Možnosti regeneračních postupů při odbourávání laktátu v krvi u profesionálních hráčů fotbalu

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví

Možnosti regeneračních postupů při odbourávání laktátu v krvi u profesionálních hráčů fotbalu

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Lenka Beránková, Ph.D.

Vypracoval: Bc. Radek Nekula

Brno, 2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.

V Brně dne 13. dubna 2011 podpis

2

Děkuji vedoucí mé diplomové práce Mgr. Lence Beránkové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, konzultace a připomínky při tvorbě diplomové práce.

3

Obsah Úvod………………………………………………………………..………………….5 1. Vymezení pojmů……………………………………………………………………6 2. Laktát………………………………………………………………………………11 2.1 Laktát……………………………………………………………………..11 2.2 Nový pohled na laktát……………………………………………………12 2.3 Laktát při zatíţení………………………………………………………...14 3. Energetické krytí a fyziologie výkonu při fotbalovém utkání……………………..15 3.1 Energetické krytí při fotbalovém utkání………………………………….15 3.2 Fyziologie výkonu při fotbalovém utkání………………………………..17 3.3 Fyziologické aspekty……………………………………………………..20 3.4 Sportovní forma…………………………………………………………..20 3.5 Regenerační zóna………………………………………………………...21 4. Regenerace a její aplikace ve fotbalovém klubu…………………………………..22 4.1 Regenerace……………………………………………………………….22 4.2 Vodní procedury………………………………………………………….24 4.3 Saunování………………………………………………………………...26 4.4 Masáţ………………………………………………………………….....27 5. Cíle diplomové práce, měření a vyhodnocení……………………………………..28 5.1 Cíle, výzkumné otázky a úkoly diplomové práce……………………..…28 5.2 Metodika práce…………………………………………………………...28 5.3 Princip měření……………………………………………………………29 5.3.1 Pouţití Accutrend® Lactate…………………………………….30 5.3.2 Odebírání a nanášení kapilární krve na testovací prouţek……..30 5.3.3 Odběr kapilární krve……………………………………………31 5.4 Výsledky měření…………………………………………………………32 Závěr………………………………………………………………………………….49 Seznam pouţité literatury………………………………………………………….....50 Resumé…………………………………………………………………………….....54 Přílohy………………………………………………………………………………..55

4

Úvod Jedním z problémů vrcholového sportu – ať uţ se jedná o fotbal nebo o jakýkoliv jiný sport – je aplikace nejvhodnější a nejúčinnější regenerace sportovce, potaţmo sportovců, aby po vrcholném sportovním výkonu byli co nejdříve schopni opětovné maximální zátěţe, bez rizika zranění či jiného poškození. Jelikoţ několik let pracuji u prvoligového fotbalového týmu Zbrojovka Brno jako fyzioterapeut/masér, mohl jsem za tu dobu vysledovat, ţe ani trenéři nemají v tomto směru ustálený názor. Rozmanité aplikace a nepravidelná délka regenerací, různá doba začátku regenerace po utkání – to vše přispělo k mému zvýšenému zájmu o toto téma a nalezení způsobů řešení této problematiky. Cílem kaţdého realizačního týmu, je poskytnout hráčům nejlepší vhodnou a zejména účinnou regeneraci. Nejasnosti v aplikacích regenerace nás přivedli k myšlence, zaměřit se na regeneraci u fotbalového týmu a nalézt nejvhodnější způsob, průběh a dobu aplikací regeneračních procesů. Jako hlavní ukazatel účinnosti regenerace jsme si vybrali hladiny laktátu v krvi. V diplomové práci se budeme zabývat především komparací jednotlivých regeneračních aplikací v závislosti na rychlosti odbourávání laktátu. Budeme se snaţit objasnit, zda regenerace druhý den po výkonu má vliv na odbourávání laktátu, pokud ano, tak jaká kombinace regeneračních aplikací je nejúčinnější. V další části diplomové práce se pokusíme měřením hodnot laktátu v krvi získat laktátovou křivku a na ni si ukázat, zda je vhodné ihned po zápasovém výkonu zařadit regeneraci. V první teoretické části diplomové práce se zaměříme na vymezení a objasnění odborných pojmů, které se budou v práci vyskytovat a zaměříme se zejména na laktát, na jeho funkci a význam. Popíšeme regeneraci a typy regenerací pouţívaných u týmu Zbrojovky Brno. Ve druhé výzkumné části popíšeme na jakém principu funguje laktátoměr, v jakých časových intervalech probíhalo měření a kolik a jaké typy hráčů jsme měřili. Naměřené hodnoty poté vyhodnotíme, objasníme zda regenerace aplikované na hráčích Zbrojovky Brno je účinná a na zobrazení laktátových křivek zjistíme, jaký význam pro regeneraci má výklus ihned po mistrovském utkání.

5

1.

Vymezení pojmů

Laktátdehydrogenáza (LD, LDH) Enzym účastnící se metabolismu glukózy. Katalyzuje oxydací laktátu na pyruvát. Skládá se ze čtyř podjednotek, které jsou například typu H (hearth – srdeční) a M (muscle – svalový). Dle jejich zastoupení rozeznáváme pět izoenzymů (např. LDH5 MMMM – „čistě“ svalový typ – vyskytující se zejména v játrech a kosterním svalstvu).

Obr. č. 1 Schéma propojení pyruvátu a laktátu při laktátové dehydrogenáze (www.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTK.../03-glykogenolyza.ppt)

Laktátová acidóza

Podle Vokurky, Huga a kol. (2008) je laktátová acidóza druh metabolické acidózy způsobená hromaděním laktátu, který vzniká zejména při hypoxii různého původu.

6

Katalýza Chemická reakce, jejíţ rychlost je ovlivněna katalyzátorem Katalyzátor Katalyzátor je látka, která vstupuje do chemické reakce – katalýzy – a ovlivňuje její rychlost, aniţ by se sama chemicky změnila. Katalyzátory v ţivích organismech jsou nazývány enzymy. Katalyzátory reagují s jedním nebo více reaktantů za současného vzniku meziproduktu, který se poté přemění na produkt koncový (http://katalyzator.navajo.cz ). Glykolýza Chemická reakce při které se přeměňuje glukóza na jednodušší látky se současným ziskem energie. Probíhá-li glykolýza při nedostatku kyslíku (např. v pracujícím svalu) vzniká kyselina mléčná – anaerobní glykolýza, která probíhá v cytoplazmě

buněk

a

vţdy

končí

vytvořením

laktátu

(http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTK-dokumenty/Stejskal/03glykogenolyza.ppt.) Pokud je kyslík přítomen, tak se glukóza zpracuje na vodu a oxid uhličitý – aerobní glykolýza. Glukóza Podle Vokurky, Huga a kol. (2008) je glukóza nebo dextróza nebo hroznový či škrobový cukr, který se volně nachází v rostlinách, vázaná pak v sacharóze a laktóze. V lidském organismu je glukóza základní cukr, který vyuţívají orgány k získávání energie a je ukládána v podobě glykogenu. Glukóza je nejrychlejší a nejzákladnější zdroj energie pro lidské tělo. Dle Databáze laboratorních hodnot je za normální mnoţství glukózy v plné krvy povaţována hodnota v rozmezí 3,9 – 5,6 mmol/l.

7

Glykogen Glykogen je zásobní cukr tvořený dlouhým větveným řetezcem (tzn. polysacharid) molekul glukózy, která se štěpením uvolňuje k rychlému získávání energie. Zárověň je glykogen vhodnou přechodnou zásobní látkou, nerozpustný a nepůsobí proto na osmotický tlak (Máček, Máčková, 2002). Pyruvát Pyruvát vzniká v buňkách při metabolismu glukózy. Při nedostatku kyslíku pyruvát, neboli pyrohroznová kyselina (2-oxopropanová), metabolizuje na acetyl koenzym – CoA – a vstupuje do Krebsova cyklu s maximálním ziskem energie, dále se redukuje na laktát, který při dostatečném přísunu kyslíku oxiduje zpět na pyruvát. Za anaerobních podmínek můţe být redukován na laktát (Vodráţka, Rauch, Káš, 2002). Krebsův cyklus Krebsův cyklus (obrázek číslo 2) je označení pro soubor biochemických reakcí, které probíhají v mitochondriích. Spojí-li se s dýchacím řetezcem, získává se díky němu energie v buňce. Do Krebsova cyklu vstupují katabolity cukrů, tuků a bílkovin v podobě CoA a v první probíhající reakci se slučuje s oxalacetátem za vzniku citrónové kyseliny (pro Krebsův cyklus se uţívá i pojmenování citrátový cyklus). Poté následuje dalších osm reakcí, při kterých vznikají atomy vodíku a uvolňují se dvě molekuly oxidu uhličitého (CO2) a výslednou látkou je opět oxalacetát. Atomy vodíku se spalují s kyslíkem za vzniku energie ve formě adenosintrifosfátu (ATP). Z jedné molekuly glukózy je tak moţné získat při oxidativní fosforylaci 30 molekul ATP, zatímco při glykolytické fosforilaci vzniknou molekuly ATP 2 (Máček, Máčková, 2002).

8

Obr. č. 2 Krebsův cyklus (http://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/js07/fyzio/texty/resources/metabolismus.jpg) Adenositrifosfát Adenosintrifosfát – ATP – je dle Máčka a Máčkové (2002) makroergní fosfát, kdy sloţitým pochodem vznikají fosforylované molekuly s makroergní vazbou, tzn. vazbou na energii bohatou. ATP je energeticky bohatá látka, která uvolňuje energii pro buňky a zároveň se do nich ukládá.

Acetyl koenzym A Acetyl koenzym A se řadí mezi významné sloučeniny intermediárního metabolismu ( = metabolismus odehrávající se mezi katabolickou a anabolickou části metabolismu a umoţňuje vzájemné propojení a regulaci látek daného metabolismu se účastnící), které jsou produktem a východiskem řady látek. Pro označení acetyl koenzymu se uţívá zkratky CoA. Při katabolických reakcích je uvoňována energie při současné zvýšené aktivitě sympatiku, zatímco anabolické děje převaţují při sníţené tělesné aktivitě, se zapojením parasympatiku a vytváří se při nich energetické zásoby (Máček, Máčková, 2002). Acetyl koenzym vzniká z tryptofánu, kterého by měl

9

člověk

přijmout

denně

mezi

200

-

400

miligramy

(http://www.brainway.sk/?kateg=64). Chemický vzorec acetyl koenzymu A: CH3-CO-SCoA. Na obrázku číslo 3 je znázorněné jakých chemických pochodů se acetyl koenzym A účastní.

Obr. č. 3 Vyuţití acetyl koenzymu A (Brainway Virtual Vitamine Centrum) Mitochondrie Mitochondrie (obrázek číslo 4) je označení pro organely, které buněčným dýcháním „vyrábí“ enegeticky bohatý adenosintrifosfát (tzv. buněčné elektrárny – www.mitochondrie.navajo.cz). Vznik ATP je podmíněn rozkladem organických látek, kdy v matrix mitochondrií (hustá hmota s obsahem vody a bohatá na bílkoviny) prochází pyruvát a mastné kyseliny reakcemi, při nichţ vzniká acetyl koenzym A (http://cs.wikipedia.org/wiki/Mitochondrie).

Obr. č. 4 Schématické zobrazení stavby mitochondrie ţivočichů (http://mitochondire.navajo.cz/)

10

2.

