MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu
Možnosti rozvoje verbální komunikace dětí předškolního věku Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Viktor Pacholík
Kateřina Seyčková, DiS. Management cestovního ruchu
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.
V Brně, dne 15. dubna 2009
………………………………………..
Poděkování
Děkuji Mgr. Viktoru Pacholíkovi za zodpovědné, odborné a vstřícné vedení bakalářské práce. Děkuji Ing. Zuzaně Jahodové za grafickou úpravu a překlad anglického textu.
Obsah Úvod ............................................................................................................................ 6 1.
Komunikace ........................................................................................................... 7 1. 1 Komunikace a vědní obory ............................................................................ 7 1. 2 Fylogeneze a ontogeneze řeči ........................................................................ 8 1. 3 Anatomie řeči ................................................................................................. 8
2.
Vývoj slovní komunikace u dítěte ...................................................................... 11 2. 1 Vývoj řeči z logopedického hlediska ........................................................... 11 2. 2 Přípravná (preverbální) stadia řeči ............................................................... 12 2. 3 Vlastní vývoj řeči ......................................................................................... 13 2. 4 Jazykové roviny v ontogenezi řeči ............................................................... 14
3.
Rozvoj verbální komunikace .............................................................................. 17 3. 1 Deset pravidel pro úspěšný rozvoj řeči ........................................................ 18 3. 2 Čtenářství v předškolním období ................................................................. 21 3. 3 Rozvoj foneticko – fonologické roviny ....................................................... 23 3. 3. 1 Nejčastější vady řeči ........................................................................ 23 3. 3. 2 Nácvik hlásky................................................................................... 24 3. 3. 3 Lateralita .......................................................................................... 26 3. 4 Rozvoj lexikálně – sémantické roviny ......................................................... 27 3. 5 Ostatní jazykové roviny ............................................................................... 31
4.
Možnosti rozvoje a podpory komunikačních dovedností ................................ 33 4. 1 Psychomotorika............................................................................................ 33 4. 1. 1 Příklad psychomotorické hry .......................................................... 33 4. 2 Muzikoterapie .............................................................................................. 34 4. 3 Arteterapie.................................................................................................... 35 4. 4 Muzeopedagogika ........................................................................................ 36 4. 5 Rozvoj interaktivních dovedností ................................................................ 36
5.
Alternativní komunikace .................................................................................... 39 5. 1 Augmentativní a alternativní komunikace ................................................... 39 5. 1. 1 Známé komunikační systémy .......................................................... 40 5. 2 Baby Signs ................................................................................................... 41
Závěr
...................................................................................................................... 43
Seznam použité literatury .......................................................................................... 45
Úvod Význam slova komunikace je značně široký. Můžeme ho chápat jako schopnost dorozumět se, komunikovat a nemusí se vždy jednat o verbální komunikaci. Komunikace vytváří vztah mezi jedinci, kteří spolu komunikují. Dochází k přenosu informací, k reakci na informace, sdělení, emočnímu ladění. Komunikace je proto velmi důležitá. S určitými schopnostmi se již narodíme a od narození tyto schopnosti rozvíjíme. Významnou roli hrají pro dítě jeho rodiče, zejména pak matka, která je s dítětem v nejužším kontaktu. Dalším významným faktorem ve vývoji dítěte je také doba, ve které dítě vyrůstá. Prostředí, ve kterém jsme vyrůstali my, se značně liší od prostředí, ve kterém vyrůstají naše děti. Změny, které nastaly, jsou politické, ekonomické, technologické, sociokulturní atd. Proto podněty, které dnes působí na děti jsou podstatně jiné než podněty působící na děti, které vyrůstaly ve 20. století. Změnil se nejen jejich charakter, ale také jejich množství. Naše rodiče a prarodiče si hrály s pár dřevěnými a málo barevnými hračkami a současné děti mají nepřeberné množství různě barevných hraček. Možná proto se liší vývoj současných malých dětí. Často se setkáváme s dětmi s pozdějším nástupem verbální komunikace. Také přístupy k rozvoji verbální komunikace jsou obohaceny o novinky, jako je například znaková řeč pro nemluvňata. K tomuto tématu mě přivedla moje dcera, která ve 2 letech prakticky nemluvila (aktivně používala cca 10 slov), ale nemohu říci, že nekomunikovala. Používala znaky, kterými se úspěšně dorozumívala. V současné době, ve 3,5 letech, hovoří v souvětích.
6
1.
Komunikace
1. 1 Komunikace a vědní obory Komunikaci nemůže řadit pouze k jedné vědní disciplíně. Seznam oborů je poměrně široký. Obsahuje psychologii – kognitivní psychologie, sociální psychologie, psychologie
práce,
hry,
psychoterapie,
sociologii,
filozofii,
neurofyziologii,
psychiatrii, lingvistiku, pedagogiku, logopedii. Komunikace je též významná pro oblasti ekonomie a marketingu – masová komunikace, reklama, novodobé symboly, ikony, kulty… Dotýká se i technických disciplín, IT technologie a komunikace po síti, globalizace, ekologie. Významnou disciplínou pro komunikaci je logopedie. V České republice je logopedie chápána jako nauka o výchově základních složek sdělovacího (dorozumívacího) procesu – tedy řeči a sluchu a nauka o prevenci a terapii vývojových vad a poruch (Zdroj: Peutelschmiedová, 2005). Moderněji je chápána tato disciplína jako obor, jehož odborníci zajišťují komunikaci v epoše informační exploze (Zdroj: Peutelschmiedová, 2005). V zahraničí je logopedie definována odlišně. Mezinárodní asociace logopedů a foniatrů se sídlem v Lausanne definuje logopeda jako odborníka na prevenci, posouzení, intervenci a organizaci péče v oblasti poruch lidské komunikace (Zdroj: Peutelschmiedová, 2005). Nezaměřuje se pouze na komunikaci verbální a zabývá se též formami nonverbální komunikace. Zahrnuje i péči o osoby s poruchami polykání. V Polsku je tento obor chápán spíše jako aplikovaná fonetika. Ve Francii hovoříme o orthophonii, tedy paramedicínském oboru, který je studován na lékařské fakultě. Švýcarsko je dokonce nejednotné v chápání této disciplíny. Univerzita v Neuchatelu řadí logopedii do lingvistických studií, na ženevské univerzitě je součástí psychologie.
7
1. 2 Fylogeneze a ontogeneze řeči Fylogeneze = vývoj živočišného nebo rostlinného druhu. Vznik a vývoj řeči dones nebyl zcela objasněn (pro dorozumívání byl zvolen akustický signál). Z anatomického hlediska jsou pro vznik artikulovaných zvuků důležité tyto části: jazylka, spodina lebeční hrtan. Jazylka má bezprostřední vztah k dýchání, polykání a vydávání zvuků. Hrtan je u novorozence uložen výše než u dospělého jedince. Hrtan klesá do běžné polohy zhruba ve věku okolo roku a půl. Ve fázi, kdy je hrtan uložen výše, je schopen novorozenec současně polykat i dýchat, což u dospělého člověka není možné. Při polykání obturuje dýchací cesty epiglotis. Lidská řeč se skládá ze zvuků, které vznikají v hrdle. Aby tyto zvuky mohly vznikat, musí být hrtan uložen níže. Tím vzniká hrdelní rezonanční dutina. S polohou hrtanu souvisí i tvar spodiny lební.Hrtan je uložen tím výše, čím je spodina lební plošší. Na spodinu lební se upínají svaly mluvidel. Řečový vývoj lidstva se odhaduje na 3,5 milionů let. U dítěte by měl být základní vývoj řeči ukončen do šesti až sedmi let věku. Ontogeneze = individuální vývoj živočišného nebo rostlinného druhu od zárodku k zániku.
1. 3 Anatomie řeči Řeč, mluvení i porozumění jsou řízeny mozkem. V mozkové kůře se nacházejí řečová centra, která se podílejí na tvorbě řeči. Přesné uložení řečových center není stanoveno. Při aktivaci řečových center dochází k přijetí informace a odeslání signálu do míst, která jsou zodpovědná za řeč samotnou. Je to dýchací systém a všechny svalové struktury od břicha až po nos, zejména pak hrtan, jazyk, rty a měkké patro. V hrtanu jsou uloženy hlasivky. Vstup do hrtanu uzavírá hrtanová příklopka – epiglotis, hrtan při polykání uzavírá. Část hrtanu, ve které je vytvářen hlas, se nazývá glotis. Nachází se v něm hlasová štěrbina a hlasové řasy. Při výdechu se hlasové řasy rozkmitají, vytvořené zvuky jsou upraveny nosem a ústy. Proto dochází ke změně hlasu při rýmě. Hlasové řasy jsou tvořeny dvěma tenkými vazy, které se otevírají a zavírají při proudění vzduchu.Jejich zadní konec je spojen s párem hlasivkových chrupavek a přední konec je ukotven v chrupavce štítné. Chrupavky mění polohu čímž 8
dochází ke změně velikosti štěrbiny. Hlasová štěrbina se při řeči zúží a vzduch prochází přes hlasivky, které svým prouděním rozvibruje, směrem ven. Tento proces se nazývá fonace. Hloubka a zbarvení hlasu je dána tvarem a velikostí hrtanu, nosu, úst. Muži mají obvykle hrtan širší a proto mají hlubší hlas než ženy. Ústa mají svou úlohu při tvarování zvuků. Některé hlásky ovlivňuje poloha jazyka, jiné poloha zubů či poloha rtů. Rty jsou pro řeč důležité také proto, že z nich lze odezírat například při vadě sluchu. Tvorba řeči – zvuky tvořené hlasivkami jsou pak přeměněny na slova. Na této přeměně se účastní rty, jazyk, měkké patro a prostory umožňující rezonanci. Mezi rezonanční prostory patří dutina ústní, dutina nosní, hltan. Rezonuje také lebka. Svoji řeč zachytíme zčásti přenosem zvuku rezonujícími lebečními kostmi, zčásti ušima. Řečové centrum v mozku – je uloženo obvykle v jedné hemisféře. Většinou u praváků se nachází v levé hemisféře a naopak Centra jsou dvě. Jedno je označováno jako senzorické, které zpracovává signály přicházející pomocí nervových drah ze sluchového ústrojí. Druhé je motorické, řídí činnost svalů úst a hrdla a pomocí něj vzniká provedení odpovědi, řeči.
