Možnosti trávení volného času seniorů

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o.

Možnosti trávení volného času seniorů Obor: Sociální práce

Vypracovala:

Vedoucí práce:

Jana Junková

Mgr. Jitka Havlíčková

Čelákovice 2010

1

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/200 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

…...................................... V Čelákovicích dne 5. května 2010

Jana Junková

2

Poděkování:

Chtěla bych touto formou poděkovat paní Mgr. Jitce Havlíčkové za odborné vedení, vstřícný přístup a cenné rady, které mi poskytla jako vedoucí mé absolventské práce. 3

OBSAH

Úvod...............................................................................................................................6 1 Cíle..............................................................................................................................7 1.1 Hlavní cíl .............................................................................................................7 1.2 Dílčí cíle...............................................................................................................7 2 Stárnutí a stáří...........................................................................................................8 2.1 Psychické změny ve stáří...................................................................................10 2.1.1 Změny postojů a sociálního chování...........................................................12 2.1.2 Stáří a osamělost..........................................................................................15 2.2 Fyzické změny ve stáří.......................................................................................16 2.2.1 Nejčastější nemoci ve stáří.........................................................................17 3 Vliv prostředí na starého člověka...........................................................................19 3.1 Ústavní péče o seniory.......................................................................................20 3.1.1 Domovy pro seniory.....................................................................................21 3.1.2 LDN – nemocnice následné péče................................................................22 3.1.3 Hospice........................................................................................................23 3.2 Domácí péče o seniory........................................................................................24 4 Trávení volného času ve stáří..................................................................................26 4.1 Definice volného času........................................................................................27 4.2. Volnočasové aktivity v domovech pro seniory......................................…........28 4.2.1 Vzdělávání...................................................................................................29 4.2. Zájmové aktivity............................................................................................30 2.3 Pohybové aktivity...................................................................................................31 4.2.4 Poznávací a kulturní programy....................................................................32 4.3 Motivace k účasti obyvatel na programech.......................................................33 4.4 Volno-časové aktivity seniorů v domácím prostředí..........................................34 5 Burn-out, vyhoření pracovníků se seniory.............................................................36 6 Vlastní šetření...........................................................................................................38 6.1 Domov pro seniory Luxor, Poděbrady...............................................................38 6.1.1 Trénink paměti.............................................................................................39 6.1.2 Kondiční cvičení..........................................................................................40 4

6.2 Dům s pečovatelskou službou, Stará Boleslav...................................................40 6.2.1 Decoupage..................................................................................................41 6.2.2 Výuka na pc a internetu..............................................................................42 6.3 Srovnání obou domovů......................................................................................43 6.4. Kazuistika klienta DS Luxor, Poděbrady..........................................................44 6.5 Kazuistika klienta DPS, Stará Boleslav.............................................................45 6.6 Vlastní výzkum..................................................................................................47 6.6.1 Charakteristika vzorku.................................................................................48 7 Diskuze......................................................................................................................55 Závěr.............................................................................................................................56 Summary......................................................................................................................57 Bibliografie..................................................................................................................58 Přílohy..........................................................................................................................60

5

Úvod ,,Všichni víme, že zestárneme, ale někdy se chováme, jako bychom tomu nevěřili.'' Vladimír Pacovský

Ve své absolventské práci se věnuji problematice trávení volného času seniorů v zařízeních sociální péče. Během mé praxe v rámci studia oboru Sociální práce v Domově pro seniory a v Domu s pečovatelskou službou jsem měla možnost blíže nahlédnout do způsobu života seniorů. Zajímalo mě především, jak senioři žijí, jak tráví svůj volný čas a jak jsou informováni o volnočasových aktivitách. Volnočasové aktivity, zejména tvořivé aktivity, schopnost pracovat a účastnit se společenského života znamená pro seniory přínos nejen v oblasti fyzické, ale i psychické, jejíž pozitivní vliv na zdravotní stav je evidentní. Pod pojmem volný čas seniorů si skoro každý představí celý volný den. Právě tímto se zabývají mnohé publikace, které nabízí celou řadu doporučení, jak vyplnit a zlepšit závěrečné období života. Je jisté, že i přes některé rozdíly všichni senioři touží po kvalitním prožití života v soběstačnosti, úctě, chtějí si užívat každodenních radostí a vykonávat činnosti, které jim přináší uspokojení nad stráveným časem. Daná problematika mě zajímá nejen z obecného pohledu, ale i z důvodů osobních. Ve svém nejbližším okolí mám osoby v seniorském věku, kterých se uvedené téma týká. Myslím si, že stárnutí a stáří je přirozenou a neodmyslitelnou součástí života pro většinu z nás, proto je třeba mu věnovat pozornost.

6

1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl •

zjistit, jakým způsobem senioři tráví svůj volný čas a jak jsou o možnostech volnočasových aktivit informováni

1.2 Dílčí cíle •

zpracovat teoretické kapitoly týkající se stárnutí a stáři

•

zjistit, jaké jsou možnosti trávení volného času seniorů

•

zpracovat dotazník pro zjištění názorů seniorů a zadat jej 50-ti seniorům

•

výsledky zpracovat a zhodnotit stávající situaci

7

2 Stárnutí a stáří Stáří je poslední etapou života, fází, kde již byly realizovány všechny latentní schopnosti rozvoje. Přináší nadhled a moudrost, pocit naplnění, ale také úbytek energie a nezbytnou proměnu osobnosti směřující k jejímu konci. Je obdobím relativní svobody, ale i dobou nevyhnutelných ztrát ve všech oblastech. Rané stáří je obdobím života, v němž sice dochází k evidentním změnám daným stárnutím, které ale nemusí být ještě tak velké, aby staršímu člověku znemožnily nezávislý a aktivní život. Stárnutí není záležitostí moderní doby, avšak až v posledních sto letech se stalo běžnou zkušeností. Existuje odhad, podle nějž se v prehistorických dobách stáří nedožíval nikdo, a až do sedmnáctého století překročilo pětašedesátý rok života pravděpodobně jen jedno procento populace. Do devatenáctého století se toto číslo zvýšilo přibližně na čtyři procenta a dnes starší lidé tvoří dvanáct procent západní populace. Očekává se, že tento poměr se bude dále zvyšovat. [STUART-HAMILTON, 1999] V poslední době ve vyspělé společnosti stoupá vitalita a aktivita starších osob. Lidé mají sklon mít od dlouhověkosti a kvality života ve stáří pozitivní očekávání. Nicméně, mnohé z dobrých zpráv z aktuálních výzkumů se vztahují k ,,mladým starým'' neboli ,,třetímu věku''. Tato fáze života vykazuje od počátku 20. století významné pozitivní změny v kvalitě života a ve fyzické i mentální svěžesti. Na druhé straně, stárnutí nemusí být vždy pozitivní zkušeností. Mnoho důkazů naznačuje, že stáří může být i zdrojem nespokojenosti, často založené na osobní zkušenosti a snížené vitalitě. Stárnutí obyvatelstva se projevuje ve zvyšování průměrného věku obyvatel a v růstu podílu obyvatel starších 65 let. V literatuře obvykle nacházíme jednoduché dělení: stáří od 60 (případně 65) let. [ŠTĚPÁNKOVÁ, STEINOVÁ, 2009] Stárnutí české populace nastoupilo oproti západoevropským zemím s jistým zpožděním a probíhá ve specifických podmínkách společenské a ekonomické transformace. Přestože obyvatelstvo České republiky je nyní historicky nejstarší, jeho věková struktura patří prozatím k evropskému průměru. Podle údajů z posledního sčítání lidu žijí u nás bezmála dva miliony osob ve věku šedesát a více let, které tak tvoří necelé dvě pětiny obyvatelstva. Česká republika se v mnohých demografických charakteristikách dosti rychle přibližuje západoevropským zemím a očekává se, že intenzitou populačního stárnutí většinu z nich dokonce výrazně předčí. Demografické

8

stárnutí bude jistě klást vyšší nároky na zajištění zdravotní a sociální péče. Nicméně díky prevenci, odpovědnějšímu osobnímu přístupu, a tím zřejmě i zlepšování zdravotního stavu a fyzické soběstačnosti seniorů by tyto výdaje nemusely růst dramaticky. [SÝKOROVÁ, 2007] Stáří je relativní pojem, stejně jako stárnutí. Někdy se ztotožňuje s chronologickým tedy kalendářním věkem, což je chyba. Mnozí lidé jsou staří v padesáti, jiní jsou v pětašedesáti ještě stále ,,mladí''. Významným rysem produktivního věku není počet kalendářních let, ale tendence a schopnost vyvíjet se dále jako osobnost. To úzce souvisí s celou řadou motivů a postojů, s životním názorem i s hodnotovou orientací, které se sice mohou měnit a také se mění, nikdy by však neměly poklesnout na úroveň rezignace nebo dokonce deprese. Chyba je, když lidé na svůj pokročilejší věk hledí očima a měřítky svého předchozího životního období. Pokus vzájemně srovnávat stáří a mládí a mezi oběma pak volit a hledat rozdíly se nemůže nikdy vyplatit. Stárnout znamená totiž přijmout i výzvu k jinému způsobu života a stylu. Stárnoucích a starých lidí na celém světe přibývá, proto se i v poslední době o stáří mnoho mluví a píše. Vyzrálé, jasné stáří má své typické vnější poznávací znaky. Nelze je zakrýt ani přehlédnout. Stáří je nevyhnutelnou perspektivou každého živého tvora. Kdo nezemře mlád, ten mu neujde. Staří lidé nám připomínají i naši individuální perspektivu. Jsou viditelným a stále přítomným znamením, že i my jednou nebudeme tak aktivní.

9

2.1 Psychické změny ve stáří V období stáří se různým způsobem mění i mnohé psychické funkce. Některé z těchto změn jsou podmíněny biologicky, jiné jsou důsledkem psychosociálních vlivů, mnohdy jde o výsledek jejich interakce. Doba, kdy se změny dané stárnutím začnou projevovat a jejich způsob, jakým na ně starší lidé reagují, jsou individuálně rozdílné. Ve stáří dochází k nerovnoměrné proměně dílčích schopností i celkové struktury poznávacích procesů. [VÁGNEROVÁ, 2007] Psychologické aspekty stáří se stávají předmětem odborného zájmu až ve 20. století. Tyto aspekty jsou metodicky obtížně přístupné. Hlavním důvodem je, že stárnutí organismu, tedy i ,,duše'' začíná pozvolna a je otázkou, kdy vlastně přichází zvrat. S trochou ironie se říkává, že stáří začíná doopravdy tehdy, když čas, který má člověk před sebou, je kratší než ten, který má za sebou. [HAŠKOVCOVÁ, 1989] Změny dané stárnutím se zpravidla projevují především ve funkcích, které slouží k ukládání, zaznamenávání a využívání informací. Závažnější pokles účinnosti a přesnosti těchto funkcí může mít významný dopad na kvalitu života seniora, zejména pokud by omezoval schopnost žít nezávisle a bez cizí pomoci. K takovým důsledkům může vést např. významné zhoršení zraku či sluchu, paměti i uvažování. K podstatné ztrátě uvedených funkcí dochází jen pod vlivem chorobných procesů, jejichž četnost s přibývajícím věkem narůstá. Pouhý proces stárnutí je v období raného stáří způsobit nemůže. S věkem také klesá celková vitalita a energie, kdy se chůze zvolňuje, gesta se zmenšují a řeč bývá pomalejší. Významnou změnou je celkové zpomalení poznávacích procesů a prodloužení reakčních časů. Veškerá činnost trvá starému člověku déle. Celkové zpomalení má za následek až dvojnásobné prodloužení časového limitu potřebného ke zvládnutí určitého úkolu. Ke zpomalení, ale i k nárůstu chyb může přispět také větší unavitelnost seniorů a jejich citlivost ke stresu. Pomalost seniorů může mít i své pozitivní stránky, jako je rozvážnost, trpělivost a vytrvalost. Zhoršováním zrakových a sluchových funkcí bývá narušen příjem podnětů, které jsou nezbytné pro orientaci v prostředí. Starší člověk se musí mnohem více soustředit, aby dobře viděl a slyšel všechno, co potřebuje. Mnozí starší lidi, kteří špatně vidí a slyší, se raději stahují do soukromí a na mnohé činnosti, které jsou pro ně obtížnější, než byli dřív, rezignují. V důsledku toho mohou tito lidé podnětově strádat a jejich kompetence se mohou zhoršovat v daleko větší míře.

