Univerzita Hradec Králové Ústav sociální práce
Možnosti sociální práce s obětmi stalkingu Bakalářská práce
Autor:
Anna Teplá
Studijní program:
B6731 - Sociální politika a sociální práce
Studijní obor:
Sociální práce
Vedoucí práce:
Mgr. Lucie Smutková, Ph.D.
Univerzita Hradec Králové Ústav sociální práce Akademický rok: 2014/2015
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)
Jméno a Příjmení:
Anna Teplá
Osobní číslo:
U12141
Studijní program:
B6731 Sociální politika a sociální práce
Studijní obor:
Sociální práce
Název tématu:
Možnosti sociální práce s obětmi stalkingu
Zadávajicí katedra:
Oddělení sociálni práce a sociálni politiky
Zásady pro vypracování: Cílem teoretické části je definovat stalking, jeho formy, obět a pachatele stalkingu a socialni služby pro oběti nebezpečného pronásledování. Cílem praktické části je zmapovaní problematiky stalkingu a možnostech jeho řešení v Kralovehradeckém kraji. Metodu skoumaní jsem zvolila kvantitatibni rozhovor se socialními pracovníky v organizacích pomahajicích obětem stalkingu. Základní literatura: ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky: [domácí násilí, stalking, predikce násilí]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 150 s. ISBN 978-80-247-2207-8. Úplné znění zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Vyd. 1. Praha: Armex, 2010, 172 s. ISBN 978-80-86795-81-2.
Rozsah grafických prací: Rozsah pracovní zprávy: Forma zpacování bakalařské práce: tištěná Seznam odborné literatury:
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Lucie Smutková, Ph.D. Oddělení socialní práce a sociální politiky
Datum zadání bakalářské práce:
5. února 2014
Termýn odevzdání bakalářské práce:
31. března 2015
L.S JUDr.Miroslav Mitlöhner, CSc. ředitel dne
Mgr. Zuzana Truhlářová Ph.D. vedoucí katedry
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením vedoucí bakalářské práce a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Záměli dne 12.3. 2015.......
Anna Teplá
Poděkování Ráda bych na tomto místě vyjádřila poděkování své vedoucí práce Mgr. Lucii Smutkové Ph.D. za velmi cenné rady, připomínky a pomoc, kterou mi poskytla při vypracování této práce.
Anotace Anna Teplá, Možnosti sociální práce s obětmi stalkingu,. Hradec Králové, 2015, Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Ústav sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Lucie Smutková Ph.D. Základní údaje charakterizující v českém jazyce obsah a výsledky závěrečné práce: Tématem bakalářské práce je stalking nebo-li nebezpečné pronásledování Cílem teoretické části je, popsat, co je to stalking, jeho formy, oběť a pachatele stalkingu a sociální služby pro oběti nebezpečného pronásledování. Cílem praktické části je zmapování problematiky stalkingu a možnosti jeho řešení v Královehradeckém kraji. Metodu zkoumání jsem zvolila kvalitativní rozhovor se sociálními pracovníky v organizacích pomáhajícím obětem stalkingu. Klíčová slova: stalking, oběť, pachatel, sociální služby pro oběti stalkingu
Annottation Anna Teplá, , Degree Thesis/Master Degree Thesis, Hradec Králové, 2015, Bachelor Degree Thesis University of Hradec Králové. Leader of the Bachelor Degree Thesis Mgr. Lucie Smutková Ph.D. Basic data characterizing the content and results of the final work in the chosen foreign language: A brief content description of the topic, selected methods: The theoretical part is to describe what it's stalking, its forms, the victim and the perpetrator of stalking and social services for victims of stalking. The practical part is to analyze the stalking and its possible solutions in the. I chose a method of studying the qualitative interviews with social workers in organizations helping victims of stalking. Keywords: stalking, victim, offender, social services for victims of stalking
Obsah Úvod ..........................................................................................................................................10 1. Stalking .................................................................................................................................14 1.1. Kontext sociální práce ........................................................................................................14 1.2. Definice stalkingu...............................................................................................................15 1.3. Historie stalkingu................................................................................................................17 1.4. Projevy a druhy stalkingu ...................................................................................................18 1.4.1. Projevy stalkingu .............................................................................................................19 1.4.2. Druhy stalkingu ...............................................................................................................19 1.5. Právní úprava......................................................................................................................20 1.6. Mýty o stalkingu.................................................................................................................22 2. Pachatel stalkingu................................................................................................................24 2.1. Pachatel...............................................................................................................................24 2.2 Pachatel stalkingu ................................................................................................................25 2.2.1. Motivace stalkerů ............................................................................................................26 2.3. Typologie stalkerů ..............................................................................................................26 2.3.1. Psychologický přístup .....................................................................................................27 2.3.2. Typologie pachatelů s ohledem na rizikovost pro oběť ..................................................27 2.3.3. Typologie zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera.........................28 2.3.4. Empirický přístup ............................................................................................................30 2.4. Psychologické výzkumy stalkerů .......................................................................................31 3. Oběť stalkingu .....................................................................................................................33 3.1. Oběť....................................................................................................................................33 3.2. Oběť stalkingu ....................................................................................................................33 3.2.1. Prožívání oběti.................................................................................................................33 3.2.2. Důsledky stalkingu pro oběť ...........................................................................................35 3.2.3. Posuzování nebezpečnosti pro oběť ................................................................................36 4. Možnosti pomoci obětem stalkingu....................................................................................37 4.1. Reakce okolí .......................................................................................................................37 4.2. Podpora oběti......................................................................................................................38
4.3. Typy odborné pomoci obětem............................................................................................39 4.3.1. Krizová pomoc ................................................................................................................39 4.3.2. Odborná psychologická pomoc .......................................................................................40 4.3.3. Odborná sociální pomoc..................................................................................................40 4.3.4. Odborná právní pomoc ...................................................................................................41 4.4. Organizace poskytující pomoc obětem stalkingu v Královehradeckém kraji ....................41 Shrnutí teoretické části ..............................................................................................................46 5. Cíl výzkumu .........................................................................................................................48 Dílčí cíle ....................................................................................................................................48 6. Výzkumná metoda...............................................................................................................51 6.1. Strategie výzkumného šetření.............................................................................................51 6. 2. výzkumná technika ............................................................................................................51 6.3. Rizika výzkumného šetření ................................................................................................52 6.4. Výzkumný vzorek ..............................................................................................................53 7. Interpretace rozhovorů .......................................................................................................54 7.1.Interpretace výpovědí vztahujících se k prvnímu dílčímu cíli ............................................54 7.2.Interpretace výpovědí vztahujících se ke druhému dílčímu cíli ..........................................56 7.3.Interpretace výpovědí vztahujících se ke třetímu dílčímu cíli.............................................59 Závěr .........................................................................................................................................61 Seznam použitých zdrojů........................................................................................................63 Internetové zdroje ......................................................................................................................64 Příloha č. 1................................................................................................................................65 Příloha č. 2................................................................................................................................69
Úvod Téma stalking nebo-li nebezpečné pronásledování jsem si vybrala, protože toto téma je dnes považováno za společenský problém, o kterém se stále moc nemluví. Četla jsem na toto téma několik odborných publikací a uvědomila jsem si, že je stalking současným společenským fenoménem. Za posledních několik let vzrostl počet případů stalkingu. Četnost výskytu excesivního, systematického pronásledování není přesně známá. Odhaduje se, že minimálně 2 až 8% obyvatel se stanou obětí tohoto trestného činu. (Čírtková, 2013) Velkou změnu také přinesl náš nový trestní zákoník, který definoval stalking jako trestný čin. Téma stalking zpracovává mnoho autorů. Jedním z hlavních autorů, kteří se zabývají tématem stalking je Ludmila Čírtková, dále pak Petra Vitoušová, Jiří Škoda nebo Branislava Vargová. ,,Termín stalking pochází z angličtiny a v konkrétní hantýrce znamená stopování zvěře, její uštvání, přiblížení se k ní s cílem ji ulovit.“(Čírtková, 2008, str. 53) V poslední době poutá stalking pozornost jako jedna z podob násilí, která byla dlouho opomíjená. Jejím hlavním rysem je fixace známého nebo neznámého pachatele na určitou osobu, kterou pak pachatel obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností. Různé varianty pronásledování jsou zatím shrnuty pod pojem stalking. (Čírtková, 2013) ,Tento trestný čin není zcela jednoznačnou formou domácího násilí, ovšem vykazuje velké množství shodných znaků.“ ( Králičková, 2011, str. 95) ,,Stalking je obtěžující a zastrašující chovaní, které může mít podobu vyhrožování, pozorování, sledování, docházení do místa, bydliště či parkoviště oběti, opakovaných telefonátů či SMS zpráv, zanechávání psaných zpráv, předmětů nebo ničení vlastnictví, přičemž toto chování vyvolává u oběti strach.‘‘(Vargová, 2008, str. 53) Nejblíže je mi definice od Ludmily Čírtkové, která definuje stalking tak, jak ho vnímám i já, jako fixaci známe nebo neznámé osoby na oběť, kterou pak zahrnuje nechtěnou
10
pozorností. Proto, pro účely mé práce budu chápat stalking tak, jak ho definuje Ludmila Čírtková. Stalking má několik podob kontaktování komunikačními prostředky slídění, vyhledávání blízkosti oběti, pomluvy, psychologický nátlak, psychické deptání, kontakt přes třetí osobu, fyzické násilí, cyberstalking. Podstatné je, že stalking se vždy točí kolem vztahů nezávisle na tom, zda se jedná o vztahy reálné nebo iluzionární. V reálných vztazích vzniká stalking jako reakce na problémy či konflikty a přestavuje vzorec chování pro řešení vztahových krizí a kolapsů. (Čírtková, 2013)
Hlavním cílem mé bakalářské práce je přiblížit problematiku stalkingu. Cílem praktické části mé práce je zjistit, jak přistupují jednotlivé organizace v Královehradeckém kraji k práci s obětmi stalkingu. Hlavní cíl praktické části bakalářské práce se rozpadá do tří dílčích cílů. Prvním je zjistit, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu. Druhým cílem je zjistit, jaké služby pro oběti stalkingu organizace nabízí a třetím cílem je zjistit, jaká je spolupráce daných organizací mezi sebou. Dílčí cíle jsem formulovala dle toho, co bych chtěla o dané organizaci zjistit, nejprve tedy jaké jsou specifika klientů v této problematice, následně, jaké služby organizace mohou obětem poskytnout a konečně zjistit, spolupráci daných organizací v práci s obětmi stalkingu. K naplnění stanoveného hlavního a dílčích cílů jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii a techniky (polostrukturovaného) rozhovoru prováděného s pracovníky v organizacích, které poskytují pomoc obětem nebezpečného pronásledování.
V teoretické části mé práce chci popsat co je to vlastně nebezpečné pronásledování a co není, stručnou historii, jeho právní úpravu, projevy a druhy a v závěru první kapitoly uvést mýty o stalkingu. Ve druhé kapitole bych chtěla přiblížit pachatele stalkingu, jeho motivaci, uvedu několik typologií pachatelů, a psychologické výzkumy pachatelů. V další kapitole se zaměřím na oběť stalkingu, představím typologii obětí, prožívání oběti, důsledky stalkingu pro oběť, posuzování nebezpečnosti pro oběť.
V závěrečné čtvrté kapitole popíšu možnosti 11
sociální práce s obětí, podporu oběti, reakci okolí a sociální služby pro oběti nebezpečného pronásledování. V praktické části provedu výzkumné šetření sociálních služeb v Královehradeckém kraji, které pomáhají obětem nebezpečného pronásledování. Pomocí kvalitativního rozhovoru se sociálními pracovníky v těchto institucích zmapuji služby, které pro oběti stalkingu poskytují a také se zaměřím na porozumění sociálních pracovníků, zjistím, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu, zjistím, jaké služby pro oběti stalkingu organizace nabízí a zjistím, jaká je spolupráce daných organizací mezi sebou. V celé své bakalářské práci, bych chtěla přiblížit problematiku nebezpečného pronásledování, pachatele tohoto činu, oběti a sociální práci s obětmi nebezpečného pronásledování a zmapovat sociální služby v Královehradeckém kraji, které pomáhají obětem stalkingu. Tato práce by mohla sloužit i pracovníkům daných organizací, aby se dozvěděli, jak pracují jiné organizace, které se zabývají stejnou problematikou.
12
Teoretická část
1. Stalking V první kapitole zasadím téma stalking do kontextu sociální práce, popíšu, co je to stalking, ve stručnosti zmapují historii stalkingu, jeho projevy a druhy, právní úpravu nebezpečného pronásledování a v závěru kapitoly se zmíním o některých mýtech týkajících se stalkingu. Toto uvedení do problematiky je významné ve vztahu k hlavnímu a dílčím cílů textu, neboť vymezuje základní oblast zájmu – fenomén stalking.
1.1. Kontext sociální práce Jako první zvolím definici od Oldřicha Matouška, který popisuje sociální práci takto:,, Sociální práce je společenskovědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (např. chudoby, zanedbávání
výchovy
dětí,
diskriminace
určitých
skupin,
delikvence
mládeže,
nezaměstnanosti). ‘‘ (Matoušek, 2003, str. 11) Následuje definice od Iva Řezníčka, který definuje sociální práci takto: Sociální práce se snaží o změnu jednání svých klientů a jejich rozšířenějšího společenského zázemí cíleným úsilím v rámci určité organizační sítě institucí a zařízení. Teoreticky jde sociální práci o dosahování vyrovnanějších životních situací v disharmonických podmínkách. Působení jejích klientů stejně jako příslušných sociálních institucí jí k tomu dává příležitosti a omezení zároveň.(Řezníček, 1994) Jako poslední uvedu definici od Igora Tomeše, který říká, že sociální práce je odborná činnost, která se orientuje na zlepšování vzájemného přizpůsobování jednotlivců, rodin, skupin a životního prostředí, v němž žijí k rozvíjení sebeúcty a vlastní zodpovědností jednotlivců s využitím schopností osob, mezilidských vztahů a zdrojů poskytovaných společností. Je službou klientům (jedincům, rodinám, skupinám, komunitám), kterou možno charakterizovat pojmy pomoc, podpora a provázení. (Tomeš, 2011) K tématu stalkingu budu přistupovat v kontextu sociální práce, proto také budou respondenty mého výzkumného šetření sociální pracovníci příslušných organizací.
