Možnosti právní úpravy vztahů k nezletilým dětem

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Možnosti právní úpravy vztahů k nezletilým dětem Bakalářská práce

Autor:

Eva Cvrčková, DiS. Bankovnictví, Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Zdeněk Milík

Duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze, dne 6.4. 2009

Eva Cvrčková

Tímto bych ráda poděkovala: Ing. Ondřeji Jirkovi Ing. Martinu Tomášovi a Viktoru Novákovi za technickou pomoc, Mgr. Evě Cvrčkové za pomoc při shánění materiálů a rady při zpracování textu, panu Ludvíku Hessovi za cenné informace, které mi poskytl a všem, kteří mi pomohli s vyplňováním dotazníků.

Anotace:

Tuto práci jsem uvedla popisem práv dětí obecně a přešla jsem k současným pramenům práva dle českého právního řádu, které se týkají dětí a vztahů dalších subjektů k nim. Další část je věnována rodičovské odpovědnosti a práv a povinností, které se k ní vztahují. Dále jsem zmínila porozvodovou úpravu vztahů rodičů a dětí. A v druhé polovině práce jsem se věnovala náhradní rodinné výchově a institutům k ochraně zájmů nezletilých. V závěru práce jsem se zmínila o zařízeních baby-box – relativní novince řešící problematiku odložených dětí.

Annotation:

I started this project by describing the child’s rights in general at the very beginnig and then I moved to the contemporary sources of law according to the Czech system of law, that regards children and relations of the other subjects to them. Another part is paid to the parent’s responsibilities, rights and duties, that are related to it. Thereinafter I mentioned the adjustments of itrrelations between parents and their children after the divorce. I was attending to a surrogating family care and to the institutions that should protect the interests of minors in the second half of the project. Finally I was adverting the instalations called Baby-Box – an innovation solving the waif problematique.

Obsah: 1. Ústavněprávní a mezinárodněprávní ochrana nezletilých dětí..............................................8 1.1. Mezinárodněprávní dokumenty ....................................................................................8 1.2. Ústavněprávní dokumenty..........................................................................................10 1.3. Vývoj právní úpravy ..................................................................................................11 1.4. Současné prameny práva upravující vztahy k nezletilým dětem v ČR .......................... 12 2. Rodičovská zodpovědnost.................................................................................................13 2.1. Obsah rodičovské zodpovědnosti ...............................................................................14 2.2. Výkon rodičovské zodpovědnosti...............................................................................16 2.3. Zásahy do rodičovské zodpovědnosti .........................................................................17 2.3.1. Orgán sociálně-právní ochrany dětí .....................................................................18 2.3.2. Výchovná opatření (§ 43 ZOR) ...........................................................................19 2.3.3. Zásahy soudu do rodičovské zodpovědnosti ........................................................21 2.4. Předběžná opatření.....................................................................................................22 3. Vyživovací povinnost .......................................................................................................24 3.1. Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem (§ 85 ZOR) .................................................24 3.1.1. Vznik vyživovací povinnosti ...............................................................................24 3.1.2. Rozsah vyživovací povinnosti .............................................................................25 3.1.3. Řízení o určení výživného ................................................................................... 26 3.1.4. Zánik vyživovací povinnosti................................................................................27 4. Rozvod manželství s nezletilým(i) ....................................................................................28 4.1. Řízení o svěření dítěte do péče ...................................................................................28 4.2. Úprava vztahů k nezletilému po rozvodu.................................................................... 29 4.3. Porozvodová úprava styku nezletilého s rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do péče .........................................................................................................................................30 4.4. Změna výkonu rodičovských práv a povinností po rozvodu ....................................... 30 4.5. Výkon rozhodnutí o výchově nezletilého ...................................................................31 5. Osvojení (zák. č. 265/1949 Sb., ve znění...........................................................................32 zák. č. 15/1958 Sb.) ........................................................... Chyba! Záložka není definována. 5.1. Druhy osvojení ..........................................................................................................33 5.2. Předpoklady osvojení .................................................................................................35 5.2.1. Souhlas rodiče k osvojení .................................................................................... 35 5.2.2. Zájem dítěte a společnosti na vytvoření nového rodinného prostředí....................38 5.2.3. Souhlas nezletilého dítěte ....................................................................................39 5.2.4. Existence osoby vhodného osvojitele a jeho vůle dítě osvojit .............................. 39 5.2.5. Předadopční péče (§ 69 ZOR) ............................................................................. 40 5.3. Řízení o osvojení .......................................................................................................41 6. Pěstounská péče (zák. SPO) ..............................................................................................44 6.1. Druhy pěstounské péče ..............................................................................................45 6.2. Předpoklady pěstounské péče .....................................................................................45 6.2.1. Předpěstounská péče (§ 45b odst. 2 ZOR) ...........................................................46 6.3. Řízení o pěstounské péči ............................................................................................47 6.4. Práva a povinnosti vznikající z pěstounské péče ......................................................... 48 6.5. Kontrola pěstounské péče........................................................................................... 50 6.6. Zánik pěstounské péče ...............................................................................................50 7. Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby ..........................................................................50 (Hl.II. § 45 ZOR).................................................................................................................. 50 7.1. Podmínky svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby ...................................................51 7.2. Práva a povinnosti jiné fyzické osoby (ve vztahu k dítěti) ..........................................51 7.3. Zánik péče jiné fyzické osoby o dítě........................................................................... 52 5

8. Ústavní a ochranná výchova .............................................................................................52 8.1. Ústavní výchova (§ 41 odst. 1 ZOR) ..........................................................................52 8.1.1. Podmínky pro nařízení ústavní výchovy ..............................................................53 8.1.2. Výkon ústavní péče (zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních) .................................................................................................................... 53 8.1.3. Řízení o nařízení ústavní výchovy (dle SPO) .......................................................54 8.1.4. Kontrola ústavní péče ..........................................................................................55 8.1.5. Ukončení ústavní péče.........................................................................................55 8.2. Ochranná výchova (zák. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů)...................................................................56 8.2.1. Druhy ochranné výchovy ....................................................................................56 8.2.2. Přeměny, ukončení ochranné výchovy.................................................................57 9. Poručenství (§ 78 – 82 ZOR) ............................................................................................58 9.1. Podmínky, které musí poručník splňovat (§ 79 ZOR) .................................................58 9.2. Práva a povinnosti poručníka .....................................................................................59 9.3. Zánik poručenství ......................................................................................................60 10. Opatrovnictví ..................................................................................................................61 10.1. Typy opatrovnictví ...................................................................................................61 11. Vztahy dítěte ke třetím osobám ....................................................................................... 63 11.1. Vztahy dítěte k prarodičům ......................................................................................63 11.2. Vztahy dítěte k sourozencům ...................................................................................64 11.3. Vztahy dítěte k nevlastnímu rodiči ...........................................................................65 12. Babybox – zařízení pro odložené děti..............................................................................66 12.1. Občanské sdružení STATIM ....................................................................................66 12.2. Zařízení Babybox .....................................................................................................66 12.3. Právní ošetření babyboxu ......................................................................................... 67

6

ÚVOD K napsání této práce mě v základě inspirovala praxe v advokátní kanceláři, kterou jsem absolvovala v rámci vyšší odborné školy. Převážnou část praxe jsem strávila na rozvodových stáních, řízeních o svěření dítěte do péče, určení výživného a rozdělení společného jmění manželů. Některé případy mě zaujaly natolik, že mě vedly k napsání absolventské práce na téma Manželství v ČR. A v oblasti rodinného práva jsem chtěla zůstat i tentokrát. V rámci absolventské práce jsem se oblasti dětí nevěnovala, tak jsem tak učinila v této práci. Úprava vztahů k nezletilým dětem je velmi rozsáhlá oblast práva, ale mým cílem bylo nastínit obraz této oblasti z co nejvíce pohledů – ikdyž někdy možná v trochu zestručněném obsahu. Na začátku práce jsem se věnovala základním lidským právům a svobodám, poté s ohledem na práva dětí. Přes vývoj právní úpravy na našem území jsem přešla k současným pramenům práva vztahujících se k nezletilým dětem. První část práce charakterizuje postavení dítěte v původní rodině – práva a povinnosti rodičů i dítěte. Poté jsem stručně popsala řešení vztahů dítěte a rodiče v případě rozvodu rodičů a postupně jsem přešla k náhradní rodinné výchově – které je věnována druhá část práce. Dále jsem zmínila instituty, které slouží k ochraně zájmů dítěte a na závěr také zařízení babybox – podle mého názoru velmi pokrokové a zároveň jednoduché řešení problematiky odložených dětí.

7

1. Ústavněprávní a mezinárodněprávní ochrana nezletilých dětí Z důvodu vytvoření co možná nejobjektivnějšího pohledu na tuto oblast bych ráda začala stručným přehledem lidských práv a svobod týkajících se nezletilých dětí– nejdříve podle mezinárodněprávních dokumentů, poté dle ústavního pořádku České republiky. Stručně jsem se pak vyjádřila k vývoji právní úpravy na našem území a konečně pak k současným pramenům práva v ČR upravující vztahy k nezletilým dětem.

1.1. Mezinárodněprávní dokumenty Z mezinárodněprávních dokumentů týkajících se práv a ochrany dětí je bezesporu nejdůležitější Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rights of the Child) – přesně Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte (dále jen Úmluva). Byla přijata Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 a je historicky první obecně závaznou právní normou, týkající se práv dítěte. V České republice byla ratifikována 7. ledna r. 1991 (zákon č. 104/1991 Sb.). Pro kontrolu dodržování Úmluvy byl stanoven Výbor pro práva dítěte OSN. Úmluva je signována 193 státy světa. Podle čl. 3 Úmluvy se stává ústředním „zájem dítěte a jeho blaho“, podle kterého jsou státy, které jsou Úmluvou vázány, povinny zajistit dítěti péči a ochranu tak, jak je nezbytné pro jeho blaho. Dle čl. 1 se Úmluva týká každé lidské bytosti mladší 18 let, pokud tato osoba nedosáhne zletilosti dříve (podle českého právního řádu to lze při uzavírání manželství staršího 16 let a to se souhlasem soudu). Dle čl. 2 se smluvní státy zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému dítěti pod vlivem jejich právních pravomocí a učinit všechna potřebná opatření k provádění práv obsažených v Úmluvě (čl. 4) a pokud je to nutné, tak i na úrovni mezinárodní spolupráce.

8

Ze základních práv, které Úmluva deklaruje bych ráda jmenovala: v první řadě právo dítěte na život, na státní příslušnost, na jméno, právo znát své rodiče, dále že dítě nesmí být odděleno od rodičů proti jeho vůli jinak než na základě soudního rozhodnutí, které je v zájmu dítěte, pak právo dítěte udržovat kontakt s oběma rodiči (v případě oddělení od jednoho nebo obou) a právo na péči obou rodičů. Je v ní obsaženo i právo vyjadřovat své názory a právo na samostatné rozhodování – s tím spojená svoboda projevu a myšlení, právo na svobodu svědomí a náboženství, na svobodu sdružování a shromažďování, na soukromí, na ochranu korespondence, na ochranu osobnosti a v neposlední řadě právo na ochranu před násilím, urážením nebo zneužíváním. A dále práva jako: právo na vzdělání, na odpočinek a volný čas a na nejvýše dosažitelnou úroveň zdravotního stavu. V případě tělesného či duševního postižení dítěte pak deklaruje právo na plný a řádný život a řeší i oblast práv dítěte v průběhu trestního řízení. Do oblasti ohrožených dětí významně zasáhla i Haagská konference o mezinárodním právu soukromém, kde nejvýznamnějšími dokumenty (Úmluvami) jsou: ▪ č. 34/1998 Sb., o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ▪ č. 43/2000 Sb., o přijetí Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení ▪ č. 132/1967 Sb., o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti K dalším mezinárodněprávním dokumentům v této oblasti patří úmluvy Rady Evropy: ▪ č. 14/2000 Sb., o Evropské sociální chartě ▪ č. 132/2000 Sb., o přijetí Úmluvy o osvojení dětí ▪ č. 54/2001 Sb., o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí ▪ č. 47/2001 Sb., o přistoupení České republiky k Evropské úmluvě o právním postavení dětí narozených mimo manželství Do českého právního řádu zasahují i předpisy Evropské unie. V oblasti práv a ochrany dětí je nejdůležitějším dokumentem Charta základních práv EU (v Úředním věstníku z r. 2000 v části C č. 364/01). Čl. 24 uvádí práva dítěte a upravuje jeho právo na ochranu a péči zabezpečující zdravý vývoj a čl. 12 uvádí právo dítěte vyjadřovat se ke všem podstatným záležitostem, které se ho týkají, a právo, aby bylo vyslyšeno.

9

Veškeré konání (subjektů soukromoprávních i veřejnoprávních) ohledně dítěte je postaveno na principu zájmu a blaha dítěte. V oblasti ochrany dětí řeší vzájemné uznávání a vykonávání rozsudků v rámci Evropské unie.

1.2. Ústavněprávní dokumenty Základním dokumentem určujícím základní lidská práva je Listina základních práv a svobod, která byla vyhlášena usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky. Ze základních práv, týkajících se všech občanů ČR obecně (takže i dětí), lze zmínit, že „lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“1, že „základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“2 a že tato „práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“3 Dále pak, že „každý je způsobilý mít práva“4, „každý má právo na život“5, „lidský život je hoden ochrany již před narozením“6 a „nikdo nesmí být zbaven života“7 až po právo na ochranu zdraví a na vzdělání. Ze základních práv a svobod, která se vztahují k nezletilým dětem a k jejich ochraně lze jmenovat: „rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona“8, „zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena“9, ale i to, že „děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva“10, také, že „děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči“11 a nakonec i to, že „nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu nebo na základě zákona.“12

12

LZPS-Hl.I.,čl.1 LZPS-Hl.I.,čl.3.,odst.1 4 LZPS-Hl.II.,čl.5 56 LZPS-Hl.II.,čl.6.,odst.1 7 LZPS-Hl.II.,čl.6.,odst.2 89 LZPS-Hl.IV.,čl.32.,odst.1 10 LZPS-Hl.IV.,čl.32.,odst.3 11 12 LZPS-Hl.IV.,čl.32.,odst.4 3

10

Ústava ČR se k oblasti sociálně-právní ochrany dětí konkrétně nevztahuje, ale podle ní má mezinárodní smlouva, kterou ČR ratifikovala a je jí vázána, přednost před zákonem. Takto se dostáváme k mezinárodněprávním dokumentům v této oblasti (viz kap. 1.1. Mezinárodněprávní dokumenty).

1.3. Vývoj právní úpravy Do platnosti Zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb., práva dítěte narozeného mimo manželství směřovala v zásadě k matce, i když ve vztahu k otci byla upravena např. vyživovací povinnost. Tímto zákonem dochází ke zrovnoprávnění postavení manželských a nemanželských dětí na území ČR. Staví na stejnou úroveň všechny děti jednoho rodiče, ať už se narodily v manželství nebo mimo něj a přiznává rodičům tzv. rodičovskou moc, která obsahuje práva a povinnosti řídit jednání svých dětí, zastupovat je a spravovat jejich majetek. Dalším významným obratem v oblasti vztahů rodičů a dětí je Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., který tyto vztahy obecně chápe jako vzájemné, kdy rodič na jedné straně má právo a povinnost se o dítě starat a vychovávat ho a na druhé straně má dítě na výchovu právo, ale i povinnost rodiče poslouchat. V roce 1998 byl zákon o rodině novelizován a zavádí pojem rodičovská odpovědnost (viz kap. 2. Rodičovská zodpovědnost – obsahově podobný pojmu rodičovské moci).