10

[VÁGNEROVÁ, 2007] Za typické problémy ve stáří jsou považovány poruchy paměti. Paměť jako proces se skládá z řady stupňů a má různé kvality. Je nesporné, že ve stáří dochází k pravidelnému snížení vnímavosti. Starý člověk si většinou dobře vzpomíná na minulost, zejména na dětství a mládí. Dokáže vyjmenovat, kteří učitelé jej učili, zná jména spolužáků, ale nevzpomene si, co dělal včera, kolikátého je dnes nebo co naposledy jedl. [HAŠKOVCOVÁ, 1989] Zhoršení paměti je projevem stárnutí, který ve značné míře souvisí i s větší unavitelností a obtížnější koncentrací pozornosti. Stárnutí má negativní vliv na většinu paměťových funkcí. Ve stáří se zhoršuje jak zpracování a ukládání nových informací, tak i vybavování dříve zapamatovaného. Zhoršení paměťových funkcí závisí především na genetických předpokladech, na aktuálním zdraví, ale i na zkušenostech a postoji k duševní činnosti. Paměť může negativně ovlivnit i pesimistické očekávání starších lidí, kteří vědí, že potíže s pamětí jsou v jejich věku běžné, a proto si případných výkyvů také více všímají a vyvozují z nich radikálnější závěry, zatímco dříve by si jich možná ani nevšimli. Senioři bývají často přesvědčení, že jejich paměťové problémy budou ještě horší, než nakonec jsou. Uchování paměťových funkcí závisí na vzdělání a s ním souvisejících faktorech, jako je úroveň rozumových schopností a míra užívání paměti. Stárnutí ovlivňuje krátkodobou i dlouhodobou paměť. Informace uložené v dlouhodobé paměti mohou vydržet velmi dlouho, někdy i po celý život, ale starší lidé mívají problémy s jejich vybavením. To bývá pomalé a často nepřesné, někdy se může v určité oblasti i zablokovat, např. pod vlivem stresu. V průběhu stáří dochází k postupné proměně intelektových funkcí, ale i tato proměna, její rychlost a míra úbytku, je individuální a závisí na mnoha faktorech. Nejzávažnější úpadek rozumových schopností bývá podmíněn chorobnými procesy, především demencí, kterou trpí 5% lidí straších 65 let. Obecně platí, že jakákoliv vážná somatická choroba ovlivní i psychické funkce nemocného. Nemocní senioři ztrácejí zájem o své okolí a jsou často natolik vyčerpáni a zatěžováni vlastními potížemi, že je nedokáže upoutat nic jiného. V souvislosti se závažným onemocněním může dojít k rychlému úpadku i v oblasti psychiky, resp. ve schopnostech zahrnujících duševní i fyzickou složku výkonu. Komplexní úpadek bývá signálem blížícího se konce života. [VÁGNEROVÁ, 2007] Uvažování starších lidí mívá typické znaky, které jsou podmíněny stárnutím. Starší lidé dávají přednost stereotypu a rutině. Nechuť ke všemu novému je dána především 11

vetší náročností zpracování informací a porozumění kontextu, starší člověk je hůře chápe, obtížněji se v nich orientuje, a proto se všemu novému také hůře přizpůsobuje. Starší lidé dost často na nové zkušenosti předem rezignují, nezajímají je a někdy se jich dokonce bojí. Pocit zátěže narůstá zejména tehdy, jestliže se s podobnými situacemi nesetkali již dříve a nenaučili se, jak by na ně měli reagovat. Ve stáří může být takovou změnou např. stěhování, odchod do důchodu, ovdovění a posléze i nutnost zvládat zdravotní problémy. Kolísání tempa i kvality výkonu chápou starší lidé jako signál postupného zhoršování vlastních schopností. Určitý úbytek, zejména některých schopností, je očekáván a obvyklou reakcí je přizpůsobení situaci a snížení nároků. Postoj k vlastním psychickým změnám může fungovat jako signál úrovně zachovaných psychických kompetencí i celkové vyrovnanosti osobnosti starého člověka.

2.1.1 Změny postojů a sociálního chování Senioři mívají viditelnou tendenci k udržení přijatelného emočního ladění a to i za cenu redukce či zkreslování významu některých podnětů. Vyhýbají se nepříjemným situacím a přehlížejí či popírají jejich negativní aspekty. Ve stáří je dominantní udržení pocitu bezpečí a pohody, což eliminace negativních pocitů usnadňuje. V rámci stárnutí dochází ke dvěma, zdánlivě protikladným změnám, na jedné straně jde o celkové zklidnění, zmírnění a zpomalení, které se neprojevuje jenom v emočním prožívání, ale i v jiných oblastech psychiky. Na druhé straně se zvyšuje dráždivost, citlivost na určité podněty, narůstá citová labilita a snižuje se odolnost k zátěži, což se může projevovat obtížemi ve zvládání takových situací. Ve stáří se zvyšuje četnost depresí. Deprese bývají často kombinovány s úzkostnými stavy. Depresivní senior nemá o nic zájem, nic ho netěší, v hodnocení převažuje pesimistický postoj. Nedostatek motivace provází neschopnost něco dělat a soustředit se na to. [VÁGNEROVÁ, 2007] V průběhu stáří se mění mnohé potřeby, biologické i psychické. Mění se jejich osobní význam, zaměření či způsob uspokojování. Starší člověk je často nucen zabývat se sám sebou, protože leccos už není samozřejmostí, ale vyžaduje vynaložení většího úsilí a často i pomoc někoho jiného. V průběhu stárnutí, pod vlivem biologicky změn i sociálních faktorů, se také mohou měnit osobnostní vlastnosti. Někdy se může změnit struktura celé osobnosti a v důsledku toho i chování staršího člověka. Většinou jde o plynulé a nepříliš nápadné změny. Změny osobnostních charakteristik nemusí být jen

12

důsledkem samotného stárnutí. Mnohé z nich lze chápat jako reakci na novou životní situaci. Pokud jsou osobnostní změny nápadné a nové projevy neodpovídají dřívějším vlastnostem a chování určitého člověka, jde obvykle o symptomy chorobného procesu. Změny osobnosti, k nimž dochází ve stáří, bývají obvykle považovány spíše za negativní, i když je nelze vždy takto hodnotit. Např. větší vyrovnanost, spolehlivost a empatičnost jsou v zásadě pozitivní rysy. Všechny uvedené změny nepostihují každého člověka ve stejné míře. Pokud nejde o patologické projevy, většinou nějakým způsobem navazují na dřívější strukturu osobnosti a prohlubují její typické znaky. Úbytek kompetencí např. zvyšuje nejistotu a snižuje sebedůvěru. Tato skutečnost se projeví zdůrazněním takových osobnostních vlastností, jako je opatrnost, nerozhodnost a puntičkářství. Nejistota ve vztahu k jiným lidem, jimž starší člověk nestačí a občas ani nerozumí, rovněž přispívá ke změně některých vlastností. V tomto případě především těch, které se projevují v sociálních interakcích. Je to egocentrizmus, který může působit jako sobectví, dále podezíravost,

vztahovačnost,

nesnášenlivost

nebo

opačné

projevy,

jako

je

demonstrovaná submisivita a pasivita. Staří lidé jsou po odchodu do důchodu daleko více izolováni od společenského dění, jejich život probíhá převážně v soukromí, především ve vlastní rodině. V průběhu stáří narůstá počet seniorů, kteří nepřekračují hranice rodiny, resp. teritoria bytu a nejbližšího okolí. Vzhledem k tomu se snižují i požadavky na jejich sociální orientaci a společenské chování. Starší lidé už mnohé sociální dovednosti a návyky nepotřebují, a proto může dojít k jejich stagnaci či dokonce úplnému úpadku. [VÁGNEROVÁ, 2007] Změna životní situace, např. nutnost odejít z vlastního bytu do domácnosti svých potomků nebo do nějaké instituce pro seniory, od nich naopak vyžaduje osvojení nových způsobů chování. Senioři prožívají své stáří v rámci několika sociálních skupin: rodina, přátelé a známí ze sousedství a společenství obyvatel určité instituce. Osobně nejvýznamnější je skoro vždy teritorium vlastního bytu, které představuje soukromí naplněné symboly prožitého života, k nimž se pojí mnoho vzpomínek. Také komunikace starých lidí má své určité znaky. Často je poznamenána zhoršováním sluchu, úbytkem paměti i dalšími faktory. Problémy se objevují jak v porozumění, tak i ve vlastním vyjádření. Starší lidé, kteří hůře slyší, mají zhoršenou krátkodobou paměť a pomaleji uvažují, neporozumí vždycky snadno ani běžnému sdělení a ještě větší potíže vznikají, pokud by toto sdělení bylo příliš dlouhé a složité. V pozdním stáří se objevuje sklon k nutkavému mluvení, staří lidí si pro sebe něco povídají, dost často stále totéž, ale nejde 13

o projev sdělení někomu jinému. Starý člověk také často trpí zvýšenou únavností, poruchami spánku a rozmrzelostí. Tyto obtíže lze zejména s asistencí lékařů minimalizovat. Problémem však zůstává smutek, který je často důvodný. Staří lidé bilancují svůj život. Je to přirozené a normální. Někteří tak činí nahlas, jiní v skrytu. Mnozí nacházejí oblibu v sestavování rodokmenů a rodinných kronik. Často více filosofují, uvažují o smyslu lidského života obecně i o smyslu života vlastního. Vracejí se ve vzpomínkách k tomu, co bylo v jejich prožitém životě důležité. Z nadhledu let mají pocit, že měli být chytřejší, prozíravější a měli volit jinak. Často se odvracejí od současných problémů. [HAŠKOVCOVÁ, 1989] Ve stáří dochází k redukci sociálních rolí. Tyto změny souvisejí s úbytkem psychických kompetencí a celkového zdraví, ale také i se ztrátami jiného typu. Staří lidé často dožívají jako vdovy či vdovci, což znamená, že jsou v pozici osamělých a sociálně izolovaných lidí. Jsou často nemocní nebo závažněji zdravotně postižení, a proto se také dostávají do pozice závislých a nesoběstačných lidí. Čím dál větší počet starších seniorů musí změnit způsob života, na který byli zvyklí, a dožít v sociálním zařízení. Zde získávají roli obyvatele domova důchodců či pacienta léčebny dlouhodobě nemocných, která má daleko nižší sociální status než role, kterou měli dřív. Starý člověk, který žije v sociálním zařízení, si potřebuje potvrdit svůj význam pro někoho blízkého, potřebuje být akceptován a prožívat citový vztah. Vazba na děti a vnoučata je často velmi silná, ale separací a izolací starého člověka v instituci se možnost jejího naplnění změní.

14

2.1.2 Stáří a osamělost „Samota je svatá, obyčejná, nezkažená a nejčistší ze všech věcí lidských. Samota nechce nikoho svést, nikomu nepochlebuje, nic neskrývá, nic si nevymýšlí. Je úplně nahá a bez ozdob. Nevystavuje se zrakům ani nehledá potlesk, který otravuje duši.“ Francesco Petrarca

Ve stáří dochází k zúžení sociální sítě, k němuž dochází především ztrátou známých a blízkých vrstevníků. Starý člověk tak ztrácí nejen lidi, s nimiž ho spojovala hluboká, leckdy celoživotní citová vazba, ale i ty kteří by s ním mohli sdílet vzpomínky na uplynulý život. Ze ztráty mnoha sociálních kontaktů vyplývá osamělost, která se stává významným problémem stáří. Pocit osamělosti může být dán izolací od společnosti, ale i proměnou okolního světa, který se v důsledku toho jeví starému člověku cizí. Ve stáří se zvyšuje strach z opuštěnosti. Riziko samoty a izolace starých lidí mohou ovlivňovat různé faktory: •

sociální situace - zvyšuje se riziko ovdovění, ztráta přátel a partnera.

•

fyzický stav - limituje seniora v možnostech sociálních kontaktů, zvláště snížená hybnost, ale i postižení zraku, sluchu a jakákoliv závažnější nemoc.

•

psychický stav - sociální kontakt ztěžují nebo úplně eliminují deprese, změny osobnosti, demence atd. [VÁGNEROVÁ, 2007]

Osamělí senioři volí různé způsoby zvládání opuštěnosti a samoty. Pro seniory mají často velký význam lidé v sousedství. Dalším velmi důležitým prostředkem k udržení sociálního kontaktu je telefon. Telefon podporuje pocit dostupnosti lidské společnosti, pocit jistoty a bezpečí, že je v případě potřeby možné někomu zavolat. Náhradním společníkem může být např. zvíře nebo různá média, především rozhlas a televize. Prostřednictvím psa lze navázat sociální kontakty s jinými majiteli psů. Kromě toho je zvíře samo o sobě akceptovaným partnerem.

15

2.2 Fyzické změny ve stáří V průběhu stárnutí dochází k postupnému zhoršování tělesných funkcí. Fyzické změny vychází z individuálních genetických dispozic. Rychlost stárnutí ovlivňují i vnější faktory, na nichž závisí, do jaké míry se člověk přiblíží předpokládané maximální délce života. Stáří je pozdním obdobím života, a tak není divu, že se v něm projeví i způsob prožití minulých fází života (ovlivněných např. životním stylem, výživou, nadměrným zatěžováním orgánových systémů). Stáří není samo o sobě chorobným stavem, avšak v průběhu stárnutí dochází k sumaci nepříznivých vlivů, a proto přibývá nemocných lidí. Každý člověk během svého života prodělá řadu nemocí, které ovlivní jeho somatické funkce, některé z těchto chorob mají chronický charakter. Základním znakem nemocnosti ve stáří je polymorbidita, to znamená, že starší lidé dost často trpí větším počtem různých, zpravidla chronických onemocnění. [VÁGNEROVÁ, 2007] Úpadek funkcí nezačíná ve stáří, ale již v rané dospělosti, neboť většina tělesných soustav vykazuje po třicátém roce věku každoročně úbytek funkce přibližně 0,8 až 1 procento. Průběh této degenerace je velmi pozvolný a běžný pozorovatel nezaznamená až do šesté dekády žádnou změnu. [STUART-HAMILTON, 1999] Stárnutí organismu je fyziologické, ale můžeme jej zbrzdit, budeme-li se vyhýbat faktorům, které je naopak urychlují. Velmi důležitou roli sehrává prevence, a tedy zvolení zdravého způsobu života. Stárnutí způsobuje v lidském těle mnoho funkčních a strukturálních změn. Viditelně se mění postava, rychlost a způsob pohybu, ochabující svalstvo postupně ztrácí sílu. Snižuje se citlivost a schopnost přizpůsobit se proměnlivým podmínkám prostředí, zmenšuje se odolnost vůči působení škodlivých bakterii, virů a také psychických stresů. Proces stárnutí probíhá u lidí různě. Různá pozorování dokládají, že mnozí lidé jsou schopni udržet si značnou fyzickou a intelektuální obratnost až do pozdního věku. Např. vhodně zvolené pohybové aktivity zpomalují procesy stárnutí lidského organizmu a zlepšují kvalitu života seniorů.

16

2.2.1 Nejčastější nemoci ve stáří ,,Nešťastné stáří, všichni po Tobě toužíme. A když přijdeš, tak na Tebe naříkáme.'' Jan Kochanowski

Stáří samo o sobě není nemoc, nicméně u starých lidí jsou zjišťovány nemoci jako: vysoký tlak, kornatění věnčitých tepen srdce, arterioskleróza končetin, chronický zánět průdušek, rozedma plic, degenerativní změny kloubů a páteře, deprese, demence, cukrovka,

osteoporóza,

Alzheimerova

nemoc

nebo

Parkinsonova

nemoc.

