Modrásek černoskvrnný (Phengaris arion)
Plán managementu druhu
Foto: David Halata
Autor: RNDr. Lukáš Spitzer
Přepracoval: RNDr. Jan Uřičář, listopad 2013
Obsah 1)
Úvod ................................................................................................................................................ 3
2)
Rešerše nároků druhu z literatury................................................................................................... 3 2.1.
Determinace – poznávací znaky imág ..................................................................................... 3
2.2.
Rozšíření, biologie a ekologie druhu ....................................................................................... 3
2.3.
Rozšíření v rámci ČR ................................................................................................................ 4
2.4.
Nároky na stanoviště, mikrohabitaty ...................................................................................... 4
2.5.
Potravní biologie...................................................................................................................... 5
2.6.
Bionomie, fenologie a populační biologie............................................................................... 5
3)
Rešerše výskytu druhu v Karpatech na základě mapování.............................................................. 6
4)
Zhodnocení stávajícího managementu a jeho vliv na populaci obecně.......................................... 9
5)
Návrh obecného managementu.................................................................................................... 10
6)
Návrh konkrétních zásahů na vytipovaných lokalitách ................................................................. 11
7)
Shrnutí ..........................................................................................Chyba! Záložka není definována.
8)
Citovaná literatura......................................................................................................................... 17
9)Příloha č. 1 – fotografie...................................................................................................................... 20
1) Úvod Možná nejvážnější příčinou ochuzení středoevropské přírody v posledním půlstoletí byla hluboká změna v užívání kulturní zemědělské krajiny. Kolektivizace a intenzifikace zemědělství v 50. a 60. letech 20. století nesoucí sebou nadužívání statkových i průmyslových hnojiv, odvodňování a získávání nové orné půdy na úkor luk, pastvin a neplodných pozemků z jedné strany a zalesňováním ze strany druhé vytlačily na práh vyhynutí bezpočet živočichů, u nichž by to ještě před pár desetiletími nikoho nehádal. Vedle dříve běžných a dnes vymírajících obratlovců, jako jsou sysel obecný či dudek chocholatý, najdeme bezpočet příkladů mezi hmyzem, včetně denních motýlů. Jedním z nich je celoevropsky ustupující, legislativou EU chráněný a u nás kriticky ohrožený modrásek černoskvrnný, Phengarisarion (Linnaeus, 1758). Tuzemský výskyt tohoto dříve zcela běžného motýla se v posledních desetiletích smrskl do hrstky lokalit v podhorských oblastech. I tam však většinou přežívají jen miniaturní populace, což motýlovi nedává mnoho nadějí. Výjimkou v tomto smutném obraze je systém několika údolí na samém východě republiky, ve východomoravských Karpatech. Zde, ve valašské části CHKO Beskydy a Bílé Karpaty, přežívá životaschopná metapopulace tohoto motýla.
2) Rešerše nároků druhu z literatury 2.1. Determinace –
poznávací znaky imág
Modrásek černoskvrnný (Phengarisarion) je naším největším modráskem (délka předních křídel 16-22 mm). Od dalších modrásků rodu Maculinea (M. teleius a M. alcon) se liší především dvěma řadami černých skvrn při vnějším okraji rubu zadních křídel (příbuzné druhy mají pouze jednu řadu skvrn) a výraznějšími skvrnami na líci předních křídel. Viz vyobrazení.
2.2. Rozšíření, biologie a ekologie druhu
Palearktický druh. Sever Pyrenejského poloostrova, jih Británie, Francie, Itálie, střední Evropa, jih Skandinávie, Pobaltí, Balkán, Turecko, Kazachstán, jižní část evropského Ruska, Sibiř, Altaj po Dálný
východ, Koreu a Japonsko. Vyhynul v Nizozemí a v Anglii, do Anglie byl úspěšně reintrodukován (van Swaay&Warren 1999, Wynhoff 1998a). 2.3. Rozšíření
v rámci ČR
V minulosti, v dobách před intenzifikací zemědělství, býval všeobecně rozšířen po celém území státu od nížin do hor. Nyní přežívá na poslední hrstce lokalit. Kdysi všudypřítomný modrásek černoskvrnný nebyl ve většině republiky spatřen po desítky let. Tu a tam přežívá mikropopulace kolísající mezi desítkami a stovkami jedinců, osídlující izolovaný ostrůvek přírody ve sterilní zemědělské krajině a přežívající jen díky nákladné péči o lokalitu. Modrásek do současnosti přežil v 36 faunistických čtvercích, přičemž jen na východě republiky lze hovořit o souvislejším a hojném výskytu. Více kolonií je již jen na Vsetínsku a v Bílých Karpatech, kde se místy udržela drobná rolnická hospodářství. Naopak ve středním Povltaví, na Křivoklátsku, bývalém VVP Ralsko, Podorličí, Pošumaví a Nízkém Jeseníku přežívají jen poslední malé a izolované kolonie (Beneš et al. 2002; Databáze Mapování motýlů ČR). Všude ustoupil vinou ústupu od tradičních forem hospodaření (Beneš et al. 2002).
