Modrá a bílá Nblw lwxk

Kachol velavan

1/2012

Leden 2012 ▪ Zpravodaj pro členy Ţidovské obce Brno ▪ Tevet - švat 5772 ▪ X. ročník

KACHOL VELAVAN Modrá a bílá ▪ Nblw lwxk Tiskové prohlášení FŢO ▪ Stanovisko ŢOB ▪ Personální změny na Obci a v JASu ▪ První výročí TICu ▪ Změna kritérií CC ▪ Nový ceník dopravy ŢOB ▪ Lyţařské zájezdy ▪ Jídelníček ▪ Programy

Obleţení Jeruzaléma králem Nebúkadnesarem II., ilustrace z X. století, Španělsko

PŮST 10. TEVETU „V devátém roce Sidkijášova kralování, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce, přitáhl Nebúkadnesar, král babylonský, s celým svým vojskem proti Jeruzalému, poloţil se proti němu a zbudovali dokola obléhací val.“ (2. Kniha Královská 25,1) Desátý tevet (letos připadá na 5. ledna) je jedním ze čtyř postních dnů a je spojován se zničením jeruzalémského Chrámu. Připomíná nám jednu z nejtragičtějších událostí, které dopadly na ţidovský národ. Stalo se to roku 588 př.o.l. Toto obléhání trvalo dva a půl roku. Pouze hlad a ţízeň dovolily Babylóňanům porazit Ţidy. Nepřítel se zmocnil města a devátého avu 586 př.o.l. zničil Chrám. Desátý tevet je tedy připomínkou dne, kdy začala tato velká katastrofa, jeţ vedla ke zničení svatého Chrámu vybudovaného králem Šalamounem a k odvlečení ţidovského národa do Babylónie. Jedenáct let před zničením prvního Chrámu dal Nebúkadnesar deportoval krále Jójakina do Babylónie, kde ho uvěznil. Současně s ním tam poslal i deset tisíc příslušníků izraelské elity. Mezi nimi byli ti nejučenější rabíni Izraele, řada proroků, vojáci. Jeho cílem bylo duchovně oslabit izraelské obyvatelstvo v Izraeli, aby se mu nebylo schopno vzepřít. Nechtěně tím však svůj plán sám zhatil. Během těch let poloţila elita národa v exilu základ ţidovského společenství. Kdyţ byli po dobytí a zničení chrámu přivedeni zbylí ţidé, byli uţ připraveni učitelé a rabíni, aby je učili a vedli k Tóře. Podle tradice došlo ve dny kolem 10. tevetu i k dalším nedobrým událostem pro ţidovský národ: Zemřel Ezra (učitel, spojený se stavbou 2. Chrámu); bible byla přeloţena do řečtiny jako Septuaginta, coţ pozdější rabínská tradice začala vykládat jako velký omyl. Desátého tevetu si také připomínáme všechny padlé druhé světové války, jejichţ den úmrtí nelze zjistit – Hazkarat nešamot. zp

1

Kachol velavan

OHLÉDNUTÍ TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ Federace ţidovských obcí v ČR, Ţidovské obce v Praze a Ţidovského muzea v Praze: Slova Lukáše Větrovce pro nás představují otevřenou hrozbu. S překvapením a pobouřením jsme zaznamenali nahrávku s promluvou kazatele Ústředí muslimských obcí ČR Lukáše Větrovce k věřícím v brněnské mešitě, o které na svých webových stránkách informoval pan Lukáš Lhoťan a následně česká média. Je otázkou, zda je jen věcí muslima Větrovce a Ústředí muslimských obcí v České republice, jestliţe se v náhledu na blízkovýchodní konflikt a jeho řešení ztotoţňují se stanoviskem nejextrémnějších sil, které nesdílí ţádná z demokratických zemí světa, a pro hlásání takového postoje vyuţívají i bohosluţebný prostor. Pokud se však tímto radikálním politickým stanoviskem legitimizuje militantně nepřátelský náboţenský postoj islámu ke všem lidem, kteří toto stanovisko nesdílejí, jako se to stalo během uvedeného vystoupení, potom slova Lukáše Větrovce představují otevřenou hrozbu – a na prvním místě hrozbu Ţidům. „Mohamed je poslem Boţím a ti, kdoţ jsou s ním, strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou. A věru zjistíš, ţe lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou Ţidé,“ pravil Lukáš Větrovec v brněnské mešitě. V jiné části svého vystoupení pak uvedl: „Soudný den nenastoupí, dokud muslimové nepovedou válku proti Ţidům. Muslimové je budou zabíjet tak, ţe se zbývající Ţidé budou schovávat za balvany a stromy. A pak kámen nebo strom promluví: „Muslime, sluţebníče boţí, tam za mnou je Ţid, přijď a zabij ho." Tento citát z náboţenské literatury islámu je obsaţen i v chartě palestinského Hamasu, řazeného demokratickými státy světa mezi teroristické organizace. Zmíněné výroky povaţujeme s ohledem na výše uvedený kontext za otevřenou výhrůţku českým Ţidům jako jednotlivcům i ţidovskému společenství jako celku. Muslimský kazatel Větrovec současně v brněnské mešitě hrubě urazil památku obětí šoa. Sniţování podstaty a charakteru nacistické genocidy Ţidů za pomoci nepřípadných, skutečnosti odporujících srovnání, jednoznačně odsuzujeme. Konstatujeme současně, ţe tendence českého muslimského společenství propojovat politickou blízkovýchodní agendu s agresivně vyhroceným protiţidovským náboţenským postojem, je setrvalá. Jiţ v roce 2000 Svaz muslimských studentů sídlící v Praze vydal česky broţuru „Práva ţidů na Palestinu“ s nenávistnými, náboţensky zdůvodněnými výpady proti Ţidům. Povaţujeme za nepřípustné, aby v České republice byla rozdmychávána náboţenská nesnášenlivost, jako se to stalo v případě zmiňovaného vystoupení českého muslima Lukáše Větrovce v brněnské mešitě, a rozhodně proti tomu protestujeme. Vyslovujeme současně přesvědčení, ţe budou učiněna taková opatření, která podobným jevům do budoucna zabrání.

1/2012 místa křesťanská. Návštěva této země je hlubokým duchovním záţitkem. Zde ţijí a vzájemně se respektují nejméně tři hlavní náboţenské skupiny – křesťané, muslimové a ţidé. Obyvatelé Izraele jsou zvyklí na to, ţe na dohled stojí minaret, kostel i synagoga. My v Evropě, o to více v Česku, na to zvyklí nejsme. Naše kultura a tradice jsou jiné. Neříkám, zda lepší či horší – prostě odlišné. Vytvářeli je po staletí lidé, kteří zde ţili. Váţí si jich a brání je. Nedávno se konala na brněnské Staré radnici diskuse na téma Další mešita v Brně – ano či ne. Názory byly různé, většinou záporné. Za muslimy svorně vystupovali pan Alrawi s panem Lhoťanem, i kdyţ kaţdý symbolicky na opačném konci stolu, kaţdý zřejmě za jiné křídlo islámu. Dovolil jsem si v diskusi přidat svůj názor, ţe důleţitým momentem v úsilí proti islamofobii, by bylo veřejné odsouzení islámského terorismu českou islámskou veřejností, jako něčeho, co do islámu nepatří. Místo toho jsme se dočkali nenávistného kázání pana Větrovce, který vlastně vyhroţuje, ţe islámští bojovníci mají dokončit to, co nestačil Hitler. Nevím, co se děje v české islámské obci, co se v ní změnilo, či zda jsme se dříve nechali klamat. Dobře si ale vzpomínám, ţe vztahy naší brněnské ţidovské obce se zdejší islámskou obcí byly vztahy vzájemného respektu; náš kantor Neufeld byl přítomen otevření brněnské mešity, já sám jsem ji dvakráte navštívil. Zástupci islámské obce se před lety účastnili opakovaně tryzen za naše zavraţděné souvěrce. Jedné z nich byl přítomen tehdejší velvyslanec Státu Izrael, který je šel osobně přivítat. Nemohu bohuţel říci, ţe změna postojů v české islámské obci není moje starost. Je to moje starost, je to naše starost, proto se já i celá brněnská ţidovská obec plně ztotoţňujeme s prohlášením Federace ţidovských obcí v České republice. Pavel Fried Předseda Ţidovské obce Brno VZPOMÍNKA V BAYREUTHU Na ţidovském hřbitově v Bayreuthu se 9. listopadu konalo vzpomínkové shromáţdění při příleţitosti výročí tzv. křišťálové noci v roce 1938. Bayreuthská synagoga jako jediná v Německu nebyla vypálena, neboť sousedí se zdejší významnou historickou budovou zvanou Opera. Uvnitř ale byla téměř zničena. Na hřbitově se sešlo asi 200 lidí. Zdejší obec má 500 členů (převáţně Rusů, dnes uţ i několik konvertitů). Mezi přítomnými obzvlášť vynikali elegantně oblečení muţi v černých kabátech a kloboucích, kteří dle mého úsudku nepatřili k ţidovské obci, byli to ale občané Bayreuthu. Po proslovu předsedy obce a rabína nás provedli hřbitovem, který bývá normálně zavřený. Za pozorného zájmu jsme vyslechli výklad k historii jednotlivých náhrobků ze 17. a 18. století. Karin Eisnerová-Richterová

Jiří Daníček, předseda Federace ţidovských obcí v ČR František Bányai, předseda Ţidovské obce v Praze Leo Pavlát, ředitel Ţidovského muzea v Praze Původní kázání v mešitě moţno shlédnout na: http://www.youtube.com/watch?v=Mvpf3JZAGlU&feature=pla yer_embedded CO OČEKÁVAT OD ČESKÝCH MUSLIMŮ? Návštěva Státu Izrael je záţitkem mnohostranným. Zjednodušená představa bere za své. Ten, kdo čekal jen pouště a Mrtvé moře, potěší se u pramene Jordánu blyštivými pstruhy, kdo hledá všudypřítomná historická místa a vykopávky, uţasne nad Tel Avivem a Haifou, kdo hledá dominující synagogy, nemůţe přehlédnout věţe minaretů, ani svatá

Předseda obce pan Felix Gothart a rabín z Hof/Saale, zdejší obec vlastního rabína nemá. (Foto autorka).

2

Kachol velavan

1/2012

PO ROCE ČINNOSTI… Je tomu právě rok, co bylo v bývalé budově stolárny na našem ţidovském hřbitově slavnostně otevřeno Kulturněvzdělávací a turistické informační centrum. Mnozí z vás měli za tu dobu moţnost centrum navštívit při různých příleţitostech, mohli jste zhlédnout krásně upravený přednáškový sál, vyslechnout nějakou přednášku, ale ten skutečný přínos pro ţidovskou komunitu není na první pohled zřetelný.

Hejl, který je současně i správcem webu Ţidovské obce a turistického centra. Poděkování patří všem, kteří při zabezpečování aktivit centra nezištně pomáhají. Od ledna 2012 začne dlouho očekávaná rekonstrukce všech budov na hřbitově. Po dobu oprav bude vyřazena z provozu obřadní síň a pro pohřby bude vyuţíván přednáškový sál turistického centra. A tak se po více neţ 100 letech alespoň na čas vrátí pohřební obřady do bývalé márnice, která původně slouţila k rituálnímu mytí a k rozloučení nejbliţších příbuzných se zemřelým. zp PŘÍBĚH TÉMĚŘ DETEKTIVNÍ Úterní podvečer 13. prosince byl v pobočce Vzdělávacího a kulturního centra ŢMP věnován uvedení českého vydání knihy Raimunda Kaisera Královské děti, jejíhoţ překladu se ujala Erika Bezdíčková. Slováci mají krásný název pro „husí kůţi“, který zní mnohem poetičtěji – zimomriavky. Znáte ten pocit, kdy se zaposloucháte do nějakého příběhu a najednou ucítíte takové zvláštní napětí, které pomalu přechází v tichý úţas, a tu se vám po zádech, po rukou rozběhnou ony zimomriavky? Je to pocit příjemný, kdyţ si uvědomíte, ţe proţíváte docela nevšední okamţik setkání. Obsahuje i napětí, kdyţ nasloucháte, co všechno vlastní práci překladatelky předcházelo; moţná i trochu hrůzy a obav o osudy hlavních protagonistů – v tomto případě Rudolfa a Inge.

Mezi oblíbené akce patří procházka hřbitovem s průvodcem. Na foto B. Červinky provází P. Špunar.