Obr. 1. Funkční specializace mozkové kůry člověka.
Zdroj: http://www.sci.muni.cz/ksfz/texty/SkriptaFyzziv/kap16-18.pdf
9
Centra řeči jsou uloženy v mozkové kůře, která z funkčního hlediska představuje v přední části mozku oblast motorickou a zadní část senzorickou. Jak vyplývá z obrázku 1 obě centra se nacházejí v těsné blízkosti sluchového centra. Má to význam v pochopení sluchových vjemů. Zrakové centrum se nachází v týlním laloku. Toto centrum využíváme v procesu pochopení psaného projevu. Centrum motorické, které se nachází ve frontálním laloku se nazývá Brocovo a senzorické centrum ve spánkové oblasti se nazývá Wernickeovo. Jak již bylo zmíněno výše, u lidí s pravostrannou dominancí je Brocovo centrum uloženo v levé hemisféře. Pravá hemisféra obecně zodpovědná za registraci časoprostorových vztahů, rozpoznávání tvarů, vnímání melodií i symbolů vizuální komunikace (výrazy obličeje, tvar těla).
Pracovníci Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně provedli studii, ve které se zaměřili na lokalizaci korových řečových center a určení řečově dominantní hemisféry pomocí tzv. lateralizačního indexu u zdravých dobrovolníků s pravostrannou motorickou dominancí. Na studii se podílela neurologická klinika ve spolupráci s klinikou zobrazovacích metod. Jako zobrazovací metoda byla použita funkční magnetická rezonance. K aktivaci cerebrálních oblastí byl použit test slovní plynulosti (VFT = verbal fluency task). Tento test spočívá v tom, že vyšetřovaný jedinec si vybavuje maximální počet slov začínajících na vybrané písmeno. Zvolený jazyk byl mateřský. Ve výsledcích dominovala aktivace levostranného laterálního prefrontálního kortexu (Brocovo centrum). Dále bylo aktivováno Wernickeovo centrum, levostranný mediální prefrontální kortex a pravostranná mozečková kůra. Většina testovaných osob tedy vykazovala levostrannou hemisferální orientaci, ve skupině však byly i osoby se smíšenou řečovou dominancí. Aktivace pravostranné mozečkové kůry (téměř pravidelně u všech testovaných osob) bývá vysvětlována předpokládaným podílem mozečku na poznávacích funkcích a emotivitě.
10
2.
Vývoj slovní komunikace u dítěte Aktivní užívání jazyka v počátcích vývoje dětské řeči, tzv. žvatlání souvisí
s aktivitami, které dítě dělá. Souvisí také s napodobováním zvuků rodičů. Batole se vyjadřuje emotivně. Toto období je provázeno tendencí vytvářet vlastní slova (neologismy). Jejich užití záleží na schopnosti dítěte komunikovat s ostatními osobami.
2. 1 Vývoj řeči z logopedického hlediska Tématem ontogeneze řeči se zabývalo a stále zabývá mnoho autorů nejen u nás, ale také v zahraničí. Jsou to například: Kussmaul, Sovák, Lechta, Koch, Pařezová, Vygotskij a další. Tito autoři se navzájem liší v klasifikaci vývoje řeči. Shodují se však v rozdělení stádií na přípravné stádium a stádium vlastního vývoje řeči. Přípravné stádium je období předřečové, preverbální. Všichni autoři se shodují na tom, že vývoj řeči je nutno posuzovat u dětí individuelně. Shodné je to i u psychomotorického vývoje. Zde je však možné, že některá fáze je vynechána bez vlivu na vývoj samotný. Je například možné, aby dítě vynechalo fázi plazení a začalo rovnou lézt. V této fázi může být dítě odesláno dětskou lékařkou na specializované pracoviště k dalšímu posouzení a zhodnocení. Co se však týče vývoje verbální komunikace, zde není možné vynechání některého stadia. Lze pouze připustit určitou časovou variabilitu. Podle V. Lechty (1985) může docházet k obdobím akcelerace a retardace. Podle Chomskeho se dítě ve věku od dvou do šesti let učí v průměru jedno slovo za hodinu, přičemž mu stačí, „aby je slyšelo jen jednou, a to i ve značně nejasném kontextu“.(Zdroj: Chomsky in Vybíral, 2000, s. 91). Chomsky i ostatní autoři předpokládají vrozené dispozice k řeči.
Fáze osvojování jazyka: ⇒
Fáze první: slova jsou pro malé dítě nejprve jen zvuky.
⇒
Fáze druhá: tyto zvuky se opakují ve stejných situacích („Horké! Nesahej na kamna!“).
11
⇒
Fáze třetí: dítě začne zvukově napodobovat (Holké! Ne, ne.“) přičemž nemá ponětí, co tato slova znamenají. Často pozorujeme, že rádo mluví samo k sobě a naučená slova = zvuky si opakuje.
⇒
Fáze čtvrtá: už umí slova „umístit“ (vyslovit) ve správném kontextu (odpozorovalo to nebo odposlouchalo). Dospívá k tzv. polochápanému samokomentáři. (Zdroj: Vybíral 2000, s. 92)
2. 2 Přípravná (preverbální) stadia řeči Stadium přípravné (preverbální) probíhá od narození do jednoho roku. Zahrnuje preverbální i neverbální projevy.
Preverbální projevy jsou například křik, broukání, houkání, žvatlání mají vazbu na budoucí zvukovou, slovní a mluvenou řeč dítěte. Neverbální projevy nemusí být vždy vázány na budoucí mluvenou řeč – je to například zrakový kontakt, komunikace pomocí tělesného kontaktu apod. Neverbální komunikace, na rozdíl od preverbální, přetrvává a provází nás po celý život. Neverbálních aktivit může dítě využívat ke komunikaci izolovaně od aktivit preverbálních. Preverbální aktivity jsou přípravou artikulačního aparátu k mluvené řeči. Prvním projevem je křik. Již tento první projev je posuzován ve smyslu délky, intenzity atd. Okolo šestého týdne můžeme křik odlišovat dle citového zabarvení. Často je křikem signalizována nelibost, nespokojenost. Opačné pocity jsou křikem avizovány okolo druhého až třetího měsíce. V tomto období se objevuje také broukání, houkání a počátky žvatlání. Období napodobujícího žvatlání nastává kolem šestého až osmého měsíce. Začíná konfrontace vlastních zvuků s hláskami mateřského jazyka. Všímá si pohybů mluvidel a napodobuje hlásky. Kolem desátého měsíce je popsáno stádium rozumění a porozumění řeči. Dítě ještě nechápe obsah slov, ale v důsledku zásady názornosti – mluvit s dítětem o tom, co právě vidí, rozumí a jeho porozumění je demonstrováno motorickou reakcí například na „Udělej paci paci“. Reakci dítěte vyvolává mimika, gestikulace, melodie řeči, vazba dítěte na osobu. Dítě v tomto období se nachází na úrovni první signální soustavy, kdy dosáhlo stadia porozumění řeči. 12
2. 3 Vlastní vývoj řeči Začátek období vlastního vývoje řeči spadá do období kolem jednoho roku, tedy ve fázi, kdy dítě končí kojenecké období a začíná období batolecí. Vlastní vývoj řeči má čtyři na sebe navazující stadia:
1.
stadium emocionálně volní – dítě vyjadřuje svoje city, přání, prosby.
Vyjadřuje se v jednoslabičných větách. Např. „Pá“ může znamenat vyjádření radosti, že půjde ven nebo vyjádření smutku, že osoba jemu blízká odchází. V tomto stadiu navazuje verbální projev na žvatlání, které může i v tomto období přetrvávat, například před usínáním. Kromě toho přetrvává snaha dorozumívat se na předverbálně – neverbální úrovni (pláč, gesta, mimika). Mezi jedním a půl až dvěma roky je popisováno egocentrické stadium řeči. Dítě napodobuje dospělé a mluvení vnímá jako způsob zábavy. 2.
stadium asociačně reprodukční – prvotní slůvka již mají význam
pojmenovací. Dítě vytváří jednoduché asociace – slova, výrazy, které slyšelo s určitými jevy, v konkrétních situacích aplikuje poté na jevy, situace podobné. Mezi druhým a třetím rokem nastává výrazný rozvoj verbální komunikaci. Dítě získává jistotu a zkušenosti v komunikace a dochází u něj ke zjištění, že pomocí komunikace může dosáhnout různých cílů. Může se vyskytovat u dětí ve věku okolo dvou a půl roku frustrace v případě neúspěšného pokusu o komunikaci. 3.
stadium logických pojmů – je období přechodu z první signální soustavy do
druhé signální soustavy, což nastává v období okolo třetího roku dítěte. Ve druhém stadiu jsou slova úzce spjatá s konkrétním jevem, nyní dostávají určitý obsah, jsou všeobecným označením. V tomto období může docházet k vývojovým obtížím řeči, je to dokonce typické pro toto období. Většinou spontánně odezní, v případě přetrvávání problému je nutné situaci konzultovat s odborníkem. Často dochází ke zdvojování slabik , zarážkám v řeči k opakování hlásek, slabik, slov. 4.
intelektualizace řeči – dítě již vyjadřuje myšlenky obsahově i formálně
správně a přesně. Dochází k prohlubování a zpřesňování obsahu slov a gramatických forem. Současně se zvyšuje, zkvalitňuje a tříbí slovní zásoba. Tato etapa nekončí a probíhá i v dospělosti.