[ROSLAWSKI, 2005] Zhoršení zdravotního stavu a s tím spojený úbytek různých kompetencí je tedy typickým projevem stáří. Ve věku nad 70 let trpí nějakým chronickým onemocněním až 87% lidí, v 85 letech jsou takto postiženi prakticky všichni. Pro kvalitu života starého člověka není rozhodující samotná přítomnost nějaké nemoci, ale spíž stupeň funkčního postižení, které z ní vyplývá. [VÁGNEROVÁ, 2007, s. 402] •

Snížení soběstačnosti – může vést až k bezmocnosti a závislosti na pomoci jiných lidí nebo dokonce k nutnosti umístění do instituce. Uvědomění zhoršování či ztráty důležitých kompetencí se samozřejmě odráží i v psychickém ladění a pocitu životní pohody.

•

Chronická onemocnění oběhové soustavy – trpí jimi přibližně 75% lidí starších 60 let. Kardiovaskulární choroby mohou být spojeny s různými funkčními problémy zhoršujícími kvalitu života, např. výrazným onemocněním fyzické výkonosti, ale i s psychickými problémy.

•

Cévní mozková příhoda – lidé, kteří ji prodělali se většinou obtížně soustředí a pomalu reagují, nebo jsou naopak dráždiví a emočně labilní. Může dojít i k postižení řeči. Takto postižený člověk přestává rozumět mluvenému i psanému sdělení, obtížně hledá i běžné slovní výrazy, nedovede se vyjádřit a v krajním případě dokonce přestává vůbec verbálně komunikovat. Člověk ztrácí i naučené motorické dovednosti. Záleží ovšem na tom, zda mozková příhoda postihla pravou nebo levou hemisféru.

17

•

Demence – je relativně častým problémem stáří. Demence je závažnější úbytek rozumových schopností, který může starého člověka zcela zbavit soběstačnosti a učinit jej závislým na péči jiných lidí. Nejčastější příčinou demence je ve stáří Alzheimerova neurodegenerativní choroba.

•

Nemoci pohybového ústrojí – postihuje přibližně 40% lidí starších 60 let. Jejich důsledkem je omezení lokomoce a s tím související sociální izolace i snížení soběstačnosti. Hůře pohyblivý senioři mají obavy z pádu. Narůstající úzkost a napětí nakonec často vede k rezignaci na samotný pohyb a k setrvání v bytě či jeho nejbližším okolí.

•

Deprese – depresí trpí ve stáří 3 – 13% lidí. Deprese mohou být reakcí na kumulaci různých stresů, typických pro období stáří, nebo jsou spojené s obavami z budoucnosti, s úzkostí a strachem a z toho vyplývajícími pocity bezmocnosti. Ve stáří dochází k zvýšení četnosti sebevražd. Sebevražedné jednání je výrazem neschopnosti či chybění motivace řešit subjektivně bezvýchodnou situaci jinak, je projevem beznaděje a rezignace na další život. [VÁGNEROVÁ, 2007]

•

Poruchy zraku – nejzávažnější zrakovou vadou, kterou trpí většina starých lidí, je ztráta zrakové ostrosti. Věk má vliv i na vnímání intenzity světla a posun ve vnímání barev. K dalším problémům patří šedý a zelený zákal.

•

Poruchy sluchu – v průběhu dospělosti sluch postupně slábne. Pro mnoho postižených se největším problémem stává obtížné vnímání řeči, které má nepříznivý vliv na sociální život starého člověka.

Zdraví má ve stáří jiné rozměry. Za zdravého lze považovat člověka, který netrpí žádnou zjevnou chorobou, necítí se nemocný a je zcela soběstačný. Stáří je spojeno s nutností přizpůsobit se svým možnostem a akceptovat omezení, které stáří přináší. Zdůrazňování zdravotních problémů a zaměřenost na vlastní tělo a zdraví může významně zkomplikovat i sociální postavení staršího člověka.

18

3 Vliv prostředí na starého člověka Vliv prostředí na pocity, zdraví a chování seniorů je dokázán mnoha studiemi. Z těch vyplývá, že prostředí by mělo být uzpůsobeno pro individuální potřeby starých lidí. Podle některých pracovníků v gerontologii, instituce s dlouhodobou péčí dělá špatnými především nedostatek výběru různých možností, sterilní, nudné, ponuré prostředí, denní rutina, která slouží převážně personálu a ne obyvatelům, monotónní jídlo atd. Převládá lékařský model. Na staré lidi je pohlíženo jako na pacienty. [RHEINWALDOVÁ, 1999] V domovech jsou senioři často umísťovaní jako odložené, nepotřebné věci. Nikdo se nezajímá, jak na ně prostředí působí. Zapomínáme, že krása je v očích toho, kdo se dívá. Možná, že některým lidem jde dokonce jen o to, seniory někam umístit. Příkladem odlišného chování v různých prostředích je chování člověka v kanceláři a doma. Člověk se jinak cítí, jedná, pohybuje a sedí ve strohém a chladném prostředí kanceláře než doma, kde je mezi svými oblíbenými věcmi, předměty, s tlumeným světlem a hudbou. Potřeba být plně orientován ve svém prostoru, a to jak fyzicky, tak citově je uložena hluboko v lidském podvědomí a pojí se k mechanismu přežití a duševního zdraví. Gerontologové vědí, že frustrující, nejasné prostředí může být zdrojem těžkých stresů zvláště pro starou osobu se špatným zrakem a sluchem, nebo pro někoho kdo utrpěl mozkovou mrtvici. [RHEINWALDOVÁ, 1999] Tito lidé potřebují speciálně uzpůsobené prostředí s maximálním vybavením pro jejich pohodlí, které by kompenzovalo jejich nedostatky. Nemyslí se na to, že židle nebo pohovky jsou příliš nízké a měkké, takže se z nich starým lidem špatně vstává, že nejsou pohodlné, že nemají opěradla na ruce, podnožky na bolavé nohy apod. Starý člověk se těžko ohne k příliš nízkým skříním a zásuvkám nebo nedosáhne naopak na příliš vysoké. Nábytek přizpůsobený potřebám starých lidí se sice vyrábí, ale většina zařízení je cenově nedostupná. Různé informace a sdělení vyvěšené na informačních tabulích bývají napsány malým a pro slabý zrak těžko čitelným písmem. Kliky u oken, dveří, kohoutků na vodu jsou těžko manipulovatelné ztuhlými prsty. Příliš těžké dveře je nutné tlačit silou, aby se otevřely. Kolečková židle, která se dá špatně ovládat, nemá brzdy nebo není dostatečně prostorná, je spíše zdrojem stresu než úlevy. Řešení těchto problémů je třeba mít na mysli, když se navrhuje prostředí, kde budou staří lidé bydlet. Mělo by umožňovat nejen v něm žít, ale mělo by činit tento život hodnotným. Mělo by být příjemnou alternativou po životě ve vlastním domově a

19

umožňovat plnou soběstačnost. Aby mohl být brán zřetel na potřeby všech obyvatel, bylo by zapotřebí více specializovaných institucí, které by poskytovaly domov a péči různým skupinám starých lidí. V institucích řízených lékařským modelem se spíše zvyšují vážné problémy stáří, a to jak psychické, tak fyzické. Mnohdy je ohrožena i lidská důstojnost. Jsou přehlíženy základní lidské potřeby, jako je potřeba soukromí, dostatečného osobního prostoru a svobody výběru. Američtí gerontologové se domnívají, že velká míra apatie, uzavírání se do sebe a závislosti, jevy velmi často se vyskytující u starých lidí, nastávají převážně vlivem prostředí, které přisuzuje lidem roli nemocných a provádí léčbu zregulováním a kontrolováním jejich života. To ovšem odporuje přirozené lidské potřebě sebeurčení a ubíjí vůli žít. Prostředí, ve kterém starý člověk žije, musí poskytovat prostor k životu, možnost udržení si sebeúcty a funkčnosti i při častých fyzických ztrátách. Jen tak v něm člověk může důstojně ukončit běh svého života. [RHEINWALDOVÁ, 1999]

3.1 Ústavní péče o seniory Stále větší počet starších seniorů musí změnit svůj způsob života, na který byli zvyklí, a dožít v ústavním zařízení. Zde získávají roli obyvatele domova důchodců či pacienta léčebny dlouhodobě nemocných, která má nižší sociální status než role, které měli dřív. Soběstačnost starého člověka postupně klesá a musí se smířit se závislostí na pomoci někoho jiného. Tuto pomoc mu mohou poskytnout příbuzní, ale i profesionálové, ať už v rámci jeho soukromí či instituce. [VÁGNEROVÁ, 2007] Ústavní péče je poskytována seniorům v domovech důchodců, které nabízí plnou sociální a zdravotní péči a v domovech s pečovatelskou službou, které jsou vhodné pro klienty v dobrém zdravotním stavu, kteří jsou soběstační v běžných samoobslužných činnostech. Další variantou jsou ústavy sociální péče se zvýšenou psychiatrickou péčí, domovy pokojného stáří, stacionáře, LDN a hospice.

20

3.1.1 Domovy pro seniory Domovy pro seniory jsou určeny pro občany se sníženou schopností postarat se sami o sebe. Klientům je zde poskytováno ubytování v jedno, dvou i vícelůžkových pokojích, stravování, úklid, výměna ložního prádla i praní osobního prádla. Je zde zajišťována lékařská péče, nepřetržitá ošetřovatelská péče a rehabilitace. Pro obyvatele jsou pořádány přednášky, besedy, hudební představení, taneční zábavy, zájezdy apod. Umístění do domova důchodců, popřípadě do jiné instituce, je významným mezníkem v životě starého člověka. Je to zásadní změna životního stylu, a proto je obtížnější a delší adaptace. Život v instituci je většinou spojen se ztrátou osobního zázemí, známého teritoria a s ním spojené identity. I starý člověk potřebuje někam patřit, být vázán k nějakému místu nebo být členem nějaké skupiny. Přesun do sociálního zařízení je navíc často chápán jako signál blížícího se konce života. Aby bylo možné se novému prostředí přizpůsobit, je třeba jej poznat. Staří lidé potřebují být informováni o svém okolí, o všem, co se v něm děje, protože jsou velmi úzkostní a nejistí. Ústavní zařízení je mnohem větší než teritorium, na které byli zvyklí, zdejší život je organizovaný a musí se dodržovat určitá pravidla, např. doba jídla, klidu apod. Staří lidé bývají konzervativní, hůře se přizpůsobují, a proto je pro ně každá změna nepříjemná. [VÁGNEROVÁ, 2007] Staří lidé se už nemusí věnovat mnoha činnostem, které byli dříve nezbytné (např. úklid a nákup), ale nyní by neměly smysl, protože v domově důchodců je všechno zařízeno. Avšak některým seniorům mohou aktivity, na které byli zvyklí, chybět. Mnozí z nich se snaží dělat něco užitečného a pomáhat ostatním, pokud to potřebují, a zároveň by rádi získali zpětnou vazbu a ocenění své snahy. [VÁGNEROVÁ, 2007] Oblíbenou činnosti obyvatel domova důchodců je četba, poslouchání rozhlasu, sledování televize a procházky. K jiným aktivitám většinou není příležitost a často chybí i motivace. Mnozí staří lidé na jakékoliv úsilí již rezignovali. Nejčastějším důvodem rozhodnutí odejít do domova důchodců je zhoršení zdravotního stavu a z toho vyplývající nezvládnutí sebeobsluhy a domácích prací. Adaptace na dobrovolný odchod do domova důchodců má dvě fáze a její průběh závisí především na motivaci a postoji starého člověka, respektive na míře dobrovolnosti tohoto rozhodnutí. I tak může přinášet celou řadu problémů:

21

•

fáze nejistoty a vytváření nového stereotypu – starý člověk se nejprve orientuje a získává informace, jak se v domově žije. V této době bývají lidé přecitlivělí, bilancují a srovnávají, co je nyní horší a lepší.

•

fáze adaptace a přijetí nového životního stylu – starý člověk se po určité době smiřuje se ztrátou svého zázemí, se změnou role i způsobu života a postupně si vytváří nový životní stereotyp. [VÁGNEROVÁ, 2007]

Starý člověk, který je schopen zvládnout adaptační proces a učinit pro sebe nový životní styl alespoň trochu přijatelný, se cítí daleko lépe než ten, komu potřebné kompetence chybí. Významnou součástí instituce jsou její obyvatelé, s nimiž je klient v kontaktu. Ale vytvoření nových vztahů je u lidí, kteří jsou již staří, často nemocní a mají málo energie, těžké. [VÁGNEROVÁ, 2007]

3.1.2 LDN – nemocnice následné péče Léčebny dlouhodobě nemocných jsou zdravotnická zařízení, která poskytují lůžkovou, léčebnou, rehabilitační a ošetřovatelskou péči chronicky a dlouhodobě nemocným v rozsahu, který nelze zabezpečit ambulantně. U těchto osob je nezbytně nutné zajišťovat 24 hodin denně službu, protože jejich postižení jsou tak vážná, že bez druhé osoby není možné, aby jejich život byl i v těchto chvílích důstojným a ne, aby se stával pouze utrpením, které musí snášet. Staří lidé si uvědomují, že život v léčebně dlouhodobě nemocných, je poslední fází, po níž může následovat jen smrt. Proto odchod, do tohoto zařízení je změna stresující a senioři ji často vnímají jako ,,poslední štaci''. Reakcí bývá zhoršení psychiky: deprese, apatie a vyhasnutí jakéhokoliv pozitivního očekávání, popřípadě ztráta smyslu existence. Umístění do cizího prostředí automaticky posiluje úzkost a pocity nejistoty. Starý člověk už nic příjemného neočekává, se situací se smířil, respektive pod tlakem okolností rezignoval, ale spokojen většinou není. [VÁGNEROVÁ, 2007] Proces adaptace na nedobrovolné umístění do instituce (LDN a DD) má tři fáze. Starý, a obvykle i zdravotně limitovaný člověk, který nemusí mít nadhled na vlastní nesoběstačnost a nezbytnost komplexní péče, je násilně separován od svého zdroje jistoty a bezpečí, od zázemí svého domova. Fáze:

22

•

fáze odporu – staří lidé mohou být negativističtí a agresivní vůči komukoliv. Velmi často vůči personálu, ale i ve vztahu k ostatním starým lidem. Nepříjemné chování je třeba chápat jako obrannou reakci. Jde o projev pocitu frustrace a dalších negativních emocí, které staří lidé v této situaci prožívají. Je to protest proti násilné změně jejich života, kterou považují za nespravedlivou. Negativní reakce mohou být různé, např. nadávání, obviňování ze špatného zacházení.

