MOŽNÁ JÁ VE STŘEDNÍ ADOLESCENCI

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA PSYCHOLOGIE

Diplomová práce obor psychologie

MOŽNÁ JÁ VE STŘEDNÍ ADOLESCENCI

Vypracovala: Bc. Marie Myšáková Vedoucí práce: prof. PhDr. Petr Macek, CSc.

Brno 2012

„Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny informační zdroje uvedla v seznamu literatury.“

V Brně dne 15. května 2012

……………………………. Marie Myšáková

Poděkování patří především prof. PhDr. Petru Mackovi, CSc. za jeho odborné vedení, přínosné podněty a pomoc při zajišťování literatury. Děkuji také RNDr. Bc. Jiřímu Rosenbergovi za přínosné rady při statistickém zpracování dat a všem mým nejbližším za podporu.

Obsah I. 

ÚVOD ........................................................................................................................... 7 

II. 

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................. 9 

1 

MOŽNÁ JÁ .................................................................................................................. 9 

1.1  Konceptualizace pojmu možných já ....................................................................................... 10  1.2  Možná já v jáském systému .................................................................................................. 11  1.2.1 

Self ........................................................................................................................................ 11 

1.2.2 

Sebepojetí ............................................................................................................................. 11 

1.2.3 

Sebeschéma .......................................................................................................................... 12 

1.3  Možná já v souvislosti s identitou ......................................................................................... 13  1.4  Čas v souvislosti s možnými já ............................................................................................... 14 

2 

MOŽNÁ JÁ V ADOLESCENCI ............................................................................... 16  2.1.1 

První období hypotetického uvažování o sobě ..................................................................... 16 

2.1.2 

Vliv kontextu ......................................................................................................................... 17 

2.1.3 

Počet a rozličnost možných já .............................................................................................. 17 

2.1.4 

Možná já jako faktor v utváření identity .............................................................................. 18 

2.1.5 

Genderové rozdíly v možných já .......................................................................................... 19 

2.2  Specifické obsahy ‐ kategorie možných já u adolescentů ....................................................... 19  2.2.1 

Kategorizace ve studiích ....................................................................................................... 19 

2.2.2 

V teoriích vyzdvihnuté obsahy ............................................................................................. 20 

2.2.3 

Kategorizace ve studii ELSPAC .............................................................................................. 21 

2.3  Vyrovnanost možných já ....................................................................................................... 22 

3 

SEBEHODNOCENÍ ................................................................................................. 23 

3.1  Sebehodnocení ve strukturách self ....................................................................................... 23  3.2  Sebehodnocení v adolescenci ............................................................................................... 24 

3.3  Rozdíly v sebehodnocení ....................................................................................................... 24 

4 

STYLY SEBEDEFINOVÁNÍ .................................................................................. 25 

4.1  Analýza stylů identity ........................................................................................................... 27 

5 

ZDŮVODNĚNÍ VÝZKUMU/TEORETICKÉ PROPOJENÍ ............................... 28 

5.1  Argumentace výzkumných otázek ......................................................................................... 28  5.1.1 

Propojení sebehodnocení a možných já ............................................................................... 28 

5.1.2 

Styly identity ......................................................................................................................... 29 

5.1.3 

Shrnutí .................................................................................................................................. 30 

III. 

VÝZKUMNÁ ČÁST ................................................................................................. 32 

1 

CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ HYPOTÉZY ..................................................... 32 

1.1  Cíl výzkumu .......................................................................................................................... 32  1.2  Výzkumné otázky a hypotézy ................................................................................................ 32  1.2.1 

Sebehodnocení ..................................................................................................................... 32 

1.2.2 

Styly identity ......................................................................................................................... 33 

2 

VÝZKUMNÝ SOUBOR ........................................................................................... 34 

3 

POUŽITÉ METODY ............................................................................................... 34 

3.1  Dotazník možných já (PSQ) – Possible Selves Questionnaire .................................................. 35  3.2  Škála globálního sebehodnocení – Rosenberg Self‐Esteem Scale ........................................... 36  3.3  Inventář stylů identity (ISI‐4) – Identity Style Inventory ......................................................... 36 

4 

ZPRACOVÁNÍ DAT ............................................................................................... 37 

4.1  Zpracování dat z dotazníku možných já ................................................................................. 37  4.2  Zpracování dat o celkovém sebehodnocení ........................................................................... 41  4.3  Zpracování dat z Inventáře stylů identity ............................................................................... 41  4.4  Statistické zpracování ........................................................................................................... 42 

5 

VÝSLEDKY .............................................................................................................. 43 

5.1  Popisné statistiky.................................................................................................................. 43 

5.1.1 

Dotazník možných já ............................................................................................................. 43 

5.1.2 

Sebehodnocení ..................................................................................................................... 48 

5.1.3 

Styly identity ......................................................................................................................... 49 

5.2  Výsledky analýz .................................................................................................................... 50  5.2.1 

Souvislost sebehodnocení a kategorií možných já ............................................................... 50 

5.2.2 

Souvislost sebehodnocení s pravděpodobností možných já ................................................ 52 

5.2.3 

Souvislost kategorií možných já se styly identity.................................................................. 53 

5.2.4 

Souvislost jednotlivých stylů identity a vyrovnanosti možných já ........................................ 55 

6 

DISKUZE .................................................................................................................. 56 

V. 

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 66 

VI. 

LITERATURA ......................................................................................................... 67 

VII. 

PŘÍLOHY ................................................................................................................. 74 

I.

Úvod

Práce věnující se self mají své místo v psychologickém poznávání již od roku 1890, kdy se Willam James věnoval konceptualizaci tohoto pojmu v knize Principles of Psychology. Koncept self od této doby neztrácí na svém významu, jak je patrné z výzkumné oblasti, která self věnuje svou pozornost (viz Ashmore & Jussim, 1997). Nestává se však vyprázdněným pojmem, jak je tomu poslední dobou například u identity (Macek & Tyrlík, 2010). Možná já jsou konceptem, který je součástí teorie psychologie self od roku 1986 a od této doby rozšiřuje zaměření této oblasti také na vnímání budoucnosti jedincem samotným. I když problematika možných já není ve výzkumech tak často tematizována, jedná se o důležitý pojem, jak dokládají studie, které se tématem doposud zabývaly. Dosavadní výzkumné poznatky o možných já se věnují především souvislostem možných já se školním úspěchem, s motivací (Oyserman &Destin, 2010 in Oyserman & James, 2010), delikventním chováním adolescentů (Oyserman, Terry & Bybee, 2002) či well-beeingem (Cameron, 1999). Ve výzkumech je však podtrhován i význam jejich psychoterapeutického využití (Dunkel, Kelts & Coon, 2006). Menší procento prací se zabývá spojitostí tématu s koncepty, které dle teorie s možnými já mají nejvyšší souvislost – a to propojení se self jako takovým či identitou jako příbuzným konceptem; tato souvislost byla naznačena i v původní stati od H. R. Markusové a P. Nuriusové (1986). Výzkumy věnující se spojitosti možných já se self, jeho částmi, či identitou jsou především z poslední doby. Cílem této práce je věnovat se právě této, poněkud opomíjené oblasti a ověřit, zda tyto koncepty, spjaté s teorií, mají souvislost i reálnou, kterou lze podložit zjištěními v datech. Přesněji řečeno, cílem práce je ověřit souvislost konceptu nejvíce chtěných a nejvíce nechtěných možných já se sebehodnocením jedinců a souvislost možných já se styly sebedefinování. V práci jsou využita data ze studie ELSPAC,1 práce se však nevěnuje vývojovým aspektům, neboť dotazník zjišťující možná já adolescentů byl administrován pouze v jednom běhu šetření.

1

Více o studii ELSPAC v textu práce.

7

Teoretická část práce se věnuje popisu výše nastíněných konceptů, z větší části možným já, které zasazuje do širšího rámce teoretického poznání. Vzhledem k zaměření práce je na prvním místě uvedeno teoretické propojení s jáským systémem a identitou, na které navazuje popis specifik možných já ve střední adolescenci se zaměřením na jejich specifické obsahy, kterým se práce dále věnuje. Další kapitoly teoretické části jsou věnovány konceptům globálního sebehodnocení, které bylo v této studii měřeno Škálou globálního sebehodnocení M.

Rosenberga,

a

stylům

sebedefinování,

měřených

Inventářem

stylů

identity

M. Berzonského. Oba konstrukty jsou nastíněny v krátkém propojení s možnými já tak, aby na nich mohla empirická část stavět. Závěrečná kapitola teorie je věnována teoretickému propojení všech výše zmíněných konceptů a provázání s empirickou částí práce. Empirická část se zaměřuje na otázky, zda existuje souvislost globálního sebehodnocení a stylů sebedefinování s možnými já. Pohled na tuto problematiku je zaměřen především na obsahovou část nejvíce chtěných a nechtěných možných já, na jejich kategorie, které byly v rámci této studie vytvořeny zakotvením v zahraničních studiích (Oyserman & Markus, 1990; Knox, Funk, Elliott &Bush, 1998; 2000; Bybee &Wells, 2006 a dalších). Novost tohoto přístupu spočívá v detailnějším pohledu právě skrze nejdůležitější možná já a jejich kategorie. Jedná se o obohacení zkoumané problematiky o obsahové hledisko. Empirická část práce uvádí výzkumné otázky a hypotézy, na které navazuje popis použitých metod, včetně postupu práce s nimi. Součástí jsou i výsledky, a to jak popisné, tak testující stanovené hypotézy. Diskuze na konci empirické části představuje zamyšlení nad výsledky z širšího úhlu pohledu v rámci dosavadního poznání o možných já.

8

II.

Teoretická část

1 Možná já Možná já,2 possible selves, představují koncept, jež byl poprvé použit H. R. Markusovou a P. Nuriusovou roku 1986 v časopise American Psychologist. V tomto roce byla možná já definována jako koncepce self v budoucnosti, které zahrnují jak představy toho, kým bychom se chtěli stát, tak i představy toho, kým bychom se stát nechtěli, resp. kým se obáváme, že se staneme (Markus & Nurius, 1986). V článku z roku 1987 pak zpřesnily svou definici možných já jako kognitivních manifestací přetrvávajících cílů, aspirací, motivů, strachů a ohrožení (Markus & Nurius, 1987 in Erikson, 2007). Tyto originální definice jsou opakovány ve studiích do současnosti (např. Dunkel & Anthis, 2001; Rick & Sherrill, 2006; Erikson, 2007). Představy nás samých v budoucnu, možná já, by měly mít velmi konkrétní a propracovanou podobu, i když jejich vyjádření může být jednoduché. Reprezentují kognitivní komponentu nadějí, strachů a cílů a mají speciální, pro self relevantní formu, stejně tak jako význam pro organizaci a směr osobní dynamiky. Výzkum možných já je postaven na předpokladu, že každý jedinec má možná já a má k nim přístup, i když v individuálně rozličné míře (Markus & Nurius, 1986). To, že se jedná o propracované

verze

sama

sebe

v budoucnosti,

spojené

jak

s kognitivními,

tak

i emocionálními a behaviorálními aspekty, je pro pochopení možných já v jejich celistvosti zásadní. Za možná já nelze považovat jakékoliv, ad hoc nadhozené možnosti toho, co bude, které jedinec ukotví například ve společností sdílených milnících, aniž by s nimi propojil vizi své budoucnosti. Stejně tak nejsou možnými já ani strohé popisy emocí, či pouhá logická vyústění toho, kým je jedinec nyní.3 Na nebezpečí příliš úzké nebo široké definice pro konceptualizaci a výzkum upozorňuje M. G. Erikson (2007).

2

3

Pojem možná já je zvýrazněn kurzívou v textu celé práce pro vyšší přehlednost a komfortnější čtení. V této studii je tomuto ve výzkumné části předejito rozsáhlým uvozovacím textem před každou

z otázek v dotazníku možných já. Studie vychází z předpokladu, že i když jedinec napíše možné já, které se může zdát být pouhým nahozeným životním milníkem, či naopak pouhou emocí, pro jedince, který možné já uvedl, díky jednotícímu uvozovacímu textu, tomu tak být nemusí. Tak jako nelze stanovovat časovou vzdálenost možných já až po administraci dotazníku (Oyserman & James, 2011), tak nelze ani zpětně hodnotit, zda měl

9

1.1 Konceptualizace pojmu možných já H. R. Markusová a P. Nuriusová navazovaly na výzkumy sebepojetí (self-concept), které ve své době ukázaly jednak velkou diverzitu a zároveň komplexnost toho, co jedinec ví o sobě samém, a také důležitost tohoto poznání pro regulaci jeho chování (Carver & Scheier, 1982 a další in Markus & Nurius, 1986). Tyto domény sebepojetí, které by se týkaly budoucnosti, byly však málo prozkoumanou oblastí (Markus & Nurius, 1986). Budoucím aspektům self samotného se věnoval již například W. James, který viděl self, krom materiálního, spirituálního a sociálního, také jako self v minulosti, přítomnosti a budoucnosti – čili potencionální self (James, 1890 in Oyserman & James, 2009; 2011). Stejně tak se self, s aspektem budoucnosti, věnoval např. i J. R. Higgins (Higgins, Klein & Strausmann, 1985 in Oyserman & James, 2011). Stanovil pojmy ideální a požadované já; kdy pojem ideální já popisuje self v jeho nejlepší podobě pro jedince samotného, tedy kým by se rád ideálně stal, a pojem požadované já zachycuje to, kým se měl jedinec stát podle druhých, tedy to, co od jedince vyžaduje jeho okolí, což může jedinec cítit jako určitou povinnost. J. R. Higgnis tyto koncepty porovnával především mezi sebou, jak jedinec prožívá diskrepanci mezi současným já, ideálním a požadovaným já (Baumeister, 1997). Ideální self však, na rozdíl od H. R. Markusové a P. Nuriusové (1986), viděl pouze jako zachycení podoby self, po kterém jedinec touží, či která se od něj vyžaduje, bez dalších jedinečných propojení k motivaci, kognici, emocím a chování, či bez zvážení negativních aspektů. Myšlenky H. R. Markusové a P. Nuriusové (1986) jsou důležité právě proto, že se zabývaly nejen pozitivním aspektem budoucího já, kým by se jedinec chtěl stát, ale i tím, kým se jedinec bojí stát (Baumeister, 1997). V současné době již není teorie možných já, tak jak ji představily H. R. Markusová a P. Nuriusová (1986), jediným modelem zachycujícím obavy z toho, čím bychom se mohli stát (např. nechtěné já, M. D. Ogilvie, 1987 in Macek, 2008). Jedná se ale o model nejkomplexnější, což je i důvod pro jeho využití v této práci.

jedinec svou představu propracovanou. Vycházíme z toho, že pokyny k dotazníku jsou natolik dostatečně jasné, že to, co respondent uvedl, koresponduje s šíří pokynů.

10

1.2 Možná já v jáském systému Jak bylo řečeno, možná já byla představena, aby doplnila dosavadní vědění o self (Markus & Nurius, 1986). Možná já jsou v rámci sociálně-kognitivní tradice (Markus & Nurius, 1986; Erikson, 2007) nahlížena jako součást sebepojetí, kognitivní složky self (Macek, 2008). Samotné zařazení možných já do stabilní složky sebesystému, jako jedno ze schémat sebepojetí (Erikson, 2007), je v mnohém charakterizuje. Celkovou podobu zařazení možných já do jáského systému zachycuje pro potřeby této práce obrázek č.1 na konci této kapitoly.

1.2.1 Self W. James (1890 in Ashmore & Jussim, 1997) pohlížel na Self jako na dvojjediné, kdy se hovoří o tzv. dualitě jáství; hovořil o poznávaném „I“ a poznávajícím „Me“. Schopnost jedince pohlížet tímto dvojakým způsobem na sebe sama je označována jako reflexivní kapacita ( Lewis, 1990 in Oyserman, Elmore & Smith, 2012). V současné době se již tato dualita jáství, pokud to není nutné, explicitně nezdůrazňuje a termín self je používán za samozřejmého předpokladu, že zahrnuje obě entity (Callero, 2003; in Oyserman et al., 2012). Stejně je tomu i v této práci. Na self lze nahlížet jako na mentální koncept či pracovní teorii, kterou má jedince sám o sobě, a která má zpětně vliv na jeho prožívání a chování. Tato pracovní teorie, či pracovní hypotézy, se týkají myšlenek, pocitů a chování; týkají se toho, kým člověk byl, je a bude; jsou to reflexe sebe a všech procesů, které se jedince týkají. Dokonce i přesné bibliografické vzpomínky jsou součástí self pouze v tom případě, mají-li pro sebe-definování význam (Strahan & Wilson, 2006; Oyserman & James, 2011). Všechny tyto hypotézy o sobě, reflexe sáma sebe a všech procesů, které se týkají sebe, tvoří self - jáský systém či sebesystém (Macek, 2008).

1.2.2 Sebepojetí Součástí sebesystému je, vedle sebehodnocení a seberegulace, sebepojetí (self-concept) (Macek, 2008). Sebepojetí jsou relativně stabilní schémata o sobě samém, zobecněná do té míry, do jaké určují jedincův pohled na sebe samého v různých situacích. „Jedinec má sebepojetí do té míry, do jaké mají jeho rozličné myšlenky a pocity o sobě samém koherentní strukturu, skrze kterou se organizují“ (Nowalk, Tesser, Vallacher & Borkowski, 2000 in Nurmi, 2004, p. 95). Sebepojetí je v sebesystému především složkou kognitivní (Macek, 2008).

11

Z širšího úhlu pohledu lze na sebepojetí nahlížet jako na odpověď na otázku: „kdo jsem, kam patřím“. Každé sebepojetí je jedinečné a zcela poznatelné pouze jedincem samým (Oyserman, 2001); výzkumně se můžeme tomuto porozumění tedy pouze přiblížit. Pro lepší představu o sebepojetí uvádí P. Macek (2008, p. 97) metaforu „multifacetové hierarchické struktury znalostí a představ o vlastním já.“ Právě tato metafora dobře vystihuje to, že se od sebe jednotlivé charakteristiky odlišují svým významem a důležitostí pro jednotlivce, ale i svou obecností (Macek, 2008). Propojení sebepojetí s emoční složkou je patrné v kapitole Sebehodnocení, která následuje dále v této práci. To, že jsou možná já součástí sebepojetí (Markus & Wurf, 1987; Oyserman & James, 2011; Erikson, 2007), je přirozeným prodloužením kognitivního přístupu ke studiu sebepojetí jako takového (Oyserman & James, 2011); ač v některých pramenech se o sebepojetí hovoří i jako o afektivně-kognitivních strukturách (Markus & Nurius, 1986).

1.2.3 Sebeschéma Současné chápání sebepojetí zdůrazňuje význam sebeschémat jako jeho podsložek. Sebeschémata jsou spíše jednotlivými teoriemi o sobě, než pouhé rozrůzněné úrovně sebepojetí. Právě možná já lze chápat v rámci sebepojetí jako tato schémata, schémata o sobě samém.4 Sebeschématy pojmenovala H. R. Markusová více či méně vědomé reprezentace sebe samého (Markus & Kitayma, 1991 in McAdams, 1997), či vodítka vnášející do jedincovy zkušenosti strukturu a koherenci. Jsou konstruována selektivně z jedincovy minulé zkušenosti, reflektují osobní zájmy, významy a investice a, co je nejdůležitější, mají pronikavý vliv na to, jak jsou informace o sobě zpracovávány. Teorie „o možných já“ se tedy zakládají na současném hodnocení silných a slabých stránek jedince (Oyserman & James, 2011). Stejně tak i adolescenti vytvářejí svá možná já spojením toho, co ví o svých vlastnostech, schopnostech, a toho, co ví o vlastnostech a schopnostech potřebných k dosáhnutí různých možných já (Curry et al., 1994 in Oyserman,

4

Autoři však nejsou v tomto bodě jednotní. M. G. Erikson (2007) vidí možná já jako odvozeniny

od různých sebeschémat, tedy jako odvozeniny od více všeobecnějších znalostí o sobě, ale i o buducnosti (Erikson, 2007). Jeho pohled se liší především v tom, že nahlíží možná já jako více prožitková, než kognitivní.

12

ett al., 2002),, což koressponduje m mimo jiné i s poznáním m, že možnná já jsou do d určité míry m uttvářena i socciálně (Oyserman, Frybberg, 2006)). Vedlee sebepojeetí, jak jižž bylo řeečeno, tvoří sebesysstém dále seberegulaace a sebehodnoccení, které je více popssáno v kapittole Sebehod dnocení. Vššechny tyto tři složky, jak j prro potřeby této prácce ukazujee obrázek č.1, tvoří strukturu self, kterrá je vlasstně too nejdůležitěější, v oblassti psycholoogie, co orrganizuje jeedincovo vnnímání světta (Markuss & N Nurius, 19866). .

Obrázek 1: Schéma S Self - jáského systéému se znázorrněním vztahuu k identitě

1.3 Možná M já v souvislossti s identtitou V mnoha teooretických pracích věěnujících se možným já je hraanice mezi pojmem self s a identitou definována často č nejasnně; může see zdát, že je spíše úkoolem čtenářře, aby si sám s vyyjasnil, co konkrétní autor a pod ppojmy zahrrnuje (Strah han & Wilsson, 2006). Pojmy, ktteré vyystihovaly self s - jako jssou teorie a hypotézy - se totiž vy yskytují i v ppřípadě teorrií o identitěě. V nejširším slov va smyslu jje identita konceptualizovaná jakko teorie jeedince o soobě (M Moshman, 1998 1 in Dun nkel, 2000).. Nově píší D. Oyserm manová a L. James (201 11) o možnýých jáá jako o možžných identtitách; využžití pojmu seelf se však stejně nevyyhnou. Jak lze tedy cháápat vzztah možnýcch já, která jsou j součásstí self, a ideentity? 13

V této

práci

je,

v souladu

s původním

pojetím

možných

já

autorkami

H. R. Markusovou a P. Nuriusovou (1986), identita chápaná spíše jako určitá kvalita self; respektive jako prožitek self, které má určitý smysl a význam. Tento pohled koresponduje s pohledem E. H. Eriksona (1994), který viděl identitu jako prožitek určité hodnoty - prožitek významu sebe sama, self. Nejen to, viděl v identitě vyšší, sociální přesah. Zatímco self je koncept označující vnitřní obsahy, které lze nahlížet až jako intimní, identita je okamžik, kdy se self setkává s vnějším světem, společností a nabývá tedy určité kvality a smyslu i v tomto kontextu: „Pokud mluvíme o reakci na potřebu mladého jedince být přijímán těmi, kteří ho obklopují, myslíme tím něco více, než jen pouhé uznání jeho výsledků; protože při utváření jeho identity je velmi důležité, aby na něj lidé reagovali a aby mu byla dána funkce a status jako člověka, jehož postupný růst a proměny dávají smysl těm, kteří začínají dávat smysl jemu […]což podporuje ego ve specifických úkolech adolescence“ (Erikson, 1994, p. 156). „Optimální smysl identity, na druhé straně, je zažíván pouze jako psychosociální well-being. Jejími nejvíce jasnými průvodními jevy je prožitek bytí doma ve vlastním těle a smysl toho, že jedinec ví, kam jde a vnitřní ujištění o očekávaném uznání těch, kteří hrají důležitou roli. (Erikson, 1994, p. 165). Vztah možných já k identitě lze tedy vidět jako následující: Identita je to, co plní možná já určitým prožitkem významu a hodnoty. Identita je to, co činí některá možná já významnější než jiná. Utváření identity v období adolescence chápal E. H. Erikson (1968 in Kroger, Martinussen & Marcia, 2010) jako základní úkol tohoto vývojového období. Jedná se o entitu, která do jisté míry čerpá z podoby dětské identity, která je částečně redefinována a asimilována, ale ve velké míře dochází k jejímu odmítnutí a identita se v tomto období formuje jako zcela nová kvalita, zahrnující pak i možná já.