14
V závěru podkapitoly popíši sociálního pracovníka. Sociální pracovníci pracují s klienty, s jejich rodinami, za svůj případ považují celou rodinu; s přirozenými skupinami, např. s partami mládeže na městském sídlišti s organizacemi, buď spravují činnost agentur poskytujících sociální služby, nebo vystupují jako experti v organizacích a pomáhají v nich řešit problémy, které jsou kompetentní řešit, např. formou supervize s lokálními komunitami, tj. s lidmi žijícími v jednom místě. (Matoušek, 2003)
1.2. Definice stalkingu V poslední době poutá pozornost jedna z podob násilí, která byla dlouho opomíjená. Jejím hlavním rysem je obsazení fixace známého nebo neznámého pachatele na určitou osobu, kterou pak pachatel obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností. Různé varianty pronásledování jsou zatím shrnuty pod pojem stalking. (Čírtková, 2013) Čírtková uvádí, že pronásledování lze charakterizovat, jako soustavné (systematické) a excesivní (z normy vybočující) obtěžování druhé osoby nevyžádané a umanuté pozornosti podnícené buď údajným nebo skutečným obdivem (nákloností nebo pociťovanou záští, nenávistí a pomstou). (Čírtková 2008) Od 90. let 20. století je pronásledování intenzivně zkoumaným jevem ve forenzní psychologii a psychiatrii. V kriminologickém smyslu je stalking definován jako úmyslné a zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu života, a ohrožuje bezpečnost oběti. Současný zájem o tento fenomén byl vyprovokován častými případy pronásledování prominentů, kteří trpěli nevyžádanou a obtěžující pozorností svých fanoušků. (Čírtková, Vitoušová, 2007) Je zřejmé, že studie, které na toto téma v poslední době vznikly, ukázaly, že pronásledování se může týkat kohokoliv, nejen prominentů ze show – businessu nebo politiky. Četnost výskytu excesivního, systematického pronásledování není přesně známá. Odhaduje se, že minimálně 2 až 8% obyvatel se stanou obětí tohoto trestného činu. (Čírtková, 2013)
15
,,Tento trestný čin není zcela jednoznačnou formou domácího násilí, ovšem vykazuje velké množství shodných znaků. “ ( Králičková, 2011, str. 95). Takto je stalking popsán z pohledu trestního práva. Následuje popis objektu, objektivní stránky, subjektu a subjektivní stránky z hlediska trestného činu. Objektem z hlediska trestného činu je ochrana před dlouhodobým jednáním pronásledovatele. Objektivní stránka spočívá v dlouhodobém jednání, kde je nutné vzbudit u pronásledované osoby obavy o svůj život nebo zdraví. Jedná se o taxativní výčet jednání:
vyhrožování ublížením na zdraví,
vyhledáváním a sledováním,
vytrvalým kontaktováním,
omezováním v obvyklém způsobu života,
zneužíváním osobních údajů za účelem získání kontaktu.
Subjektem může být kdokoliv, z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění. (Králičková, 2011) Dále uvedu definici od Jana Sochůrka, který se ve své publikaci věnuje výstupům psychologů na téma stalking ,,Výstupy psychologů ukazují, že pozadím stalkingu zvláště u mužů, je snížená schopnost řešit vztahové problémy. To se pak projeví právě v obtěžujícím chování. Pokud se ke stalkingu uchyluje žena (není to výjimkou), chová se velmi racionálně a plánovitě.“ (Sochůrek, 2013 str. 91) Pronásledování může směřovat na osobu, se kterou se pachatel mohl stýkat nebo stýkal (např. bývalý partner, osoba, kterou zná ze zaměstnání). Někdy se, ale oběť s pachatelem nemusí vůbec setkat (např. při pronásledování známých osobností). (Sochůrek, 2013) Jan Sochůrek také popisuje motivaci stalkerů. Dle něho je motivace stalkerů tato ,,Motivace pronásledování nemusí mít pouze erotický základ, ale může to být nenávist, touha po pomstě – obětmi tak mohou být nejen bývalí partneři, ale např. nadřízení, soudci, psychiatři, sousedé atd. V těchto případech má stalking spíše charakter zastrašování.“ (Sochůrek, 2013 str. 91)
16
Do pojmu stalking se tedy nezahrnuje pouze erotický obdiv vedoucí ke vtíravosti. Náleží sem různé formy nejen psychického terorizování vedené nenávistí a pomstou. Může jít o záští motivované pronásledování na bázi zaměstnaneckých vztahů (šéf – podřízený), privátních kontaktů (bývalý partneři), obchodních vztahů (klient – advokát nebo poskytovatel jiných služeb) nebo profesních styků (lékař – pacient) či sousedských vazeb. Podnět přitom může vycházet z reálné dřívější interakce mezi pachatelem a obětí, ale také z pocitů pachatele, který je nutkavě přitahován určitou osobou, již zná jen z povrchních oficiálních kontaktů anebo pouze zprostředkovaně například z médií. (Čírtková, 2013) Na závěr podkapitoly vložím krátkou definici od Branislavy Vargové - ,,nakonec tedy lze pronásledování obecně definovat jako obtěžující a zastrašující chování.“ (Vargová, 2008, str. 53)
1.3. Historie stalkingu V této podkapitole, bych se chtěla věnovat historickému vývoji stalkingu, o kterém se začíná hovořit již od 18. století. Stalking je považován za relativně moderní fenomén. Navíc se o něm diskutuje jako o otevřeném problému především z hlediska kriminologie, kriminální psychologie a také trestného práva. (Čírtková, Vitoušová, 2007) K tomu je třeba dodat, že na půdě psychiatrie je podobný jev znám již dlouho. Již v 18. století se psychiatr Pinel a jeho žák Esquire zabývali popisem a objasňováním tzv. erotomanie (tj. patologická vazba na jinou osobu, projevující se alespoň na začátku jako umanutý obdiv nebo erotická náklonost) a dávali ji do volné souvislosti s jinými mániemi, jako jsou kleptomanie nebo pyromanie. Ve 20. století se erotické poblázněnosti (původní Kretschmerův název) věnovali další renomovaní psychiatři. Vyvolal to i dobový případ 53. leté Francouzky, která byla přesvědčená, že ji miluje anglický král Jiří IV. Potulovala se v blízkosti Buckinghamského paláce a jakýkoliv malý podnět (např. nadzvednutí závěsu v okně) interpretovala jako projev lásky jejího idolu k ní. Francouzský psychiatr De Clérambault jako první poukázal, že motivem nemusí být nezpracovaná láska, sexualita nebo erotika. Větší váhu přikládal spíše pocitu mimořádnosti sebe sama a porušení kontaktu s realitou. (Čírtková, 2013)
17
V průběhu první poloviny 20. století nabídla psychiatrie a psychologie řadu pokusů o vysvětlení milostného pronásledování jako psychopatologického jevu. Popsala také fáze průběhu. Typický vývoj pronásledování popsal De Clérambault v následujícím třífázovém modelu:
stádium pýchy – erotoman je plný naděje a vykazuje chování typu namlouvání a dvoření,
stádium selhávání – objevují se obavy, erotoman se cítí zrazen, oběť pronásleduje výčitkami a obviňováním,
stádium hněvu – erotoman formuluje majetnické požadavky, signalizuje jejich prosazení cestou agrese, může vydírat nebo vyhrožovat odplatou. (Čírtková, Vitoušová, 2007)
V druhé polovině 20. století dochází ke změně názorů. Z ryze psychiatrického problému se umanuté pronásledování druhé osoby stává problém pro vědní obory s těsnou vazbou na kriminalitu. Může za to vysoký počet případů, které se z psychiatrických ambulancí nebo léčeben přesouvaly do soudních síní. (Čírtková, 2013) Snad nejznámějším případem je případ J. W. Hinckleyho, který 30. 3. 1981 spáchal atentát na prezidenta R. Regana. Ke své motivaci uvedl, že chtěl imponovat herečce Jodie Fosterové a získat tak konečně její přízeň. Atentátu předcházel typický obraz umanutého pronásledování navozeného údajným obdivem k herečce. (Vacek, 2001) Tradiční pojem erotomanie je nahrazen pojmem stalking, který zahrnuje větší škálu jevů a zvýrazňuje především spojitost excesivního, systematického pronásledování s násilím. Do popředí se dostávají především opomíjené otázky, jako je ochrana oběti, či pravděpodobnost překlopení pronásledování do přímého fyzického násilí. (Čírtková, 2013)
1.4. Projevy a druhy stalkingu V této podkapitole se zaměřím na projevy a důsledky stalkingu, které zde popíši.
18
1.4.1. Projevy stalkingu Nejprve tedy popíšu projevy stalkingu které, popisuje ve své publikaci Ludmila Čírtková. Stalking vždy zahrnuje narušení privátní sféry života oběti. Po jevové stránce lze za charakteristické projevy stalkingu označit zejména následující vzorce chování:
opakované a pro oběť skličující pokusy o kontakt cestou dopisů, telefonátů, mailů, SMS, zasílání drobných předmětů apod.,
demonstrování moci v podobě přímých nebo nepřímých výhružek, které u normální osoby vzbuzují strach a obavy,
ničení věcí – např. propíchnutí pneumatik, pomalování či jiné poškození vozidla nebo jiného majetku oběti, zlikvidování domácího mazlíčka a podobně. (Čírtková, 2013)
Je tedy zřejmé, že chování může mít podobu vyhrožování, pozorování, sledování oběti do místa bydliště, opakovaných opakujících se telefonátů nebo SMS zpráv nebo ničení majetku, přičemž toto chování způsobuje u oběti strach. Pronásledování bývá často doprovázeno výhružkami nebo fyzickým násilím a může být pro oběť vážné psychické a zdravotní důsledky. (Vargová, 2008)
1.4.2. Druhy stalkingu Nyní popíšu druhy stalkingu dle Čírtkové (2008, str. 60), podle které jsou druhy stalkingu tyto:
kontaktování komunikačními prostředky,
slídění, vyhledávání blízkosti oběti,
pomluvy, psychologický nátlak, psychické deptání,
kontakt přes třetí osobu,
fyzické násilí,
cyberstalking (e – maily, chat, nevyžádané prezentování oběti na internetu apod.).
Podstatné je, že stalking se vždy točí kolem vztahů nezávisle na tom, zda se jedná o vztahy reálné nebo iluzionární. V reálných vztazích vzniká stalking jako reakce na problémy či 19
konflikty a přestavuje vzorec chování pro řešení vztahových krizí a kolapsů. Druhy stalkingu ve skutečných vztazích jsou:
ex - partner stalking - hlavním tématem je neschopnost unést jednostranné ukončení intimního partnerského vztahu. Motivací pronásledování je buď snaha slepit ztroskotaný vztah, nebo snaha pomstít se za rozchod. Často se oba motivy (láska a nenávist) prolínají. Tomu odpovídá i obsah vzkazů v podobě SMS nebo mailů. Mění se v nich vyznání lásky a obdivu s výhružkami a agresivitou,
stalking v dalších vztazích (např. profesních, pracovních či sousedských) – v těchto reálných vztazích pronásledování obvykle předchází skutečné kontakty, jak pracovní tak sousedské. Motivem zde bývá pocit zdánlivé či faktické křivdy, na kterou reaguje stalker pronásledováním daného jedince.
Naopak iluzionární vztahy jsou takové, které mají teprve vzniknout. V iluzionárních vztazích je problém vztahové dynamiky opačný. Stalking není z pohledu stalkera reakcí nýbrž akcí. Stalker chce svými akcemi vztah vyvolat, chce ho vybudovat. To, co zatím existuje, je jen v jeho představách. (Čírtková, 2013)
1.5. Právní úprava Nejprve popíši, jak definuje stalking trestní zákoník. Od 1. ledna 2010 vstupuje v účinnost nový trestní zákoník. Dle něhož bude možné trestně stíhat chování, které vykazuje znaky skutkové podstaty nebezpečného pronásledování. Trestní zákoník definuje nebezpečné pronásledování takto: 1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že: a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
20
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“ (Úplné znění zákona - trestní zákoník, 2009, str. 72) Zde popíši rysy, které nasvědčují tomu, že se jedná o stalking. Pro rozpoznání stalkingu lze navrhnout pečlivou evidenci všech projevů stalkingu, které oběť vnímá jako pronásledování. O tom, že se opravdu jedná o stalking nasvědčují tyto rysy:
aktivity stalkera jsou jednostranné, tj. dochází k nim přesto, že oběť jednoznačně a srozumitelně odmítla jeho nabídky či výzvy o kontakt a nastolila požadavek na ukončení nežádoucích aktivit,
k aktivitám údajného pronásledování dochází i přesto, že oběť aplikovala strategii nulové reakce (tj. nereaguje na pokusy o kontakt, např. neodpovídá na SMS, maily, dopisy nebo dárky),
chování stalkera má ráz uceleného a jednotného procesu, který připomíná program. Jednotlivé činnosti stalkera na sebe navazují, zapadají do sebe,
v nevyžádaných pokusech o kontakt jsou patrné motivy a cíle stalkera. Jeho postup je záměrný, úmyslný a specifický motivovaný,
dochází ke stupňování aktivit stalkera z hlediska frekvence výskytu a hlediska závažnosti,
absence nadhledu stalkera na problematičnost jeho chování. Pronásledovatel se totiž domnívá, že jeho chování je oprávněné a vhodné. (Čírtková, 2012)
V závěru podkapitoly popíšu sankci, která pachateli hrozí a následně odlišení stalkingu od jiných podob psychoteroru. ,,Většina těchto trestných činů nepřesáhla v základní skutkové podstatě horní hranici odnětí svobody pěti let, proto je považován za přečin. A od toho se odvíjí i možnost vzít obviněného do vazby, uložit i nepodmíněný trest odnětí svobody. Pachateli pak v základní sazbě hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok, při naplnění kvalifikované skutkové podstaty, je-li pronásledovaným dítě nebo těhotná žena, případně je
21
pronásledujících více či je použita zbraň, na šest měsíců až tři roky.“ (Králíčková, 2011, str. 93) Stalking je nutno odlišit od jiných podob tzv. psychoteroru. Jiné verze psychoteroru se mohou po jevové stránce podobat stalkingu. Mají však rozdílnou podstatu, zcela odlišnou dynamiku a v praxi vyžadují i rozdílné přístupy řešení. Mezi psychoteror lze mimo stalkingu zahrnout:
mobbing,
sexuálně či mocensky motivovaný telefonní teror,
pronásledování jedince určitou skupinou (sektou) nebo institucí. (Čírtková, 2012)
1.6. Mýty o stalkingu V závěrečné podkapitole popíši několik mýtů o stalkingu. Díky silné medializaci pronikl pojem stalking do obecného podvědomí i u nás. Mediální stránky prezentace, především extrémních případů, ale také i povrchní informace o podstatě jevu však přiživují falešné představy a mýty. (Čírtková, Vitoušová, 2007) První mýtus – Všichni stalkeři jsou duševně nemocní nebo narušení. Laická veřejnost, ale někdy i odborníci vychází z předpokladu, že stalker trpí duševní poruchou. Ačkoliv se v některých případech můžeme setkat s pronásledovatelem, u kterého vyšetření skutečně povede ke stanovení diagnózy, neplatí toto zjištění obecně. Většina pronásledovatelů netrpí duševní poruchou. Poruchy osobnosti a chování jsou u pronásledovatelů spíše vzácné, řídké. Druhý mýtus - Stalking je totéž co milenecký blud (erotomanie). Erotomanie je vážné onemocnění. Nemocný věří v zamilovanost oběti a interpretuje nesmyslné detaily jako důkazy opětované lásky. U stalkera ovšem nejde o typický, příznačný problém. Je nutné zdůraznit, že stalking má širší jevovou varietu, nezahrnuje pouze obtěžování v důsledku erotického obdivu a údajné lásky. Motivem u stalkera může být zášť, nenávist, touha po kontrole nebo pomsta.