•

fáze zoufalství a apatie – následuje obvykle poté, když se starý člověk vyčerpá a zjistí, že jeho odpor nevede k žádoucímu efektu. V této situaci většinou reaguje apatií. Rezignuje a ztrácí o všechno zájem, i o svůj život. Někteří lidé v této fázi setrvají až do své smrti, která může přijít relativně brzy. Počet úmrtí nově přijatých seniorů bývá dost velký.

•

fáze vytvoření nové pozitivní vazby – některým starým lidem se podaří navázat pozitivní vztah, např. s někým z personálu nebo jiným obyvatelem, který by jim pomohl sdílet novou situaci a dával takovému životu nějaký smysl. Přijatelnou

adaptaci

posiluje

také

pochopení

a

zvládnutí

režimu.

[VÁGNEROVÁ, 2007]

3.1.3 Hospice Hospic je specializované zařízení, poskytující péči dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným. Poskytuje tzv. paliativní péči, tedy péči zaměřenou na úlevu od bolesti. Hospic je určen pro termálně nemocné. Neslibuje uzdravení, ale také nebere naději. Před tím, než se nemocný dostane do hospicu, měl by být o svém stavu informován. Bohužel, se to tak někdy nestává, což pak stěžuje situaci jak pacientu samotnému, jeho rodině, tak i odbornému týmu v hospici. Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti. V hospicích je akceptován duchovní rozměr péče, který obyčejně v nemocnicích chybí. [www.hospice.cz, 1] V Čechách i na Slovensku jsou zakladateli hospiců církve nebo řády. Jaká forma hospicové péče se v každé zemi vyvine, záleží na místních zákonech, způsobu financování zdravotní péče a v neposlední řadě na výši myšlení lidí, kteří o těchto věcech rozhodují.

23

Hospic nemocnému garantuje, že: •nebude trpět nesnesitelnou bolestí •bude vždy respektována jeho lidská důstojnost •v posledních chvílích nezůstane osamocen Důraz v myšlení hospicu se klade na kvalitu života nemocného, a to až do jeho posledních chvil. V hospicové péči se snaží naplnit dny nemocného životem, doprovázet jeho i jeho příbuzné, kteří přestože trpí současně s ním, hrají nezastupitelnou roli v hospicové péči. Filozofie hospicu vyžaduje hluboce lidský a současně profesionální přístup stejně tak, jako i týmovou práci všech zúčastněných. Zdravotníci kolem nemocného, a to na všech úrovních, zde mají svou nezastupitelnou úlohu. Mimo to duchovní, psychologové a dobrovolníci. Např. v anglicky mluvících zemích říkají dobrovolníkům v této oblasti ,,listeners'', tedy ,,naslouchající''. To odhaluje další aspekt duchovních potřeb nemocného. Potřebu být vyslyšen, potřebuje, aby mu bylo nasloucháno. [www.hospice.cz, 2] V Česku je zakladatelkou hospicového hnutí MUDr. Marie Svatošová od r. 2005 první prezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. Založila i občanské sdružení Ecce homo pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. První hospic byl založen 8.12.1995 v Červeném Kostelci. [www.vira.cz, 3]

3.2 Domácí péče o seniory Síla vztahů k blízkým lidem se ve stáří většinou nijak nemění a význam rodiny s věkem naopak stoupá. Péče v domácím prostředí je pro seniory jednoznačně nejvýhodnější. Poskytování domácí péče je upraveno řadou právních norem, zvlášť pak zákonem č.108/2006 Sb. o sociálních službách. Avšak, péče o ležícího člověka je vysilující a musí se na ni člověk dobře připravit. [VÁGNEROVÁ, 2007] Lidé většinou neznají základní principy ošetřovatelské péče a neví ani o možnostech, které lze využít. Péče o osobu blízkou prostřednictvím rodinného příslušníka je pro seniora nejlepší variantou. Pro pečujícího je to však velmi náročné jak fyzicky, tak i psychicky. V mnoha případech to znamená odchod ze zaměstnání a s tím spojenou nutnost žádat o příspěvek na péči. Je tu ale také možnost využití pečovatelské služby.

24

Pečovatelská služba představuje pomoc, která seniorům umožňuje žít navyklým způsobem života v soukromí vlastního bytu. Senioři mnohdy chápou roli pečovatelů nejen jako profesionální pomoc, ale i jako projev osobního zájmu. Proto není udivující, že pečovatel má v životě osamělých a sociálně izolovaných starých lidí velký význam, i když jejich očekávání jsou často nesplnitelná a nereálná. Vztah k pečovateli poměrně snadno nabývá méně přiměřené a emočně vyhraněnější podoby, která zahrnuje protikladné, pozitivní i negativní city: •

starý člověk se na pečovatele nadměrně fixuje, pečovatel se stal součástí jeho života a má pro něho daleko větší osobní hodnotu, než jakou by měl reálně mít.

•

staří lidé zaujímají k pečovateli negativní postoj. Někteří senioři je obviňují nebo podezírají ze špatných činů či úmyslů. Pečovatel se může stát objektem odreagování negativních emocí v situaci, kdy starý člověk nějakým způsobem strádá a nedokáže své pocity zvládnout ani ventilovat jinak.

Přes všechny problémy a výhrady považuje většina seniorů pečovatelskou službu za významnou pomoc a uvědomuje si, že jim umožňuje udržet si soukromí i navyklý styl života. [VÁGNEROVÁ, 2007]

25

4 Trávení volného času ve stáří ,,Neříkej, že život je krátký. Pravda je ve větě, že příliš mnoho času promarníme. Ne každý, kdo má šedivé vlasy a vrásky, dlouho žil. Mnohý jen dlouho byl.'' Seneca

Spokojeného stárnutí se prý dočká ten, kdo porozumí svému stárnutí, je připraven na duševní a tělesné změny, které tento proces doprovázejí a které jsou nevyhnutelné. Psychická a sociální spokojenost vyplývá z činností, které vyhovují individuálním požadavkům každého jednotlivce. Zájmy a plno aktivit, které můžeme v nově nabytém volnu uplatňovat, budou sloužit k naší spokojenosti. Staří lidé jsou po odchodu do důchodu mnohem více izolováni od společenského dění, jejich život probíhá převážně jen v soukromí, především ve vlastní rodině. V průběhu stáří narůstá počet seniorů, kteří nepřekračují hranice rodiny, svého bytu a nejbližšího okolí. Vzhledem k tomu se snižují i požadavky na jejich sociální orientaci, společenské chování a celkové trávení volného času. [VÁGNEROVÁ, 2007] Pod pojmem volný čas si v souvislosti se stářím většina z nás vybaví v podstatě celý den seniora. V naší republice muži a ženy odcházejí do dùchodu v relativně mladém věku, a to okolo 60 let. Oproti tomu v zahraničí se běžně do důchodu odchází až po 65 roce života. Odchod do důchodu tak pro většinu seniorů u nás znamená přechod z aktivního života, plného práce a různých aktivit do tzv. penzijního věku, který je charakteristický spíše ,,pasivním prožíváním''. V zahraničí se můžeme setkat se spoustou programů a projektů pro seniory, kteří je většinou plně využívají. Stárnutí a stáří se stává i u nás stále diskutovanějším tématem. Společnost se snaží najít možnosti, jak seniorům umožnit co nejkvalitnější závěrečnou etapu života. Lékaři se shodují, že na zachování tělesné a duševní činnosti má velký vliv, kromě genetických předpokladů, také zvolený styl života. Především pak udržování fyzické zdatnosti, stravovací návyky, kvalita sociálního prostředí a také psychické projevy k sobě a svému okolí.

26

4.1 Definice volného času Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. Za volný čas je považován čas, v němž jedinec svobodně na základě svých zájmů, nálad a pocitů volí svou činnost. Je to část mimopracovního času, která zbude po zabezpečení individuálních a rodinných, existenčních a biologických potřeb. Je to činnost, do níž člověk vstupuje s očekáváním, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení. Jako hlavní funkce volného času se uvádějí: odpočinek (regenerace pracovní síly), zábava (regenerace dušeních sil), rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury). Zájmová činnost ve volném čase je společenský jev bohatě diferencovaný v různých rovinách podle: oborů, typů činnosti, míry kolektivity, stupně organizovanosti: •

společensky organizovaná – jedná se o skupinu lidí, pro kterou je typická společná činnost a cíl (klub přátel poezie, myslivecký svaz).

•

společensky neorganizovaná – činnost představuje v praxi dosud nedoceněnou sféru kulturní aktivity. Jde především o zájem probuzený a realizovaný jako součást reakce člověka na skutečnost, na základě sebevyjádření (např. sportovní diváci).

Struktura volnočasových aktivit je ve věkových skupinách odlišná. Činnosti ve volném čas jsou odrazem dosažené úrovně sociálního, mentálního a psychického zrání. Déle jsou to posuny v hodnotové orientaci. Sociální pozice je rozdílná u dítěte a u starého člověka. Struktura aktivit je určena nejen pozitivně, ale i negativně. Jsou aktivity, které jsou společensky pro určitý věk nepřijatelné. Společenská tolerance k odchylkám od normy se ale zvyšuje. Proměny struktury aktivit ve volném čase jsou také ovlivněny biologickým zráním. Možnosti pro různé aktivity vznikají a zanikají. To souvisí s odchodem ze školy, nástupem do zaměstnání, přestěhováním se, změnou ekonomické situace, odchodem do důchodu apod.

27

Aktivity s rostoucím věkem: -četba novin a časopisů -poslech rozhlasu -povídání si s přáteli vedlejší výdělečná činnost -pomoc při údržbě domu, bytu, chalupy -odpočinek, nicnedělání -ruční práce -četba knih

Společnost se rok od roku mění a sní i trávení volného času u různých věkových skupin. Rostoucí počet zájemců o volnočasové aktivity přináší nutnost větší různorodosti volnočasových potřeb a zájmů, aktivit a institucí tímto se zabývajícími. Pro seniory jsou pak nejlépe vhodné volnočasové aktivity, které slouží k udržení sociálních kontaktů a sebeobsluhy (chůze, cvičení, výlety, společenské hry).

4.2 Volnočasové aktivity v domovech pro seniory Volný čas a způsob jeho trávení je v domově důchodců v mnohém odlišný od způsobu trávení volného času seniora v domácím prostředí. Obyvatelé by měli pokračovat ve vztazích, které měli před odchodem do domova důchodců, aby je rodina a přátele navštěvovali, popřípadě telefonovali. Je také důležité navázat nové vztahy, a to je usnadněno například při účasti ve skupinách, kroužcích, při hrách a ostatních programech. V domovech jsou pořádány čas od času tance, maškarní bály a oslavy všeho druhu. Nějaký větší program se většinou koná každý měsíc, aby se obyvatelé měli na co těšit a připravovat. To jim dává určitou životní náplň, zabraňuje nudě a také dává motivaci žít a pečovat o sebe. Na některé události mohou být pozváni členové rodiny, přátelé nebo i veřejnost. Dobrovolné dary návštěvníků většinou pomáhají potřeby domova uhradit. Plesy a podobné větší události jsou příležitostí, kdy se obyvatelé mohou hezky obléci, učesat a cítit se slavnostně. To vše přispívá k dobré náladě a dodává obyvatelům pocit vlastní hodnoty a důstojnosti. Hudba jejich generace stimuluje příjemné vzpomínky, které přispívají k psychické pohodě.

28

Ubývání ostrosti smyslů patří k procesu stárnutí. Nicméně tento proces pokračuje rychleji, jestliže nedochází k pravidelné stimulaci. Z tohoto důvodu se zařazují programy, při kterých se co nejvíce používají všechny dosud fungující smysly. Tyto aktivity jsou uzpůsobeny potřebám obyvatel a prezentovány zábavnou formou. Provádí se jak s jednotlivci, tak se skupinami. Způsob, jak stimulovat např.: •

zrak - na kartičkách jsou nakresleny různé tvary. Kruh, ovál, čtverec atd. Obyvatelé hledají něco, co má stejný tvar (okno, dveře, hodiny apod.).

•

sluch - jeden obyvatel sedí ve středu kruhu. Ve skupině koluje zvonek a občas někdo nepozorovaně zazvoní. Obyvatel ve středu se snaží určit, kdo to byl.[RHEINWALDOVÁ, 1999]

Obyvatelé prožívají denně stres, způsobený změnami v jejich životním stylu, soužitím se spolubydlícími, a frustrací ze zdravotních problémů, jako je ubývání sil, zraku, sluchu a dalších schopností. To vše zvyšuje úzkostlivost a často vyvolává depresi. Relaxační techniky jako je hudba a různá dechová cvičení mohou stres a úzkost snížit.

