I 2S C 3/2013-24
USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Dagmar Bastlovou v právní veCl žalobkyně , narozené , trvale bytem , adresa pro doručování: proti žalované PSČ , narozené , trvale bytem o ochranu osobnosti, o vydání předběžného opatření, takto:
Návrh
žalobkyně
na
"žalované
vydání
předběžného
opatření ,
kterým
by
bylo
porodní asistentce se sídlem
PSČ
, uloženo, aby ve dnech 22. 2. - 14. 3. 2012 po součinnosti
ze strany
, rozené
žalobkyně
žalobkyni poskytla domácí zdravotní sociálním
prostředí
péči při
tel.
osobně
jejím fyziologickém porodu ve vlastním
na adrese
", se z a mít á .
Odůvodnění:
A) Obsah návrhu na
nařízení předběžného opatření, osvědčený
skutkový stav
Žalobkyně návrhem podaným u Krajského soudu v Brně dne 25 . 1. 2013 žádá,
aby soud vydal rozsudek, kterým bude určeno, že žalovaná zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně do jejího práva na zdraví a do práva na soukromí, tím, že jako poskytovatelka péče v odbornosti porodní asistentka s oprávněním poskytovat domácí péči odmítla žalobkyni bez zákonného důvodu poskytnout domácí zdravotní péči při fyziologickém porodu žalobkyně v jejím vlastním sociálním prostředí. Dále žalobkyně žádá, aby žalované, porodní asistentce, byla uložena povinnost ve dnech
-2-
po kračování
25 C 3/2013
22.2. - 14. 3. 2012 (správně patrně 2013) po součinnosti ze strany žalobkyně osobně žalobkyni poskytla domácí zdravotní péči při jejím fyziologickém porodu ve vlastním sociálním prostředí na adrese . Dne 8. 2. 2013
ochrany osobnosti podala návrh na vydání předběžného opatření tohoto znění: "Žalované , porodní asistentce, se sídlem , se ukládá, aby ve dnech 22. 2. - 14. 3. 2012 po součinnosti ze strany žalobkyně , nar. , osobně žalobkyni poskytla domácí zdravotní péči při jejím fyziologickém porodu ve vlastním sociálním prostředí na adrese " V odůvodnění návrhu žalobkyně uvedla, že je potřetí těhotná, termín porodu dítěte byl stanoven na 4. 3. 2013, obě své starší děti porodila doma, totéž zvolila pro realizaci třetího porodu (pokud při některém z předporodních vyšetření nebude zjištěna zdravotní komplikace, na základě které bude ze zdravotních důvodů nutný porod v nemocnici, což považuje za nepravděpodobné). Žalobkyně hodlá rodit doma, i kdyby se jí nepodařilo zajistit si k porodu porodní asistentku, neboť porod doma i bez porodní asistentky po důkladném zvážení považuje žalobkyně za bezpečnější a vhodnější volbu než porod v nemocnici. Pokud bude nucena rodit bez porodní asistentky, bude závažným způsobem zasaženo do jejího základního práva na zdraví, stejně tak i do základního práva na zdraví dosud nenarozeného dítěte. Současně bude zasaženo i do práva žalobkyně na ochranu soukromého života z důvodu nemožnosti realizovat legálně porod doma s porodní asistentkou. Žalobkyně poukázala na právní úpravu uvedenou v zákoně o zdravotních službách, kde právo na to, aby ji poskytovatel péče odmítl má pouze ze zákonných důvodů. Tímto zákonným důvodem ovšem není to, že na poskytovatele činí protiprávní nátlak Krajský úřad Jihomoravského kraje, který se v rozporu s právy žalobkyně snaží zabránit tomu, aby porodní asistentky poskytovaly péči při porodech doma. Žalovaná ji tedy jako pacientku odmítla neoprávněně v rozporu se zákonem, učinila tak v důsledku nátlaku úřadu. Žalovaná je schopna péči žalobkyni poskytnout, nemá jiný důvod ji odmítnout, má veškeré oprávnění domácí péči včetně vedení porodu poskytnout. Oprávnění vykonávat profesi porodní asistentky formou domácí péče nemá žalovaná nijak omezené v tom, jaký druh péče v rámci domácí péče může nebo nemůže poskytovat. Proto musí v právním státě platit, že může poskytovat veškerou péči , ke které má jako porodní asistentka kompetence a vybavení, toto její oprávnění nelze omezovat nátlakem ze strany úřadu . Nejde tedy o situaci, kdy by porodní asistentka neměla oprávnění vést domácí porody a kdy by žalobou docházelo k obcházení chybějícího správního rozhodnutí ve věci udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Kompetence porodní asistentky vést samostatně a bez dohledu lékaře spontánní neboli fyziologický porod vyplývá z právních předpisů (zákon č . 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků , právní předpisy EU). Žalovaná má též veškeré potřebné věcné a technické vybavení pro domácí péči stanovené vyhláškou č. 92/2012 Sb. i vybavení stanovené odbornými standardy České konfederace porodních asistentek pro domácí porod žalobkyně
