MODUL č. III Epidemiologie a Hygiena
Definice epidemiologie a rozdělení Definice: Epidemiologie je nauka o teoretických a praktických otázkách ochrany před chorobami (infekčními i neinfekčními). Rozdělení epidemiologie: A) VŠEOBECNÁ - zabývá se problémy, které jsou společné všem nemocem: zdroj vzniku, mechanismus přenosu, všeobecné zásady prevence. B) SPECIÁLNÍ - zabývá se epidemiologií jednotlivých chorob.
Úkoly a předpoklady epidemiologie Úkoly epidemiologie: 1) prevence chorob, 2) snižování výskytu chorob, 3) eliminace až eradikace (úplné vymícení) chorob. Základní předpoklady epidemiologie: Porucha zdraví nevzniká náhodou. Lze poznat příčinu chorob. Lze poznat metody, jak chorobám předcházet.
Předmět epidemiologie
EPIDEMICKÝ PROCES = řetězový sled onemocnění (manifestních nebo nosičství)
Charakteristiky epidemického procesu
• Kontinuita • Struktura • Intenzita
Kontinuita epidemického procesu
Struktura epidemického procesu
typ zdravý-nemocný (jednoduchý typ) = každý člověk je nemocný, neexistují zdraví nosiči (variola, influenza),
typ nosič-zdravý = pramenem nákazy je zdravý nosič (difterie, meningokoková meningitis aj.),
typ chronický nosič či nemocný zdravý (tbc),
typ zvíře-člověk.
Intenzita epidemického procesu
sporadický výskyt (ojedinělé případy),
epidemie (progresivní narůstání výskytu ohraničené místně a časově),
pandemie (progresivní narůstání výskytu bez místního či časového omezení),
endemie (místně omezený, časově neomezený výskyt).
Články epidemického procesu • Zdroj • Brána • Přenos
ZDROJ epidemického procesu Zdrojem infekce může být nemocný člověk, nosič (chronický, krátkodobý), rekonvalescent nebo zvíře. Zdroj se někdy může vyskytovat pouze v tzv. „přírodním ohnisku nákazy“, což je oblast s takovými přírodními podmínkami, které umožňují cirkulaci infekce nezávisle na člověku. Příklad: udržování infekce na území s výskytem nakažených klíšťat
BRÁNA infekce Existuje výstupní a vstupní brána infekce. Branou mohou být dýchací cesty, ústa, trávicí trakt, kůže, spojivka, rány a podobně. Výstupní brána infekce může být stejná nebo odlišná od vstupní (ústa-ústa, ruce-ústa apod.)
PŘENOS infekce Přenos infekce může být přímý nebo nepřímý. V případě přímého přenosu je nutná současná přítomnost zdroje a vnímavého jedince; formy přímého přenosu jsou následující: • přímý kontakt (dotyk, poškrábání, pokousání), • kapénky, • transplacentární přenos. V případě nepřímého přenosu není nutná současná přítomnost zdroje a vnímavého jedince, děje se nezávisle na přítomnosti zdroje; formy nepřímého přenosu jsou: • kontaminované předměty, • vehikula (voda, potraviny, mléko), • vzduch (jádra kapek, prach) • zdravotnický materiál (jehly,krevní produkty aj.), • VEKTORY (přenašeči chorob, nejčastěji se jedná o hmyz).
Přenos prostřednictvím vektoru a) MECHANICKÝ:
kontaminované končetiny nebo sosák, výkaly.
b) BIOLOGICKÝ: pokousání členovci, regurgitace při sání, přenášený mikroorganismus prodělává v těle členovce část svého biologického cyklu (příklady: malárie, klíšťová encefalitis)
Faktory ovlivňující epidemický proces Epidemický proces „v užším slova smyslu“, tedy proces šíření infekčních chorob ovlivňují přírodní a civilizační faktory. Mezi přírodní faktory, které ovlivňují epidemický proces patří podmínky klimatické a geografické. Mezi civilizační faktory ovlivňující epidemický proces patří úroveň komunální hygieny (kanalizace, skládky), úroveň zdravotnického systému (očkovací programy, prevence), úroveň pracovně-preventivní péče (zemědělství, zdravotnictví), a úroveň zabezpečení boje proti infekčním chorobám (preventivní a represivní složka).
Protiepidemická opatření Základní zásady protiepidemických opatření jsou následující: zneškodnění zdrojů nákaz přerušení cest přenosu specifická profylaxe vnímavé populace (např. očkování). Protiepidemická opatření se podle naléhavosti rozdělují na: • PREVENTIVNÍ - provádějí se v době sporadického výskytu, cílem je předcházet epidemiím, • REPRESIVNÍ - opatření v době probíhající epidemie.
