Moje konverze ke katolické víře K mé konverzi ke katolické víře přispěly následující skutečnosti: 1. Poznání, že neexistuje rozpor mezi vědeckým vysvětlením vzniku vesmíru a židovsko – křesťanským pojetím stvoření světa Bohem. 2. Ztotožnění se s názorem, že zakladateli vědecké ekonomie byli pozdní scholastici a nikoli Karel Marx. 3. Uvědomění si klíčové role katolické církve při vytváření západní civilizace a pochopení jejího významu pro formování duchovního odkazu Evropy. 4. Navrácení se k víře předků. Jak je zřejmé z výše uvedeného výčtu skutečností, má konverze je založena na dlouhodobém a postupném procesu poznání. Zatímco první skutečnost mě přivedla od ateismu ke křesťanství, další tři mi ukázaly cestu ke katolické víře.
1 Poznání, že neexistuje rozpor mezi vědeckým vysvětlením vzniku vesmíru a židovsko – křesťanským pojetím stvoření světa Bohem Dnes se domníváme, že prostor, čas, hmota a energie vznikly před 13,7 miliardami let při události zvané Velký třesk. Velký třesk nebyl výbuchem v prostoru, ale expanzí veškerého samotného prostoru. Velkým třeskem začal dodnes trvající proces rozpínání a ochlazování vesmíru. V prvním okamžiku byl vesmír nekonečně hustý, nepředstavitelně horký a obsahoval pouze energii. Avšak již během nepatrného zlomku sekundy se objevilo velké množství elementárních částic, které vznikly z energie při ochlazování vesmíru. Za několik stovek tisíc let se z těchto částic vytvořily první atomy. NEEXISTUJE rozpor mezi vědeckým vysvětlením vzniku vesmíru tzv. velkým třeskem a židovsko – křesťanským pojetím stvoření světa Bohem. Velký třesk začal v čase. To znamená, že nejdřív vesmír nebyl a najednou byl. A to je přece zázrak nad zázraky. My nejsme schopni pochopit ten velký třesk a čas nula. Starozákonní legenda o vzniku světa se v hrubých rysech shoduje s posloupností vývoje naší sluneční soustavy a života na naší planetě: Velký třesk – temný věk – vznik hvězd – vznik naší planety - vznik souše a moří – vznik flóry a fauny – vznik člověka. Genesis: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. A nazval Bůh světlo dnem a tmu nazval nocí. I byl večer, a bylo jitro, den první. Věda: Před 4,56 miliardy let vznikal povrch Země. Zpočátku byl horký a pustý. Před 4 miliardami let ležely nad holou a pustou Zemí husté mraky, kterými neproniklo sluneční světlo. Genesis: Řekl také Bůh: Buď obloha uprostřed vod a děl vody od vod! I učinil Bůh tu oblohu a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer, a bylo jitro, den druhý. Věda: Co znamená, když řekl Bůh: „Buď obloha uprostřed vod a děl vody od vod! I učinil Bůh tu oblohu a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou.“ Co jsou ty vody pod a nad oblohou? Jedná se snad, v případě vod pod oblohou, o naše moře a v případě vod nad oblohou o vodu na jiných planetách či jejich měsících? Existují totiž důkazy o tom, že na jejich povrchu kdysi tekla voda (Mars), či je na nich dodnes led (Uranův měsíc Ariel, Jupiterův měsíc Europa).
1
Genesis: Řekl také Bůh: Shromážděte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak. I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré. Potom řekl Bůh: Zploď země trávu a bylinu vydávající símě a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. Nebo země vydala trávu a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I byl večer, a bylo jitro, den třetí. Věda: Před 2,5 miliardami let se vedle bakterií už objevily sinice a první řasy. Povlékaly balvany a skaliska na mořském dně, a protože měly schopnost asimilace, staly se prvními producenty kyslíku na Zemi. Jeho postupným hromaděním se v atmosféře vytvořila clona, která dokázala ochránit organismy před zhoubnými ultrafialovými paprsky. Moře byla plná porostů různých primitivních rostlin, převážně modravě, červeně nebo hnědočerveně zbarvených sinic. Objevily se také různé jednoduché řasy zbarvené zeleně chlorofylem.