11

1.4. Současné prameny práva upravující vztahy k nezletilým dětem v ČR Právní úprava vztahů k nezletilým dětem spadá do oblasti rodinného práva. Hlavními prameny tohoto odvětví tedy jsou: ▪ úst. zák. č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku ČR (zkratka LZPS) ▪ Úmluva o právech dítěte (Sdělení Federálního ministerstva zahr. věcí č. 104/1991 Sb.) ▪ Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině (zkratka ZOR) ve znění pozdějších předpisů ▪ Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů (zkratka SPO) ▪ Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů ▪ Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách ve znění pozdějších předpisů ▪ Zákon č.218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů ▪ Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu úst. výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních ▪ v obecné rovině Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (zkratka ObčZ) ve znění

pozdějších předpisů ▪ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (zkratka OSŘ)

12

2. Rodičovská zodpovědnost Pojem rodičovské zodpovědnosti byl zaveden novelou zákona o rodině z r. 1998. Pojmově se tak tento přiblížil Úmluvě (paternal responsibility). Práva rodičů a jejich povinnosti plynou ze zákona a mají povahu kogentní (na danou skutkovou podstatu se aplikují vždy a nedávají účastníkům možnost autonomní úpravy). Stejně jako se rodič nemůže vzdát dítěte, resp. práv a povinností k němu vázaných, nemůže se ani dítě vzdát svého rodiče. Jediná dispozice, kterou můžeme v zákoně o rodině najít, je osvojení – a ani v tomto případě nedojde ke ztrátě rodičovských práv a povinností. Nejvýznamnější práva a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti jsou obsažena v institutu tzv. rodičovské zodpovědnosti, kterou zákon o rodině vymezuje v § 31 odst. 1 jako souhrn práv a povinností (viz - kap. 2.1.): - při péči o nezletilé dítě - při jeho zastupování - při správě jeho jmění Nositeli rodičovské zodpovědnosti jsou oba rodiče na základě toho, že rodičovství existuje (v případě otce, který není udán hned u porodu pak na základě pravomocného rozsudku o určení otcovství). Nezáleží tedy, jestli jsou rodiče manžely nebo ne. Rodiče k výkonu svých práv a povinností pak musí mít plnou způsobilost k právním úkonům. Pokud jeden z rodičů tuto způsobilost nemá nebo je zbaven rodičovské zodpovědnosti nebo pokud rodič není znám nebo nežije, logicky pak tato zodpovědnost přechází na druhého rodiče. Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost i rodiči staršímu 16 let v rozsahu, který je redukován pouze na péči o dítě – tzv. částečná rodičovská zodpovědnost. A pouze soud může rodičovskou zodpovědnost pozastavit, omezit, popřípadě rodičovské zodpovědnosti zbavit (viz kap. 2.3.3). V případě, že by byli oba rodiče nezletilí (kdyby jednomu z nich byla přiznána částečná rodičovská zodpovědnost), byla jim pozastavena rodičovská zodpovědnost nebo jí byli zbaveni nebo na ní omezeni, musí být dítěti soudem ustanoven poručník (§ 78 ZOR, viz kap. 2.3.3. a 9.).

13

2.1. Obsah rodičovské zodpovědnosti Jak je již zmíněno výše, rodičovská zodpovědnost zahrnuje 3 základní oblasti: péči o nezletilé dítě, jeho zastupování a správu jeho jmění. Péče o nezletilé dítě (úzce souvisí s výkonem rodičovské zodpovědnosti – viz kap. 2.2.) Rodiče mají ve výchově dětí samozřejmě nezastupitelnou úlohu. Měli by proto být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem. Pojem výchovy není zákonem přesně definován. Dle § 31 odst. 1 ZOR je vymezen pojem „péče o nezletilé dítě“ jako péče o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. V uzším slova smyslu toto ZOR míní jako svěření do osobní péče rodičů. Z toho vyplývá několik dalších oprávnění: - právo mít dítě u sebe (aby byla možná realizace výchovy dítěte) - s tím souvisí právo styku s dítětem, pokud rodiče nežijí ve společné domácnosti potom, kdy po rozvodu bylo dítě svěřeno do péče jednoho z nich nebo je dítě umístěno pěstounské péči či v péči třetí osoby - právo řídit jednání dítěte a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje (§ 31 odst. 2 ZOR) – jak bude dohled vykonáván je podmíněno věkem dítěte, jeho rozumovou vyspělostí atd. - právo vynutit si chování dítěte použitím přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte ani jeho zdraví a tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (§ 16 a 19 Úmluvy) - právo určit jméno a příjmení (dle zák. o matrikách) - pokud se na něm neshodnou, určí ho soud - právo určit místo pobytu dítěte- rodiče můžou svěřit dítě do osobní péče třetí osoby či umístit ho v ústavu, nejsou tím ale zbaveni rodičovské zodpovědnosti - právo určit jeho povolání ve shodě s jeho zájmy – přičemž děti staršího věku jsou oprávněny svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů u všech podstatných záležitostí, které se jich týkají (dle Úmluvy, např. souhlas u osvojení - viz kap. 5.2.3., a také mají právo na informace tak, aby se k těmto věcem mohly vyjádřit.

14

Zastupování dítěte Nezletilý má způsobilost jen k těm úkonům, kterou jsou přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti. Dle ObčZ je dítěti, které dovršilo 15. roku věku, přiznáno právo pořídit závěť. K právním úkonům, na které dítě nemá způsobilost je třeba, aby bylo zastoupeno. Pro tyto případy jsou podle obecného ustanovení ObčZ určeni zákonní zástupci (rodič, osvojitel, poručník). § 27 odst. 1 ObčZ pak odkazuje na ZOR, který pojem zákonný zástupce přesně vymezuje. Dále pak stanovuje, že dítě může být zastoupeno kterýmkoli z rodičů, přičemž v otázkách podstatných náležitostí jsou rodiče povinni se dohodnout. § 37 ZOR pak řeší případy, kdy dochází ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi nebo dětmi stejných rodičů – dítěti je pak pro zastupování určen kolizní opatrovník. Příkladem střetu zájmů může být například řízení o rozvod či řízení o určení otcovství. Správa jmění dítěte Podrobnou úpravu této oblasti přinesla až velká novela ZOR z r. 1998. Dle § 37a ZOR jsou rodiče povinni spravovat jmění dítěte s péčí řádného hospodáře. Jměním se tedy rozumí nejen majetek, ale i pohledávky a závazky s ním spojené. Ačkoli zákon přesně nedefinuje pojem řádného hospodáře, rozumí se jím hospodaření s majetkem tak, aby byl dítěti zachován do jeho zletilosti v nejvyšší možné míře. Rodiči za spravování majetku dítěte nenáleží odměna. Zákon stanovuje, že výnos z majetku dítěte má být použit v první řadě na výživu dítěte a potom přiměřeně na potřebu rodiny. Do majetku dítěte může být zasaženo v případě, kdy by vznikl hrubý nepoměr mezi poměrem dítěte

a osob

povinných výživou, a to nezaviněním ze strany těchto osob. § 28 ObčZ pak stanovuje, že pokud je nakládáno s majetkem dítěte v jiných než běžných záležitostech, je třeba schválení

soudu. Co je a co není běžnou záležitostí se pak posuzuje vzhledem

k odpovídajícím skutečnostem konkrétního případu. Souhlas soudu je například vyžadován při uzavírání dědické dohody, při nakládání s nemovitostmi nezletilého apod. Soud pak věc schválí, dojde-li k rozhodnutí, že je v zájmu nezletilého. Rodiče jsou povinni spravovat jmění nezletilého až do okamžiku jeho zletilosti, pak mu ho odevzdají. V případě, že o to dítě požádá, rodiče jsou povinni k vyúčtování hospodaření s jeho jměním.

15

Dítě je zbaveno odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení. Pokud rodiče nespravují jmění dítěte řádně, nesou odpovědnost za škodu, kterou tím dítěti způsobili, stejně tak jsou odpovědni, pokud by došlo k bezdůvodnému obohacení. Novela zákona o rodině z r. 1998 zavádí institut opatrovníka pro správu majetku. V případě, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, soud ustaví dítěti pro správu jeho jmění opatrovníka. Týká se to případů, kdy rodiče nejsou schopni spravovat jmění dítěte pro nemoc, nedostatek znalostí, ale i v případech, kdy rodiče porušují své povinnosti při správě jmění dítěte (viz kap. 10.1.).

2.2. Výkon rodičovské zodpovědnosti Do výkonu rodičovské zodpovědnosti zasahují nejen vztahy rodičů k dítěti, ale i vztahy mezi rodiči navzájem a také vztahy rodičů k ostatním subjektům. Způsob, kterým je rodičovská odpovědnost vykonávána se odvíjí od věku dítěte a jeho potřeb. Proto rozhodnutí o výkonu rodičovské péče nebývají konečná, ale mění se zároveň s okolnostmi, které se týkají péče o dítě. Při výkonu své rodičovské zodpovědnosti jsou rodiče povinni „důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj“13 (viz kap. 2.1.). V případě běžných záležitostí svoji péči vykonává rodič samostatně. Podle zákona o rodině se rodiče mají na výkonu svých práv dohodnout. § 49 ZOR stanoví, že pokud se rodiče při výkonu své péče nedohodnou o podstatných záležitostech, rozhodne o nich soud. Zákon přesně nevymezuje pojem podstatných záležitostí, ale můžeme jimi rozumět např. otázku zdravotnické péče, náboženské výchovy či rozhodování o budoucím povolání dítěte. V případě, že rodiče nezletilého dítěte spolu nežijí a nedohodnou-li se na výchově a výživě nezletilého, může o tom taktéž rozhodnout soud i bez návrhu.

13

§ 31 odst.2 ZOR

16

Rodiče mohou převést některá dílčí práva a povinnosti na třetí osoby, nezbavuje je to ale rodičovské zodpovědnosti. Povinnosti dítěte Dítě, které žije s rodiči ve společné domácnosti, je podle svých schopností a možností povinno pomáhat. A pokud má vlastní příjem či majetek, tak přispívat na výdaje domácnosti.

2.3. Zásahy do rodičovské zodpovědnosti Státní orgán je povinen zasáhnout pokud jsou ohrožena práva dítěte. Může tak uplatnit prostředky v oblasti preventivní a poradenské činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí anebo prostředky intervenční – zásah do rodičovské zodpovědnosti. Přičemž mezi opatření omezující rodičovskou zodpovědnost patří: - výchovná opatření - předběžná opatření - svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče - ústavní a ochranná výchova V této kapitole jsem se věnovala oblasti výchovných a předběžných opatření, protože to podle mě spíše spadá do rodičovské zodpovědnosti. Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby jsem pak zařadila do první části kapitoly náhradní péče a ústavní a ochrannou výchovu jsem popsala jako druhou část kapitoly náhradní péče. V případě závadného chování dítěte má stát vždy právo a povinnost upozornit rodiče na chování jeho dítěte. Protože primárně je zjednání nápravy povinností a právem rodičů. Právo upozornění na závadné chování dítěte, ale i na nedostatečnou péči o dítě, má taktéž fyzická a právnická osoba.

17

§ 42 a 43 odst. 3 ZOR vymezuje za tímto účelem kompetence mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí a soudy. Můžeme říci, že soudy rozhodují v závažných otázkách výkonu práv a povinností k nezletilému a o zásahu do těchto práv. Soud tedy činí opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost a sociálně-právní ochrana spíše poskytuje nejrůznější možnosti právní ochrany zájmů dítěte.

2.3.1. Orgán sociálně-právní ochrany dětí Sociálně-právní ochrana dětí je § 1 SPO vymezena jako: - ochrana práva dítěte na příznivý vývoj - ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění - působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny Pravomoc orgánu sociálně-právní ochrany dětí je v základu vymezena § 4 SPO. Za orgány sociálně-právní ochrany dětí označuje krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí. Tyto orgány vystupují v postavení státních orgánů. V zákonem vymezeném rozsahu pak do sociálně-právní ochrany zasahují i další orgány. Tyto orgány pouze vykonávají činnost zákonem výslovně přiznanou, která zasahuje do sociálně-právní ochrany dětí, nemají ale postavení státního orgánu – tzn., že nerozhodují o právech, povinnostech či jejich výkonu. Sociálně-právní ochrana dětí se týká všech nezletilých dětí, které mají na území ČR trvalý pobyt, povolen trvalý či dlouhodobý pobyt nebo byl podán návrh na zahájení řízení o udělení jejich azylu. Přičemž na neodkladnou pomoc mají právo všechny děti, které jsou na území ČR.

18

Zvýšená pozornost se klade na: - děti, jejichž rodiče zemřeli - děti, jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti - děti, jejichž rodiče nevykonávají nebo zneužívají práva rodičovské zodpovědnosti - děti, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče a tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do výchovy - děti, které vedou nemravný a zahálčivý život (zanedbávání školní docházky, požívání alkoholu, drog apod.) - děti, které opakovaně utíkají od rodičů nebo osob svěřených jim do výchovy - děti, na kterých byl spáchán trestný čin (nebo je podezření, že byl spáchán) ohrožující život, zdraví, lidskou důstojnost, jmění Hlavními zásadami sociálně-právní ochrany dětí jsou: - ve středu zájmů sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte - každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče - každý je oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany dětí na porušení nebo zneužití práv a povinností rodičovské zodpovědnosti - dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu - dítě má právo se svobodně vyjadřovat (pokud je toho schopno – viz souhlas k osvojení kap. 5.2.3.) při projednávání všech záležitostí, které se týkají jeho osoby - rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany dětí

2.3.2. Výchovná opatření (§ 43 ZOR) O výchovném opatřením může rozhodovat nejen soud, ale také orgán sociálně-právní ochrany dětí – pro tento případ zastoupen obecním úřadem. O výchovných opatřeních obec rozhoduje správním řízením. Pokud o to soud požádá, obecní úřad (popř. obecní úřad obce s rozšířenou působností) kontroluje dodržování nebo provádí výchovná opatření, která soud udělil.

19

Kompetence obecního úřadu jsou vymezeny § 13 SPO. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je kompetentní rozhodovat o odvolání uložení výchovného opatření obecním úřadem. V tomto řízení rozhoduje speciální komise pro sociálně-právní ochranu dětí, která je ustavena starostou obce s rozšířenou působností. Měnit nebo rušit výchovné opatření může jen ten orgán, který ho učinil. Výchovná opatření jsou taxativně vyčtena (§ 43 odst. 1 ZOR). Orgán sociálně-právní ochrany dětí může (pokud tak neučiní, učiní to soud): - vhodným způsobem napomenout nezletilého, jeho rodiče a osoby narušující řádnou výchovu dítěte - jde o nejmírnější formu výchovného opatření - stanovit dohled nad nezletilým a vyžádat si k tomu součinnost školy či občanských sdružení v místě bydliště dítěte - uložit nezletilému omezení, které zabrání v přístupu k prostorům, kde se vyskytují faktory narušující jeho řádnou výchovu Když obecní úřad použije některé z výchovných opatření, musí o tom informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností. I zde platí ustanovení, že orgány při udělování výchovných opatření musí vyslechnout názor nezletilého (pokud je schopen ho vyjádřit - viz kap. 5.2.3.), ke kterému se opatření vztahuje. OSŘ (§ 35) upravuje účast státního zastupitelství na řízení uložení výchovného opatření. Státní zastupitelství může vstupovat do již zahájeného řízení, kde může provádět úkony, které může provádět účastník řízení s výjimkou těch, které může provádět jen sám účastník. Kromě řízení o uložení výchovného opatření má pravomoc zasahovat do řízení o nařízení a prodloužení ústavní výchovy, do určení, zda je třeba souhlasu nezletilého dítěte s osvojením a také o pozastavení, omezení, zbavení rodičovské zodpovědnosti.