PREVENTIVNÍ protiepidemická opatření Jedná se o taková opatření, která mají za úkol infekčním chorobám předcházet; jsou zaměřena jednak na prostředí, ve kterém určitá množina osob vyskytuje, na okolí tohoto prostředí – a také na samotné jedince: a) b) c) d) e)
f) g)
opatření všeobecně hygienická (zdroje vody, odpady, dodržování hygienických norem), hygiena výživy, očkování, evidence nosičů opatření proti zavlečení infekce do kolektivu: nástupní a výstupní prohlídky, sledování osob v hygienicky exponovaných zaměstnáních, izolačně karanténní opatření, ochrana státních hranic, zdravotní výchova.
REPRESIVNÍ protiepidemická opatření Provádějí se za situace, kdy již infekce vypukla, ať již sporadicky či ve formě pandemie, epidemie nebo endemie: • včasná diagnoza rozvíjející se epidemie (klinická, laboratorní, epidemiologická) • včasný záchyt nových případů, • izolace a hospitalizace, • dezinfekce, dezinsekce, deratizace, • opatření u zdravých v ohnisku (zdravotnickohygienický dozor, izolačně karanténní opatření, depistáž nosičů, specifická a nespecifická profylaxe, zdravotní výchova).
Základní pojmy epidemiologické statistiky
•
INCIDENCE = počet nových případů onemocnění na rok, přepočtený na 100 tis. obyvatel (určuje epidemickou aktivitu). • PREVALENCE = počet všech onemocnění určitou chorobou evidovaný k určitému datu a přepočtený na 100 tis. obyvatel (nové i nevyléčené staré případy), informace o počtu zdrojů nákazy v populaci, • SMRTNOST (letalita) = počet zemřelých na určité onemocnění na 100 tis. obyvatel, • SMRTELNOST (fatalita) = počet osob zemřelých na určitou nemoc/počet osob onemocnělých touto nemocí x 100
Faktory zvyšující prevalenci
¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾
delší trvání nemoci, prodlužování života neléčených pacientů, zvýšená incidence, přistěhování případů nemoci, vystěhování zdravých, přistěhování vnímavých jedinců, zlepšení diagnostiky a hlášení.
Faktory snižující prevalenci
¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾
krátké trvání nemoci, vysoká smrtnost, snížená incidence, přistěhování zdravých osob, vystěhování případů nemoci, účinnější léčba
„Prevalenční kotlík“ I.
„Prevalenční kotlík“ II.
„Prevalenční kotlík“ III.
Hygiena je vědní obor, který studuje vztahy mezi prostředím a organismem
Rozdělení hygieny
VŠEOBECNÁ = zkoumá obecné faktory ovlivňující život člověka (ovzduší, voda, půda). KOMUNÁLNÍ = věnuje se prostředí, ve kterém člověk žije (byty, ubytovací zařízení, služby, doprava, hluk apod.). VÝŽIVY A PŘEDMĚTŮ BĚŽNÉHO UŽÍVÁNÍ = potrava a její složení, kontaminace potravy, racionální výživa, skladování a distribuce potravin atd.). DĚTÍ A DOROSTU = zabývá se péčí o zdravý vývoj, péčí o zařízení ve kterých děti tráví čas, ubytováním dětí, výživou atd. PRÁCE = zabývá se pracovním prostředím, pracovní způsobilostí k práci apod. Další směry: vojenská hygiena, duševní hygiena, hygiena žen
Právní předpis pro činnost hygieny „zákon o ochraně veřejného zdraví“.
Hlavní úkol hygieny = PREVENCE Existuje prevence primární, sekundární a terciální
Primární prevence PRIMÁRNÍ PREVENCE = předcházení poškození zdraví podporou pozitivních a útlumem negativních vlivů na zdraví. Předpoklady primární prevence: a) epidemiologické šetření, b) poznání determinant zdraví, c) sledování zdravotního stavu obyvatelstva, d) vyhledávání rizikových skupin obyvatelstva, e) tvorba a realizace primárně preventivních programů, f) preventivní dozor.
Sekundární prevence SEKUNDÁRNÍ PREVENCE = soubor preventivních opatření, kontrol a léčby osob u kterých již došlo k poruše zdraví.
Příklad: dispenzarizace diabetiků, hypertoniků, chorob z povolání apod.
Terciální prevence
TERCIÁLNÍ PREVENCE = soubor preventivních opatření proti dalšímu opakování akutních stavů a příhod ohrožujících zdraví u pacientů s rozvinutými nemocemi