Laktát

2.1

Laktát Laktát, téţ označovaný jako mléčnan, sůl nebo ester kyseliny mléčné (nazývá

se tak její aninon). Vzniká v organismu při spalování cukrů za nepřítomnosti kyslíku – tzv. anaerobní glykolýza. Tvorba laktátu ve velkém rozsahu způsobují okyselení vnitřního prostředí - laktátová acidóza (Vokurka, Hugo a kol. 2008). Z chemického hlediska se kyselina mléčná řadí k hydroxykyselinám. Při anaerobní glykolýze vzniká tzv. pravotočivá kyselina mléčná L (+) (vyskytuje se i levotočivá kyselina mléčná D

(-)

a

kombinovaná

kyselina

mléčná

DL

–

například

v mléce)

(www.lf2.cuni.cz/ustavy/biochemie/vyuka/cooh.doc). COOH

HO – C – H

CH3 Obr. č. 5 Chemický vzorec kyseliny L (+) mléčné pravotočivé

Oxidací (dehydrogenací) se kyselina mléčná (hydroxykyselina) mění na kyselinu pyrohroznovou (ketokyselinu). Dle Noakese (2003) a McArdle (2007) je laktát vyuţíván jako zdroj energie v pracujících kosterních svalech, v myokardu a bránici. V játrech je konvertován na glukózu, která se prostřednictvím krevního oběhu dostává zpět k pracujícím svalům. Pokud není kyselina mléčná dostatečně odstraňována z pracujícího svalu, mění se kyselina mléčná na malé krystalky, které způsobují svalovou únavu, bolest aţ křeče (http://www.celostnimedicina.cz/kyselinamlecna.htm).

11

2.1

Nový pohled na laktát

Dle Stejskala (2007) je produkce laktátu závislá na poměru mezi dvěma protichůdnými systémy: aktivitou laktátu dehydrogenázou a aktivitou pyruvátu dehydrogenázy. Richardson a kol (In: Stejskal 2007), kteří na základě protonové magnetické rezonanční spektroskopie dospěli k závěru, ţe zvýšená produkce laktátu je důsledkem vzestupu poměru mezi ADP s pyruvátem a ATP (viz. adenosintrifosfát). Dále výzkum ukázal, ţe nedostatek kyslíku je jen jedním ze spolupůsobících faktorů, které vyvolávají vzestup tvorby krevního laktátu. Důleţitou funkci v procesu přesunu laktátu mají i erytrocyty, které zachycují laktát z aktivních svalů a dodávají ho na jiná potřebná místa, jakými jsou například neaktivní svaly. Pokud v této souvislosti mluvíme o poměru zastoupení laktátu v erytrocytech a v plazmě, musíme konstatovat, ţe tento poměr je relativně stálý jak při klidových tak i při zátěţových podmínkách, procentuálně vyjádřeno 70% laktátu v krvi obsahuje plasma a zbylých 30% erytrocyty. Vyjímku tvoří začátek supramaximální zátěţe, při které je vstup laktátu do plazmy rychlejší neţ do erytrocytů. Stejskal ve své práci uvádí Bergmana a kol. (2000), kteří zdůrazňují, ţe většina laktátu je odstraněna oxidací a rychlost tohoto odstranění je závislá na rychlosti metabolismu jak ve svalech pracujících tak i v nepracujících.

Během regenerace – svalová práce mírné intenzity – mohou

pracující svaly, jeţ ze začátku laktát produkovaly, laktát intenzivně vyuţívat a spotřebovávat (Brooks, 2000). Laktát není jen nepotřebný odpadní produkt slepé cesty, ale i transportér chemické energie například ze zatíţených rychlých svalových vláken do srdce nebo do pomalých svalových vláken. Při déletrvající zátěţi se produkce laktátu zastaví a svaly se stávají konzumentem tohoto laktátu. Pokud intenzitu svalové práce zvýšíme, dosáhne hladina laktátu v setrvalém stavu svého maxima a mluvíme o tzv. maximálním laktátovém setrvalém stavu, neboli laktátovém prahu - anglicky maximal lactate steady state - dále jen MLSS (Billat a kolektiv, 2003). MLSS je dosaţeno při nejvyšší intenzitě zatíţení, při kterém je oxidativní fosforylace

adekvátní

energetickým

poţadavkům

(www.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTK…/03-glykogenolyza.ppt). Od MLSS se bude s rostoucí intenzitou hladina laktátu zvyšovat. Podle Benekeho a kolektiv (2000) je hladina laktátu v kapilární krvi při MLSS variabilní a pohybuje se v rozmezí od 2 do 8 mmol/L a při přechodu hrazení energie z aerobní do ananerobní je hodnota laktátu asi 4 mmol/L. Tyto hodnoty nemají ţádnou souvislost se zdatností nebo 12

sportovní výkonností. Stejskal (2007) dále poukazuje na to, ţe laktát je anaerobní metabolit při anoxii1, hypoxický metabolit při dysoxii2 a aerobní metabolit při vhodném zásobení kyslíkem. Laktát vystupuje z buněk do krve a odtud do jiných tkání, kde je oxidován na pyruvát a poté rozloţen na CO2 a H2O. Pokud laktát vstoupí do jaterních buněk, vytvoří se z něho glukóza. Rychlost produkce laktátu se výrazně zvyšuje jiţ při 50% VO2max, ale hladina cirkulujícího laktátu se zvyšuje jen mírně, v důsledku intenzivní intracelulární oxidace laktátu. S tím souvisí i mnoţství laktátu uvolněného do oběhu, který je vţdy menší neţ mnoţství, které se ve svalech vytvoří. Po 10- 15 minutách zátěţe se hladina krevního laktátu ustáluje, pracující svaly takřka přestávají laktát produkovat a stávají se jeho konzumentem. Laktát je tedy během mírné zátěţe uvolňován i neaktivními svaly, protoţe je snadno dostupným energetickým substrátem. Pohybuje-li se zatíţení v rozmezí 50 - 80% VO2max, tak se hladina laktátu zvyšuje výrazněji a je-li tato práce dostatečně dlouhá, přestane se jeho hladina po 10 – 15 minutách měnit a dochází k tzv. setrvalému stavu. Laktát se během tělesné práce stává hlavním aerobním substrátem. Pokud shrneme výše uvedené, můţeme konstatovat, ţe laktát je anaerobní metabolit v podmínkách anoxie, hypoxický metabolit v podmínkách dysoxie a aerobní metabolit v podmínkách adekvátního zásobení kyslíkem. (www.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTK.../03glykogenolyza.ppt). Dle Jonse (In: Novotný, Novotná, 2008) je laktátový práh sportovce nejvodnější určit při zátěţovém testu na běţícím pásu. Test začíná 10 – 15-ti minutovým zahřátím a rozcvičením. Počáteční rychlost běţeckého pásu je 14-15 km/h u muţů a 12-13 km/h u ţen. Sklon pásu je 1%. Stupňování rychlosti pásu je o 1 km/h kaţdé 3 minuty. Po změně rychlosti pásu (po cca 15-30 vteřínách po změně) se sportovci odebírá krev – stoupne si obkročmo na pás – díky těmto odběrům můţeme určit laktátový práh, který je jedním z prediktoru výkonu v maratonu. Průběh určení laktátového prahu z laktátové křivky můţeme vidět na obrázku číslo 6, kdy se při zvyšující zátěţí hladina laktátu v krvi neustále zvyšuje. Hladina laktátu v krvi je označená ţlutou křivkou. Spodní osa zobrazuje spotřebu kyslíku [L/min] a pravá osa znázorňuje hladinu laktátu v krvi [mM/L]. Dále je moţné z grafu určit i ventilační práh. 1

Anoxie – úplná nepřítomnost kyslíku v organismu nebo v tkáních (http://www.wikiskripta.eu/ index.php/Anoxie) 2 Dysoxie - nepoměr mezi DO2 a VO2 (Stašek - prezentace)

13

Bod laktátového prahu

Obr. č. 6 Laktátový a ventilační práh (McArdle, 2007) 2.3

Laktát při zatížení

Koncentrace laktátu v krvi je určena jeho přísunem ze svalu – místo jeho produkce do krve a jeho odsunu z krve. Pokud je organismus vystaven zatíţení nad úroveň anaerobního prahu, zvyšuje se i produkce laktátu. Při tomto zatíţení má organismus nedostatek přísunu kyslíku pro aerobní energetické metabolické cesty. V tomto případě se zvyšuje podíl anaerobně získávané energie ve svalech, zvyšuje se aktivita enzymu účastnícího se laktátdehydrogenázy, kdy se pyruvát přeměňuje na laktát. Tento průběh se děje zejména v rychlých svalových vláknech. Dále se do činnosti zapojuje více anaerobních vláken, protoţe je třeba vyvinout větší sílu. Je třeba si uvědomit ţe přeměna pyruvátu na laktát je reverzibilní i v kosterních svalech. Přeměna laktátu na pyruvát probíhá

hlavně v pomalých

svalových vláknech, v srdci, bránici i mozku. V dalším průběhu se pyruvátu přeměňuje na jiţ známý Acetyl-Coenzym A, který je oxidativně zpracováván v Krebsově

cyklu,

který

je

hlavním

(www.fsps.muni.cz/~novotny/FyzPrinc.pdf)

14

producentem

molekul

ATP

3.

Energetické krytí a fyziologie výkonu při fotbalovém utkání 3.1

Energetické krytí při fotbalovém utkání

Pracující svaly jsou tvořeny svalovými vlákny, které jsou geneticky determinované. Dle Plachety (1999) typologicky tyto vlákna dělíme na vlákna červená, přechodná a bílá. Červená vlákna – typ I –SO (slow oxidative) – pomalá červená vlákna, která mají velký obsah myoglobinu, coţ způsobuje jejich pomalou unavitelnost. Přechodná vlákna – typ II – FOG (fast oxidative glycolytic) – rychlá oxidační glykolitická vlákna, která se podílí při zátěţi střední aţ submaximální intenzity s aerobním i anaerobním způsobem krytí energie. Dále je typ II charakteristický středně rychlou unavitelností a vysokou glykolitickou kapacitou. Bíla vlákna – typ II B – FG (fast glykolytic) – rychlá glykolytická vlákna, která obsahují nejvyšší glykolytickou kapacitu, rychle unavitelná a kontrahující. Své vyuţití nacházejí při silových a rychlostních výkonech maximální intezity, kdy energetické krytí je zajišťováno anaerobním metabolismem. Sportovní výkon je zabezpečován třemi rozdílnými a na sobě závislými způsoby. Jsou to ATP-CP systém, LA system a O2 systém. Dle Dovalila (2005) a Měkoty, Novosada (2005) je ATP-CP systém anaerobní způsob získávání energie z energeticky bohatých fosfátů, při kterém dochází k rozpadu ATP, ADP a fosfátu (P). Při tomto způsobu krytí energie probíhá i tzv. resyntéza ATP, neboli anaerobně-alaktátová faze, kdy se CP po určitou dobu podílí na reakci, která způsobuje obnovení ATP. Při resyntéze ATP není nutná přítomnost O2 a nedochází k produkci kyseliny mléčné. LA systém je pevně spojen s produkcí laktátu, který se tvoří v pracujících svalech a způsobuje acidózu vnitřního prostředí. K nástupu anaerobní glykolýzy dochází při prudkém poklesu ATP-CP systému a je to jiţ po 5 sekundách intenzivní

15

činnosti, potom dalších několik vteřin je intenzita stejná a pak klesá (obr. 4). Aerobní fosforylace probíhá při dostatku O2, který umoţňuje dostatečné a pozvolné štěpení glukózy s výrazným ziskem energie. O2 systém zabezpečuje 70-90% energetické spotřeby při dlouhodobém výkonu střední intenzity. Intenzita, trvání a druh zátěţe jsou hlavními hybnými činiteli při zapojování jednotlivých energetických systémů. Z výzkumů Gastina (2001) vyplývá, ţe nelze při tělesné zátěţi vysoké intenzity delší jak 15 vteřin mluvit o homogenních energetických zónách, nýbrţ o měnících se typech krytí energetického zásobení. Při takovéto činnosti je prvních 30 vteřin pokryto energeticky anaerobní glykolýzou, avšak od 80. vteřiny jiţ přechází energetické krytí do oblasti aerobní fosforylace. Proto můţeme závěrem říci, ţe v anaerobním laktátovém pásmu se nacházíme jen asi prvních 30 vteřin. Na obrázku číslo 7 můţeme vidět celkové energetické vydání při trvání maximální zátěţe 5 – 300 vteřin, kdy autor rozdělil anaerobní zisk energie na dvě části – systém ATP-CP a glykolýza. Asi po 75 vteřinách začíná hlavní podíl na energetickém krytí přebírat glukóza nebo glykogen, které se rozkládají v Krebsově cyklu v mitochondriích svalových buněk a po asi 4 minutách podíl glykolýzy a systému ATP-CP na resyntéze ATP klesá aţ na 20%. Příčina únavy ve fotbale vzniká z opakovaných krátkých sprintů, které vedou k vyčerpání svalového glykogenu a k odvodnění organizmu (F-MARC, Manuál fotbalové medicíny, 2008).