Mapa rozšíření modráska černoskvrnného (P. arion) v České republice. Zeleně jsou uvedeny recentní nálezy od roku 2002, šedě jsou uvedeny nálezy do roku 2001. Zdroj dat: Databáze Mapování motýlů ČR (Entomologický ústav AV ČR). 2.4. Nároky na stanoviště,
mikrohabitaty
Xerotermofil.Extenzivně spásané krátkostébelné trávníky, vřesoviště či stepi od nížin do hor. V létě 2006 byly populace modráska černoskvrnného v Karpatech podrobeny důkladnému studiu (Spitzer et al. 2009). První část výzkumu se věnovala zkoumání vztahu populací modráska k typu biotopu. Valašská krajina je členitá a velmi jemnozrnná. Dáno je to jak malozemědělskou činností lidí, tak i geologickým podložím (Valašsko spadá do tzv. flyšového pásma, které se vyznačuje častými sesuvy půdy). Zmíněné dohromady zajišťuje pestrou mozaiku nabídky biotopů. Modrásek černoskvrnný se na Valašsku vyskytuje na členitých a svažitých nedávno opuštěných či extenzívních pastvinách, obrácených k jihu či jihozápadu, s málo zapojeným bylinným patrem, bohatě vyvinutým mechovým patrem a velkou pokryvností mateřídoušky. Bývají přítomny keře a solitérní stromy, alespoň část obvodu tvoří závětrné struktury. Vyhýbá se naopak dvousečným nebo i jednosečným loukám s homogenním povrchem, obráceným k východu či severu a bez závětrných struktur po obvodu. Početné kolonie modráska hostí především nedávno opuštěné pastviny, nejméně dva roky bez managementu. Z toho vyplývá, že v žádném případě se na lokalitách modráska nesmí praktikovat homogenní každoroční pastva – byť extenzivní.
2.5. Potravní biologie
Mladé housenky monofágní na květenství mateřídoušek (Thymusspp.), na východní Moravě vzácně též na dobromysli obecné (Origanumvulgare), od 4. instaru obligátně myrmekofilní v hnízdech mravenců Myrmicasabuleti (méně M.scabrinodis). Imága sají nektar převážně na mateřídouškách a dobromysli, méně na bobovitých rostlinách (Pauler-Fürste et al. 1996). Ovipoziční preference byla sledována v roce 2006 na Vsetínsku (CHKO Beskydy). Podařilo se zaznamenat 8 jednotlivých kladení: Celkem 7 x bylo kladeno do květenství mateřídoušky obvejčité (Thymuspulegioides), jednou bylo pozorováno kladení do květenství dobromysli obecné (Oregano vulgare). Hlavní živnou rostlinou pro první instary larev modráska černoskvrnného je v Karpatech bezpochyby mateřídouška, jejíž denzita korelovala pozitivně s výskytem P. arion. Na místech ovipozice s bohatými polštáři mateřídoušky předpokládáme výskyt početných mravenišť hostitelských mravenců rodu Myrmica. Kladeno bylo na porosty mateřídoušky o průměru od 5-20 cm (průměr a median10 cm, SD = 5,8 cm), výška kladení je tedy asociována s krátkostébelným porostem. V Karpatech je zřejmě kladeno průměrně na vyšší porost i na průměrně vyšší druh mateřídoušky než v západní Evropě. Může to souviset s rozdílným mikroklimatem (ve vlhčím klimatu západní Evropy mohou hostitelští mravenci preferovat pro mraveniště nižší porost) či jinými druhy hostitelských mravenců s odlišnými mikrohabitatovými preferencemi. 2.6. Bionomie, fenologie a
populační biologie
Jedná se o univoltinní druh, tvoří jen jednu generaci v roce. v teplých oblastech střední Evropy tvoří mnohdy i uspíšenou generaci – dospělci se zde líhnou v průběhu května (např. Záhoří na Slovensku). Imága žijí v podhorských podmínkách Západních Karpat od konce června do první poloviny srpna. Vajíčka jsou kladena obvykle jednotlivě do ještě nerozvinutých vrcholových částí květenství živných rostlin (mateřídoušek a dobromysli). Při nakladení většího počtu vajíček do jednoho vrcholu květenství dochází mezi housenkami ke kanibalismu a přežívá jen jedna. Ve čtvrtém instaru housenky přecházejí do mravenišť (obligátní myrmekofilie). Obvykle v podvečer opouštějí živnou rostlinu a nechají se odnést mravenci Myrmicasabuleti (méně M.scabrinodis) do části mraveniště určené k odchovu mravenčích larev. Larvy modráska lákají mravence směsí cukrů a aminokyselin vylučované z dorzální Newcomerovyžlázy. V mraveništi housenky přestanou vylučovat směs atraktantů a mravenci si jich dále nevšímají. V tomto období pravděpodobně vylučují chemické látky z drobných epidermálních žlázek na celém těle housenky (kutikulární uhlovodíky), které pro housenky představují chemické mimikry. Ve finální fázi adopce tvarem těla napodobují mravenčí larvy. Housenky modráska v mraveništi požírají larvy mravenců, přímé krmení mravenčími dělnicemi nebylo pozorováno. K největší mortalitě housenek dochází v prvních deseti dnech po adopci. V hnízdech, kde je přítomna královna, je úmrtnost housenek až třikrát vyšší (tzv. ”queeneffect”). V průběhu hibernace, která začíná v polovině listopadu, ztrácí housenky asi polovinu své původní hmotnosti. Po přezimování jedna housenka zkonzumuje průměrně 230 larev mravenců, takže při jejich větším počtu mohou housenky mraveniště úplně zlikvidovat, načež hladovějí. Při výzkumu řady lokalit ve Velké Británii, Francii a Švédsku bylo zjištěno, že více než 80 % kolonií mravenců je příliš malých na to, aby uživily byť jen jedinou housenku modráska. Kuklí se v mravenčích hnízdech. Imága krátkověká, protandrická. Díky zpětným odchytům je známo, že imága jsou sedentární s malou schopností kolonizovat přilehlá stanoviště (průměrné přelety kolem 300 m, maximální však do 2 km) (Pauler-Fürste et al. 1996). Malé
populace (méně než 400 dospělců na 2500 hnízd Myrmicasabuleti a hektar) mají tendenci periodicky vymírat, načež musí být znovu osídleny z blízkých kolonií.