4.2.1 Vzdělávání Zachování duševní svěžesti v seniorském věku závisí především na využívání kapacity mozku a trénování paměti. Vzdělávání je aktivita, která vede k tomuto výsledku. Už dávno neplatí, že je výchova a vzdělávání spojeno pouze s dětstvím a mládím. Dnes je tento proces chápán jako celoživotní a cílem je vytvoření takových podmínek, aby se lidé v každé své životní etapě chtěli a také mohli vzdělávat. Vzdělávání seniorů je důležitou součástí procesu celoživotního vzdělávání. Na území České republiky má dlouholetou tradici, kdy jejími propagátory byli hlavně učitelé. Již v roce 1986 byla u nás založena Univerzita třetího věku. V dnešní době má celoživotní vzdělávání nové formy a možnosti. Význam tohoto vzdělávání je zřejmý. Pomáhá seniorovi se začleněním do okolní společnosti a velmi významně přispívá k zachování jeho duševního zdraví. Univerzity třetího věku se stávají v rámci celoživotního vzdělávání prestižní záležitostí téměř každé vysoké školy. Vzdělávací programy pro seniory jsou nabízeny formou zájmového studia prostřednictvím přednášek, kursů, exkurzí a výletů s

29

odborným doprovodem. Seniorům se tak nabízí získat, doplnit a obnovit vědomosti na vysokoškolské úrovni. Zároveň slouží k udržení společenských aktivit, rozšiřování vědomostí a napomáhá sociální soudržnosti občanů. Není žádný důvod opomíjet přijatelné formy vzdělávání u generace třetího věku. Právě u starších občanů jde o potřebnou činnost přizpůsobenou jejich možnostem. Většinou jde také o činnost, která na první pohled ani jako vzdělávání nevypadá: •

knihovny – měly by být v každém domově pro seniory. Velmi oblíbené jsou encyklopedie.

•

noviny a časopisy – o denní tisk je velký zájem, především o veřejné dění a politické události.

•

videokazety – např. se zeměpisným zaměřením, kdy po shlédnutí následuje diskuze k tématu. [VOSTROVSKÁ, 1998]

4.2.2 Zájmové aktivity Nejlepším prostředkem v boji proti stárnutí a za prodloužení kvalitního života je fyzická a psychická aktivita. Snaha o aktivizaci starých lidí však musí plně respektovat individuální možnosti a přání každého člověka. Velice důležité je pomoci mu nalézt motivaci pro krátkodobé i delší cíle. Aktivity mají formu skupinové nebo individuální činnosti. Aktivitu si senior musí vždy vybrat sám. Tato podmínka platí zvlášť pro klienty sociálních zařízení, kde občas hrozí „mírné dotlačení“ do některé aktivity. Lidé v domovech pro seniory, ale i klienti z řad seniorů žijících ve svých domácnostech mají možnost využít různé terapeutické a zájmové aktivity. Starší lidé také navštěvující denní stacionáře a centra a často potřebují vytvářet něco, co je hezké, co se okolí líbí a na co mohou být hrdí. Výtvarná skupina může seniorovi například pomoci vzpomínat a hovořit o svém životě a také zlepšit jeho sociální kontakty.

U většiny klientů lze objevit opravdového ,,koníčka'', kterému se věnují aktivně. U některých se ale musí znovu ,,nalézt'', protože zájem již vyprchal. Nabídky činností mohou být různé: •

ruční práce – jsou tradiční především pro ženy a ideální jak v domovech pro seniory, tak i v domácím prostředí. Zlepšují si tak jemnou motoriku.

30

•

sport – jde především o zájem mužů, i když již většinou v pasivní podobě. Může se jednat o setkání příznivců při TV přenosech zápasů, ale i o nabídku sportovních disciplín jako jsou šipky nebo kuželky.

•

pěstování květin a práce na zahrádce – tato činnost přináší klientům potěšení.

•

péče o drobné zvířectvo – blízkost živého tvora je velmi účinná aktivizační metoda. V domovech může být kanárek nebo morče, kamarád, který má jméno a o kterého se všichni starají. Velmi vhodná je canisterapie.

•

společenské hry – osvědčuje se pexeso, člověče, nezlob se nebo dáma, ale i novodobé hry jako jsou aktivity. Klienti s velkým zaujetím tyto hry hrají. Navíc u her tohoto typu se cvičí jemná motorika prstů, představivost a paměť. [VOSTROVSKÁ, 1998]

4.2.3 Pohybové aktivity Oslabení psychofyzické obratnosti u starších lidí často není důsledkem samotného procesu stárnutí, ale důsledkem sedavého způsobu života. Naopak vhodně zvolené pohybové aktivity zpomalují procesy stárnutí lidského organizmu a zlepšují kvalitu života u seniorů. Pravidelný pohyb umožňuje starším lidem udržet nebo zpětně získat takovou úroveň fyzické obratnosti a výkonnosti, která jim umožňuje být nezávislým na permanentní péči svého nejbližšího okolí. [ROSLAWSKI, 2005] U starších lidí jsou pohybové aktivity náročnější a vyžadují mnohem větší trpělivost. Přesvědčit seniory o nutnosti změnit životní styl je ale většinou těžké. Velkou roli zde sehrává absence pohybových návyků a také přesvědčení, že oslabení těla a chronické nemoci jsou přirozeným jevem ve stáří a prakticky se s tím nedá nic dělat. Důchod se označuje jako ,,přechod na zasloužený odpočinek'', což vybízí k méně aktivnímu způsobu života. Avšak většina starých osob, dokonce velmi starých, se může pravidelně zapojovat do aktivit vyžadující určitou dávku fyzické zátěže. Dùležité je nezůstat sedět v nečinnosti. Pohybem se končetiny prokrví a

z

psychického hlediska je známý efekt zlepšení nálady. Pohyb může být v jakékoliv formě, např.:

31

•

chůze – zachování schopnosti chůze je velmi důležitý a význam má i ,,pár kroků''. Ovlivňuje rozsah poskytované péče a pocit nezávislosti klienta.

•

cvičení – může mít individuální nebo skupinovou formu. Patří sem především protahování se, správné dýchání, posilování prstů a končetin, hry s míčem atd.

•

výlety – výlety úzce souvisí s objevováním nových věcí a navazováním nových kontaktů. Může se také jednat o návraty do známých míst, ke kterým existuje citový vztah.

•

relaxace – vhodná je kombinace uvolňovacích cviků, perličkových koupelí a následná relaxace. Klientům pomáhá navodit příjemné pocity a zlepšuje psychiku.

•

plavání – pohyb ve vodě šetří klouby a dovoluje procvičit ty svalové skupiny, které na souši starý člověk už neovládá. [VOSTROVSKÁ, 1998]

4.2.4 Poznávací a kulturní programy Člověk má přirozenou potřebu poznávat nové věci, tak proč by tedy nemohl i v pozdějším věku, kdy už potřebuje pomoc. Stáří už je prostě takové, ubírá možnosti poznání. S tím se ale spousta domovů pro seniory vypořádává organizováním různých ,,návratů'' do běžného života, zvláště pro ty, kteří mají omezenou možnost pohybu a sociálních kontaktů. Patří sem především: •

poznávání města a okolí – současná doba má rychlé tempo. Senioři se proto můžou podívat na místa, která se změnila, kde jsou nové obchody, důležité státní instituce, potřební řemeslníci apod.

•

návštěva muzea – expozice o historii a kulturních památkách oslovují všechny věkové generace. Senioři se nejvíce zajímají o výstavu historických kočárků, dobové módy, řemeslných prací nebo zdokumentovaný způsob života v uplynulých letech, jinak řečeno ,,jak to bylo dřív''.

•

prohlídka hvězdárny – některým klientům se dostane možnost shlédnout toto pracoviště vůbec poprvé v životě. Vidět noční oblohu plnou hvězd s odborným výkladem je pro ně neopakovatelným zážitkem. [VOSTROVSKÁ, 1998]

32

Nabídka kulturních programů je v dnešní době velice pestrá. I když televize přináší široké spektrum pořadů, prožitek z přímého kontaktu s uměním nebo s jinou dovedností obohacuje duši, přináší radost a rozhled. K oblíbeným kulturním akcím seniorů patří: •

návštěva divadla – návštěva divadla je pro seniory většinou velký zážitek o kterém si hodně dlouho povídají.

•

pozvání dětí ze školek a škol – soubor básniček a písniček u příležitosti tradičních svátků, jako jsou velikonoce nebo vánoce, přijdou děti babičkám a dědečkům popřát. Tyto chvíle jsou zážitkem pro obě strany.

•

pozvání umělců do domova – společné setkání s hercem, nebo umělcem z jiného žánru je pro klienty společenskou událostí, ke které samozřejmě patří i slavnostní oblečení.

4.3 Motivace k účasti obyvatel na programech Pracovníci v domovech si často stěžují na velmi malý zájem o programy, které jsou obyvatelům nabízeny. Časté také je, že obyvatelé místo účasti raději vysedávají po chodbách a po pokojích nebo jedí a sledují televizi. Jedním z důvodů může být, že v mnoha domovech, právě tak jako v nemocnicích, panuje řád, který slouží více pohodlí personálu než obyvatel domova. V určitou hodinu je budíček, pak snídaně, oběd, různé terapie a večeře. Obyvatelé nemají nad neměnnými rituály kontrolu. Rekreační aktivity jsou dobrovolné, a tak zůstávají tím jediným, co mohou lidé ve svém životě kontrolovat. Tím jsou většinou motivováni neúčastnit se jich. Některé domovy se ale už zmodernizovaly a obyvatelé se mohou rozhodnout, kdy se dostaví například k jídlu, které se servíruje v rozpětí několika hodin. Starší lidé se bojí experimentovat s novými zážitky, s něčím, co neznají. Představa, že budou třeba zesměšněni, že neobstojí nebo nebudou něčemu rozumět, je pro ně děsivá a frustrující. Někteří se cítí trapně, protože jsou si vědomi své nadváhy, fyzických znevýhodnění apod. Důležité ale je najít konkrétní důvody neochoty účastnit se určitých programů, tak aby bylo možné zbavit obyvatel strachu z nových činností. Rozhodně není nutné, aby se každý hned k aktivitě připojil, ale je důležité obyvatele důkladně o jednotlivých aktivitách informovat. Popsat jim, co se bude dělat, kde se skupina sejde, jestli se bude sedět, stát nebo chodit, co nového se naučí, jak dlouho bude

33

program trvat apod. [RHEINWALDOVÁ, 1999] Aktivity musí uspokojovat především zájmy obyvatel domova. Důležité je to, co oni nejraději dělají nebo o co naopak nemají zájem, a ne to, co je nejpohodlnější pro pracovníky. Zájmy se mohou snadno zjistit například dotazníkem. Důležitý je také čas, ve kterém jsou aktivity nabízeny. Je proto třeba zjistit, který denní čas jim nejlépe vyhovuje. Kdy odpočívají, kdy se cítí nejvíce čilí, kdy mají návštěvy apod. Programy je také třeba časem obměňovat, aby se obyvatelé nenudili při dvacet let stejných činnostech. Obyvatelé, kteří jsou dezorientovaní, zmatení, nemluví a nereagují do skupin zařazováni nejsou, ale pracuje se s nimi individuálně v jejich pokojích. [RHEINWALDOVÁ, 1999]

4.4 Volno-časové aktivity seniorů v domácím prostředí Senioři mají celou řadu možností jak mohou trávit svůj volný čas doma. Záleží jen na nich samotných, co je baví, zajímá a v neposlední řadě také na jejich finančních a zdravotních možnostech. Do aktivit, které senioři doma vykonávají můžeme zařadit domácí práce, ruční práce jako je pletení, háčkování, šití, keramika, a výtvarná činnost. Dále pěstování květin, práce na zahrádce, péči o domácnost a zvířectvo. Senioři také mohou odebírat a číst denní tisk, časopisy a literaturu. K tomu nám slouží, dnes již i na vesnicích, knihovny. Knihovny mají navíc celou řadu služeb pro své čtenáře. Nejen, že v rámci knihovnického servisu jsou schopny zajistit v podstatě jakoukoliv knihu, o kterou klient projeví zájem, ale také nabízí možnost využití počítače a připojení na internet. Přístup k internetu může seniorovi poskytnout celou řadu důležitých a zajímavých informací. Další možností domácí aktivity je poslech rozhlasu a televize. Většina seniorů byla ve svém dětství odkázána pouze na poslech rozhlasu a proto i dnes tuto možnost využívají. Společníkem během dne se v celé řadě domácností stává televize a její rozmanitá nabídka pořadů. Divák si sám může z pestré nabídky vybrat co ho zajímá. Zahrada a chování domácího zvířectva bude asi většinou doménou seniorů na vesnicích. Lidé si tak odjakživa zajišťovaly obživu, ale v současné době se s těmito zájmy setkáme spíše právě jen na vesnicích. V bytech je možné se setkat s chovem drobného zvířectva. V domácnostech, zvláště u zcela osamělých seniorů, má své místo především pejsek

34

nebo kočička. Kromě těchto aktivit mohou senioři strávit svůj volný čas vycházkami po okolí svého bydliště, turistikou a výlety, dále návštěvou divadelních představení a kulturních akcí nebo sportováním.