16

Obr. č. 7 Podíl jednotlivých energetických systémů na hrazení celkového energetického výdeje při různém trvání maximální zátěţě (zpracováno dle Gastina 2001)

Z výše uvedeného vyplývá, ţe při kaţdém zvýšení intenzity zatíţení se zapojuje glykolytický systém jehoţ výsledkem je tvorba laktátu. Po adaptaci na tuto intenzivnější činnost začínají kosterní svaly vyuţívat energii, která vzniká aerobní fosforylací laktátu. I pro krátkodobou intenzivní svalovou práci je nutná vysoká aerobní kapacita, která vyuţívá laktát jako vysokokapacitní energetický substrát. Čím je větší maximální spotřeba kyslíku, tím rychleji organismus rozloţí a vyuţije glukózu a zejména laktát.

3.2

Fyziologie výkonu při fotbalovém utkání

Fotbal je míčová hra cyklického a acyklického charakteru v nepravidelném střídání těchto pohybů, provázané velkou emocionální a psychyckou zátěţí. Jedná se o sportovní hru, během které se uplatňují prvky obratnosti, vytrvalosti a síly. V tabulce číslo 1 je zobrazen čas strávený v pohybu, vyjádřen v % a vzdálenost uběhnutá různou rychlostí, vyjádřena v %. Dle Psotty a kol. (2006) je zpracována tabulka číslo 2, ve které je znázorněna struktura běţecké aktivity hráče v utkání v závislosti na soutěţní úrovni a hráčském postu. Celková vzdálenost naměřená v utkání je zapsána do tabulky číslo 2 v kilometrech [km]. 17

Tab. č. 1. Procentuální zastoupení času a uběhnuté vzdálenosti při fotbalovém utkání Čas strávený v pohybu - %

Vzdálenost uběhnutá - %

Stoj a chůze

51 – 64

22 – 47 %

Klus

2–8%

27 - 49 %

Sprint

0,4 – 2,7 %

7 – 24 %

Tab. č. 2 Struktura běţecké aktiviti hráče v utkání (Psotta a kol, 2006)

Chůze [km]

Poklus [km] Běh [km]

Sprint [km]

Celková vzdálenost [km]

Obránce Profesionál

3,2

2,0

1,4

1,4

8,0

Amatér 1.liga

3,2

1,8

0,8

0,7

6,5

Amatér 2.liga

4,2

1,7

0,7

0,5

7,1

Amatér 5.liga

5,0

1,2

0,4

0,3

6,9

Profesionál

2,6

5,2

1,8

1,1

10,7

Amatér 1.liga

2,5

4,0

1,3

0,7

8,5

Amatér 2.liga

3,1

3,3

1,0

0,6

8,0

Amatér 5.liga

4,5

2,0

0,6

0,3

7,4

Profesionál

3,4

2,0

1,6

1,8

8,8

Amatér 1.liga

3,2

1,9

0,8

1,2

7,1

Amatér 2.liga

4,0

1,4

1,0

0,9

7,3

Amatér 5.liga

5,5

1,1

0,6

0,5

7,7

Středový hráč

Útočník

Činnost hráčů na různých herních postech se odráţí i v nárocích, které jsou na ně kladeny. Například středoví hráči mají celkovou běţeckou práci a kvantitu činností s míčem vyšší neţ obránci a útočníci. Rozdíli mezi středovými hráči a útočníky můţeme sledovat i při intenzitě běhu. U středových hráčů převaţuje běţecká aktivita 18

ve středních a vyšších rychlostech, zatímco u útočníků je kladen důraz na velký počet běţeckých sprintů, který je v jednom soutěţním utkání o 40 – 45% vyšší neţ u středových hráčů a aţ o 60% vyšší neţ u obránců. Z výše uvedeného vyplývá, ţe středovým hráčům nedovoluje jejich aktivita mnoho příleţitostí k odpočinku během utkání, doba kdy stojí nebo jsou v chůzi je tedy kratší neţ u obránců nebo útočníků. Proto zotavení středových hráčů probíhá nejčastěji při běhu nízké intenzity. Středový hráči by měli mít vyšší aerobní výkonnost ve srovnání s jinými fotbalovými posty, zatímco rychlost ve sprintu je v porovnání s obránci a útočníky na stejné úrovni. U dnešních fotbalových týmů není vyjímkou, ţe krajní obránci převyšují svou běţeckou aktivitou středové hráče a například i u útočníků se zvyšuje běţecká aktivita z důvodů zapojování se do defenzivních činností (Psotta a kol., 2006). Dle Dovalila (2002) dochází během fotbalového utkání k poklesu glykogenu ve svalu o téměř 50%, druhý den jeho obnova dosahuje 69% a třetí den 73%. Pohyb svalu se děje díky jeho schopnosti zkracovat svou vlastní délku, k čemuţ je nutná energie, která je tělu dodávána v potravě, formou sacharidů, tuků a bílkovin. Tuto energie není moţno vyuţít hned, je třeba čas ke zpracování na ATP – jediné sloučeniny pro svalovou práci ( Hohm, Janošík a kol, 1987) (obrázek číslo 8). Dle Psotty (2006) ve fotbale převaţuje acyklická zátěţ, při které se střídá chůze, běh různé intenzity a dalších pohybových dovedností. Pokud při fotbalovém utkání mluvíme o acyklické zátěţi, máme na mysli zejména velmi krátké intervaly vysoké aţ maximální intezity, které trvají 1 - 5 vteřin střídající se se zátěţí niţší intezity nebo klidu v rozmezí 5 – 10 vteřin.

19

Obr. č. 8 Energetický metabolismus (McArdle, 2007)

3.3

Fyziologické aspekty

Energetické krytí a metabolismus při fotbalovém utkání

Sheppard (1999) a Lacour (2009) uvádí, ţe při fotbalovém utkání hráč vykazuje energetický výdej v rozmezí 5 – 6 MJ v závislosti na postu, který zastává (brankář, obránce, útočník), coţ představuje asi 1 kj/kg/min. Při fázi s vysokou intenzitou zatíţení je přísun energie pokryt anaerobními procesy, v ostatních případech procesy aerobními.

3.4

Sportovní forma

Sportovní formou rozumíme optimální stav specializované připravenosti, při kterém je sportovec schopen dosáhnout maximálního sportovního výkonu, který odpovídá dosaţenému stupni trénovanosti a harmoničnosti zúčastněných sloţek – kondiční, technické, taktické a psychologické. Z hlediska motoricko – fyziologických funkcí je patrná ekonomie projevující se ve spotřebě energie a rychlý a kvalitní průběh zotavných procesů (http://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/ps07/teortren/pdf/5._Efekt_SpT.pdf).

20

3.5

Regenerační zóna

Pro zjištění regenerační zóny, ve které hráči absolvují daný typ výklusu se pouţívá orientační hodnota 55 - 60% maxSF, kdy dochází k regeneraci svalstva, kardiovaskulárního systému. Běh v regenerační zóně je tedy niţší intenzity, kdy dochází k rychlejšímu odbourávání laktátu neţ u pasivní regenerace. Hodnota maxSF je hráčům zjištěna při zátěţových testech, kterých se účastní vţdy 2x ročně – na začátku zimní přípravy a na začátku letní přípravy.

21

4.

Regenerace a její aplikace ve fotbalovém klubu

4.1

Regenerace

Dle Slovníku cizích slov (2005) je slovo regenerace označení pro znovuvytvoření, uvedení do původního stavu, obnovení. Pokud se jedná o regeneraci u sportovců, máme na mysli všechny úkony, které mají za cíl zrychlit regenerační děje v organismu, odstranit únavu a v neposlední řadě předcházet přetrénování a zatíţení. Podle Jansy a Dovalila (2007) regenerace zahrnuje veškeré biologické děje a činnosti organismu, které vedou k plnému a pokud možno rychlému návratu všech tělesných i duševních sil, jejichž vzájemná rovnováha byla nějakou předcházející činností narušena a posunuta ve směru určitého stupně únavy.

Mezi zásadní faktory všech tréninkových programů patří adaptace na trénink vznikající v klidové fázi. Je nutností, aby do tréninkových programů byly zabudovány fáze odpočinku a regenerace. Pokud tomu tak není, jsou výsledky tréninkových programů kontraproduktivní. Rychlost obnovy organismu po zátěţi závisí na intenzitě při jaké cvičení probíhala a na energetickém systému, který byl při cvičení dominantní. Aby obnova glykogenu byla co nejrychlejší, je nutné vhodně načasovat příjem uhlohydrátů3 do těla. Při tom je třeba si uvědomit, ţe aktivita enzymů, regulující proces obnovy glykogenu je nejaktivnější v prvních dvou hodinách po ukončení zátěţe (F-MARC, Manuál fotbalové medicíny, 2008). Čas navazující bezprostředně na zátěţ je označován jako zotavení, kdy dochází k procesům vedoucím k navrácení organismu do stavu před zátěţí. Tato doba slouţí ke znovuobnovení vyuţitých energetických zdrojů, ke zpracování metabolitů vzniklých při zátěţi. Přípravné i herní období představuje pro fotbalisty značnou nejen fyzickou zátěţ, kterou je nutno kompenzovat – regenerací (F-MARC, Manuál fotbalové medicíny, 2008)

3

Uhlohydráty jsou chemické sloučeniny sloţené z monosacharidů, které obsahují kyslík, vodík a atomy uhlíku. Uhlohydráty jsou důleţité k ukládání a transportu energie. Sloţené uhlohydráty jsou obsaţeny v potravinách s obsahem škrobu, jednoduché uhlohydráty potom v curku, ovoci a zelenině (http://sacharid.navajo.cz/).

