UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Možnosti křesťanské výchovy v prvních 7 letech dítěte
Bakalářská práce
Autor:
Eliška Srncová
Katedra:
Sociálně pedagogická
Vedoucí práce:
Mgr. Marie Ortová
Studijní program:
B7508 Sociální práce
Studijní obor:
Pastorační a sociální práce
Rok:
2008
Prohlášení o samostatném zpracování
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Možnosti křesťanské výchovy v prvních 7 letech dítěte napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů.
Souhlasím s tím, aby byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a soukromého studia.
V Ledči nad Sázavou dne 19.11.2008
………………………………
2
Děkuji Mgr. Marii Ortové za odborné vedení mé bakalářské práce, za její podporu a trpělivost. Děkuji také pastorační asistentce Mgr. Janě Sklenářové za inspiraci a důležité poznámky k daným tématům. Poděkování patří i mé rodině, a mým přátelům, kteří mě psychicky podporovali při psaní a když bylo potřeba, pomohli i s vyřizováním dalších důležitých věcí.
3
Srncová, Eliška. Možnosti křesťanské výchovy u dětí předškolního věku. Bakalářská práce, Praha, 2008, Univerzita Karlova v Praze, Evangelická teologická fakulta, katedra Sociálně pedagogická, obor Pastorační a sociální práce, vedoucí bakalářské práce Mgr. Marie Ortová
Anotace Bakalářská práce pojednává o možnostech křesťanské výchovy v prvních 7 letech dítěte. Hned po úvodu jsou definovány nejdůležitější pojmy – výchova a křesťanská výchova. Druhá kapitola je o tom, zda je vůbec dítě v raném věku schopno rozumět křesťanské výchově a má-li tedy cenu se o ni pokoušet. Poté, co jsem v bakalářské práci došla k názoru, že s křesťanskou výchovou je vhodné začít hned od narození, bylo dalším mým cílem přijít na to, jak může rodina vychovávat děti v křesťanské víře a co jí k tomu může být nápomocno. V souvislosti s tím následuje stěžejní kapitola o křesťanské výchově v rodině, členěná podle základních vnějších projevů křesťanské víry – křest, modlitba, vyprávění z Bible, slavení křesťanských svátků a slavení mše svaté. Další v řadě jsou kapitoly o křesťanské výchově ve společenství, v rámci farnosti, křesťanské výchově v mateřských školách a o křesťanské literatuře, dalších materiálech a zdrojích. Z celé práce vyplývá, že rodina, která má zájem o křesťanskou výchovu svého dítěte, se nemusí spoléhat jen na své znalosti a zkušenosti, ale že může využít nabídky církve, popřípadě dalších institucí, materiálů a zdrojů. V místech kde taková nabídka není až tak veliká, mohou její vznik svým zájmem o ni podnítit, popřípadě se osobně na jejím vzniku podílet sami rodiče. Práci mohou dobře využít vychovatelé, stejně jako samotní rodiče.
Klíčová slova Výchova, křesťanská výchova, děti, rodina
4
Annotation This Bachelor‘s Dissertation deals with the possibilities of Christian education during the first seven years of a child. Immediately after the introduction, the thesis defines the core concepts of education and Christian upbringing. The second chapter discusses whether or not a child, at an early age, has the capacity to understand the Christian faith and therefore whether the effort has any value at an early age. Having formed through my studies, the opinion that the Christian education should be started right from birth, my next aim was to explore through this dissertation how the family can contribute to the education of children in the Christian faith. In this context, there follows a key chapter on Christian education in the family, broken down by the basic external manifestations of Christian faith: baptism, prayer, stories from the Bible, the keeping of Christian festivals and the celebration of Holy Mass. Subsequent chapters treat the subjects of Christian education in the community, in the parish, in nursery schools and through Christian literature and other materials and resources. The whole work demonstrates that a family wishing to bring up their children in the Christian faith, need not rely solely on their own knowledge and experience, but can draw upon the resources of the church or other institutions, materials and resources. In places where such provision is limited, interested parents can encourage others or be personally involved in the creation of resources for Christian education. This work may well be of benefit to educators, as well as parents themselves.
Keywords Education, Christian Education, Children, Family
5
Obsah:…………………………………………………………………..……6 Úvod ………………………………………………………………..…...7 1.
O výchově …………………………………………………….....10
1.1
Pojem výchova ……………………………………………..……10
1.2
Definice výchovy……………………………………………..….10
1.3
Křesťanská výchova …………………………………………..…11
2.
Duševní vývoj a vývoj náboženského myšlení dítěte …………...14
2.1
První rok života ………………………………………………….14
2.2
Malé dítě do tří let ………………………………………..….…..15
2.3
Předškolní dítě …………………………………………….….....17
3.
Křesťanská výchova v rodině …………………………….….….20
3.1
Křest ………………………………………………………..……21
3.2
Modlitba ……………………………………………………....…22
3.3
Vyprávění z Bible ……………………………………………….25
3.4
Slavení mše svaté.………………………………………………..27
3.5
Slavení křesťanských svátků …………………………………….28
4.
Křesťanská výchova ve společenství,v rámci farnosti …………..32
4.1
Dětské mše svaté.………………………………………………...32
4.2
Dětská katecheze……..…………………………………………..35
4.3
Dětská bohoslužba slova ………………………………………...36
4.4
Minitábory ……………………………………………………….37
5.
Křesťanská výchova v mateřských školách…………… ………..39
5.1
Církevní mateřské školky ………………………………………..40
5.2
Státní/soukromá MŠ s křesťanským zaměřením…………………41
5.3
Náměty pro křesťanskou výchovu v MŠ……………………...….42
6.
Křesťanská literatura a jiné materiály a zdroje……...……………43
6.1
Vydavatelství křesťanské literatury a dalších materiálů……….…43
6.2
Křesťanské časopisy pro předškolní děti ……………………...…46
6.3
Televizní a rozhlasové vysílání………………………………...…46
6.4
Závěr…………………………………………………………...…48
Seznam literatury………………………………………………………....50
6
Úvod Mou absolventskou práci jsem nazvala Možnosti křesťanské výchovy v prvních 7 letech dítěte. Je to téma podle mého názoru zajímavé, především z pohledu vychovatelů a hlavně samotných rodičů, kteří chtějí ze svých dětí vychovat řádné křesťany. A protože určitě každého takového člověka může někdy napadnout podobná věta jako: Jak mám takové dítě vychovat, jak mi s křesťanskou výchovou může pomoci stát, církev? Čeho mohu ještě při takové výchově využít? Odpovědět na tyto základní otázky je smyslem mé bakalářské práce, týkající se křesťanské výchovy u malých dětí, protože možnosti křesťanské výchovy v dalších letech dítěte jsou všeobecně zřejmější a veřejnosti více známé (výuka náboženství, základní i střední církevní školy, vysoké školy teologické, semináře, různá křesťanská společenství dětí a mládeže, křesťanské tábory, a další). Proto se zde věnuji dětem mladšího věku. Cílem mé práce je zmínit možnosti, které mají lidé, jenž se rozhodli vychovávat dítě v křesťanské víře. Nekladu si za cíl je detailně rozpracovávat, to může být námětem mnoha dalších prací, pouze je sestavit do jakéhosi přehledu, s jejich stručnou charakteristikou. Předpokládám totiž, že každému, kdo opravdu chce vychovávat děti v křesťanství, je to umožněno již od raného věku jejich dítěte a že nabízených možností je více a nejen přístupných lidem ve velkoměstech, ale relativně i lidem v menších městech a i lidem na venkově. Záleží už jen na jejich osobní snaze a vůli se třeba i aktivně na vytváření těchto možností podílet. Toto téma jsem si nevybrala pouze proto, že se na něj dostávám při rozhovoru se svými přáteli, pro které je zajímavé a aktuální, ale hlavním důvodem výběru je osobní zkušenost s křesťanskou výchovou, zájem o předškolní pedagogiku i chuť určitým způsobem danou oblast výchovy zmapovat. I když v práci budu téměř vždy hovořit o křesťanské výchově, většinou budu mít na mysli výchovu římskokatolickou, jelikož z hlediska mé výchovy je mi bližší a hlavně Římskokatolická církev představuje největší zastoupenou část křesťanství u nás v České republice.
7
Pokud má tato práce být o křesťanské výchově, je třeba začít vysvětlením pro tuto práci 2 nejdůležitějších pojmů, kterými jsou výchova a křesťanská výchova. Zdánlivě se může jednat o totéž, avšak rozdíly mezi nimi jsou. Výchovou jako takovou si projde každý člověk. Ať už se jedná o výchovu dobrou nebo ne. Křesťanská výchova je ale něco, čeho se člověku automaticky nedostane. Protože se jedná o malé děti, které se postupně vyvýjejí, včetně jejich myšlení a chápání, je nasnadě popřemýšlet také, má-li nějaká křesťanská výchova v tom kterém věku vůbec nějakou cenu. Proto hned za vysvětlením pojmů křesťanské výchovy a výchovy samotné, následuje část, která se zabývá duševním vývojem a vývojem náboženského myšlení dítěte. Tuto kapitolu rozdělím na tři části. Podle jednotlivých, vývojově rozpoznatelných stupňů, se zaměřením na dítě v prvním roce svého života, dále na dítě do 3 let a na dítě předškolního věku, který lze počítat cca až do 7 roku. Tím bych uzavřela převážně teoretickou část práce a následovala by druhá část, věnující se jednotlivým oblastem, respektive prostředím, ve kterých může docházet ke křesťanské výchově dětí. Začnu křesťanskou výchovou přímo v rodině dítěte, která podle mého názoru stojí při takovéto výchově zcela na prvním místě v žebříčku míst, kde by křesťanská výchova měla probíhat. Stěžejními body v této kapitole jsou důrazy na jakési základní vnější projevy křesťanské víry, ze kterých jsem vybrala křest, modlitbu, vyprávění z Bible, slavení křesťanských svátků a slavení mše svaté. S pomocí literatury (viz seznam použité literatury), osobních rozhovorů na toto téma s katechety, učiteli náboženství a mých vlastních poznatků se snažím přijít na to, jak by měla správně takováto výchova probíhat, zda jsou nějaké platné a osvědčené návody a doporučení. Následovat bude část o křesťanské výchově ve společenství a ve farnostech, kde mým hlavním zájmem bude zjistit, jaké možnosti mají rodiče, když chtějí chodit s dětmi na bohoslužbu slova, a na jiné slavnosti, co jim vlastně církev, konkrétně farnost umožňuje, popřípadě jaké alternativy nabízí. Bude zde zmínka o dětských mších svatých, popřípadě jiných variantách a také o farnostmi nabízených programech pro malé děti, pro rodiny s dětmi.
8
Na křesťanské výchově malých dětí se podílí i různá státní, soukromá i církevní zařízení. Těm je věnovaná další kapitolka a to konkrétně mateřským školám, ve kterých ke křesťanské výchově z různých zařízení a služeb pro malé děti dochází nejčastěji.
Další kapitola se zabývá neméně důležitými tématy, křesťanskou literaturou a jinými materiály a zdroji informací možných k využití při křesťanské výchově a to jak rodinou, tak institucemi a církví samotnou. V samotném závěru práce shrnu veškeré mé poznatky a zhodnotím možnosti, které se nabízí při křesťanské výchově svých dětí rodičům.
9
1. O výchově
1.1 Pojem výchova
Dítě, které přichází na svět, je nesamostatné, bezmocné a zcela odkázané na pomoc jiných. Na rozdíl od jiných tvorů využívá této pomoci poměrně velmi dlouho, minimálně několik let. Rodiče mu věnují během prvních let života mimořádnou péči, která v sobě zahrnuje nejen podporu zdravého tělesného rozvoje, ale také duševní rozvoj. Tato péče je patrná v celé historii lidstva, již u národů na nejnižším vývojovém kulturním stupni. „Čím kulturnější byl národ, tím byla péče o duševní život dítěte větší.“1 Zprvu probíhala zřejmě neřízeně, postupně se však specializovala a začaly vznikat instituce, na ni zaměřené. Vznikaly školy a jiná zařízení v nichž působili profesionálně jak učitelé tak vychovatelé.