1.4 Čas v souvislosti s možnými já Už v původním textu z roku 1986 poukazují H. R. Markusová a P. Nuriusová (1986) na hledisko „časovosti“ jako na jeden z důležitých aspektů. Možná já, ač zaměřena do budoucnosti, mohou být po obsahové stránce podobná těm já, které jedinec měl již v minulosti. Ale i horizont budoucnosti, do které jsou možná já umístěna, může být různě vzdálený. 14

Jedinci totiž konstruují svá možná já tak, aby byla do určité míry paralelní k jejich já v minulosti (Strahan & Wilson, 2006). Tato minulá já mohou být možnými já do té míry, do jaké mohou jedince definovat i v budoucnosti. Význam minulých já podtrhoval J. R Nuttin (1989), kdy zdůrazňoval, že minulý koncept sebe sama je stejně tak důležitý jako ten ze současnosti, a to především z toho hlediska, že jedincovo já si zachovává potřebnou kontinuitu (Erikson, 1994). Jedná se především o určité povahové charakteristiky, které právě díky možným já zůstávají součástí jedincova já. Dále pak minulá já reprezentují jedincovy hlavní zájmy a aktivity, které jsou pro jedince podstatné i v budoucnu (Markus & Nurius, 1986). Stejně tak i H. H. Rick a M. R. Sherrillová (2006) píší, že obrazy sebe sama v budoucnu jsou do určité míry logickými následky současných komponent self-systému, tedy i sebepojetí, které hrají klíčovou roli v právě probíhajících aktivitách v seberegulaci. Zcela úplný odklon od současného já tedy zřejmě nastat nemůže. Jedním z vysvětlení tohoto fenoménu, či spíše propojujícím aspektem, mohou být emoce. Podle A. E. Wilsonové (2000 in Strahan & Wilson, 2006) je relevance minulých já pro současné a možná já určována tím, zda jedinec zažívá emoce, které s já byly spojeny v minulosti. Jak poukazoval W. James (1890/1950 in Strahan & Wilson, 2006), minulost je v osobnosti jedince zahrnuta právě skrze emoce týkající se self. Horizont budoucnosti, do které jsou možná já umístěna, je také u jednotlivých možných já různý, různě vzdálený od přítomnosti tady a teď do budoucnosti. Časová hranice se může nacházet v neurčité blízkosti či vzdálenosti, po určitém v bodě, v čase „až“ - od pár měsíců až po několik let. Neznamená to však, že všechna možná já musí mít tento časový horizont stanovitelný; některá možná já úvahu o konkrétním čase primárně neobsahují (Oyserman & James, 2009). To, jak je časový horizont vzdálený současnosti, má vliv i na to, jak detailní, a především živé jsou představy možných já. Možná já, která jsou zažívaná jako blízká současnosti – tj. psychologicky blízká, jsou hodnocena mnohem pozitivněji než ta, která jsou psychologicky vzdálená. Stejně tak mají blízká já, v porovnání se vzdálenějšími, i větší dopad na současná já. Časová blízkost možných já má totiž dopad na současnou motivaci jedinců a na to, jak se chovají a jak dosahují svých cílů (Strahan &Wilson, 2006). Otázka času a možných já je důležitá i z hlediska metodologického. Jak upozorňuje M. G. Erikson (2007), při operacionalizaci výzkumu a zpracování dat je nutné dbát na to, 15

pokud není časová hranice zakomponována do původního výzkumu, aby nebyla časová vzdálenost možných já stanovována a interpretována dodatečně. Tato interpretace by nebyla validní a mohlo by dojít k mnohým zkreslením (Oyserman & James, 2011).

2 Možná já v adolescenci Adolescence je vývojové období charakteristické překotnými vývojovými změnami jak v oblasti kognitivní, psychosociální, fyzické (Susman & Rogol, 2004; Simmons, 2005) tak i oblasti mezilidských vztahů, ale i vztahu k sobě samému, kdy otázky týkající se sebe jsou pro adolescenci více než typické. Střední adolescence, tedy 14 až 16. rok života jedince (Macek, 2003), je období, které nejvíce explicitně směřuje k dospělosti. Změny, které byly do začátku tohoto období dokončeny - jedinec je schopen plné reprodukce, kognitivní operace jsou plně rozvinuty, emocionální labilita a náladovost odeznívá; přibývá silných a diferenciovanějších prožitků, které jsou integrovanější do nových kvalit (Macek, 1999) - pak přímo i nepřímo ovlivňují vztahy k sobě samému, ale i k okolí. Vztahy obecně jsou v pozdní adolescenci konsolidovanější (Kroger, 2000). Vztahy k sobě samému jsou diferencovanější - je zde např. větší rozpor mezi požadovaným já a aktuálním obrazem sebe samého. Tato diferencovanost vede ke snaze o novou integraci. Ve vztahu k okolí dochází k opětovnému propojení sociálního a osobního aspektu, který souvisí s vývojem identity (Macek, 1999).

2.1.1 První období hypotetického uvažování o sobě Adolescence představuje období, kdy se rozvíjí schopnost uvažovat o sobě v hypotetických konstruktech. Jedinec je poprvé schopen představovat si negativní i pozitivní verze sebe sama (Harter, 1990 in Knox et al., 2000). Tento fakt podtrhuje důležitost možných já právě v tomto období, kdy jedinec skrze možná já poprvé získává představu o šancích, které má; stejně tak se formuje i kognitivní propojení mezi já současným a budoucím (Markus & Nurius, 1986). Jedinec hodnotí hypotetické verze sebe sama podle jejich pravděpodobnosti a přijatelnosti. Zpočátku adolescence mohou být tyto představy přehnané a nepravděpodobné, jelikož nejsou korigované zkušeností, která by ohraničila a oddělila možné a nemožné. Neúplná kompetence ve vytváření možných já v rané adolescenci může v důsledku vést k nedosažení možných já a například až k pocitům selhání (Knox et al. 2000). Rozkolísanost reálnosti možných já v adolescenci je důvodem, proč jsou předmětem zkoumání v této studii možná já ve střední 16

adolescenci, kdy měl jedinec již určité možnosti korekce svých budoucích představ skrze zkušenost a tato já jsou tedy reálnější.

2.1.2 Vliv kontextu Charakteristiky „překotného vývoje“ se odrážejí i ve specifických rysech, které jsou pro možná já v adolescenci typická. Možná já se liší podle životních milníků a okolností, prolínají se s dalšími aspekty identity, liší se podle životních a vývojových fází. Referovat o možných já v celkovém sociálním kontextu je tedy podstatné, ač tomu tak není ve všech studiích a možná já se pak mohou jevit jako dekontextualizovaná (Oyserman & James, 2011). Životní milníky, které možná já utvářejí, se týkají přechodu do dospělosti, změny školy, nástupu do zaměstnání a přechodu do rodičovství. Dle longitudinálních výzkumů dochází v obdobích těchto milníků k navýšení počtu možných já; zatímco při událostech jako je rozvod, ztráta práce, či všeobecně událostech, které jakoby vracely jedince v běhu života zpět, dochází k jejich snížení (Oyserman & James, 2011). Možná já, oblasti, ke kterým jedinec směřuje, jsou utvářeny také vývojovými úkoly a změnami rolí, které s sebou adolescence nese (Nurmi, 2004). Zaměření výzkumů na možná já v kontextu společenském není výjimkou (např. Oyserman, Bybee, Terry, Hart-Johnson, 2004; Oyserman, et al., 2002). Co je ve studiích však jevem méně častým, je zaměření se na výzkum možných já v kontextu samotného self a identity (např. Knox et al., 1998; 2000; Dunkel, 2000), což je i důvodem zaměření současné studie na souvislost možných já se sebehodnocením a styly identit.

2.1.3 Počet a rozličnost možných já Možná já se v průběhu života mění; svým obsahem, tedy zaměřením, mění se ale i počet možných já, která v různých obdobích života jedince popisují jeho budoucnost. Adolescence jako taková je charakteristická vyšším počtem udávaných možných já (Knox et al., 2000; Cross & Markus, 1991 in Perry &Vance, 2010). Možnou příčinou by mohl být faktor, který se potvrdil ve výzkumech (Marsh, Byrne & Shavelson, 1992 in Knox et al., 2000), že sebepojetí dosahuje právě v adolescenci, z důvodu konsolidace pohledů na sebe, největších rozdílů. Krom velkého počtu možných já je adolescence také typická jejich velkou variabilitou, respektive rozdílnou a mnohočetnou povahou jejich obsahu. M. Knoxová et al. (2000) se domnívají, že to může souviset s vývojovým úkolem utváření identity (Erikson, 1950 17

in Erikson, 2007) v adolescenci, kdy velká četnost a rozptyl možných já mohou přispívat k výběru a dosažení „té pravé“ identity (Knox et al., 2000). Jak uvádí C. S. Dunkel (2000), jedinci v období moratoria produkují signifikantně více možných já, a to i díky většímu množství negativních já.

2.1.4 Možná já jako faktor v utváření identity V průběhu adolescence jedinec pomocí možných já prozkoumává a hodnotí různé alternativy sebe sama v budoucnosti. Toto zkoumání je úzce spojeno i s motivací, s mechanismem, pomocí kterého jedinec určuje směr svého vývoje (Little, 1983 in Nurmi 2004). Konec adolescence by měl být ideálně doprovázen specifickou rolí, kterou si jedinec vybral (Erikson, 1994) a právě představování si sám sebe v různých rolích v průběhu adolescence, představování

si

možných

já,

pomáhá

jedinci

v konstruování

této

identity

(Baumeister & Muraven, 1996 in Nurmi, 2004). Výzkumy, ze kterých čerpal J. Nurmi (2004), ukazují, že adolescenti mají poměrně detailní představu o úkolech a prostředích, které jsou typicky spojeny s určitými věkovými obdobími, které je teprve čekají. Respektive představy adolescentů a jejich časově ukotvená možná já odpovídají realitě, demografickým a jiným statistickým ukazatelům (Nurmi, 2004). Je tedy patrné, že k jisté objektivitě a shodě s realitou bude u možných já docházet. Výzkumy, na které se odkazuje D. P. Hogan (1985 in Nurmi, 2004) ukázaly, že hranicí časového horizontu, do kterého adolescenti směřují svá možná já, je konec druhé a začátek třetí dekády života. Vzhledem k tomu, že tento výzkum byl uskutečněn před téměř třiceti lety, lze na základě relativně nových zjištění o vynořující se dospělosti J. J. Arnetta (2006 in Tanner & Arnett, 2009) předpokládat určitý posun horizontu k třetí dekádě života. Možná já mohou ovlivňovat vývoj identity také tím, jak splnitelná, pravděpodobná, je adolescenti vidí. Jedna z informací, která možná já také charakterizuje, je právě pravděpodobnost, s jakou jedinci vidí, že se jejich možné já opravdu stane. Hodnota pravděpodobnosti dosažení možných já je pak výrazem diskrepance současného a chtěného já. Ukazuje se, že tato diskrepance je největší právě ve střední adolescenci, kdy je spojena s mírou sebehodnocení (Knox et al., 2000). Adolescenti, kteří se domnívají, že jejich možná já jsou velmi pravděpodobná, tedy že je velká naděje na jejich uskutečnění, mají vyšší sebehodnocení (self-esteem) v porovnání s těmi, kteří vidí pravděpodobnost svých možných já jako malou (Oyserman & James, 2011).

18

2.1.5 Genderové rozdíly v možných já Možná já nejsou rozdílná pouze v rámci vývoje v průběhu života, byly nalezeny také určité rozdíly mezi dívkami a chlapci. Prokázané rozdíly mohou souviset s rozdíly v sebepojetí, sebehodnocení a dalších oblastech fungování já. Nelze však opomenout ani fakt, že tyto rozdíly

mohou

být

ovlivněny

také

kulturou,

ve

které

mladý

jedinec

vyrůstá

(Strahan & Wilson, 2006). Dívky hodnotí svá nechtěná možná já jako mnohem pravděpodobnější než chlapci (Knox et al., 2000). Tento jev je v literatuře dáván do souvislosti s mírou nižšího sebehodnocení (Strahan & Wilson, 2006). Dívky také, jak uvádí M. Knoxová et al. (2000), udávají

průměrně

více

nechtěných

možných

já než

chlapci;

E.

J.

Strahanová

a A. E. Wilsonová (2006) však žádné rozdíly v počtu uvedených možných já mezi dívkami a chlapci nenašly. Obsahově jsou možná já zaměřena u dívek především do oblasti vztahů, zatímco chlapci udávali více já týkajících se zaměstnání, všeobecných pochybení a méněcennosti (Knox et al., 2000). Tyto rozdíly byly prokázány u nechtěných já; pro chtěná já se rozdíly mezi chlapci a dívkami neprokázaly.

2.2 Specifické obsahy - kategorie možných já u adolescentů Z předešlého textu je zřejmá rozdílná a různorodá povaha možných já, což je ovlivněno jejich náležením do self-systému, respektive sebepojetí jedince, a jejich všeobecnou zaměřeností do budoucnosti v celé její šíři (Knox et al., 2000). Na sebepojetí lze nahlížet jako na strukturu, jejíž obsah má eminentní význam (Oyserman, et al., 2012). Stejný úhel pohledu lze zvolit i v případě možných já. Tato optika nazírání je patrná z množství studií, které jsou uvedeny níže. Autoři daných studií možná já, získaná z dotazníků s otevřenými odpověďmi, kategorizovali a tím získali hlavní oblasti představ adolescentů o sobě v budoucnosti.

2.2.1 Kategorizace ve studiích Ve studii D. Oysermanové a H. R. Markusové (1990) byla od vzorku adolescentů ve věkovém rozmezí 13-16 let získaná pozitivní a negativní možná já a následně kategorizována do oblastí týkajících se školy a příbuzných aktivit mimo školní kurikulum (např. umět dobře anglicky, či všeobecně chodit do školy), intrapersonálních identit (šťastný, přitažlivý) či negativního obrazu sebe sama (jako zmatený, úzkostný), interpersonálních identit (jako například být ve 19

vztahu), práce a chudoby (mít práci či vydělávat peníze), materiálního zabezpečení (mít auto, oblečení), ale i zločinu (krást, být ve vězení), drog a smrti. Kategorie týkající se školy či vzdělání se objevují i v dalších studiích, a jak poukazují D. Oysermanová a L. James (2011), pro mladé jedince, kteří jsou ve škole, je tato kategorie jednou z těch nejdůležitějších. Ve studii D. Oysermanové a H. R. Markusové (1990) byla v této kategorii soustředěna dokonce jedna třetina všech odpovědí. I mnohé další studie uvádějí kategorie školy, vzdělání ale i kariéry, jako ty z nejdůležitějších (Oyserman, et al., 2004; Dunkel, 2000 in Perry & Vance, 2010; Shepard &Marshal, 1999 in Oyserman & James, 2009). Vzhledem k tomu, že se kategorie drogy a delikventní chování neobjevily v dalších studiích, než u D. Oysermanové, je možné předpokládat, že se jedná o kategorie spíše typické pro danou autorku, která se zabývá souvislostí možných já a jejich obsahem jako prediktorem delikventního chování (např. Oyserman & Markus, 1990). M. Knoxová et al. (1998; 2000) využili dotazníků Possible Selves Qustionnaires Hoped-For Possible Selves Questionniare a Feared Possible Selves Questionnaire. Na základě induktivní obsahové analýzy (Knox et al., 1998) vytvořili čtrnáct kategorií, velmi podobných jak pro chtěná, tak nechtěná já, popisující následující oblasti: popis sebe zaměřený na druhé; popis sebe zaměřený na self; fyzická přitažlivost; fyzické zdraví; psychické fungování; vzdělání; zaměstnání; popisy materiální či finanční; vztahy a interpersonální obsahy; nezávislosti; koníčky, sportovní činnosti; všeobecnéý úspěch a uznání a nakonec sociální obsahy a náboženství. V této studii, na rozdíl od dalších jiných, patřili mezi nejvíce zastoupená možná já kategorie vztahové - interpersonální. Obsahy možných já zachycující fyzickou podobu, zdraví, stárnutí, fyzické změny apod. se objevují i v dalších studiích, které se zabývají nejen adolescenty, ale i možnými já v průběhu celého života. Například studie autorek J. A. Bybee a Y. V. Wellsové (2006), které podtrhují význam fyzické podoby jako takové především u adolescentů, kdy je toto téma důležitější více pro dívky než chlapce, a u každého má tato oblast poněkud jiné konotace. U dívek se jedná především o vzhled, zatímco u chlapců spíše o fyzickou zdatnost (Knox et al., 1998).

2.2.2 V teoriích vyzdvihnuté obsahy J. Nurmi (2004) nahlíží na možná já, která nazývá osobní cíle, jako na smysluplné struktury referující o společností definovaných úkolech a motivech. Právě skrze provázanost s kulturou 20

navrhují B. R. Little a J. Nurmi (1991 in Nurmi, 2004) možnost analyzovat možná já na základě toho, k jaké doméně života přináleží, jako například: práce, rodina, kariéra, volnočasové aktivity, přátelství, vlastnictví či cíle spojené se self - já. Smysluplnost tohoto postupu podporuje i poznání z mnoha, dalších studií, že i přes různé metodologické přístupy obsahy možných já stabilně reflektovaly vývojově a kontextuálně nejdůležitější akce a výzvy (Oyserman & Fryberg, 2006; Oyserman & Markus, 1990; Oyserman, Terry, Bybee, 2000 in Oyserman & James, 2009).

2.2.3 Kategorizace ve studii ELSPAC Z. Sakařová (2010) sbírala a zpracovávala data týkající se možných já pro studii ELSPAC,5 probíhající na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity. Výsledky kategorizovala donásledujících oblastí: vlastnosti; rodina; přátelé; vzdělání; zájmy; zaměstnání; fyzické obsahy; materiální obsahy; osobní úspěch; sociální odpovědnost. U nechtěných já se objevily kategorie vlastnosti, vzdělání, životní styl, zaměstnání, fyzické, finanční a osobní neúspěch. Z výše uvedeného je zřejmá shoda mezi zahraniční a českou kategorizací. Tato skutečnost je v souladu se zjištěním studie EURONET (Alsaker & Flammer, 1999 in Nurmi, 2001), která uvádí, že se objevuje pouze malá variace v oblasti týkajících se představ o budoucnosti a cílů adolescentů mezi kulturami a společnostmi (Solantaus, 1987 in Nurmi, 2001). Stejně tak jsou uvedená možná já stejně častá u jedinců z minoritních společenství a nízkopříjmových rodin, jako u jedinců z majoritní společnosti (Oyserman, Johnson & Bybee, 2007 in Oyserman & James, 2009). Kategorie, do kterých jsou možná já rozdělována, jsou velmi různorodé a jako celek zachycují většinu oblastí budoucího života adolescentů. Korespondují s oblastmi, které se shodují s vývojovými milníky či normativními požadavky a s nimi spojenými rozhodnutími, které jsou v adolescenci větší, než v kterékoliv jiné životní etapě (Caspi in press in Nurmi, 2001; Oyserman et al., 2004). Tato rozhodnutí udávají směr a podobu předběžné roli, kterou v dospělosti adolescenti zaujmou (Nurmi, 2001). Konkrétně se jedná

5

Jedná se Českou součást evropské longitudinální studie (European Longitudinal Study of Pregnancy

and Childhood), která probíhá od roku 1986. Projekt je realizován na Lékařské fakultě – Výzkumném pracovišti preventivní a sociální pediatrie pod vedením docenta L. Kukly, kde se zaměřují převážně na pediatrická šetření ve studii, a na Fakultě sociálních studií – Institutu pro výzkum dětí, mládeže a rodiny, kde pod vedením profesora P. Macka zajišťují převážně psychologickou část (Ježek, Lacinová, Širůček, Michalčáková, 2008).

21

především o rozhodnutí ohledně budoucího vzdělání, kariéry a s tím spojené problematiky; vztahových závazků a budoucí rodiny a volbu volnočasových aktivit. Je patrné, že samotné oblasti vývojových úkolů jsou rozmanité, stejně tak jako kategorie možných já reflektující přechod adolescentů do nové životní role (Nurmi, 2001). Ve výše uvedených studiích byla chtěná a nechtěná já kategorizována zvlášť. Kategorie jsou však pro každou skupinu možných já podobné, nepřekrývají se ze sta procent. Může to být odrazem efektu, který vyplývá z některých studií, že nechtěná já jsou poněkud rozličnější než chtěná já (Oyserman & James, 2011). Tabulka č. 1 přehledně shrnuje kategorie z výše uvedeného výčtu, včetně souhrnu těch obsahů, které se objevily ve více pramenech. Tento souhrn je také podkladem pro kategorizaci, na základě kterých probíhala analýza dat této empirické studie. Tabulka 1: Kategorie možných já – přehled a souhrn. Oyserman, Markus, 1990 škola a aktivity mimo

Nurmi, 2004

vzdělání volnočasové intrapersonální/ obraz sebe  cíle spojené s já interpersonální rodina práce  práce/kariéra chudoba materiální zabezpečení vlastnictví zločin/drogy smrt(vlastní)

Knox, Funk, Elliot, Bush, 2000 Nurmi, 2001

Sakařová, 2010

společné kategorie

vzdělání hobby na sebe orientované vztahové zaměstnání

vzdělání zájmy vlastnosti  rodina/přátelé/vztahy zaměstnání 

vzdělání volný čas intrapersonální charakteristiky interpersonální charakteristiky profesní  zaměstnání a kariéra)

materiální/finanční

materiální/finance

materiální a finanční 

fyzický vzhled fyzické zdraví psychické fungování na jiné orientované nazávislost sportovní činnost všeobecný úspěch sociální obsahy a religiozita

fyzické

fyzické fungování

vzdělání  volnočasové se self spojené  rodina/přátelství kariéra/zaměstnání

obecný úspěch/neúspěch sociální zodpovědnost sociální zodpovědnost/sociální obsahy

2.3 Vyrovnanost možných já Velký důraz je, krom rozmanitosti možných já, kladen také na tzv. vzájemnou vyrovnanost (balance) chtěných a nechtěných já (Oyserman & James, 2009). Vyrovnaná možná já jsou taková, která mají v chtěných i nechtěných já stejné kategorie – tedy např. kategorii škola nebo práce. Jedinci s vyrovnanými, či vybalancovanými, možnými já, mají nejen menší pravděpodobnost páchání delikventní činnosti (Oyserman & Markus, 1990), ale také všeobecně méně problémů s možnými já. Vyrovnaná možná já mají také větší dopad na seberegulaci a díky tomu, že usilování o určité chtěné já snižuje pravděpodobnost opozitního nechtěného, se zvyšuje celková pravděpodobnost naplnění možných já (Oyserman & James, 2009; Oyserman & James, 2011). M. G. Erikson (2007) se dokonce domnívá, že nechtěná já jako taková, bez vybalancovanosti s chtěným já, nemají žádnou motivační 22

hodnotu. Z výše uvedeného tedy vyplývá vhodnost toho, aby jednotlivé kategorie chtěných a nechtěných já byly, s ohledem na povahu dat, konstruovány tak, aby bylo možné je vzájemně vyvažovat.

3 Sebehodnocení M. Rosenberg (1975 in Simmons, 2005) chápal sebehodnocení (self-esteem) jako celkový, negativní nebo pozitivní, postoj jedince vůči sobě samému, kdy vysoké sebehodnocení znamená především akceptaci jedince vůči sobě samému jako hodnotného člověka. Další velmi komplexní pohled na sebehodnocení, aktuální vzhledem k možným já, je W. Jamese (n.d. in Simmons, 2005), který viděl sebehodnocení jako výsledek diskrepance mezi aspiracemi a tím, jak se jich daří jedinci dosahovat.

3.1 Sebehodnocení ve strukturách self Pojem sebehodnocení byl v práci již zmíněn v kapitole 1.2. Možná já ve strukturách self jako jedna ze součástí jáského systému. Zatímco sebepojetí je spíše kognitivní složkou v systému self, je globální sebehodnocení (self-esteem) převážně aspektem emočním (Simmons, 2005; Macek, 2008). Jedná se o hodnotící afektivní odpověď vůči self, především pak vůči sebepojetí (Tesser, 2001). Tu např. J. D. Brown (1994 in Tesser, 2001) přirovnává k rodičovskému hodnocení dítěte, kdy se toto hodnocení objevuje okamžitě bez detailnějšího kognitivního zhodnocení. Rozdělení na kognici a emoce však nelze považovat za striktní, protože, jak upozorňuje P. Macek (2008), prožitky od obsahu nelze nikdy zcela oddělit. M. R. Leary a D. L. Downs (1995 in Tesser, 2001) problematiku dále zpřesňují; vidí sebehodnocení a emoce jako dvě entity jednoho a toho samého systému. Podobně jako J. Crocker a C. Wolfe (1998 in Tesser, 2001), kteří varují před tím, aby se mezi sebehodnocení a emoce stavělo rovnítko; sebehodnocení je stálé, zatímco emoce jsou mnohem více proměnlivé. Sebehodnocení, ač víceméně propojené s kognitivní složkou, je i přes možné výkyvy spíše stabilní, což bylo prokázáno např. D. B. McFarlinem a J. Blascovichem (1981 in Tesser, 2001) či R. G. Simmonsovou a D. A. Blythem (1987 in Simmons, Hoge,1983 in Simmons, 2005), kdy test-retestové výsledky z Rosenbergovy Škály self-ssteemu vykazovaly stabilitu v čase. Což je důvodem, proč lze porovnávat sebehodnocení s daty, která byla získána v jiném časovém úseku. 23

3.2 Sebehodnocení v adolescenci V období adolescence získává sebehodnocení nový rozměr. Jak píše R. G. Simmonsová (2005), je pro adolescenty komplexní hodnocení sama sebe přirozenější, než například pro děti mladší, které jsou schopné hodnotit sebe sama pouze přímo, například skrze hodnocení svého chování. Jedná se zřejmě o souvislost se zralejšími kognitivními procesy, které v adolescenci počínají mít větší význam a prožívání sebehodnocení ovlivňují (Elkind, 1967 in Simmons, 2005), stejně tak jako jsou spojeny i se schopností konstruovat možná já. Sebehodnocení v adolescenci a jeho případné změny jsou ve výzkumných pracích důležitým tématem. Výzkumy,6 které uvádí R. G. Simmonsová (2005), neukázaly významné vzorce toho, že by se sebehodnocení v adolescenci významně měnilo; především pak nebylo zjištěno, že by docházelo, jak by se mohlo zdát, k jeho výraznému snížení. Novější výsledky z longitudinálních studií dokonce poukazují na to, že sebehodnocení se v adolescenci spíše zvyšuje (O’Malley & Bachman, 1983 in Simmons, 2005). Jak však R. G. Simmonsová (2005) upozorňuje, je důležité ve výzkumech sebehodnocení neopomenout fakt, zda se jedná o měření při „vstupu či opouštění“ adolescence, protože to může mít významný vliv. Poslední zjištění ze studie ELSPAC z let 2005-2011 však naznačují, že trend může být i odlišný. Sebehodnocení v této studii bylo do jisté míry proměnlivé a autoři charakterizovali pět skupin s odlišnými trajektoriemi různého vývoje sebehodnocení. Jak ale autoři uvádějí, jedná se o poznatky, které nelze s plnou platností generalizovat na celou populaci českých adolescentů (Macek, Bouša, Vančura, Sokoliová & Neusar, 2011).