22

Formánek a Hořčice (2003) rozdělili metody a prostředky regenerace na: pedagogické prostředky regenerace – kam patří plánování tréninkových jednotek, zápasů a odpočinků, rozvrţení mikrocyklů, mezocyklů a makrocyklů, vyuţití kompenzačního cvičení a odstranění monotónnosti z tréninkových jednotek lékařsko – biologické prostředky regenerace – k těmto prostředkům řadíme správnou stravu, speciální výţivy, dostatečný přísun vitamínů, minerálů a stopových prvků4, fyzioterapeutické a fyzikální prostředky psychologické prostředky regenerace – do této skupiny zařazujeme prostředky, které slouţí k odbourávání přebytečných nervově psychických napětí. Nejčastější dělení regenerace je na pasivní a aktivní. Pasivní regenerace je schopnost vlastní kaţdému organismu, která samovolně probíhá jiţ během výkonu, ale i po něm, kdy ihned po ukončení fyzické zátěţe působí nejvýrazněji. Při pasivní regeneraci dochází k obnově energetických substrátů, k likvidaci metabolické acidózy, k přesunu iontů, k likvidaci katabolitů, ke zintenzivnění činnosti trávicího a vylučovacího ústrojí. Základní formou pasivní regenerace je spánek, který mimo jiné umoţňuje obnovu nervového systému [Jirka, 1990]. Aktivní regenerace zahrnuje všechny vnější zásahy, metody a procedury, které jsou pouţité k urychlení regeneračního pochodu. Při aktivní regeneraci je nutno počítat s adaptačními mechanismy, které způsobují při stále stejných regeneračních postupech adaptabilitu organismu a tím pádem sníţení účinku regenerace. Proto by regenerace měla být cílená a vhodně časově rozvrţená. K aktivní regeneraci přiřazujeme kompenzační cvičení, strečink, doplňkové sporty, aktivní relaxaci a další. Vţdy by se mělo jednat o regeneraci pohybem, volit koordinačně jednodušší cvičení s nízkou intenzitou a zatěţovat svalové skupiny, které byly při zápasovém zatíţení málo namáhány. Efekt aktivní regenerace je tím vyšší, čím vyšší je trénovanost daného jedince [Dovalil, 2002]. 4

Stopový prvek je chemický prvek, který organismus potřebuje v malém mnoţství ke správnému vývoji. Patří mezi ně například ţelezo, chlor, hořčík a další (http://cs.wikipedia.org/wiki/Stopový_prvek).

23

Jirka (1990) z hlediska časového rozděluje regeneraci na regeneraci časnou a regeneraci pozdní. Časná regenerace by měla být součástí kaţdé tréninkové jednotky a jejím hlavním úkolem je rychlé odstranění nahromaděné únavy. Pro lepší indikaci regeneračních procedur, vhodného doplnění potřebných látek a pitného reţimu se časná regenerace rozděluje na fázi I, která začíná ihned po ukončení zátěţe a doba jejího trvání je cca 1 – 1,5h a fáze II, která navazuje na fázi I a končí při nástupu dalšího zatíţení - tréninkové jednotky. Pozdní regenerace neboli rekondice je součástí přechodného závodního období, tedy po skončení sezóny. Hlavním cílem je celková psychická a fyzická regenerace a udrţení výkonnosti na poţadovaném stupni. Probíhat by měla aktivní formou nízké intenzity, součástí by měly být i doplňkové sporty. 4.2

Vodní procedury

Při vodních procedurách se vyuţívá teploty vody, rychlosti teplotních změn vody, proudění vody, tlaku a vztlaku vody, V některých případech i chemických přísad. Teplotu vody pro vodní procedury dělíme na vodu pod 16°C – studená voda, vodu okolo 35°C – indiferentní teplota, která nevyvolává téměř ţádnou reakci organismu, teplotu vody od 36°C do 40°C – teplá voda a teplotu vody nad 40°C – horká voda. Různá teplota vody působí reflexně přes kůţi a vyvolává změny v oběhovém systému a ve vnitřních orgánech. Účinky vodních procedur jsou mnohostranné – pro regeneraci je to zejména účinek relaxační s celkovým tělesným i duševním uvolněním a s vyuţitím procedur s uklidňujícím charakterem. Vodní procedury zvyšují celkovou odolnost organismu, dále zvyšují prokrvení jeho tkání, urychlují krevní a mízní oběh, coţ způsobuje rychlejší odplavování únavových látek. Krátkodobé působení vody je dráţdivé, dlouhodobé způsobuje nervový útlum. Pokud je organismus vystaven působení studené vody, probíhá jeho reakce ve třech fázích – při první se zúţí cévy, zbledne kůţe a dostaví se pocti chladu, krátce potom dochází k druhé fázi, během niţ se cévy rozšiřují, zčervená kůţe a přichází pocit tepla. V poslední fázi se znovu dostavuje pocit chladu, kůţe bledne nebo můţe i zmodrat. K poslední fázi by nemělo vůbec dojít, pokud se tak stane, je nutno koupel ve studené vodě ihned přerušit a tělo ohřát. Vodní koupele jsou zaměřeny buď na celé tělo – celkové koupele – vanová 24

koupel nebo koupel v bazénu, nebo jen na určité části těla – částečné koupele – šlapací koupele, vířivé koupele. Při vodních koupelích se kromě účinku teploty vody dále vyuţívá hydrostatického tlaku vody, někdy i různých přísad do koupelí. Koupele s teplotou vody od 10 – 34°C se řadí mezi koupele hypotermické – chladivé – s dobou aplikace do 5 minut, izotermická koupel s teplotou vody mezi 34 – 36°C a aplikací v rozmezi 20 – 30 minut a hypertermické koupele – s teplou aţ horkou vodou (38 – 42 °C), které rychle prohřívají organismus a jejich doba trvání by neměla překročit 10 minut. Nejúčinnější koupel pro regeneraci organismu je s teplotou vody od 37 do 38 °C s dobou aplikace od 15 – 20 minut. Šlapací koupele mají významný vliv pro regeneraci dolních končetin a pro zlepšení jejich krevního oběhu. Aplikují se pomocí dvou “vaniček”, ve kterých se šlape a které jsou napuštěny vodou do výše distální třetiny lýtkového svalu, v jedné s teplotou vody 15°C a ve druhé s teplotou vody 40°C. V první “vaničce” se pohybuje doba aplikace v rozmezí 15 – 20 vteřin, ve druhé kolem jedné minuty. Po skončení šlapání ve vaničce s vodou studenou se ihned přechází do vody teplé pak zase zěpt. Celkové střídání při jedné aplikaci šlapacích koupelí je 5 – 6 krát. Vířivé koupele způsobují jemnou masáţ prouděním vody s teplotou okolo 37°C. Pro regeneraci je vhodné pouţít vířivé koupele pro celé tělo nebo částečné – hlavně pro dolní končetiny. Vířivé vany mohou být vybaveny i podvodní – subakvální – masáţí, která se provádí silným proudem vody ve vaně s teplotou vody 35 – 37°C. Hlavici s proudem vody je nutné mít ve vzdálenosti 15 cm od místa masírované části, kdy malými spirálovitými pohyby dostředivým směrem provádíme masáţ. Ke kontraidikacím podvodní masáţe patří pohlavní orgány a přední strana krku. Pro regenerační účely je vhodné pouţít niţšího tlaku proudu vody. Vodní procedury je vhodné zařazovat po tréninku nebo zápase, kdy je třeba urychlit regenerační procesy. Vhodná teplota vody je okolo 37°C a delší dobou pobytu v ní. Vodní procedury by neměly následovat ihned po vyčerpávající námaze nebo vydatném jídle, ale měl by mezi nimi být dostatečný časový rozestup. Dále by vodní procedury neměly podstupovat lidé s koţními onemocněními, ale ani tací, kteří trpí infekčními chorobami. [Kvapilík, 1991]

25

4.3

Saunování

Dle Wikipedie je sauna původně finský název pro malé stavení nebo místnost, která se po vytopení pouţívá k saunování a nazývá se potírna, je vybavena kamny (kiuas) a stěny, podlaha, strop i dveře jsou obloţeny dřevem. Celá místnost je schodovitě upravená. Další nezbytnou součástí sauny je ochlazovna a sprcha, nebo v lepším případě bazén se studenou vodou. Charakteristické pro finskou saunu je horkovzdušné prostředí o velmi nízké vlhkosti – průměrná teplota se pohybuje okolo 90°C při relativní vlhkosti do 15%. Teplota se měří nejméně 1 metr od tepelného zdroje ve výšce 150 cm nad zemí a nejméně 60 cm od stěny. Nízkou vlhkost lze na krátkou dobu zvýšit politím kamen malým mnoţstvím vody, buď samotné nebo s vonnou přísadou éterických látek. Tento proces je označován jako parní náraz. Působení sauny na lidský organismus je mnohostranné. Nejvýraznější účinek saunování je vlivem vysoké teploty značné prokrvení kůţe a zvýšení tepu. Dále se zvyšuje koţní teplota, aţ na 40 - 41°C, zatímco teplota jádra stoupá pozvolněji a zvyšuje se jen o 1 – 2 °C. Při zvýšeném pocení stoupá činnost mazových ţláţ, prokrvení zlepšuje pohyblivost svalstva a kloubů. Saunu je vhodné zařazovat po tréninku nebo zápase, kdy chceme docílit odstranění únavy, ideálně před jídlem. Doba pobytu v potní místnosti by měla být tak dlouhá, jak je to příjemné. Jakmile se dostaví pocit nepříjeného pocení, musí následovat ochlazení, opět po dobu, pokud je to příjemné. Pocení v potní místnosti je moţné usnadnit automasáţí těla vetvičkami nebo kartáči a těsně před odchodem vyuţít parního nárazu. Po opuštění potírny je třeba se osprchovat teplou vodou, smýt pot a pak se celkově schladit, buď opět pod sprchou nebo v bazénu. Poté následuje relaxace – kratší dobu v ochlazovně nebo delší dobu v odpočívárně [Hervert, 2010]. V herním období je saunování doporučováno jednou aţ dvakrát týdně, vţdy po zápase nebo náročné tréninkové jednotce. Celková doba saunování by neměla přesáhnout 1,5 hodiny, coţ představuje tři opakování procedur (pobyt v potní místnosti, ochlazení, odpočinek). Tato doba působí na organismus relaxačně a je vhodná jako předehřatí k masáţi. Saunování je nevhodné ihned po nadměrné tělesné námaze, vhodné je zařadit saunu po celkovém uklidnění organismu, minimálně po osmi hodinách od zátěţe.

26

4.4

Masáž

Regenerační masáţ je uspořádaný soubor vhodných masérských hmatů, které mají sportovce zbavit únavy a urychlit zotavení po nebo v průběhu sportovního výkonu. Hlavní indikací masáţe tedy je zrychlení regeneračních procesů. Mezi účinky masáţe patří účinek mechanický, při kterém dochází k podpoře návratu ţilní krve a mízy z periférií do oběhového centra. Dále dochází k odstranění povrchové zrohovatělé kůţe, k vstřebávání otoků, výpotků. Biomechanický účinek – jedná se zejména o zčervenání kůţe masírované oblasti, kdy dochází k rozšíření krevních vlásečnic a drobných cév a vyplavování histaminu5 a acetylcholinu6. Dalším účinkem masáţe je reflexní účinek při kterém se projev masáţe přenáší po odstředivé dráze reflexního oblouku a končí ve vzdálených místech. Jedním z reflexů ovlivňovaným masáţí je reflex kutiviscerální, při kterém se změnou prokrvení zlepší činnost hluboko uloţených orgánů a tkání. Celkově působí masáţ na soustavu nervovou, kdy při pomalé masáţi má charakter uklidňující, zvýšení látkové výměny, změny činnosti ţláz s vnitřní sekrecí, zlepšení prokrvení v celém těle. Celkové vzdálené i místní účinky masáţe působí vţdy současně a organismus reaguje vţdy kompletní odpovědí. Účinek masáţe je závislý zejména na působení jednotlivých hmatů, na jejich směru, intenzitě, rychlosti, vlastním provedení a vlivu pomocných masáţních prostředků, na vlivu prostředí, na momentálním stavu masírovaného a na dalších vnitřních i vnějších faktorech [Hervert, 2010].