13
Kvantitativní rozvoj slovní zásoby českých dětí charakterizoval V. Příhoda následovně:
Tabulka č. 1: Velikost slovní zásoby ve vztahu k věku dítěte
Věk (roky) 1 1,5 2 2,5 3 4 5 6
Počet slov 3 22 272 446 896 1 540 2 072 2 562
(Zdroj: Příhoda in Vybíral, 2000, s. 94)
2. 4 Jazykové roviny v ontogenezi řeči Jsou definovány čtyři jazykové roviny (Zdroj: Peutelschmiedová, 2005, Klenková, 2006): a)
Morfologicko – syntaktická rovina
b)
Lexikálně-sémantická rovina
c)
Foneticko – fonologická rovina
d)
Pragmatická rovina
Přičemž jednotlivé roviny se navzájem prolínají.
a) morfologicko – syntaktická
rovina – tato gramatická rovina může být
pozorována až kolem jednoho roku, kdy začíná vlastní vývoj řeči. Jak je již zmíněno výše, dítě začíná jednoslovnými větami. Slova nejsou skloňována, časována, podstatná jména jsou v prvním pádě, slovesa jsou v infinitivu či ve třetí osobě jednotného čísla případně v rozkazovacím způsobu. Okolo jednoho a půl roku až dvou let jsou jednoslovné věty nahrazeny větami dvojslovnými. Tento gramatický systém je označován jako pivotová gramatika. To znamená, 14
že ve dvouslovné větě je jedno slovo pivot. Například „mama pá – pá“, „tata pá – pá“. Slovo „pá – pá“ je slovo – pivot. Co se týče morfologické roviny, nejprve začíná dítě používat podstatná jména, poté slovesa a mezitím se objevují citoslovce. Mezi druhým a třetím rokem se začínají přidávat přídavná jména a osobní zájmena. Mezi posledními přicházejí číslovky, předložky, spojky. Po dosažení čtvrtého roku už by mělo dítě používat všechny slovní druhy. Skloňovat začíná dítě mezi druhým a třetím rokem. Množné číslo používá po třetím roce. Obtížné je pro dítě stupňování přídavných jmen. Souvětí přicházejí v období mezi třetím a čtvrtým rokem. Nejprve jsou to souvětí souřadná, později se přidávají podřadná. Dítě používá gramatické formy analogicky, v období do čtyř let se jedná o jev zvaný fyziologický dysgramatizmus. Po čtvrtém roce by však tento jev již neměl být přítomen. V případě přetrvávání dysgramatizmu se může jednat o narušený vývoj řeči.
b) lexikálně – sémantická rovina – kolem desátého měsíce věku již můžeme pozorovat, že dítě začíná rozumět. Lze tedy říci, že se začíná rozvíjet pasivní slovní zásoba. Aktivní slovní zásoba nastupuje, jak již bylo zmíněno výše, kolem prvního roku. Nicméně dorozumívání stále probíhá za pomocí mimiky, pláče, pohybů, pohledů. První slova chápe dítě všeobecně, hovoříme o hypergeneralizaci. Například haf – haf je každé zvíře, které je podobné psovi. Následuje fáze hyperdiferenciace. Například táta je označení pouze pro jeho otce. Otázky přicházejí ve dvou vlnách. První je asi v roce a půl, kdy přicházejí otázky „Co je to?“ „Kdo je to“? „Kde je“?. Ve druhé vlně přicházejí otázky „Proč“? případně „Kdy“?. Tato fáze nastává ve věku kolem tří a půl let. S prvním a druhým věkem otázek souvisí stadia vývoje slovní zásoby. S prvním věkem souvisí stadium substanční. S druhým věkem otázek souvisí stadium relační. Přičemž na substanční stadium navazuje stadium akční a poté stadium kvalit a relací. Zjišťování slovní zásoby není jednoznačné. Někteří autoři se zaměřují na slovní zásobu pouze aktivní, jiní zahrnují také slovní zásobu pasivní. Dítě kolem třetího roku již dokáže říci své jméno a příjmení, mezi třetím a čtvrtým rokem chápe rozdíly „malý – velký, světlo – tma“, umí říci básničku. Před vstupem do školy již dítě realizuje i delší příkazy.
15
c) foneticko – fonologická rovina – touto rovinou se autoři nejvíce zabývají a možná právě proto, že je autorů hodně, je zde největší názorové rozpětí. Důležitým mezníkem v ontogenezi řeči je přechod z pudového žvatlání na žvatlání napodobující, což je v období od šestého do devátého měsíce. Pořadí vyslovovaných hlásek se podle různých autorů liší. Někteří tvrdí, že dítě postupuje od hlásek nejmenší námahy k obtížnějším. Tvoří tedy nejprve samohlásky, potom retné souhlásky a postupně až hlásky hrdelní (Zdroj: Schulz in Peutelschmiedová, 2005). S tvrzením A. Schulze mnozí autoři nesouhlasí a tvrdí, že některé děti vyslovují hlásky obtížnější i přesto, že hlásky jednodušší ještě nedokáží vyslovit. Vývoj výslovnosti začíná brzy po narození, ukončen bývá obvykle okolo pátého roku, může to být však až do sedmi let. Vývoj výslovnosti ovlivňuje několik faktorů – obratnost mluvních orgánů, vyzrálost fonematického sluchu, společenské prostředí dítěte s různými podněty, mluvní vzor a také úroveň intelektu. Vymezení věku ukončení vývoje výslovnosti je nejednoznačné. Někteří autoři stanovují velice nízkou hranici období čtvrtého roku, jiní zastávají názor hranice sedmi let. Trend logopedické péče současné doby je, aby dítě mělo ukončený vývoj výslovnosti do pěti let. V případě chybné výslovnosti je nutná logopedická intervence, aby dítě mělo výslovnost bezchybnou před nástupem povinné školní docházky. V České republice je školní docházka započata dovršením šesti let, častým jevem je však nástup do školy v sedmi letech. V současné době probíhá schvalovací proces, který by umožnil dítěti nástup do školy již v pěti letech.
d) pragmatická rovina – stanovení této roviny nastalo až v devadesátých letech. Jedná se o rovinu sociální aplikace, sociálního uplatnění komunikační schopnosti a psychologických aspektů komunikace. Dítě mezi druhým až třetím rokem již chápe svoji roli komunikačního partnera. Kromě mateřského jazyka se dítě učí užívat různé komunikační vzorce, které následně aplikuje. Kromě verbální složky se uplatňují také paralingvistické (mimoslovní) a afektivní výrazové formy. Dítě okolo třetího roku se aktivně snaží komunikovat a okolo čtyř let dítě reaguje adekvátně situaci. Je to období intelektualizace řeči.
16
3.
Rozvoj verbální komunikace Řeč můžeme chápat jako vrozený dar. Je to dovednost, která je však velice
složitá a křehká, snadno může dojít k poruchám. Na rozvoj řeči se nejvíce podílí prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Nejdůležitější osobou je zpočátku matka, později se přidávají další členové rodiny a zařízení, ve kterých se dítě pohybuje (např. jesle, mateřská škola). Vývoj řeči by měl být ukončen do 7. roku věku, zůstávají – li nějaké nedostatky, označujeme to již jako vady řeči. Proto je velmi důležitý způsob naší komunikace s dítětem již od narození. Netýká se to pouze vlastní komunikace, ale pedagogicko – psychologického působení obecně. Rodiče by měly mít na paměti, že řeč se rozvíjí postupně v návaznosti na rozvoj mluvidel. Nemůžeme proto s dítětem procvičovat nějakou hlásku ve chvíli, kdy jeho mluvidla ještě nejsou připravena na rozvoj této konkrétní hlásky. Pro rozvoj řeči není důležitá jen rodina samotná, ale zařízení, které dítě navštěvuje. V rámci rezortu zdravotnictví jsou to jesle. Existence tohoto zařízení byla v určité době ohrožena, velká většina jich byla zrušena. V současné době jsou opět úspěšně využívány. Jesle jsou určeny pro děti od jednoho a půl roku do tří let. Přičemž je mohou navštěvovat denně nebo v režimu pět dní v měsíci. Pro děti jsou to první zkušenosti s dětským kolektivem. Jsou vystaveni „nutnosti“ do kolektivu se začlenit. Aby mohlo být dosaženo začlenění, musí s ostatními dětmi komunikovat. Vznikají první sociální vazby mimo rodinu. Na péči v jeslích navazuje mateřská škola. Je to předškolní výchova a mateřské školy již jsou organizovány v rámci rezortu školství. Pro mnoho dětí je to první zařízení, které navštěvují. Dokonce některé děti začínají navštěvovat mateřskou školu až jeden rok před školní docházkou, což vyplývá ze zákona. Dokonce poslední rok předškolní docházky je zdarma. Nejvýraznější podíl na rozvoji řeči má tedy rodina a později mateřská škola. Tyto dvě složky by měly spolupracovat. Myslíme si, že zejména rodina by se měla zamýšlet nad správným vývojem řeči dítěte, protože mateřské školy nejsou povinny zajišťovat logopedickou prevenci nebo péči. Existují samozřejmě mateřské školy, ve kterých jsou integrovány děti s vadami řeči, jsou to speciální zařízení. Některé mateřské školy se v rámci svého programu zaměřují i na tuto oblast vývoje dítěte.
17
V těchto školkách pak působí pedagogičtí pracovníci, kteří mají logopedický kurz a pravidelně s dětmi, kteří logopedickou podporu potřebují, pracují. Důležité je si uvědomit, že řeč by se měla rozvíjet ve všech rovinách rovnoměrně. Nezaměřit se jen jedním směrem a ostatní zanedbávat. Pro připomenutí, jedná se o tyto roviny jazyka: •
Foneticko – fonologická – zvuková stránka řeči
•
Lexikálně – sémantická – obsahová stránka řeči
•
Morfologicko – syntaktická – gramatická stránka řeči
•
Pragmatická – rovina sociálního uplatnění, sociální aplikace
3. 1 Deset pravidel pro úspěšný rozvoj řeči
Pravidlo první: Dostatek přiměřených podnětů
Zde je důležité zamyslet se nad osobností dítěte a vždy volit individuální přístup. Co je dobré pro jedno dítě může být zcela nevhodné pro dítě druhé. Rodiče a vychovatelé by měly k dítěti přistupovat s citem, rozumem a soudností. Dítě rozvíjet, motivovat, nenutit. Přiměřenost podnětů se týká zejména: •
hraček – množství, kvalita, možnost rozvoje dítěte,
•
aktivity pro volný čas – kroužky – počet, dle zájmů dítěte nebo rodičů, vhodný čas,
•
režimu dne – stanovený řád/bez pevného režimu,
•
televize – smí se dívat hodně/je omezována,
•
náplně dne – věnovat se mu co nejvíce, aby nebylo samotné/hraje si hodně samo,
•
četby – čtení od kojeneckého věku/nemá rádo pohádky,
•
DVD, videa, počítače – vydrží se dívat velmi dlouho/omezováno, případně vůbec neumožněno,
•
básniček, písniček, říkanek – co nejvíce/nemá o ně zájem.