Často si ani neuvědomujeme, ţe brána do ţidovského hřbitova, kudy vstupují návštěvníci, se stává i branou do kultury, která byla do té doby pro mnohé z nich zahalena tajemstvím. Ţidovský hřbitov je prvním kontaktním místem, kam přicházejí ti, kteří se chtějí cokoliv o ţidovství dovědět, případně i ti, kteří hledají své předky, dávné známé a ztracené přátele. Proto je tak důleţité, ţe mají moţnost vyuţít profesionálních sluţeb, které centrum nabízí. I kdyţ se denně jedná o zhruba 25 osob, za uplynulý rok je to více neţ 6 500 návštěvníků.Je velmi pozitivní, ţe na hřbitov chodí lidé, kteří se cíleně chtějí seznámit s ţidovskou tradicí pohřbívání a poznat kulturu a dějiny ţidovského národa. Mnozí z nich jsou na návštěvu připraveni a o to je pak dialog s nimi zajímavější. V současné době činnost centra zabezpečuje i Jaromír Hejl. (Foto P. Špunar)

Webové stránky brněnského hřbitova www.jewishbrno.eu za uplynulý rok zhlédlo více neţ 100 000 návštěvníků. Informační centrum je připraveno všem bezplatně poskytnout tištěné informační materiály o ţidech v Brně, na Jiţní Moravě i o nejvýznamnějších osobnostech zde pohřbených. Ve stadiu rozpracovanosti jsou i materiály, které Petr Špunar připravuje o mistrech kamenících, jejichţ díla jsou umístěna na našem hřbitově, a další o symbolice na místních náhrobních kamenech. Akreditační komise přidělila hřbitovu statut informačního centra regionálního významu, který byl po následné kontrole obhájen. Za pouhý rok působení se významově propracovalo naše centrum do poloviny ţebříčku informačních center Jihomoravského kraje. Jeho postavení ve vzdělávacím systému ukazuje i to, ţe přednášek a besed se zúčastnilo 764 ţáků a studentů škol, a film o ţidovské tradici s názvem Brno ţidovské zhlédlo 631 zájemců. K úspěšné činnosti a kladnému hodnocení našeho centra přispívají i lidé, kteří se zde o návštěvníky starají. Zakladatelem, garantem a vedoucím centra je Petr Špunar, od ledna do září s ním spolupracoval mimořádně erudovaný Martin Vondřejc, který významně přispěl k přípravě informačních materiálů po stránce grafické i jazykové. Na jeho práci navázal rovněţ jazykově dobře vybavený Jaromír

Zleva Marianna Štěpitová-Klaučo, Jonáš Papoušek a Erika Bezdíčková (Foto J. Brauner)

Překladatelka uvedla setkání vyprávěním, jak knihu vlastně objevila. Uţ sama tato příhoda by vydala na pěknou povídku: „Kdyţ jsem před pěti lety jela na Lipský kniţní veletrh, netušila jsem, ţe tu najdu knihu, která mě bude zaměstnávat několik let. V izraelské expozici jsem si se zalíbením prohlíţela kníţku, jejíţ obálka mě zaujala. Vedle hebrejské verze leţela i kniha v německém originále, ze kterého byla přeloţena. Kdyţ jsem si sedla, abych si prohlédla německý text, oslovila mě vedoucí stánku s dotazem, zda mě právě tato publikace zaujala. Chvíli jsme si povídaly a ona mi nabídla, ţe si mohu originál večer půjčit a ráno vrátit. Ujistila mě, ţe to za noc přečtu. Měla pravdu, příběh mě fascinoval a druhý den mi řekla, ţe po skončení veletrhu mi knihu daruje. Jiţ tehdy jsem věděla, ţe ji chci přeloţit pro české čtenáře. Její obsah se týkal období, kterému se soustavně věnuji – třicátým létům minulého století, kdy se k moci dostal Hitler a začalo systematické pronásledování Ţidů“. Další samostatný román by mohl vzniknout jen z toho, jak vlastně původní autor našel námět pro svou knihu. Erika Bezdíčková to líčila takto: „Jednoho nedělního dopoledne se Reinhard Kaiser vypravil na aukci známek. Jedna poloţka v katalogu jej zaujala a vydraţil ji za mnohonásobně vyšší cenu, neţ byla původně stanovena. Známky získal i s obálkami a teprve posléze zjistil, ţe jsou v nich dopisy. Jejich obsah ho natolik

3

Kachol velavan přitahoval, ţe několik let hledal souvislosti, které mu dovolily příběh uzavřít. Jde o příběh lásky a náklonnosti dvou mladých lidí, kteří se setkali ve špatné době. On Němec, ona Švédka, dlouho věřili ve společnou budoucnost. Zabránil jim v tom ţidovský původ muţe, který se stal nepřekonatelnou překáţkou jejich vztahu. Dopisy jsou dokladem toho, jak nesmlouvavá byla třicátá léta minulého století vůči Ţidům. Mladý geolog Rudolf Kaufmann z východopruského Královce marně hleděl přes moře, kde za horizontem byl Stockholm – město, v němţ ţila jeho vyvolená Ingrid Magnussonová. Dopisy v určitou dobu skončily a Raimund Kaiser měl příběh bez konce. Natolik se však jiţ vţil do osudu obou protagonistů, ţe několik let vytrvale pátral po jeho vyústění, coţ se mu nakonec podařilo. Jeho úsilí bylo stejně neuvěřitelné jako příběh sám.“ Obsah kníţky přiblíţili posluchačům svým přednesem Marianna Štěpitová-Klaučo a Jonáš Papoušek, melodiemi zpestřil houslista Jan Bradáč – všichni z brněnské konzervatoře.

Zaplněný sál VKC ŢMP potěšil hrou na housle Jan Bradáč. (Foto J. Brauner)

Ani samotné vydání knihy u nás nebylo zcela bez komplikací. „Po návratu domů jsem začala hledat nakladatele, který by v Česku knihu vydal. Mezitím jsem odjela na dovolenou do Mexika, kde jsem potkala známého, který v té době pracoval jako šéfredaktor kniţní redakce Mladé fronty. Vyprávěla jsem mu o knize a on přislíbil, ţe ji můţe zařadit do edičního plánu a vydat. V dobré víře jsem mu knihu po návratu z dovolené přinesla. Po delší době se mně zmocnil neklid, ţe knihu nevrací a začala jsem se po ní pídit. Nechci vyprávět, kolik úsilí mě to stálo, abych nakonec zjistila, ţe pan šéfredaktor jiţ není ve své funkci a kniha nebyla k nalezení. Má snaha získat ji zpátky byla dlouho neúspěšná. Kdyţ jsem se po čtyřech letech dočetla v časopise vídeňské ţidovské obce Gemeinde, ţe právě tento titul doporučují svým čtenářům před Chanukou jako vhodný dárek, nevěřila jsem svým očím. Okamţitě jsem volala přátelům do Vídně, aby mi ji koupili. Bylo to jiţ čtvrté vydání a na záloţce jsem si přečetla, ţe Raimund Kaiser za ni získal německou cenu za literaturu pro mládeţ. Konečně jsem našla také nakladatele, který ji ochotně vydal“. Do příjemné atmosféry podvečera se zapojil i nakladatel pan Jiří Brauner. Ten dokumentoval zaujetí, se kterým Erika přistoupila k překladu a vydání knihy, i na konkrétním případě získání autorských práv. Knihu Královské děti vydalo Kartuziánské nakladatelství v distribuci Kosmas. Erika v roli moderátorky a hlavní protagonistky večera vyuţila přítomnosti Lenky Šedové, která přeloţila knihu Margarette Buber-Neumannové Zajatkyní Stalina i Hitlera s podtitulem Svět v temnotě. Jedná se o podobně napínavý příběh ţeny,

1/2012 která poznala na vlastní kůţi lágry nacismu i komunismu. Ale to uţ je zcela jiný příběh… Následovalo malé občerstvení, které večer příjemně završilo. Zuzana Prudilová ZE SCHŮZE PŘEDSTAVENSTVA Představenstvo hlasováním schválilo:  zvýšení ročních členských příspěvků na rok 2012 na 300 pro nevýdělečné činné a 600 Kč pro výdělečně činné, pro mládeţ do 13 let bez příspěvku,  účast předsedy ŢOB v diskusním klubu Husa na provázku na téma „Spiritualita Brna“,  změnu organizace pátečních večerů,  přijetí Aleny Maníkové mezi členy ŢOB. Představenstvo vzalo na vědomí:  program KVC RF v měsíci lednu,  oslavu svátku tu bišvat, která proběhne dne 7.2. ve společenském sále ŢOB,  schůzi zaměstnanců konající se 4.1.v 16 hod ve společenské místnosti ŢOB,  pozvánku na kaţdoroční setkání Izrael a my, které se bude konat 22.1. 2012 v 15 hodin v Sále Břetislava Bakaly na Ţerotínově nám. 6, Brno,  informace z jednání rady FŢO. Představenstvo uloţilo:  vybrat termín pro konání tryzny 2012,  zpracovat harmonogram organizace voleb do orgánů ŢOB a orgánů FŢO,  zpracovat a rozeslat dopis s dotazem všem členům obce, zda souhlasí s uveřejňováním fotografií nebo obrazových a zvukových záznamů pořízených na akcích ŢOB nebo v souvislosti s nimi, na nichţ budou zachyceni na www.zob.cz nebo v Kachol velavan. Příští schůze představenstva se uskuteční 24. 1. v 17 hod.

INFORMACE AKTUALIZACE KONTAKTŮ ČLENŮ Prosíme všechny naše členy, kteří změnili bydliště, příjmení, zrušili pevnou linku a pouţívají jiný telefon apod., aby tyto skutečnosti oznámili co nejdříve na sekretariát Obce. Usnadníme si tak vzájemnou komunikaci. Děkujeme. USNESENÍ SČ ŢOB ZE DNE 6.11.2011 ad.2) Informovat písemně členy ŢOB o důvodech nárustu mezd ve společnosti JAKUB s.r.o. v roce 2010  Plán mzdových prostředků společnosti JAKUB s.r.o. na rok 2009, který byl schválen SČ ŢOB, stanovil roční výši mzdových prostředků 1.550.000 Kč. Vyplaceno bylo celkem 1.340.212 Kč. Plán mzdových prostředků ŢOB schválený SČ ŢOB pro rok 2009 nebyl překročen. Nedočerpané finanční prostředky byly pouţity na nákup vozidla zn. Meriva, které bylo v roce 2009 moţno zakoupit za výhodných finančních a daňových podmínek.  Plán mzdových prostředků společnosti JAKUB s.r.o. na rok 2010, který byl schválen SČ ŢOB, stanovil roční výši mzdových prostředků 1.600.000 Kč. Vyplaceno bylo celkem 1.555.336 Kč. Plán mzdových prostředků ŢOB schválený SČ ŢOB pro rok 2010 nebyl překročen.  Výše mzdových prostředků na rok 2010 byla naplánována a schválena SČ ŢOB o 3% vyšší oproti roku 2009. Vypracoval Jindřich Bauer, jednatel společnosti JAKUB s.r.o.

4

Kachol velavan PODĚKOVÁNÍ Po dlouholeté práci pro naši obec a její členy se rozhodly paní Helena Kuderová a paní Hana Špunarová odejít do důchodu. Je to neuvěřitelné, jejich svěţest, elán a pracovitost nenapovídají, ţe ten čas jiţ nastal. Je ale pochopitelné, ţe zejména dámy se těší na chvíle, kdy se budou moci více věnovat svým blízkým i svým zálibám, na které čas dosud nezbýval. Paní Helena Kuderová začala pracovat v naší obci počátkem roku 2005. Je její velkou zásluhou, ţe uvedla v krátké době do bezchybného stavu naši účetní evidenci, poskytovala pruţně informace pro rozhodování a iniciativně upozorňovala na moţnosti zefektivnění hospodaření obce. Vést účetní evidenci v organizaci, která spojuje činnosti ziskové i neziskové, je velmi náročné i pracné. Ţádná z pravidelných revizí, kterým jsme podrobováni, nenašla ţádné závady. Všichni jsme oceňovali její přátelskou, klidnou a nekonfliktní povahu. Paní Hana Špunarová pracuje v naší Obci od března 2004. Byla přijata s úkolem vybudovat sluţbu, která pomůţe našim seniorům učinit podzim jejich ţivota příjemnější a důstojný. Ten úkol nebyl snadný. Bylo třeba nalézt vhodné spoluhracovníky, řídit a vést je, nacházet finanční zdroje na činnost, seznamovat se s odpovídajícími předpisy, poprat se s administrativou, zaskočit ve chvíli, kdy uţ nebyl nikdo, kdo by nezbytnou práci vykonal a mnoho dalšího. V neposlední řadě tato práce vyţaduje velikou trpělivost. S námi seniory uţ to není vţdy snadné, máme své špatné dny a máme na ně „nárok“. Pro pracovnice JAS je to činnost náročná a vyčerpávající, o to více pro jejich vedoucí. Oběma těmto milým ţenám patří náš velký dík s upřímným přáním, ať si svého důchodu uţívají ve zdraví dlouhá, dlouhá léta. Pavel Fried Novou vedoucí účetní je paní Ivana Fikejsová, řízením JASu bude pověřena paní Romana Fedorovičová. IZRAEL A MY Tato tradiční akce je pořádána kaţdoročně při příleţitosti Dne holocaustu a klade si za cíl upozornit na nebezpečí novodobého antisemitismu a podpořit dobré vztahy s Izraelem. Letošní debata bude zaměřena na aktuální situaci na Blízkém východě. Programu se zúčastní: Dr. Petr Suchý, Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU Brno Pavel Fried, předseda Ţidovské obce Brno Zástupce izraelského velvyslanectví Moderuje Petr Brod. Na veřejné přednáškové a diskusní setkání vás zvou ICEJ Brno ve spolupráci se ŢOB. Akce je pořádána pod záštitou předsedkyně PČR Miroslavy Němcové. Neděle 22.1. 2012 v 15 hod., sál Břetislava Bakaly, Ţerotínovo nám. 6, Brno. ŢIDÉ V BRNĚ Současný ţivot brněnské ţidovské obce očima ortodoxního rabína Šlomo Kučery a liberálního umělce Arnošta Goldflama. Připravili M. Rozbrojová a J. Vanýsek. Z pohledu několika Ţidů se podíváme na současnou situaci v brněnské ţidovské obci. Ačkoliv se vedení obce snaţí o aktivní činnost, setkává se s nezájmem ze strany věřících. Je

1/2012 zde prostor pro dialog mezi dvěma stranami judaismu o budoucnosti obce v moravské metropoli.Citace z archivu ČT. Moţno shlédnout v archivu ČT: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cestyviry/311298380070016-zide-v-brne/?msgid=72

TAMAR Organizace TAMAR, reformní hnutí mládeţe, pobočka Brno, vás zve na workshop výroby svíček, který se bude konat v pátek 6.1.2012 od 15:30 do 18:00 v ŢOB, 3. patro. Účast je zdarma, maximální počet účastníků 10. Budeme vyrábět svíčky technikou odlévání za pouţití nejrůznějších typů barevných vosků, svíčky plovoucí a gelové. Na workshop je nutné se přihlásit nejpozději do pondělí 2.1.2012 u Ivy Kanarkové ([email protected]) nebo Hanky Němečkové ([email protected]). Materiál a veškeré pomůcky budou samozřejmě k dispozici; chcete-li si do svíčky zalít něco specifického, je lepší si přinést tyto věci s sebou, rovněţ u svíček gelových je lepší si přinést vlastní skleničku. Malým dětem s výrobou pomůţeme. Po dílně můţeme společně oslavit šabat spolu s ostatními.