5

Histamin – biogenní amin, vzniká působením bakterií z aminokyselin histidinu. V lidském těle působí na hladké svalstvo, rozšiřuje cévy a tím pádem sniţuje krevní tlak. Největší výskyt histaminu je v bílých krvinkách (http://www.agronavigator.cz/az/vis.aspx?id=76786, http://cs.wikipedia.org/wiki/Histamin). 6 Acetylcholin – neurotransmiter, trimethylamoniová sůl, své uplatnění nachází v parasympatickém nervstvu, v mozku a v nervosvalovém přenosu v kosterním svlastvu (http://lekarske.slovniky.cz/pojem/).

27

5.

Cíle práce, měření a vyhodnocení

5.1

Cíle, výzkumné otázky a úkoly diplomové práce

Cíle diplomové práce: cílem diplomové práce je na zakládě naměřené hladiny laktátu v krvi určit nejvhodnější způsob regenerace u hráčů fotbalu Výzkumné otázky diplomové práce: regenerační procesy aplikované druhý den po fyzické zátěţi mají vliv na hladinu laktátu v krvi desetiminutový výklus v regenerační zóně ihned po fyzické zátěţi značně ovlivňuje průběh laktátové křivky Úkoly diplomové práce: Nejdříve jsme nastudovali odbornou literaturu, poté jsme si zajistili přístroj k měření hladiny laktátu v krvi a zakoupili do laktátoměru spotřební materiál. Vybrali jsme si skupinu hráčů, kterou budeme měřit a herní období měření. Naměřené hodnoty jsme zpracovali a upravili do vhodné podoby. Výsledky měření jsme poté vyhodnotili. 5.2

Metodika práce

Pro výběr měření jsme vybrali čtyři hráče různé intenzity zatíţení při fotbalovém zápase – střední obránce, krajní obránce, střední záloţník a útočník – u kterých byl předpoklad, ţe v podzimním období odehrají všechna utkání. Bohuţel vlivem zranění a ţlutých karet tomu tak nebylo ani u jednoho z testovaných hráčů. U testovaných osob jsme provedli při kaţdém utkání tři měření – v 11.00h v den mistrovského utkání, druhé měření do 5 minut po skončení mistrovského utkání a

28

poslední měření následující den po regeneraci. Další měřené hodnoty byly tělesná váha – měřená dva dny před mistrovským utkáním, v kilogramech a procentuální zastoupení vody v těle – měřeno dva dny před mistrovským utkáním, v procentech. Výzkumná část práce probíhala v ligovém období podzim 2010, kdy bylo odehráno celkem 17 zápasů. Dle Votíka (2005) je podzimní soutěţní období časově ohraničeno prvním a posledním mistrovským utkáním příslušné soutěţe (v našem případě první liga) s občasnou předehrávkou prvního nebo druhého ligového kola z jarního období. Hlavním rysem toho období je snaha udrţet nejvyšší moţnou sportovní formu hráčů po co nejdelší dobu.

Pro zjištění laktátové křivky jsme v posledním podzimním mistrovském utkání měřili dva další hráče – střední zaloţník a útočník – měření jsme prováděli od 11.00h v den utkání, vţdy v hodinových inetrvalech – tzn. v 11.00, 12.00, 13.00, 14.00, 15.00, 16.00, utkání probíhalo od 17.00 do 18.45, ihned následovalo další měření a poslední měření v den utkání bylo v 19.30h. Následující den jsme provedli jěště měření tři, první ihned po příchodu hráče na regeneraci v 9.00, další po výklusu v 9.30 a poslední měření po ukončené regeneraci v 11.00h. 5.3

Princip měření

Měření probíhalo na laktátoměru Accutrend® Lactate. Pro odběr krve z ušního lalůčku jsme pouţili jednorázové lancety Accu-Chek® Softelix®Pro, vhodné do penetračního přístroje Softclix® pro. Kapilární krev jsme poté přenesli na testovací prouţek BM-Lactate, která byla vyhodnocena laktátoměrem. Accutrend® Lactate se řadí k tazvaným “selfmonitoring” přístrojům (Cacek, 2008). Laktátoměr

Accutrend®

Lactate

pracuje

na

systému

enzymaticko-

ampérometrickém stanovení laktátu v čerstvé kapilární krvi – tzv. reflexní fotometrie. Rozsah měření je od 0,8 do 22 mmol/l (v krvi) (Cacek, 2008). Výrobcem udávaná přesnost je v rozmezí 3 – 8%, v závislosti na koncentraci. Ideální podmínky pro měření jsou 5 – 35°C při relativní vlhkosti 10 – 90% a do nadmořské výšky 3200 m.n.m.

29

5.3.1

Pouţití Accutrend® Lactate

Po stisknutí tlačítka on/off laktátoměr zapneme, na LCD displeji se nám zobrazí číslice 88,8, po chvíli se změní na číslo testovacího prouţku, na který je laktátoměr nakalibrován. Kaţdý balíček testovacích prouţků obsahuje i jeden prouţek kalibrační, který odpovídá daným testovacím prouţkům, Je-li laktátoměr nakalibrován na jiné testovací prouţky neţ máme, vsuneme do něho kalibrační prouţek a počkáme dokud přístroj nevydá signál a na displeji se nezobrazí slovo “CODE” a číslo testovacích prouţků. S takto nakalibrovaným laktátoměrem jiţ můţeme přistoupit k měření. Do zapnutého laktátoměru zasuneme testovací prouţek, otevřeme krycí štítek přistroje na který naneseme kapilární krev, poté krycí štítek zavřeme a přistroj po dobu 60-ti sekund vyhodnocuje kapilární krev. Během této doby by manipulace s laktátoměrem měla být minimální. Po odečtení 60-ti sekund vydá laktátoměr signál a na LCD displeji se zobrazí výsledná hodnota laktátu v krvi v jednotce milimol na litr krve [mmol/l]. 5.3.2

Odebírání a nanášení kapilární krve na testovací prouţek

Laktátové prouţky jsou sloţeny ze čtyř vrstev (obrázek 9). Nejsvrchnější je ţlutá a je to místo kam se aplikuje kapilární krev pro měření. Další vrstva – tvořena skleněnými vlákny – slouţí k oddělení erytrocytů7 a krevní plazmy, která prostupuje do třetí vrstvy obsahující detekční film, na kterém probíhají chemické reakce, při kterých laktát v krevní plazmě reaguje s chemikáliemi v této vrstvě obsaţenými. Poslední vrstva má funkci podpůrnou a pouze prodluţuje testovací prouţek pro lepší manipulaci.

7

Erytrocyty – z řeckého erythros – červený a kytos – buňka – jsou červené krvinky, obsahující červené barvivo (hemoglobin), které na sebe váţe kyslík. V angličtině označované jako RBCs – red blood cells (http://sestra.org/Erytrocyt).

30

Obr. č. 9 Popis laktátového prouţku (http://www.lactate.com/ac_usage.html)

5.3.3 Odběr kapilární krve Pro odběr kapilární krve testované osobě pouţijeme penetrační přístroj Softclix® pro s lancetami Accu-Chek® (obrázek číslo 10). Softclix® pro je vyroben tak, aby maximálně ochránil zdraví pacienta při odběru kapilární krve a má speciální zámek, který zamezuje znovupouţití lancety. Pokaţdé, kdyţ je lanceta odstraněna, je odstraněna i vloţená platforma, coţ jsou všechny části nástroje, které přicházejí do kontaku s pokoţkou testované osoby. Na přístroji lze nastavit tři stupně hloubky vpichu – od nejpovrchovějšího po nejhlubší. Pro výběr hlubky vpichu se řídímě dle tvrdosti kůţe. Výběr 1 je pro jemnější kůţí, 2 pro průměrnou kůţi a 3 pro tvrdší neţ průměrnou kůţi. Poté se pootočením přední části (na obrázku ččíslo 10 označeno číslem 2) Softclix® pro “nabije”, zasune se do něj lanceta a stiskem modrého trojúhelníkového tlačítka vystřelí jehličku. Pro odstranění lancety stiskneme modré kruhové tlačítko na konci penetračního přístroje.

31

Obr. č. 10 Penetrační přístroj Softclix® pro s lancetami Accu-Chek®

5.4

Výsledky měření

V tabulkách číslo 3 – 6 jsme zobrazili výsledky měření hladiny laktátu v krvi, která jsme do tabulek zapsali v hodnotách na jedno desetinné místo. Mimo tyto hodnoty je v prvním sloupci tabulky číslo odehraného zápasu, ve druhém sloupci váha hráče měřená dva dny před utkáním a vyjádřená v kilogramech a ve třetím sloupci procentuální zastoupení tělesné vody v organismu, měřené taktéţ dva dny před utkáním. Pokud u čísla zápasu nejsou ţádné hodnoty, znamená to, ţe hráč do takového utkání nenastoupil, ať jiţ z důvodu zranění nebo karetního trestu8. V některých případech – zejména u souteţních utkáních hraných na domácím hřišti - následoval do 10 minut po mistrovském utkání výklus v regenerační zóně hráče po dobu 10 – 15 minut. Druhý den po utkání, pokud to hráčům zdravotní stav dovolil, se povinně účastnili regeneračního tréninku.Tento trénink byl po dobu podzimní části souteţního období dvojího typu: A a B. Typ A má dobu trvání 50 minut a je rozdělen na úvodní pětiminutový rozklus po kterém následuje 15-ti minutový běh v regenerační zóně. Po 5-ti minutách strečinku spojeného s dostatečným přísunem tekutin (iontového nápoje) následuje 15ti minutový běh v regenerační zóně a závěrečný 10-ti minutový strečink. 8

Karetní trest – pokud hráč obdrţel v soutěţním utkání ţlutou kartu a z předešlých utkání jiţ na svém kontě tři ţluté karty má nebo obdrţel-li hráč v jednom utkání za dvě ţluté karty červenou kartu, nebo přímo červenou kartu, nemůţe minimálně v dalším souteţním utkání být na soupisce svého týmu

32

Typ B s dobou trvání 55 minut má po úvodním 5-ti minutovém rozklusání tři stejné fáze, kdy kaţdá z dané fáze je sloţená z 5-ti minutového strečinku spojeného s přísunem tekutin a následneho 10-ti minutového běhu, při kterém se střídají krátké 10-ti vteřinové úseky rychlým tempem s delšími 50-ti vteřinovými úseky volným tempem. Pokud z výše uvedeného důvodu nemohli regenerační trénink hráči absolvovat, byl jim nahrazen 30-ti minutovým šlapaním na rotopedu v regenerační zóně. Po povinné části si další regenerační proces utvářeli hráči sami, dle svých zkušeností a pocitů. K dispozici jim na stadionu Zbrojovky Brno byla sauna, bazén se studenou vodou, vanová koupel s teplou vodou, šlapací koupele, celotělová vířivka, částečná vířivka na dolní končetiny se studenou nebo horkou vodou a masáţe.