3.3 Rozdíly v sebehodnocení S otázkou změn sebehodnocení v adolescenci se pojí i výzkumný poznatek, že dívky mají v tomto období signifikantně nižší sebehodnocení než chlapci (Knox et al. 1998; Simmons, 2005), který se jeví být poněkud v rozporu s tím, co bylo uvedeno výše. Kontroverzní je však toto zjištění i v rámci výzkumů, kdy ne na všech zkoumaných vzorcích byla tato tendence prokázaná. Jak ovšem uvádí R. G. Simmonsová (2005), jednalo se především o výzkumy, jejichž výběrový vzorek nebyl příliš reprezentativní.; na vzorcích z celonárodních výběrů byly rozdíly prokázány. Jako možné vysvětlení předkládá význam specifických změn působících

6

Offer, Offer,1975; Offer et al., 1981; Haan, 1977; Petersen, Taylor, 1980; Savin-Williams, Demo,

1983; Dusek, Flaherty,1981

24

na počátku adolescence. Ukázalo se, že právě tyto změny, jako je přechod do nové školy, raný počátek pubertálních změn (menarche, zrychlený růst), brzký počátek romantických vztahů, stěhování se, či změny v rodině (rozvod nebo nový sňatek jednoho z rodičů), mají vliv na dívky a při jejich kumulaci na jejich sebehodnocení, zatímco chlapci se zdají proti těmto změnám imunní. S počátkem adolescence a rozdíly ve výši sebehodnocení jsou také spojovány rozdíly mezi reflektovaným já a sociálním srovnáváním, o kterých mluvil již M. Rosenberg (1979 in Simmons, 2005). Data, na kterých R. G. Simmonsová (2005) ukazuje na větší tendenci dívek přiřazovat větší význam svému vzhledu a popularitě na rozdíl od chlapců, jsou však především z osmdesátých let. Předchozí můžeme shrnout, že sebehodnocení je podsložkou jáského systému, která je propojena jak se sebepojetím, tak seberegulací. Sebehodnocení je emoční odpovědí. Přesná míra propojení uvnitř jáského systému není ještě zcela zmapovaná. Otázkou je, zda je to vůbec

možné,

nicméně

úzká

souvislost,

kdy

„emoce

hrají

klíčovou

roli

ve fenomenologickém prožitku sebehodnocení stejně jako v regulaci sebehodnocení“ je nezpochybnitelná (Tesser, 2001, p. 480). I když v období adolescence dochází k rozvoji sebereflexe a s tím spojené schopnosti sebehodnocení, to samo se příliš nemění a zůstává stabilním. Sebehodnocení, jako hodnotící odpověď především vzhledem k sebepojetí, má i úzkou souvislost s možnými já.

4 Styly sebedefinování Identita tedy, jak jedinec pohlíží sám na sebe a jak se prožívá, není danost, ale výslednicí neustálého procesu sebedefinování, který nabývá největší důležitosti právě v adolescenci. E. H. Erikson (1968 in Berzonsky, 2008) a J. Piaget (Inhelder & Piaget, 1958 in Berzonsky, 2008) předpokládali, že ve formování identity hrají důležitou roli kognitivní procesy.

Na

tuto

myšlenku

navázal

v rámci

sociálně-kognitivního

paradigmatu

M. D. Berzonsky (1999 in Berzonsky, 2008). Na základě výzkumných zjištění stanovil tři tzv. styly sebedefinování či utváření identity. Identitu chápe M. D. Berzonsky (1990 in Berzonsky, 2004) jako proces, i jako strukturu. Na identitu jako strukturu nahlíží, obdobně jako E. H. Erikson, (viz kapitola Možná já v souvislosti s identitou), jako něco, co dává jedinci smysl, jako odpověď na význam a účel 25

života (Berzonsky, 2004). Identitu jako proces popisuje naopak jako řízení zdrojů, kterými se jedinec adaptuje a zvládá každodenní život (Berzonsky, 1990 in Berzonsky, 2004). Styly identity charakterizují rozdíly v tom, jak jedinci hodnotí a zpracovávají informace relevantní pro svou identitu, a jak poté přistupují k utváření nové identity – zda se záležitostem spojeným s tímto úkolem vyhýbají, anebo zda je přijímají a jakým způsobem (Berzonsky, 1990 in Berzonsky, Cieciuch, Duriez & Soenens, 2011; Berzonsky & Luyckx, 2008). Koncept stylů identity klade důraz především na kognitivní strategie při utváření identity (Berzonsky, 1989 in Bosh & Card, 2011) a staví na předpokladu, že jedinci mají při konstruování pocitu sebe sama a utváření reality, ve které žijí, aktivní roli (Berzonsky, 1993 in Berzonsky, 2004). Prvním se stylů zpracovávání a utváření identity je styl informační. Jedinci s touto kognitivní strategií svůj současný pohled na sebe sama hodnotí skepticky a případné diskrepance v poznání sebe sama akceptují a hodnotí jako významnou zpětnou vazbu pro svůj další vývoj (Kroger, et al., 2010; Higgins, 1987 in Berzonsky, 2008). Před dalším redefinováním své identity informace aktivně vyhledávají, hodnotí a zpracovávají, a to za účelem dosáhnutí vhledu sebe sama (Berzonsky, 2008). Tento přístup k sobě samému vede k teorii o sobě, která se skládá z relativně dobře diferencovaných a integrovaných konstruktů a předpokladů (Berzonsky, 2004). Tento styl se objevuje u jedinců, kteří dosáhli identity dle J. E. Marcii (in Macek, 2008; Berzonsky & Luyckx, 2008). Jedinci s druhým stylem identity, normativním, se s aspekty formování své vlastní identity vyrovnávají spíše automaticky tím, že přebírají a internalizují konformní předpisy a očekávání od významných druhých. Tito jedinci jsou svědomití a orientovaní na cíl. S tím se pojí vysoká potřeba struktury a nízká tolerance vůči nejednoznačným informacím. Charakteristická je velká neochota ke změně pohledu na sebe sama a s tím spojené vyhýbání se takovým informacím. Disonance v sebepoznání poznání v těchto jedincích vyvolává pocity viny (Dollinger 1995 in Berzonsky & Luyckx, 2008; Berzonsky, 2008). Normativní styl identity je charakterizován také velkou mírou závazku a předčasně uzavřenou identitou. Teorie, kterou má jedinec sám o sobě je velmi rezistentní vůči jakékoliv změně (Berzonsky, 2004). Difúzně-odmítavý (difuse-avoidant), či jen difúzní styl identity představuje třetí typ. Jedinci s tímto stylem se vyhýbají rozhodnutí a tvoření identity tak dlouho, jak je to jen možné; informace zpracovávají, či spíše nezpracovávají, stylem, který M. D. Berzonsky 26

a K. Luyckx (2008) popisují až jako prokrastinující. Jejich jednání v situacích, které vyžadují rozhodnutí, je řízeno především hédonismem a aktuálními požadavky z okolí, jako například přizpůsobení se situaci, než dlouhodobým utvářením vlastní identity (Berzonsky, 2004 in Berzonsky & Luyckx, 2008; Kroger, et al., 2010). Výsledem tohoto zpracovávání informací je fragmentovaná, nekonzistentní či dokonce prázdná teorie o sobě samém, u které je nutné její neustálé doplňování aktuálními zážitky a podněty z okolí jako jsou například popularita a reputace ve společnosti (Berzonsky 2004; Berzonsky, et al., 2011). Závazek je u těchto jedinců velmi malý a status identity rozptýlený (Berzonsky & Luyckx, 2008).

4.1 Analýza stylů identity Hodnocení stylů identity lze provádět jak na úrovni kvantitativní, který styl převažuje, tak i kvalitativní, kdy se jedná například o propojení stylů identity právě s možnými já. Otázka tohoto propojení se nabízí po zjištění propojení stylů identit s významnými selfkomponentami, které tvoří význam sebe sama (Berzonsky, Macek & Nurmi, 2002 in Berzonsky, 2008). Jsou jimi u informačního stylu především komponenty sebe sama spojené s přívlastkem mé a obracející se spíše k jedinci jako takovému a jeho vnitřním charakteristikám; u normativního stylu jsou to charakteristiky kolektivní, kdy se jedince vztahuje k rodině, náboženství a národnosti; zatímco rozptýlený styl identity podtrhují sociální aspekty, jako jsou reputace, dojem apod. (Berzonsky, 2004). Krom mírné převahy mužů u odmítavého stylu (Berzonsky & Kimmey, 2008 in Berzonsky, 2008) a žen u normativního stylu (pouze u Bosh & Card, 2011) nebyly prokázány žádné markantní rozdíly mezi pohlavími, což koresponduje s původními výzkumnými předpoklady (Erikson, 1950 in Bosh &Card, 2011). M. D. Berzonsky (2004) dosavadní zjištěné rozdíly považuje za spíše nahodilé a nesystematické. Vzhledem k věku by styly identity mohly být teoreticky nahlíženy jako stupně, jimiž by měl, v ideálním případě, každý jedinec projít. Empirická realita však ukazuje tendenci každého jedince tíhnout k určitému stylu identity, a to v průběhu celého svého vývoje. Výzkum autorů neprokázal žádnou spojitost stylů identity s určitým věkovým obdobím, a to ani během adolescence. Může to souviset s tím, že škály jsou vyvinuty jako zcela nezávislé, ale existuje mezi nimi i určité propojení (Bosh & Card, 2011). Z tohoto úhlu pohledu plyne význam zkoumat styly identit jak jako jednotlivé převládající tendence u každého jedince, tak ale i jako „profil“ jednotlivce složený ze všech tří stylů identit.

27

Tabulka 2: Shrnutí předešlých konceptů – možná já, sebehodnocení a styly sebedefinování

Self Identita jásky systém sebepojetí kognitivní složka sebeschémata kvalitativní prožitek  sebe sama možná já sebehodnocení emoční složka stálé seberegulace

konativní složka

 význam a hodnota

Styly sebeutváření kognitivní strategie utváření vlastní identity identita = struktura i proces Informační identita utvářena aktivně na základě informací ‐ změna Normativní identita utvářena na zákl. internalizovaných předpisů významných druhých Difúzní vyhýbání se konstrukci identity jednání dle požadavků situace

Tabulka č. 2 pro přehlednost shrnuje předchozí koncepty.

5 Zdůvodnění výzkumu/teoretické propojení 5.1 Argumentace výzkumných otázek H. R. Markusová a P. Nuriusová (1986) podtrhovaly význam diskuze o možných já, především o jejich funkci a exploraci jejich role v problémech jako jsou stabilita a maladaptivita já, jednota já, vztah mezi možným já a chováním. V současné době je výzkumná problematika možných já rozšířena na mnoho dalších oblastí, od výzkumu kulturních rozdílů v možných já (Oyserman &Fryberg, 2006) až po výzkum jejich využití v psychoterapii (Dunkel, et al., 2006). Výzkum propojení osobnostních charakteristik s možnými já by v celkovém výčtu neměl zapadnout.

5.1.1 Propojení sebehodnocení a možných já Vliv možných já na sebehodnocení zmiňoval už i W. James (1980 in Oyserman & James, 2011). Popsal situaci, kdy jedinci ve skutečnosti nemají, ač hypoteticky mohou, neskutečné množství představ o sobě. Mají pouze ty, které se mohou reálně vyplnit. Zdůvodňoval to tím, že pokud by si jedinec dával příliš nedosažitelné cíle, mělo by to až příliš neblahý vliv na výši jeho sebehodnocení. Tvrdil, že lidé už při formulaci svých aspirací zvažují, co mohou získat, kontra to, co mohou, včetně sebehodnocení, ztratit. Z pohledu W. Jamese (1980 in Oyserman & James, 2011) se tedy jedná o stálé zvažování výhod z očekávání a zaměření do budoucnosti versus nevýhody ohrožení současného já selháváním v těchto aspiracích. Hlubšího porozumění tomuto fenoménu není v odborných publikacích, vyjma M. Knoxové et al., (1998, 2000) a C. S. Dunkela (2000), věnován dostatečný prostor. Vzhledem k tomu, že výše zmínění autoři nabádají k lepšímu porozumění toho, jak jsou možná já propojena 28

se sebepojetím a sebehodnocením, a že poznání v této oblasti není zcela vyčerpané, zaměřuje se současná studie na vztah mezi možnými já – chtěnými i nechtěnými – se sebepojetím. Na to, zda jedinci udávající různé kategorie mají jiné sebehodnocení než ti, kteří je neudávají. Zodpovězení této otázky může vést k poznání možných já z kvantitativní stránky a obsahovému poznání sebehodnocení. Jak bylo uvedeno v kapitole Možná já jako faktor utváření identity, adolescenti, kteří věří, že jejich možná já jsou pravděpodobnější, mají vyšší sebehodnocení v porovnání s těmi, kteří věří v nižší pravděpodobnost svých možných já (Cross & Markus, 1991 in Knox et al. 1998; Oyserman & James, 2011). Současná studie se zaměřuje na ověření tohoto zjištění na vzorku adolescentů ze studie ELSPAC. Na možná já lze nahlížet jako kritéria, vůči nimž jsou hodnoceny výsledky chování, a to nejen budoucího, ale i současného (Carroll, Shepperd & Arkin, 2009). Sebehodnocení, jak bylo již uvedeno, je diskrepance mezi aspiracemi a tím, jak se jich daří jedinci dosahovat (James, n.d.in Simmons, 2005). Možná já tedy jsou, či mohou být, jedním z aspektů, souvisejícím se sebehodnocením (Markus & Nurius, 1998). Záměr ověřit tento předpoklad se odráží v první výzkumné otázce a první výzkumné podotázce této studie. M. Knoxová et al. (1998) ve svých výzkumech podtrhují nutnost věnovat se oblasti souvislostí možných já se sebehodnocením, více dopodrobna. Výzkumné postupy z let 1998 doporučují

zopakovat,

aby

zjištění

o

souvislosti

pravděpodobnosti

možných

já

a sebehodnocení pro jednotlivé kategorie chtěných a nechtěných já byla revidována a případně rozšířena. V této studii se tento předpoklad odráží v druhé výzkumné otázce.

5.1.2 Styly identity Stejně jako možná já, tak i styly identity jsou zkoumány v duchu sociálně kognitivní výzkumné tradice (Erikson, 2007; Berzonsky & Luyckx, 2008). Možná já, jak bylo zmíněno výše, jsou součástí sebepojetí, o kterém píší H. R. Markusová a P. Nuriusová (1986) jako o nejdůležitějším aspektu, který organizuje vnímání světa. Pojem styly identity, či sebedefinování, pak označuje konkrétní kognitivní strategie, které jedinec využívá při zpracovávání informací důležitých právě pro sebedefinování – pro konstrukci identity (Bosch & Card, 2011). Tito jedinci pak mají různé styly sebereflektujícího poznávání (Berzonsky & Luyckx, 2008). Některé výzkumy se v souvislosti s možnými já soustředí na otázky motivace a osobních cílů, kdy jsou možná já pojímána jako osobní projekty (Little, 1983 in Nurmi, 29

2004). Další se zabývají vlivem možných já na současné chování. Právě motivace a následné chování jsou jedním ze základních mechanismů, skrze který adolescent udává směr svému vývoji (Nurmi, 2004). Propojení těchto dvou aspektů, kdy oba mají vliv na utváření identity, však v současných studiích nebylo zkoumáno. Nabízí se tedy otázka, jak souvisí organizace poznání sebe a představa sebe v budoucnosti, tj. možná já, s kognitivními strategiemi zpracování informací z vnějšího světa při sebedefinování. Tato otázka souvislosti možných já se styly utváření identity je příklonem k chápání sebepojetí jako dynamického a komplexního fenoménu (Markus & Nurius, 1986). Jedná se o otestování toho, zda preference v určitém stylu při vytváření vlastní identity (Berzonsky, 2008) mohou souviset s dlouhodobějšími představami o sobě samém v budoucnosti. Možná já totiž lze nahlížet jako určité cíle, které způsobují selektivitu ve vnímání k informacím různého druhu, které jsou s těmito cíli spojeny (Gollwitzer, 1996 in Oyserman, et al. 2004), stejně tak jako i styly utváření identity jsou určitým selektivním vnímáním a zpracováním self-relevantních informací (Berzonsky, 2008). Otázka je, zda cíle týkající se jedince samotného v budoucnosti a současné procesy sebedefinování spolu souvisí či nikoliv. Tento záměr se odráží v třetí výzkumné a druhé doplňující otázce. Jak bylo uvedeno v kapitole o Vyrovnanosti možných já, je důležitý nejen obsahový aspekt možných já, ale vzájemná vyrovnanost jednotlivých kategorií chtěných a nechtěných já navzájem (Oyserman & James, 2009). Ty kategorie, které se nacházejí jak v chtěných, tak nechtěných já mají totiž největší dopad na chování jedince, a tak komplexní směřování do budoucnosti. Právě vyrovnanost možných já, na rozdíl od nevyrovnanosti, je totiž u některých autorů (Erikson, 2007) viděna jako právě jediná motivační síla, kterou mohou možná já mít. Tato studie se tedy ve čtvrté výzkumné otázce zaměří na to, zda spolu souvisí styly sebedefinování a právě vyrovnanost možných já, jako motivační aspekt toho, jakým by jedinec v budoucnu chtěl být.

5.1.3 Shrnutí Další zkoumání možných já může poskytnout hlubší porozumění pohledu adolescentů na sebe sama (Knox et al. 2000). Studie D. Oysermanové a H. R. Markusové (1990 in Knox et al., 2000) prokázala, že možná já mohou být prediktivním faktorem pro delikventní chování, na rozdíl například od sebehodnocení. Tento výsledek naznačuje, že globální měření povahy sebepojetí, může zakrývat signifikantní rozdíly a variace v obsahu a struktuře sebepojetí, jehož jsou možná já součástí (Knox et al. 2000) a že je tedy nutné zkoumat sebepojetí nejen 30

jako celek, ale spíše jeho jednotlivé části. Možná já, referenční místa, na kterých jsou formovány všeobecnější dojmy ze sebe sama a hodnocení se (Knox et al. 2000), se jeví jako vhodný prostředek využitelný k tomuto účelu. Zůstává ovšem otázkou, které konkrétní obsahy sebepojetí – kategorie možných já – s všeobecnějšími dojmy ze sebe sama souvisí, a zda vůbec, což je zaměřením této práce.

31

III.

Výzkumná část

1 Cíl výzkumu a výzkumné hypotézy 1.1 Cíl výzkumu Cílem tohoto výzkumu je zjistit, zda se určité aspekty sebepojetí, obsahové kategorie nejvíce chtěných a nejvíce nechtěných možných já, pojí s určitými charakteristikami self a identity jedince – s jeho globálním sebehodnocením a styly identity.

1.2 Výzkumné otázky a hypotézy 1.2.1 Sebehodnocení Výzkumné otázky vyplývající z výše uvedeného cíle výzkumu a z nich odvozené hypotézy zní pro globální sebehodnocení (self-esteem) následovně: VO1: „Existuje souvislost mezi kategoriemi možných já a globálním sebehodnocením u jednotlivých respondentů? Pokud ano, jaká?“ H1: Průměry sebehodnocení těch, co uvedli jednotlivé kategorie, se signifikantně liší od těch, kteří tyto kategorie neuvedli. DVO: „Jaké je rozložení jedinců v kategoriích možných já v rámci třech skupin globálního sebehodnocení?“ DH1: Tři skupiny globálního sebehodnocení mají výrazně odlišně obsazené kategorie možných já. Výše uvedené otázky jsou zaměřené na zmapování přesného propojení sebehodnocení s kategoriemi možných já. Výzkumně se této oblasti doposud nikdo nevěnoval. VO2: „Existuje souvislost mezi sebehodnocením a pravděpodobností, s jakou vidí respondenti v jednotlivých kategoriích svá možná já jako splnitelná? Pokud ano, jaká?“ H2: Čím vyšší je jedincovo sebehodnocení, tím vyšší je jím uváděná pravděpodobnost naplnění chtěných/nechtěných já. H3: Čím nižší je jedincovo sebehodnocení, tím nižší je jím uváděná pravděpodobnost, naplnění chtěných/nechtěných já.

32

Výše uvedená výzkumná otázka replikuje výzkum M. Knoxové a kol. z roku 1998, který byl uveden v kapitole Specifické obsahy – kategorie možných já u adolescentů.

1.2.2 Styly identity Výzkumné otázky vyplývající z výše uvedeného cíle výzkumu a z nich odvozené hypotézy pro styly identity zní následovně: VO3: „Lze určit, zda jsou jednotlivé kategorie chtěných a nechtěných já spojeny s určitým stylem identity? Pokud ano, s jakými styly identit se pojí každá jedna kategorie?“ H4: Informační styl identity se pojí s kategoriemi intrapersonální charakteristiky, profesní (zaměstnání kariéra) a fyzické fungování. H5: Normativní styl identity se pojí s kategoriemi vzdělání, interpersonální charakteristiky, profesní (zaměstnání a kariéra) a sociální obsahy. H6: Difúzní styl identity se pojí s kategoriemi volný čas, interpersonální charakteristiky a materiální a finanční. Hypotézy byly odvozeny z charakteristických rysů v jednotlivých kognitivních strategiích při utváření vlastní identity (Berzonsky, 2004; 2008; Berzonsky & Luyckx, 2008) uvedených v kapitole Styly sebedefinování. VO4: „Existuje souvislost mezi styly identity a vyrovnaností kategorií u chtěných a nechtěných já?“ H7: Informační styl identity se pojí s nejvyšší vyrovnaností kategorií. H8: Normativní styl identity se pojí se střední vyrovnaností kategorií. H9: Difúzní styl identity se pojí s nulovou vyrovnaností kategorií. Hypotézy byly odvozeny, jako u předešlé otázky, z informací v kapitole Styly sebedefinování, ale také na základě dalších zdrojů, především M. D. Berzonského a J. R. Ferrariho (2009) a T. M. Phillipse (2008), ale také studie C. S. Dunkela (2000).

33

2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvoří 166 respondentů, kteří se účastnili longitudinální studie ELSPAC. Jedná se respondenty, kteří v letech 2006-2007 (v jejich 15 letech), vyplnili dotazník možných já (PSQ) a v letech 2008-2009 (tj. v 17 letech) vyplnili inventář stylů identity (ISI-4) a škálu sebehodnocení (RSES). Z těchto 166 respondentů je 76 chlapců (45,8 %) a 90 dívek (54,2 %). Jedná se o výběr všech respondentů, kteří vyplnili dotazníky zároveň v obou bězích šetření ELSPAC, tj. vyplnili PSQ a zároveň i ISI-4 a RSES. Původní soubor vybraný náhodným výběrem čítal 554 respondentů v patnácti letech a 477 v sedmnácti. Prvotní soubor se skládal ze všech dětí, jejichž rodiče s výzkumem souhlasili, které se narodily v období 1. 3. 1991 - 30. 6. 1992 a měly trvalé bydliště v Brně nebo ve Znojmě. Vyšetření, ze kterých data pocházejí, probíhalo v prostorách Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně (Sejrková, 1999; Smékal & Macek, 2002; Smékal, Lacinová & Kukla., 2004; Ježek, et al., 2008). Přes to, že data pocházejí z longitudinálního výzkumného projektu, současná studie se nezaměřuje na vývojový aspekt zkoumaných fenoménů, zároveň je zde ale přítomno ohrožení validity, které se s longitudinálními studiemi pojí. Jedná se především o přirozený úbytek respondentů z původního vzorku, kdy dochází v určité podobě k samovýběru respondentů a vzorek se tak může stávat ve svých rysech specifickým (Robson, 2002) a tudíž je omezena jeho reprezentativnost (Macek, et al. 2011).

