Modul 7 Práce s Internetem a komunikace

Modul 7 Práce s Internetem a komunikace

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Modul 7

Práce s Internetem a komunikace

Obsah – generován automaticky, díky použití stylů Internet .................................................................................................................................................. 4 Základní pojmy ................................................................................................................................... 4 World Wide Web (WWW) .................................................................................................................. 4 ISP ...................................................................................................................................................... 4 URL ..................................................................................................................................................... 4 Hyperlink ............................................................................................................................................ 4 Princip tvorby a struktura internetových adres .................................................................................. 5 Internetový prohlížeč ......................................................................................................................... 5 Internetový vyhledávač .......................................................................................................................... 7 RSS...................................................................................................................................................... 9 Podcast ............................................................................................................................................. 10 Bezpečnost ........................................................................................................................................... 11 Základy bezpečnosti ......................................................................................................................... 15 Internetový prohlížeč ........................................................................................................................... 17 Základní prohlížení ........................................................................................................................... 17 Nastavení ......................................................................................................................................... 19 Navigace ........................................................................................................................................... 22 Záložky ................................................................................................................................................. 24 Práce s Internetem ............................................................................................................................... 26 Formuláře ......................................................................................................................................... 26 Vyhledávání .......................................................................................................................................... 29 Základní pojmy ................................................................................................................................. 29 Vyhledávání ...................................................................................................................................... 29 Výstupy z Internetu .............................................................................................................................. 33 Ukládání souborů ............................................................................................................................. 33 Tisk stránky....................................................................................................................................... 35 Komunikace .......................................................................................................................................... 36 Elektronická komunikace.................................................................................................................. 36 Základní pojmy ................................................................................................................................. 36 Bezpečnostní hlediska ...................................................................................................................... 40 E-mail – základní pravidla ..................................................................................................................... 43 Použití elektronické pošty .................................................................................................................... 46 2

Modul 7


Microsoft Outlook ............................................................................................................................ 46 Správa zpráv elektronické pošty ........................................................................................................... 55

3

Modul 7


Internet Základní pojmy Internet je celosvětová počítačová síť podobná běžné počítačové síti. Počítače jsou vzájemně propojeny (kabely nebo bezdrátově) a díky tomu mohou spolu komunikovat, předávat nebo sdílet informace. Každý počítač může komunikovat s libovolným jiným, k síti připojeným počítačem. Je to tedy zdroj informací, dostupných uživateli. Počítače na Internetu pracují jednak jako klienti a jednak jako servery. Servery poskytují internetové služby, klienti pak tyto služby využívají. Službami Internetu je zasílání dat klientovi na jeho žádost. Většinou jsou to data, která jsou umístěna na pevném disku serveru, nebo data, která jsou za chodu na serveru dynamicky vytvořena a odeslána klientovi. Internet nabízí nepřeberné množství adres obsahujících materiály od osobních stránek, obrazových galerií, přes specializované informační stránky až třeba po literární tvorbu…

World Wide Web (WWW) Nejznámější službou poskytovanou v rámci Internetu je WWW (kombinace textu, grafiky a multimédií propojených hypertextovými odkazy). Laici někdy spojují pojmy WWW a Internet, i když WWW je jen jednou z mnoha služeb, které na Internetu nalezneme (například FTP - File Transfer Protocol umožňuje přenos dat mezi dvěma k internetu připojenými počítači). World Wide Web (WWW, také pouze zkráceně web), ve volném překladu „celosvětová pavučina“, je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů.

ISP Internet service provider (ISP) - česky poskytovatel internetového připojení, je firma nebo organizace, zprostředkující přístup do Internetu. Dříve se jednalo zejména o telefonní společnosti. Dnes jsou to samostatné společnosti s vlastní velmi specifickou infrastrukturou zaměřenou zejména na přenos dat a zpětně dochází k integraci telefonních a dalších služeb.

URL Uniform Resource Locator (URL) – česky unifikovaný lokátor zdroje. Je to řetězec znaků s definovanou strukturou, který slouží k přesné specifikaci umístění zdrojů informací na Internetu. URL definuje doménovou adresu serveru, umístění zdroje na serveru a protokol, kterým je možné zdroj zpřístupnit.

Hyperlink Hypertext je informační systém, který zobrazuje informace v textu a obsahuje návěstí odkazující na upřesnění nebo zdroje uváděných informací tzv. hyperlinky neboli česky (hypertextové) odkazy. Rovněž odkazuje i na jiné informace v systému a umožňuje snadné publikování, údržbu a vyhledávání těchto informací. Nejznámějším takovým systémem je World Wide Web. Z povahy hypertextu jakožto média vyplývá, že v něm neexistuje centrální, hlavní text, kterému jsou jiné texty podřazeny, jak je tomu v prostorové koncepci tištěné stránky. Princip organizace, hierarchie a nakládání s odkazy závisí na čtenáři, jehož role se v hypertextovém prostředí posouvá blíže k roli 4

Modul 7


autora. Čtenář se aktivně účastní posledního publikování textu – „čte“ tak, že určuje finální organizaci i hierarchii textu, navíc se vyjadřuje k přečtenému, může vytvořit další odkaz, a tím se stává i autorem. Ten naopak kontrolu nad svým textem ztrácí, protože hypertext je útržkovitý, atomizovaný do bloků textů, které jsou nezávislé a samostatné – autor nemůže určit, v jakém pořádku bude čtenář jeho text číst ani s jakým dalším materiálem bude jeho text propojen. Autorův text už není kanonický, ale rozptýlený v síti textů ostatních autorů, kde cestu volí čtenář. Hypertext tak ničí jednohlasnost a fyzickou izolaci textu tím, že jej kontextualizuje pomocí odkazů, které původní text asociují (sekundární, tematicky spřízněné materiály, dobové dokumenty.) Hypertextové odkazy tak slouží ke zmapování intertextuality a intratextuality, tedy interních a externích zmínek a referencí k textu, a tak mažou hranici mezi tím, co je uvnitř a vně textu. Kobíková, Zuzana. Hypertext. Revue pro média (čtvrtletní tematická příloha časopisu Host) 2003, č. 5, s. 36-37.

Princip tvorby a struktura internetových adres Internetová adresa (URL) definuje doménovou adresu serveru, umístění zdroje na serveru a protokol, kterým je možné zdroj zpřístupnit. Adresa se skládá z několika částí, některé jsou nepovinné: schéma, doménové jméno, port, specifikace souboru, parametry příklad: http://www.seznam.cz:80 /st/img/logo-2.gif schéma: http (odpovídající protokolu téhož jména) server: www.seznam.cz port: 80 (jelikož pro http je port 80 implicitní, není ho třeba v tomto konkrétním případě uvádět) dokument: /st/img/logo-2.gif – je uveden včetně cesty (adresáře) v rámci webserveru

Internetový prohlížeč Webové stránky tvoří základ sítě internet. Spousta informací navzájem provázaná odkazy je tou silou, díky které se internet tak rozšířil. Webové prohlížeče tvoří takové pomyslné okno do internetu, díky kterému dnes může téměř kdokoliv vyhledávat informace z celého světa. Webový prohlížeč (web browser) je počítačový program, který slouží k prohlížení, tedy používání služby internetu World Wide Web. Program umožňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML apod.), který podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku. Pro zobrazení některých zvláštních součástí stránky, jako jsou Flash animace nebo Java applety, je třeba prohlížeč doplnit o specializované zásuvné moduly. Mezi nejznámější webové prohlížeče patří grafické (seřazeny podle počtu uživatelů OS MS Windows) Internet Explorer, Mozilla Firefox, Safari, Google Chrome a Opera. 5

Modul 7


Microsoft Internet Explorer 7

Mozilla Firefox 3

6

Modul 7


Internetový vyhledávač Internetový vyhledávač je služba, která umožňuje na Internetu najít webové stránky, které obsahují požadované informace. Uživatel zadává do rozhraní vyhledávače klíčová slova, která charakterizují hledanou informaci, a vyhledávač obratem na základě své databáze vypisuje seznam odkazů na stránky, které hledané informace obsahují (text, obrázky nebo jiné typy multimediálních informací). Databáze je udržována převážně automaticky na rozdíl od internetových katalogů, které jsou udržovány převážně ručně. Cílem vyhledávačů je poskytnout uživateli při odpovědi na dotaz co nejrelevantnější informace, a proto různými způsoby hodnotí důležitost webových stránek, které mají ve své databázi (např. PageRank). Nejznámější české vyhledávače: Seznam.cz Centrum.cz Atlas.cz Jyxo.cz Nejznámější světové vyhledávače: Google.com Bing.com AltaVista.com Yahoo.com

7

Modul 7


8

Modul 7


Po zadání slova „ferrari“ vyhledavač nabídl nejen odkazy na relevantní stránky, ale také odkazy na obrázky a fotografie. Z reklamy na pravé straně se platí provoz vyhledávače. Většina vyhledávačů nabízí také pokročilé funkce jako například podrobné mapy, srovnávání cen zboží, slovníky apod.

RSS Really Simple Syndication (Informační kanál, RSS) je formát určený pro čtení novinek na webových stránkách a obecně na dodávání aktuálních informací, které obsahuje internet. Technologie RSS umožňuje uživatelům Internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, který nabízí RSS zdroj (RSS feed, též RSS kanál). Tento zdroj se nejčastěji vyskytuje na stránkách, kde se obsah mění a přidává velmi často (například zpravodajské servery). Uživateli poté přicházejí RSS kanálem zasílané zprávy. Poskytují zpravidla obsah článku, příp. jeho část, odkaz na původní článek, ale i jiná data. Počet kanálů, ke kterým se může uživatel přihlásit, je omezen víceméně jen schopností všechny tyto zprávy číst. RSS kanály lze sledovat přímo na webu, v emailovém prohlížeči, mobilním telefonu nebo jakémkoliv software, sloužícím jako RSS čtečka. Uživatel je tedy průběžně zásobován aktuálními daty z vybraných oblastí. Nemusí se jednat jen o zpravodajské články, ale třeba i zprávy o aktualizaci oblíbených webů podobně.

9

Modul 7


Zobrazení RSS kanálu serveru ČTK v Internet Exploreru 7

Podcast Podcast – jedná se vlastně o audio variaci na RSS zprávy. Po přihlášení k odběru kanálu uživatel přijímá audio a video soubory. Zasílání těchto zpráv sleduje specializovaný program zvaný podcatcher či podcast reciever. Ten zprávy po stažení uloží do přehrávače, kde je má uživatel kdykoliv k dispozici. Zpráva může být celá namluvena živým „moderátorem“, ale i mnohem jednodušeji přečtena hlasovou čtečkou přímo z textové zprávy a jen uložena do audio formátu.