20

2.3.3. Zásahy soudu do rodičovské zodpovědnosti Nařídit pozastavení, omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti může pouze soud. Pozastavení rodičovské zodpovědnosti – tzv. sistace - § 44 odst. 1 ZOR Soud může pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti v případě, kdy rodiči brání ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti nějaká závažná překážka (např. dlouhodobá nemoc) a vyžaduje-li to zájem dítěte. V tomto případě rodič je nositelem rodičovské zodpovědnosti, ale nemůže ji vykonávat, a zájem dítěte vyžaduje, aby bylo v tomto rozhodnuto. Pokud soud pozastaví výkon rodičovské zodpovědnosti jednomu z rodičů, vykonává ji druhý, pokud ji pozastaví oběma, musí dítěti ustanovit poručníka. Omezení rodičovské zodpovědnosti - § 44 odst. 2 ZOR Soud omezí rodičovskou zodpovědnost v případě, že rodič řádně nevykonává povinnosti, které vyplývají z rodičovské zodpovědnosti a zájem dítěte vyžaduje, aby v této věci bylo rozhodnuto (nelze ji omezit, pokud by to nebylo v jeho zájmu). Soud vymezí konkrétní rozsah práv a povinností, ke kterým se rozhodnutí vztahuje. V tomto případě jde o sankci za zaviněné porušování povinnosti rodiči. Podobně jako v případě pozastavení – pokud je na rodičovské zodpovědnosti omezen jeden rodič, vykonává ji v mezích, ve kterých byl omezen druhý, a pokud by soud omezil výkon rodičovské zodpovědnosti oběma rodičům, ustanoví dítěti opatrovníka. K faktickému omezení rodičovské zodpovědnosti může dojít v případě, kdy soud zakáže styk rodiče s dítětem (nevydá rozhodnutí o omezení rodičovské zodpovědnosti) a je nařízena ústavní nebo ochranná výchova podle ZOR nebo je dítě svěřeno do pěstounské péče nebo do výchovy jiné fyzické osoby.

21

Zbavení rodičovské zodpovědnosti - § 44 odst. 3 ZOR K tomuto radikálnímu zásahu do rodičovské odpovědnosti dochází v případech, kdy rodič zneužívá svoji rodičovskou zodpovědnost nebo závažným způsobem tuto zodpovědnost zanedbává anebo ji vykonává v rozporu s jejím účelem. I při rozhodování o zbavení rodičovské zodpovědnosti je sledován zájem dítěte. Pokud byl rodičovské zodpovědnosti zbaven jeden rodič, vykonává ji druhý, pokud by byli rodičovské odpovědnosti zbaveni oba rodiče, musí soud též ustanovit poručníka. Toto zaviněné protiprávní jednání rodiče je často spojené s trestnými činy páchanými rodiči na mladistvých jako je týrání svěřené osoby, pohlavní zneužívání nebo ohrožování mravní výchovy mládeže (úmyslné trestné činy rodiče vůči dítěti jsou řešeny § 44 odst. 4 ZOR). Každý, kdo se o spáchání této trestné činnosti hodnověrným způsobem dozví, je povinen ji bez zbytečného odkladu oznámit Policii ČR nebo státnímu zástupci. Soud může po čase ve věci jednat znovu (obnovit rodičovskou zodpovědnost), je-li to v zájmu dítěte. Při rozhodování o pozastavení, omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti musí být výslovně uvedeno, ke kterému rodiči a dítěti se toto rozhodnuté vztahuje. Nelze zasahovat do rodičovské zodpovědnosti rodiče k dítěti, které se v budoucnu narodí. Rodič, jehož zodpovědnost byla pozastavena, omezena nebo ho byla zbavena, má i nadále k dítěti vyživovací povinnost a zůstávají zachovány i jiné majetkové povinnosti.

2.4. Předběžná opatření Předběžné opatření obecně slouží k dočasné úpravě poměrů účastníků v civilním řízení do doby, než je o věci rozhodnuto. V oblasti rodinného práva cílem předběžného opatření je stabilizovat právní stav tak, aby, než dojde k rozhodnutí ve věci, nebyla způsobena nějaká nenávratná újma. OSŘ upravuje předběžné opatření, které se výlučně vztahuje k ochraně zájmů nezletilých dětí z důvodů, kdy se dítě ocitne bez jakékoli péče nebo kdy je jeho život vážně ohrožen či narušen jeho příznivý vývoj.

22

Podat návrh na předběžné opatření může obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nálezem Úst. soudu č. 72/1995 Sb. bylo zrušeno opatření, podle kterého mohl okresní úřad v předběžném rozhodnutí odebrat dítě z rodiny a pak to oznámit soudu, který zahájil řízení. V řízení o předběžném opatření není nutné, aby byl nezletilý zastupován, protože usnesení o tomto opatření je vykonatelné ihned a musí být o něm rozhodnuto do 24 hodin od okamžiku jeho podání. Podání u soudu je možné učinit kdykoli (i mimo úřední hodiny). Usnesení o předběžném opatření je pak doručeno příslušnému opatrovnickému soudu, který je povinen ex oficio zahájit řízení o svěření dítěte jednomu z rodičů nebo do náhradní péče nebo do pěstounské péče na přechodnou dobu. Řízení by mělo být zahájeno co nejdříve – protože předběžné opatření svěření dítěte jednomu z rodičů nebo do pěstounské péče je omezeno právě na 1 měsíc. Předběžné opatření pěstounské péče na přechodnou dobu je obecně omezeno na 3 měsíce. Pokud soud ani po uplynutí této doby nebude mít dostatečné podklady pro rozhodnutí ve věci, je možné předběžné opatření opakovaně prodlužovat vždy o 1 měsíc, maximálně však na 6 měsíců. Rodiče nezletilého, orgán sociálně-právní ochrany dětí, popř. opatrovník můžou soudu kdykoli navrhnout, aby bylo předběžné opatření zrušeno. Soud má pak 7 denní lhůtu o tomto rozhodnout. Pokud návrh zamítne, může pak žádost opakovat. Pokud v opakovaném návrhu uvádí stejné důvody jako v původním návrhu, může tak učinit až po uplynutí 14 dnů.

23

3. Vyživovací povinnost Vyživovací povinnost spadá do rodině právních vztahů, které mají povahu majetkovou. Existuje několik druhů vyživovací povinnosti: - vyživovací povinnost rodičů vůči dětem (bezpochyby nejdůležitější vyživovací povinnost) - vyživovací povinnost dětí vůči rodičům - vyživovací povinnost mezi příbuznými

3.1. Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem 3.1.1. Vznik vyživovací povinnosti Ke vzniku vyživovací povinnosti dochází u matky v momentě narození dítěte a u otce na základě určení otcovství. Fakt, jestli jsou manželé, v tomto nehraje žádnou roli. Povinnost rodiče k výživě svého dítěte existuje po celou dobu trvání právního vztahu mezi rodičem a dítětem. Jak je jíž zmíněno výše, vyživovací povinnost obecně vzniká přímo ze zákona. Soud o ni rozhoduje pouze v případech, kdy se na jejím rozsahu rodiče nedohodnou.

24

Existují 3 podmínky ke vzniku vyživovací povinnosti: - odkázanost dítěte na výživu – tím jsou myšleny všechny potřeby nutné pro život kulturního člověka - rozsah potřeby je dán konkrétními okolnostmi každého případu, závisí na věku dítěte, jeho vyspělosti, zdravotním stavu, schopnostech, na přípravách na jeho budoucí povolání a celkovém uplatnění v životě - schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče umožňují výživné dítěti poskytovat - základem pro stanovení vyživovací povinnosti je pracovní odměna rodiče zjištěná jako průměr za určité časové období (obecně posledních 6-12 měsíců) - od účinnosti velké novely ZOR z r. 1998 se klade důraz i na příjmy z podnikatelské činnosti, výnosy z majetku apod. – novela tímto zavádí pojem majetkové poměry a na rodiče přenáší povinnost soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí - pokud rodič nesplní tuto povinnost, vznikne dle zákona nevyvratitelná domněnka, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek životního minima (zák. č. 463/1991 Sb.) - v souvislosti s určením výživného pak došlo i k prolomení mlčenlivosti finančních úřadů, které mají povinnost v této oblasti se soudy spolupracovat - soulad s dobrými mravy- pokud by plnění výživného bylo v rozporu s dobrými mravy, došlo by pak k jeho omezení, zrušení nebo by vůbec nebylo přiznáno (např. spáchá-li dítě úmyslný trestný čin vůči rodiči apod.)

3.1.2. Rozsah a trvání vyživovací povinnosti (§ 85 ZOR) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než je dítě samo schopné se živit. Rozsah vyživovací povinnosti podle českého právního řádu je určen poměrem možností, schopností, majetkových poměrů povinného rodiče a důvodných potřeb dítěte. Při určování výživného soud bere v potaz i to, v jakém rozsahu rodič o dítě osobně pečuje, a pokud spolu rodiče žijí ve společné domácnosti, tak i jakou mírou se rodič podílí na péči o společnou domácnost. Ve většině případů v útlém věku dítěte se matka více podílí na péči o dítě a otec má větší podíl na finančním zabezpečení domácnosti, s přibývajícím věkem dítěte se to pak mění.

25

Pokud se stane, že schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů převyšují rámec odůvodněných potřeb dítěte, odůvodněné potřeby dítěte se rozšiřují o tvorbu úspor, které zabezpečí zejména přípravu na budoucí povolání. Jelikož nelze určit, jaké potřeby bude mít oprávněné dítě do budoucna, povinnosti výživného se rodič nemůže zbavit jednorázovým zaplacením určité částky – tzv. zálohování výživného. Avšak v případě, kdy rodič např. získá majetek většího rozsahu a hrozí zde nebezpečí, že o tento majetek přijde např. riskantním podnikáním, velká novela ZOR z r. 1998 umožňuje, aby soud v těchto případech rozhodl o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti.

3.1.3. Řízení o určení výživného V případě řízení o určení výživného zletilého dítěte soud rozhoduje jen na návrh, pokud se jedná o nezletilé dítěte, rozhoduje soud i bez návrhu. O výživném pro nezletilé dítě může soud rozhodnout i 3 roky zpětně, u zletilých dětí pouze od doby podání návrhu. O výživě nezletilých soud rozhoduje: - pokud rodiče nezletilého spolu nežijí - pokud jeden z rodičů neplní vyživovací povinnost - pokud je určováno otcovství k nezletilému dítěti - v případě rozvodu manželství rodičů nezletilého dítěte - v případě, kdy je nezletilé dítě svěřováno do výchovy jiné fyzické osobě než rodiči nebo do pěstounské péče, popřípadě se jedná o nařízení ústavní nebo ochranné výchovy - v případě, kdy dojde ke změně poměrů, které jsou podstatné pro změnu dohody nebo soudního rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě - v případě, kdy soud rozhoduje o nárocích těhotné ženy vůči pravděpodobnému otci jejího dítěte Určení výživného je závislé na tom, jak rodiče o dítě pečují. Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, druhý rodič je pak povinen plnit výživné rodiči, u kterého dítě žije. 26

Pokud je dítě ve střídavé péči rodičů, pak v době kdy je dítě u jednoho rodiče, druhý mu plní výživné. Pokud je ale dítě ve společné péči obou rodičů, není možné přesně určit, jakou má který rodič vyživovací povinnost. Pokud je rodič povinný k výživě více dětí, soud určí rozsah výživného ke každému dítěti zvlášť.

3.1.4. Zánik vyživovací povinnosti Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem obecně trvá do doby, kdy je dítě schopno samo se živit. To znamená, že může zaniknout i před zletilostí dítěte nebo naopak v případě zdravotních problémů dítěte, které způsobí, že dítě není schopno se samo uživit, vyživovací povinnost pak může trvat po celý život dítěte – pak přechází i na stát – např. v podobě invalidního důchodu. K zániku vyživovací povinnosti dojde také osvojením dítěte - dojde tím k přechodu této povinnosti na osvojitele. Vyživovací povinnost zaniká také smrtí dítěte či rodiče. Pokud se stane, že dítě zase pozbyde schopnost se samo živit, dochází

obnovení

vyživovací povinnosti. U dítěte staršího 16 let další možností zániku vyživovací povinnosti je uzavření manželství dítěte, pak totiž vzniká vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely. V případě, že by ale manžel nebyl schopen zabezpečit výživné v odpovídajícím rozsahu, může vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti zůstat podpůrně zachována.

27

4. Rozvod manželství s nezletilým(i) Zákon obecně zakazuje rozvést manželství s nezletilým, pokud by to bylo v rozporu s jeho zájmy dané zvláštními důvody (např. vážné onemocnění dítěte).