1.2 Definice výchovy Definic výchovy už bylo sepsáno mnoho. Tato různá pojetí byla ovlivněna například různými sociokulturními podmínkami a v různých dobách i rozdílnými koncepcemi pojetí člověka a různými důrazy na jednotlivé dílčí části výchovného procesu.2
1
Malý, T. Výchova v rodině. …str. 7 Jako příklad zde lze uvést různé akcenty na výchovu dětí v různých dobách: V prvotně pospolné společnosti se kladl důraz hlavně na pracovní výchovu, k níž přistupovala i výchova mravní, tělesná a branná. Ve starověkém Řecku se kladl důraz na výchovu směřující k harmonickému rozvoji tělesných a duševních vlastností příslušníků vyšších společenských tříd. Zahrnovala gramatiku, hudbu, zpěv, sborový tanec, mimiku, společenskou výchovu a gymnastiku. Starověký Řím vychovával zprvu, především v rodinné výchově, zemědělce a vojáky, později přejal výchovu z Řecka. Tedy i zde se plně rozvíjela výchova harmonického rozvoje člověka s mnohostranným praktickým i teoretickým vzděláním. V době sílícího křesťanského náboženství se římská výchova přizpůsobovala křesťanskému charakteru. Církevní školství se prosadilo ve středověku, kdy vznikaly školy katedrální, farní a praktičtěji zaměřené školy městské. V období renesance přišel na řadu důraz na komplexnost, pozorování a tedy i přírodní vědy. Ucelený výchovný systém pak vytvořil Jan Amos Komenský (1592-1670), jehož díla jsou pro výchovu a vzdělávání inspirující dodnes.
2
10
Definovat výchovu lze také jako „proces záměrného a soustavného formování osobnosti, usměrňování jejího duševního, do určité míry i tělesného růstu v souladu s cíli a úkoly, jež si společnost dává na určitém stupni svého vývoje. Výchova připravuje člověka k aktivní účasti na společenském, hospodářském a kulturním životě. Výchovně působí společenský život, vývoj techniky a vědy, literatura a umění, sdělovací prostředky a mnoho faktorů životního prostředí. Organizovaná výchova je cílevědomá a uskutečňuje se specificky především v součinnosti rodiny a školy, předškolních a mimoškolních institucí, organizací mládeže a dalších společenských organizací. Se zvyšováním úrovně společenského vývoje nabývá stále většího významu rozšiřování procesu výchovy a vzdělávání na celý život člověka. Výchova úzce souvisí se vzděláním a je všeobecnou a nutnou kategorií společenského života.“3
1.3 Křesťanská výchova Protože je tato práce věnována křesťanské výchově, dovolím si vysvětlit a upřesnit další pojem – křesťanská výchova. Křesťanská výchova se zabývá člověkem, přirozeným člověkem, který se má z křesťanské tradice stát dědicem nebe, člověkem, který bývá svatým křtem přijat za Boží dítě. A právě křesťanská výchova má člověku dopomoci k vytvoření takové osobnosti, která by tohoto všeho byla hodna. Je tedy jakýmsi systémem vštěpování hodnot, náboženských názorů a postojů, včetně rozvíjení všech svých schopností (tělesných, duševních i duchovních), které vedou ve vrcholné fázi k ucelen člověka a k dosažení jeho pozemského a věčného cíle. Lze tedy i říci, že cílem křesťanské výchovy je uvádět do společenství s Kristem. Ale nejen do společenství s Kristem, ale také do společnosti církve samotné, do společenství bratrů a sester, kteří již křesťansky žijí. Protože smyslem křesťanství není jen
Následovaly další pedagogické směry až do dnešní doby, kdy je vidět mnoho uplatňujících se modelů, od státních přes soukromé, k církevním. Projevuje se liberálnější přístup, objevují se opět alternativní školy, liberalizují se metody i formy vzdělávání a výchovy. Z toho je vidět, že výchova se stále vyvíjí a přizpůsobuje se různým podmínkám a potřebám. 3
http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/109857-výchova
11
individuální život v Kristu, ale i život v církvi, ve společenství a podíl na jeho utváření. Křesťanská výchova má mnoho společného s přirozenou výchovou. Tyto obě usilují o mravní osobnost, která je svým způsobem vlastní každé výchově. Cílem křesťanské výchovy není ale pouze osobnost mravní, kterou ve své knize Výchova v rodině vysvětluje Tomáš Malý, ale také osobnost křesťanská, kterou se člověk stává při křtu a kterou má dále rozvíjet, aby došel k ideálu křesťanské osobnosti, která ho tak zavede k vrcholnému cíli, jímž je Kristus a samotný Bůh. Z tohoto cíle plynou pak jednotlivé úkoly, kterými jsou například výchova k životu ve společenství, liturgická výchova, morální formace, napomáhání poznání víry apod.
Prostředků, které mohou napomoci dosáhnout cíle křesťanské výchovy, je hned několik. Mezi ty nejhlavnější patří především rodiče, kteří mají ten první a nejdůležitější vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Jsou to oni, kdo mohou utvářet nejen osobnost mravní, ale i osobnost křesťanskou. Proto se v této práci budu podrobněji zabývat i křesťanskou výchovou v rodině. Dalším prostředkem, nebo spíš prostředníkem křesťanské výchovy je samotná církev, která by měla dbát na křesťanskou výchovu, což by se mělo odvíjet již od jejího poslání a která by měla být tím, kdo doprovází člověka jeho životem, v tomto případě křesťana křesťanským životem, ve všední den i při důležitých mezníkách lidského života. O tom, co dělá církev právě pro děti, se budu vzhledem k zaměření této práce, zmiňovat v dalších kapitolách. Krom rodičů a církve se na křesťanské výchově mohou podílet, a být důležitými pomocníky při ní, i jednotliví vychovatelé, kteří mohou být pověřeni jak rodiči i církví. Může se jednat buď o soukromé vychovatele, kteří pak zastupují určitou práci rodičů, nebo pak vychovatele v církevních nebo jiných (státních, soukromých) zařízeních, převážně školského typu. Neméně důležitým prostředkem ke křesťanské výchově může být společenství, myslím tím křesťanské společenství lidí, které se určitým způsobem sdružuje a v tomto případě i nějakým způsobem společně prožívá křesťanský život.
12
Například slavením křesťanských svátků, shromažďováním se u významných událostí, společnou četbou Písma svatého, společnými výlety a podobně. Tím jsem se dostala k prostředkům křesťanské výchovy, které bych ráda označila za druhotné a ty předešlé (rodiče, církev, vychovatelé, společenství) tedy za prvotní. A to z toho důvodu, že k těmto druhotným se většinou dostaneme skrze ty první. V této druhé kategorii mohu jako prostředky křesťanské výchovy jmenovat modlitbu, mši svatou, slovo Boží, svátosti, náboženskou literaturu, dokonce i vztah k rodičům, k vychovatelům a k církvi, život ve společenství a v církvi a další.
13
2. Duševní vývoj a vývoj náboženského myšlení dítěte Předpokladem pro jakoukoli výchovu dítěte, zvláště pak snad právě tu náboženskou, je přesvědčení, že dítě je v určitém věku již schopno navázat nějaký vztah. Tím vztahem je zprvu samozřejmě vztah k rodičům, který se pak může stát základem pro vztah k samotnému Bohu. Bez tohoto předpokladu by jakákoli výchova byla zbytečná. K pochopení dítěte, toho jak myslí a jak je v jakém věku schopno vnímat Boha, nám poslouží psychologie náboženství, stejně jako různé teorie myšlení a inteligence.
2.1 První rok života
První rok života bývá vědci, zvláště vědci z oboru psychologie, velmi zdůrazňován a vyzdvihován. Hned od narození je dítě ponecháno v úplné závislosti na okolním prostředí, které je tvořeno jak přírodou, tak lidmi a jejich výtvory. Jeho přežití, ale i samotný vývoj je určován tím, co mu lidé poskytnou nebo neposkytnou, jak s ním budou jednat, jak se k němu budou chovat a v neposlední řadě jaké podněty mu budou zprostředkovávat. Na tom závisí rozvoj jeho řeči i jeho celkový duševní rozvoj. Už dítě těsně před narozením je schopné vnímat, učit se a reagovat na své okolí. V tomto věku dítě musí navázat nejprve důvěrný vztah k matce. To je pro něj velice důležité. Brzy po narození reaguje na matčinu přítomnost jinak, než na jiné osoby a rozezná i její hlas od jiných hlasů. E. Erikson4 toto období označil jako období bazální důvěry. V tomto věku si má podle něj dítě osvojit základní důvěru v „mateřském“ náručí, má zjistit, že je milováno a chtěno, a to i tehdy, když matku zrovna odmítá. Již brzy po narození je dítě schopné vnímat určité pravidelné reakce matčina chování na svůj projev. Pro jeho dobrý rozvoj je důležitá láskyplná pozornost matky k němu a stálost a pravidelnost ve vztahu s ní. K pozdější nedůvěře ke světu a následně i k Bohu ho můžou dovést chladné vztahy k němu v jeho raném věku. Důvěru dítě zakouší 4
http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/CMTF/Katedra_krestanske_vychovy/etika.pdf
14
například tak, že postupně zjišťuje, že ho matka má ráda i v tu chvíli, kdy s ním není a že se brzy k němu vždy znovu vrací. Osvojit si tuto důvěru pro něj neznamená jen to, že se naučí spoléhat na opatrovníky z okolí, na jejich stálost, ale hlavně to, že se může spolehnout samo na sebe, na své vlastní schopnosti a na to, že samo sebe může považovat za důvěryhodného. „Elementární důvěra v sebe sama, trvalý pocit důvěry, který se v pozdějším životě stane podstatným znakem osobnosti, se zakládá na důvěře ve druhé, na důvěře ve svět,“5 a je tedy důležitá i pro zdravý emoční, intelektuální a náboženský vývoj. O tom, že rané zážitky velmi ovlivňují další život člověka, jsou dnes již vědci přesvědčeni. Stejně tak ale může být u jedince ovlivněn pozdější obraz Boha raným vnímáním svého otce a matky. To vše ale nevylučuje možnost člověka dojít přes veškeré své negativní rané zkušenosti se světem k Bohu svoji vlastní cestou. O náboženském vnímání dítěte v jeho prvním roce se ještě neuvažuje. Tak malé dítě nemůže pochopit náboženství ani si nějak představovat Boha. Přesto i na takto malé dítě může mít velký a při křesťanské výchově kladný vliv byť jen samotná přítomnost při prožívání křesťanského života svých rodičů a jeho přítomnost na jejich večerní společné modlitbě, modlitbě před jídlem, stejně tak i návštěvě kostela a dalších projevů křesťanského života. Ale tomuto tématu se budu podrobněji věnovat v dalších kapitolách.