JAS ZMĚNA CEN JÍZDNÉHO VOZIDLY ŢOB Představenstvo ŢOB schválilo změnu cen za dopravu vozidly ŢOB, a to tak, ţe: Za pouţití vozidla v okruhu města je cestující povinen předem řidiči zaplatit manipulační poplatek: člen ŢOB: 40 Kč za přistavení vozidla + 5 Kč za kaţdý km ostatní: 40 Kč za přistavení vozidla + 10 Kč za kaţdý km Řidič je povinen vydat potvrzení. V případě, ţe je pro vás tato sazba příliš vysoká, můţete písemně poţádat sociální komisi o sníţení sazby. Kaţdá ţádost bude samostatně posouzena. Ostatní pravidla pro pouţívání aut zůstávají stejná. ZMĚNA KRITÉRIÍ CLAIMS CONFERENCE Claims Conference, mezinárodní organizace, zabývající se odškodněním obětí holocaustu, oznámila počátkem prosince 2011, ţe se jí podařilo dojednat s vládou Spolkové republiky Německa změnu kritérií, podle nichţ jsou přiznávány příplatky k důchodům osobám, které přeţily holocaust. V příštích letech by tak mělo být vyplaceno pro tento účel téměř 650 milionů dolarů. Nová pravidla vstupují v platnost 1. ledna 2012 a jsou důleţitá pro všechny, kteří nepobírají ţádné pravidelné odškodnění od Claims Conference  Kaţdý, kdo byl pro svůj ţidovský původ uvězněn v nacistickém ghettu po více jak 12měsíců, či se po tuto dobu skrýval anebo ţil po falešnou identitou, můţe získat měsíční příspěvek k důchodu ve výši 260€, pokud ţije ve státech bývalého socialistického tábora (pro ostatní země 300€). Dosavadní kritéria stanovovala tuto dobu na 18 měsíců.  Osoby starší 75 let získají nárok na pravidelné platby ve výši 200,- € / měsíčně (v západních zemích 260,- €) i pokud byly uvězněny v ghettu nejméně po dobu 3 měsíců. V případě, ţe se jedná o mladší osoby, příspěvek bude přiznán po dovršení 75 let, ţádost mohou podat v současnosti Přiznané příspěvky budou vypláceny stejně jako další pravidelné platby CC jednou za 3 měsíce. Pro další informace prosím kontaktujte:Jana Wichsová Sociální oddělení ŢO v Praze, tel. 222-310-951

5

Kachol velavan

1/2012

INZERCE HLEDÁM TOLERANTNÍHO KLUKA Z BRNA Jmenuji se Jana, je mi 22 let. Moje zájmy jsou:plavání,četba,vyšívaní,PC a jiné.Další informace v mém profilu na lidé.cz /jankazatloukalova/. Můj email:[email protected].