4.1. Řízení o svěření dítěte do péče Před rozhodnutím, že se manželství rozvádí, je povinností soudu v řízení o věcech péče o nezletilé upravit poměry rodičů k dítěti po rozvodu. Příslušným soudem je soud, v jehož obvodu má nezletilé dítě své bydliště. A dokud rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým pro dobu po rozvodu nenabude právní moci, nelze manželství rozvést. Ve vztahu k nezletilým je třeba rozhodnout o jejich výživě a výchově a také o styku rodičů s dětmi po rozvodu. Při rozhodování o svěření dítěte do péče rodičů soud sleduje zejména zájem dítěte se zřetelem na jeho osobnost a také vlohy, schopnosti a vývojové možnosti dítěte. Dále přihlíží k citové vazbě dítěte k rodičům i k sourozencům a dalším příbuzným, ke schopnosti a odpovědnosti rodiče a ke stabilitě výchovného prostředí, kde by mělo být dítě po rozvodu umístěno, ale i ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově s druhým rodičem. Soud při svém rozhodování bere v úvahu znalecké posudky z oblasti psychologie a dětské psychiatrie, pedagogiky, zdravotnictví a dalších. Soud při svém rozhodování upřednostňuje právo dítěte na styk s oběma rodiči (jak deklaruje Úmluva)– samozřejmě pokud to není v rozporu s jeho zájmy. Neméně důležité je vyjádření dítěte k tomuto rozhodnutí – pokud je schopno formulovat své názory (viz kap. 5.2.3.). Zákon přesně nevymezuje věkovou hranici, kdy je dítě schopno vyjadřovat své názory, ale obecně vzato je to hranice 10 – 12 let. Je ale možné vyslechnout i dítě mladší. Právo dítěte se vyjadřovat ke všem záležitostem týkající se jeho osoby je v tomto případě realizováno v nepřítomnosti rodičů. 28

4.2. Úprava vztahů k nezletilému po rozvodu Svěření dítěte do péče jednoho z rodičů Pokud je dítě po rozvodu svěřeno do péče jednoho rodiče, obecně platí, že výživné je stanoveno druhému rodiči, který dítě nemá v osobní péči, ale nejde o kogentní ustanovení. Platí, že i v případě, že dítě bylo svěřeno do péče jednoho z rodičů (pokud rodičovská zodpovědnost nebyla pozastavena, omezena nebo jemu zabavena), mají oba rodiče stejná práva a povinnosti k dítěti. Rodič, kterému bylo dítě svěřeno po rozvodu do výchovy, má povinnost poskytovat informace o dítěti druhému rodiči. Je třeba, aby byla upravena práva a povinnosti rodiče, kterému dítě po rozvodu nebylo svěřeno do péče. Střídavá výchova Svěřit dítě do střídavé výchovy obou rodičů může soud v případě, že rodiče jsou oba způsobilí dítě vychovávat, oba mají o jeho výchovu zájem, je to v zájmu dítěte a budou tak lépe zajištěny všechny jeho potřeby. V praxi střídavá výchova vypadá tak, že dítě žije po stanovenou dobu s jedním rodičem a pak zase s druhým. Zákon přesně nevymezuje, po jaké době by se měla výchova každého rodiče střídat, ale většinou se tak děje po 2 týdnech. Tento způsob řešení styku rodičů s dítětem po rozvodu ale není vždy realizovatelný. Je nezbytné, aby rodiče byli schopni se rozumně dohodnout o věcech týkajících se dítěte. Tímto způsobem péče by dítěti nemělo být nějak zvlášť zasaženo do jeho přirozeného prostředí, ve kterém vyrůstá a na které je zvyklé (nemělo by měnit školu, okruh lidí, se kterými se stýká apod.). Společná výchova V tomto případě není vydáno konkrétní rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů. Nedochází tedy k úpravě poměrů rodičů k nezletilému po rozvodu. Soudem je tak pouze potvrzen dosavadní stav této péče. V praxi se tento typ výchovy spíše neuskutečňuje, jde spíše o inspiraci ze zahraničních úprav. Pokud soud dospěje k názoru, že není v zájmu dítěte být v péči ani jednoho z rodičů, může dítě umístit do péče prarodičů, do pěstounské péče nebo i do ústavní výchovy. 29

4.3. Porozvodová úprava styku nezletilého s rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do péče Styk dítěte s rodičem, který dítě po rozvodu nemá v péči je realizován (jak už bylo řečeno výše) na základě práva dítěte na péči a styk s oběma rodiči. Postupuje se takto: - v první řadě je upřednostňována dohoda rodičů, která tento styk upravuje, u této dohody není vyžadováno schválení soudem - pokud se rodiče nedohodnou a vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, soud vydá rozhodnutí o styku rodiče s dítětem - pokud to vyžadují okolnosti a je-li to v zájmu dítěte, soud vydá rozsudek, kterým zakáže nebo omezí styk rodiče s dítětem Je v kompetenci soudu, aby vymezil podmínky styku dítěte s rodičem (nemusí ale tak učinit). Je například možné určit (většinou u malých dětí), že styk dítěte s druhým rodičem je uskutečňován za přítomnosti druhého rodiče nebo i sociálního pracovníka. Rodič, který má dítě po rozvodu ve své péči, je odpovědný za případnou škodu, která vznikne druhému rodiči z neuskutečnění styku s dítětem – pokud ho včas neinformoval o překážce objektivní povahy, která styku brání. Pokud to vyžaduje zájem dítěte, soud může upravit styk dítěte se sourozenci a prarodiči.

30

4.4. Změna výkonu rodičovských práv a povinností po rozvodu Dojde-li k vážné změně poměrů týkající se výchovy dítěte, musí dojit ke změně dohody nebo rozhodnutí o výkonu rodičovských práv a povinností. Jde o změnu měnící skutkovou podstatu, za které bylo o právech a povinnostech k dítěti po rozvodu rozhodováno. Tyto změny souvisejí nejen s růstem a vývojem dítěte, ale i s vývojem vztahů mezi rodiči. S tím např. souvisí opakované a bezdůvodné bránění styku dítěte s rodičem.

4.5. Výkon rozhodnutí o výchově nezletilého Pokud povinný neplní povinnosti vyplývající z rozsudku či schválené dohody o výchově dětí a styku s nimi, soud může nařídit výkon rozhodnutí o navrácení dítěte. Příslušný je soud, v jehož obvodu má nezletilý bydliště. V pořadí vzestupném se postupuje takto. - soud vyzve povinného, který neplní své povinnosti, aby plnil - soud může požádat orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby vedl povinného k plnění - soud může povinnému postupně ukládat pokuty v maximální výši 50 000 Kč - soud může nařídit odnětí dítěte - soud je oprávněn učinit prohlídku bytu Nařízení výkonu rozhodnutí, o kterém soud rozhodne, je závazné pro každého.

31

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE O náhradní rodinnou péči se jedná, pokud je dítě rozhodnutím soudu svěřeno do výchovy jiné osobě než rodiči. Náhradní rodinná péče se dělí na 2 základní skupiny: - jednotlivé způsoby náhradní rodinné péče - ústavní náhradní péči – jsou 2 typy: - prostá civilní ústavní péče - ochranná výchova – tam je umístěn mladistvý, který byl odsouzen v trestním řízení a cílem je resocializace mladistvého Dítě může být umístěno do náhradní rodinné péče, pokud nemůže žít ve své původní rodině a je-li to v zájmu jeho blaha. Stát tedy zasahuje v krajních případech, kdy rodiče nejsou schopni dítě vychovávat, nejsou ochotni mít ho u sebe nebo mu nedokáží vytvořit příznivé rodinné prostředí.

5. Osvojení Dřív, než se dostaneme k problematice osvojení, je nutné podotknout, že již podle Všeobecné deklarace lidských práv, by dítě mělo vyrůstat především ve své původní rodině. Osvojení jako jedno z řešení náhradní rodinné výchovy by mělo být považováno za alternativu původní rodiny, kde středem zájmu je samozřejmě dítě. Osvojení podle zákona je přijetí nevlastního nezletilého dítěte za vlastní. Dítě je v osobní péči osvojitele a vzniká právní vztah mezi osvojitelem a osvojencem takový, jaký je přirozeně mezi rodičem a dítětem a také tím vznikají vazby mezi dítětem a příbuznými osvojitele. Účelem osvojení je vytvořit dítěti stabilní a harmonickou rodinu, zázemí a domov. Nezletilému dítěti je tak nahrazováno původní výchovné prostředí, které nějakým způsobem nebylo funkční.

32

Existuje i tzv. osvojení nepravé, kdy je dítě osvojováno nevlastním rodičem. Tedy v případě rozvodu vlastních rodičů dítěte je pak následně svěřeno do péče jednoho z rodičů, jehož nový manžel pak dítě osvojí. Jde spíše o formalitu, protože pro dítě se v podstatě nic nemění – zůstává ve stejném rodinném prostředí. Pojem osvojení je chápán ve dvou rovinách: - osvojení jako příslušný právní akt, kterým osvojitel osvojuje cizí dítě a tím se dítě dostává do rodinně-právního vztahu s osvojitelem - osvojení jako právní vztah, který vzniká mezi osvojitelem, osvojencem a příbuznými osvojitele

5.1. Druhy osvojení Existuje několik způsobů, jak lze dělit osvojení. Podle míry zainteresovanosti účastníků: - osvojení úplné – zcela zanikají právní vztahy mezi osvojencem a původní rodinou a vzniká nový vztah mezi osvojencem a osvojitelem jako mezi dítětem a rodičem - osvojení neúplné – právní vztahy mezi osvojencem a původní rodinou zůstávají částečně zachovány (např. v případě dědictví či podpůrné vyživovací povinnosti) Zákon o rodině zakotvuje pouze osvojení úplné. Z hlediska postavení osoby osvojitele rozlišujeme: - osvojení individuální – jedním osvojitelem - osvojení společné – manžely Zákon o rodině upravuje oba tyto způsoby.

33

Podle „síly“ právního úkonu rozlišujeme: - osvojení zrušitelné – také osvojení prosté, jednoduché, osvojení I. typu - vazby k původním rodičům zůstávají zachovány - osvojení nezrušitelné – osvojení II. typu - dítě je v matrice zapsáno k osobě osvojitele místo původního rodiče - takto lze osvojit dítě starší 1 roku - dítě může být osvojeno společně manžely nebo osvojit manželem(kou) původního rodiče, pozůstalým manželem rodiče dítěte či manželem osvojitele a výjimečně osamělou osobou, pokud tím osvojení naplní své společenské poslání, ale praxi se tak děje jen velmi zřídka. V tomto případě zákon o rodině rovněž povoluje oba typy. V některých případech s přihlédnutím k nejistému vývoji dítěte do budoucna, je doporučeno nejdříve osvojení zrušitelné a časem pak popřípadě tento typ osvojení převést na osvojení nezrušitelné. Podle místa budoucího bydliště osvojeného dítěte rozlišujeme: - osvojení vnitrostátní - osvojení do ciziny - osvojení z ciziny - dle § 67 odst. 3 ZOR je u osvojování dítěte do ciziny či z ciziny je třeba souhlasu Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí V souladu s právem EU česká právní úprava řeší všechny tyto 3 možnosti osvojení.

34

5.2. Předpoklady osvojení Aby mohlo dojít k osvojení, musí být splněny následující podmínky a to kumulativně. Většina podmínek je stejná pro osvojení zrušitelné i nezrušitelné. Pro nezrušitelné osvojení je ještě několik dalších (viz níže). Předpoklady pro osvojení jsou tyto: - chybějící či nedostačující rodinné prostředí (rodiče nejsou schopni či ochotni se o dítě dostatečně starat) - zájem dítěte na vytvoření nového rodinného prostředí (viz kap. 5.2.2.) - souhlas nezletilého (viz kap. 5.2.3.) - existence osoby budoucího osvojitele a jeho vůle osvojit nezletilého (viz kap. 5.2.4.) - uskutečnění předadopční péče (viz kap. 5.2.5.) Osvojení se uplatní především v případě osiření dítěte – nejedná se jen o faktické osiření jako takové, ale posuzuje se i tzv. sociální osiření dítěte.

5.2.1. Souhlas rodiče k osvojení V případě osvojení je právem rodiče dát souhlas k jeho osvojení (§ 67 odst. 1 ZOR). Účinností velké novely ZOR je přiznáno právo udělení souhlasu s osvojením i nezletilému rodiči (§ 67 odst. 2 ZOR) – tedy rodiči, který není plně způsobilý k právním úkonům a nemá ani rodičovskou zodpovědnost. Rodič, který je omezen ve své rodičovské zodpovědnosti nebo je mu zakázán styk s dítětem má také oprávnění souhlasu s osvojením. Velká novela zároveň upevňuje pozici otce dítěte, který není s matkou oddán. Muž, který tvrdí, že je otcem dítěte, může iniciovat řízení o určení otcovství – podle zákona „dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, nenabude právní moci.“14 Před velkou novelou bylo stanoveno, že souhlas k osvojení může dát jen rodič, který má plnou způsobilost k právním úkonům a zároveň je nositelem rodičovské zodpovědnosti – je tedy také zákonným zástupcem dítěte.

14

§ 70a ZOR

35

Souhlas k osvojení musí být rodičem podán osobně, výslovně a určitě, to znamená k určité osobě a k určitému typu osvojení. Je vyžadován souhlas obou rodičů, pokud žijí a jsou známi. Souhlas rodiče k osvojení je osobním a nezastupitelným právním úkonem a nelze ho nahradit soudním rozhodnutím. Souhlas rodičů se nevyžaduje v případě, kdy existuje: - tzv. kvalifikovaný nezájem (viz níže) - tzv. žádný zájem neboli absolutní nezájem (viz níže) - blanketový souhlas (viz níže) O tomto je rozhodováno místně příslušným soudem podle místa bydliště dítěte v tzv. incidenčním řízení. Návrh na rozhodnutí o splnění podmínky osvojení na základě toho, že rodiče neprojevují o dítě zájem, může podat obecní úřad obce s rozšířenou působností. Tento návrh může podat i rodič, ale v praxi se to nestává. Nemůže ho ale podat budoucí osvojitel. V případech, kdy je dítě osvojováno bez souhlasu rodičů, je ze zákona potřebný souhlas opatrovníka stanoveného pro řízení o osvojení. Kvalifikovaný nezájem Tzv. kvalifikovaný nezájem stanovuje velká novela ZOR (§ 68 odst. 1 písm. a/ ZOR) tak, že „není třeba souhlasu rodičů jako zákonných zástupců k osvojení tehdy, jestliže po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě.“

15

Zda se jedná o kvalifikovaný

nezájem se posuzuje s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. Berou se v úvahu příčiny, které zamezují rodičům projevení opravdového zájmu k dítěti – zda jde o příčiny objektivní nebo subjektivní a také se posuzuje, jak se rodiče snaží upravit si osobní a sociální poměry tak, aby mohli mít dítě v osobní péči. Doba 6 měsíců počíná běžet obvykle umístěním dítěte do ústavní výchovy. O tom, zda se jedná o kvalifikovaný nezájem, rozhoduje soud.

15

§ 68 odst.1 písm. a/ZOR

36

Žádný zájem Pojem tzv. žádný zájem byl taktéž zaveden velkou novelou ZOR (§ 68 odst. 1 písm. b/ ZOR), kdy není třeba souhlasu rodičů k osvojení pokud po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte o ně neprojevili žádný zájem, ačkoli jim v tom nebránila žádná závažná překážka. Toto ustanovení je pokrokem v oblasti problematiky tzv. opuštěných dětí tak, aby byly do náhradní rodiny umístěny co nejdříve. Pokud je na základě kvalifikovaného nezájmu či žádného zájmu odepřen rodiči souhlas s osvojením, musí být věc projednána před soudem, jak vyžaduje Úmluva o lidských právech a svobodách (čl. 6, odst. 1). Blanketový souhlas Tzv. blanketový souhlas k osvojení znamená, že původní rodiče dají souhlas k osvojení dítěte s tím, že neznají osoby budoucích osvojitelů. Tento souhlas musí být udělen před zahájením řízení o osvojení a to osobně rodičem před soudem nebo příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Dle velké novely ZOR kontinuálně s Evropskou úmluvou o osvojení z r. 1967 je stanoveno, že blanketový souhlas může být dán nejdříve 6 týdnů po narození dítěte s cílem omezit neuvážená rozhodnutí žen po porodu. Podle zákona je odvolání blanketového souhlasu možné do doby, než je dítě umístěno do péče budoucích osvojitelů. O tomto ustanovení by měli být rodiče poučeni, protože okamžikem umístění dítěte do rodiny osvojitelů, se rozhodnutí stává neodvolatelným. Dle mého názoru by se případ kvalifikovaného nezájmu měl posuzovat striktněji, aby nedocházelo k případům, kdy dítě umístěné v dětském domově, jednou za čas dostane od rodičů dopis nebo dárek a nic dalšího se neděje. Myslím si, že tyto děti tím pak trpí víc, než kdyby se jich rodiče „vzdali“ a dítě mohlo být umístěno do náhradní rodinné péče. Z mého pohledu rodič, který má své dítě opravdu rád a má zájem se o něj starat by měl být schopen si své poměry zajistit tak, aby mohl mít dítě v osobní péči (a to za kratší dobu než 6 měsíců). Ale samozřejmě akceptuji vážné důvody, které jim to znemožňují – ale v tomto případě si neumím představit jinou závažnou překážku než zdravotní problémy.