3 Použité metody V rámci této práce byla zpracovávána data získaná z následujících metod, které byly použity ve studii ELSPAC: ‐

Dotazník možných já (PSQ) – Possible Selves Questionnaire pro zjištění možných já

‐

Rosenbergova Škála self-esteemu – Rosenberg Self-Esteem Scale pro zjištění sebehodnocení

‐

Inventář stylů identity (ISI-4) – Identity Style Inventory pro zjištění stylů identity 34

3.1 Dotazník možných já (PSQ) – Possible Selves Questionnaire P. Nuriusová a H. R. Markusová (1986 in Oyserman, 2006) používaly původně dotazník s uzavřenými otázkami. Dotazník možných já patří mezi metodami využívanými k mapování možných já k tzv. otevřeným dotazníkům, jejichž průkopnicemi byly D. Oysermanová a H. R. Markusová (1990 in Oyserman, 2006). M. Knoxová et al. (1998) doporučují tento dotazník při výzkumu možných já adolescentů právě pro jeho otevřenost. Dotazník je rozdělen na dvě téměř identické části, pro chtěná a nechtěná já zvlášť. Respondent je za začátku každé části rozsáhlejší uvozovací instrukcí, (doslovné znění viz obrázek č. 2), dotazován na možná já, která si vybaví sám, místo aby mu byla možná já nabídnuta jako možnosti, ze kterých následně vybírá, jak bývá také obvyklé. Metoda využívající otevřenou otázku redukuje počet sociálně žádoucích odpovědí, zároveň umožňuje respondentovi svobodně vepsat veškeré možnosti, které se ho týkají. Vzhledem k podstatě možných já, kdy je jejich reflexe i reflexí self, je vynechání, či minimalizování návodných uzavřených odpovědí vhodné. Nejvíce se totiž self blíží ta reflexe, která napadne jedince jako první a není zmatena doplňujícími či přespříliš návodnými otázkami (Schwarz 1998 in Oyserman, 2001). Uvedení otázek pro chtěná já: Pravděpodobně každý někdy přemýšlí o budoucnosti. Můžeme uvažovat o tom, co zažijeme nebo kým se staneme. Někdy si představujeme, jací pravděpodobně budeme, jindy jakými lidmi bychom být nechtěli. Můžeme se také zabývat tím, kým bychom se chtěli stát, co si přejeme. O těchto představách můžeme mluvit jako o možných Já (Já, kterými se můžeme stát). Některá možná Já mohou být představami toho, kým bychom si v budoucnosti přáli být. Některé z těchto představ se uskuteční pravděpodobněji, například „být rodičem“ nebo „být tolerantní“. Jiná možná Já mohou být pouze neurčitými myšlenkami nebo sny, například „letět do vesmíru“ nebo „vyhrát v loterii“. Někteří lidé mohou mít mnoho možných Já, ve která doufají, zatímco jiní jen pár. Prosím, napište všechna přání a představy o sobě (možná Já), které vyjadřují, kým se chcete stát nebo jací si přejete v budoucnosti být. Pište pouze o tom, co pokládáte pro sebe za možné a o čem běžně uvažujete. Nemusíte využít veškeré volné místo. Uvedení otázek pro nechtěná já: Kromě toho, kým si přejeme být, můžeme také uvažovat o tom, kým se nechceme stát, jací si nepřejeme být nebo čeho se sami u sebe obáváme. Některá tato možná Já jsou pravděpodobnější, například „být sobecký“ nebo „nemít kamarády“. Jiné představy nejsou pravděpodobné skoro vůbec, například „být zasažen bleskem“. Někteří lidé mají mnoho možných Já, kterých se obávají, jiní jen pár. Prosím, napište všechny obavy a představy o sobě (možná Já), které vyjadřují, kým se nechcete v budoucnosti stát nebo jací se obáváte být. Pište pouze o tom, co pokládáte pro sebe za možné a o čem běžně uvažujete. Nemusíte využít veškeré volné místo. Obrázek 2: Znění uvozujícího textu v Dotazníku možných já* *Převzato z materiálů ELSPAC.

35

Nevýhodou otevřených otázek je, že poskytují pro odpověď velký prostor, což může v respondentovi vyvolat pocit, že musí vypsat všechna já, která se ho byť vzdáleně týkají (Oyserman & James, 2011). Tento jev je v Dotazníku možných já redukován tím, že v druhé části je respondent vyzván, aby ze všech vypsaných já vybral dvě ta osobně nejdůležitější. U těchto možných já je respondent dále dotázán, aby „na stupnici od 1 do 7 vyjádřil, za jak pravděpodobné tato možná já považuje. Z Dotazníku možných já se získávají odpovědi tzv. časově nezakotvené, viz kapitola Časovost možných já.

3.2 Škála globálního sebehodnocení – Rosenberg Self-Esteem Scale K zjištění míry sebehodnocení (self-esteem) byla použita škála Rosenberg's Self Esteem Scale v české adaptaci originálu z 1965 (Tesser, 2001). V českém překladu, který byl ve studii ELSPAC použit, byla vynechána otázka číslo osm originálního dotazníku,7 která se po statistickém zhodnocení ukázala v předešlém výzkumu S. P. Farruggii, CH. Chen, E. Greenbergové, J. Dmitrievy a P. Macka (2004) jako nadbytečná. Rosenbergova škála sebehodnocení je nástrojem, který je tzv. content-free; tedy nevyrovnává se s různými atributy sebehodnocení, jako by mohly být pocity nedostatečnost a perfekcionismus, ale hodnotí pouze pocity přijetí sama sebe, respektu k sobě a všeobecné pozitivní hodnocení sama sebe (Rosenberg, Schooler & Schoenbach, 1989). Výsledné sebehodnocení hovoří tedy o tzv. globálním sebehodnocení. Výhodou dotazníku je, že položky mají jak pozitivní, tak i negativní formulace, což pro respondenta znamená, že se může hodnotit jak pozitivně, tak negativně. Respondenti se k výrokům vyjadřují na čtyřbodové Lickertové stupnici souhlasím, spíše souhlasím, spíše nesouhlasím a nesouhlasím. Plné znění dotazníku je součástí přílohy č. 1 na konci práce.

3.3 Inventář stylů identity (ISI-4) – Identity Style Inventory V této studii byl použit Inventář stylů identity ve své čtvrté verzi, která, oproti předchozí, obsahuje o devět otázek více. Inventář byl použit v plném znění, bez vynechání žádných

7

“I wish I could have more respect for myself.”

36

otázek.8 Inventář představuje operacionalizovanou podobu konceptu stylů identit, které byly podrobně popsány v kapitole Styly identit jako preference v sociálně-kognitivních strategiích, které jedinec využívá k dosáhnutí, či vyhnutí se vývojovému úkolu konstruování vlastní identity (Berzonsky, 2008; Bosh & Card, 2011). Inventář stylů identity je jedením z nejpoužívanějších testů k měření stylů identit. M. D. Berzonsky vytvořil inventář tak, aby měřil krom tří popsaných stylů identity i dimenzi měřící závazek (Bosh & Card, 2011), té však není v této studii věnována pozornost. Dotazník ISI-4 je tvořen 48 položkami, odpovědi na otázky mají podobu pěti-bodové Lickertovy škály v následující podobě: tvrzení mě vůbec nevystihuje, přes tvrzení mě vystihuje napůl ano, napůl ne, po tvrzení mě vůbec nevystihuje.

4 Zpracování dat 4.1 Zpracování dat z dotazníku možných já Z výpovědí v rámci Dotazníku možných já jsou využity pouze ty odpovědi, které sám respondent vybral, z množství možných já uvedených v předešlých odpovědích, jako osobně nejdůležitější, viz kapitola Dotazník možných já. Znamená to, že v empirické studii je pracováno s dvěma nejvíce chtěnými a dvěma nejvíce nechtěnými já pro každého respondenta.9 Dotazník nezjišťuje prioritnost těchto proměnných, tedy toho, jaké já je pro respondenta na prvním a jaké na druhém místě. Získaná možná já byla rozdělena do kategorií, které vznikly srovnáním teoretických poznatků ze zahraničních studií a kategorizace možných já ze studie ELSPAC, která byla provedena v minulých letech (Sakařová, 2008). Kategorizace možných já ze studie ELSPAC,

8

Znění otázek pro jednotlivé styly identity, se kterými bylo pracováno v této studii, se zachováním

pořadí v jakých byly administrovány, je součástí přílohy č. 2 na konci práce. 9

Dvě možná já právě proto, že respondent byl v dotazníku dotázán, aby dvě možná já vybral; jednalo

se o otázku: „…Vyberte dvě nejdůležitější možná Já, která si přejete…“, kdy právě k těmto já respondent poté přiřadil, jak pravděpodobné jsou pro něj tato já: „Na stupnici od 1 do 7 vyjádřete, za jak pravděpodobné je považujete“

37

která pracovala s daty ze stejných dotazníků jako tato studie, posloužila pouze jako inspirace, nebyla přejata v plné šíři (viz kapitola Specifické kategorie možných já). Dotazník možných já dále zjišťuje, pro nejvíce chtěná a nechtěná já, jak vidí respondenti uvedená já jako pravděpodobná. Tyto hodnoty byly, pro chtěná já a nechtěná já zvlášť, zprůměrovány. Dále bylo v této studii pracováno pouze s těmito dvěma průměry. Rozhodnutí pracovat s nejdůležitějšími možnými já vyplynulo z důvodu větší psychologické relevance, kterou mají tato já, v porovnání se všemi udanými. Jak uvádějí M. Knoxová, et al. (1998; 2000), Dotazník možných já je velmi dobrým nástrojem pro posouzení pohledu sama na sebe, protože dovoluje adolescentům vybrat ta já, která jsou pro ně relevantní, aniž by byla popřena možná multidimenzionalita odpovědí. Jedinec uvádí v odpovědích taková možná já, která zcela korespondují s tím, jak na sebe nahlíží. Nejdůležitější možná já tedy korespondují s nejdůležitějšími oblastmi v jeho životě (Knox et al., 1998). Jak uváděl již dříve W. James (n d. in Knox et al., 1998), jedná se zřejmě o ty nejdůležitější aspirace v jedincově životě. Jak bylo uvedeno výše, výběrem nejchtěnějších možných já dojde také k eliminaci vlivu věku na počet možných já, kdy obsahy možných já jsou spíše stabilnější v čase, ale kolísá celkový počet. Chtěná i nechtěná já byla v této studii kódována do stejných kategorií. Bylo tomu z toho důvodu, aby bylo možné porovnat vyváženost možných já (viz kapitola Vyrovnanost možných já a Argumentace výzkumných otázek). Konečná vyrovnanost nabývá hodnot 0-2 a určuje, kolik bylo kategorií v rámci dvou chtěných já, porovnávaných se dvěma nechtěnými já, stejných, tedy vyrovnaných. Nula odkazuje k tomu, že žádné kategorie, jednička k tomu, že jedna z kategorie chtěných a jedna nechtěných a dvojka k tomu, že obě kategorie byly vyrovnané. Vytvoření modelu čerpajícího ze zahraničních studií bylo vedeno potřebou dosažení co největší možné srovnatelnosti výsledků současné studie se zahraničními, namísto vytváření nových kategorií. Porovnávání výsledků je již tak ztíženo existencí mnoha různých dotazníků, které možná já měří mnoha různými způsoby (Oyserman & James, 2011). Postup zakotvení kategorií v teoretickém poznání není v rozporu ani s teorií možných já (Nurmi, 2001), ani s metodologickým zakotvením postupu obsahové analýzy. Jak uvádí J. Plichtová (1996), přístup při tvorbě kategorií využívající teoretických konceptů, namísto držení se čistě pouze textu, které jsou následně využity při analýze dat, je velmi vhodný k ověřování již existujících teorií a poznatků, namísto vytváření nových. 38

Na základě výše popsaného tak bylo vytvořeno 8 kategorií: vzdělání, volný čas, intrapersonální charakteristiky, interpersonální charakteristiky, profesní – zaměstnání a kariéra, materiální zabezpečení, fyzické fungování, sociální fungování.10 Kategorie vzdělání zahrnuje odpovědi, které jsou relevantní k jakémukoliv vzdělávání se. Jedná se o odpovědi týkající se úrovně dosaženého vzdělání (mít vystudovanou vysokou školu, vystudovat školu, co jsem si vybrala, být vzdělaný nebo naopak nemít vysokou školu, nedostat se na SŠ, nedokončit maturitu), ale i určitých dovedností týkajících se specifických oblastí, které jedinec může, ale nemusí, získat ve vzdělávacích institucích; jedná se však o určité vzdělání (umět angličtinu, umět cizí jazyk). Kategorie vzdělání je velmi citlivá na posouzení přesné formulace, zda nepatří již do jiné z kategorií; např. umět hrát na kytaru = vzdělání X být dobrý baskytarista = volný čas. Kategorie volný čas byla vytvořena logickým sloučením v zahraničí používaných kategorií aktivity mimo kurikulum, hobby a zájmy či životní styl. Spadají do ní všechny odpovědi týkající se trávení volného času bez rozdílu toho, zda se jedná o pravidelně vykonávanou volnočasovou aktivitu (pořád se věnovat koním) či jednorázové akce (skočit padákem) nebo dlouhodobé představy (hodně cestovat, mít koníčky). Velká pozornost při zařazování do této kategorie byla věnována především rozlišení mezi tím, zda nyní vykonávaná aktivita (sport, muzika) bude v budoucnu vykonávána nadále volnočasově, nebo se už jedná o formulaci týkající budoucího povolání. Kategorie intrapersonální charakteristiky zahrnuje množství rozličných odpovědí zachycující respondenta samotného v budoucnosti jako osobu s určitými vlastnostmi, osobnostními rysy a specifickým charakterem. Např. být rozhodný, být moudrý, být dobrým člověkem, být šťastný, sebevědomý, sám sebou. Nechtěná já jsou např. být pesimistou, být cholerik. Do kategorie intrapersonálních charakteristik jsou zahrnuta také ta možná já, která sice odkazují ke vztahu s druhými lidmi, jsou však primárně vlastnostmi osobnosti (např. tolerantní, ochotný, dobrý rodič).11 Vedoucím znakem zařazení možných já

10

Znění všech položek ve všech kategoriích je součástí přílohy č. 3 na konci této práce.

11

Případné zkreslení, které je v případě této kategorie nasnadě, bylo kontrolováno skrze využití druhého

posuzovatele; kdy shoda byla vyčíslena pomocí Kohenova kappa, více viz kapitola Popisné charakteristiky.

39

do kategorie intrapersonální bylo tedy především to, zda se jedná o vlastnost, kterou by možné já adolescenta mělo mít. Kategorie interpersonálních charakteristik zahrnuje ta možná já, která se týkají bytí či interakce jedince s druhými lidmi. Do této kategorie tedy spadají jak možná já, která popisují jedince ve vztahu (např. být rodičem, být se svými blízkými, být ve sporu s rodinou, rozvést se, být sám, být něčí loutkou), ale i ta, která zachycují to, jakým by jedinec byl rád ve společnosti, jak by rád, aby na něj ostatní pohlíželi (např. být uznávaným). Dvojí název kategorie profesní (zaměstnání a kariéra) vychází z potřeby zachytit často se prolínajících formulace možných já zahrnující mnoho aspektů fungování na pracovním trhu. Formulace se týkají jak konkrétně budoucí profese, kterou jedinec chce či nechce vykonávat (kopáč, dělník), tak všeobecně toho, aby měl jedinec vůbec práci (obava z nezaměstnanosti). Kategorie zahrnuje i to, zda bude jedinec v práci úspěšný (významným, známým, úspěšným někým, neúspěšným, nebudu dobrá architektka apod.) či dokonce nespecifikovaně hovoří o dalších variantách budoucí práce (pěkná práce, mít práci, která nebaví, úspěšným v práci apod.). Do kategorie profese spadají všechna možná já týkající se budoucího povolání adolescentů - bez rozdílu toho, zda chtějí pokračovat v činnosti, kterou na nějaké úrovni vykonávají v současnosti, nebo teprve začnou, a bez rozlišení toho, zda chce být povolání vykonáváno ze zájmu k danému oboru jako takovému nebo s přihlédnutím k finančnímu ohodnocení (hodně vydělávající právník). Možná já týkající se pouze materiální stránky (chci mít hodně peněz, chci zabezpečit rodinu, uživit rodinu) byla zařazena již do kategorie materiální a finanční. Kategorie materiální a finanční zahrnuje ta možná já, která přímo odkazují jak k touze po materiálním a finančním zabezpečení, bohatství, ale i vyhnutí se opaku - chudobě, absenci jakýchkoliv materiálních a finančních prostředků. Konkrétní odpovědi mají pak podobu např. „mít auto, zabezpečit rodinu, nechci být chudý, mít dům v centru“. Pod kategorii fyzické fungování spadají obsahy týkající se vzhledu (zhubnout, být odporná), stárnutí, zdraví (nechci být nemocný, být často nemocný, anorexie, bulimie), ale i smrti (zemřít mladý). Jedná se tedy jak o jednorázová onemocnění, tak chronická, ale např. i handicap. Objevují se však i zcela specifické obsahy jako např. uzdravit se z již existující nemoci. Velké množství výpovědí bylo doprovázeno také obavou z dlouhodobé tělesné bolesti či rámováno obavou z nehody.

40

Do této kategorie nebyly zařazeny obsahy týkající se alkoholu, drog, a související problematiky, které adolescenti uváděli především jako nechtěná já. Tyto odpovědi byly zařazeny do následující kategorie sociálních obsahů. Kategorie sociální obsahy zahrnuje již uvedenou problematiku závislostí, respektive negativních sociálních rolí (nechci být feťák, kuřačka, brát drogy, ale i další jako „nechci být násilník, bezdomovec). Formulace zachycující „sociální roli“ byla i jednou ze základních kategorizačních vodítek. Tyto formulace se objevovaly především u nechtěných já. U chtěných měla podobu spíše prosociální (chtěl bych pomáhat těm, kteří to potřebují, odstěhovat se na Island a starat se o kosatky, nějakým způsobem pomoci třetímu světu, být pomocnicí potřebným). Celkově lze odpovědi zařazované do této kategorie popsat jako komplexnější, zahrnující na úrovni stejné důležitosti více aspektů sociální problematiky, kdy stěží lze posoudit, který z faktorů je primárním, resp. který měl jako primární na mysli respondent. Při zařazování do kategorií bylo nejdůležitější vycházet pouze z formulace, kterou respondent udal a nevnášet do odpovědí další interpretace a sociální důsledky, které danou kategorií respondent nemusel myslet, ačkoliv úplného oproštění se nelze dosáhnout nikdy.

4.2 Zpracování dat o celkovém sebehodnocení Při zpracování byl použit standardní postup. Původní odpovědi respondentů mající hodnoty 1=souhlasím, 2=spíše souhlasím, 3=spíše nesouhlasím a 4=nesouhlasím, byly do datové matice zakódovány jako 3=souhlasím až 0=nesouhlasím. V souladu s původními pokyny byly položky 2, 5, 7 a 8, které byly formulovány negativně (viz kapitola Škála globálního sebehodnocení

–

Rosenberg

Self-Esteem

Scale)

rekódovány

na

0=souhlasím

až 3=nesouhlasím. Skóry ve všech položkách byly sečteny, kdy konečný zisk bodů mohl být 0-27. Jednotlivé otázky dotazníku jsou popsány v příloze č. 1, kde jsou označeny i ty otázky, které byly rekódovány. Vzhledem k potřebě dalších analýz byly také vytvořeny tři skupiny jedinců dle míry jejich globálního sebehodnocení, a to na základě standardních odchylek. Každá skupina zahrnuje dvě standardní odchylky skórů z dotazníku.

4.3 Zpracování dat z Inventáře stylů identity Inventář byl zpracován dle standardního postupu (Berzonsky & Ferrari, 2009) s využitím již existujících syntaxů (viz příloha č. 4). Původní podoba Identity Style Inventory 41

M. D. Berzonského měří tři styly identity a míru závazku, se kterým však nebylo v této studii pracováno, a proto je v dalším textu vynechán. Inventář, ISI-4, byl přeložen a pilotován v rámci studie ELSPAC, kdy v rámci pilotáže byly některé otázky nahrazeny novými, které lépe vyhovují českému prostředí. V rámci studie ELSPAC bylo zjištěno, že normativní styl původního dotazníku se na českém vzorku rozdělil na dva styly, kdy pouze jeden odpovídá původní koncepci normativního stylu v pojetí M. D. Berzonského (Berzonsky, 2008). V této studii bylo pracováno, v zájmu zachování původního významu stylu, pouze s těmito otázkami. V příloze č. 2 je uvedeno plné znění českých otázek pro jednotlivé styly identity, včetně čísel otázek, kdy normativní styl je tvořen méně otázkami právě kvůli práci pouze s částí původního počtu.

4.4 Statistické zpracování Veškeré statistiky byly zpracovávány v programu IBM SPSS Statistics 19. Dle povahy dat, hypotéz a souslednosti statistického zpracování byly použity, podrobněji v kapitole Výsledky, následující statistické metody: T-test, ANOVA, KruskalWallisův test, korelační koeficient Eta, Pearsonův Chí-kvadrát a kontingenční tabulky. Vzhledem k velikosti vzorku nebyly statistické procedury provedeny zvlášť pro dívky a chlapce. K tomuto kroku bylo přistoupeno z toho důvodu, že by se tím skupiny, se kterými by bylo počítáno, ještě zmenšily, což by nebylo vhodné.

42

5 Výsledky Kapitola zahrnuje výsledky ze statistického zpracování dat.

5.1 Popisné statistiky Následující část textu je věnována popisným statistikám; frekvenčním analýzám chtěných já, jejich

nejčastějším

kombinacím

plus

k nim

přináležejícím

stylům

identit,

dále

pak frekvenčním analýzám sebehodnocení a stylům identit jako takovým.

5.1.1 Dotazník možných já

5.1.1.1 Shoda posuzovatelů Vzhledem k možnosti zkreslení kódování kategorií výzkumníkem byla pro zachování co nejvyšší validity kategorizace zvolena metoda triangulace posuzovatelů (Miovský, 2006). Data kategorizovala autorka této studie a poté ještě jeden posuzovatel, kolegyně s magisterským titulem z psychologie, jež zařadila 63 chtěných a 76 nechtěných já z původního souboru do kategorií podle popisu v kapitole Zpracování dat z dotazníku možných já. Posuzovaná chtěná a nechtěná já z celkového počtu, tj. z dvou proměnných pro chtěná a dvou pro nechtěná já, byla vybrána náhodně. Z první proměnné bylo vybráno každé 8, z druhé proměnné každé 7, ze třetí každé 3 a ze čtvrté každé 9 uvedené já. Tento pevný krok výběru byl stanoven s pomocí generátoru náhodných čísel, který je volně dostupný na internetu. Shoda posuzovatelů, vyjádřena koeficientem Kappa, je popsána v tabulce č. 3 pro chtěná já a tabulce č. 4 pro nechtěná já. Tabulky zahrnují i počet možných já, v každé hodnocené kategorii. Shoda posuzovatelů je velmi dobrá jak pro všechna posuzovaná já, tak i pro jednotlivé kategorie zvlášť. Všechny hodnoty se nacházejí v rozmezí velmi dobré shody 0,8-1,0; pouze v jednom z případů je hodnota výsledku 0,793, což je ovšem stále hodnoceno jako shoda dobrá (Blackman & Koval, 2000).

43

Tabulka 3: Shoda posuzovatelů – chtěná já

Chtěná já kategorie celkově vzdělání volný čas intrapersonální charakteristiky interpersonálmní charakteristiky profesní (zaměstnání a kariéra) materiální a finanční fyzické fungování sociální obsahy

Míra shody posuzovatelů ‐  Cohenovo Kappa 0,90 1,00 0,79 0,83 0,92 0,88 0,93 1,00

N 62 4 3 11 16 15 8 0 2

Tabulka 4: Shoda posuzovatelů – nechtěná já

Nechtěná já kategorie celkově vzdělání volný čas intrapersonální charakteristiky interpersonálmní charakteristiky profesní (zaměstnání a kariéra) materiální a finanční fyzické fungování sociální obsahy

Míra shody posuzovatelů ‐  Cohenovo Kappa 0,90

0,83 0,82 1,00 0,93 1,00 0,95

N 75 0 0 10 27 3 7 7 13

5.1.1.2 Kategorie Deskriptivní statistiky byly, pokud není uvedeno jinak, počítány z kategorií možných já předvedených na tzv. dummy proměnné,12 vytvořených pro účely celého dalšího statistického zpracování, a to pro chtěná a nechtěná já zvlášť.

12

Jedná se o proměnné, které byly vytvořeny pro umožnění počítání s kategoriemi možných já.

K tomuto kroku bylo nutno přistoupit proto, že dvě nejvíce chtěná a nechtěná já nebyla v dotazníku rozlišena dle relevance, což nešlo zpětně odlišovat pro statistické zpracovávání. Každá z dummy proměnné reprezentuje jednu kategorii možných já a nabývá dvou hodnot, 0 za nepřítomnost a 1 za přítomnost kategorie v jednom ze dvou nejvíce chtěných či nejvíce nechtěných já, které respondent uvedl. V konečném součtu bylo tedy vytvořeno celkem osm dummy proměnných pro chtěná a osm pro nechtěná já.

