MONOLOGY NA VÝBĚR Úryvek ze hry Oresteia ORESTÉS
Tu leží tedy oba tyrani, té celé země. Otce zabili a rodný dům náš strhli do zkázy. Ta jejich láska - jejich osud kletý! Co přísahali si, to splnili: že otce ubijí a spolu jednou zemrou. Vy svědci zločinů těch, pohleďte! toť nástroj ten, toť vražedná ta síť, jež jeho ruce, nohy spoutala. Jen rozviňte ji, noste v ulicích a ukazujte hrůzná tenata, v něž lapen byl! Ať zří je otec náš ne můj, leč ten, jenž všecko prohlédá, bůh Helios! jak zrůdný čin má matka spáchala, by dosvědčil mi jednou před soudem, že v právu byl jsem, když jsem ztrestal tak svou hříšnou matku! O Aigisthovi je mluvit zbytečno. Jen po zákonu byl teď potrestán. Však ta, jež muži svému přichystala smrt, co o té povíš, bože Hélie? Což nebyla jak zmije nebo štír, jenž usmrcuje pouhým dotykem?
Úryvek ze hry Romance pro křídlovku František
Drahý Vojto, je mi líto, že jsem musel opustit Prahu bez toho, že bychom se rozloučili jak se patří v naší vinárně se všemi ze spolku a oslavili začátek té naší plánované svobody – pro mě však najednou změněné na bezmoc a vězení, když mě otec povolal na celý měsíc (a dál se uvidí) k sobě do Lešan. Přišel jsem dnes a už tu na mě všechno padá. Jakoby i nebe v tomto múzou odvrhnutém koutě bylo nižší. Kde jsou naše večery a toulky Prahou, kde poezie nočních lokálů... tu leda tak kopřivy a vřes se ke mně přimlouvají nasáklé teplem, jakoby mě ovívala zástěrou stará bába. Nevydržím tu ani den. Sotva jsem začal žít – ocitl jsem se tady, jako ztroskotanec. A ty víš, Vojto, že jsme k zbláznění živí, že naše křídla se otevřela jako oltář na polní mši - za čest, slávu a umění. Místo toho tady nesnesitelně hučí řeka... Vojto, Lešany stojí, jsou zaseklé jako kámen v soukolí osudu a já jsem se zastavil s nima. Ač spoután, jsem v mysli s tebou...
Úryvek ze hry Palubní deník Hanzelky a Zikmunda (tento monolog je možné doprovázet hrou na libovolný hudební nástroj) INGRIŠ
Odjel jsem před vánocemi 1947, abych okusil, jaká je po válce svoboda a svět. A zatímco jsem čekal na argentinské vízum, došlo u nás k únorovému převratu a já zůstal trčet v Brazílii – bez pasu, který ztratil platnost, a bez haléře v kapse. A teď už domů do republiky jako zrádce nemůžu. A vlastně ani nechci. No ne? No jo! (zpívá) Na řece je dravý proud, nech se děvče obejmout, no tak holka bez rámusu, dej sem už tu sladkou pusu, ať můžeme dále plout… Já stejně strašně chtěl na Amazonku. Celej život je jako čekání na správný proud na dravé řece: buď prožiješ nejkrásnější chvíle v životě, nebo tě strhne a vymácháš se. No ne? No jo! Co bude dál, nevím. Chci psát hudbu a cestovat, a když k tomu připočtu ještě fotografování a filmování... To mi vždycky to moje tulácké srdce poručí, kam mám jít! S tím já nic nenadělám. No ne? No jo!
DIALOGY NA VÝBĚR (spolu s přihláškou prosím napište, kterou roli ze kterého dialogu jste si vybrali) Dialog Petra a Mouchy ze hry P. Zelenky PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR:
MOUCHA: PETR:
Ahoj, Petr. Proč voláš tak brzo? Jde o ty vlasy. O jaký vlasy? Janiny vlasy. Zapomněl jsem, co se s nima má udělat. Počkej. Tys jí fakt ustříhnul vlasy? Máš je? Bylo to nakonec velice snadný. Vzal jsem je z kartáče. Víš jak ženský nechávají v kartáči vlasy. Je to hnusný, ale tentokrát se to hodilo. Myslel jsem, žes jí ustříhnul vlasy. Ale ne. Nejsem magor.
MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR:
Musíš je svařit v mlíce, pak usušit a spálit s jablečným listím a rozfoukat v místech, kde jste se seznámili. Tak jo. V čem je problém? Ty nevěříš týhle metodě? Věřím. Ale co bude dál? Chceš přece, aby se k tobě vrátila. To jo, ale jinak. Tohle je vyzkoušený. Chci, aby se ke mně vrátila kvůli mně a ne proto, že jsem jí ustříhnul vlasy. Musíš to stihnout do 24 hodin. Tak dělej. Tak jo.