3) Rešerše výskytu druhu v Karpatech na základě mapování Dle výsledků celorepublikového monitoringu hostí jižní část Beskyd a severní část Bílých Karpat nejsilnější metapopulaci modráska v rámci celé České republiky! Pro státní ochranu přírody vykonávanou Správou CHKO Beskydy a Bílé Karpaty musí byt naprosto prioritní zajistit dlouhodobě úspěšné přežití populace modráska černoskvrnného (Maculineaarion). Druh se musí stát prioritou ochrany přírody v rámci CHKO Beskydy a Bílé Karpaty (i plochy mimo CHKO pod patronátem Zlínského kraje), a to i z titulu jeho ochrany evropským systémem NATURA 2000. Historie průzkumů na území CHKO Bílé Karpaty je velmi bohatá a tak patří území Bílých Karpat lepidopterologicky k jedněm z nejprobádanějších částí České republiky vůbec. Naproti tomu Valašsko (Vsetínsko, jižní část CHKO Beskydy) bylo ve srovnání s atraktivnějšími regiony České republiky dlouho lepidopterologicky zanedbáváno. Sběratelské a publikační úsilí bylo dlouhodobě směřováno do atraktivnějších částí ČR, respektive Moravy. První údaje o rozšíření některých druhů motýlů přinesl již SKALA (1912–1913, 1936). Většina historických údajů o výskytu motýlů však pochází z 60. až 80. let 20. století. Publikace se regionem zabývaly buď jen okrajově, nebo šlo pouze o dílčí zprávy o rozšíření vzácnějších druhů: POVOLNÝ& GREGOR (1946), SPITZER (1963), KRÁLÍČEK &GOTTWALD (1984) BRABEC (1987), JANOVSKÝ & GOTTWALD (1990, 1991), ELSNERet al. (1997, 1998). V druhé polovině 20. století došlo postupně k degradaci kvalitních přírodních biotopů v níže položených regionech Moravy a k redukci maloplošné pastvy a extenzivní zemědělské péče o krajinu. Naproti tomu si karpatská krajina zachovala svůj původní ráz, a místní obyvatelé zde nadále běžně tradičně zemědělsky hospodaří. Karpaty jsou tak stále tvořeny unikátní živou mozaikou rozsáhlých přirozených a pastevních lesů, remízků, činných i opuštěných květnatých extenzivních pastvin a luk. První poznatky o fauně motýlů, jejich rozšíření a stupni ohrožení mnoha druhů shrnuli KURAS et al. (2001). Práce byla však postavena na velmi útržkovitých datech, která nepostihovala aktuální stav mnoha ubývajících druhů. Ucelenější plošné poznatky o rozšíření denních motýlů z regionu byly publikovány až v práci BENEŠ et al. (2002). Po roce 2000 proběhlo v Karpatech několik síťových mapování. Mezi léty 2002 až 2006 došlo ke zpracování rozšíření druhů denních motýlů a publikováno v rámci zprávy za projekt Analýza biodiverzity a v CHKO Bílé Karpaty jako podklad pro stanovení nové zonace a vhodného managementu cenných území (VaV/620/12/03). Výsledky byly shrnuty v publikaci HORAL et al. (2006). Na tuto akci bylo navázáno dalším kolem detailního mapování, které již přineslo i faktickou informaci o abundancích jednotlivých druhů z definovaných kvadrátů (Syntéza poznatků o stavu biodiverzity travních porostů v CHKO Bílé Karpaty s cílem vytvoření metodiky pro zachování biodiverzity tohoto ekosystému – VaVSP 213/54/07). Proto bylo během zhruba deseti let dosaženo vysokého stupně poznání fauny motýlů. Informace o historickém a recentním rozšíření byly získány i excerpcí sbírek lokálních sběratelů.
Mapa rozšíření modráska černoskvrnného (P. arion) na území CHKO Bílé Karpaty. Zdroj dat: Nálezová databáze ochrany přírody (AOPK Praha).
Přehled recentních nálezů druhu P. arion v Bílých Karpatech po roce 2004. Autor
DATUM_OD Název lokality
Y
Počet jedinců
Katastr
X
491889 1186289 2
Spitzer Lukáš 20080710
Sidonie|477
Sidonie
Konvička Ondřej
20070702
Nedašova Lhota|465
Nedašova Lhota 490869 1178780 ojediněle
Černoch David
20120705
Bílé Karpaty Zadky
Konvička Ondřej
20120801
Nedašova Lhota
Spitzer Lukáš 20110729 Spitzer Lukáš 20110729 Spitzer Lukáš 20110729
Sidonie Sidonie Sidonie
- Nedašova Lhota 491387 1177641 ojediněle Nedašova Lhota 490735 1178731 1 Sidonie
491879 1186278 1
Sidonie
492525 1186898 1
Sidonie
492821 1187384 2
Konvička Ondřej Konvička Ondřej Konvička Ondřej
20100802
Nedašova 20100802_161121 Lhota 490689 1178688 2
20090806
495880 1181519 1
20090721
Spitzer Lukáš 20070726 Bělín Vladimír
Brumov
Brumov
Nedašova Lhota
Nedašova Lhota 491939 1179128 3