2.2 Malé dítě do tří let Hlavním úkolem, který by mělo dítě do tří let zvládnout je podle Eriksona6 autonomie. Dítě začíná vnímat své já, což se objevuje i v jeho řeči. Už o sobě nemluví ve 3. osobě, ale v osobě první, tedy „já“. Svou autonomii dítě zakouší postupně. Ve svém prvním roce bylo velmi závislé na matce, naučilo se jí důvěřovat a mělo by pociťovat, že cokoli bude potřebovat, může se spolehnout na ni. V dalším období, tedy do svých tří let, by si dítě mělo osvojit zkušenost, že není odkázáno navždy na svoji matku, ale že i ono
5 6
Smahel, R. Duševní vývoj… str. 17 http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/CMTF/Katedra_krestanske_vychovy/etika.pdf
15
samo o sobě může rozhodovat, že je v jeho moci udělat něco nezávisle na ní. Učí se ovládat vlastní tělo, učí se prosazovat svou vlastní vůli. Už v této době se setkává s autoritou, kterou musí začít respektovat a poznává, že vše má nějaký svůj řád. První pokusy o vlastní autonomii se projevují hlavně negativismem. Je to období vzdoru, kdy dítě odmítá plnit požadavky rodičů, trucuje a zkouší, jak moc může jiným odporovat v jejich nárocích a do jaké míry si může dělat, co samo chce. Potvrzuje si tak své hranice, možnosti a povolení, stejně jako potřebu řádu. „Malé dítě může udělat první rozhodující zkušenosti pro pozdější víru v Krista, když je matka postupně osamostatňuje v důvěře v jeho vlastní síly, vlastní zkušenosti a rozum. Jen v té míře, jak se dítě může uvolnit od matky, prohlubuje se u něho pocit bezpečí a důvěry v život, kterou dříve mohlo zakoušet jen skrze ni.“7 Když je narušena důvěra, dítě se bojí osamostatnit. Pokud dítě nezvládne svůj proces autonomie, zvýší se u něj pocit hanby a studu a špatně se bude zapojovat do dění celé společnosti, stejně jako může být narušena jeho celková volní složka osobnosti. Do svých tří let už dítě umí poměrně dobře mluvit. Umí se ptát a rádo opakuje chování svých rodičů. Pokud už v této době vykonává nějaké náboženské rituály, tak čistě jako něco automatického, jako opakování nějaké činnosti podle rodičů (v kostele, dětské modlitbičky, apod.), aniž by se ještě zajímalo proč to tak je, nebo co to znamená. Dítě v takovém věku, které se svojí přítomností již pravidelně podílí na křesťanských rituálech a úkonech, už je schopné vycítit, že teď nastane doba modlitby před jídlem nebo že teď jsou všichni lidé v kostele tiší a pak, že bude následovat zase něco jiného…Dalo by se říci, že je to pro něj hra. A s tím je možné velmi dobře pracovat. Pokud se bude moci do takových „her“ nějak zapojit, bude to dělat s největší pravděpodobností rádo a bude se moci na ně i těšit, bude hry pozorovat a vědomě a cíleně vnímat. Konkrétní příklady budou patrné v kapitolách, ve kterých budu psát o dětských mších, dětské bohoslužbě slova nebo o modlitbách.
7
Smahel, R. Duševní vývoj… str.36
16
2.3 Předškolní dítě
V předškolním věku se k autonomii přidává iniciativa. Dítě začíná věci plánovat a chce také různé věci podnikat. Už se u něj začíná vyvíjet morálka a svědomí. Učí se být iniciativní, nebát se svého vlastního ani společenského prostoru. Předškolní dítě, když něco provede, je schopno cítit vinu. Rodiče by proto při jeho výchově měli být obezřetní, aby u něj nevypěstovali příliš citlivé nebo příliš kruté sebevědomí. Příliš citlivé dítě má pak strach cokoli udělat samo, protože se bojí, aby to neudělalo špatně. Takováto výchova, která vede k přehnanému strachu, je předpokladem pro pozdější možnost vzniku psychóz. Toto období, které se počítá zhruba od třetího roku věku dítěte až do nástupu na základní školu, tedy většinou do 6.-7. roku, je obdobím her. Předškolní dítě už také dokáže symbolicky vnímat, což je patrné právě při hře, kdy si dokáže pod nějakou věcí představit věc jinou, nebo dokonce nějakou osobu. Hra je v jeho věku přirozená činnost. Dítě si rozvíjí svou fantazii i smysl pro rozlišování dobra a zla. Velkou roli začínají nyní nově hrát vrstevnické vztahy. Do této doby si dítě hrálo samo, nebo pouze „vedle“ ostatních dětí. Teď si rádo s druhými hraje, navazuje krátká přátelství a dokáže podle výrazu poznat i pocity druhého. Vedle stále ještě nejdůležitější osoby – matky, roste i důležitost otce. Ten je tím nejvhodnějším člověkem k tomu, aby se dítě mohlo odpoutat ze symbiotického vztahu matka-dítě. Tato forma trojího vztahu je pro stáří mezi 3-6 roky podstatná. Dítě se tak pomocí něho osvobozuje ze struktury závislosti na matce a může zakoušet to, že když je například na matku rozzlobeno, nemusí se bát, že zůstane samo. Mělo by se moci spolehnout na otce, který by tu měl být pro jeho oporu, aniž by ale stál proti matce. City dítěte tak zrají, prohlubují se a pomáhají mu ke zdravému vývoji. Pomocí „trojího vztahu,“ jak ho zmiňuje Rudolf Smahel ve své knize,8 dítě poznává rozdíly mezi muži a ženami a samo je schopno se ztotožnit se svojí skupinou. Největší úkol pro další zdravý vývoj dítěte v tomto období her je tedy postupné korigování egocentrismu dětského myšlení, cítění a jednání. S tímto úkolem se dítě lépe vyrovná, když si uvědomí, že u matky vlastně ani nemusí 8
Smahel, R. tamtéž, str.50
17
zaujímat to nejdůležitější místo. Že je tu ještě otec, starší, nebo dokonce i mladší sourozenci, kterým matka možná věnuje více mateřské péče než jemu. Pokud se s tím nevyrovná a nedokáže být tím, kým je ve skutečném světě, bude se chtít pravděpodobně udržet ve svém vymyšleném světě, kde ono samo bude jeho středem. Pokud bude na ostatní jen žárlit, závidět jim a považovat je za soupeře a konkurenty, bude pro něj těžké sbližovat se s lidmi, věřit jim a spoléhat se na ně. Následně tak bude pro něj v pozdějším věku také těžké přijmout výzvy křesťanského poselství a přijmout víru. Pro člověka, aby přijal víru, je důležité pochopit, že láska není jen vlastnický poměr, kdy jeden patří druhému a kdy jsou ostatní ze vztahu vyloučeni, ale že láska se dá s ostatními sdílet. Jak se ale v předškolním věku projevuje náboženské myšlení, nebo cítění? Dítě v předškolním věku má již rozvinutou fantazii a na základě různých příběhů a pohádek už dokáže rozlišovat základní projevy zla a dobra. Jeho fantazie je ještě hodně naivní a dítě věří příběhům tak, jak je slyší. Nepřemýšlí, zda to tak opravdu je, nezajímá ho ani hlubší smysl těchto příběhů. Bůh pro něj tak může být i mocným čarodějem, který pomáhá hodným lidem, pluje si někde na nebi na bílém obláčku a kolem něj lítají malí andělíčkové. Pokud vidí ve svém okolí provádění nějakých náboženských úkonů, projevuje se u dítěte snaha, tyto úkony vykonávat také, ať už se jedná o koncentraci na náboženské předměty, nebo nějakou aktivní činnost. Jako příklad lze uvést snahu napodobit čtení slov při zpěvu rodičů ze zpěvníku při bohoslužbě apod. Dítě má při takových činnostech radost a pocit, že se chová jako dospělý a že tak plně patří do onoho společenství lidí, kde každý dělá stejné úkony. Své důležité místo tu opět má křesťanský život rodičů, kterého se dítě může účastnit pomalu více a více, hlouběji a opravdověji, stejně tak když může takový život prožívat se svými vrstevníky, což umožňují například právě dětské bohoslužby slova, ministrování nebo rodinná katecheze.
Jak se dá z výše napsaného vypozorovat, tak malé dítě ještě těžko pochopí smysl a význam náboženství, stejně jako jeho podstatu. Přesto již jeho první zkušenosti se světem, s mateřskou láskou, s pravidly, která ve světě platí, mohou a skutečně ovlivňují jeho další celkový vývoj a tedy i předpoklady pro jeho vývoj
18
v oblasti náboženství. Je samozřejmé, že ne každé tak „správně vychovávané“ dítě bude ve své dospělosti dobrým křesťanem, stejně jako ne každé dítě, které nemělo zrovna dobré předpoklady pro dobrý rozvoj, bude mít problémy nějaké náboženství přijmout. Přesto je náboženská výchova už od raného věku dítěte považována křesťanskými církvemi za důležitou.
19
3. Křesťanská výchova v rodině „Budeš je [Boží přikázání] vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.“ (Deuteronomium 6,7) Tím nejlepším a nejzákladnějším způsobem, jak dobře vychovat dítě v křesťanských hodnotách a idejích byla a stále je výchova v rodině. Rodina je místem, kde dítě přebírá určité vzorce chování. Rodina by měla být místem, kde se má dítě cítit dobře a kde může zažívat pocit bezpečí, autenticity a jistoty. Takové podmínky jsou vhodné pro křesťanskou výchovu dítěte. Křesťanská rodina je většinou prvním místem, kde se dítě setkává s projevy náboženství a právě příklad zbožnosti dospělých u dítěte může probudit tendence pro praktický život z víry a jeho přirozenost. Dá se tedy říci, že rodiče jsou jakýmisi prvními učiteli víry v životě dítěte. Názory na to, jak co nejlépe vychovat z dítěte křesťana nebo od jakého věku by se mělo takové dítě učit základům náboženství, projevům víry nebo jedním slovem řečeno - životu ve víře, nejsou doposud jednotné. Stejně jako není vždy stejná odpověď na otázku, od kdy se má číst dítěti z Bible nebo od kdy mají rodiče trvat na přítomnosti svých dětí při slavení v kostele, ve sboru nebo na tomu podobných setkáních. Neexistuje jeden universální a platný návod na to, jak vychovávat z dětí dobré křesťany, existují jen dobře míněné rady a zkušenosti různých lidí, které se ale v mnohém od sebe liší a snad ani nelze říci, která z těchto doporučení jsou všeobecně lepší a vhodnější. Každý si tak musí udělat svůj názor a vychovávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tyto rady a doporučení ohledně křesťanské výchovy dětí, které rodiče mohou v dnešní době nalézt také v různých odborných knihách a časopisech9, dokonce i časopisech internetových, které pak člověku mohou sloužit jako taková psychická opora při výchově, nebo i jako opravdový rádce nebo snad i jako návod jak vést děti k Bohu.
9
např. Salesiánská rodina; Ethos
20
Pokud si rodina přeje vychovávat dítě ve víře v Boha, měla by se jejich víra projevit především i v rodině. Měli by se ale chovat tak, jak to opravdu ve skutečnosti cítí. To znamená žádné přetvářky, nic jen tak naoko, nebo „aby se neřeklo“. Z přetvářek a neopravdovosti dítě vycítí určitý nesoulad, který ho může ovlivnit i do budoucna. To samé ale platí u omezování se v křesťanském životě s ohledem na malé dítě. Tato omezování se mi jeví jako zbytečná a v možných důsledkách křesťanské výchovy jako nežádoucí. Protože pokud je rodina zvyklá se modlit před jídlem, neměla by to kvůli malému dítěti nějak rušit. I malé dítě může být takové modlitbě přítomno a později se i pomalu připojovat. A tak ho pomalu a nenásilně rodina zapojuje do křesťanského života a jeho spoluúčasti na něm.