35

5 Burn-out, vyhoření pracovníků se seniory Pracovníci se seniory zastávají práci, která je náročnější než mnohá jiná zaměstnání. Tato práce je náročná především na psychiku. Mnozí z nich u sebe pozorují stresové reakce v podobě únavy, nedostatku energie, podrážděnosti, negativního přístupu k sobě, druhým a k práci. Tím však trpí nejen oni sami, ale i jejich spolupracovníci, a hlavně obyvatelé, kteří bývají navíc většinou přecitlivělí a berou špatné chování osobně. Pracovníci mívají často chuť od všeho utéct, cítí se vyčerpaní, mají pocit prázdnoty a osamělosti. Zdá se jim, že veškerá práce je blokována nepřekonatelnými překážkami a že jediné řešení je vše zdát. V domově důchodců je nutné, aby personál pracoval jako tým s cílem ulehčit a zpříjemnit obyvatelům jejich poslední etapu života a pomoci jim využívat všech schopností, které mají, aby dosáhli pocitu vlastní hodnoty, smyslu života a harmonie. Tato psychologická stránka povolání pracovníků se seniory je daleko důležitější, než ustlané postele, úklid a podobné úkony. Vedle rutinní práce by se měli pracovníci také podílet na rekreačně-terapeutických programech a trávit s obyvateli většinu své pracovní doby. To je ovšem velmi náročné a stresující. Stres sám o sobě není škodlivý, ale pokud překročí míru přizpůsobivosti, organismus není schopen vrátit se do stavu vyrovnanosti. Navíc stres si často způsobujeme sami svým přístupem k tomu, co se děje, a svým katastrofickým myšlením. [RHEINWALDOVÁ, 1999]

Pracovníci mají za úkol vrátit lidem sebeúctu, kterou ztratili tím, že jsou vyřazeni z produktivního života, že nebydlí samostatně, jsou odloučeni od svých rodin atd. Charakteristika dobrých pracovníků: •stojí pevně na zemi – jsou vyrovnaní •i když jsou obyvatelé dětinští, nejsou to děti, a podle toho se k nim chovají •nikdy nic nepředstírají •nikoho neodsuzují a nepoučují •nevyvolávají strach, netrestají, nezastrašují •nepoužívají slov: ,,měl byste, musíte'' •chovají se k obyvatelům s respektem Pracovníci jsou často vystaveni stresu, jestliže mají ve vztahu k dezorientovaným lidem některá očekávání, která se jim mohou jen těžko splnit. Cítí se vyhoření, když očekávají, že dezorientovaní obyvatelé budou uvažovat a jednat logicky, pamatovat si 36

nedávné události nebo popisovat věci přesně. Pracovníci musí být především trpělivý a odložit soudy a očekávání obvyklého dospělého chování. Při prevenci vyhoření je důležitý vlastní postoj pracovníka k práci. Měl by v ní být pociťován smysl, ale neměla by být jediným cílem, smyslem a zájmem v životě. V životě by měla být také sociální opora jako je rodina, kolegové v práci, přátelé, zájmy a koníčky a celkově trávení volného času. Při léčbě vyhoření se používají psychologické přístupy, především psychoterapie. [www.wikipedia.org, 14] Stresu mohou předejít tím, že nebudou mít nerealistická očekávání a nebudou se rozčilovat, pokud se druzí nechovají tak, jak by si přáli. Zaměstnanci v domovech pro seniory by měli pečovat o své zdraví tím, že se pravidelně budou účastnit cvičení, masáží, rekreačních pobytů apod. Je také důležité mít klidné domácí prostředí. Stresu by se mělo předcházet, a jestliže se symptomy u někoho objeví, je třeba je urychleně řešit. [RHEINWALDOVÁ, 1999]

37

6 Vlastní šetření Pro srovnání jsem si vybrala pro dvě místa pro seniory, kde jsem zjišťovala jak senioři mohou trávit svůj volný čas, a to Dům s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavi a Domov pro seniory Luxor v Poděbradech. Jsou to domovy, které mají přibližně stejný počet obyvatel a kde jsem měla možnost vykonávat průběžnou praxi po celý rok.

6.1 Domov pro seniory Luxor, Poděbrady Domov pro seniory Luxor je umístěn v centru města, nedaleko kolonády. Kapacita domova je 70 lůžek. Domov má 35 pokojů z toho je 8 jednolůžkových, 19 dvoulůžkových a 8 třílůžkových. Koupelna a toaleta jsou pouze na každém patře, nejsou součástí pokoje. Služby domova pro seniory jsou poskytovány seniorům, kteří potřebují v důsledku zhoršeného zdravotního stavu, omezení soběstačnosti a obtížné sociální situaci celodenní podporu, pomoc nebo i celodenní péči. Cílem domova pro seniory je poskytnout seniorům důstojný, příjemný a podle jejich přání a možností i aktivní život, který již nemohou trávit ve svém domácím prostředí. Kromě zajištění základních potřeb - jako je jídlo, ubytování, čisté prostředí, lékařské a ošetřovatelské služby – se domov snaží, aby místo, kde jejich obyvatelé žijí bylo vlídné, příjemné a co nejvíce se podobalo opravdovému domovu. Služby jsou určeny osobám ve věku 65 let a výše. Ve výjimečných případech mohou být přijaty osoby od 60 let věku z důvodu naléhavosti zdravotního postižení, sociální situace apod. Volný čas mohou klienti trávit podle svých představ. Nejsou nuceni do žádné činnosti, je jim pouze doporučována. Obyvatelé domova mohou chodit na procházky, velice oblíbený je lázeňský park, který se nachází v těsné blízkosti domova. Poděbrady jsou lázeňské město ležící ve Středočeském kraji. Lázně se specializují na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. Nachází se zde zajímavé památky, jako je Poděbradský zámek a lázeňský park s květinovými hodinami. Každoročně se zde pořádají Slavnosti krále Jiřího a díky tomu, že je město městem lázeňským, je zde také možnost využití nepřeberné nabídky kulturních akcí. Klienti domova mají sestaven týdenní program a podle něj si mohou vybrat aktivitu nebo zájmovou činnost, které se zůčastní. Mají možnost chodit na kondiční cvičení, 38

muzikoterapii, výtvarný kroužek, kurz pečení, trénink paměti, literární klub, filmový klub, 2x do měsíce můžou obyvatelé zajít na bohoslužbu a nově každý pátek na Univerzitu třetího věku, kterou vede sám pan ředitel domova. Pro klienty také bývají pořádány různé výlety na výstavy apod.

6.1.1 Trénink paměti V Domově pro seniory jsem měla možnost zúčastnit se lekce tréninku paměti. Tato aktivita mi přišla velice zajímavá a pro starého člověka i nesmírně užitečná. Trénink paměti a duševních schopností není jen příjemnou zábavou. Pro starší lidi je i způsobem, jak si zvednou sebevědomí. Aby si lidé získané schopnosti udržely a rozvíjely je, musí trénovat. Mozek je sval jako každý jiný, pokud ho dostatečně nepoužíváme nebo netrénujeme, tak zpohodlní a ochabuje. Přitom vědecké studie opakovaně

prokázaly,

že

pokles

kognitivního

(poznávacího)

výkonu

není

nevyhnutelnou součástí procesu stárnutí. Proto by se starší lidé měli zabývat tréninkem paměti co nejčastěji. [www.vitalplus.org, 5]

Příklad tréninku paměti: v této úloze se senioři snaží zapamatovat si všechny barvy duhy ve správném pořadí pomocí paměťové techniky. Ta spočívá v tom, že se vyberou všechna počáteční písmena daných barev (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová, fialová), tedy písmena Č, O, Ž, Z, M, I, F, a tato písmena se dají za počáteční písmena jiných slov, která se poskládají dohromady do nějaké smysluplné věty. Nejlepší je, když si vytvoří sami svoji vlastní větu jako pomůcku. Pokud jsou ale bez fantazie, mohou použít větu, která se učí v akreditovaných kurzech pro trenéry paměti – Červená opice žrala zelený meloun indickému fakírovi. Větu si několikrát přečtou a pak se snaží bez zrakové kontroly dát dohromady správné pořadí barev.

6.1.2 Kondiční cvičení

V Domově pro seniory jsem měla také možnost zúčastnit se kondičního cvičení. Provádí se zde každý den ráno od pondělí do pátku zhruba na 30 minut. Je to cvičení

39

zaměřené hlavně na posílení a zpevnění všech svalových partií, na uvolnění ztuhlé páteře a na celkové zlepšení koordinace. Pro seniory tedy ideální. Toto cvičení se vyhýbá prvkům jako je skákání, které zatěžuje klouby. Krokových variací je zde jen tolik, aby je senioři zvládli. Převážně se proto cvičí v sedě na židli a také za pomocí různých pomůcek jako je například overball. Cvičení začíná zahřátím a pomalým přechodem k vyššímu tempu. Po posílení všech svalových partií se pak přechází k uvolnění a relaxaci. Kondiční cvičení je vhodné pro seniory zejména protože zlepšuje nejen fyzickou, ale i psychickou kondici a aktivně bojuje proti ochablým svalům a bolesti zad, kterou jsou senioři často sužováni.

6.2 Dům s pečovatelskou službou, Stará Boleslav Dům s pečovatelskou službou byl postaven v roce 2000. Jedná se tedy o poměrně novou stavbu, která se nachází v klidné části na okraji Staré Boleslavi. Stará Boleslav je historicky velice významné místo. Nachází se v okrese Praha – východ a od roku 1960 tvoří jednu z částí souměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Historické jádro města je památkovou zónou a Stará Boleslav se stala také nejstarším poutním místem spojeným se svatováclavskou tradicí. Koná se zde Národní svatováclavská pouť, která je největší oslavou státního svátku 28. září Dne české státnosti. V domě s pečovatelskou službou se nachází 50 bytů, z toho 35 bytů jednolůžkových a 15 dvoulůžkových. Každý pokoj má své samostatné WC, koupelnu a kuchyňský koutek. Pokoje si mohou klienti zařídit svým nábytkem a podle svých představ. Momentálně zde žije 62 obyvatel. Účelem domu s pečovatelskou službou je zajišťovat přiměřené bydlení a úkony pečovatelské služby osobám, které vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu potřebují pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu a domácnost. Celkový zdravotní stav žadatele musí být takový, že nevyžaduje komplexní péči a umožňuje vést poměrně samostatný způsob života. Cílem domu s pečovatelskou službou je vytvořit příjemné, bezpečné a domácí prostředí a také poskytovat kvalitní služby. Snaží se zachovat a rozvíjet důstojný a aktivní život seniorů. Nabízí aktivizační činnosti, sociální poradenství a sociální pomoc. Z kulturního a společenského života klientů, je zde mnoho činností a aktivit, které klienti velice rádi navštěvují. Oblíbená je zde dílna, která je umístěna v přízemí

40

domova, kde se pravidelně několikrát do týdne schází několik obyvatelek, aby si popovídaly a něco zajímavého vyrobily. Svůj volný čas tráví výrobou např. keramiky, decoupage, košíčků, těžítek a malovaných kamenů. Sama jsem měla možnost si některé z těchto věcí vyrobit. Vyrábí i praktické dárky pro obyvatele k vánocům nebo přispívají k výzdobě společných prostor domu. Také je zde možnost výuky na počítači a internetu. Docházet sem mohou jak klienti domova, tak i obyvatelé Staré Boleslavi, Brandýsa nad Labem a okolí, kteří mají o zájmové kroužky zájem. Nově je zde zavedena Univerzita třetího věku a také je zde možnost různých výletů, návštěv divadel a koncertů.

6.2.1 Decoupage V Domě s pečovatelskou službou je decoupage velice oblíbená. Klienti si pomocí této techniky zdobí nejen kameny, ale i různé krabičky, květináče apod. Proto jsem tuto metodu vybrala jako ukázku volnočasové aktivity, která je zajímavá a zároveň i jednoduchá. Decoupage, ubrousková technika nebo ubrousková metoda je dnes velmi oblíbenou výtvarnou technikou. Ze vzorů z ubrousků můžeme vytvořit zajímavé vzory a kompozice, kterými můžeme ozdobit prakticky všechno. Decoupage, ubrousková technika umožňuje bez zvláštních výtvarných schopností vytvářet nová netradiční umělecká díla, dekorace a dárky.

Postup: nejprve si vybereme vhodný ubrousek se motivem, který se nám líbí. Na trhu je jich nepřeberné množství a mnoho obchodů vychází zájemcům o decoupage vstříc a prodává ubrousky nejen po balíčcích, ale i jednotlivě. Ubrousek si vybíráme tak, aby obrázek šel snadno vystřihnout. Vždy je výsledný efekt hezčí, pokud obrázek vystřihneme precizně. Některé motivy jsou příliš náročné, ale pokud má takový motiv bílý podklad a my ho budeme opět na bílou lepit, je to méně náročné a můžeme pracovat i méně pečlivě. Nesrovnalosti se ve výsledku ztratí. Pro seniory je to nejvhodnější. Z vystřiženého obrázku odstraníme dvě spodní vrstvy. Pokud vrstvy ubrousků drží pevněji u sebe, je snazší nejprve oddělit celou potištěnou vrstvu a teprve poté vystřihovat. Totéž je vhodné udělat u drobných obrázků.

41

Zdobený předmět nejprve omyjeme a osušíme. Na povrch zdobeného předmětu naneseme štětcem lepidlo. Můžeme použít lepidlo Herkules nebo speciální lepidlo na decoupage. Nikdy nenanášíme lepidlo přímo na ubrousek. Je příliš tenký a zničil by se. Obrázek přilepíme. Mokrým štětcem vzor opatrně upravíme a po zaschnutí ještě jednou přetřeme lepidlem. Tím ubrousek splyne s podkladem a zároveň se zafixuje. Zdobený předmět takto již můžeme ponechat nebo ho můžeme na závěr ještě přelakovat bezbarvým lakem. Decoupage je velice snadná a příjemná činnost pro kohokoliv.

6.2.2 Výuka na pc a internetu V Domě s pečovatelskou službou probíhá každý čtvrtek a pátek výuka na počítačích a internetu. Tyto lekce jsou mezi seniorama velmi oblíbené. Při mé průběžné praxi v tomto zařízení mám sama možnost některé seniory učit. Nejvíce seniory zajímá internet a vše kolem něj. Chtějí vědět jak mohou komunikovat pomocí e-mailů. Dále jak mohou hledat své oblíbené stránky, procházet se po virtuálních mapách nebo zjišťovat jaké bude počasí a jaké jsou novinky ze světa a aktuálního dění. Nejvíce mě překvapilo zájem o komunikační programy jako je Skype nebo ICQ, ale vzhledem k tomu, že někteří senioři mají své děti nebo vnoučata v zahraničí, je pro ně tato komunikace ideální. Naopak práce ve wordu je zajímá spíše okrajově.