Hypotéza číslo 1: regenerační procesy aplikované druhý den po fyzické zátěţi mají vliv na hladinu laktátu v krvi V této kapitole budeme analyzovat sesbíraná data a poté je interpretovat. Interpretaci dat budeme vytvářet z výsledků analýzy provedené na základě hypotéz, které se tak budeme snaţit ověřit. K analýze části dat pouţijeme počítačový program SPSS – Self-Propelled Semi-Submersible – analytický nástroj pouţívaný pro tvorbu statistických analýz. V následujících čtyřech tabulkách můţeme vidět všechny námi naměřené hodnoty. V prvním sloupci je zapsáno číslo hraného utkání, ve druhém sloupci váha hráče v kilogramech, ve třetím sloupci porcentuální zastoupení vody v těle hráče v procentech, ve sloupci čtvrtém výsledky prvního měření hladiny laktátu v krvi v 11.00h v den soutěţního utkání, v předposledním sloupci potom naměřené hodnoty laktátu v krvi měřené ihned po skončeném soutěţním utkání a v posledním sloupci hodnoty laktátu v krvi měřené následující den po skončené regeneraci. Ke kaţdé z tabulek jsme poté popsali co všechno daný hráč absolvoval za regenerační procesy ihned po utkání – výklus, strečink – a poté i regenerační procesy absolvované následující den – typ výklusu, druh aplikované regenerace.

33

Tab. č. 3 Naměřené hodnoty středního obránce Zápas č.1 Zápas č.2 Zápas č.3 Zápas č.4 Zápas č.5 Zápas č.6 Zápas č.7 Zápas č.8 Zápas č.9 Zápas č.10 Zápas č.11 Zápas č.12

Váha(kg) 80,8 80,0 80,2 81,0 80,4 79,9 80,4 80,0 79,8 80,4

Voda(%) 59,7 61,2 60,5 61,2 59,8 60,2 61,3 60,2 60,2 59,6

1. měření 2,2 1,8 2,4 2,1 2,1 3,1 2,2 2,1 2,3 2,4

2.měření 3,7 6,2 4,9 3,9 2,9 3,9 2,9 4,1 3,1 4,5

3. měření 1,4 1,8 3,2 1,7 2,2 1,9 2,1 2,2 2,6 2,9

Absolvovaná regenerace Zápas č. 1: po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typ A, sauna, masáţ dolních končetin Zápas č. 2: po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – výklus typu A, sauna, celotělová vířivka s teplou vodou a dobou aplikace 15 minut, masáţ dolních končetin Zápas č. 3: po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – bez výklusu, celotělová vířivka s teplou vodou a dobou aplikace 10 minut, masáţ dolních končetin Zápas č. 4: po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu A, masáţ DKK, celotělová vířivka s teplou vodou a dobou aplikace 15 minut

34

Zápas č. 5: po utkání10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – výklus typu A, masáţ dolních končetin, sauna Zápas č. 7: po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu B, sauna, masáţ dolních končetin Zápas č. 8: po utkání bez výklusu následující den - výklus typu B, celotělová vířivka s teplou vodou a dobou aplikace 15 minut, masáţ dolních končetin Zápas č. 9: po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – sauna Zápas č. 11: po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin Zápas č. 12: po utkání – bez regenerační aplikace následující den – výklus typu B, celotělová vířivka s teplou vodou a dobou aplikace 15 minut, sauna, masáţ dolních končetin

35

Tab. č. 4 Naměřené hodnoty krajního obránce

Zápas č.1 Zápas č.2 Zápas č.3 Zápas č.4 Zápas č.5 Zápas č.6 Zápas č.7 Zápas č.8 Zápas č.9 Zápas č.10 Zápas č.11 Zápas č.12

Váha (kg) 77,7 77,9 77,5 77,0 77,3 77,2 77,5 77,8 79,0 78,8

Voda(%) 59,6 62,2 61,2 59,6 62,1 61,5 59,6 60,2 58,8 59,9

1. měření 3,3 2,0 3,3 3,9 1,4 2,2 4,2 2,9 3,6 2,2

2. měření 3,7 4,5 4,2 3,9 5,1 5,4 6,3 3,8 8,1 3,6

3.měření 6,1 3,9 3,9 3,1 1,5 3,1 2,1 3,5 4,5 3,0

Absolvovaná regenerace Zápas. č. 1: po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – výklus typu A, sauna, masáţ dolních končetin Zápas č. 2 : po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – výklus typu A, masáţ dolních končetin Zápas č. 3 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený strečink následující den – výklus typu A Zápas č. 4 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečink následující den – výklus typu A, masáţ dolních končetin, celotělová vířivka s teplou vodou a dobrou aplikace 10 minut

36

Zápas č. 5 : po utkání 10-ti minutový výklus posjený se strečinkem následující den – výklus typu A, masáţ dolních končetin, částečná vířivá koupel na dolní končetiny se studenou vodou a dobou aplikace 7 minut Zápas č. 7 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin, sauna Zápas č. 8 : po utkání bez výklusu následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin, částečná vířivá koupel na dolní končetiny se studenou vodou a dobou aplikace 5 minut Zápas č. 9 : po utkání 10-ti minutový spojený se strečinkem následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin Zápas č. 11 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin, celotělová vířivka s teplou vodou a dobou aplikace 15 minut, sauna Zápas č. 12 : po utkání bez výklusu následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin

37

Tab. č. 5 Naměřené hodnoty středního záloţníka

Zápas č.1 Zápas č.2 Zápas č.3 Zápas č.4 Zápas č.5 Zápas č.6 Zápas č.7 Zápas č.8 Zápas č.9 Zápas č.10 Zápas č.11 Zápas č.12

Váha(kg) 73,7 74,5 75,1 73,9 74,2 74,9 75,2 74,5 74,1 -

Voda(%) 58,3 58,2 59,9 58,5 57,7 58,3 59,7 59,2 58,7 -

1. měření 1,8 3,2 2,2 4,4 2,8 4,3 2,1 1,9 2,0 -

2.měření 3,5 3,7 5,5 4,9 3,1 3,7 3,9 3,3 4,8 -

3. měření 2,9 2,9 3,3 3,9 5,0 1,7 1,7 2,7 2,4 -

Absolvovaná regenerace

Zápas č. 1 : po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - mášáţ dolních končetin, celotělová vířivka s teplou vodou a dobrou aplikace 10 minut Zápas č. 2 : po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu A, masáţ dolních končetin Zápas č. 3 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu A, masáţ dolních končetin Zápas č. 4 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následuící den – výklus typu A, masáţ dolních končetin

38

Zápas č. 5 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následujíc den – výklus typu A, masáţ dolních končetin Zápas č. 6 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu A, masáţ dolních končetin Zápas č. 7 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin Zápas č. 8 : po utkání bez výklusu následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin Zápas č. 10 : po utkání bez výklusu následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin

Tab. č. 6 Naměřené hodnoty útočníka

Zápas č.1 Zápas č.2 Zápas č.3 Zápas č.4 Zápas č.5 Zápas č.6 Zápas č.7 Zápas č.8 Zápas č.9 Zápas č.10

Váha(kg) 85,5 84,6 85,0 85,4 86,1 85,7 86,4 -

Voda(%) 59,5 59,2 59,7 58,9 59,3 59,6 59,2 -

1. měření 1,4 1,6 2,8 4,1 2,8 3,1 2,3 -

39

2.měření 6,3 4,3 5,4 5,0 5,2 4,9 5,1 -

3. měření 2,2 2,8 2,3 4,0 2,9 2,8 2,6 -

Zápas č.11 Zápas č.12

-

-

-

-

Absolvovaná regenerace Zápas č.1 : po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den bez regenerace Zápas č.2 : po utkání 15-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – výklus tyou A, sauna

Zápas č.3 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den – výklus typu A, celotělová vířivka s teplou vodou a dobrou aplikace 15 minut Zápas č.4 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu A, masáţ dolních končetin

Zápas č.5 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu A, masáţ dolních končetin, celotělová vířivka s teplou vodou a dobrou aplikace 15 minut Zápas č.6 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - masáţ dolních končetin, celotělová vířivka s teplou vodou a dobrou aplikace 20 minut

Zápas č.8 : 40

-

po utkání bez výklusu následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin, celotělová vířivka s teplou vodou a dobrou aplikace 15 minut Zápas č.9 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin, sauna

Zápas č.11 : po utkání 10-ti minutový výklus spojený se strečinkem následující den - celotělová vířivka s teplou vodou a dobrou aplikace 15 minut

Zápas č.12 : po utkání bez regenerace následující den - výklus typu B, masáţ dolních končetin

Z výše uvedných hodnot jsme nejprve analyzovali druhé a třetí měření u hráčů. Z této analýzy vyplývá, ţe při druhém měření byla nejvyšší naměřená hodnota laktátu v krvi 8,10 mmol/l a to u krajního obránce a nejniţší 2,90 mmol/l u středního obránce. Při třetím měření byla maximální hodnota laktátu v krvi 6,10 mmol/l u krajního obránce a minimální hodnota laktátu v krvi 1,40 mmol/l u středního obránce. Všechny naměřené hodnoty jsme aplikovali do tabulky číslo 7, která nám ukázala, ţe celkem bylo platných 36 měření, jak u druhého měření, tak i u třetího měření. Při druhém měření byl průměr hladiny laktátu v krvi 4,4806 mmol/l a při třetím měřením byl tento průměr 2,8556 mmol/l. Zpracované hodnoty jednotlivých hráču jsou v tabulkách v příloze číslo 1. V těchto tabulkách vidíme, kolik proběhlo platných a neplatných měření, jaká byla maximální a jaká byla minimální naměřená hodnota laktátu v krvi v mmol/l a jaký byl průměr naměřených hodnot. Levá tabulka obsahuje naměřené hodnoty při druhém měření, pravá tabulka při třetím měření.

41

Tab. č. 7 Porovnání druhého a třetího měření

výsledné hodnoty 2.měření


Valid

36

36

Missing

12

12

4,4806

2,8556

Minimum

2,90

1,40

Maximum

8,10

6,10

N

Mean

V příloze číslo 2 můţeme vidět závislost váhy na hladině laktátu v krvi. Ze zpracovaných hodnot lze vyčíst, ţe tělesná hmotnost nemá zásadní vliv na rychlost odbourávání laktátu z krve. Například při druhém měření, kdy hodnota laktátu v krvi odpovídala hodnotě 3,70 mmol/l, spadali do této skupiny čtyři hráči, s hmotností 74,5 kg, 74,9 kg, 77,7 kg a 80,8 kg. Zatímco třetí měření hladiny laktátu v krvi pro tuto skupinu byla různá a v rozmezí 1,70 mmol/l – 6,10 mmol/l. K hodnotě 3,9 mmol/l můţeme dle přílohy přiřadit čtyři hráče s hodnotami 1,70 mmol/l s hmotností 75,2 kg a 81,0 kg, 1,90 mmol/l s hmotností 79,9 kg a 3,10 mmol/l s hmotností 77,0 kg. Dále jsme porovnali jednotlivé hodnoty druhého a třetího měření s procentuálním zastoupením vody v těle. K hodnotě 3,70 mmol/l při druhém měření můţeme přiřadit čtyři hráče, kteří měli při procentuálním zastoupení vody v těle 59,70% hladinu laktátu při třetím měření 1,40 mmol/l, při 59,60% 6,10 mmol/l, při 58,30% 1,70 mmol/l a při 58,20% 2,90 mmol/l.

42

Obr. č. 11 Grafické znázornění naměřených hodnot hladin laktátu v krvi u jednotlivých hráčů při prvním měření

Obr. č. 12 Grafické znázornění naměřených hodnot hladin laktátu v krvi u jednotlivých hráčů při třetím měření

Na obrázku čislo 11 a 12 jsou graficky zobrazeny naměřené hodnoty všech hráčů při prvním měření - 11.00h v den soutěţního utkání (obrázek číslo 11) a při třetím měření – po zkončené regeneraci následující den (obrázek číslo 12). Jednotlivé herní posty jsou odlišeny barevně. Na vodorovné ose jsou uvedena čísla utkání, na ose svislé hladina laktátu v krvi [mmol/].