ve
věci
-3-
pokračování
25 C 3/2013
a vybavení předpokládané Světovou zdravotnickou organizací pro normální porod. Vedení porodu doma je na základě odborných výzkumů a stanoviska Světové zdravotnické organizace postup "lege artis", volba porodu doma je realizací základního práva ženy na respektování soukromého života (rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ternovszky proti Maďarsku) . Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že pro vydání předběžného opatření shora uvedeného znění jsou naplněny zákonné podmínky, tj. je třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, a existuje obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (v konkrétním případě nejde jen o obavu, ale o jistotu, že pokud nebude péče během domácího porodu žalobkyně zajištěna, pak dojde k porodu zcela bez zdravotní péče, a tedy k zásahu do základního práva na zdraví žalobkyně a jejího dítěte). Čekat na konečnou úpravu by totiž ve svém důsledku znamenalo odmítnutí spravedlnosti a umožnění závažného zásahu do práva na zdraví, neboť je zřejmé , že díky specifikům porodu nelze čekat na konečné rozhodnutí, které může přijít až za několik let. Žalobkyně uvedla, že také nikde v zákonné úpravě se neuvádí, že předběžné opatření nelze vydat tam, kde by šlo ve svých důsledcích o úpravu konečnou. Pokud i bylo v nějakém případě rozhodnuto soudem takto, neznamená to, že je tato úvaha správná i pro rozhodnutí ve věci porodu a práva na zdraví. Soud by měl vzít do úvahy, že je ve hře nejen zdraví žalobkyně, ale i zdraví dítěte, jehož ochrana by měla být zajištěna minimalizací rizik pro jeho zdraví právě přítomností porodní asistentky u porodu. I když se dá argumentovat tím, že jako matka dítěte muže žalobkyně jet rodit do nemocnice a tím sama péči dítěti zajistit, skutečnost je taková, že rodit bude doma, a to z důvodu pevného přesvědčení , že v nemocnici hrozí žalobkyni i dítěti ještě větší rizika než při porodu doma bez porodní asistentky. soudu těhotenským průkazem osvědčila, že je těhotná, termín porodu byl stanoven na 4.3. 2013, jedná se o těhotenství třetí.
Žalobkyně předpokládaný
že žalobkyni se nezdařilo zajIstit asistenci porodní asistentky u domácího porodu, neboť tato poukázala ve svém vyjádření ze dne 9.1.2013 na nový zdravotnický zákon, který vešel v platnost dne 1.4.2012, podle kterého je jmenovaná jako porodní asistentka ve "velké právní nejistotě", zda může u porodu v domácnosti asistovat. Ve sdělení žalovaná uvedla, že jej í právní zástupce je toho názoru, že se svou platnou registrací k poskytování domácí péče je oprávněna vést i domácí porody, neboť v její registraci není žádné omezení kompetencí porodní asistentky v tomto směru , také splňuje veškeré požadavky na věcné a technické vybavení pro pracoviště domácí péče stanovené vyhláškou i standardy České konfederace porodních asistentek pro vedení porodů v domácím prostředí. Úředníci odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje jí však sdělili , že toto oprávnění dle jejich názoru nemá, v případě asistence u porodu v domácnosti jí pohrozili likvidační pokutou 1.000.000,- Kč a odebráním registrace. Porodní asistentka žalobkyni sdělila, že její žádosti o asistenci u domácího porodu nemůže s ohledem Současně
osvědčeno ,
-4-
po kračo vání
na nátlak úřadu vyhovět, jiný v domácnosti nemá.