Kontinenty a oceány v mladších prvohorách
Genesis: Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let; a aby svítila na obloze nebeské a osvětlovala zemi. A stalo se tak. I učinil Bůh dvě světla velká, světlo vetší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy. A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvětlovala zemi; a aby správu držela nade dnem a nocí a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I byl večer, a bylo jitro, den čtvrtý. Věda: Období od vzniku prvních atomů (300 000 let po Velkém třesku) až do zažehnutí prvních hvězd (400 milionů let po Velkém třesku) nazýváme „temný věk“. Vesmír byl plný fotonů, atomů vodíku a helia a temné hmoty. První hvězdy byly složeny výhradně z vodíku a hélia, protože v té době téměř žádné těžší prvky neexistovaly. V průběhu svého vývoje a zániku obohatily první velmi hmotné hvězdy vesmír o nové chemické prvky, které se rozprostřely do okolního prostoru. Termonukleární fúzí v horkém nitru těchto hvězd vznikla řada nových chemických prvků, například uhlík, kyslík, křemík a železo. Prvky těžší než železo, například barium a olovo, se zrodily v bouřlivé závěrečné fázi jejich života. Druhá a třetí generace hvězd byla menší než prvotní megahvězdy a formovala se již z obohaceného materiálu. Tyto hvězdy vytvořily další množství těžkých prvků a vracely je do mezihvězdného prostředí prostřednictvím hvězdného větru a při explozích supernov. Nové, těžší prvky byly podstatné pro vznik kamenných planet i živých organismů v naší sluneční soustavě.
2
Genesis: Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou! I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi! I byl večer, a bylo jitro, den pátý. Věda: V moři na počátku prvohor, v údobí zvaném kambrium, byl již bohatý život. Chyběly v něm však ryby. Nejen rostliny, ale i většina živočichů žila přímo na mořském dně. Někteří k němu byli dokonce připoutáni různými kořenovitými výrůstky, stvoly nebo stonky. Hojní byli ostnokožci, kteří žili přisedle na písčitém dně mělkých moří. Genesis: Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího. A stalo se tak. I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré. Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými a nad ptactvem nebeským i nad hovady a nade vší zemí i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se a naplňte zemi a podmaňte ji. A panujte nad rybami mořskými a nad ptactvem nebeským i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. Všechněm pak živočichům zemským i všemu ptactvu nebeskému a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer, a bylo jitro, den šestý. Věda: Koncem devonu, asi před 360 miliony let, naši rybí prapředci opustili vodní prostředí a vypravili se na souš. První čtvernožci se vyvinuli v ekosystému bažin. Končetiny u prvních čtvernožců tedy nesloužily k chůzi, ale k pohybu bažinami. V karbonu (před 345 miliony let) nastaly velké změny podnebí, které měly pronikavý vliv především na obratlovce. Prodlužovala se období sucha. Někteří krytolebci se zvolna přizpůsobili životu v sušších oblastech, vajíčka už nesnášeli do vody, ale zahrabávali je do tlejícího rostlinstva nebo do písku. Tak vznikli první plazi. V permu (před 280 miliony let) vznikají tzv. savcovití plazi – tvořili přechodný článek mezi savci a plazi. V křídě (před 136 miliony let) si na troskách zdecimovaného druhohorního světa začali budovat svou existenci savci. Obrovské prostory uprázdněné vymřením plazů byly lákavou nabídkou pro rychle se rozvíjející savce. Drobní, nenápadní, většinou noční tvorové, donedávna se skrývající před nebezpečnými plazy, se záhy rozčlenili do celé řady skupin. Tito malí savci žili na stromech podobně jako dnešní veverka a živili se hmyzem. V třetihorách existovaly mezi hmyzožravci a nejstaršími primáty úzké příbuzenské vztahy. Jejich předci vyšli se společné báze. Zatímco hmyzožravci ve svém vývoji brzy ustrnuli, primáti teprve nastoupili svou dlouhou cestu vývoje. Primáty můžeme zařadit do dvou velkých skupin: 1. poloopice, 2. opice. Opice dělíme do dvou skupin: opice Starého světa a opice Nového světa. Obě dvě skupiny mají společného předka. Jak je dnes všeobecně známo, Opice Nového světa nezasáhly nikterak do vývoje člověka. Opice Starého světa: prodělaly bouřlivý vývoj a od eocénu vytvořily tři nadčeledi, a to Parapithecoidea, Cercopithecoidea a Hominoidea. K nadčeledi Hominoidea patří nejvýše organizovaní primáti, z nichž se koncem třetihor vyvinuli předkové člověka.
3
Genesis: A tak dokonána jsou nebesa a země i všecko vojsko jejich. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo. Věda: Na základě genetické analýzy sekvencí DNA chromozomu Y bylo zjištěno, že k prvnímu větvení chromozomu Y došlo v Africe. Šokující byl odhadovaný věk společného nejstaršího předka. Tento muž, od kterého všichni dnes žijící muži odvozují své chromozomy Y, žil před 59 000 lety. Jedná se tedy o jakéhosi genetického Adama.