22
Třetí mýtus - Stalker je cizí, neznámá osoba. Tento mýtus je nebezpečný, protože vede k riziku podceňování závažnosti pronásledování známým pachatelem. Mýtus je zřejmě založen na archetypu nebezpečí jako temného stínu, který pronásleduje oběť a udeří náhle a nečekaně z neznáma. Čtvrtý mýtus – Stalking vždy končí napadením oběti. K udržení tohoto mýtu přispívají částečně média informacemi o extrémních případech, které skončily brutálním napadením nebo smrtí oběti. Naštěstí je realita jiná. Každý případ je nutné posuzovat individuálně. Zhruba každý pátá oběť byla nakonec i fyzicky napadena. Více případům dominuje psychické terorizování. Pátý mýtus – Stalkeři jsou vždy muži. Experti vycházejí z faktu, že přibližně 20% případů pronásledování je pachatelem žena. Neplatí ani hypotéza, že ženy jsou, jako stalkerky méně nebezpečnější, než muži. (Čírtková, 2013)
V první kapitole jsem se tedy zaměřila na kontext sociální práce, definici stalkingu, jeho stručnou historii, projevy a důsledky stalkingu, na právní úpravu a v závěru kapitoly jsem psala o několika mýtech, týkajících se stalkingu.
23
2. Pachatel stalkingu Ve druhé kapitole popíši pachatele nejprve obecně, poté konktrétně pachatele stalkingu, zaměřím se na motivaci stalkerů, jejich typologie a kapitolu zakončím psychologickými výzkumy pachatelů nebezpečného pronásledování. Tato kapitola se vztahuje především ke konstrukci druhého dílčího cíle. Chtěla bych, mimo jiné zjistit, jak se staví dané organizace ke spolupráci s pachatelem.
2.1. Pachatel Nejprve popíši definici pachatele a poté rozdělím pachatele do tříd dle Drahomíry Houbové. ,,Pachatelem trestného činu je kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je - li trestná."(Úplné znění zákona - trestní zákoník, 2010, str. 132) Pachatelem, který svým jednáním překračuje normy společnosti, se zabývá kriminalistika, kriminologie, trestní právo, ale i řada dalších oborů - genetika, etika, sociologie, psychologie, nebo forenzní psychologie, ani tento výčet není úplný. Jedná se o interdisciplinární problematiku. (Houbová, 2008) Pachatele dělíme do těchto tříd dle Houbové (str. 184 - 185): socializovaný typ, neurotický typ, nesocializovaný, typ s poruchou osobnosti, mentální retardace, typ s masivní psychickou poruchou.
24
2.2. Pachatel stalkingu Nyní se konkrétně zaměřím na pachatele stalkingu nebo – li stalkera, což je synonymum k pachateli stalkingu a následně na jejich motivaci vedoucí k jejich chování. Většina forenzně zaměřených studií usiluje o objasnění psychologie pronásledovatelů a jejich členění do určitých typů. Přitom se uplatňují různá kritéria např. typ oběti (celebrita, bývalý partner), předcházející vztah k oběti (ano, ne), motivace a osobnost pronásledovatele. (Čírtková, 2012) Naznačená kritéria zkombinoval a rozčlenil Holmes (in Čírtková, 2008, str.72) do 6 skupin: pronásledování celebrit (celerity stalker), pronásledování ex- partnera (domestic stalker), pronásledování politiků (politic stalker), pronásledování z vášně (lust stalker) - sexuální motivace podléhá módě, přelétává se od jedné oběti ke druhé, pronásledovatel se zjištnou motivací (hit stalker) - nemá žádnou poruchu, v podstatě je to vydírání, pronásledovatel zhrzený a odmítnutý v lásce (love - scored stalker).
Experti se shodují, že klíčovým modelem pro posuzování stalkingu a vyhodnocení psychologie pachatele je především vztah k oběti. Studie se zabývají nejčastěji členěním různých variant pronásledování podle typu vztahu, který mezi obětí a pachatelem existoval nebo existuje. Podle zjištění je pronásledování nejčastěji u těchto typů vztahů:
osobní vztahy (milenecké a partnerské, ale také sousedské),
pracovní vztahy (blíže se rozlišuje zaměstnanecký poměr a profesní vztah),
mediálně zprostředkované vztahy (tj. pronásledování mediálně známých osobností). (Čírtková, 2012)
25
2.2.1. Motivace stalkerů Zde popíši motivaci stalkerů k nebezpečnému pronásledování. Motivace stalkerů se mnohdy různí, proto zde popíši několik motivačních vzorců. ,,Na otázku, proč dochází ve vztazích
k fenoménu
pronásledování,
odpovídají
výzkumy
zaměřené
na
motivaci
pachatelů.“(Čírtková, 2013, str. 218) Popíši některé motivační vzorce stalkerů podle Čírtkové (2008): reakce na odmítnutí, hledání intimity a blízkosti za každou cenu, ventilování hostility a nenávisti, pronásledování z nedostatku kompetencí, pronásledování jako důsledek predátorské (útočné) agresivity. Uvedené motivační vzorce mají praktický význam pro zacházení s pachatelem. Například pachatelé hledající intimitu a blízkost za každou cenu, trpí často vážnými duševními poruchami i psychotického rázu. Právní opatření, proto bývají neúčinná, místo policejní intervence je na místě včasná spolupráce s psychiatry. Naopak u pronásledovatelů, u kterých dominuje reakce na odmítnutí, lze předpokládat respekt k formálním právním krokům. (Čírtková, 2012)
2.3. Typologie stalkerů V této podkapitole konkrétně popíši různé typologie stalkerů. Původně byl stalking brán jako problém osobnosti stalkera. Většina studií se zaměřovala na psychologii útočníka, který ničí soukromí, posléze duševní i tělesné zdraví oběti. Dnes po více než 30. letech výzkumů existuje několik typologií stalkerů. (Čírtková, 2013)
26
2.3.1. Psychologický přístup Jako první je to psychologický přístup, který není tolik význačný. Pro ilustraci psychologického přístupu zmíním méně známý pokus Skolera z roku 1998 (in Čírtková 2012)), který hovoří o čtyřech základních typech pronásledovatelů: histrionský stalker - identifikační znaky jsou žárlivost, nízká kontrola impulsů, konkurenční přístup ke vztahu, bordeline stalker - identifikační znaky jsou nejdříve střídání vzorců adorace a odmítání oběti, později dominují pokusy o její devalvaci, narcistický stalker - identifikaní znaky jsou očekávání obdivu, oběť si idealizuje, odmítnutí prožívá jako ponížení, reaguje agresí, disociální stalker - identifikaní znaky jsou žádná empatie, nerespektování normy.
2.3.2. Typologie pachatelů s ohledem na rizikovost pro oběti Druhá typologie je typologie dle Mulena a McKenzie (in Čírtková, Vitoušová, 2007) 1. Odmítnutý pronásledovatel Jde osobu, která se pronásledování dopouští v důsledku rozčarování a roztrpčení z ukončeného vztahu. Může jít o vztah intimní, rodinný, pracovní či obchodní, ale také o vztah terapeutický. Chování je následkem touhy pachatele obnovit vztah, nebo je pomstou za odmítnutí. Může jít však také o mix obojího. Stalking je u těchto pronásledovatelů komplexně či alespoň z části náhradou za skončený vztah. 2. Hledač intimity Tento typ touží po vztahu s osobou, která ho zaujala, u které předpokládá, že bude jeho city opětovat. Na negativní reakce oběti na pokusy o kontakt pronásledovatelé nereagují, jsou vůči nim rezistentní a odmítají jim uvěřit. Odmítnutí přetvářejí a odmítají jim uvěřit. Obvykle si vybírají osoby cizí, nebo povrchně známé. Nejčastěji se jedná o pronásledovatele celebrit. Tito stalkeři neusilují nutně či primárně o sexuální vztah. V jejich chování může dominovat touha po akceptaci obdivovanou osobou. Stalking je udržován produktivními fantaziemi o kontaktu 27
s obětí. Pachatelé tohoto typu mívají často prázdný život, smyšlený vztah je zpravidla to jediné v jejich současném životě. 3. Nekompetentní nápadník U těchto typů obdobně jako u hledače intimity je primárním cílem nějaký vztah, ale nehledá intimitu ani opětovaný vztah, ale hledá rande nebo sexuální poměr. V této skupině je často sociálně a interpersonálně málo způsobilý jedinec. Díky své sociální nešikovnosti zažívají odmítnutí, vzdají to, ale bohužel se upnou na jinou oběť. 4. Zlostný pronásledovatel Pronásleduje oběť kvůli skutečnému nebo domnělému zranění, které mu oběť přivodila. Pachatelé tohoto typu vynikají ve vyhrožování a zastrašování. Myslí si, že ho oběť poškodila. Cítí se sami obětí, jsou přesvědčeni, že jsou v právu. Obtěžování jim přináší zadostiučinění, jde jim moc a kontrolu oběti. 5. Predátorský pronásledovatel Jeho cílem je útočné, obvykle sexuálně agresivní chování. Stalking zahrnuje širší repertoár chování a vyznačuje se systematičnosti v postupech pachatele. Stalkeři sbírají informace o oběti, fantazírují o útoku, často se dopouštějí i voyeurský aktivit. Popsané aktivity stalkingu pobíhají většinou skrytě, protože pachatel nechce oběť vystrašit před finálním útokem. Někteří pronásledovatelé mají ,,plezír“ z toho, že dávají oběti po kapkách najevo, že je sledovaná. Kochají se postupným odhalováním její identity. Jde o statisticky vzácnou a málo početnou skupinu. Je zřejmé, že uvedená typologie je v interakci s určitými diagnózami duševních poruch. Navíc je nutné upozornit, že v praxi může konkrétní stalker vyhovovat smíšené charakteristice.
2.3.3. Typologie zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera Třetí typologie, kterou popíši, je zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera dle přístup Boona a Sheridena uvedené v publikaci Ludmily Čírtkové. Tato typologie
28
zahrnuje 4 základní typy pronásledovatelů, četnost jejich výskytu a také základní instrukce pro postup a řešení skutečných případů.
1. Pronásledování ex – partnerem Četnost výskytu je 50% všech případů, v anamnéze vztahu lze obvykle zjistit domácí násilí. Pachatelé vykazují značnou hostilitu, jsou vedeni negativními emocemi, ale dovedou při stalkingu uplatnit chladnou kontrolu. Nevadí jim, že se stávají předmětem zájmu policie Riziko fyzického napadení i ničení věcí je velké. Výhružky vůči oběti je nutné brát vážně. Doporučuje se eliminovat jakýkoliv kontakt mezi obětí a pachatelem. 2. Pronásledování umanutým (poblázněným) obdivovatelem Četnost výskytu je 18%. Podle věku se rozlišují dva podtypy: mladý obdivovatel a obdivovatel středního věku Po jevové stránce je oběť spíše idolem než obětí. Idol tvoří středobod prožívání pachatele, dominuje v jeho fantazii. Stalker sice usiluje o kontakt s idolem, nebývá však přítomno riziko fyzické agrese. V případě mladého obdivovatele se doporučuje poradenství a psychologická intervence, která zahrnuje opatrné a chápající kroky vedoucí ke změně jeho kognitivní perspektivy. U obdivovatelů středního věku se uplatňuje v zásadě to stejné, jen doplněné o přerušení veškerých fyzických kontaktů s obětí. 3. Fixovaný pronásledovatel s psychickými poruchami Četnost výskytu je 20%. Rozlišují se dva podtypy podle nebezpečnosti. Méně nebezpečný typ fixovaného pronásledovatele se zaměřuje na ženy, se kterými přichází pracovně do kontaktu (jako klient nebo kolega). Žije v iluzionární představě o reálnosti ideálního vztahu a má pocit, že i oběť si přeje kontakt s ním. Má však nadhled na realitu. Jen málokdy se uchyluje k hrozbám, vyniká spíše ve schopnosti manipulace. Má blízko k poruchám osobnosti a chování (psychopatie). I v tomto případě je nutné přerušení kontaktu mezi pachatelem a obětí. Oběť by měla dát jasně najevo své odmítání a následně hledat právní pomoc. Druhým typem je fixovaný pronásledovatel se zvýšenou nebezpečností, který se vyznačuje vážnějším stupněm psychického narušení např. epizodická schizofrenie. Je pravděpodobné, že byl již v péči psychiatrického zařízení nebo je evidován na policii pro své problematické chování. V jeho anamnéze bývají sexuální nápadnosti i agresivní projevy. Bombardují oběť 29
pokusy o kontakt (telefonní teror, SMS,…). A ve svém pronásledování je nevypočitatelný. Objevuje se v nepravidelných časech na různých místech. Typickou obětí bývají jak ženy ta muži, kteří mají vyšší sociální status. Obětem se doporučuje iniciovat psychiatrické či forenzní přezkoumání pachatele. Samozřejmě také eliminace jakýkoliv kontaktů. 4. Sadistický pronásledovatel Četnost výskytu se odhaduje zhruba na 12%. Vždy jde o velmi závažnou situaci, neboť pachatel vykazuje vysokou nebezpečnost. Dominujícím znakem je snaha pronásledovatele zcela kontrolovat život oběti. Přitom postupuje s citovou chladností, i okolí ho vnímá jako psychopatickou osobnost. Vůči oběti střídá projevy laskavosti a násilnictví, oběť tak ztrácí schopnost orientovat se v situaci. Výroky typu ,,zemřeme spolu“ nejsou výjimečné. Vnější intervence bývá obtížná. Terapeutickou péči potřebuje i oběť. Doporučuje se okamžitá izolace oběti od pachatele. Často je nutné utajovat pobyt oběti, pachatel totiž má tendenci oběť vyhledat a získat zpět svou kontrolu. Policie by si měla být vědoma faktu, že inteligentní sadista umí předpovídat možné postupy formálních autorit a plně využívat naučené bezmoci oběti k tomu, aby minimalizoval postih vůči dvé osobě.