37

Tzv. žádný zájem je bezpochyby velkým pokrokem v oblasti problematiky „odložených“ dětí, nicméně, jak už jsem zmínila, asi by bylo dobré nastavit přísnější kritéria na stranu rodičů. Jinak si neumím vysvětlit přeplněné kojenecké ústavy a dětské domovy – jedině snad pak podmínkami nastavenými pro budoucí osvojitele – které jsou z mého pohledu zas naopak příliš přísné a zejména zkoumání jejich splnění příliš zdlouhavé. A co se týká tzv. blanketového souhlasu, nevidím důvod, proč by vůbec měl být odvolatelný.

5.2.2. Zájem dítěte a společnosti na vytvoření nového rodinného prostředí Dítěti je, jak je již zmíněno výše, podle Úmluvy garantováno především právo, aby vyrůstalo v rodinném prostředí – tak, aby mělo dostatek lásky, porozumění a péče o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. A pokud původní rodina dítěte takto nefunguje a vyžaduje-li to jeho zájem, může být dítě dáno do péče náhradní - ať už je to osvojení či jiná péče. Osvojit lze jen nezletilé dítě a důležité je, že osvojení musí být ku prospěchu osvojence (§ 65 odst. 2 ZOR). Podle psychologů osvojení jako jeden z typů náhradní péče ale není vhodné pro všechny děti. U dětí zanedbávaných, týraných či postižených se v praxi lépe osvědčuje pěstounská péče či péče v některém ze specializovaných pracovišť. Nejvhodnější je osvojení dítěte do 5 let – tím je nejjednodušší úplné začlenění dítěte do osvojitelské rodiny. K osvojování starších dětí dochází zejména v případech nových sňatků původních rodičůkdy si osvojuje dítě nový partner toho z rodičů, kterému bylo dítě svěřeno do péče – je to označováno jako tzv. nepravé osvojení. Nelze osvojit ještě nenarozené (již započaté) dítě. Soud je povinen zjistit zdravotní stav budoucího osvojence tím, že si vyžádá zprávu o fyzickém a psychickém stavu dítěte vypracovanou znalcem nebo jiným specialistou a s tímto faktem pak seznámit budoucího osvojitele a zákonného zástupce budoucího osvojence (§ 70, věta druhá ZOR).

38

5.2.3. Souhlas nezletilého dítěte Dle § 67 odst. 1 věta druhá ZOR tuto podmínku vymezuje tak, že souhlas dítěte je nutný, pokud je dítě schopné posoudit dosah osvojení, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení. Není zákonem vymezena přesná věková hranice dítěte, kdy je schopné v tomto rozhodovat – záleží to na rozumové a volní vyspělosti každého dítěte. Obvykle je brán v úvahu názor dítěte ve věkovém rozmezí 10 – 12 let.

5.2.4. Existence osoby vhodného osvojitele a jeho vůle dítě osvojit Kromě vůle – to, že se rodič dobrovolně rozhodne dítě osvojit a na návrh zahájí řízení o osvojení, zvažují se i vlastnosti osoby osvojitele – a to jak osobnostní, tak i finanční, bytové a jiné předpoklady, a také motivace k osvojení. Osvojitel by měl dítěti poskytnout pevné, klidné a harmonické zázemí a prostředí, ve kterém bude dbát o jeho blaho a všeobecný rozvoj dítěte. Je také žádoucí, aby mezi osvojitelem a dítětem vznikl citový vztah jako mezi rodičem a dítětem. Podmínky, které musí budoucí osvojitel splnit Budoucí osvojitel (v této kapitole dále jen osvojitel) jak je již uvedeno výše musí mít osobní dispozice a motivaci dítě osvojit – měl by být přímo dotázán, proč si přeje dítě osvojit. Osvojitel nesmí být v příbuzenském vztahu s osvojencem – tato podmínka vyplývá z podstaty osvojení – příbuzenstvím mezi těmito osobami by osvojení ztratilo svůj význam. Obecně není možné osvojení mezi příbuznými v řadě přímé, soudní praxe ale dovoluje osvojení mezi vzdálenějšími příbuznými. Osoba osvojitele musí být bezúhonná a způsobem svého žití zaručovat, že osvojení bude prospěšné jak pro dítě, tak pro společnost všeobecně (§ 64 odst. 1 ZOR). Při posuzování bezúhonnosti si soud vyžádá posudky ze zaměstnání, zprávy z místa bydliště osvojitele či výpis z rejstříku trestů. Osvojitel dále musí být zletilý a plně způsobilý k právním úkonům (§ 64 odst. 2 ZOR). 39

Zdravotní stav osvojitele nesmí odporovat účelu osvojení, to znamená, že musí být takový, aby bylo vytvořeno stálé a dítěti odpovídající rodinné prostředí. Soud je povinen zdravotní stav osvojitele zjistit a s výsledky seznámit osvojitele a zákonného zástupce osvojence (§ 70 věta prvá ZOR). Osvojitel dále musí být v přiměřeném věkovém rozdílu k osvojenci (§ 65 odst. 1 ZOR) – tak, aby vznikla přirozená citová vazba a také autorita mezi osvojencem a osvojitelem jako mezi rodičem a dítětem. Osvojitel tedy nesmí být v poměru k dítěti o mnoho starší nebo blízko k věku osvojence. Pokud je to účelné, osvojitel by měl být schopen přípravy k přijetí dítěte do rodiny, jejímž cílem je připravit prostředí pro dítě. Jedná se zejména o případy, kdy osvojitel žije v nějakým způsobem odlišném prostředí a zkouší se, jak dítě na nové prostředí bude reagovat.

5.2.5. Předadopční péče Předtím než soud vydá konečné rozhodnutí o osvojení, je dítě nejméně 3 měsíce v předadopční péči osvojitele a to na jeho náklady (§ 69 ZOR). V případě osvojení je tato péče povinná. Ke svěření dítěte do předadopční péče dávají souhlas jeho původní rodiče, pokud existují. V případě ústavní péče nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, dává souhlas orgán sociálně-právní ochrany dětí. V době, kdy je dítě umístěno v předadopční péči, je vychováváno a zastupováno osvojitelem. Ten také spravuje běžné záležitosti týkající se dítěte. Předadopční péče není vyžadována, pokud dochází k přeměně pěstounské péče na osvojení (pokud tato péče trvala alespoň 3 měsíce) a k přeměně poručnictví na osvojení, pokud měl poručník dítě v osobní péči a také v případě svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče podle § 45 ZOR.

40

5.3. Řízení o osvojení Pokud osvojitel nemá v zájmu osvojit konkrétní dítě, v řízení o zprostředkování (§ 20 a násl. SPO) je pak vyhledáváno dítě pro něj vhodné k osvojení. Žádost o zprostředkování osvojitelé podávají u okresního úřadu. Je pak zkoumána dokumentace o dítěti (jeho osobní údaje, doklad o státním občanství, údaje o jeho sociálních poměrech, poměrech jeho rodičů, popř. prarodičů, údaje o jeho zdravotním stavu a vývoji, popř. rozhodnutí o výchově) i dokumentace o žadateli (jeho žádost o osvojení, osobní údaje, doklad o státním občanství, opis z Rejstříku trestů, jeho zdravotní stav, údaje o jeho sociálně-ekonomických poměrech a také písemný souhlas, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí mohl zjišťovat a evidovat další údaje k tomuto řízení potřebné a souhlas s účastí na přípravě k přijetí dítěte do rodiny). Rodič se musí také písemně vyslovit, zda souhlasí, aby jeho žádost byla zařazena po uplynutí lhůty dané zákonem i pro zprostředkování dítěte z ciziny (viz níže), popřípadě zda-li výslovně žádá o osvojení dítěte z ciziny. Vlastní zprostředkování pak provádí Ministerstvo práce a sociálních věcí, které také vede centrální evidenci a odborná posouzení vztahující se k této oblasti. Pokud dojde k závěru, že konkrétní žadatel je vhodný k osvojení pro konkrétní dítě, oznámí to žadateli a žadatel má pak právo seznámit se s dítětem a následně pak podat žádost o svěření dítěte do předadopční péče – to do 30 dnů od doručení oznámení. Pokud Ministerstvo práce a sociálních věcí nezrealizuje zprostředkování osvojení do 6 měsíců od zařazení dítěte do evidence dětí či do 12 měsíců od právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů, věc je postoupena ke zprostředkování Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí a zařazena do jeho evidence zprostředkování osvojení dítěte z ciziny.

41

V samotném řízení o osvojení má výlučnou rozhodovací pravomoc soud příslušný podle místa bydliště osvojovaného dítěte. Řízení je zahájeno zásadně na návrh budoucího osvojitele, ve kterém musí uvést, jakým typem osvojení chce dítě osvojit a tímto je pak soud ve svém rozhodování vázán – nemůže být tedy rozhodnuto o jiném typu osvojení, než o který bylo žádáno. Účastníky řízení jsou osvojované dítě, jeho rodiče, budoucí osvojitel a jeho manžel, pokud je k osvojení třeba jeho souhlasu. U osvojování dětí z ciziny či do ciziny, také pokud rodiče nemají právo vyjádření souhlasu s osvojením (kvalifikovaný nezájem, žádný zájem nebo blanketový souhlas, viz kap. 5.2.1.) se vždy ustanovuje dítěti opatrovník. Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky, pokud jsou zbaveni či omezeni v rodičovské zodpovědnosti, či zbaveni způsobilosti k právním úkonům, pokud bylo rozhodnuto o jejich kvalifikovaném nezájmu či žádném zájmu, pokud soud rozhodl, že k osvojení není třeba jejich souhlasu anebo pokud souhlasili s osvojením předem bez vztahu k určitým osvojitelům. V případě, že rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, je dítěti ustanoven pro řízení poručník, který má také právo vyslovit souhlas s osvojením. Vyjádřit se k osvojení má i dítě (viz kap. 5.2.3.), které má být osvojeno a samozřejmě soud.

42

5.4. Právní následky plynoucí z osvojení II. typu Rozhodnutí o osvojení má konstitutivní povahu (tedy v tomto případě vznik nového právního vztahu). Účinky nastávají okamžikem, kdy rozsudek o osvojení nabude právní moci. Následky osvojení jsou následující: - mezi osvojitelem(i) a osvojencem vzniká poměr, jaký je mezi rodičem(i) a dítětem, osvojenec přichází do rodiny se všemi právy a povinnostmi dítěte, mezi osvojitelem a osvojencem vzniká příbuzenský poměr (§ 63 odst. 1 ZOR) - práva a povinnosti původních rodičů k osvojenci zanikají (§ 72 odst. 1 ZOR), na původní biologickou rodinu je ale brán zřetel například v případě uzavírání manželství – příbuzenství by bylo považováno za jednu z překážek uzavření manželství – to se netýká situace, kdy osvojitelem je manžel jednoho z původních rodičů (k jeho rodině by se o překážku příbuzenství nejednalo) - osvojitel(é) je pak zapsán na matrice namísto původních rodičů - nabytím právní moci rozsudku soudu České republiky o osvojení osvojenec nabývá českého státního občanství - dochází ke změně příjmení osvojence na příjmení osvojitele (popřípadě na příjmení, na kterém se manželé dohodnou jako na příjmení pro své budoucí děti při uzavírání manželství – to opět v případě, že dítě osvojuje manžel jednoho z rodičů dítěte) - podle ZOR změna jména není připouštěna, ale zákon o matrikách upravuje právo osvojitelů dát osvojenci jiné jméno - k této změně by mělo dojít do 6 měsíců od právní moci rozsudku o osvojení, ale nejpozději do doby, než dítě dosáhne zletilosti -

pokud dítě dosáhlo věkové hranice 15 let, je k tomu vyžadován jeho souhlas

Nezrušitelné osvojení v zásadě nemůže být zrušeno. Dítě může být opětovně osvojeno – tzv. readopce (§ 76 ZOR). např. v případě, že zemře manžel rodiče, kterým je dítě osvojeno a osvojuje ho nový manžel rodiče. Zrušit lze v závažných důvodech. Zanikají pak všechna práva a povinnosti mezi osvojitelem a osvojencem a obnovují se vztahy k původní rodině (§ 73 odst. 3 ZOR).

43

6. Pěstounská péče (zák. SPO) Pěstounská péče je druhou nejrozšířenější formou náhradní rodinné výchovy (po osvojení). Můžeme ji charakterizovat jako osobní péči o dítě, kterou zprostředkovává stát a také na ni dohlíží. Tato péče zakládá právní vztah mezi pěstounem a dítětem, který je z větší části vztahem soukromoprávním, ale má i prvky vztahu veřejnoprávního – to se týká oblasti financování, organizování a kontroly pěstounské péče. Pěstounská péče je realizována v případech, kdy dítě nelze osvojit buď proto, že rodiče nedají souhlas k osvojení, nejedná se o kvalifikovaný nezájem či žádný zájem rodičů, ale i v případech, kdy dítě není vhodné k osvojení a to z nejrůznějších důvodů jako jsou například zdravotní, psychické či jiné důvody. Je vhodné osvojovat i ostatní sourozence dítěte (pokud je má), aby se rozvíjely i vazby mezi nimi. Dítěti tedy zůstávají zachovány vztahy k původní rodině. Původní rodiče mohou zůstat zákonnými zástupci dítěte, mohou se s ním stýkat a mají k němu vyživovací povinnost. V České republice se většinou jedná o případy mladých bezdětných manželů, kteří mají zájem vzít si do pěstounské péče dítě, o které jeho původní rodiče nemají zájem a nehodlají s ním do budoucna zachovat kontakt. Novelou zákona o rodině, která nabyla účinnosti 1.6. 2006 byla zavedena tzv. pěstounská péče na přechodnou dobu (§ 27a SPO). Dítě je do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno osobám zařazeným do evidence osob vhodných pro pěstounskou péči na přechodnou dobu na základě rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Tento způsob péče se vztahuje na tyto případy: - existence závažných skutečností, kvůli kterým nemůže rodič dítě vychovávat - po odpadnutí těchto skutečností se dítě vrátí do původní rodiny - v době do 6 týdnů od narození dítěte se o něj rodiče nemohou starat -

pokud je to možné, mohou pak po uplynutí této doby žádat o navrácení dítěte do

péče - do doby pravomocného rozhodnutí o tom, zda je třeba souhlasu rodiče k osvojení Pokud bylo o pěstounské péči na přechodnou dobu rozhodnuto předběžným opatřením, soud musí nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda pro toto trvají důvody. 44

6.1. Druhy pěstounské péče Pěstounskou péči lze rozdělit na individuální a kolektivní. -

individuální pěstounská péče může být vykonávána: - osamělou osobou - osobou vdanou či ženatou - manžely společně

-

kolektivní (skupinová) pěstounská péče může být vykonávána: -

samostatnými objekty (např. SOS dětské vesničky)