Nedašova Lhota
Nedašova Lhota 492099 1179383 1
20060730
Nedašov b1
Bělín Vladimír
20060730
Nedašova Nedašova Lhota 2 Lhota 490643 1178562 ojediněle
Bělín Vladimír
20060730
Nedašov 1
Bělín Vladimír
Nedašov
491469 1181728 ojediněle
Nedašov
493033 1179631 ojediněle
Brumov
495917 1181239 ojediněle
20060724
Návojná 1
Bělín Vladimír
20060724
Valašské Klobouky b2 Poteč
Bělín Vladimír
20050728
Nedašova Nedašova Lhota 3 Lhota 492410 1178957 1
20040815
Nedašova 492517 1178942 2 Nedašova Lhota 2 Lhota
Bělín Vladimír
20050728
Valašské Klobouky Valašské 3 Klobouky 496071 1177074 1
Bělín Vladimír
20040905
Valašské Kloubouky 2
20040815
Valašské Klobouky Valašské 1 Klobouky 495990 1177143 2
Bělín Vladimír
20050728
Brumov 3
495865 1181241 1
Bělín Vladimír
20050728
Nedašova Nedašova Lhota 7 Lhota 492117 1179923 2
20040815
492177 1180421 2
Bělín Vladimír
Bělín Vladimír
Bělín Vladimír Bělín Vladimír
20040815
BělínVladimír 20040723
493876 1176133 1
Valašské Klobouky 495906 1177072 2
Brumov
Nedošov 1
Nedašov
Pasecké Lazy 1
Nedašova Lhota 490944 1178430 2
Lapač 2
Nedašov
-
-
1
490260 1180349 Bělín Vladimír Bělín Vladimír
20050728 20040815
Poteč 5 Poteč 4
Poteč
493951 1176038 1
Poteč
494014 1175992 2
4) Zhodnocení stávajícího managementu a jeho vliv na populaci obecně Modrásek černoskvrnný (P. arion) je existenčně přímo vázány na člověkem v minulých staletích vytvořené biotopy, hlavně extenzivní pastviny a tradičně sečením obhospodařované louky. V případě plošného upouštění od tradičního hospodaření, což se v této dekádě stále stává smutnou realitou, tyto na lidské činnosti závislé druhy během několika let výrazně sníží své populační hustoty a následně pravděpodobně následkem zhroucení metapopulační struktury své populace vymřou. Stejně se tomu stalo v dalších oblastech České republiky od druhé světové války až dodnes. Ačkoliv druhy pastvin žily vedle člověka po několik staletí, moderní proměnu krajiny přežít nedokáží. Do dnešních dnů se i z pestré karpatské krajiny uchovala jen torza. Po roce 1989 sice družstva až na výjimky padla či omezila svou činnost a mnozí lidé se vrátili k drobnému hospodaření, jedná se však o návrat značně omezený: hospodaří spíše starší lidé na pozemcích přilehlých ke stavením, polany výše v horách dál zarůstají lesem. Návrat probíhá spíše navzdory než díky státní podpoře, protože různé ekozemědělské dotace jsou tak zatíženy administrativou, že se drobným zemědělcům nevyplácí o ně usilovat, případně je přímo odpuzují. Osud pastvinových druhů vypadá optimističtěji, než tomu bylo někdy v 80. letech minulého století, ale zdaleka není vyhráno. Pokračuje úbytek luk a pastvin ve prospěch lesa. Drobní vlastníci zalesňují spontánně – to když jim nedostatek času či sil neumožňuje na loukách hospodařit jinak. Problémy vznikají i s odstraněním nepovolených výsadeb. Kdykoli Správa CHKO něco takového požaduje, musí současně hledat prostředky na údržbu příslušných luk, musí vlastníkům jejich budoucí ztráty smrkové kulatiny vynahradit. Současná redukce takzvaného Programu péče o krajinu představuje riziko, že tyto prostředky nebude kde brát. Řešením nepřinesly ani dotační platby zemědělcům z různých Agroenvironmentálních titulů. Umožňují sice seč či pastvu na pozemcích, které by jinak zůstaly ladem, a tím brání faktické ztrátě bezlesí, převládající dotační podmínky však jsou nastaveny tak, že podporují homogenní velkoplošnou péči před udržením maloplošné mozaiky. Důkladná sklizeň sena traktorovou sekačkou sice podpoří růst lučních rostlin, neuspokojí však potřeby živočichů. Na rozdíl od pomalé seče kosou či drobnou mechanizací mnoho motýlů a jiného hmyzu přímo zahubí. Jiné připraví o úkryty před nepřízní počasí, o nektar či o substrát ke kladení vajíček. Takto sečené louky sice působí zdravě, při bližším ohledání však jsou bez života. A to už nemluvíme o neschopnosti dotačních schémat zařídit meziroční střídání péče, pastvu malými smíšenými stády a další hospodářské přístupy, jež byly pro starou pastevní krajinu zcela běžné. Přežití populací modráska černoskvrnného si tak vyžádá důslednější podporu nebo napodobení tradičního hospodaření.