2.3.4. Empirický přístup Jako poslední popíši empirický přístup, který je orientován na výčet rizikových faktorů, které vychází ze zkušeností FBI. Podle nich je oběť stalkingu ohrožena, jestliže se u pachatele vyskytují některé z těchto znaků - kriminální anamnéza, abúzus alkoholu a drog, symbolické násilí (např. zabití domácího mazlíčka nebo vyhrožování smrtí), děti jako prostředek nátlaku, avíza vraždy nebo sebevraždy, násilí na veřejnosti, přítomnost psychopatologie, extrémní kontrola (např. slídění, vyžadující vysvětlení pohybu oběti), mimořádné stresory na straně pachatele (např. ztráta zaměstnání, rozhodnutí soudu v neprospěch pachatele). (Čírtková, 2013) ,,Kriminalizace stalkingu je bezpochyby pozitivním krokem pro řešení konkrétních případů v praxi. Umožňuje (částečně) chránit oběť a pro pachatele přestavuje jak sankci, tak i šanci. Otevírá jim prostor pro řešení příčin problému např. cestou čerpání odborného poradenství či terapie.“(Čírtková, 2013, str. 231) 30
2.4. Psychologické výzkumy stalkerů V poslední podkapitole popíši některé psychologické výzkumy pachatelů stalkingu. U nás se s výzkumy pronásledování téměř nesetkáváme, v zahraničí je to naopak. Prakticky od 90. let se objevují empirické studie, které objasňují různé aspekty problému. Výzkumy pachatele patří k těm nejrozšířenějším výzkumným zájmům. Psychologické projekty chtějí stanovit, které povahové vlastnosti jsou pro pachatele charakteristické a lze je brát jako osobnostní pozadí usnadňující vznik nebezpečného pronásledování. (Čírtková, 2013) Psychologické studie se většinou přiklání k závěru, že pronásledování je více ovlivněno osobností pachatele, než situačními faktory. Z toho plyne, že chování oběti má na spuštění stalkingu nepatrný nebo žádný vliv. U většiny pronásledovatelů se jako zdroj chování zjišťuje tzv. nejistá vazby, která se projevuje agresivitou a neschopností řešit závislost ve vztahu. (Lewis a Freman in Čírtková, 2008) Zde napíši definici agresivity dle Jiřího Škody a Slavomila Fischera. ,,Agresivita je spontánní tendence (nepotřebuje vnější podněty).“ (Škoda, Fischer, 2009, str. 45) Následují příčiny, které vedou k agresivnímu jednání, můžeme je rozdělit na vrozené (biologické) a získané (sociální). Biologické předpoklady k agresivitě mohou souviset se změnou ve funkci centrálně nervové soustavě. Mezi sociální faktory patří zejména sociální učení. (Škoda, Fischer, 2009) Ovlivnitelnost nebo - li možnost měnit tuto charakteristiku, která se formuje v raném dětství na základě interakce dítěte s matkou, je momentálně pohlíženo spíše skepticky. Pro praxi to znamená, že není lehké terapeuticky změnit chování stalkera. Psychologické studie také poukazují na poměrně značné rozdílnosti v osobnosti mužských a ženských pachatelů stalkingu. Jedna z dimenzí, ve které se značně odlišují pronásledovatelé mužského a ženského pohlaví, je definována jako schopnost řešit problémy. Zda se, že muži se uchylují k pronásledování, protože neumí řešit vztahové problémy, naopak ženy volí stalking zcela programově a kontrolovaně. Jedním z rozdílů je také věk. Zatímco muži se pronásledování uchylují v jakémkoliv věku, ženy zejména na konci fertility, tedy ve věku kolem čtyřicítky a výše. (Čírtková, 2008)
31
Statisticky zaměřené výzkumy usilují o vypracování statisticky nejpravděpodobnějších znaků pronásledovatelů. Podle nich např. je pachatel o málo starší než oběť. V době, kdy se stalkingem začíná, zastává spíše kvalifikovanou profesi a tak dále. Od 90. let 20. století se množí výzkumy, které akceptují především forenzní hlediska. Zaměřují se na získávání poznatků, které lze využít pro vypracování teorie tohoto jevu. Teorie pak zpětně slouží jako návod na posouzení daného případu a pro hledání nejlepší strategie řešení konkrétního případu. Forenzně zaměřené přístupy sledují dva cíle:
posouzení nebezpečí, které hrozí oběti při různých variantách pronásledování,
vypracování průběhu intervence v daném případě neboli management případu. (Čírtková, 2013)
Ve druhé kapitole, která je zaměřená na pachatele stalkingu, nejprve popisuji pachatele stalkingu a jeho motivaci. Následně píši o několika typologiích například typologie zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera nebo typologie pachatelů s ohledem na rizikovost pro oběť. V závěru popisuji výstupy psychologických výzkumů pachatelů.
32
3. Oběť stalkingu Ve třetí kapitole popíši nejprve oběť obecně, poté konkrétně oběť stalkingu, vylíčím prožívání oběti, důsledky stalkingu pro oběť a kapitolu zakončím popisem posuzování nebezpečnosti stalkingu pro oběť. V rámci výzkumného šetření je tedy toto téma významné zejména ve vztahu k prvnímu dílčímu cíli. 3.1. Oběť Nejprve popíšu kdo je oběť a poté konkrétně oběť stalkingu. V roce 1985 přijalo Valné shromáždění OSN Deklaraci základních principů spravedlnosti pro oběti trestných činů. Zde je oběť definována takto: ,,Oběti znamenají osoby, které individuálně nebo kolektivně utrpěly porušení základních práv z důvodu psychického poškození, emocionálního utrpení, ekonomické ztráty nebo závažného porušení základních práv z důvodu chování, které je porušení vnitrostátních trestných zákonů daných v členských státech.“ (Holor, 2009, str. 91) Oběť může svým chováním, vědomě nebo nevědomě, ovlivnit vznik a průběh trestného činu. Trestný čin, na jehož vzniku či průběhu se oběť nijak nepodílela, je považován spíše za výjimku. (Sochůrek, 2013)
3.2. Oběť stalkingu Nyní se tedy zaměřím přímo na oběť stalkingu. Pro oběti stalkingu je těžké udržet běžný životní styl. Mají obezřetnost vystupňovanou do extrému, redukují sociální kontakty, přestávají vycházet ven. Nepředvídatelnost pronásledovatele způsobuje ztrátu pocitu kontroly. Mnohé z obětí trpí nedůvěrou k okolí. Důsledkem je prožívání bezmoci a depresívní stavy. I stabilní vztahy mohou na stalkingu ztroskotat. Primárně u stalkingu se často setkáváme také se sekundárními obětmi. (Čírtková, 2008)
3.2.1. Prožívání oběti V této podkapitole se zaměřím na pocity oběti, které může oběť prožívat. A v další podkapitole na dopady stalkingu na oběť.
33
Oběť může utrpět:
trauma I. typu – jde obvykle o jednorázovou traumatizující událost např. přepadení,
trauma II. typu – jde o soubor opakujících se nepříznivých situací např. domácí násilí, stalking. U těchto obětí jsou úzkostné stavy obvykle dlouhotrvající a přetrvávající. Prožívání oběti je ovlivněno kombinací různých negativních emocí – strach a obavy
spojené s trestným činem např. opětované setkání s pachatelem. Oběť si utvoří vlastní bezpečnostní opatření např. vyhýbání se místu, kde došlo k incidentu. Dále to jsou obavy ze změny v psychice oběti – oběť se sleduje, má za to, že se mění její osobnost, že nic nebude jako předtím. Také sem patří stud – je doprovázen pocity hanby, bezmoci, ponížení. Prožívání újmy je individuální a závisí na vnitřních a vnějších okolnostech, které se vzájemně ovlivňují. Vnitřní okolnosti jsou např. věk, pohlaví, psychické vlastnosti, odolnost vůči zátěži, atd. Vnější okolnosti jsou např. důsledky stalkingu, prožitý strach, osoba pachatele, reakce okolí atd. (Sochůrek, 2013) ,,Vnitřní prožívání újmy má nejčastěji podobu nepozorovaných ran. Oběť prožívá vnitřní trápení, se kterým se musí vyrovnat, jak ve vtahu k sobě, tak ke svému okolí.“ (Sochůrek, 2013. str. 56) Reakce na pronásledování závisí také na jeho délce a konkrétní podobě. Typ vztahu mezi obětí a pachatelem ovlivňuje prožívání újmy. V praxi je nejčastější variantou pronásledování ex – partnerem. Četnost výskytu je 50% všech případů. Stalking poškozuje oběť v sociální, pracovní i psychické oblasti. Ve výzkumech jsou evidovány následující reakce na stalking (Čírtková, 2008, str. 122):
53% obětí volí změny na pracovišti,
39% obětí se uchyluje ke změně bydliště,
25% obětí myslelo někdy na sebevraždu,
15% obětí zažívá konflikty v sociálním okolí.
Psychické procesy oběti se mohou lišit od běžných reakcí a to i variabilně na první pohled u ,,stejných“ obětí. Zde se objevuje několik teorií:
34
teorie ovlivnění důvěry – člověk nevěří, že mu ostatní naslouchají. Pochybuje o jejich upřímnosti a ochotě pomoci,
teorie negativní dominance – lidé věnují větší pozornost negativním informacím než pozitivním,
teorie mentálního ohlušení – člověk může rychle zapomenout nebo si špatně vyložit až 80% sdělení. (Sochůrek, 2013)
3.2.2. Důsledky stalkingu pro oběť Zde popíši negativní důsledky pro oběť. Oběti pronásledování popisují celou řadu psychických sociálních i zdravotních důsledků včetně akutních reakcí na stres, zvýšené pocity úzkosti, zvýšenou ostražitost, které oběť mohou negativně ovlivňovat i při výkonu zaměstnání nebo v sociálních vztazích. Výskyt úzkostných poruch, nespavosti, sociálních disfunkcí a depresí je u oběti stalkingu vyšší, než u běžných lidí a to obzvlášť v případech, kdy stalking zahrnuje formy, jako je sledování nebo ničení majetku. (Vargová, 2008) Vargová shrnuje důsledky pro oběť takto: ,,pronásledování ovlivňuje život oběti skutečně v mnoha aspektech. Oběť musí měnit své zvyky, často musí změnit zaměstnání, bydliště, známé.“ (Vargová, 20008, str. 53) Nyní budu popisovat syndrom traumatu ze stalkingu. Navrhuje se, aby pro popis důsledků pronásledování byl používán termín syndrom traumatu z pronásledování. Tento koncept se snaží objasnit způsoby vyrovnání se s traumatickou zkušeností. V důsledku pronásledování se oběti opakovaně dostávají do krizových situací, které naruší jejich běžné fungování. Míru úspěšnosti a rychlost ,,uzdravení“ je závislá na typu strategie, kterou oběť používá ke zvládnutí dané situace. (Vargová, 2008) Nyní popíšu konkrétní dopady stalkingu pro oběť, ty jsou:
znovuprožívání (opakování ve vzpomínkách, noční můry, flasbacky),
vyhýbání se (ztráta budoucnosti, odcizení od lidí, vyhýbání se místům),
35
hyperventilace – nadměrná ostražitost, lekavost, ostražitost atd.
3.2.3. Posuzování nebezpečnosti pro oběť V této poslední podkapitole popíši posuzování nebezpečnosti pro oběť. Při posuzování nebezpečnosti výhružek v rámci stalkingu se rozlišuje instrumentální a afelační hrozba. Afelační hrozba vážně traumatizuje oběť, ale nebývá navazována na fyzický útok. U VIP obětí je méně pravděpodobné, že je napadne pachatel, který jim přímo vyhrožuje. U ,,obyčejných“ obětí je tomu naopak. Pro posuzování perzistence platí, že čím déle pronásledování trvá, tím méně je pravděpodobné, že samo od sebe přestane. Oceňování rizika v případě je vždy komplexní záležitostí. Dělá se rizikový profil pronásledovatele na jedné straně, profil rizikovosti oběti na druhé straně. Sledovány jsou 3 základní okruhy údajů:
informace o minulosti pronásledovatele (oběti, např. dřívější reakce na stresové události),
posuzování aktuálního psychického stavu pronásledovatele (oběti, např. sociální izolace),
odhad budoucích rizikových faktorů u pronásledovatele (oběti např. odmítání terapeutické pomoci) (Čírtková, Vitoušová, 2007)
Analýza rizika patří k důležitým tématům, proto ji zde popíšu. Je posuzováno podle 2 kritérií: (Čírtková, 2008)
eskalace – zda má, či bude mít pronásledování stupňující tendenci. K typickým formám eskalace patří např., že nejprve pronásledovatel kontaktuje oběť dopisy, SMS, nebo maily, pak začnou využívat třetí osobu nebo instituce, aby se dostali do kontaktu s obětí, nebo stupňují pronásledování,
doba pronásledování – zpravidla platí, že čím delší průběh, tím horší prognóza.
Ve třetí kapitole se zaměřuji na oběť stalkingu. Popisuji prožívání obětí, důsledky stalkingu pro oběť a posuzování nebezpečnosti stalkingu pro oběť.
36
4. Možnosti pomoci obětem stalkingu V poslední kapitole vysvětlím potřebnou pomoc oběti, reakce okolí, popíši podporu oběti a na závěr popíši vybrané organizace, které pomáhají obětem nebezpečného pronásledování v Královehradeckém kraji. Tato kapitola souvisí s celým hlavním cílem, vymezuje území a obecné možnosti podpory, na kterém zkoumám danou problematiku stalkingu. Poskytovat oběti stalkingu potřebnou a účinnou pomoc a najít recept, jak ukončit chování pronásledovatele, není lehkou záležitostí. Pro oběti skončí útrapy teprve ve chvíli, kdy se skutečně přestane bát násilí ze strany pachatele. K tomu je nutné, aby pronásledovatel změnil nejen své chování, ale i své myšlení. Nestačí, že pachatel stalkingu přestal s vyhrožováním pod hrozbou sankce. Tam kde je to nezbytné, je třeba kombinovat sankce s terapeutickými opatřeními, které umožní agresorovi zvládnout životní problémy a frustraci a podpoří ho v hledání jiné životní prosperity. (Čírtková, 2008) ,,Zdůrazňuje se, že terapie následků traumatu je vhodná, až po skončení případu. Dokud existuje (pokračuje) pronásledování je nutná podpora a zajištění bezpečí oběti. (Čírtková, Vitoušová, 2007, str. 123) Nejprve popíši možné reakce okolí na oběť poté podporu oběti. 4.1. Reakce okolí Zde bych popsala možné reakce okolí na oběť. Je zarážející, jak často je nejbližší okolí bezradné v kontaktu s obětí. Snad nejčastější strategií je ignorování faktu trestného činu, i když asi všechny případy stalkingu nakonec nebudou řešeny v rovině trestného činu. Okolí komunikuje s obětí jako by se nic nestalo, vyhýbá se hovoru o bolestných místech, anebo ji vybízí, aby na incident konečně zapomněla. Tyto strategie blokují přirozené mechanismy vyrovnání se s traumatem. Nevhodné reakce okolí oběti posilují negativní dopad činu na její osobu. Jsou známé dva typické mýty – oběť musí na vše, co nejdříve zapomenout a oběť je nemocný člověk, vyléčí ji odpočinek, klid a farmaka. Přesný opak je pravdou. Oběť nikdy nezapomene na trauma, které prožila. Rodina by měla být proto místem bezvýhradné emocionální podpory oběti. Stačí zdánlivě málo – vhodně komunikovat, podporovat ji při zdravých způsobech vyrovnání se s traumatickým zážitkem. (Čírtková, 2008) 37
4.2. Podpora oběti Ve druhé podkapitole popíši podporu oběti, která by měla obsahovat určité kroky. Podpora by měla obsahovat následující kroky:
informování o podstatě stalkingu,
podpora, porozumění oběti stalkingu,
normalizace příznaků a potíží (Oběti mají strach, že se zblázní, že ,, rupnou“),
odbourání pocitu viny (hlavně u ex- partner stalkingu),
práce s častými pocity oběti, že ji nikdo nebere vážně,
restabilizace pocitu identity a sebeúcty,
obnovení iluze kontroly.