SPOLEČENSKÁ KRONIKA NAROZENINY OSLAVÍ – Dagmar Bálintová3.1.1953, Hanuš Rohan 4.1.1954, Eva Sedláčková 5.1.1932, Lenka Neumanová 7.1.1981, Olga Sapoznikov 7.1.1984, Klára Hájková 8.1.1977, Hedvika Rívalová 12.1.1925, Jana Konvalinová 17.1.1983, Alena Mikovcová 19.1.1954, Bronislava Novotná 19.1. 1954, Peter Mandl 19.1.1983, Richard Salzman 20.1. 1977, Veronika Pijáčková 22.1.1979, Tomáš Balbinder 28.1.1960, Ruth Mathiovská 30.1.1931, Věra Dvorská 31.1.1926. Ad mea veesrim šana!

~~~~~~~~~~~~~~~~~

Mazal tov Jan a Markéta Gottvaldovi uzavřeli manželství 7.11. v Brně. Oběma novomanželům blahopřejeme!!! ~~~~~~~~~~~~~~~~~ BLAHOPŘEJEME!

zajímavá kulturní Erbenová.

Cenu města Děčín za rok 2011 získal Vladimír Poskočil za rozvoj kultury a sportu a za své sportovní úspěchy na mezinárodních soutěţích v hodu oštěpem. Významně se podílí také na kulturních akcích ve městě; v děčínské synagoze, ve které je předsedou ţidovské obce, pořádá a společenská setkání. Foto Jitka (r)

ZA PANÍ EVOU SELUCKOU Naše obec není velká. Všichni, kteří se podílíme na jejím kaţdodenním ţivotě, se známe. Tvoříme takovou zvláštní velkou ţidovskou rodinu. Je to rodina spojená shodnými tragickými událostmi. Jsou to namnoze svazky stejně intenzivní jako svazky příbuzenské. Známe vzájemně své osudy, své bolesti, strasti. To posiluje i bolí ve chvíli, kdy některému z této rodiny doslouţí zdraví i síly a odejde cestou, kterou dříve či později odejdeme všichni. Cestou bez návratu. Váţená paní Kargol, pane Sašo, truchlící hosté, sešli jsme se, abychom se rozloučili a k věčnému spánku uloţili Vaši maminku a babičku, paní Evu Seluckou. Prosím věřte, ţe tato zvláštní rodina, členové této obce, sdílí Vaši bolest. Měli jsme Vaši maminku a babičku rádi, byla jednou z nás. Paní Eva Selucká se narodila v roce 1924 v Bratislavě, v ţidovské rodině manţelů Bokorových. Měla své rodiče i svého bratra velmi ráda, stejně ráda měla i své prarodiče.

Obklopena jejich láskou proţila velice šťastné mládí. Vzpomínka na chvíle mládí ji posilovala v nejtěţších chvílích ţivota, kterých nebylo málo. Záhy po vzniku Slovenského štátu byla rodina vystavena šikanám, musela opustit svůj bratislavský dům a po několikerém stěhování skončila v Piešťanech. Odtud odešli cestou mnohých, cestou šoa. Nejprve otec a bratr, poté paní Eva a její maminka. Na osvětimské rampě se viděli naposledy. Maminka selekcí neprošla. Paní Eva měla větší štěstí, krátkou dobu strávila v Osvětimi, poté byla deportována do Freibergu v Sasku, kde pracovala v letecké továrně. Před postupujícími sovětskými vojsky byla dále deportována do Mauthausenu, kde se doţila osvobození. Ostatní členové rodiny zahynuli v koncentračních táborech. Po svém návratu do Bratislavy našla rodný dům v cizích rukou, jako i jinde – noví majitelé netušili, ţe se někdo z těch původních vrátí. Paní Eva vystudovala střední ekonomickou školu. Odešla do Prahy, kde pracovala u animovaného filmu a tato práce ji posléze přivedla do Brna. Zde poznala svého prvního manţela, pana Seluckého. Narodila se jim dcera Jana a syn Petr. Se svým prvním manţelem se ale záhy rozešli, on odešel do zahraničí, ona zůstala se dvěma malými dětmi sama. Přesto přese všechno se i nadále starala o jeho rodiče, u kterých bydlela a dochovala je aţ do konce jejich ţivota. Po delší známosti se znovu provdala za pana JUDr. Weinbergera, se kterým proţila deset šťastných let. Po skončení práce u animovaného filmu pracovala jako poštovní úřednice. Hovořila několika jazyka, mimo češtinu a slovenštinu byla soudní znalkyní německého jazyka, mluvila plynně anglicky i maďarsky. Ještě tři dny před tím, neţ nás opustila, začala při naší návštěvě u ní v Rajhradě s úsměvem hovořit s naší Kateřinou anglicky. Své jazykové znalosti vyuţívala pro tlumočení při nejrůznějších akcích, na které byla zvána. Na veletrzích, při filmfóru, či při závodech brněnské Velké ceny. Zdravotní potíţe ji provázely značnou část jejího ţivota. Utrpěla dvě zlomeniny, obě špatně zhojené, proto také obtíţně chodila. Díky náročné operaci překonala rakovinu. Své potíţe nesla statečně, ani v nejtěţších chvílích nezmizel z její tváře laskavý úsměv. Úsměv, to byl projev, který k ní patřil trvale. Neopustil ji do posledních chvilek ţivota, ani ve chvíli, kdyţ nám řekla: „Víte, odsud já se uţ domů asi nevrátím.“ Místo paní Evy u stolu senior klubu osiřelo, všem nám bude scházet její milý usměv, její laskavé slovo. Zanechala nám jedno nevyřčené poselství. Jsme zvláštní velká ţidovská rodina, známe se dobře, přesto ještě mnohdy málo víme o pohnutých osudech toho druhého. Nechť je H-spodin milostiv její duši a její duše ať je připojena ke svazku ţivých v zahradě Eden. Amen. Pavel Fried S LÍTOSTÍ OZNAMUJEME, ţe 4. prosince zemřela ve věku nedoţitých 89 let paní Margita Němcová.

KNIHOVNA KICUR ŠULCHAN ARUCH (KNIHA I.) V nakladatelství Agadah s.r.o. (www.knihy.agadah.com) vyšlo základní halachické dílo, které provází Ţidy kaţdodenním ţivotem jiţ druhé století. Dílo je překládané po celém světě. Nyní jej máme k dispozici v českém překladu Mirjam Havelkové s předmluvou rabiho Šlomo Kučery. Jedná se o první část dvousvazkového výběru nejdůleţitějších před-

6

Kachol velavan pisů z oblasti práva civilního i majetkového, z náboţenství. Kniha se přehledně věnuje nejdůleţitějším tématům běţného ţivota Ţidů. Obsahuje i poznámky z novodobých vydání, které upřesňují vztahy k dnešní tradici a moderní době. Členové obce si mohou knihu objednat v Knihovně ŢOB za 300,- Kč (v knihkupectví stojí dílo 500,- Kč) na adrese: [email protected] , tel. 544 509 631, mob. 775 927009 nebo přímo v knihovně. ZAJÍMAVÉ KNIHY Webové stránky ŢOB rozšiřuje Erika Bezdíčková o odkaz Zajímavé knihy. Průběţně zde budeme doplňovat podrobnější informace o vybraných novinkách ve fondu knihovny. (JN)

JÍDELNÍČEK 3.1. 4.1. 5.1. 6.1. 7.1. 10.1. 11.1. 12.1. 13.1. 14.1. 17.1. 18.1. 19.1. 20.1. 21.1. 24.1. 25.1. 26.1. 27.1. 28.1. 31.1.

Leden Bramborová pol., přírodní řízek, brambor, tatarská omáčka Krupicová polévka, zeleninová pizza Hrachová polévka, kuře na paprice, těstoviny Květáková polévka, pečené kuřecí stehno, šťouchané brambory, okurkový salát, chala, buchta synagoga: hovězí guláš, chala, buchta Celerová polévka, svíčková pečeně s houskovým knedlíkem Krupková polévka, smaţený kapr, bramborový salát Fazolová polévka, hovězí pečeně, rýţe, kompot Polévka s nudlemi, kuřecí řízek na ţampionech, rýţe, salát, chala, buchta synagoga: fazolový guláš s masem, chala, buchta Česneková polévka, pečený losos s houbovým ragú, celerové pyré Kmínová polévka, masový karbanátek, hrachová kaše, okurek, domácí chléb Brokolicová polévka, pečené koláče s jablky, ořechy a povidlím Cibulačka s masem, raţniči, brambor, tatarská omáčka, chala, buchta Synagoga: krůtí guláš, chala, buchta Zeleninová polévka, smaţená kuřecí křidýlka, bramborová kaše, okurek Kulajda, pečené maso, dušený špenát, bram. knedlík Čočková polévka, ţemlovka s jablky Nudlová polévka, smaţená plněná kuřecí prsíčka, bramborový salát, chala, buchta synagoga: hovězí guláš se zeleninou, chala, buchta Nudlová polévka, drůbeţí rizoto s houbami, zeleninový salát

Změna jídelníčku vyhrazena

MACCABI ZIMNÉ HRY MACCABI Milí priatelia, S radosťou Vás pozývame na Zimné hry Maccabi 2012, Štrbské pleso 3.-5.február 2012, hotel FIS Štrbské pleso. V prípade akýchkoľvek otázok ohľadom akcie Vám rada poskytnem informácie na: [email protected] alebo na telefónnom čísle: +421 917 971 16. Prihlášku nájdete tu: http://www.uzzno.sk/prihlaska-na-zimne-hry-maccabi-2012 ---------------------------------------------------------------------------------

1/2012 Kdo má zájem, přihlásí se na uvedené adrese a dostane email s číslem účtu, kam má zaplatit cenu, pro nás v Kč. Po zaplacení dejte, prosím, co nejdříve vědět na nový e-mail Maccabi Brno [email protected] nebo na [email protected] nebo na tel. 604 459 590. Dopravní kapacita bude naplněna podle pořadí přihlášek. Platí jen pro ty, kteří uţ zaplatili. Cena dopravy tam i zpět byla stanovena na 300 Kč. Kdo se nevejde do auta, pojede autobusem. Čebus má přímé spojení do Popradu, dále zubačkou. LYŢAŘSKÉ ZÁJEZDY Termíny jednodenních lyţařských zájezdů byly určeny na soboty 17.12., 7.1. a 21.1. Předpokládaná finanční spoluúčast: Čenkovice 150, Olešnice 50 aţ 80 Kč. Kontakty: [email protected] nebo na adresu [email protected] nebo na tel. 604 459 590. Dopravní kapacita bude naplněna podle časového pořadí přihlášek. Zájemci, hlaste se! Tomáš Ţidek

SVĚT KOLEM NÁS ŢIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE MĚNÍ SVŮJ VZHLED Cílem změny vizuálního stylu muzea je představit Ţidovské muzeum jako instituci, která není zahleděna pouze do minulosti, ale je otevřena i současnému dění a především současnému návštěvníkovi. Nový vizuální styl Ţidovského muzea v Praze respektuje výjimečnost této instituce; spíše neţ o váţnost ve smyslu důrazu na tragické aspekty ţidovských dějin, jeţ muzeum nepochybně také reprezentuje, jde v první řadě o vyzdviţení světového významu muzea, jedinečnosti jeho historie, a především sbírek. Vizuální styl Ţidovského muzea v Praze představovalo dosud de facto pouze logo, které pro muzeum před více neţ patnácti lety vytvořil grafik Milan Jaroš. Dosavadní navigační systém, webové stránky, ani muzejní tiskoviny nebyly vzájemně graficky provázány. V novém vizuálním stylu nám jde o komplexní pojetí tváře muzea, jeţ umoţní provázání uvedených prvků, bude působit nezaměnitelně a současně umoţní další rozvoj a obměny v závislosti na nutnosti reagovat na nové výzvy. Autorem nového vizuálního stylu ŢMP je grafik Jan Jiskra. NOVÉ LOGO ŢIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE Základním kamenem kaţdého vizuálního stylu je samozřejmě logo. Sám autor nového loga ŢMP Jan Jiskra o něm říká: „Značka je sloţena ze tří (viz význam tohoto čísla v ţidovské mystice) charakteristicky utvářených pruhů, které jsou zároveň schránkou pro název muzea ve všech jeho jazykových mutacích. Tvarové uspořádání značky není vázáno na konkrétní symboliku, záměrně nesleduje popisný charakter, prvoplánově zaloţený na zobrazení konkrétních reálií. Jeho zdroje jsou výtvarné a pocitové… Zdánlivě robustní forma značky je odlehčena systémem většinově nepravoúhlých linií všech tří segmentů (pruhů). Unikátní a svou formou moderní tvar značky je kompaktní a kompatibilní jak v rámci svého vizuálního stylu, tak v prostředí cizího designu.“ V barevné (základní) variantě jsou všechny tři pruhy zakončeny barevnými „krystaly“, které mohou představovat vybroušené démanty ţidovské kultury. Dodejme, ţe svým abstraktním pojetím se nové logo Ţidovského muzea v Praze řadí vedle podobně pojatých značek např. Ţidovského muzea v New Yorku, San Franciscu či Berlíně. 3X ARCHITEKTI VE FILMU Naše mnichovská Vysoká škola filmová a televizní (pracuji tu v archivu) se v létě 2011 přestěhovala do nové budovy v

7

Kachol velavan centru města. Inspirována touto událostí jsem se zamyslela nad architekturou vůbec. Ráda bych na tomto místě představila tři filmy – nebo lépe tři významné architekty, jejichţ projekty, stavby velmi obdivuji. Louis Isadore Kahn (původně Itze-Leib Schmuilowsky, 20.2.1901 nebo 1902 – 17.3.1974) byl americký architekt a ţil ve Philadelphii v Pensylvánii, v USA. Vše ostatní se o něm můţete dozvědět v dokumentárním filmu My architect, který o něm v roce 2002 natočil jeho syn Nathaniel.

1/2012 zauvaţovat nad posláním architekta, slovo dostanou rovněţ spolupracovníci, kolegové a obdivovatelé. Ten film stojí v kaţdém případě za vidění! Ukázky můţete najít na www.sonnyclassic.com. Do třetice všeho dobrého: Daniel Libeskind! Naprosto jednoduše řečeno: Jeho projekty, jeho stavby patří k tomu nejlepšímu a taky nejdiskutovanějšímu a moţná i k nejprovokativnějšímu, co dnešní architektura nabízí. A o to by podle mého názoru mělo také jít. Provokovat v tom pozitivním slova smyslu, pohnout věcmi kupředu, touţit po tom nejlepším. (Daniel Libeskind se narodil v Lodţi 12. května 1946, od roku 1957 ţila rodina v Izraeli, v roce 1960 následoval potom odchod do USA a v roce 1965 se stal americkým občanem.) Anglický dokumentarista Christopher Swann o něm natočil před pěti lety pro britskou televizi film The Making of an Architect (premiérově bylo na BBC uvedeno 18. 10. 2007, o produkci se postarala společnost Lion Television.) Tyto informace jsem vyčetla z dostupných materiálů u nás v archivu, film jsem bohuţel zatím neviděla, dosud nebyl nikde (pokud vím) veřejně uveden. Coţ je pochopitelně obrovská škoda. Doufám, ţe se ale přece jenom dočkáme.

L.I. Kahn: Realizovaná budova Parlamentu v Bangladéši