44

Celkové a procentuální rozložení respondentů v jednotlivých kategoriích chtěných já zachycuje tabulka č. 5 v prvních dvou sloupcích, v dalších jsou tytéž údaje pro chlapce a dívky. Situaci pro nechtěná já zachycuje stejným způsobem tabulka č. 6. Tučně zvýrazněné jsou ty kategorie, které mají výrazně vyšší zastoupení.

Tabulka 5: Rozložení respondentů v kategoriích – chtěný

chtěná já udaná v první nebo druhém já vzdělání volný čas intrapersonální charakteristiky interpersonálmní charakteristiky profesní (zaměstnání a kariéra) materiální a finanční fyzické fungování sociální obsahy

N=164 27 19 50 78 71 12 13 8

% 16,5 11,5 30,5 47,6 43,3 7,3 7,9 4,9

chlapci 7 6 22 34 35 8 8 3

N=75 9,3 8,0 29,3 45,3 46,7 10,7 10,7 4,0

dívky 20 13 28 44 36 4 5 5

N=89 22,5 14,6 31,5 49,4 40,4 4,5 5,6 5,6

N=75 1,3 0 25,3 30,7 17,3 9,3 25,3 28,0

dívky 4 3 27 50 15 7 17 20

N=89 4,5 3,4 30,3 50,2 16,9 7,9 19,1 22,5

Tabulka 6: Rozložení respondentů v kategoriích - nechtěných já

nechtěná já v prvním nebo druhém já vzdělání volný čas intrapersonální charakteristiky interpersonálmní charakteristiky profesní (zaměstnání a kariéra) materiální a finanční fyzické fungování sociální obsahy

N=164 5 3 46 73 28 14 36 41

% 3,0 1,8 28,0 44,5 17,1 8,5 22,0 25,0

chlapci 1 0 19 23 13 7 19 21

45

Tabulky č. 7 a 8 zachycují kategorie možných já z předešlé tabulky, ale seřazené dle četnosti, se kterou je respondenti uvedli. Tabulka 7: Kategorie chtěných já dle četnosti respondentů

chtěná já dle četnosti interpersonální profesní intrapersonální vzdělání volný čas materiální a finanční  fyzické fungování sociální obsahy

chlapci dívky profesní interpersonální interpersonální profesní intrapersonální intrapersonální materiální a finanční vzdělání volný čas fyzické fungování fyzické fungování vzdělání sociální obsahy volný čas materiální a finanční sociální obsahy

Tabulka 8: Kategorie nechtěných já dle četnosti respondentů

dívky nechtěná já dle četnosti chlapci interpersonální interpersonální interpersonální  sociální obsahy intrapersonální intrapersonální intrapersonální  sociální obsahy sociální obsahy fyzické fungování fyzické fungování fyzické fungování profesní profesní  profesní materiální a finanční materiální a finanční materiální a finanční vzdělání vzdělání vzdělání volný čas volný čas volný čas * tučná čára v tabulkách označuje významný rozdíl v pořadí.

5.1.1.3 Kombinace kategorií Bez využití dummy proměnných byly určeny nejčastější kombinace jednotlivých kategorií, opět pro chtěná a nechtěná já zvlášť. V tomto případě bylo pracováno se dvěma proměnnými pro chtěná a dvěma pro nechtěná já, které nabývaly, dle zakódovaných kategorií, hodnot 1-8. Vždy druhá proměnná pro každé já byla umocněna na čtvrtou, čímž vznikl pro každou kombinaci čísel unikátní součet. Jelikož v původním dotazníku nebylo pořadí udání nejvíce chtěných a nechtěných já rozlišováno, nedělo se tak ani ve zpracování, tedy konečné kombinace kategorií byly určeny ze dvou různých součtů. Tabulky č. 9 a č. 10 zachycují pořadí nejčastěji uváděných kombinací chtěných a nechtěných já podle procentuálního zastoupení jedinců; v druhém sloupci jsou jména kategorií nahrazena číslicemi pro pohodlnější orientaci v tabulce. 46

Tabulka 9: Nejčastější kombinace chtěných já

Chtěná já ‐ kombinace interpersonální a profesní intrapersonální a profesní intrapersonální a interpersonální vzdělán a interpesonální vzdělání a volný čas profesní a profesní intrapersonální a intrapersonální profesní a materiální,finanční profesní a sociální obsahy vzdělání a profesní volný čas a profesní vzdělání a fyzické fungování interpersonální a fyzické fung.

4 a 5 3 a 5 3 a 4  1 a 4 1 a 2  5 a 5 3 a 3 5 a 6 5 a 8 1 a 5 2 a 5 1 a 7 4 a 7

% (N) 18,0 % (27) 12,7 % (19) 12,0 % (18) 6,0 % (9) 5,3 % (8) 5,3 % (8) 4,0 % (6) 4,0 % (6) 3,3  % (5) 2,7 % (4) 2,7 % (4) 2,7 % (4) 2,7 % (4)

Tabulka 10: Nejčastější kombinace nechtěných já

Nechtěná já ‐ kombinace interpersonální a interpersonální interpersonální a fyzické fungování intrapersonální a intrapersonální interpersonální a sociální obsahy intrapersonální a interpersonální interpersonální a profesní intrapersonální a sociální obsahy interpersonální a materiální,finan. profesní a sociální obsahy fyzické fungování a soc. obsahy soc. obsahy a soc. obsahy fyz. fungování a fyz. fungování

4 a 4 4 a 7 3 a 3 4 a 8 3 a 4 4 a 5  3 a 8 4 a 6 5 a 8 7 a 8 8 a 8 7 a 7

% (N) 10,6 % (15) 10,0 % (14) 9,2 % (13) 9,2 % (13) 8,5 % (12) 6,3 % (9) 6,3 % (9) 4,9 % (7) 4,2 % (6) 3,5 % (5) 3,5 % (5) 2,8 % (4)

*vysvětlivky: %=procenta; N=počet jedinců

47

Kompletní rozložení respondentů v jednotlivých kombinacích zachycují tabulka č. 11 pro chtěná a tabulka č. 12 pro nechtěná já. Tabulka 11: Kombinace pro chtěná já Kombinace pro chtěná já  vzdělání volný čas intrapersonální charakteristiky interpersonálmní charakteristiky profesní (zaměstnání a kariéra) materiální a finanční fyzické fungování sociální obsahy

vzdělání 0

volný čas 5,3 (8) 0,7 (1)

intra 0,7 (1) 0,7 (1) 4 (6)

inter 6 (9) 1,3 (2) 12 (18) 7,3 (11)

profesní  2,6 (4) 2,7 (4) 12,7 (19) 18 (27) 5,3 (8)

materiální 0,7 (1) 0,7 (1) 0 2 (3) 4 (6) 0

fyzické 2,7 (4) 0,7 (1) 0 2,6 (4) 1,3 (2) 0,7 (1) 0

sociální 0 0 3,3 (5) 2 (3) 0 0 0 0

inter 1,4 (2) 0 8,5 (12) 10,6 (15)

profesní  0,7 (1) 0 1,4 (2) 6,3 (9) 1,4 (2)

materiální 0 0 0 4,9 (7) 2,1 (3) 0

fyzické 0 0 4,2 (6) 10 (14) 2,8 (4) 2,1 (3) 2,8 (4)

sociální 0 0,7 (1) 6,3 (9) 9,2 (13) 4,2 (6) 0,7 (1) 3,5 (5) 3,5 (5)

Tabulka 12: Kombinace pro nechtěná já Kombinace pro nechtěná já vzdělání volný čas intrapersonální charakteristiky interpersonálmní charakteristiky profesní (zaměstnání a kariéra) materiální a finanční fyzické fungování sociální obsahy

vzdělání 0

volný čas 0 0

intra 1,4 (2) 1,4 (2) 9,2 (13)

5.1.2 Sebehodnocení Tabulka č. 13 zachycuje popisné statistiky globálního sebehodnocení. Zachyceny jsou hodnoty i pro dívky a chlapce zvlášť. Střední hodnoty globálního sebehodnocení u chlapců a dívek se liší, ale minimálně. Tento rozdíl však není, vzhledem k hodnotě t-testu (p=0,805), signifikantní.

Tabulka 13: Popisné statistiky sebehodnocení

Sebehodnocení počet celkový 153 chlapci 67 dívky 86

procenta průměr 100,2 20,41 43,8 20,46 56,2 20,27

SD 2,189 2,07 2,2286

min 13 13 15

max 25 25 24

zešikmení strmost ‐0,626 0,368 ‐0,473 1,372 ‐0,708 ‐0,127

Tabulka č. 14 zachycuje rozložení jedinců, ve třech skupinách globálního sebehodnocení. Z možného zisku 0-27 bodů je zde patrná nakupení všech odpovědí v horní 48

polovině 13-27 s vrcholem mezi 19 a 23 body. Ve druhé skupině jsou, vzhledem k celkovému rozložení skórů, téměř tři čtvrtiny všech respondentů, což vzhledem k dalšímu statistickému zpracování nelze označit za ideální. Tabulka 14: Rozložení jedinců ve třech skupinách globálního sebehodnocení

Skupiny sebehodnocení skupina rozsah N % 1 13‐18 33 20,1 2 19‐23 122 74,4 3 24‐26 9 5,5

5.1.3 Styly identity Tabulka č. 15 zachycuje procentuální distribuci jednotlivých stylů identity v celém souboru 17 letých, se kterým bylo pracováno. Rozložení respondentů v jednotlivých stylech identity by mělo být očekáváno po jedné třetině v každém stylu (Berzonsky, 1992 in Phillips, 2008), ale existují výsledky (Adams et al, 2001 in Phillips, 2008), které dokládají, že pro vzorek adolescentů může převažovat styl difúzní, jako je tomu v současném vzorku. Tabulka 15: Distribuce stylů identity

Distribuce stylů identity styl frekvence procenta difůzní 61 40,7 informační 54 36,0 normativní 35 23,3 souhrn 150 100,0

49

5.2 Výsledky analýz Následující část práce se věnuje testování výzkumných hypotéz a popisu výsledků analýz.

5.2.1 Souvislost sebehodnocení a kategorií možných já Výsledky v této kapitole se vztahují k první výzkumné otázce: Existuje souvislost mezi kategoriemi možných já a globálním sebehodnocením u jednotlivých respondentů? Pokud ano, jaká? Dále pak k doplňující výzkumné otázce Jaké je rozložení jedinců v kategoriích možných já v rámci třech skupin globálního sebehodnocení? Hypotéza Průměry sebepojetí těch, co uvedli jednotlivé kategorie, se signifikantně liší od těch, kteří tyto kategorie neuvedli, byla testována s využitím dummy proměnných. Pro posouzení rozdílů globálního sebehodnocení mezi skupinou jedinců, kteří jednotlivé kategorie udali a těmi, jež je neudaly, byl použit dvouvýběrový t-testy. Vzhledem k povaze otázky a dat byly testy provedeny pro každou z dummy proměnných zvlášť, výsledná tabulka č. 16 shrnuje výsledky z více testů. Tabulka 16: Souvislost sebehodnocení a kategorií chtěných já a nechtěných já Sebehodnocení chtěná já dummy počet průměr 0 135 20,30 1 27 20,85 volný čas 0 145 10,30 1 19 21,05 intrapersonální 0 114 20,70 1 48 19,65 interpersonální 0 84 20,27 1 78 20,15 profesní 0 93 20,23 1 69 20,61 materiální a finanční 0 150 20,40 1 12 20,25 fyzické fungování 0 149 20,41 1 13 20,15 sociální obsahy 0 154 20,42 1 8 19,88 Možná já ‐  kategorie vzdělání

t‐test t 1,19 1,40 2,83 0,68 1,08 0,23 0,40 0,67

Sebehodnocení nechtěná já  dummy počet průměr 0 157 20,40 0,235 1 5 20,00 0 159 20,40 0,161 1 3 20,00 0 118 20,63 0,005* 1 44 19,75 0 89 20,06 0,494 1 73 20,79 0 134 20,35 0,278 1 28 20,57 0 148 20,30 0,822 1 14 21,29 0 126 20,48 0,691 1 36 20,08 0 122 20,43 0,503 1 40 20,27 p

t‐test t

p

0,40

0,691

0,31

0,760

2,27

0,025*

2,13

0,034*

0,47

0,633

2,63

0,015*

0,98

0,350

0,37

0,709

* = hladina významnosti alfa = 5%

Hypotéza byla pro chtěná já přijata pro kategorii intrapersonální. Jedinci, jež tuto kategorii uvedli, mají signifikantně nižší (19,65) sebehodnocení než ti, kteří ji neuvedli (20,70). Pro nechtěná já byla hypotéza přijata pro kategorii intrapersonální, kdy mají nižší sebehodnocení (19,75) ti, kteří kategorii uvedli než ti, co ji neudali. Naopak vyšší sebehodnocení u jedinců uvnitř kategorií bylo prokázáno v případě kategorie interpersonální, 50

jedinci uvnitř kategorie (20,79) a vně (20,06) a kategorie materiální a finanční, jedinci uvnitř (21,29) i vně (20,30). Hypotéza k otázce doplňující: Tři skupiny globálního sebehodnocení mají výrazně odlišně obsazené kategorie možných já, byla testována s využitím kontingenčních tabulek. Souhrnné statistiky jsou uvedeny v komplexní tabulce č. 17 pro chtěná já i nechtěná já. Tabulka 17: Rozložení kategorií chtěných a nechtěných já v rámci tří skupin sebehodnocení

Sebehodocení skupina 1 2 3 Sebehodnocení skupina 1 2 3

Kategorie chtěných já vzdělání volný čas intra 4 (7 %) 4 (7 %) 12 (22 %) 20 (10 %) 14 (7 %) 36 (17 %) 3 (23 %) 1 (8 %) 0 Kategorie nechtěných já  vzdělání volný čas intra 9 (17 %) 1 (2 %) 1 (2 %) 4 (2 %) 2 (1 %) 33 (16 %) 0 0 2 (15 %)

inter profesní materiální fyzické 15 (28 %) 12 (22 %) 2 (4 %) 3 (6 %) 56 (27 %) 54 (26 %) 10 (5 %) 10 (5 %) 6 (46 %) 3 (23 %) 0 0

sociální 2 (4 %) 6 (3 %) 0

inter profesní materiální fyzické sociální 11 (20 %) 5 (9 %) 1 (2 %) 10 (19 %) 7 (13 %) 57 (28 %) 22 (11 %) 13 (6 %) 24 (12 %) 33 (16 %) 5 (38 %) 1 (8 %) 0 2 (15 %) 0

Vzhledem k různým velikostem každé ze skupiny globálního sebehodnocení je vhodnější posuzovat odlišnosti dle procentuálního rozložení. V kategoriích se žádné výrazné odlišnosti mezi jednotlivými skupinami neprojevily. Výraznější neobsazenost kategorií v případě třetí skupiny je způsobena celkovým menším počtem respondentů v této skupině; ale i toto nepatrné rozložení následuje obdobný trend jako druhých dvou skupin. Hypotéza byla v tomto případě vyvrácena. Určité vybočení z celkového trendu vzorku, viz kapitola Kategorie ve výsledcích, je však možné pozorovat. Nuance shrnuje tabulka č. 18 pro chtěná já a tabulka č.19 pro nechtěná já, v obou tabulkách je první sloupec zachycující pořadí obsazenosti kategorií v celkovém vzorku chtěných, či nechtěných já. Tabulka 18: Rozložení kategorií chtěných já v rámci tří skupin sebehodnocení – pořadí

chtěná já dle četnosti interpersonální profesní intrapersonální vzdělání volný čas materiální a finanční  fyzické fungování sociální obsahy

1 interpersonální intrapersonální profesní vzdělání volný čas fyzické fungování materiální sociální obsahy

2 interpersonální profesní intrapersonální vzdělání volný čas materiální fyzické fungování sociální obssahy

3 interpersonální profesní vzdělání volný čas

51

Tabulka 19: Rozložení kategorií chtěných já v rámci tří skupin sebehodnocení – pořadí

nechtěná já dle četnosti interpersonální  intrapersonální sociální obsahy fyzické fungování profesní materiální a finanční vzdělání volný čas

1 interpersonální fyzické intrapersonální sociální profesní vzdělání volný čas materiální

2 interpersonální intrapersonální sociální fyzické profesní materiální vzdělání volný čas

3 interpersonální intrapersonální fyzické profesní

* tučná čára v tabulkách označuje významný rozdíl v pořadí.

5.2.2 Souvislost sebehodnocení s pravděpodobností možných já Výsledky v této kapitole se vztahují k druhé výzkumné otázce: Existuje souvislost mezi sebehodnocením a pravděpodobností s jakou vidí respondenti v jednotlivých kategoriích možných já svá možná já jako splnitelná? Pokud ano, jaká? Nejprve byla provedena ANOVA, pro zjištění, zda se liší střední hodnoty pravděpodobnosti pro jednotlivé hodnoty sebehodnocení. Pokud nebyl splněn předpoklad použití analýzy rozptylu, homogenita rozptylu, byl použit neparametrický Kruskal-Wallisův test. Teprve v případě zjištění rozdílu ve středních hodnotách pravděpodobnosti, byl počítán koeficient korelace Eta; tak tomu bylo pouze v jednom případě. Výsledky byly do velké míry ovlivněny malým počtem respondentů, tabulka č. 20 shrnuje celkové výsledky, kde jsou uvedeny i počty respondentů. V některých z kategorií byl pro posouzení vztahu sebehodnocení s konkrétní pravděpodobností pouze jeden respondent, což znemožnilo činit jakékoliv závěry. Stejně tak i statistiky založené na odpovědích dvou či tří respondentů jsou velmi málo vypovídající. Tabulka 20: Souvislost sebehodnocení s pravděpodobností chtěných já kategorie vzdělání volný čas intrapersonální interpersonální profesní materiální a finanční fyzické fungování sociální obsahy

Chtěná já Test  N homogenity 0,010 27 0,057 16 0,188 45 0,312 47 0,115 63 9 X 0,070 13 7 X

ANOVA K‐W Test Korelace 0,456 0,155 0,162 0, 000* 0,669 0,574 0,449

Nechtěná Test  N homogenity 5 X 3 X 42 0,071 0,570 66 0,027 27 0,543 14 34 0,555 36 0,227

ANOVA K‐W Test Korelace

0,380 0,158 0,365 0,390 0,452 0,360

* = hladina významnosti alfa = 5%

52

Jako statisticky významná se ukázala být pouze souvislost mezi sebehodnocením a pravděpodobností možných já pro kategorii interpersonální u chtěných já. Korelace má hodnotu 0,669, což lze hodnotit jako velmi dobrý výsledek a pro tuto kategorii lze přijmout hypotézu: Čím vyšší je jedincovo sebehodnocení, tím vyšší je jím uváděná pravděpodobnost naplnění chtěných já. Pro nechtěná já se žádný z výsledků jako statisticky významný neukázal a další hypotézy byly zamítnuty.

5.2.3 Souvislost kategorií možných já se styly identity Výsledky v této kapitole se věnují třetí výzkumné otázce: Lze určit, zda jsou jednotlivé kategorie chtěných a nechtěných já spojeny s určitým stylem identity? Pokud ano, s jakými styly identit se pojí každá jedna kategorie? Vzhledem k povaze dat nebylo možno porovnat statistickou signifikanci jednotlivých kategorií mezi sebou a k testování hypotéz bylo využito kontingenčních tabulek. Výsledky pro chtěná a nechtěná já ze všech kontingenčních tabulek zachycuje tabulka č. 21. Jsou v ní uvedeny jak hrubé počty jedinců, tak i procenta vyjadřující kolik jedinců z daného stylu identity má v dané kategorii své chtěné či nechtěné já. Celkový součet všech těchto procent přesahuje sto, protože jedinci uváděli vždy dvě možná já. Zvýrazněny jsou ty hodnoty, které ukazují na to, že v této kategorii je ze všech stylů identity nejpočetnější právě jeden označený. Výsledky naznačují, jaké kategorie chtěných a nechtěných já jsou pro daný styl nejvíce obsazované. Jedná se ale pouze o orientační přehled, vzhledem k menšímu počtu respondentů a velmi malým rozdílům mezi jednotlivými kategoriemi. Informační styl identity je dle výsledků spojen s kategorií interpersonální z chtěných já a s kategoriemi nechtěných já: volný čas, intrapersonální a interpersonální. Hypotéza, která stanovovala propojení s kategoriemi intrapersonální, profesní a fyzické fungování tedy byla, až na jednu kategorii vyvrácena. Normativní styl identity se pro chtěná já pojí s kategoriemi vzdělání a intrapersonální a sociální obsahy a pro nechtěná já s žádnou z kategorií. Hypotéza byla tedy až na jednu kategorii pro chtěná já, vyvrácena Difúzní styl se pojí s následujícími kategoriemi z chtěných já: volný čas, profesní, materiální a finanční, fyzické fungování; z nechtěných já se pojí s kategoriemi: vzdělání, profesní, materiální a finanční a sociální obsahy. Hypotéza tedy byla v tomto případě přijata pro dvě z kategorií.

53

Tabulka 21: Rozložení stylů identity v jednotlivých kategorií chtěných a nechtěných já Chtěná já  kategorie vzdělání

volný čas

intrapersonální

interpersonální

profesní

materiální a finační

fyzické fungování

sociální obsahy

styl identity Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní

N 7 12 8 6 8 5 18 18 14 38 23 17 26 30 15 2 7 3 2 9 2 4 1 3

% 11,7 18,8 20,0 3,7 5,3 4,0 30,0 28,1 35,0 63,3 35,9 42,5 43,3 46,9 37,5 3,3 20,9 7,5 3,3 14,1 5,0 6,7 1,6 7,5

Nechtěná já  kategorie vzdělání

volný čas

intrapersonální

interpersonální

profesní

materiální a finační

fyzické fungování

sociální obsahy

styl identity Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní Informační Difúzní Normativní

N 2 3 0 2 1 0 20 13 13 28 28 17 8 15 5 6 8 0 8 19 9 14 17 10

% 3,3 4,7 0 3,3 1,6 0 33,3 20,3 32,5 46,7 43,8 42,5 13,3 23,4 12,5 10,0 12,5 0 13,3 29,7 22,5 23,3 26,6 25,0

54

5.2.4 Souvislost jednotlivých stylů identity a vyrovnanosti možných já Výsledky v této kapitole se věnují čtvrté výzkumné otázce: Existuje souvislost mezi styly identity a vyrovnaností kategorií u chtěných a nechtěných já. Předpoklady rozložení proměnných v kontingenční tabulce, viz tabulka č. 24 níže, byly splněny a hypotézy byly testovány pomocí Pearsonova chí-kvadrátu, hodnotou 0,845 byly vyvráceny. Na základě výsledku tedy lze tvrdit, že proměnné styly identity a vyrovnanost možných já spolu nesouvisí. Z tabulky č. 22 jsou patrné určité tendence, které ve vzorku převládají a směřují k potvrzení stanovených hypotéz. Ve skupině s nejmenší vyrovnaností možných já převládá difúzní styl identity, se skupině se střední vyrovnaností převládá také difúzní styl, a ve skupině s nejvyšší vyrovnaností je styl informační zastoupen stejnými procenty jako difúzní. Ovšem vzhledem k počtu jedinců, kteří tvoří daná procenta, tedy že mezi nejvyšším a druhým nejvyšším zastoupením je rozdíl dvou či šesti lidí, domnívám se, že z výše uvedených čísel není vhodné tyto tendence brát jako platné výsledky, ale spíše jako podtržení nutnosti dalších výzkumů. Tabulka 22: Kontingenční tabulka vztahů stylů identity a vyrovnanosti možných já

Styly identity informační počet % v rámci stylu % v rámci vyrovnanosti difúzní počet % v rámci stylu % v rámci vyrovnanosti normativní počet % v rámci stylu % v rámci vyrovnanosti

