploch trvalých travních porostů. V zájmovém území okresů Ústeckého kraje se podíl TTP významně zvyšuje. Trvalý vegetační kryt travních porostů je z hlediska protierozní ochrany přínosný. Za nejefektivnější se považují protierozní opatření realizovaná v rámci komplexních pozemkových úprav. A provádí se podle konkrétních podmínek v rámci větších územních celků (povodí). V některých případech se jeví jako aktuální, aby protierozní ochrana byla současně pojímána i jako protipovodňová ochrana. Graf č. 4 Potenciální ohrožení půd vodní a větrnou erozí (podle VÚMOP) % z.p. 90

eroze vodní

80

eroze větrnou

70 60 50 40 30 20 10 0 Neohrožené

Mí rně ohrožené

Ohrožené

Silně ohrožené

Nejohroženější

Vzájemné relace mezi rozsahem jednotlivých kategorií vodní a větrné eroze viz graf č. 4; potvrzuje existenci, ale menší rozsah nebezpečí větrné eroze (cit. Penk 2006)

30

Protierozní ochrana Erozi lze charakterizovat jako přírodní proces při kterém působením vody, větru, ledu a dalších činitelů včetně člověka, dochází k rozrušování povrchu půdy a transportu půdních částic. Obecně se eroze považuje za závažný faktor, který ohrožuje produkční schopnost půd i ostatní složky životního prostředí. Při vodní (akvatické) erozi dochází k eroznímu smyvu, který ochuzuje zemědělské půdy o nejúrodnější podíl – ornici, který negativně ovlivňuje půdu tím že: • Zhoršuje fyzikální vlastnosti • Zmenšuje mocnost půdního profilu • Snižuje se vodní kapacita půd • Snižuje obsah živin a humusu • Znesnadňuje obdělávatelnost (erozní rýhy) • Způsobuje ztrátu osiva a sadby • Zanáší vodní toky • Ohrožuje jakost vodárenských zdrojů Protierozní ochrana půd představuje soubor opatření: • Protierozní opatření organizačního charakteru spočívají v organizaci půdního fondu, tvaru, polohy a velikosti polí, ve vhodném rozmístění plodin podle jejich ochranného účinku. Navrhují se speciální protierozní osevní postupy, vč. návrhu ochranného zatravnění. Plodiny rozmisťovat na pozemky se zřetelem na jejich protierozní charakter. • Biotechnická opatření spočívají v systému budování protierozních mezí, zasakovacích pásů, protierozních průlehů a sanací drah soustředěného povrchového odtoku. Biotechnická opatření představují nejefektivnější způsob odvedení odtoku přívalových srážek ze zemědělsky využívaných pozemků. Biotechnické liniové stavby v kombinaci se zelení mohou být součástí lokálních biokoridorů a tvořit základ územních systémů ekologické stavby. • Agrotechnická protierozní opatření zahrnují technologické postupy, spočívající zejména v řádně provedené orbě (po vrstevnicích), v ponechání posklizňových zbytků na povrchu půdy, výsevy plodin do ochranných plodin, event. do strniště nebo do hrubé brázdy, využití mulčování. Tyto zásahy zejména snižují kinetickou energii dešťových kapek. • Protierozní opatření stavebně-technického charakteru se navrhuje v případech, kdy ostatní zásahy jsou neúčinné. K těmto opatřením se řadí terénní stupně - terasy, které zmenšují sklony obdělávané půdy a příkopy, průlehy, hrázky, které zkracují délku povrchového odtoku po pozemku a umožňují neškodné zachycení a odvedení vody, vč. smyté zeminy. Protierozní nádrže (retenční, usazovací) se budují jako poslední článek protierozních opatření v povodí. 5.2.2 Větrná eroze Při větrné (eolitické) erozi dochází k odnosu půdy větrem, které se tím že : • Působí na půdu podobně jako erozní smyv • Znečišťuje ovzduší (až 310 tun prašných částic v 1 km3) • Obnažuje kořeny vegetace, která pak usychá • Působí zavátí kultur.

31

Transport a sedimentace půdních částic větrem působí následovně: • Ovlivňuje hospodářské využití území (zavátí nebo poškození staveb, komunikací, příkopů apod.) • Snižuje produkční schopnost půd • Znečišťuje atmosféru Tab. č. 12 – Kategorie ohrožení půd větrnou erozí Kategorie Označení Odnos m3/ha/rok I. Nepatrná Do 0,5 II.a Slabá 0,5 – 5,0 II.b Střední 5,0 - 15,0 III Silná 15,0 - 50,0 IV.a Velmi silná 50,0 – 200,0 IV.b katastrofální Nad 200 (cit. Janeček 2002).

Větrnou erozí je potenciálně ohroženo 7,5 % zemědělských půd České republiky. K nejvíce ohroženým území s patří jižní Morava, ale i některé okresy na severu Čech (např. Louny, Litoměřice). Tab. č. 13 - Potenciální ohroženost zemědělských půd větrnou erozí Kategorie Náchylné Mírně Neohrožené Ohrožené ohrožení půd k ohrožení ohrožené Procentické 77,5 9,6 5,6 5,3 zastoupení

Silně ohrožené

Nejohroženější

1,7

0,3

Zdroj: VÚMOP (cit. Penk 2006).

U větrné eroze (podobně jako u eroze vodní) je nejúčinnější protierozní ochrana zajišťována v rámci komplexních pozemkových úprav. Aktuální ohrožení větrnou erozí závisí především na klimatických podmínkách v daném období, zejména v době, kdy je orná půda bez rostlinného pokryvu. Větší riziko větrné eroze je v období s nízkými dešťovými srážkami i teplotami (výsušné větry) v předjarním období a dále po sklizni zemědělských plodin na podzim, kdy je působení větrné eroze největší, protože půda není dostatečně chráněna vegetací. Největší riziko ohrožení půd větrem je u lehkých písčitých půd. S přibývajícím obsahem jílnatých částic se většinou riziko eroze půd snižuje. Větrnou erozí je odnášena půda z pozemků a tím dochází ke zhoršování půdní úrodnosti, k zanášení přirozených i umělých nádrží a současně též k nežádoucímu ovlivnění kvality povrchových vod, případně k dalším škodám. 5.3 Pozemkové úpravy Hospodaření v krajině v předcházejícím období negativně ovlivnilo velkoplošné intenzivní hospodaření a kvantitativní ochrana zemědělského půdního fondu. To se odrazilo v redukci rozptýlené zeleně v krajině, negativně ovlivnilo vodní režim, podpořilo erozi a zhutnění půd a mělo nepříznivé dopady na biodiverzitu, ekologickou stabilitu a krajinný ráz. Jednou z důležitých cest, jak dlouhodobě zlepšovat nepříznivý stav půd a krajiny jsou pozemkové úpravy (dále PÚ). V současné době PÚ v prvé řadě vyjasňují vlastnické vztahy k půdě a obsahově směřují k rozdělení příliš velkých pozemků na menší v míře odpovídající

32

členitosti daného území, ke zlepšení propustnosti krajiny, ke zlepšení vodohospodářské, protierozní a protipovodňové ochrany půdy. Záměrem PÚ je uspořádání vlastnických práv k pozemkům, prostorové a funkční úpravy hranic a vytvoření podmínek pro: - racionální hospodaření - ochranu a zúrodnění půdního fondu - zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability Předmětem pozemkových úprav jsou pozemky v zájmovém území bez ohledu na dosavadní formy využívání. Realizaci PÚ předchází průzkum a zhodnocení: - přírodních, půdních a klimatických podmínek - způsobu využití pozemků včetně jeho vlivu na životní prostředí - stavu a ochrany půdy, erozního ohrožení, vyjasnění záplavových území - stavu a ochrany vodních zdrojů i stavu vodních toků a ploch - stavu ochrany přírody a krajiny (CHÚ, PHO, zeleň v krajině, krajinný ráz) - průzkum a potřeby zúrodňovacích opatření a asanačních opatření na degradovaných a kontaminovaných půdách Součástí PÚ je vymezení jejich obvodů, nové uspořádání pozemků, plán společných zařízení zahrnující technická, vodohospodářská, zúrodňovací a ekologická opatření a souborná zpráva o zhodnocení přínosů ve vztahu ke stanoveným cílům. Při provádění komplexních pozemkových úprav, v rámci tzv. společných zařízení, je mimořádná pozornost směrována na zajištění územních systémů ekologické stability. Agroekologicky významná součást PÚ je plán společných zařízení, který tvoří: - úvodní část (účel PÚ a přehled opatření a hlavní zásady plánu společných zařízení) - opatření ke zpřístupnění pozemků (uspořádání hlavních a vedlejších cest apod.) - protierozní opatření (opatření k ochraně zemědělského půdního fondu před vodní a větrnou erozí) - vodohospodářská opatření v krajině (opatření ke zlepšení vodních poměrů, ochraně vod, ochraně před povodněmi, stavby pro závlahu a odvodnění) - vyhodnocení podkladů k PÚ (územně plánovací dokumentace, projektová dokumentace apod.) Komplexní (ale i jednoduché) pozemkové úpravy by vždy měly zajistit dobrou vyváženost a správný poměr hospodářských a ekologických postupů, ochranu krajiny a podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství. Při dotačních podporách mimoprodukčních funkcí zemědělství pozemkových a komplexních pozemkových úprav je nutné zajistit ochranu a tvorbu krajiny a realizovat soubory opatření v pojetí většího územního celku, což posiluje jejich účinnost a efektivnost. Pozemkové úpravy v Chomutovsko – ústecké oblasti jsou prováděny, ale v relativně malém rozsahu. (Penk, 2005) 6. Lesy v severních Čechách Lesní porosty v zájmové oblasti jsou zastoupeny ve dvou různých celcích. Jsou to porosty Krušných hor , které zahrnují naprostou většinu lesních porostů pánevních okresů. Druhou zalesněnou oblastí je část Českého středohoří.

33

Imisní kalamita, která postihla Krušné hory ve 2. polovině 20.století nemá v Evropě obdoby. Kalamitních rozměrů bylo dosaženo po r. 1960, ke gradaci došlo v období 19701985. Po roce 1990 byly odsířeny velké zdroje a zároveň utlumena průmyslová výroba v pánvi. Polovina 90. let byla zlomová, od tohoto období dochází k postupnému ukončení výsadby porostů složených z náhradních dřevin(PND) a bylo započato s výsadbou dřevin cílových. Zimy v letech 1995-1997 varovaly lesní hospodáře. Během tohoto období došlo k výraznému poškození ploch nepůvodních porostů břízy. Zároveň došlo ke značné defoliaci velkých výměr porostů smrku ztepilého. Vlivem působení vysokých koncentrací imisí na lesní porosty, především SO2 a následným působením kůrovcové kalamity došlo ve 2. polovině 20. století ke zničení přibližně 40.tis. ha horského jehličnatého lesa. Uschlý a usychající les byl celoplošně vytěžen. Dle šetření UHÚL 2006 (cit Ferkl, 2007) je současné druhové složení PND následující v ha: Smrčiny (SM ztepilý) Smrkové exoty Modřín a borovice Břízy Jeřáb Ostatní listnaté Kosodřevina Holina Celkem

16468 8017 3248 4968 2814 1669 1652 418 39254

Prioritou pro výběr druhů i provenienci dřevin ze kterých byly zakládány porosty náhradních dřevin byla odolnost proti vysokým koncentracím oxidu siřičitého v ovzduší. Dalším hlediskem byla schopnost růst na chudých stanovištích v mikroklimatu imisních holin. Již v době zakládání PND se předpokládala životnost 40 -60 let. Nepůvodní bříza po zimě 1995 ,kdy došlo k rozpadu celých porostů ,i nadále odumírá a její plocha se výrazně snižuje. Porosty smrku pichlavého jsou v takovém stavu, že odborníci odhadují jejich životnost přibližně 30 let. Porosty modřínu jsou v hřebenových partiích poškozovány sněhem a námrazou, zároveň se projevuje jejich nižší stabilita vlivem deformace kořenového systému při výsadbě. Jeřábové porosty jsou velice silně poškozovány loupáním a okusem jelení zvěří. A v důsledku toho hnilobou kmene. Lze tedy shrnout, že porosty náhradních dřevin splnily účel, pro který byly zakládány. Udržely lesní porosty pro plnění funkcí lesa. Podařilo se jimi zalesnit obrovské imisní holiny a vytvořit mikroklimatické předpoklady pro obnovu cílovými dřevinami. Z pohledu plnění funkcí lesa PND plnily a v současnosti plní většinu mimoprodukčních funkcí. Pro revitalizaci porostů náhradních dřevin se uvádí několik zásadních omezení či faktorů: Limity prostředí a stanoviště Nedošlo k odstranění negativního vlivu imisí na lesní porosty. Půda není v důsledku dlouhodobého negativního působení imisí a současné úrovni depozice v dobrém stavu, např. polovina stanovišť má pH rovno či nižší než 3. Dalším stanovištním limitem je i odstranění organické složky buldozerovou přípravou.

34

Limity biologických vlastností cílových dřevin Cílové složení dřevin se zastoupením smrku, buku, javoru klenu a ve vysokých polohách jeřábu není možno obnovovat v Krušných horách na velkých holých plochách. Proto je nutné využít krytu náhradních porostů pro jejich obnovu. Na exponovaných stanovištích je třeba založit další generaci PND převážně ze smrku ztepilého a v krytu tohoto porostu až ve třetí generaci obnovovat požadovanou příměs buku, jedle a javoru klenu. Limity ekonomické Náklady na 1 ha zajištěné kultury přeměněného PND stojí dle stanoviště a cílové dřevinné skladby 250 -400 tis. Kč Dalšími limity jsou Škody zvěří: Na území je přemnožena jelení zvěř ,která brání svým okusem a loupáním zdárnému vývoji kultur a mlazin. Požadavky ochrany přírody: Velká část PND je součástí 2 ptačích oblastí, kde je chráněn tetřívek obecný.Jeho stanovištní nároky neodpovídají vysokému lesu, který je cílovým společenstvem na většině území. Požadavky energetické: Vrcholky Krušných hor jsou nejhodnější oblastí pro větrnou energetiku v ČR. Obnova lesa je v rozporu s výstavbou větrných elektráren. 6.1 Porosty v pánevní oblasti a Českém středohoří V pánevní oblasti v nadmořské výšce kolem 250 m se nachází porosty vzniklé jako lesnické rekultivace. Nenacházejí se většinou na původních stanovištích jsou součástí vnějších či vnitřních výsypek. Tyto lesní porosty plní výhradně mimoprodukční funkce lesa. Rovněž i v Českém středohoří je lesnické hospodaření omezené a nad hospodářskou funkcí převažuje často funkce půdoochranná a rekreační. (Ferkl, 2007) 7. Stav zemědělství v Chomutovsko – ústecké oblasti Vývojové tendence v zemědělství jsou zcela odlišné než v ostatních odvětvích národního hospodářství jako celku. Klesá podíl zemědělství na HDP, klesá zaměstnanost, celkový rozměr zemědělství se snižuje. Zejména se snížil objem živočišné produkce, výrazně se snížily stavy hospodářských zvířat. Tato tendence je shodná s trendy v celé ČR, Ústecký kraj a zejména Chomutovsko – ústecká oblast vykazuje největší poklesy a nejnižší intenzitu zemědělské výroby z celé ČR. I když zde současná realita vývoje v zemědělství není příznivá, je třeba i v této Chomutovsko – ústecké oblasti stav radikálně změnit, za podpory jak krajských i republikových orgánů, ale zejména využít schváleného Programu rozvoje venkova na období 2007-2013 k radikálním změnám, aby zemědělství bylo rozhodujícím činitelem při tvorbě a údržbě krajiny, aby zajišťovalo produkci potravinářských, ale i nepotravinářských komodit a využilo biomasu pro energetické účely. 7.1 Vývoj zemědělství v Ústeckém kraji Vývojové tendence v zemědělství Ústeckého kraje dokumentuje následující tabulka. (tab. č. 14) V tabulce jsou uvedeny údaje od roku 1993 do roku 2005 za Ústecký kraj. Údaje jsou strukturovány do oblasti práce – zaměstnanosti a mezd a hodnocení rostlinné a živočišné výroby. Hodnotí se zastoupení plodin na orné půdě, zejména obilovin, a celková produkce v tunách i hektarové výnosy. V rámci živočišné výroby byly rovněž sledovány údaje o

35

stavech a intenzitě hospodářských zvířat, zejména chovu skotu. Porovnáme–li intenzitu zátěže zemědělské půdy skotem, je v Ústeckém kraji o téměř 100 % vyšší než v zájmovém území.

36

Tab. č. 14 - Vývojová řada vybraných ukazatelů Ústeckého kraje za období 1993 - 2005 Měřící 1993 1995 jednotka Průměrný evidenční počet zaměstnanců 269 413 251 866

Rostlinná výroba Živ. výroba

ZEMĚDĚLSTVÍ

PRÁCE

Zemědělství, lesnictví a rybolov Průměrná hrubá měsíční mzda Zemědělství, lesnictví a rybolov Osevní plochy celkem Z toho: obiloviny celkem brambory celkem řepka Sklizeň obilovin celkem Sklizeň brambor celkem Sklizeň řepky Ha výnosy obilovin Ha výnosy brambor Ha výnosy řepky Skot celkem Prasata celkem Drůbež celkem Ovce celkem Intenzita chovu skotu Intenzita chovu prasat

fyzické osoby Kč ha

t

t

kusy

ks/100 ha

2000

2003

2004

2005

233 597

185 243

185 509

182 300

-

8 958

7 113

5 351

5 303

4 797

5 971 5 566 199 632 96 636 3 124

8 112 6 808 179 411 93 946 3 593 8 787 379 934 52 926 19 440 4,08 14,72 2,23 79 035 206 159 2382 458 8 888 28,4 110,2

12 646 9 992 175 790 102 772 3 893 11 845 359 049 55 142 22 481 3,48 14,16 1,91 48 995 158 549 1845 687 6 121 23,0 96,4

15 322 11 309 145 729 88 118 1 021 11 682 370 619 19 961 20 462 4,20 16,60 1,75 44 453 144 221 2041 441 8 421 20,3 89,7

16 320 12 409 152 524 107 110 948 3 878 608 443 21 073 14 687 5,68 22,21 3,79 39 652 116 604 1530 870 10 379 18,4 73,9

17 485 12 560 151 011 103 437 873 11 806 522 911 24 154 24 965 4,86 27,70 2,99 39 016 130 496 2574 304 10 386 18,1 82,5

333 452 59 676 10 454 3,47 19,18 1,75 91 776 231 127 1872 456 14 230 33,2 123,6

(Podklady Krajská agrární komora, 2006)

37

Přehled v rozmezí let 1993 – 2005 ukazuje velký pokles zemědělské produkce v Ústeckém kraji. Došlo ke snížení osevních ploch na orné půdě (o 50 tisíc hektarů). Dobrá úroveň byla zaznamenána u obilovin, kde došlo k mírnému navýšení ploch, které se stabilizovaly na cca 100 tisících hektarech orné půdy. Nejvyššího objemu sklizně obilovin bylo dosaženo v roce 2004, kdy bylo sklizeno 608 443 tisíc tun. Bylo dosaženo průměrného hektarového výnosu 5,68 (tab. č. 15). Druhou významnou plodinou, u které došlo k navýšení, je ozimá řepka, kde se plochy sklizně pohybují přes 11 tisíc hektarů. Výnos řepky byl nejvyšší v roce 2004 a to 3,8 tuny/ha. Je to perspektivní plodina, která výnosem a výhledově i cenou bude hrát významnou roli v ekonomice rostlinné produkce, protože bude zajišťovat významnou náhradu jako palivo do nafty. Vedle bioetanolu, který se získává ze pšenice, kukuřice a tritikale, je to významný příspěvek k nahrazení benzinu a nafty pro zemědělské stroje a mechanizaci. Tab. č. 15 – Obiloviny Ústecký kraj, výnosy (t/ha) 1990 - 2007 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Obiloviny celkem pšenice žito ječmen oves

5,27 5,40 4,00 5,40 4,20

3,34 4,35 3,62 4,35 3,47

3,77 4,03 3,18 3,64 2,33

4,14 4,48 3,14 3,89 2,84

2,59 2,67 2,39 2,51 2,26

3,48 3,72 2,59 3,00 2,21

4,09 4,39 3,30 3,63 2,37

4,34 4,62 2,87 3,88 2,59

4,20 4,37 3,74 3,97 3,01

5,68 4,86 4,40 3,50 5,93 5,14 4,63 3,50 5,30 3,93 3,70 3,50 5,26 4,44 4,20 3,40 3,39 2,83 2,60 2,20

(Podklad: Krajská agrární komora, 2007)

K mnohem většímu propadu došlo v živočišné výrobě. V kraji došlo ke snížení stavu skotu v porovnání s rokem 1993 o 60 tisíc kusů, tj. snížení na 42 %. Intenzita skotu na 100 hektarů klesla ze 45 kusů na 18,1. Stavy krav doznaly také výrazné snížení. V roce 1990 bylo chováno v Ústeckém kraji 51 172 kusů krav a v roce 2005 již jenom 16 436, tj. 32 % původního stavu. Z tohoto počtu krav je na mléko cca 10 200 kusů, ostatní krávy (cca 6 000) jsou krávy bez tržní produkce mléka, chované v kategorii masných plemen pro maso. V chovu prasat je možno vidět stejný trend poklesu. V roce 1993 bylo chováno 231 127 kusů prasat. V roce 2005 jen 116 604 kusů. Snížení stavu o 114 tisíc prasat. Vyjádřeno indexem – je to polovina, 50 %. U ovcí k tak výraznému poklesu, jako u skotu a prasat, nedošlo. 7.2 Vyhodnocení zemědělského potenciálu postižené oblasti podle jednotlivých okresů Údaje za jednotlivé okresy ČR jsou vedeny Statistickým úřadem pouze do roku 2001, proto jsou za rok 2006 uváděny pouze odhady, na podkladě výběrových šetření. Tabulkový přehled okresů antropogenně postižené oblasti ukazuje stav v jednotlivých okresech. Okres Chomutov Vývoj ploch ukazuje, že část Chomutovského okresu, kterou představuje vymezení svahů Krušných hor, Klášterec, Chomutov, Jirkov a končí u dolů Československé armády, směrem k jihu je tvořen kvalitní černozemí, která je i nadále velmi výhodná pro pěstování obilovin. Proto také na tomto území nedochází k výraznějšímu snižování ploch obilovin. Ve větší míře dochází k navýšení ozimé pšenice a snižování ploch žita. Zmizela technická cukrová řepa a navýšila se plocha řepky až na 1 800 hektarů.

38

Obiloviny celkem

ozimá

jarní

Žito

ozimý

jarní

Oves

Luskoviny celkem

Brambory pozdní konzumní

Cukrovka technická

Řepka

Kukuřice na zeleno a siláž

Tab. č. 16 - Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Chomutov (ha) Z toho pšenice Ječmen

13 826 13 268 15 013 13 909 13 564 14 390 12 658 9 047

6 341 5 431 6 304 7 864 6 366 7 475 7 126 5 130

229 396 2 482 1 156 1 457 1 815 894 1 035

1 969 820 850 670 511 361 352 600

2 614 979 458 744 1 036 1 018 963 276

2 143 5 125 4 543 3 273 3 821 3 453 2 963 1 700

224 259 179 125 238 124 132 200

189 528 18 26 58 81 113 /

101 113 250 342 335 334 195 /

558 410 496 150 50 0 0 0

1 049 258 717 821 1 678 1 369 1 874 1 335

4 192 2 452 1 476 1 024 929 886 885 /

Rok

1990 1993 1996 1998 1999 2000 2001 2006

Tab. č. 17 - Hospodářská zvířata za okres Chomutov (ks) Rok skot z toho prasata z toho krávy prasnice 23 564 7 978 33 159 2 647 1990 19 590 5 192 49 879 3 382 1993 7 344 2 374 17 352 1 324 1996 4 997 2 116 21 007 1 410 1998 4 744 2 126 19 352 1 404 1999 4 283 1 950 19 964 1 403 2000 4 308 1 901 20 000 1 500 2006

ovce a berani 3 553 1 995 50 231 173 388 407

drůbež 458 855 252 695 395 908 368 250 341 723 427 996 440 000

Snížením stavu skotu nevzniká potřeba na výrobu siláže a proto také zde dochází ke snížení plochy silážní kukuřice. Jarní ječmen, který je pěstován pro sladovnictví, se stabilizoval na výměře kolem 2 tis. hektarů. Hektarové výnosy u obilovin jsou závislé na ročních srážkách, ale dosahují úrovně produkčního lounského okresu. Zvláště u pšenic v roce 2004 byly ojediněle výnosy až 8 t/ha. Ječmen jarní dosáhl výnosu 4,8 t/ha. Svojí cenou je významným ekonomickým přínosem pro pěstitele obilí. Oves tvoří málo významnou plochu, přes 100 hektarů, což je 0,1 % z celkové osevní plochy obilovin. Výnos ovsa se pohybuje kolem 2,5 tuny. Slouží především pro chovatele koní. Víceleté pícniny se přibližují údajům za Ústecký kraj a dosahují 12,3 % z orné půdy (tab. č. 16). Zaměření rostlinné výroby je specifikováno půdními a klimatickými poměry. Oblast podhůří a vlastní Krušné hory jsou z velké části zalesněné a zbytek tvoří louky a pastviny. Proto i ve výhledu většina hospodařících farmářů orientuje svojí zemědělskou výrobu na chov masného skotu. Zatížení na 100 hektarů zemědělské půdy je poměrně nízké, pohybuje se kolem 10 ks.

39

Graf č. 5: Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Chomutov v letech 1990-2006 (ks) 60000 50000 40000 skot 30000

z toho krávy prasata

20000 10000 0 1990

1993

1996

1998

1999

2000

2006

Úbytek skotu se zvláště projevil v produkčnější oblasti, kde převládají obilniny. Proto z původního stáda skotu, které bylo v roce 1990 velmi početné (23 564 kusů a z toho téměř 8 tisíc krav), zůstalo v roce 2000 jen 4 283 kusů a z toho 1 950 krav. Vyjádřeno indexem to znamená, že skot se snížil na 18,2 % a z toho krávy na 24,5 %. Většina skotu se chová v oblasti podhorské a horské, kde jsou louky a pastviny. Podíl krav s mléčnou produkcí se snížil na minimum. Mléko vyrábí pouze tři farmy z celkovým počtem 150 krav. Zbývajících cca 1 800 krav je chováno jako masné krávy bez tržní produkce (tab. č. 17 a graf č. 5). Hlavní činností těchto farmářů je starat se o zatravněné plochy v termínech určených. Zásadami správné zemědělské praxe je včas posekat a sklidit. Tento systém, který stanoví získávání dotací formou údržby krajiny a minimálního zatížení skotem, však přináší určitou stabilitu do podnikání podhorských oblastí Krušných hor. U ostatních zvířat došlo k nejvýraznějšímu snížení u ovcí, u kterých stavy poklesly na pouhých 10 % původního stavu. V chovu prasat došlo ke snížení o 13 tisíc a z toho prasnice se snížily na 40 %. Naproti tomu u drůbeže zůstává početní stav na stejné úrovni. Okres Most Zemědělství v okrese Most je limitováno prostorem, který mu byl vyhrazen v důsledku rozsáhlé důlní těžby hnědého uhlí. Dalším faktorem, který snížil v 50. a 60. letech plochu zemědělské půdy byla výstavba sídlišť, rozšiřování průmyslových podniků, vznikly tak velké kombináty, které byly stavěny na orné půdě. V důsledku toho byly budovány i nové komunikační sítě – železnice, dálnice, silnice. Analýza zemědělství okresu Most vychází z tabulek (tab. č. 18 a tab. č. 19).

40

Obiloviny celkem

ozimá

jarní

Žito

ozimý

jarní

Oves

Luskoviny celkem

Brambory pozdní konzumní

Cukrovka technická

Řepka

Kukuřice na zeleno a siláž

Tab. č. 18 - Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Most (ha) Z toho pšenice Ječmen

5 327 4 818 4 125 5 867 5 192 5 119 4 879 7 566

3 228 2 110 1 901 3 372 2 409 3 653 3 033 3 996

145 185 186 261 407 372 239 664

110 249 279 223 104 122 142 138

863 334 184 482 561 82 308 304

738 1 784 1 205 1 308 1 486 801 932 2 024

180 126 308 220 160 89 213 238

80 20 20 15 27 /

29 21 30 5 39 4 22 /

310 150 60 20 60

380 266 158 193 5 493 491 421 465

1 688 360 737 748 563 524 653 /

Rok

1990 1993 1996 1998 1999 2000 2001 2006

Tab. č. 19 - Hospodářská zvířata za okres Most (ks) Rok Skot z toho prasata z toho krávy prasnice 1990 6 550 1 318 8 592 613 1993 1 426 525 3 346 163 1996 1 667 556 1 558 314 1998 1 937 681 926 257 1999 1 489 650 850 221 2000 1 482 391 795 204 2006 1 357 204 700 200

ovce a berani 4 508 720 244 330 304 404 442

drůbež 136 464 85 875 56 658 47 349 42 700 96 637 80 000

Důležitými opatřeními je rekultivace značného území, které se postupně vrací do kulturní krajiny. Rekultivace byla započata v roce 1990 a z velké části je dokončena v oblasti dřívějšího lomu Most-Ležáky. Na části území zbytkové jámy lomu vzniká jezero Most, kde vodní plocha představuje 311 hektarů. Vznikne zde obrovský rezervoár vody s obsahem 69 mil. m3. Jedná se celkově o lokalitu 1 264 hektarů. Pro srovnání je uvedeno, k jak výraznému úbytku zemědělské i orné půdy oproti roku 1960 na okrese Most došlo (tab. č. 20) Tab. č. 20 - Úbytek zemědělské a orné půdy v ha a % Okres Úbytek zem. půdy Úbytek zem. půdy v Úbytek orné půdy Úbytek orné půdy v v ha % v ha % Most 4 809 26,2 5 318 36 Pro objektivní posouzení rozvoje zemědělské výroby je nutno vzít v úvahu půdní a klimatické podmínky a zároveň vycházet přirozeného rozdělení na tři hlavní části, a to severní, střední a jižní.

41

Tab. č. 21 – Využití půdního fondu na Mostecku v procentech Územní Způsob využití celek Zemědělství Lesní Vodní plochy Za ČR 54,87 33,30 1,95 Mostecko 32,10 32,36 2,08 severní část 10,08 83,04 1,52 střední část 16,61 7,72 2,81 jižní část 69,24 4,28 1,96

Průmyslová činnosti 9,88 33,46 5,36 72,86 24,52

Nejvíce půdy z hlediska zemědělského využití je koncentrováno do jižní části okresu, kde podíl zemědělské půdy představuje přes 69 %. Naproti tomu severní část je využívána převážně pro lesnictví a to 83 %. Severní část představují především svahy a náhorní plošiny Krušných hor. Klimatické podmínky patří vedle terénních překážek k omezujícím faktorům k využívání pro zemědělství. Omezeně je zde zastoupena zemědělská půda jako louky a pastviny (10 %). Střední část Mostecka je omezována těžbou hnědého uhlí (důl Československé armády) a další průmyslovou činností. Při posuzování zastoupení plodin je patrné, že v roce 2006 došlo k nárůstu plochy obilovin a to o 2,5 tisíce hektarů. Vzrostla plocha ozimé pšenice o cca tisíc hektarů a o tisíc hektarů jarní ječmen pěstovaný především jako sladovnický. Tento nárůst obilovin byl dán tím, že byly zařazeny do zemědělské půdy plochy, které byly rekultivovány a před tím zčásti využívány jako ozimé směsky. Nyní tuto funkci nahradily intenzivní plodiny ozimá pšenice a jarní ječmen. Zaměření rostlinné výroby ve výhledu bude orientováno v jižní části Mostecka, především na obiloviny, které skýtají záruku dobrých výnosů a poměrně snadného odbytu pro výrobu bioetanolu. Dojde zřejmě k navýšení ploch ozimé řepky na 800 až 1 000 hektarů pro její využití do pohonných hmot (Bionafta). Je to velmi podobný stav jako v rámci kraje, že živočišná výroba prodělala za období od roku 1990 velmi výrazný pokles. Stavy skotu poklesly o 5 tisíc a stavy dojných krav se snížily z 1 318 kusů na pouhých 204 kusů. Stavy prasat se snížily na 10 % původního stavu. Také u ovcí došlo ke snížení na 10 %. Objem výroby masa zřetelně poklesl a jen v podhorské části Krušných hor je chováno cca tisíc kusů masného skotu (graf č. 6)

Graf č. 6: Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Most v letech 1990-2006 (ks) 10000 9000 8000 7000 6000

skot

5000

z toho krávy

4000

prasata

3000 2000 1000 0 1990

1993

1996

1998

1999

2000

2006

42

Uvedený graf charakterizuje vývoj stavu v živočišné výrobě. V současné době je chováno pouze 10 kusů skotu na hektar. Zaměření živočišné výroby se bude výhledově stabilizovat ve stavu skotu v počtu 1 500 kusů. Bude se jednat především o masná plemena, kde bude převažovat pro podhorské oblasti limousine, masný simentál a v příznivějších podmínkách pak charolei a abrdeen angus. Krávy bez tržní produkce mléka se postupně budou snižovat a zůstane jen několik desítek u drobných a malých zemědělců. Je předpoklad, že ani v chovu prasat nedojde k výrazným změnám a bude se jednat spíše o malochovy, takže výhledový stav cca tisíc kusů. U ovcí je předpoklad na rozšíření stávajících chovů na tisíc kusů. Jsou proto vytvořeny i dobré chovatelské podmínky. Okres Teplice Teplický okres z hlediska pěstování zemědělských plodin patří vedle okresu Ústí n/L k nejmenším v kraji. Snížení ploch zemědělské půdy bylo zaznamenáno zvláště v předměstí Teplic a v oblasti, kde je prováděna důlní činnost. Analýza zemědělství okresu Teplice vychází z tabulek (tab. č. 22 a tab. č. 23).