10

Modul 7


Bezpečnost Základem bezpečnosti je heslo pro přístup do samotného počítače či sítě (výhodou počítačových účtů je také že každý může mít vlastní nastavení, úložný prostor apod.). Heslo je potřeba vymýšlet s ohledem na bezpečnost, nepoužívat tedy své jméno či datum narození. Ideální je 8 a víc znaků a použít malá i velká písmena, čísla nebo speciální znak. Často jsou takováto složitější hesla požadována přímo programem. Výhodné je též heslo nepsat na papír, či papírek a ten potom umístnit na klávesnici (ani zespod), na monitor (ani zezadu) a na podobná nápadná místa. Druhá část bezpečnostní hrozby je připojení k internetu. Jelikož je internet prostor s velmi volnými pravidly, je zde také velmi „nebezpečno“. Jedná se o nebezpečí v podobě virů, podvodných stránek, kradení účtů, ztráta soukromí, spyware, malware atd. Proti napadení se dá bránit pomocí speciálního hardware, software či šifrování, ale nejdůležitější je vždy chování samotného uživatele. Ani nejlepší hardwarová ochrana vás neuchrání před útokem v případě, že si útočníka do svého počítače pozvete. Podobné je to s vaším domovem. I ten nejlepší alarm je bezmocný v případe, že si zloděje pozvete do bytu sami. Cílem škodlivého softwaru bývá zejména získat citlivá data, ovládnout počítač a případně využívat část jeho výkonu pro vlastní účely, nebo útok, který má rovnou vyřadit jiný server z provozu. V takovém případě je váš počítač použit jako bílí kůň. Bez vašeho vědomí. Útočníci se snaží počítače infiltrovat zejména pomocí malware a spyware (malicious = zákeřný; spy = špion). Uživatel se brání zejména pomocí antiviru, antispyware a firewallem. Malware je počítačový program určený ke vniknutí nebo poškození počítačového systému. Počítačový červ je počítačový program, který je schopen automatického rozesílání kopií sebe sama na jiné počítače v síti. Poté, co infikuje systém, převezme kontrolu nad prostředky zodpovědnými za síťovou komunikaci a využívá je ke svému vlastnímu šíření. Červ může vybudovat celou svoji síť, kterou může útočník využívat jak ke sběru dat, rozesílání emailů/spamu nebo přímo výkon počítačů. Počítačový virus je program, který se dokáže sám šířit bez vědomí uživatele. Pro množení se vkládá do jiných spustitelných souborů či dokumentů. Na rozdíl od červů, kteří se šíří sítí. Viry v posledních letech ustupují právě díky červům. Trojský kůň je uživateli skrytá část programu, typicky využívaná autorem na škodlivou činnost. Dalším příkladem využití může být univerzální přístupové heslo. Spyware je program, který využívá internetu k odesílání dat z počítače bez vědomí jeho uživatele. Může se jednat jak o nevinná anonymní data sloužící k vylepšení programu, tak i o vaše čísla kreditních karet čí hesla. Spyware je velmi často (tajnou) součástí instalace různých programů „zdarma“ na internetu. Antivirový program (antivir) je počítačový program, který slouží k identifikaci, odstraňování a eliminaci počítačových virů a jiného škodlivého software. Program umožňuje kontrolovat soubory přímo uložené v počítači či na přenosném médiu. Zpravidla obsahuje také funkce jako monitorování podezřelé činnost v systému, kontrolu souborů kopírovaných do počítače či antivirovou kontrolu

11

Modul 7


emailové komunikace. Základní předpoklad ke správné činnosti programu je pravidelná aktualizace virové databáze! Antispyware je program, jehož úkolem je odstraňovat či blokovat spyware, jež se bez vědomí uživatele natáhl do jeho počítače. Firewall je síťové zařízení, které slouží k řízení a zabezpečování síťového provozu mezi sítěmi. Slouží jako kontrolní bod, který definuje pravidla pro tuto komunikaci. Zjednodušeně - blokuje nežádoucí komunikaci, která přichází ze sítě/internetu. Firewall může být součást hardware serveru, ale i software přímo v počítači uživatele. Pokud tedy spustím poprvé program, který se snaží komunikovat v síti (například emailový klient), firewall se zeptá, jestli má spojení povolit (z jeho pohledu se může jednat o nežádoucí komunikaci právě třeba ze spyware). Nejčastěji nabídne možnost povolit jedenkrát se připojit, zakázat nebo povolit vždy. Při povolit vždy se vytvoří na firewallu tzv. pravidlo. Seznam lze později libovolně editovat.

Nejznámější antiviry: AVG Norton Antivirus ESET NOD 32 McAfee Antivirus COMODO Internet Security

Nejznámější antispyware: Spybot Search & Destroy Ad Aware SE AVG Anti-Spyware Free Spyware Doctor

Řešení firmy Symantec – antivir, firewall, zálohování a údržba počítače

12

Modul 7


AVG Anti-Spyware nalezl hrozby v cookies. Součástí antiviru či firewallu může být také blokování nebezpečných stránek (warez, šířící červy, podvodné stránky), rodičovská kontrola (zakáže se přístup na erotické weby apod.) či blokování portů (lze zabránit hraní online her, icq/skype komunikace…). Často se využívá na zvýšení bezpečnosti ve větších sítích i na zvýšení produktivity práce na pracovišti. Pro zvýšení bezpečnosti práce na internetu se využívá zejména šifrování (encryption). Šifrovat se mohou jak data, tak i samotná komunikace. Šifrování se rozděluje na dvě hlavní kategorie: symetrické a asymetrické. U symetrického šifrování se používá jen jeden klíč na šifrování i dešifrování. U asymetrického se používají klíče odlišné. Jedna část klíče se používá pro šifrování zpráv, druhá pro dešifrování. Nejběžnější verzí asymetrické kryptografie je využívání tzv. veřejného a soukromého klíče: šifrovací klíč je veřejný, majitel klíče ho volně uveřejní, a kdokoli jím může šifrovat jemu určené zprávy; dešifrovací klíč je soukromý, majitel jej drží v tajnosti a pomocí něj může tyto zprávy dešifrovat. HTTP Secure (HTTPS) – jedná se o nadstavbu protokolu HTTP. Využívá se pro zvýšení bezpečnosti na webu, kde se pracuje s citlivými daty. Při použití tohoto protokolu se komunikace se serverem šifruje. Velmi zjednodušeně: prohlížeč (uživatel) získá od serveru klíč, kterým se bude šifrovat. Nejdříve je ho ale pro jistotu potřeba ještě ověřit jiným komunikačním kanálem (může jít i o osobní telefonní hovor). Nejčastěji se však využívá klíč podepsaný tzv. certifikační autoritou. Jedná se vlastně o důvěryhodné strážce klíčů.

13

Modul 7


Častým útokem bývá „podvržená“ stránka internetového bankovnictví. Právě na základě chyb jejich neověřeného certifikátu se lze těmto útokům vyvarovat. Moderní prohlížeče detekují šifrování například změnou barvy adresného řádku, v případě potíží zřetelně varují. Rychlé ověření je též změna URL z http://adresa na https://adresa. Digitální certifikát je digitálně podepsaný veřejný šifrovací klíč, který vydává certifikační autorita. Certifikáty jsou používány pro identifikaci protistrany při vytváření zabezpečeného spojení (HTTPS, VPN atp.). Na základě principu přenosu důvěry je možné důvěřovat neznámým certifikátům podepsaných důvěryhodnými certifikačními autoritami. Opět zjednodušeně: pokud mi někdo poskytne šifrovací klíč banky, neznamená to, že mi jej opravdu zaslala banka. Pravost klíče dokáže právě tento certifikát od důvěryhodné autority. Avšak pro zmatení - protože certifikát je běžný datový soubor, je třeba zabránit, aby také on sám nemohl být nějakým způsobem zfalšován. Certifikační autorita proto certifikát podepíše svým vlastním soukromým klíčem a tento podpis připojí k certifikátu. Z toho vyplývá jedna důležitá vlastnost - abychom mohli ověřit platnost tohoto podpisu, a tím i platnost certifikátu, musíme mít k dispozici také certifikát certifikační autority. Ten je zpravidla ke stažení na stránkách certifikační autority. Příkladem mohou být naše datové schránky.

První náhled je z Firefoxu a druhý z Exploreru 8. U obou lze kliknutím zjistit podrobné informace.

14

Modul 7


Orientace útočníků se také čím dál tím více obrací na Phishing. Phishing je podvodná technika používaná na Internetu k získávání citlivých údajů (hesla, čísla kreditních karet apod.). Jejím principem je rozesílání e-mailových zpráv, které se tváří jako oficiální žádost banky či jiné podobné instituce a vyzývají adresáta k zadání jeho údajů na odkazovanou stránku. Tato stránka může například napodobovat přihlašovací okno internetového bankovnictví a uživatel do něj zadá své přihlašovací jméno a heslo. Tím tyto údaje prozradí útočníkům, kteří jsou poté schopni mu z účtu vykrást peníze. Na podvodnou stránku/email může upozornit vylákávání osobních údajů (banka nikdy nežádá zasílání hesla, pinu apod.), adresa v prohlížeči (záměna jednoho písmene, chybějící certifikát), nebo že komunikace probíhá na http a ne na https. Proti phishingu lze se bránit hlavně opatrným chováním uživatele. Hoax je nevyžádaná zpráva, která uživatele varuje před nějakým virem, prosí o pomoc, informuje o nebezpečí, snaží se ho pobavit apod. Hoax většinou obsahuje i výzvu žádající další rozeslání hoaxu, proto se někdy označuje také jako řetězový e-mail. Příklad z února 2003: Vážení Zákazníci, protože nastala chyba v systému Seznam, (Chyba DNS, TCP/IP a SMTP serverech Seznamu.)dojde ke změně některých účtů. Žádáme zákazníky, kteří chtějí zachovat svůj účet se stejným jménem, aby poslali svůj login a heslo na tuto emailovou adresu: [email protected] Prosíme za prominutí této chyby a Těšíme se na další spolupráci. Seznam Tým.

Zde je vidět jedna podezřelá věc. Tento e-mail se vás snaží přimět k tomu, aby jste mu zaslali svoje jméno a heslo na nějakou e-mailovou adresu. Nikdy to nedělejte. Žádný subjekt na internetu nemá právo po vás žádat vaše jméno a heslo. Důvod je velice jednoduchý. Nikdy nevíte kdo je na „druhé“ straně. Tedy pokud si jeho identitu neověříte například pomocí digitálního certifikátu. Představte si, že by jste někomu měli poslat číslo účtu a heslo k internetovému bankovnictví. Co myslíte, že se stane? Zda se jedná o hoax či phishing lze ověřit na www.hoax.cz

Základy bezpečnosti       

Pravidelně aktualizovat používaný operační systém a užívané programy (zejména prohlížeče) Používat aktuální antivir, antispyware, firewall Používat bezpečné heslo, nezapisovat, neukládat a nesdělovat ho nikomu (ani manželce/manželovi) Kontrolovat u podezřelých stránek jejich skutečnou adresu v řádku prohlížeče Neotvírat neznámé či podezřelé soubory, programy nebo přílohy poštovních zpráv K citlivým službám se připojovat pouze z vlastního počítače a nikdy přes neznámou wifi nebo z internetové kavárny Nenavštěvovat pornografické stránky nebo stránky, jež šíří warez. Často je na těchto stránkách záměrně obsažen malware 15

Modul 7       


Připojovat se k internetovému bankovnictví, e-mailové schránce, či jiným citlivým službám zásadně přes HTTPS protokol U internetového bankovnictví se řádně odhlašovat ze služby Pro větší zabezpečení dat na disku je možné použít program pro šifrování dat K zabezpečení e-mailové komunikace používat vhodné programy jako PGP, GnuGP aj Pravidelně zálohovat důležitá data V sociálních sítích využívat co nejméně aplikací třetích stran (her, kvízů atp.) Uvažovat, které informace o sobě internetu poskytujete

16

Modul 7


Internetový prohlížeč

Základní prohlížení Na prohlížení www obsahu internetu je nejvhodnější použít internetový prohlížeč. Existuje jich mnoho značek a druhů. Od jednoduchých pouze textových až po obry obsahující emailový klient, rss čtečku atd. Základní principy, které zde budeme probírat, jsou však u všech prohlížečů stejné. Snímky obrazovky budou z prohlížečů Internet Explorer 8 a Mozilla Firefox 3.6. Samotný prohlížeč lze spustit poklekáním na jeho ikonu na ploše, případně v nabídce start.