6.3 Srovnání obou domovů V předchozích dvou kapitolách jsem popsala dvě odlišná zařízení pro seniory. Svou velikostí a kapacitou se jedná o srovnatelná zařízení. V Domově pro seniory v Poděbradech personál pečuje o 67 klientů a v Domu s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavi žije 62 klientů. Co se týče volnočasových aktivit, společenských aktivit, kulturních programů a akcí obou domovů, jsou mnohé tyto aktivity a činnosti stejné nebo alespoň podobné. V obou zařízeních je například program kulturních aktivit rozpracovaný na celý rok, v rámci něhož mohou klienti navštěvovat kulturní památky nebo kulturní zařízení. Oba

42

dva domovy spolupracují se školami a nabízejí tak klientům možnost setkávat se s dětmi a mládeží. Poděbradský Domov pro seniory se navíc zabývá hodinami trénování paměti. Avšak v DPS ve Staré Boleslavi se velmi často konají různé vernisáže a výstavy (např. obrazů nebo lidového řemesla). Tyto akce jsou mezi obyvateli velice oblíbené, kdy je mohou shlédnout přímo ve svém domově a popovídat si tak o něčem novém a zajímavém s ostatními obyvateli. V Poděbradském Domově pro seniory se zabývají převážně rehabilitačním a kondičním cvičením, oproti tomu v DPS ve Staré Boleslavi se více zaměřují na ruční práce a výrobu keramiky, což je dáno větší soběstačností, aktivitou a zdravím klientů. Jediným větším rozdílem je, že klienti DPS ve Staré Boleslavi mají svůj vlastní pokoj s koupelnou a toaletou a také vybavený svým nábytkem, kdežto klienti Domova seniorů v Poděbradech tuto možnost nemají. V Poděbradském Domově pro seniory jsem měla možnost v rámci praxe zúčastnit se např. kondičního cvičení, při kterém si senioři procvičují ochablé svalstvo a celkově zlepšují kondici. Dále jsem se zúčastnila Univerzity třetího věku, která se koná 1x týdně a je velice oblíbená. Také jsem se byla podívat na lekci trénování paměti, která je pro seniory důležitá. V DPS ve Staré Boleslavi jsem měla možnost zúčastnit se různých zájmových kroužků a vyrobit si zajímavé věci. Také jsem vyučovala seniory na počítači. V případě obou domovů, je vidět snaha jejich vedení a personálu vytvořit klientům domácí prostředí a starat se o jejich psychické, fyzické a sociální potřeby. Oba dva domovy svým klientům nabízejí příležitost podle jejich individuálních možností aktivně prožít jejich poslední etapu života.

43

6.4 Kazuistika klienta Domova seniorů Luxor, Poděbrady Pan X.D. OA: muž nar. 14.6.1932 v Praze ženatý, 2 děti

RA: matka: nar. 1909 zemřela na rakovinu otec: nar. 1906 zemřel na dlouhodobé zdravotní problémy bratr: nar. 1929 zemřel na rakovinu sestra: nar. 1937 vdova, 3 děti Český Brod

SA: od roku 1997 žije spolu s manželkou v Domově pro seniory Luxor v Poděbradech pravidelně udržuje kontakt se svou sestrou, svými dětmi a jejich rodinami

ZA: prodělaná operace oka na šedý zákal dlouhodobé dýchací problémy

Pan X.D. se narodil 14.6.1932 v Praze jako chtěné dítě. Matka pracovala jako švadlena, otec jako účetní. Nejdříve vychodil základní školu a poté šel studovat na střední průmyslovou školu strojní v Praze. Za války však neměli se sourozenci jednoduché dětství. Po škole šel k armádě a procestoval celou republiku od Aše až po Košice. Jeho oblibou byl parašutismus. V roce 1957 se oženil v Poděbradech, kde se mu narodila dcera a syn: Lenka (nar. 1959, vdaná, Křinec) a Jan (nar. 1964, ženatý, Chleby). Dcera Lenka pracuje jako zdravotní sestra v Nymburské nemocnici a syn Jan pracuje jako zedník. Pan X.D. má 2 vnuky a 3 vnučky. Po zhoršení zdravotního stavu pana X.D. se rozhodli s manželkou odejít do Domova pro seniory Luxor v Poděbradech. Zde mají menší byt s balkónkem a jsou zde

44

oba spokojeni. Oblíbenou aktivitou pan X.D. je zpěv, proto často dochází na muzikoterapii a na některá odpoledne s dechovkou. K dalším oblíbeným činnostem patří trénování paměti, kondiční cvičení,literární klub, filmový klub a také Univerzita třetího věku. Pan X.D. je také členem mysliveckého klubu. Pan je velmi upovídaný, milý, přátelský a mezi ostatními obyvateli domova také oblíbený.

6.5 Kazuistika klienta DPS, Stará Boleslav Paní X.Y. OA: žena nar. 27.4.1935 v Jablonci nad Nisou vdova, 2 děti

RA: matka: nar. 1914 zemřela na mozkovou mrtvici otec: nar. 1912 zemřel na rakovinu bratr: nar. 1938 ženatý, 2 děti Praha

SA: od roku 2000 žije v Domově s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavy, kde má svůj byt manžel zemřel v roce 1998 na infarkt pravidelně udržuje kontakt se svým bratrem, svými dětmi a jejich rodinami

ZA: problémy s lymfatickým systémem jinak bez zdravotních obtíží Paní X.Y. se narodila 27.4.1935 v Jablonci nad Nisou jako chtěné dítě. Zde se ji také v roce 1938 narodil bratr. Němci je však z Jablonce odsunuli a tak odešli na Kokořínsko, kde žili u sedláka a kde prožila od svých 4 let velice pěkné dětství.

45

Vychodila zde pouze základní školu. Poté začala pracovat na dráze jako operátorka, kde se jí tato práce líbila i když měla časté noční služby. V roce 1956 se vdala ve Staré Boleslavi, kde se jí také narodili dva synové: Petr (nar. 1958, ženatý, Nový Vestec) a Pavel (nar. 1961, ženatý, Nový Vestec). Syn Petr pracuje jako řidič kamionu a syn Pavel je zaměstnán u technických služeb v Praze. Během mateřské chodila paní X.Y. vypomáhat do JZD. Poté se vrátila opět k práci operátorky na dráze. Manžel zemřel v roce 1998 na infarkt. Jakmile slyšela, že pokládají základní kameny na stavbu Domu s pečovatelskou službou, okamžitě si podala přihlášku a tak se sem po otevření v roce 2000 ze svého domu hned přestěhovala. Zde se jí velice líbí. Baráček prodala a peníze rozdělila mezi své dva syny, kteří si za ně postavili každý svůj vlastní dům v Novém Vestci. Mezi tím se paní X.Y. narodili 3 vnučky a 1 pravnuk. Paní má ráda všechny kroužky a aktivity, které se v Domově s pečovatelskou službou pořádají, především pletení a ruční práce. Nyní velice ráda plete na svého narozeného pravnuka. Zúčastňuje se vernisáží, o vše se zajímá a její velká obliba je jízda autem, proto velice ráda každého kdykoliv a kamkoliv odveze. Dále ji zde také zajímá výroba keramiky a košíčků, barvení triček a šátků atd. Paní velice ráda cestuje, jak po Čechách, tak i do zahraničí. Její oblíbená země je Španělsko. Například na Kanárských ostrovech si v roce 2002 půjčila auto a s kamarádkou celý ostrov procestovaly. Paní X.Y. je velice milá, ochotná, přátelská a v kolektivu ostatních klientů domova oblíbená.

46

6.6 Dotazník Ke zjištění potřebných údajů pro Absolventskou práci jsem použila metodu anonymního dotazníku (viz. Příloha č. 1). Dotazník byl sestaven z 10 otázek, ve kterých mají respondenti možnost výběru z několika odpovědí. Používala jsem především uzavřené otázky, z důvodu nenáročného vyplnění pro respondenta a otázky jsem se snažila formulovat jasně a srozumitelně vzhledem k věku respondentů. Úvod dotazníku standardně tvoří oslovení respondentů včetně krátkého seznámení s důvodem provádění šetření a poděkování za spolupráci. Na začátek dotazníku jsem zařadila identifikační položky zaměřené na demografické údaje (pohlaví, věk, bydliště). Následně jsem se zabývala informovaností, možnostmi a trávením volného času respondentů. Na závěr jsem zjišťovala spokojenost seniorů se současným životem. Dotazník byl určen respondentům od věku 60-ti let, kteří byli voleni náhodným výběrem. Dotazník jsem rozdala k vyplnění v zařízeních, ve kterých jsem měla možnost vykonávat celoroční průběžnou praxi a to v Domu s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavy a v Domově pro seniory Luxor v Poděbradech. Dále jsem využila několika svých kontaktů a známých ve svém městě a dotazník jsem jim také rozdala. V Domu s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavy byli dotazníky vyplňování v rámci různých volnočasových aktivit pořádaných v dílně a v Domově pro seniory Luxor v Poděbradech jsem měla možnost v rámci praxe sama obejít klienty a dotazník jim i pomoci vyplnit. Časové období ve kterém dotazníkové šetření probíhalo bylo od podzimu 2009 do jara 2010. Získaná data od 50-ti respondentů jsem zpracovala do grafů a analyzovala jsem je do tabulek. Ke zpracování dat jsem použila počítačové programy Microsoft Word a Excel.

47

6.6.1 Charakteristika vzorku 1. Označte zda-li jste: Tabulka č. 1 Odpověď

Počet respondentů

[%]

muž

18

36

žena

32

64

Graf 1 Jste muž nebo žena?

muž

36,00%

žena

64,00%

V dotazníkovém šetření bylo z celkového počtu 50-ti respondentů zařazeno 18 (tj. 36%) mužů a 32 (tj. 64%) žen.

2. Váš věk je: Tabulka č. 2 Odpověď

Počet respondentů

[%]

60-68 let

17

34

69-77 let

21

42

78 a více

12

24

48

Graf 2 Váš věk je? 24,00%

60-68 let

34,00%

69-77 let 78 a více

42,00%

Dotazníkového šetření se účastnilo 17 (tj. 34%) seniorů ve věku 60 – 68 let, další velkou skupinu 21 (tj. 42%) tvořili spoluobčané ve věku 69 – 77 let a jen 12 (tj. 24%) dotazovaných bylo starší 78 let.

3. V současné době žijete? Tabulka č. 3 Odpověď

Počet respondentů

[%]

v domácnosti

9

18

v domově důchodců

28

56

v DPS

13

26

Graf 3 V současné době žijete? 18,00%

26,00%

v domácnosti v domově důchodců v DPS

56,00%

V současné době žije pouze 9 (tj. 18%) seniorů v domácnosti. Ostatních 28 (tj. 56%) žije v Domově pro seniory a 13 (tj. 26%) žije v Domě s pečovatelskou službou.

49

4. Změnil se Vám odchodem do důchodu denní harmonogram ve vztahu k volnému času? Tabulka č.

Odpověď

Počet respondentů

[%]

Ano, mám teď spoustu volného času

9

18

Ne, mám stále pocit nedostatku volného času

19

38

Ne, nepociťuji rozdíl

22

44

Graf 4 Změnil se Vám odchodem do důchodu denní harmonogram k volnému času? ano, mám teď spoustu volného času

18,00%

ne, mám stále pocit nedostatku volného času

44,00%

ne, nepociťuji rozdíl 38,00%

Na otázku ,,Změnil se Vám odchodem do důchodu denní harmonogram ve vztahu k volnému času?'' odpovědělo 9 (tj. 18%) respondentů, že nyní pociťují spoustu volného času. Dalších 19 (tj. 38%) respondentů má pocit nedostatku volného času a většina 22 (tj. 44%) nepociťuje rozdíl. 5. Vaše současné využití volného času? Tabulka č. 5 Odpověď

Počet respondentů

[%]

organizuji si výhradně sám

17

34

organizuji si sám s přihlédnutím na rodinu

31

62

volný čas mi organizuje někdo jiný

2

4

50

Graf 5 Vaše současné využití volného času? 4,00%

organizuji si výhradně sám 34,00%

organizuji si sám s přihlédnutím na rodinu volný čas mi organizuje většinou někdo jiný

62,00%

Na otázku ,,Vaše současné využití volného času?'' odpovědělo 17 (tj. 34%) respondentů, že si volný čas organizuje výhradně podle svých zájmů. Nejvíce respondentů 31 (tj. 62%) si organizuje volný čas s přihlédnutím na potřeby rodiny a blízkých osob a pouze 2 (tj. 4%) respondentům organizuje volný čas někdo jiný. 6. Jak nejraději trávíte svůj volný čas? Tabulka č. 6 Odpověď

Počet respondentů

[%]

sport

2

4

procházky

8

16

návštěva společenských a kulturních akcí

12

24

domácí práce, kutilství, práce na zahrádce

14

28

sledování televize, četba, ruční práce

11

22

nákupy, hypermarkety

2

4

návštěva restaurace, barů, hospůdky

1

2

51

Graf 6 Jak nejraději trávíte svůj volný čas? 2,00% 4,00% 4,00%

sport procházky

16,00%

návštěva společenských a kulturních akcí

22,00%

sledování televize, četba, ruční práce nákupy, hypermarkety návštěva restaurace, barů, hospůdky

domácí práce, kutilství, práce na zahrádce 24,00%

28,00%

Sportem se zabývá jen 2 (tj. 4%) respondentů, na procházky chodí 8 (tj. 16%) respondentů. Různé společenské a kulturní akce navštěvuje 12 (tj. 24%) dotázaných. Domácími pracemi, kutilstvím nebo prací na zahrádce svůj volný čas tráví 11 (tj. 22%) seniorů. Různé nákupy a hypermarkety pravidelně vyhledává 2 (tj. 4%) respondentů a návštěvou restaurace, baru nebo hospůdky tráví svůj volný čas pouze 1 (tj. 2%) respondentů. 7. Co Vám znemožňuje aktivní trávení volného času? Tabulka č. 7 Odpověď

Počet respondentů

[%]

zdravotní stav

13

26

nedostatek příležitostí

4

8

finanční situace

16

32

vlastní nezájem o využití volného času

2

4

nedostatek času

3

6

nic

12

24

Graf 7 Co Vám znemožňuje aktivní trávení volného času? 24,00%

zdravotní stav

26,00%

nedostatek příležitostí finanční situace vlastní nezájem o využití volného času

6,00% 8,00% 4,00%

nedostatek času 32,00%

52

nic

Zdravotní stav udává 13 (tj. 26%) seniorů jako jeden z nejčastějších důvodů, který jim brání v aktivním trávení volného času. Nedostatek příležitostí uvedlo 4 (tj. 8%) respondentů. Hlavním důvodem byla finanční situace, kterou uvedlo 16 (tj. 32%) dotázaných. Vlastní nezájem o využití volného času aktivně uvedlo pouze 2 (tj. 4%) seniorů. Další malou skupinou je nedostatek volného času, který uvedlo 3 (tj. 6%) respondentů. Možnost žádného ovlivňujícího faktoru uvedlo 12 (tj. 24%) dotázaných. 8. Jaké možnosti aktivního trávení volného času máte ve svém bydlišti? Tabulka č. 8 Odpověď