3.1 Křest
„Ježíš odpověděl: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ (Jan 3,5)
První, co rodiče mohou pro dítě v rámci křesťanské víry udělat, je nechat dítě pokřtít. Svátost křtu znamená nové zrození, nový začátek života s „čistým štítem“, oproštěném od prvotního hříchu. V katolické rodině to obvykle bývá velká událost hodna oslavy, ke které se často zve široké příbuzenstvo. Jedním z nejdůležitějších osob při křtu bývá ale kmotr, který se slibem zavazuje, že se v případě potřeby o dítě postará a hlavně se při křtu stává tím, kdo se má kromě rodičů starat o náboženskou výchovu dítěte, o to, aby byl křtěný ve svém náboženství vychován a podle něho také žil. Tento akt dítěti většinou připomíná křestní pamětní list a křestní svíce, která ho provází i při udílení jiných svátostí, jako je první svaté přijímání nebo biřmování. V katolické církvi se zpravidla křtí děti již několik týdnů po jejich narození. Je tedy pochopitelné, že většina katolíků si na svůj křest nemůže pamatovat. Proto je na rodičích a kmotrech, aby jim tuto důležitou chvilku v jejich životě připomínali i později. Aby dítě chápalo tuto chvilku jako akt, při kterém se stalo součástí, členem církve. K této významné události se mohou rodiče vracet s dítětem ve
21
vzpomínkách a vyprávění o jeho křtu, při prohlížení fotografií ze křtu, stejně jako upomínkových předmětů, kterými jsou například již zmíněná křestní svíce nebo pamětní list. Stejně tak se nabízí i vhodná chvíle přiblížit dítěti křest Ježíše, stejně jako to, kdo z rodiny je také pokřtěný a podobně. K této významné události se během liturgického roku vrací i církev, a to znovuobnovením křestních slibů o Velikonočních svátcích. Rodiče mají možnost tedy i zde navázat povídáním o událostech jejich vlastního křtu, o tom, co křest znamená, a jak velký má význam. Křest tedy není jen událost, která se odehraje v jeden moment života křesťana a o kterém již není potřeba více vědět. Je to akt, kterým člověk vstupuje do křesťanské církve a který ho provází i nadále. Křest je vstupní bránou k dalším svátostem a k životu v křesťanské víře.
3.2 Modlitba
Modlitba je důležitou součástí osobního vztahu s Bohem a to jak modlitba osobní, o samotě, tak modlitba s druhými – s partnerem, s celou rodinou, ve společenství. V rodině, která žije křesťanskou vírou, má dítě možnost poznat Boha ještě dříve, než uslyší vyprávět první příběhy z Bible nebo než mu o něm začnou vyprávět rodiče. Tato možnost poznat důležité vlastnosti Boha už v tak raném věku spočívá v účasti dítěte při modlitbách svých rodičů.10 Předpokladem zde samozřejmě je modlitba srozumitelná, jednoduchá, vycházející z důvěry v Boha a vyslovená nahlas tak, aby ji i dítě mohlo vnímat. Člověkem, který je jedním z nejdůležitějších osob pro dítě v tom nejranějším věku bývá nejčastěji jeho matka. Pro velmi malé dítě se ze začátku stává matka vším. Stává se pro něj jakousi „bohyní“11, která mu dokáže splnit každé jeho přání. Když má hlad, přijde matka a dá mu najíst, když se cítí samo, přijde matka a tvoří dítěti společnost, když ho něco bolí, přijde matka a utěšuje ho. Až
10 11
Leistová, M. První zkušenost s Bohem… str. 9 Leistová, M. …tamtéž
22
časem zjistí, že všechna jeho přání matka splnit nemůže. Nemůže být neustále s ním, ačkoli by si to dítě velmi přálo, nemůže se mu věnovat nepřetržitě a ani nemůže splnit spousty dalších jeho přání. A právě zde je místo pro naději, se kterou se může upínat k Bohu, že jeho přání mohou být vyslyšena. Je na rodičích, aby dítěti vysvětlili, že ne vše, co si dítě bude přát, bude vyslyšeno, tedy splněno, ale že Bůh je dobrý, a poslouchá modlitby a přání dětí. A nejenom dětí. Jeho první poznání Boha se může udát při modlitbě rodičů, kdy si všimne, že právě jeho rodiče mluví k někomu jinému, k někomu, koho nevidí. Že mluví k někomu, ke komu oni mají velkou důvěru a na koho se spoléhají, k někomu, komu za něco děkují a koho o něco prosí. K někomu, komu plně důvěřují a koho mají rádi. Jak postupně začíná více a více vnímat, rozezná atmosféru ztišení, rozpozná i to, že rodiče nemluví k němu, ale k Někomu jinému, koho samo nevidí. Sice teprve až za nějakou dobu zjistí, že Ten, ke komu promlouvali, je Bůh, přesto už tato první zkušenost může být velmi důležitá pro jeho pozdější formování vztahu k Bohu. Dítě skrze modlitby rodičů také zjistí, že děkují a i prosí za něj, že s Ním asi bude mít také něco společného. Pomalu se může připojovat k jejich modlitbě, třeba jen společným závěrečným slůvkem „amen. Už dítě mladší tří let lze tímto postupem nenásilně zapojit k aktivní účasti při modlitbě. Jaké by to ale měly modlitby být? Pro tak malé dítě je zcela nevhodné učit ho „modlitby velkých“, modlitby jako je Otče náš, Věřím v Boha apod. Malé dítě by takovýmto modlitbám nerozumělo, protože zatím neví nic o Božím království, neví
nic o vztahu Trojice, nerozumí ani mnoha jiným slovům v takových
modlitbách. Proto je dobré, když rodiče své modlitby přizpůsobí dítěti. Skrze jednoduché a srozumitelné modlitbičky rodičů, ve kterých Bohu děkují za to co mají, co se jim dobrého přihodilo a ve kterých Boha prosí, aby je ochraňoval a aby ochraňoval i ono malé dítě, může časem pochopit, že Ten ke kterému se rodiče v modlitbách obracejí, je nějakým způsobem důležitý a je důležitý také pro dítě samotné. Proto také jednou z prvních modlitbiček malého dítěte může být přání, aby jej Bůh měl rád. Za nějaký čas tak i dítě dospěje k modlitbičce, ve které ono samo vyjádří svou lásku k Bohu.
23
Vhodnými, nebo doporučovanými modlitbičkami se pro dítě stávají ty, které jsou o obyčejných věcech, které dítě dennodenně obklopují, jako například poděkování za uplynulý hezký den, za povedené počasí, za krásné odpoledne strávené s rodiči, za dobré jídlo atd. Kromě poděkování se zde nabízí i prostor pro přímluvy, na které může dítě zprvu třeba pouze odpovídat. Pravděpodobně se ale postupem času i rádo aktivně zapojí, a najde spoustu věcí, za které chce poprosit. Ať už za nemocného kamaráda ve školce, nebo aby se maminka nezlobila, že něco provedlo, nebo třeba přání o nové hračce a tak podobně. Někdy i rodiče, kteří nenavštěvují kostel, nemodlí se k Bohu, dokonce v Boha třeba ani nevěří, učí své děti malé modlitbičky. Těmi často bývají krátké rýmované verše. Mezi takovéto modlitbičky patří i například tato modlitba:
„Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku. Opatruj ji ve dne v noci, od zlého a zlé moci.“ Někteří odborníci12 se ale domnívají, že tyto veršované modlitbičky nejsou až tak vhodné. Podle nich by se dítě nemělo učit vyjadřovat svůj vztah k Bohu naučenými a odříkanými modlitbičkami, kterým ani nemusí rozumět, ale svým prostým a jednoduchým způsobem. Dítě by totiž takovouto modlitbičku mohlo snadno odložit se svým narůstajícím věkem a s tím i jakýkoliv kontakt s Bohem. Kdežto, když se naučí s Bohem komunikovat po svém, tak, jak tomu rozumí, bude se jeho modlitba vyvíjet zároveň s ním, s jeho chápáním. A to je pro malého křesťana zajisté důležitější. Z vlastní zkušenosti ale mohu říci, že i tyto krátké veršované modlitbičky svůj význam mají. Člověk se k nim může vracet i v dospělosti, rozumí jim a také mu mohou připomenout určité chvilky z dětství, na které už jinak zapomněl. Krom toho, že i v dospělosti mohou vyjadřovat jisté přání toho člověka, byť zveršované a v dětské formě, přesto aktuální a v tu chvilku pro něj dobré a tolik potřebné. 12
Malý, T. Výchova v rodině…str.54
24
Účast malého dítěte na společné modlitbě nemusí ale zůstat jen u modlitby samotné, ale může spočívat i v přípravě na modlitbu. V uchystání místa, kde se bude rodina modlit, v zapálení/sfouknutí svíčky. I takováto činnost může posílit jeho důležitost a důležitost samotné modlitby.
Předškolní dítě se již dobře zvládne naučit i krátké formální modlitbičky. Včetně těch nejběžnějších, které by měl každý křesťan znát. Stejně tak by mělo být schopno vést složitější vlastní, spontánní modlitbičku, rozhovor s Bohem. V této době by se už mohla objevovat nejen děkovná forma, orientovaná svým vlastním prožíváním, zážitky, ale i přání, týkající se ostatních, nejen sebe sama.
3.3 Vyprávění z Bible
V dnešní době existuje již mnoho knih s dětskými biblickými příběhy. Ať už se jedná o bohatě ilustrované dětské Bible s více či méně obsáhlým textem, o dětské veršované biblické příběhy nebo příběhy psané formou pohádek, apod. Některé mohou být i doplněné o krátká přirovnání k současnosti. Je ale otázkou, nakolik se takto upravené biblické texty mají předkládat dětem. Co se týče Nového zákona, ve studijním textu O výchově13 se píše: „Dítě v tomto věku máme také již seznamovat s liturgickými texty a nemást je zbytečně pochybnými zkomoleninami.“ K tomu je i vhodná příležitost při liturgii. Samozřejmě, že malé dítě ještě nemůže zcela pochopit význam těchto textů, obzvlášť v tomto podání, je ale možné, že dítě si tak vytvoří snadněji předpoklady pro pozdější vnímání duchovna a mravní vliv Písma. Je to podobné jako při modlitbách rodičů, kterým dítě může naslouchat a bývá jim přítomné již od narození. U biblických příběhů se ale nejedná pouze o naslouchání těmto textům, ale také o jejich následný výklad, snahu vysvětlit o co vlastně jde a umět mu vše dát do souvislostí a jeho zkušeností se současným světem. Co se týče Starého zákona, je v něm spousta příběhů, které malé dítě už může znát. Je vhodné se zaměřit na dějově bohaté příběhy, v nichž lze hlavní 13
Malý, T. O výchově…str. 40
25
postavy předvést jako hrdiny, kteří mohou být pro děti vzorem a jejich děj poutavě přiblížit. Je i vhodnější, když dítě zná méně příběhů důkladně, než mnoho příběhů jen tak, zběžně. Když bude znát příběh důkladně, lépe z něj může převzít nějaký vzor chování a také pochopit, kdo je vlastně ten Bůh. K převyprávění biblických textů je velmi vhodná narativní metoda vypravování, která neznamená jen „stereotypní způsob převypravování určitého děje, ale počítá s nápadem, nebo obměnou, přizpůsobováním prostředků převyprávění přímo konkrétnímu příběhu, jeho obsahu, hlavní myšlence a aplikaci do života dětí.“14
Člověk, ať už rodič nebo vychovatel, který chce, aby dítě ve své víře setrvalo a dále ji prohlubovalo, by měl s rozvahou volit způsob, jakým o Bohu mluví, jakým stylem seznamuje dítě s biblickými příběhy. Je mnoho způsobů, jak tyto příběhy dětem přiblížit a rodič by měl zvolit takový způsob, který bude vyhovovat jemu, který dokáže živě pojmout a zároveň takový, který bude odpovídat i věku dítěte. Přesto jednomu by se měli ti, kteří dítě vychovávají a chtějí se podílet na jeho výchově, vyvarovat. A to, aby mluvili o Ježíši jako o Ježíškovi, o Marii jako o panence Marii a například o Bohu jako o pánbíčkovi, který si poletuje někde na bílém obláčku. I takové představy mají některé dnešní děti. A jsou to představy získané především v rodině, nejčastěji od prarodičů. Z takovýchto představ pak vznikají mylné obrazy, které mohou být zavádějící a nesprávné a vést k horšímu chápání Písma.
Na trhu je nepřeberné množství různých biblických příběhů v úpravách pro děti různého věku, stejně jako k nim doprovodné materiály, které se snaží děti plně zaujmout a rozvíjet jejich představivost o tom a tom příběhu stejně jako o době, ve které se událost odehrávala. Těmi doprovodnými materiály mohou být různé omalovánky, vystřihovánky, knihy se samolepkami, knihy s nedokreslenými obrázky, obrázky vystihujícími život v té době, apod.