Základní doporučení, která mohou přispět k zlepšení situace, jsou: Přerušení kontaktu – záleží samozřejmě na okolnostech případu. Téměř vždy je, ale vhodné doporučit na prvním místě okamžité a úplné přerušení kontaktu s pachatelem. Protože jakýkoliv byť i odmítavá odpověď na pokusy pronásledovatele o kontakt je pro něj vzpruha a povzbuzení. Vyhledávání informací – potencionálně ohrožené osoby, by měly již v počátcích vyhrožování hledat informace o tom, jak se bránit a jak situaci řešit. Tyto informace může získat v různých psychologických a občanských poradnách a místech zabývající se poskytováním pomoci obětem trestných činů. Posouzení zranitelnosti oběti – pro posouzení pravděpodobnost, zda pachatel skutečně splní své hrozby, je důležité zabývat se také zranitelností oběti. Tím je myšleno, zda je oběť v důsledku různých okolností pro agresora snadno a lehce dostupná. Rozhovor s pronásledovatelem – je – li agresor známí, lze uvažovat o možnosti rozhovoru. Rozhovor se jeví jako krok ke stoupnutí pronásledování. Odborníci, se ale shodují, že přímý rozhovor mezi pachatelem a obětí není v mnoha ohledech vhodný. V zájmu bezpečnosti by ohrožená osoba neměla se svým pronásledovatelem přijít do žádného kontaktu. V úvahu přichází rozhovor, který by vedla třetí osoba. Cílem je nejen rozbor 38
pravděpodobných rizik, která hrozí oběti, ale také snaha o stopnutí pronásledování. Rozhovor může také pachateli signalizovat, že oběť překonala svůj strach. Agresor může pochopit, že jeho chování je veřejně známé a nežádoucí. Bohužel se vyskytují případy, kdy rozhovor s agresorem naopak zvýšil jeho destruktivní úmysly. Shromažďováni dokumentace a uchovávání důkazů o pronásledování - vždy je nutné doporučit oběti, aby evidovala vše, co může doložit konkrétní podobu stalkingu. Dopisy, záznamy telefonátů či SMS a i záznamy o jednotlivých incidentech a případní svědci, mohou být prospěšné pro soudce, který posuzuje nebezpečnost pronásledování. Tyto doklady jsou nezbytné i pro polici v případě, že se oběť rozhodne podat trestní oznámení. Závěrem je nutné, aby při prvním kontaktu obětem policie sdělila, že momentální situace nevznikla jejich vinou, ale přesto by měly přijmout odpovědnost za svou bezpečnost. Poradce či jiný expert by měl spolu s obětí vypracovat bezpečnostní plán, který za daných okolností minimalizuje riziko pokračujícího pronásledování, včetně neverbálního napadení stalkerem. (Čírtková, 2012)
4.3. Typy odborné pomoci obětem Nyní popíši typy odborné pomoci dle Čírtkové a Vitoušové (2007), které je rozlišují na:
krizovou pomoc,
odbornou psychologickou pomoc,
odbornou sociální pomoc,
odbornou právní pomoc.
4.3.1. Krizová pomoc Jako první z nich popíši krizovou pomoc. Zaměřuje se na přijetí prvních opatření na redukci stresu a posilování vlastních opatření pro překonání traumatu. Platí následující instrukce:
39
poradce by se měl na začátku přímého kontaktu představit. Zpravidla se představí i oběť,
komunikace by měla být založena na tzv. nehodnotící akceptaci, ať už se oběť chová jakkoliv,
pomáhající musí balancovat mezi vedením a akceptováním oběti – na jedné straně má pomáhající vystupovat empaticky na druhé straně však musí mírným a jasným způsobem vnášet do komunikace pevné body a srozumitelnou strukturu,
podpěrným prvkem krizové pomoci je vždy poskytovat úplné a transparentní informace o dění, o probíhajících opatření i o aktuálním stavu oběti. Pomocí informací má být posilňována naděje na obnovu či návrat do normality do života poškozeného.
4.3.2. Odborná psychologická pomoc Následně se zaměřím na odbornou psychologickou pomoc. Emocionální rány jsou téměř vždy hrozivější než případná fyzická zranění. Psychologická pomoc vychází z následujících zásad:
podpořit ventilaci emocí,
normalizovat následky trestného činu,
podpořit ozdravné pochody,
poskytovat informace,
mobilizovat vlastní zdroje oběti a návrat ke všednímu dnu (orientace na budoucnost).
Orientace na budoucnost je důležitá především u obětí, které zůstávají lpět u některých aspektů stalkingu. Oběti pak vkládají svou energii do řešení, které nemohou fungovat.
4.3.3. Odborná sociální pomoc Zde popíši odbornou sociální pomoc. Česká republika je od 1. 5. 2004 členem Evropské unie. Jak vyplývá z mezinárodních dokumentů, bude nutné v budoucnu zajistit občanům stejná práva a služby jako ve stávajících členských státech. V České republice je 40
problematika obětí trestných činů zařazena mezi priority, které budou z dostupných rozpočtů a fondů dotovány. Běžnou praxí by se měla být přítomnost specializovaného sociálního pracovníka, který spolupracuje s policií.
4.3.4. Odborná právní pomoc Jako poslední popíši odbornou právní pomoc. Osoba poskytující právní pomoc na pozici právního poradce, je ve zcela odlišné pozici než v právní profesi. Poradce se musí oprostit od svých profesních návyků, které sebou nese v návaznosti na určité profesní zaměření vyplývající z výkonu jeho činnosti. Právní pomoc musí vždy, a to bez výjimky, vycházet z práce s verzí, která je poradci předestřena v rámci zařízení. Poradce musí při úvaze o správném a efektivní pomoci vycházet vždy pouze z údajů, které obdržel na místě a v daném omezeném časovém úseku. Je současně potřebné si uvědomit, že v omezeném čase se budou poskytovat pouze některé informace, které není možné zpětně ověřit a ani role poradce ověřovat či zpochybňovat poskytnuté informace a tím i osobu, která tyto informace sděluje a podle této prioritizace je nutné postupovat při poskytování právní pomoci. (Čírtková, Vitoušová, 2007) Všechny tyto typy odborné pomoci mě budou zajímat v rámci dílčích cílů ve výzkumném šetření.
4.4. Organizace poskytující pomoc obětem stalkingu v Královehradeckém kraji Vzhledem k tomu, že oblastí mého zájmu v rámci výzkumného šetření bude přístup jednotlivých organizací podporujících oběti stalkingu v Královehradeckém kraji, popíši v této podkapitole stručně tuto oblast. Budu uvádět jednotlivé organizace působící na daném území, popíšu jejich poslání, cíle, cílovou skupinu a poskytované služby.
41
Pyramida ADRA Hradec Králové - Poradna pro oběti násilí a trestné činnosti Poslání: Posláním poradny je poskytnout odbornou a souhrnnou pomoc přímým i nepřímým obětem násilí v oblasti trestně právní, sociální a v oblasti duševního zdraví. Cíl: Hlavním cílem je poskytnutí bezplatné, okamžité, souhrnné a odborné sociálně – právní pomoci přímým i nepřímým obětem násilí a trestné činnosti, obětem domácího násilí, obětem živelných katastrof, osobám v nelehké a komplikované životní situaci apod. Cílová skupina: Služby jsou určeny obyvatelům Královehradeckého kraje (převážně lidem z Hradce Králové a dostupného okolí), kteří se stali přímými či nepřímými oběťmi (svědci a blízké osoby obětí). Dále osobám v těžké životní situaci a potřebují odbornou pomoc při jejím řešení. Dále osobám, které potřebují asistenci nebo odbornou pomoc při prosazování svých práv a oprávněných zájmů, osobám, které potřebují sociální a právní poradenství nebo zprostředkování sociálních služeb. Poskytované služby:
psychoterapeutické konzultace,
mediace v terapeutickém rámci,
trestně – právní poradenství,
doprovázení, asistence,
program „Práce s agresí“,
výchovně vzdělávací programy, výzkum. (Adra: Pyramida Adra Hradec Králové, [online]) [cit. 2014-10-20]
42
Občanská poradna Hradec Králové Poslání: Posláním poradny je poskytnout odbornou a komplexní pomoc lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Cíl: Cílem je pomáhat lidem řešit problémy každodenního života, orientovat se v džungli právních předpisů, úřadů a společenských vztahů. Cílová skupina: Služba je určená jenom těm osobám, které si nemohou z tíživých problémů pomoci sami např. z důvodu věku, zdravotních problémů, nedostatek financí, znalostí nebo dovedností. Činnost poradny je financován z dotací a darů, pro klienty je zdarma. Poskytované služby:
provoz bezplatné občanské poradny,
organizace dobrovolníků pro fakultní nemocnici a domov důchodců Hradec Králové,
pořádání kurzů a seminářů pro sociální pracovníky, pracovníky neziskových organizací i širokou veřejnost. (Občasná poradna Hradec Králové, [online]) [cit. 2014-10-20].
Intervenční centrum Hradec Králové Poslání: V Intervenčním centru v Hradci Králové poskytují podporu, poradenství a provázení lidem ohroženým domácím násilím a jejich blízkým. Cíl: Cílem služby je pomáhat klientům, osobám ohrožených domácím násilím, na cestě k životu bez násilí, a to tak že mají informace o bezpečnostním plánu a možných ochranných nařízeních, vědí, kam se mají obrátit v případě naléhavého i dlouhého ohrožení, vědí, jak se chovat ve styku s násilnou osobou a znají svá práva a povinnosti. Cílová skupina: 43
Osoby, které jsou starší 16 ti let, bydlí v Královéhradeckém kraji a jsou ohroženi domácím násilím nebo zažívají domácí násilí u svých blízkých. Poskytované služby:
krizová intervence (zklidnění psychického stavu),
psychologické poradenství (psychická podpora v konkrétních životních situacích),
podpůrná psychoterapie (zmírnění důsledků života v domácím násilí),
sociálně právní poradenství (možnosti ochrany, rozvodová problematika, sociální dávky, problematika bydlení, návazné služby, doprovody do dalších institucí atd.),
právní poradenství (pomoc s právními návrhy). (Intervenční centrum Hradec králové, [online]) [cit. 2014-10-21]
Psychologická poradna Rychnov nad Kněžnou Poslání: Posláním je poskytování odborného, sociálního, poradenství občanům, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Manželské a rodinné poradny prostřednictvím poskytování informací, doporučení a další pomoci se snaží působit tak, aby se zvýšila způsobilost klientů řešit náročnou životní situaci vlastními silami. Cíl: Cílem je zajistit přístupnou, bezplatnou a odbornou pomoc. Cílem je podpora a pomoc člověku, který se ocitl v těžké sociální a životní situaci. Cílová skupina: Klientem se může stát občan z Královehradeckého kraje, který pociťuje problémy v těchto oblastech: vztahy v rodině, manželské a partnerské vztahy, mezilidské vztahy, životní krize. Poskytované služby:
sociální poradenství,
skupinová terapie, 44
rodinná terapie (Psychologická poradna Rychnov nad Kněžnou, [online]) [cit. 201410-21]
Regionální institut ambulantních psychosociálních služeb Trutnov Poslání: Posláním je poskytovat odborné psychologické poradenství, odborné etopedické poradenství, základní a odborné sociální poradenství a psychoterapii partnerům, manželům, rodinám a jednotlivcům při řešení jejich problémů. Cíl: Cílem je odkrytí a následné řešení problémů v mezilidských vztazích, zachovat prostředí pro zdravý vývoj dítěte v rodinách, snížení negativních následků vzniklých rozpadem rodinné konstelace, pomoc a podpora v tíživých životních situacích. Cílová skupina: Klienti jsou manželé a partneři, kteří potřebují řešit problémy ve vztazích, děti a mládež, osoby v krizi, oběti domácího násilí. Poskytované služby:
odborné psychologické poradenství,
odborné etopedické poradenství,
základní sociální poradenství,
psychoterapie,
rodinná terapie,
poskytování informací zacílených na problém,
krizová
intervence.
(Regionální
institut
služeb,[online]) [cit. 2014-10-21]
45
ambulantních
psychosociálních
Shrnutí teoretické části V první kapitole jsem popsala kontext sociální práce, dále co je to stalking, jeho historii, projevy a důsledky stalkingu, právní úpravu a mýty o nebezpečném pronásledování. Toto uvedení do problematiky je významné ve vztahu k hlavnímu a dílčím cílů textu, neboť vymezuje základní oblast zájmu – fenomén stalkingu.
V druhé kapitole jsem vylíčila pachatele stalkingu, jeho motivaci, různé typologie stalkerů a v závěru jsem popsala psychologické výzkumy pronásledovatelů. V praktické části bych chtěla, mimo jiné zjistit, jak se dané organizace staví ke spolupráci s pachatelem. V rámci výzkumného šetření je tedy toto téma významné zejména ve vztahu ke druhému dílčímu cíli.
Ve třetí kapitole popisuji oběť stalkingu, prožívání oběti, důsledky stalkingu pro oběť, posuzování nebezpečnosti pro oběť. V rámci výzkumného šetření je tedy toto téma významné zejména ve vztahu k prvnímu dílčímu cíli - zjistit, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu.
Stěžejní kapitola pro můj výzkum je závěrečná, týkající se možnosti pomoci obětem stalkingu, ve které popisuji podporu oběti, typy pomoci pro oběť a vybrané instituce, které pomáchají obětem stalkingu v Královehradeckém kraji. Ve svém výzkumu u druhého dílčího cíle použiji rozdělení pomoci dle Čírtkové a Vitoušové, které děli pomoc na krizovou pomoc, odbornou psychologickou pomoc, odbornou sociální pomoc a odbornou právní pomoc. Podle tohoto rozdělení bych chtěla, zjisti, které typy pomoci poskytuje konkrétní organizace. Výzkum provedu v organizacích, které jsem charakterizovala v závěru čtvrté kapitoly.
46
Praktická část
5. Cíl výzkumu Cílem
výzkumného
šetření
je
zjistit,
jak
přistupují
jednotlivé
organizace
v Královehradeckém kraji k práci s obětmi stalkingu. Hlavní cíl jsem definovala takto, protože jsem chtěla zjistit, jak se jednotlivé nestátní organizace staví k práci s obětmi nebezpečného pronásledování. Jaké jsou možnosti služeb pro oběti nebezpečného pronásledování, na které se mohou oběti stalkingu obrátit o pomoc. Přístupy jednotlivých organizaci myslím, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu. Dále pak, jaké typy pomoci jim jednotlivé organizace nabízejí a poslední cílem je zjistit spolupráci daných organizací. Formulováno dílčími cíli uvedenými níže.
Dílčí cíle
1, Zjistit, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu. 2, Zjistit, jaké služby pro oběti stalkingu organizace nabízí. 3, Zjistit, jaká je spolupráce daných organizací mezi sebou.
Dílčí cíle jsem formulovala dle toho, co bych chtěla o dané organizaci zjistit, nejprve tedy jaké jsou specifika klientů v této problematice následně, jaké služby organizace mohou obětem poskytnout a konečně zjistit, spolupráci daných organizací k práci s obětmi stalkingu.
48
Transformační tabulka Hlavní cíl Zjistit, jednotlivé
Dílčí cíle jak
otázky
přistupují 1, Zjistit jaká jsou specifika Kdo
navštěvuje
organizace klientů dané organizace ve organizaci
v Královehradeckém
kraji vztahu ke stalkingu
ve
Vaši vztahu
s problematikou stalkingu?
k práci s obětmi stalkingu. V jaké fázi stalkingu oběti přichází? Odkud se o Vás oběti stalkingu dověděly? Jaký podle Vás mají oběti náhled nad svojí situací?