Obiloviny celkem

ozimá

jarní

Žito

ozimý

jarní

Oves

Luskoviny celkem

Brambory pozdní konzumní

Cukrovka technická

Řepka

Kukuřice na zeleno a siláž

Tab. č. 22 - Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Teplice (ha) Z toho pšenice Ječmen

4 134 4 149 4 482 3 932 3 784 2 865 3 260 3 404

2 339 1 984 2 130 1 598 1 531 1 710 1 852 1 941

60 102 685 645 774 422 238 597

381 386 161 334 337 202 78 173

1 092 935 611 709 680 368 702 200

195 573 733 572 373 134 221 334

52 120 162 74 40 29 169 141

15 -

42 58 161 113 70 92 75 -

-

435 571 5 431 920 531 832 319

1 731 1 198 369 122 5 208 -

Rok

1990 1993 1996 1998 1999 2000 2001 2006

Tab. č. 23- Hospodářská zvířata za okres Teplice (ks) Rok Skot z toho prasata z toho krávy prasnice 1990 9 076 3 148 19 334 1 583 1993 2 902 1 217 14 242 1 826 1996 1 010 260 14 013 1 720 1998 680 195 13 821 1 630 1999 541 176 11 826 1 412 2000 522 160 11 422 1 372 2006 350 48 10 000 1 200

ovce a berani 8 267 1 149 649 618 313 345 345

drůbež 90 749 39 631 124 159 125 083 111 949 114 335 120 000

43

Plochy obilovin zůstávají s malými změnami na výměře přes 3 000 hektarů. Také hlavní plodiny jako je pšenice ozimá a jarní nedoznaly výrazně změny ploch. Žito a oves zaznamenaly mírný pokles. Plochy ozimého ječmenu poklesly za poslední období o dalších 500 hektarů a zatím jarní ječmen se udržuje na ploše přes 300 hektarů. K razantnímu snížení došlo u ozimé řepky, kdy oproti roku 2001 došlo ke snížení o 500 hektarů. Orná půda pod Krušnými horami nemá vhodné parametry pro intenzivní pěstování obilovin, naproti tomu oblast směrem k Bílině se vyznačuje stabilními, dobrými hektarovými výnosy. Okres Teplice patří k oblastem, kde došlo k výraznému snížení, téměř likvidaci, chovu skotu (graf č. 7). Graf č. 7: Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Teplice v letech 1990-2006 (ks) 25000 20000 15000

skot z toho krávy prasata

10000 5000 0 1990

1993

1996

1998

1999

2000

2006

Okres Ústí nad Labem Analýza zemědělství okresu Ústí nad Labem vychází z tabulek (tab. č. 24 a tab. č. 25).

Obiloviny celkem

ozimá

jarní

Žito

ozimý

jarní

Oves

Luskoviny celkem

Brambory pozdní konzumní

Cukrovka technická

Řepka

Kukuřice na zeleno a siláž

Tab. č. 24 - Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Ústí nad Labem (ha) Z toho pšenice Ječmen

4 561 2 794 1 642 1 316 925 970 802 291

1 311 756 490 643 215 509 395 113

126 124 112 256 159 50 124

311 305 349 87 -

674 294 7 35 54 124 -

944 589 392 244 351 167 142 14

267 724 280 166 68 50 49 40

1 -

52 65 29 17 22 32 22 -

-

676 350 13 139 153 68 113 35

1 120 823 326 15 15 22 -

Rok

1990 1993 1996 1998 1999 2000 2001 2006

44

Tab. č. 25 - Hospodářská zvířata za okres Ústí nad Labem (ks) Rok Skot z toho prasata z toho krávy prasnice 1990 10 162 3 680 10 245 693 1993 5 303 2 232 11 046 698 1996 3 266 1 436 9 157 761 1998 2 317 1 231 8 746 749 1999 2 012 928 3 965 142 2000 2 339 1 145 3 714 134 2006 2 109 827 10 000 700

ovce a berani 6 805 842 1 174 460 445 718 817

drůbež 115 258 17 569 28 558 45 892 7 264 8 574 8 000

V okrese Ústí nad Labem zaznamenalo zemědělství největší pokles a to jak v živočišné, tak rostlinné výrobě. Plocha obilovin poklesla o 4 250 hektarů a představuje pouze 6,4 % původního stavu z roku 1990. Tento pokles vznikl v důsledku předcházející zemědělské politiky, která věnovala maximální pozornost rozšiřování orné půdy a právě v těchto podhorských oblastech Ústeckého okresu, kde je velká členitost terénu, svahovitost a také většinou silně kamenité pozemky, mělo za následek, že většina ploch byla převedena na travní porosty. Ekonomika výroby obilovin v těchto podmínkách je s v současné době nerentabilní. Také živočišná výroba zaznamenala velký propad. Nejvíce se snížil stav skotu v období roku 1991 – 1996 a v současné době se stabilizoval na počtu přes dva tisíce kusů. Jedná se většinou o skot masných plemen. Krávy pro mléčnou produkci se chovají na třech farmách v počtu 180 kusů. Prasata jsou chována ve velkokapacitní farmě Velké Chvojno. U chovu ovcí došlo ke snížení na 12 % původního stavu. Největší chov má farma Slavošov, která vedle toho chová také 60 kusů koní. Jsou to koně zaměřené pro sportovní účely a další chov, případně prodej. Ekonomika chovu ovcí je velice špatná i dotační titul neřeší vzniklé náklady. Graf č. 8: Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Ústí nad Labem v letech 1990-2006 (ks) 12000 10000 8000 skot 6000

z toho krávy prasata

4000 2000 0 1990

1993

1996

1998

1999

2000

2006

45

8. Konvenční způsob hospodaření a jeho vliv na využívání krajiny a složky životního prostředí V podmínkách bývalého Československa proběhla násilná socializace, která vedla k zakládání zemědělských družstev a státních statků a došlo prakticky úplnému potlačení soukromého zemědělství. Tento proces přinesl hlavně změnu vztahu k půdě, k chovaným zvířatům, zemědělskému majetku i krajině, ale i zásadní změny v organizaci a hospodaření zemědělských podniků. Tento trend probíhal i v Chomutovsko –ústecké oblasti. Od začátku 70. let docházelo ke zvětšování rozměru zemědělství v důsledku zajišťování soběstačnosti v produkci potravin a postupně docházelo k intenzifikaci zemědělství. Intenzifikace zemědělství byla založena na zvětšování všech vkladů do výrobního procesu, jako jsou dávky průmyslových hnojiv, zvyšování chemické ochrany proti škodlivým činitelům, využití těžké mechanizace. Intenzifikace byla uplatňována nevyváženě, zvyšování úrodnosti půdy bylo realizováno zvyšováním dávek průmyslových hnojiv, bez ohledu na půdní organickou hmotu, fyzikální vlastnosti a biologickou aktivitu půdy. Používání průmyslových hnojiv bylo nejvýznamnějším intenzifikačním faktorem . V 80.letech jejich spotřeba v ČR překračovala na orné půdě 300 kg /ha. V Chomutovsko – ústecké oblasti byla spotřeba hnojiv v roce 2000 již jen 41,6 kg/ha, zatímco v roce 1990 činila spotřeba 293 kg/ha (Ústecký kraj). Problémy z využívání vyšších dávek průmyslových hnojiv vznikaly v důsledku úniku živin do podzemních a povrchových vod (eutrofizace), nízkou kvalitou hnojiv (Cd v afrických fosfátech), zastaralou aplikační technikou (nepřesné dávkování), technologickou nekázní, snížením účinnosti v důsledku utužení půdy, vyplavováním v důsledku eroze a zejména malou účinností průmyslových hnojiv důsledku snížení obsahu a kvality půdní organické hmoty v našich půdách.. Nižší používání vápenatých hnojiv, zejména v současném období, působí nepříznivě a dochází k okyselování půd. Dalším intenzifikačním faktorem rostlinné produkce bylo použití pesticidů. Aplikace chemických plevelohubných prostředků (herbicidů) představuje významný zásah, jehož účinkem se rychle mění podmínky porostů. V důsledku aplikace herbicidů se mění ekologické podmínky a narůstá počet druhů odolných vůči herbicidům. Pesticidy a další agrochemikálie v pěstování rostlin přináší významné omezení ztrát na výnosech.Pesticidy však představují v biosféře cizorodé látky, které mohou narušit ekologickou rovnováhu. Pesticidní látky jsou často rizikem i pro zdraví člověka. Problematická byla aplikace a rezidua. Některé z pesticidů v půdě se absorbují do organických látek či jílovitých částic v půdě a přetrvávají v ní delší dobu. Čím déle zůstává látka v prostředí, tím větší je pravděpodobnost přenosů negativních vlivů do dalších ekosystémů. Dochází k teratogenním a morfogenním změnám v rostlinách i v živočišných organismech. Hromaděním pesticidů v půdě dochází k likvidaci užitečných mikroorganismů, poklesu půdní flory a fauny i k poklesů úrodnosti půdy, následně vede ke snížení výnosů. Používání vysokých dávek průmyslových hnojiv a pesticidů vedlo sice ke zvýšení výnosů a snížení ztrát, ale na druhé straně přispělo ke znečištění vody, k degradaci půdy, snížení odolnosti plodin, zhoršení kvality potravin a snížení biodiverzity. Problém ochrany rostlin se postupně řešil i jiným způsobem, tzv. integrovaným zemědělstvím a to realizací ochrany nechemickou cestou. Intenzifikace na jedné straně přispěla k racionalizaci produkce a s tím snížení potřebného pracovního času a na druhé straně vedla k degradaci půd, ekologické nerovnováze, byla spojena s plýtváním s přírodními zdroji a znečištěním prostředí.

46

Dalším intenzifikačním opatřením bylo zavádění nových organizačních forem v rámci specializace a koncentrace zemědělských podniků. Uvnitř podniků docházelo i k zavádění specializace a koncentrace zemědělské zejména rostlinné produkce. To mělo dopady do rostlinné produkce - výrazné zúžení druhové skladby plodin (např. řepařské oblasti dominovalo pěstování 5 základních druhů: vojtěška, pšenice, ječmen, řepa cukrová a kukuřice), což vedlo k většímu výskytu chorob, škůdců a plevelů, ovlivnilo vodní režim v krajině (hladinu podzemní vody) a vyvolalo mnoho dalších ekologicky nepříznivých jevů. Větší druhová pestrost pěstovaných plodin, včetně uplatnění fytosanitárních druhů, by přispěla k ekologičtějším formám hospodaření. Koncentrace a specializace ovlivnila i živočišnou produkci. Koncem 90. let bylo v ČR 452 objektů s koncentrací skotu nad 1000 ks. V chovu prasat bylo 263 objektů s koncentrací nad 2500 ks (až do extrémní koncentrace 30.000 ks). Chomutovsko –ústeckou oblast lze v důsledku hospodaření oborových státních statků s celookresní působností hodnotit jako oblast, kde koncentrace výroby byla významně zastoupena.(7 velkokapacitních teletníků, 12 objektů s koncentrací skotu nad 500ks a pod). Vysoké koncentrace zvířat s kejdovým hospodářstvím vedly k problémům s rozvozem a aplikací kejdy. Negativní zkušenosti se vyskytují i při hospodaření s chlévskou mrvou. Při nesprávném ošetření docházelo jednak ke ztrátě živin a ke znečištění prostředí únikem sloučenin dusíku do podzemních vod a k možnému znečištění toků močůvkou a nebo hnojůvkou. V současném období tuto problematiku řeší „Nitrátová směrnice“. Negativní vliv intenzifikace se projevil i při zásazích do zemědělské krajiny v podobě hospodářsko-technických úprav pozemků (HTÚP), scelovaly se pozemky, vytvářely se velké hony, preferovala se orná půda na úkor trvalých travních porostů, probíhala další koncentrace zemědělské výroby, negativní důsledky měly tyto úpravy v oblastech, kde se nerespektovaly celospolečenské zájmy, ( např. ochrana půdy před erozí, v ochraně zdrojů pitné vody, v ochraně přírody, v rekreačním využití krajiny ) Negativní vliv zemědělství na vodní režim v krajině V důsledku využívání agrochemikálií, špatným hospodařením s exkrementy z živočišné výroby, zejména kejdou, u velkokapacitních stájí i se siláží, ale i havarijních únicích z venkovských sídel docházelo k poškození krajiny a vodních zdrojů. Zájmové území Chomutovsko – ústecké oblasti je oblastí, kde měla významné postavení intenzifikace zemědělské výroby. Docházelo ke změnám živinového režimu, měnily se negativně fyzikální vlastnosti půdy, rozpadu půdní struktury a zhutňování půdy. Snižování organické půdní hmoty je příčinou změn půdního edafonu. Intenzifikace negativně ovlivnila půdu i ostatní přírodní zdroje a venkovskou krajinu jako celek. Mnohostranným působením lidských aktivit na půdu a přírodní zdroje – dochází k přímé i nepřímé kontaminaci půdy, odnosu půdy erozí, záboru půdy pro rozvoj měst, komunikací a průmyslu. Dochází k devastaci krajiny těžbou a skládkami odpadů. V tomto období došlo k tvorbě antropozemí. Dlouhodobý vliv intenzivního zemědělství se projevil snížením efektivity produkce a degradací půdního prostředí. Formy hospodaření rozšířené ve sledované oblasti jsou řazeny do konvenčních forem, které projevují následujícím způsobem: Negativní vlivy konvenčního zemědělství na půdu:  zvýšená vodní i větrná eroze půdy - v důsledku nesprávné agrotechniky, nedodržování systému osevních postupů, velkých výměr honů

47

 fyzikální degradace půdy – jedná se o zhutnění, porušení půdní struktury, nesprávnou agrotechnikou, těžkou mechanizací, zvýšeným počtem přejezdů apod.  chemická degradace – jedná se o akumulaci toxických prvků, pesticidů a jejich metabolitů, o acidifikaci v důsledku kyselých atmosférických depozicí, změny pufrační kapacity, změny živinového režimu, zejména dusíku a fosforu.  biologická degradace – dochází ke snižování množství edafonu, snižování obsahu humusu v důsledku vysokých vstupů agrochemikálií a kontaminací půdy. Negativní vlivy konvenčního zemědělství na vodu:  znečišťování podzemních vod a vodních zdrojů - vlivem dusičnanů z minerálních hnojiv, silážních šťáv, močůvky apod.  eutrofizace vod zbytky průmyslových hnojiv – jedná se zejména o zbytky dusičnanů a fosfátů zejména v rybnících, vodních nádržích apod. v důsledku smyvu průmyslových hnojiv  znečištění podzemních a povrchových vod pesticidy - vede ke kontaminaci trofických sítí od jednoduchých organizmů až po člověka. Nebezpečné jsou zejména perzistentní pesticidy.  nesprávné meliorace - hydromeliorační úpravy probíhaly zejména v období r.1960 -1980. Odvodnění i závlahy ohrožovaly stepní i mokřadní biotopy, nevhodně působily i na hydrický režim, např. snížením infiltrační schopnosti půd.  závlahy středně plošné a velkoplošné zvláště v okr. Chomutov se nevyužívaly - pouze užití pro zeleninu, chmel a v sadech (od roku 1993 došlo k privatizaci závlah). Negativní vlivy konvenčního zemědělství na ovzduší:  znečišťování ovzduší používáním fosilních paliv - v důsledků CO 2, spalovacích procesů a mobilních zařízení  znečišťování ovzduší skleníkovými plyny ze zemědělské výroby,- zejména z chovu hospodářských zvířat -metanem , dále i pachovými látkami, Dalším negativním faktorem ovlivňující hospodaření je sucho, které se v určitých cyklech zejména v dolní části okresů Most a Chomutov cyklicky opakuje. Voda je limitujícím faktorem zemědělské produkce, proto je důležité zavedení moderních úsporných závlah, odborně provozovaných. Voda, její množství a kvalita se odráží na výnosech. Je zejména:
základním vegetačním faktorem.
stavebním prvkem rostlin, s transportní funkcí živin
limitujícím faktorem růstu a vývoje rostlin, zemědělských plodin,
optimum obsahu vody v půdě činí 60-80 %, zbytek pórů je vyplněn vzduchem. Optimalizace vodního režimu půdy je podmínkou pro dokonalé využití bioenergetického potenciálu půdy a dosažení vysoké produkce. V posledních letech se ukázalo nutností revitalizovat říční systémy. Revitalizace zahrnuje velké množství dílčích procesů jako jsou např. zpomalení odtoku z povodí, snížení erozní činnosti, přirozené začlenění do krajiny včetně oživení organismy, omezení znečišťování vod apod.

48

9. Analýza hlavních problémů hospodaření v antropogenně postižené Chomutovsko – ústecké oblasti V rámci řešení projektu Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1J056/05-2 „Zkušeností z využití antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ byla zpracována SWOT analýza. Vzhledem k tomu, že se postižená oblast skládá z velice rozdílných území, lišících se ekonomickou strukturou, kvalitou a rozsahem infrastruktury, jsou ve SWOT analýze ve většině případů uváděny takové údaje a závěry, které se vztahují na rozsáhlejší území více okresů a které mají regionální případně i nadregionální význam. Silné stránky -

Slabé stránky -

-

dobré propojení center uvnitř regionu velké zásoby nerostných surovin tradice průmyslové výroby dobré podmínky pro zemědělství, velikost farem výhodné uplatnění mechanizace na velkých celcích možnost dalšího zvyšování produktivity práce v zemědělství velké množství volných ploch pro další rozvoj často však bez infrastruktury dostatek volné pracovní síly s nízkými náklady i kvalifikované pracovní síly v některých oborech významné přírodní a kulturní památky vybudovaná energetická a vodohospodářská infrastruktura hustá železniční a silniční síť soustředění státních a soukromých investic do zlepšení životního prostředí blízkost Spolkové republiky Německo a možnost čerpání zkušeností disponibilní zdroje pro ekonomicky efektivní zavlažování pozemků

silné zastoupení těžkého průmyslu převaha výroby s malou přidanou hodnotou nedostatek investičních zdrojů a startovacího kapitálu nízký počet malých a středních podniků a pracovních příležitostí v tomto sektoru problematická privatizace či transformace některých podniků, chybí vazba na zpracovatele, odbytové organizace, u zemědělské prvovýroby, a tím dochází k poškození účasti na tvorbě kapitálu a zisků nerozvinutý sektor služeb pokles zemědělské výroby, především chovu skotu, ovcí, produkce mléka a masa nedostatečný zdroj kapitálu pro obnovu a modernizaci zemědělských technologií pomalý postup revitalizace krajiny a navrácení ploch do zemědělského půdního fondu pomalý postup revitalizace vodotečí nerovnoměrné rozdělování dotací z EU pro zemědělství snížení konkurenceschopnosti při otevření potravinářského trhu velký počet malých obcí pokračující odliv obyvatel z venkova nedostatečné množství nově vytvářených pracovních příležitostí

49

-

lokálně velice prudký nárůst nezaměstnanosti podprůměrná vzdělanost a nízká kvalifikace pracovní síly i managementu rostoucí podíl skupin nepřizpůsobivého obyvatelstva velký rozsah devastovaných území negativní image kraje a stále ještě v průměru horší životní prostředí ve srovnání s ČR velký rozsah znečištěných půd v důsledku minulé průmyslové činnosti

Příležitosti -

-

Ohrožení -

využití programů hospodářské pomoci EU využití potenciálu zemědělských ploch pro rozšíření výroby biomasy a její následné použití budováním bioplynových stanic vytvořit možnosti pro využití energetické biomasy pěstováním vhodných energetických plodin dát možnost pro jejich využití pro farmy nebo menší vesnické osídlení jako zdroj tepla rozšiřování spolupráce se sousedním Saskem při využívání biomasy na výrobu dalších ekologických zařízení a výrobků spolupodílení se na výstavbě větrných elektráren ve vymezených zemědělských oblastech velká možnost se jeví pro producenty obilí z antropogeně postižených oblastí, budou moci dodávat především pšenici a tritikale do lihovaru v Trmicích, kde bude zpracováno obilí na bioetanol. Kapacita lihovaru 265 tis. t/rok. odborné dokončení privatizace a restrukturalizace průmyslu, zemědělství a lesnictví modernizace podniků a zvýšení jejich konkurenceschopnosti odstranění administrativních a legislativních bariér pro podnikání rozvoj zpracovatelského průmyslu a služeb, zejména inovací v podnikání zlepšení přístupu ke kapitálu programy a projekty revitalizace krajiny a vodotečí a projekty pozemkových úprav zaměření výrobních postupů k ochraně životního prostředí a udržování krajiny zlepšení zpracování marketingu zemědělských výrobků podpora rozvoje multifunkčního zemědělství zvýšení informovanosti a osvěty v regionu hospodářská diversifikace venkovských oblastí dobudování a zkvalitnění infrastruktury lázeňství, cestovního ruchu, rozvoj agroturistiky a venkovské pobytové turistiky

selhání hospodářské a politické transformace pokračující úpadek domácích výrobních odvětví pokles investic do hospodářství, do vzdělávání obyvatel, infrastruktury a do životního prostředí stagnace či úbytek malých a středních firem přetrvávání nejasných vlastnických vztahů

50

-

neřešení starých ekologických zátěží další útlum venkovské ekonomiky stárnutí a pokračující odliv obyvatel z venkova, zejména z oblastí se zhoršenými podmínkami pracovně demotivační systém sociálních dávek – zvyk „žít z podpory“ přetrvávání dlouhodobé nezaměstnanosti ztráta konkurenceschopnosti podniků rostoucí množství odpadů, neřešení jejich likvidace (další využívání) rozsáhlá devastace oblasti Krušných hor a její vliv na vodní zdroje v této oblasti pomalá revitalizace území, zejména vodního režimu krajiny

Z výsledků SWOT analýzy je zřejmé, že oblast má nadějné vyhlídky do budoucna. Je ale nutné důsledně využívat nabízené podpory a dotace jak z evropských fondů, tak z fondů a programů v České republice. Předpokladem pro ekonomickou prosperitu je revitalizace krajiny s důrazem na revitalizaci a resocializaci území. Významná je i problematika produkce obnovitelných zdrojů energie ve vazbě na zemědělskou krajinu, jako významný výrobní program pro zemědělce i obce. Zároveň je nutné ve vyšší míře využívat blízkost Spolkové republiky Německo, spolkové země Sasko a možné podnikatelské spolupráce. Strategická blízkost Drážďan a vybudování nové dálnice mezi Ústím nad Labem a Drážďany nabízí nové horizonty spolupráce.

51

II. Návrhová část 10. ÚVOD K NÁVRHOVÉ ČÁSTI 10.1 Současné postavení zemědělství v ekonomice státu jako výchozí předpoklad zpracování návrhu

pro

Tendence zemědělského sektoru v ČR jsou opačné než v ostatních odvětvích národního hospodářství jako celku. V ostatních odvětvích roste podíl na HDP, v zemědělství klesá. Jestliže v r. 1948 byl 17,6 %, v r. 1987 již jen 7,1 %, v r. 2000 3,9 % a v r. 2006 je pouze 2 %. Tento stav je v posledních 16 letech způsoben neustálým zmenšováním rozměru zemědělství, jeho zúženou reprodukcí. Obdobný vývoj je i na podílu zaměstnanosti v zemědělství. V r. 1948 pracovalo v zemědělství ČR 1,319 tis. pracovníků, tj. 33 % z celkového počtu pracovníků v národním hospodářství, v r. 1987 poklesl na 528 tis. a činil 10 % zaměstnaných v ČR a v r. 2006 pracovalo v českém zemědělství pouze 3,7 % z celkového počtu pracovníků. Po celá desetiletí se dařilo zásobovat obyvatelstvo ČR z domácích zdrojů a saldo zahraničního obchodu agrárními produkty bylo pro ČR kladné (v r. 1991 v rozsahu 2,5 mld. Kč). Od té doby je saldo agrárního obchodu záporné a prohlubuje se, v r. 2006 dosáhlo 32,7 mld. Kč, to je množství, které vytlačilo zhruba jednu třetinu zemědělské produkce ČR. Dlouhodobě klesá hrubá zemědělská produkce (index 2006/1989 pokles na 65 %). Z hlediska metodického postupu pro hospodaření v antropogenně postižených oblastech severních Čech je důležité zohlednit i tendence v podílu rostlinné a živočišné produkce. Od 60. let převyšoval objem živočišné produkce o ¼ nad produkcí rostlinnou, v současnosti je to naopak, svědčí to o snižování finalizace výrobků a o snižování objemu přidané hodnoty. V Chomutovsko ústecké oblasti je objem živočišné produkce nejnižší, v rámci ČR je odhadován podíl pouze kolem 40 %. Změny ve struktuře živočišné a rostlinné výroby Stavy skotu dosahují v ČR pouze 45 % z dlouhodobého (od r. 1921) průměru, na 1 ha zemědělské půdy připadá pouze 0,36 ks/ha. Změnila se struktura stáda krav, došlo k výrazným poklesům stavů zvířat a vytvořila se nová kategorie – krávy bez tržní produkce mléka, jichž je již 1/4 z celkového počtu krav. Výsledkem specializace části stáda je zvýšení roční dojivosti na ks, která činí 6253 l (2005). Trvalé travní porosty jsou pouze částečně udržovány přirozeným způsobem spasením a zkrmením travní hmoty skotem nebo ovcemi. Využití sklizené hmoty je naprosto nedostatečné z důvodu snížení stavu přežvýkavců. Stav prasat poklesl na 55 % (index 1981/2006), drůbeže na 83 % (index 2000/2006). Z důvodu poklesu stavů zvířat se snížila o 1/3 tuzemská spotřeba krmného obilí.(tj.cca o 1,5 mil t). Stav v živočišné výrobě se odráží ve změnách struktury rostlinné výroby. Z plochy 1,8 mil ha obilovin dochází k poklesu na 1,6 mil ha. Výrazně se zvýšily plochy olejnin, zejména řepky. Z uvedeného rozboru vyplývá, že dochází ke snižování objemu živočišné výroby. To zakládá strukturální krizi ve využití produkce z trvalých travních porostů, jejichž plochy se dále rozšiřují, ale negativně se projeví i ve snížení organické hmoty v půdě. Z globálního hlediska lze v sektoru zemědělství očekávat výhledově další změny. Závažné bude v důsledku liberalizace světového agrárního obchodu zejména zrušení většiny

52

exportních dotací od r.2010. Evropský trh se otvírá agrárním produktům z třetích zemí a to jak pro potravinářské, tak i pro energetické účely. Změní se i v ČR systém podpory zemědělského sektoru. Předpokládá se i snížení plateb pro méně příznivé oblasti – LFA(zejména uvažované vyřazení oblastí S a O zastoupených v severních Čechách). Evropské platby do českého zemědělství se budou po r. 2010 snižovat a přesouvat do programu rozvoje venkova. Evropská unie stanovila cíl dosáhnout do r. 2020 podíl ve výši 20 % obnovitelných zdrojů a 10 % podíl biopaliv v dopravě. Předpokládá se přijetí Evropského programu pro biomasu s podporou paliv 2. generace. Šancí je i náběh programů MEŘO, BIOETANOL a dalšího využívání zemědělských produktů pro energetické účely, včetně bioplynových stanic. Zvýšení podílu energetické biomasy je šancí pro zemědělství. Předpokládá se vznik trhu s biomasou. Vytvoří se tak i určitá konkurence výrobě potravin produkovaných na zemědělské půdě. Další šancí pro zemědělství bude biologizace chemického průmyslu (předpokládá se přechod od anorganických surovin na obnovitelné zdroje, zejména biomasu) ale i využívání rostlinných produktů v automobilovém průmyslu (např. z konopí). Pro hospodaření na půdě bude v následujícím období velice významným problémem i voda v krajině. Z vnitřních vlivů, které mohou výrazně ovlivnit zemědělskou politiku ČR to bude tlak velkých obchodních řetězců, které ovládají trh s potravinami, a to jak z hlediska cenového (tlak na nízké ceny) tak i možností dovozů potravin z třetích zemí. Bude se zostřovat konkurenční tlak ze strany zahraničních výrobců potravin. Ovlivnit rozměr českého zemědělství může i zvýšené DPH a tím i zvýšení spotřebitelských cen potravin. Zvyšující se životní úroveň našich obyvatel může zvýšit poptávku u produktů ekologického zemědělství. Tyto trendy je vhodné brát v úvahu při zpracování vlastního návrhu hospodaření pro nejvíce postiženou oblast – území okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem (cit. Fantyš, Veleba, Záhorka, 2007). Po provedené analýze podmínek a výsledků hospodaření v antropogenně postižené krajině při zohlednění návrhů Agrární komory ČR a materiálů ministerstva zemědělství následuje část, která je věnována doporučeným formám hospodaření v krajině, zejména trvale udržitelným a ekologickým formám. Metodika navazuje i na Program rozvoje venkova EAFRD a možnosti jeho využití pro podporu hospodaření. Další část je věnována problematice agroenvironmentálních opatření s možností jejich aplikace v Chomutovsko – ústecké oblasti. Jde o návrhy na využití území v Chomutovsko – ústecké oblasti. Jedná se o rozčlenění zájmového území v souladu s geomorfologickými, klimatickými a půdními podmínkami na 3 podoblasti. Cílem bylo každou podoblast charakterizovat a navrhnout vhodné způsoby jejího využití. Jedná se o formy využití pro potravinářskou produkci, nepotravinářskou produkci, zejména pro využití k energetickým účelům. Významná část je věnována i multifunkčnímu zemědělství, které má právě v krajině severních Čech svoje specifika – všestranné využití rekultivovaných území po těžbě hnědého uhlí a to i jako rekreační či volnočasové aktivity. Uvádí v příloze možnosti pro montánní turismus. 11. Zásady a formy trvale udržitelného hospodaření v krajině 11.1 Ekologická východiska v zemědělství Do konce 20. století dominovaly v zemědělství vyspělých zemí intenzivní konvenční systémy hospodaření v krajině. Vysoká intenzita zemědělské produkce se odrážela ve zvýšené zátěži životního prostředí. Velkoplošný, intenzivní způsob obhospodařování krajiny se stává trvale neudržitelný. 53

Zejména pro oblasti s vyšší antropogenní zátěží jakou je Chomutovsko – ústecká oblast je třeba hledat alternativu jejímž cílem budou takové postupy, které přinesou změnu. Změna ve způsobu obhospodařování krajiny by měla navazovat na obecné principy "trvale udržitelného rozvoje", kdy by se vyspělé země měly zříci neúměrně vysoké životní úrovně, měly by začít šetřit se surovinami a energií a co nejdříve přejít na "trvale udržitelný“ způsob života. To vyžaduje změnu filosofie, holistické chápání přírody, kde příroda je jednotným celkem se svou vlastní přirozenou hodnotou. Člověk se má snažit na základě etické a morální zodpovědnosti za přírodu jednat v souladu s ní (cit. Petr J, Dlouhý J, 1992 – tab. č. 26, 27). Tab. č. 26 - Charakteristika konvenčního a ekologického chápání vztahu člověka k přírodě Konvenční