Ikony nejrozšířenějších prohlížečů. Podle nastavení prohlížeče se otevře buď výchozí/domovská stránka, nebo poslední prohlížené stránky. Otevřít se může více stránek zároveň. Aby uživatel nemusel mít prohlížeč spuštěný desetkrát a zároveň mohl „surfovat“ na mnoha stránkách zároveň, používají se tzv. taby – panely. Jedná se vlastně o jednotlivé panely naskládané vedle sebe (přes sebe) v rámci jednoho programu, kde na každém panelu je jiná stránka. Není pak potřeba přepínat mezi programy, ale jen mezi již otevřenými stránkami. Velmi se tím zrychlí práce s internetem, je také více komfortní. (někdy je „tab“ nazýván také záložkou; pro odlišení od žáložky/bookmarku jej budeme nazývat tabem nebo panelem). Při kliknutí na hypertextový odkaz (zpravidla podtržený), prohlížeč zobrazí stránku/objekt, kam odkaz ukazoval. Při kliku pravým tlačítkem myši, zobrazí se volba zobrazení odkazu v novém tabu nebo

17

Modul 7


úplně novém okně. Zobrazení v novém tabu můžeme vyvolat přímo – kliknutím prostředním tlačítkem myši.

Okno prohlížeče se skládá z pěti hlavních částí, jejichž rozložení se může lehce lišit. V záhlaví okna se vyskytuje název právě navštívené stránky, základní ikony (zavření programu, obnovení stránky, zpět na předchozí webovou stránku…) a adresní a vyhledávací řádky (1). Vedle jsou další, méně využívané ikony a základní menu programu (3). Důležité je zejména zobrazení „oušek panelů“ (2), které znázorňují jednotlivé otevřené stránky. Největší část okna programu zabírá samotná zobrazená stránka (4). V nejnižší části okna se často vyskytuje stavový řádek, zobrazující dodatečné informace (5).

1. šipka vlevo vrací na předchozí navštívenou stránku, šipka vpravo je krok dopředu. Malá šipka směrem dolů zobrazí seznam posledních navštívených stránek. 2. kliknutím se zobrazí seznam webů, které si uživatel uložil jako oblíbené (tzv. bookmarky/záložky) 3. samotný adresní řádek, kde se zobrazuje/zadává adresa zobrazované stránky 18

Modul 7


4. ikona šipek obnoví/zaktualizuje právě prohlíženou stránku; ikona červeného kříže zastaví načítání stránky 5. vyhledávací okno – stačí zadat vyhledávaný výraz a potvrdit pomoci enteru (nebo kliknout na šipku). Kliknutím na znak vyhledávací služby (na ukázce google) jej lze změnit a vyhledávat třeba ve filmové databázi. 6. další pomocné ikony - důležitý je „domeček“, který značí výchozí/domovskou stránku. Ta se otvírá vždy při spuštění nového okna nebo tabu prohlížeče, nebo kliknutím na tuto ikonu. Obrázek tiskárny vytiskne aktuální stránku. 7. menu prohlížeče – obsahuje nastavení prohlížeče, historii, zabezpečení, kódování, velikost stránky, nápovědu… funkce se liší u každého prohlížeče. 8. nápověda

Pro srovnání stejný pohled na Firefox (rozložení se liší dle individuálního nastavení)

Samotné použití prohlížeče je velmi jednoduché. Do lišty navigace se napíše www adresa stránky/objektu, který chce uživatel zobrazit a potvrdí entrem. Načítání se dá zastavit pomocí klávesy „Esc“ nebo kliknutím na ikonu s křížkem. Aktualizace stránky se provádí klávesou „F5“ nebo kliknutím na ikonu se šipkami v kruhu (4). Pokračovat se dá zadáním jiné adresy, otevření nového panelu nebo kliknutím na hypertextový odkaz (ten může „přepsat“ aktuální prohlíženou stránku nebo jej lze otevřít v novém panelu). Přepsáním adresy se změní prohlížená stránka rovnou. Při vytvoření nového panelu (Ctrl+T nebo kliknutí na „+“ vpravo vedle krajního tabu) může uživatel pokračovat procházením jiných stránek a má možnost se přepínat do těch předchozích. Panel lze zavřít kliknutím na křížek v jeho záhlaví nebo zkratkou Ctrl+W. Na většinu akcí prohlížeče existuje také klávesová zkratka. V tomto textu budou zmíněny pouze ty nejzákladnější. Další lze snadno vyhledat na internetu nebo v nápovědě. Nápovědu lze vyvolat klávesou F1 nebo pomocí menu.

Nastavení Nastavení programu se provádí většinou v menu. Firefox i Explorer má menu Nástroje/Možnosti. Nyní projdeme několik důležitých položek.

19

Modul 7


Výše zmiňovanou domovskou stránku zde lze kdykoliv změnit. Někdy to nabízí samotná webová stránka, někdy ji změní nedobrovolně nějaký malware. Hned první položka v menu Nástroje – Možnosti internetu je právě adresa Domovské stránky (homepage). Pokud chcete mít výchozí stránku zcela prázdnou, zadejte zde adresu „about:blank“. Užitečnou pomůckou je blokování vyskakujících oken (tzv. popup). Blokuje zákeřné reklamy, vyskakující v nových oknech. Nevýhodou je, že občas je takovéto okno potřeba otevřít (často nějaký obrázek nebo registrace). V menu Nástroje je pododdíl „Blokování automaticky otvíraných oken“. Zde lze jedním klikem zapnout/vypnout funkci. V nastavení lze přidávat weby do seznamu povolených/bezpečných stránek, kde se poté blokování automaticky vypíná. Tyto možnosti jsou také v Nastavení-Možnosti internetu-Osobní údaje-Nastavení blokování.

20

Modul 7


Na stejné záložce nastavení je také úroveň zabezpečení cookies. Tyto „sušenky“ jsou malá množství dat, která www server zašle prohlížeči a on tyto data uloží v počítači uživatele. Při každé další návštěvě téhož serveru pak prohlížeč tato data posílá zpět serveru. Samotná jsou většinou nevinná, zahrnují například obsah nákupního košíku či oblíbená nastavení. Navštívený web si ale může ukládat do cookies jakékoliv informace, které o návštěvníkovi zjistí. Může tak postupně zjišťovat zájmy konkrétního návštěvníka, které stránky navštěvuje, jaké informace vyhledává, jak často daný web navštěvuje apod. Těchto informací se dá posléze i bez vědomí návštěvníka využívat pro cílenou reklamu, statistické vyhodnocování chování návštěvníků, apod. Antiviry a antispyware často podezřelé cookies rovnou maže. Čím vyšší úroveň zabezpečení, tím je jich méně povoleno ukládat. Tím může vzniknou problém u určitých webů, které cookies vyžadují k prohlížení. Proto je v tomto menu ještě tlačítko „Sítě“, kde lze spravovat seznam výjimek. Pro zvýšení bezpečnosti lze také mazat historii procházení a cache (aby počítač nemusel vždy načítat celé stránky znovu, uloží si části na disk počítače, například obrázky; při příští návštěvě jen zkontroluje, zda se obrázek nezměnil a pak jej může načíst z místního disku). Výhodou je rychlejší hledání a načítání stránek. Nevýhodou historie a cache je, že z něj lze vyčíst hodně informací o uživateli. Historii a cache lze smazat opět v menu Možnosti internetu, v záložce Obecné. Prohlížeč se ještě zeptá, co vše chcete smazat (další možností jsou třeba uložená hesla). Pro úplnou anonymitu lze využít funkce „InPrivate“ v menu Zabezpečení. Funkce Procházení se službou InPrivate umožňuje procházení webu, aniž byste v aplikaci Internet Explorer nechávali nějaké stopy. To pomůže zabránit případným jiným uživatelům vašeho počítače prohlížet, co jste navštívili a na co jste se na webu dívali.

21

Modul 7


V případě, že v prohlížeči nějaký panel přebývá nebo zmizel, zobrazení se nastavuje v menu Nástroje – Panely nástrojů nebo Zobrazení – Nástrojové lišty.

Navigace Skok na určitou adresu se provádí zadáním adresy a potvrzením entrem. Skok na hypertextový odkaz se provádí prostým kliknutím na něj levým tlačítkem myši. Kliknutí pravým tlačítkem otevře menu s volbami. Prostřední otevře odkaz jako nový panel. Pohyb vpřed a vzad v navštívených stránkách se provádí pomocí ikon se šipkou vpřed a vzad. Domovská stránka se vyvolá klikem na ikonu s domečkem. Při psaní adresy prohlížeč průběžně doplňuje návrhy dokončení v závislosti na historii prohlížení a oblíbené weby. Pokud již nabízí hledanou stránku, stačí na nabízený odkaz kliknout, nebo najet šipkou a potvrdit. Po kliknutí na ikonu „Oblíbené položky“ se otevře seznam dříve uložených záložek (viz níže). Lze se zde přepnout na RSS kanály (viz výše) nebo historii. Zde lze v historii přímo vyhledávat, nebo odmazat konkrétní položky z paměti (výhodou může být změna řazení).

22

Modul 7


Zobrazení historie prohlížení

23

Modul 7


Záložky Záložky (bookmarks/favourites) v internetových prohlížečích jsou vlastně stejné jako záložky u knih. Pokud se chce uživatel k určité kapitole (stránce) později vrátit, vloží do knihy záložku (uloží si právě navštívenou adresu pod vlastním názvem do seznamu oblíbených). Tyto seznamy lze pro přehlednost třídit do složek. Vytvoření složky se skrývá v menu pod pravým tlačítkem myši. Záložky lze poté třídit pouhým přetažením myší. „Nabídka záložek“ – je to vlastně položka “Záložky“ v hlavním menu prohlížeče; zde jsou všechny záložky (počet záložek/složek je takřka neomezený) „Lišta záložek/Panel Oblíbené položky“ – lze ji zobrazit jako panel pod řádkem s adresou; jelikož

každý odkaz zabere kus místa v panelu prohlížeče, je výhodné zde mít jen ty nejdůležitější odkazy.