důvod ,
25 C 3/2013
který by jí bránil asistenci u porodu
žalobkyně
Žalobkyně ve věci doložila korespondenci mezi právním zástupcem žalované
a Krajským úřadem Jihomoravského kraje, odborem zdravotnictví; z podané infonnace k vedení porodů porodními asistentkami ze dne 12. 10. 2012 plyne, že žalovaná není na základě platné registrace ve znění posledního rozhodnutí o změně č. j. JMK 4528112011IReg.644/2008 ze dne 18.4.2012 oprávněna k vedení fyziologických porodů , a to ani v místě poskytování zdravotních služeb na adrese ani v domácnostech svých klientek. Dle ustanovení § II odst. 1 zákona o zdravotních službách může poskytovatel poskytnout pouze zdravotní služby uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Podmínka stanovená v tomto ustanovení se nevztahuje pouze na obor zdravotní péče uvedený v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, nýbrž i na další okolnosti poskytovaných zdravotních služeb, jako je např. fonna poskytované péče, či adresa místa, kde je tato zdravotní péče poskytována. Podle ustanovení § II odst. 5 zákona o zdravotních službách mohou být zdravotní služby poskytovány pouze ve zdravotnických zařízeních v místech uvedených oprávněných k poskytování zdravotnických služeb. Poskytování zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta definuje ustanovení § 10 odst. I zákona o zdravotních službách (návštěvní služba, domácí péče). Pokud jde o činnost porodních asistentek, nebylo vedení fyziologických porodů možné podřadit pod žádný z těchto druhů zdravotní péče, a to ani pod ošetřovatelskou péči , definovanou v ustanovení § 5 odst. 2 písm. g) zákona o zdravotních službách. V rámci domácí péče tak s ohledem na uvedené nemůže porodní asistentka, či kterýkoli jiný zdravotní pracovník, provádět veškeré činnosti dle vyhlášky č. 55/20 II Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ke kterým je jinak oprávněn na základě své způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, nýbrž je omezil právě ustanovením § 10 odst. I písm. b) zákona o zdravotních službách. Výše uvedené navazuje na ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povoláních a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů , dle něhož se za výkon povolání porodní asistentky považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, tj. zajištční nczbytného dohledu, poskytování péče a rad ženám během těhotenství , při porodu a šestinedělí , pokud probíhaj í fyziologicky , vedení fyziologického porodu a poskytování péče o novorozence; součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie. Dále se porodní asistentka ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné , diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči. Ve vyjádření ze dne 12. 10.2012 krajský úřad dále uvedl, že nezpochybňuje způsobilost vykonávat všechny č innosti uvedené v ustanovení § 6 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, v ustanovení § 5 vyhlášky č . 5512011 Sb. K tomu, aby
pokračování
-5-
25 C 312013