5) Návrh obecného managementu Na všech subxerotemních stráních s výskytem modráska černoskvrnného (P. arion) je nutné zavést velmi extenzivní pastvu malého množství ovcí či smíšeného stáda ovcí a skotu (max. 1 dobytčí jednotka na hektar s výraznou převahou ovcí), během sezóny preferovat kratší dobu pastvy či dokonce velmi krátkodobé přepasení (přípustná je i kombinace mozaikové seče jednou ročně do 15. června či po 10. září, spojená s krátkým podzimním přepasením – dříve velmi často tradičně místním obyvatelstvem používaný management). Polovina z každé plochy osídlené modráskem by měla být nejméně na rok vyjmuta z pastvy. Výsledkem by měla být mozaika ploch, které jsou extenzivně paseny či pouze přepásány obrok (případně výjimečně mohou být nepasené plochy jednou ročně koseny ručně či lehkou mechanizací mozaikovitě, do 15. června či až počátkem září s ponecháním 1/3 neposečených ploch. Nutné je udržovat systém mezí a rozptýlené zeleně. V žádném případě nesmí být na lokalitách s výskytem modráska zavedena intenzivní celoplošná pastva, celoplošná jednoroční seč či dokonce dvojí seč do roka! Vliv délky a intenzity pastvy na kolonie modráska je třeba dlouhodobě monitorovat. Jen tento způsob zemědělského hospodaření může znamenat dlouhodobě úspěšné přežívání bohaté metapopulace. Druh se může krátkodobě namnožit na několik let opuštěných pastvinách, jeho dlouhodobé přežití je zde však vlivem postupu sukcese vyloučeno. V minulosti byla v Karpatech vždy pestrá nabídka intenzivních pastvin, ale i pouze příležitostně aktivních pastvin a samozřejmě i krátkodobě a dlouhodobě opuštěných pastevních prostorů. Nezbytné je zajistit alespoň na některých plochách druhově pestrou a prostorově diferencovanou vegetaci a nedopustit vzájemnou izolaci těchto ploch. Modrásek černoskvrnný vzhledem ke své životní strategii potřebuje širokou nabídku vhodných biotopů, které navíc musí být relativně blízko sebe (v doletu motýla, čili ne víc než několik set metrů). Každá lokalita s jeho potvrzeným výskytem je proto velmi důležitá. Představuje článek ve fungující metapopulaci. Vymřením jednotlivých dílčích populací se nevyhnutelně zhroutí celá metapopulace modráska černoskvrnného (jako se tomu stalo dříve téměř v celé České republice). Do budoucna je naprosto nutné zalesňování bývalých pastvin povolovat pouze s přihlédnutím k možnému výskytu modráska černoskvrnného – tedy NEZALESŇOVAT žádné svažité lokality s jižní, jihovýchodní a jihozápadní expozicí a také zúžená místa v údolích, která fungují jako spojnice pro migrující motýly (ačkoli se v zásadě může jednat o nekvalitní, zanedbané porosty). Každé zalesňování ploch, na kterých by se mohl modrásek černoskvrnný vyskytovat, by mělo být povoleno až po důkladném zjištění absence druhu zjišťované v době letu motýla a možných vyhlídek plochy či komunikací s externími odborníky na lepidopterologii. Mezofilní a subxerotermní louky navazující na plochy osídlené koloniemi P. arionséct pouze jednou ročně, a to vždy mozaikově - buď do 15. června, nebo provést seč až po 10. září. Na plochách do 5 ha ponechávat vždy plnou třetinu území po jednu sezónu neposečenou, a to ve vertikálních pásech či šachovnici (na větších plochách postačí 1/5 ploch ponechaných do seče v další sezóně). Tyto plochy budou posečeny v následujícím roce, kdy budou ze sečení vyňaty další plochy. Pouze v odůvodněných případech je možné na plochách zarůstajících třtinou či jinými agresivními druhy rostlin provést asanační management – více sečí do roka či použití herbicidu). Preferovat lehkou mechanizaci – křovinořezy; nepoužívat bubnové sekačky, u lištových sekaček je třeba nastavit lištu na výšku nejméně 15 cm, nepřípustné je hnojení a mulčování. Mozaikové sečení je možné kombinovat s krátkým podzimním přepásáním. Občasné řízené zimní vypalování, především na ploškách zarůstajících ruderální vegetací či třtinou (na malých plochách, jednou za cca 5 let) je možné.
6) Návrh konkrétních zásahů na vytipovaných lokalitách Lokalita Nedašova Lhota V Nedašově Lhotě je momentálně známo několik lokalit výskytu P. arion. Druh se zde vyskytuje sympatricky s dalšími ohroženými druhy denních motýlů a např. i ohroženým druhem rovnokřídlých – sarančí vrzavou (P. stridulus), lze očekávat početnější výskyt druhu P. arion (hlavně v závěru údolí a lesních loukách). Vzhledem k pomístně zachovalému tradičnímu hospodaření je v prostoru očekáván vyšší výskyt druhu. Na lesních loukách již nebyl cílový druh nalezen, dáno je to zřejmě nejpokročilejším sukcesním stadiem většiny lokalit, kde chybí jakákoli adekvátní péče. Zhodnocení stávajícího stavu: V komplexu údolí došlo již před delší dobou ke změně tradičního hospodaření směrem k intenzifikaci ve vyšších partiích údolí a opouštění záhumenků a hospodaření poblíž usedlostí. Přestože není přesně znám celkový stav rozšíření druhu P. arion, je předpoklad existence populací hlavně na svazích s jihozápadní orientací a sporou vegetací, a to i na několik let opuštěných pastvinách. Možnosti zlepšení stávajícího stavu: Vhodné je obnovit péči o zarůstající lokality v těsném okolí stávající lokality druhu P. arion. V údolí by se mělo zasahovat v zarůstajících záhumencích, kde by byly zásahy vhodné z důvodu možnosti zajištění migrace na větší vzdálenosti z okolních údolí. Ve vyšších partiích údolí a na hřebenech je nutné přejít na extenzivnější charakter, druh zde dosud nebyl nalezen. Nutnost zásahů zde by byla podmíněna objevním dosud neznámých kolonií druhu P. arion, a to v dostatečném počtu. Stejně tak není vhodné zasahovat v severních či severovýchodních svazích a v místech s velkoplošnou pravidelnou sečí a na místech s výsadbou smrku a intenzivně keři zarostlém prostoru. Ve vytipované zóně není nutné zasahovat plošně, zásahy by měly být zaměřeny na výřezy náletů keřů a stromů a údržbu (prosvětlení) mezí. Většinu vytipovaného prostoru tvoří sečené louky, zde by bylo vhodné přistoupit k naředění lemu a k potlačení expandujícího zmlazení okolního lesního porostu. V severní části se nacházejí intenzivně zarostlá místa se vzrostlými stromy a dominantní třtinou. Zde, pokud možno, přistoupit ke kompletnímu odstranění náletů a obnovit původní bezlesí.