24

Modul 7


Editace záložek v prohlížeči Mozilla Firefox

Otevřený seznam záložek a panel Oblíbené položky v Internet Exploreru Záložku samotnou lze přidat několika způsoby:    

Odkaz na uložení je přímo na webu Pomocí hlavního menu – Záložky/Oblíbené položky – Přidat stránku do záložek Pomocí zkratkové klávesy – Ctrl+D Kliknutím na ikonu hvězdy (v panelu prohlížeče nebo adresném řádku)

Při přidávání záložky si může uživatel zvolit její pojmenování a umístění v menu záložek. V Mozille Firefox při prvním kliknutí na hvězdu u adresy pouze zařadí stránku do „Naposledy přidaných“/záložek čekajících na roztřídění. Až při druhém kliku ji lze přímo pojmenovat a zařadit, jako při Ctrl+D. Záložku použít lze pouhým vybráním a potvrzením (enter, levý myš). Přes funkci z menu pod pravým tlačítkem myši lze otevřít všechny záložky ve vybrané složce v jednotlivých panelech. Popřípadě složku vytvořit či smazat. Stejným způsobem lze editovat název záložky či její adresu.

25

Modul 7


Práce s Internetem Formuláře

Internetové formuláře využívají několik typů polí. Jejich použití je ale velmi snadné.

26

Modul 7


Normální vstupní pole – obdélník různé velikosti, kam lze psát libovolný text standardním způsobem. Prohlížeč často nabízí „nápovědu“ na základě právě zadaných znaků (například na základě dříve zadaných frází). Nápovědu lze použít vybráním myší či šipkami. (podobnou nápovědu nabízí prohlížeč také při zadávání adresy přímo v adresním řádku)

Vstupní pole pro heslo - pouze skryje zadané hodnoty, například heslo.

Přepínač (radio button) – používá se pro výběr z nabídky, kdy lze vybrat pouze jednu z možností. Výběr se provádí prostým kliknutím na „kolečko“. Výběr se označí „tečkou“.

Nabídka – jiný způsob vybírání z jedné z možností. Celý výběr lze zobrazit kliknutím myší na šipku.

Zaškrtávací políčko (check box) – používá se pro výběr z nabídky, kde lze vybrat více možností zároveň nebo pro potvrzení. Označení se provádí kliknutím na prázdný čtvereček. Výběr je označen zaškrtnutím. Druhým kliknutím myší lze výběr zrušit.

Tlačítko – používá se prostým kliknutím myší. Většinou se jedná o potvrzení či vymazání vybraných hodnot. (Uložit; Odeslat; Vymazat vše (Reset); Přidat do košíku (Add to cart); Založit účet)

Hvězdička – údaje označené hvězdičkou musejí být vyplněny, aby bylo možné formulář potvrdit. 27

Modul 7


Ověřovací kód – formulář často obsahuje také různé způsoby zabezpečení proti zneužití. Většinou se jedná o opsání maskovaného písmenného/číselného kódu.

28

Modul 7


Vyhledávání Základní pojmy Jelikož je obsah internetu velmi rozsáhlý, využívají se k vyhledávání informací takzvané internetové vyhledávače. Definice byla uvedena již v předchozích kapitolách. Vyhledávač pracuje z větší části automaticky, k čemuž využívá desítky až statisíce počítačů. Kvalita vyhledávače je závislá na tom, jak kvalitní dává odpovědi, tj. jestli uživatel najde hledanou informaci na prvních místech odpovědi vyhledávače. Z tohoto důvodu je nutné měřit kvalitu stránek, které vyhledávač má ve své databázi. Pro procházení webových stránek má internetový vyhledávač automatický program, tzv. vyhledávací robot, který se pomocí hypertextových odkazů snaží navštívit všechny webové stránky na Internetu. Robot pracuje tak, že dostane na začátku seznam atraktivních stránek (tj. vstupních míst, resp. seznam URL odkazů). Robot každou stránku stáhne na svůj pevný disk a poznamená si její URL adresu, aby ji nenavštěvoval opakovaně. V uložené stránce přečte všechny hypertextové odkazy na další webové stránky, čímž získá další místa, která stejným způsobem navštíví. Robot pracuje cyklicky, takže se po určitém čase na stránky vrací, aby zjistil jejich případné změny. Stránky, které robot uložil na pevný disk, je nutné zpracovat a vytvořit z nich databázi. V databázi jsou uvedena všechna nalezená slova a k nim adresy, na kterých se tato slova vyskytují. Databáze je tedy schopna poskytnout informaci, na kterých stránkách se hledané slovo nachází. Pro rychlejší vyhledávání se stránky dále indexují a třídí. Zohledňuje se váha slov, atraktivita stránky, serióznost webu, placení odkazu atd. Toto všechno se pak využívá při samotném vyhledávání po zadání dotazu. SEO - technika, která dokáže stránky upravit tak, aby se co nejlépe umístily ve výsledcích vyhledávání.

Vyhledávání Samotné použití je velmi snadné. Stačí spustit webový prohlížeč, přejít na stránku internetového vyhledávače (http://www.google.cz/, http://www.seznam.cz/,…) a do vyhledávacího pole zadat požadovaný dotaz či lépe klíčová slova relevantní k dotazu. Vyhledávač projde svou rozsáhlou databázi a na základě svých algoritmů nabídne výsledky. Vyhledávač zpravidla nerozlišuje malá a velká písmena (také háčky a čárky), automaticky využívají skloňování apod.

29

Modul 7


Uvozovky Pokud uživatel zadá vyhledat nějakou víceslovnou frázi, bude dotaz vyhodnocen jako společné hledání několika slov (libovolné pořadí, skloňování…). Zadáním fráze v uvozovkách bude vyhledán přesně její text. (lze použít i operátor AND) Operátor + V některých případech si můžeme všimnout, že vyhledávač automaticky skloňuje některá slova, nebo bere v úvahu i jejich synonyma a toto se pak promítne do výsledků vyhledávání. Tomuto lze předejít přidáním znaku „+“ před slovo. Vyhledávač bude tento výraz vyhledávat v takovém tvaru, v jakém je zadané. Operátor Výsledky se slovy označenými pomocí znaku mínus bude vyhledávač vynechávat. Operátor OR Budou vyhledány dokumenty, ve kterých se objevuje buď jeden, nebo druhý výraz. "korunovace miss" +ČR 2009 OR 2010 Vyhledá stránky obsahující sousloví „korunovace miss“, slovo ČR (které nebude nahrazeno například slovem česká republika) a rok 2009 nebo 2010 (bez OR by nabídl i stránky obsahující oba ročníky zároveň). 30

Modul 7


Vyhledávání podle typu dokumentu Internetové vyhledávače lze využít i při hledání dokumentů. Syntaxe zápisu je „filetype:typ souboru klíčová slova“. (filetype:xls výroční zpráva) Vyhledávání na určité stránce Vyhledávání jde omezit také na určitou webovou stránku pomocí zadání její adresy a klíčového slova site. Vyhledání slova prezident na serveru čtk – „site:ceskenoviny.cz prezident“.

Příklad z nápovědy na seznam.cz rod, pinus "borovice lesní" site:sofronka.cz filetype:pdf vyhledá pouze dokumenty ve formátu pdf, které se nacházejí na doméně sofronka.cz, obsahují přesnou frázi borovice lesní a slova rod a pinus v libovolné vzdálenosti od sebe

Zde uvedené způsoby nejsou zdaleka všechny. Další si můžete najít právě při tréninku práce s vyhledávačem. Popis vychází z použití vyhledávače Google, většina postupů je však zcela univerzální.

Slovníky a encyklopedie na internetu lze snadno vyhledat pomocí vyhledávačů. Zde jsou některé z těch nejznámějších: Encyklopedie česky http://cs.wikipedia.org/ http://encyklopedie.seznam.cz/ http://www.cojeco.cz/ http://www.cotoje.cz/ http://literatura.kvalitne.cz/ Encyklopedie anglicky http://www.britannica.com/ http://www.encyclopedia.com/ http://www.wikipedia.org/ Slovníky http://www.slovnik.cz/ 31

Modul 7


http://translate.google.com/ http://www.yourdictionary.com/ http://slovnik.zcu.cz/online/

32

Modul 7


Výstupy z Internetu Ukládání souborů Z internetu lze stahovat neuvěřitelné množství informací a jiného obsahu. Od obrázků, dokumentů, videí až po celé webové stránky. Nejjednodušším způsobem stažení je obsah poskytovaný ke stažení přímo webovou stránkou. Většinou se jedná o instalace programů či dokumenty. V tomto případě se zpravidla stahování z internetu do uživatelova počítače spouští prostým vybráním z obsahu stránky a kliknutím na tlačítko „Stáhnout“, „Uložit“, „Download“ apod. Prohlížeč lze nastavit dvěma způsoby. Aby stahoval soubory vždy rovnou do nastaveného adresáře (například Dokumenty/Stažené soubory) nebo se při každém souboru zeptá, kam jej uložit (využívá se standardní okno k určení místa v počítači z Windows). V moderních prohlížečích se stahování přesune do tzv. Správce stahování, kde můžete sledovat informace o aktuálním stahování, případně jej pozastavit či úplně zrušit apod. (Ctrl+J otevře správce ve Firefoxu)

Při otevírání souboru z internetu se prohlížeč zeptá, co přesně má se souborem dělat. Nejčastější volby jsou: „Otevřít“ – prohlížeč soubor dočasně stáhne a rovnou otevře v příslušném programu. Po zavření zůstává ještě na nějaký čas v dočasném úložišti a poté je smazán (často je přístupný také ze Správce stahování). „Uložit“ – prohlížeč soubor uloží do požadovaného adresáře. Pozor, rychlost stahování je definována velikostí souboru a rychlostí připojení k internetu. Malý soubor může trvat vteřiny, větší ale i mnoho hodin. „Storno“ – může být i „Zrušit“; zruší navrhované stažení souboru; vhodné, pokud vám stahování nabízí stránka sama, aniž byste cokoliv požadovali (většinou se jedná o spyware). 33

Modul 7


Další – v nabídce se může objevit více voleb, například využití zcela jiného programu jako správce stahování (Flashget; Free Download Manager a další, které poskytují pokročilé funkce).

Uložení samotné webové stránky je snadné. Stačí vybrat v menu položku „Uložit (stránku) jako…“. V Exploreru je to v nabídce „Stránka“, ve Firefoxu v nabídce „Soubor“. Opět je potřeba vybrat, kam do uživatelova počítače se má obsah stránky uložit. Ukládání stránky ji umožňuje otevřít později, i bez připojení k internetu. POZOR, uloží se pouze právě otevřená stránka. Pokud kliknete na nějaký hypertextový odkaz vedoucí mimo tuto stránku, cíl odkazu nebude zobrazen. Na stahování celých webů a nejen jednotlivých stránek jsou specializované programy (Offline Explorer Pro).