Ekologické, trvale udržitelné

Antropocentrismus

Člověk je nedílnou součástí přírody

Vláda nad přírodou

Shoda s přírodou

Žádná morální zodpovědnost k přírodě

Morální a etická zodpovědnost k přírodě

Příroda je jen zdroj surovin

Příroda má vlastní přirozenou hodnotu

Exploatace

Ochrana přírody a krajiny

Obdobně jako ekologické chápání vztahu k přírodě, tak i alternativní systémy hospodaření na půdě představují odlišné způsoby pěstování zemědělských plodin a chovu hospodářských zvířat s upřednostňováním ekologických funkcí. Jsou založeny na vztahu člověka k přírodě, na preferování biologických technologií s vylučováním chemie. Chápou ekonomiku jako hospodaření a šetrnost k přírodním zdrojům s ohledem na dlouhodobou biologicko – ekologickou rovnováhu v přírodě. Jedná se o zemědělský systém ekologicky vyvážený, trvalého charakteru a chránící přírodní zdroje. Rozdíly mezi konvenčním a alternativním způsobem hospodaření v krajině - tab. č. 2. Tab. č. 27 – Rozdíly mezi konvenčním a ekologickým hospodařením Konvenční zemědělství

Ekologické formy hospodaření

Upřednostňování kvantity

Kvalita produkce

Silně specializovaný provoz

Mnohostranný provoz

Jednostranný osevní postup

Pestrý osevní postup

Ekonomická rentabilita- před požadavek Ekologická a biologická rovnováha se biologické a ekologické rovnováhy klade před ekonomické požadavky Používání anorganických rozpustných hnojiv

lehce Používání hnojiv

organických

statkových

Používání pesticidů

Pěstitelský systém působí preventivně proti výskytu chorob, škůdců a plevelů

Ustájení zvířat

Volný chov zvířat

Ekonomická rentabilita a zisk

Biologická rovnováha

Nešetrné využívání přírodních zdrojů

Ochrana přírody a krajiny

Velké materiálové vstupy

Vyšší pracovní náklady a zaměstnanost

54

11.2 Přechod od konvenčního způsobu hospodaření k ekologicky orientovaným systémům V zemědělské praxi se postupně přechází na šetrnější formy hospodaření v krajině. Od konce 70. let se začínala v praxi uplatňovat integrovaná ochrana rostlin. Tyto aktivity se staly základem aktivit, které vyústily v integrovanou rostlinnou produkci. 11.2.1 Cíle integrované rostlinné produkce Integrované systémy pěstování jsou šetrné ve vztahu k přírodě, krajině i životnímu prostředí. Přihlíží se na ekologické a ekonomické požadavky. Hlavním cílem je snížit extrémní vstupy (agrochemikálie, pohonné hmoty) a trvale chránit životní prostředí a přírodní zdroje. Cílem je i aktivizace přírodních samoregulačních faktorů (potlačování škodlivých činitelů osevním postupem, rezistentní odrůdy, podpora predátorů a antagonistů) a při pěstování rostlin využívat nové biologické, technické a ekologické poznatky. Integrované pěstování rostlin je zaměřeno na snížení nákladů a zlepšení kvality produkce a produkčních technologií. Důraz je kladen na to, aby se lepším využitím biologických a přirozených regulačních mechanizmů snížilo použití dusíku z průmyslových hnojiv a chemických prostředků na ochranu rostlin. Rozšiřují osevní postup o leguminozy a okopaninu. Používá se redukované obdělávání půdy, pěstování směsi odrůd, mění termíny výsevů, výživa rostlin je prováděna na základě analýz půd a rostlin. Výsledkem je nižší znečištění životního prostředí a zdravější produkce. 11.2.2 Principy integrované produkce Struktura integrované produkce v rámci zemědělské farmy musí být adekvátní přírodním podmínkám. Oproti intenzivnímu konvenčnímu hospodaření je třeba se zaměřit na odstranění extrémní specializace a na mnohostrannost a pestrost výroby, osevních postupů s ohledem na biologickou vyváženost agroekosystému. Důležité je klást důraz na zachování úrodnosti půdy, omezení úniků škodlivin a zmírnění účinků eroze. Z hlediska ekonomických i ekologických aspektů je důležité snížení vkladů energie (úspora nákladů). Při dodržení těchto rámcových principů lze při integrované produkci dosáhnout optimální zemědělské produkce. Jednotkou pro zavedení integrovaného zemědělství je celá farma. Integrované zemědělství vychází z holistického pojetí přírody. Stabilní agroekosystémy tvoří základ integrované produkce, cykly živin jsou bilancované, ztráty minimalizované, přirozená úrodnost půd je chráněna a je zlepšována kvalita produkce. 11.2.3 Hlavní úkoly integrované produkce (dle Lacko – Bartošové M. a kol 2005) • • • • • • •

podpořit produkční systém, který respektuje požadavky péče o krajinu a životní prostředí a současně umožňuje ekonomicky životaschopné a multifunkční zemědělství, zajistit trvale udržitelnou produkci zdravých plodin s vysokou kvalitou a s minimem výskytu reziduí pesticidů a cizorodých látek, chránit zdraví farmářů při zacházení s agrochemikáliemi, podporovat a uchovávat vysokou biologickou diverzitu v agroekosystémech při zohlednění okolních oblastí, v ochraně rostlin dávat prioritu přirozeným regulačním mechanizmům, dlouhodobě chránit a podporovat půdní úrodnost, chránit a zachovávat biodiverzitu, 55

• • •

• • •

napomoci realizaci místní ekologické sítě (USES, biocentra, ochrana mokřadů, TTP a pod), při chovu hospodářských zvířat dodržovat podmínky welfare u každého druhu hospodářských zvířat, provádět bilancování živin ve výživě zvířat, součástí pravidel je i evidence na farmě. Jde o evidenci agronomických postupů a ekologických údajů(integrovaná výživa a hnojení, - dávky hnojiv, termíny a způsob aplikace, strategie ochrany rostlin, kvalita produkce i opatření v chovu hospodářských zvířat), zajistit potřebnou rovnováhu mezi ekonomickými a sociálními požadavky, minimalizovat znečišťování vody, půdy a ovzduší, uchovává a zlepšuje přírodní zdroje a životní prostředí pro příští generace.

11.2.4 Systémy s nízkými vstupy Z dalších systémů, které jsou ekologičtější ve srovnání s konvenčními systémy, jsou systémy s nižšími vstupy, tzv. low input systémy. Jsou určitým přechodem mezi systémy integrované produkce a ekologickým zemědělstvím. Převládá zde snižování nákladů. Např. low input systém na orné půdě je zpravidla charakterizován nízkými vstupy živin (50 -70 kg .ha -1N), redukcí pesticidů, zařazením „zeleného úhoru“ do osevního postupu, nižší intenzitou kultivace a použitím vhodných odrůd šlechtěných na nižší intenzitu pěstování (vlastní ekologické zemědělství je součástí kapitoly 3.2). 11.2.5 Zemědělské systémy s trvale udržitelnou orientací Do této skupiny lze zařadit následující systémy: -zemědělský systém zaměřený na ochranu přírody a krajiny -multifunkční zemědělství -systém přesného (precizního) zemědělství. Zemědělský systém zaměřený na ochranu přírody a krajiny by měl být vhodný pro management oblastí s vysokou přírodní a historickou hodnotou krajiny a přírody. Zpravidla jsou zařazeny do marginálních oblastí. Jsou finančně podporovány v rámci EU, jsou orientovány na rozvoj venkova a opatření v agroenvironmentální oblasti. Jde zejména o podporu: o zemědělských výrobních postupů směřujících k ochraně životního prostředí a krajiny, o rozvoje a diverzifikace ekonomických aktivit a dalších aktivit a alternativních příjmů, o obnovu a rozvoj venkovských sídel, ochranu historického dědictví venkova, o lesního hospodaření včetně zalesňování Cílem je najít optimální rovnováhu mezi zajištěním zemědělské produkce a současně i ochranou životního prostředí, biodiverzity a ekologické stability zemědělské krajiny Multifunkční zemědělství – by se mělo vyvíjet v souladu s hlavními funkcemi zemědělství ve venkovském prostoru. V zásadě jde o začlenění pěstování zemědělských plodin a chovu hospodářských zvířat do integrovaného celku s ochranou životního prostředí, včetně využití dalších aktivit (agroturistika, rekreace, servisní služby, místní speciality a pod). Umožní zvýšit zaměstnanost a příjmy. Multifunkční zemědělství by mělo i v ČR naplňovat Evropský model multifunkčního zemědělství, zejména:

56

o vytvořit produkční, výkonné, moderní a konkurence schopné zemědělství a potravinářství, o zajistit dostatek cenově přístupných plnohodnotných, kvalitních a zdravotně nezávadných potravin domácího původu, pro uspokojení domácí poptávky, při současném využívání výhod mezinárodní obchodní výměny, o plošně využívat disponibilní výrobní zdroje zemědělství, zejména půdy v maximálně ekonomicky zdůvodněném rozsahu, pečovat o zemědělskou půdu z důvodu zachování rázu krajiny, kulturního dědictví, rekreačního a jiného nezemědělského využití, o zajistit průměrnou důchodovost zemědělského a potravinářského sektoru rovněž i průměrnou mzdu lidí, závislých na zemědělské činnosti, o modernizace a restrukturalizace potravinářského průmyslu především z důvodu zajištění vyšší přidané hodnoty, kvality a hygienické nezávadnosti potravin, o přizpůsobit zemědělství environmentálním požadavkům na ochranu půdy, vody, ovzduší a zachování přírodního prostředí, druhové rozmanitosti a ochraně původního genofondu, o podpora rozvoje regionů, hlavně ve venkovských oblastech s významným podílem zemědělství a nízkou hustotou obyvatelstva, prostřednictvím alternativních ekonomických činností a tvorby doplňkových zdrojů pro udržení zaměstnanosti a zemědělské využívání zdrojů v mezích trvale udržitelného rozvoje, o adaptace zemědělství a potravinářství na podmínky EU. Systém přesného (precizního) zemědělství Precizní zemědělství (Precision farming) je považováno za progresivní orientaci v zemědělských trvale udržitelných systémech v agrárně vyspělých zemích. Zahrnuje celou řadu dílčích systémů, které využívají vědecko – technický a biologický pokrok. Dále vychází z agroekologických podmínek a infrastruktury konkrétní lokality s cílem dosáhnout trvale udržitelného rozvoje v zemědělství. Ve vyspělých státech se precizní zemědělství zahrnuje do geoprostorové informační a komunikační technologie, spočívá v přesně lokalizovaných agrotechnických zásazích na obhospodařovaném pozemku, jejíž součástí jsou: o využívání GPS (globální polohovací systém) pro určení polohy i stavu porostu, o digitalizované mapy pomocí GIS (geografický informační systém) o stavu produkčního porostu (zásobenost živinami, konkrétní výnosy a pod), o příslušné aplikační mapy (hnojení, vápnění apod) a pěstebních opatření (obdělávání půdy, setí, hnojení, chemické ošetřování) ve vazbě na konkrétní část pozemku. Cílem precizního zemědělství je: o minimalizovat vstupy, o lepší využití produkčního potenciálu pozemku (není homogenní) a odrudy, o prostorová optimalizace pěstebních opatření, o ekologizace pěstebních technologií, o zvýšit kvalifikaci a odbornou úroveň podnikatelů. Realizace trvale udržitelných systému v zemědělství vyžaduje vývoj takových systémů, které udržitelným způsobem využívají a chrání přírodní zdroje.

57

12. Agroenvironmentální opatření ve vztahu k okresům Chomutov, Most, Teplice a Ústí n.L. 12.1 Problematika agroenvironmentálních opatření obecně Agroenvironmentální opatření (dále AEO)ve smyslu Programu rozvoje venkova (dále PRV) pro období 2007-2013 zahrnují tři rozhodující oblasti zájmu a to • • •

Postupy šetrné k životnímu prostředí Ošetřování travních porostů Péče o krajinu

AEO tvoří podopatření, která zahrnují po několika dotačních titulech (tab. č. 28) Tab. č. 28 Podopatření AEO

Postupy šetrné k životnímu prostředí - Ekologické zemědělství - Integrovaná produkce (ovoce, réva v., zelenina)

/// III

Péče o krajinu

Ošetřování travních porostů Tituly - Louky - Mezofilní a vlhkomilné lou. - Horské a suchomilné louky - Trvale podmáčené a rašel.l. - Ptačí lok.-hnízdiště bahňáků - Ptačí lok.-hníz.chřástala pol. - Pastviny - Druhově bohaté pastviny - Suché stepní trávníky a vřes

///

III

/// /// /// ///

III III III III III III III III

///

- Zatravňování orné půdy - Pěstování meziplodin - Zatravňování orné půdy - Biopásy

vztahuje se k volné krajině . vztahuje se k ZCHÚ a PO (ptačím oblastem)

Konkrétní zastoupení AEO je uvedeno v tab. č. 29 – 31.

Tab. č. 29 - Plošné zastoupení agroenvironmentálních podpor -dle podopatření v roce 2006 Podopatření AEO ▪ Postupy šetrné k životnímu prostředí ▪ Ošetřování travních porostů ▪ Péče o krajinu Celkem AEO *) výměra žádané podpory

Plocha ha *) 230 163 698 151 239 867 1 168 180

Podíl na ploše v % 19,7 59,8 20,5 100,0

(Zdroj: MZe)

58

Tab. č. 30 - Rozsah Integrované produkce podle kultur v roce 2006 Plocha v ha *) Území Česká republika Z toho Severozápad tj. % *) výměra žádané podpory

Ovocné sady

Vinice

Celkem

8 293 675 8,1

6 816 6 -

15 109 681 0,5

(Zdroj: MZe)

Tab. č. 31 - Některé tituly podopatření Ošetřování travních porostů a Péče o krajinu v roce 2006 Podopatření (ČR)

Rozloha u titulu - ha *) Ptačí lokality

Ošetřování TP

(hnízdiště bahňáků a chřástala polního)

Péče o krajinu

5 996 Zatravňování orné půdy 32 560

Podmáčené a rašelinné louky 199 Biopásy 1 318

*) výměra žádané podpory

(Zdroj MZe, cit. Penk, 2007) 12.2 Postupy šetrné k životnímu prostředí Z pohledu PRV zahrnují ostupy šetrné k životnímu prostředí dva tituly - Ekologické zemědělství (EZ) - Integrovaná produkce 12.2.1 Ekologické zemědělství Definice: Základem ekologického zemědělství je vyvážený agroekosystém na bázi obnovitelných zdrojů. Vychází z holistického pojetí přírody, ekonomických a sociálních aspektů zemědělské produkce. Realizuje se v kulturní krajině, která je harmonickou součástí přírody. Cíle ekologického zemědělství: - udržet a zlepšit dlouhodobou úrodnost půdy a její ekologickou funkci (zvyšovat obsah organické hmoty a humusu v půdě, zlepšovat její fyzikální stav a umožnit bohatý rozvoj společenstev půdních organismů), - pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty, - vytvářet harmonickou rovnováhu mezi pěstováním rostlin – zemědělských plodin a chovem hospodářských zvířat, - hospodářským zvířatům vytvořit podmínky odpovídající jejich fyziologickým a etologickým potřebám (způsob chovu musí zvířatům umožnit přirozené chování včetně pohybu venku a jejich zdravý růst, vývoj a reprodukci),vytvoření systému chovu přizpůsobenému přirozenému chování a přirozeným podmínkám, - zajistit co nejúčinnější recyklaci živin a energie, snížit energetické vstupy na minimum,

59

-

-

využívání přírodních zdrojů tak, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování životního prostředí, vytvoření pestré kulturní krajiny, druhově bohaté, s genetickou rozmanitostí a s možnostmi rozvoje všech živých organismů, snaha o systémové myšlení, tzn. neoptimalizovat jednotlivé komponenty, ale zaměřit se na kompozici a dynamiku celého systému, vyvarovat se všem formám znečištění pocházejících ze zemědělského podnikání (využití všech odpadů pro výrobu organických hnojiv), produkovat kvalitní potraviny a krmiva (kvalita není dána jen přítomností nutričně hodnotných látek, ale znamená také praktickou absenci cizorodých látek, dobrý vzhled, jakostní chuť a vůni a vhodnost pro skladování a další zpracování), umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce (ekologický způsob hospodaření vyžaduje hluboký zájem a odpovědnost), udržet osídlení venkova a tradiční ráz kulturní zemědělské krajiny, vytvořit dobrý vztah mezi zemědělcem a konzumentem.

Hlavní principy ekologického zemědělství: - dává přednost biologickým prostředkům před chemickými – využívá přirozených nepřátel škůdců, vhodně střídá a kombinuje plodiny, vybírá odolné odrůdy, využívá vzájemné konkurence mezi jednotlivými druhy plevelů; - úrodnost půdy zajišťuje chlévským hnojem, zaoráváním rostlin, pěstováním plodin vázajících dusík ze vzduchu a dalšími přirozenými postupy - nikoli umělými hnojivy; - zvířatům zajišťuje podmínky odpovídající přirozeným potřebám - prasata, skot i drůbež mají možnost pohybu, kontakt s mláďaty, žijí v odpovídajících skupinách, dostávají přirozené krmivo. Podstata a úloha ekologického zemědělství (EZ): Ekologické zemědělství představuje systém hospodaření, který je šetrný k přírodě a životnímu prostředí a sleduje zajištění kvalitní produkce. Svým pojetím odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství mimo jiné i proto, že nezajišťuje jen produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Úloha EZ je především: - v ochraně složek přírodního prostředí (půdy, vody, organizmů, ekosystémů, ovzduší) - ve zvýšení biologické diverzity - zajištění bioprodukce a biotrhu pro certifikované bioprodukty a biopotraviny - někdy je EZ vnímáno i jako alternativa oslabení rizik vylidňování venkova a odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby Podmínky poskytnutí podpory pro období 2008 – 2013: K podmínkám pro poskytnutí dotační podpory patří, že žadatel - po celé pětileté období závazku plní podmínky zákona a vyhlášky o ekologickém zemědělství na celé výměře zemědělského podniku zařazeném v sytému ekologického zemědělství - může žádat o podporu na travní porosty v případě, že intenzita chovu býložravců dosahuje nejméně 0,2 DJ/ha travního porostu, nejvýše 1,5 DJ/ha zemědělské půdy - zajistí, aby kultury travních porostů byly spásány, nebo minimálně 2x ročně posečeny ve stanoveném termínu a posečená hmota byla odklizena. Podmínky pro pěstování rostlin a chov zvířat v systému EZ jsou ošetřeny m.j.

60

- Zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. - Vyhláškou MZe č. 53/2001 Sb., o ekologickém zemědělství,ve znění pozdějších předpisů. Podporu rozvoje EZ sleduje také - Akční plán MZe pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010; jeho záměrem je posílit postavení EZ, zvyšovat jeho kladný vliv na přírodu a krajinu, zvyšovat životaschopnost ekologických farem, zvýšit povědomí a důvěru veřejnosti vůči ekologickým zemědělcům, posilovat kladné vnímání kvality biopotravin a zájem spotřebitelů o ně. K zásadám provádění EZ, které musí žadatel o podporu ve smyslu platných předpisů naplňovat dále patří dle směrnic EU: - Obdělávat půdu šetrně, s ohledem na zlepšení fyzikálních vlastností, úrodnost půdy a protierozní ochranu. - Přednostně používat statková hnojiva, minerální hnojiva aplikuje jen při poklesu obsahu živin v půdě podle Agrochemického zkoušení půd. - Z minerálních hnojiv lze používat jen ty druhy, které povoluje vyhláška, jako na př. jemně mletý fosfát, surová draselná sůl - Kainit, Kieserit, síran draselný, přírodní uhličitan vápenatý a hořečnatý). - Použití statkových hnojiv je limitováno nepřekročením dávky dusíku na 1 ha za rok - na orné půdě a trvalých kultur 150 kg, u trvalých travních porostů 80 kg; je zakázáno aplikovat kaly z ČOV, spalovat slámu a travní hmotu na volném ohni. - Musí být zajištěny dostatečné skladovací kapacity na hnůj, močůvku a kejdu, aby neohrožovaly ŽP a přírodní zdroje. - V přímé ochraně rostlin se preferují mechanické, biotechnické a biologické metody ochrany rostlin; regulace plevelů, chorob a škůdců se provádí preventivními opatřeními (střídání plodin, odolné odrůdy aj.). - Použití přípravků v ochraně rostlin upravuje vyhláška. - Ke krmení hospodářských zvířat používat jen krmiva povolená vyhláškou, a udržovat pohodu a dobrý zdravotního stavu zvířat. - Chovat lze jen druhy zvířat, které povoluje vyhláška MZe (č. 16/2006 Sb.) a je to v souladu s právem ES (zvířata – skot, koně, prasata, ovce, kozy, králíky, drůbež, ryb a včely medonosné -středoevropské ekotypy). - Dodržet vymezenou intenzitu chovu býložravců, a udržovat pohodu a dobrý zdravotní stav zvířat. Ke krmení hospodářských zvířat používat jen krmiva povolená vyhláškou. - Respektovat nezbytnou plochu pro ustájení zvířat; platí zákaz trvale vazného ustájení chovaných zvířat v uzavřených prostorách bez výběhu a pastvy, zakázané jsou klecové chovy. Přínos EZ pro biodiverzitu Biodiverzitu z pohledu zemědělské výroby podporuje: - uplatnění šetrných postupů hospodaření, - snižování intenzity hospodaření na zemědělské půdě, včetně snížené úrovně použití hnojiv pesticidů, - rozšiřování trvalých travních porostů, tedy snížení procenta zornění, - podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství. Proto důsledné uplatnění principů ekologického hospodaření se může projevit v různých podobách projevů biodivenzity. Diverzita flóry - vyšší počet tzv. doprovodných rostlin (i plevelných druhů) rostlin na okrajích i uvnitř porostu

61

- vyšší zastoupení dvouděložných druhů a vikvovitých zlepšuje pastvu pro hmyz - časně kvetoucí druhy (pro čmeláky, slunéčka, motýly) Diverzita fauny - ekologické přístupy zvětšují druhovou pestrost bezobratlých (vhodná indikační skupina), diversita rovněž u brouků (a zastoupení více druhů, zejména u střevlíkovitých), pavouků a chvostoskoků, a prokazatelně také u motýlů) - drobné bezobratlé (např. žížaly) i další faunu v půdě podporuje organické hnojení, které rovněž zvyšuje biologickou aktivitu půdy - relativně větší potravní nabídka na ekofarmách (semena, žížaly, hmyz) může příznivě ovlivnit i populace ptáků. Půdní biodiverzita - ekologické hospodaření a organické hnojení znatelně podporuje výskyt edafonu a další fauny v půdě, celkově podporuje mikrobiální aktivitu a tvorbu mikrobiální biomasy - pestřejší osevní postupy, vyšší zastoupení meziplodin prodlužuje vegetační kryt a může se kladně projevit v místech s rizikem eroze (větrné i vodní). Dynamický rozvoj EZ Na úseku ekologického zemědělství u nás došlo, zejména v posledních 15 letech k jeho dynamickému rozvoji. Dokládá to procentické zastoupení zemědělské půdy v ekologickém zemědělství. Tab. č. 32 – Zapojení do EZ Procentický podíl ZPF zapojený do EZ Rok % ZPF

1990

1991

1994

1997

1998

1999

2000

2003

2006

±0

0,41

0,37

0,47

1,67

2,56

3,86

5,97

6,61

Graf č. 9

Rozšiřování ekologického zemědělství v ČR 900

Počet podniků v EZ

800

Výměra zemědělské půdy v EZ

700

Podíl na ZPF

7 6 5

600 500

4

400

3

300 2

podíl na ZPF (%)

počet ekofarem / výměra v tis. ha

(výměra zemědělské půdy a počet zeměd. podniků)

200 1

100 0 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

0 2004

(cit. Penk 2006)

62

Současný stav EZ Ke konci roku 2006 byl vyhodnocen stav rozšíření EZ v podmínkách ČR s uspokojivými výsledky: ▪ Celkem ekologicky hospodařilo již 934 ekofarem (tj. zvýšení k roku 2005 o 134 farem). ▪ Výměra zařazená v ekologickém zemědělství dosáhla 281 500 ha (tj. zvýšení o 26 500 ha). ▪ Z výměry zemědělské půdy ekologicky obhospodařované podle využití připadlo - na ornou půdu 24 tis. ha tj. …. 8 % - na travní porosty 232 tis. ha tj. …. 82 % - na trvalé kultury 1 tis. ha tj.. …. < 1 % - na ostatní plochy 24 tis. ha tj. …… 9 % ▪ Počet ekologických podnikatelů a žadatelů o registraci dosáhl počtu 963 ▪ Výrobci biopotravin - 152. Okresy Ústeckého kraje V rámci zájmových (antropogenně postižených) okresů Ústeckého kraje si ekologické zemědělství našlo své místo. Podobně jako na úrovni republiky, tak i v Ústeckém kraji ekologické hospodaření je rozšířeno dosud jen na úrovni několika procent výměry zemědělské půdy. Za situace kdy dopady antropogenního zatížení 4 okresů Ústeckého kraje byly značné a zlepšování stavu je předmětem zvýšené pozornosti na jedné straně a za podmínek skýtajících možnost získání dotačních podpor pro zemědělské subjekty hospodařící v režimu EZ spolu se zlepšením stavu životního prostředí a kvality produkce na straně druhé lze považovat další rozšiřování ekologického zemědělství v okresech Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem za přínosné. 12.2.2 Integrovaná produkce Dotační titul integrovaná produkce má tři možné managementy zaměřené na tři speciální kultury/plodiny, a to: - Integrovaná produkce ovoce - Integrovaná produkce révy vinné - Integrovaná produkce zeleniny Rozlohy speciálních kultur v Ústeckém kraji V rámci Ústeckého kraje plodiny, pro které jsou integrované pěstitelské managementy určeny, nemají příliš velké rozšíření; ale tam, kde se pěstují a zejména jsou pro ně odpovídající pěstitelské tradice a podmínky, stojí za pozornost. Rozlohy pěstovaných kultur v jednotlivých okresech Ústeckého kraje (v ha) jsou následující: Tab. č. 33 – Zastoupení dotací za integrovanou produkci v zájmovém území Kultury Ovocné sady Vinice Zelenina (zahrady) * Chomutov 905 22 (818) Most 422 105 (564) Teplice 407 0 (931) Ústí nad Labem 210 0 (949) * Rozlohy zeleniny statistika neuvádí

63

Management integrované produkce jednotlivých kultur/plodin: V rámci postupů šetrných k životnímu prostředí jsou pro jednotlivé kultury/plodiny pěstované na zemědělské půdě stanoveny managementy, představující podmínky, které musí žadatelé o dotace plně zabezpečit. ▪


▪



▪ ▪

Pokud se podmínky podpory vyjádří v podobě zásad, znamená to že: Vylučuje se souběžné pěstování plodin konvenčním a integrovaným systémem u jednoho pěstitele (u všech plodin). V ochraně rostlin nelze používat chemické přípravky, ale jsou povolené jen biologické prostředky (u všech plodin). U ovoce a u zeleniny se provádí odběr vzorků produkce pro rozbor, hodnoty nesmí překročit stanovené limity.U ovocných sadů se analyzuje také půda. U ovocných sadů a révy vinné jsou pro minimální intenzitu integrované produkce stanoveny průměrné počty rostlinných jedinců (stromů, keřů) na 1 ha. U révy vinné a zeleniny je limitována dávka N a statkových hnojiv; u révy vinné je povoleno použít limitované množství mědi. U zeleniny se používá uznané osivo. Předmětem podpory jsou jen některé druhy ovocných kultur - stromů/ keřů (tab. č . 34)

Tab. č. 34 – Výběr ovocných kultur pro dotaci Stromy .

Keře ▪

broskvoň

hrušeň

maliník

ostružník rybíz

jabloň

meruňka

slivoň

třešeň

višeň

Předmětem podpory je cca 40 druhů zelenin, k hlavním zástupcům patří např. mrkev, cibule, květák, ledový salát atd.

Využití podpor V rámci zájmových okresů Ústeckého kraje rozlohy plodin pro které uvedené managementy integrované produkce (zejména u révy vinné) nejsou příliš veliké a mezi okresy se liší v závislosti na půdně klimatických a stanovištních podmínkách a na tradici. Tam, kde se ovoce, réva vinná a zelenina pěstují, mají integrované pěstitelské systémy, (které jsou svojí pěstitelskou náročností jsou mezi ekologickým zemědělstvím a běžnými způsoby hospodaření) plné opodstatnění pro využití. 12.3 Ošetřování travních porostů Zastoupení travních porostů je nepřímo závislé na procentu zornění na zemědělských půd. V rámci republiky jsou v uvedených ukazatelích zřetelné rozdíly mezi jednotlivými kraji, jak ukazuje graf č. 10.

64

Graf č. 10 - Procento zatravnění a procento zornění zemědělské půdy Procento zatravnění a zornění zemědělské půdy v ČR 90

% zornění 80

% zatravnění

70

60

50

40

30

20

10

0 Střed.

Jihoč.

Plzeň.

Karlov.

Ústec.

Liber.

Král.h.

Pard.

Vyso.

Jihom.

Olom.

Zlín.

M.slez.

ČR

(cit. Penk 2006)

Ošetřování travních porostů (OTP) Podopatření Ošetřování travních porostů zahrnuje (2007-2013) následující tituly (tab. č. 35).       

Mezofilní a vlhkomilné louky Horské a suchomilné louky Druhově bohaté pastviny Suché stepní trávníky a vřesoviště Trvale podmáčené a rašelinné louky Ptačí lokality na travních porostech s hnízdišti bahňáků Ptačí lokality na travních porostech s hnízdišti chřástala polního

V Ústeckém kraji vedle běžných travních porostů jsou do určité míry zastoupeny i druhově bohaté travní porosty, které jsou v rámci dotací AEO-OTP v PRV dotačně podporovány. Management agroenvironmentálních opatření podopatření Ošetřování travních porostů byl akceptován v rámci schválení PRV vládou ČR (2006, 2007). Uživatelé podpor musí v plném rozsahu a ve stanovených termínech zajistit přesně vymezená opatření managementu AEO-OTP. Podmínky managementu se týkají mimo jiné: - u luk zajištění určeného počtu seči a termínu jejich provedení

65

- většinou se požaduje sekání od středu ke kraji, vždy je nutné odklizení posečené hmoty - v některých případech se ponechávají neposečené pásy apod. - mulčovaní, obnovu TTP, rychloobnovu a přísev je vázán na souhlas orgánů ochrany přírody (OOP) - hnojení se ve většině managementů neprovádí (jen u základních managementů a hnojených managementů) - kde lze hnojit, tak se preferují organická hnojiva - obdobně jsou přesně definována pravidla pro jednotlivé managementy pastvin - u luk s hnízdišti ptáků nelze přepásat, termíny seče se odvozují od doby příletu či odletu ptáků a doby jejich hnízdění. Struktura biotopů podle titulů/managementů Tab. č. 35 Titul/ management Mezofilní a vlhkomilné louky

Horské a suchomilné louky

Trvale podmáčené a rašelinné louky

Ptačí lokality na TP

Suché stepní trávníky a vřesoviště

Zahrnuje biotopy T1.1 – Mezofilní ovsíkové louky T1.4 – Aluviální psárkové louky T1.5 – Vlhké pcháčové louky T1.7 –Kontinentální zaplavované louky T1.2 – Horské trojštětové louky T2.1 – Subalpin. smilkové trávníky sekund. T2.2 – Horské smilk.tráv.s alpins.druhy T2.3 – Podhorské a horské smilk. trávníky T2.4 – Širokolisté suché trávníky R1.1 –Luční pěnovcová prameniště R1.2 – Luční prameniště bez tv. druhově R2.1 – Vápnitá slatiniště R2.2 – Nevápnitá mechová slatiniště T1.5 – Vlhké pcháčové louky T1.7 – Kontinuální zaplavované louky T1.9 – Střídavě vlhké bezkolencové louky T 7 - Slaniska hnízdiště bahňáků hnízdiště chřástala polního T3.1 – Skalní vegetace s kostřavou sivou T3.2 - Pěchavové trávníky T3.3 – Úzkolisté suché trávníky T3.4 - Širokolisté suché trávníky T3.5 – Acidofilní suché trávníky T5.5 – Acidofilní trávníky mělkých půd T8.1 – Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin

Územní rozložení TP podle zastoupení biotopů/managementů Rámcové vymezení rozlohy území, které souvisí s managementy agroenvironmentálních opatření na travních porostech naznačují údaje Natury 2000.