2, Zjistit jaké služby pro Které služby pro oběti oběti stalkingu organizace stalkingu vaše organizace nabízí?
nabízí
Které služby oběti stalkingu převážně využívají v praxi? Jak dlouho u Vás služby probíhají? Co je podle Vás podstatné v rámci přístupu k obětem stalkingu? Jaké jsou nejčastější překážky
49
v práci
s touto
cílovou skupinou? Jak
se
stavíte
k možné
spolupráci s pachatelem?
3, Zjistit spolupráci daných Se kterými organizacemi, které pomáhají obětem organizací mezi sebou stalkingu spolupracujete? Jak spolupráce probíhá? Jak
hodnotíte
tuto
spolupráci? Co by podle Vás mohlo vést ke zlepšení spolupráce? Se kterými organizacemi by podle
Vás
mohla
organizace spolupracovat?
50
Vaše ještě
6. Výzkumná metoda V následující podkapitole se budu věnovat strategii výzkumného šetření, popíši některé jeho definice a jeho silné a slabé stránky. 6.1. Strategie výzkumného šetření Nejprve popíši strategie výzkumného šetření. Praktická část je založena na kvalitativním výzkumném šetření. Kvalitativní přístup je proces zkoumání určitého jevu a problému v jeho prostředí. Jeho cílem je získat celkový obraz problému založený na specifickém vztahu mezi badatelem a účastníkem výzkumu. (Švaříček, Šedová, 2007) Zde vložím definici od Jana Hendla. Výzkumné šetření znamená systematické zkoumání jevů s cílem získat poznatky, jež vystihují a objasňují svět kolem nás. Jde o proces shromažďování dat. (Hendl, 2012) Následně popíšu silné a slabé stránky výzkumného šetření. Silnou stránkou kvalitativního výzkumu je do široka rozprostřený sběr dat. Nejsou zde předem stanovené hypotézy. (Švaříček, Šedová, 2007). ,,Jde o to, do hloubky a kontextuálně zakotveně prozkoumat určitý široce definovaný jev a přinést o něm maximální množství informací. Logika kvalitativního výzkumu je induktivní, teprve po nasbírání dostatečného množství dat začíná výzkumník pátrat po pravidelnostech, které se v těchto datech vyskytují, formuluje předběžné závěry a hledá pro ně další oporu v datech.“ (Švaříček Šedová, 2007, str. 24) Jednou ze slabin kvalitativních dat je, že poskytují "měkká" data. To je vykládáno tak, že taková data podléhají nepřesnosti a zkreslení více než u kvantitativních dat, který jsou podporována tvrdými fakty a čísly. To znamená, že může být obtížné vytvořit konkrétní odpovědi a doporučit nebo vytvořit změnu na základě poněkud vágních údajů, které kvalitativní terénní výzkum může poskytnout. (Švaříček, Šedová, 2007)
6. 2. Výzkumná technika V této podkapitole se budu věnovat výzkumné technice a polostrukturovanému rozhovoru. Zvolila jsem si polostrukturovaný rozhovor. Tento rozhovor typ rozhovoru je 51
nejrozšířenější. Nejprve je nutné vytvořit schéma, které přestavují okruhy otázek pokládaných při rozhovoru. (Miovský, 2006) Silnou stránkou polostrukturovaného rozhovoru je, že dotazování je omezeno pouze na pracovníka výzkumu a na dotazovanou osobu. Dobré porozumění zkušenosti a hloubkový popis případů. Umožňuje navrhovat teorie. Umožňuje studovat procesy. Hledá lokální příčinné souvislosti. Mezi nevýhody polostrukturovaných rozhovorů patří to, že jsou velice obtížné. Občas vznikají potíže se zobecňováním výsledků. Analýza i sběr dat jsou časově náročné. Výsledky jsou snadno ovlivnitelné výzkumníkem a jeho osobními preferencím. (Miovský, 2006) Odpovědi se buď nahrávají, nebo zapisují. Zapisování je možno jedním z následujících způsobů:
výzkumník zapisuje odpovědi průběžně,
výzkumník zapisuje odpovědi po jejím doznění,
odpovědi zapisuje pomocník výzkumníka. (Gavora, 2000)
6.3. Rizika výzkumného šetření Miovský (2006) uvádí, že je důležité si ujasnit, jaký přínos zamýšlené výzkumné šetření může mít, čím téma pro autora zajímavé, aktuální a zda je problém v tomto rozsahu vlastně řešitelný. Počátečním cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jak přistupují jednotlivé organizace v Královehradeckém kraji k práci s obětmi stalkingu, tento cíl je rozdělen do tři dílčích cílů. Snažila jsem se zjistit vše potřebné o pomoci pro oběti stalkingu. Uvědomuji se, že toto téma je velice rozsáhle a moje výzkumné šetření nemůžu pokrýt všechny jeho aspekty. Rizikem je, že nemusím zjistit všechna potřebná data ke zpracování z důvodu nepřesné nebo nedostatečné formulace otázek. Je potřeba formulovat otázku tak, aby byly eliminovány možné alternativní významy. A to se mi vždy nemusí podařit. Rizikem výzkumného šetření tedy může být odbočení od stanoveného hlavního cíle respektive dílčích cílů.
52
6.4. Výzkumný vzorek Výzkumný
vzorek
tvoří
sociální
pracovníci
ve
vybraných
organizacích
v Královehradeckém kraji, které pomáhají obětem stalkingu. Dalším kritériem pro výběr vzorku byl zřizovatel daných služeb. Vybrala jsem pouze nestátní organizace. Jednalo se tedy o výběr provedený na základě dvou kritérií. Vybrala jsem z každé organizace uvedené v teoretické části jednoho sociálního pracovníka. Ochotno spolupracovat bylo pouze 5 z 6 oslovených sociálních pracovníků daných organizací. Výběr proběhl nejprve zmapováním neziskových organizací, které pomáhají obětem stalkingu, poté jsem danou organizaci oslovila, zda – li je ochotna spolupracovat a zda – li je ochoten jeden sociální pracovník z dané organizace poskytnout rozhovor. Sociální pracovník, který v organizaci pracuje alespoň dva roky a setkal se s obětí stalkingu (výjimkou je respondent B, v této organizaci se žádný ze sociálních pracovníků nesetkal s obětí stalkingu). Dané rozhovory jsem prováděla v organizacích, které jsem popsala v 4. kapitole teoretické části. Každý rozhovor trval přibližně 45 minut a každý rozhovor jsem zaznamenávala do poznámkového bloku. Respondent
Pohlaví
Délka
praxe
organizaci Respondent A
Žena
8 let
Respondent B
Žena
6 let
Respondent C
Žena
2,5 roku
Respondent D
Žena
Bezmála 5 let
Respondent E
Muž
5 let
53
v
dané
7. Interpretace výpovědí respondentů Interpretace rozhovorů bude rozdělena dle třech dílčích cílů. Respondenti budou označeni písmeny A – E. Bude o nich psáno jako o respondentech bez rozlišení pohlaví daného respondenta. Budu postupovat dle jednotlivých otázek k danému dílčímu cíli. Interpretace získaných dat budu prokládat přímými i nepřímými citacemi respondentů. Doslovné přepisy provedených rozhovorů jsou uloženy v mém soukromém archivu, jeden přepis rozhovoru je součástí příloh práce.
7.1. Interpretace výpovědí vztahujících se k prvnímu dílčímu cíli
U většiny dotazovaných respondentů jsem se dozvěděla, že se jedná o přímé oběti stalkingu. Jen respondent C se setkal s kamarádkou obětí, která ji chtěla pomoci danou situaci řešit a nevěděla jak ji pomoci. K tomu uvádí respondent A: ,,Není to, že bych řekla, že máme nějaký dramatický počet případů, kterých se stalking týká. Jsou to opravdu jednotlivci a odhadem tak asi do pěti případů od toho roku 2010.“ Naopak respondent B se za celou svou délku praxe v organizaci nesetkal ještě s obětí stalkingu. O tom, jsem se zmiňovala již u výzkumného vzorku, že v této organizaci se žádný ze sociálních pracovníků nesetkal s obětí stalkingu. Interesantní je, že respondent D se setkal pouze s jednou obětí stalkingu. Náš rozhovoru se tedy vztahoval pouze k této jeho jediné zkušenosti se stalkingem. Fáze, ve které oběti stalkingu přicházejí do organizace, se liší. Dle většiny respondentů je to různé, nejčastěji příjdou do organizace, když již stalking více pokročil a oběť si už neví s danou situací rady. Mnohdy oběti přicházejí v situaci, kdy se již rozhodly svůj problém řešit přes policii nebo už dokonce podaly trestní oznámení na pronásledovatele. Často se jejich psychický stav liší, podléhá to vnějším a vnitřním okolnostem, viz třetí kapitola teoretické části - podkapitola prožívání oběti. Od respondenta D, který se setkal pouze s jednou obětí stalkingu jsem zjistila, že byl tento jeho klient teprve na začátku stalkingu. Oběť se rozešla s partnerem a on ji nyní začal pronásledovat. Jednalo se tedy o ex – partner stalking, který popisuje typologie zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera (přístup Boona a Sheridena), ve druhé kapitole teoretické části. 54
Nejčastější způsob, jak se oběti dozvěděly o organizaci, je internet a webové adresy daných organizací. Většina organizací se snaží webové stránky co nejčastěji aktualizovat, aby zde byly co nejnovější informace. Je to pochopitelné neboť internet je dnes nejčastějším prostředkem, kde lidé vyhledávají informace. Většina dotazovaných se klienta ptá, odkud se o jejich organizaci dozvěděl. Dále je to také policie. Ve většině organizací je možné i zaslat emailový dotaz na který obět dostane odpověď a vždy je jí doporučena osobní konzultace. Oběti je mohou kontaktovat i telefonickou formou. Další formou jsou i letáky, které organizaci nechávají na frekventovaných místech, jako je vlakové nádraží, obchodní centrum nebo Úřad práce. Z rozhovorů bylo patrné, že většina případů neměla náhled na svojí situací. Některé oběti ani nevěděly, co je to přesně stalking a jak se v takovém případě bránit. Je to pochopitelné, stalking je poměrně nový trestní čin viz právní úprava v první kapitole teoretické části, kde je stalking popsán jako trestný čin. Trestným činem se stal teprve od roku 2010. Dle většiny respondentů je to velmi individuální a každá oběť vnímá svou situaci jinak, staví se k ní různými způsoby a mají na ní různý náhled. Například jedna oběť si zcela uvědomovala svoji situaci, chtěla ji řešit a podala trestné oznámení a měla zcela náhled nad svojí situací i jasnou představu, jak ji chce řešit. Naopak jiná oběť vůbec nechápala, v jaké situaci se nachází, dlouho si myslela, že stalking přestane sám od sebe, nechtěla situaci řešit. Až po dlouhé době se odhodlala k řešení své situace a přišla do organizace, již ve velmi špatném psychickém stavu. Většina dotazovaných respondentů se již setkala s obětí stalkingu, výjimkou je respondent B, který se s obětí nebezpečného pronásledování ještě nesetkal. Nejčastěji přicházejí oběti do organizací, když si už se svým stavem nevědí rady a jsou ve špatném psychickém stavu. Nejčastějším zdrojem, jak se oběti dozvěděly o dané organizaci, je internet. Internet je tedy nejčastější zdroj informací, ze kterého se lidé dozvídají o organizacích, které by jim mohly pomoci s jejich problémy. To je pochopitelné, dnes většina lidí hledá informace na internetu. Zda mají oběti náhled nad svojí situací je různé, je to velice individuální. Někdo náhled nad svoji situací má, naopak někdo ne.
55
7.2. Interpretace výpovědí vztahujících se ke druhému dílčímu cíli
Většina organizací nabízí obětem odborné sociální poradenství, psychoterapii, poskytování informací zacílených na problém, krizovou intervenci, řešení problémů klienta prostřednictvím spolupráce s jinými organizacemi, krizovou intervenci. Například organizace, ve které pracuje respondent B, nabízí bezplatné odborné poradenství. Dle respondenta B se klient nejprve musí předem objednat. Jedna schůzka trvá maximálně 45. minut a řeší se zde situace klienta a možná pomoc s jeho nepříznivou situací. Organizace respondenta C navíc ještě poskytuje podpůrné psychoterapie. Jako další služby mohou nabídnout v některých organizacích i skupinovou terapii nebo mediace v terapeutickém rámci, O těchto službách se zmiňuji ve čtvrté kapitole teoretické části, kde popisuji jednotlivé organizace a tedy i jejich poskytované služby pro oběti stalkingu. Nejčastěji se u dotazovaných respondentů se jedná o sociální poradenství a psychologické poradenství. A ve značné míře je rozšířené i právní poradenství. V některých organizacích jsem se dozvěděla, že v nich pracuje na částečný úvazek právník, který po objednání na konzultaci poskytuje právní poradenství obětem stalkingu. Odborné poradenství ve většině organizací probíhá tak, že klient přijde na předem domluvenou schůzku a zde se mu snaží sociální pracovník, poskytnou potřebné informace a rady, jak zvládnout jeho nepříznivou situaci. Psychologické poradenství v organizacích provádí psycholog nebo psychoterapeut. Podle respondenta E psychologické poradenství u nich probíhá takto: ,,Náš odborník poskytuje rady a návody, jak má oběť překonat svou mnohdy špatnou psychickou situaci.“ Takto probíhá psychologické poradenství ve většině organizací. Spolupráce s obětí je většinou dlouhodobější. Vše, ale závisí na klientovi a jeho potřebách. Je pouze na něm jak dlouho bude danou službu využívat. Dle dotazovaných respondentů většinou oběti přišla opakovaně, spolupráce trvala někdy i několik měsíců. Převážně se jedná o spolupráci dlouhodobějšího charakteru z důvodu, že stalking trvá delší dobu a není snadné ho hned vyřešit. Proto oběti docházejí do organizací vícekrát, než se jim podaří jejich nepříznivou životní situaci překonat.
56
Zde se odpovědi respondentů lišily, každý vnímal podstatu v přístupu k obětem nebezpečného pronásledování jinak. Převážně, je dle dotazovaných respondentů podstatné rozpoznat v jakém psychickém stavu je daná oběť a dle toho ji doporučit vhodné odborníky, kteří ji mohou pomoci. A to ať se jedná o odborníky z jejich organizace např. psychoterapeut nebo psycholog nebo o odborníky z jiných organizací. Domnívají se, že rozpoznání stavu oběti a doporučení vhodné pomoci je velmi důležité, pro další práci s danou obětí. Je také důležité doporučit oběti další vhodné organizace nebo odborníky, kteří by jí pomohli překonat obtížnou situaci. Podstatné je také zasvětit oběti do problematiky nebezpečného pronásledování a vysvětlit jim možnosti řešení. Jak jsem uvedla na začátku tato otázka je velice individuální, každý z respondentů na ni nahlíží jinak a přístup k oběti vnímá každý dotazovaný respondent jinak. Nejčastější překážka v práci s obětmi stalkingu je dotazovanými respondenty vnímána hlavně v tom, že mnoho obětí si myslí, že daná organizace za ně problémy vyřeší nebo v tom, že od nich očekávají rychlé řešení nepříznivé situace. Je zřejmé, že oběti očekávají, že organizace jsou schopné najít řešení dané situace za ně, ne jim jen s daným problémem pomoci tak, aby ho vyřešily a překonaly sami. Další překážka byla ještě vnímána v tom, že oběť vůbec nevěděla, jak ve své situaci postupovat. Často měnila své názory na svou situaci a pokaždé ji chtěla řešit jinak. Ke spolupráci s pachatelem stalkingu se většina organizací staví kladně. Do většiny organizací může přijít i pachatel stalkingu a organizace mu může poskytnout odborné služby například – obecné sociální poradenství nebo psychoterapii. Do organizací už někdy přišel pachatel stalkingu s výjimkou dvou dotazovaných. Hovořili jsme o tom, jaký pachatel často byl, dle teoretické časti, se povětšinou jednalo o odmítnutého pronásledovatele. Mluvili jsme také o tom, jaké služby jim byly poskytnuty, jednalo se většinou o psychoterapii a odborné sociální poradenství. Výjimkou byla organizace, ve které pracuje respondent C, jejich organizace nespolupracuje s pachatelem. Důvodem je, že organizace pouze pomáhá obětem trestných činu, nikoliv pachatelům těchto trestných činů.