Způsobů uložení stránky je více. Způsob lze vždy změnit při vybírání místa uložení („Uložit jako typ“). Nejčastěji se jedná se o uložení celé stránky jak je, uložení jen HTML (tedy jen formátovaný text bez obrázků apod.) a uložení v čistě holé textové podobě (txt soubor). Nejčastěji se ukládá webová stránka celá; jelikož se ale skládá z mnoha malých souborů, pro vyšší komfort je ještě možnost využít formát MHT, kdy je obsah stažen a poté zabalen do jednoho souboru. Nevýhodou tohoto řešení je, že formát neotevře každý prohlížeč (Internet Explorer ano, Firefox ne).

Uložená stránka se otevírá „spuštěním“ souboru s příponou htm, html nebo mht. Tento soubor je uložen tam, kam jste určili uložit celou stránku. Název souboru se shoduje s názvem, který uživatel 34

Modul 7


zadal při začátku stahování. Stránka se otevře v prohlížeči, jako by se jednalo o prohlížení z internetu. Pouze v adresním řádku nebude webová adresa, nýbrž cesta k uložení v počítači. Pomocí menu pod pravým tlačítkem myši nebo schránky lze kopírovat i jen část webové stránky. Například po označení textu či odkazu lze pomocí Ctrl+C uložit tento text do schránky a vložit například do Wordu. Na obrázku je část menu, které se zobrazilo po kliknutí pravým tlačítkem myši na obrázek, který je zároveň odkazem. Prohlížeč mi nabízí jak menu pro zpracování odkazu (otevření v novém okně či panelu; kopírovat adresu do schránky) a zároveň pro zpracování obrázku. Kopírovat obrázek vloží obrázek do schránky a lze jej pak vložit do editoru obrázků či přímo do textu ve Wordu apod. Kopírovat adresu obrázku neuloží do schránky obrázek samotný, ale adresu, kde přesně je na internetu uložen. Pokud tento odkaz získá jiný uživatel, může se zadáním této cesty v prohlížeči na obrázek podívat. Zde lze i obrázek uložit do počítače, poslat emailem či jej rovnou nastavit jako pozadí plochy Windows.

Tisk stránky Občas je potřeba stránku vytisknout. Každý prohlížeč tento problém řeší svým způsobem. V Exploreru se tisk, vzhled a náhled spouští ikonou tiskárny v panelu prohlížeče, ve Firefoxu je to stejné schované v menu „Soubor“. Ve všech programech pro tisk funguje zkratka Ctrl+P. Náhled zobrazí náhled na to, co vlastně vyjede z tiskárny. Pro ušetření inkoustu se většinou netiskne barevné pozadí stránky. Také papír v tiskárně má zcela jiné rozměry než plocha na monitoru. Proto stránka v náhledu může ve skutečnosti vypadat jinak, než v prohlížeči samotném. Vzhled upravuje vzhled stránky. Jedná se hlavně o orientaci (na šířku; na výšku) a velikost okrajů. Možnosti této funkce se velmi liší dle použitého prohlížeče. Samotný tisk probíhá stejně jako tisk z jakéhokoliv programu, kdy uživatel vybere tiskárnu, na které chce tisknout, zadá počet kopií a další parametry, které umožňuje konkrétní tiskárna a spustí tisk tlačítkem Tisk.

35

Modul 7


Komunikace Elektronická komunikace Základní pojmy Svět internetu nám nabízí množství způsobů komunikace. Tyto způsoby rozdělujeme na dvě hlavní skupiny: 1. Synchronní komunikace probíhá v reálném čase. Jedná se například o chat, VoIP telefonáty či známý program Skype. 2. U asynchronní komunikace není nutná okamžitá reakce. Jedná se například o různá diskusní fóra, SMS nebo e-mail. Po internetu lze přenášet v digitální formě rozhlas i televizi, lze zajistit i další doplňkové služby v rozsahu podobném klasické telefonii a videotelefonii atd. Nyní se podívejme na jednotlivé služby podrobněji: Asi nejznámější komunikační službou internetu je e-mail, což vlastně znamená elektronická pošta. Jedná se o způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes síť/internet. Použití je analogické s klasickou poštou. Stačí zadat e-mailovou adresu adresáta do svého emailového klienta nebo do formuláře webového rozhraní, napsat samotné „tělo“ zprávy a zmáčknout „Odeslat“. Výhodou elektronické pošty je její velká rychlost, e-mail může být adresátovi doručen běhen vteřin. Velké možnosti formátování textu a hlavně možnost vkládání libovolných elektronických příloh jako obrázky či dokumenty. Výhodou může být také snadné třídění, archivace a vyhledávání zpráv či že je zdarma. Nevýhodou je zejména zneužívání této levné cesty k rozesílání miliard nevyžádaných reklamních e-mailů.

36

Modul 7


E-mailová adresa je údaj, který v e-mailové zprávě určuje adresáta zprávy, případně adresáta kopie zprávy, a obvykle též údaj o odesílateli zprávy. E-mailová adresa identifikuje elektronickou poštovní schránku uživatele e-mailu. Adresa má tvar adresát@internetová_doména, například [email protected]. K adrese může být přiřazeno uživatelské jméno, které může obsahovat také speciální znaky – háčky apod. Poštovní klient poté upřednostňuje toto pojmenování adresáta a pro větší přehlednost tedy zobrazí „Jan Novák“ a samotná adresa je pod tímto označením „skryta“. Short Message Service (SMS) - Služba krátkých textových zpráv je název pro službu dostupnou na většině digitálních mobilních telefonů. Jak je patrné z názvu, jedná se o zasílání krátkých textových zpráv. Zprávu lze posílat mezi mobilními telefony, jinými zařízeními, na pevné telefony nebo přes internet. Délka zprávy je omezena na 160 znaků. Často se u nás jako SMS označuje i samotná krátká textová zpráva. Technologickým nástupcem SMS jsou zprávy MMS, které umožňují posílat i multimediální obsah.

37

Modul 7


Voice over Internet Protocol (VoIP) - je technologie, umožňující přenos digitalizovaného hlasu prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média, prostupného pro protokol IP. Používá se pro telefonování prostřednictvím Internetu, lokální sítě nebo jakéhokoliv jiného datového spojení. Koncovým zařízením může být jak program v počítači či mobilním zařízení, ale i „hardwarový“ telefon. Mezi tyto služby patří například Skype, který umožňuje také spojení s klasickou veřejnou telefonní sítí. Hlavní výhodou tohoto způsobu komunikace jsou velmi nízké náklady na hovor. Nevýhodou může být nižší bezpečnost či nutnost připojení k internetu. Existují však i čistě síťové verze. Instant Messaging (IM) je internetová služba, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli apod. Hlavní výhodou oproti používání např. e-mailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy zpráva je doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou do jedné vteřiny).

38

Modul 7


Instant messaging zrychluje komunikaci a umožňuje snadnou spolupráci mezi více lidmi. Na rozdíl od e-mailu nebo telefonu druhá strana ví, zda je účastník k dispozici či nikoliv. Většina IM systémů umožňuje nastavit stavové zprávy, tedy zprávu, podle které lze zjistit, zda je uživatel přítomen přímo u svého počítače. Na druhou stranu uživatele nikdo nenutí, aby na zprávy odpovídali ihned. Tímto způsobem se IM komunikace stává méně vyrušující než třeba telefon. IM je ideální pro rychlou výměnu internetových adres, kusů zdrojového kódu a dalších informací, které se např. v telefonní komunikaci špatně přenášejí. Protokolů pro komunikaci přes IM jsou desítky. Ty nejrozšířenější však každý používají i stovky miliónů uživatelů. Patří mezi ně u nás nejrozšířenější ICQ, ale i AIM, Google Talk, XMPP (Jabber), Windows Live Messenger. Pro příjem a zasílání zpráv se využívají IM klienti. Opět se zde nabízí velké množství programů, některé nabízejí též připojení k více protokolům zaráz. Mezi nejznámější patří Miranda, Trilian, QIP, Jimm, Pidgin a ICQ. Každý z programů má své specifika a o tom, který je nejlepší, se vedou na internetu nekonečné diskuze. Online (virtual) community - virtuální komunita, e-komunita nebo on-line komunita je skupina lidí, ve které její členové navzájem komunikují jinak, než přímým kontaktem a činí tak ze sociálních, profesních, vzdělávacích či jiných důvodů. Ke kontaktu využívají diskusní fóra, e-mail, on-line sociální sítě nebo chat. Může se jednat o skupinu filmových nadšenců, internetová fóra zahrádkářů nebo diskusní místnosti komunity hráčů počítačových her.

39

Modul 7


Bezpečnostní hlediska Elektronická komunikace je častým cílem počítačové kriminality. Jde jak o pokusy dostat se k citlivým datům, tak o rozesílání nevyžádané pošty a zavirovaných e-mailů/příloh. Nejčastěji se jedná právě o e-maily a tak se na tyto hrozby nyní zaměříme. Hlavní hrozby elektronické pošty jsou spam a červi. Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně. Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné zprávy kolující po internetu.

40

Modul 7


Počítačový červ je program obsahující škodlivý kód, který napadá hostitelské počítače a šíří se dál prostřednictvím sítě. Základní rozdíl mezi virem a červem je ten, že červ se dokáže šířit sám a není závislý na hostitelském souboru. Červ využívá k šíření hlavně elektronickou poštu nebo zneužívá bezpečnostní díry v různých aplikacích. Červ může například rozesílat kopie sebe sama všem členům vašeho e-mailového adresáře, jejichž počítače poté provedou to stejné, což způsobí domino efekt nebo rozsáhlý síťový přenos, který může zpomalit pracovní sítě i Internet jako celek. Ochranou je zejména opatrnost uživatele a aktualizovaný antivirový program. Je potřeba si uvědomovat nebezpečí napadení počítače počítačovými viry při otevírání neznámých zpráv elektronické pošty nebo jejich příloh. Dalším nebezpečím elektronické komunikace je tzv. Phishing. Jedná se o podvodné získávání důvěrných a citlivých informací za účelem obohacení se z cizích zdrojů. Nejčastější formou je zasílání podvodných emailových zpráv k získání např. hesel k internetbankingu a informací k platebním kartám. Jak se proti phishingu bránit?    

   

Podezřelé e-maily ignorujte, „neklikejte“ na žádné odkazy v e-mailu, pro přihlášení používejte oficiální stránky. Buďte opatrní. Mějte na paměti, že phishing nemusí být spojen jen s tématem elektronického bankovnictví, ale je to např. i snaha o získání hesla do e-mailu nebo jiných služeb. Buďte opatrní, než se někde přihlásíte či zaregistrujete. Myslete na to, že žádná instituce, a už vůbec ne bankovní instituce, po vás nikdy nebude žádat přihlašovací údaje e-mailem. Toto se řeší oficiální formou, jako je osobní kontakt, nebo doručená klasická pošta na adresu vašeho trvalého bydliště, nikoli e-mailem. Používejte zabezpečené spojení. Když phishing pochází ze zahraničí, většinou ho rozeznáte díky špatné češtině, jako je skloňování slov atd. Aktualizovaný internetový prohlížeč a e-mailový klient informují uživatele, že se jedná o phishing. V neposlední řadě mějte za každých okolností aktualizovaný operační systém, firewall a aktualizovaný antivirus.