Každý rodič má na výchovu dítěte svůj názor, ale obecně lze říci, že extrémní názory jsou nevyhovující. 18
Pravidlo druhé: Respektovat věk dítěte
Veškeré aktivity bychom měli plánovat a provádět s ohledem na věk dítěte. Čím je dítě menší, tím by měl být charakter zaměstnání obecnější. Zejména bychom si měli všímat, zda dítě má o hru zájem či nikoliv. Nemá význam dítě do něčeho nutit jen proto, že rozvíjí konkrétní schopnost a přejeme si, aby dosáhlo úspěchu v konkrétní oblasti. S přibývajícím věkem si můžeme všímat, které činnosti dítě zajímají a baví a zaměřovat se na ně, využít toho. A současně oblasti, které by byly třeba vylepšit, snažit se nenápadně a nenásilně korigovat. Po čtvrtém roce věku dítěte se můžeme snažit zajišťovat všestranný rozvoj. V případě pochybností je možná odborná konzultace. Kolem pátého roku věku se již můžeme zaměřovat na nedostatky ve vývoji, které by mohly přinést obtíže (například kresba, výslovnost, rytmizace a další). Vždy však myslet na to, abychom dítě nácvikem neznechutili a volit vhodnou formu, která bude dítě motivovat.
Pravidlo třetí: Respektovat dosažený stupeň vývoje
Musíme brát v úvahu nejen kalendářní věk, ale zejména stupeň vývoje dítěte, který nemusí odpovídat věku dítěte. Etapy ve vývoji nemůžeme ani vynechat ani přeskočit, protože by to vedlo ke komplikacím a potížím. Diference v předškolním věku, co se týče komunikace jsou dosti veliké. Nemusíme si dělat výrazné obavy. Jen je důležité mít na paměti, že v nápravě, podpoře rozvoje musíme vycházet z dosaženého stupně vývoje, nikoliv z dosaženého věku. Vývojová řada nemůže být narušena, jinak to vede k přehnaným požadavkům na dítě, které mohou být pro něj frustrující. Což naopak může vést k regresi dítěte či k vadám řeči například zadrhávání. Podobně dítě, které ještě nechodí, nemůže dělat kotoul.
Pravidlo čtvrté: Zájmy
Už malé děti mají koníčky a zájmy, hračky, které je zajímají a motivují a naopak. Pokud chceme dítě něco naučit, musíme to zohlednit, protože činnost, která je nezaujme, rychle opouští. Snadno a rádo se naučí novým dovednostem od lidí, které 19
má rádo, které obdivuje, které ho dokáží zabavit a motivovat. Naopak činnost, do které nás někdo nutí, nemáme ji rádi, nebaví nás, rychle opouštíme a zapomínáme. To platí nejen pro děti a nejen pro rozvoj řeči.
Pravidlo páté: Pochvala
Pochvala dělá zázraky! Měli bychom se naučit dítě odměnit pochvalou i v případě, pokud se něco nedaří, ale vidíme, že se dítě snaží a děla maximum, co je v jeho silách. Pokud potřebujeme něco upevnit, zdůrazníme to. A to, co necháváme bez povšimnutí, postupně se ztrácí. A pokud by někdo z rodičů měl s pochvalou problém a dokázal by jen kritizovat, ať si zkusí představit sebe například v práci, když by ho někdo neustále jen kritizoval. Ale co kdyby přišla pomocná ruka a pochvala k tomu?
Pravidlo šesté: Trpělivost
Když se učíme něco nového, vždy je třeba se obrnit trpělivostí. A to nejen my, ale i okolí, kterého se to týká. Dítě nejprve zkouší zvuky, hlásky, jednotlivá slova, získává určitou jistotu a pak se snaží komunikovat. Ve chvíli, kdy má netrpělivého posluchače, snaží se komunikovat rychle, ale není ještě úplně zdatné, dělá chyby. Tyto chyby se mohou prohlubovat v problémy a vady například koktavost. Proto buďme trpěliví a předcházejme problémům a vadám.
Pravidlo sedmé: Výběr podnětů
Ideální není ani přemíra hraček ani absence hraček. Důležité je též zamyslet se nad kvalitou hraček a nad tím, co dítěti přinášejí, jak je rozvíjí. Ideální v tomto směru jsou různé stavebnice. Méně vhodné jsou jednoúčelové hračky, ale i s těmi si dítě s fantazií dokáže hrát. Hračky se liší nejen v účelovosti, ale také materiálem, provedením, cenou (která bývá bohužel významným faktorem). Módní trendy hrají významnou roli, ovládají děti. Zejména, když reklamy na tyto výrobky jsou vysílány před nebo po Večerníčku. A přitom některé hračky lze jednoduše vyrobit ze snadno dostupných přírodních materiálů. Mají edukativní charakter, jsou zdarma.
20
Pravidlo osmé a deváté: Rozvoj smyslového vnímání a tělesné obratnosti
Tyto schopnosti nemůžeme od sebe oddělovat. Pokud něco děláme, potřebujeme k tomu smyslové vnímání i tělesnou obratnost. Pouze vnímání nestačí, není–li následně zapojeno tělo. V tomto duchu je zcela nevyhovující druh zábavy pro děti televize (ale současně má informativní charakter). Podněty z televize jsou přijímány smysly nenásleduje však žádná vlastní aktivita dítěte. Proto je vhodné děti zapojit i do denních činností, samozřejmě nejlépe formou hry a bez nátlaku. Teprve na konkrétních zkušenostech s reálným světem může vyrůst představivost, myšlení, řeč nejdříve mluvená a teprve pak psaná a čtená, fantazie a schopnost chápat i informace zprostředkované (Zdroj: Kutálková, 2005).
Pravidlo desáté: Dialog předpokládá dva lidi
Důležitou stránkou dialogu je neverbální komunikace. Tuto složku používá dítě spontánně od narození. Také dospělý používá tuto složku komunikace. Měli bychom však neverbální komunikaci použít jako podporu verbální komunikace, nikdy by neměla značit něco jiného. Obě složky musí být pro dítě jednoznačné. To znamená, že bychom se měli vyvarovat situací - například „Miláčku, ty mi jdeš tak na nervy“ a sdělení doplníme pohlazením. Dítě je v rozpacích a neví, zda má sdělení chápat pozitivně nebo negativně. Dítě bychom měli seznámit i s neobsahovou složkou komunikace, používat ji, aby jí rozumělo.
3. 2 Čtenářství v předškolním období Dítě již v předškolním věku vnímá a seznamuje se s grafickou podobou jazyka. Vývoj je postupný, často probíhá spontánně v závislosti na vývoji dítěte. Dětem však poskytujeme příležitosti se s grafickou podobou jazyka setkávat a experimentovat s ní. Děti si všímají nápisů na obchodech, zastávkách městské hromadné dopravy, reklamách, na výrobcích. Často chápou význam těchto slov dříve, než je umí skutečně přečíst. Podobně to bylo i s mluvenou řečí. Dříve než dokáže dítě nějaké slovo vyslovit, pasivně ho zná, rozumí mu. V ontogenezi řeči existují novotvary, z kterých
21
později vznikají slova. Stejné je to i u grafické podoby řeči. Z nejasných čmáranic se postupně vyvíjejí jednotlivá písmenka. Děti si samy chtějí podepisovat obrázky, méně často využívají možnosti podepsat obrázek dospělou osobou. Období předškolního věku má významnou úlohu v prevenci vzniku čtenářských potíží po začátku školní docházky. Součástí prevence je naučit vnímat souvislosti mezi grafickou a zvukovou podobou slov. Dítě se seznamuje s knihou formou čtení pohádek. Později knihu vnímá aktivněji, prohlíží si ji, vnímá, že má obal, nadpisy, autora, jak se správně kniha drží, jak se otevírá, že kapitoly na sebe navazují, strany jsou číslované. Toto všechno jsou důležité poznatky a znalosti v předčtenářském období. Proto je důležité, aby dítě mělo dostatek možností setkávat se s knihou, aby rodiče byly vzorem. Tyto zkušenosti by mělo dítě mít, než nastane ve škole cílená výuka psaní a čtení. Děti, které měly dostatek takových podnětů, chápou knihu jako přirozenou součást života. Stejně jako u zvukové podoby řeči i zde je velmi důležitá motivace. Dítě musí mít s experimentování s knihou, s písmem radost. Písmo je klíčovým symbolem a způsobem komunikace, provází nás prakticky celý život. Je alternativou i pro ty, kteří nemohou komunikovat verbálně. Příprava ke čtení a psaní v předškolním období je proto jedním z významných úkolů prevence vzniku poruch čtení a psaní a nárůstu počtu špatných čtenářů v populaci školních dětí (Zdroj: Krejčíková, 2000). Mezi 3. a 4. rokem dítě diferencuje mezi kreslením a psaním. Chápe, že existují speciální grafické symboly pro písmo. Tyto znalosti získávají postupně a podobně jako rozvíjí dovednosti u her, je to i u písma. Při hře s kostkami působí zpočátku neobratně, dokonce kostky berou do úst, postupně je začínají skládat za sebe či na sebe až se hra stává přesně organizovanou. Obdobné je to i u písma. Nejprve se objevují čmáranice, později schematické písmo. Děti se učí jednotlivá písmenka, ta nejprve představují celá slova a pak písmenka začínají kombinovat. Povědomí o písmu se rozvíjí postupně. Například pokud požádáme dítě, které ještě neumí psát, aby napsalo slovo medvěd, „napíše“ něco velikého. A naopak, požádáme–li o slovo muška, objeví se na papíře malý objekt. Dále je zajímavé, že dítě bez znalosti písma odmítne, po předchozím dotazu, napsat slovo obloha červenou barvou. Při získávání dovedností číst a psát bychom měli brát v úvahu, že je to závislé na rozvoji myšlení. 22
3. 3 Rozvoj foneticko – fonologické roviny Vývoj výslovnosti by měl být ukončen do pěti let. Někteří autoři uvádějí čtyři roky, někteří dokonce sedm let. V České republice se zahajuje logopedická intervence v případě chybné výslovnosti v pěti letech. Je to důležité zejména v souvislosti s nástupem povinné školní docházky. Vývoj této roviny může probíhat bez odchylek a nepotřebuje zásah odborníka. Domníváme se však, že je vhodné, aby rodiče alespoň rámcově znali, jak má vývoj probíhat a včas začali případné nedostatky řešit.