57
Služby, které dané organizace nabízejí obětem stalkingu jsou popsané již ve 4. kapitole teoretické části. V praxi převládá většinou odborné sociální poradenství. K přístupu k obětem stalkingu se staví každý respondent jinak a pro každého je podstatné něco jiného pro jednoho je to zasvěcení oběti do problematiky stalkingu a jeho možnostech řešení pro jiného je to rozpoznání psychického stavu oběti a dle toho ji poskytnout odbornou pomoc. Překážky také vnímají respondenti individuálně nejčastější překážku, ale vnímají respondenti v tom, že oběť očekává, že za ní organizace daný problém vyřeší. Ke spolupráci s pachatelem se staví většina organizací kladně. I pachatelům stalkingu mohou poskytnout odborné služby.
58
7.3. Interpretace výpovědí vztahujících se ke třetímu dílčímu cíli
V některých organizacích je spolupráce rozvinutá především s psychology a psychiatry, kteří nejsou zaměstnanci jejich organizace. Dále potom s policií a vyskytla se i odpovědět intervenční centrum a Pyramida Adra. V některých organizacích nespolupracují s žádnou jinou organizaci, která by pomáhala oběti nebezpečného pronásledování. Dle respondenta B jejich organizace konkrétně nespolupracuje s žádnou organizací. Pouze mohou klienta odkázat na jinou organizace, která by mu mohla dále pomáhat. Klienti totiž chodí do organizace anonymně, nemusejí udávat svoje pravé jméno a proto poté, co ho odkážou na další organizaci, už nemohou zjistit, zda ji využijí. Spolupráce převážně probíhá tak, že pokud to oběť potřebuje nebo si sama zažádá, poskytnou ji kontakt, popřípadě domluví schůzku s daným psychologem nebo psychiatrem či jinou organizací. Výsledkem bylo, že spolupráce není nijak značně rozvinutá, jedná se pouze o pomoc při poskytnutí kontaktu na dané odborníky nebo pomoc při sjednání setkání. Dále už spolu mnohdy nespolupracují. Respondenta C: ,,Jsme domluveni s policií, že bude oběť stalkingu informovat o možnosti využití služeb naší organizace´´. Každý z dotazovaných respondentů vnímá spolupráci individuálně. Povětšinou vnímají spolupráci jako účinnou, klienti jsou v mnohdy špatném psychickém stavu a potřebují radu od odborníka. Snaží se jim tedy pomoci ke zlepšení jejich špatného psychického stavu, což je v dané situaci velice důležité. Spolupráce s Pyramidou Adra je velmi působivá. Komunikace probíhá velice kvalitně. S policí se spolupracuje hůře, ne vždy informují oběť stalkingu o možnosti využitích jejich služeb. Z rozhovoru nad touto otázkou jsem vyrozuměla, že spolupráce s policií je velmi složitá a ne vždy účinná, naopak spolupráci s Pyramidou Adra si dotazovaní respondenti nemůžou vynachválit. Někteří respondenti na tuto otázku nemohli opovědět, vzhledem k tomu, že nespolupracují s žádnou organizací. Podle většiny dotazovaných respondentů by se měla zlepšít komunikace mezi organizacemi. Někdy je těžké se s organizacemi dohodnout na vhodném termínu, který by vyhovoval hlavně obětí. Ty potřebují pomoc akutně a psychiatři i psychologové mají většinou termíny až za dlouhou dobu. Zde někteří dotazovaní vnímají velký nedostatek ve spolupráci. 59
Někteří respondenti by uvítali spolupráci s občanskými poradnami. Chtěli by, aby jim poradny oznamovaly, pokud k nim přijde oběť stalkingu nebo domácího násilí. Ale chápou, že to není reálné, protože klienti poraden mohou vystupovat anonymně a nemusejí uvádět na sebe kontakt. Dle respondenta B mají seznam všech sociálních služeb v okolí. Na ně odkazují klienty dle jejich potřeb a požadavků dle danáho problému. Nejčastěji organizace spolupracují s policií nebo nespolupracují s organizacemi, které pomáhají obětem stalkingu. U prvního rozhovoru mě to překvapilo, ale při provádění dalších rozhovorů, kde odpovědi byly podobné mi, došlo, že spolupráce mezi organizacemi není nijak rozvinutá. Spolupráce nejčastěji probíhá tak, že organizace poskytnou kontakt na danou organizaci, která by ještě mohla obětí pomoci. Spolupráci mezi organizacemi hodnotí každý pracovník různě, většinou ji vnímají jako účinnou. Zlepšení spolupráce většinou vidí v lepší komunikaci mezi danými organizacemi. A spolupráci by nejčastěji uvítali s občanskými poradnami.
60
Závěr Téma stalking jsem zvolila, protože stalking je v dnešní době pokládán za společenský fenomén. Po přečtení několika odborných publikací, jsem zjistila, že nebezpečné pronásledování je současně velmi probírané téma. Za posledních několik let vzrostl počet případů stalkingu. Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo přiblížit problematiku stalkingu. Cílem praktické části bylo zjistit, jak přistupuji jednotlivé organizace v Královehradeckém kraji k práci s obětmi stalkingu. Hlavní cíl mé práce se rozdělil na tři dílčí cíle. Prvním bylo zjistit, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu. Druhým cílem bylo zjistit, jaké služby pro oběti stalkingu organizace nabízí a třetím cílem bylo zjistit, jaká je spolupráce daných organizací mezi sebou. K naplnění stanoveného hlavního a dílčích cílů jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii a techniku (polostrukturovaného) rozhovoru prováděného se sociálními pracovníky v organizacích, které poskytují pomoc obětem nebezpečného pronásledování. V teoretické části mé práce jsem popsala, co je to vlastně nebezpečné pronásledování a co není, stručnou historii, jeho právní úpravu, projevy a druhy a v závěru první kapitoly jsem uvedla mýty o stalkingu. Ve druhé kapitole, jsem chtěla přiblížit pachatele stalkingu, jeho motivaci, uvedla jsem několik typologií pachatelů, a psychologické výzkumy pachatelů. V další kapitole jsem se zaměřila na oběť stalkingu, představila jsem typologii obětí, prožívání oběti, důsledky stalkingu pro oběť, posuzování nebezpečnosti pro oběť. V závěrečné čtvrté kapitole jsem popsala možnosti sociální práce s obětí, podporu oběti, reakci okolí, a sociální služby pro oběti nebezpečného pronásledování. V praktické
části
jsem
provedla
výzkumné
šetření
sociálních
služeb
v Královehradeckém kraji, které pomáhají obětem nebezpečného pronásledování - pomocí kvalitativního rozhovoru se sociálními pracovníky v těchto organizacích. Závěrem prvního dílčího cíle bylo dozvědět se, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu jsem zjistila, je, že většina dotazovaných respondentů se již setkala s obětí stalkingu výjimkou jednoho respondenta, který se s obětí nebezpečného pronásledování ještě nesetkal. Častokrát přicházejí oběti do organizací, kdy si už se svým 61
stavem nevědí rady a jsou ve špatném psychickém stavu. Nejčastějším zdrojem, jak se oběti dozvěděly o organizacích, je internet. Internet je tedy nejčastější zdroj informací, ze kterého se lidé dozvídají o organizacích, které by jim mohly pomoci s jejími problémy. Zda mají oběti náhled nad svojí situací se různí, je to velice individuální. Závěrem druhého dílčího cíle bylo dozvědět se, jaké služby pro oběti stalkingu organizace nabízí, je, že služby, které dané organizace nabízejí obětem stalkingu jsou popsané již ve 4. kapitole teoretické části. V praxi převládá většinou odborné sociální poradenství. K přístupu k obětem stalkingu se staví každý respondent jinak a pro každého je hlavní něco jiného pro jednoho je to informovaní oběti o problematice stalkingu a jeho možnostech řešení pro jiného je to rozpoznání psychického stavu oběti a dle toho ji poskytnout odbornou pomoc. Překážky vnímají také respondenti individuálně nejčastější komplikaci, ale vnímají respondenti v tom, že oběť očekává, že za ní organizace danou situaci vyřeší. Ke spolupráci s pachatelem se staví většina organizací pozitivně. I pachatelům stalkingu mohou poskytnout odborné služby. Závěrem třetího dílčího cíle bylo dozvědět se, jaká je spolupráce daných organizací mezi sebou. Spolupráce je taková, že mnohdy organizace spolupracují s policií nebo nespolupracují s organizacemi, které podporují oběti stalkingu. U prvního rozhovoru mě to překvapilo, ale při provádění dalších rozhovorů, kde odpovědi byly podobné mi, došlo, že spolupráce mezi organizacemi není nijak zvlášť rozvinutá. Spolupráce nejčastěji probíhá tak, že organizace poskytnou kontakt na danou organizaci, která by ještě mohla obětí pomoci. Součinnost mezi organizacemi hodnotí každý pracovník různě, většinou ji vnímají jako efektivní. Vylepšení spolupráce většinou vidí v lepší komunikaci mezi danými organizacemi. A spolupráci by nejčastěji uvítali s občanskými poradnami. V celé své bakalářské práci jsem chtěla přiblížit problematiku nebezpečného pronásledování, pachatele tohoto činu, oběti a sociální práci s obětmi nebezpečného pronásledování a zmapovat sociální pomoc pro oběti stalkingu v Královehradeckém kraji, které pomáhají obětem stalkingu. Tato práce by mohla sloužit i pracovníkům daných organizací, aby se dozvěděli, jak pracují jiné organizace, které se zabývají stejnou problematikou.
62
Seznam použitých zdrojů ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky: [domácí násilí, stalking, predikce násilí]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 150 s. ISBN 978-80-247-2207-8. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 445 s. ISBN 978-80-7380-461-9. ČÍRTKOVÁ, Ludmila a Petra VITOUŠOVÁ. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 191 s. ISBN 978-80-247-20142. FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 218 s. ISBN 978-80-2472781-3. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000, 207 s. ISBN 8085931-79-6. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, 407 s. ISBN 978-80-262-0219-6. HOUBOVÁ, Drahomíra. Psychologie pro právníky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 279 s. ISBN 978-80-7380-100-7. KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Právo proti domácímu násilí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2011, 139 s. ISBN 978-80-7400-381-3. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 380 s. ISBN 80-7178-548-2. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 332 s. ISBN 80-247-1362-4. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, 75 s. ISBN 80-85850-00-1. SOCHŮREK, Jan a Květuše SLUKOVÁ. Úvod do viktimologie pro pomáhající profese. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2013, 120 s. ISBN 978-80-7372-951-6. 63
ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0. TOMEŠ, Igor. Obory sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 366 s. ISBN 978-80-7367868-5. Úplné znění zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Vyd. 1. Praha: Armex, 2010, 172 s. ISBN 978-80-86795-81-2. VACEK, Jaroslav. Velké psychiatrické případy. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2001, 491 s. ISBN 807185-351-8. VARGOVÁ, Branislava, Dana POKORNÁ a Marie TOUFAROVÁ. Partnerské násilí. Praha: Linde, 2008, 159 s. ISBN 978-80-86131-76-4.
Internetové zdroje Adra: Pyramida Adra Hradec Králové,. Http://www.adra.cz [online]. 2014. vyd. [cit. 2014-1020]. Dostupné z:http://www.adra.cz Intervenční centrum Hradec Králové. Http://www.charitahk.cz/nase-strediska/intervencnicentrum1/ [online]. 2014. vyd. [cit. 2014-10-21]. Dostupné z: http://www.charitahk.cz/nasestrediska/intervencni-centrum1/ Občasná poradna Hradec Králové,. Http://ops.cz [online]. 2014. vyd. [cit. 2014-10-1-20]. Dostupné z: http://ops.cz Psychologická poradna Rychnov nad Kněžnou. Http://www.csps-hk.cz/O-nas.html [online]. 2014. vyd. [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.csps-hk.cz/O-nas.html Regionální institut ambulantních psychosociálních služeb. Http://www.riaps.cz [online]. 2013. vyd. [cit. 2014-10-21]. Dostupné z: http://www.riaps.cz
64
Příloha č. 1 Interpretace rozhovoru s respondentem A
1, Kdo navštěvuje Vaši organizaci ve vztahu s danou problematikou stalkingu? Respondent A: ,,Není to, že bych řekla, že máme nějaký dramatický počet případů, kterých se stalking týká. Jsou to opravdu jednotlivci a odhadem tak asi do pěti případů od toho roku 2010.“ Je tedy zřejmé, že se respondent A již několikrát setkal s obětmi stalkingu od roku 2010, kdy byl stalking uzákoněn jako trestní čin. 2, V jaké fázi stalkingu oběti mnohdy přicházejí? Dle respondenta A je to různé, nejčastěji podle něho přicházejí, když již stalking více pokročil a oběť si už neví s danou situací rady. 3, Odkud se o Vás oběti stalkingu dozvěděly? Nejprve jsem chtěla vědět, zda e obětí ptají na to, odkud se o jejich organizaci oběť dozvěděla. Respondent A odpověděl, že se ptají a nejčastější odpovědí je internet. To je pochopitelné, dnes většina lidí hledá informace na internetu. Ještě jsem se zeptala, zda je možné poskytnout radu přes elektronickou komunikaci. Respondent A odpověděl:,, Možné by to bylo, ale dáváme přednost osobnímu setkání.“ 4, Jaký, podle Vás mají oběti náhled nad svoji situací? Podle respondent A většina z případů neměla nadhled nad svojí situací. Některé oběti ani nevěděli, co je to přesně stalking a jak se v takovém případě bránit. Je to pochopitelné, stalking je poměrně nový trestní čin. Viz. právní úprava v první kapitole teoretické části. 5, Které služby Vaše organizace nabízí obětem stalkingu?