Podvodné e-maily jsou takové, které jsou zasílané mnoha uživatelům internetu. Snaží se získat důvěrná data uživatele, nebo směřují na podvodné stránky. Útočník vytvoří zprávu pod jménem 41

Modul 7


důvěryhodné instituce, často s identickou grafikou a dalšími prvky. V této zprávě pak velmi věrohodně přesvědčí své oběti, aby klikly na nabízený odkaz. Tento nasměruje uživatele na internetovou stránku, kde jsou vyzváni k zadání citlivých dat. Sami uživatelé často do poslední chvíle netuší, že se jedná o podvrh. Prvním krokem k ochraně uživatelů je osvěta a zájem uživatelů o zásady bezpečného pohybu na internetu. Zvýšenou pozorností a opatrností mohou uživatelé úspěšně čelit většině útoků na své soukromí. Druhým krokem by mohlo být využívání zaručeného elektronického (digitálního) podpisu. Elektronický podpis jsou elektronické identifikační údaje autora/odesílatele elektronického dokumentu, připojené k němu. Za elektronický podpis se v širším významu považuje i prosté nešifrované uvedení identifikačních údajů (například jména a adresy) na konci textu v elektronické podobě, které zaručuje identifikaci označené osoby, avšak nikoliv integritu podepsaného dokumentu ani autentizaci podepsaného. Zaručený elektronický podpis je elektronický podpis v takové formě, která, zpravidla kryptografickými metodami, zaručuje i integritu dokumentu a autentizaci podepsaného. Pro některé účely je navíc vyžadován zaručený elektronický podpis pouze s předepsanými typy certifikace. Zaručený elektronický podpis dokumentu zajišťuje:    

autenticitu – lze ověřit původnost (identitu subjektu, kterému patří elektronický podpis), integritu – lze prokázat, že po podepsání nedošlo k žádné změně nepopiratelnost – autor nemůže tvrdit, že podepsaný elektronický dokument nevytvořil může obsahovat časové razítko - prokazuje datum a čas podepsání dokumentu

Zatímco elektronický podpis označuje fyzickou osobu, elektronická značka může označovat i právnickou osobu nebo organizační složku státu, podobně jako firemní či úřední razítko. Tato značka je využívána například u našich Datových schránek.

42

Modul 7


E-mail – základní pravidla Jak již bylo psáno dříve, velkou výhodou elektronické komunikace je její nízká cena a vysoká rychlost doručení. Další výhodou je, že pokud je e-mailové úložiště umístěno na internetu, jsou vaše e-maily přístupné odkudkoliv a můžete je také odkudkoliv odesílat. Se snadností využití elektronické komunikace a zejména pošty jde ruku v ruce nutnost používat základní pravidla/etiketu takovéto komunikace. Tyto pravidla ušetří práci vám i příjemci a práci s poštou zpřehlední.

Používejte výstižný předmět emailu – při odesílání elektronické pošty se kromě adresy adresáta a samotné zprávy zasílá také její „předmět“. Jedná se vlastně o stručné vyjádření, o čem vlastně zaslaná zpráva je, v délce maximálně několik slov. Mail zcela bez předmětu nejen že může být zařazen (spadnout) do nevyžádané pošty či jej může příjemce ignorovat v domnění, že jde o podvodní e-mail, nebo spam. Stává se navíc obtížně identifikovatelným, pokud si z něj uděláte úkol. Existují nepsané pravidla jako:   

mail, který můžeš vyřídit do dvou minut, vyřiď když lze delegovat, deleguj a když ne, zařaď si ho do úkolů, s prioritou, a s termínem

Úkol bez předmětu je pak úkol bez textu a v seznamu úkolů není poznat, co od vás ten úkol vyžaduje. Předmět píšeme stručně a výstižně tak, aby bylo hned zřejmé, o co jde. Předmět e-mailu je jeho nejdůležitější část, věnujte mu prosím velkou pozornost. Není vhodné použít například jen slovo „Aktualizace“, ale rovnou upřesnit „Aktualizace ceníku sekaček Honda 8/2010“

43

Modul 7


Jeden mail, jeden úkol – nespojujte více úkolů/informací v jednom emailu. Příjemce si přečte první polovinu zprávy, pochopí, o co jde a poznačí si úkol. To že pod podpisem v „P.S.“ je oznámení o schůzce s ředitelem už si poté nemusí všimnout. Je-li v každém mailu jediný úkol, můžete si být jisti, že adresát nic „nezazdí" a splní vše, co po něm žádáte. Jakmile úkol v mailu splní, označí jej jako splněný a ostatní úkoly poslané v dalších mailech jsou stále aktivními úkoly, na které se nezapomene. Stručnost - dlouhé maily „o ničem“ nemá nikdo rád. Času je málo, a budete-li psát třístránkové maily, jejichž obsahem bude maličkost, maily od vás nebudou lidé číst. V lepším případě je nebudou číst celé a riskujete, že přehlédnou důležitou informaci. Věcnost - pište přesně, napište všechny potřebné relevantní informace. Není nic zbytečnějšího, než si vyměnit 8 mailů kvůli úkolu na dvě minuty. Odpovídejte včetně historie - nepředpokládejte, že si člověk pamatuje, o čem si s vámi mailoval minulý čtvrtek. Odpovídáte-li na mail, nechejte původní text jako součást mailu. Adresát, nebude-li ihned „v obraze“, vidí, o čem jste si už kvůli téhle věci psali a nemusí vás obtěžovat, zbytečnými dotazy. Neposílejte nepotřebné maily. Maily typu „přepošli deseti známým, jinak budeš mít 10 let smůlu" sem patřily před patnácti lety. Dnes je e-mail prostředkem denní komunikace a posílat tyhle „hlouposti“ do profesionální komunikace nepatří. Správný adresát - Snažte se psát vždy pouze jen těm lidem (skupinám), kterých se to týká. Když už není jiné východisko a musíte zprávu poslat širší skupině uživatelů, sepište alespoň co nejvýstižnější „Předmět“ a hned v první větě stručně vysvětlete komu přesně je e-mail určen. Omluva ostatním nechtěným čtenářům je znakem dobrého vychování, není však omluvenkou tehdy, kdy šlo adresáty určit přesněji. Funkci „Odpovědět všem“ používejte pouze ve výjimečných případech. V naprosté většině případů stačí odpovědět pouze adresátovi. Je samozřejmě těžké nezareagovat, když vás před celým „fórem“ někdo nespravedlivě napadne a cítíte přirozenou potřebu se hájit, ovšem berte ohled na všechny ostatní – ty to povětšinou vůbec nezajímá a mají svých starostí dost. Využití políčka kopie – pole bývá označováno také jako „CC“ a znamená „Na vědomí“ nebo „Pouze pro informaci“. Jedná se o pole velmi podobné poli „Komu“, kam se zadává e-mailová adresa adresáta (také jsou většinou vedle sebe). Při odeslání emailu se zpráva odešle jak na adresy zadané v poli „Komu“, tak zcela stejně i na adresy zadaném kopii. Rozdíl je v tom, že pokud někoho dáte do „Kopie“, dáváte mu tím najevo, že chcete, aby o zprávě věděl, byť zpráva není určena přímo jemu. Většinou se také od lidí uvedených v „Kopii“ neočekává odpověď. Pokud ano, napíšeme jejich adresu raději do pole „Komu“. Tím že někoho dáte do „Kopie“, šetříte výrazně jeho čas. Pozor, existuje také pole „BCC“, což je vlastně slepá kopie. Rozdíl mezi „CC“ a „BCC“ je pouze v tom, že adresát si může zobrazit pole „Komu“ a „CC“, vidí tedy, komu e-mail dorazil v poli „Komu“ a v poli „Kopie“, ale neuvidí adresáty vepsaných do pole „BCC“, tedy slepá kopie. Toto pole využíváme v případě, kdy chceme všem zaslat nějakou informaci, ale nechceme, aby každý viděl náš adresář s kontakty. Takovou informací může být správa např. o přírůstku do rodiny. 44

Modul 7


Komu – seznam adres, komu je zpráva určena Kopie (CC) – seznam adres, komu se dává zpráva na vědomí, ale nečeká se reakce Skrytá kopie (BCC) – seznam adres, kam se zašle kopie zprávy, ale ostatním jsou tyto adresy skryty

Důležitost emailů - možnost nastavení důležitosti e-mailů bývá často opomíjena a přitom dokáže adresátovi okamžitě sdělit, jak rychle se má věnovat vaší zprávě. Zkuste se zamyslet u každého odeslaného e-mailu nad tím, jak moc je důležitý. Urgentní a závažná sdělení si zaslouží přidělit vysokou prioritu. Naopak věci méně důležité, u kterých postačí, že se k nim adresát dostane později, by měly mít prioritu nízkou. Není vhodné každý svůj e-mail označit příznakem „urgentní“, jelikož časem bude jakákoliv priorita ignorována a váš opravdu důležitý mail zapadne.

Zasílání příloh – při zasílání příloh elektronickou poštou je potřeba uvážit několik hledisek. Jde hlavně o velikost souboru a jeho typ. Jelikož je uživatel limitován svojí rychlostí připojení k internetu a téměř vždy též velikostí samotné emailové schránky, není vhodné odesílat touto cestou velmi velké přílohy, například video z dovolené. V současné době je u webových e-mailů velikost příloh průměrně omezena na 10 MB. Tento limit je zcela dostatečný pro zasílání dokumentů či několika fotografií. Dalším problémem může být typ souborů. Adresát nemusí mít program, který bude umět přijatý soubor zpracovat. Například starší verze Microsoft Office neumí standardně otevřít dokumenty z verze 2007 a výše (přípona docx a jiné). Může se však jednat i o soubory z úzce specializovaného programu, který druhá strana vůbec nemá apod. Je tedy vhodné zasílat soubory v co nejrozšířenějším či nejobecnějším formátu (pdf, jpg…). Jiný typ problému může nastat při pokusu o odeslání spustitelného souboru (například přípona exe). Z důvodů bezpečnosti, aby nemohl být spuštěn zákeřný kód, jelikož je tento způsob využíván velice často k šíření virů a červů, mailový klient tyto přílohy automaticky blokuje. Někdy stačí označit, že se jedná o důvěryhodný zdroj a klient vás k příloze pustí, někdy je blokování trvalé. Často se dá zablokování předejít zkomprimováním spustitelného souboru (například zip kompresí) či změnou přípony, aby se znesnadnila identifikace spustitelnosti. Někdy stačí odmazat písmeno (program.ex_), někdy je potřeba změnit příponu celou (program.exe = program.txt). V tomto případě je nutné uvést v emailu, že se ve skutečnosti jedná o spustitelný soubor. Pozor, při přijímání jakéhokoliv souboru poštou je potřeba mít vzýšený postřeh a jednat velmi opatrně.