Management intenzivně zarostlých míst: Lokalitu tvoří systém zarůstajících mezí. Dožívají zde staré sady švestek a jabloní, příležitostně i dalších dřevin. Meze jsou samy o sobě velmi zarostlé náletovými keři a stromy (mnohdy i větších rozměrů) i zmlazujícími stromky ovocných dřevin. Vegetace zde je degradovaná, mnohdy není ani úplně vyvinuta. Biodiverzita hmyzu již velmi trpí dlouhodobým neobhospodařováním. Management je směřován do obnovení faktického bezlesí na terasách, výřezu náletů na mezích a obnovení prosvětlení lokality. Při managementu není nutno zachovávat kopečky mravenišť. Zmlazující nálet z dříve odstraněných keřů je nutno periodicky v každé další potenciální etapě odstraňovat. Vzhledem ke skutečnosti, že je v okolí zarostlých mezí stále dostatek, bylo by vhodné provést totální výřez, možná i zapojením mulčovací frézy. Systém mezí je v současné době pro člověka již neprostupný a ruční mechanizací ve své centrální části takřka nezpracovatelný. Frézování je však možné provést pouze v případě, že by byla zajištěná následná několikaletá pastevní péče o lokalitu –
nejlépe stádem koz. V takovou chvíli by bylo velmi žádoucí lokalitu takto „přichystat“ k pasení dobytkem či ovcemi (které se nyní pasou na navazujících pastvinách). Zachovat by bylo vhodné pouze solitérní stromy (mohutné lípy) a ovocné stromy perspektivně zapěstovatelné do tradiční podoby (solitérní, dobře od země zavětvený strom – či strom s větvenou, nízko nasazenou korunou). Při výřezu není nutno zachovávat keře na terasách, zachovávat jen husté, nízké keře (hlohy) na řídko na mezích.
Zarůstající bývalá pastvina na Nedašovsku
Zákresy aktivních populací na Nedašovsku:
Managementu zarostlých míst: Delší čas neobhospodařované louky je potřeba nárazově pokosit a vyřezat nálet. Porosty jsou mnohdy již tvořeny řídkým náletovým lesem s podstatným podílem borovice a vysázenými lesními kulturami. Musí dojít k redukci křovinatých formací na mezích a v lemu lesa a na zarůstajících bývalých pastvinách. V čase sklizně sena dochází k časově omezenému velkoplošnému posečení celého prostoru a hmyz má tak možnost využít nabídky nektaru pouze v těchto lemových loukách. Sečením se zabrání úbytku kvetoucích rostlin ve prospěch trav a především třtiny křovištní.
Odstraněním zapojených křovinatých formací dojde k otevření prostoru a usnadnění jeho dalšího obdělávání. Vzhledem k dostatku podobných formací v nejbližším okolí neutrpí ztrátou biotopu další druhy živočichů.
Lokalita Sidonie Ve středu údolí Sidonie se nachází velkoplošná extenzivně pasená pastvina (ca 30 ovcí). Dobytek se na celé ploše pohybuje volně, vegetace je místy intenzivněji spásaná, místy je téměř dobytkem nedotčená. Pastvina byla pracovně rozdělena na plochy L1-L7. Celkový charakter pastviny je velmi kvalitní, místy se vyskytují místa s bohatými porosty mateřídoušky (na mezích a v jejich těsné blízkosti), velmi kvalitní jsou i úvozové cesty s odhalenou půdou. Vyšší partie pastviny jsou již velmi zarostlé převážně třtinou křovištní. Sledovaný druh se zde může vyvíjet více či méně početně na celé ploše. Management je víceméně vhodný, vytváří dostatečnou nabídku mikrohabitatů a ploch s různým stádiem vývoje vegetace. Vhodné by bylo jen intenzivněji pečovat o biologicky méně kvalitní části pastviny (např. cíleným kosením třtiny).
Další plochy v údolí (L8-L22) jsou převážně louky, které jsou mnohdy na podzim přepásány. Pokud jsou plochy využívány jako pastviny, je pastva (zde hlavně koně a krávy) velmi intenzivní. Směrem ke konci údolí Sidonie klesá kvalita luk a pastvin, které se stávají pro vývoj sledovaného druhu nevhodné. L1 Jedná se o degradovanější část pastviny průměrně vhodnou pro vývoj sledovaného druhu. Velmi hojný zde byl okáč voňavkový (Brintesiacirce). L2 Extenzivně pasený ovocný sad (třešně, jabloně) s malým množstvím řídce rostoucí mateřídoušky. Lokalita vhodná pro existenci satelitní kolonie druhu P. arion. L3 Lokalita vhodná pro vývoj druhu P. arion. Přítomny jsou bohaté porosty mateřídoušky. L4 Centrální část pastviny. Extenzivně pasená s dostatkem nektarujících rostlin a nejvyšší početností mateřídoušky. Sledovaný druh se zde pravděpodobně vyvíjí hlavně v prostoru mezí a jejich blízkého okolí, kde je pokryvnost mateřídoušky nejvyšší. Velká přednost plochy je v dostatečné nabídce nektaru, dospělí motýli tak nemusí migrovat za potravou a celý čas se zdržují na místě svého vývoje. L5 Úvozové cesty. Vyskytují se zde květnaté lemy cest, bohaté mateřídouškové porosty a souběžně odhalená půda. Velmi hodnotný biotop pro celou řadu ohrožených druhů hmyzu. L6 Extenzivně pasené meze a terasy. Velmi bohaté porosty mateřídoušky a nektarujících bylin. L7