65
Respondent A:,, Naše organizace nabízí obětem odborné sociální poradenství, psychoterapii, poskytování informací zacílených na problém, řešení problémů klienta prostřednictvím 6, Které služby oběti stalkingu převážně využívají v praxi? U stalkingu u nich převažuje odborné sociální poradenství a krizová intervence. Chtěla, jsem vědět, jak u nich například vypadá odborné sociální poradenství. Respondent A odpověděl, že poradenství poskytuje sociální pracovník, a podá klientovi potřebné rady a tipy jak překonat a jak řešit danou nepříznivou situaci. Dle mého názoru by takto mělo odborné sociální poradenství vypadat. 7, Jak dlouho u Vás služby probíhají? Respondent A: ,,U nás je většinou spolupráce dlouhodobější. Vše, ale závisí na klientovi a jeho potřebách. Je pouze na něm jak dlouho bude danou službu využívat.“ Jak dle vaší zkušenosti práce s klientem mnohdy trvá? Dle dotazovaného většinou oběti přišli opakovaně, spolupráce trvala někdy i několik měsíců. 8, Co je podle Vás podstatné v rámci přístupu k obětem stalkingu? Dle respondenta A je podstatné rozpoznat v jakém psychickém stavu je daná oběť a dle toho ji doporučit vhodné odborníky, kteří ji mohou pomoci A to ať se jedná o odborníky z jejich organizace např. psychoterapeut nebo psycholog nebo o odborníky z jiných organizací. Domnívám se, že rozpoznání stavu oběti a doporučení vhodné pomoci je velmi důležité. 9, Jaké jsou nejčastější překážky v práci s touto cílovou skupinou? Respondent A: ,,Nejčastější překážku vidím v tom, že oběť očekává, že za ní její problém vyřešíme.“ Zeptala jsem se, zda je napadá ještě další překážky. Respondent A se zamyslel a posléze odpověděl, že další překážku vidí ještě v obavách oběti, že daná situace nejde nijak vyřešit. Jak jsem psala v teoretické části psychické procesy 66
oběti se mohou lišit od běžných reakcí a to i variabilně na první pohled u ,,stejných“ obětí. Zde se objevuje několik teorií, které jsou podrobně popsané ve třetí kapitole. 10, Jak se stavíte k možné spolupráci s pachatelem? Podle respondenta A do organizace může přijít i pachatel stalkingu a organizace mu může poskytnout odborné služby například – obecné sociální poradenství nebo psychoterapii. Chtěla jsem vědět, zda již se setkala s pachatelem stalkingu u nich v organizaci. Dle respondenta pouze jednou. Mluvili jsme o tom, jaký pachatel byl, dle teoretické časti, se jednalo o odmítnutého pronásledovatele. Mluvili jsme o tom, jaké služby mu byly poskytnuty, jednalo se o psychoterapii, pachatel chtěl se stalkingem skončit, ale nevěděl jak. 11, S kterými organizacemi, které také pracují s obětmi stalkingu spolupracujete? Respondent A: ,,Spolupracujeme s psychiatry nebo klinickými psychology v našem městě.“ A s nějakými organizacemi, které také přímo pomáhají obětem stalkingu? Dotazovaný odpověděl, že nespolupracují s jinými organizacemi pomáhající obětem stalkingu. U prvního rozhovoru mě to překvapilo, ale při provádění dalších rozhovorů, kde odpovědi byly podobné mi, došlo, že spolupráce mezi organizacemi není nijak rozvinutá. 12, Jak spolupráce probíhá? Dle respondenta A, že pokud by to oběť potřebovala, poskytnou ji kontakt, popřípadě domluví schůzku s daným psychologem nebo psychiatrem. Spolupráce tedy není nijak rozvinutá, jedná se pouze o pomoc při poskytnutí kontaktu na dané odborníky nebo pomoci při sjednání setkání. Dále už spolu nespolupracují. Organizace, poté co klientovi pomohla najít odborníka a klient nepožádá o žádnou další pomoc, organizace se o klientovu situaci přestane zajímat.
67
13, Jak hodnotíte tuto spolupráci? Respondent A:,,Dle mého názoru je účinná. Klienti jsou v mnohdy špatném psychickém stavu a potřebují radu od odborníka.“ Snaží se jim hlavně pomoci ke zlepšení jejich špatného psychického stavu, což je v dané situaci. 14, Co by podle Vás mohlo vést ke zlepšení spolupráce? Jediné respondenta A napadlo je lepší komunikace ze strany některých psychiatrů či klinických psychologů. Někdy je těžké se s nimi dohodnout na vhodném termínu, který by vyhovoval hlavně obětí. Ty potřebují pomoc akutně a psychiatři i psychologové mají většinou termíny až za dlouhou dobu. 15, Se kterými organizacemi by podle Vás mohla ještě Vaše organizace spolupracovat? Žádná konkrétní organizace respondenta A nenapadla.
68
Příloha č. 2 Příběhy příběh Marie Výhružné telefonáty, vulgární smsky, sledování a dokonce i fyzické napadení jsou projevy stalkingu, se kterým se setkala osmadvacetiletá Marie. Pět let ji pronásledoval žárlivý kolega Marek, kterého odmítla. Obětí stalkingu se stala Marie přibližně před pěti lety, když do firmy, kde je zaměstnána, nastoupil nový kolega. „Sem tam jsme prohodili pár slov, někdy mě odvezl domů, protože to měl po cestě. Měla jsem dojem, že jsme kamarádi. Po pár měsících mi od něho začaly přicházet smsky, ve kterých mi vyznával lásku. Někdy volal opilý a svěřoval se, že už nemiluje svou ženu a chce být se mnou. Brala jsem ho s rezervou, ale důrazně jsem mu vysvětlila, že jeho city neopětuji a tenkrát to začalo,“ říká Marie. Odmítnutí se Marka dotklo, ve svých projevech lásky ale nepovolil. „Začal mě hlídat. Když jsem šla na toaletu, běžel za mnou a vyčítal mi, že se bavím s jinými kolegy víc než s ním. Denně mi volal a psal. Ráno jsem se vzbudila a měla na telefonu i přes sto nepřijatých hovorů. V práci mi pak nadával, kde jsem se válela, že jsem neodpověděla.“
příběh Dany Dana byla úplně normální holka, dokud nepoznala Milana. Vztah jim nevyšel a od té doby se jí život změnil v peklo. "Když mi bylo šestnáct, rozešel se se mnou můj tehdejší přítel. Bylo to po dvou letech a mě to dost zasáhlo, „vzpomíná dnes dvacetiletá Dana. "Asi rok jsem nechtěla jiného kluka ani vidět. Nabídek na rande jsem měla dost, to jo, ale já se prostě bála, že se zase zamiluju a někdo mi pak rozšlape srdce,“ popisuje dívka. Když si pak říkala, že už by nějakého kluka chtěla, zase nemohla narazit na někoho pořádného. Všichni, kdo v jejím okolí za něco stáli, si během roku, kdy ona nechtěla randit, někoho našli a o ní najednou nebyl zájem. Pak se objevil Milan, byl o dva roky starší, už chodil na vysokou, vypadal docela dobře a hlavně už se osamostatnil od rodičů. Daně se zdál jako ideální přítel, navíc měl o ní fakt zájem, takže si vyšli. A pak ještě několikrát. Jenomže jiskra nakonec nepřeskočila a Dana chtěla
vztah 69
ukončit.
A tehdy nastal problém. Milan to nechtěl pochopit. "Rozešla jsem se s ním v neděli, ale on mě v pondělí přišel vyzvednout ke škole, jako to dělával dřív. Tvářil se, že se nic nestalo. Prý si myslel, že jsme se jen pohádali,“ popisuje Dana. "Tak jsem to asi tři dny nechala a pak se s ním pokusila rozejít znova. Řekla jsem mu, že to myslím vážně, že s ním nechci být a že už mě nemá kontaktovat. Měla jsem u něj nějaké oblečení, ale řekla jsem si, že to radši obětuju. Jenomže ani tentokrát Milan zřejmě nepochopil, co mu Dana chtěla říct. "Objevil se zase před mou školou. Tentokrát už jsem to nenechala být a rovnou mu řekla, ať jde pryč, že ho nechci vidět. Šla jsem domů a on šel několik metrů za mnou. Pak stál naproti našemu domu a koukal do oken. Kdykoliv jsem vyhlédla, byl tam. Až někdy v noci jsem si všimla, že je pryč. Za to mi přišla sms, kde psal, jak moc mě miluje a že beze mě nechce být. Napsala jsem mu, ať mě nechá být,“ líčí dívka. Milanovi to ale nestačilo. Kdykoliv měl čas, čekal na Danu před školou a sledoval ji domů. Stál pod jejími okny a čekal, dokud nezhasla, že jde spát. Když šla někam jinam než domů, šel s ní. Takhle to trvalo několik týdnů a Dana už pomalu přestala Milanovu přítomnost vnímat. Vždyť za ní jen chodil, nic nedělal, bylo to vlastně hezké. Tolik ji přece miloval. Pak jednou Danu ze školy doprovázel spolužák. Chtěl si od ní půjčit cvičebnici na přijímací zkoušky na vysokou. "Milan šel zase za námi, ale tentokrát mnohem blíž. Musel slyšet, o čem se bavíme, takže musel poznat, že jde jen o spolužáka. Stejně ho to pěkně nadzvedlo,“ vzpomíná Dana na podle ní zlomový okamžik. "Večer mi přišla smska, že jsem pěkná čubka a daleko horší nadávky, že mi nedovolí se s někým tahat, že mě radši zabije,“ popisuje Dana. Tehdy začala mít skutečně strach. Smsky pak už chodily téměř každý den, měly vždy podobný obsah a Dana je vždycky jen smazala a pak brečela do polštáře. "Začala jsem se klepat, kdykoliv jsem Milana viděla. Snažila jsem se chodit jinudy a v jiné časy, ale on mě brzy zase vyhmátl a byl za mnou. Tehdy mě poprvé napadlo, že to sama nezvládnu, že se musím někomu svěřit.“ A i teď, o několik měsíců později, se začíná při vypravování chvět. Šla za bráchou, byl to sportovec, měl postavu zápasníka a stejně k němu měla největší důvěru z celé rodiny. Brácha chtěl Milana zmlátit, že ho to pak přejde. Jenomže Milan, přestože vedle bráchy vypadal jako školáček, se jen tak nedal a ošklivě se poprali. Brácha skončil se zlomeným nosem a třemi přeraženými žebry. Tehdy se do věci vložili jejich rodiče,
vyzvídali,
dokud
jim
Dana
všechno 70
neřekla
a
oni
zavolali
policii.
"Ta toho ještě nemohla příliš udělat, protože jsem všechny smsky vždy smazala a Milana šel zbít můj bratr. Vlastně jsme tehdy mohli být rádi, že na něj Milan nepodal trestní oznámení. Mým cílem je proti Milanovi teď nasbírat co nejvíc důkazů, ale přitom ho nevyprovokovat k nějakému násilí. Je to těžké, protože on se trošku stáhl, objevuje se nepravidelně a sms moc nepíše. S policií spolupracuji, ale všechno to hrozně dlouho trvá,“ povzdychla si Dana nakonec. Příběh Sylvy Když zavřu oči, mám pocit takového déja vu. To, co prožívám, jsem přece už někde viděla. Ano, viděla, ve filmu, kde zhrzená milenka pronásleduje svého ženatého milence, který ji nechal, a nezastaví se před ničím. Roli milenky nehraji, hraji roli toho pronásledovaného milence. Ale hezky po pořádku. Už léta (skoro dese let) pracuji jako obchodní zástupce jedné farmaceutické firmy. Tak jednou za rok míváme dvoudenní školení v Praze, kde si vyměňujeme zkušenosti, a také se odreagujeme. Sjede se nás tam z celé republiky aspoň padesát lidí. Před půl rokem jsem se semináře opět zúčastnila a seznámila se s novým kolegou Šimonem. Hned jsme si padli do oka. Bohužel nezůstalo jen u toho padnutí. Večer jsme poseděli u vína a nakonec skončili v jedné posteli. To, co bylo mezi námi, bylo naprosto dokonalé. Takový sex a vzrušení jsem ještě s nikým neprožila (ještě teď mě mrazí, když si na to vzpomenu). Manželovi jsem byla celých 12 let naprosto věrná, a protože jsem se vdávala hodně mladá, mé zkušenosti s jinými muži byly před svatbou prakticky nulové. I Šimon byl nadšený a hned začal plánovat, jak budeme v našem vztahu dál pokračovat. Neměli jsme k sobě daleko, shodou okolností bydlíme sice každý v jiném městě, ale to moje je takovým větším předměstím toho jeho. Brala jsem to jako jednorázovou záležitost Jenže já vůbec neměla v plánu se se Šimonem dále stýkat. Sice jsem nelitovala společně strávené noci, ani jsem neměla nijak zvlášť velké výčitky svědomí, ale byla to pro mě uzavřená záležitost. Jenže Šimon se do mě zamiloval. Když jsem mu řekla, že to bylo fajn, ale už nikdy více, udělal mi žárlivou scénu, dokonce před pár kolegy. Styděla jsem se a utekla. 71
Myslela jsem, že tím je to mezi námi uzavřené. Ovšem to jsem se spletla. Šimon si zjistil mé číslo a denně mi několikrát volal. Když jsem to přestala zvedat, začal posílat esemesky, ve kterých mě zapřísahal, že to nemůžu jen tak skončit, že mu tím hrozně ubližuji, že mě miluje víc než cokoliv jiného na světě, víc než svou ženu a děti. Nejdříve jsem to ignorovala, ale po pár týdnech jsem už nemohla a kývla jsem na schůzku. Myslela jsem, že si všechno v klidu vysvětlíme, on pochopí, že to nemá cenu a budu mít od něj konečně pokoj. Bohužel všechno bylo jinak. Šimon o nějakém rozchodu nechtěl ani slyšet. Nic nepomáhalo, žádné moje řeči o tom, že ho nemiluji, že kvůli němu neopustím manžela, na něj neměly žádný vliv. Pak si dal podmínku a já jsem udělala druhou chybu, kývla jsem na to, že se s ním naposledy na rozloučenou vyspím a on slíbil, že pak už mi dá pokoj. Šeredně jsem se spletla. Sex s ním byl sice opět úžasný, ale už jsem to nedokázala tak prožívat. Myslela jsem jen na to, že už budu mít od Šimona pokoj. Týden se nic nedělo a pak mi opět zavolal, že podal žádost o rozvod, manželce o mně řekl, že se prý i já kvůli němu rozvádím. Nevěřila jsem svým uším. Další bylo to, že se od rodiny odstěhoval a pronajal si garsonku nedaleko od místa, kde bydlím já s rodinou. Řekl mi, že mi chce být co nejblíže, že ho teď, když se budu taky rozvádět, budu určitě potřebovat. Marně jsem mu říkala, že já se nerozvádím, že je mezi námi konec. Ani jsem se ho neptala, jak zjistil, kde bydlím. Už 14 dní ho každý den vidím sedět v autě před naším domem. Jen tak sedí a kouká k nám do oken. Jeden večer jsem za ním došla a zeptala se ho, co tím sleduje, že to má marné. Jeho odpověď mě šokovala, prý čeká na mého muže, aby si s ním promluvil jako chlap s chlapem, aby mi dal volnost a mohla jsem odejít k němu. Na mou otázku, proč už to dávno neudělal, odpověděl, že mi dává ještě šanci, abych od manžela odešla sama. Nevím, kdy vstane od volantu a půjde za mým mužem. Může to být klidně zítra, a co bude pak? O svém trápení jsem se svěřila pouze své nejlepší kamarádce. Prožívá to se mnou natolik intenzivně, že mi dokonce nabídla dost šílenou pomoc. Její manžel s kamarády by si prý na Šimona počkali a ručně mu vysvětlili, aby mi dal pokoj.
72