66

Uvedené rozlohy neodpovídají současnému promítnutí do LPIS, ale naznačují možnosti - podpory druhově bohatých travních porostů a tím i zlepšení biodiverzity - dosažení dokonalejší péče o přírodu a krajinu - využití cenných mimoprodukčních funkcí travních porostů možnost dosažení finančních podpor AEO-OTP v rámci systému PRV (ovšem u luk vlhkomilných dvousečných a u suchomilných luk jednosečných se tato možnost týká jen když se vyskytují na území maloplošných a velkoplošných zvláště chráněných územích, v ochranných pásmech národních parků a v ptačích oblastech).




Mezofilní a vlhkomilné louky - Územní rozšíření v rámci České republiky Mezofilní vlhkomilné louky nalézt (ve větší, anebo menší míře) prakticky ve všech okresech, na celém území republiky. Jejich největší zastoupení je v okresech Ústí n. L., Děčín, Č. Lípa, Liberec, Semily, Trutnov, Náchod, Rychnov n. Kněžnou, Ústí n. Orlicí, Šumperk, Bruntál, N. Jičín, Frýdek Místek, Vsetín, Zlín, Č. Krumlov, Prachatice, Klatovy, Domažlice, Tachov, Cheb, Sokolov, K. Vary, Benešov a Příbram. - Orientační údaje v zájmových okresech Ústeckého kraje (tab. č. 36) Tab. č. 36 - Mezofilní a vlhkomilné louky Chomutov Výměra 2 199 ha Pořadí 36 z okresů ČR

Most

Teplice

Ústí n. Labem

289

613

3 061

72

59

22




Horské a suchomilné louky - Územní rozšíření v rámci republiky Jednosečné suchomilné louky jsou méně zastoupené (než louky mezofilní a vlhkomilné) a jsou patrněji zastoupeny v horských polohách, a to na území Jizerských hor (o. Jablonec n. N.), KRNAPU (o. Semily, o. Trutnov), Orlických hor (o. Rychnov n. Kn.), Jeseníků (o.Bruntál), Beskyd (o. Frýdek Místek), Žďárských vrchů (Ždár n. S.), dále Šumavy (o. Č. Krumlov, o. Prachatice, o. Klatovy), Slavkovského lesa (o. Sokolov, o. K. Vary), dále okresů Chomutov, Most, Teplice, Ústí n. L., Děčín. - Orientační údaje v zájmových okresech Ústeckého kraje (tab. č. 37) Tab. č. 37 - Horské a suchomilné louky Chomutov Výměra 1 287 ha Pořadí 6 z okresů ČR

Most

Teplice

Ústí n. Labem

492

313

406

11

13

12




Suché stepní trávníky a vřesoviště - Územní rozšíření v rámci republiky Suché stepní trávníky mají male zastoupení a vyskytují se rozptýleně a spíše jen jednotlivě. -

Orientační údaje v zájmových okresech Ústeckého kraje (tab. č. 38)

67

Tab. č. 38 - Suché stepní trávníky a vřesoviště Chomutov Most Výměra 6 6 ha Pořadí 35 36 z okresů ČR

Teplice

Ústí n. Labem

13

13

24

23




Trvale podmáčené a rašelinné louky - Územní rozšíření v rámci republiky Trvale podmáčené a rašelinné louky se vyskytují (ve větší, anebo menší míře) prakticky ve všech okresech, relativně nejvíce v okresech Klatovy, Strakonice, Plzeň Jih, Karlovy Vary, Česká Lípa, Děčín, Ústí n. O., Chrudim, Jihlava, J.Hradec. -

Orientační údaje v zájmových okresech Ústeckého kraje (tab. č. 39)

Tab. č. 39 - Trvale podmáčené a rašelinné louky Chomutov Most Výměra 908 137 ha Pořadí 10 53 z okresů ČR

Teplice

Ústí n.Labem

87

244

64

40




Ptačí lokality na travních porostech s hnízdišti chřástala polního - Územní rozšíření v rámci republiky Hnízdiště chřástala polního se podle mapového přiblížení vyskytují znatelně v okresech Ústí n. Orl., Šumperk, Bruntál, Vsetín, Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy, K.Vary, Chomutov, Ústí n. L., Děčín, Liberec, Jablonec a Semily. -

Orientační údaje v zájmových okresech Ústeckého kraje (tab. č. 40)

Tab. č. 40 - Ptačí lokality na TP s hnízdišti chřástala polního Chomutov Most Teplice Výměra 2 151 28 403 ha Pořadí 7 34 21 z okresů ČR


Ústí n.Labem 1 967 8

Ptačí lokality na travních porostech s hnízdišti bahňáků - Územní rozšíření v rámci republiky

Rozsah hnízdišť bahňáků (oproti chřástalu polnímu) je malý. Vyskytuje se ojediněle např. v okresech Hradec Králové, Náchod, Rychnov n.Kn., Olomouc, N. Jičín, Hodonín, Břeclav, Žďár n. Sáz., J. Hradec, Č. Budějovice, Strakonice a Písek.

Další postup Příznivé zastoupení travních porostů v zájmovém antropicky narušeném území Ústeckého kraje by mělo být využito jako příležitost v rámci Programu rozvoje venkova zejména v letech 2007-2013 k dalšímu zlepšení situace v ochraně přírody a krajiny, zlepšení biologické diverzity a ekologické stability v zájmovém území, i jako příležitosti pro získání dotačních podpor v souladu s pravidly EU. 68

12.4. Podopatření - Péče o krajinu Vhodné zemědělské ekosystémy pomáhají zachovat krajinu a její přírodní stanoviště (od mokřadů po suché louky a horské pastviny). Ty jsou v mnoha oblastech důležitou součástí kulturního a přírodního dědictví a celkové architektury venkovských oblastí, jako prostoru pro práci a život. Podopatření Péče o krajinu zastřešuje tituly vhodné pro speciální podmínky přírodních stanovišť s odpovídajícím managementem. Zatravňování orné půdy Záměry podopatření Hlavním cílem titulu Zatravňování orné půdy je zpomalení povrchového odtoku vod na orné půdě, se záměrem minimalizace sezónních nedostatků vody a zabránění krátkodobému zvýšení průtoků v tocích a dále i protierozní efekt. Významným přínosem je zvyšování biologické rozmanitosti a ekologické stability krajiny. Příznivé účinky zatravnění jsou mnohostranné v tom, že umožňuje uplatnění mimoprodukčních funkcí travních porostů. Mimoprodukční funkce trvalých travních porostů (TTP) Trvalé travní porosty v rámci mimoprodukčních funkcí především zvyšují biodiverzitu a ekologickou stabilitu krajiny, a posilují ochranu přírody a krajiny a ochranu složek životního prostředí. Funkci plní jen při soustavném ošetřování (sklizeň, pastva), jinak působí negativně (zaplevelení, povrchový odtok a snížená infiltrace). •

Vodoochranná funkce Kompaktní drn umožňuje jednak plynulý odtok vody z území, ale současně i zasakování přívalových a srážkových vod. Celoročně chrání otevřenou krajinu a plní i úlohu biologického filtru, který brzdí průnik škodlivých látek do podzemních vod. Travní porosty plní významnou roli v ochraně kvality vod jak ve volné krajině, tak zejména v pásmech hygienické ochrany vod a ve zranitelných oblastech. V porovnání s ornou půdou travní porosty významněji podporují infiltraci vod. Těžiště vodohospodářské funkce travních porostů je v zadržování srážkových vod a v podpoře jejich infiltrace a zčásti i doplňování zásob podzemních vod. •

Půdoochranná a protierozní funkce Zapojený drnový porost plní zásadní funkci půdoochrannou a protierozní funkci a to především tím, že zpomaluje a umožňuje plynulý odtok srážkových vod, vsakování srážkových i přívalových vod. Svažité pozemky TTP chrání proti odnosu půdy, proti plošné a rýhové vodní erozi, a v některých situacích mohou zmenšovat povodňová rizika. V inundačním území travní porosty využívají živiny přinesené vodou, a tím napomáhají ochraně před kontaminací půdního profilu i vod. TTP vytváří celoroční vegetační pokryv, který v oblastech větrné eroze brání odnosu jemných půdních částic a tím zlepšují ochranu proti větrné erozi.

69

•

Krajinotvorná funkce Louky a pastviny významně ovlivňují charakter krajiny, jsou neopominutelnou estetickou součástí krajiny a krajinného rázu a to nejen v horských a podhorských oblastech, kde TTP představují zdroj obživy a umožňují udržet venkovské osídlení v méně příznivých oblastech (a tím plní i funkci sociální), tak i v údolních nivách apod. Trvalé travní porosty jsou významnou krajinotvornou složkou a současně představují významnou složku ekologické stability. Zornění Opačnou stránkou zatravnění na zemědělské půdě je zornění. Vývoj procenta zornění za téměř 30 leté období naznačuje graf č. 11. Graf č. 11 Procento zornění zemědělských půd ČR v létech 1975-2003 % 76 75 74 73 72 71 70 69 1975

1980

1985

1990

1995

2000

2001

2002

2003

roky

V rámci republiky díky dotačním podporám dochází k lehkému poklesu zornění a nárůstu zastoupení TTP. Travní porosty v Ústeckém kraji V zájmových okresech Ústeckého kraje došlo v průběhu 15-letého období k značnému procentickému nárůstu rozlohy travních porostů (rok 1990 = index 100) (tab. č. 41) Tab. č. 41 Okres

Chomutov

Most

Teplice

Ústí n. L.

Kraj Ústí n. L.

Index nárůstu výměry TP od 1990 do 2004

163

110

130

154

147

Travní porosty jsou využívány především pro chov skotu bez tržní produkce mléka, (doplňkově i pro pastvu ovcí koz a koní).

70

K zřetelnému nárůstu podílu TTP dochází i v zájmových antropogenně postižených okresech Ústeckého kraje. V rámci republiky díky dotačním podporám dochází k mírnému poklesu zornění a nárůstu zastoupení travních porostů na zemědělské půdě. K zřetelnému nárůstu podílu TTP dochází i v zájmových antropogenně postižených okresech Ústeckého kraje. Management zatravňování

-

Titul zatravňování orné půdy sestává ze 4 managementů Zatravňování o. p. základní management Zatravňování o. p. podél vodního útvaru Zatravňování o. p. regionální směsí (zejména na zvláště chráněných území - ZCHÚ) Zatravňování o. p. podél vodního útvaru regionální směsí (ZCHÚ).

Využití podpory je vázáno na splnění alespoň jedné z podmínek uvedených v tab. č. 42 Tab. č. 42 – Možnosti pro využití podpor více než 50 % rozlohy půdního bloku má střední sousedí svažitost s vodním má půdy p.velmi těžké, je v zranitelné má půdy nad 10° útvarem lehké, písčité podmáčené těžce obdělav. oblasti Managementy využívající regionální travní směsi lze využit za stejných podmínek jako předcházející a navíc se nachází nejméně z 50 % na území ZCHÚ. Hlavní zásady managementu -

V zásadách managementu jsou určeny další podmínky, např. podél vodního toku musí být pás nejméně 15m široký; složení regionální travní směsi musí být schváleno OOP plevele se ničí sečením, herbicidy lze použít jen prvé 2 roky (z 5 let) – bodově od druhého roku se zatravněná plocha ošetřuje alespoň 2x v roce sečením, anebo spásáním – obojí ve stanoveném termínu platí úplný zákaz aplikace hnojiv obsahujících N, statkových hnojiv a upravených kalů.

Přístupy Extenzifikační směry evropské zemědělské politiky a obecný zájem na posilování mimoprodukčních funkcí zemědělství, na lepší ochraně složek životního prostředí, přírody a krajiny jsou v plném souladu se záměry a efekty zatravňování orné půdy a proto je zatravňování předmětem dotačních podpor. Jestliže zatravňování orné půdy je obecně, v mnohých podmínkách státu přínosem a skýtá možnost finančních podpor, pak diferencované využití má opodstatnění i v antropogenně postižených okresech Ústeckého kraje.

71

Pěstování meziplodin Cíle pěstování meziplodin Hlavním cílem titulu pěstování meziplodin na orné půdě (jako u zatravňování orné půdy) je zpomalení povrchového odtoku vod na orné půdě, se záměrem minimalizace sezónních nedostatků vody a zabránění krátkodobému zvýšení průtoků v tocích a prodloužením vegetačního krytu na pozemcích i snížení rizika eroze půdy. Pěstování meziplodin přispívá zvýšení biologické rozmanitosti a ekologické stability krajiny. Význam pěstování meziplodin na orné půdě Celkově je možné konstatovat, že význam meziplodin na orné půdě je mnohostranný a mimořádný. ▪ Meziplodiny na orné půdě prodlužují období vegetačního krytu a plní tak zásadní funkci protierozní, chránící jak proti vodní erozi, tak proti erozi větrné. ▪ Zapojený rostlinný kryt v mimovegetační době významně omezuje vzcházení a rozšiřování plevelů. ▪ Porost meziplodin svým vegetačním pokryvem podporuje zlepšení estetiky krajiny. ▪ Meziplodiny vytváří úkryt a ochranu pro drobnější volně žijící zvěř, rozšiřuje potravní nabídku zvěře, někdy až do zimního období. ▪ Meziplodiny mohou přispět ke zvýšení půdní úrodnosti (jeteloviny, vikvovité-příjmem vzdušného N, kořenový systém – podporou vytváření příznivé půdní struktury ). ▪ Odčerpáváním živin z půdy rostlinným porostem se snižuje riziko znečištění vod (vyplavením živin/prvků) proplavenými živinami. Podmínky managementu pěstování meziplodin -

K podmínkám poskytnutí podpory patří m.j. že žadatel zajistí po celou dobu závazku každoroční vysetí stanovené meziplodiny (lze využít stanovené přezimující i vymrzající plodiny)ve stanoveném termínu. do stanoveného termínu nelze provést v porostu jakékoli chemické, nebo mechanické zásahy, které by směřovaly k likvidaci meziplodiny, nebo k její redukci. Následně se založí porost hlavní plodiny.

Skladba používaných meziplodin Podle nařízení vlády č.79/2006 Sb. se jako meziplodiny používají Tab. č. 43 Srha laločnatá Kostřava červená Žito trsnaté (lesní) Jílek mnohokvětý Jílek jednoletý

Jílek 1-letý+vytrvalý Slunečnice roční Jílek vytrvalý Ředkev olejná Hořčice bílá Řepka jarní Svazenka vrtičolistá Světlice barvířská Pohanka obecná Sléz krmný Směsi uvedných druhů

Lesknice kanárská Peluška/hrách setý r. Lnička setá Lupina žlutá Lupina bílá

Ve skladbě meziplodin jsou jen plodiny, které jsou praxí ověřené jako meziplodiny i druhy které představují potravní nabídku pro volně žijící zvěř.

72

K plodinám, které více vyhledává zvěř patří zejména brambory, pšenice, kukuřice, trávy, méně pak jařiny, řepka, řepa Titul Biopásy Biopásy v krajině mají značný význam zejména s přihlédnutím k potřebám volně žijících živočichů. Podle dosavadních poznatků však zájem o toto opatření neodpovídá jeho významu. Cíl založení biopásů Hlavním cílem titulu biopásy je zvýšení potravní nabídky, a spolu s tím podpora rozvoje především ptačích společenstev, ale i ostatních živočišných druhů vázaných na polní stanoviště a ekosystémy spojené s polními lokalitami. Dále biopásy podporují zvyšování biologické rozmanitosti a ekologické stability krajiny. Podmínky managementu biopásů -

K požadavkům managementu biopásů patří zejména Vytvoření biopásů 6 až 12 m širokých, umístěných při okraji, anebo uvnitř polí (nemohou však přímo přiléhat ke komunikacím). Vzdálenost mezi jednotlivými biopásy uvnitř polí musí byt nejméně 50 m. Biopásy se každoročně osévají v určeném termínu stanovenou směsí uznaného osiva. Biopásy je nutné ponechat bez jakéhokoliv obhospodařování a ošetření pesticidy do jarního období následujícího roku a kdy se porost biopásů zapraví do půdy. Biopásy nesmí být souvratěmi, nesmí sloužit k přejezdům zemědělské techniky. V závislosti na osevním postupu je možné polohu biopásů měnit.

Složení směsi pro biopásy Tab. č. 44 - Složení směsi osiv pro výsev na 1 ha biopásu Plodina Min.množství osiva do směsi-kg/ha Jarní obilovina (oves, ječmen j., pšenice j.- i směs) 65 Pohanka obecná 30 Proso 15 Krmná kapusta 0,4 Lupina bílá 2 Rozsah realizace Zájem o toto opatření od počátku jeho zavedení neodpovídá jeho významu. Přes jejich význam jako zdroj potravní nabídky a pro podporu biodiversitu, je jejich rozloha velmi malá; v roce 2006 představovala jen 1 318 ha s podporou ve výši 14 mil. Kč. (Penk, 2007) 13. Program obnovy venkova – (EAFRD) – Dotační politika (EAFRD – Europia Agricultural Fund for Rural Development – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) Zemědělství v pánevních polohách okresů Chomutov, Most Teplice a Ústí nad Labem má vedle okrsků vhodných pro speciální produkci (ovoce, vinná réva) perspektivu spíše v

73

nepotravinářské produkci. V horských polohách těchto okresů má pak perspektivu spíše produkce biopotravin spojená se službami pro ochranu přírody a krajiny. Tyto perspektivy jsou v hrubých rysech kompatibilní se zaměřením Společné zemědělské politiky EU. Činnosti související se speciální produkcí, nepotravinářskou produkcí a ekologickým zemědělstvím jsou pak v různé míře předmětem podpor v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, který je pro naše zemědělce zprostředkován Programem rozvoje venkova (dále jen PRV) na léta 2007 – 2013. V rámci programu jsou k podpoře uvedených směrů rozvoje vytvořeny předpoklady formulací jednotlivých typů podporovaných opatření. 13.1 Produkce speciálních plodin Pěstování speciálních kultur potravinářské produkce je v PRV podporováno opatřením osy II: II.1.3.1.2 Integrovaná produkce (čl. 39, 50 a 51 Nařízení Rady(ES) č. 1698/2005) Výše podpory - roční sazba: II.1.3.1.2.1. Integrovaná produkce ovoce 12 955 Kč/ha II.1.3.1.2.2. Integrovaná produkce révy vinné 15 110 Kč/ha II.1.3.1.2.3 Integrovaná produkce zeleniny 13 110 Kč/ha 13.2 Nepotravinářská produkce Nepotravinářská produkce je v PRV podporována opatřením osy II: II.2.1.2. Založení porostů rychle rostoucích dřevin pro energetické využití (čl. 43 a 45 Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005) Výše podpory: jednorázová dotace při založení, sazba 76–98,5 tis. Kč/ha Opatřením V Operačním programu Podnikání a inovace je produkce energetických plodin podporována opatřením priority 1: 1 .4. Efektivní energie Výše podpory: Původně plánovaný objem 4 mld. Kč v letech 2007-13 bude o 2 mld. navýšen V Operační program životní prostředí je produkce energetických plodin nepřímo podporována opatřením osy 3: 3.1 -Výstavba nových zařízení a rekonstrukce stávajících zařízení s cílem zvýšení využívání OZE pro výrobu tepla, elektřiny a kombinované výroby tepla a elektřiny podporou využívání OZE, stabilizace klimatu a snížení koncentrace CO2. Výše podpory: Opatření 3 celkem 2,8 mld. Kč ročně 13.3 Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je v PRV podporováno opatřeními osy II: II.1.3.1.1. Ekologické zemědělství (Nařízení Rady (ES) č. 2092/1991) Výše podpory dle kultury ročně: 4 600 Kč/ha Orná půda Travní porosty 2 650 Kč/ha

74

Trvalé kultury Zelenina a speciální byliny na orné půdě

25 285 Kč/ha 16 790 Kč/ha

13.4 Obecná podpora zemědělského podnikání Činnost všech zemědělských podniků je pak v PRV podporována opařeními osy I a III: I.1.1 – Modernizace zemědělských podniků (čl. 26 a 29 Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005) Výše podpory: 38,72 % z prostředků pro osu I., tj. cca 2 8 111,57 mil. Kč v letech 2007-13 I.2.1 Seskupení producentů (čl. 35 Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005) Výše podpory: 1,99% z prostředků pro osu I. tj. cca 416,89 mil. Kč v letech 2007-13 I.3.1 Další odborné vzdělávání a informační činnost (čl. 21 Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005) Výše podpory: 1,49% z prostředků pro osu I. tj. cca 312.14 mil. Kč v letech 2007-13 Od 200 tis. Kč do 1mil. Kč na jeden projekt. Pro období 2007 - 2013.max. 50 mil. Kč na jednoho předkladatele III.1.2. Podpora zakládání podniků (čl. 52 a 54 Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005) Výše podpory: 15,0 % z prostředků pro osu III. tj. cca 2 376,10 mil. Kč v letech 2007-13 Všechny tyto podpory sledují vybudování ekonomicky silných zemědělských podniků schopných obstát v podmínkách nedotované produkce a nechráněného trhu se zemědělskými komoditami po roce 2013. 14. Možnosti získávání energie a biomasy z agroekosystémů 14.1 Biomasa a její charakteristika K energetickým účelům je biomasa buď záměrně získávána jako výsledek zemědělské nebo lesní výroby, nebo jde o využití odpadů ze zemědělství, lesního hospodářství a potravinářské výroby. Biomasu pro energetické účely můžeme získat i z průmyslové výroby, z komunálního hospodářství, z údržby a péče o krajinu. S ohledem na životní prostředí a ochranu neobnovitelných přírodních zdrojů se předpokládá, že energetické využití biomasy bude alternativním obnovitelným energetickým zdrojem a nahradí v budoucnu podstatnou část mizejících neobnovitelných klasických zdrojů energie (uhlí, ropné produkty, zemní plyn). Přestože roční celosvětová produkce energeticky využitelné biomasy převyšuje téměř desetkrát svým energetickým potenciálem roční objem světové produkce ropy a zemního plynu, je podíl obnovitelných zdrojů energie, kam biomasa patří, na celkové spotřebě energie poměrně malý. Využití biomasy k energetickým účelům je limitováno: • využitím orné půdy pro klasickou zemědělskou produkci, • zajištěním surovin pro průmyslové účely, • zvýšením kapitálových vkladů do výroby a zpracování biomasy, rozšířením produkční plochy, nebo zvyšováním intenzity produkce biomasy, • konkurencí v oblasti cen v porovnání s cenami energií z klasických primárních zdrojů,

75

•

nerovnoměrným rozmístěním zdrojů biomasy a energetických spotřebičů, obtížemi s akumulací, transportem a distribucí získané energie z biomasy. Naproti tomu výhody využití biomasy k energetickým účelům budou mít stále významnější roli zejména z důvodů: • menších negativních dopadů na životní prostředí (snížení skleníkových plynů i dalších emisí, příznivý vliv na hospodaření v krajině), • obnovitelného charakteru biomasy, • zdroje biomasy nejsou lokálně omezeny, • péče o krajinu, kterou řízená produkce biomasy pomáhá dotvářet, • možnosti účelně využít spalitelné, někdy i toxické odpady a tím významně snížit prostor pro skladování popelovin a nespalitelných zbytků, • příznivého ovlivnění zahraniční platební bilance státu (tuzemský zdroj energie), • možnosti diverzifikovat činnosti regionálních podniků, • využití nadbytečné zemědělské půdy k nepotravinářským účelům, • snížení nákladů na provoz venkovských domácností, • zvýšení zaměstnanosti venkovského obyvatelstva při podnikatelském způsobu výroby energie z biomasy, • decentralizace výroby energie, která omezuje monopolní postavení velkovýrobců a distributorů, pokud je vhodně upraveno legislativní prostředí. Až do padesátých let 20. století si zemědělské podniky a venkovská sídla zajišťovaly z větší části své energetické potřeby využitím biomasy z vlastních zdrojů. V historických dobách sloužilo odhadem až 40% plochy zemědělské půdy pro tyto účely, především pro výživu chovaných tažných zvířat. Současný technický rozvoj a zvyšující se vstupy dodatkové energie umožnily zlepšit využití produkčního potenciálu nových druhů rostlin a živočichů a plně využít zemědělskou půdu k produkci potravin. Nadprodukce potravin a rychlý technický a technologický pokrok v zemědělství umožňují vrátit část zemědělské půdy původnímu účelu, tj. krytí části energetických potřeb zemědělství a venkova. (perspektivy viz tab. č. 45) Tab. č. 45 - Předpokládaný vývoj využití biomasy v ČR podle Státní energetické koncepce z r. 2004. Množství energie uvedeno v PJ (Petajoule = 1.1015 J) Rok

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

Biomasa

18

62

121

146

173

228

242

Druhotné teplo

20

20

20

20

20

20

20

Ostatní OZE

6

9

13

14

15

14

13

Odpady

0

2

5

7

7

7

8

Celkem

44

93

159

187

215

269

283

Podíl biomasy v %

40,9

66,7

76,1

78,1

80,5

84,8

85,5

(Kadrnožka J. 2006)

14.2 Způsoby využití biomasy k energetickým účelům Způsoby využití biomasy k energetickým účelům závisí na fyzikálních a chemických vlastnostech použité biomasy a formě jejího získávání (tab.č. 46) jsou dle členění VÚZT následující:

76

Tab. č. 46 - Způsoby využití biomasy Typ konverze Biomasy termochemická konverze (suché procesy)

biochemická konverze (mokré procesy)

Fyzikálněchemická konverze

Způsob konverze biomasy

Energetický výstup

Odpadní materiál nebo druhotná surovina

spalování

teplo vázané na nosič

popeloviny

zplynování

generátorový plyn

pyrolýza

generátorový plyn

anaerobní fermentace aerobní fermentace alkoholová fermentace

teplo vázané na nosič etanol metanol

esterifikace bioolejů

metylester biooleje

bioplyn

dehtový olej uhlíkaté palivo dehtový olej pevné hořlavé zbytky fermentovaný substrát fermentovaný substrát vykvašený substrát glycerin

Vlhkost biomasy Nejvýznamnější vlastností energetické biomasy je její vlhkost. Obsahuje poměrně vysoký a proměnný obsah vody. Voda v biomase snižuje poměr využitelného tepla a hmotnosti (spalné teplo). Rovněž při jejím odpaření se spotřebuje část tepla (projeví se snížením výhřevnosti). Vlhkost paliva snižuje účinnost spalovacího zařízení a zvyšuje se množství spalin. Je proto výhodné spalovat co nejsušší biomasu. 14.3 Energetické využití biomasy Přestože existuje více způsobů využití biomasy k energetickým účelům, v praxi převládá ze suchých procesů spalování biomasy, z mokrých procesů výroba bioplynu anaerobní fermentací vlhké biomasy. Z ostatních způsobů dominuje výroba metylesteru kyselin bioolejů získávaných v surovém stavu ze semen olejnatých rostlin. Vhodnost aplikace různých způsobů konverze biomasy k energetickým účelům dle Výzkumného ústavu zemědělské techniky je uvedena v tab. č. 47

77

Tab. č. 47 - Vhodnost aplikace různých způsobů konverze biomasy k energetickým účelům

spalování

zplynování

pyrolýza

alkoholová fermentace

aerobní fermentace

anaerobní fermentace

mokré procesy

získávání odpadního technologického tepla

suché procesy

esterifikace bioolejů

ostatní procesy

0

1

3

1

1

1

2

2

3

0

2

0

0

0

0

2

0

0

1

1

1

3

0

1

0

2

1

1

1

0

2

3

organický podíl komunálních odpadů

0

1

3

2

2

0

1

3

organický odpad z potravinářské nebo jiné průmyslové výroby

0

1

1

0

0

2

2

3

odpady z dřevařských provozoven

0

0

3

2

2

0

0

0

odpady z lesního hospodářství

0

1

3

2

2

0

1

2

rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a z péče o krajinu

0

1

3

1

1

0

1

2

Druh biomasy

energetické plodiny lignocelulózové (dřevo, sláma, pícniny, obiloviny) olejnaté plodiny (řepka, slunečnice, len) energetické plodiny škrobnaté nebo cukernaté (brambory, cukrová řepa, obiloviny odpady z živočišné výroby (exkrementy, mléčné odpady)

Legenda:

0 – technicky obtížně nebo zcela nezvládnutelné 1 – technicky zvládnutelná technologie, avšak v praxi nepoužívaná 2 – technologie vhodná jen pro specifické technicko-ekonomické podmínky 3 – nejčastěji využívaná technologie

14.4. Formy biomasy využitelné k energetickým účelům • •

Energetickou biomasu člení VÚZT do následujících skupin: fytomasa s vysokým obsahem lignocelulózy, fytomasa olejnatých plodin,

78

• • •

fytomasa s vysokým obsahem škrobu a cukru, organické odpady živočišného původu, směsi různých organických odpadů. Z technologického hlediska existují dvě hlavní skupiny zdrojů energetické biomasy: Biomasa záměrně produkovaná k energetickým účelům: • energetické dřeviny (topoly, vrby, olše, akáty a další dřeviny), • obiloviny (ozimé žito, triticale - celé rostliny), • olejnaté rostliny (řepka olejná, slunečnice, len, krambe, lnička setá), • okopaniny (brambory, cukrová řepa), • travní porosty (ozdobnice čínská, lesknice rákosovitá, kostřava rákosovitá, psineček bílý, ovsík vyvýšený, trvalé travní porosty), • ostatní rostliny (konopí seté, čiroky, laskavec, krmný sléz, komonice bílá, jestřabina východní, topinambur hlíznatý, mužák prorostlý, šťovík krmný, bělotrn kulatohlavý, boryt barvířský, topolovka růžová). Biomasa odpadní • odpady a druhotné suroviny ze zemědělské prvovýroby (sláma obilná, kukuřičná, řepková, zbytky z lučních a pastevních areálů, odpady ze sadů, chmelnic a vinic, travní porosty z úhorů), • odpady z údržby krajiny (zbytky po likvidaci křovin a lesních náletů, parkové travní porosty), • odpady ze živočišné výroby (exkrementy z chovů hospodářských zvířat, zbytky krmiv), • komunální odpady z venkovských sídel (kaly z odpadních vod, organický podíl tuhých komunálních odpadů), • organické odpady z potravinářských a průmyslových výrob (odpady z provozů na zpracování a skladování rostlinné a živočišné produkce, odpady z dřevařských provozů, jako jsou odřezky, hobliny, piliny), • odpady z lesního hospodářství (dřevní hmota z lesních probírek, kůra, větve, pařezy, kořeny po těžbě dřeva, palivové dřevo, manipulační odřezky, klest). Tab. č. 48 - Předpokládaná skladba bioenergetických zdrojů v ČR v r. 2010 Druh biomasy Celkem Z toho

% Dřevo a dřevní odpad Sláma z obilnin a olejnin Energetické rostliny pěstované Bioplyn Biomasa celkem

24,8 11,8 47,1 16,3 100,0

PJ 33,1 15,7 63,0 21,8 133,6

Teplo(PJ) 25,2 11,9 47,7 15,6 100,4

Elektřina(GWh) 427 224 945 535 2231

(Petříková V.2005)

14.5. Energetické rostliny 14.5.1.Základní informace S rozvojem využití obnovitelných zdrojů energie úzce souvisí rozšiřování pěstování biomasy. V současnosti se biomasa využívá především pro spalování. I když v současném období je jejím zdrojem zejména biomasa odpadní pro předpokládaný rozvoj fytoenergetiky ji nebude potřebné množství, ale bude nutno zajistit cílené pěstování rostlin k energetickým 79

účelům. Problematikou energetických rostlin se zabývá v ČR Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze Ruzyni, jehož výsledky výzkumu sloužily jako podklad pro zpracování. Dále se uvedenou problematikou zabývají Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti – pracoviště Uherské Hradiště, Výzkumný ústav okrasného zahradnictví Průhonice, Jihočeská univerzita a Výzkumný ústav zemědělské techniky. Pro energetické využití je možno využívat celou řadu různých energetických rostlin, které můžeme členit na:  byliny • jednoleté, • víceleté, • vytrvalé nedřevnatějící energetické rostliny.  dřeviny • rychle rostoucí dřeviny, • cíleně pěstovaná dendromasa z lesní půdy. 14.5.2. Jednoleté rostliny pro využití v energetice Obiloviny V současném období je z obilovin energeticky využívána sláma, která je vedlejším produktem při pěstování obilovin na zrno. Nejvíce se používá slámy pšeničné, lze ale využít i slámu žitnou, ječnou, případně i ovesnou, není – li využívána ke krmení zvířat. Sláma se využívá ke spalování v kotelnách. Krom slámy lze pro energetické účely využít i celé obilní rostliny, případně i zrno. Pěstování obilovin k energetickým účelům má oproti jiným plodinám své přednosti. Jedná se o plodiny, jejichž pěstování a technologie sklizně je zemědělcům dobře známa. Produkci obilovin pro energetické využití lze zajistit bez větších investic, protože mají k dispozici potřebnou techniku. Obiloviny mají své místo v osevních postupech, takže i při jejich zařazení pro energetické účely, nevzniká časová ztráta do prvního výnosu. To je důvodem, že pěstování obilovin je jedna z nejvýhodnějších variant pro cílené pěstování uvažovaných energetických plodin. Pro sklizeň celých rostlin, je třeba použít speciálních postupů k získání směsi slámy a zrna. Jako nejvhodnější jsou pro energetické účely doporučovány ozimé žito (uznané odrůdy Daňkovské nové, Beskyd, Albedo, Selgo) a zejména triticale (uznané odrůdy Modus, Kolor, Disko). Celková produkce suché hmoty energetických obilovin se pohybuje kolem 10 – 12 t/ha. Vlastnosti obilovin jako paliva Spalování biomasy je závislé na jejím chemickém složení a fyzikálních vlastnostech. Obiloviny mají nízkou objemovou hmotnost a rychlou, energeticky málo náročnou zplynovatelnost. Při spalování obilovin se tvoří velmi dlouhé plameny a tomu musí být přizpůsobeno i spalovací zařízení.Výhřevnost slámy a celých rostlin obilovin je v průměru jen málo nižší než u dřeva, rašeliny a hnědého uhlí.Dřevěné uhlí, černé uhlí a koks mají zhruba dvojnásobnou výhřevnost. Topný olej má oproti slámě a obilí téměř trojnásobnou výhřevnost. Důvodem nižší výhřevnosti je obsah vody, u stébelnin je v suchém stavu asi 15 - 20%. Výhřevnost se pohybuje přibližně od 12 do 15 MJ/kg, což zhruba odpovídá různým kvalitativním třídám hnědého uhlí.