14
Herciková. Křesťanská výchova dětí…str. 151
26
3.4 Slavení mše svaté
„Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Lk 18,16–17)
Mše svatá, je událostí, která je katolíky chápána jako událost, při které dochází ke zpřítomnění oběti Ježíše Krista a která je zároveň oslavou jeho vzkříšení. Mši svaté bude věnována i část v následující kapitole. Zde ji zmiňuji proto, že tu o ní uvažuji z pohledu rodičů a dětí, kdežto v další kapitole uvádím různé nabízené možnosti (varianty slavení mše svaté), z pohledu církve přizpůsobené nízkému věku dětí. Je otázkou, od kterého věku by měli rodiče chodit s malými dětmi do kostela na mši svatou. Hned odmalička, kdy ještě dítě neumí ani sedět, chodit, natož být klidné a poslouchat? Nebo až ve věku, kdy už vydrží chvilku sedět a být pozorné, kdy povídá a umí se vyptávat? Jsou rodiče, kteří berou děti pravidelně na mši již krátce po jejich narození. Jde celá rodina, tak proč by nemělo jít i to nejmladší. Ať si zvyká… To je jeden z důvodů. Druhý důvod může být, že chodí na obřad pravidelně všichni a nemají někoho, kdo by dítě v tu dobu pohlídal. Jsou ale i tací, kteří chtějí, aby si dítě zvykalo již od té nejranější možné chvíle. Ani jim nejde o to, aby si dítě zvyklo jen do kostela chodit, ale zároveň na to, co se tam děje, že jsou chvíle, kdy se něco povídá, kdy se něco zpívá, kdy je ticho a podobně. Proč tomu tak je, na to bude mít později ještě mnoho času, aby souvislosti správně pochopilo. V takto malém věku jsou to přece jen děti, které ještě všemu pořádně nerozumí a které sotva vnímají, co se v kostele děje. Přesto je dobré i takto malé děti do kostela brát. Nevyčleňovat je z křesťanského života i když ho stále ještě nemohou pochopit. Ale už samotná pravidelná přítomnost na mši svaté a zároveň chvíle prožitá s celou rodinou z toho mohou udělat něco, co si dítě snadno postupem času vezme za své.
27
Je jisté, že plačící nebo neposedné dítě nemůže nerušit ostatní při mši, při jejich soustředění a rozjímání. A popravdě řečeno, ne každé dítě je vychované k tomu, aby vydrželo hodinku tiše sedět. Je pak na rodičích, jak vyrušující nebo neklidné dítě uklidní nebo mu domluví, zda doma, nebo před vchodem kostela a to jak ústní domluvou nebo výchovným plácnutím přes zadek nebo ho v opravdu snad v tom nejkrajnějším případě nebudou nějakou dobu na mši brát. I takovéto napomínání by ale mělo probíhat mírně a v klidu, laskavým způsobem, aby se nestalo pro dítě odrazující zkušeností od přítomnosti na bohoslužbě. Dobrým způsobem, jak omezit jeho rušení a neklid, je nenechat ho jen tak nezúčastněně sedět vedle sebe. Je vhodné mu raději nabídnout dobré místo na sledování, to znamená v předních lavicích, vzít ho klidně i do náruče, na klín, chytit za ruku nebo nechat doprovodit rodiče k přijímání, popřípadě, a o tom bude více zmíněno v kapitolce o dětských mších, umožnit mu aktivní zapojení do dění.
3.5
Slavení křesťanských svátků
Křesťanská víra a život v ní by se neměl projevovat pouze v účasti na nedělní bohoslužbě, ba ani pouze v pravidelných modlitbách. Ale také v každodenních činnostech, postojích a zvycích. Život křesťana může být patrný z prožívání celého liturgického roku. Tento roční cyklus jednotlivých slavností je spojován s mnoha zvyklostmi. Ty se projevují jak výzdobou kostelů, různou barvou oděvů při liturgii, odlišnými tématy při čtení z Bible, odlišným slavením, tak i různými zvyky v domácnostech. A do tohoto dění a událostí může být zapojeno, ba dokonce by mělo být zapojeno, už i malé dítě. Mělo by být vtaženo do prožívání událostí Písma.
V Římskokatolické církvi začíná liturgický rok 1. neděli adventní, která obvykle připadá na přelom měsíce listopadu a prosince a trvá 4 týdny a to až do večera Štědrého dne. Advent je doba očekávání narození Ježíše Krista a tedy přípravou na Vánoce v duchovním slova smyslu. Pro malé dítě by neměly být jen dobou těšení se na vánoční stromeček a dárečky, ale je třeba jim připomínat a
28
vyprávět o co skutečně jde, jak významné události jsou Vánoce. Symbolem adventní doby je adventní věnec, na kterém se každou neděli zapaluje jedna svíce. Tu mohou rodiče zapalovat při modlitbách, čtení z písma a dítě tak může vnímat, jak se doba vánoční přibližuje. Dobu očekávání mohou rodiče zpříjemnit dítěti například i vytvořením adventního kalendáře, který nemusí obsahovat nutně malé čokolády, jako je tomu u mnohých kupovaných kalendářů, ale může být ve formě tematického obrázku, předmětu, se kterým jde dále pracovat v návaznosti na advent. V adventní době jsou také svátky významných světců, ke kterým se váží určité lidové zvyky a tradice. Jedná se o svátek svatého Mikuláše a svaté Barbory. I tyto svátky by neměly projít kolem dětí jen tak, bez povšimnutí a bez zmínky.
Po adventu následují Vánoce. Jsou oslavou narození Ježíše Krista. Vánoce patří mezi dětmi k všeobecně nejoblíbenějšímu svátku. Pojí se k němu mnoho zvyků, na kterých se mohou podílet právě děti. Ať už se jedná o zdobení vánočního stromečku, stavění Betlému, rozdávání dárků, zpěv veselých vánočních koled a písní, návštěva příbuzných, mnoho dalších lidových zvyků, stejně jako návštěva kostela, který bývá také pěkně vyzdobený, kde se radostně zpívá, kde bývá vystavený i Betlém s jesličkami. Vánoce jsou významnou slavnostní událostí jak ve společenství tak i v domácnostech, a událostí, kterou může pochopit i malé dítě, protože každé narození dítěte je významné, natož takového, o kterém často slýchá vyprávět příběhy, zpívat písničky. V tuto dobu má rodina mnoho možností jak o Bohu a o Ježíši mluvit. O Vánocích se říká, že to jsou také svátky klidu a míru. A i tuto atmosféru plnou lásky mohou díky těmto vnějším projevům dítěti zprostředkovat. Není potřeba, aby si dítě dokonce myslelo, že dárky nosí Ježíšek, tato představa dokonce není ani doporučovaná, vždyť dítě může vědět, že ty dárky, které si navzájem lidé dávají, si dávají z lásky a stejně tak má rád i Ježíš, kterého narození se v tu dobu oslavuje.
29
Vánoce končí svátkem Tří králů. V dnešní době sílí na vesnicích i ve městech tradice prožívání i tohoto svátku. Lidé vytváří živé Betlémy a inscenují událost klanění mudrců. Na oslavě svátků Tří králů i na vánočním příběhu lze dítěti ukázat dobré vlastnosti, které by měl člověk mít – štědrost, skromnost, pokoru. Mnoho rodin právě v tomto poselství zavádí i další rodinné zvyky - jdou navštívit nemocné, podarují chudé a potřebné, nebo přispějí, kde je zrovna třeba. I k tomu je dobré vést děti už odmala a být jim dobrým příkladem.
Po Vánocích je takzvané mezidobí, které začíná týden po svátku Tří králů, hned po Křtu Páně. Je to období, kdy je čas na povídání o tom, že i malý Ježíš, jehož narození o Vánocích oslavujeme, byl pokřtěn, vyrostl a stal se z něj dospělý člověk, který dělal mnoho dobrého pro ostatní. Je zde velký prostor pro téma dobra a zla, odpuštění, správného chování a podobná témata, která lze s dětmi probírat.
Postní doba začíná popeleční středou a trvá bez neděl 40 dní až do Velikonoc. Je to období nejen postu, střídmého života, ale také hlavně obdobím, kdy by se člověk měl sám nad sebou zamyslet a pracovat na sobě, jak by mohl žít lepším, plným, znovuobnoveným životem křesťana. Rodiče mohou dítěti vysvětlovat, že by nemělo myslet jen na sebe, ale i na jiné, na své kamarády, na nemocné, opuštěné, potřebující pomoc…lze dítěti také vysvětlovat, že nemusí mít hned vše, co chce, nebo v takovém množství, a to opět v souvislosti s odkazem na Bibli. Vždyť přece jen je postní doba obdobím, kdy si křesťané připomínají putování pouští, umučení a ukřižování Krista. Dnes jsou dětem přizpůsobovány i křížové cesty a jsou tvořeny pro ně srozumitelnějším způsobem. Rodiče se tedy nemusí ostýchat brát své děti ani na toto nepříliš radostné připomínání důležitých událostí.
Nejvýznamnějším křesťanským svátkem jsou Velikonoce. Jsou radostnou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Opět se jedná o svátky, které se dostaly i do nekřesťanských tradic a to i díky spojitosti s oslavou příchozího jara. S dítětem jde mluvit o hlavních velikonočních symbolech, kterými jsou kříž, beránek, oheň, svíce a opět je doprovodit pro něj různými zajímavými příběhy a materiály. Velikonoce
30
jsou oslavou vzniku nového života, který je také připomínán znovuobnovováním křestních slibů., které stojí také za to, dítěti připomenout. Že to je něco, čím prošel i On…Padesátidenní
oslava Velikonoc
končí
slavností
Letnic, které jsou
připomenutím seslání Ducha svatého.
Po Letnicích nastává druhé liturgické mezidobí, které v sobě už nezahrnuje obzvlášť velké svátky, ale spíše připomenutí dalších jednotlivých událostí.
31
4. Křesťanská výchova ve společenství, v rámci farnosti Křesťanská výchova, jak jsem již napsala, opravdu v prvních letech života dítěte spočívá na rodičích, na rodině. Dítěti se dostane takové výchovy, kterou mu oni umožní. Nemusí se ale ve výchově spoléhat pouze na sebe, protože s křesťanskou výchovou jim může pomoci také samotná církev prostřednictvím farností, nabízených programů a aktivit, církví zřizovaných institucí a lidí pověřených tímto úkolem. Pro děti jsou tak mnohde přizpůsobovány mše svaté, pořádány minitábory, zaváděny katecheze pro rodiny s dětmi apod.