3. 3. 1 Nejčastější vady řeči •
dysfázie – vývojová nemluvnost, specificky narušený vývoj řeči
•
afázie – získaná orgánová nemluvnost, ztráta nabyté schopnosti komunikovat
•
mutismus, elektivní mutismus – získaná neurotická nemluvnost, oněmění
•
dyslálie, dysartrie – narušení článkování řeči, porucha výslovnosti, patlavost
•
balbuties (čti balbucies), tumulus sermonis – narušení plynulosti řeči, koktavost, breptavost
•
palatolalie, rinolálie – narušení zvuku řeči, u rozštěpových vad – rtu, patra; huhňavost
•
dysfonie – poruchy hlasu
•
kombinované vady řeči
V případě, že se chceme věnovat nácviku konkrétní hlásky a rozvíjet především tuto rovině, měli bychom se držet určitých zásad výuky výslovnosti.
Schéma výuky výslovnosti: •
vyvození nového zvuku
•
zapojení hlásek do slabik
•
procvičování
•
automatizace a fixace
•
běžné používání hlásky v řeči dítěte
23
Nový zvuk, který je základem nově vytvořené hlásky, můžeme vyvodit: •
z přírodních zvuků
•
z artikulačně blízkých hlásek, tzv. pomocných (substituční metoda)
•
mechanickou cestou (špátle, vibrátor apod.)
Pozor! •
Nesprávnou výslovnost neopravujeme ani nepřipomínáme, nýbrž vytváříme vždy nový zvuk
•
Zpočátku cvičíme co možná s nejmenší hlasovou intenzitou, třeba šeptem
•
Cvičíme vždy krátkodobě, ale soustavně
•
Dítě nikdy do cvičení nenutíme
•
Nespěcháme, jsme v klidu a pohodě
(Zdroj: Beranová, 2002)
3. 3. 2 Nácvik hlásky
Při nácviku hlásky musíme brát v úvahu, zda je již dítě na konkrétní hlásku připraveno, abychom se nesnažili předběhnout přirozený vývoj. Nácviku hlásky předcházejí průpravná cvičení. Ta by měla být prováděna formou hry, aby dítě nebylo od nácviku odrazeno. Uvádíme zde příklad konkrétní hlásky, podobným způsobem (s odlišnostmi potřebnými pro konkrétní hlásku) se postupuje i u jiných hlásek.
Hláska R
Je to nejtěžší hláska, dítě se ji učí jako poslední. Je vhodné, aby dítě mělo dobrý komunikační vzor. V případě, že některý z rodičů trpí dyslálií, je vhodné pokusit se nejprve u něj tuto vadu odstranit. Přirozený vývoj hlásky R – příkladem je slovo paráda. Dítě nejprve nezvládnutou hlásku vynechá → paáda nebo ji substituuje jinou zvládnutou hláskou. Nejdříve to bývají hlásky h nebo j → paháda, pajáda, později je to hláska l a to buď v měkké poloze nebo již ve správné poloze → paľáda, paláda. Pokrokem je náhrada
24
hláskou d → padáda, která se spontánně mění v jednokmitové R a nakonec v R vibrační → paráda.
Průpravná artikulační cvičení •
vyplazování jazyka – směrem do strany a nahoru a dolů
•
čertík, rychlé vysouvání a zasouvání jazyka
•
rozkmitání rtů, frkání
•
lízání
•
mlaskání
•
špulení rtů
S předškolními dětmi, které nemají hlásku R zafixovanou nebo ji zaměňují za jinou, začínáme napodobováním zvuků: pes vrčí vrr, holub vrká vrků a další.
Substituce hláskou D → TD, FD, VD, BD • TD Tdn, tdká, tdní, tdpaslík, tdéma, tdáva, tdouba,tdochu, tdiko, tdest, tdávník …
Tdnky, tdnky tdpké chudé, kdo vás, tdnky, tdhat bude? (Zdroj: Beranová, 2002) • FD Fdká, fdčí, Fdantišek, Fdancie, fdak, fdáček, fdéza, kufd, fofd…
Fdanta fdká fdky fdk, holub vdká vdky vdk. Ty Fdanto, nefdkej, ty holoubku, nevdkej!
25
• VD Vdká, vdták, vrtulník, vdata, návdat, vdoubek, návrh…
Vdní, vdní kolovrátek, zítda bude velký svátek. • BD Bdno, bdzy, bdzdy, bdnká, brousek, bdučoun,
bdázda, bdusinky, zebda,
dobrman…
Malý bdouček v tdávě bdučí, bdoučková ho jísti učí.
Říkanky na procvičení R • Mrzne a mrzne, kdo se rychle neschová, jako zmrzlina zmrzne. • Hrozný drak létá kolem hradu, pozor princezno, nechoď na zahradu. • Krotká zebra kroutí hlavou, krokodýli v proudu plavou. Krtek volá na králíka: „Vidím krajtu, krahulíka“.
Hlavní zásadou při cvičení je trpělivost, nespěchat, cvičit co možná nejčastěji, aby se hlásky zautomatizovaly, dítě motivovat, chválit, aby spolupracovalo .
3. 3. 3 Lateralita
Lateralita je dána stavbou hemisfér, činnost rukou je řízena dominantní hemisférou. V dřívějších dobách byl trend levorukost násilně přeučovat. Lateralita je ovlivňována geneticky. V důsledku přecvičování se mohou objevit například tyto poruchy: koktavost, poruchy chování, pomočování, tiky a další.
Vyhraněná lateralita – levorukost či pravorukost je zřejmá postupně od narození. Dítě zpočátku používá obě ruce, později si předměty předává a nakonec jednoznačně upřednostňuje svoji dominantní končetinu.
26
Nevyhraněná lateralita – není zcela jasné, která ruka je dominantní a šikovnější. Dítě ruce střídá dle situace a činnosti, později je ovlivněno pravorukou civilizací. Nicméně některé činnosti i nadále vykonává levou rukou.
Lateralita překřížená – lateralizace se mimo ruky týká také nohy, oka, ucha. Pro psaní a čtení je nutná koordinace oka a ruky. Překřížená lateralita znamená, že jedinec preferuje pravou ruku a levé oko nebo naopak To je zdrojem problémů při výuce, neboť děti si pletou směry, například píší obráceně písmenko S, nebo střední nožičku u písmene N, Z píšou opačným směrem. Zaměňují písmenka B a D. Často jsou tyto děti chybně označeny jako dyslektici.
Před zahájením školní docházky bychom si měli být lateralitou jisti. Je–li to nutné, zjišťujeme i lateralitu nohy, oka, ucha. To provádíme obvykle pomocí her. Zkouška kreslením se uskutečňuje po pátém roce .
3. 4 Rozvoj lexikálně – sémantické roviny Jak již bylo zmíněno, na rozvoji řeči se podílí nejvíce lidé z nejbližšího okolí. Zpočátku na nich záleží, jak bohatou slovní zásobu dítě bude mít. Nejprve musíme řeč přizpůsobit věku a vývoji dítěte, později je bohatost naší slovní zásoby výhodou pro dítě. Dítě může čerpat a obohacovat slovní zásobu na základě mnoha situací.
Realita První slova se váží zejména na realitu. Dítěti popisujeme, co děláme
-
oblékání, hygiena, jídlo, hračky atd. Později se přidávají denní činnosti, cestování, nákupy a slovní zásoba se pomaličku spontánně rozrůstá. Výhodou je, že rozvoj pomocí reality se uskutečňuje bez speciálních pomůcek a může být uplatňován prakticky kdykoliv a kdekoliv.
Hra Dítě si hraje rádo a během hry nebo formou hry si ukládá do paměti nové poznatky. Je totiž při hře kladně motivováno a v maximální míře je vzbuzena 27
pozornost dítěte. Vydrží si hrát spontánně dlouho, tedy pokud se do hry nevloží dospělý s nějakým výchovným cílem, který by mohl vést k tomu, že dítě hra omrzí a přestane ho bavit. Někdy dítě ke hře nepotřebuje prakticky vůbec nic, jindy využije předměty běžné činnosti. Děti při hře rády napodobují různé situace například si hrají na obchod, na maminku, cestují. Starší děti již kombinují situace běžné s fantazií.
Práce V civilizované době je pro mnoho dětí běžná práce zábavou. Rády pomáhají s prací na zahradě – sází, zasévají semínka, zalévají, zametají. V domácnosti rády pomáhají s běžnými činnostmi jako je mytí nádobí, což dnešní děti už téměř neznají. Chlapci rádi pomáhají v dílně. Tábory pro děti, kde si mohou samy vařit, stavět stany a stlouct postele jsou pro dnešní děti skutečným dobrodružstvím. Dochází ke koordinaci smyslového vnímání a motoriky.
Obrázky a knížky V současné době probíhá v České republice kampaň na podporu četby pohádek dětem. Nejprve čtou rodiče knihu dětem, později si dítě knihu prohlíží a čte samo. Děti obvykle mají dostatek knih, stejně jako hraček, ale neumí s knihou zacházet. A počet dětí, které nemají svou oblíbenou knihu se zvyšuje. Tomu však mohou předcházet rodiče, kteří je budou vést ke knihám. Vhodné jsou pro rozšíření slovní zásoby a posilování paměti také obrázky. Hry, jako je například pexeso, rozvíjejí také přesnost zrakového vnímání. V předškolním věku kultivujeme řeč dítěte nejen dialogem, ale také četbou. Dnešní děti jsou však vystaveny velkému množství informací a musí se postupně tyto poznatky naučit vnímat a třídit. Pokud je zdrojem poznatků převážně televize, obtížně budou hledat zalíbení v knihách.
Pohádky a příběhy Pohádky jsou pro děti velmi důležité. Zpočátku se jedná o rituál před usnutím, později děti vyžadují krátkou pohádku a poslouchají obsah, děti ve věku okolo tří let často vyžadují stejnou pohádku a pasáže si pamatují a nelibě nesou změny v obsahu. Kromě toho, že pohádky patří ke kulturnímu dědictví národa, mají často edukativní charakter. Jsou tam dodržována morální pravidla. V neposlední řadě se v těchto chvílích, kdy čteme nebo vyprávíme dítěti pohádku, posiluje vztah s dítětem. Pohádky 28
jsou později nahrazovány jiným druhem literatury, například tzv. verneovky, foglarovky. Dokonce i komiksy mají svůj význam. Samozřejmě s ohledem na obsah a výtvarné zpracování.