2 Ztotožnění se s názorem, že zakladateli vědecké ekonomie byli pozdní scholastici a nikoli Karel Marx Standardní učebnice dějin ekonomie obvykle začínají Adamem Smithem (Pojednání o postatě a původu bohatství národů) a dalšími mysliteli 18. století. Komunisté pokládají za zakladatele moderní ekonomie Karla Marxe (Kapitál). Přitom však středověcí a pozdně scholastičtí komentátoři svobodnou ekonomiku chápali a teoreticky o ní uvažovali způsobem, který se projevil jako velmi plodný pro rozvoj ekonomického myšlení na Západě. Josef Schumpeter ocenil v Historii ekonomické analýzy (1954) dříve přehlížený podíl pozdních scholastiků na této disciplíně. „Byli to oni,“ píše Schumpeter, „kdo více než jiná skupina lidí byli zakladateli vědecké ekonomie.“ Je přesvědčivě dokázáno, že pohledy těchto mužů vyústily do rakouské ekonomické školy, důležitého směru, jenž se rozvinul koncem 19. století a pokračuje dodnes. Rakouská škola se pyšní skvělými ekonomy, počínaje Carlem Mengerem přes Ludwiga von Mises až k F. A. Hayekovi, slavnému členu této školy, který získal Nobelovu cenu za ekonomii za rok 1974. Než uvedu pozdní scholastiky, budu věnovat pozornost ekonomickým příspěvkům starších katolických učenců. Například Jean Buridan (1300 – 1358) podstatně přispěl k moderní teorii monetarismu. Další důležitou práci o ekonomické teorii sepsal Thomas de Vio, kardinál Cajetan (1468 – 1534). Ve svém pojednání z roku 1499 hodnotí směnný trh z morálního hlediska a zdůrazňuje, že přítomná cena peněz může být ovlivněna očekáváním pravděpodobného stavu trhu v budoucnosti. Františkánský bratr Pierre de Jean Olivi (1248 – 1298) jako první navrhl teorii hodnoty založené na subjektivní užitečnosti. Také pozdní scholastici přijali teorii subjektivní hodnoty: „Spravedlivou cenu nelze vypočítat z objektivních faktorů, jako je práce a další výrobní náklady. Spravedlivá cena spíše vznik z interakce kupujícího a prodávajícího na trhu, kde se subjektivní zhodnocení zboží projeví v tom, zda je kupující za stávajících cen koupí, nebo nekoupí.“ Mezi pozdní scholastiky patří tito ekonomičtí myslitelé: Luis Saravía de la Calle (16. stol.) a jezuita kardinál Juan de Lugo (1583 – 1660. Teorie subjektivní hodnoty vede k přímému odmítnutí teorie hodnoty práce, spojované nejvíce s Karlem Marxem, otcem komunismu. Marx neměl zcela nepravdu, když si všímal vztahu mezi cenou zboží a cenou práce; tyto fenomény skutečně spolu souvisejí. Za pomoci pozdních scholastiků však můžeme pochopit primární chybu v jeho teorii hodnoty práce. Marxovo chybou bylo, že převrátil kauzální souvislost. Zboží neodvozuje svou cenu z práce, která byla vynaložena k jeho výrobě. Naopak, práce na ně vynaložená odvozuje svou vlastní cenu od toho, jak si zákazníci cení finální produkt.