45

Modul 7


Použití elektronické pošty Pro práci s elektronickou poštou se využívají e-mailoví klienti. Jedná se vlastně o počítačové programy, které usnadňují psaní, zasílání, přijímání a celkově správu vaší e-mailové komunikace. Je jich mnoho druhů, lišící se vlastnostmi, funkcemi a samozřejmě cenou. Neznamená však, že pokud je program zdarma, že se jedná o špatný produkt. Často tyto programy předstihují i své placené bratry. Nejrozšířenější programem pro práci s poštou je Microsoft Outlook (či zjednodušený Outlook Express), z programů zdarma je to Mozilla Thunderbird. Práce v jednotlivých programech je velmi podobná a my se zaměříme na Outlook, právě z důvodů jeho rozšířenosti. E-mailoví klienti tohoto typu jsou označovaní jedním pojmem jako „tlustý klient“. Druhou možností správy elektronické pošty jsou webové stránky, které mají výhodu dosažitelnosti z jakéhokoliv místa Země (s připojením na internet). Nevýhodou je menší množství funkcí. E-mailové klienty tohoto typu nazýváme „tenký klient“.

Microsoft Outlook Aplikace Microsoft Outlook nabízí nástroje pro správu firemních i soukromých e-mailů, slouží ke komunikaci s ostatními ve stejné organizaci i na Internetu. Mezi základní funkce patří zejména odesílání, příjem a třídění zpráv elektronické pošty, správa osobního kalendáře, plánování schůzek a úkolů nebo adresář kontaktů. My se zaměříme právě na elektronickou poštu. Aplikaci Microsoft Outlook (dále jen Outlook) spustíme poklikáním na příslušnou ikonu na ploše nebo výběrem v nabídce Start. Při prvním spuštění je potřeba vytvořit účet. S touto činností vám zajisté pomůže váš administrátor, který by měl dodat informace o vaší e-mailové adrese a heslu. Při dalším spuštění si program nastavení bude pamatovat. Po přihlášení k účtu se otevře hlavní okno programu.

Ikona se může nacházet na ploše nebo v nabídce Start, ale i na panelu „Snadné spuštění“ nebo v „Oznamovací oblasti“ (v liště vedle hodin), kam se také program minimalizuje.

46

Modul 7


V horní části hlavního okna programu je klasické menu a ikony nejčastěji používaných funkcí (panel nástrojů). Dolní část je rozdělena na dvě části. V levé jsou jednotlivé složky programu a v pravé jejich obsah. Hranice jednotlivých oken lze měnit tažením myši. Hlavní složky v Outlook:     

Pošta – zde se nachází doručená a odeslaná pošta, výsledky hledání či rss kanály Kalendář – plánování schůzek, událostí, služebních cest Kontakty – adresář kontaktů; snadné třídění, vyhledávání, vytváření seznamů Úkoly – seznam úkolů ke splnění. Úkoly můžeme vytvářet jak ručně, tak i pomocí označení emailu. Poznámky – elektronické „lepící“ poznámkové lístky (Post-it)

47

Modul 7


Kliknutím otevřeme složku „pošta“. Nyní je okno rozděleno na tři části. V levé jsou stále hlavní složky programu (navigační podokno), ale otevře se také seznam jednotlivých složek elektronické pošty. Základní (předefinované) jako Doručená nebo Odstraněná pošta nejdou odstranit, jinak lze strukturu těchto složek libovolně měnit. Tedy vytvářet, zanořovat, přejmenovávat či mazat složky a přesouvat v nich jednotlivé zprávy. Práci se složkami probírá pozdější kapitola. V prostřední části je zobrazen obsah právě vybrané složky z levého panelu. Na obrázku je otevřena složka Koncepty, obsahující rozepsané zprávy. Pokud označením vybereme email ze složky, jeho obsah se zobrazí ve třetí (pravé) části. Vybrání se provádí šipkami nebo kliknutím myší. Pokud na vybraný e-mail poklepeme, nebo ho potvrdíme entrem, otevře se ve zcela novém okně. Výhodou je větší plocha na zobrazení zprávy a změní se ikony v horní části okna. Otevřenou zprávu zavřeme kombinací kláves Alt+F4 nebo kliknutím na křížek v pravém horním roku. Stejným způsobem se z hlavního okna ukončuje i celý program.

48

Modul 7


Jak jsme si právě ukázali, prohlížení elektronických zpráv je velmi snadné. Nyní si ukážeme, že vytváření zpráv není o nic složitější. Novou zprávu vytvoříme kliknutím na ikonu „Nová“, výběrem

49

Modul 7


z nabídky „Soubor - Nový…“, zkratkou „Ctrl+N“ nebo ikonou „Odpovědět“. Otevře se okno, s prázdnou zprávou.

V horní části okna je opět klasické menu a ikony nejčastěji používaných funkcí. Zleva se jedná o práci se schránkou, s fonty písma, správa kontaktů, vkládání příloh, parametry zprávy a kontrola pravopisu. Další panely nástrojů se nacházejí v jednotlivých záložkách. Rozvíjejí a rozšiřují tyto základní. Ve střední části je hlavička, obsahující tlačítko sloužící k odeslání e-mailu, několik polí pro adresy a pole pro Předmět. Rozdíl mezi kopií (CC) a skrytou kopií (BCC) jsme probrali již dříve, stejně jako etiketu psaní předmětu. Pozor, některá méně využívaná pole mohou být skryta. Jejich zobrazení můžeme upravit v záložce „Možnosti - Pole“ v nástrojové liště, kde můžeme měnit také další parametry zprávy.

Do řádku „Komu“ zadáme seznam adresátů (více emailů oddělíme středníky), do řádku „Kopie“ a „Skrytá“ napíšeme seznam adresátů, kterým se pošle kopie na vědomí. Pro jednodušší zadávání

50

Modul 7


můžeme kliknutí na ikonu s názvem pole otevřít adresář a emailové adresy vkládat poklepáním na jméno přímo z něj. Předmět e-mailu volíme stručný, ale informačně přínosný.

Ve spodní části máme prostor pro napsání samotné zprávy. Text píšeme jako ve Wordu nebo jiném textovém editoru. Do obsahu můžeme vkládat obrázky či standardně pracovat se schránkou. Někteří poštovní klienti však nemusejí po doručení vaší zprávy zobrazit všechno formátování korektně.

Vkládat do zprávy můžeme ze dvou hlavních zdrojů. Ze schránky vložením přímo do obsahu zprávy, kdy se může jednat například o libovolný text, obrázek, tabulku atd. Nebo přiložením souboru jako samostatné přílohy e-mailu. Vložení ze schránky provedeme zkratkou „Ctrl+V“ nebo pomocí menu „Vložit“. Obsah se vloží na pozici kurzoru. Přílohu vložíme k e-mailu nejrychleji přetáhnutím souboru myší na okno rozepsané zprávy nebo kliknutím na ikonu kancelářské sponky a vybráním souboru z disku počítače. Podrobnější volby získáme přepnutím horní nástrojové lišty na „Vložení“. Nyní vidíme, že přikládat se nemusejí pouze externí soubory. Outlook nabízí možnost přiložit například vizitku z Kontaktů, položku z Úkolů nebo poznámky z Kalendáře.

51

Modul 7


Po vložení přílohy se v hlavičce zobrazí její název a velikost. Opět dodržujte zásady etikety a rozmyslete formát, velikost a počet souborů. Odstranění přílohy provedeme označením a klávesou delete nebo pomocí menu pod pravým tlačítkem myši.

Po zadání adresy, předmětu, napsání zprávy a přiložení příloh si můžeme nechat zkontrolovat gramatiku, stejně jako ve Wordu klávesou „F7“ nebo kliknutím na ikonu „Kontrola pravopisu“. Další možností je změnit důležitost zprávy kliknutím na ikonu důležitosti. Příjemci se po přijetí zprávy její priorita příslušně označí. Po ukončení všech úprav můžeme e-mail odeslat kliknutím na tlačítko „Odeslat“.

V případě potřeby si můžeme rozepsaný e-mail uložit kliknutím na ikonu diskety v hlavní liště okna nebo vybráním položky „Uložit“ z menu. Program může administrátor nastavit, aby ukládal rozepsané zprávy automaticky. Uživatel je vyzván k uložení také, pokud se pokusí náhle zavřít okno s rozepsanou zprávou. Všechny takto uložené zprávy se nacházejí ve složce Koncepty.

Informace o příchozích zprávách, které jsme dosud nepřečetli ani na ně neodpověděli, jsou v poštovních složkách uvedeny tučně. Zpráva se odznačí automaticky po otevření zprávy, po určitém čase, co je zobrazen náhled, příkazem Úpravy - Označit jako přečtené, nebo stiskem Ctrl+Q. Zpět do nepřečteného stavu ji vrátíme příkazem Úpravy - Označit jako nepřečtené, nebo stiskem Ctrl+U. Zprávu otevřeme poklepáním myší nebo výběrem zprávy a entrem. Při čtení příchozí zprávy se hlavní nástrojová lišta liší od té při psaní zprávy. Obsahuje ikony pro odpověď a práci se zprávou, jako smazat, přesunou, označit k zpracování, označit barevně. Vlezou se

52

Modul 7


však jen na jednu záložku. Ve spodní části okna je zobrazena needitovatelná hlavička a samotná zpráva.

Odpovědět (Ctrl+R) – Outlook vytvoří novou zprávu, adresovanou původnímu odesilateli. Předmět doplní na začátku textem „RE:“, který značí, že se jedná o odpověď. Do textu zprávy vloží informace ze záhlaví zprávy a celý její původní text. Naopak přílohy již v odpovědi nejsou. Chybí zde, jak odpovědět bez vložení původní zprávy! Odpovědět všem (Ctrl+Shift+R) - kromě odesilatele odešle odpověď také všem ostatním příjemcům původní zprávy. Předat dál (Ctrl+F) – slouží k přeposlání e-mailu dalším adresátům. Předmět se doplní o znaky „FW:“. Do těla zprávy se opět zkopíruje hlavička a obsah zprávy. Na rozdíl od „Odpovědět“ zůstávají ve zprávě také přílohy. Odstranit – přesune zprávu do složky „Odstraněná pošta“ Při velkém množství zpráv je výhodné využít označování pomocí příznaků. První možností je zařadit zprávu do kategorie - zvýraznit e-mail barevně. Co znamená která barva je na uvážení uživatele. Druhou možností je označit zprávu ke Zpracování. Kdy se automaticky vloží předmět této zprávy do úkolů k vyřízení. Příznak můžeme rychle definovat také v hlavním okně aplikace Outlook, klepnutím na tlačítko Stav příznaku po pravé straně záhlaví zprávy. Prvním klepnutím se vytvoří příznak Zpracovat (bez termínu splnění) a druhým klepnutím Zpracovat – Dokončeno. Podobně můžeme zprávu zařadit do barevné kategorie.

Výběr z nabídek.