Severní hranice pastviny. Jedná se víceméně o pouze travnatou část pastviny s minimem kvetoucích rostlin, dáno je to intenzivnějším spásáním této části a její méně vhodnou expozicí. L8 Pasené louky koňmi. Lokalita pro vývoj druhu nevhodná, pravděpodobně fungující pouze jako zdroj nektaru v čase intenzivnější pastvy na sousední pastvině. L9 Sečená, květnatá louka s poroty mateřídoušky v horní části lokality. Pouze horní část je pro vývoj druhu vhodná, avšak pouze jako satelitní kolonie. Lokalita je pravděpodobně nepasená ani nepřepásaná. L10 Koňská pastvina, dříve pravděpodobně přihnojená a dosetá jetelotravní směsí (je možné, že se jedná o opuštěné, zatravněné pole). Lokalita pro vývoj druhu nevhodná. L11 Sečená, částečně pasená koňmi a krávou, květnatá louka s poroty mateřídoušky v horní části lokality. Pouze horní část je pro vývoj druhu vhodná, jako satelitní kolonie. L12 Přepásaný svah s dosečenými nepasenými částmi pouze s minimem porostů mateřídoušky. Lokalita pro vývoj druhu nevhodná. L13 Sečená, částečně pasená koňmi a krávou, květnatá louka, na podzim přepásaná. Roste zde pouze minimum mateřídoušky, lokalita pro vývoj druhu nevhodná. L14 Sečená, částečně pasená koňmi a krávou, květnatá louka. Na mezi roste místy hojněji mateřídouška. Vhodná pro udržení satelitní populace sledovaného druhu. L15 Vysokostébelná louka, pravidelně sečená, nepasená ani nepřepásaná. Lokalita pro vývoj druhu nevhodná. L16 Vyčištěný, dříve zarostlý lem lesa. V budoucnu vzhledem k suššímu charakteru lemu lze očekávat rozvoj subxerotermní vegetace a porostů mateřídoušky. V současnosti pro vývoj druhu nevhodná s pozitivním výhledem vzniku satelitní kolonie sledovaného druhu. L17 Sečený svah nad silnicí. V horní části jsou skalní výchozy. V této části roste hojně mateřídouška, část vhodná pro vývoj druhu. Navazující porosty jsou opět méně kvalitní sečené louky. L18 Momentálně nečená louka nižší kvality. Lokalita pro vývoj druhu nevhodná.
L19 Sečený ovocný sad na místě starého, avšak doposud aktivního sesuvu. Lokalita pro vývoj druhu nevhodná, hodnotná však pro druhy motýlů vyžadující odhalenou půdu. L22 Sečený komplex květnatých luk, pastvin koní a ovocných sadů na mezích. Mateřídouška zde dosahuje nárazově pokryvnosti pouze kolem 5%. Lokalita pro vývoj druhu nevhodná.
Sidonie-střed. Poloha a kódování jednotlivých lokalit a míst s vysokou diverzitou hmyzu.
Sidonie-sever. Poloha a kódování jednotlivých definovaných lokalit.
Lokalita Sidonie severovýchod Navazuje na Sidonii sever. Lokalita byla dlouhodobě neudržovaná, v minulosti zde byla pastvina. Bylzde zčásti zredukován křovinný nálet a podporují se místa s porosty mateřídoušky a s odhalenou půdou. Postupně se obnovuje charakterextenzivní pastviny s podporou krátkostébelných ploch s výskytem mateřídoušky a výskytem hořce křížatého.Managementem se tvoří plochy s různým stádiem vývoje vegetace. Bude důležité pokračovat s extenzivním krátkodobým neplošným přepásáním po 15. září.
Sidonie-severovýchod s vyznačeným managementem
8) Citovaná literatura Adámek A. (1944): Druhy rodu Parnassius v povodí Moravy. Entomologické Listy 7: 37–44. Barnett LK, Warren MS (1995c) Large ButterflyConservation, Wareham, Dorset.
Blue,
Maculineaarion.
Species
ActionPlan.
Beneš J., Konvička M., Vrabec V., Zámečník J. (2003): Do thesibling species ofsmallwhites, Leptideasinapis and L. reali (Lepidoptera, Pieridae) differ in habitat preferences? Biologia, 58: 943–951.
Beneš J., Kuras T. (2007): Metodikamonitoringuevropskyvýznamnéhodruhumodrásek černoskvrnný (Maculineaarion). AOPK Praha, 9 pp. Cottrell CB (1984) Aphytophagy in butterflies: ZoologicalJournaloftheLinnean Society 79: 1-57. Elmes GW, Thomas JA, Wardlaw JC, Hochberg TheecologyofMyrmicaants in relation to JournalofInsectConservation 2: 67-78.
itsrelationship
to
myrmecophily.
ME, Clarke RT, Simcox DJ (1998) theconservationofMaculineabutterflies.
Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.) (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. Griebeler EM, Pauler R, Poethke HJ (1995) Maculineaarion (Lepidoptera: Lycaenidae): EinBeispielfürdieDeduktion von vonNaturschutzmassnahmenauseinemModell. Verhandlungen der GessellschaftfürÖkologie 24: 201-206. Horal D., Jagoš B., Resl K., Uřičář J., Jongepier J.W. & Pechanec V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 85 pp. Janáčková H. et Štorkánová A. (eds.) (2004): Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. AOPK Praha. Konvička M., Beneš J. & Čížek L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria Olomouc, 127 pp. Konvička M., Maradová M., Beneš J., Fric Z. & Kepka P. (2003): Uphillshifts in distributionofbutterflies in the Czech Republic: effectsofchangingclimatedetected on a regionalscale. GlobalEcology&Biogeography (2003) 12: 403–410. Konvička M., Maradová M., Beneš J., Fric Z., Kepka P. (2003): Uphillshifts in distributionofbutterflies in the Czech Republic: effectsofchangingclimatedetected on a regionalscale. GlobalEcology and Biogeography, 12: 403–410. Králíček M. & Povolný D. (1980): K súčasnému stavu faunistiky moravských dennýchmotýlov (Lepidoptera, Papilionoidea). Entomologické Problémy, 16:107-131. Kudrna O., Harpke A., Lux K., Pennerstorfer J., Schweiger O., Settele J. &Wiemers M. (2011): Distribution atlas ofbutterflies in Europe. GesellschaftfürSchmetterlingschutz, Halle, 576 pp. Laštůvka Z. (ed.) 1998: Seznam motýlů České a Slovenské republiky (ChecklistofLepidopteraofthe Czech and SlovakRepublics). Konvoj, Brno, 118 pp. Marková H, Lebloch B, Kuras T (2004) Vyhyne modrásek černoskvrnný na Valašsku? In Bryja J, Zukal J (eds.) Zoologické dny, Brno 2004. Sborník abstraktů z konference 12.-13. února 2004, 91-92 pp. Mládek J., Pavlů V., Hejtman M., Gaisler J. (eds.) (2006): Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. VÚRV Praha, 104 pp. Muggleton J (1975) Isolation and thedeclineofLarge Blue butterfly (Maculineaarion) in Great Britain. BiologicalConservation 7: 119-128. Pauler R, Kaule M, Verhaagh M, Settele J (1995) UntersuchungenzurAutökologie des SchwarzgeflecktenAmeisenbläulingsMaculineaarion in Südwest-Deutschland. Nachrichten des EntomologischenVereins Apollo 16: 147-186.