Říkadla a básničky Z výzkumu vyplynulo, že až třetina chlapců a pětina dívek v předškolním období nemá kladný vztah k básničkám (Zdroj: Kutálková, 2005). Říkadla a básničky byly vždy přirozenou součástí výchovy a nelze je ničím nahradit. Mají význam rytmický, většinou jsou spojeny s kontaktem s blízkou osobou a významně se podílí na rozvoji řeči. Často jsou součástí pohybových her. Patří sem mimo jiné rozpočitadla. Dnešní děti se často setkávají s říkadly v plavání pro kojence a batolata nebo ve cvičení matek s dětmi. Přesto však některé děti jsou o básničky a říkadla ochuzeny a setkávají se s nimi až v mateřské škole. Pozor však na básničky a říkadla, která jsou součástí logopedických textů. Ty nejsou určeny pro širokou populaci a mohly by dokonce při nepřiměřeném užití dětem vývoj komplikovat.
Písničky Písničky jsou pro vývoj řeči velmi důležité. K obsahové arytmické formě se přidává ještě melodie a tempo. Dnešní rodiče dětem téměř nezpívají. Při výběru písniček je dobré si uvědomit, že čím menší dítě, tím jednodušší melodie a menší hlasový rozsah. Muzikoterapie je využívána jako podpůrná metoda při rozvoji komunikace u dětí s postižením. Při muzikoterapii dochází k uvolnění svalového napětí a zlepšení koordinace pohybu a řeči.
Kresba Dětské kresbě je nutno věnovat dostatek pozornosti. Zejména proto, že technická úroveň je předpokladem pro pozdější psaní. Musíme proto dbát na správné držení tužky postupně od prvních pokusů. Kresba může také sloužit jako diagnostický prostředek, je zdrojem informací. Nejen o dítěti, ale o rodině, ve které vyrůstá. Vývoj kresby je dobře vidět zejména na postavách, dítě postupně přidává detaily, proporce přizpůsobuje realitě. Vhodné je měnit techniky, pokud možno vyvarovat se použití fixů a propisky. Dítěti dát dostatečný prostor k diskusi nad obrázkem, nešetřit pochvalou. 29
Mluvní vzor a komunikace v rodině Mluvní vzor v rodině je velmi důležitý. Pokud trpí některý z rodičů vadou řeči, je velmi vhodné, aby se snažil tuto vadu korigovat nebo odstranit. Pokud reedukace probíhá současně s vývojem řeči dítěte, mohou být v určitém směru dokonce partnery. Dítě je rodinou formováno i ve smyslu hlasitosti projevu. Komunikace v rodině může probíhat spíše formou monologu, lépe dialogu. Přičemž ideální je prostředí, kdy se dítě nebojí chybovat, formulovat své myšlenky a nápady, ale současně není panovačné. Vztahy jsou vyrovnané, je stanoven řád a pořádek.
Divadlo Je vhodným zpestřením už pro děti předškolního věku. Děti z mateřských škol se s divadlem setkávají opakovaně. Děti většinou zaujatě vypráví o příběhu, o postavách. Rády si vymýšlejí nové příběhy a postavy. Některé děti, které mají problémy s komunikací mohou tyto zábrany ztrácet v rámci hry na divadlo. Pro děti je to možnost setkání se s neverbální komunikací, s pantomimou. V rámci divadla se učí improvizovat.
Využití masmédií Televizi i rozhlas je možné s výhodou využít, jen se musíme pokusit eliminovat jejich škodlivé vlivy a využít jejich potenciálu. Důležitým faktorem je množství času strávené u televizní obrazovky. Navíc problémem je, že většina dětí se dívá na televizi sama bez dospělého. Děti se tedy dívají nejen na pořady, které jsou určeny pro ně, ale sledují i pořady, které jsou pro dospělé. Televize má stále větší význam u dětí. Dokonce má větší vliv než rodina a škola. Děti mají problém se zařazením do skupiny, pokud neznají nějaký pořad. Přesycenost hlukem a informacemi pravděpodobně může vést k pasivitě v poznávání, potlačuje fantazii, otupuje paměť i schopnost se soustředit. Dalším problémem je nereálné sociální chování některých postav. V neposlední řadě je i problém s nedostatečnou vyjadřovací obratností. Znalosti načerpané z televize pak dítě není schopno sdělit, protože slovní zásoba obsahuje nepřesně pochopená slova a objevují se nedostatky v jazykovém citu. Děti jsou pak nejisté vůči reálnému světu, jsou uzavřené, agresivní a vyhledávají společnost podobných dětí. Pokud se dítě dívá na televizi, měl by se rodič dívat s ním a po pořadu si o něm popovídat, aby se jen pasivně nedívalo na televizi, ale současně
30
chápalo dějovou strukturu a bylo schopno zhodnotit, co se mu na pořadu líbilo či nelíbilo a proč.
Nácvik Součástí prevence jsou průpravná cvičení. Ta by však neměla probíhat na uvážení rodičů, ale pod odborným vedením. Ideální variantou je, když dítě navštěvuje mateřskou školu, kde působí logopedická asistentka. Stále však platí pravidla – individuální přístup, posouzení věku a vývoje, motivace, nepřetěžovat. Nácvik může být součástí prevence, později reedukačních metod.
Naslouchání dětem Naslouchání je velmi důležitý faktor v komunikaci. Zajišťuje, aby tok informací byl obousměrný. Je to příležitost pro rodiče, aby se dozvěděli více o svých dětech. Pro děti je to naopak příležitost, aby vyjádřili v klidu své názory, postoje, potřeby, přání, pocity. Aby dokázali svoje myšlenky formulovat, rozvíjet. Od rodičů se tedy očekává, že budou dávat prostor dětem, tedy budou naslouchat v případě potřeby. To znamená, nejen, když je dítě šťastné a spokojené a chce si povídat, ale i ve chvílích, kdy zlobí. Pokud správně komunikujeme, zjistíme příčinu zlobení, odstraníme ji a dítě je spokojenější. Povzbuzovat dítě, aby hovořilo o svých radostech i starostech či pocitech.Zapamatovat si, co dítě řeklo. Velmi důležité je naslouchání i když hovoří o nepodstatných věcech. Získává pocit důvěry a jistotu v komunikaci. Důležité pro vývoj dítěte i pro vztah rodič – dítě. Dítěti nikdy nelhat, neslibovat, co nelze splnit.
3. 5 Ostatní jazykové roviny
Morfologicko – syntaktická rovina
Neboli gramatická rovina se začíná vyvíjet okolo prvního roku věku. Její fyziologický vývoj bývá ukončen okolo čtvrtého roku věku. Do čtyř let se u dítěte objevuje fyziologický dysgramatismus. Pokud však tento stav přetrvává i po čtvrtém roce věku a odchylky jsou nápadné, může se jednat o narušený vývoj řeči. Vývoj řeči 31
může být narušen na základě vnitřních nebo vnějších faktorů. Vnitřní faktory jsou – centrální nervová soustava, mluvní orgány, sluchový a zrakový analyzátor, dobrý celkový fyzický i duševní vývoj, uspokojivý vývoj intelektu. Mezi vnější faktory patří vliv prostředí a výchovy, přiměřenost podnětů, stimulace dítěte ke komunikaci.
Pragmatická rovina
Tato rovina představuje rovinu sociální aplikace. Dítě dvou až tříleté se snaží používat různé komunikační vzorce v různých situacích. Ve čtyřech letech dokáže komunikovat přiměřeně situaci. V tomto období již dochází k regulační funkci řeči, což působí obousměrně. Rozvoj v této rovině nastává rozmanitostí situací, do kterých se dítě dostává, případně korekcí reakce.
32
4.
Možnosti rozvoje a podpory komunikačních dovedností
4. 1 Psychomotorika Pojem psychomotorika vyjadřuje úzké spojení, souvislost, návaznost, prolínání psychiky (duševních procesů) a motoriky (tělesných procesů a pohyb). (Zdroj: Szabová,
1999).
Psychomotorika
zahrnuje
více
oblastí:
neuromotorika,
senzomotorika, psychomotorika v užším smyslu, sociomotorika. Tyto oblasti spolu souvisí a prolínají se. „Psychomotorika v užším smyslu představuje souhrn pohybových, motorických aktivit člověka, které jsou projevem jeho psychických funkcí a jeho psychického stavu“. (Zdroj: Szabová, 1999, s. 11) Stimulace znamená povzbuzování, podpora, podněcování. Podněty mohou být různé kvality, kvantity, intenzity. Cílem však vždy je rozvoj, dosažení vyšší úrovně, růstu. Proto se stimulace týká všech dětí bez rozdílu. Stimulační cvičení jsou často zaměřeny na pohyb, což neznamená vyloučení řeči, právě naopak. Hry podporují řečový projev. Motivace, vysvětlení úloh a pravidel mohou být nové pojmy rozvíjející slovní zásobu dítěte. Děti mohou přidávat aktivně vlastní komentáře, diskutovat. Neverbální hry jako pantomima nebo různé taneční hry dokonce provokují řečový projev. Často tyto hry vyžadují komentář a vysvětlení vlastní činnosti. Navíc některé hry rozvíjející jemnou motoriku mohou vést i podpoře oromotoriky, která je důležitá v rozvoji řeči, neboť podporuje motoriku mluvidel. Psychomotorika jako pohybová aktivita je zaměřena na prožitek z pohybu. Jedním z hlavních cílů psychomotoriky je naučit děti vnímat své vlastní tělo, rozumět mu a přijmout ho i s nedostatky. (Zdroj: Mužík, Krejčí in Blahutková 2003).
4. 1. 1 Příklad psychomotorické hry
Název hry: Otisky Zaměření: tělo na ploše Věková kategorie: děti od 3 let Potřeby: velké papíry, tužky, barvičky
33
Postup: úvodní motivace – vyprávění o slavném malíři, o jeho netradičních postupech. Fáze realizace – hráči se rozdělí do několika skupin. Každá skupina dostane velký papír. Je to plátno pro skupinový obraz. Nejdříve udělají skupiny rám – z obtisků rukou a nohou. Následuje dynamická část. Každá skupina tanze okolo svého obrazu. Potom dáme zvukový signál, po kterém se členové skupiny snaží umístit své tělo na papír (svalí se na něj) a v této poloze setrvají. Potom vedoucí hry obkreslí skupinu jako celek. Skupina může vstát, prozkoumat své dílo a uvažovat, co útvar symbolizuje. Později se mohou dokreslit detaily, vybarvit plocha a napsat název díla a jeho charakteristika. Postřehy: při hře vzniká pocit skupinového tělesného schématu, společného díla, což zvyšuje skupinovou soudržnost, zlepšuje vztahy, (Zdroj: Szabová, 105 s.).