0 20 37 34,5 26 41,9 44,8 12 35,3 20,7

vyrovnanost 1 28 51,9 35,9 30 48,4 38,5 20 58,7 25,6

2 6 11,1 42,9 6 9,7 42,9 2 5,9 14,3

55

6 Diskuze Z výše uvedeného je patrné, že do výsledků se částečně negativně promítla velikost vzorku, přesto však data poskytla zajímavé výstupy a hypotézy byly do určité míry potvrzeny. Rozložení v kategoriích Pro současnou studii jsou důležité nejen výsledky testující hypotézy, ale i popisné statistiky celého vzorku, především pak týkající se možných já. Rozložení možných já je totiž v této studii poměrně odlišné od studií zahraničních. V obdobných vzorcích adolescentů z jiných studií jsou uváděny jako nejčastější kategorie škola, vzdělání a kariéra (Oyserman, et al., 2004; Dunkel, 2000 in Perry & Vance, 2010; Shepard & Marshal, 1999 in Oyserman & James, 2009). D. Oyserman a L. James (2011) vidí jako důvod ve výraznosti těchto témat fakt, že respondenti jsou ve školním věku a většina z nich školu navštěvuje. V současné studii však respondenti byly také studenty, a to posledního ročníku základních, nebo prvního středních škol, ale jako nejdůležitější kategorie se ukázaly být pro tento vzorek obsahy interpersonální, profesní a intrapersonální pro nejvíce chtěná já, zatímco téma vzdělání se objevilo až na čtvrtém místě s výrazně menším procentuálním zastoupením než kategorie předešlé. Pro nechtěná já pak byly nejvýznamnější kategorie interpersonální, intrapersonální a s větším odstupem kategorie se sociálním obsahem. V porovnání se zahraničními výzkumy (Oyserman & Markus, 1990; Knox et al. 1998) je to situace výjimečná. Kategorie intrapersonální a intrapersonální spadaly mezi nejčastější také ve studii M. Knoxové (2008). Ovšem při porovnání pořadí obsazení se současnou studií bylo zastoupení těchto kategorií markantnější v současné studii. Obdobné výsledky byly zjištěny pro kategorii „přátelé“ i ve studii D. Oysermanové a H. R. Markusové (2008), jednalo se však o kategorii obsahově výrazně užší v porovnání s kategorií intrapersonální v současné studii. Celkově se zdá, že četností svých nejvíce chtěných a nechtěných já se vzorek ze současné studie blíží spíše mladší dospělé populaci, než aby byl typickým pro vzorky střední adolescence (Oyserman & James, 2009). Dalším možným vysvětlením absence témat školy a povolání na předních příčkách lze nalézt v, pro Českou republiku specifickém věku 15 let. Respondenti v době testování byli v období, ve kterém mnoho z nich, dá se říci, že většina, činila rozhodnutí o tom, na jakou střední školu půjdou a tím pádem, jaký bude další směr jejich studia a tedy i následující 56

profesní kariéry. Pro ročník, ve kterém byly adolescenti v šetření, však platilo omezení, které určovalo, že si mohou podat přihlášku pouze na jednu střední školu. Tedy výběr budoucího oboru studia byl omezen nejen přáním jedinců, ale i tím, jak jejich rodiče hodnotili šance při přijímacím řízení na zvolenou střední školu. Jak vyplývá z rozhovorových šetření, mnozí z nich sázeli spíše na jistotu, aby místo na střední škole vůbec získali, než aby si volili obory, a tedy svou budoucnost, dle svého přání. V tomto ohledu se dá toto období pro aktuální respondenty označit za stresové. Tento fakt vidím jako možný důvod nižšího uvedení témat školy a povolání v možných já. Pro respondenty se jednalo o aktuálně natolik náročné, možná až nebezpečné téma, týkající se jejich já, že mohlo u některých dojít, vzhledem k budoucnosti, k vytěsnění této tematiky (Gabbard, 2004). Stejně tak tím, že byla tato problematika velmi zpřítomňována, nemuselo být toto téma považováno za budoucí, protože pro respondenty bylo aktuálně žitou realitou. Akcentace na osobní a mezilidské obsahy, vzhledem k obsazenosti kategorií, je výrazná v celé studii. Tento posun, oproti zahraničním studím, může být způsoben jak přesnou formulací otázky v Dotazníku možných já, kdy v samotné otázce je důraz kladen na osobnostní charakteristiky, tak ale i gendrovými, které budou popsány níže. Rozložení v kategoriích pro dívky a chlapce Rozložení kategorií možných já u dívek a u chlapců se mezi sebou se mírně liší. Rozdíly, patrné v celkovém žebříčku možných já, však nejsou překvapivé. U chtěných já má kategorie vzdělání dvakrát tak větší zastoupení u dívek, než u chlapců, stejně je tomu i u kategorie volného času. Naopak dvakrát větší zastoupení u chlapců mají kategorie fyzické fungování a materiální a finanční. U nechtěných já byly zjištěny velmi obdobné rozdíly v těch samých kategoriích. V celkových žebříčcích znamená tento rozdíl posun o dvě až tři místa. Jedná se ale o kategorie, které celkově příliš zastoupeny nebyly. Obdobný, ale vzhledem k tomu, že se jedná o kategorie na prvních místech, důležitější posun, lze pozorovat v kategoriích profesní a interpersonální. Chlapci mají jako první kategorii nejvíce chtěných já profesní a jako druhou interpersonální, zatímco dívky mají tyto kategorie v opačném pořadí. Pro nejvíce nechtěná já byla situace poněkud odlišná, kdy pro obě pohlaví byla nejdůležitější kategorie interpersonální, dívek v ní ale bylo více než chlapců – a to dokonce celá polovina vzorku. Pro dívky byla druhou nejčastější kategorií intrapersonální, zatímco pro chlapce to bylo téma sociálních obsahů.

57

Z výsledků lze usuzovat, že jedním z nejdůležitějších obsahů možných já je jak pro dívky, tak chlapce to, aby nezůstali osamělí, byly oblíbení a měli rodinu. Pro chlapce je toto téma však nepatrně méně důležité než pro dívky. Naopak pro dívky jsou obsahy blízkých vztahů tím nejdůležitějším a menší důležitost pro ně má obsah profesní, povolání a s ním spojené obsahy, které jsou zase nejčastěji tematizovány chlapci. Je také patrné, že chlapci a dívky se mnohem více potkávají v obsazích nechtěných já než chtěných. V případě nechtěných já lze tedy hovořit o jakési univerzalitě, a to větší než pro chtěná já. Zjištění odrážejí výsledky týkajících se dalších oblastí pohledu na sebe sama posuzování sebe v různých společenských oblastech, kdy dívky se hodnotí v oblastech sociálních lépe než chlapci, zatímco chlapci se zase vidí lepšími v oblasti výsledků (Marsh, 1989 in Knox et al., 2000). Výše uvedené rozdíly také korespondují s genderovými stereotypy utvářenými socializací, především tím, do jakých budoucích rolí jsou adolescenti dosazováni společností. K tématu genderových rozdílů se vyjádřím více v části věnované sebehodnocení. Kombinace kategorií Na samotné rozložení možných já v jednotlivých kategoriích navazuje posouzení jejich kombinací mezi sebou. Význam kategorií interpersonální a intrapersonální obsahy je pozorovatelný i v analýze nejčastějších kombinací možných já. Tyto, dá se říci, že osobní kategorie, jsou obsaženy, spolu s kategorií profesní, i v předních kombinacích nejvíce chtěných já, zatímco další proměnné jsou výrazně upozaděny. Pro kombinace nejvíce nechtěných já je situace ještě výraznější, všechny nejvíce zastoupené kombinace jsou právě s jednou z kategorií interpersonální nebo intrapersonální. V kombinacích se pak do popředí dostává také kategorie fyzického fungování. Z výsledků se dá usuzovat na velmi výraznou tendenci adolescentů v nejvíce chtěných a nejvíce obávaných obsazích klást důraz na osobnostní a mezilidské charakteristiky, spíše než na společenské role či materiální obsahy. Zde se uplatňuje užitečnost konstruktů soukromé a veřejné já (private a public self) (viz Feningstein,Scheier & Buss, 1975). Kategorie intrapersonální je zaměřena na budoucí soukromé já, tedy povahové charakteristiky jedince, o kterých uvažuje v souvislost s vlastní budoucností. Kategorie interpersonální vyjadřují budoucí veřejné já, tedy představu o tom, jak mě budou vnímat druzí a jak se budu prezentovat v interpersonálních vztazích. Jsou odrazem touhy po tom být v budoucnu součástí společnosti a být jí v budoucnu oceňován, být ve společenských kontaktech úspěšným. 58

Dá se říci, že tyto dvě kategorie, vyjadřující soukromí a veřejný aspekt sebeuvědomění, výrazné i v dalších statistikách této studie, vystihují podstatu nejvíce chtěných a nechtěných možných já jako takových.

Bez ohledu na další osobnostní

charakteristiky, jako je např. zde zkoumané sebehodnocení či styl sebedefinování, je pro adolescenty nejdůležitější, JAKÝMI v budoucnu budou a že nebudou SAMI. Výše uvedená zjištění poukazují na to, že nejvíce chtěná a nejvíce nechtěná já se v této studii svým obsahem, ale i kvantitativními charakteristikami, významně odlišují od relevantních výsledků ze zahraničních studií. Nutné je ovšem zdůraznit, že v zahraničních studiích bylo pracováno se všemi možnými já, zatímco v této studii pouze s nejvíce chtěnými já a nechtěnými já, kdy je patrné mírné odlišení fokusu studie. Rozdíly mohou znamenat to, že současný vzorek je v tomto ohledu pouze odlišný, ale mohou poukazovat i na fakt rozdílné struktury všech možných já a nejvíce chtěných či nechtěných já. Tím ovšem nezodpovídáme otázku, zda se jedná o vývojově specifické výsledky, typické právě pro adolescenty. Možná by se podobná zjištění projevily obdobně i u starších jedinců, jak naznačuje již citovaný výzkum D. Oysermanové a L. James (2009) či v celkové populaci. Nevíme tedy, zda se nejedná o vyjádření univerzální lidské touhy být dobrým člověkem a nebýt sám. Nabízí se zde ale i interpretační rámec reflektující časový horizont možných já. Jelikož v dotaznících nebyl stanoven časový horizont, je otázkou, zda tím nedošlo ke zkreslení do inter- a intrapersonálních obsahů tím, že jedinci dávali odpovědi s velkým časovým horizontem, či dokonce takové odpovědi, které by měly vystihovat jejich celý život. Je zde prostor k zamyšlení, zda by odpovědi, a tedy i kategorie, nebyly jiné, pokud by byl stanoven horizont např. pěti či deseti let; a to i přes to, že mnohé odpovědi se do tohoto období zdály spadat. Na problematiku zkreslení možných já, vzhledem k časovému horizontu upozorňuje více autorů. Vzhledem k tomu, že dochází k odlišnému celkovému hodnocení blízkých a vzdálených já, stejně jako jejich vlivu např. na motivaci (Strahan & Wilson, 2006), lze se domnívat, že vzdálená já mohou mít i jiný obsah, než možná já časově blízká. Sebehodnocení Na současném vzorku, jak bylo uvedeno, nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi sebehodnocením dívek a chlapců. Jedná se o zjištění, které koresponduje se zjištěními některých studií, ne však všech, jak přehledně shrnují R. Y. Erolová a U. Orth (2011). Studie, kterými

se

zabývala

M. Simmonsová

(2005),

prokázaly,

že

hodnoty

globálního 59

sebehodnocení dívek a chlapců jsou v některých případech shodné, ale v některých rozdílné. Metodologie těch studií, kde nebyly zjištěny rozdíly, však M. Simmonsová (2005) zpochybnila a je zde patrný příklon ke studiím prokazujícím sebehodnocení jako genderově rozdílné, s vyššími hodnotami pro chlapce. Zároveň však studie, na které se M. Simmonsová (2005) odkazuje jako na průkazné, pochází z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. V nadsázce lze označit vzorek, na kterém byla tato rozdílnost zjištěna, za generaci rodičů adolescentů ze současných studií. Studie, z doby pozdější, například M. Knoxové et al. (1998), ale i z doby nedávné, jako například J. M. Connorová, S. Poyrazli, L. Ferrer-Wrederová, K. Maraj Grahame (2004), již zmínění R. U. Erolová a U. Orth (2011) či ze studie ELSAC (Macek et al., 2011) signifikantní rozdíly v sebehodnoceních chlapců a dívek nenacházejí. Jako možné příčiny stejnosti sebehodnocení u chlapců a dívek lze zahrnout jiný styl výchovy, celkově jiné či nové klima ve společnosti (Macek et al., 2011), která formuluje nároky a hodnotí jejich dosahování pro jednotlivá pohlaví, ve kterém panuje do jisté míry genderově rovnější nahlížení. Dívky si nemusejí připadat jako nedostačivé nárokům společnosti. V dnešní době je běžné, že se dívky vzdělávají a realizují ve stejných oblastech jako chlapci (Renzetti & Curran, 2003). Lze tedy uvažovat o tom, že dnešní dívky jsou sebevědomější, než předchozí generace jejich matek. Naproti tomu se v posledních letech začíná mluvit o krizi mužské role, jež by mohla mít vliv na snížení sebehodnocení chlapců (Dudová, 2005). Nárůst sebehodnocení u dívek a pokles sebehodnocení u chlapců by tak mohl vést k srovnání hodnot v sebehodnocení obou pohlaví oproti výsledkům starších studií, jako tomu bylo u současné studie. Souvislost sebehodnocení a kategorií možných já Výsledky ukazují, že chtěná já souvisí se sebehodnocením pouze v kategorii intrapersonální, tedy s kategorií vnitřních osobnostních charakteristik. Jedinci s touto kategorií mají signifikantně nižší globální sebehodnocení než ti, kteří ji neuvedli. Výsledek lze vidět nejen jako přirozené vyústění toho, že jedinci, kteří mají nízké sebehodnocení, chtějí být „lepšími“, může značit i to, že možná já, jako naděje či vidina, mohou sloužit i jako určité kompenzační mechanismy současné situace, kterou mohou díky možným já lépe zvládat. Zároveň ale mohou tyto výsledky vyjadřovat, že jedinci, kteří mají větší tendence k sebereflexi,

jak

dokazuje

kategorie

intrapersonální,

než

k tomu

být

zaměřeni

na charakteristiky interpersonální, tak jsou, právě díky této zvýšené míře sebereflexe, více 60

realističtější a přesnější ve vlastním sebehodnocení. Nemají tudíž takovou potřebu, jako ti, jež se definují skrze interpersonální obsahy, vidět se v lepším světle, tedy s vyšším sebehodnocením (Macek, personal communication, May 12, 2012). Ve výsledcích pro nechtěná já je pro jedince s kategorií intrapersonální opět zjištěno signifikantně nižší sebehodnocení, zatímco pro kategorie interpersonální a profesní vyšší. Pro kategorii intrapersonální lze, na rozdíl od případu u chtěných já, nahlížet jako korespondující s nižším sebehodnocením respondentů, jakožto na reflexy vnitřních pochyb o sobě samém, které se odrážejí i v obavě nestát se špatným člověkem. Spojitost mezi kategorií interpersonální a sebehodnocením potvrzuje zjištění M. R. Lavittové (1992) a J. S. Ecceslesové, A. Wigfileda, C. A. Flanaganové, Ch. Millerové, D. A. Reumana a D. Yee (1989), že adolescence je období, ve kterém jsou mezilidské vztahy nejdůležitější oblastí, stejně tak jako zjištění J. F. Harpera a E. Marshalla (1991 in Knox et al. 1998), že sebehodnocení je spojeno pouze s psychosociálním fungováním. Zjištěné propojení mezi vyšším sebehodnocením a kategorií materiální a finanční může plynout z toho, že demonstrace materiálního blahobytu zvyšuje sociální kredit jedince (Knox et al. 1998), který má díky tomuto vyšší sebehodnocení, a je tedy na místě obava ze ztráty tohoto postavení, které by mohlo zpětně ovlivnit vlastní sebehodnocení. Zároveň je však možné i vysvětlení, že se jedná o ty jedince, kteří jsou si vědomí možnosti ztráty materiálního blahobytu, současně však díky vyššímu sebehodnocení je pro ně takováto představa méně ohrožující a proto jsou ochotni vpustit si ji do vědomí. Výsledky propojení kategorií chtěných a nechtěných já s třemi skupinami respondentů, rozdělených na základě míry sebehodnocení, neprokázaly žádné výrazné spojitosti. Hlavním důvodem je nemožnost statistického testování rozdílů v rámci jednotlivých kategorií. Zjištěná procentuální rozložení ale také nenaznačují významnější rozdíly, které by možná byly patrnější na větším výzkumném souboru. Souvislost sebehodnocení s pravděpodobností možných já Část práce věnující se porovnávání globálního sebehodnocení a pravděpodobnosti možných já byla do jisté míry zopakováním postupu ze studie M. Knoxové et al. (1998). Zjištěné výsledky ze současné studie poukazují na jisté podobnosti. Především zde byla, na základě srovnání výsledků, potvrzena souvislost sebehodnocení s pravděpodobností u interpersonální kategorie chtěných já. 61

Stejně jako v replikované studii bylo v současné studii provedeno dodatečné celkové hodnocení

souvislosti

pravděpodobností

a

sebehodnocení

pro

celkový

vzorek.

Ani na celkovém vzorku nebyla však souvislost sebehodnocení a pravděpodobnosti prokázána.13 Ve studii M. Knoxové et al. (1998) však korelovaly hodnoty sebehodnocení s pravděpodobností pro chtěná já jak u dívek, tak u chlapců, pro nechtěná korelovalo sebehodnocení negativně pouze u dívek. M. Knoxová et al. (1998) pracovali s daty zvlášť pro dívky a chlapce, což v současné studii nebylo možné vzhledem k mnohem menší velikosti vzorku; jak bylo již uvedeno, bylo počítáno s hodnotami bez rozdělení dle genderu. Stejně jako v současné studii byla i u M. Knoxové et al. (1998) potvrzena souvislost mezi sebehodnocením a interpersonálními obsahy, a to jak u chlapců, tak i dívek; u kterých byla potvrzena souvislost i s dalšími kategoriemi. Pro dívky a chlapce byla u M. Knoxové et al. (1998) zjištěná korelace mezi sebehodnocením a interpersonální kategorií 0,28; tedy výrazně nižší než u současného vzorku s hodnotou 0,7. Ve studii M. Knoxové et al (2008) byla u nechtěných já pro dívky potvrzena korelace pro fyzický vzhled a interpersonální charakteristiky; pro chlapce pak nebyla potvrzena žádná z korelací, což je zjištění shodné jako na vzorku této studie. Souvislost kategorií možných já se styly identity Jedním z mechanismů zapojujícím se do utváření identity je produkce možných já. Výsledky studie C. S. Dunkela (2000) ukazují, že skupina se stavem identity v moratoriu (Marcia, 1966 in Dunkel, 2000) má signifikantně více možných já než zbylé tři stavy identity. V této studii byl pohled zaměřen detailněji - na to, zda lze identifikovat obsahovou souvislost mezi styly identity dle M. D. Berzonského (2008) a možnými já. Výsledky nepotvrdily původní předpoklady ohledně souvislostí jednotlivých stylů identity s jednotlivými kategoriemi, například žádná z kategorií nebyla spojena se stylem informačním. Lze se ale zamyslet nad neočekávanými tendencemi v datech u těch stylů identity, které se ukázaly být s některými z kategorií spojeny. Zajímavá je naznačená souvislost normativního stylu s kategorií intrapersonální, jejíž obsah se váže k vnitřním charakteristikám jedince. Souvislost naznačuje, že jedinci s tímto

13

Pro chtěná já byl test ANOVA s hodnotou 0,177 a pro nechtěná já byl Kruskal-Wallisův test

s hodnotou 0,086.

62

stylem sebedefinování se zaobírají tím, jakými by chtěli být. Otázkou je, zda tato možná já odrážejí současný pohled jedince na sebe sama, či zda vyjadřují určité přání, které zachycuje změnu.14 V teorii je u tohoto stylu sebedefinování typická neochota ke změně pohledu na sebe sama, pokud by možné já bylo odlišné od současného sebepojetí, ke změně pohledu by došlo. Pokud však možné já odráží současný pohled jedince na sebe sama, které jedinec vnímá jako důležité, potvrzuje to neochotu jedinců s tímto stylem debedefinování ke změně a možné já tak zajišťuje jedinci potřebnou kontinuitu pohledu na sebe sama v čase (Macek, 2006). Zároveň to potvrzuje, v teorii zakotvenou, tendence jedinců s tímto stylem sebedefinování mít pohled na sebe sama neměnný (Berzonsky, 2008). Ve velkém množství kategorií, které se zdají být spojeny s difúzním stylem, se krom toho, že daný styl je ve vzorku nejvíce zastoupen, odráží aktuální potřebu hledat a definovat sám sebe, zejména ve vztahu k budoucnosti. V kategoriích volný čas, materiální a finanční obsahy a fyzické fungování se odráží tendence jedinců s tímto stylem tíhnout k takovým komponentám self, které zvyšují jedincovu reputaci a dobrý dojem, a to v současné situaci bez přesahu uvažování o budoucích charakteristikách (Berzonsky, 2004). Souvislost jednotlivých stylů identity s vyrovnaností možných já Statistické procedury, s přihlédnutím k menší velikosti vzorku, nepotvrdily žádnou z hypotéz, která byla pro otázku po souvislosti stylů identity a vyrovnanosti možných já stanovena. Tendence v datech, kdy bylo pracováno s kontingenční tabulkou, která jest prvním krokem pro vypočtení chí-kvadrátu, jsou tedy jen velmi orientační. Vyrovnanost možných já (balanced) se vztahuje k jevu, kdy se v chtěných já objevují tytéž kategorie jako v nechtěných já (Oyserman & Markus, 1990 in Oyserman & James, 2009). Vyrovnanost má mít výrazný vliv na přímější strategie chování, a tedy na pravděpodobnost, s jakou se jedinci podaří možných já dosáhnout, a to právě proto, že směrování za chtěnými já znamená vyhýbání se nechtěným já a obráceně. Vyrovnanost možných já tedy znamená určitou promyšlenost toho, jakým, či kým, bych chtěla v budoucnu být. Naopak čím menší vyrovnanost je, tím více se jeví kategorie jako ad hoc nadhozené a vnitřně neprovázané, utvářené aktuálními dojmy a přáními spíše než promyšlenou strategií.

14

Vzhledem k znění uvozujícího zadání Dotazníku možných já jsou možné obě varianty.

63

Difúzní styl sebedefinování jako kognitivní strategie, kterou volí jedinci, kteří se nechtějí či nepotřebují sebedefinovat a jsou vedeni spíše aktuálními požadavky z okolí či vlastním hédonismem (Berzonsky, 2004) mají dle očekávání nejvýraznější nulovou vyrovnanost. Znamená to, že jejich chtěná a nechtěná já nejsou nijak vnitřně propojená, což podtrhuje vnitřní nekonzistenci či ne-směřování právě tohoto sebedefinování. Informační styl má dle očekávání nevýraznější tendenci vykazovat souvislost se střední vyrovnaností, což je v souladu s předpokladem, že jedinci s tímto stylem utváření identity jsou ve získaném pohledu na sebe sama skeptičtí a jsou schopni ustanovené poznání o sobě samém měnit na základě nových informací (Berzonsky & Luyckx, 2008). Z výsledků je vidět, že jedinci mají určité kategorie vyrovnané, jiné, které mohou být právě místem aktuálně probíhající změny, však vyrovnané nemají. Pro normativní styl identity byla předpokládaná, vzhledem k rigidnímu, ke změně neochotnému, pohledu na sebe sama, který je utvářen především skrze názory významných druhých (Berzonsky, 2009), nejvyšší vyrovnanost možných já. Tato tendence však nebyla zaznamenána. Jako možné vysvětlení se nabízí fakt, že názory významných druhých, tedy ač internalizované, primárně však požadavky z okolí, nemusí být, jak bylo předpokládáno, vyrovnané, ale naopak velmi nekonzistentní. Je zde vidět chyba v základním předpokladu, že internalizované názory by měly pocházet od jedné osoby a být tedy konzistentní. S největší pravděpodobností totiž pocházejí spíše od více významných druhých – od rodiny po vrstevníky. Pravděpodobnost názorové konzistence jak v rodině, tak mezi více významnými druhými, je malá. Což se odráží v současném různorodém rozložení informačního stylu identity ve všech skupinách vyrovnanosti možných já přibližně stejnou měrou. Limity a doporučení Je zřejmé, že pro další potvrzení výše uvedených zjištění je potřeba dalších studií, které se vyvarují některých problematických míst, jež do jisté míry ovlivnily průkaznost v této studii. Ta však poskytla zajímavé informace o složení nejvíce chtěných a nechtěných já. Níže jsou shrnuty návrhy na zlepšení, která by dále rozšířila poznání v této výzkumné oblasti. Prvním ze zlepšení by bylo zvětšení velikosti vzorku, a to alespoň na několikanásobný počet, aby mohlo být pracováno s dívkami a chlapci zvlášť. Pokud by byl vzorek větší, dalo by se uvažovat i nad diferencovanějším pojetím kategorií, jejichž počet byl v současné studii na únosném maximu; zatímco v některých zahraničních studiích bylo zjištěno i více kategorií 64

možných já. Rozšíření výzkumného vzorku, a tedy možnost diferencovat některé z kategorií na dvě, se zcela specifickým obsahem, by mohlo vnést nové poznání do kategorií intrapersonální, ale i interpersonální. Především pak kategorie interpersonální, jak je patrno z přílohy č. 3, by mohla být rozdělena na obsahy všeobecné společnosti/samoty a na obsahy týkající se rodiny a rodinného života. Toto rozdělení by však na vzorku současné velikosti nebylo ze statistického hlediska již dále únosné. Nejzásadnějším rozšířením pohledu na danou problematiku, a to jak z hlediska koncepčního, tak i následných statistických operací, by však bylo pozměnění instrukcí k původnímu Dotazníku možných já. V případě, že by instrukce k nejvíce preferovaným či obávaným já obsahovala explicitní označení toho, jaké já je na prvním a jaké na druhém místě, otevřel by se tak prostor pro detailnější statistické zpracování možných já. Umožňovalo by to diferencovanější práci, kdy by se mohlo operovat s prvními já a s druhými já zvlášť a odpadlo by počítání například s průměry pravděpodobností, zůstaly by zachovány jednotlivé hodnoty k jednotlivým já. V neposlední době by bylo vhodné, aby další studie byla průřezovou, jež by kompenzovala některá, již zmíněná, specifika vzorku z longitudinální studie. Navrhovaná studie by mohla lépe odrážet rozložení proměnných v běžné populaci.