-

v prostorách vybavených jako byt pro rodinu s větším počtem dětí

-

v bytě pěstouna

6.2. Předpoklady pěstounské péče Nezletilé dítě je možné svěřit do péče pěstouna, pokud jsou splněny následující předpoklady (obdobně jako u osvojení - viz kap. 5.2., v této kapitole jen vyjmenování a popis odlišností): - rodinná výchova dítěte není řádně zabezpečena - tedy rodiče nemůžou, neumí nebo nechtějí dítěti výchovu řádně zabezpečit anebo v případě, že rodiče dítěte nežijí a poručník, kterého určil soud, nemá povinnost osobní péče o dítě - existence zájmu dítěte na svěření do jiného než původního výchovného prostředí - je zde kladný postoj – vyjádření dítěte k této péči, pokud je schopno formulovat své názory - existence způsobilé fyzické osoby, která souhlasí s poskytnutí pěstounské péče a je schopná ji zajistit - podmínky „způsobilosti“pěstouna jsou stejné jako u osoby osvojitele - u pěstounské péče zákon neupřednostňuje příbuzné dítěte či jemu osoby blízké, ale tyto osoby také z pěstounské péče nevylučuje - pokud má pěstoun vlastní rodinu, je sledována situace v ní a jak jsou vychovávány jeho děti - uskutečnění předpěstounské péče (podrobněji viz níže)

45

6.2.1. Předpěstounská péče (§ 45b odst. 2 ZOR) U pěstounské péče je tato fáze sice fakultativní, nicméně velice důležitá a podstatná pro pozdější rozhodování soudu o svěření dítěte do pěstounské péče. Do předpěstounské péče může být svěřeno dítě, které je umístěno do ústavní výchovy. A to do doby rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče vhodného pěstouna, který má zájem o umístění dítěte do pěstounské péče. Do předpěstounské péče může být na základě rozhodnutí sociálně-právní ochrany dětí umístěno i dítě, které není v ústavní výchově, pokud s tím jeho rodiče souhlasí. O předpěstounské péči rozhoduje orgán sociálně-právní ochrany dětí ve zprostředkování okresním úřadem. Ten má povinnost do 15 dnů informovat soud. Osoba, které bylo dítě svěřeno do předpěstounské péče, má ode dne rozhodnutí nárok na úhradu potřeb dítěte a odměnu pěstouna dle zák. o státní soc. podpoře. Hlavním účelem této tříměsíční etapy pěstounské péče je navázání vztahů pěstouna a nezletilého tak, aby se tím vyvarovalo případnému rušení soudního rozhodnutí o pěstounské péči v případě, že by nedošlo k vytvoření této vazby nebo při vzniku následných rozporů mezi nimi. V případě, že by do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí o pěstounské péči nebylo zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, rozhodnutí o předpěstounské péči pozbývá právní účinky.

46

6.3. Řízení o pěstounské péči Stejně jako u osvojení je zde možnost zprostředkování pěstounské péče, kde je pro budoucího pěstouna hledáno vhodné dítě do pěstounské péče. To je upraveno § 20 a násl. SPO. Zprostředkování pěstounské péče je realizováno na základě žádosti fyzické osoby, která chce přijmout dítě do pěstounské péče. Žádost se opět podává u okresního úřadu, kde je zkoumána dokumentace o dítěti i budoucím pěstounovi. Dále je pak dokumentace postoupena Ministerstvu práce a sociálních věcí a pokud se najde vhodný osvojitel pro konkrétní dítě, oznámí tuto skutečnost budoucímu pěstounovi. Žadatel má pak právo se s dítětem seznámit a podat žádost o umístění dítěte do předpěstounské péče do 30 dnů od doručení oznámení – stejně jako u osvojení (podrobněji viz kap. 5.3.). Zprostředkování pěstounské péče se neprovádí v případě, že návrh na svěření dítěte do pěstounské péče podala osoba, která je dítěti příbuzná nebo blízká či blízká jeho rodině (§ 20 odst. 3 písm.b/ cit.zák.). K řízení o pěstounské péči je příslušný soud, v jehož obvodu má dítě své bydliště. Předtím než soud vydá konečné rozhodnutí o pěstounské péči, vyžádá si stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí o tom, zda osoba budoucího pěstouna je k pěstounské péči vhodná. Soud ale není vázán ani stanoviskem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ani jiných orgánů. V řízení o pěstounské péči může soud rozhodnout i bez návrhu. Rodič se může na soud obrátit s návrhem, aby bylo dítě svěřeno do pěstounské péče konkrétní osobě, ale ani tímto soud není vázán. Účastníky tohoto řízení jsou nezletilé dítě a jeho opatrovník, jeho rodiče, pokud mají rodičovskou zodpovědnost, budoucí pěstoun nebo manželé pěstouni a případně osoby, které měli do doby řízení u sebe, takže se jedná i o jejich právech a povinnostech. Pokud je dítě schopno se samo vyjádřit (viz kap. 5.2.3.), je k pěstounské péči nutný jeho souhlas stejně tak souhlas manžela budoucího pěstouna. Souhlas rodičů dítěte zákon nevyžaduje.

47

6.4. Práva a povinnosti vznikající z pěstounské péče Povinnosti pěstouna Primární povinností pěstouna je povinnost o dítě osobně pečovat (§ 45c odst. 1 ZOR). Osobní péčí o dítě je chápán jak samotný výkon péče o dítě, tak i jeho výchova. V případě, že je dítě svěřeno do pěstounské péče pěstouna, který žije v jedné domácnosti se svým manželem, je tento povinen při péči o dítě pěstounovi pomáhat. Pěstoun má při péči o dítě práva a povinnosti rodičů a zastupuje dítě v běžných záležitostech. Jak už ale bylo řečeno výše, právo rodičovské zodpovědnosti náleží i nadále zákonným zástupcům dítěte – tedy ve většině případů jeho původním rodičům (pokud ho nebyli zbaveni nebo na něm omezeni). Pouze v situaci, kdy má pěstoun za to, že by rozhodování rodiče o dítěti bylo v rozporu se zájmem dítěte, může se dožadovat rozhodnutí soudem. Vyživovací povinnost zpravidla nemá pěstoun, ale zůstává na původních rodičích dítěte, popřípadě přechází na jiné příbuzné (většinou prarodiče). Rodiče odvádí výživné státu a to do výše, do které jsou dítěti poskytnuty příspěvky (viz níže – Práva pěstouna). Toto je nazýváno tzv. zákonnou cessí - tak se předchází případným problémům s vymáháním výživného pěstounem od původních rodičů. Pokud je výživné vyšší než příspěvek, vyplácí se rozdíl pěstounovi. Je možné, aby se i nadále uskutečňoval styk mezi původními rodiči a dítětem, které je svěřeno do pěstounské péče – tzv. pěstounská péče s účastí rodičů. Práva pěstouna (potažmo dítěte) Pěstounovi náleží dávky pěstounské péče a to: - příspěvek na úhradu potřeb dítěte (viz níže) - odměna pěstouna (viz níže) - příspěvek při převzetí dítěte (viz níže) - příspěvek na zakoupení motorového vozidla (viz níže)

48

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte náleží dítěti, které je nezaopatřené. Podle § 11 zákona o státní sociální podpoře je za nezaopatřené považováno dítě do doby dokončení základní školní docházky. Poté maximálně do 26 let v případě, že se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo pak v případě, nemůže-li se připravovat na budoucí povolání pro úraz či nemoc nebo nemůže vykonávat samostatně výdělečnou činnost z důvodu úrazu, nemoci nebo kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu. Zároveň musí žít s pěstounem ve společné domácnosti a společně uhrazuje náklady s ní spojené. Pokud má dítě nárok např. na sirotčí důchod nebo na výživné vůči pěstounovi, má pak nárok pouze na rozdíl mezi výší příspěvku a výší výživného. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je odvozen od věku dítěte, od jeho zdravotního stavu a dalších hledisek. Odměna za výkon pěstounské péče dle § 40 zákona o státní sociální podpoře náleží pěstounovi do dosažení zletilosti dítěte, popřípadě do 26 let věku dítěte, pokud je považováno za nezaopatřené. Prarodičům, kteří mají dítě pěstounské péči v zásadě tato odměna nenáleží. Právo na tuto odměnu jim může být přiznáno v případech hodných zvláštního zřetele (např. v případě těžkého zdravotního postižení dítěte). Nárok na příspěvek při převzetí dítěte má pěstoun na základě ustanovení § 41 zákona o státní sociální podpoře, jako na jednorázovou dávku při převzetí dítěte. Na příspěvek na zakoupení motorového vozidla má nárok pěstoun, který má ve své pěstounské péči nejméně 4 děti. Další podmínky jsou uvedeny v § 42 zákona o státní sociální podpoře. Všechny tyto dávky vyplácí příslušný okresní úřad. V případě pěstounské péče vykonávané manžely, připadají tyto dávky pouze jednomu z manželů. Pokud je dítěti ustanoven poručník s povinností o dítě osobně pečovat, náleží tyto dávky jemu. Povinnosti dítěte Dítě umístěné v pěstounské péči má povinnost pomáhat v domácnosti pěstouna podle svých schopností a možností a pokud má vlastní příjem, tak i přispívat na úhradu společných potřeb v domácnosti.

49

6.5. Kontrola pěstounské péče Pěstounská péče je pod kontrolou okresního úřadu, jehož zaměstnanci mají právo navštěvovat rodinu pěstounů jednou za 3 měsíce za prvních 6 měsíců pěstounské péče a poté dle potřeby, minimálně ale jednou za 6 měsíců.

6.6. Zánik pěstounské péče K zániku pěstounské dochází: - dnem dosažení zletilosti dítěte - úmrtím dítěte nebo pěstouna - rozhodnutím soudu (to jen ze zásadních důvodů – hlavně v případě, kdy odpadly důvody, z kterých bylo dítě svěřeno do pěstounské péče) - vždy, pokud o zrušení pěstounské péče pěstoun požádá V případě úmrtí jednoho z pěstounů, pozůstalý manžel zůstává výlučným pěstounem. Při rozvodu ale nadále pěstounská péče trvá a soud pak rozhodne o individuální péči jednoho z bývalých manželů, popřípadě může rozhodnout o jiné formě náhradní rodinné výchovy, popřípadě, je-li to možné, o navrácení dítěte do původní rodiny.

7. Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby (Hl.II. § 45 ZOR) Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby lze označit jako nejvolnější způsob náhradní rodinné výchovy, která nastupuje v situaci, kdy rodičům brání ve výkonu jejich péče nějaká překážka – ať už subjektivní (neschopnost se o dítě postarat) či objektivní (nemoc, výkon trestu apod.). Tato překážka je pak pokládána za přechodnou s tím, že po jejím odpadnutí bude možné, aby se dítě vrátilo zpět do výchovy rodičů. Rodiče také nadále zůstávají zákonnými zástupci nezletilého. 50

7.1. Podmínky svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby - existence subjektivní či objektivní překážky, (v zásadě krátkodobé) která brání rodičům ve výkonu péče - existence zájmu dítěte na svěření do výchovy jiné osoby - pokud je schopno formulovat své názory, tak jeho souhlas (viz kap. 5.2.3.) - existence způsobilé fyzické osoby, která je schopna výchovu zabezpečit Dítě může být svěřeno do péče jedné fyzické osobě - pokud je způsobilá dítě vychovávat sama anebo manželům. Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho z manželů, musí s tím druhý souhlasit. Nejčastěji je dítě svěřováno do péče blízkých příbuzných (prarodičům, strýci, tetě, staršímu sourozenci, pokud je k tomu způsobilý). Pokud není možné, aby dítě bylo umístěno do péče u blízkého příbuzenstva, většinou se situace řeší pěstounskou péčí nebo osvojením.

7.2. Práva a povinnosti jiné fyzické osoby (ve vztahu k dítěti) Rozsah práv a povinností v této oblasti nejsou zákonem přesně vymezena, nicméně soud má povinnost ho vymezit při vzniku této formy náhradní péče. Pěstoun má povinnost o dítě pečovat, vychovávat ho a zastupovat a také zajistit jeho všestranný rozvoj. Podobně jako u pěstounské péče pak spravuje pouze běžné záležitosti dítěte. Rodiče tedy v situaci, kdy je dítě svěřeno do výchovy jiné fyzické osoby, obvykle i nadále zůstávají zákonnými zástupci a rozhodují o podstatných věcech, týkajících se dítěte. Zůstává nadále zachována i vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti. To je pak směřováno do rukou fyzické osoby, která o dítě pečuje. Z toho tedy vyplývá, že dalším právem fyzické osoby, které bylo dítě svěřeno do výchovy, je právo přijímat výživné pro dítě a hospodařit s ním. V případě, že se této osobě výživného na dítě nedostává, má právo na jeho vymáhání soudní cestou.

51

7.3. Zánik péče jiné fyzické osoby o dítě Péče jiné fyzické osoby o dítě zaniká: - dosažením zletilosti dítěte - smrtí dítěte nebo fyzické osoby - rozhodnutím soudu - když pominou důvody, pro které došlo k této formě náhradní výchovy - pokud osoba, které bylo dítě svěřeno do péče ji nevykonává řádně Při úmrtí jednoho z manželů, kterým bylo dítě svěřeno do společné péče, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. V případě rozvodu manželů, kterým bylo dítě svěřeno do společné výchovy péče trvá, soud pak musí o výchově dítěte opětovně rozhodnout, a to i bez návrhu.

8. Ústavní a ochranná výchova

8.1. Ústavní výchova Ústavní výchova je typem náhradní kolektivní péče o dítě. Umístění dítěte do ústavní výchovy je největším zásahem do práv rodičovské zodpovědnosti. Úmluva a LZPS obsahují ustanovení, že dítě nelze odloučit od rodičů proti jeho vůli, ledaže by to bylo v zájmu dítěte a na základě rozhodnutí soudu. Ústavní výchova je ze zákona SPO definována jako zařízení pro ochranu a pomoc, která je poskytnuta dítěti, které se ocitlo bez jakékoli péče, nebo jestliže jsou vážně ohrožena jeho základní práva, příznivý vývoj nebo život – týká se tedy i duševně či tělesně týraných nebo zneužívaných dětí.

52

8.1.1. Podmínky pro nařízení ústavní výchovy - o dítě se nemůže starat jeho vlastní rodina a nepodařilo se ho umístit do „klasické“ náhradní péče - výchova dítěte je narušena nebo ohrožena - jiná výchovná opatření nedosáhla nápravy rodinného prostředí, soud nařídí ústavní výchovu Do této výchovy může být dítě umístěno i na základě rozhodnutí žádosti rodičů. Obecně platí, že péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a náhradní rodinná výchova mají přednost před ústavní výchovou. Ale není nutné, aby byly vyčerpány všechny tyto možnosti, než dojde k nařízení ústavní výchovy - vyžaduje-li to zájem dítěte, zákon dává možnost nařídit ústavní výchovu nebo svěřit dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i bez toho, aniž by předcházela jiná výchovná opatření.