4. 2 Muzikoterapie Hudební aktivity se používají na podporu všech oblastí zejména na podporu řeči, kognitivního, sociálního a motorického vývoje. V hudební výchově se používá pět technik: •
poslech zvuků a rozlišení mezi nimi
•
rytmické aktivity
•
dechová cvičení a zpěv
•
hudební příběhy
•
kreativní pohyb a taneční aktivity
(Zdroj: Přednášky na Evropském kongresu OMEP, 1997)
Poslech a rozlišování zvuků Děti jsou významně ovlivňovány zvukovými stimuly (seznamování se sebou samým, popisování okolního prostředí). Důraz je kladen na procvičování poslechu zvuků a rozlišování mezi nimi, schopnosti zopakovat je, porovnat zvuk se zdrojem.
Rytmika Nácvik může být plánovaný nebo může vycházet spontánně z činností. Vždy dbáme na zachování obecného pravidla od jednoduššího k obtížnějšímu. U předškolních dětí 34
se využívá pro nácvik rytmiky vlastní hlas dětí, hra na tělo, buben, tamburíny, rytmická dřívka, triangly a další.
Dechová cvičení a zpěv Dechová cvičení předcházejí nácviku zpěvu. Pro tato cvičení jsou vybírány příběhy, pohádky a dramata tak, aby děti zaujaly a motivovaly. Písně je nutné vybírat s ohledem na věk dětí, aby text písní byl dobře srozumitelný a zapamatovatelný a melodie byly odpovídající možnostem hlasového rozsahu dětí. Děti mohou střídat zpěv s hrou na hudební nástroje, případně s divadlem.
Hudební příběhy Příběhy souvisejí s použitím různých zvuků podle fantazie. Mohou to být zvuky vyrobené vlastním tělem, hudebním nástrojem či předmětem z okolí. Příběhy děti následně reprodukují nebo vymýšlejí vlastní včetně zvukového doprovodu.
Kreativní pohyb a tanec Děti přicházejí na svět se smyslem pro rytmus a jsou schopny převést melodii na specifický tělesný pohyb. K tomu by měly být vedeny a podporovány vhodnými aktivitami. Pro zpestření můžeme využít následujících technik: •
stuhy různých barev,
•
obměna velikosti a tvaru tanečního prostoru,
•
hudba různých tónů, rytmu, národů,
•
kostýmy a masky,
•
hudební nástroje.
4. 3 Arteterapie Rozvoj výtvarných aktivit je nepostradatelným prvkem ve vývoji dítěte. Vede k vyváženému rozvoji osobnosti. Významnou roli hraje již samotné prostředí, ve kterém má dítě tvořit. Prostředí by mělo dítě k tvorbě stimulovat. Musí mít tedy zajímavou formu, obsahovat zajímavé a inspirující materiály, tvary, barvy. Podněty mohou být nejen vizuální, ale i dotykové, které současně rozvíjí i jemnou motoriku. 35
Použité materiály mohou být přírodní – listy, šišky, sušené květiny nebo různé syntetické materiály. V dnešní době je tvořivost a fantazie dětí negativně ovlivněna používáním stále složitějších hraček a pasivním sledováním televize. Tyto děti mají následně nejen nedostatečnou fantazii, ale i motorickou zručnost. Doporučujeme vhodným způsobem podpořit přirozenou zvídavost dětí a chuť tvořit. S úspěchem lze použít skupinou kresbu nebo workshopy, spolupráce s rodiči.
4. 4 Muzeopedagogika Lidé často nerozumí modernímu umění. Je to způsobeno tím, že je nikdo neučil, jak se mají na umělecká díla dívat. Měli bychom proto navštěvovat muzea již od mládí a vytvářet si pozitivní vztah k umění, pochopit ho. Děti předškolního věku je možné seznamovat s uměním kromě návštěvy muzea také pomocí divadelní hry nebo loutkového divadla. Rekvizity mohou být zapůjčené nebo ještě lépe dětmi vytvořené. Děti během tvorby kostýmů nebo loutek zapojují fantazii, tvoří, komunikují a současně získávají informace. Jejich práce může být týmová nebo individuální. Týmovou prací můžeme nenásilně podporovat prosociální chování dětí. Znalosti získané během tvorby jsou uchovány po delší dobu.
4. 5 Rozvoj interaktivních dovedností Očekávané dovednosti jsou spolupráce s ostatními dětmi, začlenění do skupiny, schopnost navazovat kontakty, vyjadřovat samostatně a smysluplně myšlenky, pocity, nápady a to ve vhodně formulovaných větách. Je důležité porozumět běžným projevům prožitků a nálad druhých lidí. Dovednosti dělíme do následujících oblastí:
Oblast biologická – dítě a jeho tělo Uvědomění si sebe sama, částí těla, objevování. Důležitý je současný rozvoj smyslového vnímání, jinak je obsah řeči chudý a nepřesný. Také rozvoj motoriky hraje významnou roli, protože je–li opožděna lokomoce, je opožděn i vývoj řeči. 36
V neposlední řadě je nutno myslet i na fyzickou zdatnost, která se odráží následně ve zdatnosti psychické, která by mohla ovlivnit vývoj komunikace.
Oblast psychologická Rozvoj verbální komunikace je závislý na dovednostech receptivních (vnímání, naslouchání, porozumění) i produktivních (výslovnost, vytváření pojmů, mluvní projev, slovná zásoba, vyjadřování. Úroveň verbální komunikace ovlivňuje psychické procesy – poznávací (myšlení, paměť, pozornost, představivost, fantazie), emoční a volní. V komunikačních dovednostech se projeví schopnost uvědomění si vlastní identity, sebepojetí, sebedůvěry. Komunikativní projevy dětí nám mohou sloužit jako diagnostické vodítko.
Oblast interpersonální Interakce rozvíjí komunikaci verbální i neverbální. Dětem je třeba poskytnout dostatečný prostor k vyjádření pocitů, postojů, řešení situací a konfliktů. Projeví se prosociální postoje a chování.
Oblast sociálně kulturní Vzájemnou komunikací se vytvářejí pravidla společenského soužití.
Oblast environmentální Pomocí komunikace se dítě seznamuje s prostředím, ve kterém žije. Vytváří si pozitivní vztah k přírodě, povědomí o vlastní sounáležitosti se světem, s planetou.
Metody využívající komunikace jako prostředku k dosažení cíle •
práce v kruhu: o přivítací, diskusní, komunitní, o děti se učí naslouchání, formulaci vlastního názoru, respektu názoru druhých, vystupování před ostatními, o komunitní kruh se liší od jiných forem kruhu atributem, který v kruhu koluje, o tématem mohou být události, prožitky, pocity, jednání, motivy, imaginace, přání a další, 37
•
vyprávění příběhů učitelkou nebo dětmi,
•
popis obrázků, kamaráda a jiné,
•
řešení problémů, stanovování pravidel,
•
dokončování příběhů – co by se stalo, co se stalo předtím,
•
prosociální hry,
•
jak se tvářím, jak se cítím,
•
pantomima – individuální, hromadná.
38
5.
Alternativní komunikace V některých případech pravidla běžné komunikace neplatí a je nutno volit
jinou formu komunikace. Jedná se o osoby se zdravotním postižením, kdy verbální komunikace je omezena nebo je zcela nemožná. Tyto systémy jsou natolik inspirující, že je můžeme pro zpestření začlenit i do rozvoje komunikace zdravých dětí.
5. 1 Augmentativní a alternativní komunikace Augmentativní a alternativní komunikace (dále jen AAK) slouží ke kompenzaci závažných komunikačních poruch. Augmentativní komunikační systémy podporují již existující komunikační schopnosti. Tyto schopnosti a dovednosti jsou však nedostatečné pro dorozumívání. Systémy slouží k porozumění řeči a vyjadřování. Alternativní komunikační systémy substituují mluvenou řeč.
Cílem AAK je umožnit jedincům s poruchami komunikace začlenění do společnosti a možnost aktivně komunikovat. AAK jsou úspěšně využívány jak u vrozených poruch komunikačního procesu, tak u poruch získaných. Lze je různě modifikovat dle mentální úrovně. AAK je realizováno: •
bez pomůcek – prostředky nonverbální komunikace
•
s pomůckami – předměty, obrázky, fotografie, symboly (piktogramy, písmo), komunikátory
•
jiné typy – doplňky k užívání počítače – alternativní klávesnice, spínače a další
39
5. 1. 1 Známé komunikační systémy
V praxi se užívají tyto systémy:
Piktogramy Jsou zjednodušená zobrazení skutečnosti (předmětů, činnosti, vlastností). Heslovité, možnost převést na věty.
Makaton Jedná se o jazykový program, který poskytuje základní prostředky komunikace. Podporuje rozvoj mluvené řeči a porozumění pojmům. Tento program používá manuální znaky doplněné mluvenou řečí a symboly. Tyto znaky jsou převzaty z Britské znakové řeči a upraveny. Základem je 350 znaků, často jsou doplněny obrázkovými symboly.
Bliss – komunikační systém Místo slov jsou užívány jednoduché obrázky. Autor se inspiroval čínským písmem.
Elektronické a neelektronické komunikační pomůcky Používání počítačů s hlasovým výstupem, ovládání je individuální dle postižení–rukou, hlavou, bradou, kolenem, ukazovátkem na hlavě, světelným paprskem na brýlích, dechem zvukem.
Sociální čtení Vhodné ve výuce mentálně postižených dětí a dětí s více vadami. Jedná se o poznávání, interpretaci a přiměřené reagování na zraková znamení a symboly, piktogramy, slova.