65

V.

Závěr

Práce si kladla za cíl zjistit souvislost nejvíce chtěných a nejvíce nechtěných já s globálním sebehodnocením a se styly sebedefinování, či jinak styly identity. Při statistickém zpracování dat byl patrný jak vliv menšího vzorku, což ovlivnilo volbu statistických procedur bez ohledu na gender a některé z výsledků, tak také nerozlišování prioritnosti prvního a druhého zvoleného já. I přes tyto komplikace práce došla k několika zajímavým zjištěním, které mohou být inspirací pro další studie daného tématu. Jedno z důležitých zjištění bylo výrazné odlišení struktury významnosti nejvíce chtěných a nechtěných já, se kterými bylo pracováno v této studii, od pořadí všech možných já dle významnosti, které byly zjištěny v jiných studiích. Tato zjištění ukazují na to, že nejdůležitější možná já mohou mít svou, od všech možných já kvantitativně odlišnou strukturu, kterou se přibližují k já starších věkových souborů. Zároveň zjištění poukazují na možnou univerzalitu nejvíce chtěných a nejvíce nechtěných já, které stírají individuální rozdíly a poukazují na přání a obavy sdílené napříč osobnostními charakteristikami. Zjištění pouze malých souvislostí mezi globálním sebehodnocením a mezi styly identity je, jak bylo řečeno, ovlivněno malým souborem respondentů, ale může značit právě i jistou univerzálnost struktury nejvybranějších možných já. Dohromady dávají tyto poznatky dvě nejvýznamnější zjištění. Nejvybranější chtěná já adolescentů ve věku 15 let mohou mít mnohem větší univerzalitu, než bylo dosud teoreticky přepokládáno. Aby však bylo možné toto tvrzení považovat za platné, je nutné studii zopakovat na větším vzorku jedinců a s pozměněnou instrukcí k sekci nejvíce chtěných já, aby byl pohled na tuto oblast detailně, ale i jasně strukturován, a aby bylo zpracování dat lépe kontrolovatelné.

66

VI.

Literatura

Ashmore, R. D. & Jussim, L. (1997). Introduction: Toward a Second Century of the Scientific Analysis of Self and Identity. In Ashmore, R. D. & Jussim, L. (Eds.), Self and Identity: Fundamental Issues (pp. 3-20). New York (NY): Oxford University Press. Baumeister, R. F. (1997). Identity, Self-concept, and self-esteem: The self lost and found. In Hogan, R., Johnson, J. & Briggs, S. (Eds.), Handbook of Personality Psychology (pp. 681-710). London, England: Academic Press. Berzonsky, M. D. (2004). Identity processing style, self-construction, and personal epistemic assumptions:

A

social-cognitive

perspective.

European

Journal

of

Developmental Psychology, 1, 303-315. doi: 10.1080/17405620444000120. Berzonsky, M. D. (2008). Identity formation: The role of identity processing style and cognitive processes. Personality and Individual Differences, 44, 645–655. doi: 10.1016/j.paid.2007.09.024. Berzonsky, M. D.; Cieciuch, J.; Duriez, B. & Soenens, B. (2011). The how and what of identity formation: Associations between identity styles and value orientations. Personality

and

Individual

Differences,

50,

295–299.

doi:10.1016/j.paid.2010.10.007. Berzonsky, M. D. & Ferrari, J. R. (2009). A Diffuse-Avoidant Identity Processing Style: Strategic Avoidance or Self-Confusion? Identity: An International Journal of Theory and Research, 9, 145 – 158. doi: 10.1080/15283480802683607. Berzonsky, M. D. & Luyckx, K. (2008). Identity Styles, Self-Reflective Cognition, and Identity Processes: A Study of Adaptive and Maladaptive Dimensions of SelfAnalysis.

An

International

Journal

of

Theory,

8,

205-219.

doi: 10.1080/15283480802181818. Blackman, N., & Koval, J. (2000). Interval estimation for Cohen´s kappa as a measure of agreement. STATISTISC IN MEDICINE, 19, 723-741. Bosch, L. A., & Card, N. A. (2011). A meta-analytic review of Berzonsky’s Identity Style Inventory

(ISI).

Journal

of

Adolescence,

XXX,

1-11,

doi: 10.1016/j.adolescence.2011.08.007. 67

Bybee, J. A. & Wells, Y. V. (2006). Body Themes in Descriptions of Possible Selves: Diverse Perspectives across the Life Span. Journal of Adult Development, 13, 59-101. doi: 10.1007/s10804-006-9009-9. Carroll, P. J., Shepperd, J. A. & Arkin, R. M. (2009). Downward Self-Revision: Erasing Possible Selves. Social Cognition, 27, 550-578. Dostupné z databáze EBSCO. Cameron, J. E. (1999). Social Identity and the Pursuit of Possible Selves: Implications for the Psychological Well-Being of University Students. Group Dynamics: Theory, Research, and Practice, 3 (3), 179-189. Dostupné z databáze EBSCO. Connor, J. M., Poyrazli, S., Ferrer-Wreder, L. & Maraj Grahame, K. (2004). The Relation of Age, Gender, Ethnicity, and Risk Behaviors to Self-esteem Among Students in Nonmainstream Schools. Adolescence. 39, 457 – 473. Dostupné tíž z databáze EBSCO. Dudová, R. (2005). Muži, moc a emoce, kap. Maskulinita a maskulinity. Dostupné z Dunkel, C. S. (2000). Possible Selves as a Mechanism for Identiny Exploration. Journal of Adolescence, 23, 519-529. doi: 10.1006/jado.2000.0340. Dunkel, C. S. & Anthis, K. S. (2001). The role of possible selves in identity formation: a short-term longitudinal study. Journal of adolescence, 24, 765-776. doi:10.1006/jado.2001.0433. Dunkel, C.S, Kelts, D. & Coon, B. (2006) Possible selves as mechanism of Change in Therapy. In C. S. Dunkel & J. Kerpelman Possible Selves: Theory, research and Applications (pp. 187 – 204). New York (NY): Nova Science Publishers. Eccles, J. S., Wigfield, A., Flanagan, C. A., Miller, Ch., Reuman, D. A. & Yee, D. (1989). Self-concepts, Domain Values, and Self-esteem: Relations and Changes at Early Adolescence. Journal of Personality. 57, 283-310. Dostupné z databáze EBSCO. Erikson, E. H. (1994). Identity: Youth and Crisis. (2nd). New York (NY): Norton & Company Erikson, M. G. (2007). The Meaning of the Future: Toward a More Specific Definition of Possible

Selves.

Review

of

General

Psychology,

11,

348–358.

doi: 10.1037/1089-2680.11.4.348 68

Erol, R. Y. & Orth, U. (2011). Self-Esteem Development From Age 14 to 30 Years: A Longitudinal Study. Journal of Personality and Social Psychology. 101, 607619. doi: 10.1037/a0024299. Farruggia, S. P., Chen, C., Greenbergger, E., Dmitreva, J. & Macek, P. (2004). Adolescent Self-system in Cross-cultural Perspective: Testing Measurement Equivalence and a Mediation Model. Journal of Cross-cultural Psychology, 35, 719-733. doi: 10.1177/0022022104270114. Feningstein, A. Scheier, M., & Buss, A. H. (1975). Public and privateself-consciousness: Assessment and theory. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 43, 522-527. Dostupné z databáze EBSCO. Gabbard, G. (2004). Dlhodobá psychodynamická psychoterapia. Trenčín, Slovensko: Vydavateľstvo F. Ježek, S., Lacinová, L., Širůček, J. & Michalčáková, R. (2008). The Psychological Branch of the ELSPAC Study: A Survey of 15-Year-Old Respondents. In S. Ježek & L. Lacinová (Eds) Fifteen-year-old in Brno. A slince of longitudinal self-reports. (pp. 7-13). Brno: Masaryk University. Knox, M.; Funk, J.; Elliott, R. & Bush, E. G. (1998). Adolescents’ Possible Selves and Their Relationship to Global Self-Esteem, Sex Roles, 39, 61-80. doi: 03600025/98/0700-0061. Knox, M., Funk, J. Elliot, R. & Bush, E. B. (2000). Gender Differences in Adolescents' Possible

Selves.

Youth

Society,

31,

287-309.

doi: 10.1177/0044118X00031003002. Kroger, J. (2000). Identity dvelopment: Adolescence through adolthood. Thousand Oaks, CA: SAGE Publications. Kroger, J.; Martinussen, M. & Marcia J. E. (2010). Identity status change during adolescence and young adulthood: A meta-analysis. Journal of Adolescence, 33, 683–698. doi: 0.1016/j.adolescence.2009.11.002. Lavitt, M. R. (1992). The Influence of Gender on the Self-perception of Disturbed Children. Child and Adolescent Social Work Journal, 9 (3), 221-237. Dostupné z databáze EBSCO.

69

Macek, P. (1999). Adolescence: Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha, Česká republika: Portál Macek, P. (2003). Adolescence. (2nd). Praha, Česká republika: Portál. Macek, P. (2008). Sebesystém, vztah k vlastnímu já In Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie (2nd, pp. 89-104). Praha, Česká republika: Portál Macek, P. (2006). Psychologický výzkum identity: vyčerpané nebo nevyčerpatelné téma? In M. Blatný (Ed). Metodologie psychologického výzkumu: konsilience v rozmanitosti. (pp. 73 – 84). Praha, Česká republika: Academia. Macek, P. & Tyrlík, M. (2010). Sebepojetí a identita: problém vymezení, sociální a vývojový kontext. In M. Tyrlík, P. Macek & J. Širůček. Sebepojetí v adolescenci: Sociální a kulturní kontext (pp. 5-14). Brno: Masarykova univerzita. Macek, P., Bouša, O., Vančura, J., Sokoliová, M. & Neusar, A. (2011). Development of Self. In S. Ježek, L. Lacinová & P. Macek. Adolescent Psychosocial Development in Brno: An ELSPAC Study 2005-2011. (pp. 17 – 32). Brno, Czech: Masaryk Univerzity, Faculty of Social Studies. Markus, H. R. & Nurius, P. (1986). Possible selves. American Psychologist, 41, 954-969. Dostupné z databáze EBSCO. Markus, H. R. & Wurf, E. (1987). The dynamic self-concept: A Social Psychological Perspective. Annual Review of Psychology, 38, 299-337. Dostupné z databáze EBSCO. McAdams, D. P. (1997). The Case for Unity in the (Post)Modern Self: A Modest Proposal . In R. D. Ashmore & L. Jussim (Eds.). Self and Identity: Fundamental Issues (pp. 46-81). New York, NY: Oxford University Press. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístupy a metody v psychologickém výzkumu. Praha, Česká republika: Portál. Nurmi, J. (Ed.) (2001). Navigating through Adolescence – Introduction In J. Nurmi Navigating through Adolescence: European Perspectives (pp. 3-21). New York, NY: RoutledgeFalmer.

70

Nurmi, J. (2004). Socialization and Self-development: Channeling, Selection, Adjustment, and Reflection. In R. M. Lerner & L. Steinberg (Eds.). Handbook of Adolescence Psychology (2nd, pp. 85-125). Hoboken, NJ: John Wiley & Sons. Nuttin, J. (1984). Motivation, planning, and action: A Relational Theory of Behavior Dynamics. Hillsdale, NJ: Erlbaum. Oyserman, D. (2001). Self-concept and Identity. In Tesser, A. & Schwarz, N. (Eds.), The Blackwell Handbook of Social Psychology: Intraindividual processes (pp. 499517). Malden, MA: Blackwell. Oyserman, D., Bybee, D., Terry, K. & Hart-Johnson, T. (2004). Possible selves as roadmaps. Journal of Research in Personality, 38, 130–149. doi: 10.1016/S00926566(03)00057-6. Oyserman, D., Elmore, K. & Smith, G. (2012). Self, self-concept and identity. In M. Leary & J. Tangney (Eds) Handbook of self and Identity (2nd, pp. 69-105). New York, NY: Guilford Press. Oyserman, D. & Fryberg, S. (2006). The possible selves of diverse adolescence content and function across gender, race and national orign. In C. Dunkel & J. Kerpelman. Possible selves: Theory, Research and Applications (pp. 17-40). New York, NY: Nova Science Publishers. Oyserman, D. & James, L. (2009). Possible Selves: From Content to Process. In K. D. Markman, M. P. Klein & J. A. Suhr (Eds.). Handbook of Imagination and Mental Simulation (pp. 373-394). New York, NY: Psychology Press Taylor & Francis Group. Oyserman, D & James, L. (2011). Possible identities. In Schwartz, S. J., Luyckx, K. & Vignoles, V. L. (Eds.). Handbook of Identity Theory and Research (pp. 116145). London, England: Springer. Oyserman, D. & Markus H. R. (1900). Possible Selves and Delinquency. Journal of Personality

and

Social

Psychology,

59,

112-125.

[Dostupné

z

http://sitemaker.umich.edu/daphna.oyserman/home]. Oyserman, D., Terry, K. & Bybee, D. (2002). A possible selves intervention to enhance school

involvement.

Journal

of

adolescence,

25,

313-326.

doi: 10.1006/yjado.474. 71

Perry, J. C. & Vance, K. S. (2010). Possible Selves Among Urban Youths of Color: An Exploration of Peer Beliefs and Gender Differences. The Career Development Quarterly, 58, 257-269. Dostupné z databáze ProQuest. Phillips, T. M. (2008). Age-Related Differences in Identity Style: A Cross-Sectional Analysis. Current Psychology, 27, 205-215. doi: 10.1007/s12144-008-9035-9. Plichtová, J. (1996), Obsahová analýza a jej možnosti využitia v psychológii. Československá psychologie, 4 (40), 304-314. Renzetti, C. M. & Curran, D. J. (2003). Ženy, muži a společnost. Praha: Česká republika: Nakladatelství Karolinum. Rick, H. H. & Sherrill, M. R. (2006). Future Orientation in the Self-System: Possible Selves, Self-Regulation, and Behavior. Journal of Personality, 74, 1673-1696. doi: 10u.1111/j.1467-6494.2006.00424.x. Robson, C. (2002). Real World Research (2nd). Oxford, England: Blackwell Rosenberg, M.; Schooler, C. & Schoenbach, C. (1989). Self-esteem and Adolescent Problems: Modeling Reciprocal Effects. American Sociological Review, 54, 1004-1018. Dostupné z databáze EBSCO. Sakařová, Z. (2008). Possible selves. In S. Ježek & L. Lacinová (Eds.) Fifteen-Years-Olds in Brno: A slince of Longitudinal Self-Reports.(1, 47-53). Brno: Masarykova univerzita. Sakařová, Z. (2010). Možná já dospívajících. In M. Tyrlík, P. Macek & J. Širůček (Eds.) Sebepojetí a identita v adolescenci: sociální a kulturní kontext (pp. 55-69). Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sociální studií. Sejrková,

E.

(1999).

Tradice

brněnského

longitudinálu

pokračuje.

Psychógia

a

patopsychológia dieťaťa, 34, 265-269. Simmons, R. G. (2005). Self-esteem in adolescence. In T. Honnes & K. Yardley (Eds.) Self and identity – Perspectives across the life span. (2 –e-book, pp. 93-103). New York, NY: Routledge & Kegan Paul. Smékal, V. & Macek, P. (Eds.) (2002). Utváření a vývoj osobnosti: Psychologické, sociální a pedagogické aspekty. Brno, Česká republika: Barrister & Principal.

72

Smékal, V., Lacinová, L., & Kukla, L. (Eds.). (2004). Dítě na prahu dospívání. Brno Česká republika: Barrister & Principal.  Strahan, E. J. & Wilson, A. E. (2006). Temporary comparision, Identity and Motivation: The Relation Between Past, Present, and Possible Future Selves. In C. S Dunkel & J. L. Kerpelamn (Eds.). Possible selves: Theory, Research and Applications (pp. 1-15). New York, NY: Nova science Publishers. Susman, E. J., & Rogol, A. (2004). Puberty and psychological development. In R. M. Lerner & L. Steinberg (Eds.). (2004), Handbook of adolescent psychology (2nd ed., pp. 15–44). Hoboken, NJ: Wiley. Tanner, J. L. & Arnett, J. J. (2009). The Emerge of ´emerging adulthood´. The new life stage between adolescence and youg adulthood In A. Furlong (Ed.) Handbook of Youth and Young Adulthood. New Perspectives and agendas (pp. 39-45). Abington, OX: Routledge. Tesser, A. (2001). Self-esteem. In A. Tesser & N. Schwarz (Eds.). The Blackwell Handbook of Social Psychology: Intraindividual processes (3, pp. 479-498). Malden. Blackwell Publishers.

73

VII.

Přílohy

Příloha č. 1: Znění otázek Škály globálního sebehodnocení Číslo otázky 1 2R 3 4 5R 6 7R 8R 9

Škála self‐esteemu ‐ znění otázek Jsem se sebou vcelku spokojený/spokojená.  Občas si myslím, že jsem k ničemu. Cítím, že mám řadu dobrých  vlastností. Jsem schopen/schopna dělat řadu věcí stejně tak dobře jako většina  druhých lidí. Cítím, že toho není mnoho, na co bych u sebe mohl/mohla být hrdý/hrdá.  Myslím, že jako člověk mám přinejmenším stejnou hodnotu jako druzí. Přeji si, abych si sám/sama sebe mohl/mohla více vážit.  Celkem vzato, mám tendenci si myslet, že jsem zbytečný člověk.  Mám k sobě kladný vztah.

74

Příloha č. 2: Znění otázek z Inventáře stylů identity (ISI-4) pro jednotlivé styly identity Číslo 8 12 16 20 23 30 34 37 40 43 45

Znění otázek pro difúzní styl identity  Nemá smysl lámat si předem hlavu s tím, co má a co nemá cenu. Prostě se rozhoduji v  okamžiku, kdy se něco stane.  Moje osobní problémy se často vyřeší samy prostě jen tím, že jim nevěnuji pozornost.  O své budoucnosti ve skutečnosti moc nepřemýšlím. Ta je ještě hodně daleko.  Když mám ve svém životě o něčem důležitém rozhodnout, vyčkávám do poslední chvíle,  jestli se ještě něco nepřihodí.  Nejlepší je nebrat život tak vážně. Zkouším si ho prostě užívat. Snažím se vyhnout tomu, abych se dostával/a do situací, kdy musím hodně přemýšlet a řešit  je sám/sama. Obvykle si nepřipouštím, že by mohly nastat nějaké problémy, a předpokládám, že věci se  vyřeší samy o sobě.  Zjistil/a jsem, že když musím udělat nějaké důležité životní rozhodnutí, je nejlepší řídit se  svými pocity.  Moje životní plány a cíle se hodně často mění podle toho, s jakými lidmi se zrovna bavím.  To, kdo jsem a jaký/á jsem, se mění podle situace, ve které se zrovna ocitnu.  Pokud se dostanu do nějakých osobních problémů, snažím se odkládat jejich řešení tak  dlouho, jak to jen jde.

*převzato z materiálů ELSPAC

Číslo 2 6 10 14 18 22 25 28 32 35 38 44

Znění otázek pro informační styl identity

 Dost vážně přemýšlím nad tím, jak chci žít a co chci v životě dělat.  Když si povídám s druhými lidmi, pomáhá mi to ujasnit si, čemu věřím a o čem jsem  přesvědčený/á.  Než udělám nějaké důležité rozhodnutí, snažím se na problém podívat z více stran.  Abych si ujasnil/a svůj žebříček hodnot, hodně čtu a mluvím s druhými lidmi.  Když se mám rozhodnout o něčem, co je pro můj život hodně důležité, snažím se to  rozebrat ze všech stran, abych tomu co nejvíc rozuměl/a. Moje osobní problémy mne často přivedou k novým podnětům a zajímavým výzvám.  Když se pro něco zásadního a důležitého rozhoduji, baví mě promýšlet všechny  možnosti, které se nabízejí.  Když se v mém životě vynoří nějaké problémy, nezametám je pod koberec, ale aktivně  se jimi zabývám.  Pokud mám udělat nějaké důležité životní rozhodnutí, chci mít k dispozici co nejvíc  informací, které se situací nějak souvisejí.  Opakovaně se zabývám tím, zda si moje životní cíle navzájem nějak neodporují.  Když druzí říkají něco, co zpochybňuje moje osobní přesvědčení, zásady nebo hodnoty,  snažím se pochopit jejich pohled na věc.  Než udělám nějaké zásadní životní rozhodnutí, je pro mě důležité, abych měl/a co  nejvíce informací z různých zdrojů.

Číslo

Znění otázek pro normativní styl identity 3 Zásady, ve kterých jsem byl/a vychován/a, jsem přijal/a za své a řídím se jimi. 7  Snažím se o dosažení těch cílů, které pro mne moji blízcí považují za dobré.  Protože se snažím naplnit očekávání lidí, kteří pro mě hodně znamenají, neřeším problém,  15 jak chci žít a co chci v životě dělat. Myslím si, že je lepší držet se pevně osvědčených názorů, než být příliš svobodomyslný/á a  19 otevřený/á názorovým změnám. 26  Myslím si, že je lepší držet se osvědčených zásad a hodnot, než zkoušet něco nového.  Mám raději takové situace, v nichž bezpečně vím, jak se mám chovat či jaká v nich platí  29 pravidla. Když se rozhoduji o své budoucnosti, často se nechávám bezděčně vést tím, co ode mne  33 očekávají moji blízcí. 48  Držím se zásad a pravidel, která se už mnohým lidem osvědčila.

*převzato z materiálů ELSPAC

Příloha č. 3: Znění všech uvedených možných já pro jednotlivé kategorie VZDĚLÁNÍ CHTĚNÁ JÁ  chcu vystudovat školu co sem si vybrala

mít řidičák

Dostat se na VŠ

vystudovat vysokou školu

být vzdělaný

vzdělaná (mluvit 5 jazyky)

chci na vysokou školu

vystudovat

Jít na vysokou.

vystudovat vysokou školu

Umět cizí jazyky.

být dobrým studentem

Moc bych si přála vystudovat gymnázium a poté asi vysokou školu. dokončit školu

chtěla bych ostudovat gymnázium a dostat se na vysokou školu veterinární vystudovat vysokou školu

Vysoká škola

chci se dostat na gympl

vystudovat

být filozofkou

udělat maturitu

úspěchy ve škole, ve sportu

dosáhnout úspěchu v zaměstnání

mluvit dobře anglicky

studentkou vysoké školy

vystudovat školu a mít dobré zaměstnání

Chtěl bych dobře umět anglicky a trochu i německy

vystudovat vysokou školu

chci vystudovat právnickou fakultu

vystudovat střední školu

chci dostudovat vysokou školu

vystudovat vysokou školu

chci vystudovat vysokou školu se soc. zaměřením (př. chtěla bych studovat na gymnáziu, Elgartova 3, a psychologie) potom na VŠ svěle umět na počítači programovat dostat se na SŠ umět několik jazyků a cestovat po celém světě studovat v Anglii

chtěla bych na rok a více jet do zahraničí a studovat tam nebo i pracovat vystudovat střední školu v cizině

dostudovat vysokou školu

udělat školu a odcestovat dobré vzdělání

NECHTĚNÁ JÁ nedostat se na SŠ

ja bez VŠ

nechci být nevzdělaná (chci to prostě někam dotáhnout) nedokončit maturitu

ukončit studium

nevzdělaný

nedostat se na střední školu

předčasné ukončení studia apod.

nedostat se na školu

VOLNÝ ČAS CHTĚNÁ JÁ  skočit padákem nebo vylézt na nějaký hodně vysoký komín a na chvíli na vše zapomenout ráda bych se věnovala koním i v budoucnosti

chtěl bych nemít nudný život mít vlastního koně

skákat s padákem

být úspěšný ve florbale

bavilo by mě cestovat po světě

chci jezdit na chatu

chtěla bych cestovat být dobrá baskytaristka

Chci se až do konce života bavit a sportovat, nezapadnout do každodenního nudného stereotipu!!! chtěl bych cestovat

mít koníčky

chci vycestovat

chtěl bych si seskládat velmi dobrý počítač

hrát na zob. a příčnou flétnu

proletět se balónem

Hrát aktivně na hudební nástroj.

procestovat svět

chtěla bych procestovat svět

Chtěl bych vynikat ve sportech.

Chtěl bych pokračovat a zlepšovat se v hraní na kytaru

cestovat a poznávat cizí země

cestovat

chci jet do Itálie

NECHTENÁ JÁ  mít stereotypní život nic, co by mi bránilo dělat mé koníčky a záliby Nechci odejít od svých zájmů a koníčků.