Pauler-Fürste, Kaule G, Settele J (1996) Aspectsofthepopulation vulnerability ofthelarge Blue, Glaucopsyche (Maculinea) arion, in south.westGermany). In: Settele J, Margules C, Poschold P, Henle K (eds), Species survival in FragmentedLandscapes. pp. 275-281. KluwerAcademic, Dordrecht. Povolný D. et Gregor F. (1946): Vřetenušky (ZygaenaFab.) v zemi Moravskoslezské. Entomol. listy, Suppl. 12: 1–100. Settele J, Pauler R, Kockelke K (1995) MagerrasennutzungundAnpasungenbeiTagfaltern: PopulationökologisheForschungalsBasisfürSchutzmassnahmenamBeispiel von Glaucopsyche (Maculinea) arion (Thymian-Ameisenbläuling) undGlaucopsyche (Maculinea) rebeli (Kreuzenzian-Ameisenbläuling). Beiheftezu den VeröffentlichungenfürNaturschutzundLandschaftspflege Baden-Württemberg 83: 129-158. Skala H. (1912–1913): Die LepidopterenfaunaMährens I, II. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn, 50(1912): 63–241, 51(1913): 115–377. Skala H. (1923): BeitragzurLepidopterenfaunaMährensundöst. Schlesiens. Z. Österr. Ent.-Ver. (Wien) 8: 69–74. Skala H. (1936): ZurLepidopterenfaunaMährensundSchlesiens. Acta Musei Moraviae 30 (Suppl.): 1– 197. Spitzer L. (2005a): Monitoring modráska černoskvrnného (Maculineaarion) ve Vsetínských vrších v roce 2005. Manuskript pro potřeby ochrany přírody. Spooner GM (1963) On causesofthedeclineofMaculineaarion (L.) (Lep. Lycaenidae). Entomologist 94: 199-210. Thomas JA (1976) TheecologyoftheLarge Blue Butterfly. Annual Report, Institute ofTerrestrialEcology 1976: 25-27. Thomas JA (1980) WhydidtheLarge Blue becomeextinct in Britain? Oryx 3: 243-247. Thomas JA (1993) Holoceneclimatitechange and warm man-made refugia mayaxplainwhy a sixthofBritishbutterfliesinhabitunnatural early-successionalhabitats. Ecography 16: 278-284. Thomas JA (1995a) Theecology and conservationofMaculineaarion and otherEuropean species oflargebutterfliy. In: Pullin AS (ed.) Ecology and conservationofbutterflies. Chapman&Hall, London, pp. 180-197. Thomas JA, Elmes GW, Wardlaw JC, Woyciechowsky M (1989) amongMaculineabutterflies in Myrmicaantsnests. Oecologia 79: 452-457.
Host
specificity
Thomas JA, Moss D, Pollard E (1994) Increasedfluctuationsofbutterflypopulations Thomas JA, Simcox DJ, Wardlaw JC, Elmes GW, Hochberg ME, Clarke RT (1998) Effectsoflatitude, altitude and climate on the habitat and conservationoftheendangeredbutterflyMaculineaarion and itsMyrmica ant hosts. JournalofInsectsConservation 2: 39-46. Thomas JA, Wardlaw JC (1990) Theeffectofqueenants on thesurvivalofMaculineaarionlarvae in Myrmica ant nests. Oecologia 85: 87-91. Thomas JA, Wardlaw JC (1992) Thecapacityof a Myrmica ant nest to support a redacious species ofMaculineabutterfly. Oecologia 91: 101 - 109.
Vrabec V., Laštůvka Z., Beneš J, Šumpich J., Konvička M., Fric Z., Hrnčíř J., Matouš J., Marek S., Kuras T., Hula V., Heřman P. (2006): Lepidoptera (motýli). In: Farkač, J., Král, D., Škorpík, M. (Eds.), Červený seznam bezobratlých živočichů. Příroda, Praha. Wynhoff I (1998a) TherecentdistributionoftheEuropeanMaculinea JournalofInsectConservation 2: 15-27.
9) Příloha č. 1 – fotografie
Modrásek černoskvrnný (Phengarisarion) – samec, Halenkov, červenec 2009. Foto Marek Vojtíšek.
species.
Modrásek černoskvrnný (Phengarisarion) – samice kladoucí vajíčko , Halenkov, červenec 2009. Foto Marek Vojtíšek.
Kopulace P. arion, Nový Hrozenkov, údolí Vranča, 2006. Foto Lukáš Spitzer.