Počínaje rokem 2003 byl film a také reţisér osobně poctěn cenami na mnoha festivalech po celém světě, včetně nominace na Oscara v roce 2004 za nejlepší dokumentární film. To, ţe zůstalo jen u nominace, není důleţité, o kvalitách filmu si divák udělá svou vlastní představu. Nathaniel se vydává na cestu kolem světa po stopách otcových projektů, důleţitým okamţikem filmu jsou závěrečné sekvence, které ukazují Capital Complex v Dhace. Vládní kruhy v Bangladéši viděli v Khanovi nejen architekta nové parlamentní budovy, ale také tvůrce jejich tehdejší mladé demokracie.

Projekt nové synagogy v Mnichově

Já se tady v Mnichově ovšem mohu těšit na stavbu hmatatelnou, totiţ na novou synagogu Ţidovské liberální obce Beth Shalom – autorem je právě Daniel Libeskind. Jiţ zaplacený návrh je opravdu moc krásný, k nahlédnutí dostupný na internetu. Dalším krokem teď bude fundraising, na kterém závisí i cena pozemku a vůbec celá realizace projektu. (Tolik z informace od rabína Toma Kučery, kterého jsem v souvislosti s napsáním tohoto článku pro Kachol velavan oslovila.) Tak drţme palce! Jiřina Pogodová

F.O. Gehry: Francouzská národní filmotéka

Kdyţ jsem byla před nějakou dobou v Paříţi, netouţila jsem po ničem jiném, neţ se rozjet na předměstí Bercy, abych konečně (!) viděla Cinémathèque Française, tedy Národní francouzskou filmotéku, kterou vytvořil Frank O. Gehry. (Frank Owen Gehry, vlastně Ephraim Goldberg, narozený 28. 2. 1929 v Torontu v Kanadě.) Tak jak jsem byla před pár lety naprosto oslněna Guggenheimovým muzeem v Bilbau, tak jsem se teď v Paříţi zamilovala do nové filmotéky. V nedávné době běţel v kinech film Sydneyho Pollacka Sketchesof Frank Gehry z roku 2005. Přes pět let doprovázel reţisér svého dlouholetého přítele s ruční kamerou, aby ukázal vývoj jeho projektů. Dává Gehrymu moţnost

10 PŘIKÁZÁNÍ PRO INTERNET V ţidovské tradici je známá slovní hříčka, spojující slovo (3M 14:2)se slovním spojením moci šemra (Ar 15b) - tedy osoba postiţená neidentifikovatelným onemocněním infikujícím lidi, dům a oblečení (mecora), si toto vyslouţila tím, ţe jinému člověku učinila "špatnou pověst" (doslova vydala špatné jméno, moci šemra). Tato asociace vychází z biblického příběhu. (4M 12:1) Miriam, Mojţíšova sestra, mluví špatně o Mojţíšově manţelce. Nevíme, co přesně říká, ale Miriam je bezprostředně poté stiţena chorobou. Je pro nás obtíţné vcítit se dnes do oné situace a přijmout představu, ţe určité chování můţe mít za následek okamţitý zásah Boţí. Můţeme však snadno rozpoznat pomluvu nebo zneuţití slova. Ţidovská tradice vţdy trvala na správném pouţívání jazyka a spis Šmirat ha-lašon (1873), jenţ napsal Chafec Chajim (Israel Meir Hacohen 1838–1933), je příkladem významné literatury na toto téma.

8

Kachol velavan Co mě vţdy udivuje, je to, ţe ţijeme ve světě "mega" komunikace. Lidské bytosti spolu nikdy nekomunikovaly tak rychle, efektivně a na tak velké vzdálenosti. Ano, budeme komunikovat pomocí textových zpráv, telefonů, "blackberry", počítačů, facebooku (a dívat se, jak mé děti hovoří s 25 různými lidmi najednou, posílají si SMS, zatímco mi tvrdí, ţe dělají domácí úkoly), ale na druhou stranu nemáme čas pečovat o základní nástroj jazyka: o slova, dvarim. Ano, slova mají dnes úplně stejnou sílu jako v době Bible. Mohou utěšit, ale mohou zraňovat, mohou přinést naději i zoufalství, radost nebo úzkost, zejména při psaní emailů. Proto bych chtěla navrhnout 10 pokynů na základě naší tradice, které by nám pomohly více eticky pouţívat internet. 1. Vţdycky si znovu přečti zprávu před jejím odesláním. Hillel řekl: "Neříkej nic, čemu nejde porozumět hned, ale teprve aţ později…ve-al-tomar davar še´iefšar lišmoa šesofolehišama, PA 2:5)“. 2. Počkej s odpovědí na zprávu, která tě rozčiluje; neodpovídej na ni nikdy bezprostředně. Ben Zoma řekl: Skutečným hrdinou je ten, kdo dokáţe překonat svůj pud, impuls (ejzehu gibor- hakoveš et jicro,PA 4:1). 3. Nikdy nemluvte o třetím, nejde-li o konkrétní problémy (Lašon šlišit, Ar 15b) 4. Nesuď svého bliţního, dokud se nedostaneš do jeho situace (al-tadin et-chavrecha ad šetagija limkomo, PA 2:5 ve jménu Hillela). 5. Nepřeposílej e-mail bez svolení autora (kdyţ někdo něco řekne příteli, tak ten poslední nemá právo to opakovat, pokud mu k tomu ten první nedá souhlas, Jom 4b). 6. Nedávej do oběhu informaci dříve, dokud není ověřena její pravdivost (pečeť Věčného je pravda, Šab 55a, Jom 69b, San 64a). 7. Neodhalíš soukromou informaci (San 31a). 8. Nezobrazíš na veřejnosti obrázky nebo informace o sobě, které by měly zůstat soukromé. Říká se, ţe Bileam obdivoval stany Izraele, protoţe v ţádném z jejich otvorů nebylo moţno vidět tváře, a kaţdý si tak zachoval soukromí. 9. Neuţívej lašon ha-ra, čili nepomlouvej (BM 58b). 10. Neroznášej rechilut, tj. nedonášej a nečiň rozbroje mezi lidmi (3M 19:16). Rabi Nehemija učil, není jako podomní obchodník, který roznáší slova od jednoho k druhému a od něho zase nazpátek (Pe 1:1, 16a). Často povaţujeme e-maily za ústní konverzaci a myslíme si, ţe jakmile jsou přečteny, zmizí jako mluvené slovo, ale to není tento případ. Zůstávají v myslích těch, kteří byli zraněni, a bolest je těţké vymazat. Jedno malé kliknutí můţe způsobit velký šok. Vyuţijme nám vyměřený čas a spějme k tomu, abychom byli moci šem tov, čili jména dobrého, a pronášeli dobrá slova, slova dobra. Rabínka Pauline Bebe (*1965) působí v Paříţi spolu se svým manţelem, rabínem Tomem Cohenem, původem z USA, jenţ duchovně vede Kehilat Gesher anglofonní liberální ţidovskou obec. Bebe byla ordinována v r. 1990 po absolvování liberálního rabínského semináře na LeoBaeck-College v Londýně a stala se tak první rabínkou v historii Francie. V r. 1995 zaloţila v Paříţi vlastní liberální ţidovskou obec nesoucí nyní název Maayan a jeţ má od r. 2006 zcela novou moderní synagogu. Členy komunity přidruţené k Světové unii progresivního judaismu (WUPJ) je v současnosti 300 rodin. Upozornila na sebe mj. jako autorka knihy Isha. Dictionnaire des femmes et du judaisme (Ţena. Slovník ţen a judaismu), Calmann-Lévy, Paříţ 2002, 440 stran. Zdroj překladu z francouzštiny: http://www.ajlt.com/articles/08.01.01.htm Anglická verze: http://www.wupj.org/Publications/Newsletter.asp?ContentID= 299

1/2012 Český překlad pasáţí Pirkej avot převzat z Pirkej avot, překl. Bedřich Nosek, Sefer, Praha 1994. Z francouzského originálu Tazria Metsora - Les 10 commandements d'Internet přeloţil, poznámkami opatřil, fonetickým přepisem hebrejských vět a biografickými fakty o autorce doplnil Michal Ch. Foršt ŠABAT A MEDITACE: BENEFITY PRO BEZBOŢNÉ Nebaví vás šabat? Pak si troufám odhadnout, ţe je to tím, ţe jej buď neumíte proţít (je to dovednost jako kaţdá jiná), nebo se snaţíte provozovat jeho ortodoxní verzi. Šabat má– stejně jako ostatní ţidovské rituály– několik rozměrů, a je na kaţdém z nás, aby si vybral ten rozměr, který mu připadá smysluplný a relevantní. Chtěl bych ukázat, ţe šabat můţe fungovat jako meditace a můţete z něj vytěţit. Pokud nevěříte v ţádného boha, čtěte dál, protoţe šabat vám umoţní čerpat z naší tradice i bez potřeby přistoupit na ideologii ortodoxie. Šabat má zcela hmatatelný přínos a je škoda jej ignorovat jen proto, ţe jeho ortodoxní verze a interpretace jsou pro mnohé nepřijatelné. Šabat je meditace. Jak to? Meditace je jakési cvičení, jehoţ cílem je natrénovat hodnotné vnímání ţivota v kaţdém okamţiku. Meditace vás naučí schopnosti zastavit se během hektického dne a být schopen vnímat, jak se člověk cítí, zpomalit tok myšlenek, prohloubit úroveň myšlení. Kaţdý z nás řeší kaţdý týden stovky problémů. Pokud jsme si neosvojili nějakou formu duševní hygieny, hrozí nám, ţe se staneme automaty, které jedou na podprůměrný výkon, šedé nekreativní vyčerpané mašinky. Ztratíme přehled o tom, jací v nitru opravdu jsme a nakolik se stáváme pouze reakcí na podněty okolí. Meditace a šabat jsou formy duševní hygieny, pomáhají nám vrátit se k sobě sama, odfiltrovat šum okolního světa a uvědomit si naše základní hodnoty a priority. Jak funguje meditace? Není to ţádná magie. Prostě se soustředíte na jednu věc (typicky dýchání), abyste utlumili tok myšlenek, a trénujete nicnedělání po dobu třeba deseti minut (zkuste nic nedělat a na nic nemyslet 10 minut!). Abychom to vůbec dokázali, přidáváme si k tomu různé techniky (sezení, dýchání atd.) Výsledkem dobré meditace je jasnost myšlení. Vidíte jasně, jak se cítíte, co chcete dělat a hlavně kontrolujete, jakým myšlenkám dáte prostor. Co s tím má společného šabat? Na chvíli zapomeňte, ţe to má být primárně vzdání holdu šestidenní stvořitelské práci z roku nula. Kaţdá kniha o pravidlech šabatu zakazuje mluvení o námětech z oblasti zaměstnání, obchodu, politiky a vůbec o všedních problémech. Lidé, kteří šabat praktikují, se opravdu naučili o těchto věcech v sobotu nepřemýšlet. Trvá to několik týdnů, neţ se to mozek naučí (stejně jako u meditace). Zkuste to. Většina příkazů a zákazů šabatu jsou právě rituály, techniky, které vám pomohou odfiltrovat balast všedních starostí. (Podobně jako meditační techniky pomáhají v soustředění). Šabatová pravidla vám navíc odlehčí i od fyzických útrap všedních dní, jako např. nakupování, zvedání telefonu, práce, otevírání sloţenek, uklízení, atd. Šabat je projev svobody. Jeden den v týdnu nedělat nic z toho, co po vás chce zbytek světa. (Naše ústní tradice říká, ţe tím nejhorším aspektem otroctví v Egyptě byla právě absence šabatu. Práce bez přestávky udělala ze ţivota peklo a součástí vysvobození byla právě moţnost provozovat šabat. Neztratili jsme tuhle svobodu v koloběhu práce a splácení hypoték?) Jako příklad uvedu rituál zahájení šabatu. Je to víceméně nudná, zaţitá rutina, kdy odříkáte spousty vět, umyjete si ruce a najíte se. Je to činnost, při které o nic nejde, ale jak

9

Kachol velavan předříkáváte ty odstavce ţalmů a modliteb, po pár minutách se vaše mysl zklidní, spadnete do slabého transu. Šabatoví profesionálové v tom transu zůstanou celý den. Na konci šabatu se z transu probudí (velice jemně, opět na to máme techniku - Havdala) a cítí se jako po týdenní dovolené. Šabatové rituály a modlitby berte jako neškodnou, uţitečnou techniku duševní hygieny. Spojíte tak trochu tradice s něčím uţitečným. Na závěr trochu obecnější postřeh. Ţidovské zvyky, včetně šabatu, mají mnoho rozměrů. Halachický, spirituální, politický, humanistický atd. Je na naší komunitě, aby si vybrala, který rozměr povaţuje za relevantní a přijatelný v naší době, v naší situaci, a aby protěţovala ţidovství v odpovídající formě. To je, myslím, jeden z nejdůleţitějších úkolů rabína: vybírat z tradice to, co je relevantní v naší situaci, interpretovat ţidovství v kontextu světa dnešního, nikoli doby bronzové nebo světa nadcházejícího. Jak je vidět na amerických či anglických komunitách, ţidovství je dostatečně bohatá a flexibilní filozofie na to, aby poskytla inspiraci a oporu myslícímu člověku 21. století. David Mayer (Provozoval ortodoxní šabat dva roky, meditaci dva měsíce, nyní experimentuje s obojím.) [email protected]

ZAJÍMAVOSTI IZRAELSKÝ HOUSLISTA VADIM GLUZMAN V BRNĚ Vadim Gluzman se objevil v Brně koncem letošního října. V době, kdy Filharmonie Brno hostovala v Japonsku, se ujal zbylé části orchestru. Během pěti dní společně nastudovali a dvakrát provedli úvodní koncert z programové nabídky Klasického abonmá. V Besedním domě jsme tak měli moţnost slyšet koncert, který byl pozoruhodný nejen svou vyváţeností pocitu tragiky a jemného hudebního humoru, ale především samotnou osobností Vadima Gluzmana. Představil se totiţ zároveň jako virtuóz i dirigent, v Komorní symfonii byl i koncertním mistrem. Orchestr řídil občasnými drobnými pokyny během své virtuózní hry. Během oněch pěti dní společného studia a vzájemného poznávání s orchestrem se navíc v rámci letošního festivalu Moravský podzim uvedl do povědomí publika i svým celovečerním recitálem výlučně sólových houslí. Vadim Gluzman se narodil na Ukrajině, kde ţil do svých patnácti let. V sedmi letech se začal učit hře na housle. Později studoval v Tel Avivu a ve Spojených státech. Jeho nevšední talent se těšil podpoře Isaaka Sterna a roku 1994 získal prestiţní cenu Czeryngovy nadace. Dnes vystupuje s orchestry na celém světě, je hostem řady světových festivalů a pódií, ale jeho zvukové nahrávky vydává výhradně vydavatelství BIS Rekords. Jeho koncerty dýchají pohodovou aţ radostnou atmosférou i přesto, ţe mívají často na repertoáru závaţná díla Dmitrije Šostakoviče. Vadim Gluzman je vnímá jako poselství, jehoţ šíření je mu ţivotním posláním. V bulletinu „Co se děje ve Filharmonii Brno“ (č.75) říká v uveřejněném rozhovoru: „Jsou věci, které se nesmějí opakovat, nemá-li naše Země zaniknout. Přijďte na Šostakoviče!“ Neobyčejný umělecký výkon Vadima Gluzmana na houslích Antonia Stradivariho z roku 1690, které má zapůjčeny od chicagské Stradivariho společnosti, budeme moci ocenit ještě ve čtvrtek 26. a v pátek 27. ledna v Janáčkově divadle, tentokrát uţ pod dirigentskou taktovkou Alexandara Markoviče, v rámci Koncertního abonmá Filharmonie Brno za jejího plného obsazení. Nezbývá, neţ říci: „Přijďte na Gluzmana.“ Helena Pavlacká