4.1 Dětské mše svaté
„Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.“
(Mk 10,16)
Jsou farnosti15, kde se přítomností dětí na mši svaté zaobírají více a začali pro ně chystat tzv. dětské mše/bohoslužby. Většinou je lze najít ve větších farnostech, kde je více rodin s dětmi a zájem o ně je tedy větší. Jejich účelem je odbourat rušení ostatních účastníků mše svaté dětmi, tak zároveň přiblížit liturgii co nejvíce dětem, jejich chápání a s jejich pomocí zajímavější formou vtáhnout děti do dění v kostele i ve farnosti. Tím se také snaží i o menší pokles zájmu o křesťanství u těchto dětí v jejich pozdějším věku. Dětská mše svatá není nějakým novým, speciálním rituálem, nýbrž stále stejně významnou událostí, pouze se zkrácením nebo vypuštěním určitých prvků a výběrem vhodnějších úryvků textů a měla by měla stále směrovat děti ke mši dospělých. 16
Možností, jak přizpůsobit klasickou mši svatou dětem, je několik. První, kterou tady zmíním, je téměř obvyklá, klasická mše svatá, se kterou jsem jako menší dítě měla sama osobní zkušenost, a kterou jsem jak tehdy, tak i dnes 15 16
pro úplnost zmíním alespoň farnosti v plzeňské diecézi, pražské, zlínské, královehradecké,… Liturgická komise biskupské konference ČSFR. Eucharistické modlitby…str. 10
32
hodnotila velmi kladně. Jedná se o mši svatou, která probíhá v hlavní části kostela, je přístupná všem lidem a je pouze v určitých částech přizpůsobena dětem. A pro mě tehdy v nejdůležitějších částech, kterými bylo kázání, společná modlitba Otče náš, případně přímluvy, nebo přinášení obětních darů. Pro malé i starší děti bývá zpravidla vyhraněn prostor nejblíže oltáři, a to v prvních lavicích, aby byly blíže všemu dění a v bližším kontaktu s knězem. Mše svatá začíná vstupními obřady. Přizpůsobit dětem lze už i je. A to vynecháním některého prvku nebo naopak rozšířením prvku jiného. Vždy však musí alespoň jeden základní prvek obsahovat, stejně jako i vstupní modlitbu. Co také nelze vynechat, je čtení z Písma svatého, které tvoří jádro bohoslužby slova. Při větším daném počtu na ten konkrétní den, musí být zachováno alespoň nedělní čtení z evangelia. Pro jejich snadnější osvojení jim mohou předcházet i krátké připomínky před čtením, které osvětlují dané souvislosti, uvádějí do textu nebo jen přispívají k pozornému naslouchání. Sama si pamatuji, že nedělní kázání byla pro mne velmi dlouhá a často jsem jim pořádně ani nerozuměla, natož se na ně mohla nějak plně soustředit a něco si z nich odnést. Kázání při dětských mších bývají přizpůsobeny dětem. Většinou bývá zdůrazněna pouze jedna hlavní myšlenka, kterou kněz vysvětluje na příkladech z běžného života, na věcech, které jsou dětem blízké a snáze tak představitelné. Mohou být doprovázena i předměty nebo obrázky, které mohou také mezi lidmi kolovat (fotografie, symboly z Písma – hrozny vína, klasy, chléb,…). Dětmi oblíbená kázání nejsou ta, která se jen poslouchají, ale ta, u kterých se mohou také nějak aktivně zapojit, takže je někteří kněží doplňují tématickými hádankami, dotazy, rozhovory a podobně, což nutí i malé děti o daném tématu popřemýšlet. Další částí mše svaté, kde se mohou děti aktivně zapojit do dění, jsou přímluvy. Už to pro ně nemusí být stále se opakující fráze, které někdo čte, ale mohou sami poprosit o přímluvu, popřípadě i poděkovat vlastními slovy. Což je pro děti velmi důležité a pokud prolomí pocit ostychu, možná poprosí o zdraví pro svého dědečka, kamaráda i o jiné důležité věci, které je trápí a se kterými se teď budou moci s důvěrou k někomu obrátit. A tím někým bude samotný Bůh.
33
17
I takto mohou vypadat přímluvy při dětské mši svaté.
Jejich aktivní zapojení na mši svaté může pokračovat přinášením obětních darů, které od nich přijímá kněz. Nemusí se jednat pouze o chléb a víno, ale i o jiné dary a každé dítě, nejen jedno, nebo dvě děti, tak může něco přinést. Ještě více může umocňovat jejich pocity společná modlitba Otče náš, kterou se mohou modlit v kruhu, před oltářem, následovaná různými možnými pozdraveními pokoje.
18
17
(http://www.casd.cz/radvanice/galerie/index.php?/category/10) http://www.comicsy.fatym.com/view.php?nazevclanku=lidove-misie-netin-misijni-hra-a-prvnidetska-mse-svata-nedele-a-pondeli-9-a-10-3-2008&cisloclanku=2008030013 18
34
Malé děti se mohou zapojit i do samotného přijímání. Samy ještě sice přijímat nemohou, mohou ale předstoupit před kněze, který jim může udělit alespoň požehnání, symbolickým křížkem na čelo. Jejich podílení a aktivní účast na mši svaté může začít ale už i před mší samotnou. Přípravou bohoslužebných prostor a oltáře (chystání konviček, kalicha, ...). To samé může následovat i po skončení obřadu. Důležitou roli při dětských mších svatých může hrát i hudba. Existuje mnoho písniček vhodných k hraní při mši sv. třeba na kytaru, nebo doprovázené jiným, dětem bližším, hudebním nástrojem, než jsou kostelní varhany. A děti si pak takovéto písně mnohdy velmi rády osvojí a přidají se ke společnému zpěvu.A což teprve, pokud mají možnost hudbu samy různými nástroji doprovázet (ozvučnými dřívky, prstovými činely, trianglem,…). To vše pouze za podmínek, že jim takovéto hudební vyjadřování nebude bránit v náboženské meditaci a vyjádření radosti a chvály Bohu. Že nepřeroste v pouhé rozptýlení a odreagování se.19 Co se týče těch nejmenších dětí, s těmi můžou chodit dopředu rodiče, stejně jako je brát sebou k přijímání. Dětské mše svaté jsou tedy určené přednostně pro děti, nemusí se výhradně konat v prostorách kostela, ale rozhodně v místech, odpovídajících důstojnosti mešní slavnosti.
4.2 Dětská katecheze
Druhou variantou slavení mše svaté pro rodiče s dětmi může být dětská katecheze, nebo jak sama velehradská farnost označila, „nedělní minikatecheze.“20 Je to služba rodičům, kteří mohou poslat nebo přivést své děti během mše svaté, respektive po vstupní modlitbě až do doby přinášení obětních darů, do oddělené místnosti, kde se jich ujmou zkušené katechetky a během té doby jim přístupnější formou přiblíží evangelium dané neděle, přiblíží důležité biblické postavy a tak podobně.
19 20
Liturgická komise…Eucharistické modlitby…str. 15 http://velehrad.maticevelehradska.cz/dokument/Nedelni-minikatecheze-102/
35
Jediná nevýhoda, kterou v nedělních katechezích určených dětem vidím, je, že pokud své dítě doprovází rodič, jeho účast na katechezi není možné počítat jako účast na mši svaté. Protože většinou neobsahuje všechny náležité prvky. Je pak na rodičích, jak se s touto překážkou vypořádají. Zda se budou střídat na katechezích a tedy i na účasti na mši, nebo si to zařídí ještě jinak.
21
Fotografie z nedělní minikatecheze
4.3 Dětská bohoslužba slova
Dětská bohoslužba slova není totéž jako minikatecheze. Často probíhá také v oddělených místnostech od kostela, ne-li úplně v jiné budově, kterou je například přilehlá fara, apod. Avšak je platnou součástí mše svaté s veškerými jejími důležitými částmi. Podle možností ale přizpůsobené věku přítomných dětí. Na tuto bohoslužbu slova mohou přicházet už rodiče s teprve kojenci, stejně jako třeba děti z nižších tříd základních škol. Většinou bývá věková hranice alespoň přibližně ohraničena, nebo doporučována. 21
http://velehrad.maticevelehradska.cz/dokument/Nedelni-minikatecheze-102/
36
Její vlastní program může začít hned od začátku mše svaté (většinou bývá souběžná s běžnou, klasickou mší pro dospělé), nebo se oddělit až po vstupní modlitbě, po které by hromadně děti odešly do určených prostor. Tyto prostory bývají většinou v rámci možností pěkně zařízené, aby se tam děti mohly cítit dobře a pohodlně strávit daný čas. Jelikož se jedná o platnou část bohoslužby, musí obsahovat důležité a jasně dané prvky, které k ní náleží, ačkoli mohou být v úpravě pro konkrétní věkovou skupinu. Mezi takové prvky patří i znamení kříže, úkon kajícnosti, vstupní modlitba, čtení z Písma svatého, žalm, evangelium, vyznání víry. I jejich přizpůsobování dětem však podléhá určitým pravidlům a nemělo by zabředávat do přílišného zdětinšťování a přes všechnu snahu zpřístupnění pro děti, by si mělo nechat důstojný ráz oslavy. Klasické kázání lze nahradit katechetickým výkladem k danému tématu, popřípadě přečtením jiného příběhu, nebo tematickým rozhovorem a tak podobně. Na druhou část mše svaté, bohoslužbu oběti, se děti většinou vrací do kostela, kde se účastní dění společně s dospělými. To ale neznamená, že by se dále nemohly zapojovat do dění, jako tomu bylo podobně u bohoslužby slova, společně se všemi ostatními. Pokud měli své vlastní přímluvy, vrací se, když se přináší dary. Dál může být bohoslužba podobná té, jenž je přizpůsobená dospělým, nebo může převzít některé prvky z dětské mše, což je pro děti určitě přínosnější.
4.4 Minitábory
Setkala jsem se i s praxí, kde se pod záštitou farnosti pořádá každoročně třídenní minitábor. Na něj jsou zvány děti z farnosti i se svými kamarády, většinou ve věku 5-8 let. Celý tábor bývá směrován k jednomu ústřednímu tématu, které prolíná většinu her a činností a každý rok je obměňováno. Tématem může být citát z Bible, biblický příběh, událost, významná biblická postava, světec,…Děti se tak nenásilnou formou dozvídají zajímavé věci, které objevují v nových souvislostech. Dozvídají se o způsobu života lidí, o jejich zkušenostech, životních příbězích, a mnohdy si příběh, způsob života nebo jen jeho část mohou svým způsobem i prožít.
37
Na vybrané téma bývá navazováno tematicky zaměřenými činnostmi, jakými jsou kreslení, vybarvování, tvoření, vyprávění, čtení z Bible, hry, scénky, výlety a podobné. Tyto minitábory mohou být vedeny pouze jako příměstské, tím je myšleno, že děti zde tráví pouze denní dobu a spát jdou domů, tak třídenní se vším všudy, tedy se spánkem i takto malých dětí mimo domov. Bývá zde prostor i pro vzájemné seznámení rodičů a čas strávený společně se všemi zainteresovanými rodinami.
22
23
22
Foto z minitábora v Římskokatolické farnosti Ledeč n. S. – zpěv křesťanských písní
38
5.
Křesťanská výchova v mateřských školách
Název této kapitoly měl být původně Křesťanská výchova ve státních a církevních zařízeních. Jelikož ale z těchto zařízení je nejvíce známá činnost mateřských škol, věnuji se zde výhradně jim. Výchova v mateřských školách zastává podle mého názoru v životě dítěte důležitou roli. Lze ji mimo jiné chápat i jako přípravu na školu, řád a na jiný režim, než je režim v rodině. Dítě v ní potkává své vrstevníky, se kterými musí trávit část všedního dne, zvyká si na jinou než rodičovskou autoritu, a mnohdy se může dozvědět mnoho nového, co se ve své rodině z různých příčin nedozví. V současné době není uzákoněna povinná předškolní docházka, rodiče ale mají na umístění svého dítěte do mateřské školy rok před jeho nástupem do základního vzdělávání nárok. Tyto děti bývají pak také přednostně přijímány do mateřských škol, zřizovaných konkrétní obcí24. A dítě by tedy mělo navštěvovat školku minimálně jeden rok před svým nástupem k povinné školní docházce. V České republice mohou být zřizovány mateřské školy státní, církevní i soukromé. Ve všech těchto typech mateřských škol může probíhat křesťanská výchova dětí, výchova podle křesťanských zásad. Důraz na křesťanskou výchovu se ale v jednotlivých školkách může lišit. Učitelé i vychovatelé v církevních mateřských školách, popřípadě ve školkách s křesťanským zaměřením se snaží vychovávat děti právě v křesťanských hodnotách, na kterých je postaveno samo křesťanství i celá naše společnost. Z nich mohu jmenovat například pomoc v nouzi, lásku k bližnímu, toleranci, ochranu života, úctu, nesobeckost, pravdomluvnost, poctivost, dodržování tradic, důraz na rodinu,… Tyto mateřské školy kladou všeobecně velký důraz na mravní výchovu a etiku mezilidských vztahů. Mravní výchova je chápána především jako přirozená autorita a mravní vzor rodičů a učitelů. K tomu je tedy také zapotřebí dobrá spolupráce MŠ a rodičů. Většina těchto zařízení si velmi zakládá na spolupráci s rodiči, jejichž podporu děti ve víře nutně potřebují. Bez podpory rodičů by jejich 23 24
Pořízeno tamtéž. Chvilka pro meditaci, modlitbu a povídání. Z. č. 561/2004 Sb. odst. 4 § 34
39
snahy mohly ztroskotat. Protože pokud se takováto školka snaží poskytnout dítěti určitou představu o Bohu, o světě a pokud dítě nebude mít pozitivní odezvu doma, mohou v něm zakořenit pochybnosti, které mohou mít negativní vliv na jeho přijetí a rozvíjení víry v budoucnu. Potřebu rodičovské spolupráce i důležitost pozitivní odezvy na nabízenou výchovu si v těchto zařízeních dostatečně uvědomují a s tím také pracují. Snaží se podporovat rodinnou výchovu dítěte, velký důraz ale kladou také na vztah učitelů a každého jednotlivého dítěte. Dítě by mělo vědět, že je milováno. Křesťanskou výchovu lze mimo jiné pozorovat i ve výběru písní, kdy bývají do repertoáru školy řazeny písně právě s dětskou křesťanskou tématikou, k čemu už dnes slouží řada zpěvníků25 nebo i nahraných zvukových nosičů, běžně dostupných ve specializovaných prodejnách. Křesťanská výchova může být dále patrná i podle volených vyprávění, podle četby, Existuje i mnoho knih pro děti s křesťanskou tematikou, počínaje různým zpracováním dětských Biblí. Stopy křesťanské výchovy lze zpozorovat i podle vybavení tříd, výzdoby tříd, při hrách, stejně jako například při společných modlitbách nebo v návštěvě kostela popřípadě sboru, denního programu zařízení.... Příslušnost k nějaké církvi není pro přijetí do těchto mateřských škol nutná. Do tříd jsou také zvány a přijímány děti, které nejsou z věřících rodin. Podmínkou ale je respektování křesťanských prvků ve výchově MŠ dotyčnými rodiči.