však jmenovaná byla oprávněna vykonávat všechny činnosti dle výše uvedených ustanoveních, musí být splněny další podmínky stanové zákonem o zdravotních službách, zejména pak podmínky věcného a technického vybavení podle vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a podmínky personálního vybavení dle vyhlášky Č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb a kontaktních pracovišť domácí péče, a to pro pracoviště, kde jsou vedeny porody. Úřad připojil poznámku, že jmenovaná uvedené činnosti může vykonávat v pracovněprávním vztahu k poskytovateli zdravotních služeb, který tyto podmínky splňuje. Krajský úřad sdělil zástupci žalované k žádosti o informaci podle zákona 106/1999 Sb. na případný postih, který by žalované hrozil v případě, že by poskytovala zdravotní péči svým klientkám při domácím porodu, že by šlo o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 117 odst. I písm. a) zákona o zdravotních službách, tedy jako poskytování zdravotních služeb neuvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Úřad opětovně zdůraznil, že žalovaná na základě svého oprávnění není oprávněna k vedení fyziologických porodů v domácnostech svých klientek, či kdekoliv jinde. Sankce, která by u žalované v souladu s ustanovením § 117 odst. 3 zákona o zdravotních službách za správní delikt hrozila, je pod le citovaného ustanovení odst. 1 písm. a) pokuta do 1.000.000,- Kč. Úřad by při stanovení výše pokuty přihlížel ke konkrétním okolnostem spáchání správního deliktu, přihlížel by ke způsobu jeho spáchání, rozsahu následků apod. Krajský úřad zástupci žalované sdělil, že na území Jihomoravského kraje není žádný poskytovatel, který by byl na základě vydaného rozhodnutí krajského úřadu oprávněn poskytovat asistenci při domácím porodu. Žalobkyně k návrhu na nařízení předběžného opatření doložila rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 9. 3. 2011, kterým byla prodloužena platnost
k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v oboru porodní asistentka pro období od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2017, dále rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje č .j. JMK 4528112011 /Reg. 644/ 2008 ze dne 18. 4. 2012 o změně registrace nestátního zdravotnického zařízení (provozovatel ), kde v části I. výroku pod bodem I. k vymezení druhu a rozsahu poskytované zdravotní péče uvedeno: Porodní asistentka - pracoviště porodní asistentky, kde nejsou vedeny porody podle ustanovení přílohy č. 2, části I. B. 2.10.1. vyhlášky Č. 221/20 I O Sb.; fonna: ambulantní péče, místo provozování: , v části I. pod bodem 2. k druhu a rozsahu poskytované zdravotní péče: Porodní asistentka - konkrétní pracoviště porodní asistentky, podle ustanovení přílohy č. 2, části IV. 6.2 vyhlášky Č. 221/2010 Sb., forma: domácí péče, kontaktní místo: Účinnost změny ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 4. 2012). Dále Krajský úřad Jihomoravského kraje v uvedeném rozhodnutí ze dne 18. 4. 2012 rozhodl, že rozšíření registrace pro druh poskytované péče Porodní asistentka v rozsahu Pracoviště porodní osvědčení
25C3/2013
-6-
pokračování
asistentky, kde jsou vedeny porody podle ustanovení přílohy vyhlášky č. 221 /20 I O Sb. se žádost zamítá a řízení se zastavuje. B) Interpretovaná ustanovení a
č.
2,
části
1.8.2.10.2
předpisy
Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření (§ 102 odst. 1 o.s.ř.). Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je o věci, nestanoví-Ii zákon jinak (§ 74 odst. 3 o.s.ř.).
Pro předběžné opatření je rozhodující stav v soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 o.s.ř.).
době
příslušný
k řízení
vyhlášení (vydání) usnesení
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práva svobod - dále "LZPS"). Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám LZPS). Každý má právo na ochranu před a rodinného života (čl. 10 odst. 2 LZPS).
neoprávněným
(čl.