Počet respondentů

[%]

sportovní akce pro seniory

3

6

pěší výlety, zájezdy, turistika

8

16

zájmové kroužky

19

38

zahrádka

12

24

žádné

2

4

jiné

6

12

Graf 8 Jaké možnosti aktivního trávení volného času máte ve svém bydlišti? 12,00% 4,00%

6,00%

sportovní akce pro seniory

16,00%

jiné

pěší výlety, zájezdy, turistika 24,00%

zájmové kroužky zahrádka žádné

38,00%

Sportovní akce pro seniory využívá jen 3 (tj. 6%) respondentů. Pěších výletů, zájezdů a turistiky se účastní již více seniorů a to 8 (tj. 16%) respondentů. Zájmové kroužky uvedlo největší počet seniorů a to 19 (tj. 38%) dotázaných. Zahrádku uvedlo 12 (tj. 24%) dotázaných. Pouze 2 (tj. 4%) respondentů uvedlo, že nemá žádné možnosti aktivního trávení volného času ve svém bydlišti a 6 (tj. 12%) uvedlo jiné možnosti bez bližší specifikace. 9. Jak získáváte nejčastěji informace o možnostech trávení volného času? Tabulka č. 9

53

Odpověď

Počet respondentů

[%]

známí, přátelé

9

18

rodina

6

12

pečovatelé

2

4

ostatní senioři

2

4

TV, rozhlas, internet

17

34

letáky, plakáty

14

28

Graf 9 Jak získáváte nejčastěji informace o možnostech trávení volného času? 18,00%

známí, přátelé

28,00%

rodina pečovatelé ostatní senioři

12,00%

TV, rozhlas, internet letáky, plakáty

4,00% 4,00% 34,00%

Podle šetření získávalo 9 (tj. 18%) respondentů informace o možnostech trávení volného času od známých nebo přátel. Dalších 6 (tj. 12%) respondentů získalo informace od rodiny. Od pečovatelů se dozvědělo informace pouze 2 (tj. 4%) dotázaných. Informace od ostatních seniorů získalo 2 (tj. 4%) respondentů. Nejvíce informací získávali senioři z TV, rozhlasu a internetu a to 17 (tj. 34%) respondentů. Letáky a plakáty byli dalším velkým zdrojem informací a to u 14 (tj. 28%) dotázaných. 10. Jak hodnotíte svůj současný život? Tabulka č. 10 Odpověď

Počet respondentů

[%]

spokojený

11

22

částečně spokojený

36

72

nespokojený

3

6

54

Graf 10 Jak hodnotíte svůj současný život? 6,00% 22,00%

spokojený částečně spokojený nespokojený

72,00%

Na otázku ,,Jak hodnotíte svůj současný život?'' odpovědělo 11 (tj. 22%) respondentů, že jsou spokojeni. Částečně spokojeně se cítí 36 (tj. 72%) respondentů a 3 (tj. 6%) respondentů se cítí nespokojeně.

55

7 Diskuze Ve své práci jsem se zaměřila především na zjištění, jak současní senioři tráví svůj volný čas, jakým aktivitám se věnují a jak jsou o volnočasových aktivitách informováni. Při psaní mé absolventské práce jsem zjistila nejen jaké možnosti volnočasových aktivit se v dnešní době seniorům nabízí, ale také to, že příprava na stáří by se měla stát běžnou součástí života každého z nás, neboť o kvalitě života ve stáří se rozhoduje mnohem dříve, než se staří samo přihlásí. Senioři disponují ve větší míře než ostatní populace volným časem. S tím souvisí potřeba široké nabídky volnočasových aktivit, které udržují seniory nejen v psychické, ale i fyzické kondici a zvyšují tak kvalitu jejich života ve stáří. Zjistila jsem, že v České republice je celá řada možností, jak může senior trávit svůj volný čas. Jednou z možností je nabídka vzdělávacích kurzů a studijních programů. Vysoké školy nabízí různé kurzy určené speciálně pro seniory. I domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou a kluby seniorů organizují celou řadu přednášek, které senioři rádi navštěvují. Jiný druh trávení volného času nabízí aktivním seniorům sportovní organizace a kluby. Nejoblíbenější aktivitou seniorů jsou však různé zájmové kroužky a také kulturní a společenské akce. Největší množství informací, jak kvalitně využít volný čas ve stáří se nachází v knihách a odborných časopisech. Ale souhlasím s tím, že jen malý počet seniorů si zajde do knihkupectví koupit knihu s takovýmto obsahem. Jako nejlepší možností jsou proto informace na nástěnkách a plakátech, popřípadě informace od přátel a rodiny. V poslední době si však senioři s oblibou vyhledávají různé informace na internetu. Ukázalo se, že rozhodnout se pro nějakou vhodnou aktivitu nemusí být pro seniora tak obtížné, jako ji pak realizovat na základě svých vlastních možností. Aktivním prožíváním volného času se nemyslí jen pohybová aktivita, ale jsou to všechny činnosti, které vedou k uspokojení všech potřeb člověka. Jde především o nalezení potěšení v období, kterého se možná podvědomě a často zbytečně bojíme. V České republice je široká škála možností, jak může senior trávit svůj volný čas, ale myslím si, že péče o aktivitu seniorů by neměla být jen záležitostí seniorů samých, ale podílet by se měli všichni, kteří přijdou se seniorem do kontaktu.

56

Závěr ,,Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít.'' Seneca

Ve své absolventské práci se zabývám možnostmi trávení volného času seniorů. Práci jsem rozdělila na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické se věnuji obecnému definování stáří z pohledu biologických, psychických i sociálních změn. Také se zaměřuji na možnosti volnočasových aktivit. V praktické části jsem popsala dvě zařízení pro seniory, ve kterých jsem měla možnost vykonávat průběžnou praxi po celý rok. Z těchto zařízení jsem také zpracovala dvě kazuistiky a na závěr jsem provedla dotazníkové šetření s analýzou o trávení volného času současných seniorů. Z mého dotazníkového šetření, do kterého jsem zapojila 50 respondentů si myslím, že se mi podařilo zjistit, jakými aktivitami se senioři ve svém volném čase rádi zabývají i jak jsou o volnočasových aktivitách informováni. Tím se mi podařilo splnit hlavní cíl mé absolventské práce. Zpracováním teoretické kapitoly týkající se stárnutí a stáří, popsáním možnostmi trávení volného času seniorů a také zpracováním dotazníku pro zjištění názorů si myslím, že se mi povedlo splnit i dílčí cíle mé absolventské práce. Byla bych ráda, kdyby má práce ukázala, jak je důležité, aby stárnutí a stáří nebylo pasivní, a že je zde řada aktivit, které si senioři mohou zvolit a které jim budou dělat potěšení v jejich volném čase.

57

Summary The possibility of seniors how to spend their free time

I chose the theme of my assignment because these problems are very interesting for me for a longer time. The aim of this assignment is to search the ways of spendig free time by seniors and also characterize the activities they are usually devoted to. My assignment consists of two parts – theoretical and practical part. The theoretical part of this assignment presents general definition of ageing and its stages from the view of biological, psychological and social changes. Then I deal with leisure activities such as sport, work in the garden, tours and excursions, various associations for leisure etc. In my assignment I created the list activities including education, sports and art. I deal with the possibilities of spending free time by the senior population, the active life style and its impact on the old age. In the practical part I created the questionnaire and I description two establishmets. I wrote two case reports. Ageing population becomes a world-wide problem of the 21st century. So is good being prapared for later life. The image of successful ageing is based mainly on the improvement of life quality and adaptation to old age. Special attention is paid to keeping an active lifestyle, even at an old age. The way of spending free time significantly affects both the mental and the physical state of the seniors. Leisure time of the seniors can be filled up with their private activities or with the activities offered them in the homes for seniors. We can distinguish to main groups of activities, those who are provide in the retirement homes and the activities that seniors practise themselves in their own home. To the first category belong for example rehabilitative training, courses of knitting, cooking and ceramics, courses working with the computer and the internet, visiting theatres and exhibitions. To the second group belong gardening, walking, watching TV, listening to the radio, cooking, spending free time with their children and families. The results of my questionnaire show, which activities are most popular at the old age. That´s why I think that I managed to fulfill the aims of my assignment successfully. Key words: social worker, old age, retirement, free time, domiciliary care, diseases, seniors

58

Bibliografie Monografie: 1. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha : Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318. 2. PONDĚLÍČEK, I. Stárnutí: osobnost a sexualita. Praha : Avicenum, 1987. ISBN 08-070-87. 3. STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-274-2. 4. SÝKOROVÁ, D. Autonomie ve stáří. Praha : Sociologické nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-86429-65-5. 5. ROSLAWSKI, A. Jak zůstat fit ve stáří. Brno : Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0774-4. 6. ŠTĚPÁNKOVÁ, STEINOVÁ. Trénování paměti. Praha : Protisk, 2009. ISBN 978-80-87142-08-0. 7. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-828-8. 8. GREGOR, O. Stárnout to je kumšt. Praha : Olympia, 1983. ISBN 27-005-83. 9. HOCMAN, G. Stárnutí. Praha : Avicenum, 1985. ISBN 08-083-85. 10. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha : Panorama, 1989. ISBN 80-7038-158-2.

Seriálová publikace: 1. VRÁNOVÁ, J. Senioři, hýbejte se. Moje zdraví. 2008, č. 4, s. 76-79. Praha : Mladá fronta. ISSN 1214-3871. 2. HAVRÁNKOVÁ, O. Přesazeni ve stáří. Moje zdraví. 2009, č. 3, s. 54-57. Praha : Mladá fronta. ISSN 1214-3871.

Elektronické dokumenty: 1. Hospice a léčba. [online] 2010 [cit. 2010-1-6]. Dostupný z WWW: . 2. Hospice a funkce. [online] 2010 [cit. 2010-1-6]. Dostupný z WWW: . 3. Hospice a historie. [online] 2010 [cit. 2010-1-6]. Dostupný z WWW:

59

. 4. Burn-out prevence. [online] 2010 [cit. 2010-2-24]. Dostupný z WWW: . 5. Trénování paměti. [online] 2010 [cit. 2010-3-19]. Dostupný z WWW: .

60

Přílohy Příloha č. 1 – Dotazník Příloha č. 2 – Domov pro seniory Luxor, Poděbrady Příloha č. 3 – Dům s pečovatelskou službou, Stará Boleslav Příloha č. 4 – Přehled denních aktivit domovů

61

Příloha č. 1 - Dotazník D O TAZ N Í K Dobrý den, jmenuji se Jana Junková a studuji obor Sociální práce na VOŠ Mills, s. r. o. Cílem dotazníku, který jste právě obdrželi, je zjistit ,,Jak tráví volný čas senioři''. Tento dotazník je anonymní a jeho výsledky budou použity v absolventské práci. V otázkách prosím zakroužkujte pouze jednu odpověď. Děkuji za spolupráci

Jana Junková

1. Jste: a) muž b) žena 2. Váš věk: a) 60 - 68 let b) 69 - 77 let c) 78 a více 3. 3. V současné době žijete? a) v domácnosti b) v domově důchodců c) v domově s pečovatelskou službou 4. Změnil se Vám odchodem do důchodu denní harmonogram ve vztahu k volnému času? a) ano, mám teď spoustu volného času b) ne, mám stále pocit nedostatku volného času c) ne, nepociťuji rozdíl 5. Vaše současné využití volného času? a) organizuji si výhradně sám dle svých zájmů b) organizuji si sám s přihlédnutím na potřeby rodiny, ostatních blízkých osob c) volný čas mi organizuje většinou někdo jiný

6. Jak nejčastěji trávíte svůj volný čas? a) sport, procházky b) návštěva společenských a kulturních akcí c) domácí práce, kutilství, práce na zahrádce d) sledování televize, četba, ruční práce, e) nákupy, hypermarkety f) návštěva restaurace, baru, hospůdky

62

Příloha č. 1 – pokračování 7. Co Vám znemožňuje aktivní trávení volného času? a) zdravotní stav b) nedostatek příležitostí c) finanční situace d) vlastní nezájem o využití volného času aktivně e) nedostatek času f) nic 8. Jaké možnosti aktivního trávení volného času máte ve svém bydlišti? a) sportovní akce pro seniory b) pěší výlety, zájezdy, turistika c) zájmové kroužky d) zahrádka e) žádné f) jiné 9. Jak získáváte nejčastěji informace o možnostech trávení volného času? a) známí, přátelé b) rodina c) pečovatelé d) ostatní senioři e) TV, rozhlas, internet f) letáky, plakáty 10. Jak hodnotíte svůj současný život? a) spokojený b) částečně spokojený c) nespokojený

63

Příloha č. 2 – Domov pro seniory Luxor, Poděbrady

Domov pro seniory Luxor

Místnost pro různé společenské aktivity

Mikulášská zábava 64

Masopust

Příloha č. 3 – Dům s pečovatelskou službou, Stará Boleslav

Dům s pečovatelskou službou

65

Místnost pro různé společenské aktivity

Letní grilování

66

Hraní kroketu

Příloha č. 4 – Přehled denních aktivit domovů

1. Domov pro seniory Luxor, Poděbrady Tabulka č. 1 Pondělí

kondiční cvičení

muzikoterapie

Úterý

kondiční cvičení

výtvarný kroužek

Středa

kondiční cvičení

literární klub

Čtvrtek

kondiční cvičení

kurz pečení

Pátek

kondiční cvičení

Univerzita třetího věku

So a Ne

filmový klub

67

trénink paměti

2. Dům s pečovatelskou službou, Stará Boleslav Tabulka č. 2 Pondělí Úterý

zájmové kroužky

Univerzita třetího věku

Středa

zájmové koužky

Univerzita třetího věku

Čtvrtek

zájmové kroužky

výuka na pc a internetu

Pátek

výuka na pc a internetu

So a Ne

divadla

koncerty

68

grilování