43

Z uvedených grafických zobrazení analyticky zpracovaných dat můţeme konstatovat, ţe hladina laktátu při obou měřeních je proměnlivá, v 21 případech (coţ představuje 58,33% všech měření) byla jeho hodnota vyšší u třetího měření něţ u prvního měření, coţ můţe být způsobené intenzivní regenerací, při které došlo k mírnému vzestupu hladiny laktátu v krvi. Tato zvýšení hladiny laktátu v krvi se pohybovaly v rozmezí několika desetiných míst. U 14 měření, coţ představuje 38,89% všech měření, však došlo k poklesu hladiny laktátu. Tento pokles ale nebyl ovlivněn zvolenou aplikací regenerace. Ať byl regenerační proces jakékoliv kombinace, došlo k poklesu hladiny laktátu v krvi ve větší či menší míře. Z výsledků můţeme vyvodit, ţe regenerační procesy aplikované následující den po zátěţi nemají určující vliv na odbourávání hladiny laktátu z krve, jelikoţ k tomuto procesu obecně dochází samovolně, bez závislosti na regeneraci. Námi zvolená hypotéza se tedy nepotvrdila. Z výše uvedených měření a porovnání hodnot laktátu v krvi v kombinací s druhy regenerací u jednotlivých hráčů po soutěţním utkání můţeme konstatovat, ţe ať uţ byl regenerační postup zvolen v jakékoliv kombinaci, nebo u hráče neproběhla regenerace ţádná (útočník po prvním odehraném mistrovském utkání) hladina laktátu v krvi druhý den po fyzické zátěţi klesla k hodnotám při prvním měření. Hladina laktátu v krvi je velice proměnlivá, coţ jsme si ověřili měřením při vyhodnocování laktátové křivky. Ze studií odborné literatury je zřejmé, ţe hladina laktátu je proměnlivá i během fyzické zátěţe – v našem případě během soutěţního utkání. Odbourávání laktátu z krve po zátěţi můţeme urchlit výklusem v regenerační zóně, ale odbourává se i při pasivní regeneraci. Tato doba je závislá na velikosti zatíţení organismu a na dalších vlivech. Rozhodně však regenerace následující den po výkonu nemá na hladinu laktátu v krvi vliv, protoţe laktát je jiţ odbourán. Z toho důvodu jsme ani neporovnávali jednotlivé aplikace regeneračních prostředků. Regenerace následující den po výkonu má vliv na psychiku sportovce, který po značném fyzickém i psychickém zatíţení při soutěţním utkání potřebuje znovuobnovit psychickou pohodu. Hlavní vliv regenerace můţeme tedy spatřovat v odstranění svalového poškození a mikrotraumat vzniklých při náročném pracovním výkonu.

44

Hypotéza číslo 2: desetiminutový výklus v regenerační zóně ihned po fyzické zátěţi značně ovlivňuje přůběh laktátové křivky Laktátová křivka se znázorňuje do grafu jako závislost koncentrace laktátu v krvi na podaném výkonu během určitého časového vymezení. Měřením laktátové křivky se ve svém výzkumu zabýval i Powers (2007), jehoţ výsledky můţeme vidět na obrázku číslo 13, kde zelená křivka znázorňuje průběh odbourávání laktátu v krvi při mírně aktivní zátěţi a křivka červená průběh odbourávání laktátu z krve při pasivní regeneraci, neboli při pohybové neaktivitě sportovce. Nejpatrnější rozdíl vidíme mezi 10. – 20. minutou po intenzivní zátěţi, kdy křivka odbourávání laktátu při mírné aktivní zátěţi prudce klesá z hodnoty 10 mmol/l k hodnotě 4 mmol/l, zatímco křivka odbourávání laktátu při pohybové inaktivitě klesá z 10,5 mmol/l na 8 mmol/l. Ve 40. minutě po zátěţi se hladina laktátu u aktivní mírné zátěţe dostává na hodnotu necelé 2 mmol/l, zatímco při pasivní regeneraci sportovce zústavá po 40-ti minutách po zátěţi u hodnoty 5 mmol/l.

45

Obr. č. 13 Pokles laktátu v zotavení při pasivním odpočinku a s lehkou zátěţí (Powers, 2007) Pro naše měření byli vybrání dva hráči – střední záloţníci – u kterých jsme odebírali vzorky kapilární krve, pro získání hodnot laktátu v krvi po odehraných 90-ti minutách v posledním podzimním soutěţním utkání. Měření probíhala po dobu 24 hodin a to od jedenácti hodin dopoledne v den mistrovského utkání vţdy v hodinových intervalech do 11.00 následujícího dne po ukončené regeneraci. Po mistrovském utkání bylo další měření provedeno do 5-ti minut po jeho skončení a poslední měření v den mistrovského utkání v 19.30h. Následující den byli hráči měřeni v 9.00, 9.30 a poslední měření bylo v 11.00. V tabulce číslo 8 jsou zapsány naměřené hodnoty. Ve sloupci A hodnoty středního obránce, který ihned po skočení soutěţního utkání 10 minut vyklusával v regenerační zóně a ve sloupci B hodnoty druhého středního obránce, který po utkání ţádnou regeneraci neabsolvoval. Z naměřených hodnot je patrý rozdíl v měření v 18.50 a v 19.30, kdy u hráče A je pokles hladiny laktátu v krvi z hodnoty 6,2 mmol/l na 2,4mmol/l, coţ činí rozdíl 3,8 mmol/l a u hráče B z hodnoty 4,7 mmol/l na 3,1 mmol/l, coţ tvoří rozdíl 1,6 mmol/l. Z toho měření je tedy patrné, ţe lehká zátěţ – v tomto případě výklus v regenerační zóně - po fyzické zátěţi má pozitivní vliv na rychlejší odbourávání laktátu z krve neţ je tomu u pasivního odpočinku. Pro lepší vyobrazení průběhu odbourávání laktátu z krve jsme vypracovali obrázek číslo 14 na kterém jsme porovnali průběh odbourávání laktátu z krve u hráče A a hráče B. Křivka odbourávání laktátu z krve u hráče A je na obrázku číslo 14 znázorněna modrou barvou, u hráče B barvou červenou. Maximálních hodnot laktátu v krvi dosáhli, jak hráč A tak i hráč B, při měření ihned po skončení soutěţního utkání, to jest v 18.50h. I přesto, ţe u hráče A byla hodnota laktátu v krvi v 18.50 6,2 mmol/l, klesl laktát v krvi po výklusu v regenerační zóně během 40 minut na hodnotu 2,4 mmol/l. Zatímco u hráče B byla v 18.50 hladina laktátu v krvi 4,7 mmol/l, po 40 minutách pasivní regenerace se sníţila hladina laktátu v krvi o 1,6 mmol/l na hodnotu 3,1 mmol/l.

46

Tab. č. 8 Průběh hodnot laktátu v krvi v den soutěţního utkání a v den následující u dvou středních obránců, hráč A – po utkání absolvoval 10-ti minutový výklus, hráč B – po utkání bez regenerace Čas měření

Hráč A

Hráč B

11.00

2,2

2,1

12.00

2,3

2,0

13.00

2,3

2,1

14.00

2,3

2,1

15.00

2,3

2,1

16.00

2,8

2,6

18.50

6,2

4,7

19.30

2,4

3,1

9.00

2,9

2,5

9.30

2,8

2,6

11.00

2,7

2,6

47

Obr. č. 14 Grafické znázornění průběhu odbourávání laktátu z krve v průběhu 24 hodin Z výše uvedených měření jsme dospěli k závěru, ţe aktivní regenerace aplikovaná ihned po zátěţi – v případě našeho měření desetiminutový výklus v regenerační zóně po soutěţním utkání - má značný vliv na rychlost odbourávání laktátu z krve. Zatímco u hráče, který se výklusu účastnil, byl pokles hladiny laktátu v krvi za 40 minut o 3,8 mmol/l, u hráče pasivně regenerujícího po utkání činil během stejného časového úseku pokles hladiny laktátu v krvi pouhých 1,6 mmol/l. Výsledky našeho měření a vyhodnocení sesbíraných dat se tak shodují s výsledky studií Powerse (2007) a my jsme si tímto měřením a vyhodnocením sesbíraných dat potvrdili naši stanovenou hypotézu.

48

Závěr V této diplomové práci jsme se zabývali nalezením nejvodnější regenerace u profesionálních hráčů fotbalu. V úvodu diplomové práce popisujeme pojmy, které se v dalším průběhu vyskytují, zejména jsme se zaměřili na funkci laktátu. Objasňujeme jak funguje lidský organismus při zátěţi, jak jeho jednotlivé části reagují při pohybové činnosti. Po obecném popisu regenerace se zaměřujeme na způsoby regenerace, které byly aplikovány na hráčích Zbrojovky Brno. V další části diplomové práce se věnujeme metodice měření, kdy, jak a kolik měření jsme provedli, popsali jsme princip a fungování laktátoměru. Získaná data jsme převedli pro lepší přehlednost do tabulek a ke kaţdé z nich uvedli jaký typ regenerace dotyčný hráč absolvoval. Popsali jsme jednotlivé analýzy dat a vyhodnotili jsme je. Dále jsme se zaměřili na popsání laktátové křivky a v tabulce i v grafické podobě zobrazili získaná data, která jsme zanalyzovali a vyvodili z nich jeden z moţných způsobů urychlení odbourávání laktátu z krve po zátěţi. Doufám, ţe tato diplomová práce rozšíří povědomí o funkci laktátu a o moţných aplikacích regeneračních procesů ve fotbale. Ne zcela se nám podařilo

49

naplnit cíl práce, protoţe regeneračních kombinací uţívanými hráči Zbrojovky Brno je celá řada a v průběhu výzkumu jsme zjistili, ţe laktát v krvi se odbourává rychleji, neţ k regeneraci dojde, ať uţ je její typ zvolen jakkoliv. Na ukázce zobrazení laktátové křivky u dvou hráčů jsme došli k závěru, ţe aktivní včasná regenerace v podobě mírné zátěţe v regenerační zóně způsobí rychlejší odbourávání laktátu z krve neţ u pasivní regenerace.