1/2012 DRAMA V THAJSKU Na telavivské pláţi skončila sezóna, a tak se 27letý plavčík a záchranář Nimrod Machany vydal na dlouho plánovanou cestu do Thajska, kde ţije jeho otec. Nimrod netušil, ţe svou čtyřletou praxi v zachraňování tonoucích osob vyuţije právě na dovolené v Thajsku. Otec ho pozval, aby mu pomohl v rodinné firmě. Otec Šimšon, přestoţe je to jiţ muţ v letech, tam totiţ zkouší uţ druhým rokem uskutečnit svůj sen – vybudovat vlastní cestovní kancelář, která vozí klienty na kajacích po nádherných romantických zátokách ostrova Koh Samui. Jednoho dne brzy poránu spolu vypluli na kajaku do zátoky. „Podnebí je tady tropické“, vysvětluje otec, „musíš počítat s tím, ţe se kaţdou chvíli můţe změnit“. A skutečně. Při zpáteční cestě bylo počasí jako vyměněné – silný vítr, vysoké vlny. Zdálky zaslechli volání o pomoc a spatřili zoufalé mávání rukou. V prudkém větru se dvěma mladíkům převrátila loď a začali se topit. „Usilovně jsme pádlovali, abychom se k nim dostali co nejdřív. Kdyţ jsme je naloţili na naši loď, byli oba u konce svých sil,“ vzpomíná Nimrod. Dlouhých 45 minut trvalo, neţ se Nimrodovi s otcem podařilo dostat zpět ke břehu. „Kdyţ jsme konečně dorazili k vytouţenému cíli, mladíci, kteří se představili jako Mundar a Ali nás s velkou láskou objímali, líbali a děkovali, ţe jsme jim zachránili ţivot. Jakmile jsme jim však prozradili, ţe jsme z Izraele, zázračně se jim navrátili nové síly a zděšeně uprchli.“ Karel Minich MONA LISA VE SLUŢBÁCH IDF I v Izraeli se nachází Mona Lisa, není ovšem vystavena v muzeu, nýbrţ pronásleduje teroristy v poušti. Jmenuje se Monalisa Abdo, je jí 19 let a není spřízněná s Leonardem De Vinci. Přesto je jako vymalovaná. Monalisa vyrostla v Haifě. Navzdory tomu, ţe její přátelé příliš nesouhlasili s jejím rozhodnutím nastoupit vojenskou sluţbu, Monalisa se nedala odradit a slouţí v bojové elitní jednotce. „Vţdy mi bylo jasné, ţe chci vstoupit do armády, je důleţité přispět něčím naší zemi, nejen od ní dostávat“, říká Monalisa. "Měla jsem obavy, ţe těţký a zdlouhavý výcvikový kurz bude nad mé síly, ale vše jsem nakonec úspěšně zvládla a poţádala jsem o zařazení k elitní jednotce Karkal, která dostala své jméno podle divoké stepní kočky. "Vţdy mi navíc imponovaly vysoké červené boty, které nosí vojáci vybraných bojových jednotek. V těchto botách se cítím jako manekýnka", pyšní se Monalisa, v jejíţ jednotce slouţí společně chlapci a děvčata. "V naší jednotce jsme všichni kamarádi a pomáháme jeden druhému, je to moje druhá rodina". Od svých rodičů a příbuzných dostala veškerou podporu, i kdyţ tu a tam někdo z její čtvrti ohrnuje nos a nevěřícně kroutí hlavou. Izraelští Arabové nejsou totiţ obvykle odváděni do armády, ale mohou dobrovolně slouţit, pokud si to přejí. Někteří tak činí z vlastenectví a loajality vůči státu, jiní z důvodu budoucí kariéry. Monalisa, jejíţ starší sestry se rovněţ pyšní uměleckými jmény – Michelin (21 let) a Josefin (24 let), rozhodně patří k těm prvním. Michelin jde ve stopách své mladší sestry a i ona v těchto dnech absolvuje základní vojenský výcvik. KaM

10

Kachol velavan ZMIZÍ MOST NA CHRÁMOVOU HORU? V Jeruzalémě je nyní aktuální poţadavek, aby most na Chrámovou horu byl kvůli špatnému stavu buď opraven, nebo uzavřen. Stíţnost na špatný stav tzv. Maghrebského mostu (Mughrabi, resp. Maroccan Gate) nemohla přijít v méně vhodnou dobu. Most, známý téţ jako Rambamův, je potenciálním zdrojem konfliktu mezi Izraelem, Palestinskou správou a Jordánskem. Jeruzalémský inţenýr Shlomo Eshkol v dopise Nadaci Západní zdi (Western Wall Heritage Foundation) ţádá, aby vzhledem k bezpečnostnímu ohroţení, které dočasná stavba vyvolává, byla tato do 30 dnů odstraněna. Ačkoliv se jedná o stavbu „dočasnou“, existuje jiţ několik let od té doby, kdy se starý trvalý most zřítil. Nadace Západní zdi a kancelář rabína Západní zdi webu Aruc 7 potvrdily, ţe dopis obdrţely. Eshkol uvedl, ţe povolení k výstavbě nového mostu bylo vydáno uţ loni v květnu, ale stavba zatím neprobíhá, protoţe všechny zúčastněné strany se přou o to, kdo má pravomoc strhnout současnou dočasnou stavbu a zaplatit novou. Jordánsko, které Staré město jeruzalémské spravovalo v letech 1949 – 1967, tvrdí, ţe má ohledně mostu pravomoc a chce být zodpovědné za zboření dočasného a vybudování, resp. financování výstavby mostu nového. Aby však na náměstí Západní zdi přišli dělníci z Jordánska nebo palestinsko-arabské autonomie, to je snad to poslední, co by si Izraelci přáli.

Most na Chrámovou horu (2011 foto zp)

Arabský a muslimský svět se staví proti jakékoliv ţidovské přítomnosti ve Starém městě, včetně nejsvatějšího místa judaismu – Chrámové hory. V minulosti varoval před vypuknutím „třetí intifády“ (tj. arabských nepokojů a terorismu), pokud Izrael současnou stavbu mostu strhne a postaví nový. Toto místo v centru Jeruzaléma bylo středem pozornosti i v době, kdy tam izraelští archeologové prováděli vykopávky. Muslimští duchovní a Palestinská správa tehdy obvinili Izrael, ţe jeho aktivity mají za cíl podkopat základy mešity Al Aksá, kterou si muslimové postavili na místě ţidovského Chrámu, a způsobit tak její zřícení. sc Článek je převzat ze zpravodajského webu Arutz ShevaIsrael National News

Z DOPISŮ VÁŢENÍ PŘÁTELÉ, dostal jsem po internetu nové prosincové číslo Vašeho hezkého časopisu Kachol velavan. Po přečtení otevřených dopisů paní Zuzany Prudilové, pana Borise Selingera, pana předsedy Frieda a rabína Kučery mi nedalo, abych Vám nenapsal několik slov. Halacha je pouze jedna. Halacha říká, ţe modlitbu kadiš nelze pronášet, pokud není na místě přítomno minimálně deset Ţidů starších 13 let, tj. minjan. Zde opravdu není o čem

1/2012 diskutovat. Halachou se řídí a řídili nejen ortodoxní, ale i neologičtí rabíni, kteří v Brně před válkou téţ působili. Mám za to, ţe v této tradici je nutné pokračovat i dnes. Pokud si Obec odhlasovala, ţe bude přijímat jako právoplatné členy i "tatínkovce", kteří se vší úctou nejsou podle halachy Ţidé, tak učinila krok, který neměl být vůbec učiněn. Při všech svých výhradách si myslím, ţe jasně vymezený status "mimořádného člena ŢO" by vyhovoval lépe a neodporoval by halaše. Takoví mimořádní členové mají opravdu velký potenciál stát se po právoplatné konverzi opravdovými Ţidy, coţ je podle mne konečným cílem jich samotných i jejich rodin. Pokud se nebude praxe přijímání členů řídit halachickými zásadami, potom se kaţdá taková Obec časem změní ve Spolek přátel Ţidů a jejich kultury, a to jistě nikdo z nás Ţidů nechce. V jednom musím s paní Prudilovou plně souhlasit. Duchovní pospolitosti (rabín, kantor etc.) svou Obec zná. Konkrétně u brněnské ŢO musí být připraven na skutečnost, ţe se minjan halachických Ţidů schází velmi zřídka a ţe i při tak významné události, jakou je tryzna na hřbitově na památku brněnských transportů, můţe chybět. Proto je nutné vţdy mít "v rukávu" připravené náhradní kázání či Ţalm místo kadiše, který nelze bez minjanu pronést. Přesto si myslím, ţe tento nedostatek není podstatný a je moţné jej napravit. K stanoviskům pana předsedy Frieda a rabiho Kučery není co dodat, pouze snad az ‫ יישר כוח‬jejich fundované odpovědi a objasnění těm, kteří nejsou do hloubky obeznámeni s halachou a tradicemi. S přáním všeho dobrého Vám a Vaší Obci Daniel Mayer NEJSEM HALACHICKÁ ŢIDOVKA a své ţidovství cítím jako sounáleţitost s lidmi stejného původu. Jak jsem jiţ řekla i panu rabínovi, z rodiny Langovy byla ortodoxní věřící pouze babička Berta, ostatní členové byli ve víře spíše vlaţní a svou víru dávali najevo hlavně pod dozorem babičky a jí k vůli. Můj otec, halachický Ţid, nebránil mé matce, aby mě dala pokřtít. V hrůze, ţe by se strašný osud jeho rodiny mohl opakovat i v budoucnosti, měl pocit, ţe mě pokřtěním ochrání. Neuvědomil si tenkrát, ţe mašinerie nacistů by si mé předky našla a můj osud by byl, pokud by se něco tak hrůzného opakovalo, stejný jako mých předků. Ţidovské víry jako takové si velmi váţím a respektuji její učení. Je to moudrost daná tisíciletími a zkušenostmi mnoha učených muţů. Zřejmě tito učení a moudří muţi nepředpokládali, ţe v budoucnosti nastane doba, kdy bude ţidovský národ skoro vyvraţděn a v některých našich městech se doţilo současnosti jen pár halachických Ţidů nutných pro minjan. Ţidovská víra má však své zásady a nařízení, které i přesto je a bude nutné respektovat. Jsem jen nepatrná částečka ve společenství brněnské Ţidovské obce. Přesto si velmi váţím toho, ţe mohu být její řádnou členkou a je na mne jako na takovou nahlíţeno. Proto jsem byla velmi ráda, ţe pan rabín Kučera vyhověl mé prosbě vykonat na ţidovském hřbitově obřad k 100. výročí úmrtí mého praděda a při této příleţitosti zmínil i ostatní příbuzné, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Jeho slova, ţe nejsou nutné kamenné pomníky, ţe všichni zemřelí mají pomník v našich srdcích, mě dojala a jsem mu za ně velmi vděčná. Hana Langová VELICE MĚ ZAUJALA DISKUSE v minulém čísle časopisu Kachol velavan, kterou svým otevřeným dopisem představenstvu Ţidovské obce otevřel pan Selinger. Problematika se mě přímo dotýká, tedy dovolte pár slov. V první řadě bych chtěl diskutujícím připomenout, ţe neţijeme v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim, ale ve městě Brně, a to v době, kterou si nikdo nevybíráme, ale měli bychom ji brát jako realitu.

11

Kachol velavan Rozumím postoji pana Selingera, kterému na pietním shromáţdění chyběl kadiš. Chápu také důvody, které vedly pana Kučeru k tomu, ţe kadiš nemohl říci. Bohuţel to pro členy Obce vysvětluje pro mě celkem nepochopitelně prostřednictvím Kacholu. Jsem přesvědčen, ţe jiní na jeho místě by nebyli v případě pietního aktu tak přísní v počítání přítomných halachických Ţidů. Jsem si jist, ţe vrchní kantor A. Neufeld by nenechal situaci dojít k takovým rozpakům a kadiš by pronesl. I kdyţ samozřejmě také velmi dobře věděl o problému s minjanem, byť nebyl absolventem jeruzalémské ješivy. Ale rozuměl své Obci a hlavně měl blízko k jejím členům. A moţná by mu při předříkání kadiše byl B-h blíţe, neţ si myslíme. K napsání tohoto příspěvku mě však svým vyjádřením přiměla paní Prudilová, která skutečně vystihla podstatu problému, tedy rovnost Ţidů „po otci“ s těmi halachickými. Jsem přesvědčen o tom, ţe toto téma bude z popsaných důvodů stále frekventovanějším. A zároveň jedním dechem dodávám, ţe je to dobře. Jinak by se také brzy mohlo stát skutečností, ţe nula bude méně neţ jeden. K napsanému ještě dodatek. Před třemi lety jsem v Praze na Obci poţádal rabína Sidona o konverzi. Po jeho dotazu, zda mám za manţelku Ţidovku a mé záporné odpovědi mně sdělil, ať raději s tatínkem dále zpívám a jsem rád, ţe jsem rád. Tomáš Neufeld REAKCE NA OTEVŘENÝ DOPIS PANA SELINGERA S úţasem jsem si přečetla dopis pana Selingera a moje první reakce byla, ţe je smutné, ţe se nesešlo 10 muţů započitatelných do minjanu. Závěr dopisu o necitlivosti pana rabína mně však vyrazil dech. Chtěla bych poděkovat panu Friedovi za jeho reakci, jejíţ věcná argumentace byla hodna předsedy obce. Koneckonců i reakce pana rabína byla hodna rabína a nepostrádala jsem v ní ani lidskost a porozumění. Hrůzy holocaustu způsobily, ţe je nás velice málo; hledejme proto spíš to, co nás spojuje a ne naopak. To, ţe jsou členové Obce i "tatínkovci", je v souladu se stanovami ŢO, které odsouhlasila většina našich členů, a podle těchto stanov jsou samozřejmě členy naprosto rovnoprávnými. Co se však týče přednesu kadiše, který je oslavou Boha, to je otázka jednoznačně náboţenská, a ta se musí řídit náboţenskými zákony platnými po staletí a není moţné si odhlasovat, ţe u nás tomu bude jinak. Nemám pocit, ţe by se někdo snaţil naši Obec prezentovat jako ortodoxní, vţdyť členů praktikujících ortodoxní judaismus je mizivé mnoţství, ale členů praktikujících liberální judaismus je rovněţ pouhý zlomek. Většina našich členů je přece sekulárních. Aby však naše Obec i v budoucnu byla obcí ţidovskou, měli bychom my a jednou naše děti znát tradice a historii našeho národa, které vycházejí z judaismu, a právě k tomu je dobré mít v Obci rabína. Sekulárního rabína bychom však těţko hledali, ale koneckonců i jakéhokoliv jiného rabína ţenoucího se do Brna. Buďme proto rádi, ţe náš pan rabín navzdory tomu, ţe je ortodoxní, je člověk vzdělaný, inteligentní a podle mého názoru mu nechybí ani lidskost, porozumění a tolerance. Kéţ by nechyběla ani těm ostatním. Olga Seifertová POZNÁMKY KE ČTYŘEM POLEMICKÝM ČLÁNKŮM /vyjádření pánů Selingera, Frieda, Kučery a paní Prudilové/ 1. Uvedené problémy by se neměly řešit na stránkách našeho měsíčníku, protoţe se někteří jeho aktéři vyjadřují tak, ţe se aţ dosud velmi seriózně vedený Kachol stává spíše brněnským ţidovským Bleskem. 2. Jednou z příčin uvedených názorových rozdílů je neustálá novelizace našich stanov; uţ nyní se do značné míry liší od stanov ostatních obcí v ČR. 3. Ač jsem halachický Ţid, uvítal bych v naší Obci rabíny všech soudobých směrů judaismu, včetně po amerikánsku rabínku, ve volných chvílích by spolu mohli hrát karty nebo Člověče, nezlob se.