5.1
Církevní mateřské školy
Po pádu komunistického režimu, který nebyl vstřícný ke křesťanské a jiné náboženské výchově, mohly začít vznikat církevní školy, předškolní a školská zařízení. V té době byla vydána novela zákona č. 29/1984 Sb. (tzv. školský zákon), která vznik církevního vzdělávání opět umožnila.
25
např. Hosana, Cantate, Celým srdcem
40
Zřizovateli církevních škol, tedy včetně předškolních, jsou biskupství, řády, kongregace nebo náboženské společnosti. Pro bližší představu lze uvést, že např. katolická církev zřizovala k 31.12.2006 14 mateřských škol.26 Pro rodiče, kteří chtějí podpořit náboženskou výchovu u svého dítěte nejen doma nebo v církevním shromáždění, jsou velmi dobrou volbou křesťanské mateřské školy. Jedná se o mateřské školy, které mají náboženskou výchovu většinou zařazenu jako jeden z předmětů výchovy, stejně jako malou dětskou katechezi. Výuka je podobná jako v běžných mateřských školách, pouze snad s větším důrazem na víru, biblické dějiny, slavení křesťanských svátků a vztah k okolí.
5.2
Státní/soukromá MŠ s křesťanským zaměřením
MŠ s křesťanským zaměřením mohou veřejně v České republice působit od roku 1990, kdy ministerstvo školství vydalo souhlas s jejich zřizováním. Největší rozdíl mezi křesťanskou MŠ a MŠ s křesťanským zaměřením, byť by tam byla jen jedna taková třída, je ten, že náboženská výchova není nutně v mateřských školách s křesťanským zaměřením zařazena jako zvláštní složka výchovy, přestože se v ní vychází z obecně platných křesťanských principů. Základní prvky těchto principů se promítají do všech tradičních výchov v MŠ. Cílem je přirozené rozvíjení náboženské citlivosti a poznávání hloubky a pestrosti vnitřního světa. I zde je kladen zvláštní důraz na mravní výchovu a etiku mezilidských vztahů. Také i zde bývá velmi patrná snaha o úzkou spolupráci s rodiči. Křesťanská výchova se zde projevuje obvykle ve formě her, zpěvu křesťanských písní, biblických vyprávění, čtení, nebo i dramatizaci biblických příběhů, stejně jako zaměřením na znalost křesťanských svátků v průběhu církevního roku, jejich slavení, návštěvy kostela.
26
http://skolstvi.cirkev.cz/Dokumenty/Vyrocni-zpravy
41
Ve své podstatě se způsob křesťanské výchovy v církevních, státních a soukromých mateřských školách nemusí vůbec lišit. Výše nastíněné rozdíly jsou však nejvíce a nejčastěji patrné, nejsou však platné nutně.
5.3
Náměty pro křesťanskou výchovu v MŠ
Jedním z hlavních témat bývá stvoření. Na příbězích o stvoření lze snadno rozvíjet u dětí cit ke všemu živému i neživému, úctu k životu, k lidem, k přírodě i k věcem. Prostě k veškerému Božímu stvoření. Děti se dozvídají, že vše co vidí, vše co je obklopuje, bylo stvořeno Bohem. Bohem pro lidi a tedy i pro ně. Bůh je tak dětem představen jako stvořitel. Na tom lze ukázat jeho lásku a jeho velikost. Snad všechna podobná témata lze spojit jedním heslem, které je nutně obsaženo v náboženské výchově a tím je heslo „Bůh je láska.“ Pod zmíněným heslem je mnoho prostoru pro kreativní výstupy dětí, pro povídání o tom, že na Zemi nežijeme sami, o toleranci i o dobru a zlu, co je a co není dobré, tématu stále aktuálním, o slušném chování a řadě dalších podtémat. Dalším tématickým celkem může být vykoupení, jehož cílem je na jednotlivých událostech ukázat dětem, jak Bůh jedná se svým lidem, co vše pro něj dělá, ukázat jeho vítězství nad vším, co zarmucuje. Děti by se měly podrobněji seznamovat s adventem, s Vánocemi, s Ježíšovým dětstvím a jeho příkladem, s příběhy o uzdravování, s velikonočními událostmi, stejně jako si povídat o rodině, o její důležitosti. Tato témata by měla být dětem přibližována podle toho, co bylo napsáno již v kapitole o vyprávění z Bible. Tím je myšleno, nespokojit se pouze s převyprávěním, nebo přečtením těchto příběhů, popřípadě ověřováním si znalostí z nich, ale především umět tyto příběhy převést i do současnosti. Tak jim dítě nejlépe porozumí a tak také bude moci porozumět více Bohu. Vhodně upravené a podané příběhy by měly prolínat celým školním rokem, tak jak jsou slaveny a připomínány v liturgickém roce a navazovat na jednotlivé církevní svátky, stejně jako na jejich oslavy. To vše by církevní mateřské školy měly mít zabudované v kurikulu a různým přístupem a s různou pracovní a vyučovací metodou předávat dětem.
42
6. Křesťanská literatura a jiné materiály a zdroje Křesťanská literatura, křesťanské časopisy pro malé děti a média vysílající pořady s křesťanskou tématikou jsou jedním z důležitých předmětů křesťanské výchovy a křesťanství vůbec. A to, ať už se jedná o literaturu odbornou, nebo o literaturu určenou pro děti, nebo literaturu určenou široké veřejnosti. Důležité v tomto případě je, že může být pomocníkem a rádcem pro rodiče vychovávající své děti ve víře. Proto jí v této práci náleží jedna celá kapitola, ve které se chci pokusit stručně zmapovat nejznámější, největší a nejdůležitější nakladatelství křesťanské literatury v Česku. S tím také souvisí přehled křesťanských časopisů zaměřených na předškolní děti, televizní a rozhlasové vysílání, které mohou být také částečně nápomocny křesťanské výchově. A to jak svým zaměřením na samotné rodiče, tak nabídkou programů speciálně určených dětem.
6.1
Vydavatelství křesťanské literatury a dalších materiálů
Jedním u nás nejznámějším nakladatelstvím, které se věnuje nejen křesťanské literatuře, je nakladatelství Portál27. Zabývá se sice především pedagogikou, psychologií a sociální prací na odborné i populární úrovni, také ale náboženstvím, filosofií, politologií a dalšími vědami, jakými je sociologie, antropologie, sémiotika, kulturní vědy nebo ekologie atd. Velkou skupinou čtenářů jsou rodiny, pro které je zde mnoho publikací zabývajících se výchovou, praktických příruček a jiných zajímavých titulů. Vydává křesťansky zaměřený časopis ADéčko a další. Karmelitánské nakladatelství28 je katolicky orientovaným nakladatelstvím, provozovaným karmelitány. Patří mezi největší vydavatelství křesťanské literatury u nás.
27 28
http://www.portal.cz/ www.karmelitanske-nakladatelstvi.cz
43
Česká biblická společnost29 vydává Český ekumenický překlad Bible (ČEP) v různých formátech a provedeních. Dále také křesťanskou literaturou pro dospělé a děti včetně poskytování svých vydavatelských služeb církvím. Nakladatelství Cesta30 je malé nakladatelství, které ročně vydává cca 10 knih a to především z literatury křesťanské a literatury pro psychology. Dalším, čím se zabývá, jsou také např. omalovánky a vystřihovánky s křesťanskými náměty pro malé děti.
České katolické nakladatelství Cor Jesu
31
je zde potřeba uvést už z toho
důvodu, že vydalo velice úspěšnou ilustrovanou bibli pro děti a mládež a také zpěvník křesťanských písní Cantate, s notami a zápisem pro kytarový doprovod. Ve své nabídce má i dětské omalovánky.
Nakladatelství Kalich je dalším z řady, které vydává knihy z oborů teologie, filozofie, sociologie, psychologie, pedagogiky, co je zde důležité že i knihy katechetické, meditativní, různé typy biblí, zpěvníky, modlitby, církevní kalendáře, nebo hudební nahrávky...32 Krystal OP33 je vydavatelstvím zaměřeným na teologickou, duchovní, filosofickou a dominikánskou literaturu. Nakladatelství Křesťanský život34 je nakladatelství a vydavatelství patřící Apoštolské církvi. Vydává křesťanskou duchovní literaturu a to beletrii, knihy pro děti, věroučné knihy ale také audio a video nahrávky.
29
www.dumbible.cz www.cestabrno.cz 31 www.corjesu.cz http://www.corjesu.cz/ 32 http://kalich.evangnet.cz/ 33 www.krystal.op.cz 34 www.krestanskyzivot.cz 30
44
Matice
cyrilometodějská
s.
r.
o.35
nakladatelství
a
vydavatelství
specializované na křesťanskou literaturu. Mimo jiné vydává učebnice, pracovní listy a metodiky pro vyučování náboženství, týdenník Světlo…
Velmi důležité místo v křesťanské literatuře pro děti zaujímá nakladatelství Samuel, biblická práce pro děti36. Vydává publikace které jsou převážně určeny dětem (příběhy, pracovní sešity…), mládeži, ale také rodičům, učitelům a vychovatelům (učební plány,…) a dalším. Jako nezisková organizace dále pořádá semináře o práci s dětmi.
Také
vydavatelství
A-Alef37
zřízeno
Křesťanskými
sbory
vydává
křesťanskou literaturu, včetně knih a časopisu Kroky pro starší děti. Křesťanskou literaturu, ale nejen ji, nabízí i nakladatelství Vyšehrad38. Hudební vydavatelství Rosa39 je významným pojmem v hudebním průmyslu. Vydává především křesťansky orientovanou tvorbou různých hudebních žánrů. Z hlediska mé práce je přínosné vydáváním zpěvníků např. Celým srdcem IV, v nichž jsou zaznamenány písničky v textové, notové úpravě včetně kytarových akordů, často vhodné pro hudební doprovod mše svaté, nebo zpěvník Zpíváme si písničku 1-5, který obsahuje písničky pro děti i rodiče. Tyto písně pak vydávají i v poslechové verzi. Mezi další mohu zařadit i nakladatelství a vydavatelství Eman40, Mlýn41, Návrat domů42, Nová naděje43, Paulínky44, Refugium Velehrad-Roma45, Trinitas, Maranatha o.s.46, Dětská misie… 35
www.maticecm.cz www.samuelcz.com 37 www.a-alef.cz 38 www.ivysehrad.cz 39 www.rosamusic.cz 40 www.eman.evangnet.cz 41 www.mlyn.evangnet.cz 42 www.navrat.cz 43 www.novanadeje.cz 44 www.paulinky.cz 36
45
6.2
Křesťanské časopisy pro předškolní děti.