80

Vlhkost slámy by měla být co možná nejnižší. Objemová hmotnost se pohybuje zhruba od 40 kg/m3 u řezané slámy, přes 150 kg/m3 u balíkové slámy, k 600 až 1000 kg/m3 u briketovaných a peletovaných paliv. Kukuřičná sláma Kukuřice patří mezi jednoleté plodiny a zvyšuje se podíl jejího využití na zrno. Pro energetické účely lze využít kukuřičnou slámu. Slámu kukuřice lze rozřezat na hrubou řezanku a využívat ji k přímému spalování obdobně jako dřevní štěpku. Obdobně lze využít i kukuřičná vřetena po vymlácení zrna. Ostatní jednoleté Konopí seté (Cannabis sativa L.) Konopí seté je všestranně využitelná plodina, jejíž pěstování má v českých zemích tradici. Využití: • perspektivní pro energetické účely, • pro technické zpracování. Semeno: v průmyslu potravinářském (výroba tuků, pivo), chemickém (mýdlo, barvy, laky, olej na mazání), textilním (oblečení, lůžkoviny, jemné ručníky, čalounický materiál, tapety, koberce, apod.), v lékařství (fytin - chudokrevnost atd.) a kosmetika (kyselina gamalinolenová). Sláma: celulóza (výroba chemikálií, umělých hmot, vláken, papír), vlákna (lana, provazy, popruhy, nitě, plachty, plátno, nábytkové látky, tepelné izolace apod.). Pazdeří - podestýlka, spalování, těsnící materiál. Plevy – obsahují kys. kanabidiovou (silný baktericidní účinek – antibiotikum). Pokrutiny- krmivo. Pro přímé spalování lze využívat i pazdeří a další odpady ze zpracování konopí na vlákna či papír. Velmi dobré výsledky byly získány ze spalování celých rostlin, neboť konopí má velmi dobrou energetickou výtěžnost, spalné teplo dosahuje až 18 MJ/kg. S konopím bylo uvažováno i jako s možným zdrojem rostlinné buničiny pro výrobu benzinu, metanolu a plynu. Je teplomilnou rostlinou, ale daří se mu velmi dobře i ve vyšších polohách. Na půdu má značné nároky, vyžaduje úrodné, hluboké a zpracovatelné půdy hlinité a písčitohlinité s nízkou podzemní vodou, dobře vyhnojené a bohatě zásobené humusem. Konopí se dá pěstovat při nižších výnosech i na horších půdách v chladnějších oblastech. Je náročné na vodu. Konopí je jednoletá dvoudomá rostlina. Samčí rostliny jsou vyšší a štíhlejší a dříve dozrávají. Samičí rostliny jsou nižší, silnější a více olistěné. Lodyhy dosahují výšek od 220 – 300 cm. Vytváří velké množství nadzemní hmoty. Konopí má kulovitý kořen sahající do hloubky 30-40 cm, na hlubokých půdách až do 2 metrů. Výnosy nadzemní suché hmoty se pohybují od 8,5 - 16 t/ha. Konopí seté se zaměňovalo za konopí indické, které má obsah THC (tetrahydrocanabinol) řádově vyšší než konopí seté. V r. 1999 byly uznány v ČR 2 nové odrůdy, které nepřekračují hranici 0,03% látek THC v sušině. Jsou to: • Juso – 11, původem z Ukrajiny, • Beniko – z Polska, vznikla výběrem z krajových odrůd.V listinách odrůd je ve východní a západní Evropě zaneseno 44 průmyslových odrůd.

81

Čiroky (Sorghum) Rostliny čirokovité jsou teplomilné plodiny dobře snášející sucho. Jednoleté byliny s bohatě rozvětveným hluboko kořenícím kořenovým systémem. Jsou vysoké 1 až 3 m i více. Na půdu jsou čiroky poměrně nenáročné, přesto vysoké výnosy poskytují jen na strukturních půdách. Použití: zrno: krmivářské účely, v potravinářství (lihovary, škrobárny) stéblo: krmivářské účely, v lihovarnictví, spalování (spalné teplo stébel 17,59 kJ/g) Pro energetické účely lze využívat čirok – sudanskou trávu (Sorghum vulgare var. sudananse) Povolené odrůdy: sudanská tráva- Hyso 2 – kříženec čiroku a sudanské trávy. Čirok - sudanská tráva je vhodný pro energetické účely proto, že se jedná o vysokou rostlinu dosahující až 3 m výšky a poskytující vysoké výnosy. Čirok – Hyso dosahuje dobrých výnosů nejen na zemědělské půdě, ale i na antropogenních zrekultivovaných půdách. Při pokusech na Chomutovsku dosahoval výnos 14 –18 t suché hmoty z ha. Laskavec (Amaranthus L.) Pochází z jižní a střední Ameriky. Jedná se o starou, výživářsky hodnotnou plodinu, která má optimálně vyvážený poměr sacharidů. Amarantus je vysoce vzrůstná rostlina. Po oddělení semen zbývá velké množství nadzemní hmoty, kterou lze výhledově uvažovat pro přímé spalování. Za účelem fytoenergetiky byl již amarantus záměrně pěstován, poskytoval uspokojivé výsledky s průměrnými výnosy cca 8 - 10 t/ha suché hmoty. Pro účely fytoenergetiky bude výhodnější využívat „slámu“ amarantu, až po vymlácení semene. Výnos semene v tříletém průměru v ČR dosáhl 3,12 t/ha. Amarantus je jarní jednoletá rostlina, teplomilná a úsporně hospodařící s vláhou. Hodí se pro kukuřičné a řepařské výrobní oblasti. Kulturní druhy, u nás pěstované pro produkci semene mají semena světlá a tím se liší od plevelných. U nás se osvědčil druh Amaranthus cruentus, neboť je nejlépe přizpůsobivý pro naše podmínky. Z tohoto druhu se pěstují odrůdy Olpir – vyšlechtěný v Olomouci a K– 283, odrůda vhodná do sušších oblastí. Sléz přeslenitý - krmný sléz (Malva verticillata L.) Mezi jednoleté krmné plodiny patří i krmný sléz. U nás je povolena odrůda Dolina. Krmný sléz patří mezi jednoleté plodiny. Je vysokou, hojně se rozvětvující rostlinou, poskytující velké množství biomasy. Vytváří dobře zapojený porost, takže pozemek odolává plevelům. Je ověřován i jako plodina pro energetické využití. Sklizeň krmného slézu pro účely fytoenergetiky se provádí při jeho plném dozrání, kdy je celá nadzemní hmota již dostatečně vyschlá. Sklizené semeno lze využít též ke krmení, nebo pro následný výsev. Slámu lze pak sebrat a slisovat do obřích balíků, obdobně jako při sklizni slámy. Pro přímé spalování lze využívat též celé rostliny slézu, včetně „semene.“ Průměrné výnosy suché hmoty krmného slézu se pohybují od cca 8 do 12 t/ha. Pěstování slézu k energetickým účelům nevyžaduje žádnou zvláštní technologii ani specielní mechanizaci. Lze proto jeho pěstování k těmto účelům plně doporučit, a to na většině oblastí v celé ČR, daří se mu dobře i ve vyšších polohách.

82

Hořčice sareptská - syn. Brukev sítinovitá (Brassica juncea L.) Hořčice sareptská se pěstuje jen zřídka, a to převážně pro potravinářské účely, hlavně pro výrobu kremžské hořčice. V ČR se pěstuje odrůda Vitasso. Hořčice sarepstká má mohutný vzrůst, dosahuje výšky až 1,8 - 2 m, má statnou rozvětvenou lodyhu. Pro tento vysoký vzrůst ji lze považovat za vhodnou plodinu i pro energetické účely, k přímému spalování. K tomu je vhodná zejména sláma, po vymlácení semen, avšak bylo by možné používat i celou nadzemní hmotu, včetně semen. Při sklizni celých rostlin k energetickým účelům, lze také sklidit porost před plným dozráním silážní řezačkou a vytvořit tak určitý druh palivové „štěpky.“ Výnosy semen se pohybují od 1,8 –2 t/ha. Výnosy nadzemní hmoty, tj. slámy závisí na půdní úrodnosti a intenzitě hnojení. Zpravidla lze počítat s výnosy slámy 6 – 8 t/ha, což spolu s výnosy semen představuje výnos nadzemní hmoty až 10 t/ha. Sláma olejnin Olejniny se u nás pěstují pro získávání olejnatých semen. Vyznačují se statným vzrůstem, takže po vymlácení zbývá velký podíl nadzemní hmoty, tj. slámy. Sláma olejnin není však většinou vhodná pro krmení, je určitým druhem odpadu. Lze ji využívat pro energetické účely, pro přímé spalování. Řepka olejka (Brassica napus L. var. napus) Řepka se pěstuje pro semena, z nichž se vyrábí kvalitní olej. V posledním období se řepkové oleje (MEŘO) využívají ve velké míře pro výrobu bionafty. Řepka se u nás pěstuje ve 30 odrůdách, z nichž je 7 jarních a zbývajících 23 je řepka ozimá. Jedná se vesměs o nové odrůdy, uznané v současném období. Pro energetické účely je vhodná veškerá řepková sláma. Sláma se převážně lisuje do balíků. Ozimá řepka vytváří větší celkovou nadzemní hmotu než řepka jarní, proto je pro fytoenergetiku výhodnější. Výnosy řepkové slámy se pohybují od cca 2,8 až do 4,5 t/ha. Efekt pěstování řepky spočívá především ve výnosech olejnatých semen. Krambe habešská - Kartán habešský (Crambe abyssinica (L.) Hochs) Krambe je jarní olejnina v ČR málo rozšířená. V současné době není zaregistrována žádná uznaná odrůda. Krambe má poměrně velmi krátkou vegetační dobu. Výnosy semen se pohybují od 1,2 do 2,4 t/ha a slámy od cca 1,4 do 3,2 t/ha. Celková nadzemní suchá hmota dosahuje tudíž v dobrých podmínkách jen cca 4,5 - 5,3 t/ha, což není pro fytoenergetické účely významné. Pěstování krambe proto nelze pro výhradní uplatnění ve fytoenergetice doporučit, ale jeho slámu lze úspěšně využívat. Světlice barvířská - Saflor (Carthamus tinctorius L.) Tato hvězdnicovitá maloobjemová olejnina je pro fytoenergetiku méně významná. Pro přímé spalování se doporučuje využívat slámu a to v návaznosti na pěstitelské plochy zaměřené na produkci semene. Saflor je plodina teplomilná, s delší vegetační dobou. Je povolena odrůda Sabina. Výnosy saflorové slámy se pohybují kolem 4 - 5 t/ha. Tato sláma má poměrně vysoké spalné teplo (cca 17,8 MJ/kg), a proto ji lze ke spalování doporučit. Len setý - olejný (Linum usitatissimum L.) Len olejný má pro přímé spalování význam jen jako vedlejší produkt, tj. při využívání slámy, po oddělení olejnatých semen.

83

Sláma obsahuje též určité množství vlákna. Sláma je poměrně energeticky bohatá a proto ji lze k energetickým účelům plně doporučit. Len olejný se u nás pěstuje ve dvou povolených odrůdách: Atalante a Flanders. Lnička setá (Camelina sativa (L.) Crantz) Lnička patří ke starým kulturním rostlinám pro produkci oleje. Lnička se dá charakterizovat jako skromná plodina, s velmi krátkou vegetační dobou, je vysoká 60-120 cm. Řadíme ji mezi maloobjemové plodiny, pro fytoenergetiku má jen okrajový význam. Ze lničky využít hlavně slámu. Pro relativně nízké výnosy slámy 2,5 –3,5 t/ha má pouze okrajový význam. Z odrůd je u nás registrována odrůda Hoga. Ve státních odrůdových zkouškách je také odrůda Svalof, obě odrůdy pochází z Dánska. Využití produktu: Semeno - potravinářský průmysl (odbourávání cholesterolu), kosmetika,zpracovatelský průmysl (výroba barev, laků, fermeží, mýdel, biodiesel). - Pokrutiny, extrahované šroty - krmivo . Sláma - výroba kartáčů a košťat, - spalování (spalné teplo slámy = 18,84 KJ.g-1 semene = 26,36 KJ.g-1), výroba buničin. Slunečnice Slunečnice je naše významná olejnina. Po sklizni hlavního produktu, olejnatého semene, zbývá velké množství nadzemní hmoty. Jde především o slámu, ale rovněž o slunečnicové úbory, které zůstanou po vydrolení nažek. Tyto zbytky po sklizni slunečnice na zrno - při plné zralosti - lze rovněž využívat pro přímé spalování. Je však třeba, aby tato hmota byla dostatečně vyschlá a upravená do vhodných tvarů, např. rozřezáním na hrubou řezanku, což lze považovat za určitou obdobu dřevní štěpky. Řepa cukrová Krom využití pro výrobu cukru a krmení zvířat se předpokládá i energetické využívání na produkci etanolu. 14.5.3.Rostliny víceleté a vytrvalé Pro energetické účely jsou významné rostliny vytrvalé a víceleté, které vytváří dostatečné množství celkové nadzemní fytomasy (cca od 10 t/ha suché hmoty). Produkce víceletých a zejména vytrvalých rostlin je pro energetické účely efektivnější z důvodu, že není nutná každoroční opakovaná kultivace, jako při pěstování rostlin jednoletých. Vytrvalé rostliny lze pro energetické účely využívat bud' částečně, jako vedlejší produkt, nebo celou jejich nadzemní hmotu. Tyto rostliny pak nemají další jiné využití, ale výhradně energetické. Porosty víceletých a vytrvalých rostlin v prvém roce zpravidla neposkytují produkci, musí řádně zakořenit a vytvořit zapojený porost. Porost lze považovat za produkční až rok následující. Pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.) Pro energetické účely lze využívat pouze vedlejší produkt, tj. slámu. U nás je pěstována jako léčivá rostlina. Její olejnatá semena obsahují řadu vynikajících přírodních látek, které ochotně zpracovává farmaceutický průmysl. Tato rostlina je u nás známá jako planě rostoucí. Na jaře druhého roku vytvoří vysokou, větvící se lodyhu, s četnými plody. Po výmlatu semen zbývá značné množství slámy, kterou lze výhodně využívat pro přímé

84

spalování. Tuto slámu lze rovněž sbírat a slisovávat, jako slámu obilní a využívat ji ke spalování tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky. Zkušenosti s využíváním slámy pupalky nejsou dosud u nás dostačující, ale vzhledem k předpokládané perspektivě této vynikající léčivky, je účelné na ni upozornit i z hlediska možností jejího využívání ve fytoenergetice. Výnosy pupálkové slámy, využitelné pro přímé spalování, jsou odhadovány na 4 –5 t/ha. Komonice bílá (Meliotus alba Medikus) Komonice je jetelovina, s nižší krmnou hodnotou. Vydrží na stanovišti až 8 let, dobře obrůstá. Pro energetické účely je komonice perspektivní pro svůj vysoký vzrůst a silnou, hustě se větvící lodyhu. V příznivých podmínkách dosahuje výšky i přes 2,5 m. Komonici pro přímé spalování lze sklízet pouze jednou do roka, kdy je nadzemní hmota většinou nejsušší. Lze ji slisovat do balíků, nebo rozřezat a vytvořit tak určitý druh štěpky. Plný výnos nadzemní hmoty poskytuje komonice od druhého roku, kdy dociluje výnosů cca 12 až 15 t suché hmoty z 1 ha. Jestřabina východní (Galega officinalis L.) Jestřabina je jetelovina a léčivka (alkaloid–galegin). Hodnota její píce je podřadná. Pro energetické účely ji však lze využívat. Sklízí se před plným dozráním, kdy se ještě semena nevydrolují, ale když jsou lodyhy již značně zdřevnatělé. Jestřabina poskytuje kolem 10 tun suché hmoty z 1 ha. Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus L.) Topinambur je známý především pro pěstování hlíz (krmení lesní zvěře i pro potravinářské účely). Je vytrvalou, hvězdnicovitou rostlinou. Dorůstá výšky až 2,5 m. Lodyhy jsou pevné, přímé, v horních částech se větví. Nadzemní hmotu lze sklízet ke krmení, ale i využít pro energetické účely. Výnosy celkové suché hmoty nadzemních partií topinamburu lze odhadnout na 8 - 10 t/ha. Pěstování topinamburu pro energetické účely se jeví jako výhodné, neboť se jedná o rostlinu vytrvalou, snadno se udržuje a nevyžaduje žádné speciální ošetřování, s relativně dobrým výnosem suché hmoty. Má nejnižší nároky na spotřebu energie při jejím zpracování na fytopalivo, tj. řezání, rozmělňování a briketování. Šťovík krmný (Rumex tianshanicus x Rumex patientia). Krmný šťovík je druh kulturní plodiny, vyšlechtěné v Rusku, křížením šťovíku ťanšanského a šťovíku zahradního. Šťovík krmný je vytrvalá plodina, obrůstá, na stanovišti jej lze pěstovat až 18 let. Je to statná, vysoká rostlina, která od 2. roku po založení kultury dosahuje zpravidla kolem 2 m. Krmný šťovík byl vyšlechtěn původně pro účely pícninářské. Má velmi vysokou krmivářskou hodnotu, a to jak zelené hmoty, tak plodů. Velmi dobře se proto hodí do siláže. Šťovík lze sklízet na zeleno až 3-5x do roka a využívat jej pro krmení, ale i ve fytoenergetice, neboť v tomto zeleném stavu je velmi vhodný jako surovina pro výrobu bioplynu. Výnosy zelené hmoty se údajně pohybují od 180 až do 250 t/ha. Zásadní význam pro fytoenergetické účely, k přímému spalování, má šťovík krmný. Pro přímé spalování lze šťovík sklízet jako celou nadzemní hmotu, včetně plodů. Pokud je účelné získat sklizeň plodů, lze šťovík vymlátit a plody využít buď ke krmení, nebo jako osivo. Zbývající nadzemní hmotu lze pak s úspěchem využít ke spalování. Při sklizni celkové nadzemní hmoty dosahuje krmný šťovík při dozrání vysokých výnosů, od cca 15 až do 25 t/ha suché hmoty. Suchou nadzemní hmotu lze pro energetické účely slisovat do balíků, nebo rozřezat na štěpku. Suchá fytomasa šťovíku

85

krmného má značný energetický obsah. Měřením spalného tepla byly stanoveny hodnoty kolem 17,5 - 18 MJ/kg suché hmoty. Krmný šťovík je tudíž i z hlediska energetického obsahu velmi perspektivní rostlinou pro přímé spalování k získávání tepelné energie. Mužák prorostlý (Silphium perfoliatum L.) Mužák je hvězdnicovitá, žlutě kvetoucí vysoká rostlina, dosahující často 1,8 až 2,5 m výšky. Má statnou rozvětvující se lodyhu a vyznačuje se proto vysokou tvorbou nadzemní hmoty. U nás se pěstuje jako okrasná rostlina, a to jen zřídka. Pro svůj robustní vzrůst se může mužák uplatnit jako rostlina energetická, neboť dosahuje poměrně vysokých výnosů, cca 12 - 15 t/ha suché hmoty. Mužák je rostlina víceletá, což je pro energetické účely výhodné. Bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus L.) Bělotrn je hvězdnicovitá vytrvalá rostlina, která u nás roste v některých, zejména sušších lokalitách planě. Jen zřídka se pěstuje jako medonosná nebo okrasná rostlina. Pro energetické účely se jeví bělotrn vhodný pro svou vysokou pevnou lodyhu, snadno a dobře vysychavou. Má vysoký energetický obsah, neboť při stanovení spalného tepla byly zjištěny vysoké hodnoty, a to až 19,6 MJ/kg suché hmoty. Lze předpokládat výnos nadzemní suché hmoty cca 14 –16 t/ha. Boryt barvířský (Isatis tinctoria L.) Boryt patří mezi rostliny brukvovité. Dosahuje výšky cca 1,2 - 1,5 m. Má poměrně statnou, bohatě se větvící lodyhu, která má zpravidla hustě nasazené květenství jasně žlutých květů a následně se vytvářejících plodů. Boryt se kdysi pěstoval pro získávání přírodního barviva. Pro energetické účely byl vytypován jako jeden z vhodných druhů. Boryt lze v kultuře udržet jako víceletý. V pokusných podmínkách dosahuje výnos kolem 10 t/ha. To lze pro cílené pěstování energetických rostlin považovat za nízký výnos. Topolovka růžová (Alce rosea L.) Topolovka je slézovitá rostlina, pěstuje se jako ozdobná rostlina, ale i jako léčivá rostlina. Topolovka je vysoká statná rostlina, která vydrží na stanovišti řadu let. Pro tyto její vlastnosti byla topolovka vybrána k vyzkoušení pro účely fytoenergetiky. Dorůstá do výšky až 2 m. Má delší vegetační dobu. Po zaschnutí rostliny a opadu listů je topolovka vhodnější ke sklizni nadzemní hmoty, využitelné pro přímé spalování. Poskytuje výnosy cca od 13 až 16 t/ha suché hmoty, což je u vytrvalých rostlin příznivý výsledek. Sklízí se běžnou zemědělskou mechanizací, hmota je rozřezána silážní řezačkou, takto vzniklou hrubou řezanku lze jako dřevní štěpku spalovat. Ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis Anderss.), tzv. „slonní tráva" Miscanthus je vysoká mohutná tráva, dosahující až 4 m výšky, připomínající rákos. Je vytrvalá. Údaje ze zahraničí uvádí velmi vysoké výnosy této plodiny, a to kolem 20 t/ha (rekordně až 30 t) suché nadzemní hmoty a že na stanovišti vydrží až 20 let. Pro tyto vlastnosti je v západní Evropě doporučována k energetickému využití pro přímé spalování. V těchto státech je v podstatě jediným representantem energetických rostlin nedřevního typu, tedy bylinného charakteru. Pochází z jihovýchodní Asie a proto se Miscanthu dobře daří zejména v teplejších oblastech. Miscanthu se dobře daří též v Německu, zvláště v Bavorsku. Výsledky s pěstováním této energetické rostliny nejsou ale v podmínkách ČR jednoznačné, jedná se o výsledky pouze z pokusných ploch (vymrzá při – 15oC). V

86

provozních podmínkách zatím Miscanthus u nás nebyl ověřován. Náklady na založení porostu jsou značné, což je překážkou širšího rozvoje pěstování Miscanthu v ČR. 14.5.4 Planě rostoucí druhy rostlin Existuje potenciální možnost využívání různých dalších vytrvalých, též planě rostoucích rostlin, nebo i rostlin okrasných, např. vratič obecný, zlatobýl (celík) obrovský, diviznu velkokvětou, pelyněk černobýl aj. Ze skupiny planě rostoucích druhů použitelných ve fytoenergetice si zasloužila největší pozornost křídlatka, což z hlediska životního prostředí není zatím realizovatelné. Křídlatka (Reynoutria, Syn. Pleuropterus Turzc., Syn. Polygonum) Jedná se o expanzívní druh. Produkuje rekordní množství nadzemní hmoty s vysokým energetickým obsahem. Z těchto důvodů se jeví jako velmi výhodná pro fytoenergetické využití. Ale z hlediska její expanzity nelze její záměrné pěstování doporučit. V našich podmínkách se vyskytují křídlatka sachalinská (Polygonum sachalinense), která nevykazuje tak silnou expanzitu, jako ostatní druhy, např. křídlatka hrotolisá (P.cuspidatus), která je u nás nyní nejrozšířenější. Výnosy jsou udávány až 30 t/ha. Pro energetické účely lze využívat existující spontánně zapojené porosty, které se u nás v současné době vyskytují na poměrně značných plochách.. V těchto případech nelze proti využívání křídlatky nic namítat, neboť touto „sklizní,“ tj. odstraňováním narostlé nadzemní fytomasy, by se spontální porosty mohly postupně zeslabovat, což by mohlo dokonce přispět ke způsobu její likvidace (cit. Petříková V. a kol. 2006). 14.5.5 Trávy pro energetické využití Využití travních druhů pro fytoenergetiku je velmi vhodné, zejména u vytrvalých trav, nevyžadujících každoroční zakládání porostů. Pro energetické využití jsou vhodnější starší porosty, s pevnějšími stébly. Naproti tomu mladé porosty vhodné ke zkrmování, s vyšším obsahem živin, zvláště dusíku, jsou nežádoucí z hlediska vzniku emisí při spalování. Obecně lze proto k těmto účelům využívat traviny plně vyzrálé, vyschlé, kdy jsou živiny z nadzemních částí rostlin již většinou zataženy do kořenového systému. Výběru vhodných travních druhů pro energetické účely se začala věnovat všeobecná pozornost, jak v zahraničí, tak i u nás. Například ve Švédsku se zaměřili na šlechtění travních druhů, specielně pro přímé spalování. Šlechtitelský cíl pro průmyslové, či energetické využití je stanoven tak, aby měly větší podíl stébel oproti listům, s nízkým obsahem popele a některých prvků, jako je křemík, draslík a chlor. To je výhodné pro fytomasu určenou k přímému spalování. Pro energetické účely lze využívat i druhy trav, vyšlechtěné pro krmivářské potřeby, pokud jsou dostatečně výnosné, (kolem 10 t suché hmoty z l ha). Jedná se např. o následující druhy: Chrastice (Lesknice) rákosovitá (Phalaroides arundinacea (L.) Rauschert ) Chrastice rákosovitá je přirozeně rozšířená po celé Evropě. Daří se jí dobře i u nás, zvláště na stanovištích s dostatečným zajištěním půdní vláhy. Je to vysoká vytrvalá tráva, dosahuje výšky až 2 m. Poskytuje vysoké výnosy, je náročná na živiny, Lesknice vytváří dlouhé podzemní výběžky. Je přizpůsobivá vůči vnějším vlivům ( sucho, jarní mrazíky). Sklizeň chrastíce pro energetické účely se provádí v období, kdy jsou stébla co nejsušší, což bývá koncem léta, po plném dozrání obilek. V té době jsou již také většinou translokovány živiny z nadzemních částí rostlin do kořenů, což je rovněž příznivé pro fytoenergetické

87

využití. Sklizeň se provádí běžnou zemědělskou mechanizací. Sklízí se ve formě balíků, obdobně jako ze slámy obilnin. Pro přímé spalování lze lisovat brikety, či pelety. Dosahuje zpravidla výnosu kolem 9 - 10 t/ha suché hmoty. V příznivých podmínkách 13 - 15 t/ha suché hmoty. Využití chrastice lesknice pro fytoenergetické účely se jeví jako velmi perspektivní. Kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea (L) Schreb.) Je perspektivní travinou pro energetické účely. Je statná, dosahující výšky 1,2 až 1,5 m, s vysokým výnosovým potenciálem. Vyznačuje se spolehlivou vytrvalostí a mrazuvzdorností, v našich podmínkách se jí dobře daří. Vytváří statné trsy a dlouhé podzemní výběžky, což je vhodná vlastnost pro zajištění dlouhodobé vytrvalosti porostů. Kořenový systém je bohatý, silně rozvinutý, dosahuje do hloubky až 150 cm, což umožňuje dobrou sorpci živin i vláhy. Pro energetické účely se sklízí dostatečně vyschlá, slisuje do balíků a lze ji spalovat, jako slámu obilní. Výnosy celkové nadzemní hmoty kostřavy rákosovité dosahují 8 - 14 t suché hmoty z 1 ha. Psineček veliký - bílý (Agrostis gigantea Roth.) Je víceletá tráva ozimého charakteru, vytvářející krátké podzemní výběžky. Pro účely fytoenergetiky je perspektivní pro hrubší stéblo, středně vzrůstné, dosahující výšky cca 80 100 cm. Jde o trávu vyskytující se v našich přírodních podmínkách. Celkové množství suché nadzemní hmoty se odhaduje na cca 7 - 8 t/ha. Ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius (L.) Beauv.ex J.et C.Presl) Je vysoká víceletá tráva. Má hrubší stéblo, dosahující cca 80 –130 cm. Jedná se o běžně se vyskytující travinu v našich podmínkách. Pro energetické využití se dá suchá nadzemní část slisovat do hranatých balíků a lze ji použít pro spalování. Celková nadzemní suchá hmota dosahuje výnosů kolem 7 - 9 t/ha. Sveřepy (Bromus) Sveřepy tvoří skupinu cca 150 druhů. Naše domácí druhy nejsou zpravidla krmivářsky hodnotné. Sveřep samužníkovitý (Bromus catharticus) je vytrvalou, intenzívně rostoucí, kvalitní trávou. Má vzpřímené trsy, dosahuje výšky 80 - 100 cm, s velkým výnosovým potenciálem. Tyto vlastnosti sveřepu samužníkovitého jej proto předurčují též pro úspěšné využívání k energetickým účelům. Suchou, slisovanou hmotu lze použít pro přímé spalování v kotelnách na biomasu. Obdobně lze využít i sveřep bezbranný (Bromus inermis) - celkový výnos nadzemní suché hmoty se u uvedených druhů pohybuje od 10 do cca 15 t/ha. Rákos obecný (Phragmites australis (Cav) Trin.ex Steud). Je planě rostoucí vytrvalou bylinou. Její pevná stébla dosahují výšky 1 až 4 m. Roste běžně na březích vodních toků a na bažinatých stanovištích. V průměru dosahuje cca 10-15 t/ha suché hmoty (rekordní výnos byl až kolem 40 t/ha). Množství nadzemní hmoty se jeví jako perspektivní pro energetické účely, ale bude nutné odzkoušet technologii pěstování i sklizně. 14.6 Zpracování rostlin na fytopalivo Pro kvalitu fytopaliva je významné získání informací o energetické charakteristice jednotlivých druhů rostlin. Jako příklad jsou zde uvedeny některé druhy rostlin, u nichž bylo

88

stanoveno spalné teplo a na základě průměrných výnosů byl pak také stanoven energetický obsah, vyjádřený v GJ/ha. Energetická charakteristika fytomasy je následující (tab.č. 49): Tab. č. 49 - Energetická charakteristika fytomasy Druh rostliny

spalné teplo výnos

energetický

MJ/kg

GJ/ha

t/ha

Řepka – sláma

17,484

4,5

78,68

Lnička setá

18,840

3,0

56,52

Čirok Hyso

17,657

16,0

282,51

Konopí seté

18,060

12,0

216,62

Komonice bílá

19,892

13,5

298,54

Šťovík krmný

17,751

20,0

355,02

Mužák prorostlý

17,941

13,5

242,20

Bělotrn kulatohlavý

19,610

IS

294,15

Boryt barvířský

18,500

10,0

185,00

Topolovka růžová

17,581

14,5

254,92

Křídlatka sachalinská

19,444

30,0

583,32

obsah

(cit. Petříková, 2000)

Z uvedeného přehledu je patrná vysoká variabilita získávané energie z 1 ha. Zejména u vedlejšího produktu – slámy je nízká. Jedná se ale o vedlejší produkt, proto i zde je možno doporučit využití pro spalování. 14.7 Dendromasa a její využití 14.7.1.Využitelnost dendromasy jako paliva Biomasa využitelná k energetickým účelům představuje soubor materiálů sice shodného původu (fotosyntézy), ale velkého množství forem, vlastností, objemových hmotností, výhřevností, obsahu nerostných látek, nároků na zpracování a ošetření. Nejvýznamnějším jejím zástupcem je dřevo a jeho části – dendromasa. V následující tabulce je uveden odhad potenciálu pevných biopaliv pro ČR po roce 2000 (viz tab. č. 50).