U Mouchy v bytě. PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA:
PETR: MOUCHA:
Říkal jsem ti, že je to na mě moc složitý! Spletl jsem si ji v tý tmě s tetou… Jak sis ji mohl splést s tetou?! Byl jsem opilej. Střízlivej bych to nedokázal. A takhle jsi to dokázal? Byl to tvůj nápad. Já jsem ti radil, ať se na ženský vykašleš. Nechci dopadnout jako ty. Já jsem nijak nedopadnul. Já jsem dál než ty. Dál? Vždyť ty už ani nevycházíš z bytu. Protože nechci potkat žádnou ženu. O tom mluvím. Je to s tebou vážný, tak mě nepoučuj. Jak dlouho už jsi nebyl venku? Od tý doby, co odešla Eliška. Představuju si je a myslím na ně, když si dělám dobře, ale s žádnou jsem nemluvil. Bojím se k nim přiblížit. Mají kolem sebe nějaký vůně nebo co to je. Když se k nim dostaneš moc blízko, můžeš se do nich zamilovat. A jak se do nich zamiluješ, tak tě opustěj. Nemáš něco k pití? Vezmi si, co chceš. Víš, kde je bar.
Petr si nalije panáka. Všimne si vysavače.
PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: PETR: MOUCHA: Připíjí.
Co máš s vysavačem? Něco jsem si na tom zkoušel. Co? Když s tím správně zacházíš, je to skoro jako bys byl v ženský. Fakt? Ba ne. Ženský se to nevyrovná. Ale je to lepší než nic.
Dialog George a Lennieho ze hry J. Steinbecka O MYŠÍCH A LIDECH (I. dějství) překlad O. Ornest Lennie
Georgei?
George
Hm?
Lennie
(šibalsky) Vykládej mi - víš, jako dycky.
George
Co ti mám vykládat?
Lennie
Vo králíčkách.
George
(div zase nevybuchne) Hele, na to mě nenachytáš.
Lennie
(žadoní) Pojď, Georgei, vykládej mi! Prosím! Jako dycky.
George
Ty to na mě válíš, ty zatracenej... No dobrá, tak já ti budu vykládat. A pak si ustelem a najíme se.
Lennie
Tak začni, Georgei!
George
Takoví chlapi, jako my, co dřou na rančích, jsou vopuštěný jako nikdo jinej na tom celým světě. Voni nemaj rodinu. Voni nemaj kam jít. Voni přijdou na ranč a vydělaj si pár šupů a pak jedou do města a tam je rozfofrujou. A než se naděješ, zase se vlečou na jinej ranč. Vono jim vůbec nezáleží na tom, co bude zejtra.
Lennie
(nadšeně) Tak, Georgei, tak je to. Ale my.. vykládej, co my!
George
(prozpěvuje i nadále jako v kostele) My jsme něco jinýho. My víme, co bude zejtra a pozejtří a eště dál. My si můžem vykládat s někým, komu na nás aspoň trošku záleží. Nemusíme vysedávat ve vejčepu jako ty, co
nemaj kam jít, jako ty, co když je zavřou, tak si můžou v lapáku shnít a neštěkne po nich ani pes. Lennie
(už se neovládne a spustí) Ale kdepak my! My ne! A proč? Páč... páč já mám tebe, aby ses vo mě staral... a ty máš mě, abych se staral vo tebe... tak je to! (směje se) Vykládej, Georgei!
George
Dyť to už umíš zpaměti. Můžeš to vykládat sám.
Lennie
Nene! Já tam něco vynechal. Vykládej, jaký to bude.
George
Až jindy.
Lennie
Ne, vykládej, jaký to bude.
George
No dobrá. Jednou dáme dohromady prachy a koupíme si domek s kouskem pole a krávu a pár prasat a...
Lennie
(křičí) A budem žít jako páni! A mít králíčky. Dál, Georgei, dál! Vykládej, co bude v zahrádce. A vo klecích s králíčkama! Vykládej, jak bude v zimě pršet... a vo kamnech a jak bude smetana na mlíce tak tlustá, že ji ani nerozkrojíš. Vykládej vo tom, Georgei!
George
Proč to nevykládáš sám - dyť to všecko víš.
Lennie
To není vono, když to říkám já. Tak dál, Georgei! Vykládej vo mně, jak budu pěstovat králíčky!
George
(rezignovaně) No tak: budeme mít velkej záhon se zeleninou a králíkárnu a slepice. A když bude v zimě pršet, řeknem si, ať nás mají všichni rádi, zatopíme si pěkně v kamnech, sednem si kolem nich a budem poslouchat, jak déšť bubnuje na střechu... Blbost! (Začne jíst nožem) A teď dost!