V dnešní době není v České republice na trhu křesťanský časopis určený výhradně předškolním dětem nebo dětem, které ještě nenavštěvují základní školu. Takový časopis pro malé děti, který by zdůrazňoval křesťanské zásady života a provázel rodiny s malými dětmi liturgickou dobou, tu chybí. Jsou tu pouze časopisy pro děti starší (Nezbeda, IN!, Tarsicius,…) které většinou pro tak malé děti nejsou vhodné. Složitostí textu, úlohami, někdy i ilustrací.
Přesto od prosince 2008 by měl začít vycházet, prozatím zkušebně pouze jako příloha časopisu Nezbeda, časopis Cvrček, který bude určen vyloženě pro předškolní děti. Měl by korespondovat s liturgickou dobou, ve které bude vydáván a měl by obsahovat různé vystřihovánky, příběhy, popřípadě obrázky na dokreslení a další. 47 Dále již existuje křesťanský časopis Duha48, vydávaný Sdružením sv. Jana Neumanna v Českých Budějovicích, který je určen pro děti od 6 do 12 let, okrajově ho lze tedy zařadit mezi dětské časopisy, vhodný právě pro děti i v předškolním věku. Šikovní a trpěliví rodiče ho mohou ale velmi dobře využít i s dětmi o něco mladšími. Časopis je vhodně doplněn ilustracemi, texty nejsou složité, proto bych ho mohla doporučit právě i pro společnou činnost v rodině s menšími dětmi. Pro předčítání, čtení s prohlížením obrázků, hádanky a podobné.
6.3
Televizní a rozhlasové vysílání
O tom, že televizní a rozhlasové vysílání podporuje křesťanskou výchovu, není pochyb. Navíc i díky možnostem internetového vysílání, které umožňuje
45
www.refugium.cz www.maranatha.cz 47 Salesiánský magazín 5/2008 …str. 14 48 http://duha.czweb.org/index.htm 46
46
sledování/poslouchání takových pořadů on-line nebo dokonce i z archivních záznamů. Většina lidí v Česku zná pravděpodobně 4 nejznámější televizní stanice, které jdou naladit téměř všude (Čt1, Čt2, Prima, NOVA). Malé procento z programu veřejnoprávní České televize je věnováno právě křesťanským pořadům. Ať už se jedná o přímé přenosy z bohoslužeb, křesťanské magazíny, nebo biblické pořady a filmy. Tyto jsou ale především směřovány k dospělým divákům. Více prostoru bývá křesťanským pořadům dáváno při příležitosti významných křesťanských svátků a událostí. Rodiče mohou více při křesťanské výchově svých dětí využívat dalších televizních stanic, kterými je TV Noe49 a křesťanská televize on-line TV7. Tyto stanice se zaměřují speciálně na televizní/internetové vysílání křesťanských pořadů. Ve své zásobě tak mají pořady pro děti (kreslené biblické příběhy, pohádky, animované starozákonné i novozákonné příběhy, magazíny pro děti, křesťanské hudební pořady a další.) i pořady pro rodiče, zaměřené na teorii a praxi křesťanské výchovy. Mezi nejznámější křesťanské rádio patří Proglas50. Nabízí posluchačům vzdělávací, duchovní, kulturní i zpravodajské pořady a to pro všechny věkové kategorie. Tedy i pro malé děti a jejich rodiče. Na internetovém Rádiu 751 může posluchač naladit mnoho křesťanských pořadů. Hudební pořady, myšlenky na den, biblické úvahy, přenosy bohoslužeb, pořady pro malé děti, zprávy a jiné. AWradio52 je internetové rádio plné křesťanské muziky a hudebních pořadů. Dalším netypicky křesťanským rádiem, ale přesto významným rádiem, které prezentuje křesťanské pořady je Český rozhlas53. Vysílá přenosy bohoslužeb, hovory o víře, rozhovory s představiteli církve nebo např. meditačních chvilek.
49
http://www.tvnoe.cz/ http://www.proglas.cz/ 51 http://www.radio7.cz/ 52 www.awr.cz. 53 http://www.rozhlas.cz/portal/portal/ 50
47
Závěr V této práci jsem se snažila o zmapování křesťanské výchovy u dětí předškolního věku. Mým cílem bylo zjistit, jaké možnosti má rodina, která se rozhodne vychovávat své dítě v křesťanské víře. Zda křesťanská výchova spočívá jen na ní, nebo zda, do jaké míry a čím je křesťanská výchova u malých dětí podporována. A zda je tato podpora všeobecně přístupná všem lidem, kteří by o ni měli zájem. V první části, části převážně teoretické, jsem se věnovala obecným pojmům, kterých se má práce týkala - výchově a křesťanské výchově, protože ačkoli si jsou v mnohém podobné, jedná se o odlišné pojmy. Následující část, ve které se zabývám otázkou, zda je dítě něco takového jako je Bůh vůbec schopno vnímat a mají-li se rodiče tedy křesťanské výchově v tak raném svých dětí věnovat. Na základě poznatků z psychologie a dalších vědeckých zjištění vyplývá, že je vhodné se křesťanskou výchovou zabývat už od úplného začátku života dítěte. A to samotným příkladem rodičů. S přibývajícím věkem se pak může míra zapojování se dítěte do křesťanských praktik zcela přirozeně zvyšovat. Převážně praktická část začíná stěžejní kapitolou Křesťanská výchova v rodině. Svůj význam zde má proto, že v prvních letech dítěte spočívá jeho křesťanská výchova téměř pouze na rodičích. Oni určují, kterých možností křesťanské výchovy v prvních letech svého dítěte využijí a jak bude výchova probíhat. Při studiu daných materiálů, z rozhovorů s katechetkou nebo s rodiči, kteří se snaží o křesťanskou výchovu svých dětí, jsem přišla k názoru, že metod jak správně vychovávat malé děti ve víře může být více. Že není pouze jedna univerzální metoda, návod, ale jsou rady a návody, které si rodina stejně musí přizpůsobit sobě i svému dítěti. Přesto právě v této části lze nalézt určité rady a doporučení. Tou první a základní radou ale je, aby se chovali zcela přirozeně a svůj praktický život ve víře neskrývali před dítětem, ani ho nijak nezveličovali, pouze třeba upravili potřebám dítěte, a aby jejich život mohl být pro dítě příkladem. Další důležitá kapitola je o nabízených možnostech k náboženské výchově ze strany církve, farností. Ta se stará o všechny své věřící nejen o děti školou
48
povinné, mládež a dospělé, ale její péče by měla směřovat už k malým dětem. Z té je nejpatrnější dětská mše svatá, dětská katecheze, katecheze pro rodiny s dětmi, přednášky o malých dětech a jejich výchově nebo dokonce i tábory pro malé děti. Mimo nabídek z farností, mohou rodiče využít i státem nebo církví zřizovaných institucí, kterými jsou křesťanské mateřské školy. Ty se věnují křesťanské výchově dětí v nepřítomnosti jejich rodičů. Přesto je zde určitá spolupráce rodiny a školy velmi důležitá, aby mimo jiné nedocházelo k tomu, že co se dítě ve školce dozví, bude doma záhy popřeno. Poslední kapitola je již jakýmsi výčtem dalších významných možností, které mohou rodiče při křesťanské výchově svých dětí využít. Zařadila jsem do nich křesťanskou
literaturu-přehled
křesťanských
vydavatelství
a
vydavatelství
vydávající křesťanskou literaturu nebo podobné materiály, křesťanské časopisy pro předškolní děti, televizní a rozhlasové vysílání. Zcela jistě jsem nezmínila ve své práci vše, ale pevně věřím, že to nejdůležitější a nejvýznamnější. Stejně jako by šlo obsáhleji pojednat o křesťanských pořadech v médiích. To může být ale námětem pro další práce.
49
Seznam literatury: 1. Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 2001 Gruber, Elmar. Děti se ptají na Boha. Přel. V. Pavlík. 1. vyd. Praha: Portál, 1994 ISBN 80-85282-19-4 Hofmeier, Johann. Religiöse Erziehung in Kindergarten und Familie. Teil 2. Heft 3. Donauwörth: Ludwig Auer, 1979
ISBN3-403-00942-4
Chandlerová, P., Burneyová, Joan. K náboženské výchově v předškolním věku. Praha: Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském, 2001 Leistová, Marielene. První zkušenost s Bohem. Přel. M. Opavová., 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1996
ISBN 80-7021-177-6
Liturgická komise biskupské konference ČSFR. Eucharistické modlitby. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 1992 Muchová, Ludmila. Úvod do náboženské pedagogiky. 2. přepr. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 1994 Průcha, Walterová, Mareš. Pedagogický slovník. 3., rozš. a aktual. vyd. Praha: Portál, 2001
ISBN 80-7178-579
Smahel, Rudolf. Duševní vývoj a duchovní zrání dítěte v křesťanské rodině. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 1993 Tillman, Klemens. Jak dnes mluvit v rodině o Bohu. 2. vyd. Praha: Pastorační středisko při AP, 2005 Malý, Tomáš. Výchova v rodině. Přetisk. Řím-Velehrad: Křesťanská akademie, 1983 Vágnerová, Marie. Vývojová psychologie I. 1. vyd., Praha: Karolinum, 2005 ISBN 80-246-0956-8 Z. č. 561/2004 Sb. odst. 4 § 34
2. Imlauf, Petr, Imlaufová Hana. Jak vedeme naše děti k víře. Salesiánský magazín. 1/2006, 13-16 Hrdlička, Leoš. Nezbeda bude plnoletý. Salesiánský magazín. 5/2008, 13-17
50
3. Fotogalerie sboru Ostrava – Radvanice. (on-line) (cit. 6.10.2008) URL: http://www.casd.cz/radvanice/galerie/index.php?/category/10 Lidové misie: Netín - misijní hra a první dětská mše svatá - neděle a pondělí 9. a 10. 3. 2008. (online) (cit. 7.10.2008) URL: http://www.comicsy.fatym.com/view.php?nazevclanku=lidove-misie-netinmisijni-hra-a-prvni-detska-mse-svata-nedele-a-pondeli-9-a-10-32008&cisloclanku=2008030013 Nakladatelství Kalich. O nakladatelství. (online) (cit. 19.10.2008) URL: http://kalich.evangnet.cz/ Prokeš, Josef. Z 390 Školní pedagogika. Učební texty pro zkoušku. Stručné dějiny pedagogiky. (online) (cit.18.9.2007) URL: http://www.fi.muni.cz/usr/prokes/pedagogika/dejiny.html Seznam encyklopedie (online), (cit.18.9.2007), URL: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/109857-vychova Smahel, Rudolf. Eriksonova koncepce epigeneze psychiky. (online) (cit. 26.10.2008) http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/CMTF/Katedra_krestanske_vych ovy/etika.pdf Římskokatolická farnost Velehrad. Nedělní dětské minikatecheze. (online) (cit.6.10.2008) URL: http://velehrad.maticevelehradska.cz/dokument/Nedelni-minikatecheze-102/ Římskokatolická farnost v Ledči n. Sáz. Fotografie z minitábora I, II, III. (CD-R) Výroční zpráva církevního školství za rok 2006 (online) (cit. 17.11.2008) URL: http://skolstvi.cirkev.cz/Dokumenty/Vyrocni-zpravy
51