Zobrazení položky v podokně složky v hlavním okně. 53

Modul 7


Pokud zpráva obsahuje přílohu, je v okně Outlooku označena ikonou kancelářské svorky. Po otevření ve formuláři zprávy se změní na ikonu s názvem souboru. Přílohu můžeme otevřít prostým poklepáním myší. Přílohu uložíme do počítače kliknutím na požadované přílohy pravým tlačítkem myši a zvolením „Uložit jako…“ Otevře se standardní okno pro práci se soubory a vy jen určíte cestu, kam se má uložit. Při práci s přílohami je nutné dbát na základy bezpečnosti a raději neotvírat ty podezřelé z neznámých zdrojů. V případě potřeby můžeme zprávu samozřejmě vytisknout. Nejrychlejším způsobem je využití zkratky „Ctrl+P“ nebo vybráním příkazu z hlavního menu, které se otevírá kliknutím na kulatou ikonu v levé horní části okna. Další možností je menu Soubor - Tisk. Před tiskem je vhodné zkontrolovat, co přesně tiskárna vytiskne pomocí funkce „Náhled“. Tisk spustíme kliknutím na položku „Tisk“. Možnosti tisku odpovídají standardním volbám tisku z Windows. Výhodou je, že pokud ve složce označíme více zpráv zároveň, vytisknou se zároveň.

Při psaní delšího mailu může být vhodné skrýt zbytečné záhlaví (lištu nástrojů), což provedeme zkratkovou klávesou „Ctrl+F1“ nebo poklepáním na název lišty. Pro případy nouze Outlook obsahuje přehlednou nápovědu, kterou otevřeme kliknutím na ikonu s otazníkem v modrém kolečku nebo klávesou „F1“. Navigace v menu nápovědy je intuitivní, podobná práci s webovým prohlížečem. Často můžeme využít také tzv. bublinové nápovědy, která se zobrazí po najetí myší na nějakou položku.

54

Modul 7


Správa zpráv elektronické pošty Pro vyšší přehlednost se elektronická pošta třídí pomocí složek. Nyní si ukážeme jak složky vytvářet a přesouvat. Jak v nich vyhledávat zprávy a jak vyřízené zprávy mazat. Složky aplikace Outlook jsou uspořádány do hierarchie velmi podobné, jako mají souborové složky na pevném disku počítače. Základem jsou výchozí složky, jako například „Doručená pošta“, kam se ukládají doručené emaily nachystané k přečtení nebo „Odeslaná pošta“, kam se ukládají odesílané zprávy. K těmto složkám si můžeme vytvořit libovolný počet složek vlastních v libovolné struktuře (lze vytvářet podsložky) Můžeme tedy jednoduše rozlišit mezi archivem služební a osobní pošty. Do speciálních složek patří také složky, kam chodí zprávy z RSS kanálů, nebo složky obsahující výsledky předchozích hledání.

Vytváření nové složky je velmi jednoduché. Stačí na seznam kliknout pravým tlačítkem myši a zvolit „Nová složka…“. Lze také využít „Ctrl+Shift+E“ nebo menu „Soubor - Složka“. Otevře se dialog pro vytváření nové složky. V tomto okně se zadává pouze název nové složky a její umístění ve struktuře již vytvořených složek. Tento název lze kdykoliv změnit, stejně jako umístění. Po potvrzení vytvoření nové složky kliknutím na tlačítko „OK“ je složka ihned připravena k využití.

55

Modul 7


Jak již bylo uvedeno, složky aplikace Outlook jsou uspořádány do hierarchie podobně jako běžné souborové složky. Vrcholem této hierarchie je složka „Osobní složky“. Při prvním spuštění programu jsou již vytvořeny výchozí podsložky, kam se ukládá doručená, rozepsaná a odeslaná pošta. Chceme-li vytvořit novou složku na nejvyšší úrovni (stejná jako mají výchozí složky; tzv. kořenová složka), musíme při vytváření zadat jako umístění právě složku „Osobní složky“. Pokud vybereme jinou složku, nová složka se vytvoří jako její podsložka. Tímto zanořování lze dále zvýšit přehlednost.

V menu pod pravým tlačítkem myši se nacházejí další položky pro manipulaci se složkami. Stejné jsou také v menu Soubor-Složka. Zde lze přesunout složku do jiné složky. Lze také prostým přetažením myší v navigačním podokně, kopírovat složku (kopie se vytváří včetně obsahu), odstranit složku, přejmenovat složku a přidat/odebrat složku z oblíbených. Poznámka: S výchozími složkami takto manipulovat nelze; Smazaná složka se přesouvá nejdříve do „koše“, tedy do adresáře „Smazaná pošta“. Definitivně se smaže až po jeho „vysypání“.

56

Modul 7


Přesunutí zprávy do složky se provádí automaticky (smazaná pošta se ukládá do „Odstraněné pošty“ apod.), prostým přetažením myší nebo výběrem položky „Přesunout do složky“ pod pravým tlačítkem myši. Smazání zprávy z jakékoliv složky jde opět vykonat několika způsoby. Nejrychlejším je zmáčknutí klávesy „Delete“. Dále lze využít pravé tlačítko myši a položku „Odstranit“, kliknout na ikonu Odstranit nebo zprávu přesunout tažením myši do složky „Odstraněná pošta“. Smazaná pošta se pro jistotu přesouvá právě do této složky. V případě nouze je možné zprávu z tohoto „koše“ jednoduše obnovit prostým přesunutím z něj. Po vysypání tohoto koše je zpráva nenávratně ztracena. Provádí se položkou „Vyprázdnit“ pod pravým tlačítkem myši.

Položky v programu Outlook, obsahující určitý text v libovolném poli, vyhledáme nejrychleji využitím okna „Hledání“, který je umístěn na horním okraji hlavního podokna. Po kliknutí do tohoto pole zadáme vyhledávaný text a potvrdíme. Skok do pole hledat se provedeme též zkratkou „Ctrl+E“. Aplikace ihned po potvrzení prohledá adresy a obsahy emailů, RSS zprávy a další položky. Nakonec zobrazí ty, jež obsahují hledaný text. Nejdříve se prohledává pouze právě prohlížená složka, po kliknutí na „Zkuste hledat znovu ve všech položkách“ se prohledají i všechny ostatní.

Pro vyšší přehlednost můžeme parametry vyhledávání rozšířit kliknutím na malé šipky na kraji pole Hledání. Otevřeme tím rozšířený panel, kde můžeme zadat který hledaný text s upřesněním, ve kterém poli se má nacházet.

57

Modul 7


Pro velmi přesné vyhledávání použijeme „Rozšířené hledání“. Dialogové okno se otevírá zkratkou „Ctrl+Shift+F“ nebo z menu „Nástroje-Okamžité hledání“. V tomto okně zadáme požadované parametry, tlačítkem „Procházet“ označíme složky, které se mají prohledat a prohledávání spustíme tlačítkem „Najít“. Výhodou je, že mohu vyhledávat například jen podle určitého slova v předmětu zprávy v příslušných složkách za poslední týden. Na rozdíl od Rychlého hledání, kde se výsledky zobrazují jako nová složka v hlavní složce Pošta, výsledky z Rozšířeného hledání se zobrazují přímo v jeho okně.

58

Modul 7


Pro zlepšení přehlednosti Outlook umožňuje snadné třídění zpráv. Třídit lze jakoukoliv složku, tedy jak přijaté zprávy, tak i třeba složku vyhledávání. Změnu třídění provedeme kliknutím na pole „Uspořádáno“ v horní části okna se zobrazenými zprávami a výběrem požadovaného řazení. Pro ještě vyšší přehlednost Outlook řadí obsah do skupin, dle zvoleného třídění. Může se jednat o dny, ale též třeba odesílatele. Skupiny otevíráme a zavíráme kliknutím na ikonu + nebo – u názvu skupiny. Tento druh zobrazení vypneme odškrtnutím volby „Zobrazit ve skupinách“. Kliknutím na druhou polovinu záhlaví podokna můžeme ještě změnit směr třídění.

Pro správu vašich kontaktů slouží funkce Adresář – Kontakty. Do kterékoliv složky kontaktů můžeme ukládat jména osob, jejich poštovní adresy, telefonní čísla, e-maily a další informace. Výběrem z tohoto seznamu můžeme požadované osobě ihned zaslat zprávu, nebo s ní komunikovat jinými způsoby, jež Outlook umožňuje.

59

Modul 7


Kromě obecných metod vyhledávání položek, které jsme probírali dříve, můžeme rychle najít kontakt přímo při zadávání do příslušného pole (napsáním prvních několika znaků jména či kliknutím na název pole). Pro správu těchto kontaktů slouží složka Kontakty. Mezi základní funkce patří vytváření, úprava a mazání kontaktů a distribučních seznamů, vyhledávání, filtrování či změna zobrazení. V levé části okna se nachází seznam složek kontaktů, podobně jako seznam složek u zpráv. Pod tímto seznamem se nachází výběr zobrazení. Lze zvolit mnoho způsobů zobrazení. Od stylu vizitky, jako na obrázku výše, po klasickou tabulku. V pravé části se nachází samotný seznam kontaktů, kde jej můžeme dále třídit, filtrovat nebo v něm vyhledávat. Nový kontakt vytvoříme pomocí zkratky „Ctrl+N“ nebo kliknutím na ikonu „Nový…“. Zadání informací provedeme prostým zadáním textu do příslušných polí. Máme-li k dispozici vhodný obrázek, například s fotografií osoby nebo logem společnosti, můžeme příslušný grafický soubor přiřadit tlačítkem Přidat obrázek kontaktu (je to velké tlačítko s ikonou osob uprostřed horní části formuláře).

60

Modul 7


Zaškrtnutím políčka Soukromé (ikona zámku) můžeme kontakt definovat jako soukromý. Při sdílení složky Kontakty s ostatními uživateli bude kontakt skrytý. Pokud posíláme často zprávy určitým skupinám kontaktů, můžeme vytvořit jejich (distribuční) seznamy. Nemusíme poté při každé zprávě zadávat každého adresáta jednotlivě, ale stačí zadat název tohoto seznamu. Seznam vytvoříme pomocí zkratky „Ctrl+Shift+L“ nebo kliknutím na ikonu „Nový – Distribuční seznam“. Členy seznamu přidáme jednoduše kliknutím na ikonu „Vybrat/Přidat členy“. Distribuční seznam je vhodné zapisovat v poštovní zprávě nikoli do pole Komu nebo Kopie, ale do pole Skrytá, jinak se každému z příjemců zobrazí všichni členové seznamu. Což může být nejen zbytečné, ale často i nevhodné. Kontakt nebo seznam smažeme klávesou „delete“nebo pomocí položky „Odstranit“ pod pravým tlačítkem myši. Program MS je velmi rozsáhlý a jeho kompletní popis je nad rámec tohoto dokumentu. V případě potřeby je možné využít již zmiňovanou nápovědu (F1), vyhledat pomoc či informace na internetu nebo přímo přečíst knihu zaměřenou pouze na MS Outlook. Pozor však v tomto případě na zvolení knihy se správnou verzí programu.

61

Modul 7 Práce s Internetem a komunikace

Recommend Documents