INTRAPERSONÁLNÍ CHARAKTERISTIKY CHTĚNÁ JÁ  sebevědomá

nesobecká

jsem bezstarostný

jsem milý

sebejistý

důvěryhodný

chtěl bych umět logicky uvažovat

nebýt tak vztahovačná jako teď…

být lepší dcerou

být tolerantní

chci být šťastný

zůstat taková, jaká jsem teď

šikovný

být chytrá

být šťastná

veselá

spravedlivá

lhář

šťastná

společenská

upřímná ("co na mysli to na jazyku")

rozumná

být méně citlivá než teď…

chci být samostatná, veselá, užívat si

dobrý člověk

odvaha

mít vlastní názory

být šťastný

spokojená

chci být v budoucnu spokojený sám se sebou

být vlídným, hodným člověkem, který bude mít minimálně problémů být šťastná

být dobrý otec a manžel chci se každý den radovat ze života

dobrá křesťanka

slušný člověk

být dobrý člověk

rozumný

chci být moudrá

být svá

být spokojený

být dobrým rodičem

chci být šťastná

chci být šťastný člověk

šťastný

být spravedlivý

zbytečně se nezatěžovat starostmi

věrný partner

být chytrý

dobrý rodič

chci být chytrý

chci být dobrá manželka s hodnými dětmi

být dobrý, moudrý a hlavně spravedlivý člověk

být dobrou mámou

sebevědomí

dobrý rodič

být duševně bohatý

bít klidný

tolerantní

3. vyhovující žena:-)

být chytrý

být šťastný

být šťastná

mít silnou vůli

být dobrou maminkou

být tolerantní

ohleduplná

být trpělivá a inteligentní

Tolerantní

být dobrá matka a hodná babička

já já

řešit problémy

chtěla bych mít stále svůj sen

být jako každý jiný

šťastná a veselá

být lepší

být hloupá

já - být svá, pomáhat

Chtěl bych být schopen něco opravit, když se to pokazí. přeji si být dobrým člověkem

chtěla bych být dobrým rodičem já bych si přál mít štěstí a zdraví

Chci si užívat život a stále se smát.

usměvavá

být dobrou matkou

INTRAPERSONÁLNÍ CHARAKTERISTIKY

NECHTĚNÁ JÁ  stydlivá

namyšlená

nechci být namyšlený

nechci být zlý

agresivní

nepříjemný

být zlý

sobecký

nešťastná

být špatná (zlá) matka

sobecká

protivná

sobecká

nechtěl bych být agresivní

namyšlený

zlomyslná

nervozní

nechci být nešťastný, depresivní, znuděný životem

sobecký

sobecký

být sobecká

nešikovný

náladová

být sobecká

nechtěl bych být arogantní

sobecká

svévolná

soupeřivá

nechci být neschopný

zlomyslná

být zahořklá a s nikým se nebavit

nechci být věčně namračenou sprostou ženou

být nešťastná

nezodpovědná

zlá

bez vlastního myšlení

uzavření do sebe

být nemorální

sobectví

být tuctová

Nechtěla bych být špatná manželka

agresivní

líný

nechci být sobecká, lakomá, zlá, protivná

nechci být lakomá

nechci být něčí kopie

bojácný

nemít svou hrdost, své vlastní já

být nespolehlivá

nechci být pesimista a cholerik

být nešťastná

být hloupý

Cholerický

být blbec

já mrcha

být šťastná

zlá

sobecký

sobec

domýšlivá

lhář

nechci se pořád něčeho bát

nepřejícná

Nechci být odpudivá a zlá.

být hloupý

nechci být sobecká

nechci být namyšlený

být nešťastný

nechtěl bych být špatným otcem

sobecká

Nechtěl bych být smolař který nic neumí a který si nedokáže s ničím poradit. být pesimista

nemít v životě smůlu sobecká…

namyšlená

neshodnost

že ztratím touhu budovat si svou vysněnou budoucnost být ulhaný zakomplexovaná a zatrpklá

slabým člověkem

nechtěla bych být prázdná

nechci být stejná jako ostatní

nechci být egoistická, chamtivá, sobecká, namračená být sobecká Nehci zklamat rodiče ani sám sebe

ja zlí

líný

sobecká

egoistka

být hlopupá

nešťastná

být znuděná být takový, který se nechá snadno přemluvit k něčemu, i když ví, že to není správná věc

INTERPERSONÁLÍ CHARAKTERISTIKY CHTĚNÁ JÁ mít rodinu

mít rodinu

vynikající rodič, manželka, přítelkyně…

dobrý rodič

být milována

mít rodinu

být rodičem

chtěla bych mít pořád tolik přátel, kolik jich mám teď

chci založit rodinu a spoustu zvířátek

mít pár opravdových přátel

být se svými blízkými

mít kamarády

být rodič

mít hodně kamarádů

mít určitou svobodu

chci mít děti

vážnost

být rodič

mít hodně kamarádů

chci mít dvojčátka

mít přátele

chci kolem sebe lidi, co mě mají rádi, jako teď

mít hodně přátel

matkou

mít mnoho kamarádu

já bych chtel hodně kamaradu

přála bych si, aby mě měli rodiče stále rádi

aby mě měli ostatní rádi

chtěla bych mít šťastnou rodinu

"být rodičem"

milovat někoho

být ženatý

mít velkou a spokojenou rodinu

já a moje rodinka

mít kolem sebe co nejvíc přátel

Chtěla bych dvě děti a hodnýho manžela.

mít spoustu přátel, známých

Chtěl bych založit rodinu.

přála bych si mít hodného partnera a s ním děti

být rodičem

mít šťastnou rodinu

mít rodinu

chci mít jednou početnou rodinu

založit rodinu

být dobrou, správnou maminkou a manželkou

mít dvě děti

mít spokojenou rodinu

hodného, milujícího... manžela

mít spokojenou rodinu

mít rodinu

být dobrý rodič

mít mnoho známých

v budoucnu si přeju mít rodinu se svým nynějším přítelem chci v budoucnu mít spoustu dobrých přátel

chci mít šťastnou rodinu mít rodinu

být rozhodná, nenechat se ovlivnit

chci být otcem

přátelé + rodina

mít přítele

otec rodiny

šťastně se vdát a být šťastná

být zamilovaný

mít rodinu

najít partnera na celý život

Mít ohleduplnou, spolehlivou, krásnou partnerku

abych byla se svou sestrou, abychom mohli být spolu a mít milujícího manžela potkat kluka, který bude splńovat mé požadavky

mít pěknou manželku a děti

chci být slavný

abych byl vážený ve společnosti

mít dobrou rodinu

mít partnera, ne svatbu

mít zdravou a spokojenou rodinu

rodina, na kterou mám čas a s kterou vycházím

být rodičem dvou zdravých dětí

chci mít práci a rodinu

být dobrým otcem

mít doboru rodinu

míz holku přeji si být s osobou, kterou mám moc ráda

chtěla bych mít šťastnou a zabezpečenou (finančně) rodinu milovat a být milována

upřednostňovat nadevše rodinu

chtěl bych žít ve spokojeném manželství

mít rodinu a práci, která mě baví

a sestrou

Chci aby mi ostatní opravdu věřili

chci mít pár dobrých přátel

chci mít vždy kolem sebe spoustu milujících lidí, ochotných mi pomoci chci mít manželku

mít rodinu (v budoucnu) být dobrou matkou a manželkou

"nerozejít" se s rodinou

být důležitá

být šťastným člověkem s dobrou rodinou, přáteli

dobrá přítelkyně, matka, manželka, dítě a sestra

chci být manželkou

mít spokojenou rodinu

chci něco znamenat

umět si porozumět s lidmi

manželkou (dívkou)

manželkou (maminkou)

milovaný

mít rodinu

já bych chtěl rodinu

chtěla bych mít úžasnou rodinu

mít rodinu

chcu spoustu přátel

mít rodinu a peníze

rodina

"být přítelem"

Rodina

rodina

být milována

rodič

mít rodinu

založit úspěšnou rodinu

založit rodinu

mít domov

být tolerantní

být dobrou matkou

přátelská

mít hodně dobrých přátel

být společenský

oženit se

mít přátele

Chtěl bych potkat pěknou ženu, zamilovat se do ní a vzít si ji. já - být rodičem, ale i cestovat

mít spoustu dětí

mít šťastnou rodinu V budoucnu bych chtěla mít rodinu.

mít přítele...

INTERPERSONÁLNÍ

NECHTĚNÁ JÁ  být sama

ztratit kontakt se svými rodiči

nechci zůstat sama bez přátel, rodiny

nebýt zamilovaná

být rodičem

nemít rodinu

být něčí loutkou

stratit přátele

na někom závislá

nechci být závislá na ostatních

být sám

ztratit přátele

být sama

ztratit své blízké

nemít kamarády

být člověk co dokáže zklamat své blízké

nechtěla bych přijít o rodinu

být zavrhovaná

nechci být osamělá

nechtěla bych se rozhádat s rodinou či blízkými

ztratit milovanou osobu

hádky s partnerem

zůstat sama bez přátel a lásky

být bez rodiny

být bez přátel

ztratit své blízké

přijít o blízké

nechci se pohádat s někým z rodiny

nechtěla bych se rozvést

nemít přátelé

být sama

nechci nemít žádné kamarády a přátele

být nemilovaná

nepřála bych si ztratit rodinu a kamarády

zůstat sama

nechci nemít kamarády

být osamělá

být terčem posměchu

zůstat bez přátel

nechci přijít o rodinu a přátele

nechci být sám

Nechtěla bych být špatná maminka

nechci se s partnerem hádat

Nechtěl bych být nikdy sám.

zůstat sám

zůstat bez dětí

nechci být nikdy sama

Nechtěl bych být sobecký.

nezůstat sám

být opuštěný

být ve sporu s rodinoua přáteli

nemít rodinu

být opuštěný

pomlouvat

nemít rodinu a kamarády

výzkumný systém (sybiř, pusté pláně, změ nikoho)

nechci být nikdy sama

bezdětný

nemít kolem sebe zvířata, děti, lidi, které mám (budu mít) ráda nechci být bez přátel

nemít partnera a dobré přátele

nechci být neznámí zůstat sama

nemít nikoho nechci zemřít jako stará, opuštěná, protivná a celkově neoblíbená bába nechci přijít o své přátele a o lidi, na kterých mi záleží

Nechtěl bych se hádat s někým z rodiny.

děti

nemít kamarády

nechci mít nepřátele

sama bez přátel

osamělý

nemít kamarády

nechi ztratit kamarády

nechci se někomu moc podřizovat a poslouchat někoho jak mi rozkazuje zůstat bez přátel

nechci být na někom závislá neoblíbená

být bez blízkých a kamarádů

osamocený

nechci se vykašlat na svou rodinu

sama

nechtěl bych mít rodinu a bydlet sám

být neoblíbená a neochotná

zůstat doma, tam kde teď bydlím

být osamělá

nechci být terčem posměchu

opovrhovaná

být neoblíbený

nechci být sama, stará a zlá

nemít nikoho

být osamělá

Nechci být sama a zapšklá.

nemít kamarády

zklamat své rodiče

myslet jen sama na sebe

být sama a opuštěná

bez lásky

Nechtěl bych, aby za mé chyby trpěli ostatní

nechci zůstat bez přátel a bez rodiny

nechci být bez přátel a rodiny

Ztratit důvěru u rodičů.

svět se na mě bude dívat špatně

nechci aby mě rodina zavrhla a nechci ji ztratit

nechci pomlouvat

nemít kamarády

bez mých blízkých

být osamělý

nechtěla bych mít konflikty s blízkými lidmi

nechtěla bych zůstat sama

Být sama, bez přátel a rodiny.

nechci být sobecká

nechci ztratit kamarády

hádat se

být bez kamarádů

nechci být sama

nechci ztratit kamarády

Být osamocený

nemít kamarády

Bez rodiny

nemít přátele

nemít kamarády

nemít kamarády

hádky s partnerem

být sama

nemít rodinu

být sama samotná

muset se někdy vidět se svou nynější třídou avšak brzy bývalou nechci být sama

přijít o kamarády

nechtěla bych přijít o někoho blízkého (rodina, přátelé)

Nechtěl bych skončit sám.

Nechci, aby jsme se v rodině ani s kamarády hádali.

nechci být v budoucnu sama

PROFESNÍ ‐ ZAMĚSTNÁNÍ A KARIÉRA CHTĚNÁ JÁ programátor

dobrou práci

být spisovatelkou

být tanečnicí

být psycholožkou

mít dobré zaměstnání

být kritikem knih (do té doby nevydaných)

najít si zamětsnání, které mě bude bavit

chci být někdo pracující se zvířaty

být dobrej tanečník

chci být hercem

být úspěšná

být úspěšným lékařem

mít dobré zaměstnání, které by mě bavilo

řediteka obchodního oddělení

být úspěšná

být policajtem

mít práci, která mě bude bavit

ja doktor

být právničkou

Chtěla bych být úspěšná podnikatelka

práce

Chtěl bych být dobrý instalatér

fotograf

úspěšná podnikatelka

mít úspěšnou a výnosnou práci

Chtěl bych být úspěšný.

abych se stala doktorkou, byla doktorkou

hrát profesionálně basketbal

práce (vzdělání, jazyky, cestování)

mít povolání, které mě baví

být úspěšný v zaměstnání

architektka

být profesionálním basketbalistou

divadelní nebo filmový herec

budu velice dobrá psycholožka

dobré zaměstnání

být úspěšný v zaměstnání

být dobře placenou a uznávanou architektkou

mít práci, která mě bude bavit

zábavná a hodně vydělávající práci

povolání

chci být veterinářkou - úspěšnou a váženou

programátor pc her

chci být dobrou překladatelkou - chci hodně dobře ovládat jazyky zvěrolékař

být úspěšný drez. nebo par. jezdec

být meziplanetární vulkanolog

zubař nebo lékař

mít práci

chci vydělávat hodně peněz prací, která mě baví

ja progarmátor

vizážistka

psycholog

přuju si být automechanikem

agentka na svatby

být programátorem

přeju si bít vedoucí autoservisu

chtěla bych být úspěšná modelka

manager slavné osobnosti

fotbalista

být dobrým florbalistou a hrát to stále závodně

budu zásahovým policistou

chtěla bych být moderátorkou v radiu nebo dělat pro TV mít Oi!skupinu

být fotbalistou cltel bych se stát učitelem

budu technik, s 2-3 dětma, manželkou a kariérou

mít pěknou práci

filmař

majitel světoznámé firmy

cukrářem

chci něčím pořádným být (ekonom)

mít práci, která by s klidem uživila celou rodinu

počítačoví programátor

být scenografem

být psycholožka nebo filozofka

pracovat jako programátor

být právnička

instruktorka snowboardu

vysoké postavení

jezdit rally

2. vyhovující práce

být hudební producent

získat dobrou práci

být dizainerkou

bytový architekt s ateliérem

nejlepším hráčem poolu na světě

dostat příležitost prosadit se

právník

být úspěšný ve škole (práci)

mít za sebou dobrou kariéru

chtěla bych být tak dobrá, že bych žila ve Francii a umět skvěle fr. chtěl bych spíše pracovat jako státní zaměstnanec tj. hasič, policajt, voják stát se členem I.C.F.

doktor pracovitý

stát se trenérem koní, jezdcem parkurových koní

firma

být herečka

chtěl bych být fotograf

chci být dobrá ve svém povolání, chci aby mě bavilo

abych dokázal zabezpečit rodinu

něco dokázat

chci mít hezkou práci

chci být spisovatelka

budu poslanec s rodinou, načež si založím právnickou být sportovcem firmu překladatel mít vlastní firmu programátorem - tvorba počítačových her a i webu

být ve florbale profesionál

já bych se chtěl stát stát fotbalistou

chci být zaměstnaný

kosmonautem

být členka reprezentace juniorek ve florbale

úspěšný muž

mít dobře placenou práci, která mě bude bavit

profesionální fotbalista

kapitalista

být armádním pilotem vrtulníku

vydat knihu

být úspěšný ve svém oboru

Elektrikář

pracovat s dětmi předškolního věku

já podnikatelka

chci kandidovat do politiky

v budoucnosti se chci stát "částí" divadla

chtěla bych v budoucnu mít dobrou práci

pracovat v lékárně

Stát se pilotem

NECHTĚNÁ nechci dělat moc manuální práci

bez práce

sedět u sporáku

nechci být bez práce

nechci být žena v domácnosti za kuchyňskou linkou

být neúspěšná

být boxer

mít nudnou práci, zaměstnání

mít povolání, které mě nebaví

doktoři

nechcu se stát uklízečkou

chci být pornohvězda

dělník, kopáč

být slavný

uklízečka

být bez práce

nechci být zedníkem

nechci být řidič fekálního vozu

nechci být slavná

učitelka

politik

kopáčem kanálů

být bez práce

nemít práci

nebudu dobrá architektka

prodavačka

stát se politikem

nechci bít zahradníkem

právníkem

pracovat v Microsoftu

já bych se chtěl stát hercem

nechci být neúspěšná

nechci být zubař

popelář

popelář

nechci učit na základní škole

hasič

být bez práce

práce bez sebemenšího duševního zapojení (prodavač) popelářem doktorkou

dělat v životě co nechci

nechci být nezaměstnaný

být nezaměstnaný

povolání, které mě nebaví

nechci být bez práce

pracovat někde v kanceláři a nemít kontakt s lidmi

být neužitečná a bez práce

nechci mít zamětsnání, které by mě nebavilo

nemít práci

MATERIÁLNÍ A FINANČNÍ CHTĚNÁ JÁ odstěhovat se z domu do vlastního bytu, domku

zabezpečit rodinu

být bohatej

peníze

být bohatý

být bohatý

učitelka zpěvu

mít rodinný dům někde na kraji města

chci mít vlastní auto

nic

být bohatý

Chtěl bych vyhrát hodně peněz v loterii.

být zajištěný

mít hodně peněz

být bohatý

mít motorku a auto

finančně zajištěna

přeji si být bohatý

chtěl být milionářem

chci být bohatý

bydlet na okraji Brna

vyhrát peníze

být bohatý

být bohatý

Později si koupit rodinný domek.

mít velký, pěkný dům s drahým vybavením

přála bych si mít velkou zahradu a skleník

být bohatá

NECHTĚNÁ JÁ bydlet ve středu města

nechtěl bych být úplně chudý

chci být bohatý

nechci být bez práce na ulici

být na někom závislá (finančně)

nechci mít dluhy

nedostatek peněz

nemít, kde bydlet

nemít dostatek peněz

nechci bydlet v Praze

nepřeju si být chudá

zbohatlík

nechci být chudý

být chudá a bezdomova

bejt chudej

být chudý

být chudý

nechci být v budoucnosti bez peněz

chudý

nechci být chudý

nemít peníze

nechcu žít v chudobě

nechtěla bych jen tak přežívat, být bez peněz

nechci být zadlužená chudý

FYZICKÉ FUNGOVÁNÍ CHTĚNÁ JÁ být zdravý

být zdravá

být zdravý

moje zdraví a zdraví mých blízkých

Chci být zdravá, šťatsná!

být zdravý

být zdravý

zdravá

chtěl bych být zdravý

zdravá

zdravý

chtěla bych se zbavit sebepoškozování

chci být zdraví

Chtěla bych být zdravá

být zdravý

zhubnout

zdravý

zůstat neustále mladým

být zdraví

zdraví být zdravá

NECHTĚNÁ JÁ nechci zemřít mladý

smrti a nemocí

nechci onemocnět nějakým závažným onemocněním

Nehci utrpět ňákou ujmu na zdraví s vážnými následky

mít nehodu

nechci být omezena špatným zdravotním stavem

mít cukrovku

nebýt zmrzačený (radši umřít)

nechci, aby zemřeli mí blízcí

být neplodná nebo porodit nemocné dítě

nemocná

být mrtvý

odporná

nechci, abych ochrnula

nechci být těžce nemocná s velkými bolestmi

mrzout

nechci vážně onemocnět či ochrnout

nechci být nemocná

mít nemocnou rodinu

tragicky umřít

nechci brzo umřít

bojím se o zdraví

člověk, který spáchá sebevraždu

4. smrti blízkého

nechci smrdět

dožít se vysokého věku

jakkoliv postižený

a nechci být stará

umřít mladý

nechci být tlustá

nemít zdravotní problémy

nechci být nijak nemocný

mrtvý

nemocný

nechci být nemocný

neumřít v malém věku

být mrtvý

nechtěl bych žít ve stresu

nebýt zdraví

zdravotní problémy

nechci abych měl křivé záda

být nemocná

neštěstí v rodině

nechci být nemocná

nechci brzo umřít

nemocný

být nemocní

být ochrnutý

nechci trpět depresemi a spáchat sebevraždu

být často nemocný

Nechtěl bych přijít k vážnému úrazu

být vážně nemocná

nechci, aby se mi stala nějaká nehoda

být nemocná

nechci být nemocná, nebo jinak postižená

být mrtvá

být zmrzačený

umřít

být tlustá

nebýt handicapovaný

SOCIÁLNÍ OBSAHY CHTĚNÁ JÁ chránit slabší a pomáhat jim

přeji si být hodný, trpělivý člověk, pomáhající lidem

chtěla bych nějakým způsobem pomoct "3. světu"

být užitečná, zdravá a šťastná

žít na Islandu a věnovat se práci s kosatkami

Chtěl bych napravit všechny věci které pokazím.

být pomocnicí potřebným

být nějak prospěšná pro své okolí

Chtěl bych pomáhat těm, kdo to potřebují

Chtěl bych najít lék na AIDS nebo rakovinu

zkusit změnit svět, udělat něco mimořádného

...abych mohla utrpení lidí ukončit slovem "stop"

já bych si přál aby společnost nebyla kozervativní a šl A moc ráda bych pomohla všem, kdo pomoc potřebují vpřed (včetně zvířat).

NECHTĚNÁ JÁ závislost

nechci škaredý svět plnej zlejch lidí

nechci propadnout alkoholu ani dalším drogám

bezdomovcem

být nepotřebná

násilník

alkohol, drogy, kouření, bulimie, anorexie…

já nechci nekomu ublížit

nechci být bezdomovec

přijít o domov, rodinu, kamarády

feťák

dostat práci u linky a po práci pít do noci v hospodách

ja nechci bít zloděj

bezdomovcem

fetovat

nechci svým životem jen tak proplout jako šedá myš

být bezdomovcem

nechtěl bych kouřit, pít a být snob

bezdomovec

stát se feťákem

nechci být bufeťákem

bezdomovec (bez práce, bez kamarádů,…)

být bezdomovec

nechtěl bych být bezdomovec

vrahem

opilec

drogově závislá

nechci fetovat

1. bezdomovec být alkoholik, brát drogy

budu ekologický aktivista s přáteli, kteří budou samí hippísáci nebo "ekofašos" arogantní boháč

nepřeji si skončit na ulici

bezdomovec

budu bezdomovec bez přátel

mít závislost

kriminálník

být bezdomovec

nechtěla bych nikomu ublížit

brát drogy

nechci být někým okradený

Nechtěl bych být narkoman

být narkoman

bezdomovec

kuřačka

zlodějka

nechci se k lidem, kteří potřebují pomoct, obracet zády bezdomovec

neužitečná Alkoholik

opačná sexuální orientace…

já feťačka

nechci se stát zlodějem

nechci zapomenout na věci, které jsem se naučila v mládí bezdomovec

nepřeju mít za manžela ožralu, kuřáka nebo drogově závislého Bezdomovec bez vzdělání

bezdomovec

být závislý

dostat se k drogám apod.

nechtěl bych být na něčem závislý

Nechtěl bych skončit na ulici, nemít na nic peníze.

Nechci být kriminálník

nechci být na okraji společnosti

narkomanka

nechci, aby byly války nebo různý takový věci

nechci se stát opilcem

nikdy nechci začít fetovat a brát drogy

Nechci začít kouřit a brát drogy.

Nehci ani, abych byla někdy zlá na zvířata.

Nechci být bezdomovec

závislá na drogách, alkoholu

alkoholička

být vrahem, zločincem

Příloha č. 4: Syntaxy pro jednotlivé styly identity z ISI-4 Rekódování otočených položek *rekodovaní otočených položek COMMIT. recode Lo09 Lo13 Lo17 Lo24 (5=1) (4=2) (3=3) (2=4) (1=5) intLo Lo09r Lo13r Lo17r Lo24r. execute. recode Lo39 (5=1) (4=2) (3=3) (2=4) (1=5) into Lo39r. execute. Samotné syntaxy COMPUTE inform = mean.10 (Lo02,Lo06,Lo10,Lo14,Lo18,Lo22,Lo25,Lo28,Lo32,Lo35,Lo38,Lo44) . COMPUTE normat_puvodni = mean.11 (Lo03,Lo07,Lo11,Lo15,Lo19,Lo26,Lo29,Lo33,Lo36,Lo39,Lo41,Lo42,Lo47,Lo46,Lo48) . COMPUTE diffus = mean.10 (Lo04,Lo08,Lo12,Lo16,Lo20,Lo23,Lo30,Lo34,Lo37,Lo40,Lo43,Lo45) . EXECUTE .