89

Tab .č. 50 - Orientační odhad potenciálu pevných biopaliv pro Českou republiku po roce 2000 Palivo

Zdroj

Palivové dřevo

Odpady lesní těžby a zpracovatelského průmyslu (40 %)

2 600 000

Sláma obilovin

25 % celkové sklizně (4 t/ha)

1 600 000

Sláma olejnin

100 % celkové sklizně (4 t/ha)

900 000

Traviny, rákos

20 % ploch TTP (2 t/ha)

800 000

Dřevný „šrot“, obaly

600 000

Energetické plodiny na vyčleněné půdě (10 t/ha)

4 000 000

Spalitelný odpad Dřeviny, obiloviny

Celkem pevná biopaliva

Množství (t/rok)

cca 10 000 000

Lesy zabírají asi čtvrtinu zemských souší. Jejich přírůstky cca 135 miliard tun ročně se podílejí na 90 % produkci energetické biomasy. Z ovzduší při tom odčerpávají více než 200 miliard tun CO2. Asi polovina těženého dřeva se využívá spalováním k výrobě tepla. Pro energetické účely má tradici i využívání odpadů ze dřeva. V České republice tvoří lesní půda přibližně 1/3 plochy. Touto skutečností se řadí ČR k nadprůměrně zalesněným státům Evropy. Hlavní komoditou lesního hospodářství je dřevní hmota. Její význam spočívá v tom, že je surovinou domácí a obnovitelnou. Cyklus obnovy dřevní hmoty je ale dlouhodobý, zpravidla 100 let. Krom funkce produkční hraje lesní půda významnou roli i mimoprodukční, zejména z klimatického a vodohospodářského hlediska. Lidstvo využívá ohně asi 400 tisíc let. Až do 18. století bylo energetickým zdrojem převážně dřevo. Z potenciálu „českého“ dřeva, které by bylo možné využít k energetickým účelům, se využívá jen asi 0,5 mil. tun ročně a v lesích leží a odehnívá asi 30 mil. m3 těžebních odpadů, polomů a souší, ročně se jedná o „obrat“ 2 – 3 mil. m3. Vývoj struktury využívání energetických zdrojů ve světě a v ČR je uveden v tab. č. 51.

90

Tab.č. 51 - Vývoj struktury využívání energetických zdrojů ve světě a v ČR Energetický zdroj

Období – ve světě

ČR

1700

1800

1900

2000

%

80

75

35

5

0,5

Zemědělská paliva %

20

20

10

5

0

Uhlí

%

0

5

55

25

63

Zemní plyn

%

-

-

0

20

11,1

Ropa

%

-

-

0

25

14,9

Jaderná energie

%

-

-

-

10

9,4

Vodní energie

%

0

0

0

8

1,1

0

0

0

2

0

100

100

100

100

100

Dřevo

Solární a větrná energie % Celkem

%

Z uvedeného přehledu je patrný výrazný pokles využívání dřevní biomasy, přesto v období po r. 2000 bude hrát jako energetický zdroj významnou roli. Dnešní společnost má mnohonásobně vyšší spotřebu energie než v minulosti, a to představuje problém zejména v souvislosti s úbytkem a snižováním těžby fosilních paliv, proto se lidstvo snaží hledat nové zdroje energie. Význam dendromasy v ČR je podpořen tím, že představuje relativně velký zdroj dendrobiomasy využitelný k energetickým účelům. Lze využít jak palivového dříví, tak odpadních materiálů vzniklých při těžbě a zpracování dřeva (tzn. pilin, kůry, dřevní štěpky atd.), které jsou v současnosti nedostatečně využívány. Výhřevnost dřeva se udává v průměru kolem 13,0 MJ/kg při vlhkosti 25%. V menší míře je dána druhem (12,1 MJ/kg u habru, 14,0 MJ/kg u jedle). Pro výši výhřevnosti je rozhodující je obsah vody. Čerstvé dřevo po poražení stromu má obsah vody kolem 55% a výhřevnost kolem 7 MJ/kg, což je přibližně 2x méně. Je vždy výhodnější spalovat suché dřevo, i když objektivní nutnost vyžaduje někdy spalovat i dřevo s vyšší vlhkostí. Vyšší obsah vody ve dřevě při spalování vyžaduje úpravy topenišť, dostatečnou roštovou zónu pro dosušení paliva (protože hoří jen suché dřevo) a doplnění kotelen o kondenzační jednotky. Ty dokáží zachytit teplo odnášené jinak do ovzduší ve vodě odpařené v procesu spalování z vlhkého dřeva. V současných výtopnách a teplárnách se přejímá dřevní palivo jako energetický zdroj podle hmotností a obsahu vody. Standardní vlhkost dřevní štěpky v rakouských teplárnách je 25 %, na kterou se přepočítává každá dodávka. Sušší dřevo je výše finančně oceňováno, u vlhčího dřeva se odpočítávají srážky. Základní údaje o dřevě jako palivu uvádějí následující tabulky č. 52.

91

Tab. č. 52 - Výhřevnost hlavních druhů palivového dřeva a objemová hmotnost Druh paliva

Objemová Objemová hmotnost hmotnost při vlhkosti 25 % sušiny (kg/pm) (kg/rm) (kg/m3)

Výhřevnost při vlhkosti 25% (kJ/kg)

(kJ/pm)

(kJ/rm)

Smrk

430

575

415

13,1

7 530

5 440

Jedle

430

575

415

14,0

8 040

5 800

Borovice

510

680

495

13,6

9 250

6 730

Modřín

545

725

525

13,4

9 720

7 040

Topol

400

530

360

12,3

6 540

4 440

Olše

480

640

430

12,9

8 260

5 550

Vrba

500

665

450

12,8

8 490

5 740

Bříza

585

780

525

13,5

10 550

7 100

Jasan

650

865

585

12,7

11 010

7 450

Buk

650

865

585

12,5

10 830

7 320

Dub

630

840

565

13,2

11 050

7 430

Habr Akát

680 700

905 930

610 630

12,1 12,7

10 970 11 850

7 400 8 030

Pozn. pm = 1 m3 samotného dřeva (pevný metr) rovnaných polen = 60 – 75% dřevo, ostatní vzduch rm = 1 m3 Význam využitelnosti dendromasy jako paliva lze dokumentovat na následujícím příkladě: Uvádí se, že 2,5 tuny suchého dřeva nahradí 1 tunu LTO. Pro střední zemědělskou usedlost, která spotřebovává cca 3000 litrů LTO za rok může toto palivo nahradit cca 6,75 tun štěpky, tj. 27 m3 štěpky (3 000 litrů = 2,7 tuny LTO). 1 tuna LTO = 10 m3 štěpky ovšem o vlhkosti 25%. Při běžné vlhkosti kolem 30% se počítá pro tento případ cca 33 až 35 m3 štěpky na rok (tab.č. 53).

92

Tab. č. 53 - Výhřevnost fosilních a dřevních paliv Druh paliva

(MJ/kg)

Výhřevnost (MJ/kWh)

(kWh/kg)

Lehký topný olej

41

11,4

Černé, kvalitní uhlí (koks)

29

8,0

Hnědé uhlí pro domácnosti

15

4,2

Hnědé uhlí pro teplárny

12

3,2

Dřevo čerstvě poražené (50% vlhkosti)

7,1

2,0

Dřevo předsušené (30% vlhkosti)

12,2

3,4

Dřevo dlouhodobě sušené (20% vlhk.) Elektřina (1 kWh)

14,4

4,0 1,0 (z uhlí)

3,6

Ke hledání nových zdrojů energie se snaží přispět i lesnický výzkum nejen u nás, ale v celém světě studiem tzv. plantáží „energetických lesů“ rychle rostoucích dřevin. 14.7.2 Energetické lesy Plantáže rychle rostoucích dřevin (dále RRD) krom základního využití pro energetické účely mají mnoho dalších pozitivních vlivů na okolní krajinu, přispívají k vytváření krajiny a mohou zlepšovat její estetický výraz. Převážně jsou tyto RRD doučástí zemědělského půdního fondu. Řeší do určité míry problémy s přebytkem zemědělské půdy, využití antropogenní půdy zejména rekultivované po těžbě nerostných surovin, půdy zatížené apod. Působí jako ochrana proti větrné i vodní erozi půdy. Plantáže RRD jsou nejen přírodní zásobárnou vláhy, ale mají též schopnost vodu odpařovat, vyrovnávají nežádoucí tepelné rozdíly v jednotlivých lokalitách. Pohlcují prach a zamezují šíření hluku. Slouží jako přirozené úkryty pro zvěř, ptactvo a hmyz. Hlavním rozdíl při pěstování energetických dřevin na plantážích oproti běžnému způsobu je v době mezi sázením dřevin a jejich těžbou, která je u RRD kratší (2–8 let). Obecně lze konstatovat, že pro zřizování plantáží RRD ve světě nejlépe vyhovují eukalypty, platany, topoly, akáty, vrby a olše. Pro naše podmínky nejlépe vyhovuje pěstování topolů (Populus nigra L., Populus balsamifera L. a kříženci – Populus x euroamerikana) a vrb. Z ostatních druhů, které jsou však méně výkonné možno uvažovat o akátu, bříze, olši a osice. Podle délky obmýtí rozeznáváme 3 způsoby pěstování: • minirotace - délka trvání obmýtí do 5 let, kdy se při tloušce rostlin asi 10 cm docílí průměrný roční výnos 10 – 20 t hmoty. v absolutní sušině z plochy 1 ha. Počet řízků se pohybuje od 3 – 30 tisíc (dle druhu dřeviny a sponu) na l ha. Pařezy se po sklizni nechávají obrazit a cyklus se opakuje 3 – 4x. • midirotace - zpravidla se použije kolem 5 tisíc řízků, tloušťka mlází se pohybuje kolem 12 cm a celková průměrný přírůstek činí 8 – 14 t/ha/rok. Sklízí se po 10 letech a pařezy se nechají obrůstat. • maxirotace - sází se asi kolem 4 tisíc řízků na l ha a sklízí se po 20 letech. Kmeny dorůstají tloušťky 20 – 30 cm s průměrným výnosem 8 –12 t/ha/rok. Pařezy se pak dále nechají obrůst.

93

Vhodné rychle rostoucí dřeviny Od vybraných druhů stromů se vyžaduje vysoký vzrůst v prvních růstových fázích a výborná obrůstací schopnost pařezů po obmýtce, odolnost proti chorobám a škůdcům a snášenlivost konkurence další flory při minimalizaci ošetřovatelských zásahů. Vytypování nejvýnosnější dřeviny či klomu je otázkou konkrétních podmínek v dané oblasti. V současné době v ČR dělíme RRD do následujících skupin: • ověřené topoly a vrby, •

ověřované jilmy a růže,

•

perspektivní olše, jeřáby, lísky.

Některé druhy topolů a vrb vynikají při pěstování na zemědělské půdě několikanásobně rychlejším růstem než dřeviny lesní. Sklizňové „zralosti“ dosahují např. vrba košíkářská (Salix viminalis) ve čtyřech a topoly (Populus) v pěti až osmi letech. Pařízky dobře obrůstají a obmýtní cyklus se může několikrát opakovat. Topol (Populus) Je rozšířenou dřevinou naší provinience. Vyznačuje se rychlým růstem. Rozhodujícím faktorem je u topolových výsadeb vodní režim půdy. Nejvhodnější průměrná hloubka podzemní vody je 0,6 –1 m. V létě může hladina podzemní vody klesnout až na 2 m. Trvalé přemokření vodou, obdobně jako trvalé sucho nesnášejí. Kořeny topolů jsou dosti citlivé na provzdušnění půdy a také na vyšší kyselost půdy. Z chorob se nejčastěji vyskytuje rakovina Nectria galligena. způsobující odumírání kůry na mladších výhonech a otevřené rány na starších větvích a kmenech. Ze škůdců se jedná hlavně o housenky (Liparis salicis), které při hromadném výskytu způsobují na jaře i holožíry. Vrba (Salix) Je významnou rychle rostoucí dřevinou pro své mnohostranné využití (energetické, nábytek, násady, zpevňování břehů řek, násypů, strání apod.). Vrby rostou v mírném a chladném pásmu, ale vyskytují se i v subtropech i za polárním kruhem. Rostou ve všech nadmořských výškách. Rod salix má velký počet druhů a mnoho forem vzniklých křížením. Pro pěstování vrby jsou vhodné pozemky v nížinách, daří se jim na půdách hlinitých a hlinitopísčitých, které jsou i v létě dostatečně vlhké. Z chorob je třeba uvést rzi nejvýznamnějšími škůdci jsou pilatky, zobonoska, tesařík pižmový a krytonosec olšový. Další využití dendromasy Způsoby a technologie přímého a nepřímého využívání biomasy pro energetické účely se řadí do 3. základních skupin. Spalování a zplynování Dřeviny všeho druhu a původu, odpady lesní těžby a pěstování lesa, odpady dřevozpracujícího průmyslu – odřezky, piliny, kůru, rychlerostoucí dřeviny na zemědělské půdě – „polní dříví“ je možno po příslušném zpracování a přípravě spočívající v pořezání, štípání, štěpkování, lisování a briketování, popřípadě i po nezbytném dosušení, spalovat ve speciálních topeništích a kotlích, které vyhovují jejich palivovým zvláštnostem, především dlouhému plameni v důsledku velkého podílu zplynujícího obsahu paliva. Mohou však být i využity prakticky i u většiny stávajících kotlů za předpokladů, že je před ně představeno vhodné předtopeniště s dostatečně dimenzovanou dohořívající komorou spalných plynů. 94

Ve speciálních zařízeních s řízeným přívodem spalného vzduchu, případně přehřáté vodní páry, může být většina těchto pevných paliv z biomasy zplynována na směs spalných plynů, jako CO, CO2, CH4 a H2 s CO2 a N, nazývaná dřevní plyn. Zplynování biomasy je bezesporu perspektivní záležitostí, protože dovoluje časově oddělit výrobu paliva od jeho použití, což není dost dobře možné u výroby elektřiny nebo tepla. Z naprosto různorodého materiálu lze vyrobit unifikované, standardní palivo. Výroba etanolu Biomasa s vysokým obsahem škrobů a cukrů chemicky upravené podíly celulózy a hemicelulózy v dřevinách se využívají k výrobě etylalkoholu, použitelného jako přídavek kapalných pohonných hmot nebo jako chemická surovina. Dosavadní kvasné procesy využívající surovinu z méně než 40 % s vysokou energetickou náročností začínají být ve světě, např. v USA, nahrazovány novými technologiemi, ve kterých přes plynnou fázi se k výrobě využije veškerá hmota rostlin s vysokou výtěžností. Zbytky dřevních odpadů a kůry Bez možnosti lepšího využití, jemné frakce dřevních odpadů a kůry mohou být ve speciálních zařízeních podrobeny anaerobním kvasným procesům, jejichž produktem je spalný plyn – bioplyn s velkým podílem metanu, využitelný pro přímé spalování k tvorbě tepla, nebo k pohonu motorů a k výrobě elektrického proudu. Problematika přímého spalování a zplynování dřevin Z hlediska procesu spalování se paliva z dendromasy liší od pevných fosilních paliv – uhlí, koksu a značně se liší od paliv plynných a kapalných. Odlišnosti spočívají: - v rozdílných fyzikálně mechanických vlastnostech, zejména v hustotě energie, měrné hmotnosti, tvaru, chemickém obsahu, - ve značném rozptylu obsahu vody od 10 do 60 %, - ve značném podílu rychle zplynujících látek za relativně nízkých teplot v topeništi, - v tvorbě dlouhého plamene vyžadujícího postupné přívody vzduchu, - v nízkých teplotách měknutí, tavení a tečení popele, - ve vyšším obsahu dusíkatých látek a chlorinů. Briketování a peletování pilin a štěpky Jednou z možností širšího využití dřevních odpadů je výroba briket a pelet. Umožňují využití dřevních odpadů v domácnostech, kde by se za normálních okolností využívalo uhlí. Brikety jsou válcová tělesa o průměru 60 mm a více a délky 150 –250 mm. vyrobená z dřevní hmoty drcením, sušením a lisováním bez jakýchkoliv chemických přísad. Dřevní hmotou pro výrobu briket rozumíme dřevní odpady (vznikající při těžbě a zpracování dřeva – odřezky z pil, piliny, kůra, hobliny), lesní i energetickou štěpku. Hlavním záměrem výroby briket je přetvoření odpadní dřevní hmoty o velkém objemu,velké vlhkosti a malé výhřevnosti do jiné formy paliva, které je relativně levné, ekologicky čisté a zabírá minimální skladovací prostor, má minimální obsah vody a vysokou výhřevnost. Ta je závislá nejen na druhu dřeva, ale především na zbytkovém obsahu vody. Čím menší je podíl vody v palivu, tím vyšší výhřevnost je možno dosáhnout. Optimálně vysušená dřevní hmota se slisuje bez přídavných pojiv, pouze vysokým tlakem (200–300 MPa) a teplotou. Lisováním se dosahuje vysoké hustoty (cca 1200 kg/m3), což je důležité pro objemovou minimalizaci paliva. Výhřevnost briket je v rozmezí 12,5–20 MJ.kg-1. Dřevní brikety mají zpravidla nízkou popelnatost (cca 0,5 %). Největším problémem při jejich výrobě je dosažení nízké vlhkosti do 20%. Technické sušení dřevní hmoty pro výrobu briket celou technologii neúměrně prodražuje. Rovněž je

95

nutné zajistit jejich skladování na suchém místě, jinak dochází k jejich znehodnocování (rozpadají se). Technologická linka se skládá ze štěpkování, drcení, sekání, sušení, mísení, dávkování a lisování do konečného stavu a balení. Brikety se většinou balí do PE folií po pěti kusech (cca 10 kg) a dále po 100 balíčcích na palety (1 t). Jsou určeny pro spalování v kotlích na dřevo, pro krbová kamna i pro zahradní grily. Peletou rozumíme granuli kruhového průřezu s průměrem cca 6 – 8 mm a délkou 10 – 30 mm. Jsou vyrobeny výhradně z odpadového organického materiálu (dřevní odpad, piliny, hobliny, energetické rostliny) lisováním pod vysokým tlakem. Odborníci považují dřevěnou briketu nebo peletu za ideální palivo. Piliny a dřevní štěpka je levný zdroj a dává vysoký výnos energie v porovnání se vstupy. Spotřeba přídavné energie na výrobu briket nebo pelet nepřesahuje 5 % tepelného obsahu briket. Překážkou jsou vysoké investiční náklady potřebných strojů ve zpracovatelské lince. 14.8 Procesy přeměny biomasy v energii Problematikou zpracování biomasy v podmínkách ČR se dlouhodobě zabývá Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha - Řepy. Pro zpracování bylo využito podkladů, materiálů, závěrečných zpráv a dalších publikací z tohoto gestčního pracoviště. 14.8.1 Spalování biomasy Spalování je nejstarší a patrně nejrozšířenější energetické využití biomasy. Spaluje se většinou v zařízeních s menším jednotkovým výkonem a uvolněné teplo se využívá převážně pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody. Proti spalování fosilních paliv emituje spalování biomasy podstatně méně oxidu uhličitého (CO2). Spalovaní biomasy probíhá v následujících fázích.: • sušení, postupné odpařování vlhkosti paliva a postupné zahřívání (100 – 500 0C), • pyrolýza, uvolňování prchavého podílu z paliva (po dosažení zápalné teploty při dostatečném přísunu kyslíku dojde k uvolňování spalného tepla a postupně dochází k rozkladu materiálu na hořlavé plyny, destilační produkty a zuhelnatělý zbytek. Proces probíhá při teplotách až 700 0C), • spalování plynné složky (hoření plynných složek prodlužuje plamen a zvyšuje teplotu plynných spalin), • spalování pevných látek (při dostatečném přístupu kyslíku dohořívají pevné látky na roštu, přičemž se vytváří oxid uhelnatý (CO), který dále oxiduje na oxid uhličitý (CO2). Předpokladem pro ekologické a efektivní spalování biomasy je: • dostatečné množství kyslíku, • vysoký obsah sušiny, • provozní teplota nad hranicí zápalné teploty materiálu. 14.8.2 Problematika spalování slámy Ke spalování se využívá sláma obilovin, kukuřice, řepky, pícnin pěstovaných na semeno, nekvalitní suché seno. Lisuje se do malých balíků, velkých válcových nebo hranatých balíků, briket nebo pelet. Spotřeba energie na tvarování slámy nepřesahuje 5% energetického potenciálu slámy. Topeniště na spalování slámy musí být přizpůsobeno vysoké rychlosti zplynování materiálu, musí zachytit vyšší podíl popela a zamezit usazeninám na roštových a

96

teplosměnných plochách. Až 10 % popela ze slámy ulétává do komína a je třeba zachytit ho v odlučovačích. Při výnosu 2,5 - 5 tun sušiny slámy z 1 ha a výhřevnosti 17,6 – 18 MJ.kg-1, podílu popela 5,3 - 7,1 % s obsahem 80 % prchavých hořlavých látek je sláma významným palivem. Z energetického hlediska přibližně 3 kg slámy nahradí 1 kg LTO. 14.8.3.Biochemická přeměna biomasy • • •

Biochemické zpracování organických látek (biomasy) může probíhat jako: metanové kvašení (anaerobní bakterie rozkládají vyšší uhlovodíky na metan a oxid uhličitý), etanolové kvašení (spočívá ve fermentaci rostlinných látek obsahujících škrob, cukry a buničinu pomocí kvasinek nebo bakterií za vzniku etanolu), výroba bionafty (esterifikuje se řepkový olej na MEŘO a vedlejším produktem je glycerin, MEŘO se přidává do bionafty).

Anaerobní fermentace vlhkých organických materiálů Organické látky se v anaerobních podmínkách pomocí mikroorganizmů rozkládají a produktem jejich rozkladu je bioplyn. Tento pochod je nazýván anaerobní fermentace či metanogenní kvašení. Bioplyn je směs plynů obsahující zpravidla 55 – 75 % metanu, 25 – 40 % oxidu uhličitého (CO2) a 1 – 3 % minoritních plynů, např. dusík (N2), vodík (H2), sulfan (H2S). Proměnlivou složkou bioplynu je vodní pára (H2O). Složení a vlastnosti suchého bioplynu charakterizují následující parametry (viz tabulka č. 54): Tab. č. 54 - Charakteristika bioplynu Charakteristika Objemový díl (%) Výhřevnost (MJ.m-3) Hranice zápalnosti (obj. %) Zápalná teplota (°C) Hustota (kg.m-3)

Metan CH4

CO2

H2

H2 S

55 až 70

27 až 47

1

3

Bioplyn 60 % CH4 40 % CO2 100

35,8

-

10,8

22,8

21,5

5 až 15

-

4 až 80

4 až 45

6 až 12

650 až 750

-

585

-

650 až 750

0,72

1,98

0,09

1,54

1,2

Udává se, že biochemický proces tvorby bioplynu probíhá v následujících fázích: hydrolýza – dochází k přeměně polymolekulárních organických látek na nižší monomery, acidogeneze - přeměna jednoduchých organických sloučenin na mastné kyseliny působením acidogenních bakterií, • acetogeneze – hlavním produktem je kyselina octová, • metanogeneze – působením metanogenních bakterií se tvoří metan a oxid uhličitý. Pro udržení stability anaerobní fermentace je třeba zajistit v pracovním prostoru fermentoru optimální podmínky (druh a množství surového materiálu, vysoký obsah těkavých organických látek, vlhkost, teplota, pH, poměr látek C:N, zamezit působení inhibitorů). • •

97

Produkce bioplynu je nejčastěji vázána na exkrementy hospodářských zvířat. Technologické postupy anaerobní fermentace vlhkých materiálů lze rozdělit podle druhu zpracovávaných substrátů do dvou skupin: zpracování tuhých substrátů, zpracování tekutých substrátů. Ze sledování bioplynových stanic v ČR pracovníky VÚZT Praha byly získány tyto poznatky: Tab. č. 55 produkce bioplynu ze slamnatého hnoje skotu průměrná produkce bioplynu Obsah metanu v bioplynu (v objemových %) doporučená startovací teplota materiálu (před naskladněním nebo uzavřením fermentoru) provozní teplota při správném průběhu procesu hmotnostní obsah sušiny - minimální - optimální - maximální doba zdržení materiálu ve fermentoru

0,8 až 1,6 m3.den–1.VDJ-1 1,2 m3 .den-1.VDJ-1 50 – 60 % 45 – 60 °C 35 – 40 °C 20 % 22 – 25 % 30 % cca 30 dnů

Bioplynové stanice na zpracování tekuté odpadní biomasy je možno rozdělit na: • laguny s jímáním bioplynu, • válcové fermentační nádrže se svislou osou, • válcové fermentační nádrže s horizontální osou, • hranolovité fermentační nádrže, • fermentační nádrže tvaru kulové úseče, • kombinované. Využití bioplynu Mezi nejobvyklejší způsoby využití bioplynu patří: • přímé spalování a ohřev teplonosného média (vaření, topení, svícení, chlazení, sušení, ohřev užitkové vody), • výroba elektrické energie a ohřev teplonosného média (kogenerace), • pohon spalovacích motorů nebo turbín pro získání mechanické energie (pohon mobilních energetických prostředků), • neenergetické využití bioplynu (úprava atmosféry v zakrytých pěstebních prostorách, chemická výroba sekundárních produktů z bioplynu). Bioplynové stanice – shrnutí Z důvodu, že lze předpokládat rozvoj bioplynových stanic je provedeno shrnutí problematiky včetně SWOT analýzy. Bioplynová stanice je biotechnologie, která umožňuje a urychluje biodegradaci a recyklaci přírodních struktur rostlinného nebo živočišného původu na základě anaerobního degradabilního mezofilního nebo termofilního procesu. Díky zvyšujícímu se využití regenerativních energií pro redukci skleníkového efektu se využívá i produkce bioplynu ze zemědělských komodit.

98

Chemizmus anaerobního procesu mokré fermentace Bioplyn vzniká biologickým procesem, kdy je za vyloučení kyslíku z organických materiálů působením mikroorganismů uvolňována směs plynů nazývaná bioplyn. Tento proces je v přírodě velmi častý a probíhá například v rašeliništích, močůvkových jímkách a žaludcích přežvýkavců. Vytvořená směs plynů je tvořena ze dvou třetin metanu a jedné třetiny oxidu uhličitého. Kromě toho se v bioplynu nachází malé množství vodíku, sirovodíku, amoniku a dalších stopových prvků. Nejefektivnějším způsobem využití bioplynu je kombinovaná výroba elektrické energie a tepla v kogeneračních jednotkách. Přibližně 20 – 40 % tepelné energie z těchto kogeneračních jednotek je využito pro ohřev fermentoru a technologie bioplynových stanic. Zbývající tepelnou energii je nutné využít pro přidruženou výrobu nebo jiné účely z hlediska zlepšení ekonomiky provozu. Výstavba bioplynové stanice je dlouhodobá investice vyžadující komplexní pohled na ekonomiku. Hodnocení ekonomické efektivnosti se používá řada ukazatelů. Z vypočtených ročních provozních nákladů, odpisů, výrobních nákladů, zisku projektu a toku hotovosti (cash flow) se počítají základní ukazatele (čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, doba návratnosti investice). Realizace bioplynových stanic je podmíněna dotační politikou státu. Bez ingerence státní správy do realizace projektů by možnost výstavby nebyla reálná. Následující data jsou vztažena na modelovou bioplynové stanice o výkonu 500 kW instalovaného elektrického výkonu. Jako zpracovatelská technologie byla zvolena mokrá anaerobní mezofilní fermentace. Optimální je z provozního hlediska provozování procesu ve dvou uzavřených velkoobjemových nádržích (fermentorech). Fermentory budou vyhřívány na provozní teplotu 38 – 43 °C a budou v nich probíhat intenzivní procesy anaerobní fermentace za současné produkce bioplynu. Produkovaný bioplyn obsahuje 55 – 60 % metanu, který je možno energeticky zužitkovat. Nejefektivnějším způsobem využití bioplynu je kombinovaná výroba elektrické energie a tepla v kogeneračních jednotkách. Elektrickou energii je vhodné prodávat do veřejné sítě za výhodné státem garantované ceny. V současné době se může uvažovat o dlouhodobých smlouvách s místně příslušnými rozvodnými závody, kdy je od 1.1.2007 garantována rozhodnutím ERÚ č.8/2006 ze dne 21.11.2006 cena za 1 kWh 3,04 Kč. Podpora intenzifikace využívání alternativních energetických zdrojů, mezi něž bioplyn patří, byl umožněn zákonem č. 180/2005 Sb. O podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Účelem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí podpořit využití obnovitelných zdrojů energie, zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů a vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle dosažení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výši 8 % na objemu hrubé spotřeby elektřiny v ČR. Analýza SWOT pro bioplynovou stanici Silné stránky (výhody) 1. uplatnění vzorové technologie pro zemědělce v okolí 2. možnost uplatnění zemědělské produkce pro nepotravinářské účely 3. výroba kvalitního hnojiva 4. zlepšení životního prostředí Slabé stránky (nevýhody) 1. vysoká finanční náročnost projektu před uvedením do provozu

99

2. technicky náročná technologie 3. organizačně náročný provoz 4. nezkušenost s provozem obdobného zařízení Příležitosti 1. možnost rozšíření instalovaného výkonu v případě výhodných podmínek pro provoz 2. možnost využít upravený a vyčištěný bioplyn pro provoz upravených motorových vozidel 3. vytvoření centra pro předávání zkušeností s výrobou bioplynu Rizika 1. kolaps biotechnologického procesu metanogenese ve fermentoru, zastavení produkce bioplynu 2. snížení produkce bioplynu, nedostatek surovin pro jeho výrobu (přírodní a klimatické podmínky) 3. snížení produkce bioplynu z relativně neznámých příčin, hledání důvodů a opatření 14.8.4 Bionafta Bionafta nebo biodiesel je směs esterů a motorové nafty. Podle druhu materiálu, z kterého byly získány, se používají v literatuře označení např. MEŘO – metylester řepkového oleje, MESO – metylester slunečnicového oleje, MEUO – metylester upotřebeného oleje atd. Nejčastěji využívané suroviny pro její výrobu jsou: - v Evropě: řepka, slunečnice, použité tuky, živočišné tuky, - v Severní Americe: sója, řepka, slunečnice, použité tuky, - ve Východní Asii: palmový olej, použité tuky, řepka. V České republice v roce 1992 v rámci tzv. „oleoprogramu“ byly zahájeny experimenty v provozním měřítku s výrobou metylesteru kyselin řepkového oleje jako biologicky odbouratelné náhrady motorových paliv. Projekt vychází z předpokladu, že 8 až 9 % orné půdy lze použít pro pěstování řepky olejné. Při výnosu 3 t.ha-1 lze získat minimálně 1 t bionafty z 1 ha řepky (viz tab. č. 56). Tab. č.56 - Energetický obsah upravených produktů z řepky při výnosu semene 3 t.ha-1

Bionafta tukové pokrutiny sláma celkem

Produkce z 1 ha (t) 1,0 1,9 4,7 7,6

Jednotkový energ. obsah (GJ) 38,9 17,3 13,8 18,0

Produkce energie celkem (GJ.ha-1) 38,9 32,9 64,9 136,7

Bionafta je ekologické palivo pro vznětové motory na bázi metylesterů nenasycených mastných kyselin rostlinného původu. Vyrábí se rafinačním procesem zvaným esterifikace, při kterém se mísí metanol s hydroxidem sodným a pak s olejem vylisovaným ze semen řepky olejné nebo ze sojových bobů. Vedlejším produktem při tomto procesu je glycerín, který lze využít např. při výrobě zubních past nebo sirupů proti kašli. Bionafta při spalovacím procesu lépe shoří a tím výrazně snižuje kouřivost naftového motoru, množství polétavých částic, síry, oxidu uhličitého, aromatických látek a uhlovodíků vůbec.