Facilitovaná komunikace Je založena na mechanické podpoře ruky postiženého. Nutná přítomnost blízké osoby – facilitátora, který nastavuje protitlak proti ruce postiženého podle jeho svalového napětí. Postižený vyťukává zprávu na psacím stroji, tabulce s abecedou nebo počítači. 40
5. 2 Baby Signs Jedná se o program, který pochází ze Spojených států amerických. Autorkami jsou profesorky psychologie Kalifornské Davis University - Dr. Acredolo a Dr. Goodwyn. V České republice je to relativní novina, v USA existuje od roku 1982. Program znakové řeči se týká slyšících tedy zdravých batolat. Respektive kojenců a batolat. Jako ideální období pro seznámení s programem je věk kolem desátého měsíce, tedy kojenecký věk. V této fázi se dítě stále ještě nachází v předřečovém stádiu řeči a cílem programu je podpořit, ačkoliv to může znít paradoxně, verbální komunikaci. Pokud dítě ovládne znakovou řeč, snáze se domluví s rodiči, což má jednoznačně pozitivní efekt. Posiluje sebevědomí při rozvoji verbální komunikace, vede k větší spokojenosti v důsledku lepší komunikace mezi rodičem a dítětem, možnost více se dozvědět o vlastním dítěti, intelektualizace řeči, podporuje emocionální vývoj. Někteří rodiče vyjadřují obavy nad tím, zda znakování není nepřirozeným zásahem do rozvoje verbální komunikace. Obecně děti začínají neverbálními projevy a hlasovými projevy, nikoliv slovy. Zpočátku se dorozumívají pláčem, později se objevují jasnější gesta – záporné kroucení hlavou apod. Dítě rozvíjí svoji vlastní škálu zvuků a pohybů potřebných ke komunikaci a navíc přijímá nové zkušenosti a dovednosti. Rozšiřuje tak svoje komunikační schopnosti a dovednosti. Jestliže se rodiče rozhodnou s dítětem se začít učit znakovou řeč, často jsou překvapeni, že nezačíná znaky, které rodiče předpokládají – například JÍST, MLÍČKO. Mohou to být například znaky ČEPICE nebo KYTIČKA, tedy znaky sofistikovanější než znaky běžné, základní komunikace. Časová investice není příliš výrazná, většinou rodiče absolvují jeden dvouhodinový kurz, kde se dozví základní informace a následně užívají studijní materiály. Leckdy však snadná komunikace může čas ušetřit. Znakování se mohou věnovat s dítětem i starší sourozenci, kteří tak mají možnost získat pocit důležitosti.
41
Obavy, že znakování oddálí přirozený nástup verbální komunikace nejsou na místě. Naopak je velmi vhodné u dětí, kde období fyziologického mutismu je delší než u ostatních dětí. Děti, které znaky používají jsou obvykle v předstihu na rozdíl od ostatních vrstevníků. Dokonce autorky uvádějí, že program Baby Signs ® zvyšuje inteligenci až o dvanáct bodů (http://www.babysigns.cz/znakova_rec.html). Více
informací
je
možno
https://www.babysigns.com.
42
najít:
http://www.babysigns.cz,
případně
Závěr Vývoj řeči je důležitou součástí komplexního vývoje osobnosti. A to nejen období, ve kterém můžeme pozorovat nejvíce změn, tedy od narození do období školního věku. Řeč se může vyvíjet po celý život. Rozvoj se může týkat jedné či více složek. Pokud dochází k odchylkám od předpokládaného vývoje, je na místě včas se zamýšlet, o jaké odchylky se jedná, zda je to fáze přechodná, či už může upozorňovat na počínající vadu. Řeč, ačkoliv to všichni považujeme téměř za samozřejmost, je záležitostí velmi složitou a křehkou. Rodiče by měli investovat do vývoje řeči a kvality řeči svých dětí nemalé množství času, někdy i finančních prostředků. Rozvíjet řeč můžeme v několika rovinách, rozvoj by měl být ve všech směrech přiměřený. Můžeme konstatovat, že zejména rovina lexikálně – sémantická je závislá na pestrosti a kvalitě podnětů. Rovina foneticko – fonologická je oblastí, která zasahuje do oblasti logopedie, případně psychologie či pedagogiky. Domníváme se, že zejména v předškolním období by péče o mateřský jazyk mohla být systematičtější a intenzivnější. V mateřských školách není v současné době povinnost zabývat se řečí a jejími případnými vadami u dětí. Některé učitelky mateřských škol jsou logopedickými asistentkami a zajišťují tak prvotní logopedickou péči. Domácí prostředí je stejně důležité jako mateřská škola. Zde se uplatňuje princip řečového vzoru. V případě chybného vzoru je s výhodou snažit se vadu korigovat či úplně odstranit. Rodiče by se měly vždy zamýšlet jak s dítětem komunikují, jak dítě komunikuje s nimi, jaký je stupeň vývoje jeho řeči. Přestože rodiče svému dítěti rozumí, měly by si být jisti, že i okolí dítěti rozumí. Také by měli sledovat, zda se neobjevují nějaké nuance ve verbálním projevu, které by měly spontánně vymizet. Přístup rodičů v této oblasti by měl být velmi aktivní, ale také uvědomělý. Je dobré vědět, na koho se obrátit v případě potřeby konzultace, nebát se experimentovat s možnostmi a dosaženými dovednostmi, používat techniky pro nás nové a v našich zemích dosud nevyzkoušené. Český jazyk nabízí nepřeberné množství variant, je
43
hravý a zábavný. Při správné motivaci se stává zábavným i pro děti. Rády s jazykem experimentují, vytvářejí neologismy, opakují. Všechno má však svoje pravidla a zákonitosti. Proto i logopedická péče ze strany rodičů se může stát kontraproduktivní v případě, že nejsou dodrženy hlavní zásady. Pro připomenutí zopakujme některé z těchto hlavních zásad: individuální přístup, motivace, pestrost a zábavná forma, cvičit častěji a kratší časový úsek. V případě, že děti nepotřebují logopedickou intervenci, je vhodné si uvědomovat, zda skutečně vše probíhá s ohledem na dosažený věk, průběžně se zamýšlet i nad způsobem výchovy, nad chováním dítěte, nad jeho neverbálním projevem. K dítěti bychom měli přistupovat jako k osobě, kterou respektujeme a která respektuje nás.
Rozměr tohoto tématu je mnohem větší a hlubší, než jsme před zahájení bakalářské práce předpokládali. Je to oblast nesmírně zajímavá a inspirující a zasloužila by si více pozornosti ze strany laické veřejnosti.
44
Seznam použité literatury • Beranová, Z. Učíme se správně mluvit. Logopedické hry a hrátky. Praha: Grada publishing, spol. s r.o., 2002. 104 s. ISBN 80-247-02576. • Blahutková, M. Psychomotorika. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. 92 s. ISBN 80-210-3067-4. • Fialová, I. Rozumíš mi? Logopedická cvičení k odstraňování špatné výslovnosti. Praha: Blug, 119 s. ISBN 80-85635-81-X. • Klenková, J. Logopedie. Praha: Grada publishing, spol. s r.o., 2006. 228 s. ISBN 80-2471-1109. • Klenková, J. Možnosti stimulace preverbálních a verbálních schopností vývojově postižených dětí. Brno: Paido, 2000. 123 s. ISBN 80-8593-19-15. • Krejčíková, J., Kaprová, Z. Náměty pro logopedickou prevenci. Hrátky se slovíčky pro kluky i holčičky. Praha: Fortuna, 2000. 144 s. ISBN 80-7168-6913. • Kutálková, D. Logopedická prevence. Průvodce vývojem dětské řeči. Praha: Portál, s.r.o., 2005. 213 s. ISBN 80-7367-0569. • Kutálková, D. Opožděný vývoj řeči. Dysfázie. Praha: Septima, s. r. o., 2002. 104 s. ISBN 80-7216-1776. • Křivohlavý, J. Povídej – naslouchám. Praha: Návrat 1993, 105 s. ISBN 80-8549518-X. • Lupačová, H. Využití alternativních technik při rozvoji komunikace žáků s těžkým postižením. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2007. 92 s. • Lynch, Ch., Kidd, J. Cvičení pro rozvoj řeči. Praha: Portál, s. r. o., 2002. 133 s. ISBN 80-7178-5717. • Peutelschmiedová, A. Logopedické minimum. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 87 s. ISBN 80-2441-2330. • Szabová, K. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky. Praha: Portál, s. r. o., 1999. 152 s. IBN 80-7178-2769. • Synek, F. Hlasy a hlásky. Praha: ArchArt, 1999. 100 s. ISBN 80-9022-8186. • Vandasová, J., Minutková, R. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Čáslav: Studio press s.r.o.. 100 s. ISBN 80-9023-1616. • Vybíral, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, s.r.o., 2000. 263 s. ISBN 80-7178-2912. 45
• Umění otevírá duši dítěte. Přednášky na Evropském kongresu OMEP Praha 24. – 28. září 1997. Brno: Paido, 1998. 157 s. ISBN 80-85931-55-9.
http://www.anamneza.cz/moduly/lidsketelo.php?soubor=kapitola4_8.php http://www.sci.muni.cz/ksfz/texty/SkriptaFyzziv/kap16-18.pdf http://fmri.mchmi.com/articles/chlebus_lokal.pdf http://www.rvp.cz/clanek/6/1753
46
Resumé Při bližším seznámení s tématem zjišťujeme, v jakých rovinách a souvislostech můžeme řeč a verbální projev člověka chápat a sledovat. Součástí práce je v první kapitole zmínka o fylogenetickém a ontogenetickém vývoji řeči, o řečových centrech a o anatomii řeči. Ve druhé kapitole jsou popsány jazykové roviny, co je jejich podstatou a jakým způsobem mohou být podporovány a rozvíjeny. Chceme-li dosáhnout úspěchu v rozvoji verbální komunikace, musíme dodržovat stanovené zásady, které ke zmíněnému úspěchu vedou. Rozvoji verbální komunikace a podpoře dovedností jsou věnovány dvě následující kapitoly. Práce nastiňuje také alternativní metody, které můžeme využít v rozvoji verbální komunikace. Některé metody se týkají spíše dětí s postižením, ale při modifikaci je můžeme využít i u zdravých dětí.
Summary By the nearer familiarization with the topic we are able to find out in which levels and context we can understand and follow up the speech and verbal communication. The first chapter of this thesis includes notes about phylogenetic and ontogenetic development of speech, speech centers and anatomy of speech. The speech levels, their substance and kinds of their possible supports and development are part of second chapter. When we want to achieve success in respect of verbal communication development we have to follow given rules which lead to the mentioned success. Verbal communication development and support of communication skills are main topics of two further chapters. The thesis also mentions alternative methods, which awe can use by verbal communication development. Some methods refer rather to children with handicap, however by slight modification they are also applicable to the healthy ones.