8.1.2. Výkon ústavní péče (zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních) - do 1 roku dítěte je ústavní výchova realizována v kojeneckých ústavech - od 1 roku jsou to pak dětské domovy - pro děti od 3 let zpravidla po dobu prvních 8 týdnů diagnostické ústavy – poté zařazení do jiných příslušných zařízení - pro výkon ústavní péče nezletilé matky s dítětem jsou pak dětské domovy - pro výkon ústavní péče dětí starších 15 let se závažnými poruchami chování jsou výchovné ústavy - pro výkon ústavní péče dětí s tělesným či mentálním postižením jsou ústavy sociální péče - soud může dítě také umístit do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 SPO)

53

Při výkonu ústavní výchovy jsou nadále zákonnými zástupci dítěte rodiče a mají k němu vyživovací povinnost. Po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, je v průběhu ústavní výchovy možné, aby dítě dočasně pobývalo u rodičů, popřípadě u jiných osob se souhlasem zákonných zástupců dítěte (rodiče nebo jiné osoby). V případě nemožnosti udělení písemného souhlasu zákonných zástupců dítěte, je opět rozhodující zájem dítěte.

8.1.3. Řízení o nařízení ústavní výchovy (dle SPO) Návrh na nařízení ústavní výchovy podává obecní úřad obce s rozšířenou působností. V jeho kompetenci je také navrhovat prodloužení a zrušení ústavní výchovy. Navrhovat prodloužení, zrušení či vstupovat do již zahájeného řízení (pokud je to ve veřejném zájmu) může i státní zástupce (dle § 35 OSŘ). Po pravomocném rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy sjedná obecní úřad obce s rozšířenou působností kdy a ve kterém příslušném zařízení bude dítě přijato k výkonu ústavní péče. Obecní úřad obce s rozšířenou působností pak vyzve rodiče či jiné osoby, které mají dítě ve výchově, aby ve stanoveném termínu dítě předali příslušnému zařízení. Pokud se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí, postupuje se takto (vzestupně): - soud ho vyzve, aby se podrobil - soud může požádat orgán sociálně-právní ochrany, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění - soud ukládá pokuty do maximální výše 50 000 Kč, které připadají soudu - soud může nařídit odnětí dítěte a v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí se postarat o jeho předání tomu, komu má být svěřeno - soud je při tomto oprávněn nařídit prohlídku bytu povinného

54

8.1.4. Kontrola ústavní péče Výkon ústavní výchovy je pod dohledem obecního úřadu obce s rozšířenou působností – sleduje ho nejméně jednou za 6 měsíců a tím pak zkoumá dodržování práv dítěte a zda je v zájmu dítěte v tomto zařízení setrvat. Sociální pracovník je v tomto oprávněn navštěvovat zařízení výkonu ústavní péče a nahlížet do dokumentace, které zařízení o dítěti vede.

Kontrola ústavní výchovy je zpravidla prováděna místně příslušným soudem, v jehož obvodu má nezletilé dítě bydliště. Soud jednou za 6 měsíců provádí přezkoumání, zda trvají důvody, pro které bylo dítě umístěno do ústavní péče (§ 46 odst. 3 ZOR). K tomuto rozhodnutí má právo si vyžádat stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí, vyjádření rodičů a dítěte – pokud je toho schopné (viz kap. 5.2.3). Soud je také oprávněn žádat, aby byl obeznámen s případným přemístěním dítěte do jiného výchovného zařízení.

8.1.5. Ukončení ústavní péče - pominou-li důvody pro umístění dítěte do ústavní péče, zákon stanovuje povinnost ji zrušit (§ 46 odst. 2 ZOR) -

pokud ale tyto důvody trvají, lze dítě umístit do jiné z forem náhradní rodinné

výchovy - zletilostí dítěte, ale může být z důležitých důvodů (kdy nebylo dosaženo výchovného cíle) prodlužována maximálně o 1 rok

55

8.2. Ochranná výchova (zák. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů) Ochranná výchova je výchovné opatření, které lze chápat jako další omezení rodičovské zodpovědnosti. Dříve ji upravoval zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Ochranná výchova je uložena nezletilému za spáchání činu, který by byl jinak kvalifikován jako trestný čin u zletilého. U dítěte do 15 let (nezletilý) je tento čin nazýván jako „čin jinak trestný“ a u dítěte od 15 do 18 let (mladistvý) jako „provinění“. Avšak existuje i tzv. relativní odpovědnost mladistvých, tzn., že dítě dovršením 15. roku není automaticky trestně odpovědné – posuzuje se i jeho rozumová a mravní vyspělost. A také se bere v úvahu, zda byl například trestný čin spáchán těsně po dosažení zletilosti – ve „věku, který je blízký věku nezletilého“.

8.2.1. Druhy ochranné výchovy Ochranná výchova se dělí na: - obligatorní - je nařízena v občanském řízení pokud dítě od 12. do 15. roku věku spáchalo čin, za který trestní zákon umožňuje uložit výjimečný trest (tj. trest odnětí svobody v délce trvání 15 - 25 let nebo doživotí) - fakultativní ochranná výchova je nařízena v případě, kdy: - mladistvý spáchal provinění -

o výchovu mladistvého není řádně postaráno a nedostatky ve výchově nelze

odstranit v rodině -

výchova mladistvého je zanedbána

-

prostředí, v němž mladistvý žije, nezaručuje či nepostačuje pro jeho náležitou

výchovu

56

8.2.2. Přeměny, ukončení ochranné výchovy Dle výše zmíněného zákona upravujícího ochrannou výchovu může orgán sociálně-právní ochrany dětí navrhovat soudu přeměnu ústavní péče v ochrannou a naopak, prodloužení či propuštění z ochranné výchovy, upuštění od výkonu ochranné výchovy či podmíněné umístění do jiného zařízení. Soud může ochrannou výchovu zrušit, pominou-li důvody pro které byla nařízena anebo končí dosažením zletilosti dítěte – pokud nebyla prodloužena do 19 let dítěte.

INSTITUTY SLOUŽÍCÍ K OCHRANĚ ZÁJMŮ NEZLETILÝCH DĚTÍ Do této kategorie patří opatrovnictví a poručenství. Oba tyto instituty vznikají na základě soudního rozhodnutí v případě, že rodiče nemohou vykonávat práva a nést své povinnosti. Základní rozdíl mezi nimi je, že opatrovník je nositelem jen některých práv a povinností místo rodičů, kdežto poručník vykonává všechna práva a má všechny rodičovské povinnosti, jelikož rodiče dítěte nemají rodičovskou zodpovědnost. Původní znění zákona o rodině tyto instituty spojoval. Ale protože právní systémy v jiných zemích je rozlišují, došlo k opětovnému rozlišení těchto institutů velkou novelou ZOR.

57

9. Poručenství (§ 78 – 82 ZOR) Lze říci, že tento institut může do velké míry plnit funkci náhradní rodinné výchovy. Ale obecně se má za to, že poručník je ustanoven nezletilému, který nemá zákonného zástupce – v případě, kdy rodiče dítěte zemřeli nebo jim byl pozastaven výkon rodičovské zodpovědnosti nebo nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti v důsledku zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům. Poručník se tedy stává zákonným zástupcem nezletilého. Funkce poručníka je dobrovolná – posuzuje se jako funkce čestná. Poručníka dítěti ustanoví místně příslušný soud, v jehož obvodu má dítě bydliště, podle § 88 písm.c) OSŘ. Pokud není dítě osvojeno (v tom případě je jeho zákonným zástupcem osvojitel), je nutné mu ustanovit poručníka, protože u jiných forem náhradní rodinné výchovy (ústavní výchova, pěstounská péče nebo svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby), subjekty zajišťující péči o dítě, nemohou rozhodovat o všech záležitostech týkajících se dítěte.

9.1. Podmínky, které musí poručník splňovat (§ 79 ZOR) - poručník musí být samozřejmě plně způsobilý k právům a povinnostem - musí svým způsobem života zaručovat, že bude funkci poručníka plnit řádně a v zájmu dítěte - musí s funkcí poručníka souhlasit Soud přednostně ustanoví poručníkem toho, koho navrhnou rodiče dítěte, ale není tímto vázán. Pokud rodiče nikoho jako poručníka nenavrhnou, soud jím ustanoví osobu dítěti blízkou nebo pak jinou fyzickou osobu. Zákon o rodině umožňuje, aby poručníky byli ustanoveni i manželé – v případě, že dítě žije v rodině poručníků, je to lepší řešení, než kdyby jím byl ustanoven jen jeden z nich. Prakticky se výběr tzv. vhodné osoby zpravidla provádí ze seznamu žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péčí.

58

Pokud není možnost, aby poručníkem byla ustanovena fyzická osoba a nikdo nemá zájem jím být, soud jmenuje poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí – tzv. hromadné poručenství. Zákon tak řeší i situaci do doby, než je dítěti poručník ustanoven, kdy je nezbytné řešit neodkladné úkony v zájmu dítěte – tzv. dočasné poručenství.

9.2. Práva a povinnosti poručníka Poručník má právo a povinnost: - dítě vychovávat - zastupovat - spravovat jeho majetek (což je, dalo by se říci, jeho hlavním účelem) Poručník má při výkonu své funkce zvýšenou odpovědnost (ve srovnání s rodičovskou zodpovědností) u rozhodnutí o podstatných věcech týkajících se dítěte. Nicméně u rozhodování o podstatných záležitostech týkajících se nezletilého je třeba schválení soudu. Funkce poručníka sama o sobě nenese vyživovací povinnost k dítěti. Ale tuto povinnost by poručník měl pokud by byl v příbuzenském vztahu k dítěti (např. u prarodiče dítěte). V zájmu dítěte sice je, aby poručník vykonával osobní péči nezletilého, ale obecně nemá povinnost o dítě osobně pečovat. Pokud má ale dítě u sebe a vykonává osobní péči, má nárok na stejné dávky, jakoby se jednalo o pěstounskou péči (§ 43 odst. 2 zák. o státní sociální podpoře). Poručník vykonává svou funkci pod pravidelným dohledem soudu a je povinen podávat mu zprávy o poručenci a předkládat mu účty ze správy jeho jmění. Do 2 měsíců po skončení své funkce musí poručník soudu předložit závěrečný účet správy jmění, soud ho může ale této povinnosti zprostit. V zásadě poručník nemá za správu jmění právo na odměnu, ale pokud byla spojena se „značnou námahou“ (§ 80 odst. 2 ZOR), může mu ji soud na jeho žádost přiznat – a to ročně nebo po skončení jeho funkce.

59

9.3. Zánik poručenství Poručenství může zaniknout: - ze zákona - dosažením zletilosti - smrtí poručence - osvojením poručence -

pravomocným rozhodnutím o opětovném nabytí rodičovské zodpovědnosti rodičů

nezletilého - smrtí poručníka - zproštěním funkce na návrh poručníka - odvoláním z funkce – pokud se poručník stal pro ni nezpůsobilým Pokud poručenství zaniká z důvodu zániku potřeby osoby poručníka, jedná se o

absolutní zánik, a pokud zaniká funkce konkrétní osoby jako takové, jde o zánik

relativní. Pokud dojde k rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni poručníky, soud postupuje tak, jak je v zájmu dítěte – podle toho pak mohou spoluporučníky zůstat oba manželé anebo jednoho z nich funkce poručníka zprostí.

60

10. Opatrovnictví Opatrovník je jmenován soudem v případě střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů, v případě ohrožení majetkových zájmů dítěte, pokud dojde k omezení rodičovské zodpovědnosti a u řízení o osvojení a také v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba (§ 83 odst. 1). Soud ve svém usnesení určí opatrovníkovi rozsah jeho práv a povinností. Učiní tak s ohledem na účel, pro který byl stanoven a s cílem, aby byla plně zajištěna ochrana zájmů nezletilého. Opatrovníkem může být ustanoven obecní úřad obce s rozšířenou působností či Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. V případě, kdy je řízení konáno u jiného soudu než u příslušného podle místa trvalého pobytu dítěte, obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn dožádat obecní úřad, do jehož působnosti případ spadá, o zastoupení dítěte. K tomuto účelu mu postoupí spis dítěte a své stanovisko. Tomuto dožádání je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen vyhovět. Stejně tak se obce s rozšířenou působností může dožadovat zastupování dítěte Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

10.1. Typy opatrovnictví Odlišujeme opatrovnictví: - krátkodobé, do kterého patří: - kolizní opatrovník (§ 37 odst.1 ZOR, viz níže) -

opatrovník ustavený soudem v řízení o osvojení, který dává souhlas k osvojení

místo rodičů (§ 68b ZOR) - opatrovník ad hoc – ustaven ke konkrétnímu případu, kdy je to v zájmu dítěte - např. kdy rodiče jsou nečinní ve věci, kdy mají jednat za své dítě - dlouhodobé - opatrovník, který je ustaven v případě, že je rodič omezen ve výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2 ZOR) - opatrovník pro správu jmění dítěte (§ 37b ZOR, viz níže a kap. 2.1.)

61

Kolizní opatrovník Kolizní opatrovník je ustaven v případě, že dítě nemůže zastoupit ani jeden rodič a to z důvodu střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. Ke střetu zájmů nemusí fakticky dojít, stačí , když hrozí, že by tato situace mohla nastat. Typickým příkladem pro ustavení kolizního opatrovníka je rozvod rodičů nezletilého. Opatrovníkem je většinou orgán sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. O dlouhodobé opatrovnictví se jedná v případě, že oba rodiče nebo jediný žijící rodič dítěte je dlouhodobě omezen ve výkonu své rodičovské zodpovědnosti. Dlouhodobě také zpravidla působí opatrovník pro správu jmění dítěte. Opatrovník pro správu jmění (§ 37b ZOR) Usnesením je opatrovník pro správu jmění jmenován v případě, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy (rodiče buď nejsou schopni či ochotni jmění nezletilého spravovat nebo majetek nezletilého zneužívají ve svůj prospěch). Opatrovníkem pro správu jmění je ustavena ve většině případů fyzická osoba, která má samozřejmě plnou způsobilost k právním úkonům a také dostatečné znalosti, aby mohla jmění spravovat. Tato osoba musí souhlasit s ustavením do funkce opatrovníka pro správu jmění. Touto osobou může být osoba příbuzná nebo blízká dítěti, ale i např. advokát. V případě, kdy nemůže být opatrovníkem pro správu jmění ustavena fyzická osoba, soud jím zpravidla určí orgán sociálně-správní ochrany dětí, ale zákon nevylučuje, aby jím byl ustavena i např. advokátní kancelář nebo jiný subjekt, který je specializován pro správu majetku. V případě ustanovení opatrovníka pro správu jmění je nutné vymezit rozsah jmění, které má opatrovník spravovat a způsob, jakým se smí či nesmí s majetkem nakládat. Opatrovník pak nesmí činit úkony, které by byly nepřiměřeně rizikové. Pokud by porušením povinností ze strany opatrovníka vznikla dítěti škoda, nese za ni odpovědnost. Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na přiměřenou odměnu. Podléhá soudnímu dohledu a je povinen do 2 měsíců od skončení své funkce předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění. Funkce opatrovníka pro správu jmění zaniká splněním účelu, pro který byl stanoven, nejpozději však zletilostí dítěte.