100

Bionafta má vysokou mazací schopnost (je „mastnější“ než motorová nafta) a tím snižuje opotřebení motoru a prodlužuje životnost vstřikovacích jednotek. Mazací schopnost bionafty je zvláště důležitá pro rotační vstřikovací čerpadla, kde jsou veškeré jeho pohyblivé části mazány naftou a ne mazacím olejem. Bionafta nevyžaduje žádné zvláštní podmínky pro uskladnění. Lze ji skladovat ve stejných zásobnících jako motorovou naftu, kromě betonových zásobníků. Při vyšším poměru smíchání s motorovou naftou může bionafta poškodit přírodní kaučuk a materiály z polyuretanové pěny. 14.8.5 Biomaziva Vzhledem k nebezpečí, která znamenají minerální oleje pro životní prostředí se zvyšuje zájem o využití rostlinných olejů k výrobě mazadel. Z biologicky odbouratelných látek připadají v úvahu polyalkykenglykoly, syntetické estery a triglyceridy, jež jsou hlavními komponenty rostlinných olejů a tuků. Používají se hlavně tam, kde hrozí únik do prostředí, např. u řetězů motorových pil. Jejich předností je přilnavost, odbouratelnost a nejedovatost. Nevýhodou je krátká časová stabilita (rychlé stárnutí) a nepříznivé vlastnosti za nízkých teplot. Jsou náchylná k autooxidaci a hydrolýze. Vysoké teploty, voda, mikroorganizmy a vzdušný kyslík urychlují jejich polymeraci a rozklad. Tvorbou volných mastných kyselin vzniká nebezpečí koroze. Rostlinné oleje mají sklon ke tvorbě usazenin. Ve středoevropských podmínkách se nabízí pro výrobu mazadel řepkový olej. Surový se hodí jen pro jednoduché mazání. Rafinát je použitelný i při nízkých teplotách, či až do 80 oC. Další možností využití rostlinných olejů je k vytápění ve směsi s topnou naftou. 14.8.6 Bioetanol Termín bioetanol je používán pro označení kvasného lihu, určeného k palivovým účelům. Pro jeho výrobu jsou používány škrobnaté či cukernaté zemědělské plodiny, které se zpracovávají lihovarnickými postupy. Má vysokou výhřevnost (27 MJ/kg) a je možné jej s dobrou účinností spalovat v plynových turbínách či kotlích. Ve světě je bioetanol používán jako motorové palivo většinou ve formě nízkopodílové složky benzinové směsi. Spaliny lihu neobsahují popel a síru a mají oproti benzinu nižší podíl oxidu uhličitého a oxidů dusíku. Přídavek etanolu navíc zvyšuje oktanovou hodnotu benzínu. Evropská unie limituje svými předpisy množství kyslíku v benzínu na 2,3 – 2,7 %, což po přepočtu činí 5 % lihu. Používání lihu jako základu pohonné směsi by vyžadovalo specielní konstrukční úpravu, což je zatím výraznou překážkou bránící většímu rozšíření bioetanolu, nepočítáme–li jeho využití v určitém uzavřeném vozovém parku jak již tomu je např. v prostředcích městské hromadné dopravy v některých západoevropských městech. V Evropě má nejdelší tradici s uplatněním bioetanolu Francie, již od r. 1873. V současnosti se zpracovává 700 tis. hla (hektolitrů absolutního lihu) a jeho spotřeba má stoupající tendenci. Ve Francii se vyrábí z cukrové řepy a obilí. Nejrozšířenější využívání palivového lihu je v Brazílii. V současné době roste obliba směsi benzínu s bezvodým lihem, která je v plném rozsahu použitelná i v tradičních benzínových motorech. Obsah lihu v této směsi je 22 %. Surovinou pro brazilský líh je domácí produkce cukrové třtiny. V Polsku se od 90 let bioetanol přidává do benzínu přímo u čerpacích stanic pomocí směšovacího zařízení, které líh dávkuje v podílu 5 % do autonádrže. Výsledná směs odpovídá předpisu EU. Počítá se zdvojnásobením produkce. Ani Česká republika není v této problematice bez zkušeností. Na našem území se zemědělský líh využíval jako palivo v první i druhé světové válce z nedostatku pohonných

101

hmot. V r. 1932 byl u nás přijat zákon, který stanovil závazný 20 % podíl lihu v benzinové pohonné směsi. Roční výroba etanolu poté přesáhla hranici 1 mil. hla, které byly ze 60 % spotřebovány v palivech. Pro srovnání dnešní výroba lihu činí asi 600 tis. hla. Po druhé světové válce byla tato strategie opuštěna a donedávna se o kvasném lihu jako palivu až do devadesátých let vůbec neuvažovalo. Záměry na využití bioetanolu jsou mimo jiné podchyceny v zákoně č. 61/1997 Sb. o lihu. Byl schválen „Bioetanolový program,“ který předpokládá využití půdy, která v současnosti neslouží pro potravinářskou produkci. Jako suroviny pro bioetanol byly doporučeny: cukrovka a obilí (odrůdy pšenice a triticale s vyšším podílem škrobu). V oblasti severních Čech je dokončen lihovar v Trmicích s kapacitou ročního zpracování 265 000 tun obilí a kukuřice. Předpokládá se výroba ve výši 85 000 hl ročně. 14.8.7 Další možnosti využití biomasy Biomasa jako obnovitelný zdroj energie najde své uplatnění v energetickém hospodářství. Kromě uvedených způsobů energetické přeměny biomasy jsou v různých vyspělých státech ověřovány experimentální provozy na pyrolytické zpracování pevných komunálních odpadů, dřevní odpadní hmoty. Velká pozornost je věnována ekonomickému zpracování biomasy s obsahem cukrů, škrobů nebo celulózy na etylalkohol pro mísení s benzínem. Přestože biomasa nikdy nemůže nahradit klasické zdroje energie, počítá se, že tímto způsobem může být v budoucnu pokryto 15 až 20 % spotřeby všech paliv a energií v ČR.

102

15. Návrh na rozdělení a využití území antropogenně postižené oblasti podle úrodnosti půdy, nadmořské výšky, geomorfologických, půdních a klimatických poměrů. Území je v zásadě rozděleno na (viz obr. č . 16): I. podoblast - údolní a produkční území II. podoblast - hory a podhory III. podoblast specifická – s nejvyšší antropogenní zátěží Obr. č. 16 – Zájmové území a jeho podoblasti

Uvažované rozdělení prochází všemi 4 okresy (MO, Tce, CV, ÚL), které vytváří poměrně ucelená území svým charakterem i osídlením a vytváří předpoklady pro specifické zaměření zemědělské výroby: 15.1: Údolní a produkční území - I. podoblast Údolní a produkční území zahrnuje jižní části okresů od Chomutova až po Ústí nad Labem. Převážná část orné půdy je zde zařazena do řepařské výrobní oblasti. Zemědělskou produkci v této podoblasti se navrhuje zaměřit na produkci obilovin, řepky, cukrovky a kukuřice. Celková výměra orné půdy jak je vedena v evidenci LPIS představuje 27.800 ha, podíl zornění dosahuje na tomto území 75 %. V současném období v zemědělské produkci dominuje pěstování obilovin (73 %), řepky (do 10 %) cukrovky (do 0,5 %) a kukuřice (2 %). Nejvyšší podíl tvoří obilniny a to 73, 47 %, zastoupení druhů obilovin je následující: − pšenice ozimá a jarní 68,4 %

103

−

ječmen jarní sladovnický 19,6 % krmné obiloviny (ječmen, oves) 7,3 % − žito a triticale a ostatní 4,7 % Vedle obilovin jsou na orné půdě zastoupeny : − řepka 9,14 % − řepa cukrová 0,3 % − kukuřice 1,5 % další jsou víceleté pícniny, slunečnice a konopí. (do cca 15 %) Metodiky pěstování klasických plodin (obiloviny, řepka, cukrovka, kukuřice a slunečnice) jsou již dostatečně zvládnuty, zemědělci mají technické vybavení a jsou seznámeni s celkovou problematikou velmi detailně. Úspěšně zvládají technologii produkce. −

Obiloviny Z uvedeného rozboru je patrné, že největší část orné půdy zaujímají i nejvýnosnější obiloviny a to pšenice ozimá a jarní ječmen sladovnický. Svým významem a zvládnutou agrotechnikou je zde dosahováno při optimálních dešťových srážkách v normálním roce poměrně stabilních výnosů 5 – 6 t ha-1. Také potřebná mechanizace pro přípravu půdy, setí, chemické ošetření a sklizeň je u většiny podniků dobrá, neboť došlo k obnově strojového parku (podíl nových traktorů - 60 %) a došlo k úplné obnově sklízecích strojů – kombajnů. Odrůdová skladba u pšenice byla do současnosti zaměřena především na odrůdy potravinářské pšenice. Stanovené parametry většinou byly snadno dosažitelné, takže ekonomika při produkci kolem 5 t ha-1 je u této kategorie obilovin velice příznivá. Rozvinutý pivovarský průmysl v ČR má stále větší požadavky na získávání kvalitního sladu. Výměra sladovnického ječmene jistě dozná určitého zvýšení, které je dáno především vzrůstající cenou (až 7.500,- Kč t-1). U sladovnického ječmene a pšenice zůstávají rezervy v navyšování hektarových výnosů, protože dosavadní možnosti, např. etapového přihnojení, nemohly být využity v důsledku chybějících finančních prostředků. Při plném dokrytí živin a zlepšení ochrany proti škůdcům a plevelům je výhledově možné docilovat výnosů o 20-25 % vyšších. Z důvodu vysokých požadavků na množství obilovin pro naplnění průmyslového lihovaru v Trmicích k výrobě bioetanolu, vystupuje do popředí otázka změny druhové skladby a to ve prospěch triticale. To je vyšším obsahem škrobu vhodnější, s lepší výnosovou jistotou při použití vybraných odrůd. Znamená to, že je možné snížit výměru pěstované potravinářské pšenice, tu převést na triticale za předpokladu, že cena pro zpracování v lihovaru bude výhodnější. Pro správné rozhodnutí bude nutné, aby při přejímce v lihovaru byly hodnoceny jednotlivé odrůdy a to jak pšenice, tak i triticale. Dosavadní zkušenost poměrně silně ukazuje na lepší výsledky u triticale vzhledem k obsahovým látkám a obsahu škrobu. Pro platby v lihovaru je hlavním kvalitativním hlediskem obsah škrobu a nečistot. Pro zemědělce je pěstování triticale výhodnější díky vyššímu hektarovému výnosu. Krmné obiloviny svou výměrou postačí, bylo by vhodnější, aby v některých oblastech přistoupili zemědělci na celoplošné ekologické zemědělství a zavedli produkci ekologického krmného obilí. Jeho potřeba začíná vzrůstat, protože zatravněné oblasti v okrese Ústí nad Labem jsou v režimu ekologického zemědělství a u dojných krav mohou používat jen obiloviny z ekologických hospodářství. Zastoupení těchto obilovin vyplyne z poptávky, v současné době poptávka vysoko převyšuje nabídku.

104

Sláma Se slámou je nutno počítat jako s energetickým zdrojem, který může výrazně přispět ke zvýšení ekonomiky pěstování obilovin. Z hlediska doplňování živin je však nutno respektovat, že část cca 2/3 bude po rozdrcení vráceno zpátky jako organická hmota do orné půdy a při respektování zásady pro střídání plodin, tak bude postupně vykrývat deficit a celkovou bilanci uhlíku v půdě. Zastoupení tepelných elektráren na fosilní paliva je značné. Proto se uvažuje o využití biomasy (slámy) jako dalšího zdroje ke snížení emisí CO2. Řepka Nárůst ploch v roce 2007 signalizuje, že je to perspektivní plodina, která při průměrném výnosu 3-3,8 t ha-1, jež dosahovaly některé podniky ve sledované oblasti je finančně velmi zajímavou. V zákoně o ochraně ovzduší vstupuje již od 1.9.2007 povinnost přidávat do nafty 2 %, později do 5 % MEŘO. Také tato plodina může mít významný efekt na plochách orné půdy ve sledované oblasti. Její cena se v letošním roce zvýšila o 15-20 % a je předpoklad, že zvýšená cena má trvalejší charakter. Důležitý bude vhodný výběr odrůd do těchto poloh, dodržení termínu setí, správné agrotechniky a hnojení. Limitujícím faktorem u této plodiny je dodržení agronomické hranice na orné půdě. Dosavadní zastoupení řepky dosahuje v průměru 9,14 % z orné půdy. Jeví se zde další možnost jejího rozšíření až na hranici 12-14%. Pro určitou rezervu je nutno počítat s novými odrůdami, které jsou ve stonku nižší a výnosem semene lepší. Odpad slámy řepky se dá při vhodné technologii využít jako biomasa pro přímé spalování i pro bioplynové stanice. Dosavadní způsoby řešení odklízení řepkové slámy jsou jen drcení a zaorávání. Řepa cukrová Řepa cukrová se jeví jako další zdroj suroviny pro výrobu bioetanolu. V těchto oblastech má dlouholetou tradici. V minulosti zpracovávalo v Ústeckém kraji tuto surovinu 5 cukrovarů, dnes již žádný. Znalost technologie pěstování u místních zemědělců je velmi dobrá. Tato tradice vytváří předpoklady, že v budoucnosti může dojít k výstavbě dalšího lihovaru, který bude jako surovinu využívat právě cukrovku. Vzhledem k tomu, že cukrovka je okopanina, doplňuje vhodně obiloviny a olejniny v osevním postupu. Pro tento záměr svědčí to, že i původní odrůdy zde dosahovaly velmi dobrých průměrných výnosů. Nové odrůdy cukrovky mají vyšší výnosový potenciál a proto můžeme od nich očekávat ještě vyšší výnosy (za předpokladu odpovídajících srážek). Rovněž lze počítat s využitím cukrovky jako suroviny pro bioplynové stanice. Pěstování řepy cukrové lze podpořit zejména z důvodu jejího pozitivního vlivu na půdní vlastnosti využitím organických hnojiv (hnůj), střední a hluboké orby. Kukuřice Produkční schopnosti jsou velmi vysoké. Postupné oteplování, ke kterému dochází i v této oblasti, svědčí o tom, že je možné právě tohoto potenciálu u kukuřice nejlépe využít a proto se jeví jako perspektivní plodina pro získávání biomasy, ale i kukuřice na zrno. Kukuřice je odolnější proti přísuškům než ostatní zemědělské plodiny. Rozsah pěstování kukuřice jistě dozná dalšího rozšíření, je výhledově předpoklad i částečného využití GMO odrůd (Bt odrudy – proti obaleči kukuřičnému). Ty umožňují snížení potřeby pesticidů a chemických ochranných prostředků.

105

Ekonomika pěstování kukuřice rozhodně přinese pozitivní výsledky. Produkční hybridy kukuřice dosahují v zelené hmotě výnosů až 55 t/ha. Výnosy zrna se pohybují v závislosti na odrůdě a ročníku mezi 5-8 tunami. Pro využití v bioplynových stanicích se počítá s jejím uskladněním v konzervovaném stavu (siláž), kdy při sušině 35 % je výnos redukován na cca 35 t/ha. Konopí Další perspektivní plodinou, nově zaváděnou v této oblasti je konopí. Jeho zpracování bude prováděno v obci Bukovice na Teplicku. V prvních letech po uvedení do provozu bude tento závod využívat konopí z plochy 1.500 ha a později z 3.000 ha. Uplatnění této suroviny má perspektivu, protože v současné době se rozšiřuje jeho použití v automobilovém průmyslu, stavebnictví a dalších odvětvích. Konopí je plodina s polyfunkčním využitím, kdy lze využít nejen vlákno, ale i pazdeří, které je využitelné ve stavebnictví, papírenském průmyslu i jako energetická surovina. Energeticky lze využít i celou rostlinu, to je ale díky obtížně proveditelné sklizni méně vhodné (do doby vyřešení technologie sklizně) proto se počítá především s jeho průmyslovým využitím. Pro využití na vlákno se konopí sklízí před květem nebo v plném květu, kdy je dosahováno nejvyšší kvality vlákna a výnos dosahuje podle ročníku a odrůdy 8-10 t z hektaru při 85 % sušině. Při kombinovaném využití na semeno a stonek lze očekávat výnos semena od 0,6 do 1,2 t z hektaru a méně kvalitní stonek. To je způsobeno tím, že se termín sklizně posunuje až do října. Rovněž sklizeň stonků může být při pozdním termínu sečení ohrožena vyšším množstvím srážek. Někdy je možno sklizeň ponechat na pokosu do jara a lisování provést až v jarních měsících. Víceleté pícniny Tyto plodiny jsou neopomenutelné z hlediska zachování úrodnosti půdy. Rovněž slouží pro doplnění osevního sledu a jako přerušovač pěstování obilovin. Dosud bylo využití víceletých pícnin limitováno sníženým stavem skotu v tomto regionu. Východiskem umožňujícím vyšší využití těchto dosud opomíjených plodin je jejich zpracování v bioplynových stanicích . V této oblasti s projevy srážkového deficitu se s úspěchem pěstovala vojtěška a vojtěško-travní směsi. Ve vyšších nadmořských výškách byl pěstován jetel a jetelo-tráva. Rovněž budou v hodnoceném regionu využívány netradiční alternativní plodiny, které mají kromě vyšších výnosů biomasy výrazné meliorační a půdo ochranné účinky. Jsou to např.: Mužák prorostlý, Komonice lékařská, Šťovík Uteuša, Čičorka pestrá, Jestřabina východní. V omezeném množství jsou zde i podmínky pro pěstování luskovin a některých maloobjemových plodin (mák). Z hlediska správné agrotechnické praxe se nedoporučuje vyšší zastoupení obilovin a řepky v osevním sledu. Přesto není tato skutečnost dodržována a v zastoupení plodin je určující poptávka. V minulém období převládala na sledovaném území orientace na potravinářskou produkci. V současnosti lze předpokládat pro Chomutovsko-ústeckou oblast rozšíření nepotravinářského využití půdního fondu, zejména využití pro energetické účely. Ze zemědělské produkce dominuje produkce rostlinná, živočišná výroba, zejména chov skotu, je v této oblasti výrazně utlumena. V osmi provozech je provozován výkrm prasat a tuto produkci lze v dalším období i mírně rozšířit dle tržních podmínek.

106

Závěr: V 1. podoblasti – údolní a produkční části dominuje a nadále dominovat bude rostlinná produkce. Bude zde nutné dodržovat zásady střídání plodin, doplňování organické hmoty v půdě (hnojení příp. meziplodiny), aby i v dalším období byly podmínky pro nadprůměrné výnosy. Živočišná produkce je v malém rozsahu, pouze výkrm prasat a chovy drůbeže ve vyšších koncentracích. 15.2: Hory a podhory - II. podoblast Hory a podhory zahrnují: Území s nadmořskou výškou od 400 m a výše (vrcholky Krušných hor 900-1000 m) a pozemky, které se dají zemědělsky využívat. Jedná se o travní porosty, které svou skladbou vlastně odpovídají spíše průměrným lučním společenstvům, které se v této nadmořské výšce přirozeně vyskytují. Stav porostů svědčí o velkém vyčerpání půdy, protože za poslední období 10 -15 let nebylo prováděno přihnojení s výjimkou pastvin. Jedná se o značně členitý terén, do kterého zasahují lesy, vznikají tak přirozené nálety a tím vlastně dochází k omezení výměry pro zemědělství a zejména k úbytku pastvin. Celková plocha je 18.450 ha. Často jsou louky obtížně dostupné mechanizací, u těchto enkláv je mnohdy vhodné jejich zalesnění. uzavřených Využití luk a pastvin v podhorských a horských oblastech je v současnosti prováděno pouze pro pastvu hospodářských zvířat, zejména skotu bez TP mléka. Louky jsou pak sečeny pro skot – pro zabezpečení krmení v zimních měsících. Výnosy sena z takto obhospodařených luk a pastvin nejsou vyšší než 2 t/ha. Jedná se většinou o louky jednosečné. Tyto plochy jsou především obhospodařovány v AEO režimu, který určuje, jakým způsobem a kdy jsou prováděny jednotlivé agrotechnické zásahy, proto není v některých případech možnost provádět některá agrotechnická opatření. Extenzivní způsob využívání těchto luk a pastvin přináší svoji efektivitu tehdy, jestliže je možno dosahovat u čistokrevných masných plemen a u telat za období pastvy odpovídajícího přírůstku. Plemena Limusine Blond Aquiten a Aberdeen Angus dosahují přírůstku přes 1,40 kg/ks a den a tak na podzim ve stáří 7 měsíců je možno realizovat prodej zástavových býčku a jalovic v cenách 65-75,- Kč za 1 kg ž.v. (ceny v roce 2006). Takovým způsobem při malém počtu pracovníků je možno dosáhnout významného ekonomického efektu. Prodej zástavového dobytka jde z velké části do zahraničí (SRN, Itálie a Řecka). Vytváří se nutnost organizovat tyto chovatele do společenstev tak, aby byly výhodněji prodávány větší partie (60-70 ks), protože tak se dosahuje podstatně vyšší ceny. Dosavadní způsob roztříštěného obchodního jednání vede k tomu, že část u těchto zvířat je prodávána pod cenou. Přehled a charakteristika masných plemen skotu využívaných v podhorských oblastech Krušných hor a Českého středohoří Od 70. let minulého století byl chov masného plemene omezen jen na chov Hereforda, dovoz z Anglie a Kanady na dva objekty státních statků. Většímu rozšíření masných plemen výrazně v této oblasti přispěla ekonomická zvýhodnění při vstupu do EU a to zavedením programu chovu krav bez tržní produkce mléka (KBT). Předností těchto zvířat je možnost celoročního pobytu na pastvinách při minimální potřebě pracovníků. Zapouštění je zajištěno přirozenou plemenitbou, kdy plemenní býci jsou

107

umisťováni ke stádům krav a jalovic začátkem června do poloviny září. Růstová schopnost telat, která jsou u krav a sejí mléko je vysoká. Během krátké doby se naučí se stádem krav pást a tak není problém přechodu na objemné krmivo. Většina stád vznikla převodným křížením Českého strakatého skotu. Velmi dobře zde působí heterozní efekt, který má vliv na vysokou kvalitu masa, dobrou výtěžnost a vysoký potenciál denního přírůstku, protože matky mají poměrně dost mléka. Pro chov v podhorských podmínkách jsou zejména vhodná následující plemena: Americko – anglická plemena středního rámce Hereford a Aberdeen-angus jsou mimořádně odolná vůči nepříznivým klimatickým podmínkám, snadné porody, při výkrmu do vyšších vah jsou problémy s tukem. Hereford vhodný kanadský typ, větší rámec, má vynikající chodivost a tím i předpoklady využít i méně produkčních pastvin, zvláště v kopcovitém terénu. Je chován ve dvou formách, rohatý a bezrohý. Pro naše podmínky je rozhodně účelnější chov bezrohého Hereforda. Má vynikající pastevní schopnosti a klidný temperament, dobrou plodnost a velmi dobré mateřské vlastnosti plemene. V jatečné výtěžnosti masa dosahuje přes 60 %. Požadavek na zástavový mladý skot je v celém území ČR. Aberdeen-angus pochází ze severovýchodního Skotska, velké rozšíření v USA, Kanada, Austrálie, Afrika, Evropa. Je to moderní masné plemeno, jeho dominantním znakem je bezrohost a černé zbarvení. Patří do středního rámce, má snadný průběh porodů, telí se na pastvě, je mimořádná životaschopnost narozených telat. Výborné jsou i mateřské vlastnosti a dobré přizpůsobení k mateřskému chovu. Významná je vysoká výtěžnost kvalitního a jemně vláknitého masa. Pro svoje dobré vlastnosti je využíváno pro křížení. Ranost ovlivňuje výkrm mladých zvířat, které ve 14 – 15 měsících dosahují porážkové hmotnosti. Evropská plemena středního rámce, Limusin, Masný simentál, dobrá kvalita masa, dobře navazují u převodného křížení na původní Český strakatý skot. Limousin toto plemeno se vyvíjelo v limousinské oblasti v jihozápadní Francii, klimaticky poměrně drsné, nadmořská výška kolem tisíce metrů. Je to jednobarevný skot červené až plavé barvy se světlejším odstínem srsti okolo mulce, očí a konců končetin. Maso limousinu má vynikající kvalitu, je jemnovláknité, dobře vybarvené, křehké a šťavnaté. V kategorii mladé hovězí patří ve světě mezi nejlepší. Pro tyto vlastnosti je zástav mladých býčků velmi žádán především v Itálii ale i v Německu. Krávy mají výbornou plodnost, snadné telení, které je dáno nižší porodní hmotností telat a jejich morfologií /malá hlava/, dobrou životaschopnost a nízké je procento obtížných porodů. Využívá se limousinských býků pro zapouštění jalovic zejména plemene Charolais. Limousin je masné plemeno s vysokou jatečnou výtěžností, maso je libovější při zachování křehkosti. Zástavový skot pro další výkrm je velmi žádaný a je nabízena na evropských trzích velmi dobrá cena. Masný simentál plemeno má svůj původ ve Švýcarsku, první importy do Čech již kolem roku 1790. Jako masné plemeno se začíná prosazovat posledních 20 – 30 let. Jeho předností je nenáročnost, dobrá přizpůsobivost k drsnějším podmínkám a zejména vysoká růstová schopnost telat. Předností je i to, že se prvotelky telí ve věku 22 – 24 měsíců. To umožňuje dobrý vývin a tělesné rozměry pro zapouštění. Příbuznost našeho Českého strakatého skotu umožňuje využít bezrohé simentálské býky při šlechtění masného typu simentálského plemene v ČR. Jeho genetická bezrohost je velkou předností pro pastevní chov. To vytváří klid a pohodu ve stádě.

108

Francouzská plemena velkého rámce, Charolais, Blonde d´Aquitaine, obě plemena vynikají vynikajícím přírůstkem /1,5 – 1,8 kg na ks a den/, vysokou růstovou schopností, velkým rámcem a také velkou porážkovou hmotností. Určitým problémem je výskyt obtížných porodů, především u jalovic. Proto je nutné při výběru plemenného býka selektovat a všímat si kontroly dědičnosti na tuto vlastnost u rodičů. Charolais je plemeno velkého tělesného rámce a celosvětově patří k největším a nejtěžším plemenům. Silná kostra je schopna unést velkou váhu těla i při vysokých denních přírůstcích. Špičkoví plemeníci dosahují hmotnosti až do 1700 kg. Plemenným znakem je bílé až smetanové zbarvení bez skvrn. Plemeno vzniklo ve střední Francii, v okolí měst Charolais a Nevers, s nadmořskou výškou pastvin 300 – 800 m. Toto plemeno je také chováno ve švýcarských a rakouských Alpách. Specializované farmy nemají ornou půdu, v létě se krávy pasou a v zimě se krmí senem a senáží bez jádra. Slámu nakupují. Krávy Charolais jsou mléčné a tato vlastnost je dále selekcí posilována jako důležitý faktor pro kontrolu dědičnosti. Dalším důležitým ukazatelem je snadnost porodů. Je nutno dodržovat limitovanou krmnou dávku 3 měsíce před porodem a používat kladně prověřené býky na snadnost porodů. Býky Charolais je možné využívat též u mléčných Holštýnských plemen, kde se selektované krávy zapouštějí masnými býky. Kříženci i čistokrevní býčci Charolais jsou pro zástav do výkrmu velmi žádáni. Blonde d´Aquitaine (BA) je mladé plemeno, vzniklo v 50. letech na jihozápadě Francie a chová se po celé zemi. První telení probíhá ve věku 32 měsíců i později. Přes vyšší hmotnost telat při narození (48 kg) je malý výskyt obtížných porodů. Je to dáno anatomickou stavbou těla telat. Jemnější kostra a malá hlava, plošší a delší tělo umožňují snadný průchod porodními cestami matky. Vysoká růstová schopnost telat dává předpoklad velkého tělesného rámce o vysoké hmotnosti. Zvířata mají nízký podíl tuku a výrazné osvalení býků i krav a také vysoké parametry výtěžnosti. Tyto vlastnosti dávají předpoklady k dobrým výsledkům při použití býků BA k užitkovému křížení. Podobně jako u Charolais je zájem o zástavové býčky pro výkrm velký. Cenové nabídky u větších partií zvířat /150 – 200 kusů/ jsou tržně zajímavé. Ovce Úpatí a vrcholky Krušných hor se nedají využívat jen pro pastvu skotu. V minulosti zde byla významná stáda ovcí (z hlediska produkce chovného materiálu). Ekonomická opatření a importy z Nového Zélandu vedly k tomu, že chov ovcí je ztrátovou záležitostí. Orientace plemen se musí zaměřit především na masná plemena, kdy správným odchovem jehňat v určitém časovém období (Velikonoce) je možné dosáhnou výhodnější ceny. Jedná se však pouze o prodej do zahraničí – islámské země. Bohužel, v českých zemích obliba skopového a jehněčího masa zatím nenašla uplatnění. Jeví se možnost právě v těchto oblastech zřídit speciální koliby pro prodej ovčích specialit. Bylo by to přínosem pro vlastní chovatele získat i zahraniční klientelu. Význam chovu ovcí spočívá také v tom, že lehčí váha ovce nepůsobí devastaci na svazích, jak je tomu u skotu. Závěr: Podoblast hory a podhory je orientována na využití zemědělské půdy, zejména luk a pastvin na horách. Tato oblast je orientována na chov skotu a ovcí. Má velmi dobré podmínky pro rekreaci na horách. Jsou zde podmínky pro rozvoj agroturistiky a multifunkčního zemědělství a zapojení do údržby krajiny při realizaci agroenvironmentálních opatření.