1/2012 Přijetí pana Šloma Kučery za rabína naší Obce rozhodnutím představenstva bylo naprosto správné. Odchodem pana M. Ch. Kollera se situace řešila dojíţděním duchovních odjinud, coţ bylo neúnosné. Námi zvolené představenstvo má, jak se stále domnívám, naši důvěru! 5. Ţe se na shora uvedeném rozhodnutí nepodíleli ostatní členové, je celkem jasné – je nás asi kolem 300 členů, někteří jsou činní v jednotlivých součástech Obce, např. Maccabi, práce s dětmi, seniorklub apod. Pouze asi 70 členů se účastní kaţdoročních shromáţdění, hlasují o jednotlivých problémech na základě připravených podkladů. Připomínky mají stále stejní členové – i já. Letos poprvé jsem ze zdravotních důvodů nebyl přítomen. 6. Ustanovení pracovní skupiny bych uvítal – doufám, ţe by pracovala sine ira et studio. Toţ tak, moji bratři a sestry. Tomáš Tieber 4.

AD) OTEVŘENÝ DOPIS NEJEN PŘEDSTAVENSTVU Váţený pane předsedo, členové představenstva a hlavně členská základno, se zájmem jsem si v minulém čísle Kachol velavan přečetla diskusi na téma „Proč nebyl kadiš?!“ Některé čtenáře to sice moţná překvapí, ale i já jsem pocítila potřebu se k této věci, jakoţ i celkovému dění uvnitř Obce, vyjádřit. Někomu by mohlo připadat nevhodné, abych se jako osoba rabínovi velmi blízká zapojovala do diskuse na dané téma. Vzhledem k tomu, ţe polovina příspěvků otištěných v minulém čísle Kacholu pochází od členů jeho redakční rady, lze snad tento drobný nedostatek prominout. Přes svou příslušnost k ortodoxnímu proudu judaismu musím přiznat, ţe ani já v některých záleţitostech věrouky nedosahuji úrovně našeho rabína. Například poránu – ještě před modlitbou – pravidelně popíjím kávičku s mlékem a v naprostém rozporu s ortodoxní tradicí prosazuji doma pořízení štěněte. Ba co víc – v tolik diskutované otázce „říct či neříct kadiš“ bych téţ pravděpodobně jednala jinak neţ pan rabín. Ne snad proto, ţe bych neznala halachu – jasně určující, ţe se za dané situace ona modlitba pronést nedá. Prostě bych nechtěla mít potíţe… To ovšem neznamená, ţe se daný rabín pro mě nehodí. Naopak. Dle mého názoru – jedním z úkolů rabína je být v duchovní sféře tak trochu dál neţ zbytek Obce. Jinak by dotyčný působil divně, moţná aţ směšně. Těm, kteří teď namítají, ţe ortodoxní nejsou a být nechtějí, lze odpovědět příkladem. Hodně mých známých nemá rádo koprovou omáčku. Přesto by ovšem nikoho z nich nenapadlo prosazovat zákaz vaření koprovky, či její vymazání z kuchařských knih. S ortodoxním pojetím judaismu je moţné to vnímat podobně; to ţe někomu něco „nechutná“, neznamená, ţe je třeba to zapudit. Abych nebyla příliš loajální, musím téţ přiznat, ţe za dobu manţelova působení v Brně jsem si vícekrát pomyslela: „Kdybych ten rabinát řídila já, byl by tu jiný pořádek…“ Za chvíli mi ale vţdy došlo, ţe daná úvaha je na úrovni známého českého pořekadla:“Kdyby na stromech rostly ryby…“ Já nejsem rabínem a brněnský rabinát neřídím. Proto nemám nejmenší právo vstupovat do kompetencí člověka, jeţ vskutku rabínem je a onu instituci řídí. Podobně by dle mého názoru měli uvaţovat i ostatní členové naší Obce. Ruth Kučera

Další příspěvky na toto téma směřujte prosím na Diskuzní fórum pro členy ŽOB. Vstup do diskuzního fóra je jen na heslo vytvořené členem ŽOB. Postup pro nové zájemce: www.zob.cz, dále kliknout na následující lišty: ŽO Brno - Pro členy - Vytvořit nový účet.

12

Kachol velavan

NEZAPOMEŇTE NAVŠTÍVIT PEVNOST MASADA I kdyţ Římané v r. 70 dobyli Jeruzalém a zničili ţidovský Chrám, stále ještě ţidovské povstání nebylo u konce. Římanům zbývalo dobýt ještě Herodion, kam se uchýlila část povstalců a hrad Machaerus. Pak v roce 73 n. l. přišla na řadu poslední bašta povstalců – Masada. Desátá římská legie o síle 10 000 muţů zamířila k pevnosti na jaře roku 73. Legii doprovázelo několik tisíc ţidovských otroků, kteří byli zajati při pádu Jeruzaléma. Římané vybudovali 8 vojenských táborů (foto) a opevnili se obrannou hradbou. Generál Flavius Silva si byl vědom, ţe proti dobře zásobeným zélotům nemá dlouhodobé obléhání smysl. Na západní straně hory našel slabé místo a přikázal zde vršit hliněnou 100 m vysokou rampu, chráněnou dřevěným lešením. Na rampu byla postavena 25 m vysoká plošina a na ní byla 30 m vysoká dřevěná obléhací věţ pobitá ţelezem. Beranidlem byly prolomeny kamenné hradby, ale zéloti poničenou hradbu rychle znovu vybudovali z dřevěných trámů, které strhli ze střech budov. Taková hradba nemohla být prolomena, ale Římané ji zapálili. Vítězství bylo jejich. O událostech máme jedinou zmínku, a to v díle Josefa Flavia. Podle tohoto ţidovského historika, ţijícího v době vzniku literárního díla v Římě, si nechali Římané konečné dobytí Masady na druhý den. Kdyţ však ráno vstoupili do pevnosti, viděli, ţe jejich vítězství je prázdné. Obránci zabili své blízké, pak si losem vyvolili deset muţů, aby je všechny pobili, ti pak mezi sebou losovali a vylosovaný po zabití svých druhů musel vztáhnout ruku sám na sebe. S výjimkou 5 dětí a 2 ţen, které se schovaly v cisterně, nezůstal nikdo ţivý. Dnes historici pochybují o pravdivosti této zprávy. Spíše připadá v úvahu, ţe Josephus Flavius chtěl ve svých dílech dát výstrahu: Kaţdého, kdo se postaví Římu, čeká krutý osud. Na Masadu vedla v Herodově době jediná úzká cesta, která se klikatila po úbočí hory jako had, dodnes se nazývá Hadí stezka. Dnešní turisté jsou ve výhodě – na vrchol hory je vyveze velkokapacitní lanovka pro 80 osob a stejně se dostanou zpět. Po Hadí stezce však v ranních hodinách, kdy je ještě chladno, s oblibou vystupují izraelské rodiny a mládeţ, protoţe vystoupit jednou na Masadu je pro Izraelce trochu snem a trochu povinností. Mladý StátIzraelsi po svém vzniku z příběhu zélotů na Masadě vytvořil národní mýtus, učinil z nich hrdiny proti přesile, statečné bojovníky, kteří raději volili smrt neţ otroctví. Bylo třeba mít vzory, bylo třeba mít ideologii, která posiluje. Ačkoliv je uţ dnes tento mýtus překonaný a otevřeně se hovoří o historických aspektech dávných událostí, zůstává Masada nadále národním symbolem. Po výstupu z lanovky vejdete na Masadu branou Hadí stezky a rozprostře se před vámi rozlehlá plocha posetá zbytky budov, částečně renovovaných zdí a hradeb. Kdyţ archeologové v 60. letech minulého století přišli na Masadu, našli zde prakticky jen ruiny, na kterých se nejvíce podepsala častá zemětřesení, která rozpadlé stavby přeskupila do hromad kamení. Na všech zdech vidíte černou linku. Ta naznačuje, kam aţ se stavba zachovala. Vše, co je nad černou čárou, bylo pracně rekonstruováno. Stavební kámen, z kterého král Herodes nechal Masadu vybudovat, se těţil přímo na místě. V době krále Heroda nebyly budovy fádními kamennými stavbami. Byly omítnuty a zářily barvami. Vnitřní stěny byly pokryty freskami, podlahy byly vyzdobeny mozaikami, avšak Herodes nepřipustil v souladu se ţidovským zákonem zpodobnění osob nebo zvířat, ornamenty jsou pouze geometrické nebo vyuţívají rostlinných motivů. Přes

1/2012 budovy, ve kterých sídlili vojenští velitelé a stráţe, se dostanete do obřích skladů, které pojaly tolik zásob, ţe Masada nemohla být vyhladověna. V 16 obřích místnostech byly odděleně skladovány jednotlivé druhy potravin. Na severním svahu hory se terén prudce sniţuje. Právě zde si nechal král Herodes vybudovat svůj soukromý palác, který byl postaven ve třech úrovních na svaţujícím se strmém útesu. Ze severu vanou větry, které pobyt v rozpálené poušti činily snesitelným. Palác byl vyzdoben freskami, sloupy postavené z kamene byly omítnuty, aby budily zdání, ţe jsou vytesány z jednoho kusu, a namalovány tak, ţe vypadaly jako mramorové. Palácem vedlo skryté točité schodiště. Dnes se zachovaly jen ruiny, ale můţeme si představit nádheru, která byla v příkrém kontrastu s nehostinnou pustinou obklopující Masadu. Kromě Severního paláce, který slouţil Herodovi a jeho rodině, byl na Masadě ještě další velký palác, zvaný nyní Západní, který slouţil administrativním účelům a kde se nacházel i trůnní sál. Právě zde se našly nejkrásnější mozaiky. Komfort na Masadě doplňovaly takové výdobytky tehdejší civilizace, jako byly římské lázně, které slouţily k očistě těla i ducha. V pevnosti byly nejrůznější uţitkové stavby včetně věţí, v kterých se chovali holubi. Jejich maso bylo vítaným zpestřením jídelníčku, jejich trus slouţil jako hnojivo pro záhony a předpokládá se, ţe slouţili také k zasílání zpráv. Kdyţ na Masadu vtrhli roku 66 ţidovští vzbouřenci – zéloti, pramálo dbali o estetiku, šlo jim o holé přeţití. Jistě, po 60 letech obývání římskými vojáky nezářila jako za dob Heroda. Zéloti nedbali na mozaikové podlahy, na fresky; vše podřizovali jen momentální potřebě, přehradili královské komnaty hrubými neumělými zdmi, aby získali více prostoru pro početné rodiny. Ale místa bylo málo, proto vyuţili k bydlení také dvojitou kasematovou hradbu, uvnitř které si zřídili svoje příbytky. Archeologové při průzkumu hradby narazili v jenom místě na prostor, který byl mnohem širší neţ jiné části hradby. Kolem velké místnosti stály kamenné lavice, prostor byl kdysi podpírán sloupy. Podle genízy zjistili, ţe objevili synagogu, kterou zéloti zbudovali na místě bývalých Herodových koníren.

Pozůstatky synagogy na Masadě

Masada je místo se silným nábojem. Příběh krutého vládce a kolosálního stavitele Heroda, který po sobě zanechal více stop neţ celé dynastie, nás nutí k zamyšlení nad sloţitou a krutou dobou, ve které ţil. Tragický osud zélotů popsaný v díle Josepha Flavia, ať uţ je historická pravda jakákoliv, je dojemným příběhem o cestě k absolutní svobodě za cenu nejvyšší oběti. Další kapitolu rozepsal legendární izraelský archeolog Yigael Yadin a stovky dobrovolníků z celého světa, kteří přijeli do mladého státu Izrael na vlastní náklady. Z beznadějných trosek začali dobývat a kousek po kousku odkrývat celou tajuplnou historii spojenou s tímto fascinujícím místem. Ludmila Tvrdoňová, CK Tilia, Brno

13

Kachol velavan

KALENDÁRIUM – TROCHU JINAK Kachol nebo lavan V minulém čísle se objevily úvahy o smysluplnosti rabinátu. Budiţ mi dovoleno na oplátku zamyslet se trochu nad smyslem sousloví, které nám uţ takřka zdomácnělo. Co vlastně znamená kachol velavan? „Modrá a bílá přece, barvy izraelské vlajky!“ odpovídáme skoro bez přemýšlení. Je to tak – a přitom ne úplně tak. Modrá a bílá jsou opravdu národní barvy Izraele a barvy státní vlajky. Ale podíváme-li se dobře, zjistíme, ţe modrá na izraelské vlajce není stejná, jako modrá na české, slovenské, ruské či dalších vlajkách. Má trochu světlejší odstín a nenazývá se „kachol“. Naše vlajka byla inspirována talitem, pláštěm, do kterého se halíme během ranní modlitby. Tento plášť má podle přikázání Tóry na svých cípech třásně uvázané z provázků v barvě bílé a modré, zvané tchelet. Je to modrá, ale jiná modrá. Je to ta modrá, kterou vidíme na obloze jasného letního dne. Modř, která nám připomíná nebeský, duchovní rozměr našeho bytí. A připomíná nám také, ţe naše pozemská existence má jakýsi smysl, cíl, „tachles“. Slovo „kachol“ se ovšem v Tóře také vyskytuje, a to dokonce v oddílech, které jsme nedávno četli. Přestoţe se píše stejně, má zde docela jiný význam: ka-chol, „jako písek,“ tak slibuje Bůh rozmnoţit potomstvo Abrahamovo, Izákovo a Jákobovo. Toto zaslíbení však není samozřejmostí; všichni tři praotcové museli podstoupit těţké zkoušky, neţ jim Bůh řekl své „Kachol“. Zkoušky, ve kterých prokázali oddanost, důvěru, nezištnost a zodpovědnost vůči lidem i vůči Bohu. Abraham a Izák zkoušku obětování na hoře Moria, Jákob dlouholeté vyhnanství, završené útěkem od svého tchána a zápasem s andělem.