9 odst. 1
zasahováním do soukromého
Krajský soud v Brně o návrzích na vydání předběžného opatření, kde se žalobkyně (těhotné ženy, které za místo porodu zvolily domácí prostředí) domáhaly uložení povinnosti žalovaným (nemocnici, porodní asistentce ) poskytnout odbornou zdravotní péči při fyziologickém porodu doma v místě bydliště, rozhodoval ve věci vedené pod sp. zn. 25 Nc 52/2012 (usnesení č.j. 25 Nc 52/2012-23 i nemocnici byly ze dne 17. 4. 2012 - návrhy proti porodní asistentce odmítnuty), ve věci 24 Nc 54/2012 (usnesením č.j. 24 Nc 5412012-25 ze dne 30. 4. 2012 byly návrhy proti porodní asistentce i nemocnici zamítnuty), ve věci 35 Nc 5312012 (usnesením č.j. 35 Nc 5312012-24 ze dne 2.5.2012 byl návrh proti porodní asistentce odmítnut a návrh proti nemocnici zamítnut). C) Zamítnutí návrhu na
nařízení předběžného opatření
proti porodní asistentce
v této věci soud dospěl k závěru, že ve vztahu k porodní asistentce nejsou dány podmínky pro nařízení požadovaného předběžného opatření podle ustanovení § 102 odst. 1 o.s . ř. , návrh byl proto zamítnut (nebyl odmítnut podle § 75a odst. I o.s.ř. pro nedostatek v datu období, ve kterém by uložení Rovněž
pokračování
-7-
25 C 3/2013
povinnosti poskytnout domácí zdravotní péči při fyziologickém porodu žalobkyně mělo připadat v úvahu: uvedeno chybně "ve dnech 22.2. - 14.3.2012"; soud úkon posoudil podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření konstatovala, že má na
volbu místa porodu včetně porodu v domácím prostředí právo odvíjené z článku 10 odst. 2 Listiny základních práva svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článku 3, 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně; dále odkázala na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ternovszky proti Maďarsku (stížnost č. 67545/09, rozsudek ze dne 14. 12.2010) - zde soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy, uvedl mimo jiné, že právo rozhodnout se, zda se člověk stane rodičem či nikoliv, v sobě zahrnuje i právo zvolit si, za jakých okolností k tomu dojde. Stěžovatelce v předmětné věci dle ESLP sice nebylo bráněno v domácím porodu, nicméně za normálních okolností porod doma vyžaduje i účast zdravotníků, právní úprava, která zřejmě odrazuje zdravotníky od asistence u domácích porodů, zasahuje do práva na respektování soukromého života budoucích matek. Soud v konkrétním případě dospěl k závěru, že došlo k zásahu do práv stěžovatelky. Koncept zákonnosti znamená, že zásah musí být nejen v souladu s vnitrostátním právem, ale že toto právo musí být předvídatelné a nesmí být svévolné. V oblasti domácích porodů, jehož volba je právem matky to znamená, že matka má právo na to, aby existovaly právní a institucionální podmínky, které její volbu umožní, s výjimkou případu, kdy je ho možno omezil s ohledem na jiná práva. Právo na výběr voblasti porodů v sobě dle ESLP zahrnuje právní jistotu, že zvolená varianta je legální, a že v souvislosti s ní nehrozí přímé či nepřímé sankce. Nedostatek právní jistoty a hrozba sankcí pro zdravotníky asistující u domácích porodů omezila výběr možností, které stěžovatelka v souvislosti s porodem mohla zvažovat. Taková situace je podle názoru ESLP neslučitelná s požadavkem předvídatelnosti, a tedy i zákonnosti. Tyto úvahy postačily ESLP k tomu, aby učinil závěr, že došlo k porušení čl. 8 Úmluvy (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26111 ze dne 28. 2. 2012). Ústavní soud v citovaném usnesení sp. zn. Pl. ÚS 26111 poukázal v otázce domácích porodů, že orgány veřejné moci jsou povinny přihlížet k judikatuře ESLP i ve věcech, které se týkají jiného členského státu Úmluvy, pokud tyto věci mají podle své povahy význam též pro interpretaci v národním kontextu. Konkrétní návrh na nařízení předběžného opatření však nemohl být ani přes shora uvedené vůči porodní asistentce úspěšný, a to z následujících důvodů: 1) nedošlo k naplnění základní podmínky pro vydání předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 102 odst. I o.s.ř. představované skutečností, že je třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků (nebo je obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být odložen), neboť již z vylíčení rozhodujících skutečností je zreJmé, že účelem tohoto návrhu není zatímní úprava pomeru mezi navrhovatelkou předběžného opatření a porodní asistentkou - navrhovatelka návrhem sleduje faktickou realizaci svého práva na asistovaný domácí porod,