4
3 Uvědomění si klíčové role katolické církve při vytváření západní civilizace a pochopení jejího významu pro formování duchovního odkazu Evropy Konec Západořímské říše nastal roku 476 po Kr., když germánský náčelník Odoaker poslal posledního císaře Romula Augustula do vyhnanství. Odoaker se prohlásil králem Itálie, a to byl pád Západořímské říše. Po pádu Říma vedl katolickou církev na západě nadále římský biskup. Bohoslužby se konaly v latině a křesťanští mniši, kteří studovali staré latinské texty a opisovali je, zachovali řadu římských znalostí. Ve světě, jenž byl politicky rozdroben do malých místních držav, kde se veškeré styky omezovaly téměř výhradně na obchodní výměnu a kde církevní úřady byly někdy zastávány laiky, představovalo mnišství jedinečné pouto společné kultury. Když se západní říše pod útoky barbarů zhroutila, církev nebyla do její katastrofy zavlečena. Představovala autonomní řád, mající svůj vlastní princip jednoty a vlastní orgány společenské pravomoci. Byla okamžitě schopna stát se dědicem a představitelem staré římské kultury a vyučovat a vést nové barbarské národy. Západní mnišství převzalo dědictví klasické kultury a zachránilo ji před zkázou, jíž propadla světská civilizace latinského Západu koncem šestého století. Právě díky mnišským knihovnám a skriptoriím vděčíme za zachování a překlad téměř celého pokladu latinské klasické literatury, který dnes máme. Přes zdánlivé vítězství barbarství církev zůstala nositelkou starých kulturních tradic a poutem, duchovní jednoty mezi potomky poražených Římanů a jejich barbarských přemožitelů. Už v Genesis monoteismus vede k tomu, že slunce a měsíc, u jiných národů uctívané jako božstva, jsou již pouhými svítilnami, zavěšenými na nebeské klenbě; k nejdůležitějšímu přínosu monoteismu, který židovství předalo křesťanům, tedy i nám, patří radikální odbožštění přírody. I ten nejosvícenější Řek či Říman žil ve světě, jenž byl obydlen nesčetnými božskými, polobožskými a démonickými bytostmi, které bylo stále potřeba usmiřovat. Monoteismus všechny tyto bytosti postupně vypudil, a tak se v kulturních dějinách Evropy nejen ujal role stále aktivní hnací síly osvěty, ale také umožnil jeden z velkých výdobytků evropské kultury – vědu, jež dovoluje technicky ovládnout přírodu. Katolicismus je náboženství, které projevilo obrovskou schopnost integrovat kulturní elementy, s nimiž přišlo do styku - řecké pojmové myšlení, římské právo, později rovněž tradice národů na sever od Alp -, a tak je zachovat jako složky živé kultury. Můžeme bez nadsázky říci, že žádný jiný text stále novým způsobem neutvářel naší kulturu tak jako Nový zákon. Můžeme zdůrazňovat stěží přecenitelný význam náboženských řádů, od benediktinů, jejichž píli z velké části vděčíme za uchování antického dědictví, přes žebravé řády vrcholného středověku, jimiž byly formovány počátky evropských univerzit, až po jezuity s jejich na svou dobu revoluční školskou soustavou. Můžeme se soustředit na umění a ukázat, že evropské umění nebylo ve svém obsahu určováno ničím víc než křesťanskými myšlenkami, od gregoriánského chorálu až ke mším a oratoriím vídeňské klasiky, od nástěnných maleb v katakombách po Salvátora Dalího. Můžeme upozorňovat na to, že naše kultura byla stále znovu a znovu způsobem v jiných kulturách neznámým formována poselstvím lásky k bližnímu, od špitálů středověkých řádů až k dnešnímu zdravotnictví a k dnešní sociální péči. A sotva lze popřít, že naše evropské představy o tom, co je dobro a zlo, mravnost a nemravnost, co je morálně přípustné a co zakázané, nebyly utvářeny ničím tak jako křesťanskými tradicemi.
5
4 Navrácení se k víře předků Mezi mými předky nacházíme řadu osobností, které pomáhaly katolické církvi při naplňování jejího poslání. Uvedu např. tato jména: Mathias Adamus Pavlak z Krasenska (1745 - 1799). Biskupský rychtář. Zakladatel Triviální školy v Krásensku v olomoucké diecézi. Můj 4x praděd. Jan Ludvík Traeger von Königinberg (1666 – 1726). Praenobilis (Vysoce urozený). Mecenáš církve. Pochován v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové v hradecké diecézi. Můj 6x praděd. Christophus Maixner (1682 – 1759). Generosus Dominus (Urozený pán), lékař. Donátor kláštera kapucínů v Opočně v hradecké diecézi. Pohřben v klášterní kryptě s papežským požehnáním. Můj 5x praděd. Václav Hruška. Ve 40. letech 18. století purkrabí polického panství a místorektor náboženského bratrstva Panny Marie Bolestné v Polici n. Metují v hradecké diecézi. Můj 5x praděd. Adolf Anton Josef Peisker (1861- 1926). Arcibiskupský knížecí revírník. Obdržel tři pochvalné dekrety uznání za vzorné plnění povinností u lesů pražské diecéze. Můj 1x praděd. Josef Reyl. Hradecký krajský hejtman (1832 – 37) a budějovický krajský hejtman (1837 – 49). Veliký dobrodinec kláštera ve Vyšším Brodě v budějovické diecézi. Tchán mého nevlastního 2x praděda generála Ferdinanda von Lindner (1816 – 1866).
6