Seznam použité literatury:

BAHR, R. F-MARC, Manuál fotbalové medicíny. Pro ČMFS vydal Olympia a.s., 2008, 215 s. ISBN 978-80-7376-080-9 BENEKE, R., Hutler, M., Maximal lactate steady-state independent of performance, Medicine and Science in Sport and Exercise, 2000, s. 1135-1139 BILLAT, V.L., Sirvent, P., The concept of maximal lactate steady state: A bridge between biochemistry, physiology and sport science. Sport Medicine, Roč. 2003, č. 6, s. 400-426 BOOKS, G. A., Current concepts in lactate exchange. In Medicine and Science in Sports and Exercise, 1991, č. 23, S. 895 – 906 CACEK, J., Závislost hladiny krevního laktátu po zátěţi na mnoţství a velikosti zapojených i neaktivních svalů – Disertační práce, Brno, 2008

50

DOVALIL, J.a kol. Výkon a trénink ve sportu, Olympia, 2005, 335s, ISBN 978-807376-130-1 FORMÁNEK, J., Hořčič, J. Triatlon, 1.vyd, Olympia a.s., 2003, ISBN 80-7033-567X GASTIN, JP., Quantification of anaerobic capacity. In Scandinavian journal of Medicine and Scinece in Sports, 2007, roč. 4, č.2, s. 91 – 112 HERVENT, S. Masérský kurz, Refit, Praha 2010 HÖHM, J. Tělesná příprava a regenerace hráče tenisu. Ústřední výbor Československého svazu TV, 1987, 121 s. JANSA, P., DOVALIL, J. Sportovní příprava – Vybrané teoretické obory, 1.vyd, Qart Praha, 2007, ISBN 80-903280-8-3 JIRKA, Z. Regenerace a sport. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, 254 s., ISBN 80-7033-052-X KRAUS, J. Velký slovník cizích slov, 1.vyd, LEDA, 2005, ISBN 40-372-8088-4 KVAPILÍK, J. Sportovní masáţ pro kaţdého, Olympia a.s., 1991, 147 s. ISBN 807033-120-8 MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J. fyziologie tělesných cvičení, 1.vyd. PedMuni, 2002,112 s. ISBN 80-210-1604-3 MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. Motorické schopnosti, 1.vyd, Univerzita Palackého Olomouc, 2005, ISBN 80-244-0981-X McARDLE VD, Katch VL,. Exercise Physiology. Lippincott Williams & Wilkins, baltimore, 2007, 1068 s, 51

NOAKES, T., lore of running, human Kinetic, Champaign, 2003, PLACHETA, Z. a kol. Zátěţové vyšetření a pohybová léčba ve vnitřním lékařství, 1.vyd. Brno, Masarykova univerzita, 2001, 179 s. ISBN 80-210-2614-6 PLACHETA, Z., SIEGLOVÁ, J., ŠTEJFA, M. a spol. Zátěţová diagnostika v ambulantní a klinické praxi. 1. Vyd. Praha, Grada, 1999, 286s. ISBN 80-7169-271-9 POWERS SK & Howley ET., Exercise Physiology, theory and Application of Fitness and performance, 6.vyd, McGraw-hill Int. Edition, 2007, PSOTTA, R. a kol. Fotbal – kondiční trénink, 1.vyd, Grada, 2006, 220 s. ISBN 80247-0821-3 SHEPARD, R. J. Biology and medicine of soccer, Journal of Sport Sciences, 1999 STEJSKAL, P. Konec tradičního pojetí energetických zón? Sborník referátů z mezinárodního vědeckého semináře, Olomouc, 2007, 10s. VODRÁŢKA, Z., RAUCH. P., KÁŠ, J., Enzymologie, VŠCHT Praha, 2002, ISBN 80-7080-330-4 VOKURKA, M., HUGO, J. Velký lékařský slovník, 8.vydání, Maxdorf, 2008, 1144s. ISBN 978-80-7345-159-2 VOTÍK, J. Trenér fotbalu "B" UEFA licence, 2.vydání, Olympia, 2005, 264 s. ISBN 80-7033-921-7 Internetové zdroje: ARNDT, T., Kyselina mléčná [online], 2009, [cit. 18. 3. 2011]. Dostupné na World Wide Web < http://www.celostnimedicina.cz/kyselina-mlecna.html>.

52

EFEKT sportovního tréninku – prezentace ppt.[online], [cit. 10. 4. 2011], Dostupné na:WorldWideWeb. GLYKOLÝZA – Fyziologie a fyziologie zátěţe, [online], Olomouc, [cit. 29. 3. 2011], Dostupné

na:

WorldWideWeb

<www.ftk.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTK-

dokumenty/Stejskal/03- glykogenolyza.ppt>. LACOUR. J. R., Fyziologické aspekty ve fotbale, [online], 2009, [cit. 3. 4. 2011], Dostupné na:WorldWideWeb. MITOCHONDRIE, [online] 2011, [cit. 22. 3. 2011], Dostupné na: WorldWideWeb . NAVAJO – Otevřená encyklopedie [online], [cit. 10. 4. 2011], Dostupné na: World Wide web < http://katalyzator.navajo.cz/>. NOVOTNÝ, J., NOVOTNÁ, M., Fyziologické principy tréninku a testy běţců, [online]Brno, 2008, Publikováno v časopise Atletika, ročník 60, č. 11. [cit. 4. 4. 2011],

Dostupné

na:

World

Wide

Web

. STAŠEK. J., Patofyziologie kariovaskulárního ústrojí – vybrané klinické aspekty, pdf. Prezentace, [online] Brno, [cit. 6. 4. 2011], Dostupné na: WorldWideWeb <www.akutne.cz/res/publikace/13-patofyziologie-kardiovaskularniho-ustrojivybrane-klinicke-aspekty.pdf>. TRYPTOFÁN, 2008, [online], [cit. 7. 4. 2011], Dostupné na: WorldWideWeb . WORD DOKUMENT, Karboxylové kyseliny, 2006, [online], [cit. 3. 3. 2011], Dostupné

na:

World

<www.lf2.cuni.cz/Ustavy/biochemie/vyuka/cooh.doc>. 53

Wide

Web

Resumé V diplomové práci jsme se zabývali nalezením nejvhodnějšího regeneračního postupu u profesionálních hráčů fotbalu a zobrazením laktátové křivky. V úvodu práce jsme se zaměřili na vysvětlení pojmů a laktátu, dále jsme popsali fyziologické děje v organismu a druhy uţívané regenerace ve fotbalovém klubu Zbrojovka Brno. V praktické části diplomové práce se zaměřujeme na způsoby a průběh prováděných měření,

vysvětlujeme

princip

fungování

laktátoměru

a

vyhodnocujeme

a

zpracováváme naměřené výsledky.

Summary In this thesis we have dealt with finding the best procedure for recovery of professional football players and viewing lactate curve. In the beginning we have focused on explaining the terms and lactate, as we have described physiological happening in the organism and the types used in the regeneration of the football club Zbrojovka Brno. The practical part of the thesis focuses on the ways and conduct

54

measurements, explains the principles of functioning lactic gauge device and process the measured results.

Přílohy Příloha č. 1 Tabulky naměřených hodnot druhého a třetího měření zpracované pro jednotlivé herní posty Střední obránce 2. měření N

Valid Missing

Mean Minimum Maximum

3. měření N

10

Missing

2 4,0100

Valid

Mean

10 2 2,2000

2,90

Minimum

1,40

6,20

Maximum

3,20

55

Krajní obránce 2. měření N

Valid Missing

Mean

3. měření N

10

Valid

10

Missing

2 Mean

4,8600

2 3,4700

Minimum

3,60

Minimum

1,50

Maximum

8,10

Maximum

6,10

Střední záloţník 2. měření N

3. měření

Valid

9

Missing

3

Mean

4,0444

Minimum Maximum

N

Valid

9

Missing

3

Mean

2,9444

3,10

Minimum

1,70

5,50

Maximum

5,00

Útočník 2. měření N

Valid Missing

Mean

3. měření 7 5 5,1714

Minimum Maximum

N Mean

Valid

7

Missing

5 2,8000

4,30

Minimum

2,20

6,30

Maximum

4,00

Příloha č. 2 Závislost váha - 2. a 3. měření (při stejné/ různé váze - hodnoty měření stejné/ různé)

váha hráče

56


2,90


2,20

1 Total

2,10

1 Total

3,10


3,50

3,60

3,70

výsledné hodnoty 3.měření výsledné hodnoty 3.měření výsledné hodnoty 3.měření

2

1

79,8

Total

2

1

74,5

Total Total

N

2,90

1 Total

1

Total


N

1

Total

N

1

1,40

1

80,8

Total

N

1

1 77,7

N

1

1 74,9

N

1

1 74,5

N

1

Total

N

4

3,50

1

77,8

Total

N

1

Total

N

1

1,70

1

81,0

2

75,2 N

1

2 79,9

N

1 Total

4,50

1 78,8

3,10


73,7 N

1

Total

4,30

1

3,00

1,90


1

N

Total

4,20

N

Total

Total


1

2,70

2,90

4,10

N

N

Total


1 74,2

Total

Total

3,90

N

1

1,70


1

2,60

6,10

3,80

N

N

Total výsledné hodnoty 3.měření

1 80,4

Total

5,00

3,30

80,4 N

1 77,0

N

1

Total

N

4

2,20

1

80,0

Total Total

N

3,90

1 Total

N

1 1 77,5

N

1

Total

N

1

2,80

1

84,6

Total

N

1

Total

N

1

2,90

1

80,4

Total 3,90

1

57

N

1 77,9

Total 4,80

4,90

výsledné hodnoty 3.měření výsledné hodnoty 3.měření

Total

N

2,40

1 Total

1 85,7

Total

5,40


6,20

6,30


3

1

85,4

Total

1

N

1

1,50

1

77,3

Total

N

1

1 86,4

N

1

Total

N

2

2,90

1

86,1

Total

N

1

Total

N

1

2,30

1

85,0

Total

N

1

Total

N

3,30

1 Total

Total

N

1,80

1 Total

1 77,2

N

1 2 75,1

N

1 1 80,0

N

1

Total

N

1

2,20

1

85,5

Total

N

1

1 77,5

N

1

Total

N

2

4,50

1

79,0

Total Total

Total

N

Total


1

4,00

2,10

8,10

73,9 N

N


1

Total

3,10

5,50

1 80,2

N

1


N

1

2,60

5,20

1

1

Total


74,1 N

2,80

3,90

5,10

2

N

Total


1

Total

3,20

5,00

N

N

N

N

1 1 36

58

Příloha č. 2 Závislost procentuálního zastoupení vody v těle - 2. a 3. měření (při stejném/ různém procentuálním zastoupení vody v těle - hodnoty měření stejné/ různé)


2,90


2,20

Total 2,10


3,50

3,60

3,70

výsledné hodnoty 3.měření výsledné hodnoty 3.měření výsledné hodnoty 3.měření

2

1

60,20

Total

2

1

59,20

Total

1

2,90

1

58,30

Total

N

1

Total

N

1

3,00

1

59,90

Total Total

N

1,40

1 Total

N

1 1 59,70

N

1

1 59,60

N

1

1 58,30

N

1

1 58,20

N

1

Total

N

4

3,50

1

60,20

Total

N

1

Total

N

1

1,70

1

61,20

2 1,90

59,70 N

1 Total

3,10

2 60,20

N

1 Total

výsledné hodnoty

1

N

Total

4,20

N

Total

Total


1

2,70

2,90

4,10

57,70 N

N

Total


1

Total

1,70

3,90

N

1

Total


1

2,60

6,10

3,80

61,30 N

N


1

Total

5,00

3,30

N

1 Total

3,10

voda v % 59,80

1

1 59,60

N

1

Total

N

4

2,20

1

60,20

Total

N

1

Total

N

1

3,90

1

61,20

59

3.měření 4,30

4,50


Total Total

N

2,80

1 Total

4,90


1 59,60

Total

5,40


2

1

58,70

Total

6,20

6,30


1

2,80

1

59,60

Total

N

1 58,50

N

1

Total

N

3

4,00

1

58,90

Total

N

1

Total

N

1

1,50

1

62,10

Total

N

1

Total

N

2,90

1 Total

Total

N

2,30

1 Total

Total

N

3,30

1 Total

1 59,20

N

1 2 59,30

N

1 1 59,70

N

1

1 61,50

N

1 2 59,90

N

1

Total

N

1

1,80

1

61,20

Total

N

1

Total

N

1

2,20

1

59,50

Total

N

1

1 59,60

N

1

Total

N

2

4,50

1

58,80

Total Total

Total

1 60,50

1


N

1

2,10

8,10

1

N


N

Total

3,10

5,50

1

2,40


62,20 N

N

2,60

5,20

1

Total

Total


N

1

3,90

5,10

1

1

Total


59,20 N

2,90

3,20

5,00

1

N


1

Total

3,90

4,80

N

N

N

N

1 1 36

60

61

Možnosti regeneračních postupů při odbourávání laktátu v krvi u profesionálních hráčů fotbalu

Recommend Documents