V těsném sousedství těchto zaslíbení jsou i pasáţe, kde najdeme slovo „lavan“; ale opět ne v nám dobře známém významu bílé barvy, nýbrţ jako označení člověka, Lábana, Abrahamova blízkého příbuzného a Jákobova tchána. O Lábanově charakteru se Tóra příliš nevyjadřuje, naši moudří však v midraších a komentářích dokreslili jeho obrázek na základě náznaků a drobných nesrovnalostí v příbězích, které o něm Tóra vypráví. Výsledný portrét není příliš lichotivý: lakomec, který vlastní i vlastní rodinu vnímá jen jako levnou pracovní sílu; podvodník, na jehoţ slovo se nedá spolehnout. A při tom všem nebezpečný protivník, ocitne-li se člověk v jeho nepřízni. Přes to všechno je Lában jedním z kořenů, z nichţ vyrůstala Jákobova rodina a tím celý národ Izraele. Dvě z Jákobových manţelek jsou Lábanovy dcery, zbylé dvě jsou sluţky, které tyto od Lábana dostaly. Jistě, všechny se zřetelně distancovaly od lábanovského dědictví tím, ţe ve sporu, který zákonitě musel vzniknout mezi Jákobem a jejich otcem, pevně se přimkly k Jákobovi a jeho způsobům. Krev ale není voda, a tak si svůj kousek Lábana neseme v sobě po věky, podivně promíšený s oním „kachol“, s oním poţehnáním spojeným s těmi nejlepšími lidskými vlastnostmi abrahámovské větve našeho rodokmenu.

1/2012 Takto se nám modrá (kachol i tchelet) s bílou setkávají a prolínají naší historií. Neseme si s sebou oboje naše dědictví, to krásné, i to méně záviděníhodné. Neseme si ho na třásních modlitebních plášťů, neseme si ho na vlajce, ale hlavně ho neseme v našich myslích a srdcích. Není to hanba ani vyznamenání. Je to především velká odpovědnost. Jákob, který se rezolutně odvrací od způsobů svého bratra Esaua, vyrostlého v Izákově zboţné domácnosti, nemá problém přijmout manţelky ze zkaţeného domu Lábanova. Dědictví otců je důleţité, jak s ním naloţíme je však důleţitější. Bílá barva symbolizuje nejen Lábanovo jméno, ale i moţnost zvolit si cestu. Bílou je moţno přebarvit, upravit, zkombinovat s jinou barvou do ţádoucích tvarů a libých odstínů. Bílá moudře zkombinovaná s modře abrahámovským „ka-chol“ můţe dát světu smysl, tachles, tcheles. Klíčem k úspěchu je právě ona moudrost, která rozhodně nechyběla našim praotcům a pramatkám, ale která se těţko hledá a ještě obtíţněji uplatňuje v dnešní uspěchané době, kdy pestrá paleta barev a odstínů ţivota na nás útočí ze všech stran. A „bílá“, lábanovská část našeho dědictví, je připravena je přijmout všechny, bez ohledu na to, jaký estetický dojem výsledná směs způsobí. Podíváme-li se ještě jednou na izraelskou vlajku, nebo i na cicit (ty správné, spletené z šesti bílých a dvou modrých provázků), uvědomíme si, ţe bílá barva převaţuje. Moţná tomu tak je i v našich ţivotech, a moţná je toho lábanovského v našem chování více, neţ jsme ochotni si připustit. Ale pokud by ta modrá vymizela zcela, zůstala by nám prázdná bílá vlajka, symbol rezignace a beznaděje. Nestyďme se za bílou barvu na naší vlajce a nezavírejme oči před bílými místy v naší mysli. Nedopusťme ale, aby vytěsnila všechno to krásné a hodnotné, co nám symbolizuje modrá. Totéţ přeji do nového občanského a redakčního roku i našemu obecnímu věstníku. Aby i přesto, ţe se přes něj občas převalí bílá bouře pří, osočování, lašonění a libun-panim, zůstával aspoň trochu modrý, a ve výsledku moudrý. Aby jeho pravidelným odběratelem a přispěvatelem nebyl jen Lában, ale i Abraham, Izák a Jákob. A snad se to i trochu daří. Koneckonců, kdyţ si povídáme, co jsme se zase nového dočetli, říkáme: „Psali to v Kacholu.“ Ještě nikdy jsem neslyšel, ţe by se někdo pochlubil: „Četl jsem to v Lavanu…“ Šlomo Kučera Nový rok máme za sebou, připravme se na Nový rok Kalendárium ţidovského i občanského roku uţ svůj nový rok ohlásilo, pouze příroda, zdá se, si letos postavila hlavu a hodlá si roční období zorganizovat po svém. Přesto připravujeme oslavu Nového roku stromů, a sice v obvyklém termínu, v předvečer 15. švatu (T"u bi-švat), coţ nám letos vychází na úterý 7. února večer.

Podrobné informace o organizaci večera dostanete v samostatném letáku, nicméně si uţ nyní zarezervujte čas ve svých diářích, abychom společně našim stromům, stromkům, stromečkům a keříkům popřáli hodně zdaru v nadcházejícím vegetačním období, připili jim na zdravou mízu a zvukem libých písní polaskali jejich lístky a pupeny.

14

Kachol velavan

1/2012

KVC RABÍNA FEDERA KAFE KLUB Od ledna se pokusíme dodrţet pravidelnost tak, aby kavárna byla vţdy první pátek v měsíci, samozřejmě s výjimkou ţidovských svátků. Další setkání se uskuteční v pátek 6.1. v 19 hod. ve společenské místnosti ŢOB (3. poschodí). CVIČENÍ S JANOU Pokračujeme v kondičním cvičení s Janou Kachlíkovou. Vţdy v 17.30 ve spol. místnosti Obce (3. poschodí). V lednu se sejdeme 4.1. a 18.1. Cvičební úbor s sebou. SETKÁNÍ S PŘEDSTAVENSTVEM Další ze schůzek s představiteli obce o dalším rozvoji se uskuteční v pátek 13.1. v 19 hod. v sále ŢOB. ALEŠ SVOBODA: PEKAŘSKÁ ULICE Pokračování oblíbeného cyklu přednášek o brněnském podzemí. Jednou z nejzajímavějších brněnských ulic je z hlediska vlastní historie i podzemního labyrintu sklepení a chodeb bezesporu Pekařská ulice. Klenuté tajné chodby, z nichţ některé i přes podrobný výzkum končí kvůli závalům dosud neznámo kde, skýtaly odjakţiva ţivnou půdu pro romanticky naladěnou fantazii. Ačkoliv byla Pekařská dlouho spíše spojovací cestou neţ ulicí, hustá spleť jejích sklepů a tajných chodeb je obdivuhodná. Jsou jimi poddolovány domy situované na straně ulice, která přiléhá ke Špilberku, zatímco sklepy jsou z velké části propojeny s těmi pod paralelní Pellicovou ulicí… Přednáška se uskuteční v pátek 20.1. v 19 hodin v sále VKC ŢMP. SETKÁNÍ S JUBILANTY S našimi členy, kteří oslaví své ţivotní jubileum v lednu, se sejdeme v pátek 27.1. v 18.30 hod. v sále ŢOB.

stal se tam z něj velmi mocný muţ... Tak začíná další napínavý příběh Tóry plný zvratů a dobrodruţství. Přijměte pozvání na dílnu, kde na vás čeká nejenom Josef a jeho bratři, ale také tvoření a řádění pro malá stvoření. Dílna pro rodiče s dětmi od 5 let. Vstupné 30 Kč. čtvrtek 19. 1. v 16 hod.: Norimberský proces – film z roku 1961, reţie S. Kramer, v hlavních rolích S. Tracy, B. Lancaster, M. Schell, M. Dietrich pojednává o soudním procesu s nacistickými soudci. V návaznosti na něj – dle zájmu přítomných – je moţno diskutovat s prof. JUDr. Pavlem Holländerem, DrSc. místopředsedou Ústavního soudu, o nacistickém právu a odpovědnosti soudců. Tímto pořadem bychom chtěli připomenout 27. ledna – Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. (Upozornění: Promítání filmu trvá 3 hodiny, z důvodu jeho délky film uvádíme jiţ od 16 hodin a je moţno přijít v jeho průběhu i později.) Vstup volný. úterý 24. 1. v 18 hod.: Za Holandskem nejen ţidovským… – povídání a krátký amatérský film o jednom letním putování na lodi Holandskem, které v letošním létě podnikli členové Ţidovské obce Brno. I kdyţ jejich cílem bylo poznat především Holandsko, podařilo se jim navštívit i několik synagog na různých místech této zajímavé země. Podělí se i o záţitky z plavby lodí, kterou si sami kormidlovali. Vstupné 30 Kč. úterý 31. 1. v 18 hod.: Dětské časopisy z terezínského ghetta. Dětské oči nám zprostředkovávají specifický pohled na svět. Dokladem toho i výjimečným svědectvím své doby jsou dětské časopisy z terezínského ghetta, kterých se dochovalo celkem osm. I dnes nám mají co říci a rozhodně nepatří k zaprášeným archivním pramenům, právě naopak, nesou své poselství dále. Přednáška Mgr. Lenky Šteflové bude obohacena cenným ilustrativním materiálem. Vstupné 30 Kč. V měsíci lednu můţete zhlédnout v sále výstavu fotografií Jindřich Štreita Brána naděje. Na webu Československá fotografie o ní píší: „Výstavní soubor Brána naděje vznikal 40 let a Jindřich Štreit na něm zachycuje různé církve v toku času, ukazuje měnící se lidi, humorné i smutné okamţiky, nezapomíná připomenout také to, jak se komunistický reţim choval nejen k lidem – duchovním, ale také k církevním a historickým památkám.“ Vstup volný.

VKC ŢMP – POBOČKA BRNO čtvrtek 5. 1. v 17 hod.: Brána naděje – vernisáţ výstavy fotografií Jindřicha Štreita, na které autora přivítá a promluví paní Erika Bezdíčková. Vstup volný.

Koncert hudby skladatelů meziválečného období 2.2. v 18 hod. v sále ŽOB

čtvrtek 12. 1. v 18 hod.: Vývoj ţidovské obce v Hodoníně v proudu času doplněný tajemstvím domu Redlichů. Tato přednáška se bude zabývat vývojem ţidovské komunity v Hodoníně v průběhu druhé poloviny 19. století do doby vypuknutí II. světové války, asimilačně-emancipačním hnutím, které ovlivnilo společenský, kulturní a hospodářský vývoj ţidovského společenství i města s důrazem na významné ţidovské osobnosti Hodonína. Budou dány do kontextu regionální dějiny s historickým vývojem RakouskaUherska i Československa, v závěru bude připomenut poválečný vývoj aţ k úplnému zániku ţidovské obce v Hodoníně. Přednáška Petra Kolucha. Vstupné 30 Kč.

V programu zazní skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Gideona Kleina a Pavla Haase. Mladí umělci, kteří na koncertě vystoupí, uvádějí: „Popudem pro realizaci tohoto projektu se pro nás stalo setkání s prof. Annou Hanusovou-Flachovou, která jako dítě prošla hrůzami Terezína a osobně se znala s mnohými z této skladatelské generace.“ Koncert se koná za podpory Nadace Gideona Kleina a Ţidovské obce Brno. Účinkují: Alexey Aslamas ml. – housle (koncertní mistr komorního orchestru BERG a člen komorního tělesa MoEns), Anton Aslamas– klavír (student AMU), Alexej Aslamas– klavír (profesor Konzervatoře Brno a JAMU), Kvarteto Pavla Bořkovce ve sloţení Alexey Aslamas ml. – housle, Ondřej Hás – housle, Matěj Kroupa – viola, Štěpán Drtina – violoncello.

neděle 15. 1. ve 14,30 hod.: Josef a jeho sny. Byl jeden chlapec, jmenoval se Josef a sny, které k němu přicházely, se také vţdy splnily. Pocházel z veliké rodiny, měl mámu, tátu a jedenáct bratrů. Ale ti bratři Josefa příliš rádi neměli. Chtěli se ho zbavit a vymýšleli různé plány, jak by to provedli, nakonec jej prodali do Egypta. Ale Josef v Egyptě nezahynul,

Vstupné 50 Kč, pro drţitele Senior pasu 30 Kč.

15

Kachol velavan

1/2012

PŘEHLED AKCÍ st čt pá pá čt pá ne st čt pá út pá út čt

4.1. 5.1. 6.1. 6.1. 12.1. 13.1. 15.1. 18.1. 19.1. 20.1. 24.1. 27.1. 31.1. 2.2.

17.30 17.00 15.30 19.00 18.00 19.00 14.30 17.30 16.00 19.00 18.00 18.30 18.00 18.00

Cvičení s Janou Jindřich Štreit: Brána naděje TAMAR: dílna - výroba svíček Kafe klub Petr Koluch: Vývoj ţidovské obce v Hodoníně Setkání s představenstvem Dílna: Josef a jeho sny Cvičení s Janou Pavel Holländer: Norimberský proces Aleš Svoboda: Pekařská ulice /pokračování cyklu/ Za Holandskem nejen ţidovským… Setkání s jubilanty Lenka Šteflová: Dětské časopisy z terezín. ghetta Koncert hudby skladatelů meziválečného období

spol. místnost sál VKC ŢMP spol. místnost spol. místnost sál VKC ŢMP sál ŢOB sál VKC ŢMP spol. místnost sál VKC ŢMP sál VKC ŢMP sál VKC ŢMP sál ŢOB sál VKC ŢMP sál ŢOB

Prezident Izraele pan Šimon Peres navštívil 22.12. České velvyslanectví v Tel-Avivu, aby svůj podpis připojil do kondolenční knihy k úmrtí Václava Havla, kam se také zapsali velvyslanci různých států, čeští občané ţijící v Izraeli a zástupci firem, spolupracujících s Českou republikou. (Foto Pavel Winkler)

Ţidovská obec Brno, třída Kpt. Jaroše 3, Brno, 602 00

Předseda Sekretariát Sociální agenda Agentura JAS JAKUB s.r.o. Pokladna KVC RF a knihovna Archiv ŢOB Památky Rabinát VKC ŢMP kancelář Recepce Děti a mládeţ Ţidovský hřbitov TIC ŢOB

Číslo účtu: 1925258024/2700, [email protected], www.zob.cz Úřední hodiny Telefon, fax E-mail út a pá: 9-16 h. 544 509 606 [email protected] po-pá: 8-12 h., út: 14-16 h. 544 509 622 [email protected] fax 544 509 Mobil: 739 344 121 608 út a pá: 13-16 h. 544 509 622 po-pá: 7-8 h.; út: 14-16 h. 544 509 670 [email protected], út: 14-16 h. 544 509 602 [email protected] po, pá 8-13,14-15, út 8-13,14-17, 544 509 643 [email protected] st, čt 8-13,14-16 út: 9-12 a 13-17 h.; čt: 13-17, 544 509 631 [email protected] pá: 16-18 h. út: 17-19 h. [email protected] po: 9-12 h. 544 509 608 [email protected] Dle domluvy 544 509 620 rabiná[email protected] 544 509 651 [email protected] 544 509 600 Hana Němečková. dle domluvy 605 800 005 [email protected] Otevírací dobahřbitova: ne-čt: 9-16h.; pá: 9-15 h. Kontakt se správcem: po 544 526 737 [email protected] tel. domluvě nebo e-mailem ne-čt: 9-16, pá 9-15 h. 544 526 737 [email protected],www.jewishbrno.eu

KACHOL VELAVAN ■ Zpravodaj pro členy Ţidovské obce Brno je neveřejnou tiskovinou ■ Vydává Kulturní a vzdělávací centrum rabín a Federa při ŢOB ■ Redakce: Z. Prudilová, H. Mikešová, L. Salzmanová. L. Selinger. Distribuce poštou K. Ševčíková ■ Příspěvky a připomínky posílejte na adresu KVC RF, třída Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno ■ E-mail: [email protected] ■ Uzávěrka příštího čísla je 20. ledna 2012 ■

16