pokračování
-8-
25 C 3/2013
porodní asistentka dle vyjádření ze dne 9. 1. 2013 by se svojí asistencí u konkrétního porodu souhlasila, pouze z důvodu možného postihu ze strany Krajského úřadu Jihomoravského kraje za poskytování zdravotní péče při domácím porodu, ke kterému podle vydaného rozhodnutí krajského úřadu nemá oprávnění (viz rozhodnutí č. j. JMK 45281/2011/ Reg. 644/2008 ze dne 18. 4. 2012, informace k vedení porodů porodními asistentkami ze dne 12. 10.2012), poskytnutí služby odmítla; 2) faktické řešení veřejnoprávních vztahů týkajících se rozsahu oprávnění porodní asistentky vést domácí porody nemůže být důvodem pro užití institutu předběžného opatření ve smyslu základních podmínek pro vydání předběžného opatření civilním soudem podle ustanovení § 102 odst. 1 o.s.ř. Oprávnění k poskytování zdravotních služeb v určitém konkrétním rozsahu v rámci své působnosti upravuje dle § 15 odst. 1 písm. a) zákona Č. 372/20 II Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), krajský úřad. Jak již bylo citováno v usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 35 Nc 53/2012-27 ze dne 2. 5. 2012 " nedostatek veřejnoprávního oprávnění porodní asistentky vést domácí porody nelze řešit, obcházet či nahrazovat soukromoprávními prostředky, tj. cestou návrhu na nařízení předběžného opatření uvedeného obsahu, podaným k civilnímu soudu"; zde je také třeba současně připomenout skutečnost, že obtížně si lze představit tvrzený zásah do osobnostních práv, konkrétně do práva na zdraví, do práva na soukromí žalobkyně, odmítnutím poskytnout domácí zdravotní péči při fyziologickém porodu žalobkyně, pokud by poskytovatel zdravotních služeb (porodní asistentka) měl "poskytovat" zdravotní služby neuvedené v jeho oprávnění k poskytování zdravotních služeb (§ II odst. I zákona o zdravotních službách) viz rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 18. 4. 2012, část II. výroku; 3) účelem předběžného opatření nemůže být dosažení konečného řešení, kterého lze dosáhnout až pravomocným rozsudkem ve věci samé, tj. nesmí být dána totožnost předběžného opatření a žalobního návrhu ve věci samé, jak je tomu v daném případě, kdy by měla být porodní asistentce uložena shodná povinnost k aktivnímu jednání (povinnost ve dnech 22. 2. - 14. 3. 2013 /chybně v návrhu uvedeno 2012/ po součinnosti ze strany žalobkyně poskytnout domácí zdravotní péči při fyziologickém porodu ve vlastním sociálním prostředí). Jak již bylo i výše uvedeno, ženě náleží právo svobodně si zvolit místo porodu podle svých představ, zahrnujíc v to i prostředí svého domova (čl. 10 odst. 2 LZPS, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod). K zajištění tohoto práva na porod v domácím prostředí formou kvalifikovaných zdravotních služeb by však bylo nutné uložení povinnosti poskytovateli zdravotních služeb (porodní asistence) zákonem, když podle článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Pokud ke splnění uvedené povinnosti právní řád České republiky nikoho nezavazuje, uložení povinnosti k poskytnutí zdravotní služby při
-9-
pokračování
domácím porodu bez zákonného základních práva svobod.
zmocnění
25 C 3/2013
by bylo porušením
článku
9 odst. I Listiny
Jestliže konkrétní povinnost, jejíž uložení žalované se žalobkyně návrhem na vydání předběžného opatření, nevyplývá ze současné vnitrostátní právní úpravy, nevyplývá ani z mezinárodních dokumentů týkajících se problematiky domácích porodů, návrh byl zamítnut. Nepochybně bude věcí státu, aby prostřednictvím moci zákonodárné určil jasné podmínky pro realizaci práv budoucích rodiček na asistovaný domácí porod, aby v úpravě též zhodnotil předvídatelná rizika pro zdraví matky i novorozence.
o
tohoto řízení o vydání předběžného rozhodnuto až v souvislosti s rozhodnutím o věci samé (§ 145 o.s.ř.).
p o
uče
náhradě
nákladů
opatření
bude
ní: Proti tomuto usnesení j e možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím podepsaného soudu.
Brno, 13. února 2013
Za správnost vyhotovení: Soňa Melová
,<"',K Y
p..-.../
'\
1(:
I~
\
fo
t-
.~
r~"'"
It-:'0'
1"t"O C \1"". ,: O .' ~
C.3 1-_ {;,
,eRN'V
Mgr. Dagmar Bastlová, V.r. soudkyně