62

Institut opatrovníka je určitě způsob hájení zájmu dítěte. Nicméně jsem se účastnila několika rozvodových stání i řízení o určení výše výživného, a paní opatrovnice, jmenována kvůli střetu zájmů mezi rodičem a dítětem v rámci určování výživného, na mě nepůsobila nějak zvlášť agilním dojmem. Spíše mi to připadalo jako jenom formální splnění zákonné podmínky. U jednoho konkrétního případu se před soudním stáním obhájkyně matky, které bylo dítě po rozvodu do péče svěřeno a opatrovnice dohodly na určité výši výživného. Před soudem pak bylo rozhodnuto o výrazně menší výši výživného a opatrovnice „neměla námitky“, ačkoli příjmy otce byly jemně řečeno nadstandardní. I u jiných případů ve mně opatrovník nebudil dojem nějak výrazné role při obhajování práv dítěte nebo vůbec při rozhodování soudu. Ale je to samozřejmě můj subjektivní dojem.

11. Vztahy dítěte ke třetím osobám 11.1. Vztahy dítěte k prarodičům Podle zákona právní následky vyvolává pouze prarodičovství de iure (právní). Prarodičem je osoba, jejíž dceři se narodí dítě nebo pokud její syn je otcem na základě jedné ze tří domněnek otcovství (§ 51 a násl. ZOR). Zákon o rodině přesně neurčuje práva a povinnosti mezi prarodičem a vnukem. Řeší ale vzájemnou vyživovací povinnost mezi nimi (§ 88-90 ZOR) a právo na vzájemný kontakt. Prarodiče mají povinnost dítěti poskytnout nutnou výživu v případě, že rodiče nemohou plnit vyživovací povinnost. Pokud by tuto povinnost neplnili, soud může zahájit řízení a stanovit prarodičům vyživovací povinnost tak, jak odpovídá jejich možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům. K nezletilým vnukům lze vyživovací povinnost stanovit až 3 roky zpětně, u zletilých může být přiznána až ode dne zahájení řízení. U nezletilých může také soud zahájit řízení i bez návrhu, na rozdíl od zletilých vnuků. Pokud to je v zájmu dítěte, soud může upravit styk dítěte s prarodiči. 63

Nezletilí mohou být svěřeni prarodiči(ům) do pěstounské péče nebo prarodič může zastávat funkci poručníka nezletilých. Další práva vyplývají zejména z občanského zákoníku (dědické právo). Zákon o rodině ještě dále vylučuje uzavření manželství mezi předky a potomky (§ 12 ZOR).

11.2. Vztahy dítěte k sourozencům Sourozenectví de iure (právní) vzniká mezi sourozenci, které mají společné oba rodiče (plnorodí sourozenci) anebo mají alespoň jednoho společného rodiče (sourozenci polorodí). Pokud uzavřou manželství muž a žena, každý se svým dítětem z dřívější doby, mezi těmito dětmi vzniká vztah, který lze přirovnat pouze k osobám blízkým, nikoli k sourozencům. Sourozenci k sobě navzájem nemají vyživovací povinnost. Zákon vylučuje možnost uzavření manželství mezi sourozenci. Sourozenci, je-li to v jejich zájmu, mají právo na vzájemný kontakt – toto ustanovení je aktuální hlavně v případě rozvodu rodičů, kdy např. každý rodič dostane do výchovy svěřeno jedno dítě. Soud tedy může styk mezi sourozenci upravit, je-li to v jejich zájmu. Nezletilí sourozenci mohou být svěřeni svým zletilým sourozencům do pěstounské péče nebo do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče.

64

11.3. Vztahy dítěte k nevlastnímu rodiči Pojem nevlastní rodič – ačkoli ho právní úprava jako taková nezná, je vykládán jako manžel, který není rodičem dítěte, ale žije s ním ve společné domácnosti. Nevlastního rodiče podle zákona lze posuzovat za osobu blízkou dítěti. Zákon určuje pouze povinnost nevlastního rodiče podílet se na výchově nezletilého. Vzájemná vyživovací povinnost nezletilého dítěte a jeho nevlastního rodiče neexistuje. Mezi nevlastním rodičem a nezletilým dítětem často dochází k tzv. nepravému osvojení (viz kap. 5.). Nevlastní rodič může mít dítě v pěstounské péči nebo ve výchově jiné fyzické osoby než rodiče.

65

12. Babybox – zařízení pro odložené děti

12.1. Občanské sdružení STATIM Zařízení Babybox je provozováno občanským sdružením STATIM, jehož cílem je „snaha o záchrana novorozenců, kteří by jinak byli matkou odloženi za podmínek, v nichž by jim hrozila vážná újma na zdraví nebo smrt“16. Tato organizace: - po dohodě instaluje zařízení babybox - podporuje další vývoj odložených dětí - organizuje vzdělávací projekty a humanitární pomoc a usiluje o humanizaci společnosti - spolupracuje se státními i nestátními institucemi zabývající se ochranou dětí - zprostředkovává informace o odložených dětech veřejnosti - vyměňuje si zkušenosti z oblasti péče o děti se zahraničními organizacemi - realizuje prevenci a pomoc v řadách svých členů

12.2. Zařízení Babybox Dne 1.6. 2005 byl v Praze Hloubětínské ulici uveden do provozu 1. babybox. V současné době je v České republice nainstalováno 21 těchto zařízení. V dubnu 2009 by mělo být nainstalováno další. Do této doby bylo do všech baby-boxu v ČR umístěno celkem 16 dětí. Základ tohoto zařízení tvoří nerezový monoblog, který je zabudován do zdi, která má dvířka do ulice a lze je otevřít jen jednou. Vnitřní teplota zařízení je 37°C. Po zavření dvířek jsou aktivovány vizuální a akustické senzory, které upozorní personál na dítě uvnitř a poté přijede záchranná služba pro převoz rizikových novorozenců.

16

http://www.babybox.cz/o-sdruzeni-babybox.php z 24.2. 2009

66

12.3. Právní ošetření babyboxu Po telefonickém rozhovoru s panem Ludvíkem Hessem, ředitelem Nadačního fondu STATIM a předsedou OS Babybox pro odložené děti, jsem se dozvěděla, že zařízení babybox vlastně nemá v zákoně oporu. Z toho jsem odvodila, že je tedy založeno na zásadě „Je dovoleno, co není zákonem výslovně zakázáno“. Co se týká právního postavení matky, která dítě do babyboxu odložila, je to stejně jako v případě blanketového souhlasu rodičů o osvojení (viz kap. 5.2.1.), takže do právní moci rozhodnutí o náhradní rodinné výchově, má případně matka možnost dostat dítě zpět. Po odložení dítěte do babyboxu je uvědomen orgán sociálně-právní ochrany dětí a poté je také nalezena vhodná rodina pro náhradní rodinnou péči. Následně opatrovnický soud nejdříve obvykle předběžným opatřením na dobu 3 měsíců rozhodne o umístění dítěte do náhradní péče. Pak se rozhoduje dále, zda je vhodné, aby dítě v této péči zůstalo.

67

ZÁVĚR Závěrem bych chtěla říci, že tato práce z mého pohledu naplnila svůj účel – a to vytvořit ucelený přehled institutů, které upravují vztahy k nezletilým dětem. Z určitého pohledu se tento přehled možná zdá být příliš stručný, ale myslím si, že její rozsah odpovídá potřebám normálního uživatele, který není detailně zasvěcen do nějaké z částí této oblasti práva. K institutům, ke kterým jsem měla potřebu se z vlastní „zkušenosti“ (díky praxi v advokátní kanceláři) vyjádřit, jsem se vyjádřila přímo v textu (osvojení, rozvod manželství s nezletilými - opatrovnictví). K této práci jsem vypracovala dotazník (viz. příloha č. 1). Tento dotazník byl určen pro ty, kterým se do 15 let rozvedli rodiče (zdálo se mi to jako nejreálnější řešení), ale bohužel jsem v mém okolí našla jen několik málo lidí, kterým se rozvedli rodiče. Takže jsem k tomuto dotazníku nezpracovávala ani statistiku, protože by byla velmi zavádějící. Ale i tak si dovoluji vyvodit z něj jisté závěry – co se týká porozvodové úpravy vztahů mezi rodiči a dětmi, v drtivé většině převládla péče matky s účastí otce (typicky víkendy), vztahy s oběma rodiči byly ve většině případů bez problémů a většina respondentů zastávala názor, že pokud jsou rodiče rozumní, lze vztahy mezi nimi a dítětem bez větších komplikací vyřešit. S tímto názorem se také ztotožňuji. Pouze 1 člověk byl zastánce názoru, že děti si následky rozvodu nesou po celý život a 2 lidi by se kvůli dětem nerozvedli. Myslím si, že by to takto i mohlo přibližně odpovídat skutečnosti, že v dnešní moderní společnosti není rozvod tak velká událost, která by výrazně negativně ovlivnila život dítěte (pokud není spojována s nějak zvlášť dramatickými okolnostmi). Naopak si myslím, že někdy se vztahy mezi rodiči a dítětem mohou rozvodem i zlepšit. Co se týká náhradní rodinné výchovy, ráda bych se vrátila k institutu osvojení. Jak už jsem zmínila, myslím si, že proces zkoumání osob budoucích osvojitelů je minimálně zdlouhavý a hlavně přístup zákonodárce k původním rodičům je až možná příliš benevolentní. Nejsem zastánce názoru, že pro dítě je nejlepší výchovné prostředí v jeho původní rodině. Pokud rodiče neplní svou funkci tak, jak by měli, dítěti bude určitě lépe, pokud se do jiného vyhovujícího rodinného prostředí dostane co nejdříve.

68

Naopak zařízení Baby-box mi přijde jako dobré, jednoduché a nenákladné řešení problematiky odložených dětí. Ikdyž bych asi taktéž ubrala z práv původních rodičů – kteří mají do pravomocného rozhodnutí o osvojení právo k dítěti (vzít si ho zpět). Vezmeme-li v potaz dobu pro rozhodování orgánů sociálně-právní ochrany dětí a předadopční péči, rodiče mají docela dlouhou dobu na to, vzít své rozhodnutí zpět. Nemluvě o tom, že to nepřispěje k ani psychice dítěte ani budoucích osvojitelů, kteří si už k dítěti vytvořili nějaké citové vazby a pak jim ho původní matka vezme. Myslím si, že z pohledu nadace 16 odložených dětí do tohoto zařízení není považováno za neúspěch, ale z mého subjektivního pohledu mi to přijde docela málo. Nevím, proč se tato jednoduchá a efektivní možnost řešení nevyužívá v hojnější míře. Možná s přihlédnutím k sociálním vrstvám, ve kterých tyto matky žijí, může jít o neinformovanost.

69

Bibliografie Zákony: ▪ 1. úst. zák. č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku ČR ▪ 2. Úmluva o právech dítěte (Sdělení Federálního ministerstva zahr. věcí č. 104/1991 Sb.) ▪ 3. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů ▪ 4. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů ▪ 5. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů ▪ 6. Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách ve znění pozdějších předpisů ▪ 7. Zákon č.218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů ▪ 8. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu úst. výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních ▪ 9. v obecné rovině Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů

▪ 10. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů

Použité prameny: ▪ 11. Špeciánová Šárka, Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí, nakladatelství Linde, s.r.o., Praha 2005, cca 232 stran, ISBN 80-86131-61-0 ▪ 12. Hrušáková Milana, Dítě, rodina, stát (Úvahy nad právním postavením dítěte), MUNI Brno 1993, 160 stran, ISBN 80-210-0694-3 ▪ 13. Hrušáková Milana, Králíčková Zdeňka, České rodinné právo, MUNI Brno 2001, svazek 279, 2. vydání, 360 stran, ISBN 80-210-2706-1 ▪ 14. Hrušáková Milana a kol., Zákon o rodině s komentářem, C.H.Beck 2001, 450 stran, ISBN 80-7179-448-1 ▪ 15. Radvanová Senta, Zuklínová Michaela, uspořádali Knappová Marta, Švestka Jiří, Jan Dvořák, Občanské právo hmotné 3, 4. aktualizované Kluwer 2007, 174 stran, ISBN 978-80-7357-230-3

70

a doplněné vydání, ASPI Wolters

▪ 16. Matějková Barbora, Poloncyová Jana, Rodinná politika ve vybraných evropských zemích s ohledem na situaci v České republice, MUNI Brno 2005, 1. vydání, 79 stran, ISBN 80-210-3630-3 ▪ 17. Hradečná Marie, Hejlová Helena, Novotná Jiřina, Práce učitele s právy dítěte, Pedagogická fakulta UK, Praha 1996, 1. vydání, 41 stran, ISBN 80-86039-16-1 ▪ 18. Cvrčková Eva, Manželství ČR, Veřejně-správní akademie, Brno 2006, 1. vydání, 44 stran

Internetové zdroje: www.umpod.cz www.conventions.coe.int http://www.pravo-kaktus.7x.cz/umluva-o-pravech-ditete ze 16.11. 2008 http://www.praha14.cz/~listy/2005/6/babybox.htm z 24.2. 2009 http://www.babybox.cz/o-sdruzeni-babybox.php z 24.2. 2009 http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?P C_8411_number1=40/1964&PC_8411_l=40/1964&PC_8411_pi=0&PC_8411_ps=10
0821 z 8.3. 2009 http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=94%2F1963&number2=&name=&te xt= z 8.3. 2009

71

Příloha č. 1 - dotazník Dotazník pro ty, kterým se do 15 let rozvedli rodiče (odpověď označte jakýmkoli rozeznatelným způsobem – např. opište písmenko z možností, u ot. 1, 2, 3, 4 napište údaj a u možnosti „jiné“ vypište). Pokud byste z jedné e-mailové adresy posílali více dotazníků, prosím za každou vyplněnou osobu dotazník zvlášť a poslat zpět v příloze na adresu [email protected] Mockrát Vám děkuji 1) a) MUŽ b) ŽENA 2) Kolik Vám bylo, když se rodiče rozvedli? … 3) Pokud si vzpomenete (stačí alespoň přibližně), v kolikátém roce to bylo? … 4) V jakém městě jste s rodiči žil(a)? a) velké (od cca 400 tis. obyvatel – Brno, Praha ) b) střední c) malé (10 tis a méně) 5) Jak jste to nesli? a) těžce b) výrazně se mě to nedotklo c) jiné … 6) Jak byly právně upraveny vztahy k rodičům po rozvodu? a) výhradní péče matky b) výhradní péče otce c) péče matky s účastí otce (např. na víkendy) d) péče otce s účastí matky e) střídavá péče (např. 14 dní u matky, 14 dní u otce) (pokud vyberete tuto možnost, přeskočte ot. č. 7) 7) Pokud byla schválena péče jednoho z rodičů (s účastí či bez účasti druhého), jaké byly (jsou dodnes) vztahy s druhým rodičem? a) dobré b) nebyli jsme již v kontaktu c) druhý rodič se ode mě distancoval d) jiné … 8) Jak se k tomu postavili rodiče? a) alespoň přede mnou se spolu snažili vycházet b) bylo to bez problémů – rodiče se domluvili a jejich vztahy ke mně se v podstatě nezměnily c) hádali se d) snažili se mě získat každý na svou stranu a popudit proti druhému e) jiné … 9) Jaký je Váš pohled na rozvod ve vztahu k dětem nyní? a) myslím si, že děti si tyto následky nesou na celý život b) myslím si, že pokud jsou rodiče rozumní, může mít dítě po rozvodu vztahy funkční s oběma rodiči a nějak výrazně tím netrpí c) asi bych se kvůli dětem nerozvedl(a) d) jiné …

72

Příloha č. 2 Vzory podání a rozhodnutí →

73