109

Z uvedeného návrhu vyplývá, že v současnosti opomíjená oblast je z hlediska využívání značně členitá a kopcovitá a může sehrát pro rozvoj zemědělství významnou roli. Umožní efektivní využívání TTP za respektování mimoprodukčních funkcí krajiny. 15.3: Specifická oblast, s vyšší antropogenní zátěží - III. podoblast Oblasti s vyšší antropogenní zátěží Jedná se o území rekultivované či sanované. V zásadě jde o území 12.000 ha a navazuje na okolí podkrušnohorských měst spojených s průmyslovými aktivitami. Toto území je v nížinné oblasti, ale je zde neustálený vodní režim a rovněž antropogenní půdy nedosahují stejné úrodnosti jako půdy rostlé (dle výzkumu se tyto půdy s uvedenými stresovými faktory vyrovnávají až po dobu 40 let). Toto území je třeba rovněž využít, dále revitalizovat a resocializovat. Z hlediska zemědělské produkce je možné toto území využít pro vybrané cílené pěstování rostlin. Jedná se o: - lignikultury - energetické byliny - omezeně i klasické zemědělské plodiny V lignikulturách jsou zastoupené převážně rychle rostoucí dřeviny. - topoly, vrby, olše, pajasan (u nás nepůvodní) Stromy pěstované v lignikulurách lze použít pro papírenský průmysl (obmýtí po 15 letech), stromy s kratšími obmýtími (především vrby) jsou využitelné pro přímé spalování jako štěpka, ale i formou pelet. Tyto lignikultury mohou sloužit rovněž jako kryt pro drobné zvířectvo a některé klony vrb slouží k pastvě včel v jarním období. Lignikultury lokalizované na svažitých pozemcích mají značný meliorační a půdoochranný vliv, zamezují smyvu ornice (případně vrchní části půdy) při současnosti se projevujících přívalových srážkách. Tyto lignikultury a pásy dřevin lze rovněž doporučit na svažitých pozemcích a rostlých půdách. Podrobnější údaje o pěstování energetických rostlin jsou uvedeny v kapitole 5. Krom výše uvedeného je nutno zohlednit i vyšší zastoupení TTP, které je zejména v posledních 15 letech aktuální formou a to jak pro zemědělské rekultivace, tak i pro tzv. ostatní rekultivace. Tato podoblast je i perspektivní pro výstavbu rodinných farem a infrastruktury. Umožní obnovu života v této oblasti formou resocializace. Závěr: Oblast se specifickými podmínkami nebude orientována na potravinářské využití půdy, dominovat zde budou antroposoly, které vyžadují cílené postupy při obnově území. Dle závěrů výzkumu dojde k úplné obnově úrodnosti a funkcí půdy až za delší období, uvádí se časový horizont až v délce 40 let (VURV). Přesto je povinností ze zákona půdu obnovovat, rekultivovat, využívat možností zařazení území pro mimoprodukční funkce (půdoochranná, protierozní, ale i rekreační). Je zde možno realizovat montánní turizmus, tak úspěšný v okolních státech (např. SRN)

110

16. Praktické možnosti uplatnění ústecké oblasti

multifunkčního hospodaření V Chomutovsko -

Na podkladě provedené analýzy a zpracování teoretické části v návrhu (kapitola 11, 12, 13, 14) je uvedená možnost uplatnění multifunkčního hospodaření. Pro zemědělství v zájmovém území okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí n.L. jsou perspektivní 2 směry hospodaření, ekologické zemědělství – na úrovni rozšíření současného stavu do cca 10 % zemědělské půdy. Další perspektivní formou jsou multifunkční formy hospodaření. Ty mají možnost rozvoje při naplňování hlavních funkcí zemědělství – potravinářské produkce rostlinné a živočišné, nepotravinářského využití půdy pro produkci biomasy pro energetické účely. Dodržování agroenvironmentálních opatření při zajišťování veškeré zemědělské produkce je při realizaci multifunkčních forem hospodaření podmínkou. Zemědělské podnikání je vhodné propojit i s úkoly ochrany krajiny a její údržby. Při realizaci údržby krajiny je vhodné využívat služeb zemědělských podnikatelů působících v rámci katastrálního území. Orientace na multifunkční hospodaření dává v zájmové oblasti i další formy uplatnění. Je to zejména agroturistika, která je aktuální v Krušných horách. Výhledově bude i perspektivní větší rozšíření rekreačních aktivit v třetí podoblasti, např. v okolí vodních nádrží, jezer, budovaných v rámci obnovy území po těžbě, rekultivací a s nimi spojených revitalizací. Rekultivace a revitalizace dávají jedinečnou možnost uplatnění zemědělských podnikatelů hospodařících v blízkosti měst a v návaznosti na 3. podoblast – specifická oblast s vyšší antropogenní zátěží – a to v montánní turistice. Krom rekreačního využití v blízkosti dříve i nově zatápěných jam po těžbě se jeví celá další řada možností spojena právě s montánním turizmem. Tyto činnosti jsou velmi aktuální v Německu, zejména v oblasti Kolína n.R., kde je montánní turistika již více jak patnáct let úspěšně realizována. Je zdrojem poučení jak pro mládež, tak i ostatní občany. Procházky po rekultivovaných výsypkách, cyklostezky, sportovní aktivity jsou oblíbené např. v bývalém Lužickém uhelném revíru a v okolí Lipska. V rámci mezinárodních projektů zaměřených na problematiku rekultivace a revitalizace území po těžbě IBA, REKULA, REVITAMIN a READY bylo obnovené území zpřístupněno člověku. Např. mezinárodní výstava Internationale Bauausstellung (IBA) již od roku 2000 umožňuje v Lužici (Braniborsku) posoudit využití bývalých hornických oblastí. Projekt REVITAMIN (INTERREG III B) navazuje na dříve řešený projekt REKULA (restrukturalizace kulturních krajin) a oba projekty byly zaměřeny nejen na obnovu, ale i trvale udržitelný rozvoj životního prostředí a podmínek pro život člověka (resocializaci) v hornických oblastech. Předmětem projektu READY je rovněž sanace a rozvoj území v hornických regionech. V mezinárodních projektech byly cíle zaměřeny na obnovu území, zejména po těžbě různými formami rekultivace, revitalizace a resocializace. Multifunkční využití krajiny Chomutovsko – ústecké oblasti se může podílet na vytváření moderního konkurenceschopného zemědělství. Umožní využívat výrobní zdroje zemědělství, zejména půdu, pečovat o ni a zachovat ráz krajiny i kulturního dědictví a zajistit rekreační a jiné nezemědělské využití. Multifunkční zemědělství umožní přizpůsobit zemědělství environmentálním požadavkům na ochranu všech složek životního prostředí, ale i druhové rozmanitosti a ochraně původního genofondu. Zejména v oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva je multifunkční zemědělství alternativní ekonomickou činností, která umožní udržení zaměstnanosti a výhledově i trvale udržitelný rozvoj. Kromě zemědělství, agroturistiky a služeb je možno využívat trasy propojené s montánním turismem, např. jde o turistické trasy Červený Hrádek – Jezeří s vyhlídkou do dolů a prováděných rekultivací, v Braňanech možno využít tzv. selského domu a zajistit vyjížďky kočárem do obnovené

111

oblasti po těžbě uhlí. Propojit lze i Osecký klášter s vyhlídkovou trasou u lomu Bílina a s ukázkou lesních a ostatních forem rekultivací. Na Mostecku lze do montánního turismu zahrnout návštěvu nejen rekultivovaných výsypek, ale i Podkrušnohorského muzea, arboreta, hipodromu a autodromu. Všechny tyto aktivity jsou umístěny na rekultivovaném území a mohou sloužit jako nabídka volnočasových aktivit pro turisty, školní mládež i seniory. Lze předpokládat, že výhledově bude možno i v okolí Mostecka obdobně jako v SRN vytvořit středisko zábavy po vzoru Ferropolisu. Na okrese Ústí stojí za využití i oblast Zubnicka, kde je umístěno muzeum lidové architektury, včetně naučných stezek po okolí (vybrané návrhy exkurzních tras jsou uvedeny v příloze).

112

17. Závěr Předložená metodika hospodaření v antropogenně postižené krajině představuje praktické náměty zaměřené na udržení zájmu o krajinu, venkovskou oblast a hospodaření na zemědělské půdě v Chomutovsko – ústecké oblasti. Jedná se o oblast, která byla 60 let intenzivně využívána těžbou a průmyslem. Krásná podkrušnohorská krajina se změnila v měsíční krajinu, zejména v 60. a 70. letech 20. století. Postupně díky entuziasmu a úsilí skupiny lidi (pod vedením Dr. Stanislava Štýse), zabývající se rekultivací, se krajina začala měnit. O změnu charakteru měsíční krajiny se významně zasloužily koncem 20. století i důlní společnosti, které v této oblasti těžily uhlí. I když povinnost obnovy vycházela ze zákona (Horní zákon), přesto díky iniciativě státních orgánů a zájmových organizací z Podkrušnohoří, dochází po roce 1990 k výrazné změně. Rekultivovaná krajina se revitalizuje a v další etapě se uvažuje i s její resocializací, tj. s opravdovým návratem člověka do obnovené krajiny. Vytváří se nové pracovní příležitosti a dochází ke stabilizaci obyvatelstva a to i ve venkovské oblasti. Rovněž i venkovský prostor celé oblasti byl díky industriální činnosti výrazně poškozen emisemi s dopadem do zemědělství, lesního hospodářství, ale i zdraví člověka. Proto je vhodné využít v této oblasti všech možností, nejen pro hospodářské aktivity, ale i pro rozvoj rekreačního a sportovního vyžití. Důležité je i vytváření předpokladů pro ekologické a ekonomické formy hospodaření v krajině. Tato práce má upozornit na některé disparity, které v minulosti v Chomutovsko ústecké oblasti vznikly, narušily nejen krajinu, ale i strukturu obyvatelstva a jeho zdravotní stav. Po téměř 100 let byla tato oblast energetickou základnou Československého státu. Umožnila rozvoj celé řady odvětví. Je na místě dluh k této oblasti splatit. Jistě se najdou formy a způsoby jak toto vyřešit.

113

18. Přehled použité literatury Anděl J. a kol.: Geografie Ústecka. 134s. ISBN 70-44-413-4 UJEP Ústí nad Labem, 2002 Anděl J. a kol.: Geografie Ústeckého kraje. 151s. UJEP Ústí nad Labem, 2000 Bedrna, Z.: Environmentální podoznalectvo, 352s. ISBN 80-224-0660 Bratislava Veda, 2002 Barták M., Šarapatka B., Kocourek F.: Speciální agroekologie VŠB TU Ostrava,179 s. Phare, MŽP 1996 Barták M. a kol.: Úvod do agroekologie, ČZU Praha ISBN 80-213-0267-4, 228 s., Praha 1996 Benda J. a kol.: Rajonizace zemědělské výroby v ČSSR, Ústav pro vědeckou soustavu hospodaření, ISBN 07-075-63-04/11, 746 s., Vydalo Ministerstvo ZLVH ve Státním zemědělském nakladatelství, Praha 1960 Bičík I., Jančák V.: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990, 104 s., ISBN 80-86561-19-4. Univerzita Karlova, Praha 2005 Budoucnost Lokality Chabařovice [online]. 10.8.2007 Palivový Kombinát Ústí, s.p.: [cit. 2007-10-08]. Dostupný z WWW: . Bulletin ekologického zemědělství, č. 16/200, Pro-BIO Šumperk, leden 2000 Cenek M., a kol.: Obnovitelné zdroje energie, 204 s. ISBN 80-901-985-8-9 FCC Public 2001 Čermák B., Šoch M.: Ekologické zásady chovu hospodářských zvířat., 43 s. ISBN 80-8615327-4; ISSN 0862-3562, ÚZPI, Praha 1997 Demo M.: Principy trvalo udržitelného rozvoja, Slovenská polnohospodárská univerzita v Nitre, 82 s, ISBN 80-7137-510-1, Nitra 1998 Demo M., a kol.: Projektovanie trvalo udržitelných polnohospodářských systemov v krajině, 723s, Slovenská polnohospodárská univerzita v Nitre, ISBN 80-8069-391, Nitra 2004 Fanty M., Veleba J., Záhorka J.: Východiska ze situace zmenšování rozměrů českého zemědělství. 27 s.Česká zemědělská agrární komora ČR, Praha 2007 Ferkl J: Lesy v Chomutovsko – ústecké oblasti, Studie, 6 s., Lesy ČR Teplice, 2007 Fišer B., Treml V.: Agroenvironmentální politika Evropské unie v ČR. Ochrana přírody č. 6, 2005 Havel, L., Vlasák, P. (2006) Zatápění zbytkové jámy Chabařovice: Vývoj mělkého jezera v podmínkách uhelné pánve. In Sacherová, Veronika. Sborník příspěvků 14. konference: České limnologické společnosti a Slovenskej limnologickej spoločnosti. 1. vyd. Praha 6: Česká limnologická společnost, s. 96-97.

114

Hell P., Húska J.,Kočík K.: Základy rastlinnej výroby, Technická univerzita Zvolen, ISBN 80—228-1592-6, 138 s. Zvolen 2006 Hradil R.: Biologicko-dynamické zemědělství in Bulletin ek. zemědělství č. 16., PRO-BIO Šumperk, leden 2000, p. 18-20 Janeček M.: Ochrana zemědělské půdy před erozí. ISV Nakladatelství, 201 s. Praha 2002 Kadrnožka, J.:Energie a globální oteplování, 189s.,ISBN 80-214-2919-4, Nakladatelství vysokého učení technického v Brně VUTIUM, Brno 2006 Kára, j., Adamovský R.: Přehled možností využívání alternativních zdrojů energie v zemědělství, Ministerstvo zemědělství ČR, Agrospoj Praha 1993, Kemel M. (2000) Klimatologie, meteorologie, hydrologie, skripta ČVUT, Fakulta stavební, Praha Kočík K a kol.: Agroekologie ISBN 80-228-0665-X, 167 s.Technická univerzita Zvolen 1997 Kočík,K. a kol.: Hodnotenie základných zložiek polnohospodárskej agroekosystémov, Vydavatel Partner, 66 s. ISBN 80 -89183 -23 -9 Zvolen 2006

krajiny

a

Kolektiv: Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje 2004. Krajský úřad Ústeckého kraje 2004 Kolektiv: Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR. MŽP ČR 2005 Kolektiv: Strategie rozvoje zemědělství a venkova Ústeckého kraje, 2006 Kolektiv: Trvale udržitelný rozvoj České krajiny. Sborník konference ČSKI, SSSI Pardubice 2002 Kolektiv: Zemědělství v severních Čechách. 13 s. Interní zpráva Krajská agrologická komora, Most 2006 Kolektiv pracovníků VUZT: Využití biomasy k energetickým účelům. Zpráva pro FŽP UJEP, 25 s. Praha 2002 Kostelanský F., a kol.: Obecná produkce rostlinná, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006 Kraus J., a kol.: WTO a zemědělství, ISBN 80 -86671 -37-2 , 43 s. VUZE Praha, 2006 Krutzer T.: České zemědělství a rozvoj venkova v kontextu reformy SZP EU, Ministerstvo zemědělství, Praha 2006 Lacko–Bartošová M., a kol.: Udržitelné a ekologické polnohospodářství , Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre ISBN 80 – 8069 -556-3 575s., Nitra 2005

115

Landa I: Horizontální plán rozvoje venkova, Ministerstvo zemědělství, Praha 2006 Moudrý J., Strašil Z.: Pěstování alternativních plodin, Jihočeská univerzita, 165s., ISBN 80 7040-383-7, České Budějovice 1999 Moudrý J., Strašil Z.: Energetické plodiny v ekologickém zemědělství, Hradec Králové, 1998 MZe: Ekologické zemědělství a biodiverzita. MZe Praha 2006 MZe: Metodika k provádění nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření. MZe Praha 2007 MZe: Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství; konsolidovaná verze k 21.4.2007. MZe Praha 2007 MZe: Program rozvoje venkova ČR na období 2007-2013.MZe Praha 2007 MZe: Shrnutí změn nařízení vlády č.242/2004 Sb.,o provádění agroenvironmentálních opatření vyplývajících z novely č.351/2006 Sb. a novely č. 81/2007 Sb.MZe Praha 2007

MZe: Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství s komentářem MZe Praha, 2007 MŽP, MZe: Agroenvironmentální programy ČR. MŽP, MZe 2004 Nařízení vlády č. 341/1997, č. 344/1999, č. 500/2001, č. 505/2000 kterými se stanovují podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství Němec J.: Bonitace a oceňování zemědělské půdy České republiky . Monografie, 257 s., VÚZE 2001 Němec a kol.: Situační a výhledová zpráva – půda. Mze ČR, 80 s., Praha 2003. Penk, J.: Biodiverzita jako ukazatel efektivnosti agroenvironmentálních opatření a problematika jejího monitorování. Zpráva AOPK ČR Praha 2005 Penk, J.: Mimoprodukční funkce zemědělství a ochrana krajiny (MZe a IVV MZe Praha, 2001) Penk, J.: Studie uplatnění agroenvironmentálních opatření v Chomutovsko – ústecké oblasti. 60 s. AOPK ČR Praha 2006 Penk, J.: Technika pro ošetřování a sklizeň travních porostů v režimu agro-envi opatření PRV (podklad pro návrh investičních dotací z prostředků PRV). Zpráva AOPK ČR Praha, 2007 Penk, J.: Využití antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova (uplatnění AEO, přístupy efektivního a ekologicky šetrného využití krajiny v okresech CHO, MO, TP, ÚL). 25 s. Zpráva pro UJEP Ústí n.L. 2006

116

Petr J., Dlouhý J.: Ekologické zemědělství, Brázda, ISBN 80-209-02333 -3, 312 s., Praha 1992. Petříková V. a kol.: Energetické plodiny. ISBN 80-86726-13-4, 127 s. Profi Press Praha 2006 Petříková V.: Pěstování a využití technických a energetických plodin na rekultivovaných pozemcích Metodika pro praxi, Praha 1996 Petříková V.: Rostliny pro energetické účely, Česká energetická agentura, Praha, 2000 Petříková V., Váňa J., Ustjak S.: Pěstování a využití technických a energetických plodin na rekultivovaných pozemcích. Metodiky pro zemědělskou praxi. Praha UVTIZ 1998 Přikryl, I. (2006) Vody vznikající v Podkrušnohoří v souvislosti s těžbou nerostů. In Sacherová, Veronika. Sborník příspěvků 14. konference: České limnologické společnosti a Slovenskej limnologickej spoločnosti. 1. vyd. Praha : Česká limnologická společnost, s. 64-67. ISBN 80-239-7257-X. Pulkrábek J., a kol.: Chov prasat. Praha, Profi Press, 2005, 157 s. ISBN 80-86726-11-8. Rozsypal R., Gáborová K., 2001: Zpravodaj KEZ, o.p.s. 1/2001, Kontrole ek. zemědělství, Brno, 26 str. Sádlo J. a kol.: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. MŽP Praha, AOPKČR Praha v edici Planeta Sladký V.: Příprava paliva z biomasy, Studijní informace v ÚZPI Praha, 1995 Stříbrná M., Mikula, P.: Agroturistika a biopotraviny. ISBN 80 -7271 -137-7, UZPI, Praha 2003 Šnobl J., Pulkrábek J.: Základy rostlinné produkce, Česká zemědělská univerzita v Praze, 153s., ISBN 80-213-0924-5 Praha 2002 Šoch, M.: Chov hospodářských zvířat, pracovní texty Jihočeská univerzita, České Budějovice 20 s. , 2006 Součková H.: Využití nepotravinářské zemědělské produkce v ČR. Studia Oecologica I, 2007 Statistická ročenka České republiky, Český statistický úřad, Praha 2004 Statistická ročenka Ústeckého kraje, Ústí nad Labem 2006 Štolbová M.: Méně příznivé oblasti pro zemědělství v ČR a EU; Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky 62s, ISBN 80-86671-35-6, Praha 2006 Tomášek, M.: Půdy České republiky. ČGÚ, Praha 2000 Urban J, Šarapatka B., a kol : Ekologické zemědělství s. 279, ISBN 80 -7212-274-6 MŽP 2003

117

Váchal J., Moudrý J: Projektování trvale udržitelných systémů hospodaření Jihočeská univerzita České Budějovice, 238 s. ISBN 80 -7040 -536-8 České Budějovice 2002 Valeš, J. (2003) Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji, Most: Rekultivace uvolněných důlních prostor v souladu s Horním zákonem, s. 27. Verner J., Barták, R. Základy alternativního zemědělství 101 s.MZe ČR, Praha 1991 Vráblík P.: Brownfieldy v severních Čechách, Studie, 22 s., FŽP UJEP 2005 Vráblík P., Vráblíková J.: Možnosti dalšího rozvoje venkovských oblastí v Ústeckém kraji. Mezinárodní vědecká konference „Konkurenceschopnost regionu – rozvoj lidských zdrojů“ FSE UJEP v Ústí nad Labem, pp. 295-299, 2004 Vráblík P.: Problematika brownfieldů v Ústeckém kraji, Sborník z konference Monitoring ŽP TU Zvolen 2006 Vráblík P.: Příklad regenerace brownfields – přeměna bývalého vojenského letiště Žatec. Sborník prací „Stavební činnost a revitalizace krajiny“ (GAČR 103/03/0639) České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Praha, 2004 Vráblík P.: Rozvoj podnikatelských aktivit na venkově na okresech Ústí nad Labem, Teplice, Chomutov, Most. Studie, 47 s. FŽP UJEP, 2005 Vráblík P., Pondělík M.: Strategie regenerace brownfields v Ústeckém kraji. Sborník prací „Stavební činnost a revitalizace krajiny“ (GAČR 103/03/0639) České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Praha, 2004 Vráblíková J., Škrlant V.: Alternativní zemědělství, Ústav pro životní prostředí ISBN 80-85399-15-6, Ústí nad Labem 1990 Vráblíková J., Vráblík P.: Mimoprodukční funkce zemědělství – cesta k revitalizaci krajiny. Životné prostredie Vol. 36, No.1, Ústav krajinné ekologie SAV, Bratislava, pp. 49-49, 2002 Vráblíková J. a kol.: Průběžná zpráva z řešení projektu VaV 1J 056/05 „Zkušenosti z antropogenně postiženého území ke strategii rozvoje venkova“, FŽP UJEP, Ústí nad Labem, 2005 Vráblíková J., Vráblík P.: Úvod do agroekologie, 200 s., FŽP UJEP 2006 Vráblíková J.: Úvod do agroenergetiky, s. 142, 142s., ISBN 80 -7044-231-x, UJEP Ústí n.L.,2001 Zákon č. 242/2000 Sb. o ekolog. zemědělství a prováděcí vyhláška MZe č. 53/2001Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Praha, Mze ČR, 2003, 93 s. ISBN 80-7084-300-4.

118

Zemědělství 2005, Vydalo Ministerstvo zemědělství České republiky,121s ISBN 80 -7084545-7, Praha 2006 Zpráva Agrární komory ČR: Východiska ze situace zmenšování rozměru českého zemědělství, 39 s. Praha 2007

119

19. Přílohy Návrhy tras po Chomutovsko – ústecké oblasti 19.1 PODRUŠNOHORSKÉ TECHNICKÉ MUZEUM Více než 150 let trvající průmyslová těžba hnědého uhlí v severozápadních Čechách, spolu s navazujícími průmyslovými činnostmi, zejména elektroenergetikou a chemickým průmyslem, rozhodujícím způsobem ovlivnila život lidí a tvářnost krajiny v této největší těžební oblasti republiky. Přesto, na rozdíl od ostatních, a to i daleko bezvýznamnějších těžebních regionů, zde neexistuje žádná expozice muzejního typu, která by součastníkům i budoucím generacím přiblížila historii, současnost, i budoucí vývoj hornictví a na ně navazující odvětví lidské činnosti. Vědom si této situace, Okresní úřad Most za podpory Hospodářské a sociální rady Mostecka, pověřil v roce 2002 Výzkumný ústav pro hnědé uhlí, a.s., Most zpracováním studie s názvem „Strategie prezentace hornictví na Mostecku“. Zpracovaná koncepční stude navrhla vybudování muzea skanzenového typu v šesti tématicky navazujících, techniky zaměřených etapách. Koncepce postupného vytvoření skanzenu byla rozvržena do těchto šesti etap:
1. etapa – hlubinné dobývání hnědého uhlí vč. úvodní expozice, která bude charakterizovat obecně přírodně geologické a báňsko-technické podmínky těžby v severočeské hnědouhelné pánvi a proměny regionu severozápadních Čech ve vztahu k rozvíjející se těžbě
2. etapa – zvyky, obyčeje a tradice hornického stavu a vývoj životního stylu v oblasti Podkrušnohoří
3. etapa – rudné dolování v Krušných horách
4. etapa – lomové dobývání hnědého uhlí vč. úpravy uhlí tříděním, praním, drcením a jeho užití (chemie, komunální sféra, elektroenergetika a centrální teplárenství)
5. etapa – devastace krajiny důlní činností a obnova rekultivací vč. sanace zbytkových jam velkolomů a technického využití rekultivovaných ploch
6. etapa – chemické zpracování uhlí a ropy Situování muzea Pro situování expozic byl ve studii navržen areál bývalého hlubinného dolu Julius III. v Kopistech a území mezi vrchní hranou budoucího jezera Most, vzniklého zatopením bývalého lomu Ležáky a tzv. Novým závodem lomu Ležáky v Kopistech. Realizace muzea měla výrazně podpořit nutné změny orientace hospodářského zaměření regionu severozápadních Čech v souvislosti s útlumem těžby. Spolu s navazujícími obory (ubytování, stravování, doprava, služby) měla existence muzea vytvořit nové pracovní příležitosti uchazečů o práci, převážně se středoškolským a odborným vzděláním.

120

Návaznost na okolí Vnitřní zájmové území zahrnovalo, mimo expozice lomové těžby, úpravy a užití uhlí také
budoucí jezero Most, které vznikne po sanaci a zavodnění bývalého lomu Most (Ležáky), nad jehož vrchní hranou je expozice lomové těžby, úpravy a užití uhlí situována,
okresní muzeum Most
areál přesunutého děkanského chrámu,
hrad Hněvín,
letiště Most ( s vyhlídkovými lety)
autodrom Most (projížďky po závodní dráze) s přilehlým jezerem Matylda
hipodrom Most s golfovým hřištěm na bývalé velebudické výsypce 19.2 REKULTIVAČNÍ PARK VELEBUDICE Rekultivační park Velebudice patří mezi špičkové projekty tzv. české rekultivační školy, která je s respektem uznávána na celém světě. Mostecká uhelná společnost v souvislosti s úvahami o využití Velebudické výsypky zpracovala záměr vybudování rekultivačního parku jako areálu odpočinku a zdraví, jehož dominantou se stala dostihová dráha. Velebudická výsypka patří mezi největší výsypky v bývalém Severočeském hnědouhelném revíru, byla vytvářena z nadložních zemin závodu Jan Šverma na celkové výměře cca 790 ha. Smyslem a cílem veškerého úsilí bylo navrátit mrtvým plochám výsypkových prostor jejich společenský význam. Byl zde zřízen dostihový areál – Hipodrom Most. Jako jediné závodiště v České republice má přímou dráhu pro rovinové dostihy o délce 1.200 m, šířka vnějšího oblouku dráhy je 30 m a délka 1.800 m, vnitřní dráhy mají šířku 20 m. Naprostá většina evropských dostihových drah je vybudována na urovnaných přírodních terénech. Proto nejen u nás, ale i v evropském měřítku, je stavba dostihové dráhy, zejména její provedení od základů, téměř unikátní záležitostí. Konstrukce dráhy byla provedena tak, aby splňovala požadavky na ní kladené, byla dostatečně pevná a pružná. Trávník lze díky drenážnímu systému podle potřeby na celé ploše závodiště zavlažovat, nebo z něj rychle odvést vodu. Zcela ojedinělé je vybudování rozsáhlé tréninkové dráhy, která je umístěna mimo závodiště, a kterou rovněž česká závodiště nemají. Zde je možno na rozloze 43 ha bez problémů trénovat buď na písčité nebo travnaté dráze. Součástí areálu je i golfové hřiště. 19.3 EXKURZNÍ TRASY 19.3.1 Krušnohorská hřebenovka Krušnohorskou hřebenovou trasu lze absolvovat formou jednodenního zájezdu motorovým vozidlem, jedno či vícedenní expedici na bicyklu, lyžích či vícedenní pochod. Výchozím bodem pro část navazující na Mosteckou pánev bude buď západní či východní okraj - Klášterec nad Ohří či Ústí nad Labem. Trasa: Klášterec n.O. - Měděnec - Přísečnice - Hora sv. Šebestiana - Kálek - Hora sv. Kateřiny - Fláje - Nové Město - Cínovec - Komáří Vížka - Adolfov - Petrovice - Tisá - Ústí nad Labem. 121

Na této trase lze prezentovat: pohled na Národní přírodní rezervaci (dále NPR) Úhošť, Přírodní památka (dále PP) Mravenčák, přírodní park Doupovská pahorkatina, Hradiště, horskou louku u Háje, PP Sfingy, Vodní dílo (dále VD) Přísečnice, Přírodní rezervaci (dále PR) Na Loučkách, opuštěné rašeliniště na Hoře sv.Šebestiana, NPR Novodomské rašeliniště, štolu na Hoře sv. Kateřiny, obec Hora sv. Kateřiny (Petr Pakosta, zakladatel Společnosti Jezeří), Brandovskou holinu, Černý rybník, Flájskou oboru, VD Fláje, Český Jiřetín (přestěhovaný dřevěný kostelík ze zatopených Flájí), Grunwaldské vřesoviště, Buky na Bouřňáku, Pramenáč, Cínovec (odvaly po těžbě wolframových rud), přírodní park Východní Krušné hory, PR Černá louka, dálnici D8, PR Špičák u Krásného lesa, lokalitu Kuchyň (skupina stromů vysazených na paměť bitvy u Chlumce 1813 u sjezdu z D8), rozhraní Krušných hor a Labských pískovců, rozdělovací kámen na Jílovském potoce, památníky bitvy u Chlumce v nejvýchodnější části Mostecké pánve. Po celé trase lze prezentovat různé přístupy lesních i zemědělských hospodářů k problematice obhospodařování temene Krušných hor. 19.3.2 Středním Poohřím Návrh CHKO Střední Poohří existuje několik desítek let. Jeho dotažení naráželo na problematiku dohod s Ministerstvem obrany, neboť území se v podstatě překrývá s vojenským výcvikovým prostorem Hradiště, který vznikl v roce 1953. V současnosti tento prostor je intenzivně využíván i v rámci NATO. Trasa: Chomutov - Březno (Střezovská rokle) - VD Nechranice - PP Vinařický rybník - PR Sedlec - okrajem Hradiště na sever k Úhošti - PP Rašovické skály - Klášterec n.O. (zámek, park, pramen Eugenie)- Ciboušov - Kadaň (náměstí) - PP Želinský meandr - lom Březno - PP Hradiště u Černovic - PP Krásná Lípa Bezručovo údolí - VD Kamenička - PR Buky nad Kameničkou - Chomutov, Kamencové jezero.Po celé trase lze podávat informace vlastivědného charakteru. 19.3.3 Povodím Bíliny Řeka Bílina, pramenící v Krušných horách, je dlouhá 83,6 km a její povodí zaujímá plochu 1072 km2. Po krátkém úseku, kde není člověkem ovlivněna a představuje dravou bystřinu, se ocitá v nádrži Jirkov, od níž je její další tok již směrově i výškově upravován člověkem. V posledních letech se kvalita vody v tomto jinak velmi znečišťovaném toku výrazně zlepšila, přesto však občas dochází k nepříjemným haváriím v některých průmyslových objektech, jejichž důsledkem je následné vymizení různých forem života z toku. Naštěstí obnova života v tocích je rychlejší nežli na souši. Trasa: Ústí nad Labem – Stadice (Lípa u Královského pramene, Královské pole) – Hliňany (výsadba 14 klonů rychlerostoucích topolů na P břehu Bíliny) – PR Rač – PR Malhostický rybník – Rtýně nad Bílinou (diskutabilní úprava meandrů Bíliny v úrovni 7. říční terasy) – Lysec (přirozené šíření jilmu v nivě Bíliny) – Hostomice (oprám) – elektrárna Ledvice – Radovesická výsypka – park Kyselka – NPR Bořeň – rákosiny u Želenic – Železnický vrch – PR Zlatník – Srpina – Ervěnický koridor – Komořany – VD Újezd – rekultivace zbytkové jámy VČSA – přivaděč Ohře – VD Jirkov – NPR Jezerka – VD Janov – NS Meziboří – PP Salesiova výšina – památník Nelson – Osek (město, klášter) – Barbora u Oldřichova – Dvojhradí (občerstvení, obora) – Dubí (Dubská Bystřice, hrazenářské úpravy, kostelík z kararského mramoru, porcelánka, zbytková jáma Dukla) – horní město Krupka – VD Kateřina – zbytková jáma Chabařovice – Ústí n.L.

122

19.3.4 Po stopách obnovy lesů Krušných hor Člověk lesy Krušných hor cíleně zakládal již koncem středověku, kdy postupně původní dřeviny této oblasti braly za své. Na temeni hor poměrně rychle mizely zejména tvrdé listnáče a jedle, které v historických dobách měly své specifické uplatnění. Převahu nad nimi při obnově lesa postupně získával smrk ztepilý, především pro svoje všestrannější upotřebení. V 19.století se ve střední západní části Krušných hor uplatňovala obnova, které předcházelo na podmáčených a zrašeliněných půdách odvodnění mělkými příkopy – jejich hloubka nepřesahovala 70 cm. Sadba se v těch dobách praktikovala vyvýšená. S příchodem imisních škod ve 2.polovině 20 století nabyly na významu meliorace lesních půd. Ty v podstatě probíhaly po dvou liniích – bez projektové dokumentace, kdy se využívalo znalostí místního personálu a s projektovou dokumentací, kdy se postupovalo podle elaborátu zpracovaného Technickou kanceláří Státních lesů. Ta vycházela z důkladného proměření spádových poměrů na lokalitě a nedocházelo při ní zdaleka k takovým pochybením, jako při takzvaně „provozních melioracích“, jimž terénní měření nepředcházelo. Trasa: Ústí nad Labem – Tisá (při silnici Tisá – Sněžník ukázky valů s břízou a mezivalí se smrkem pichlavým) – Krásný Les (rozvodí Janákova a Větrovského potoka – velmi dobře patrná rekultivace zemědělských pozemků a její důsledky – z 80.let minulého století) – Adolfov, Černý kříž (ukázka bagrové přípravy) – Komáří Vížka – Sedmihorská silnice (ukázky 40 let staré výsadby buku lesního co by podsadby ve smrkových porostech, tvar buků určován jelení zvěří) – ukázka modřínových výsadeb – Pomezí, ukázka výsadeb kleče – Fláje, nejstarší výsadby smrku pichlavého v Krušných horách – Jiřího návrší (ukázky klasického čištění odvodňovací soustavy) – Brandovská holina (ukázky boje lesníků s mrazovou kotlinou, opakované zalesňování) – oblast Kálku (ukázky buldozerových příprav půdy, valy).

123